Organizace letních dětských táborů a aspekty jejich výběru

MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra společenských věd a managementu sportu

Organizace letních dětských táborů a aspekty jejich výběru

Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce:

Vypracoval:

Mgr. Viktor Pacholík, Ph.D.

Bc. Pavel Mrnuštík Management sportu

Brno, 2014

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatně a na základě literatury a pramenů uvedených v seznamu použité literatury. Souhlasím s uložením této diplomové práce do knihovny Fakulty sportovních studií a s jejím využitím pro studijní účely.

V Brně dne ………… 2014

………………………………. Podpis autora

Poděkování: Děkuji Mgr. Viktoru Pacholíkovi, Ph.D. za odborné a svědomité vedení v průběhu tvorby mé práce. Také děkuji svým rodičů a přítelkyni za podporu v průběhu celého studia.

OBSAH ÚVOD……………………………………………………………………………..7 1. STAV DOSAVADNÍCH POZNATKŮ…………………….……………….8 1.1 Předpoklady pro pořádání letního dětského tábora……….………………8 1.1.1 Právní předpisy……………………………………...……………8 1.1.2 Pořádající osoba………………………...…………….…………15 1.1.3 Pravidla tábora………………………………………….……….25 1.1.4 Povinná dokumentace tábora……………...…………….………26 1.2 Plánování akce……………………………………….……………….………27 1.2.1 Záštita akce………………………………..……………….……27 1.2.2 Personální zajištění akce…………………..……………….……28 1.2.2.1 Role podle funkce……………….……………….……28 1.2.2.2 Neoficiální role………………….……………….……36 1.2.3 Místo konání akce………………………………………….……37 1.2.3.1 Finanční nároky………………………………….……37 1.2.3.2 Kapacita tábora…………………………………..……38 1.2.3.3 Umístění základny……………………………….……38 1.2.4 Cílová skupina……………………………………………..……39 1.2.5 Program……………………………………………………....…39 1.2.6 Rozpočet……………………………………………………...…41 1.3 Zajištění akce…………………………………………………………….……42 1.3.1 Propagace…………………………………………………..……45 1.3.2 Základna…………………………………………………...……45 1.3.3 Organizační tým…………………………………………...……45 1.3.4 Materiální zabezpečení…………………………………….……46 1.3.5 Doprava…………………………………………………....……47 1.3.6 Strava……………………………………………………....……48 1.4 Vyhodnocení akce……………………………………………………….……49 1.4.1 Vyúčtování………………………………………………....……49 1.4.2 Komunikace s účastníky po skončení akce………………..……50 2. CÍLE, HYPOTÉZY A ÚKOLY PRÁCE.……………………………….…52 2.1 Cíle práce………………………………………………………………………52

2.2 Hypotézy práce………………………………………………………………..52 2.3 Úkoly práce……………………………………………………………………53 3. METODIKA PRÁCE………………………………………………………….54 3.1 Popis zkoumaného souboru………………………………………………….54 3.2 Použité metody………………………………………………………………..59 3.3 Organizace práce……………………………………………………………..62 4.VÝSLEDKY PRÁCE, DISKUZE……………………………………………..63 4.1 Iniciativa k účasti na táborech……………………………………………...63 4.2 Účast členů rodiny v procesu výběru konkrétního tábora………...........64 4.3 Kritéria pro výběr letního dětského tábora………………………………..66 4.4 Konkrétní hodnoty relevantních aspektů…………………………………..70 4.5 Vybrané skupiny respondentů……………………………………………….74 4.5.1 Skupiny dle počtu dětí v rodině……………………………...74 4.5.2 Skupiny dle počtu účastí dětí v rodině na letních táborech….78 4.5.3 Skupiny dle věku nejstaršího dítěte v rodině………………...83 4.6 Diskuze…………………………………………………………………………86 ZÁVĚRY……………………………………………………………………..89 POUŽITÁ LITERATURA……..…………………………………………...92 SEZNAM OBRÁZKŮ……………………………………………………….95 SEZNAM TABULEK……………………………………………………….97 SEZNAM PŘÍLOH………………………………………………………….98 RESUMÉ……………………………………………………………………103

ÚVOD Letní dětské tábory mají v naší zemi dlouholetou tradici. Existuje zde nespočet organizací, které se této oblasti věnují, avšak jejich přístup bývá často velmi rozdílný. Jako příklad můžeme označit skautský model, který se soustředí na celoroční práci s oddíly a letní tábor je potom v jejich případě jakési vyvrcholení této práce, kde vedoucí a organizátoři fungují povětšinou na bázi dobrovolnictví. Na druhé straně v porovnání s nimi máme více komerčně pojaté organizace, které pořádají letní tábory s různým zaměřením pro širokou veřejnost a zaměstnávají k této příležitosti vedoucí, jež se zde starají o program tábora za určitou finanční odměnu. Spousta dalších organizací se poté pohybuje někde mezi těmito dvěma body a přizpůsobuje svou činnost svým vizím, představám a posláním. Avšak pro všechny, kdo pořádají letní dětské tábory, tedy dle zákona „zotavovací akce“, platí stejná pravidla, dle kterých se musejí dle daných zákonů a vyhlášek řídit. Ovšem pokud chceme zorganizovat kvalitní akci odpovídající určitým standardům kvality jak programové části, tak i zázemí, bezpečnosti a dalších důležitých aspektů, nedají nám pouze zákony a vyhlášky všechny nezbytné podklady. Právě za účelem sestavení komplexní příručky nejen pro začínající hlavní vedoucí letních dětských táborů je psána tato diplomová práce. Její součástí jsou již výše zmíněné právní předpisy, rady a doporučení k organizační stránce pořádání akce nejen pro hlavního vedoucího, ale i celý organizační tým. Důležitou součástí realizace úspěšného tábora jsou jeho dobře zvolené parametry již ve fázi přípravy. Otázkou, o co bude mít veřejnost zájem a co hraje roli při výběru tábora, se zabýváme v praktické části této práce. Průzkum, který jsme provedli, by měl budoucímu hlavnímu vedoucímu nastínit, na které aspekty při realizaci letního dětského tábora by se měl zejména soustředit a co by v žádném případě neměl opominout. Součástí této práce je také zvlášť přiložená příručka hlavního vedoucího dětských táborů, v jejíž první polovině jsou shrnuty poznatky z teoretické části diplomové práce a ve druhé pak kompletní návrh programu realizovaného letního

7

tábora na téma Princ z Persie. K této příručce je také přidáno CD s materiály k programové části tábora, foto-galerií a elektronickou verzí této příručky i celé diplomové práce.

8

1. Stav dosavadních poznatků 1. 1 Předpoklady pro pořádání letního dětského tábora 1.1.1 Právní předpisy Většina letních dětských táborů se musí řídit podle Vyhlášky č. 106/2001 Sb., o hygienických požadavcích na zotavovací akce pro děti, ve znění pozdějších předpisů vyhlášky č. 148/2004 Sb. A to za předpokladu, že se jedná o organizovaný pobyt 30 a více dětí ve věku do 15 let na dobu delší než 5 dnů, jehož účelem je posílit zdraví dětí, zvýšit jejich tělesnou zdatnost, popř. i získat specifické znalosti nebo dovednosti. Podle výše zmíněných vyhlášek je potřeba zabezpečit hygienické požadavky na umístění, prostorové podmínky a funkční členění staveb a zařízení, včetně jejich vybavení, a na ubytování, osvětlení, úklid, zásobování vodou, odstraňování odpadů a odpadních vod, stravování a režim dne zotavovacích akcí. Dále musí akce splnit podmínky pro podávání a použití některých potravin a přípravu pokrmů. V následujících kapitolách 1.1.1. až 1.1.7. budeme vycházet zejména z výše zmíněné vyhlášky č 106/2001 Sb., o hygienických požadavcích na zotavovací

akce

pro

děti,

ve

znění

pozdějších

předpisů

vyhlášky

č. 148/2004 Sb. Umístění Zotavovací akci neumisťujeme na území, kde se dá předpokládat tak znečištěné ovzduší, že překračuje stanovené limity a zároveň kde je možnost překročení hygienického limitu hluku pro chráněné venkovní prostory. Pozemek, na kterém se uskutečňuje zotavovací akce, musí být dostupný přístupovou cestou. Prostorové podmínky Zotavovací

akce

jsou

z hlediska

ubytovacích

prostorů

pořádány

ve stavbách či stanech a pro oba tyto případy platí zvláštní předpisy. Pro stavby

9

platí, že musejí být suché, přirozeně větratelné a osvětlené. Zároveň plocha na jednoho účastníka musí být nejméně 2,5 m2. Stany

používané

k ubytování

dětí

musí

být

vybaveny

pevnou

nepromokavou plachtou. Prostory určené ke spánku a uložení zde musejí být izolovány proti vlhku a prostory pro spaní navíc i proti chladu. Na každé zotavovací akci musíme zajistit podmínky pro osobní hygienu. To znamená, že v umývárnách musí být minimálně jedno umyvadlo či kohout s tekoucí vodou a odtokem mimo místo osobní očisty na 5 dětí a minimálně jedna sprchová růžice na 30 dětí. U sprchování musí být zajištěna intimita a rozdělení podle pohlaví. Také musí být na zotavovacích akcích zajištěna možnost koupání nebo sprchování se v teplé vodě alespoň jednou týdně. Na každých 15 dětí musí být zajištěn jeden záchod. Záchody jsou odděleny dle pohlaví a opět zde musí být zajištěna intimita a možnost umytí rukou pod tekoucí vodou. Ošetřovny ve stavbách musejí být zřízeny v samostatných místnostech a musejí být vybaveny umyvadlem s tekoucí pitnou vodou. Dále zde musí být vlastní záchod s možností mytí rukou v tekoucí vodě, možnost výtápění a používání teplé vody. Izolace nesmí být vybaveny patrovými lůžky a ani nesmí být využívány k jiným účelům. Na každých 30 dětí se vyčlení jedno lůžko. Na zotavovacích akcích ve stanech se ošetřovna a izolace umisťuje

ve

vyčleněných

stanech,

avšak

léky,

zdravotnický

materiál

a dokumentace musí být zajištěna tak, aby k nim neměly děti ani nepovolané osoby přístup. Pokud pořádáme zimní zotavovací akce, musí být ve stavbách zajištěny mikroklimatické podmínky, které odpovídají požadavkům pobytové místnosti. Dle § 3 písm. n) vyhlášky č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu se “jedná se o prostor nebo místnost, který svou polohou, velikostí a stavebním uspořádáním splňuje požadavky“ dané touto vyhláškou k tomu, aby se v ní zdržovaly osoby. Dále zde musí být teplá voda pro osobní hygienu a prostory pro sušení oděvů, obuvi a ukládání sportovních potřeb. Požadavky na ubytování, vybavení a úklid Děti ubytováváme výhradně odděleně podle pohlaví. Výjimka může nastat v případech, kdy zákonný zástupce dítěte vysloví souhlas se společným

10

ubytováním zastupovaných. Vedoucí působící na akci se ubytovávají odděleně v blízkosti účastníků. Zdravotník je potom ubytován v blízkosti ošetřovny a izolace. V případě vybavení ubikací patrovými lůžky obsazujeme tato lůžka dětmi staršími sedmi let. Patrová lůžka musí mít bezpečný přístup, zábranu proti pádu a nepropustnou podložku pod matrací. K výměně ložního prádla musí dojít vždy před použitím lůžka jiným dítětem, také po znečištění či odchodu dítěte z důvodu nemoci. V případě výskytu infekčních onemocnění provádí manipulaci s prádlem pouze zdravotník. Pokud lůžka mají opakovaně užívanou matraci nebo slamník, musí

být

tato lůžka vybavena vyměnitelným

povlakem

nebo textilií, které pokrývají celou plochu lůžka. Čisté ložní prádlo poté skladujeme takovým způsobem, aby nedošlo k jeho znečištění. Znečištěné prádlo poté skladujeme odděleně od čistého a v ochranných nebo transportních obalech. Dle vyhlášky musí být před začátkem zotavovací akce i po jejím skončení musí proveden úklid všech prostor sloužícím této akci. Je však samozřejmé, že pořádek by měl být udržován i v průběhu celé akce a vedoucí by měli vést své svěřence k tomu, aby dbali o to, ať je v táboře i jeho okolí uklizeno. Zásobování vodou Dle vyhlášky musí být každá zotavovací akce zabezpečena pitnou vodou splňující hygienické požadavky podle právního předpisu upravujícího požadavky na pitnou vodu tak, aby vystačila k pití, čištění zubů, vaření, mytí nádobí, čištění pracovních ploch v kuchyni, k provozu ošetřovny a izolace a k ostatní hygieně osob vykonávajících činnosti epidemiologicky závažné, mezi něž patří v oblasti zotavovací akce provozování stravovacích služeb, výroba potravin a uvádění potravin do oběhu. V případě, že jsme nuceni pitnou vodu dovážet, musíme k tomuto používat pouze čisté uzavíratelné nádoby vyrobeny z předepsaných materiálů vyčleněné k účelu kontaktu s pitnou vodou a jejího převozu. Nádoby označíme a ukládáme na stinném a chladném místě. Odstraňování odpadů a nakládání s odpadními vodami Dle vyhlášky je s odpady možno zacházet jen za podmínek stanovenými zvláštními předpisy dle Zákona č. 125/1997 Sb., o odpadech, ve znění zákona

11

č. 167/1998 Sb., zákona č. 352/1999 Sb., zákona č. 37/2000 Sb. a zákona č. 132/2000 Sb. Pevné odpady musíme ukládat buďto do dobře čistitelných a dezinfikovatelných uzavíratelných nádob nebo jednorázových plastových obalů. Tyto odpady potom skladujeme mimo prostory, kde se dochází k manipulaci s potravinami. Co se týče odpadních vod a látek škodlivých vodám, je možné s nimi nakládat opět podle podmínek určených zvláštními právními předpisy dle zákona č. 138/1973 Sb., o vodách (vodní zákon), ve znění zákona č. 425/1990 Sb., zákona č. 114/1995 Sb., zákona č. 14/1998 Sb. a zákona č. 58/1998 Sb. To, aby byly splněny předpisy v podkapitolách 1.1.1. až 1.1.5. má zpravidla zajistit provozovatel základny. Pořádající osoba by však měla dohlédnout, aby všechny výše zmíněné náležitosti základna splňovala, popřípadě zkontrolovat smlouvu o pronájmu a zajistit, aby za případné nedostatky nenesl odpovědnost hlavní vedoucí ale provozovatel základny. Stravování Prostory pro stravování musí být dle vyhlášky zastřešeny a zabezpečeny před zevními vlivy. Zároveň zde musí být prostory minimálně pro přípravu pokrmů a pro jejich konzumaci, dále pro mytí nádobí a skladování potravin. V těchto prostorách nesmí docházet ke křížení. Křížením se rozumí překrývání současně prováděných čistých a nečistých provozních činností (postupů, úkonů apod.) – přímý nebo nepřímý kontakt např. prostřednictvím osob, předmětů a zejména provozního zařízení, společné skladování, zpracovávání potravin a pokrmů, které se mohou navzájem nepříznivě ovlivňovat

apod.

Jsou-li

nežádoucí

mikroorganismy

přeneseny

z místa,

kde se původně vyskytovaly a následně pomnožily např. nečištěné suroviny, nečisté předměty a plochy, použité stolní nádobí apod. na nekontaminované např. zdravotně nezávadné potraviny, pokrmy nebo čisté pracovní plochy, nářadí apod. hovoří se o křížové kontaminaci (www.khsstc.cz, 2009). Pracovní plochy musejí být z materiálů vhodných pro styk s potravinami. To platí také pro nástroje a nádobí. Plochy musejí být navíc označeny a odděleny

12

tak, aby byly během celého procesu přípravy a distribuce pokrmů chráněny před kontaminací, která by mohla způsobit zdravotní závadnost těchto pokrmů. Pracovní plochy, nástroje, nádobí i veškerá zařízení musí být po použití důkladně očištěny, a pokud je to nezbytné i desinfikovány. Čištění se musí provádět tak často, aby se vyloučila možnost kontaminace potravin a pokrmů. Musí se zajistit, aby zde byly odpovídající podmínky pro mytí potravin, nádobí a rukou osob, které vykonávají činnosti epidemiologicky závažné. K mytí kuchyňského a jídelního nádobí musí docházet odděleně. Potraviny musíme skladovat dle podmínek, které stanovil výrobce, popřípadě zvláštní právní předpis. Tyto potraviny musí být dále skladovány tak, aby se navzájem negativně neovlivňovaly a také nebyly ovlivňovány zevními vlivy. Dále musíme dbát na podmínky pro podávání některých potravin či pokrmů na zotavovacích akcích: a) Nesmíme na těchto akcích podávat pokrmy, které MOHOU být zdravotně závadné b) Způsob výroby pokrmů a jejich distribuce musí být v souladu se správnou výrobní praxí c) Potraviny, které nemáme možnost skladovat podle podmínek daných výrobcem nebo požadavků zvláštního právního předpisu (Zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů), musí být bezprostředně po zakoupení tepelně zpracován nebo vydán ke konzumaci. Každý den na zotavovací akci musí být zajištěna strava minimálně pětkrát denně a to snídaně, svačina (neboli přesnídávka), oběd, svačina a večeře. Lze však při výdeji sloučit snídani s přesnídávkou a oběd se svačinou. Dále platí, že součástí snídaně musí být teplý nápoj a jedno z hlavních jídel musí být teplé. Na sestavování jídelníčku se podílí zdravotník a musí se dbát na to, aby strava odpovídala věku dětí a jejich fyzické zátěži. Co se týče nápojů, ty musejí být pro účastníky zotavovací akce přístupné během celého dne. Uchováváme je v krytých nádobách s výpustným kohoutem nebo je můžeme rozlévat rovnou z originálního balení. Pokud mají děti pomáhat při přípravě stravy, je to dle vyhlášky možné pouze před jejím tepelným zpracováním a při pomocných

13

pracích, jako je například čištění a škrabání zeleniny, umývání nádobí a podobně. V případě, že na akci je méně než 50 účastníků, mohou se děti podílet na celé přípravě jídel i jejím výdeji, avšak musí být pod dohledem osoby činné při stravování a zdravotní stav těchto dětí musí posoudit zdravotník akce. Může se stát, že na naší zotavovací akci budeme mít stravu zajištěnu přes provozovnu stravovacích služeb. I v takovéto situaci musím být splněny požadavky týkající se skladování a manipulace se surovinami a pokrmy, počtu denních chodů i pitného režimu dle výše uvedené vyhlášky. Režim dne Při tvorbě režimu dne, musíme opět dbát na požadavky, jež nám klade vyhláška o hygienických požadavcích. Dle ní musí být v našem denním režimu pevně dána doba pro spánek, osobní hygienu a stravování. Doba pro spánek se odvíjí od věku účastníků. Pro děti ve věku deseti let a méně se jedná o devět hodin spánku a starší děti mají předepsáno pro spánek osm hodin. Při určování režimu musíme také počítat s tím, aby odpovídal nejen věku, ale také zdravotnímu stavu našich účastníků. To samé platí taktéž o fyzické a psychické zátěži, které jsou děti na naší zotavovací akci vystavováni. Zde musíme ale také připočítat jejich schopnosti a možnosti. Pokud máme v programu první dva náročné po sobě následující dny, kdy jsou děti vystaveny soustavné fyzické zátěži, musíme třetí den vyhradit odpočinku. V případě putovní zotavovací akce stanovujeme den odpočinku dle tělesné zdatnosti a aktuálního stavu účastníků. Vedoucí naší zotavovací akce jsou povinni průběžně kontrolovat oblečení, obuv a lůžkoviny dětí,

aby

nedošlo

k

jejich prochlazení,

případně

aby

byly

chráněny

před provlhnutím. Je také důležité, aby dohlíželi, zda děti dodržují osobní hygienu. Pokud se rozhodneme se s dětmi jít koupat, ať už na přírodní či umělé koupaliště, musíme přihlédnout k aktuální situaci a to zejména z hlediska počasí, plaveckých schopností jednotlivých účastníků a jejich zdatnosti. Děti se mohou koupat pouze, pokud na ně dohlíží vedoucí, který je schopen poskytnout záchranu tonoucího a nesmí se koupat dříve než jednu hodinu po hlavním jídle nebo intenzivní fyzické zátěži. Pokud se koupeme na přírodním koupališti, je důležité, aby vedoucí nejdříve zkontrolovali podmínky vybraného koupaliště. Poté

14

je vhodné rozdělit děti do skupinek například po třech, aby se členové navzájem hlídali. K tomu samozřejmě také dohlíží, jak již bylo výše zmíněno, povolaný vedoucí. V případě zimních zotavovacích akcí by pak ještě dle vyhlášky neměla soustavná fyzická námaha přesáhnout šest hodin denně. V příloze uvádíme příklad doporučeného režimu dne. Jiné než zotavovací akce Pokud akce nesplňuje parametry zotavovací akce, tedy nemá třicet a více účastníků nebo netrvá déle než pět dnů, musíme v souladu s § 12 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů zajistit minimálně následující skutečnosti: - zařízení, ve kterém akce probíhá, musí být hygienicky nezávadná - musíme obstarat zásobování pitnou vodou a to v rozsahu, jež vyžaduje zotavovací akce - vedoucí, tedy dozor a případně zdravotník, musí být zdravotně způsobilí a musí to být schopni doložit potvrzením od lékaře ne starším než jeden rok - kuchaři a ostatní osoby činné při stravování musí mít zdravotní průkaz a znalosti potřebné k ochraně veřejného zdraví Jiné podobné akce pro děti nemají na rozdíl od zotavovacích akcí povinnost hlásit se na příslušné hygienické stanici, avšak zaměstnanci stanic mají právo i tyto akce kontrolovat. 1. 1. 2 Pořádající osoba Pořádající osoba neboli hlavní vedoucí nemá za úkol dohlédnout pouze na splnění všech výše zmíněných právních předpisů, ale má také řadu dalších neméně důležitých povinností.

15

Povinností pořádající osoby zotavovací akce je jeden měsíc před zahájení tábora ohlásit příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví (hygienické stanici v místě konání akce): a) termín a místo jejího konání b) počet dětí zúčastněných na zotavovací akci c) způsob jejího zabezpečení pitnou vodou d) způsob zajištění stravování účastníků zotavovací akce Ohlašovací povinnost obsahuje i doložení protokolu o kráceném rozboru jakosti pitné vody v takové situaci, že pitná voda není zabezpečená příslušnými osobami uvedenými v § 3 odst. 2 zákona č. 258/2000Sb. Protokol o rozboru vody nesmí být starší tří měsíců. Další povinnosti, které mají co dočinění s pořádáním zotavovací akce, jsou obsaženy v následujících vyhláškách a nařízeních: - nařízení ES 852/2004 o hygieně potravin - vyhláška MZ ČR č. 252/2004 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na pitnou a teplou vodu a četnost a rozsah kontroly pitné vody, ve znění pozdějších předpisů - vyhláška MZ ČR č. 135/2004 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na koupaliště, sauny a hygienické limity písku v pískovištích venkovních hracích ploch, ve znění pozdějších předpisů Jak již bylo řečeno, hlavní vedoucí musí dbát na to, aby akce probíhala dle daných pravidel a předpisů, zároveň se ale dá také označit za hlavního manažera tábora, a tudíž musí využívat prakticky všechny nástroje managementu. Vybrali jsme zde základní nástroje, které jsou pro jeho práci nejdůležitější, které definoval Veber (2009): a) Rozhodování – patří zajisté k nejdůležitějším činnostem, které manažer (a tedy i hlavní vedoucí) vykonává. „Rozhodování je možné chápat jako jádro řízení a mnohdy je také jako synonymum řízení chápáno“ (str. 80). Rozhodování jako složku manažerské práce používáme prakticky při jakýchkoliv činnostech. Nejvíce patrné je to pak u plánování, jelikož hlavní složkou plánovacích procesů jsou procesy rozhodovací.

16

b) Plánování – „Plánování je výchozím bodem, který předchází výkonu všech ostatních manažerských činností. Je tomu tak proto, že součástí je vymezení cílů a naznačení cest, jimiž má být těchto cílů dosaženo“(str. 100). Dosažení vytyčených cílů je však závislé také na realizaci ostatních manažerských funkcí, jakými jsou implementace, organizování, komunikování a kontrolování. c) Řízení implementace – neboli také realizace je závislá na lidech, jejich zájmu, úsilí flexibilitě a dalších jejich vlastnostech a schopnostech. „V manažerské literatuře se můžeme proto setkat s řadou výrazů, které mají vystihnout úlohu manažera, jež má působit žádoucí mobilitu a aktivitu pracovníků – ovlivňování, usměrňování, podněcování, motivování, vedení, řízení lidí apod.“ (str. 111). Co se týče problematiky dětských táborů, je nejdůležitější zaměření se zejména na lidský faktor a zdroje. d) Řízení lidí - lidé jsou vždy klíčem k tomu, jak dosáhnout vytyčených cílů. V oblasti dětských táborů a podobných akcí to platí samozřejmě také. Pomocí řízení by hlavní organizátor měl dosáhnout souladu mezi ostatními vedoucími a cíly, které si v rámci akce vytyčil a docílit, aby se s těmito cíli sžili a brali je za své. e) Komunikace – můžeme ji chápat zjednodušeně jako výměnu informací. Komunikace probíhá na mnoha úrovních (verbální, neverbální, psaná…), ale i přesto můžeme najít jistá doporučení, která platí obecně: - pokud chceme s člověkem komunikovat, musíme si ho nejprve pro komunikaci získat. To docílíme především tak, že přijdeme s tématem, které ho zajímá, nebo v něm zájem vzbudíme. - pokud má být komunikace přínosná, musíme docílit toho, aby byla vyvážená. To znamená, že by se role sdělujícího a příjemce měly střídat. Není tedy důležité jen umět sdělovat, ale stejnou pozornost bychom měli věnovat umění naslouchat. f) Kontrola – jedná se o určitou formu zpětné vazby. Prostřednictvím kontroly získáváme objektivní představu o situaci, kterou manažer řídí, jako je například stav plnění daných cílů. Podstatou kontroly je potom kritické porovnání reality se zohledněním našich řídících záměrů. Tímto posouzením vyvodíme příslušné kontrolní závěry a můžeme případně zavést potřebná opatření.

17

Pořádající osoba musí také dohlédnout na zdravotní způsobilosti dítěte k účasti na zotavovací akci a škole v přírodě. Na tyto akce smí přijmout dítě, jež je zdravotně způsobilé a bylo pravidelně očkováno, tak jak je stanoveno nebo může doložit, že je proti nákaze imunní nebo nemůže být očkováno pro trvalou kontraindikaci. Tuto způsobilost posuzuje a potvrzuje praktický lékař pro děti a dorost, u kterého je dítě registrováno. Dále dítě nesmí jevit známky akutního onemocnění a nesmělo dva týdny před odjezdem na akci přijít do styku s infekčním onemocněním nebo s osobou podezřelou za nákazy. Samozřejmě také nelze přijmout na akci dítě, kterému bylo nařízeno karanténní opatření. Všechny zmíněné náležitosti, které byly výše uvedené pod pravomocí praktického lékaře, potvrzuje písemně zákonný zástupce dítěte a toto potvrzení nesmí být starší jednoho dne (www.khshk.cz, 2011). Obdobná pravidla jako pro účastníky, tedy děti, platí i pro ostatní fyzické osoby účastnící se akce. Vedoucí, tedy osoby vykonávající dozor nebo zdravotní péči na zotavovací akci musí být také k výkonu této práce způsobilý a musí mít tuto způsobilost potvrzenu svým praktickým lékařem. Výjimku tvoří zdravotničtí a pedagogičtí pracovníci. Kuchaři a jiné osoby činné při stravování musí splňovat požadavky, které jsou na ně kladeny v závislosti na činnosti epidemiologicky závažné. Tyto osoby musejí mít, jak již bylo výše zmíněno, zdravotní průkaz. Každá organizace má svůj táborový systém. A dle něj stanoví práva a povinnosti vedoucích a dalších pracovníků táborů či jiných akcí a nepsaná či psaná pravidla, podle kterých se řídí táborová i mimotáborová činnost. Hlavní vedoucí by také měl dále dodržovat tyto pravidla, které nemusí být vždy určeny zákonem či vyhláškou, ale měly by zajistit správný průběh akce a snížit rizika případných nehod. Následující pravidla jsou tedy spíše jakési doporučení či inspirace pro pořadatele dětského tábora: a) Zajistit v součinnosti s ostatními program na akci – záleží vždy na hlavním vedoucím, jakým způsobem se zapojí sebe a ostatní členy týmu do přípravy programu. Pokud hlavní vedoucí nemá z jakýchkoliv důvodů zájem osobně se podílet na přípravě programu, může pověřit tvorbou programu jinou osobu

18

(či osoby), ale je jeho povinností dohlédnout a zkontrolovat, zda je program přichystán a zda splňuje všechny požadavky. b) Chránit život a zdraví účastníků i vedoucích – tato povinnost by měla být samozřejmostí nejen pro každého hlavního vedoucího, ale pro všechny vedoucí i účastníky akce. c) Dodržovat výchovné zásady Kraus (2006, str. 13) uvádí, že výchovné zásady „vyjadřují vztah mezi cílem, obsahem, podmínkami a prostředky výchovy a vyplývají z poznání vztahů výchovy a společnosti, z poznání a respektování vztahů uvnitř výchovného procesu. Pro vychovatele představují určité požadavky, jejichž uplatnění může vést k úspěšnosti výchovného procesu.“ Dále se dle Krause (2006) jedná o následující zásady: - Zásada úcty ke každému člověku Nejen úcta, ale také důstojnost by měla náležet i lidem, jejichž práce je takového charakteru, že nemá potenciál být ekonomicky přínosná společnosti. Jak úcta k druhým, tak i úcta k sobě samému se považuje za základní projevy lidské důstojnosti. V průběhu procesu výchovy je důležité, aby vychovatel dával všem vychovávaným najevo, že si váží každého z nich i jejich názorů a že respektuje jejich potřeby a zkušenosti. Osobnost vychovatele má potom v takovém případě výrazný vliv na rozvoj vzájemné úcty i sebeúcty. - Zásada ohledu na věkové a individuální zvláštnosti vychovávaných Touto zásadou rozumíme rozdílný přístup k vychovávaným. To znamená, že na tábor mohou přijet různé typy dětí, ať už po fyzické či psychické stránce a měli bychom na to brát ohled. Což ovšem neznamená, že bychom měli snížit náročnost programu pro vychovávané, ale uplatňovat přiměřené nároky, postupně navyšovat naše požadavky, které budou účastníky motivovat a dávat jim vidinu úspěchu, čímž přispíváme jejich správnému rozvoji. - Zásada opory o kladné rysy osobnosti vychovávaného Tím, že se nám podaří poznat vychovávaného, otevřou se nám možnosti zaměřit se na jeho pozitivní vlastnosti a jiné jeho kvality. Důležitý je také postoj vychovatele

k negativním

stránkám

jeho

osobnosti.

Pokud

budeme

vychovávanému přespříliš často připomínat jeho chyby a kritizovat jej, může dojít

19

k rezignaci z jeho strany nebo dokonce k úplné apatii vůči těmto výtkám. Zvláště u obtížných a problémových výchovných případů může respektování této zásady slavit úspěch. - Zásada aktivity vychovávaných Dodržování této zásady znamená, že dovednosti, vědomosti a celé jednání vychovávaných mají vyplývat z jejich vlastního poznání, přemýšlení a vlastní činnosti. Abychom u jedince vyvinuli tuto jeho aktivitu, musíme ho zaujmout například zajímavým obsahem, přitažlivým cílem nebo také vlastní energií a nadšením pro danou věc. Dalšími metodami může být zavedení soustavné kontroly a systému hodnocení. - Zásada demokratického vztahu mezi vychovatelem a vychovávaným Pokud chceme zavést demokraticky fungující výchovný proces, musíme docílit, aby se nositelem výchovy stalo celé výchovné společenství. Mezi vychovatelem a vychovávanými je důležité navodit příjemnou atmosféru a dobré vztahy. Vychovatel vystupuje jako přirozená autorita a své vychovávané jedince vede nejprve způsobem jemného nátlaku, který posléze vystřídá domluvami. - Zásada názornosti Tuto zásadu je nutno chápat tak, že by vychovatel mě zajistit, aby vychovávaní mohli předkládaný obsah vnímat, když ne všemi, tak pokud možno co nejvíce smysly. Důležitou roli by zde měla hrát životní zkušenost, kterou by mohli vychovávaní absolvovat. K dosažení jisté úrovně názornosti je také důležitý osobní příklad, tedy být jako vychovatel pro své svěřencem jistým vzorem. - Zásada trvalosti Všechny vědomosti, dovednosti i návyky v jednání, které si vychovávaný v průběhu výchovného procesu osvojí, by měly být následně trvalou součástí jeho samotného a jeho jednání a to tím způsobem, aby je mohl kdykoliv využít. Tato zásada se tedy vztahuje zejména k výsledkům samotného výchovného procesu. - Zásada spojení výchovy se životem Tuto zásadu uplatňujeme tak, že jako vychovatel zadáváme požadavky na naše svěřence problémově a zdůrazňujeme tak propojení s reálným životem. Tím rozvíjíme jejich intelektovou, emotivní, konativní i tělesnou stránku.

20

- Zásada jednotného působení, spolupráce všech vychovatelů Tato zásada je závislá na spolupráci mezi všemi vychovateli, kteří na vychovávaného působí a také počítá s rodiči jako aktivními partnery, již se podílejí na výchovném procesu. Výchovný proces je zákonitě efektivnější, pokud výchovné působení všech výchovných činitelů má shodný či aspoň podobný charakter co se týče cílů, metod i forem. - Zásada důslednosti Dodržování této zásady závisí především na závěrečné fázi výchovy, kterou je kontrola. S absencí této fáze nemůžeme vytvářet trvalé návyky a pevný charakter. Vychovávaní v tomto případě vycítí tuto nedůslednost a můžou ji využít v neprospěch výsledků výchovného procesu. d) V případě potřeby zajistit první pomoc – nejen, že by hlavní vedoucí měl být schopen v každé situaci, která to vyžaduje, provést první pomoc, ale také by si měl ověřit, jestli každý člen organizačního týmu absolvoval alespoň základní kurz první pomoci a je schopen v závažných případech tuto pomoc provést. e) Pracovat svědomitě a řádně a plnit své pracovní úkoly – pro hlavního vedoucího platí toto pravidlo dvojnásob. Nejenže musí tato osoba dělat vše, aby byl chod tábora bez problémů, ale také by měl svým nasazením a nadšením motivovat členy svého týmu a dávat jim tak příklad k vzorné práci. f) Plnit pokyny nadřízených podle předpisů – hlavní vedoucí by měl plně respektovat organizaci, pod kterou tábor pořádá. Měl by se držet jejího cíle a plnit její vizi a veškeré předpisy, kterými je k organizaci vázán. Pokud dojde k nedodržování tohoto pravidla, může dojít na to, že bude hlavnímu vedoucímu zkrácena odměna nebo dokonce s takovýmto vedoucím nebude chtít organizace dále spolupracovat. g) Dodržovat zásady spolupráce - zásady spolupráce mohou být v každém týmu určeny jinak. Je ovšem dobré, aby je členové týmu znali předem a věděli tak, co se od nich očekává. Každý člen, a tím spíše hlavní vedoucí, se má snažit o respektování a dodržování těchto zásad. Hanáková (2003) uvádí alespoň základní podmínky, kterými by se fungující organizační tým měl řídit:

21

- Aktivní „zapojení“ jedince Je potřeba, aby se každý člen týmu cítil přijatý ostatními a byl ochoten s týmem spolupracovat. Míra, do jaké cítí jedinec příslušnost k týmu, je závislá na stupni zapojení do rozhodovacích procesů. Pokud je zapojen více, vnímá pak, že je jeho přítomnost k užitku a cítí se hodnotný pro tým. V každém člověku je zakořeněna potřeba seberealizace a také chce být brán okolím vážně. - Kritika Kritika jako taková je nezbytná pro spolupráci v týmu. Je však možná pouze v té míře, do jaké ji je skupina připravena snést. Záleží potom na zralosti členů v týmu. Před tím, než ke kritice dojde, musí si hlavní vedoucí položit otázku, čeho má kritikou dosáhnout a k čemu pozitivnímu může díky ní dospět. Pokud bude kritika podložená a konkrétní a zaměřená na obsah a metody práce, kterou kritizovaný vykonává, je vysoká šance, že bude ku prospěchu věci. Zároveň by kritika neměla být pojata osobně, aby kritizovaný neměl pocit napadení svoji osoby a neměla by ani být ovlivněna našimi antipatiemi či sympatiemi. - Konfrontace a jasnost názoru Konfrontací v tomto případě rozumíme předložení vlastního pohled na věc a to pokud možno co nejjasněji a nejobjektivněji. Konfrontace nesmí být nikdy cílena na znevážení nebo dokonce zničení jedince, ale naopak na jeho zdokonalování, obnovení a změnu k lepšímu. - Zodpovědnost V každém týmu je potřeba umožnit podmínky, aby jeho členové měli určitou míru zodpovědnosti. Jde v tomto případě zejména o její správné rozdělení, což má na jedince odlehčující charakter, avšak zodpovědnost úplně neodebírá. - Důvěra a diskrétnost Co je řečeno v týmu by mělo zůstat mezi jeho členy. Pokud je potřeba něco sdělit druhým, mělo by k tomu dojít dle domluvených pravidel. Nikdy neříkáme, kdo a co přesně řekl, ale sdělujeme jen to, na čem se tým domluvil. - Autonomie Ve skupině by členové měli cítit, že mají možnost vstoupit do diskuze a sdělit ostatním svůj názor. Všichni by měli mluvit v první osobě a vyjadřovat

22

svůj vlastní názor. Pokud tak člověk nedělá, nebere na sebe plnou zodpovědnost za své názory. - Informovanost Neinformovanost o určitých tématech vede lidi k tomu, aby souhlasili s návrhy a radami těch, kteří o dané problematice mají více informací. Proto je důležité hodnotit neustále reálnou nastávající situaci, abychom se uměli orientovat, alespoň v základních věcech, což by mělo platit pro každého člena týmu. - Upřímnost V případě, že se kterýkoliv člen týmu necítí schopen adekvátně se účastnit práce skupiny, ať už kvůli únavě, nelibosti k některým tématům či z jakýchkoliv jiných důvodů, je dobré, aby to vyjádřil nahlas. V jiném případě se to může stát překážkou pro dobrou spolupráci týmu. h) Nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy provozovatele – Hlavní vedoucí by měl také respektovat nařízení a předpisy provozovatele základny, ve které pořádá dětský tábor a dbát na to, aby tak činili i všichni účastníci a organizátoři. Může tak předejít jak bezpečnostním rizikům, tak případným finančním ztrátám prostřednictvím pokut od provozovatele. i) Řádně převzít a předat inventář, mít připravený vlastní a zodpovědně hospodařit se zapůjčenými věcmi, nahlásit zničení nebo poškození svěřeného majetku – pořádající osoba ručí za materiál, který převezme, ať už od organizace nebo provozovatele základny. Proto by si měl hlavní vedoucí důkladně zkontrolovat co, v jakém počtu a v jakém stavu přebírá, aby po něm po skončení akce nebyly vymáhány náhrady i za poškození či ztrátu materiálu, kterou nemá na svědomí. Na závěr akce by měl hlavní vedoucí opět převzatý materiál řádně předat zpět do rukou vlastníka popřípadě další pořádající osobě, provést kontrolu stavu materiálu a sepsat případné ztráty a poškození a nahlásit je majiteli. Hlavní vedoucí se ovšem nemůže vždy spoléhat pouze na inventář, který má k dispozici prostřednictvím organizace a základny, ve které tábor pořádá, ale také musí dbát na to, aby byl zajištěn i ostatní materiál potřebný v průběhu celé akce. j) Nevzdalovat se z akce bez vědomí dalších organizátorů – pořádající osoba, jako hlavní autorita a odpovědná osoba, by se neměla vzdalovat z tábora

23

bez vědomí svého zástupce (pokud je určen) nebo jiného člena organizačního týmu. Vždy může nastat situace, která vyžaduje řešení za přítomnosti hlavního vedoucího (například hygienická kontrola, návštěva rodičů,…) a proto, když už musí tato osoba akci opustit, je důležité, aby určil člověka, který bude moci jednat jeho jménem. k) Organizovat porady – hlavní vedoucí tábora musí udržovat svůj organizační dostatečně informovaný. K tomu by měly sloužit porady. Ty zpravidla probíhají po večerce, kdy mají vedoucí čas probrat plán na následující den a rozdělit si úkoly. Další poradu je potom možné zorganizovat po obědě v poledním klidu, kdy se nemusí všichni vedoucí naplno věnovat dětem. V tuto dobu si v týmu můžeme upřesnit, jak proběhne zbytek dne, případně jakým způsobem je potřeba upravit program kvůli nepředpokládaným vlivům jako jsou počasí, delší časová náročnost dopoledního programu a podobně. l) Propagovat akci – pokud organizátor uspořádat jakoukoliv akci, měl by ji dostatečně propagovat, aby měl dostatek účastníků. To samozřejmě platí i dětského tábora. Pokud hlavní vedoucí pořádá akci pod nějakou organizací, jež se zabývá tábory, tak tato organizace do jisté míry většinou své tábory propaguje. Ovšem zpravidla propaguje všechny své tábory jako celek a jediné čím můžeme svůj tábor odlišit od ostatních je vzhled a forma propozic. Pořádající osoba by tedy neměla spoléhat pouze na tuto propagaci a snažit se přilákat účastníky i jinou formou propagace. m) Uzavřít dohodu o provedení práce – pokud hlavní vedoucí pořádá tábor pod organizací a je s ní domluven na odměně, zpravidla je to prostřednictvím dohody o provedení práce. Pokud tuto dohodu uzavře, organizace mu potom může dle pracovní smlouvy vyplatit stanovenou odměnu. V řadě organizací ovšem všichni vedoucí včetně hlavního pořádají tábory zcela zdarma jako dobrovolníci. Je potom na každém vedoucím, co je ochoten táboru obětovat a jestli mu odměnou může být pouze pocit z dobře vykonané práce a přínos, který akce měla pro její účastníky. Řada těchto povinností či doporučení platí samozřejmě nejen pro hlavního vedoucího, ale také by se jimi měli řídit vedoucí oddíloví a do jisté míry prakticky všichni členové organizačního týmu účastnící se tábora.

24

1. 1. 3 Pravidla tábora Každý tábor by měl mít předem jasně daná pravidla, která se budou v jeho průběhu dodržovat. Samozřejmě je na každém hlavním vedoucím, jak si tato pravidla uzpůsobí právě pro svou akci. Níže uvádíme základní oblasti, ve kterých je dobré si před akcí udělat jasno. a) Porady vedoucích Se členy svého organizačního týmu by si měl hlavní vedoucí určit dobu, kdy bude docházet k poradám ohledně dalšího chodu tábora, tak, aby v daný čas byli všichni na daném místě a nemuselo se na nikoho zbytečně čekat. Doporučený čas je denně po večerce, například 22.30. V tuto dobu se potom případně také domluví, kdy během následujícího dne se vedoucí sejdou na další průběžné porady. b) Nástupy na program Na začátku tábora určíme pravidla při nástupech. Standardní řešení bývá, že děti jsou svolávány určenou písničkou či jiným signálem, vedoucí i praktikant vždy stojí se svým oddílem (pokud máme tábor rozdělen do oddílů) a oddíly jsou seřazeny do tvaru písmene U. c) Nástupy na jídlo Děti jsou opět po domluvě svolávány v určenou dobu určenými signály. Do jídelny vstupují vždy po oddílech s vedoucím, který zkontroluje hygienu před jídlem i po jídle. Kvůli přehlednosti je vhodné na začátku tábora určit zasedací pořádek, který budou děti dodržovat během celého tábora. d) Večerka Doporučená doba večerky je 22.00. Děti jsou v tuto dobu v nočním prádle v postelích, vedoucí má zkontrolován svůj oddíl, je zhasnuto ve všech chatách účastníků. Dobu večerky i budíčku lze samozřejmě posunout s přihlédnutím na průběh tábora a stav účastníků. Výjimečnou situací z pohledu režimu dne je poté noční hra.

25

e) Materiálně-technické zabezpečení (MTZ) Hlavní vedoucí by měl určit zodpovědnou osobu nebo být sám zodpovědný za pořádek a přehlednost MTZ. To znamená určit základní pravidla pro manipulaci s materiálem, aby nedošlo k jeho ztrátě, poškození či jiné újmě. f) Táborový řád Důležitou funkci k zajištění bezproblémového průběhu tábora hraje táborový řád, se kterým bychom měli seznámit všechny účastníky hned při první příležitosti na začátku akce. V příloze uvádíme příklad, jak může táborový řád vypadat.

1. 1. 4 Povinná dokumentace tábora Je potřeba, aby každá zotavovací akce byla náležitě dokumentována. Povinná dokumentace je během přípravy a průběhu tábora uložena u jeho vedení. Po konci tábora se potom uloží u provozovatele na dobu vyplývající z právních předpisů. Server sdružení YMCA v ČR uvádí následující dokumenty, jako povinné k dokumentaci akce. Jsou jimi seznamy dětí, vedoucích a pracovníků obsahující minimálně jméno, příjmení, datum narození a bydliště. Dále přihlášky dětí s podpisem rodičů, jež sou smlouvou mezi účastníkem tábora tedy téměř výhradně jeho zákonným zástupcem o zajištění služeb a jejich řádném zaplacení. Dále je potřeba si vést hospodářskou dokumentaci, která by měla obsahovat peněžní knihu tábora, prvotní doklady o příjmech a vydáních, doklady evidující nakoupené, skladované a vydané potraviny, denní jídelníčky, dohody o provedení práce, smlouvu o pronájmu pozemku nebo objektu, soupis táborového inventáře a vyjádření místního obecního úřadu ke konání tábora. Posledním z typů povinné táborové dokumentace je dokumentace zdravotní, která obsahuje ohlášení tábora u orgánu ochrany veřejného zdraví (neboli hygieny), výsledky rozboru vody, není-li tábor zásobován z veřejného zdroje, posudky o zdravotní způsobilosti dětí k účasti na zotavovací akci a škole v přírodě, nástupní listy účastníků tábora, nástupní listy vedoucích a pracovníků tábora, zdravotní průkazy pracovníků

26

činných při stravování, zdravotnický deník se seznamem osob přítomných na táboře, doklad o kvalifikaci zdravotníka a zápis o instruktáži vedoucích a pracovníků v táboře o zásadách bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, zásadách požární ochrany, hygieny provozu tábora a poskytování první pomoci. Pořádající osoba se může podle specifikace daného tábora rozhodnout zařadit do povinné dokumentace další dokumenty, které považuje za důležité k zabezpečení přípravy a průběhu tábora.

1. 2 Plánování akce Jako u každého projektu je i u pořádání letního dětského tábora potřeba nejprve vše důkladně naplánovat. Nejde v tomto případě pouze o to, mít představu jakým způsobem bude tábor zaměřen a jaký chceme mít program, ale o řadu v mnoha ohledech ještě důležitějších faktorů. 1. 2. 1 Záštita akce Hned první otázkou při plánování by mělo být, zda chceme dělat tábor sami na sebe nebo pod záštitou některé z mnoha organizací. Každý hlavní vedoucí se tedy musí rozhodnout, jaká varianta pro něj bude výhodnější. Výhodou pořádání akce bez zaštiťující organizace je bezesporu fakt, že nás nikdo neomezuje svými předpisy, normami a pravidly. Nevýhodami ale je, že za jakýkoliv prohřešek zodpovídá samotný hlavní vedoucí a nemá oporu v organizaci s jistě větší právní sílou. Také jsme v tomto případě po finanční a materiální stránce odkázáni pouze na vlastní zdroje. Výše uvedené nevýhody pořádání akce na vlastní jméno v mnoha případech rozhodují o tom, že hlavní vedoucí raději využije možnost pořádat svůj tábor pod záštitou některé organizace. V takovém případě organizace často nabízejí spoustu služeb, které hlavnímu vedoucímu a celému jeho týmu usnadní práci. Za tuto cenu si ovšem určují podmínky, za kterých můžeme těchto služeb využívat. Těmito podmínkami mohou být například finanční prostředky, které musíme odvádět z výnosů, jež nám akce přinese (většinou jsou tyto finance

27

určeny na pokrytí režijních nákladů) nebo může jít o omezení naší činnosti pouze na okruh vhodný pro danou organizaci. Existují ovšem i organizace, které jsou vytvořeny pouze pro pořádání jednoho či několika letních táborů a jako takové nemají náklady na chod organizace a tím pádem ani nemají potřebu po organizátorech těchto akcí požadovat finanční příspěvky. Pokud se tedy rozhodneme obětovat některé naše zdroje či možnosti, abychom mohli pořádat tábor pod některou z organizací, mohou z toho pro nás plynout mnohé výhody. Jak už bylo výše zmíněno, může nás organizace do jisté míry právně i finančně jistit. Dále může organizátorům pomoci v oblasti propagace například zveřejněním propozic v komunikačních prostředcích organizace, jakými mohou být například tištěné periodika, internetové stránky a podobně. Také nám může tato organizace zajistit či půjčit pro náš tábor potřebný materiál a v neposlední řadě můžeme skrze organizaci nalézt kandidáty do našeho týmu. Organizací, které zastřešují letní dětské tábory je mnoho a každá má své předpisy a pravidla a záleží potom už jen na samotných organizátorech, která jim bude nejblíže.

1. 2. 2 Personální zajištění akce Při organizaci letního dětského tábora je potřeba sestavit fungující tým, na který se může hlavní vedoucí spolehnout a kterému může důvěřovat. V takovémto týmu můžeme v rámci zotavovacích akcí rozlišovat dva typy rolí.

1. 2. 2. 1 Role podle funkce Zaprvé jsou to role podle funkcí, které člověk bude plnit při organizaci tábora. Těmi jsou oddílový vedoucí, praktikant, programový nebo sportovní vedoucí, zdravotník, kuchař a hospodář. Na každém táboře by měly mít tyto role zastoupení. Některé jsou dány vyhláškou, jiné na táboře oficiálně být nemusí, ale ne vždy se bez nich obejdete.

28

Vedoucí a jeho povinnosti Řada povinností vedoucího na dětském táboře se podobá nebo shoduje s povinnostmi pořádající osoby. Níže uvádíme návrh doporučení, kterými by se měli řídit všichni vedoucí akce, aby napomohli bezproblémovému průběhu i spokojenosti účastníků. Každý člen organizačního týmu by měl řádně propagovat akci, i před táborem spolupracovat s pracovníky tábora, účastnit se schůzek a školení. Plnit pokyny nadřízených pracovníků tábora, řádně, svědomitě a včas plnit svěřené pracovní úkoly. Dále by neměl jednat v rozporu s oprávněnými zájmy provozovatele, zodpovědně a bezpečně hospodařit se zapůjčeným materiálem a zabezpečit ochranu majetku a osob. Samozřejmě také zajistit bezpečnost a zdraví svěřených dětí. Pokud dojde k jakémukoli závažnému porušení průběhu tábora, hlásí tuto skutečnost hlavnímu vedoucímu tábora (dále jen HVT)/zástupci HVT. Vedoucí má za úkol také v souladu s programem organizovat činnost oddílu a zabezpečovat denní program, spolupracovat při organizaci celotáborové hry a dalších celotáborových aktivit. Nesmí se vzdalovat z tábora bez vědomí HVT/zástupce HVT. Vedoucí by měli správným způsobem děti motivovat, brát ohled na jejich individualitu a dodržovat výchovné zásady zmiňované v první kapitole. Je samozřejmostí, že by každý vedoucí měl být schopen zajistit první pomoc a také mít alespoň základní přehled o všech negativních jevech a problémech v oddíle. Před odchodem z tábora by měli vedoucí kontrolovat oblečení a vybavení dětí (čepice, svačina, nápoje, oblečení, obuv, pláštěnka apod.), kontrolovat, zda si děti nalévají nápoje do čistých lahví a celkově kontrolovat dodržování pitného režimu dětí. Oddílový vedoucí Oddílový vedoucí musí být starší 18 let a způsobilý pro tuto práci. Po celou dobu konání tábora zodpovídá za svěřený oddíl, za jeho programovou, výchovnou i zotavovací činnost, a to prakticky 24 hodin denně. Oddílový vedoucí musí ke každé činnosti využívat vhodné motivace, měl by zastávat roli rádce, pomocníka, důvěrníka pro svěřené děti a především by měl jít dětem příkladem. Člověk plnící funkci oddílového vedoucího má samozřejmě právo na vytvoření

29

přiměřených pracovních podmínek pro řádný a bezpečný výkon funkce. Proto má zpravidla oddílový vedoucí k sobě přiřazenou další osobu – pomocného oddílového vedoucího neboli praktikanta. Této funkci se budeme věnovat později. Oddílový vedoucí musí pracovat v souladu s táborovým řádem, režimem dne, s pokyny hlavního vedoucího, jeho zástupce, zdravotníka a na základě domluvy s dalšími pracovníky a zároveň se vyjadřuje k otázkám táborového života, které se týkají jeho činnosti na táboře. Než vedoucí nastoupí na tábor, měl by se seznámit zejména s hlavním vedoucím, ale pokud je to v jeho možnostech, tak i s ostatním kolektivem, rámcovým plánem, tradicemi, zvyky a rituály, jež jsou na táboře dodržovány. Podle svých možností by se také měl aktivně účastnit příprav. Měl by si připravit i dostatečnou zásobu her a aktivit. Na samotném táboře by měl poté oddílový vedoucí (po domluvě s hlavním vedoucím a ostatními vedoucími) seznámit děti se základními požadavky a normami, způsobem oslovování, jejich právy a povinnostmi. „Oddílový vedoucí musí mít neustále na zřeteli věkové a individuální zvláštnosti dětí a dodržovat maximální zatížení děti při přípravě programu a nezapomínat na aktivní odpočinek. Za každých okolností dodržuje bezpečnostní předpisy při práci s dětmi a dbá na bezpečnost dětí při koupání podle předepsaných zásad. Nevzdaluje se z tábora bez vědomí a povolení hlavního vedoucího“ (Hnutí Brontosaurus, 1974 – 2009). Praktikant Pod tímto názvem rozumíme pomocníka oddílového vedoucího. Musí být starší 15 let. Praktikant nemá plnou právní odpovědnost; proto mu nelze ukládat práce oddílového vedoucího. Praktikant nesmí: bez oddílového vedoucího vést samostatně oddíl, chodit s celým oddílem dětí na výlety, s dětmi se sám koupat či vykonávat službu dne. Každému praktikantovi bychom měli vytyčit jeho základní povinnosti a činnosti, které bude mít na starosti. Dále by se měl zapojit do kolektivu vedoucích a podílet se na přípravě programu v takové míře, v jaké je schopen, případně mu zadáme složitější úkoly, které bude plnit ve spolupráci se zkušenějším vedoucím. Musíme pamatovat na to, že praktikant je na táboře hlavně proto, aby se vyvíjel, nabíral zkušenosti a připravil se na budoucí

30

vykonávání funkce oddílového vedoucího. Vysoké procento vedoucích jezdících na dětské tábory jsou studenti a řada z nich po dostudování a zařazením se do pracovního procesu přestane být ochotna na tábory jezdit. Proto je v zájmu hlavního vedoucího, aby si podle sebe vychovával dostatek mladých lidí, kteří s ním budou v budoucnu jezdit a budou zvyklí pracovat podle jeho představ a hodnot. Praktikant má povinnost dodržovat pokyny hlavního vedoucího, oddílového vedoucího, ke kterému je přidělen a také by měl poslouchat pokyny ostatních vedoucích, pokud nejsou v rozporu s pokyny hlavního a jeho oddílového vedoucího. Hlavní vedoucí by neměl zapomínat na to, že je praktikant nezletilý a jeho pracovní náplň a veškeré ostatní fungování na táboře by tomu měl přizpůsobit (Hnutí Brontosaurus, 1974 – 2009). Sportovní vedoucí Úloha sportovního vedoucího může být na každém táboře jiná a na některých ani nemusí být zastoupena. Pokud ale na zotavovací akci sportovního vedoucího máme, měl by obecně zastávat následující funkce: má na starosti sportovní náplň velkých táborových soutěží a metodické vedení oddílových vedoucích v oblasti sportu. Při příjezdu na tábor fyzicky zkontroluje veškerý zapůjčený materiál. Po ukončení tábora provádí fyzickou kontrolu půjčeného materiálu a předává materiál dalšímu táboru (nebo HVT). Stará se o včasné zajištění potřebného materiálu na program a jeho následný úklid. Zároveň je odpovědný za zapůjčený materiál, půjčuje jej účastníkům a vedoucím. Udržuje pořádek ve skladu sportovních potřeb a materiálu. V případě potřeby pomáhá dle pokynů HVT či jeho zástupce a v případě nutnosti se účastní programu tábora. Připravuje táborák, udržuje pořádek okolo ohniště a ve skladu dřeva. Má na starosti táborovou poštu. Programový vedoucí Programový vedoucí je člověk, který má za úkol pomáhat hlavnímu vedoucímu plánovat realizovat a dohlížet na program tábora. Měl by to být zkušený vedoucí se zásobou her a se schopnostmi odhadnout časovou, materiální i fyzickou a psychickou zátěž jednotlivých táborových činností. Po domluvě s hlavním vedoucím plní povinnosti, které jsou po něm požadovány. Často se 31

můžeme setkat s tím, že se tato funkce slučuje s funkcí sportovního vedoucího a zastává je pak obě jedna osoba. Hospodář Funkce hospodáře se vyskytuje častěji na větších táborech, to znamená nad 40 účastníků. V případě menších akcí je zpravidla hlavní vedoucí schopen hospodaření vykonávat sám. Záleží ovšem na každé pořádající osobě, zda funkci hospodáře někomu přidělí nebo si tyto povinnosti zajistí na vlastní zodpovědnost. Pokud ovšem v organizačním týmu máme osobu plnící funkci hospodáře, musí mít tento člověk organizační schopnosti pro hospodářský provoz, znát vedení administrativy a finanční hospodaření (v případě zotavovací akce se jedná výhradně o jednoduché účetnictví). Dále by měl znát platné směrnice o hospodaření na táborech a všechny směrnice platné pro provoz zotavovacích akcí a letních táborů pro děti a mládež a musí být starší 18 let. Hospodář je podřízen hlavnímu vedoucímu tábora, organizuje a řídí práci všech hospodářských pracovníků tábora. Spolu s hlavním vedoucím má dispoziční oprávnění

se svěřenými

finančními

i materiálovými

prostředky určenými

pro provoz akce. Zodpovídá za dodržování hospodaření na základě provozního rozpočtu tábora schváleného provozovatelem a za dodržování stravovacích norem. Pokud je to potřeba, před zahájením provozu tábora se spojí s dodavatelskými organizacemi a dohodne se na způsobu dodávání požadovaného zboží. Společně s vedoucím tábora seznámí kolektiv provozních pracovníků s pracovními povinnosti, které bude od nich požadovat a jejichž práci bude řídit. Zkontroluje si spolu se správcem tábora a hlavním vedoucím inventář kuchyně, jídelny a sklad potravin 1974 – 2009, Hnutí Brontosaurus Web vzdělávání). „V průběhu tábora zajišťuje hospodář plynulé dodávky potravin a zboží podle sjednaných objednávek, přejímá je a uskladňuje. Podílí se (spolu s hlavním vedoucím, zdravotníkem a kuchařem) na sestavování jídelního lístku a jeho vyvěšení. Hospodář vede účetnictví tábora, a to peněžní deník, jehož přílohou jsou příjmové a výdajové doklady, a v něm eviduje jak nákup za hotové, tak i nákupy na fakturu“ (1974 – 2009, Hnutí Brontosaurus Web vzdělávání).

32

Před ukončením turnusu hospodář zajistí, aby obaly z dodaného zboží byly řádně vráceny a zúčtovány. Zajistí také, aby byly včas připraveny podklady pro zúčtování dodávek potravin a jiného zboží s dodavateli (konečné faktury případně vyrovnání v hotovosti). Uzavře peněžní deník, se správcem tábora prohlédne převzatý inventář, který předá spolu s vedoucím tábora. Zpracuje podklady k výplatě odměn provozním pracovníkům. Po skončení tábora provede ekonomické zhodnocení celé akce a zpracuje provozovateli souhrnnou zprávu k hodnocení hospodaření (1974 – 2009, Hnutí Brontosaurus Web vzdělávání). Zdravotník akce Účast zdravotníka na táboře je povinná. Dle zákona 258/2000 Sb. §11 odst. 11 a 11 c musí být dosažitelný 24 hodin denně po celou dobu konání tábora. Funkci zdravotníka zotavovací akce může vykonávat fyzická osoba, která má buďto alespoň úplné střední odborné vzdělání v oborech všeobecná sestra, dětská sestra nebo porodní asistentka nebo osoba, která absolvovala kurs dle parametrů z vyhlášky č. 106/2001 Sb., ve znění přílohy vyhlášky 148/2004Sb. Případně může zdravotníka vykonávat také student lékařství po absolvování třetího ročníku. Zdravotník zotavovací akce má řadu povinností. V první řadě musí zajistit základní péči o zdraví všech účastníků akce po dobu jejího trvání, tedy od převzetí dětí do jejich předání rodičům. Dále má také povinnost kontrolovat dodržování hygienických požadavků daných zákonem, kontrolovat dodržování hygieny osob činných při stravování, jejich zdravotní stav a to včetně zdravotního stavu dětí, které se podílejí na přípravě stravy. Kontroluje, jestli všichni účastníci i pracovníci tábora splňují požadavky stanovené zákonem, to je posudek o zdravotní způsobilosti a potvrzení o bezinfekčnosti dítěte, zdravotní způsobilost pracovníků vykonávajících dozor a splnění zvláštních předpisů u osob činných při stravování. Zdravotník se dále podílí na přípravě jídelníčku a sestavování režimu dne, vede zdravotnický deník a seznam všech účastníků tábora. Na závěr informuje osoby, které mají dítě v péči o zdravotních komplikacích, které dítě prodělalo v průběhu tábora i o případném kontaktu s infekcí. Výše zmíněné povinnosti má z většiny uloženy zákonem pořádající osoba, avšak zdravotník se z titulu své funkce stává přirozeným nositelem těchto povinností (Tábory YMCA, Zdravotník tábora [online]).

33

Dle vyhlášky č. 106/2001 Sb., ve znění přílohy vyhlášky 148/2004 Sb. zdravotníkovi akce musí být pro jeho práci zařízen prostor ošetřovny. Ošetřovna a izolace se zřizují v samostatných místnostech popřípadě chatkách nebo stanech a zároveň nesmí být tyto místnosti použity k jiným účelům. Ošetřovna musí být vybavena umyvadlem s tekoucí pitnou vodou. Musí zde být možné vytápět. Izolace musí mít svůj vlastní záchod. Na každých 30 dětí musí mít ošetřovna jedno lůžko, které nesmí být patrové. Léky a zdravotnická dokumentace účastníků tábora musí být vždy umístěny tak, aby k nim neměly volný přístup děti ani jiné nepovolané osoby. V příloze vyhlášky 148/2004Sb. je uveden minimální rozsah vybavení táborové lékárničky, kterou by měl mít zdravotník akce k dispozici (viz příloha). Pracovníci kuchyně Pracovníci kuchyně, tedy fyzické osoby činné při stravování, zejména ti přicházející do styku s nebalenými potravinami či nebalenou pitnou vodou při její přepravě, musí splňovat zvláštní podmínky. Vedoucí kuchyně „Na osobu vedoucího kuchyně se kladou následující požadavky: - musí mít odborné znalosti o řádné a zdravé přípravě potravy ve společném stravování, - musí znát hygienické směrnice pro stravování v táborech, - musí si průběžné doplňovat a dodržovat znalosti nutných k ochraně veřejného zdraví při výkonu činnosti epidemiologicky závažné podle prováděcího předpisu“ (Tábory YMCA, Vedoucí kuchyně [online]). K řádnému vykonávání práce vedoucího kuchyně by mu měl hlavní vedoucí zajistit zejména řádné zásobování, řádné vybavení kuchyně a zabezpečení hygienických podmínek nezbytných pro přípravu stravy a dostatek paliva a personálu v kuchyni. Vedoucí kuchyně musí svědomitě plnit své povinnosti, kterými jsou zejména převzetí kuchyně před začátkem tábora a posoudit, zda je způsobilá k jeho práci dle daných předpisů. V průběhu akce potom dbá na správné technologické zpracování potravin. Vedoucí kuchyně sestavuje (ve spolupráci se

34

zdravotníkem a hlavním vedoucím a popřípadě i hospodářem) jídelníček tak, aby vyhověl zásadám správné výživy, množství a finančním limitům akce. Musí se přitom vyvarovat skupinám potravin uvedených v příloze k vyhlášce č. 106/2001 Sb., ve znění vyhlášky 148/2004 Sb., popřípadě dodržovat podmínky pro použití některých potravin uvedené tamtéž. Vedoucí kuchyně je dále povinen dodržovat všechny hygienické předpisy včetně zásad osobní hygieny a nedovolit přístup do kuchyně nepovolaným osobám. Po skončení tábora pak předává kuchyni v řádném stavu a čistotě (Tábory YMCA, Vedoucí kuchyně [online]). Osoby podílející se na přípravě stravy Dle Vyhlášky č. 137/2004 Sb. o hygienických požadavcích na stravovací služby a o zásadách osobní a provozní hygieny při činnostech epidemiologicky závažných mohou v kuchyni na zotavovací akci pracovat také další osoby, které se podílí na přípravě stravy. Tyto osoby musí být držitelem zdravotního průkazu, v němž praktický lékař osvědčí zdravotní způsobilost k činnostem epidemiologicky závažným. Také musí mít znalosti nutné k ochraně veřejného zdraví. Při hygienické kontrole má orgán ochrany veřejného zdraví (hygienik) právo ověřit tyto znalosti. Pokud zjistí, že osoby podílející se na přípravě stravy požadované znalosti nemají, nemůžou se dále podílet na přípravě stravy do doby úspěšného složení zkoušky před komisí zřízenou Krajskou hygienickou stanicí, která je povinna do patnácti dnů od podání žádosti umožnit zkoušky. U kratších táborů to prakticky znamená, že tato osoba již v průběhu akce nemůže zasáhnout do přípravy stravy. Pro výkon výše zmíněných činností epidemiologicky závažných při provozování stravovacích služeb, výrobě potravin a uvádění potravin do oběhu se stanovují zásady osobní hygieny. Tyto zásady obsahují péči o tělesnou čistotu před začátkem práce, při přechodu mezi činnostmi nečistými a čistými, při použití toalety. Navíc po každé manipulaci s odpady i při každém znečištění je potřeba si umýt ruce v teplé vodě za použití mycího či desinfekčního prostředku. Další zásadou je nošení čistých osobních ochranných prostředků a pokrývky hlavy při výrobě potravin a pokrmů. Pokud nastane vyšší riziko kontaminace či je vyžadován vyšší stupeň čistoty, je nutno použít jednorázové ochranné rukavice popřípadě i ústní roušky. Také se nesmí opouštět provozovna v průběhu pracovní doby v pracovním oděvu a obuvi. Zásadou je také vyloučení

35

nehygienických chování jako kouření, úprava nehtů či vlasů a podobně. S tím také souvisí, že osoby podílející se na přípravě stravy si musí zajistit péči o ruce a to tak, aby měli nehty ostříhány na krátko, aby byly čisté a bez lakování. Také by se neměly nosit na rukou žádné ozdobné předměty. Pokud hlavní vedoucí zajistí zdravotníka a vedoucího kuchyně, je už pouze na něm, jakým způsobem si sestaví zbytek týmu. Je ovšem potřeba počítat s mnoha faktory jako jsou počet účastníků, jejich věk či samotný program tábora. 1. 2. 2. 2 Neoficiální role Druhým typem rolí jsou neoficiální role, které členové týmu zastávají v průběhu tábora, aniž by k tomu byli vázáni jejich oficiální pozicí. Těchto rolí může být samozřejmě celá řada a záleží pouze na hlavním vedoucím a celém organizačním týmu, jaké role chtějí, aby měly právě v jejich skupině zastoupení. Vyjmenujme tedy alespoň ty nejdůležitější. Herec – jedním z hlavních účelů dětských táborů je, aby se na nich děti bavily. Proto by v žádném kolektivu organizátorů neměl chybět člověk, který dokáže dobře zahrát každou situaci a zmotivovat tak účastníky k plánované činnosti. Zároveň je také potřeba mít někoho, kdo, když nejde vše tak jak má, zvládne děti rozesmát a udělá ze sebe šaška a třeba tak místy i odlehčit atmosféru. Hudebník – k táborům patří neodmyslitelně táborák. A k táboráku patří zpěv a hra na kytaru, popřípadě jiné hudební nástroje. Proto by na vašem táboře určitě neměl chybět někdo, kdo ovládá hru na nějaký dostupný hudební nástroj a pomůže tak vytvořit náležitou táborovou atmosféru a nejlépe i svým zpěvem strhnout děti, aby se také zapojily. V dnešní době už ovšem mládež zajímá spíše modernější hudba a více než zpěv u táboráků si užijí diskotéky. Proto roli hudebníka často nahrazuje role DJ´e , který se vyzná v současné hudbě a zvládne v případě pořádání tanečního večírku pouštět dětem jejich oblíbené hity. Opatrovatel – děti mohou během tábora zažívat i nepříjemné chvíle. S těmi by jim měli pomáhat se vyrovnat jejich oddíloví vedoucí, ale přeci jen někteří lidé mají vrozené, že jsou děti při jednání s nimi otevřenější a lehčeji se jim svěřují.

36

Proto je dobré, abyste ve svém týmu měli někoho, kdo je vašim malým účastníkům takto blíže a děti se nestydí u něj takzvaně vylít srdce. Zlý muž – naopak je ale také potřeba dbát na to, aby děti dodržovaly předepsaná pravidla a kázeň, abychom předešli zbytečným nehodám a jiným nepříjemnostem. Z toho důvodu musí být na táboře někdo, kdo se nebojí občas na účastníky zvýšit hlas a docílit tak jejich poslušnosti. Zajisté musí osoba, která plní tuto roli, znát míru a odhadnout patřičnou úroveň „zlosti“. Výtvarník – Při přípravě tábora, ale i na samotném táboře se každou chvíli setkáváme s tím, že potřebujeme v rámci programu pro účastníky vyrobit různé rekvizity. V tu chvíli přichází na scénu výtvarník, který méně umělecky zdatným jedincům poradí, popřípadě ukáže, jak požadovanou věc vytvořit a sám se také nejvíce podílí na této tvorbě, aby byl měl výsledek dostatečnou úroveň. Kreativec – před táborem i v jeho průběhu je kladen důraz na vymyšlení všemožných aktivit pro účastníky. Čím více je tedy v týmu kreativních lidí se spoustou nápadů, tím lépe. Realista – v týmu by ovšem měl být i člověk, který všechny nápady výše zmíněných kreativců podrobí důkladnému přezkoumání a popřípadě navrhne řešení, která jsou uskutečnitelnější a také vhodnější pro účastníky akce. Těchto realistů by však v týmu nemělo být mnoho, jelikož potom tábor může ztrácet na atraktivitě. 1. 2. 3 Místo konání akce Jednou z nejdůležitějších součástí přípravy tábora je výběr vhodné základny. Hlavní vedoucí musí brát při tomto výběru v úvahu řadu faktorů. 1. 2. 3. 1 Finanční nároky Výpočet výše pronájmů táborových základen zpravidla vychází ze dvou základních metod. Některé základny mají fixní výši pronájmu a nezáleží tedy na tom, kolik účastníků a organizátorů bude v základně přítomno. Základny s takovýmto pronájmem jsou vhodnější pro tábory, u kterých je jistota, že bude

37

mít dostatek účastníků, aby se organizátorům paušální náklady vyplatily. Druhou metodou výpočtu výše pronájmu je potom cena za osobu za noc. V tomto případě nezáleží na počtu osob ubytovaných v základně, a tudíž je výhodnější pro menší tábory. Hlavní vedoucí ovšem musí brát v úvahu, že se do této ceny počítají také členové organizačního týmu, kteří nepřispívají do rozpočtu tábora a právě proto je cena základny jedním z hlavních faktorů při určování minimálního počtu účastníků, pro který je ještě možno tábor uspořádat. Při výpočtu výše pronájmu ovšem nesmíme zapomenout také na platby energií. V některých případech jsou tyto náklady započteny již ve výše uvedených metodách určování výše pronájmu. Hlavní vedoucí by si měl však určitě zjistit, zda už má náklady započteny v této ceně nebo bude po skončení akce muset navíc platit energie, které byly během tábora spotřebovány. 1. 2. 3. 2 Kapacita tábora Kapacitou tábora se myslí samozřejmě lůžka pro účastníky a organizátory, ale důležité je také aby zde bylo pro požadovaný počet ubytovaných i dostatečné zázemí, jako jsou toalety, sprchy, ale i kapacita jídelny a kuchyně. Organizátor akce nesmí zapomínat ani na předepsané prostory pro zdravotníka a izolaci. Proto je důležité, aby si osobně zkontroloval základnu, kde se chystá pořádat dětský tábor poprvé a přesvědčil se, jestli je pro jeho akci vhodná. 1. 2. 3. 3 Umístění základny Jedno z nejdůležitějších východisek při výběru základny je její lokalita. Řada rodičů si právě podle toho vybírá, kam své dítě pošle. Organizátor akce by si měl dobře rozmyslet, pro jakou cílovou skupinu z hlediska geografického tábor dělá a přizpůsobit tomu i výběr základny. Příliš vzdálená základna bude mít za následek vyšší náklady za dopravu a může tak některé zájemce od tábora odradit. Na druhou stranu však může být vzdálenější lokalita pro potencionální účastníky atraktivnější a může je tak přilákat.

38

Hlavní vedoucí by si měl zkontrolovat, zda je základna přístupna dopravním prostředkům nebo se děti do tábora budou muset dopravit po svých a případně jak náročný tento přesun bude. V neposlední řadě by si organizační tým, měl zkontrolovat okolí základny, aby věděl, s čím může počítat při přípravě programu. Může se totiž stát, že okolní prostředí nemusí dovolovat uskutečnění řady připravených aktivit zejména kvůli nevhodnému terénu a nedostatku prostoru a zkomplikovat tak výrazně chod tábora. 1. 2. 4 Cílová skupina Dětské letní tábory jsou zpravidla určeny pro děti ve věku od šesti do čtrnácti let, ale mohou být i pro mladší či starší. Organizátor akce si sám určí věkové rozmezí pro svůj tábor, ale musí tak učinit s ohledem na řadu skutečností. Určené cílové skupině poté musí podřídit náplň tábora. Při velkém věkovém rozmezí musí organizátoři myslet na to, že může dojít k situacím, kdy jsou činnosti pro nejmladší účastníky příliš složité nebo naopak nudné pro ty starší. Proto je potřeba najít nějakou střední cestu, popřípadě přehodnotit věkovou hranici tábora a soustředit se jen na užší cílovou skupinu.

1. 2. 5 Program Před začátkem tvorby programu si musí každý organizační tým určit výše zmíněnou cílovou skupinu, pro kterou náplň tábora bude vytvářet. Musí mít také stále na mysli, aby byl program dostatečně vyvážený a vhodný pro každého potencionálního účastníka. Co se týče letních dětských táborů, můžeme rozlišovat následující druhy programů (táborů): Motivovaný – u tohoto druhu táborů, jak už napovídá název, je nejdůležitější vtáhnout děti do děje a pomocí správné motivace je přimět k tomu, aby do jisté míry uvěřili, že se opravdu nachází v daném prostředí a čase. Pokud se toto vedoucím daří, může takovýto program přinést dětem silné zážitky. Ovšem

39

správně zmotivovat dnešní děti může být složité. Často stačí jen jeden či několik málo rušivých elementů, kteří nejsou ochotni hrát vaši „hru“ a naruší tak atmosféru celého tábora. Připravit motivovaný dětský tábor může být náročné, ale zároveň správně zvolené téma může děti na akci přilákat, zvláště pokud jde o populární téma, které mohou vidět v televizi a jiných pro ně přitažlivých mediích. Také samotným vedoucím dává určená tématika inspiraci k tvorbě programu, a pokud se do daného tématu dokážou správně nadchnout, pozitivně se to projeví na výsledku celého tábora. Sportovní – u sportovních dětských táborů je jejich hlavní náplň vcelku jasná. Organizátor akce s tímto zaměřením může předpokládat, že velká část účastníků bude mít pozitivní přístup ke sportu a bude zvládat i náročnější programovou náplň. O to více zde ale mohou vyčnívat děti, které příliš sportovně založeny nejsou, a přesto se na takovýto tábor přihlásily. I proto by měl hlavní vedoucí při tvorbě tábora myslet na nějaké varianty programu pro méně zdatné účastníky, ale zároveň například i pro ty, kteří přijdou během tábora k nějakému méně vážnějšímu úrazu, který jim zabrání plnohodnotně absolvovat hlavní program. Do kategorie sportovních táborů se mohou počítat také jisté formy soustředění některých sportovních klubů. Putovní – putovní tábory nejsou náročné na přípravu programu jako takového, o to jsou ovšem náročnější v jiných ohledech. U tohoto typu táborů je důležité, aby organizátor uměl správně naplánovat trasu podle fyzických předpokladů všech účastníků, uměl se orientovat v terénu a zvládl odhadnout vlivy počasí. Samozřejmě není na škodu, pokud samotné putování organizátoři obzvláštní správně zvolenými prvky táborového programu. Ostatní – do této skupiny řadíme tábory s určitou specializací. Mohou to být tábory hudební, výtvarné, taneční a jinak umělecky zaměřené anebo jako další přiklad může posloužit tábor šachový. Na takovéto akce se zpravidla hlásí děti, jež navštěvují kroužek, kde se některé z výše zmíněných činností věnuje a na tábor se tedy jede zejména v této činnosti zdokonalovat. Proto jsou tyto tábory do jisté míry podřízeny těmto specializacím. Zároveň by zde ale neměl chybět i jiný doprovodný program rozvíjející i jiné fyzické, psychické i sociální dovednosti svěřenců.

40

Při tvorbě táborového programu si musíme zejména uvědomit zájmy a potřeby našich účastníků. V dnešní době se ale zájmy dětí pohybují v tak širokém spektru, že není prakticky možné, aby se všechny aktivity mohly zalíbit všem. Proto je nutné, zamyslet se nad všemi plánovanými činnostmi zvlášť, ale také v rámci programu jako celku a docílit toho, aby si zde každý účastník mohl najít co možná nejvíce věcí, které nějakým způsobem zaujmou nebo na něj budou alespoň pozitivně působit.

1. 2. 6 Rozpočet Předběžný rozpočet předkládá pořádající osoba pořádající organizaci. V rozpočtu jsou vyčísleny předpokládané náklady a zdroje, ze kterých budou pokryty, tedy příjmy. Před zahájením sestavování rozpočtu je potřeba, aby hlavní vedoucí reálně odhadl počet platících účastníků, od nějž se poté budou odvíjet jak celkové příjmy tábora, tak zákonitě i možnosti, které bude mít hlavní vedoucí při plánování investic do tábora. Rozpočet by měl být vypracován v minimálně v následujícím rozsahu: Výdaje tábora Pronájem – jedná se nejčastěji o nejvýraznější položku na výdajové stránce. Jedná se o smluvně dohodnutou částku za pronájem prostor a pozemků případně za zapůjčení určeného inventáře. Strava - při předběžném výpočtu použijeme konstantní cenu na osobu na den, vynásobíme ji počtem dnů a získáme hrubou představu o nákladech na stravování. Částka na osobu na den se může u klasických táborů, jež neslibují přehnaný luxus, pohybovat zhruba od padesáti do osmdesáti korun. Doprava osob – zde se jedná o cenu linkovou dopravou nebo cenu za pronájem a dopravu objednaným autobusem. Cestovné – jsou to náklady na provoz vozidla pořadatele, které využívá k cestám pro zajištění potravin a ostatního nezbytného materiálu pro průběh tábora. V cestovních dokladech, které potom vlastník vyplňuje, se počítá také

41

s amortizací,

tedy opotřebením, vozidla. Je však možné se domluvit

na neproplácení této položky. Mzdy – pokud je na táboře zvykem vyplácet odměny vedoucím a ostatním pracovníků, stává se tak na základě uzavření dohody o provedení práce nebo o pracovní činnosti. Často se však výše odměn odvíjí od finančních prostředků zbylých po ukončení tábora. MTZ – tedy materiálně technické zabezpečení. Tato položka obsahuje veškerý materiál potřebný k chodu tábora. Můžeme tuto skupinu dělit na spotřební materiál (čisticí prostředky, papíry, fixy, barvy,…) a materiál na táborový program (odměny, pomůcky, kostýmy…). Náklady na program – tím rozumíme náklady na výlety, vstupné a podobně. Rozpočtová rezerva – je dobré vytvořit si v rozpočtu rezervu, kdyby se v průběhu tábora vyskytly jakékoliv mimořádné výdaje (Tábory YMCA, Rozpočet tábora [online]). Příjmy Příjmy tvoří zejména účastnické poplatky. Dále sem řadíme prostředky, které jsou nám slíbeny formou daru popřípadě dotace od pořádající organizace či jiné instituce. Od celkově vypočtených nákladů odečteme tyto dary a dotace a poté výsledek vydělíme předpokládaným počtem účastníků a dostaneme předběžnou představu o výši účastnického poplatku (Tábory YMCA, Rozpočet tábora [online]).

1. 3 Zajištění akce 1. 3. 1 Propagace Z pohledu podniku už se v dnešní době nevystačí pouze s rozhodováním na intuitivní úrovni, ale jeho činnost by měla být podložena teorií, která se opírá o co možná nejdokonalejší analytické nástroje, která zvýší šanci na získání výhody před ostatními konkurenty. Tuto teorii můžeme nazvat marketing (Vaňák, 2011).

42

Jak již bylo zmíněno, v případě letního dětského tábora jsou jeho organizátoři často výrazně omezeni prostředky, kterými mohou disponovat. Z toho důvodu nemůžeme uvažovat s nějakými náročnými nástroji a spíše opět vracíme do roviny intuitivní. Ale i tak se můžeme i z mála pokusit vytěžit a analyzovat potřebné informace. Skutečnost nepřítomnosti prostředků se projeví už v možnostech pro propagaci akce a navíc o to citelněji, že jakékoliv příjmy z pořádání tábora pořádající osoba obdrží až poté co se účastník již na akci přihlásí. Samozřejmě mohou organizátoři disponovat nějakými prostředky z minulých let, ale jelikož se letní dětské tábory pořádají nejčastěji jako nezisková činnost, ve většině případů se s tím nesetkáme. Proto se propagace v tomto odvětví musí soustředit na finančně méně náročné metody nebo v lepším případě na metody, na které se nemusí vynakládat žádné finanční prostředky. Předpokládáme-li, že tábor pořádáme pod záštitou nějaké organizace, která se zabývá činností spojenou s tábory a jinými volnočasovými aktivitami, můžeme v takovém případě počítat s jistou formou propagace naší akce ze strany této organizace. To nejmenší, co pro nás může tato organizace zdělat, je umístit propozice na místa, kde působí, popřípadě pokud vydává vlastní periodika, může je v nich otisknout. Důležité mohou být také kontakty organizace. Například pokud je vedení domluveno s místními firmami, že jejich akce bude doporučovat jejich zaměstnancům, můžeme poté do jisté míry počítat s přísunem účastníků i z těchto zdrojů. U větších organizací, jež pořádají během léta více táborů, je pro pořádající osoby důležité, jaký má organizace zájem, aby byla právě na jejich táboře účast. Část potencionálních účastníků (respektive jejich zákonných zástupců) není ještě před kontaktováním organizace rozhodnuta, na který tábor se přihlásí a tak často záleží

na

pracovnících

organizace,

jež

s takovými

nerozhodnutými

potencionálními účastníky jednají a který z nabízených táborů jim doporučí. Další šancí, jak upozornit na svůj tábor a zaujmout případné potenciální účastníky či jejich rodiče může být určitá forma event marketingu neboli marketingu spojeného s nějakou, nejlépe veřejně přístupnou, akcí. K takovéto

43

formě propagace potom mohou být vhodné například dětské dny a to nejen proto, že se jich účastní z velké části naše cílová skupina, ale také proto, že jsou často pořádány zhruba měsíc před prázdninami, kdy rodiče mají nejvyšší čas řešit, co podniknou se svými dětmi o prázdninách. Pokud tedy na takovéto podobné akci připravíme zajímavý a poutavý program či aktivity a při té příležitosti upozorníme děti i jejich rodiče, že pořádáme v létě dětský tábor, je tu možnost, že si nějaké účastníky získáme. Možností propagace tábora může být například i spolupráce se školami či zájmovými organizacemi, které ovšem nepořádají svoje vlastní tábory. Na formě, kterou se budeme snažit oslovit potencionální účastníky, se potom musíme domluvit s danou institucí. Pro jakoukoliv formu event marketingu v našem případě platí, že se musí důkladně promyslet a připravit. Není nic horšího, než když této činnosti věnujeme svůj čas i energii a pak kvůli nedomyšleným detailům místo abychom lidi přilákali, je pouze odradíme. V neposlední řadě je potřeba zmínit formu propagace, bez které se v dnešní době neobejde prakticky žádná komerční organizace. Jedná se o internetové stránky. I v oblasti dětských táborů lze tento způsob využít k našemu prospěchu. Existuje spousta domén, na kterých si můžeme založit svou stránku zcela zadarmo, pouze s tou nevýhodou, že místo standardní koncovky nám přibude koncovka námi vybrané domény, což nás v našem případě nemusí tolik trápit. Ať už se pustíme do jakékoliv formy propagace našeho tábora, musíme si v první řadě určit, kdo je vlastně naše cílová skupiny a jaké jsou hlavní faktory, podle kterých si tábor vyberou, popřípadě jak oslovit a přesvědčit ty, kdo ani zatím nad takovou akcí neuvažují. Abychom zjistili faktory, které jsou nejdůležitější při výběru konkrétního tábora, sestavili jsme anketu, jejíž výsledky rozebereme v zvláštní kapitole níže. Důležité je však také zjistit, na co můžeme potencionální účastníky nalákat. K tomu, abychom zjistili, čím může být právě náš tábor výjimečný a na co bychom měli vyzdvihnout při jeho propagaci, nám může posloužit aplikace nástroje takzvané S.W.O.T. analýzy, „která pracuje s daty a informacemi

44

získanými v průběhu hodnocení a analýzy organizace nebo (jako v našem případě) její části“ (Grasseová, str.196). Dle Grasseové (tamtéž) se skládá z analýzy vnitřního prostředí, která spočívá v určení, zda možnosti a zdroje, kterými organizace disponuje, jsou odpovídající působení vnějšího prostředí na organizaci. Analýza vnějšího prostředí je pak určena především přítomností příležitostí a hrozeb v daném prostředí. 1. 3. 2 Základna Výběr základny by měl být jedním z prvních kroků při zajišťování tábora. Řada táborových základen je každoročně zamluvena již pro tradičně konané tábory a tak pokud chceme pořádat svou akci poprvé, může být obtížné najít pro ni vhodnou základnu, a proto je důležité začít ji hledat co nejdříve. To může znamenat i více než rok předem. Navíc místo konání akce je bezpodmínečně potřeba znát před zveřejněním propozic, u kterých platí, že čím dříve budou mezi lidmi, tím lépe. Na co by se měl hlavní vedoucí soustředit při výběru táborové základny, jsme uvedli v předchozí kapitole, v případě, že si pořadatel akce již základnu vybral, je důležité domluvit se s majitelem této základny, objednat pronájem a vyžádat si písemné potvrzení. Nezbytné je zajištění takzvaných storno podmínek v případě změny původních předmětů dohody, jakými mohou být například jiný počet přihlášených účastníků nebo v nejhorším případě i zrušení akce. Větší akce se poté doporučují nahlásit na místním úřadě, případně na policii. 1. 3. 3 Organizační tým Výše jsme uvedli, jaké funkce by měl být zastoupeny v organizačním týmu, abychom docílili bezproblémového chodu tábora. Neméně důležité ovšem je, aby si hlavní vedoucí vybral takové lidi, kteří jsou schopni jim svěřené role vykonávat minimálně na úrovni, která je od nich očekávána a požadována. Tohoto ideálního stavu je však v oblasti letních táborů, kde se jedná zejména

45

o dobrovolnické pracovní vztahy, někdy obtížné docílit. Proto by se měl hlavní vedoucí soustředit na to, aby měl k dispozici alespoň několik osobností, které jsou schopny dávat rady méně zkušeným spolupracovníkům a do jisté míry mu je pomoci řídit. Problémem pro řadu hlavních vedoucích může být situace, kdy se obklopí týmem svých dlouholetých přátel a v takovém případě nezřídka kdy nastanou situace, v nichž je pro něj poté efektivně takovýto tým řídit. Proto je důležité, aby alespoň po dobu konání tábora, brali všichni členové týmu hlavního vedoucího v první řadě jako autoritu a až potom jako svého kamaráda. Na druhou stranu tyto takzvané kamarádské kolektivy mají samozřejmě i řadu výhody. Ať už je to otevřenost členů, povětšinou dobrá atmosféra v týmu a v neposlední řadě také členové vědí, co mohou od ostatních očekávat. Pokud si hlavní vedoucí už svůj tým sestavil, doporučuje se udělat si se všemi jeho členy alespoň jednou před táborem schůzku. Pokud to dovolí čas, můžeme těchto schůzek zorganizovat i více v závislosti na tom, do jaké míry chce hlavní vedoucí, aby se jeho spolupracovníci podíleli na tvorbě programu. V ideálním případě je poté vhodné udělat si takzvané soustředění, které může sloužit k seznámení všech s motivací, celkovou myšlenkou tábora, stmelení kolektivu a popřípadě i k ozkoušení některých her či aktivit, jež by se poté mohly na táboře objevit. Tím si také hlavní vedoucí může otestovat členy svého týmu a přesvědčit se tak, zda mohou splnit jeho očekávání. 1. 3. 4 Materiální zabezpečení Co se týče materiálního zabezpečení akce, je vždy potřeba si dobře promyslet, co vše bude během ní potřeba. I pokud je místo konání tábora dobře dostupné a můžeme si v průběhu zajet dokoupit potřebné věci, každá cesta jsou další, a v některých případech i zbytečně, vynaložené peníze z táborového rozpočtu. U odlehlejších základen je potom o to důležitější, mít dopředu nakoupen všechen materiál, který budeme potřebovat.

46

Základní materiál, který by na dětském letním táboře neměl chybět, můžeme rozdělit na ten, který souvisí s programem a činnostmi s dětmi a ten, který slouží k zabezpečení chodu tábora. Materiál, jenž souvisí s programem, je zejména výtvarný materiál jako například barvy (vodové, temperové,…), izolepa, fixy, nůžky a podobně. Zkrátka cokoliv, co budou děti potřebovat při tvořivé činnosti a co organizátoři budou potřebovat při přípravě her. Dále je to sportovní vybavení podle sportů a sportovních her, které bychom s našimi účastníky chtěli hrát. Jako třetí můžeme uvést vybavení technické, jakým může být například rádio, reproduktor, projektor, počítač a v neposlední řadě tiskárna. Pokud pořádáme motivovaný tábor, přičteme ke zmíněnému materiálu ještě kostýmy a rekvizity spojené s tématem tábora. Nesmíme také zapomenout na materiál potřebný k bezproblémovému chodu tábora. Mezi ten patří jak hygienické potřeby jako toaletní papír, mýdlo a podobně, tak i čisticí a desinfekční prostředky pro úklid táborových prostor. Důležité je také zkontrolovat si před zahájením tábora vybavení kuchyně, zda je vše v pořádku a zda inventář obsahuje vše, co budeme potřebovat a případně chybějící věci také dokoupit.

1. 3. 5 Doprava Při volbě způsobu dopravy účastníků na tábor je potřeba počítat zejména s dvěma nejdůležitějšími faktory, kterými jsou cena a komfort. U dětských táborů, můžeme často jistou úroveň luxusu obětovat na úkor snížení nákladů, ovšem stále musíme respektovat jistou míru únosnosti. V každém případě bychom však měli zajistit nějakou formu společné dopravy a k tomu máme prakticky pouze dvě možnosti, linkovou dopravu a pronájem soukromého autobusu. Volba mezi těmito způsoby se odvíjí v první řadě od počtu účastníků a dostupnosti lokality táborové základny. V případě, že je základna dosažitelná prostřednictvím některých z hlavních železničních tras, nemusíme se příliš obávat cestování i s větším počtem dětí, pokud máme dostatek vedoucích, kteří jsou schopni zajistit mezi dětmi pořádek. Pokud bychom byli nuceni využít pro dopravu linkového autobusu nebo vlakového spoje s menšími vlakovými soupravami, počet maximálního

47

množství dětí, jež bude možno na tábor dopravit, se nám může razantně snížit. Proto je dobré zjistit, jak jsou požadované linky využívány veřejností a zda mají kapacitu pojmout účastníky a vedoucí našeho tábora. V tomto případě se doporučuje kontaktovat dopravní společnost zřizující konkrétní linku a informovat se u něj. Pokud máme velký počet účastníků, měli bychom mít i dostatečně vysoký rozpočet na pronájem soukromého autobusu. Cena takovéhoto dopravního prostředku se pohybuje mezi 20 až 25 Kč/km. Je také potřeba brát v úvahu, že musíme dopravci platit i cestu nazpět, to znamená celkem čtyři cesty. Z tohoto důvodu je dobré, pokud je to možné a je v předchozím či následujícím termínu na námi pronajaté základně jiný tábor, domluvit se s pořadatelem tohoto tábora a využít autobusu při jejich příjezdu či odjezdu. V takovémto ideálním případě bychom tedy mohli platit pouze dvě jízdy. Při obou formách dopravy využije jistě řada rodičů svých vlastních dopravních prostředků a dovezou své děti na místo konání akce sami. Z tohoto důvodu bychom neměli zapomenout uvést do propozic (respektive do bližších propozic) časové rozmezí, ve kterém mohou své ratolesti rodiče přivážet. To samé platí o termínu odjezdu z tábora.

1. 3. 6 Strava Dle Vyhlášky č. 106/2001 Sb. ve znění pozdějších předpisů vyhlášky č. 148/2004 Sb. při zajišťování stravy pro naše účastníky na letním dětském táboře musíme respektovat související nařízení této vyhlášky. To znamená, že denně musí být pro děti na zotavovací akci zajištěna snídaně, přesnídávka, oběd, svačina a večeře. Avšak při výdeji stravy lze sloučit výdej snídaně s přesnídávkou a oběda se svačinou. Dále musí být součástí snídaně teplý nápoj a jedno z hlavních jídel musí být teplé. Zároveň strava podávaná dětem musí odpovídat jejich věku a fyzické zátěži, které jsou na akci vystaveny. Co se týče nápojů, ty musí být pro účastníky zotavovací akce k dispozici po celý den a uchovávají se v krytých nádobách s výpustným kohoutem nebo se rozlévají přímo z originálních balení. Na všechny výše uvedené pravidla musíme dbát při

48

sestavování jídelníčku. V rámci zajištění potravin a nápojů na táboře ovšem musíme naplánovat také, jakým způsobem je na místo konání dopravíme. Nejjednodušší a v mnoha případech také ekonomicky nejvýhodnější variantou je objednávání jídla přes dodavatele, kteří nám zboží zdarma dopraví přímo do tábora. Nejčastěji se jedná o dodavatele zeleniny, masa a pečiva. Tato varianta však není možná v každé lokalitě a proto je důležitější si před táborem zjistit, zda v okolí základny existují firmy, které tuto službu poskytují. Pokud takovou firmu v okolí nenajdeme, nezbývá nám nic jiného, než si potraviny obstarávat ve vlastní režii. V takovém případě je důležité správně si promyslet a rozplánovat pořadí nákupů, abychom zbytečně nemuseli utrácet za provoz automobilu. Nejlepší je však v obou případech nakoupit všechny trvanlivé potraviny a nápoje ještě před táborem a poté dokupovat pouze potřebné zboží rychleji podléhající zkáze.

1. 4 Vyhodnocení akce Předáním dětí do rukou rodičů pro pořádající osobu tábor nekončí. Čeká ho ještě důležitá práce spojená s vyhodnocením celé akce, což obnáší zejména vyúčtování. Je ale také dobré pokračovat v komunikaci s účastníky a jejich rodiči i po skončení akce. Hlavní vedoucí tak může získat přínosnou zpětnou vazby, a pokud je komunikace vedena správným způsobem, také se tak může zvýšit šance, že s ním děti pojedou i příští rok. 1. 4. 1 Vyúčtování Vyúčtování předává pořádající osoba hlavnímu pořadateli, tedy organizaci, pod kterou je tábor veden. Při vyúčtovávání mohou nastat prakticky dva případy. Prvním je přebytek finančních prostředků. V případě, že nám zbude jistý finanční obnos, záleží na domluvě s organizací, jak s ním budeme moci naložit. Mezi možné způsoby patří přerozdělení zbylé částky mezi organizátory tábora na odměny nebo přenechání peněžních prostředků organizaci. Druhou, už ne tak příjemnou možností je, že námi pořádaný tábor vykazuje ztrátu. V takovém případě je také potřeba dojednat postup s pořádající

49

organizací. Pokud se nejedná o velkou ztrátu, je doložitelné, že nevznikla nevhodným hospodařením a organizace má prostředky, aby tuto ztrátu pokryla, většinou ji pokryje. Další možností je, že akci dofinancuje organizační tým, ale jelikož většina vedoucích dělá tuto činnost ve svém volném čase a často dobrovolně či za menší odměnu, není tato možnost vůči těmto pracovníkům příliš férová a nejspíše by se ani u nich nepotkala s pochopením. Poslední možností, kterou je možné zvolit, je požádat zákonné zástupce účastníků o doplatek na tábor. Tahle možnost se ovšem nedoporučuje a uchýlit bychom se k ní měli opravdu jen v krizových případech. Cena tábora je smluvně dána předem a organizátor nemá žádné právo požadovat jakékoliv doplatky. V tomto případě by záleželo pouze na jednotlivých osobách, zda by s takovýmto řešením souhlasily. V praxi ale platí, že každý hlavní vedoucí (popřípadě hospodář) před táborem ví, s jakými finančními prostředky může počítat, a tudíž by ke ztrátám nemělo docházet. 1. 4. 2 Komunikace s účastníky po skončení akce Důležitou funkcí hlavního vedoucího dětského tábora je komunikace s rodiči popřípadě zákonnými zástupci účastníků. Ve výkonu této funkce by ovšem hlavní vedoucí neměl ustat hned při předání dětí na konci tábora. Pokud si chceme účastníky udržet i pro příští rok, je potřeba, abychom uměli prodat to, čím byl zrovna náš tábor jedinečný a ujistit děti i jejich rodiče, že nám záleží na tom, aby byl pro účastníky přínosný a že je se zrovna s nimi rádi uvidíme i příští rok. Základem této komunikace je distribuce fotek, které jsme během tábora nafotili. V dnešní době je asi nejvhodnější nahrání fotek na vybraný server a dětem potom rozeslat odkaz ke stažení. Variantou může být také rozeslání vypálených DVD. Pokud rodiče uvidí fotky svých dětí, kde je vidět, že se dobře baví, je to signál k tomu, aby své dítě poslali příští rok znova. Pokud půjdeme v komunikaci dále, můžeme od rodičů i jejich dětí získat zajímavou zpětnou vazbu, která nám pomůže v přípravě příštích akcí. Této zpětné

50

vazby můžeme dosáhnout například krátkou anketou. Zde ovšem záleží na ochotě rodičů, věnovat vám trochu svého času. Pro hlavního vedoucího je také důležité udržovat komunikaci se svými vedoucími. Na konci tábora by mělo dojít k jisté formě shrnutí od každého organizátora, každý by měl dát najevo, co proběhlo podle něj správně a co naopak nebylo úplně podle jeho představ. Hlavní vedoucí se tak potom může posunout dále a na příštích akcích své případné chyby napravit. Pokud plánuje hlavní vedoucí příští rok další tábor, je potom udržení komunikace se svými vedoucími během roku prakticky povinností.

51

2. Cíle, hypotézy a úkoly práce Jak již bylo zmíněno, tato práce má sloužit, jako příručka pro hlavní vedoucí letních dětských táborů. Důležitým aspektem úspěšnosti akce je vytvořit nabídku, která se co nejvíce bude shodovat s požadavky cílové skupiny. Každé dítě a každá rodina má však na tábor jiný pohled a také od něj něco jiného očekává. Cílem práce je tedy zjistit, co rozhoduje v rodinách při výběru vhodného tábora pro dítě, na jaké aspekty se účastníci a jejich zákonní zástupci soustředí, ale také zda při tomto výběru více záleží na samotném dítěti nebo spíše na jeho rodičích. Rozhodli jsme se tedy uskutečnit průzkum, pomocí jehož výsledků budeme schopni na tyto otázky odpovědět a dáme tak začínajícím, ale i stávajícím, hlavním vedoucím doporučení, na jaké parametry jejich tábora se při jeho plánování mají nejvíce soustředit.

2. 1 Cíle výzkumu

Cílem práce je poskytnout ucelený manuál organizátorům letních dětských táborů, který podá komplexní informace o formálních a právních požadavcích na organizaci podobných akcí. Dílčím cílem je identifikovat preference dětí a rodičů ovlivňující výběr konkrétního tábora.

2. 2 Hypotézy práce H1: Předpokládáme, že iniciativu k tomu, že dítě pojede na dětský letní tábor, dávají v rodinách spíše rodiče. H2: Předpokládáme, že větší váha při výběru konkrétní akce spadá spíše na rodiče. H3: Předpokládáme, že mezi nejčastěji zohledňovaná kritéria při výběru letního dětského tábora patří jeho téma a hlavní vedoucí. H4: Předpokládáme, že rodiny preferují tábory s dobou trvání jeden týden.

52

H5: Předpokládáme, že rodiny v dnešní době preferují sportovní zaměření dětských táborů.

2. 3 Úkoly práce 1. Sestavit dotazník mapující preference rodin při výběru letního dětského tábora. Sestavit výzkumný soubor. Provést dotazníkové šetření a na základě získaných dat vyhodnotit míru iniciativy k rozhodnutí o účasti dítěte na letním dětském táboře. 2. Na základě dat získaných dotazníkovým šetřením vyhodnotit míru rozhodování dětí a rodičů při výběru konkrétního letního dětského tábora. 3. Pomocí shromážděných dat zjistit, jakou roli hrají u rodin jednotlivé aspekty v procesu rozhodování o konkrétním letním táboře. 4. Zjisti, jaká délka tábora je rodinami s dětmi preferována. 5. Vyhodnotit, jaké zaměření letního dětského tábora rodiny preferují Sestavit závěry pro teorii a praxi. Sepsat závěrečnou práci.

53

3. Metodika práce 3. 1 Popis zkoumaného souboru, způsob výběru Kvantitativní výzkum má, dle Skutila & Průchy (2011), za účel zisk obecně platných výsledků o zkoumaných objektech a jevech a jejich vzájemných vztazích. Základním souborem označujeme právě množinu těchto objektů. Z mnoha aspektů, jako je čas, ekonomická a organizační náročnost, není prakticky reálné oslovit celý základní soubor. Z tohoto důvodu je potřeba vybrat menší počet respondentů, které označujeme jako výzkumný vzorek (někdy také výběrový soubor). Disman (2011) pojem základní soubor popisuje jako soubor jednotek, u kterých můžeme předpokládat pravdivost našich hypotéz. Výzkumný vzorek je poté určitý počet těchto jednotek, které se konkrétně účastní našeho pozorování. Cílovou skupinou, na kterou je směřováno naše výzkumné šetření, tvoří rodiny s dětmi ve věku 6 – 14 let, které již své děti v minulosti vyslaly na letní dětský tábor nebo to alespoň v blízké době plánují. Z tohoto důvodu jsme se rozhodli kontaktovat zejména organizace, jež se věnují pořádání letních dětských táborů a s jejich spoluprácí rozšířit anketu mezi jejich členy a klienty. Jako další oblast sběru dat jsme vybrali základní školy a víceletá gymnázia, s jejichž přispěním jsme se dostali k dalším rodinám, jež se mohly zúčastnit našeho šetření. Distribuce ankety probíhala zejména prostřednictvím elektronického odkazu na internetovou stránku, kde byla anketa přístupna k vyplnění. Organizace, které s námi spolupracovaly, rozeslaly svým kontaktům email s oslovením a požádáním o vyplnění ankety. Z tohoto důvodu není možné určit procentuální návratnost. Celkem se našeho výzkumu zúčastnilo 146 rodin. V těchto rodinách bylo dohromady 292 dětí, jejichž počet účastí na dětských táborech činil v součtu více než 1184. Z toho vyplývá, že děti z našeho výzkumného vzorku průměrně absolvovaly 4 akce tohoto typu. Můžeme tedy předpokládat, že výsledky zohledňující chování při výběru dětského tábora v těchto rodinách budou založeny na názorech a hodnotách osob, jež mají v této oblasti dostatečnou míru zkušeností.

54

Z hlediska věku nejstaršího dítěte dotazovaných rodin, charakterizují výzkumný vzorek následující grafy (Obr. 1). Průměrný věk nejstaršího dítěte v rodině byl v našem případ lehce přes 13 let. Hodnota medián, tedy věk, který dělí náš vzorek na dvě stejně početné poloviny činní 12 let. U nejvíce rodin je potom nejstarší dítě ve věku mezi deseti a patnácti lety.

Obr. 1 Popisná statistika výzkumného vzorku dle věku nejstaršího dítěte Popisná statistika níže (Obr. 2) charakterizuje výzkumný vzorek dle počtu účastí na letních dětských táborech toho dítěte, které absolvovalo z rodiny nejvíce těchto akcí. Zde můžeme vidět, že nejvíce rodin poslalo na letní dětský tábor jedno ze svých dětí více než desetkrát. Hodnota medián nám rozděluje vzorek přesně v polovině daného rozmezí, tedy na pěti účastech nejzkušenějšího dítěte v rodině. Průměrně potom byly tyto děti na táboře více než pětkrát.

55

Obr. 2 Popisná statistika výzkumného vzorku dle počtu účastí dítěte, jež absolvovalo nejvíce táborů v rodině Charakteristiky rodin respondentů Rodiny respondentů můžeme díky naší anketě charakterizovat dle počtu dětí v rodinách, dle počtu dětských táborů, které děti již absolvovaly a dále také dle jejich věku. Prostřednictvím těchto charakteristik budeme následně moci posoudit, zda se chování respondentů v dílčích charakteristických skupinách liší mezi sebou, ale i od celkových výsledků. Počet dětí v rodinách Z celkového počtu 146 dotazovaných bylo 30 rodin s jedním dítětem, což činí 20,55 %. Nejširší skupinu v tomto případě tvoří rodiny právě s dvěma dětmi, jedná se o 58,9 % a tedy 86 rodin celkem. Poslední skupinou jsou domácnosti s třemi a více dětmi, jež tvoří stejně jako první skupina 20,55 % dotázaných, a tedy také 30 rodin. Výsledky jsou graficky znázorněny na Obr. 3.

56

Obr. 3 Grafické znázornění počtu dětí v rodinách Počet účastí dětí na letních táborech Pokud se zaměříme na rozdělení rodin respondentů dle počtu účastí jejich dětí na letních dětských táborech, zjistíme, že nejpočetnější jsou právě dvě okrajové skupiny s jednou a s deseti a více účastmi. První z těchto skupin čítá 35 rodin, u druhé skupiny je to potom rodin 31. To se rovná 24 % v prvním případě a 21 % v případě druhém. Další výsledky znázorňuje níže tab. 1, kde je uvedena absolutní četnost a obr. 4, kde můžete vidět četnost relativní. Mediánní hodnota, tedy hodnota, která dělí výsledky na dvě stejně početné poloviny, je v tomto případě rovna 4. Při vyhodnocení této charakteristiky jsme brali v úvahu počet účastí na letních táborech jednoho dítěte z rodiny, u kterého byla uvedena u této otázky nejvyšší hodnota. Tab. 1 Počet účastí dětí na letních táborech

Počet rodin

1x

2x

3x

4x

5x

6x

7x

8x

9x

10x a více

35

13

15

17

15

7

8

4

1

31

57

Obr. 4 Počet účastí na letním táboře Věk nejstaršího dítěte v rodině Dá se předpokládat, že chování rodin při výběru letního dětského tábora se může měnit v závislosti na věku dětí. Rodiny se staršími dětmi mohou mít podstatně jiné nároky na náplň a druh tábora než rodiny s dětmi mladšími, u kterých zas může převládat zvýšená starostlivost. V naší situaci tedy bereme v potaz věk nejstaršího dítěte z rodiny. Následující tab. 2 a obr. 5 nám ukazují rozvrstvení věku těchto dětí mezi našimi respondenty. Tab. 2 Věk nejstaršího dítěte v rodině 6 let a méně 7 let Počet rodin

11

8 let 2

11

15 let a 10 let 11 let 12 let 13 let 14 let více

9 let 6

58

19

14

19

11

11

42

Obr. 5 Věk nejstaršího dítěte v rodině Rozdělení respondentů dle výše uvedených charakteristik využijeme v následujících kapitolách, kde přijde řada na porovnání výsledků jednotlivých skupin a jejich rozhodování při výběru letních dětských táborů mezi sebou i s celkovými výsledky šetření.

3. 2 Použité metody Pro účely našeho šetření jsme se rozhodli využít metody kvantitativního výzkumu. Dle Průchy (2009) můžeme definovat takto zaměřený výzkum jako systematickou a záměrnou činnost, kterou pomocí empirických metod zkoumáme hypotézy mezi skutečnostmi generovanými na základě měření. Disman (2011) uvádí, že kvantitativně zaměřený výzkum řeší pouze otázky, jež je možno charakterizovat vztahy pozorovaných proměnných. V naší práci pátráme po souvislostech mezi určitými typy rodin a jejich chování při výběru letního dětského tábora z hlediska účasti na rozhodování jednotlivých členů a míry důležitosti ostatních faktorů daných konkrétní akcí. Ve fázi přípravy, uskutečnění a vyhodnocení kvantitativního výzkumu je důležité brát v potaz jistá specifika tohoto typu výzkumu.

59

Hlavními výhodami výzkumu kvantitativního typu je to, že můžeme testovat validitu konkrétních teorií, můžeme výsledky zobecnit na celou populaci a že získáváme přesné hodnoty numerických dat. Dalšími přednostmi je potom možnost rychlejšího sběru dat a jejich analýzy v porovnání s výzkumem kvalitativním, také menší závislost výsledků na výzkumníkovi a v neposlední řadě je kvalitativní výzkum vhodný pro výzkum velkého množství respondentů (Hendl, 2005). Kvalitativní šetření se skládá ze sedmi základních prvků. Jsou jimi cíle a výzkumné otázky, dále pak dotazník, vzorek populace, které je dotazník určen a na závěr strategie sběru a analýzy dat s konečnou výzkumnou zprávou o proběhnutém šetření (Punch 2006). Výzkumnou metodu můžeme dle Gavory (2000) definovat jako proceduru, se kterou pracujeme během výzkumného šetření. Avšak tato procedura musí splňovat jistá specifika a to požadovanou validitu a reliabilitu. Z obecného pohledu je právě dotazník pravděpodobně nejpoužívanější výzkumnou technikou,

jež nám

umožňuje zisk dat od dotazovaného

(Skutil a kol., 2011). Dle Průchy (2009) je dotazník soubor, u něhož dopředu systematicky sestavíme a definujeme otázky, vhodně určíme jejich posloupnost a na který respondenti odpovídají písemnou formou. Ve společenských oborech je dotazník jistě nejčastěji používanou výzkumnou metodou. Jeho zaměření tkví v hromadném zkoumání jistých jevů prostřednictvím systému účelně sestavených otázek, jež jsou zaměřeny na dopředu stanovený cíl. Skrze správně vytvořený dotazník je autor schopen zjistit data jak o respondentovi, tak o jeho postojích a názorech v dané problematice. Výhodami dotazníkového šetření je zejména jeho relativní finanční nenáročnost, dále časové hledisko ve vztahu k distribuci i samotnému vyhodnocení výsledků. Zároveň lze pomocí dotazníků kontaktovat široký vzorek lidí shodnou formou. Nespornou výhodou je i to, že získaná data můžeme většinou vyjádřit v číslech. Je však důležité, aby měl dotazník přiměřený rozsah, kterým akorát obejme zkoumanou problematiku (Jansa a kol, 2012).

60

Punch (2006) tvrdí, že po rozhodnutí o dotazníku, jakožto vhodné techniky výzkumu, by měla následovat volba, zda v daném případě tvořit dotazník vlastní anebo použít již dotazník vytvořený. Existuje však i možnost použít kombinaci obou variant. V současnosti máme k dispozici řadu ověřených podob dotazníků, které však není vždy jednoduché naleznout. V případě, že se nám již podaří takovýto dotazník vyhledat, musíme vždy zohlednit jeho kvalitu. Na druhou stranu sestavení původního dotazníku není jednoduché a jeho úspěšný návrh závisí na schopnostech a znalostech autora. Výzkumné šetření navazuje na již existující průzkum provedený organizací zabývající se pořádáním letních dětských táborů za účelem získání zpětné vazby od svých členů a úpravy nabídky dle preferencí jejich klientů. Z důvodů zachování jednotnosti výsledků jsme tedy zachovali podobu původní ankety. Ta se skládá z šesti otázek a čtyř podotázek. V úvodu ankety respondenti určují, kolik členů má rodina a v jaký je věk dětí. Dále následují otázky cílené na role členů rodiny při výběru tábora. Nakonec jsou zařazeny otázky, kde dotazovaní seřazují kritéria, dle kterých vybírají konkrétní letní tábor a také určí, jakou hodnotu vybraných položek preferují. Anketa byla vytvořena pomocí služby Google docs, a šířena pomocí elektronického odkazu, který respondenta přesměroval přímo na stránku s anketou. Po odeslání výsledků respondentem byly výsledky automaticky ukládány na server a zároveň bylo autorovi umožněno pozorovat průběžné výsledky. Při statistickém vyhodnocování dat, byly údaje zpracovávány zejména na základě jejich frekvenčního výskytu. V případě otázek, u nichž bylo výstupem bodové ohodnocení, jsme použili vyhodnocení pomocí aritmetického průměru a vhodných výběrových kvantil. K vyhodnocení jsme použili software STATISTICA 12 firmy StatSoft. Jedná se o „komplexní systém obsahující prostředky pro správu dat, jejich analýzu, vizualizaci a vývoj uživatelských aplikací. Poskytuje široký výběr základních i pokročilých technik speciálně vyvinutých pro podnikání, vytěžování dat, vědu a inženýrské aplikace“ (Masarykova univerzita, 1996 - 2014). Další

61

software, který jsme použili k vyhodnocení získaných dat je Microsoft Excel, tabulkový editor sloužící k tvorbě a zpracování tabulek a vytváření grafů.

3. 3 Organizace práce Organizace této práce probíhala následovně: - Výzkumná část: 1. 9. 2013 až 31. 3. 2014 - Teoretická část: Říjen 2013 až Leden 2014 - Vyhodnocení dat: Duben 2014 Práce byla započata psaním teoretické části. V jejím průběhu docházelo ke sběru dat od respondentů prostřednictvím online dotazníku. Po shromáždění dostatečného množství dat bylo dotazníkově šetření ukončeno a následovalo vyhodnocení výsledků pomocí programů Microsoft Excel a Statistica 12.

62

4. Výsledky práce, diskuze 4.1 Iniciativa k účasti na táborech První hypotéza se zabývá tím, kdo v rodině dává nejčastěji iniciativu k tomu,

že dítě

nebo

děti

pojedou

na

letní

dětský

tábor.

Spolu

s výzkumnou otázkou druhou nám tak má pomoci zjistit, na koho se má organizátor zotavovacích akcí soustředit při propagaci právě své akce, tedy kdo je v oblasti propagace jeho cílovou skupinou. Vyhodnocení výsledků této otázky nám znázorňují tabulka 3 a obr. 6 níže. Nejčastěji dotazovaní označovali, že na rozhodnutí, zda dítě pojede na letní tábor, mají shodný podíl. Takto odpovědělo celých 70 %, což znamená 102 rodin. Tento výsledek nám rozdělil zbytek respondentů na dvě části, kde u první z nich posílají rodiče své děti na tábor spíše než proto, že by samy chtěly, tak kvůli vlastnímu přesvědčení a u druhé pochází iniciativa k tomuto rozhodnutí právě naopak spíše od jejich potomků. Avšak pouze u 3% dochází k tomu, že rodiče rozhodují o této skutečnosti bez zapojení dítěte. Na druhé straně děti, jež se rozhodnou jet na letní dětský tábor samy bez iniciativy rodičů, činí také pouhá 4 %. Tab. 3 Kdo dává iniciativu k tomu, že dítě pojede na letní dětský tábor Jen dítě Počet rodin

6

Spíše dítě Rodiče i dítě Spíše rodič Jen rodič 10 102 23 5

63

Obr. 6 Kdo dává iniciativu k tomu, že dítě pojede na letní dětský tábor

4. 2 Účast členů rodiny v procesu výběru konkrétního tábora Druhá hypotéza zkoumá, kdo, v případě, kdy už se rodina rozhodla, že dítě pojede na nějaký letní dětský tábor, rozhoduje o jeho výběru a opět i to, jaký mají na tomto rozhodování členové těchto rodin podíl. U této otázky jsme zařadili pouze tři možnosti odpovědí a to situaci, kdy má hlavní slovo při výběru akce rodič, dále kdy mají rodič i dítě stejné rozhodovací právo a v poslední řadě stav, kdy má na rozhodování nejvyšší váhu samo dítě. Vyhodnocení této otázky přehledně znázorňuje tabulka 4 a obr. 7 níže. Stejně jako v předchozí otázce se nejčastěji označenou odpovědí stala varianta, kdy se rodiče s dětmi účastní rozhodování společně a rovnocenně. Takto probíhá výběr u 55 % dotázaných rodin. Již však ne s tak výrazným rozdílem od varianty druhé. Celých 33 % rodin uvedlo, že při samotném výběru konkrétní akce, mají hlavní rozhodovací pravomoci rodiče.

64

Tab. 4 Kdo vybírá v rodině konkrétní dětský tábor? Děti i rodiče společně

Spíše děti Počet rodin

17

Spíše rodiče 81

48

Obr. 7 Kdo vybírá v rodině konkrétní dětský tábor? Z výše uvedených výsledků prvních dvou výzkumných otázek můžeme vyvodit, že organizátor zotavovacích akcí musí svou pozornost při propagaci své akce soustředit na obě dvě zkoumané skupiny, tedy jak na rodiče, tak na jejich děti. Avšak v obou dvou případech, kterými jsou rozhodování, zda vůbec dítě pojede na tábor a který konkrétní tábor to bude, má vliv rodičů určitou převahu. V případě výběru tábora činí celých 33 %, což je už výrazné procento. Z tohoto důvodu by měli pořadatelé táborů myslet na to, že sice akci dělají zejména pro děti, ale zaujmout musejí také (a v některých případech hlavně) rodiče těchto dětí, aby získali na svou akci dostatek účastníků.

65

4. 3 Kritéria pro výběr letního dětského tábora Tato kapitola se zabývá třetí hypotézou, která se zabývá kritérii, která jsou v procesu výběru konkrétního letního dětského tábora pro rodiny důležité a jak velkou roli jednotlivá kritéria hrají. V rámci výzkumného šetření jsme stanovili 7 faktorů, které hrají roli při výběru tábora. Jedná se o termín, místo, kde tábor probíhá, délka trvání tábora, cena, hlavní vedoucí pořádající tábor, téma nebo název akce a jako poslední kamarádi a známí jedoucí na daný tábor. Dále jsme také nechali pod touto otázkou v anketě prostor, kde mohli dotazovaní uvést další kritéria, jež jsou pro ně při rozhodování důležitá. Respondenti u této otázky měli za úkol seřadit námi definované faktory od nejdůležitějšího (tomu přiřadili sedm bodů), po nejméně důležitý (tomu přiřadili bod jeden). U druhé části otázky, kde mohli dotazovaní uvést svá kritéria, měli uvést také váhu, kterou tomu danému kritériu přikládají (opět od jednoho do sedmi bodů). K vyhodnocení této otázky máme možnost přistupovat více způsoby. Prvním metodou je součet celkového počtu bodů, kterým respondenti daná kritéria ohodnotili. Položky s nejvíce získanými body, jsou tak hodnoceny jako nejdůležitější.

Na obr. 8 můžeme vidět, že celkově nejdůležitější je

pro potenciální účastníky osoba hlavního vedoucího, který akci pořádá a prakticky totožnou váhu v průměru dávají kamarádům, jedoucím na stejnou akci. Jako nejméně důležitý faktor vychází délka trvání tábora, kterou naše šetření vyhodnotilo s výraznější ztrátou na poslední příčce.

66

Obr. 8 Aspekty výběru letního dětského tábora (součet bodových hodnocení jednotlivých aspektů) Tato metoda vyhodnocení výsledků ukázala, že důležitost jednotlivých kritérií se může v rodinách výrazně lišit. Výsledky jsou až na některé výjimky velmi těsné. Pokud bychom problém vyhodnocovali prostřednictvím průměrného bodového ohodnocení pro jednotlivá kritéria, ukázalo by se, že se nepohybují ani v rámci celých čísel, což dokazuje následující tabulka 5. Další důležitou hodnotící funkcí je v našem případě modus získaných dat. Pomocí této funkce můžeme zjistit, jakou mírou důležitosti byla jednotlivá kritéria hodnocena nejčastěji. Funkce medián nám dále označí hodnotu, která rozděluje seřazené výsledky šetření na dvě stejně početné poloviny respondentů. Pomocí výše uvedených hodnot jsme určili, že kritéria „hlavní vedoucí“, Téma/Název“ a „Kamarádi“, byly shodně od nejvíce respondentů, kteří tyto kritéria hodnotili, označeny jako nejvíce důležité.

67

Tab. 5 Průměrné bodové ohodnocení jednotlivých aspektů výběru letního dětského tábora, hodnoty modus a medián

Průměr

4,096

3,918

Délka trvání tábora 3,712

Modus

4

3

2

6

7

7

7

Medián

4

4

3,5

4

5

4

4

Kritérium Termín

Místo konání

Cena

Hlavní vedoucí

4,075

4,321

4,178

4,315

Téma/Název Kamarádi

Pokud se zajímáme o absolutní hodnotu, tedy o počet dotazovaných, kteří označili tato kritéria za nejdůležitější, napoví nám následující tabulka 6. Na ní můžeme vidět zajímavé skutečnosti. I přesto, že aspekt hlavního vedoucího byl bodovací metodou vyhodnocen jako nejdůležitější, zároveň ho nejvíce rodin (25) ohodnotilo jako aspekt důležitý nejméně. O všech uvedených aspektech můžeme tedy říci, že ačkoliv jsou pro některé z rodin při výběru dětského tábora nejdůležitější, pro řadu jiných rodin může být aspektem nejzanedbatelnějším. Tab. 6 Počet dotazovaných hodnotících jednotlivé aspekty výběru tábora Bodové ohodnocení aspektu 1 2 3 4 5 6 7

Místo Termín konání 24 14 17 20 13 28 30 26 14 28 25 20 23 10

Počet hodnotících Délka trvání Hlavní tábora Cena vedoucí Téma/Název Kamarádi 15 19 25 20 23 36 20 12 17 14 22 21 20 23 18 18 28 8 20 19 23 8 30 19 14 22 29 17 17 27 10 21 34 30 31

Pro názornost uvádíme dva grafy, které porovnávají počet dotazovaných v první řadě těch, kteří uvedli jednotlivé aspekty jako pro ně nejpodstatnější při výběru akce (Obr. 9) a v druhém případě naopak nejméně rozhodující (Obr. 10) a ukazují jejich relativní četnost.

68

Obr. 9 Počet respondentů hodnotící jednotlivé aspekty jako absolutně nejdůležitější

Obr. 10 Počet respondentů hodnotících jednotlivé aspekty jako absolutně nejméně důležité V oblasti aspektů výběru dětského tábora stojí za zmínku některá hlediska, která respondenti uváděli nad rámec možností daných naším dotazníkem. Celkově nestačila naše škála dvaadvaceti rodinám. Z nich nejčastěji dají na reference a doporučení, což uvedlo devět dotazovaných. Tři rodiny uvedly dále, že se 69

rozhodují dle kvality stravování, náplně tábora a také tři rodiny preferují, pokud se jedná o příměstský tábor. Po jednom výskytu mají potom tábora s křesťanským zaměřením, kvalita sociálních zařízení tábora, zkušenosti z minula a přístup vedoucích.

4. 4 Konkrétní hodnoty relevantních aspektů Účastníci našeho výzkumného šetření měli možnost určit konkrétní hodnoty pro jednotlivá kritéria výběru letního dětského tábora v jejich rodině. Otázka nebyla povinná a zodpovídali ji tedy pouze ti, kteří měli jasnou představu o pro ně nejvhodnější hodnotě daného aspektu. Z nabídky jsme vybrali pouze ty kritéria, která mohou začínající hlavní vedoucí alespoň do určité míry ovlivnit a které jsou relevantní při oslovení respondentů široké oblasti z geografického hlediska. Prvním z těchto aspektů byl termín konání akce. Možnost zodpovědět tuto otázku využilo 90 respondentů. Jejich odpovědi jsme rozdělili do skupin, které dělí letní prázdniny, tedy měsíce červenec a srpen, na čtyři části. Ze získaných dat jsme vyhodnotili, že nejlukrativnější z hlediska termínu pořádání tábora je střed prázdnin, tedy druhá polovina července a první polovina srpna, což označilo jako nejvýhodnější dohromady 47 % dotázaných činících 76 % z respondentů, kteří preferují určitý termín. Konec prázdnin poté vychází jako nejméně žádaný. Celých 38 % rodin nemá vyhraněný termín letního dětského tábora nebo uvádí, že se pro každý rok liší. Tabulka 7 opět ukazuje absolutní četnost jednotlivých odpovědí. Tab. 7 Preferované termíny letních dětských táborů Termín

1. polovina července

2. polovina července

1. polovina srpna

2. polovina srpna

Nepreferují určité datum

Počet rodin

18

36

32

4

56

70

Na obr. 11 poté můžeme vidět procentuální rozvrstvení preferovaných termínů v rámci všech respondentů.

Obr. 11 Jaký termín preferují rodiny pro letní dětský tábor? Druhým sledovaným aspektem je délka trvání tábora. Pro naše šetření jsme vybrali možnost s výběru standardních letních dětských táborů, které trvají 7, 10 a 14 dní. Pokud by tyto v dnešní době klasické délky akcí někomu nevyhovovaly, měl možnost zaškrtnout kolonku „jiné“ a napsat svou přednostní dobu trvání, avšak této možnosti nevyužila žádná z dotazovaných rodin. U této otázky byli respondenti více vyhranění nežli v předchozím případě. Svou preferovanou délku tábora uvedlo 141 ze 146 dotazovaných. Nejčastěji rodiny označovaly za ideální sedmidenní tábory, celkem 77 rodin činící 53% odpovědí. V tabulce 8 uvádíme absolutní hodnoty přiřazené k daným termínům a následující graf (Obr. 12) znázorňuje jejich relativní četnost. Tab. 8 Preferovaná délka tábora Délka tábora

7 dní

10 dní

14 dní

Nevyhraněno

Počet rodin

77

21

43

5

71

Obr. 12 Preferovaná délka tábora Poslední se sledovaných aspektů, u kterých jsme se rozhodli zjišťovat konkrétní data je téma respektive název akce. U této otázky jsme respondentům nechali volné pole působnosti a ti tak mohli napsat jakékoliv téma či zaměření, které by rodiče nebo děti zaujalo a pomohlo jim rozhodnout se právě pro tábor s tímto tématem. Získaná data nám rozdělila rodiny na dvě početné skupiny. První z nich preferuje tábory se sportovním zaměřením, druhá potom spíše tábory, jež jsou zaměřeny na určité téma. Sportovní zaměření vyhledává 44 z dotázaných rodin, což činí 30 % z celkového počtu odpovědí. V této skupině se objevují jak lidé, kteří žádné konkrétní sportovní zaměření nevyžadují, ale i ti, kteří mají přesnou představu o tom, na jaký sport by se měl tábor soustředit. V těchto případech však nastává dilema, zda v takovém případě můžeme takto zaměřenou akci stále ještě nazvat letním dětským táborem nebo je to již sportovní soustředění. V obecném smyslu slova však i sportovní soustředění pro děti do patnácti let nabírá podobu zotavovací akce nebo akce jí podobné a tak ho můžeme nazvat s určitou tolerancí letním dětským táborem. Co se tedy týče konkrétních sportů, kterými by se měl tábor zabývat, jednalo se u našich respondentů zejména o tanec (7 výskytů),

72

florbal (4 výskyty), hokej, plavání a horolezení (po 2 výskytech) a jedna rodina uvedla cyklovodácké zaměření. Tematické zaměření uvedlo jako své prioritní 55 rodin, tedy 35 % respondentů. I zde bylo několik skupin, které neměly představu o konkrétním zaměření. Byla jich však výrazně menší část než v případě předchozím (pouze 8 výskytů). Zbylí respondenti z této skupiny měli představu konkrétního tématu, avšak málokteří zaznamenali shodu s ostatními. Za zmínku stojí snad pouze témata jako Harry Potter (7 výskytů), pohádky (7 výskytů), divoký západ (5 výskytů) a strašidelný tábor (4výskyty). Další témata se pohybovala ve znamení populárních filmů i historických postav a různých časových období v minulosti i budoucnosti, ale žádné z uvedených zaměření se nevyskytlo v odpovědích více než dvakrát. Mimo výše zmíněné skupiny se objevilo ještě jedno výrazněji zastoupené téma a tím byl letní dětský tábor zaměřený na koně. Toto zaměření zaznamenalo 15 výskytů. Zbylá témata a zaměření jsme v následující tabulce 9 a grafu (Obr. 13) shrnuli do skupiny ostatní. Zmíníme zde tedy alespoň některá témata, která vyskytla více než jednou. Jedná se o tábory hudební, jazykové, pro pejsky a se zvířaty. Tab. 9 Oblíbená zaměření letních dětských táborů Zaměření tábora Sportovní Tematické Koně Ostatní Nevyhraněno Počet rodin 44 51 15 15 21

Obr. 13 Oblíbená zaměření letních dětských táborů

73

4. 5 Vybrané skupiny respondentů Data získaná v našem šetření jsme podrobili nejen celkové analýze, ale také dílčímu zkoumání jednotlivých skupin dle určených relevantních charakteristik. U vzniklých skupin jsme poté provedli srovnání v chování při výběru letních dětských táborů s celkovými výsledky a porovnali jsme také chování jednotlivých skupin mezi sebou. 4. 5. 1 Skupiny dle počtu dětí v rodině První kritérium, na které se při členění respondentů do skupin při vyhodnocování dat soustředíme, je počet dětí v rodině. Prostřednictvím tohoto rozdělení jsme schopni odhalit, zda se chování spotřebitelů, tedy v našem případě rodin s dětmi, mění v závislosti jejich počtu dětí. Třídili jsme tedy data do tří skupin, a to rodin s jedináčky, rodin s dvěma dětmi a rodin s třemi a více dětmi. Nejprve se podíváme, zdali, a případně jakým způsobem, se liší rozhodování či dítě pojede na tábor, a který konkrétní to bude, ve výše zmíněných typech rodin. V otázce iniciativy, tedy toho, kdo dává hlavní impuls k tomu, že dítě či děti pojedou na letní dětský tábor, si můžeme všimnout téměř shodného výsledku u rodin s jedináčky a rodin s třemi a více dětmi. Z grafického znázornění vyplývá (Obr. 14, Obr. 16), že v drtivé většině případů rozhodují společně rodiče s dětmi a pouze 17 a 20 % dotazovaných označilo, že váha tohoto rozhodnutí spadá spíše na osoby rodičů. U dotazovaných rodin s dvěma dětmi jsou už výsledky variabilnější. Stále převažuje iniciativa plynoucí rovnocenně od rodičů i dětí (v 66 % případů), avšak již ne natolik, jako v předchozích skupinách (Obr. 15).

74

Obr. 14 Kdo dává iniciativu k

Obr. 15 Kdo dává iniciativu k

tomu, že dítě pojede na letní

tomu, že dítě pojede na letní

dětský tábor? (1 dítě v rodině)

dětský tábor? (2 děti v rodině)

Obr. 16 Kdo dává iniciativu k tomu, že dítě pojede na letní dětský tábor? (3 a více dětí v rodině) Zatímco v hodnocení iniciativy byly výsledky mezi různými typy rodin poměrně vyrovnané, v případě, že dojde v těchto rodinách na vybírání konkrétního letního dětského tábora, jejich chování se v tomto procesu výrazně liší. V rodinách s jedním a dvěma dětmi převládá názor, že výběr akce probíhá za účasti rodičů i dětí společně, kdežto u rodin s třemi a více dětmi se přebírají iniciativu spíše rodiče. V celých 50 % případů uvádí tyto rodiny, že výběr konkrétního tábora spadá do pravomocí spíše rodičů. Případy, kdy si pro sebe tábor vybere spíše dítě samo, nepřekročily v žádné skupině, stejně jako

75

v celkovém vyhodnocení, 15 %. Procentuální zastoupení odpovědí v daných skupinách znázorňují následující grafy (Obr. 17 - 19).

Obr. 17 Výběr konkrétního tábora

Obr. 18 Výběr konkrétního tábora

(1 dítě v rodině)

(2 děti v rodině)

Obr. 19 Výběr konkrétního tábora (3 a více dětí v rodině) Při hodnocení aspektů výběru letního dětského tábora u jednotlivých typů rodin se opět potvrdilo, že nároky každé jednotlivé rodiny jsou značně rozdílné. Avšak zaznamenali jsme u těchto výsledků jisté radikálnější rozdíly, než v případě výsledků celkových. Nejshodnější hodnocení důležitosti všech aspektů prokázaly mezi sebou rodiny s třemi a více dětmi. V porovnání průměrných bodových hodnocení jednotlivých aspektů byl u nejdůležitějšího (hlavní vedoucí akce) a u nejméně důležitého aspektu (délka trvání tábora) zaznamenán rozdíl 1,60 bodu, což je téměř dvojnásobek oproti celkovému hodnocení. U zbylých dvou typů rodin, byly již výsledky opět vyrovnanější.

76

Pokud hodnotíme touto metodou absolutně nejdůležitější aspekt výběru letního tábora v jednotlivých typech rodin, vychází nám jako nejpodstatnější hlavní vedoucí daného tábora, na kterém nejvíce záleží rozhodnutí u rodin se dvěma a třemi a více dětmi. Naproti tomu u rodin s jedináčky se jedná zejména o cenu, kterou musejí do tábora investovat. Protipólem k tomuto zjištění je situace u rodin s třemi a více dětmi, kde cena tábora vyšla z výzkumu jako průměrně druhá nejméně podstatná skutečnost při výběru akce a u tohoto typu rodin byla dokonce označena nejvíce respondenty jako absolutně nejméně důležitá. Z těchto údajů se dá vyvodit, že pro rodiny s třemi a více dětmi nehrají finance takovou roli, pokud se jedná o jejich potomky, což může být překvapivé zjištění především z toho důvodu, že se v jejich situaci často cena tábora násobí třemi. U rodin s jedináčky je to tedy právě naopak. Zůstává tedy otázkou, zda je tento jev zapříčiněn lepší ekonomickou situací rodin s třemi a více dětmi anebo jsou tyto rodiny zkrátka více ochotny investovat do volnočasových aktivit svých potomků. Všechna průměrná hodnocení jednotlivých aspektů v této skupině nám vyjadřuje následující obr. 20.

Obr. 20 Průměrná hodnocení aspektů výběru letního dětského tábora dle počtu dětí v rodinách

77

Stejně jako u celkového vyhodnocení všech dat nás i v tomto případě zajímají jednotlivé hodnoty funkcí modus a medián u určených typů rodin v rámci hodnocení důležitosti aspektů pro výběr letních dětských táborů, které jsou uvedeny v tabulce 10 níže. I tato metoda potvrdila, že nejdůležitějším kritériem, dle kterého dochází k volbě konkrétního dětského tábora, patří pro rodiny s jedináčky cena. Nejméně důležitým je pro tento typ rodin osoba hlavního vedoucího, což je právě faktor, který u zbylých dvou typů rodin získal nejvyšší průměrné bodové hodnocení. U rodin se třemi a více dětmi porovnání absolutní četnosti hodnocení ukázalo, že nejčastěji tyto rodiny hodnotily jako nejdůležitější faktor kamarády svých dětí, kteří se také účastní daného tábora. U rodin s dvěma dětmi je to potom již zmiňovaný faktor pořádající osoby. Tab. 10 Hodnoty modus a medián u hodnocení aspektů výběru letního dětského tábora jednotlivými typy rodin dle počtu dětí Délka Místo trvání Termín konání tábora 1 dítě v rodině Modus Medián 2 děti v rodině Modus Medián 3 a více dětí v rodině Modus Medián

Hlavní Téma/ Cena vedoucí Název Kamarádi

2 4

5 4

6 3

7 4,5

1 3

5 4,5

4 4

1 4

4 4

2 4

6 4

7 5

7 4

7 4

6 5

6 4,5

2 3

1 4

5 5

7 4

7 5,5

4. 5. 2 Skupiny dle počtu účastí dětí v rodině na letních táborech Další rozdělení respondentů našeho výzkumného šetření je závislé na počtu účastí na letních táborech u dítěte, které z rodiny již absolvovalo nejvíce těchto akcí. Pro tento účel jsme vytvořili čtyři skupiny, do kterých jsme dotazované rodiny zařadili, dle výše zmíněného kritéria. Jedná se o skupiny s dvěma a méně účastmi, s třemi až pěti účastmi, s šesti až osmi účastmi a poslední s devíti účastmi a více. Pomocí tohoto rozdělení budeme zkoumat, zda se 78

liší chování rodin při výběru akce v závislosti na tom, kolikrát již své dítě vypravili na letní tábor a zda se s touto skutečností mění jejich požadavky. Opět první zkoumanou statistikou bude chování jednotlivých rodin při rozhodování, zda dítě pojede na letní dětský tábor. Při analýze chování jednotlivých skupin v této situaci vyplynulo, jak ukazují grafická znázornění níže (Obr. 21 - 24), že opět ve všech typech rodin nejčastěji rozhodují děti s rodiči rovnocenně. Také všeobecně platí, že pokud už neoznačila rodina, že se společně a stejnoměrně podílejí na tomto rozhodnutí, častěji pochází iniciativa spíše od rodičů či od rodičů výhradně.

Obr. 21 Kdo dává iniciativu k tomu,

Obr. 22 Kdo dává iniciativu k tomu,

že dítě pojede na letní dětský tábor?

že dítě pojede na letní dětský tábor?

(účast na táboře 2x a méně)

(účast na táboře 3x - 5x)

Obr. 23 Kdo dává iniciativu k tomu,

Obr. 24 Kdo dává iniciativu k tomu,

že dítě pojede na letní dětský tábor?

že dítě pojede na letní dětský tábor?

(6x - 8x)

(účast na táboře 9x a více)

79

Druhou oblastí porovnání chování rodin v otázce letních dětských táborů je výběr konkrétní akce. V tomto ohledu vycházejí výsledky u jednotlivých skupin velmi podobně, jak ukazují grafy níže (Obr. 25 - 28). Za zmínku stojí pouze fakt, že děti mají největší podíl na výběru tábora paradoxně právě ve skupině rodin, které své děti vyslalo na tábor pouze dvakrát či méně. Kdo by tedy předpokládal, že rodiče dětem s přibývajícími táborovými zkušenostmi dají i více prostoru při volbě pro ně vhodného tábora, by se mýlil.

Obr. 25 Výběr konkrétního tábora

Obr. 26 Výběr konkrétního tábora

(účast na táboře 2x a méně)

(účast na táboře 3x – 5x)

Obr. 27 Výběr konkrétního tábora

Obr. 28 Výběr konkrétního tábora

(účast na táboře 6x – 8x)

(účast na táboře 9x a více)

V poslední řadě se u rodin rozdělených dle počtu účastí jejich dětí na letním dětském táboře budeme soustředit na hodnocení jednotlivých aspektů, pomocí nichž si vybírají akci, které se dítě zúčastní.

80

V porovnání se souhrnnými výsledky, se ukazuje, že jednotlivé skupiny mají vyhraněnější názor na to, co je právě pro jejich rodinu důležité. Ukazují nám to vyšší rozdíly v průměrném bodovém ohodnocení jednotlivých aspektů, které můžeme vidět na obr. 29. Nejmarkantnější rozdíl zaznamenala právě skupina s dětmi, které se účastnily tábora devětkrát a více. Mezi nejdůležitějším kritériem (hlavní vedoucí) a nejzanedbatelnějším (délka trvání tábora) byl v průměru rozdíl vyšší než dva body. Ukázalo se také, že rodinám, které posílají častěji své děti na tábor, nejvíce záleží na osobě hlavního vedoucího a také se dá předpokládat, že tento jev vznikl proto, že si rodiče či děti po několika účastech na jeho akci, tohoto organizátora oblíbí a v dalších případech budou preferovat právě jeho tábory. U ostatních skupin již takové bodové rozdíly nezaznamenáváme. U rodin s dětmi, jež se účastnily táborů šestkrát až osmkrát, je průměrně nejdůležitější také osoba hlavního vedoucího, u skupiny rodin s třemi až pěti účastmi získaly průměrně nejvyšší hodnocení aspekty místa konání a kamarádů. U rodin, podle této kategorie, nejméně zkušených v oblasti dětských táborů hraje potom nejdůležitější roli v průměru cena.

Obr. 29 Průměrná hodnocení aspektů výběru letního dětského tábora dle počtu účastí dítěte na táborech

81

Při aplikaci druhé metody vyhodnocení, tedy četnosti hodnocení významnosti jednotlivých aspektů rodinami, zaznamenáváme určitou odchylku od vyhodnocení pomocí průměrných hodnot (Tab. 11). Například nejvíce hodnotily rodiny s dětmi, které byly na táboře méně než třikrát, jako nejdůležitější téma či název akce. Stejně tak tomu bylo u skupiny s třemi až pěti účastmi, kde však ještě shodně s tímto aspektem byl hodnocen aspekt kamarádů. Ve zbylých dvou typech rodin bylo i v tomto případě vyhodnoceno jako nejdůležitější kritérium osoby hlavního vedoucího, avšak u rodin s dětmi, které se již zúčastnily tábora devětkrát a více, se k tomuto kritériu přidal opět i faktor kamarádů. Můžeme tedy sledovat jistý jev, že rodiny, které posílají své děti na tábory již, dalo by se říci, pravidelně, si vytvoří jakýsi vztah k určitému hlavnímu vedoucímu, se kterým své děti posílají každý rok a to nejen kvůli danému vedoucímu, ale také dětem z jiných rodin, které vykazují stejný vzorec chování. Tab. 11 Hodnoty modus a medián u hodnocení aspektů výběru letního dětského tábora jednotlivými typy rodin dle počtu účastí na táborech Počet účastí na táboře 2x a méně Modus Medián 3x - 5x Modus Medián 6x - 8x Modus Medián 9x a více Modus Medián

Délka trvání tábora

Místo konání

Termín

Hlavní vedoucí

Cena

Téma/ Název

Kamarádi

4 4

5 3

5 4

4 5

1 4

7 5

6 3,5

6 4

4 4

2 4

2 4

1 4

7 5

7 5

1 3

2 4

5 3

6 3

7 5

3 3

4 4

7 5

3 4

2 2,5

1 3

7 6

4 4

7 6

82

4. 5. 3 Skupiny dle věku nejstaršího dítěte v rodině Posledními dílčími skupinami, do kterých budeme rozdělovat rodiny respondentů, jsou skupiny dle věku nejstaršího dítěte v dané rodině. Pro potřeby našeho výzkumu jsme rozdělili výzkumný vzorek na dvě části. Hranici rozdělující respondenty jsme určili prostřednictvím rozhraní mladšího a staršího školního věku nebo také jak uvádí Langmaier (2006) období mladšího školního věku charakterizovaného jako věk střízlivého realismu a pubescence. V prvním případě tedy děti ve věku jedenácti let a méně a v druhém případě děti, jež dosáhly či překročily dvanáctý rok věku. Při vyhodnocení otázky, od koho v rodině přichází iniciativa k tomu, že dítě nebo děti pojedou na letní dětský tábor ve skupinách dle věku nejstaršího dítěte v rodině, se neukázaly výraznější statisticky podstatné rozdíly, jak ukazují grafy níže (Obr. 30 a 31). Za zmínku stojí pouze fakt, že v žádné rodině, kde některé z dětí dosáhlo dvanáctého roku, nepřichází s touto iniciativou pouze rodiče. U druhé skupiny rodin tomu tak je, avšak pouze u 8 % respondentů.

Obr. 30 Kdo dává iniciativu k tomu,

Obr. 31 Kdo dává iniciativu k tomu,

že dítě pojede na letní dětský tábor?

že dítě pojede na letní dětský tábor?

(věk nejstaršího dítěte 11 a méně let)

(věk nejstaršího dítěte 12 a více let)

U výsledků otázky, kdo se v jednotlivých rodinách podílí na výběru konkrétního tábora, jsme již zaznamenali výraznější rozdíly mezi těmito dvěma typy rodin. Zejména se ukázalo, že, jak se dalo předpokládat, u rodin s mladšími 83

dětmi výběr tábora více závisí na rodičích. U celých 41 % rodin tedy vybírají v rodinách tohoto typu tábor spíše rodiče. Avšak u obou skupin stále převládá ve výběru tábora společné rozhodování dětí s rodiči (Obr. 32 a 33).

Obr. 32 Výběr konkrétního tábora

Obr. 33 Výběr konkrétního tábora

(věk nejstaršího dítěte 11 a méně let)

(věk nejstaršího dítěte 12 a více let)

Při rozboru průměrného hodnocení jednotlivých kritérií výběru letního dětského tábora u rodin dle věku nejstaršího dítěte, vyšlo najevo, že průměrně jako nejdůležitější pro rodiny se staršími dětmi je nejdůležitější místo konání akce. U druhé skupiny je to potom cena, kterou musejí za tábor zaplatit. Porovnání těchto průměrných hodnot mezi oběma skupinami nám znázorňuje obr. 34.

Obr. 34 Průměrná hodnocení aspektů výběru letního dětského tábora dle počtu účastí dítěte na táborech

84

Pokud se budeme zajímat o absolutní četnost hodnocení aspektů výběru akce pro děti, z našeho výzkumu vyplynulo, že i když v průměru byla jako nejvíce rozhodující u rodin s mladšími dětmi hodnocena cena, nejvíce rodin hodnotilo jako nejdůležitější shodně kritérium hlavního vedoucího a témata či názvu akce. U druhé skupiny rodin hodnotili respondenti nejčastěji jako nejdůležitější faktor kamarády, kteří se účastní stejné akce jako jejich ratolesti. Výše zmíněné i ostatní hodnoty funkcí modus a medián u hodnocení aspektů pro výběr letního dětského tábora rodin rozdělených dle věku nejstaršího dítěte v rodině ukazuje následující tabulka 12. Tab. 12 Hodnoty modus a medián u hodnocení aspektů výběru letního dětského tábora jednotlivými typy rodin dle věku nejstaršího dítěte v rodině Věk nejstaršího Délka dítěte v Místo trvání Hlavní rodině Termín konání tábora Cena vedoucí Téma/Název Kamarádi 11 let a méně Modus 1 5 5 6 7 7 6 Medián 4 3,5 4 5 4 4 4 12 let a více Modus 4 4 2 4 5 3 7 Medián 4 4 3 3,5 5 4 5

Poslední statistikou našeho výzkumu u rodin rozdělených dle věku jejich nejstaršího dítěte, která stojí za pozornost, je preferovaná délka tábora u těchto skupin. Zatímco u rodin s mladšími dětmi převažuje se 72 % obliba v táborech trvajících 7 dní (Obr. 35), u rodin se staršími dětmi je situace odlišná. Většina z nich preferuje tábory delší než jeden týden, celkem 40 % označilo za ideální délku tábora pro jejich děti 14 dní a 18 % dní deset (Obr. 36).

85

Obr 35 Preferovaná délka tábora dle

Obr. 36 Preferovaná délka tábora dle

věku nejstaršího dítěte (11 let a méně)

věku nejstaršího dítěte (12 let a více)

4. 6 Diskuze Výzkum diplomové práce byl zaměřen na zjištění chování rodin při výběru dětského tábora. Konkrétně se zabýval otázkami, kdo má v rodině slovo při výběru akce a podle jakých kritérií si konkrétní akci rodina vybírá. Ze shromážděných dat jsme získali představu o tom, jakým způsobem probíhá tento proces výběru u rodin, jež mají s účastí svých dětí na táboře již určitou míru zkušeností. Dle výsledků výzkumu můžeme zhodnotit, že u většiny rodin pozorujeme chování, které se zakládá na rovnocennosti dětí i rodičů při rozhodnutí, zda dítě pojede na letní dětský tábor i při jeho samotném výběru. Toto pravidlo platí u všech rodin i dle výše zmíněných rozdělení prostřednictvím určených charakteristik. V průměru mají však o něco silnější slovo rodiče. Pro hlavního vedoucího akce z toho tedy vyplývá, že by měl nabídku svého tábora směrovat nejlépe na obě tyto skupiny, avšak větší pozornost by měl soustředit na rodiče, kteří mají při výběru tábora minimálně rovnocenný podíl s dětmi v 89 % rodin účastnících se našeho výzkumu. Náš průzkum měl také vyhodnotit, jaká kritéria jsou pro české rodiny s dětmi nejdůležitější při výběru letního dětského tábora a poukázat tak organizátorům těchto akcí na aspekty, pomocí kterých se mohou nejlépe zaměřit na jejich cílovou skupinu.

86

Výsledky této oblasti našeho výzkumu však ukázaly, že chování českých rodin v oblasti výběrů letních dětských táborů je pro každou rodinu velmi specifické. Celkové hodnocení důležitosti jednotlivých aspektů dopadlo velice vyrovnaně a ze statistického hlediska byly výsledky dosti neprůkazné. Z hlediska věcné významnosti nám však ukázaly alespoň v omezené míře, které aspekty jsou pro průměrnou rodinu nejdůležitější. Musíme však říci, že pro začínající hlavní vedoucí

dětských

táborů

výsledky

nehovoří

příliš

povzbudivě.

Jako

nejdůležitějšími aspekt byla vyhodnocena právě osoba hlavního vedoucího a v těsném závěsu pak kamarádi účastnící se stejného tábora. Začínající hlavní vedoucí tedy nemá příliš možností před samotným táborem zaujmout svou osobou rodiče i děti a musí se tedy pokusit prosadit jinými kvalitami. Když už však takovému vedoucímu rodina svěří svou důvěru, měl by se v případě, že v činnosti bude chtít v budoucnu pokračovat, snažit tuto rodinu přesvědčit, že on je opravdu nejvhodnějším organizátorem pro jejich děti. To samé potom platí u aspektu kamarádů. Cílem každého hlavního vedoucího by mělo být vytvořit na svém táboře podmínky k tomu, aby se v jeho rámci tvořily pevné vazby mezi účastníky. Nejlépe do takové míry, aby mezi těmito účastníky fungovala komunikace i po skončení akce a případně tak vyvrcholila ve společné podání přihlášky na tábor pořádaný daným hlavním vedoucím i příští rok. Tyto výsledky však mohou být ovlivněny tím, že se výzkumu účastnili zejména rodiny, které již mají s účastí svých dětí na táboře jisté zkušenosti a tím pádem právě mohou mít již své oblíbené hlavní vedoucí a je pro ně tedy tato skutečnost důležitá. Pokud bychom se měli soustředit na rodiny, které se v takovéto situaci rozhodují poprvé, mohly by být výsledky zcela jiné. Na druhou stranu zde, jako i u všech ostatních aspektů, řada rodin označilo tyto dvě kritéria jako nejméně důležitá. Paradoxně právě osoba hlavního vedoucího byla celkově hodnocena nejvíce rodinami zároveň jako nejméně důležité kritérium při jejich volbě tábora. Tento úkaz jen potvrzuje výše zmíněné tvrzení, že aspekty výběru akcí typů letního dětského tábora se v každé rodině mohou diametrálně lišit. Z toho plyne, že každý pořadatel podobné akce by měl v ideálním případě vytvořit komplexní nabídku, která zaujme rodiny všemi důležitými aspekty.

87

Co se týče konkrétních hodnot jednotlivých kritérií, které bral náš průzkum v potaz, měli respondenti šanci udat své preference v oblasti termínu tábora, délky tábora a také téma či název akce. Nejlukrativnější termíny letních dětských táborů u našich respondentů byly označeny druhá půlka července a první půlka srpna, tedy prostředek prázdnin. Značná část (38 %) dotazovaných však uvedla, že preferovaný termín se každý rok liší nebo pro ně není důležitý. Délka akce se dle našeho šetření odvíjí do značné míry také v závislosti na věku nejstaršího dítěte v rovině. V tomto případě tedy platí, že pro starší děti volí rodiny častěji delší tábory. Posledním aspektem výběru, na jehož konkrétní hodnoty se naše výzkumné šetření zaměřilo, je téma letního dětského tábora. Respondenti se ve svých odpovědích rozdělili na dvě významnější části a to příznivce sportovně zaměřených táborů a ty co preferují tábory na určité téma. Třetí, již méně početnou, skupinu vytvořili poté příznivci koní a tábory spojeny s činnostmi okolo těchto zvířat. V tématech, jež respondenti uváděli, se však v mnoha případech neshodli. Ideální cestou pro hlavního vedoucího je tedy, dle našeho výzkumu,

vytvořit kombinaci sportovního

tábora s určitým

tematickým

zaměřením. Organizátor si však musí počínat natolik obratně, aby se mu podařilo zacílit na obě skupiny rodin. V opačném případě by mohl odradit příznivce tematického zaměření předkládanou sportovní náplní a příznivce sportu naopak danou tématikou.

88

ZÁVĚRY Závěry pro teorii H1: Předpokládáme, že iniciativu k tomu, že dítě pojede na dětský letní tábor, dávají v rodinách spíše rodiče. Hypotéza se potvrdila. Dle získaných dat se na rozhodnutí, že dítě pojede na dětský tábor, účastní rodiče rovnocenně nebo z větší míry v 89 % dotazovaných rodin. H2: Předpokládáme, že větší váha při výběru konkrétní akce spadá spíše na rodiče. Hypotéza se potvrdila. Stejně jako v případě první hypotézy i v tomto případě váha rozhodnutí, na který konkrétní tábor dítě pojede, spadá rovnoměrně nebo z větší části na rodiče, v tomto ohledu v 88 % případů. H3: Předpokládáme, že mezi nejčastěji zohledňovaná kritéria při výběru letního dětského tábora patří jeho téma a hlavní vedoucí. Hypotéza se nepotvrdila. Data získaná našim průzkumem nebyla dostatečně statisticky průkazná, abychom mohli vyvodit přesné závěry. Váha jednotlivých kritérií se u dotazovaných rodin do značné míry lišila, a i když v průměrném hodnocení byl aspekt hlavního vedoucího vyhodnocen jako nejdůležitější, nebylo to do takové míry, abychom mohli vyvodit v této oblasti jasné závěry. H4: Předpokládáme, že rodiny preferují tábory s dobou trvání jeden týden. Hypotéza se potvrdila. Dle celkových výsledků našeho výzkumu více než polovina dotázaných upřednostňuje tábory trvající právě 7 dní. Avšak při detailnějším rozboru se ukázalo, že skupina rodin se staršími dětmi častěji upřednostňuje právě delší dětské tábory.

89

H5: Předpokládáme, že rodiny v dnešní době preferují sportovní zaměření dětských táborů. Hypotéza se nepotvrdila. Sportovní zaměření preferuje dle našeho výzkumu pouze 30 % respondentů. Vyšší procento (35 %) dotazovaných preferuje tábory s tematickým zaměřením. Závěry pro praxi Oblast letních dětských táborů se v českém prostředí za posledních patnáct let výrazně změnila. Postupně se zde stále více rozmáhá tržní přístup, nabídka se rozšiřuje, tradiční tábory soupeří s novými trendy a ne každá organizace a každý hlavní vedoucí může být spokojen s počtem účastníků na své akci. I přesto je pořádání letního dětského tábora pro řadu lidí příležitost, jak se seberealizovat, vykonávat prospěšnou činnost, setkávat se a spolupracovat s novými lidmi a hlavně dělat něco, co člověka baví. Právě takovým lidem je určena tato diplomová práce. I s ohledem na výše zmíněné změny v prostředí letních dětských táborů je potřeba, aby se hlavní vedoucí těchto akcí chovali jako manažeři. Ať už se jedná o přípravu a propagaci akce nebo o komunikaci s rodinami účastníků po skončení tábora. Pokud chce hlavní vedoucí, aby se mu účastníci navrátili i příště, musí dbát na to, aby ve všem působil na své potenciální i již získané účastníky co nejprofesionálněji. O to těžší to tito lidé mají, že v mnoha případech provádí tuto činnost bez vidiny materiálního zisku. První část naší práce má pomoci začínajícím i pokročilým hlavním vedoucím prohlédnout do tajů této profese a vést je k úspěšnému zvládnutí všech formálních i neformálních požadavků. V praktické části práce jsme pomocí výzkumu mezi rodinami, jejíž členové se již účastnili letního dětského tábora, poodhalili způsoby chování těchto rodin při výběru konkrétní akce. Ukázalo se, že v mnoha ohledech je rozhodování jednotlivých rodin velmi specifické a kritéria, která jedna rodina označí jako nejpodstatnější při jejich výběru, pro druhou rodinu příliš velký význam nemají.

90

Výzkum nám však potvrdil, že pro každého hlavního vedoucího je důležité, aby si uvědomil, že tábor sice tvoří a plánuje zejména pro děti, ale nesmí v žádném případě zapomínat na rodiče svých potencionálních účastníků, jelikož ti ve výběru tábora hrají často ještě významnější roli.

91

POUŽITÁ LITERATURA [1] Disman M. (2011). Jak se vyrábí sociologická znalost (4. vydání, 374 s.). Praha, Česká republika: Karolinium [2] Gavora, P. (2000). Úvod do pedagogického výzkumu. (207 s.) Brno, Česká republika: Paido [3] Grasseová, M., Dubec, R., & Řehák, D. (2010). Analýza v rukou manažera: 33 nejpoužívanějších metod strategického řízení. (Vyd. 1., 325 s.) Brno: Computer Press [4] Hendl, J. (2005). Kvalitativní výzkum: Základní metody a aplikace (2. vydání, 408 s.). Praha, Česká republika: Portál [5] Jansa, P. (2012). Pedagogika sportu. (Vyd. 1., 226 s.) Praha, Česká republika: Karolinum [6] Langmeier, J., & Krejčířová, D. (2006). Vývojová psychologie. (2., aktualiz. vyd., 368 s.) Praha: Grada [7] Průcha, J., Janík, T., & Rabušicová, M. (2009). Pedagogická encyklopedie (1. vyd., 936 s.). Praha, Česká republika: Portál [8] Punch, K. (2012). Developing effective research proposals. (2nd ed., 164 s.) London, Great Britan: Sage [9] Skutil, M., Průcha, J. (2011). Základy pedagogicko-psychologického výzkumu pro studenty učitelství. (Vyd. 1., 254 s.) Praha, Česká republika: Portál [10] Vaňák, M. (2011). Základy marketingu (2. přepracované vydání, 83 s.). Praha, Česká republika: Europress [11] Veber, J. & kol. (2009). Management: Základy moderní manažerské přístupy výkonnost a prosperita (2. aktualizované vydání, 734 s.). Praha, Česká republika: Management Press Elektronické zdroje: [1] Hanáková, M. (2003) Metodika zájmových činností [online]. Teologická fakulta Jihočeské univerzity. Retrieved from: http://www.google.cz/url?sa=t&rct=j&q=&esrc=s&source=web&cd=1&ved=0CC 0QFjAA&url=http%3A%2F%2Fwww.tf.jcu.cz%2Fgetfile%2F71cd4daf350ba4bb &ei=G_SMUrjpBcPZtQbBqYHACg&usg=AFQjCNFixfbOeG7zfwk0SFLCVKg MkLo8Uw&sig2=jEpT5jwThbwDRdmm_z0SOw&bvm=bv.56643336,d.Yms (accessed 2013-11-19)

92

[2] Hnutí Brontosaurus Web vzdělávání (1974 – 2009). Táboroví pracovníci. Retrieved from: http://vzdelavani.brontosaurus.cz/proorganizatory/zabezpecenipripravaakce/96-taborovi-pracovnici.html (accessed 2013-11-25) [3] Krajská hygienická stanice Královéhradeckého kraje (2011) Informace pro provozovatele zotavovacích akcí pro děti. Retrieved from: http://www.khshk.cz/articles.php?article_id=211 (accessed 2013-11-19) [4] Krajská hygienická stanice Středočeského kraje se sídlem v Praze (2009) Výrobní a konzumační prostory – stručný hygienický standard. Retrieved from: http://www.khsstc.cz/dokumenty/vyrobni-a-konzumacni-prostory-strucnyhygienicky-standard_1380_23_1.html (accessed 2013-11-19) [5] Kraus, B. (2006). Teorie výchovy [online]. Loxias: Rozcestník projektů a odkazů UHK. Retrieved from: http://loxias.uhk.cz/kpp/dps/files/louiteorie_vychovy.pdf (accessed 2013-11-19) [6] Masarykova univerzita Ústav výpočetní techniky (1996 – 2014) Program STATISTICA . Retrieved from: http://www.muni.cz/ics/services/software/statistica (accessed 2014-04-14) [7] Tábory YMCA , Povinná dokumentace tábora. Retrieved from: http://www.tabory.ymca.cz/index.php?str=za1 (accessed 2013-11-19) [8] Tábory YMCA, Rozpočet tábora. Retrieved from: http://www.tabory.ymca.cz/index.php?str=ho0 (accessed 2013-11-19) [9] Tábory YMCA, Vedoucí kuchyně . Retrieved from: http://www.tabory.ymca.cz/index.php?str=pr5 (accessed 2013-11-19) [10] Tábory YMCA, Zdravotník tábora. Retrieved from: http://www.tabory.ymca.cz/index.php?str=pr4 (accessed 2013-11-19) Zákony a vyhlášky: [1] § 3 písm. n) vyhlášky č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu [2] Vyhláška č. 106/2001 Sb., o hygienických požadavcích na zotavovací akce pro děti, ve znění pozdějších předpisů vyhlášky č. 148/2004 Sb. [3] Zákon č. 125/1997 Sb., o odpadech, ve znění zákona č. 167/1998 Sb., zákona č. 352/1999 Sb., zákona č. 37/2000 Sb. a zákona č. 132/2000 Sb. [4] Zákon č. 138/1973 Sb., o vodách (vodní zákon), ve znění zákona č. 425/1990 Sb., zákona č. 114/1995 Sb., zákona č. 14/1998 Sb. a zákona č. 58/1998 Sb.

93

[5] § 12 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů [6] Vyhláška č. 137/2004 Sb. o hygienických požadavcích na stravovací služby a o zásadách osobní a provozní hygieny při činnostech epidemiologicky závažných

94

SEZNAM OBRÁZKŮ Obr. 1 Popisná statistika výzkumného vzorku dle věku nejstaršího dítěte Obr. 2 Popisná statistika výzkumného vzorku dle počtu účastí dítěte, jež absolvovalo nejvíce táborů v rodině Obr. 3 Grafické znázornění počtu dětí v rodinách Obr. 4 Počet účastí na letním táboře Obr. 5 Věk nejstaršího dítěte v rodině Obr. 6 Kdo dává iniciativu k tomu, že dítě pojede na letní dětský tábor Obr. 7 Kdo vybírá v rodině konkrétní dětský tábor? Obr. 8 Aspekty výběru letního dětského tábora Obr. 9 Počet respondentů hodnotící jednotlivé aspekty jako absolutně nejdůležitější Obr. 10 Počet respondentů hodnotících jednotlivé aspekty jako absolutně nejméně důležité Obr. 11 Jaký termín preferují rodiny pro letní dětský tábor? Obr. 12 Preferovaná délka tábora Obr. 13 Oblíbená zaměření letních dětských táborů Obr. 14 Kdo dává iniciativu k tomu, že dítě pojede na letní dětský tábor? (1 dítě v rodině) Obr. 15 Kdo dává iniciativu k tomu, že dítě pojede na letní dětský tábor? (2 děti v rodině) Obr. 16 Kdo dává iniciativu k tomu, že dítě pojede na letní dětský tábor? (3 a více dětí v rodině) Obr. 17 Výběr konkrétního tábora (1 dítě v rodině) Obr. 18 Výběr konkrétního tábora (2 děti v rodině) Obr. 19 Výběr konkrétního tábora (3 a více dětí v rodině) Obr. 20 Průměrná hodnocení aspektů výběru letního dětského tábora dle počtu dětí v rodinách Obr. 21 Kdo dává iniciativu k tomu, že dítě pojede na letní dětský tábor? (účast na táboře 2x a méně) Obr. 22 Kdo dává iniciativu k tomu, že dítě pojede na letní dětský tábor? (účast na táboře 3x - 5x)

95

Obr. 23 Kdo dává iniciativu k tomu, že dítě pojede na letní dětský tábor? (6x - 8x) Obr. 24 Kdo dává iniciativu k tomu, že dítě pojede na letní dětský tábor? (účast na táboře 9x a více) Obr. 25 Výběr konkrétního tábora (účast na táboře 2x a méně) Obr. 26 Výběr konkrétního tábora (účast na táboře 3x – 5x) Obr. 27 Výběr konkrétního tábora (účast na táboře 6x – 8x) Obr. 28 Výběr konkrétního tábora (účast na táboře 9x a více) Obr. 29 Průměrná hodnocení aspektů výběru letního dětského tábora dle počtu účastí dítěte na táborech Obr. 30 Kdo dává iniciativu k tomu, že dítě pojede na letní dětský tábor? (věk nejstaršího dítěte 11 a méně let) Obr. 31 Kdo dává iniciativu k tomu, že dítě pojede na letní dětský tábor? (věk nejstaršího dítěte 12 a více let) Obr. 32 Výběr konkrétního tábora (věk nejstaršího dítěte 11 a méně let) Obr. 33 Výběr konkrétního tábora (věk nejstaršího dítěte 12 a více let) Obr. 34 Průměrná hodnocení aspektů výběru letního dětského tábora dle počtu účastí dítěte na táborech Obr. 35 Preferovaná délka tábora dle věku nejstaršího dítěte (11 let a méně) Obr. 36 Preferovaná délka tábora dle věku nejstaršího dítěte (12 let a více)

96

SEZNAM TABULEK Tab. 1 Počet účastí dětí na letních táborech Tab. 2 Věk nejstaršího dítěte v rodině Tab. 3 Kdo dává iniciativu k tomu, že dítě pojede na letní dětský tábor Tab. 4 Kdo vybírá v rodině konkrétní dětský tábor? Tab. 5 Průměrné bodové ohodnocení jednotlivých aspektů výběru letního dětského tábora, hodnoty modus a medián Tab. 6 Počet dotazovaných hodnotících jednotlivé aspekty výběru tábora Tab. 7 Preferované termíny letních dětských táborů Tab. 8 Preferovaná délka tábora Tab. 9 Oblíbená zaměření letních dětských táborů Tab. 10 Hodnoty modus a medián u hodnocení aspektů výběru letního dětského tábora jednotlivými typy rodin dle počtu dětí Tab. 11 Hodnoty modus a medián u hodnocení aspektů výběru letního dětského tábora jednotlivými typy rodin dle počtu účastí na táborech Tab. 12 Hodnoty modus a medián u hodnocení aspektů výběru letního dětského tábora jednotlivými typy rodin dle věku nejstaršího dítěte v rodině

97

SEZNAM PŘÍLOH Příloha 1: Minimální vybavení zdravotníka zotavovací akce Příloha 2: Táborový řád Příloha 3: Režim dne Příloha 4: Dotazník

Příloha 1: Minimální vybavení zdravotníka zotavovací akce A) Léčivé přípravky (pouze ty, jejichž výdej není vázán na lékařský předpis) - tablety nebo čípky proti bolestem hlavy, zubů (analgetika) - tablety nebo čípky ke snížení zvýšené teploty (antipyretika) - tablety proti nevolnosti při jízdě dopravním prostředkem (antiemetika) -živočišné uhlí -nosní kapky na uvolnění nosních dýchacích průchodů (otorinolaryngologika) - kapky, roztok (sirup) nebo tablety proti kašli (antitusika, expektorancia) - kloktadlo pro dezinfekci dutiny ústní a při bolestech hltanu (stomatologika) - mast nebo sprej urychlující hojení, např. popálenin (dexpantenolový sprej) - oční kapky nebo oční mast s dezinfekčním účinkem, oční voda na výplach očí (oftalmologika) - mast nebo gel při poštípání hmyzem (lokální antihistaminika) - tablety při systémové alergické reakci (celková antihistaminika) - přípravek k dezinfekci kůže a povrchových ran - dezinfekční prostředek na okolí rány - inertní mast nebo vazelína B) Obvazový a jiný zdravotnický materiál - gáza hydrofilní skládaná kompresy sterilní, různé rozměry - náplast na cívce, různé rozměry - rychloobvaz na rány, různé rozměry - obinadlo elastické, různé rozměry - obvaz sterilní, různé rozměry - obinadlo škrtící pryžové - šátek trojcípý - vata obvazová a buničitá - teploměr lékařský - rouška resuscitační - pinzeta anatomická - pinzeta chirurgická rovná - lopatky lékařské dřevěné - lékařské rukavice pryžové - rouška PVC 45 x 55 cm - dlahy pro fixaci, různé rozměry C) Různé - nůžky - zavírací špendlíky, různé velikosti - záznamník s tužkou - svítilna/baterka včetně zdroje 98

Příloha 2: Táborový řád 1. Poslouchejte pokyny vedoucích! 2. Udržujte pořádek! 3. Dodržujte režim dne! 4. Dodržujte hygienu! 5. Každý úraz či problém nahlaste vedoucímu nebo zdravotníkovi! 6. Pomáhejte mladším a slabším! 7. Nevstupujte do kuchyně! 8. Tábor neopouštějte bez vědomí vedoucího! 9. Jídlo si nenoste do chatek! 10. Nerušte noční klid! 11. Nepijte alkoholické nápoje, nekuřte! 12. Nenadávejte si ani nemluvte sprostě! 13. Vypůjčené věci vracejte v pořádku! 14. Nevstupujte do cizích chatek! 15. Jakékoli poškození nahlaste vedoucím! 16. Nepohybujte se v okolí brány, zákaz vstupu na silnici! 17. Nepohybujte se v okolí potoka či řeky (pokud protéká táborem nebo v jeho okolí) 18. V poledním klidu odpočívejte na chatkách či v jídelně (hrajte třeba stolní hry), nehrajte hry na hřišti! 19. Zákaz manipulace s technickým vybavením! 20. Neničte chatky (kreslení po zdech…) ani ostatní zařízení tábora! 21. Zákaz koupání v bazénu bez přítomnosti vedoucích!

99

Příloha 3: Režim dne 7.20 budíček 7.30 – 8:00 rozcvička, ranní hygiena 8.00 snídaně 8.30 – 9.00 úklid chatek a příprava na dopolední program 9.00 – 12.00 dopolední program (10.00 – 10,30 svačina) 12.00 oběd 12.30 – 14.30 polední klid (stolní hry, příprava na program) 14.30 – 18.00 odpolední program (16,00 – 16,30 svačina) 18.00 večeře 18.30 – 21.30 večerní program 21.30 – 22.00 večerní hygiena 22.00 večerka

100

Příloha 4: Dotazník Dobrý den, jmenuji se Pavel Mrnuštík a jsem studentem Fakulty sportovních studií Masarykovy univerzity v Brně. K úspěšnému zakončení mého studia píši diplomovou práci na téma: Organizace letního dětského tábora a aspekty jeho výběru. Součástí práce bude i menší průzkum mezi rodiči a jejich dětmi, zaměřený na aspekty ovlivňující výběr dětského tábora. Dovoluji si Vás tímto poprosit, zda byste byli ochotni stát se součástí tohoto šetření. Anketa Vám nezabere více než pět minut a její vyhodnocení bude čistě anonymní. 1. Kolik máte dětí? …… 2. Kolikrát se vaše děti účastnily letního dětského tábora? Počet účastí Věk 1. Dítě …. …. 2. Dítě …. …. 3. Dítě …. …. ………… …. …. 3. Kdo dává u Vás v rodině iniciativu k tomu, že Vaše dítě/děti pojede/pojedou na letní dětský tábor? (označte křížkem) o Jen dítě o Spíše dítě o Rodiče i dítě rovnocenně o Spíše rodiče o Jen rodiče 4. Vybíráte u Vás tábor Vy jako rodiče nebo necháváte vybrat Vaše dítě/děti? (označte křížkem) o Spíše rodiče o Spíše děti o Děti i rodiče rovnocenně

101

5. Podle čeho vybíráte letní tábor? Otázku zodpovídá dítě/rodič, dle odpovědi na otázku č. 4 (seřaďte od nejdůležitějšího – 7 po nejméně důležitý - 1) __ Termín __ Místo konání __ Délka trvání tábora __ Cena __ Hlavní vedoucí __ Téma __ Kamarádi 5. b) Pokud u Vás rozhodují další důležité faktory, prosím uveďte a přiřaďte k nim bodové ohodnocení od 1 do 7 jako v předchozí otázce: ……………………………………………………………………………………. 6. Jakou délku tábora preferujete? ……………………………………………………………. ……………………… 7. Jaký název (téma) tábora by Vás/ Vaše dítě zaujal? ………………………………………. …………………………………………… 8. Jaký termín tábora preferujete? ……………………………………………………………………………………… Pokud máte k anketě jakékoliv připomínky či dotazy, uveďte je prosím zde:

Děkuji Vám za Vás čas, ochotu a poskytnuté informace. S pozdravem Bc. Pavel Mrnuštík

102

RESUMÉ Tématem práce je organizování letních dětských táborů, tedy zotavovacích a jim podobných akcí a aspekty rozhodující u českých rodin při výběru konkrétní akce pro své děti. Cílem práce je vytvořit komplexní příručku shrnující všechny formální i neformální stránky, které by měla každá osoba pořádající akce tohoto typu znát. Dílčím cílem je poté zmapovat chování rodin s dětmi při výběru letního dětského tábora pomocí dotazníkového šetření. Sesbíraná data jsou vyhodnocena pomocí programu Statistica 12 a Microsoft Excel. Z výsledků vyplývá, že samotného rozhodování mezi tábory se nejčastěji účastní rovnocenně rodiče i děti. Avšak při porovnání hodnocení jednotlivých aspektů, pomocí kterých rodiny rozhodují, výzkum neodhalil statisticky významné vzorce chování. Výběr konkrétního tábora je tedy dle tohoto šetření pro každou jednotlivou rodinu velmi specifický a organizátoři těchto akcí musejí brát v potaz všechna uvedená kritéria.

SUMMARY

The topic of the thesis is the organisation of summer camps for children, in other words organisation of convalescent and other similar events. Besides the organisation the thesis also deals with the aspects of selection of particular events in Czech families. The aim of the thesis is to create a comprehensive guide, valuable for any person involved in the organisation of this type of events, summarizing the formal and informal aspects of organisation. The partial goal is the research among families with children during the selection itself. The research is conducted by the questionnaires. The collected data are analyzed using Statistica 12 and Microsoft Excel software. The results of this research show that both, parents and children select the summer camps equally. When comparing the aspects of selection the research did not revealed any statistically significant patterns of behaviour among respondents. According to this research the aspects of selection are unique for each family therefore the person organising such event should pay attention on all the criteria.

103