Organizace československého spiritistického hnutí

Univerzita Karlova v Praze Evangelická teologická fakulta

Disertační práce

Organizace československého spiritistického hnutí

Mgr. Andrea Hudáková

Katedra: Religionistika Vedoucí práce: prof. ThDr. Milan Balabán Studijní program: P6141, Teologie Studijní obor: Historická teologie a teologie náboženství

Praha 2012

Prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto disertační práci s názvem Organizace československého spiritistického hnutí napsala samostatně a výhradně s použitím citovaných pramenů. Souhlasím s tím, aby práce byla zpřístupněna veřejnosti ke studijním účelům.

V Praze dne 7. června 2012

Mgr. Andrea Hudáková

2

Bibliografická citace Organizace československého spiritistického hnutí [rukopis]: disertační práce / Andrea Hudáková; vedoucí práce: prof. ThDr. Milan Balabán. -- Praha, 2012. -- 163 s.

Anotace Disertační práce Organizace československého spiritistického hnutí mapuje na základě dochované úřední evidence a dalších pramenů existenci spiritistických skupin a spolků na území Čech, Moravy, Slezska a Slovenska. Analýzou dochovaných spolkových stanov, úředních záznamů a dalších zpráv uveřejňovaných v tisku je rekonstruován obsah jejich činnosti a vzájemné organizační vazby. Zpracováním další dobové literatury reflektující šíření spiritismu je uveden širší kontext této problematiky. Společným znakem většiny těchto spolků byla jejich identifikace s postupně se tvořícím československým spiritistickým hnutím. Jedním z jeho hlavních cílů bylo sjednocení činnosti československých spiritistů. Tento proces je popsán od prvních návrhů na vytvoření společné organizace v roce 1895 až po nucenou likvidaci spolkové činnosti v roce 1951. Současný stav bádání v této oblasti neumožňuje porovnat klíčové výstupy práce s názory jiných autorů. Do konkrétních návrhů na organizaci a na jejich následné realizaci se promítly rozdílné tendence ve spiritistickém hnutí. Dlouholetá snaha československých spiritistů směřující k vytvoření společné organizace nebyla naplněna.

Klíčová slova Spiritismus, spiritisté, československé spiritistické hnutí, organizace, Bratrské sdružení československých spiritistů, Obec spiritistů československých.

3

Summary The Dissertation Organization of Czechoslovakian spiritist movement surveys the existence of spiritist groups and communities In Bohemia, Moravia, Silesia and Slovakia on the basis of preserved administrative records and other sources. Their activities and reciprocal organizational links have been reconstructed through an analysis of preserved articles of these communities, administrative records and other reports published in newspapers. A wider context of the problematics has been provided by a treatise of further literature of the period, which reflected the spreading of spiritism. A common feature of most of the communities was their identification with the emerging Czechoslovakian spiritist movement. One of the primary objectives of the movements was to unify the activities of Czechoslovakian spiritists. This process is described from the first suggestions to create a unified organization in 1895, to a forced dissolution of the communities in 1951. The current situation of research in this field does not permit any comparison between the key outputs of the dissertation and the opinions of other authors. The differences of tendencies of the spiritist movementalso reflected in specific suggestions on the organization of the movement and their further implementation. The long-time effort of the Czechoslovakian spiritists, who wished to create a unified organization , has not met with success.

Keywords Spiritism, spiritists, Czechoslovakian spiritist movement, organization, Brotherly Association of Czechoslovakian Spiritualist.

4

Obsah 1.

2.

3.

4.

5.

6.

Úvod ................................................................................................................... 7

1.1.

Výběr tématu a stanovení badatelských otázek...................................................... 7

1.2.

Způsob zpracování......................................................................................... 11

Organizace a spolková činnost spiritistů....................................................... 16 2.1.

Základní organizační články spiritistického hnutí ........................................................16

2.2.

Obsah spiritistické spolkové činnosti .............................................................................21

Čechy................................................................................................................ 28

3.1.

Diskuse k původu spiritismu v Čechách............................................................. 28

3.2.

Rozšíření ..................................................................................................... 31

3.3.

První spiritistické spolky v Čechách................................................................... 34

3.4.

Bratrské sdružení československých spiritů v Praze a jeho pokračovatelé ................... 37

3.5.

Průkopník, spolek pro postavení a udržování spiritistického domu ve Velké Praze..... 43

3.6.

Vesmír, spolek pro studium psychických věd a pro šíření zájmů všelidských............... 45

3.7.

Další spiritistické spolky v Čechách zapojené v celorepublikovém hnutí.................... 46

3.8.

Společnost pro psychická studia, Společnost pro psychická bádání ............................ 49

Slezsko.............................................................................................................. 52

4.1.

Rozšíření ..................................................................................................... 52

4.2.

Spiritistický spolek Bratrství v Radvanicích ........................................................ 55

4.3.

Spolek Život – Družina pro vědění a časové názory o účelu života v Moravské Ostravě60

Morava.............................................................................................................. 68

5.1.

Rozšíření ..................................................................................................... 68

5.2.

Společnost pro pěstování všeobecných vědomostí Mír – první spiritistický spolek v Brně 71

5.3.

Vzdělávací spolek Vesmír v Olomouci – organizátor moravských spiritistů .............. 74

5.4.

Vzdělávací spolek Pokrok v Brně – Žabovřeskách.............................................. 78

Slovensko ......................................................................................................... 80

6.1.

Rozšíření ..................................................................................................... 80

6.2.

Organizace hnutí na Slovensku ze strany Čech a Moravy ...................................... 84

5

7.

8.

9.

6.3.

Vzdelávajúci spolok Jiskra v Bratislavě jako organizátor pro Slovensko .................. 87

6.4.

Spiritistické spolky s vazbou na Bratislavu......................................................... 92

6.5.

„Ilegální“ spiritistická skupina „Iskra“............................................................. 94

6.6.

Obnovení činnosti spolku Jiskra po druhé světové válce .......................................... 96

Spiritistické spolkové místnosti a domy ........................................................ 99

7.1.

Prostory pro spolkovou činnost.......................................................................... 99

7.2.

Spiritistické domy........................................................................................ 102

Organizační pokusy o jednotu hnutí............................................................ 111

8.1.

Pražské schůze stoupenců spiritismu (1895–1898)............................................ 111

8.2.

První návrhy o podobě společné organizace (1901–1908) .................................... 114

8.3.

Bratrské sdružení československých spiritistů (1910/1912) ................................ 120

8.4.

Návrh na vytvoření pražského ústředí (1920) ................................................... 123

8.5.

Volné sdružení československých spiritů (1920) ................................................ 125

8.6.

Jednota československých spiritů (1921)........................................................... 128

8.7.

Obec spiritistů československých (1922/1923).................................................. 129

8.8.

Společný program československých spiritistů (1929)........................................... 133

8.9.

Ideová jednota (1931) .................................................................................. 134

8.10.

Sdružení spiritistických spolků (1933) ............................................................ 139

8.11.

Obnovená Obec spiritistů československých (1935)............................................. 141

8.12.

Návrhy na organizaci spiritistického hnutí (1936–1938) ................................... 145

Závěry............................................................................................................. 147

Seznam literatury.................................................................................................... 153

6

1. Úvod 1.1. Výběr tématu a stanovení badatelských otázek Novodobé oživení zájmu o spiritismus a jeho rychlé šíření na území Čech se stalo předmětem reakcí autorů již od 80. let 19. století. Rozmach spiritismu vyvolal stejně jako v Americe či Evropě také v našich zemích potřebu popsat tento nový jev, uchopit jej v kontextu náboženském, kulturním, historickém či vědeckém, určit jeho původ a popsat jeho projevy. Tyto četné reflexe a kritiky publikované ještě i po druhé světové válce1 však měly své limity zejména v tom, že si všímaly jen obsahu a projevů spiritismu v našich zemích. K samotnému spiritistickému hnutí, jeho vývoji či organizaci se jejich autoři téměř nevyjadřovali. Zřejmě to bylo zapříčiněno také tím, že zatímco v Americe, Anglii, Francii, Německu a Maďarsku už ve 2. polovině 19. století vzniklo několik spiritistických společností, v českých zemích se první tendence spiritismus institucionalizovat objevují až začátkem 90. let 19. století. Ve 2. polovině 19. století již ve světě působí spiritistické církve. 2 První spiritistická církev v Anglii byla založena v roce 1853.3 Národní spiritistická asociace církví4, založená v roce 1893 v USA, je dodnes činná. V československém kontextu se s odezvou spiritistické praxe v podobě vzniku samostatné církve nesetkáváme. Spiritismus se stal i předmětem vědecké-

1

Z katolického okruhu např. SPESZ, A., Špiritizmus či parapsychológia? Trnava 1947, z evangelického: (autor

neuveden) Spiritismus ve světle pravdy. Knižnice Snahy, Pardubice 1948; vědecká reflexe: SOUČEK, R., Záhady duševního života ve světle vědy. Praha 1947. 2

Roku 1902 se ustavila Spiritistická národní unie, Spiritualist National Union a v roce 1931 Velká světová

křesťanská spiritistická liga, Greater World Christian Spiritualist League, později Assotiation. Tamtéž, 320. V USA ve státě New York byla v roce 1860 založena First Spiritualist Society. First Spiritualist Temple [online] [cit. 15.07.2010]. URL: http://www.firstspiritualisttemple.com/about_us 3

First Spiritualist Church. PARTRIDGE, Ch. (ed.), Encyklopedie nových náboženství, 319.

4

National Spiritualist Association of Churches , založena ve státě New York. Název organizace byl původně

National Spiritualist Association of Churches of the United States of America. [online]. NSAC [cit. 15.07.2010]. URL: http://www.nsac.org/spiritualism.htm

7

ho zájmu. Byl zkoumán zprvu jako projev živočišného magnetismu 5 a návazně v širším smyslu jako součást tzv. okultních věd.6 Ve 2. polovině 19. století byly ustaveny v Americe i v Evropě společnosti zkoumající projevy působení duchovních sil na hmotu, v Čechách podobně zaměřené společnosti oficiálně vznikly až počátkem 20. století. Doboví posuzovatelé spiritismu se zabývali také otázkou, zda jej hodnotit jako nové náboženství, či jako novou vědu.7 Spiritismus rozpracovaný Allanem Kardekem se v Evropě profiloval jako tzv. duchovní věda 8 , která vycházela z předpokladu, že existenci duchovního světa lze dokázat.9 A to byl také silný akcent spiritismu u nás. Podle tohoto konceptu není spiritismus otázkou víry, ale je to „přesvědčení na podkladě skutečnosti...“ 10 Uvedený přístup také jasně definoval rozdíl mezi širokou oblastí spiritualismu jako protikladu materialismu, a spiritismem jako praktickým bádáním v oblasti spiritualismu. Spiritista potřeboval ke své „víře“ důkaz. Tento postoj ovlivnil například i přístup spiritistů k biblickým textům, které byly interpretovány i jako

5

Lékař Franz A. MESMER (1734–1815) se domníval, že v živých bytostech je přítomný „živočišný magne-

tismus“, který může působit i na vzdálenost. SOUČEK, R., Záhady duševního života ve světle vědy, 10. MESMER tímto položil základ novodobému oživení zájmu o spiritismus, jehož první fází bylo právě zkoumání projevů živočišného magnetismu, jak dokládají pokusy se spiritistickými médii. Živočišný magnetismus byl považován za léčebnou metodu a byl k tzv. magnetickému léčení využíván a propagován i spiritisty. Pojem okultismus nemá pevné vymezení. Podle mystika Karla WEINFURTERA „Pravý okultismus

6

spojuje a v soulad uvádí vědu, filosofii a náboženství.“ WEINFURTER, K., Spiritismus a věda, 9. Okultismus zahrnuje spektrum různých nauk, systémů a praxe. V kontextu tématu této práce jej lze ztotožnit se současným termínem esoterismus – tzv. západní esoterismus vychází z hermetismu (astrologie, alchymie, magie) a byl obohacen o další esoterní tradice (židovská kabbala, theosofie atp.). Spiritismus je jednou z disciplín okultismu. 7 LAWRENCE, 8

E., Spiritismus u národů civilisovaných i divokých. Anthropologická studie, 69.

Podobně i theosofie – duchovní věda obecně jako „pozorování duchovních dějů v lidském životě“, při

zdůraznění vztahu k duchovnímu bytostnému jádru člověka pak jako theosofie. STEINER, R., Theosofie, 17. 9

Spiritismus jako duchovní nauka, která podává vysvětlení a důkazy. KARDEC, A., Kniha duchů, 28.

10

RÖSNER, J., Spiritismus ve Slezsku, 187.

8

důkazy existence duše po smrti, jejího zasahování do fyzického světa i jejího znovuzrozování. Novodobý spiritismus byl ve svých projevech různorodý. Zatímco některé spiritistické skupiny zřetelně navazovaly na křesťanskou nauku, u jiných nelze nalézt téměř žádné náboženské dogma. 11 Takto nejednoznačné jsou i pokusy o charakteristiku československého spiritistického hnutí. To je popisováno například jako nábožensko-mravní hnutí či je pozorován jeho vliv na formování vlastenectví.12 Svými stoupenci byl spiritismus u nás propagován jako nová éra ducha, zjevení pro současnost, „reformátor 20. století.“13 Lze jej nahlížet i jako součástí obrodného hnutí v nové republice, zastávající výrazně negativní postoj k církvi římskokatolické, ideově spjaté s rakousko-uherským mocnářstvím. Takto bychom mohli pokračovat a vyjmenovávat různé dobově či současně zachycené charakteristiky spiritismu, jak byl praktikován na našem území. Takový přístup ovšem není konstruktivní, pokud se nezačneme současně zabývat otázkou, kdo a kdy tyto uvedené postoje hájil, kdo je ovlivňoval, kdo vlastně konkrétně tvořil ono spiritistické hnutí a kdo jej v našich zemích reprezentoval. Můžeme to při současném stavu bádání zodpovědět? O tom, že spiritistické hnutí u nás nebylo neukotveným volně se šířícím proudem, ale že bylo organizováno a vedeno, se dovídáme z publikovaných textů jeho předních osobností Jana Rösnera (Spiritismus ve Slezsku, 1927) a Karla Sezemského (Památník půlstoleté činnosti ve spiritismu, 1930). Tyto práce však reflektují stav v době svého vzniku a dívají se na problematiku zúženou optikou historiků vlastního hnutí. O československém spiritismu praktikovaném v organizovaném útvaru se zmiňuje i kazatel sboru Jednoty bratrské v Nové Pace Miroslav Plecháč (Spiritisté v Podkrkonoší, 1931), jeho práce se však zaměřuje na specifika spiritistic11 PARTRIDGE,

Ch. (ed.), Encyklopedie nových náboženství, 319.

12

PLECHÁČ, M., Spiritisté v Podkrkonoší, 14, 49.

13

(red.) Spiritismus a dnešní doba. Spiritistická revue, roč. 1, č. 1 (1920), 5.

9

ké praxe v Podkrkonoší a z hlediska sledovaného tématu pouze naznačuje celorepublikové organizační uchopení hnutí. Soudobí autoři zabývající se otázkou organizace československých spiritistů se pohybují zpravidla v rozsahu informací, jak je zachytili Rösner, Sezemský a Plecháč. Z hlediska dostupnosti zdrojů je to vlastně pochopitelné, protože nikdo další se organizační stránkou hnutí nezabýval. Tento přístup ovšem způsobil, že jsou dodnes přejímána zakonzervovaná data i s jejich neúplností a nepřesnostmi. Zahraniční literatura, pokud je mi známo, spiritismus na území ČSR téměř nereflektuje a z hlediska jeho organizačního uchopení se o něm nezmiňuje vůbec. Z výsledků současného stavu bádání z hlediska organizace československého spiritistického hnutí vyplývá: -

jednotlivé spiritistické proudy, „jakkoli vnitřně protikladné, dokázal na počátku 20. let spojit Karel Sezemský do Bratrského sdružení českých spiritistů“14,

-

v roce 1910 byla založena Bratrská jednota československých spiritistů, fungující od roku 1912 jako Bratrské sdružení československých spiritistů15,

-

bylo sice založeno několik spolků, základem spiritistického hnutí však zůstaly neformální kroužky16,

-

centrem českého a moravského spiritismu byla Nová Paka.17

Nad rámec výše uvedeného vybočuje Jaromír Kozák (Spiritismus.Zapomenutá významná kapitola českých dějin, 2003), který zmiňuje, že došlo k určitému nesouladu 14

NEŠPOR, Z. R., K původu a pramenům českého lidového spiritismu. Lidé města, roč. 5, č. 12 (2003), 70.

15

VOJTÍŠEK, Z., Encyklopedie náboženských směrů v české republice, 174.

16

Tamtéž.

17

Tamtéž.

10

v představách o vedení spiritistického hnutí v ČSR, a naznačuje jako jediný ze současných autorů i další posun v jeho organizaci. Kozákova práce je však vnitřně nekonzistentní a postrádá náležitosti odborného textu.18 Hlavní badatelská otázka tedy zní: - Podařilo se vytvořit společnou organizaci československých spiritistů? Další badatelské otázky: - Bylo touto společnou organizací Bratrské sdružení československých spiritistů? - Byla centrem českého a moravského spiritismu Nová Paka? - Byly základem československého spiritistického hnutí neformální kroužky?

1.2. Způsob zpracování Název předkládané disertační práce Organizace československého spiritistického hnutí vyjadřuje trojí rozměr použitého termínu organizace: 1. jednotlivé organizační jednotky, které tvořily toto hnutí, 2. zamýšlená společná organizace a 3. proces organizování těchto celků. Období je ohraničeno prvním popsaným návrhem na organizaci v roce 1895 a posledními úředními informacemi o legální činnosti spiritistických spolků do roku 1951. Výzkum byl prováděn mapováním šíření spiritismu v Čechách, na Moravě, ve Slezsku a na Slovensku19 a současným sledováním organizačních vazeb mezi jednotlivými spiritistickými skupinami a spolky. Na základě takto získaných informací byly určeny klíčové spiritistické celky a organizace a specifikována jejich role v rozvoji hnutí. Ve sledovaném 18

Z těchto důvodů z práce Jaromíra Kozáka nečerpám, neodkazuji na ni a nevyužívám ani jeho poznatků.

Kromě uvedeného náznaku nejsou další Kozákova zjištění z hlediska sledovaného tématu relevantní. 19

Vzhledem k tomu, že se spiritistické hnutí v těchto oblastech šířilo před vznikem Československé repub-

liky a pro jejich přesné vymezení nelze název tohoto státu využít, používám v dalším textu místo výčtu těchto zemí pojem „jednotlivé zemské části.“

11

období let byl sestaven přehled návrhů na sjednocení československého spiritistického hnutí a popsán způsob jejich realizace. Podkladem pro uvedený výzkum byly záznamy o činnosti spiritistických spolků dochované v evidenci příslušných policejních ředitelství a dalších úřadů a informace uveřejňované v průběhu sledovaného období ve spolkových periodicích a dalším tisku. Kontextuálně byly zpracované údaje historiků či kritiků spiritismu a další dobový tisk jak církevní, tak z oblasti popularizace okultismu a tzv. duchovně obrodných iniciativ. Výběrově byly zpracované ucelené ročníky titulů z období, které bylo klíčové z hlediska organizace hnutí. Proto byl při mapování hnutí na Slovensku zpracován i vybraný denní tisk. Postup dohledávání záznamů o činnosti spiritistických spolků v archivních fondech byl zaměřen na doložení informací v úřední evidenci o činnosti spolků, které měly podle reference představitelů spiritistického hnutí plnit vůdčí organizační roli v jednotlivých zemských částech. Jak se ukázalo, četné materiály se zachovaly zejména ve fondech krajských národních výborů, které koncem 40. let minulého století prováděly systematickou revizi spolkové činnosti. Činnost spiritistických spolků není na základě úřední evidence jednoduché dohledat zejména proto, že svou souvislost se spiritismem v názvech spolků jen málokdy uváděly. Termín spiritistický spolek se tak objevuje ve spolkových katastrech jen výjimečně a v další dochované evidenci pak zejména v hlášení příslušných úřadů či v zápisech referujících o činnosti těchto spolků, které byly ze strany úřadů samy vyhodnoceny jako spiritistické. Ve spolkovém katastru příslušného úřadu bývají spiritistické spolky zařazené pod několika různými rubrikami, např. jako „vzdělávací“, „vědecké“, „humanitní“ či „různé“. V rubrice „náboženské“ zpravidla tyto spolky zařazené nejsou. Identifikovat příslušný spolek jako spiritistický je možné pouze na základě předem zjištěných souvislostí o jeho organizačních vazbách či kontaktech a také podle specifické formulace zamýšleného účelu uveřejněného v jeho stano-

12

vách. Oficiální názvy spolků obsahovaly často pojem „vzdělávací.“ 20 Některé spiritistické spolky ve svém názvu odkazovaly na osobnosti českých dějin.21 Takové odkazy však užívaly i spolky čtenářské, podpůrné či divadelní, což značně ztěžuje diferenciaci spiritistických spolků od spolků, u nichž není znám obsah jejich činnosti. Navíc tyto „krycí“ názvy z jiných oborů činnosti používaly pro svou oficiální registraci i jiné skupiny působící na poli okultních věd, například čeští martinisté, kteří působili jako Neodvislá skupina přátel filosofie a vědy či později jako Československá společnost intelektuálů.22 Vyhledávání informací o spolkové činnosti či jiné úřední evidence o působení spiritistů v jednotlivých zemských částech bylo komplikováno také tím, že se značná část obsahu relevantních archivních fondů nedochovala. Výjimku tvoří Slezsko, kde se v Zemském archívu v Opavě dochovaly rozsáhlé záznamy z činnosti spiritistických spolků. V dalších zemských částech byl postup zpracovávání komplikovanější. K mapování organizované činnosti spiritistů v Podkrkonoší by byly cenným materiálem dokumenty z činnosti příslušného úřadu v Nové Pace23, tyto písemnosti se však z velké části nedochovaly.24 Pro rekonstruování organizované činnosti spiritistů na Moravě by byl cenným zdrojem fond Policejního ředitelství/Policejního úřadu v Olomouci z let

20

např. Vzdělávací spolek Vesmír v Olomouci, Vzdělávací spolek Flammarion v Českých Budějovicích,

21

např. Vzdělávací spolek Havlíček v Olomouci, Vzdělávací spolek pro psychologická bádání „Jednota Komenský“

v Chrudimi. 22

Nakonečný, M. Novodobý český hermetismu, 71.

23

Ve 40. letech minulého století vznikla z hlediska tématu cenná hlášení, např.: „Okultistické spolky

a kroužky v okrese; Seznamy spiritistů a seznamy knih zabavených v knihkupectví Vlasty Sezemské, redaktorky Posla záhrobního“, ani tyto seznamy však nebyly v archivu nalezené. Státní okresní archív Jičín, Presidiální spisy, Okresní úřad Nová Paka, 1941, karton 20, sign. 627/353. Dochován je pouze nadpis obsahu, předmětné seznamy nedohledány. 24

Závěr z provedených rešerší v inventářích, podpořený závěrem sestavovatelů inventářů fondu Okresního

úřadu v Nové Pace: „Písemnosti vzniklé z činnosti Okresního úřadu v Nové Pace v letech 1855–1942 se dochovaly značně mezerovitě.“ Státní oblastní archiv v Zámrsku. Okresní archív v Jičíně. Okresní úřad Nová Paka (1792) 185–1942 (1948) Inventáře I.–V. , 1. díl, XLIV.

13

1818–1934, ten je však zachován jen částečně a obsahuje pouze několik úředních záznamů o vzniku a zániku spolků a jeho členech. Dalším významným zdrojem informací by mohl být fond Policejního ředitelství v Olomouci z let 1938–1945 (1946), umístěný v Zemském archivu v Opavě, který však byl v roce 1945 skartován a dochovalo se z něj jen torzo. Zprávy o činnosti slovenských spiritistů jsou dostupné zejména ze slezského měsíčníku Spiritistická revue, který přijali za svůj organizační věstník. Hlavní data o spiritistickém hnutí na Slovensku bylo možné potvrdit na základě shody s dalšími zprávami v jiných českých spiritistických časopisech a částečně také v úřední evidenci, která konkrétně v několika případech potvrzuje tyto informace o činnosti spiritistických spolků. Jména vedoucích osobností popisovaných spolků byla z velké části vyhledána podle úřední evidence. Pokud je složka o činnosti konkrétního spolku dochovaná, obsahuje také pravidelně zasílané změny v jeho vedení s výčtem jmen. V komunikaci spiritistů na stránkách periodik se jména jejich činitelů nejčastěji objevovala ve formátu „br.“ či „s.“ a příjmení.25 Sledování těchto jmen se ukázalo jako podstatné z hlediska rekonstruování jednotlivých vazeb mezi spolky či skupinami. Pro zpracování problematiky bylo nutné sledovat vývoj organizace hnutí v jednotlivých zemských částech zvlášť. Rozdělení na jednotlivé zemské části vytvářelo také základní východisko organizačních struktur spiritistického hnutí. Pro vymezení zemských částí upřesňuji, že pojem Slezsko používám pro část území, která po vzniku ČSR, resp. v roce 1920 po plebiscitu, připadla k jejímu území a v roce 1928 se stala spolu s Moravou zemí Moravsko-slezskou. Od počátků organizačního členění spiritistického hnutí bylo až na nepatrné výjimky chápáno Slezsko jako samostatná zemská součást. Pro území současné Slovenské 25

Pokud nebylo možné na základě dalších pramenů toto jméno ztotožnit s křestním jménem, užívám

v tomto v textu namísto obecného titulu „paní“ a „pan“ oslovení „bratr“či „sestra“ ve zkratce „br.“ a „s.“ před příjmením.

14

republiky používám obecný název Slovensko a jeho členění na západní, střední a východní část, jak se v obecném smyslu užívá a bylo takto označováno i ve sledovaném období. Oblasti západního a středního Slovenska, jichž se následující text z většiny týká, jsou zhruba vymezeny současným krajem Bratislava, kraji Trnavským, Nitrianským, Trenčianským, Žilinským a Bánskobystrickým. Z důvodu změn ve správním členění Slovenska ve sledovaném období bylo potřeba hledat evidenci o činnosti spolků v několika různých fondech. Jejich obsah se podobně jako v Čechách nedochoval v plném rozsahu. Pracuji s termínem československé hnutí, protože jak se ukázalo, už od prvních snah po organizaci spiritistů v Čechách, na Moravě, ve Slezsku a na Slovensku je již koncem 19. století viditelný záměr uskutečnění širší spolupráce mezi těmito zeměmi nad rámec stávajícího členění rakousko-uherské správy. Zpočátku se sice sekáváme s pojmem „českoslovanský“, ten byla ale brzy nahrazen termínem „československý“, a to už před vznikem Československé republiky v roce 1918. Sami spiritisté toto hnutí označovali jako československé a tím je současně až na malé výjimky také vymezen prostor českého a slovenského jazykového prostředí, v němž se stoupenci spiritismu pohybovali. V souladu s výše uvedeným sleduji linii spiritistického hnutí, které současně samo sebe označovalo jako československé a usilovalo o sjednocení spiritistů českých a slovenských, a to na území ČSR. Nutno poznamenat, že československé spiritistické hnutí bylo v úzkém kontaktu také s českými spiritisty žijícími ve Vídni, jejichž zapojení je naznačeno jako součást struktury hnutí.

15

2. Organizace a spolková činnost spiritistů Československé spiritistické hnutí nebylo jednotné a nemělo centrální vedení. Přesto je pro většinu sledovaného období charakteristické jasně strukturované členění jednotlivých spiritistických skupin, a to zejména při jejich zapojení do větších organizačních celků. Napříč sledovaným obdobím a průřezově v činnosti kruhů, spolků či skupin lze s menšími modifikacemi nalézt shodnou základní strukturu organizačních celků a jejích funkcionářů. Tyto organizační principy ovlivnily i náplň spolkové činnosti, která

v důsledku vzájemných kontaktů

a společné činnosti měla též společné prvky.

2.1. Základní organizační články spiritistického hnutí Kruhy a spolky Základními články a současně i přirozenými počátky hnutí byly jednotlivé spiritistické kruhy. Význam pojmu „kruh“ v kontextu spiritismu vychází z jeho původní funkce, a to konkrétního uspořádání osob k provádění seance. Počet osob při seanci nebyl pevně stanoven. Pražský spolek Život doporučoval koncem 19. století přítomnost 3-10 osob.26 Podle Řádu Bratrského sdružení československých spiritistů27, který v roce 1910 v českém jazykovém prostředí poprvé souhrnně vymezuje spiritistickou práci, mohly být tyto kruhy tvořeny již 2-3 osobami a následně spojovány do větších celků. Význam pojmu kruh se rozšiřuje ve stanovách Spiritistického spolku Bratrství v Radvanicích z roku 1920, podle nichž se spolek dělí na jednotlivé kruhy či okrsky, 26 (red.) 27

Jak tvoří se kroužky spiritistické! Život, roč. 1, č. 17 (1897), 136.

Řád Bratrského sdružení československých spiritistů (pod původním názvem z roku 1910 jako Řád bratrského

sdružení Českoslovanských spiritů), Jednací řád Bratrského sdružení československých spiritistů a Řád pro seance byly v roce 1910 publikovány na pokračování v měsíčníku Posel záhrobní, pro potřeby sdružení vydány samostatně jako brožura a souhrnně otištěny také v Památníku půlstoleté činnosti ve spiritismu, 1930.

16

přičemž tvoření kruhů řídí výbor spolku.28 Zde se tedy už narozdíl od historické praxe spojování původně samostatných kruhů předpokládá vznik spolku a jeho následné rozdělení na kruhy, přičemž v každém kruhu má být člen výboru spolku. Jeho přítomnost však neznamená, že je tzv. vedoucím kruhu. Tím může být i jeho jiný člen, který musí být podle stanov „duchovně vyspělá osoba.“ Kruhy organizované spolkem Bratrství měly být tvořeny 3-12 osobami. Větší kruhy mohly mít i 30 členů, doporučovalo se však potom, aby se pro práci a spiritistické pokusy tyto kruhy následně dělily do menších skupin. Kruhy organizované v rámci Bratrského sdružení československých spiritistů i Spiritistického spolku Bratrství měly povinnost pořádat pravidelné schůzky a dvakrát ročně podávat zprávu výboru prostřednictvím svého zástupce.29 Řád Bratrského sdružení československých spiritistů vzhledem k době svého vzniku termín „spolek“ přímo nepoužívá a předpokládá organizaci v kruzích, které se následně sdružují do větších celků organizovaných sdružením. Okresní a zemská ústředí Pokud se v místě vyskytovalo „více“ řádných členů Bratrského sdružení československých spiritistů, stanovoval jeho Řád, aby se tam založilo okresní ústředí.30 Okresní ústředí neboli okrsky byly i po vzniku ČSR vytvářeny v souladu s původní výše uvedenou praxí, nekopírují tedy striktně politické rozdělení okresů. Ve Slezsku to byly např. okrsky Těšínsko, Bohumínsko, Karvinsko, Frenštátsko, Ostravsko, Frýdlantsko.31 Na Moravě byly okrsky například v Plumlově i blízkém Prostějově, dále v Bzenci, Třebíči, Břeclavi, Hranicích a ve Vsetíně. 28

ZAO, PŘ Moravská Ostrava, Presidiální spisy 1914-1935, karton 1071, sign. 957, 2. část, Spiritistický

spolek Bratrství v Radvanicích, folio 78. 29

ZAO, PŘ Moravská Ostrava, Presidiální spisy 1914-1935, karton 1071, sign. 957, Spiritistický spolek

Bratrství v Radvanicích, 2. část , folio 78. 30

SEZEMSKÝ, K. Památník půlstoleté činnosti ve spiritismu, 158.

31

Frýdlant nad Ostravicí. Výčet a podoba názvu okrsku vychází ze zpráv o činností jednotlivých okrsků

uveřejňovaných průběžně zejména ve Spiritistické revue, rubrikách Organizační věstník či Slezsko.

17

V Čechách lze sledovat na počátku 20. let 20. století organizované spiritisty v okrscích Jilemnice, Hořovice, Kolín, Jince, České Budějovice, Vitějice, Jičín, Poděbrady, Ločenice, Kutná Hora, Zdice, Oubislavice, Králův Dvůr u Berouna, Nová Paka, Jaroměřice, Plzeň, Hořice, Vlachovo Březí, Praha a Smíchov.32 Okresní ústředí byla podle Řádu sdružována do čtyř zemských ústředí. Tato byla v Čechách, na Moravě, ve Slezsku a ve Vídni. I po vzniku republiky byli čeští spiritisté ve Vídni v úzkém kontaktu s československým spiritistickým hnutím a nadále se jejich zástupci účastnili porad zemských důvěrníků. Zejména zemské ústředí v Čechách bylo jako největší z organizačních důvodů děleno dále na jižní část s ústředím v Českých Budějovicích a severní část s ústředím v Nové Pace. V krátkém období existovalo i ústředí pro střední Čechy v Praze. Za každou z těchto jmenovaných zemských součástí byli do zemského ústředí sdružení voleni dva členové, z nichž jeden z nich byl jmenován zemským důvěrníkem. Důvěrníci Důvěrníci byli volení delegáti od úrovně jednotlivých kruhů až po zemská ústředí. Byli výkonným článkem organizovaného hnutí, zastupovali své celky na společných schůzích, poradách a sjezdech. Na důvěrníky jako představitele spiritistického hnutí byly kladeny určité požadavky. Podle Řádu Bratrského sdružení československých spiritistů postačovalo pro zvolení důvěrníka kruhu, aby to byla osoba bezúhonná, která žije mravně a charakterně, řídí se „naukou spiritistickou“ a získala ze své spiritistické praxe určité zkušenosti. Okresním nebo zemským důvěrníkem však nadto mohl být zvolen pouze „ten, kdo jest skutečným abstinentem, vegetárcem, bezkonfesním a nekuřákem.“33

32(autor 33

neuveden) Náš postup. Posel záhrobní, roč. 22, č. 2 (1922), 30.

SEZEMSKÝ, K. Památník půlstoleté činnosti ve spiritismu, 176 (Jednací řád Bratrského sdružení českoslo-

venských spiritistů).

18

Řád také stanovoval, že důvěrníkům má být následně ze strany sdružení poskytnuto teoretické i praktické vzdělání, „týkající se veškerého zkoumání spiritismu, okkultismu, somnambulismu, hypnotismu a používání magnetismu při léčbě atp.“34 Důvěrníci se povinně účastnili spiritistických sjezdů a porad. Sjezdy okresních důvěrníků se měly podle Řádu svolávat jednou ročně, konkrétně během vánočních svátků, a důvěrník měl povinnost na nich referovat o práci a postupu spiritistického hnutí v okrese. Další povinností okresního důvěrníka bylo uspořádat alespoň jednou ročně ve svém okrese veřejnou přednášku, a pokud to umožní finanční poměry, zřídit spolkovou místnost a spolkovou knihovnu. Zemský důvěrník byl podle Řádu povinen jednou až dvakrát ročně svolat schůzi okresních důvěrníků do sídla zemského ústředí. Spiritistické sjezdy Své sjezdy pořádali českoslovenští spiritisté na několika úrovních, které lze rozdělit na tři základní: okrskové, zemské a celorepublikové. Mimoto se konaly i sjezdy menší, tzv. místní, sjezdy v rámci části Čech (jihočeští, středočeští, severočeští spiritisté), nebo velké sjezdy organizované pro 2-3 zemská ústředí (konkrétně moravsko-slezské či moravsko-slezsko-slovenské sjezdy). Na sjezdy byli nejčastěji vysíláni důvěrníci či členové vedení spolku. Pořádání těchto sjezdů silně demonstruje spiritistickou snahu po sjednocení a naplnění zásady bratrství.35 Sjezdy byly pořádány podle své úrovně v pravidelných intervalech. Na nejvyšší celorepublikové úrovni byly náplní jednání zejména aktuální otázky hnutí, usměrnění jeho postupu, zintenzivnění spolupráce uvnitř hnutí, přijetí společných stanovisek či prohlášení. Některé sjezdy byly svolávány při konkrétních příležitostech, např. otevření spolkového domu, nebo u příleži-

34

Tamtéž, 167–168 (Řád Bratrského sdružení československých spiritistů).

35

Zásadu bratrství formuloval i KARDEC, ideál všeobecného sbratření lidstva byl také jedním z cílů Theoso-

fické společnosti. Sedm pravidel Theosofické činnosti. Lotus, roč. 16, č. 6 (1922–1923), 264–265.

19

tosti jubileí.36 Sjezdů se kromě členů spolků účastnili i zvaní hosté, zástupci spřízněných spolků37 či redakcí časopisů. Mnohé sjezdy se konaly za účasti zástupců vídeňských spiritistů organizovaných po linii Bratrského sdružení československých spiritistů či za účasti polských spiritistů z Těšínska.38 Na Slovensku se konaly spiritistické sjezdy v podobném organizačním uspořádání. Jednalo se např. o okrskový sjezd v Banské Bystrici (1925), sjezd západoslovenských spiritistů v Bratislavě (1926) 39 , kde se též konal celorepublikový sjezd československých spiritistů (1929). Periodicita spiritistických sjezdů pořádaných na Slovensku byla podle dostupných zpráv nižší než v dalších částech republiky. Sjezdy doprovázel kulturní program 40 a některé jeho části byly přístupné i veřejnosti. O rozsahu těchto akcí, resp. o pohledu zúčastněných spiritistů, vypovídají uveřejňované zprávy z jejich průběhu. Zemského sjezdu slezských spiritistů v Karviné se v roce 1922 účastnilo podle informace jedné z přednášejících asi 400 osob41 , policejní hlášení však uvádí pouze 280 přítomných.42 Na celorepublikovém sjezdu v Brně v roce 1927 bylo podle Sezemského „na tisíc“ účastníků 43 , na dalším celorepublikovém sjezdu v Praze v roce 1933 jich týž autor uvádí asi 1200.44

36

Např. 25. jubileum médijních prací. (red.) Voláme k součinnosti. Posel záhrobní, roč. 35, č. 4–5 (1935), 49.

37 napr. Metapsychické společnosti v Praze, České společnosti theosofické v Brně. 38

KOTZIAN, J. Náš sjezd. Spiritistická revue. roč. 3, č. 8 (1922), 91.

39

Spiritistická revue, roč. 7, č. 10–11 (1926), rubr. Slovenská hlídka, 131.

40

Nejčastěji výstava tzv. medijních kreseb či maleb, dále inscenace divadelní hry, vystoupení pěveckého

sboru, společný výlet. 41

ŠTĚRBOVÁ, Č., Slovo k ženám. Spiritistická revue, roč. 5, č. 8 (1924), 87–89.

42

ZAO, PŘ Moravská Ostrava, Presidiální spisy 1914-1935, karton 1071, sign. 957, Spiritistický spolek

Bratrství v Radvanicích, 2. část, folio 413. 43


44

(red.) Obrovský spiritistický sjezd v Praze. Posel záhrobní, roč. 14, č. 7 (1933), 115.

20

2.2. Obsah spiritistické spolkové činnosti Seance Spiritistické zkoumání projevů duchů a jejich působení skrze médium je z hlediska sledované linie práce podstatné zejména kvůli dokreslení rozsahu činností spiritistů, které jsou ve spolkových stanovách uvedené pouze obecně a mnohdy jen v opisech. Spiritisty pořádané kurzy, přednášky, zveřejňované rozhovory či diskuse, obsahy spiritistických pokusů a uměleckých projevů vycházely z poměrně široké škály zaznamenávaných projevů duchovního světa skrze médium.45 K těm docházelo během tzv. spiritistických seancí, které byly pravidelnou součástí života spiritistického kruhu či spolku. Seance byly konány jak samostatně, tak jako součást společných setkání např. v závěru spolkových schůzí, společných sjezdů či během spolkových výletů. V kontextu organizovaného československého spiritismu nebyl přijat žádný komplexní návod ke způsobu pořádání těchto seancí. V zásadě však praxe vycházela z Kardekových textů, které byly dále konkrétně rozvíjeny a z různých stran interpretovány či upřesňovány.

45

Jeden z uveřejněných výčtů pozorovaných projevů médií uvádí, že medium je schopné „a) psáti v bezvě-

domí myšlenky vlastního ducha; b) psaním sdělovat myšlenky duchů jiných (myslí se duchů lidských); c) pohybovati předměty viditelnými, aniž se jich smí neb může medium dotknouti; d) přenášeti předměty; e) přinášeti neb přivolati nové předměty, jež v místnosti seance ani v domě se neukázaly; f) vyvolávati viditelné přízraky zjevů nadpřirozených, oděné astrálně; g) manifestovati viditelné skutky těchto bytostí; propůjčovati viditelným přízrakům svoje orgány a smysly, svoji řeč k vykonání úkazů spiritistických; i) propůjčovati řeč přízrakům neviditelným a citovaným duším zemřelých, jež odpovídají na otázky jim kladené; j) přenésti do sebe propůjčenou vnitřní individualitu zemřelých a zřejmě ji projevovati; k) přejímati charakteristické rysy vynikajících osob zemřelých; l) viděti bytosti a předměty ostatním neviditelné; m) viděti symboly v seancích naznačené; n) viděti kraje vzdálené a je popsati; o) uzříti současně odehrávající se děje na jiných, třeba i dalekých místech; p) viděti a popsati děje z minulosti; pronikati události budoucí a je předvídati; s) slyšeti na dálku děje a události současné; t) provozovati hudbu na různé nástroje, aniž by na ně medium samo hrálo; v) vznášeti se ve volné prostoře na základě změny tíže vlastního těla; y) magnetisovati různé předměty a tyto ovládati; z) perispritem čili étherickou látkou (fluidem čivovým) volné duchy připoutávat silou magnetickou a povolnými je sobě učinit.“ (autor neuveden) Spiritismus a návod k jeho provádění, 30–31.

21

V rámci organizace Bratrského sdružení československých spiritistů byla pravidla pro pořádání seancí stanovena v Řádu pro seance. Ten se však nezabývá podrobnostmi či návody pro navazování kontaktů s duchy zemřelých, stanovuje pouze obecný rámec pro pořádání těchto společných sezení. Seance se měly konat nejméně jednou týdně, a to ve stanovené dny a v konkrétním čase, a jejich délka neměla přesáhnout dvě hodiny.46 Řád pro seance také doporučuje, aby přítomní v kruhu nejprve vedli rozhovory o projevech duchů či o jiných otázkách duševního života. Následovat má, stejně jako na závěr seance, společný zpěv a modlitba vedoucího kruhu. Miroslav

Plecháč

nazývá

tyto

seance

kolektivními

pobožnostmi

a ve spiritistických modlitbách v Podkrkonoší nachází výraznou podobnost až totožnost s modlitbami křesťanskými. 47 To je však regionální specifikum, které se podle dostupných informací v dalších spiritistických organizacích u nás nijak výrazně nevyskytovalo. Později, zřejmě kolem roku 1920, byly zavedeny tzv. koncentrace v kruzích“48, které měly být prováděné v konkrétním znění a v určitý čas dvakrát týdně.49 Tato praxe je dále průběžně československým spiritistům doporučovaná po celé sledované období činnosti spiritistických spolků u nás. Přítomnost média, čili prostředníka sdělení, byla pro pořádání seance nezbytná. Pro očekávanou komunikaci se světem duchů nebylo u média potřeba žádných speciálních jazykových znalostí, duch měl komunikovat s médiem „ve všeobecné řeči myšlenkové.“50 Média mají sice podle Kardeka při sdělení duchů pouze vedlejší roli, přesto však podle něj duch použije raději inteligentní médium, které může usnadnit přenos jeho sdělení. Pokud nejsou předchozí vědomosti 46

SEZEMSKÝ, K. Památník půlstoleté činnosti ve spiritismu, 178–182.

47

PLECHÁČ, M. Spiritismus v Podkrkonoší, 9, 14. Podobně popisuje tzv. sedánky“ podkrkonošských spiritis-

tů ve svých povídkách Antal STAŠEK. 48 49

(autor neuveden) Ze sjezdu v Praze. Spiritistická revue, roč. 2, č. 2 (1921), 23. V roce 1934 to byly např. koncentrace: „Jsme v moci Boží zdrávi, silní a přede vším chráněni!“ a „Láska

naše se vzmáhá, nepřátele přemáhá!“ Spiritistická revue, roč. 15, č. 2 (1934), rubr. Organisační věstník, 35. 50

KARDEK, A. (ed.) Kniha medií, 178.

22

média a jeho inteligence dostatečné, je proces zdlouhavější.51 Právě z tohoto důvodu byl kladen ve spiritistickém hnutí velký důraz na výchovu a vzdělávání těchto prostředníků, aby tak duchové nemuseli pro komunikaci s fyzickým světem používat „špatné nástroje.“52 Podle Řádu pro seance měla navíc média žít „čistým, mravným a bezúhonným životem“ a měla být pro své okolí vzorem.53 Kardek však mravnosti média nepřisuzuje takový význam, podle něj není vývoj mediumity přímo úměrný „mravnímu pokroku media.“54 Pro komunikaci se světem duchů skrze médium spiritisté používali kromě speciálně upravených stolků 55 i různé další pomůcky.56 Výchova, vzdělávání a zdokonalování médií bylo zpravidla chápáno jako kolektivní úkol spiritistického spolku a tomu byla také přizpůsobena jeho náplň činnosti. Tento přístup však nebyl přijímaný automaticky všemi stoupenci spiritismu. Z hlediska organizovaného československého spiritistického hnutí však byl silně akcentován. O tom svědčí opakované kritiky vůdčích osobností spiritistického hnutí u nás, které upozorňují na mnohdy neuspokojivou úroveň spiritistických médií, která škodí spiritistickému hnutí i jeho obrazu na veřejnosti. Takto například reflektuje situaci zemský důvěrník pro Moravu Hynek Vaněk v roce 1922: „Jak sebou někdo v kroužku začne ‚škubat‛, už z něho dělají medium. Na povahu, charakter a čistotu života se nebéře žádný zřetel, výchově duševní do-

51

KARDEK, A. (ed.) Kniha medií, 181.

52

Tamtéž, 190.

53

SEZEMSKÝ, K., Památník půlstoleté činnosti ve spiritismu, 180.

54

KARDEK, A.(ed.), Kniha medií, 184.

55

Tyto třínohé stolky se staly žádaným artiklem. Na Moravě je počátkem 20. století vyráběl a nabízel spiri-

tistům k prodeji truhlář Valentin SVOBODA z Bystřice pod Hostýnem. Posel záhrobní, roč. 2, č. 11 (1902), volně. 56

Např. spiritiskop, přístroj sestavený z abecedy a názvů měsíců napsaných na plátně nebo papíře, uzavřený

v rámu pod sklem, na něm je dřevěná planžeta-trojnožka s ukazovátkem Sdělení duchů se má projevovat tak, že se ukazovátko začne pohybovat a směrovat na jednotlivá písmena abecedy. (autor neuveden) Spiritismus a návod k jeho provádění, 19.

23

tyčného se nikdo nevěnuje, pohříchu se tomu ani nemá kdo věnovat, protože tomu málo rozumí.“57 V této souvislosti ještě nutno dodat, že spiritisté sami opakovaně poukazovali na to, že zdaleka ne všechny projevy přijaté při seanci lze považovat za relevantní a přiznávali, že se může jednat i o projevy hysterie, halucinací, podráždění mozku, nervové záchvaty či úmyslné klamy.58 To bylo ostatně také hlavním obsahem kritiky spiritismu.59 Přes tuto neuchopitelnost a neurčitost povahy sdělení byla tato komunikace se světem duchů pro spiritisty jedním z hlavních zdrojů poznání, měla funkci regulativu pro jejich duchovní rozvoj a byla také motivací pro jejich četné aktivity ve společnosti.

Další aktivity Původní záběr kruhu, kterým bylo zejména pořádání seancí, případně četba a výklad vybraných biblických míst či zpěv, se začátkem 20. století začal viditelně rozrůstat o další společné aktivity. Spiritistické spolky kladly obecně velký důraz na vzdělávání členstva, pro něž byly ze strany vedení pořádány pravidelné přednášky a kurzy.60 Tyto se konaly i pro veřejnost. Jejich obsah byl poměrně pestrý již před vznikem ČSR61 a po vzniku republiky se již nesl otevřeně v celé škále tzv. okultních věd.62 Jako přednášející byly často zvány přední osobnosti hnutí, hosté z jiných spiritistických spolků či redakcí časopisů.63 57

Spiritistická revue, roč. 3, č. 12 (1922), rubr. Moravská hlídka, 143.

58

(autor neuveden) Spiritismus a návod k jeho provádění, 43.

59

FORSTER, V. Okultní úkazy a jejich psychologický výklad.

60

kurzy frenologické, lidoznalecké, o výchově médií atp.

61

Přednáškový cyklus spiritistického spolku Mír v Brně v letech 1909-1910 obsahoval např. přednášky:

„Předvěký život“, „Mír na zeměkouli“, „Následek nepřirozeného života“, Vývin člověka“, „Jak jest každý svého štěstí strůjcem“. MZA, PŘ Brno, Spolky 1851–1958, karton 2515, sign. 569, Mír – Společnost pro pěstování všeobecných vědomostí v Brně (1907-1922), folio 35. 62

V roce 1932 pořádal Spiritistický spolek v Radvanicích cyklus veřejně přístupných přednášek na témata:

spiritismus, okultismus, magie, hypnotismus, sugesce, mystika, magnetismus, telepatie, somnambulismus,

24

Spiritisté byli častými propagátory abstinence, nekuřáctví a vegetariánství a v tomto smyslu posílili v ČSR obrodné snahy abstinentních64 a vegetariánských svazů, či další společenských iniciativ a spolků. V okultismu byl obecně kladen důraz na čistotu těla a mysli a byly přijímány i konkrétní dietetické předpisy související s karmickou očistou. Vegetariánství a abstinence od alkoholu byly propagovány například i theosofy. 65 Společensky viditelným projevem a současně i propagací idejí spiritismu byly inscenace spiritistických divadelních her66 či koncerty pěveckých sborů. Pěstování hudby hrálo v životě spiritistů významnou roli, mnohé ze spolků měly vlastní pěvecký sbor či malý orchestr, písně zaznívaly i na pravidelných spolkových setkáních. Tiskem bylo vydáno několik zpěvníků spiritistických písní.67 Pro ilustraci obsahu a množství spolkových aktivit spiritistů lze uvést výčet činnosti Spiritistického spolku Bratrství v Radvanicích, který byl už od počátku svého působení dáván zejména na Moravě a na Slovensku za vzor pro spiritistickou práci v republice. V průběhu 20. a 30. let minulého století pořádal spolek Bratrství pravidelně či opakovaně tyto aktivity:

jasnovidost, materializace duchů a zjevů, metafysika, dvojnictví, frenologie, astrologie. Spiritistická revue, roč 12, č. 8 (1932), rubr. Slezsko, 96. 63

např. Jan KŘIVKA ze Železného Brodu, Karel SEZEMSKÝ z Nové Paky, Bedřich L. PÍCHA z Prahy.

64

Československý abstinentní svaz, na Slovensku od r. 1939 jako Slovenský abstinentný sväz. POTŮČEK,

J., Abstinentné hnutie na Slovensku, 17. 65

PARTRIDGE, Ch. (ed.) Encyklopedie nových náboženství, 321.

66

Několik spiritistických her vytvořil i Jan RÖSNER, vůdčí osobnost slezských spiritistů, který je publiko-

val pod pseudonymem J. KUNČICKÝ (podle obce Malé Kunčice, odkud pocházel). Byl autorem her s názvy Amulet, V záhrobí, Budu opět člověkem, Rozmluva s neboštíkem. O spiritistickou divadelní tvorbu pro ochotnické soubory (většinou dramatické odbory spiritistických spolků) se pokoušeli i sami členové těchto spolků. Dochovány jsou texty či obsahy jen několika těchto her. 67

např. Posila Duše. Sborník modliteb a písní Československých spiritistů (1922), Písně spiritistické původu medijní-

ho (4. vydání 1928); Vlastní zpěvníky vydalo i několik spiritistických kruhů, např. Spiritistické písně kruhu sestry Marie Havlové, dříve Kytnarové, ve Dvoře Králové n. L. (rok vydání neuveden).

25

– činnost v kruzích, diskuse na předem zadané téma, seance, společné koncentrace, cvičení zpěvu a hudby, přípravy vystoupení dramatického odboru, provozování spolkové knihovny, týdenní spolkové schůze a schůze předního výboru, měsíční výborové schůze, členské schůze, přednášky spolkové, okrskové, konference důvěrníků, společné výlety do přírody či návštěvy jiných spolků, pořádání sjezdů, přednášky pro veřejnost, veřejné výstavy médijních prací, koncerty spolkové i pro veřejnost, spolkové akademie s hudbou, recitací, zpěvem při různých slavnostních příležitostech.68 Kromě seancí je určitý náznak obřadu pozorovatelný pouze u pohřbů spiritistů. Jejich průběh měl viditelně dokládat, že spiritisté nepřísluší k církvi a odmítají všechny staré formy institucionalizované zbožnosti. 69 Pohřby spiritistů bývaly oproštěny od veškerých vnějších znaků a symbolů tradičně spojených s církvemi. Takové pojetí je sledovatelné jak ze zpráv o pohřbech nejstarších spiritistů v Podkrkonoší70, tak zejména ve spiritistické praxi v regionu Slezska. Po legislativním umožnění pohřbívání žehem na území ČSR v roce 1919 byli českoslovenští spiritisté nakloněni tomuto modernímu způsobu pohřbu, který se stal ve své době i určitým vyjádřením boje proti tradici a katolicismu.71 Iniciátoři a stoupenci kremace zesnulých tento způsob pohřbu propagovali také z hygienických a estetických důvodů. Spiritisté navíc nacházeli pro kremaci i duchovní důvody.72

68

výčet na základě evidence Policejního ředitelství v Moravské Ostravě o činnosti Spiritistického spolku Bra-

trství v Radvanicích. a průběžného publikování výkazu o činnosti spolku ve Spiritistické revui, rubrikách Organisační věstník či Slezsko. 69

HUDÁKOVÁ, A., Spiritistický pohřeb. Dingir, roč. 14, č. 3 (2011), 92–93.

70

Několik oznámení o úmrtí a zpráv z průběhu pohřbu bylo uveřejněno mezi lety 1897–1899 v pražském

spiritistickém časopise Život. 71

HUDÁKOVÁ, A., Spiritistický pohřeb. Dingir, roč. 14, č. 3 (2011), 92.

72

Aby se mrtvé tělo rozkládalo „v původní prvky“ a duše oddělovala od těla co nejrychleji. KUČERA, F.,

Spalování mrtvol. Život, roč. 4, č. 3 (1925), 43.

26

Rituál křtu 73 nemá ve spiritismu ovlivněném Kardekem své opodstatnění. To potvrzuje i zaznamenaná praxe československých spiritistů, v níž se informace o křtu nevyskytují. Výjimkou z této tendence je blíže nevysvětlená poznámka Miroslava Plecháče, že na Novopacku dávají spiritisté při křtu svým dětem někdy jméno Duchoslav.74 V obsahu zpracovaného materiálu nebyl zaznamenán ani žádný rituál spojený se sňatky spiritistů. Vzhledem k tomu, že se informace o uzavírání sňatků v podstatě nevyskytují, je zde předpoklad, že byly uzavírány převážně civilně75 a z hlediska průběhu obřadu jim nebyl přikládán zvláštní význam. Je doložená určitá praxe oslav velikonočních, svatodušních a vánočních svátků. V těchto dnech, které byly současně dny pracovního klidu, byly také zpravidla pořádány spiritistické schůze či sjezdy.

73

Jako křest na odpuštění hříchů (Mk 1, 4; Mt 3,1; Sk 2,38), přijetí Ducha svatého (1 Kor 12, 13), iniciace do

společenství, akt rozhodnutí následovat Ježíše Krista (1 Kor 1, 12–14). NOVOTNÝ, A. Biblický slovník, 358–359. Křest v praxi československých spiritistů nebyl zaznamenán ani jako symbolický úkon spojený s narozením člověka. Popsaná praxe spiritistů v Podkrkonoší je z tohoto hlediska ojedinělá. 74

PLECHÁČ, M., Spiritismus v Podkrkonoší, 39.

75

Praxe o civilním sňatku a absenci specifických úkonů byl autorce této práce potvrzen bývalým členem

Spiritistického spolku Bratrství v Radvanicích. Pan G., podzim 2011, Ostrava – Radvanice.

27

3. Čechy K historii šíření spiritismu v Čechách je k dispozici poměrně velké množství reflexí. Fenomén spiritismu popisují odpůrci 76 či pozorovatelé 77 z církevních kruhů, odborné veřejnosti 78 i sami spiritisté, kteří nahlížejí na vlastní historii s odstupem 1-2 generací. Téma počátků šíření novodobého spiritismus v Čechách bylo reflektováno i v beletrii.79 Projevy spiritismu se nacházejí už ve starověku80 a sami spiritisté na ně opakovaně odkazují i v českých dějinách.81

3.1. Diskuse k původu spiritismu v Čechách V četných popisech šíření spiritismu v Čechách sice nepanuje úplná shoda, lze v nich však sledovat shodné základní linie. Nejčastěji je mezi autory sdílen názor, že spiritismus se z Ameriky dostal do Čech přes Německo82 a ze severních Čech se pak začal kolem roku 1880 šířit dále. Časově souběžně se uvádí také šíření spiritismu z jižní části Čech.83 V Krkonoších je jako významný propagátor spiri76

Alois KUDRNOVSKÝ (1908) Pavel F. SEZIMA (koncem 20. let 20. století), Juraj ŠIMALČÍK (1929)

a další. 77 78 79

Miroslav PLECHÁČ (1931). např. Jan KAPRAS (1885), Emanuel RÁDL (1922), Vilém FÖRSTER (1924). zejména v povídkách Antala STAŠKA Blouznivci našich hor (1895), Josefa ŠÍRA Horské prameny (1904)

a románu Terézy NOVÁKOVÉ Děti čistého živého (1909). 80

PARTRIDGE, Christopher (ed.), Encyklopedie nových náboženství. Nová náboženská hnutí, sekty a alternativní

spirituality, 319. 81

Problematika zasahuje nad rámec předkládané práce. Tyto výklady odkazují k prvním spiritistickým sean-

cím v Čechách až do dob Kroka a jeho dcer a o kněžně Libuši hovoří jako o jasnovidném médiu. První historické zprávy o spiritismu pak nachází v 17. století na dvoře císaře Rudolfa II., kde působil anglický matematik, alchymista a astrolog John DEE, který tam pořádal i spiritistické seance. Nové slunce, roč. 4 (1), č. 3 (1903), 24. V této výkladové linii je často připomínán i Jan Amos KOMENSKÝ a jeho vztah k mediu K. POŇATOVSKÉ. 82

(autor neuveden) Spiritismus a návod k jeho provádění, 14–15, JAKUBIČKA, A., Poválečné poměry

a spiritismus. (Dokončení), Život, roč. 6, č. 8 (1927), 123. 83

KAPRAS, J., Spiritismus. Kulturní a psychická rozprava, 9–10; (autor neuveden) Katechismus spiritismus

a Historie spiritismu a jeho vývoj., 39.

28

tismu zmiňován továrník Ignác Etrich (1839–1927)84, který od roku 1880 pořádá v Horním Starém Městě u Trutnova první spiritistické pokusy.85 Někteří autoři se domnívají, že v Čechách se spiritismus začal šířit přímo zásluhou Ignáce Etricha 86, další uvádějí, že se spiritismus dostal z Německa do okolí Trutnova už kolem roku 187587, či udávají jeho šíření v severních a východních Čechách od 70. let 19. století.88 Počátky spiritismu v Čechách však lze posunout ještě o několik let dříve. Jeden z nejstarších spiritistů v Podkrkonoší Antonín Vodseďálek ze Staré Vsi ve své vzpomínce uvádí, že o spiritistických pokusech věděl už v roce 1868.89 Zdeněk R. Nešpor upozorňuje na zápis v obecní kronice Stradouně z roku 1853, kde se uvádí, že toho roku „na jaře činily se zkoušky v pohybování a točení stolů a jiných věcí“90 a je v něm popsáno spojení osob v kruhu. To je z hlediska počátků spiritismu v Čechách důležitá informace. Ovšem vzhledem k rozšíření spiritismus v sousedním Německu, kde podle Kudrnovského „v každém hostinci, v každé zábavné místnosti byl stolek spiritistický“91 už v zimě 1953, nijak překvapující. 84

Trutnovskou přádelnu založil Josef ETRICH, jeho syn Ignác byl technickým ředitelem továrny – přádel-

ny v Oberaltstadtu, další syn Josef vedl přádelnu v Jaroměři. Rodina ETRICHŮ je častěji než se spiritismem historicky spojována s letectvím. Syn Ignáce ETRICHA Igo ETRICH (nar. 1879) byl konstruktérem dvoumístného středoplošníku Taube (Holubice). MACH, Daniel. Průkopníci letectví aneb na začátku bylo semínko

[online]

Časopis

Krkonoše

–

Jizerské

hory.

Srpen

2007,

[cit.

20.02.2012],

URL:

http://krkonose.krnap.cz/ 85

SEZEMSKÝ, K. Památník půlstoleté činnosti ve spiritismu, 10; PLECHÁČ, M., Spiritismus v Podkrkonoší, 5;

RÖSNER, J., Spiritismus ve Slezsku, 6. 86

KUDRNOVSKÝ, A., Spiritismus, 30; (autor neuveden) Spiritismus a návod k jeho provádění, 14–15.

87

BĚLOHRADSKÝ, S. J., Dějiny, původ a účel kreseb medijních vůbec a v Čechách zvláště, 5.

88

VOJTÍŠEK, Z., Encyklopedie náboženských směrů v České republice , 174.

89

„Slyšel sem od Františka Marka ve Staré Vsi roku 1868, že se můžou duchy citýrovať.“ NOVÁ, J., Krko-

nošští blouznivci. Antonín Vodseďálek. Krkonoše, č. 9, 2000. [online]. Referenční informační středisko – Odborná knihovna MŽP [cit. 20.02.2012], URL: http://mzp.cz/ris 90


91

KUDRNOVSKÝ, A., Spiritismus, 25.

29

Představa o souběžném šíření spiritismu ze severu a z jihu Čech je upřesňována tím, že se z Podkrkonoší šířil spiritismus praktický, tzv. mediumismus, a z jižních Čech, resp. z Českých Budějovic spiritismus literární.92 V linii z jižních Čech je pak akcentována překladatelská role Františka Pavlíčka (1815–1890) v Českých Budějovicích. 93 V jedné dobové zmínce se uvádí, že se od počátku v jižních Čechách jednalo nejen o spiritismus literární, ale i pokusný.94 S tím souvisí také zmínka, že první spiritistické pokusy v Čechách se konaly u továrníka J. E. Schmida v Annathalu na Šumavě.95 Z výše uvedeného okruhu názorů se v bádání po druhé světové válce vymykají publikované hypotézy Milana a Markéty Machovcových (1960) a Zdeňka R. Nešpora (2004), kteří nacházejí – nikoli ve shodném výkladu – počátky lidového spiritismu ve východočeském tolerančním sektářství. Dobová kritika takovou souvislost přímo nereflektuje, snaží se však pojmenovat příčiny rozmachu novodobého zájmu o spiritismus. Alois Kudrnovský před první světovou válkou konstatuje, že nejvíce stoupenců nalezl spiritismus „mezi jinak zbožným lidem v Krkonoších“, který má zvláštní sklon k náboženskému hloubání.96 Hlavní impulz a živnou půdu pro spiritismus vidí v oslabení víry, kdy je člověk náchylnější k pověře.97 Že je spiritismus pověra, která se v dějinách objevuje v časech „úpadku pravé víry“, je poměrně častá interpretace v rámci katolického spektra kritiků.98 92

SEZEMSKÝ, K., Památník půlstoleté činnosti ve spiritismu, 10; (autor neuveden) Katechismus spiritismu a Historie

spiritismu a jeho vývoj, 39. 93

Již mezi lety 1879 a 1885 byly v českých překladech Františka PAVLÍČKA vydány některé spisy Jana

ROUSTAINGA a Allana KARDEKA. 94 (autor 95

neuveden) Katechismus spiritismu a Historie spiritismu a jeho vývoj, 40.

KAPRAS, J., Spiritismus. Kulturní a psychická rozprava., 15; (autor neuveden) Katechismus spiritismu a Historie


KUDRNOVSKÝ, A., Spiritismus, 30. Autor se opírá o závěry bývalého spiritisty a současného (vzhledem

ke zpracování citované knihy) kritika spiritismu V. Boleslava PAVLÍKA-SYCHRY. 97


98

Sbierka časových letákov S.M.B.S. (1925-1935), Leták č. 60, s. 1.

30

Také Emanuel Rádl byl přesvědčen o tom, že k rozmachu spiritismu přispěl úpadek duchovního života po první světové válce a domníval se, že jeho obliba zmizí, jakmile „zavane opět čerstvý vzduch kultury.“99 Rádl odůvodňuje vznik spiritismu historicky a vidí v něm důsledek náboženského chování nevzdělaných vrstev, které pociťují jakési náboženské vakuum: „Není to poprvé, co se tento proces v dějinách vyskytuje (...) sekty založené muži z lidu a šířené v neučených masách byly jistě také obdobou moderního spiritismu, náboženstvím chudých lidí, opuštěných od světa vzdělaného; měly stejně prostinké učení, stejnou horlivost členů, stejné opovržení vzdělanců.“100 Čeští a slovenští kritikové spiritismu z okruhu římsko-katolické církve poukazovali mimo jiné na to, že sestry Foxovy, jejichž pokusy o komunikaci s duchy v roce 1848 se považují za počátek šíření vlny novodobého spiritismu, pocházely z metodistické rodiny.101 Za počátečním rozvojem spiritismu tak viděli silný vliv protestantismu, resp. metodismu, kde – jak komentuje Kudrnovský – „spojení s duchy je snadné.“102 O dvacet let později vidí Pavel F. Sezima souvislost šíření idejí spiritismu s Církví československou a konstatuje, že matrikově jsou „duchaři“ většinou členy této církve.103

3.2. Rozšíření První významnější rozšíření spiritismu je popsáno od 80. let 19. století v severních Čechách, a to na Liberecku a na Broumovsku mezi „pracujícím lidem“104, kde už v polovině 80. let působilo několik spiritistických skupin.105 Dále ve vý99

RÁDL, E., Co soudím o spiritismu., 18.

100

RÁDL, E., Spiritismus. Křesťanská revue, roč. 1, č. 6 (1928), 188.

101

Sbierka časových letákov S.M.B.S. (1925-1935), Leták č. 61, 1.

102


103

SEZIMA, P. F., Duchové spiritismu a okultismu, 7–8.

104

(autor neuveden) Katechismus spiritismu a Historie spiritismu a jeho vývoj., 39.

105

KAPRAS, J., Spiritismus. Kulturní a psychická rozprava., 3.

31

chodních Čechách zejména v Podkrkonoší, na Vysokomýtsku a na Chrudimsku. Jako nejstarší šiřitelé spiritismu v Čechách jsou uváděni Ondřej Votoček (+1898) z Jestřábí 106 , Josef Žalský z Lomnice nad Popelkou, Josef Mašek z Nedvězí u Semil, Josef Erlebach z Benecka, Jindřich Synovec z Velkých Hamrů, František Ježek ze Dvora Králové, František Ducháč ze Železného Brodu, v jižních Čechách zejména František Pavlíček a Josef Uhlík z Českých Budějovic.107 Od roku 1881 pořádal Ignác Etrich (1839–1927) v Oberaltstadtu u Trutnova pravidelné seance i pro své dělníky, kteří si následně vytvořili vlastní spiritistické kruhy.108 V „té době“ se podle Sezemského „vyvinula“ nejstarší česká spiritistická média, mezi nimi s. Pochopová ze Žalého, Marie Votočková z Jestřabí a Barbora Erlebachová z Benecka.109 Zdeněk R. Nešpor předpokládá opačný postup, a to že si Etrich tyto osoby vyhledal sám právě v oblastech „někdejšího sektářství,“110 že tedy v šíření spiritismus v podkrkonošském kraji zřejmě jen „navázal na starší tradici.“111 Bližší informace o Etrichových seancích či osobách, které se jich účastnily, nejsou k dispozici. Miroslav Plecháč v roce 1931 pouze konstatuje, že z těchto seancí konaných v letech 1880-1887 byly pořizovány záznamy, které tvoří několik desítek sešitů a jsou uchovány v archivu rodiny Etrichů.112 O dva roky dříve než Etrich na Trutnovsku pořádal na Šumavě spiritistické pokusy s médiem továrník J. E. Schmid.113 To potvrzují záznamy německého 106

Život, roč. 2, 12 (1898), titul.

107

SEZEMSKÝ, K., Památník půlstoleté činnosti ve spiritismu, 23, 27.

108


109

SEZEMSKÝ, K., Památník půlstoleté činnosti ve spiritismu, 10, 12.

110


111

Tamtéž, 66.

112

PLECHÁČ, M., Spiritismus v Podkrkonoší , 5.

113

J. E. SCHMID byl majitelem sklárny na křišťálové sklo v dnešním Anníně, nedaleko Kašperských hor.

Sklárna je dosud v provozu. [online] Kašperk a Kašperské Hory. sklářský Annín [cit. 25.02.2012]. URL: http://www. kasperske-hory.cz/sklarsky-annin.php Na spiritistické seance pořádané SCHMIDEM vzpomíná i jeho synovec Karl Maria Kralik von Meyrswal-

32

astrofyzika prof. K. B. Zöllnera z Lipska, který od roku 1877 zkoumal při seancích americké médium Henryho Slade. Zöllner uvádí, že než Slade opustil Německo, navštívil Annathal v Čechách, a to na zvláštní pozvání J. E. Schmida, majitele tamní továrny.114 Obsah zprávy o několikadenní návštěvě Sladeho v Annathalu v květnu 1878 se soustředí na popis průběhu seance a zaznamenaných manifestací duchů, takže se mimo ně dovídáme pouze to, že se seancí účastnilo „víc“ osob, mezi nimi i skeptici. 115 V první polovině roku 1879 pobýval u Schmida také William Eglinton116, médium z Anglie, který v létě 1879 odjíždí z Annathalu do Prahy, kde se setkává se „starými“ spiritisty, s nimiž koná „mnohé seance“, a znovu je v Praze navštěvuje v březnu 1880.117 O přímé souvislosti těchto seancí pořádaných u J. E. Schmida s šířením spiritismu v jižních Čechách není k dispozici žádná konkrétní informace, pouze obecné konstatování Viléma R. Zdenka, spolupracovníka Jaroslava Janečka, z roku 1905, že „... od doby, kdy továrníkem Šmídem zavlečen byl spiritismus do Čech, značně se nauka naše rozmohla…“118 Koncem 19. století pořádá spiritistické seance na jihočeském zámku ve Stráži nad Nežárkou také baron Adolf Franc Leonhardiho, zakladatel Theosofické lóže v Praze.119

den: „28. ledna 1892 zemřela paní Schmidová, roz. Kraliková, sestra mého otce. Strýček Schmid, sklářský podnikatel v Anníně (Annatal) a Vogelsangu (dnes zaniklé Podlesí - pozn. překl.), byl přesvědčeným spiritistou. Když se otec jednou vrátil z návštěvy Annína, vyprávěl o spiritistických seancích a sám se o ně pokoušel. Kohoutí Kříž : šumavské ozvěny [on-line]. Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích, [cit. 28.04.2012]. URL: http://www.kohoutikriz.org 114 ZÖLLNER,

J. C. F., MASSEY, Ch. C., Transcendental Physics. An Account of Experimental Investigations from

the Scientific Treatises., 219. 115

(autor. B.) Medium Slade v Čechách. Nové slunce, roč. 5 (2), č. 7 (1904), 78–79.

116

FARMER, J. S. Twixt Two Worlds. The Narrative of The Life and Work of William Eglinton, 59.

117

Tamtéž, 62.

118

ZDENKO, V. R., Spolčujme se!, Posel záhrobní, roč. 5, č. 8 (1905), 124.

119

KALAČ, P., Počátky českého hermetismu. Dingir, roč. 7, č. 3 (2004), 94.

33

Už v roce 1883 reaguje na rozmach zájmu o spiritismus mezi členy katolické církve královéhradecká konzistoř. 120 Gymnaziální profesor Jan Kapras v roce 1885 tvrdí, že se spiritismus v Čechách silně vzmáhá a je potřeba se jím vědecky zabývat, „když tomu podléhají i rozumní a vážní lidé.“121 V roce 1889 se odhadoval počet spiritistů v Čechách na 60 tisíc122 a o deset let později se uváděla existence více než sta spiritistických kruhů. 123 Kromě Prahy je na počátku 20. století jeho četné rozšíření popsáno na Jilemnicku, Semilsku, Turnovsku, Mladoboleslavsku, Trutnovsku, Královédvorsku, Chrudimsku, Příbramsku, Budějovicku, Písecku a Kladensku.124

3.3. První spiritistické spolky v Čechách Jak již bylo uvedeno, první neformální skupiny či kruhy spiritistů působily v Čechách už koncem 70. let 19. století. Jako první125 či jeden z nejstarších126 formálně ustanovených spiritistických spolků u nás je však zmiňován až spolek „Komenský“, založený v Chrudimi v roce 1895 br. Kubištou. Jedná se jistě o Vzdělávací spolek pro psychologická bádání „Jednota Komenský“ v Chrudimi127, jehož existenci od roku 1895, stejně jako vazby na pražské ústředí obce spiritistů po druhé světové válce dokládá úřední záznam Okresního národního výboru

120

KAPRAS, J., Spiritismus. Kulturní a psychická rozprava., 15; autor neuveden) Katechismus spiritismus a Historie


KAPRAS, J., Spiritismus. Kulturní a psychická rozprava., 2.

122


123

NEŠPOR uvádí citaci V. BLEDÉHO z jeho spisku o spiritismu, který píše o 122 spiritistických krouž-

cích s tím, že to není úplné číslo. NEŠPOR,. R., K původu a pramenům českého lidového spiritismu. Lidé města, roč. 5, č. 12 (2003), 69. Pozn.: V. BLEDÝ je jedním z pseudonymů Boleslava PAVLÍKA-SYCHRY. 124


125


126

Psychická revue, roč. 23, č. 4 (1947), rubr. Organisační věstník, 56.

127

SOA Zámrsk, KNV Pardubice, karton 1173, sign. 262, podsložka Spolky – Sledování spolkového živo-

ta. Rušení spolků 1951.

34

v Chrudimi z roku 1951. Jak je uvedeno v opise schválených stanov, bylo účelem spolku „seznamovati a poučovati členy s výsledkem psychologického bádání, ve všech jeho směrech a oborech, pro pokrok mravního uvědomění a vzdělání sloužících.“ 128 Termín „psychologické bádání“ či „duševěda“ byl užíván i pro později otevřeně formulované spiritistické tendence. Koncem roku 1896 založil Jindřich Synovec 129 v Plavech v severních Čechách spolek Pravda, který se později objevuje jako spolek Pravda pro Plavy a okolí ve Velkých Hamrech. V roce 1898 vykazoval tento spolek 52 členů130. V říjnu 1897 byl v nedalekých Haraticích v okrese Semily založen spolek Volný duch.131 První pražský spiritistický spolek byl oficiálně ustaven v květnu 1897 pod názvem Společnost pro pěstování všeobecných vědomostí „Život“ se sídlem v Praze.132 Iniciativa k jeho založení vzešla z první společné schůze českých spiritistů konané v roce 1895.133 V prvním roce své činnosti měl spolek 51 členů.134 Přední osobností tohoto spolku byl Bedřich Ladislav Pícha, který v roce 1896 začal v Praze vydávat Život, časopis věnovaný zájmům českých spiritistů.. V září 1905 byla založena stejnojmenná pobočka této společnosti v Buštěhradě. 135 Tato se v roce 1906 osamostatnila a přesunula se jako spolek Život do Kladna136 a o rok později hlásila 80 svých členů.137

128

SOA Zámrsk, KNV Pardubice, karton 1173, sign. 884/262 – Sledování spolkového života. „Svaz čsl.

Obce spiritistů v Praze“. 129


130

Život, roč. 2, č. 6 (1898), rubr. Drobnosti, 47.

131

Život, roč. 1, č. 19-20 (1897), rubr. Drobnosti, 160.

132


133

Blíže v kapitole Organizační pokusy o jednotu hnutí.

134


135

Posel záhrobní, roč. 6, č. 1 (1906), rubr. Drobnosti, 15.

136

Posel záhrobní, roč. 7, č. 5 (1907), 79.

137 Posel

záhrobní, roč. 7, č. 7 (1907), rubr. Přednášky, 109.

35

V obci Příchovice 138 byl v červenci 1898 spiritistický spolek Bratrství, 139 jehož oficiální název byl pravděpodobně Vzdělávací spolek Bratrství pro Příchovice a okolí.140 V roce 1907 vykazoval tento spolek 44 členů.141 K prvním spiritistickým spolkům v Čechách nutno ještě dodat, že Karel Sezemský v roce 1930 uvádí, že spolek Mír byl v Příbrami založen v únoru 1890 a „po menších přestávkách dosud trvá.“142 Tuto informaci o vzniku spolku již v roce 1890 nelze na základě dostupného materiálu ověřit. V časopise Život je v červenci 1898 uvedeno v souvislosti se založením spolku v Příchovicích, že „v Příbrami se co nevidět ustaví.“143 V roce 1910 byl v Příbrami pravděpodobně jen spiritistický kruh. 144 O činnosti spiritistického spolku Mír v Příbrami jsou uveřejňovány průběžně od roku 1911 pouze stručné zprávy. Obnovení činnosti spolku po druhé světové válce dokládá úřední oznámení o jeho likvidaci v roce 1951.145 V roce 1910 konstatuje redakce časopisu Posel záhrobní, že v Čechách existuje pět veřejných spiritistických spolků, jejich výčet však neuvádí. Na základě dostupných informací se lze domnívat, že se jednalo o pět výše uvedených spolků, které se utvořily v letech 1895 až 1898.146 138

Z kontextu není jasné, zda se jedná o bývalou obec Příchovice v Jizerských Horách (v roce 1960 slouče-

na s okolními obcemi a nyní je součástí obce Kořenov), anebo o Příchovice nedaleko Přeštic v Jižních Čechách. 139


140

Tento název je uveden v hlášení o spolkové činnosti. Posel záhrobní, roč. 7, č. 3 (1907), rubr. Přednášky

a zájmy spolkové, 46. 141

Tamtéž.

142


143


144

V roce 1910 píše zástupce příbramského spiritistického kruhu, že stoupenci spiritismu v Příbrami jsou

„vesměs chudí horníci“ a že je tam práce těžká, protože Příbram je „poutnické klerikální město.“ (autor neuveden) Naše práce na postupu. Posel záhrobní, roč. 10, č. 2 (1910), 108. 145

Úřední list republiky Československé, II díl, č. 103 (1951), 1168.

146

Osamostatněný spolek Život v Kladně údajně „brzy zanikl“. SEZEMSKÝ, K., Památník půlstoleté činnosti

ve spiritismu, 40.

36

Mimo tyto spolky jsou před vznikem republiky Československé publikovány147 zprávy o činnosti četných spiritistických kruhů či skupin v severních, středních, jižních a východních Čechách.

3.4. Bratrské sdružení československých spiritů v Praze a jeho pokračovatelé Vedle spolku Život působily v Praze také spiritistické kruhy organizované v Bratrském sdružení československých spiritistů, jehož základ byl položen v roce 1910 na spiritistickém sjezdu v Nové Pace.148 Prvním dochovaným kontaktem Bratrského sdružení československých spiritů s úřady je oznámení o konání sjezdu středočeských spiritistů v červenci 1919 v Praze. Tento dopis podepsaný předsedou Karlem Sezemským a místopředsedou a jednatelem Ladislavem Langrem vyvolal policejní vyšetřování. Na Policejní ředitelství v Praze byl předvolán Ladislav Langer, aby sdělil, na jakém zákonném podkladě trvá Bratrské sdružení československých spiritů, kterým úřadem byly schváleny jeho stanovy a kde je jeho sídlo. Langer, který byl v té době podle své výpovědi místopředsedou pouze 3 týdny, sdělil, že stanovy spolku byly „svého času“ schválené, že ale nezná číslo výnosu ani schvalující úřad. Na základě závěrů z vyšetřování Policejního ředitelství v Praze a Okresní správy politické v Nové Pace bylo konstatováno, že tento spolek právně neexistuje.149 Pro pokračování jeho činnosti bylo tedy nezbytné jej oficiálně ustavit. 147

Průběžně byly uveřejňované informace o činnosti spiritistických kruhů či skupin zejména v časopisech

Život, Posel záhrobní a Nové Slunce. 148

Činnost Bratrského sdružení československých spiritistů a další okolnosti jeho působení jsou popsány v kapitole

Organizační pokusy o vnitřní jednotu hnutí. 149

AHMP, Magistrát hlavního města Prahy II, NVP, odbor vnitřních věcí, spolkový katastr I/0053, Bratr-

ské sdružení československých spiritů v Praze, folio neuvedeno. Pozn.: Citovaný oznam LANGERA a SEZEMSKÉHO z roku 1919 je prvním oficiálním dopisem ze strany B.S.Č.S., který mělo Policejní ředitelství v Praze i po následném šetření v Nové Pace k dispozici. Zajímavá je suverenita oznámení konání

37

V říjnu 1919 oznamoval zemský důvěrník pro Čechy Ladislav Langer, že byly příslušným úřadům podané stanovy Bratrského sdružení československých spiritů v Praze, k němuž se přihlásilo 345 členů.150 Ve svém prohlášení v novém spiritistickém časopise Hvězda budoucnosti představil jeho redaktor Ladislav Langer náplň nově ustaveného spolku, spočívající v pěstování duševních schopností jako telepatie, magnetismu, jasnovidectví, hypnotismu, kresličského nadání, přičemž činnost byla vymezena „výlučně vědecky.“151 Avizované stanovy Bratrského sdružení československých spiritů v Praze, předložené v listopadu 1919 Policejnímu ředitelství v Praze, formulovaly účel spolku takto: „...povznésti mravní život lidstva na podkladě Kristovy nauky „Lásky k bližnímu“. Poznávat smysly duše, zákon Boží psychický a fysický. Rozumové studie náboženské směřující ku obrodě duše lidu, čelící ku zmravnění a poznání pravdy. Povznešení života rodinného, společenského a hospodářského.“ Tohoto účelu plánoval spolek dosáhnout utvořením svazu Bratrského sdružení československých spiritů „v obvodě celé Československé říše“, pořádáním vědeckonáboženských přednášek a také konkrétně přednášek „o spiritismu, magnetismu, telepatii, hypnose.“ Formulování naplnění účelu nelze vzhledem k poškození těchto dochovaných stanov přesně citovat. V textu je vyjádřen záměrem [zabývat se, zkoumat či rozvíjet projevy] „různých smyslů duševních, jako inspirace psací,

akce na Policejní ředitelství, pokud spolek nebyl oficiálně povolen. Na druhou stranu SEZEMSKÝ opakovaně konstatuje, že před vznikem ČSR nebylo možné, aby byl úřady povolen vznik spolku, který by si do svých stanov napsal, že bude pěstovat spiritismus. B.S.Č.S. však toto slovo obsahoval na tu dobu zcela ojediněle už ve svém názvu. Spiritistické sjezdy mohly být pořádány i bez oficiálního ustavení spolku na základě zákona o právě shromažďovacím, č. 135/1867. 150

Hvězda budoucnosti, roč. 1, č. 2 (1920), rubr. Organisační záležitosti a činnost, 8.

151

(red.) Náš program. Hvězda budoucnosti, roč. 1, č. 2 (1920), titul.

38

kresličské, řečnické a jasnovidecké“ a [předkládat či zkoumat] fyzické důkazy o nesmrtelnosti duše.152 Členství ve spolku bylo odstupňované na členy řádné a přispívající, přičemž řádným členem se mohl stát pouze ten, „který jest mravně živ, vegetarián, abstinent, nekuřák a pěstuje lásku k bližnímu.“153 Zemská správa politická utvoření spolku podle těchto stanov zakázala. Kromě formálního nedostatku (ve stanovách chyběla ustanovení o náležitostech platných spolkových vyhlášek) bylo jako důvod jejich zamítnutí spolku sděleno, že „... prostředky k dosažení účele v osnově stanov uvedené jako produkce o magnetismu, telepatie a hypnose jsou nepřípustné.“154 Samotné zkoumání těchto uvedených jevů bylo pro pražské úřady přípustné, nikoli však jejich veřejná produkce. Vznik spolku byl v prosinci 1919 na základě opravených stanov úředně povolen, jejich znění není ve složce dochováno. Ustavující valná hromada Bratrského sdružení československých spiritů v Praze se konala v dubnu 1920. Do vedení spolku byl zvolen jako předseda Josef Kalaš a místopředsedové Ladislav Skrčený a Jan Věchet. Bratrské sdružení československých spiritů v Praze organizovalo svou činnost prostřednictvím důvěrníků. Ti byli ustaveni pro části Libeň, Vysočany, Vinohrady, Vršovice, Podolí, Pankrác, Prahu VII, Smíchov a Modřany.155 Zda byly tyto osobnosti zvolené do výboru spolku jako jednotlivci či jako pražský kruh dříve členy Bratrského sdružení československých spiritistů ustaveného v Nové Pace v roce 1910, či s ním udržovaly kontakty, nelze doložit. Ve vedení spolku ustaveného v Praze v roce 1919 se už nenacházejí osobnosti, které se

152


ské sdružení československých spiritů v Praze, Stanovy, s. 1, folio neuvedeno. 153

Tamtéž.

154


ské sdružení československých spiritů v Praze, folio neuvedeno. 155


39

angažovaly v počátcích organizované spiritistické činnosti v linii řízené zemskými důvěrníky. Sledování vztahu mezi spolkem Bratrské sdružení československých spiritů v Praze a původním Bratrským sdružením československých spiritistů se sídlem v Nové Pace je poměrně složité a dobově není tato souvislost nijak reflektována. Nepřehlednost v situaci působí zejména to, že souběžně s činností pražského sdružení dále probíhala organizační činnost po linii původně ustaveného Bratrského sdružení československých spiritistů, jehož zemským důvěrníkem pro Prahu zůstal Ladislav Langer a dalšími důvěrníky pro Čechy byli Karel Sezemský, Anna Dřevová z Českých Budějovic a J. Vybíral, předseda spolku Pravda na Smíchově. Toto sdružení vykazovalo v roce 1922 celkem 800 členů, 14 okrskových středisek, 34 uspořádaných veřejných přednášek, 3 sjezdy a 969 výstav a řadu nově vzniklých kruhů. 156 Z těchto informací nelze rozpoznat, zda i nově registrované Bratrské sdružení československých spiritů v Praze bylo do této spolupráce zapojeno. Přesné příčiny následujícího vývoje nejsou známy, je však pravděpodobné, že právě z výše uvedených důvodů projednávalo Bratrské sdružení československých spiritů v Praze už v únoru 1921 na své valné hromadě návrh na změnu jména spolku a přeměnu stanov. V květnu 1921 byli do vedení spolku zvoleni noví místopředsedové František Vyskočil a Stanislav Bělohradský, bývalý člen pražského spolku Život. V červenci 1922 byly nové stanovy schválené a spolek byl na jejich základě přejmenován na Sdružení českých spiritistů v Praze.157 Účel spolku Sdružení českých spiritistů vychází z formulaci původně předložených stanov a zřejmě je v něm zachycen stav, v němž byly stanovy po úpravách v prosinci 1919 schváleny. Změna oproti původní verzi stanov je ve formulaci obsahu přednášek, který je zúžen na přednášky „o spiritismu a vědách okultních, 156

(autor neuveden) Náš sjezd v Praze. Spiritistická revue, roč. 3, č. 2 (1922), 17.

157AHMP,

Magistrát hlavního města Prahy II, NVP, odbor vnitřních věcí, spolkový katastr I/0053, Bratrské

sdružení československých spiritů v Praze, folio neuvedeno .

40

jakož i o všech zjevech s nimi souvisejících.“158 Změny se týkají zejména požadavků na členy spolku a na jeho organizaci. Členství ve spolku bylo umožněno zájemcům ve věku od 16 let a druhou podmínkou byla podle stanov „osobní zachovalost.“ Požadavky vegetariánství, abstinence, nekuřáctví již nejsou uvedeny. Z hlediska organizačního již není záměrem spolku založení jednotné obce, jak bylo formulováno v původních stanovách. Spolkovým symbolem je bílý prapor se znakem tvořeným „skříženými trojúhelníky se zářící hvězdou ve středu“ a spolkový odznak s toutéž hvězdou.159 Prvním předsedou Sdružení českých spiritistů v Praze se stal Eduard Václav Kűhnel Spolek za jeho předsednictví úzce spolupracoval s pražským spolkem Život. V 1923 převzalo Sdružení českých spiritistů v Praze od spolku Život vydávání časopisu Stopy duše, který vycházel od roku 1922. Sdružení českých spiritů v Praze v té době vystupuje aktivně na poli organizace československého spiritistického hnutí svým návrhem na ustavení společné spiritistické organizace, jejímž ústředním tiskovým orgánem byl zvolen časopis Stopy duše. V souvislosti s rekonstruováním výše uvedených souvislostí se ukázalo, že klíčovým pro zpřehlednění situace je doložení přesného názvu spolku. I přes dostupnost archivního materiálu o jeho činnosti to však bylo komplikováno tím, že ve spolkové korespondenci s úřady opakovaně dochází zejména ze strany zástupců spolku k záměně podob názvu sdružení, a to zvláště v nich obsažených slov „spiritů“ či „spiritistů“. V listopadu 1923 píše jednatel spolku Karel Košvanec žádost za „Sdružení čsl. spiritů“, jednu z následujících žádostí za „Sdružení českoslovanských spiritů“, přičemž obě tyto písemnosti žádosti jsou opatřené platným spolkovým razítkem „Sdružení českých spiritistů“. V lednu 1928 týž autor v podpisové doložce uvádí „Bratrské Sdružení česk. spiritů v Praze“, což je v podstatě původní název spolku z roku 1919. Tyto chyby jsou zpravidla 158

Tamtéž, Stanovy, s. 1, folio neuvedeno.

159

Tamtéž, folio 4–5.

41

v dochovaných písemnostech ze strany úřadů opraveny podle platného stavu, jak byl spolek registrován ve spolkovém katastru. K absenci diferenciace mezi pojmy „spirité“ a „spiritisté“ docházelo ze strany československých spiritistů v podstatě po celé sledované období, jak to dosvědčují zejména uveřejňované zprávy ve spolkových věstnících či další texty pojednávající o vývoji hnutí v republice atp. Tyto pojmy, tak jak byly užívány, mají stejný obsah. Užití verze „spirité“ se však zřejmě ukázalo jako vhodnější zejména kvůli společností kritizovanému zlidovělému spiritismu. Spolek Sdružení českých spiritistů oznamuje v roce 1927 úřadům změnu svého názvu na Probuzení.160 Oficiálně pod tímto názvem spolek ve vztahu k úřadům vystupuje od roku 1929.161 V roce 1931 se předsedou spolku stává na krátký čas František Vyskočil, který tuto funkci zastává po E. V. Kűhnelovi. V roce 1932 je předsedou spolku Probuzení zvolen dlouholetý člen jeho výboru Augustín Jakubička. František Vyskočil zůstává ve funkci místopředsedy spolku až do roku 1938, předsedou je po Jakubičkovi zvolen v roce 1935 Augustin Brožek. Poslední významnější aktivitou spolku Probuzení je zřejmě založení místního odboru v Praze – Holešovicích v listopadu 1938. V této době však již nebylo spolku povoleno pořádání řádně oznamovaných přednášek a v červnu 1941 byl spolek úředně zrušen. Poválečná činnost spolku Probuzení byla obnovena v říjnu 1945, jeho předsedou byl zvolen Jaroslav Zámečník. V roce 1947 se činností spolku Probuzení začala na „upozornění“ redaktora Rudého práva zabývat Oblastní kriminální úřadovna v Praze. V říjnu 1947 navštívily spolkem pořádanou přednášku dvě úřadovnou vyslané pracovnice, které ve své zprávě popsaly její průběh i následně konanou spiritistickou seanci za účasti tří médií. v této zprávě byl spolek identifikován jako „spolek Čsl. spiritistů“ se závěrem, že na zmíněné přednášce nebylo shledá160AHMP,


sdružení československých spiritů v Praze, folio neuvedeno. 161

Tamtéž.

42

no nic závadného mravně, ani po stránce státně-bezpečnostní. Zjištění úřadů o kontinuitě činnosti spolku pod výše uvedeným názvem je velmi zajímavým údajem zejména v souvislosti s informací o pořádání spiritistické seance. 162 V srpnu 1949 uvádí spolek Probuzení ve výkazu své činnosti 103 členů.163 Jeho činnost byla ukončena nařízenou likvidací v roce 1951.

3.5. Průkopník, spolek pro postavení a udržování spiritistického domu ve Velké Praze V roce 1921, kdy Bratrské sdružení československých spiritů v Praze projednává návrh na změnu svých stanov, osamostatňuje se od něj Stanislav Bělohradský (18751945) a zakládá v Praze na Žižkově spolek Průkopník ,spolek pro postavení a vydržování spiritistického domu ve Velké Praze. Stanislav Bělohradský byl významným činitelem pražského spiritistického života a autorem několika popularizačních spisků164, jimiž vstupoval i do aktuální celospolečenské diskuse.165 Hlavní účel spolku, postavení spiritistického domu v Praze, byl deklarován už v jeho názvu. Dosažení zamýšleného účelu je popsáno ve velmi obecném duchu jako pěstování přátelské vzájemnosti a lásky k bližnímu, pořádání přednášek, četba vzdělávacích spisů a „zejména pak šíření mravnosti a posilování pře162

Naznačené okolnosti souvisí s pražskou organizací spiritistických spolků ve 2. polovině 30. let a jsou

popsány v kapitole Organizační pokusy o vnitřní jednotu hnutí. 163AHMP,



Dějiny, původ a účel kreseb medijních vůbec a v Čechách zvláště (1913); Reforma manželského práva (1919); Kostnický

mučedník Mistr Jan Hus (1919); Bílá hora pomstěna (1920); Průvodce výstavou medijních maleb, kreseb a jiných výtvorů u příležitosti sjezdu československých spiritistů v Praze 1933 (a další). 165

Stanislav J. BĚLOHRADSKÝ byl také tajemníkem spolku Nový život, který byl vyvíjel po vzniku ČSR

aktivity pro urychlení reformy manželského práva. BĚLOHRADSKÝ vyzýval stoupence reformy manželského práva, aby vystoupili z církve římskokatolické a dali tak najevo, že nesouhlasí s jejím pojetím manželství jako nerozlučitelného, kdy rozvedení partneři trpěli v nových svazcích tím, že nebyli řádně oddáni. BĚLOHRADSKÝ, S. J., Reforma práva manželského, 11.

43

svědčení o nesmrtelnosti duše lidské, jakožto základu vší mravnosti.“166 Členství ve spolku bylo omezeno pouze minimálním věkem 18 let a doložením adeptovy snahy podporovat zájmy spolku.167 I přes obecnost stanov spolku Průkopník a absenci konkrétně formulovaných požadavků na členy spolku lze ve dvacátých letech sledovat silný příklon Bělohradského k pojetí spiritistické práce, jak ji ve Slezsku propagoval a praktikoval Spiritistický spolek Bratrství v Radvanicích. Bělohradský opakovaně vyjadřoval uznání jejich veřejné činnosti i vnitřní organizaci: „...oč dále pokročili duševně nežli my v Čechách, zejména pak v Praze, a to nejen svojí všeobecnou abstinencí, ale opravdovou snahou a úsilím nejen sama sebe zdokonalovati, nýbrž i na své okolí v témž směru působiti...“168 Stanislav Bělohradský se v Praze dostává do popředí jako významný organizátor československých spiritistů. Pražské spiritistické spolky Probuzení, Průkopník a Život ve třicátých letech úzce spolupracovaly a uspořádaly společně i několik přednášek pro veřejnost.169 Průkopník ,spolek pro postavení a vydržování spiritistického domu ve Velké Praze byl úředně zrušen v roce 1942.170 Z těchto tří předních pražských spolků obnovily po válce svou činnost spolky Probuzení a Život.171 O poválečné činnosti spolku Průkopník v Praze není doložena žádná informace. Po druhé světové válce zůstala v kontaktu se spiritistickými spolky Anna Bělohradská, vdova po Stanislavu Bělohradském, která pro-

166

BĚLOHRADSKÝ, S. Karma a znovuzrozování, Stanovy, 90–91.

167

Tamtéž, 91.

168


169

např. v říjnu 1934 přednášku v té době populárního astronoma dr. Karla HUJERA s názvem „Téma

věčného života vesmíru“. Přednáška se konala ve velkém sále dnešní Městské knihovny v Praze a podle zprávy se jí účastnilo téměř 800 lidí. Spiritistická revue, roč. 16, č. 1 (1935), rubr. Čechy, 16. 170

LAŠTOVKA, M. et. al., Pražské spolky. Soupis pražských spolků na základě úředních evidencí z let 1895–1990,

565. 171

Psychická revue, roč. 24, č. 9 (1948), mimo rubr. (50 let trvání spolku život v Praze), 130.

44

střednictvím Psychické revue opakovaně nabízela k odprodeji zbytek předválečných nákladů jeho knih.

3.6. Vesmír, spolek pro studium psychických věd a pro šíření zájmů všelidských Založení pražského spiritistického spolku Vesmír má své počátky v činnosti důvěrníka Bratrského sdružení československých spiritistů na Žižkově172 Jindřicha Zemana. Od září 1911 sdružoval jeho spiritistický kruh 27 žižkovských spiritistů, z nichž se všichni přihlásili jako členové Bratrského sdružení československých spiritistů. 173 Z tohoto spiritistického kruhu se z iniciativy Jindřicha Zemana utvořil koncem roku 1919 Vesmír, spolek pro studium psychických věd a pro šíření zájmů všelidských v Praze. Náplň své činnosti formuloval Vesmír následovně: „...šířiti užitečné vědomosti všeho druhu, hlavně však psychické slovem i skutkem, jakožto zásadní a pečovati o zušlechtění rozumu a duše člověka na základě vědeckého rozboru nauk psychických.“ Dietetické požadavky na členy, jak je stanovovalo původní Bratrské sdružení československých spiritistů, nebyly při publikování stanov tohoto spolku v časopise Pramen uvedeny, avizovaná tendence spolku k „propagování rozumné životosprávy, vegetarismem a abstinencí“ to však naznačuje.174 V prvních měsících činnosti Vesmíru docházelo ze strany spiritistické veřejnosti ke ztotožňování spolku s pobočkou Bratrského sdružení československých spiritů v Praze, jak o tom vypovídá prohlášení Jindřicha Zemana, který se ohrazuje vůči

172

Žižkov stejně jako i Smíchov, v němž působil spiritistický spolek Pravda vedený J. VYBÍRALEM byly

v té době samostatnými obcemi. 173

(autor neuveden) Sjezd bratr. sdružení česko-slov. spiritů ve dnech 24., 25 a 26 prosince 1911 ve Vyško-

vě (Morava,) Posel záhrobní, roč. 12, č. 3 (1912), 39. 174

Pramen, roč. 1, č. 1, (1920), rubr. Různé zprávy, 4.

45

tomuto spojování.175 Zajímavé je v této souvislosti také to, že Vesmír volí zpočátku ke své komunikaci jako tiskový prostředek nově založený železnobrodský časopis Pramen. Spolek Vesmír se svým předsedou Zemanem aktivně vystupoval ve 20. letech 20. století ve snahách organizovat spiritisty jak v Praze, tak celorepublikově. S osobou Jindřicha Zemana je spojen i vznik Volného sdružení duchovních pracovníků v Praze, které zahájilo svou činnost v září 1932.176

3.7. Další spiritistické spolky v Čechách zapojené v celorepublikovém hnutí Kromě výše uvedených pražských spolků Probuzení, Průkopník a Vesmír byl do hnutí aktivně zapojen i spolek Pravda na Smíchově se svým předsedou J. Vybíralem. Dále působilo v Čechách ještě několik desítek dalších spiritistických spolků, z nichž se mnohé s hnutím kontaktovaly a aktivně spolupracovaly, nijak výrazně však neovlivňovaly jeho organizaci a vývoj. V níže uvedeném informativním náhledu figurují jejich názvy většinou ve zkrácené podobě, tak jak se ve sledovaném období obvykle objevovaly v publikovaných výkazech, hlášeních či jiných textech.177 Jedním z nejstarších spiritistických spolků v jižních Čechách byl Vzdělávací spolek Jiskra v Písku, který se utvořil spojením několika původně samostatných kruhů. Činnost jednoho z těchto kruhů je doložena už v roce 1885 a většina jeho prvních členů byla podle Karla Sezemského žáky Františka Pavlíčka z Českých Budějovic. 178 V jižních Čechách to byly dále Okresní Bratrské sdružení čs. spiritů

175

Pramen, roč. 1, č. 6 (1920), rubr. Organisační záležitosti a činnost, 8.

176

Spiritistická revue, roč. 12, č. 8 (1932), 86.

177

Některé z těchto spolků měly v názvu „Vzdělávací spolek...“, jiné „Spolek pro pěstování...“, tyto výskyty

jsou však nepravidelné a nelze je s jistotou ověřit. 178


46

v Ločenicích – Velešíně, které v roce 1922 vykazovalo 165 členů179, spolek Jitřenka v Táboře, Bratrské sdružení českoslovanských spiritů ve Vlachově Březí.180 Později byly založeny v roce 1935 Vzdělávací spolek Komenský v Ločenicích181 a Vzdělávací spolek Vesmír pro Pašínovice a okolí. 182 a v roce 1937 Vzdělávací spolek Flammarion v Českých Budějovicích.183 V severních Čechách byl kromě zmíněných spolků Pravda v Plavech a Volný Duch v Haraticích do celorepublikového hnutí zapojený také spiritistický spolek v Železném Brodě, ustavený ze staré skupiny spiritistů vedené Františkem Ducháčem184, v kontaktu s hnutím prostřednictvím časopisu Posel záhrobní vstoupilo Duchovní sdružení pro psychická studia „Naše doba“ v Šumburku nad Desnou.185 Dohledávání informací o organizovaném zapojení spiritistů v Nové Pace, v místě redakce Posla záhrobního a bydlišti Karla Sezemského přineslo poměrně zajímavá zjištění. Po založení Bratrského sdružení československých spiritistů je od roku 1911 v regionu zmiňována zejména organizační činnost Josefa Budky (†1933) 186 v Nové Pace. V roce 1911 ovšem toto sdružení v Nové Pace vykazuje oproti původním letům pouze 7 řádných členů, pořádá však jednou měsíčně velké sean-

179

(autor neuveden) Náš sjezd v Praze. Spiritistická revue, roč. 3, č. 2 (1922), 17.

180

Spolek byl založen v roce 1921 a sdružoval kruhy v obcích Březí, Konopiště, Horrní Kožlí a Lužice.

POSEKANÝ, J., Bratrské Sdružení českoslovanských spiritů ve Vlachovu Březí. Posel záhrobní, roč. 22, č. 7 (1922), 109. 181

Posel záhrobní, roč. 35, č. 6(1935), rubr. Činnost veřejná, 91.

182


183

SOA Třeboň, PŘ České Budějovice, Spolkové spisy 1936–1947, karton 802, inv. č. 543, sign. 341. Flam-

marion. Vzdělávací spolek, folio 19. 184

Přesný název spolku je nejasný. V Železném Brodě působilo také od roku 1920 Sdružení pro duchovní

obrodu národa (S.P.D.O.N.) vedené Janem KŘIVKOU, redaktorem časopisu Pramen. V Poslu záhrobním v negativní souvislosti zmiňovaný Vzdělávací a spiritistický spolek Obroda v Železném Brodě

se vzhledem

k souvislostem zdá být následovníkem S.P.D.O.N. Posel záhrobní, roč. 34, č. 7 (1934), rubr. Činnost spolková, 110. 185 Posel 186

záhrobní, roč. 38, č. 6 (1938), 86.

Posel záhrobní, roč. 34 (1934), rubr. Činnost veřejná, 45.

47

ce s účastí několika desítek osob.

187

V roce 1923 působilo v Nové Pace

„B.S.Č.S.“188, či „Volné B.S.Č.S.“189 Oficiálně registrovaný spolek byl podle dochované úřední evidence od roku 1933 Bratrské sdružení Světlo 190 či „spiritistický spolek Světlo“191 o němž zprávy o jeho činnosti naznačují, že byl pobočkou spolku Světlo v Lomnici nad Popelkou, jehož prvním předsedou byl Josef Žalský a jedním z jeho zakládajících členů Karel Sezemský.192 V roce 1932 je uveřejněna informace o pobočce Bratrského sdružení Světlo v Nové Pace u F. Hylmarové, v jejímž domě se také konaly členské schůze a seance.193 Dále byl v hnutí zapojen spolek Bratrské sdružení československých spiritistů ve Vrchlabí194, staré skupiny spiritistů ve Dvoře Králové a okolí, Hořovicích, Jincích, Rovensku, v Nedvězí, Kořenově a v mnoha dalších obcích.

195

S ostravským spiritistickým spolkem Život bylo v kontaktu Sdružení československých duchovně-kulturních pracovníků v Jičíně a okolí v Čechách.196 Pořádali také výstavy medijních kreseb a i podle dalších souvislostí je pravděpodobné, že se jednalo o spolek se spiritistickou tendencí. Konkrétní informace o jeho zapojení v organizovaném hnutí nebyla uveřejněna. O další organizované spolupráci východočeských spiritistů není k dispozici mnoho zpráv. Asi od roku 1907 působil na Královéhradecku jako organizátor 187

(autor neuveden) Sjezd bratr. sdružení česko-slov. spiritů ve dnech 24., 25 a 26. prosince 1911 ve Vyško-

vě (Morava), Posel záhrobní, roč. 12, č. 3 (1912), 40. 188


189


190

SOA Zámrsk, Okresní archív v Jičíně. Okresní úřad Nová Paka, (1792) 1855–1942 (1948), karton

322/1045. 191

SOA Zámrsk, KNV Pardubice 1949–1950, karton 385, inv. č. 267. Revize spolkové činnosti, folio 124.

192

Posel záhrobní, roč. 33, č. 4–5 (1933), rubr. Činnost spolková, 77.

193

Posel záhrobní, roč . 33, č. 4 (1932), rubr. Činnost spolková, 62.

194(autor 195

neuveden) Schůze sjezdového výboru. Posel záhrobní, roč. 33 (1933), 135.

(autor neuveden) Sjezd bratr. sdružení česko-slov. spiritů ve dnech 24., 25 a 26 prosince 1911 ve Vyško-

vě (Morava) Zprávy krajinské. Posel záhrobní, roč. 12, č. 3 (1912), 35; SEZEMSKÝ, K., Památník půlstoleté činnosti ve spiritismu, 39, 45. 196

Život, roč. 5, č. 6 (1926), Spolkové zprávy, 95.

48

spiritistů František Rejfek/Rejfka197 († 1937). Po vzniku republiky Československé informuje o své činnosti „okresní spiritistické sdružení Bratrstvo“198 v Hradci Králové. Jeho souvislost s Bratrským sdružením československých spiritistů není přímo uvedena a dále se s tímto názvem v organizaci hnutí nesetkáváme. Od roku 1920 začala v Hradci Králové vycházet odnož železnobrodského časopisu Pramen 199 pod titulem Duch času, později Nový duch času, jehož redakci vedl Wiliam Hampl. Z okruhu čtenářů časopisu byl vytvořen spolek, zřejmě jako pobočka železnobrodské Obrody, který sice byl v kontaktu s československým spiritistickým hnutím, v jeho organizacích však nebyl aktivně zapojen. V roce 1935 uvědomuje čtenáře Posla záhrobního o své činnosti nově vzniklé Sdružení přátel pro duchovědu, pro Hradec Králové a okolí se sídlem v Pražském předměstí.200 Na Chrudimsku byl v celorepublikovém spiritistickém hnutí zapojen kromě zmíněného spolku Jednota Komenský v Chrudimi, také spolek Jednota Komenský v Heřmanově Městci. O dalších organizovaných spolcích ve východních Čechách scházejí konkrétní informace.

3.8. Společnost pro psychická studia, Společnost pro psychická bádání Když Karel Sezemský vzpomíná, že v roce 1896 se Jaroslav Janeček pokusil v Praze založit první spiritistický spolek s názvem „Spiritistická společnost pro psychologická studia“, policejní ředitelství v Praze to však nepovolilo odůvodněním, že „tento je zdraví lidskému nebezpečný,“201 má s největší pravděpodobnos-

197

Psychická revue, roč. 23, č. 7 (1947), 98.

198


199

Pramen, roč. 1, č. 21 (1920), 2.

200


201


49

tí na mysli později založenou Společnost pro psychická studia. Její stanovy byly už bez úvodního slova „Spiritistická“ v názvu schváleny v roce 1909. V květnu 1937 změnil spolek název na Československá společnost pro psychická studia.202 Účel si společnost v roce 1909 formulovala ve stanovách jako: „theoretické přísně vědecké zkoumání spiritismu, okkultismu, somnambulismu, hypnotismu, clairvoyance a jiných v obor pokusného dušesloví spadajících jevů psychických“ a vůči z její strany kritizovanému lidovému spiritizování se vymezila navazující formulací: „v důsledku toho pak potírání veškerých z nekritického pěstování spiritismu atd. pokusného již pochodivších a ještě vyplynouti mohoucích zvráceností, poučování o nebezpečích, z neumného používání tajemných sil psychických pro jednotlivce i celek vyplývajících...“203 Společnost představila v 1. čísle prvního ročníku Okultní a spiritualistické revue svůj účel jako „theoretické, přesně vědecké zkoumání spiritismu, okultismu, somnambulismu a jiných v obor pokusného dušesloví spadajících jevů psychických a vyloučením veřejných pokusů.“ 204 Z úřední evidence neplyne, že by mezitím došlo ke změně stanov, jedná se tedy zřejmě o přizpůsobení z důvodu publikování v tisku, ale překvapivé je kromě zjednodušení zejména ohrazení se vůči „veřejným pokusům“ V roce 1922 byla založena Společnost pro psychická bádání, později působila s názvem Česká společnost metapsychická.. Pojmem metapsychika se dobově vymezoval obor tzv. vědeckého okultismus. 205 Předními členy této společnosti byli Viktor Mikuška, Jan Šimsa, Karel Vojáček, Emanuel Hauner, Karel Kuchynka.206

202AHMP, 203

Spolkový katastr XIII/9, 1914–1940, karton 1168, sign. 8594. Společnost pro psychická studia.

AHMP, Spolkový katastr XIII/9, 1914–1940, karton 1168, sig. 8594. Společnost pro psychická studia,

Stanovy, 1. 204

Okultní a spiritistická revue, roč. 1, č. 1 (1921), 37.

205

SOUČEK, R., Záhady duševního života ve světle vědy, 14. Pojem je analogický dřívějšímu použití pojmu

fyzika/metafyzika. 206

NAKONEČNÝ, M., Novodobý český hermetismus, 50.

50

Někteří z nich opakovaně přednášeli či byli hosty na akcích pořádaných v rámci organizovaného spiritistického hnutí v ČSR. U Společnosti pro psychická studia nebyl tento kontakt se spiritistickým hnutím, tedy s „praktickým“ spiritismem, ve zpracovaném materiálu konkrétně zaznamenán.

51

4. Slezsko Spiritismus ve Slezsku a na Moravě je v dobových i poválečných reflexích interpretován jako moderní proud přicházející ze zahraničí přes Německo do severních, či souběžně do jižních Čech. Zmínku o tom, že by se spiritismus do Slezska rozšířil odjinud než z Trutnovska, lze nalézt pouze v neurčitém náznaku. Hypotézy o předchůdcích spiritismu ve skupinách rozvíjejících specifickou religiozitu od období po tolerančním patentu, jak je tomu v případě Podkrkonoší, se u ostatních částí mapovaného území nenacházejí.

4.1. Rozšíření Když Rösner v roce 1927 zpracovával svou souhrnnou práci o historii spiritismu ve Slezsku, byl si narozdíl od Sezemského207 vědom svého zúženého záběru soustředěného na Těšínsko. Uvádí, že cesty spiritismus do Slezska byly „několikeré a vedle výčtu průkopníků spiritismu v kraji uvádí, že spiritismu ve Slezsku šířili i „mnozí jiní.“208 Věděl tedy minimálně z doslechu o dalších cestách šíření. Toto dokresluje mimo jiné i vzpomínka Richarda Čecha, který v listopadu 1903 začal ve Slezské Ostravě pořádat veřejné seance.209 Uvádí v ní, že se při jedné ze seancí dověděli o „starém kruhu spiritistů“ v Moravské Ostravě, o jejichž existenci předtím nevěděli. Richard Čech je po uskutečněném setkání popisuje jako osoby „vesměs z vyšších tříd společenských, kteří pracovali již dlouho ve spiritismu...“210 Pokud by se držela hypotéza o rozšíření spiritismu ve Slezsku z Čech, ke kontaktu spiritistů se Slezskem mohlo dojít i ze strany západní od Trutnovska či 207 208 209

SEZEMSKÝ, K. Památník půlstoleté činnosti ve spiritismu, 236. RÖSNER, J. Spiritismus ve Slezsku, 6. Tamtéž, 10. Pojem „veřejná seance“ pravděpodobně znamená otevření spiritistického kruhu pro další

zájemce. Tyto seance se konaly v bytě Richarda ČECHA. 210

Tamtéž, 12.

52

z dalších míst v Podkrkonoší mnohem dříve. Tato území byla ve své době spojená tzv. Slezskou stezkou, jednou z nejstarších obchodních stezek v kraji.211 O počátcích spiritismu ve Slezsku je k dispozici jen malé množství konkrétních zpráv. Rösner uvádí, že „na Těšínsko, pokud jest známo, přinesl zvěst o spiritismu syn jisté rodiny Kusové z Louk u Čes. Těšína, který byl zaměstnán jako stolařský pomocník v Čechách.“212 Ze své služby se do Slezska vrátil v roce 1897 a přinesl si s sebou „spiritistický stoleček“. Brzy vytvořil se svou rodinou spiritistický kruh, začali odebírat pražský spiritistický časopis Hvězda záhrobní a další literaturu a navázali kontakt s českými spiritisty. 213 Spiritismus se pak z tohoto kruhu v Loukách 214 , kam se sjížděli lidé z širokého okolí, rozšířil do „Karvinné, Poremby215, Petřvadu, Bludovic216, Těšína, Bystřice217, Třince, Koňské218, Lutyně219, Ostravy, Hrušova, Frýdku atd“.220 Výčet těchto měst a obcí pokrývá pouze oblast severně až jihovýchodně v okolí Ostravy a ani později se nepřesouvá nijak výrazně na západní stranu směrem k Opavě. To odpovídá šíření spiritismu v českém jazykovém prostředí. Oblasti Slezska kolem Opavy a dále Jeseníků byly osídlené převážně německými obyvateli. Jako nejstarší skupinu spiritistů ve Slezsku221, z níž se mělo dál toto hnutí šířit po slezských městech a vesnicích, uvádí Sezemský skupinu spiritistů vede-

211

Slezská stezka vedla „přes Jilemnici, Vrchlabí, Strážné, Výrovku, sedlem mezi Studničnou a Luční horou,

kolem dnešní Luční a Hamplovy boudy do Slezska.“ LOKVENC, T., Toulky krkonošskou minulostí., 185. 212


213

Tamtéž, 8.

214

Dnešní část města Karviná.

215

Dnešní část města Orlové, Orlová – Poruba.

216

Dnešní část města Havířov, dobově také jako Dolní Bludovice (Horní Bludovice jižně od Havířova).

217

Dále také zmiňována jako Bystřice nad Olzou.

218

Dnešní část města Třinec.

219

Dnešní část města Orlová. Spiritistický kruh s vazbou na Spiritistický spolek bratrství působil

i v Německé Lutyni, dnes Dolní Lutyně. 220 221

RÖSNER, J., Spiritismus ve Slezsku, 10. SEZEMSKÝ, K., Památník půlstoleté činnosti ve spiritismu, 235.

53

nou Františkem Mikulou z Dombrové/Petřvaldu, s níž byl v kontaktu asi od roku 1902.222 Její činnost však byla přerušena 1. světovou válkou, kdy téměř celá skupina včetně Mikuly přesídlila do Ameriky.223 Jako druhou nejstarší skupinu označuje spiritisty v Dolních Bludovicích pod vedením Josefa Římana.224 Mimo tyto jmenované se v prvních letech konkrétně podíleli na šíření spiritismu ve Slezsku také Jan Kuchař z Gutt, pozdější předseda Spiritistického spolku Bratrství v Radvanicích, Josef Ševčík, vedoucí kruhu v Loukách225, Josef Urbánek z Karvinné, Josef Kozelský, který zpočátku působil stejně jako Richard Čech na Ostravsku, později na Frýdlantsku226, na Těšínsku pak Adam Cieslar, první předseda Stavebního spolku Bratrství v Radvanicích, J. Rösner 227 , otec Jana Rösnera, vůdčí osobnosti slezských spiritistů. Přestože Karel Sezemský odkazuje při svém zpracování historie ve Slezsku na knihu Jana Rösnera, pojímají tito autoři počátky hnutí odlišně. Zatímco Rösner přiznává, že „v prvých letech vývoje spiritismu ve Slezsku nemálo se přičiňoval o jeho rozkvět br. redaktor Karel Sezemský i se svou chotí...“228, sám Sezemský formuluje své návštěvy Slezska v tom smyslu, že teprve díky nim „dostává se nového, mohutného hnutí celému spiritismu.“ 229 Sezemský referuje o tom, že se ve Slezsku podílel na uspořádání veřejné výstavy médijních prací v roce 1907 v Dombrové230 u Karvinné a na pořádání prvních veřejných přednášek o spiritismu.231 222

(Bratr S.) Po 20 letech. Posel záhrobní, roč. 22, č. 3 (1922), 41. Na jiném místě údaj odpovídá roku 1904.

223


224

Posel záhrobní, roč. 6, č. 12 (1906), rubr. Drobnosti. Podobně SEZEMSKÝ, K., Památník půlstoleté činnosti

ve spiritism, 260. 225


226

Tamtéž, 13.

227

Tamtéž, 10.

228

Tamtéž, 16.

229


230

Dnešní obec Doubrava.

231


54

Do Bratrského sdružení československých spiritistů vstupují slezští spiritisté jako členové hned v počátku činnosti232 a podle Řádu tohoto sdružení se skupiny spiritistů dělí na jednotlivá místní střediska, vedená důvěrníkem. 233 Ohledně slezských spiritistů schází údaj o tom, které kruhy to byly. Zdá se, že Jan Rösner zpětně sleduje jen linii vedenou z Radvanic. Prvními zemskými důvěrníky B.S.Č.S. za Slezsko byli od roku 1912 Jan Kuchař a Jan Rösner234, v prvních letech činnosti je jako zemský důvěrník zmíněn také František Urbánek.235

4.2. Spiritistický spolek Bratrství v Radvanicích Důvodem pro založení samostatného spolku v Radvanicích byla podle jeho vedení potřeba zajistit mu majetkoprávní statut kvůli plánované stavbě spolkového domu.236 V žádosti zakládajících členů Ferdinanda Kučery, Josefa Krygla, Adama Cieslara, Jana Rösnera, Jana Kuchaře a Karla Szcerby237, kterou v květnu 1914 adresovali c.k. zemské vládě Vévodství slezského, je popsán jejich záměr „zříditi spolek pod jménem nákupní, výrobní a stavební spolek se sídlem v Radvanicích.“ 238 V červenci 1914 bylo zemskou vládou schváleno založení Stavebního spolku Bratrství v Radvanicích239, který svůj záměr postavení spolkového domu ještě v tomtéž roce realizoval.

232

Pravděpodobně v roce 1911, který považuje Jan RÖSNER za vznik B.S.Č.S.

233


234

Tamtéž.

235


236


237

Později jako ŠČERBA.

238

ZAO, PŘ Moravská Ostrava, Presidiální spisy 1914–1935, karton 1071, sign. 957. Spiritistický spolek


Tamtéž, folio 231.

55

Prvním předsedou Stavebního spolku Bratrství se stal Adam Cieslar ze Zárubku ve Slezské Ostravě, místopředsedou Ferdinand Kučera z Moravské Ostravy a jednatelem Jan Rösner z Malých Kunčic; Jan Kuchař z Gutt byl členem výboru.240 V roce 1917 měl Stavební spolek Bratrství 153 členů.241 Tato skupina spiritistů sdružená v Bratrství sice zůstává členy B.S.Č.S., ve vztahu k úřadům však vystupuje pod hlavičkou stavebního spolku až do roku 1920. Účelem Stavebního spolku Bratrství je podle schválených stanov „starati se o duševní, vědeckou a hospodářskou výchovu lidu. Proto zřídí a bude udržovat spolkové domy jako středisko těchto snah, kde se budou pořádat přednášky, schůzky, zábavy a jiné s vyloučením politiky.“242 Členství ve spolku, odstupňované na členy zakládající, činné a přispívající, nebylo stanovami v požadavcích na člena nijak omezeno. O přijetí rozhodoval výbor spolku na základě tajného hlasování. Jako stavební spolek pořádá Bratrství ještě před vznikem republiky veřejné přednášky, které sice svými tématy nekorespondují s názvem spolku, nevybočují však z účelu schváleného pro jeho činnosti.243 Po vzniku CŠR pokračuje spolek ve své činnosti, otevírá spolkovou knihovnu a začíná řešit otázku založení vlastního časopisu.244 V lednu 1919 se stává Jan Kuchař místopředsedou 245 spolku a v listopadu téhož roku se valná hromada usnesla na novém znění spolkových stanov a změně názvu spolku. Vznik Spiritistického spolku Bratrství v Radvanicích ve Slezsku, jak zněl oficiální název, byl schválen 240

Tamtéž, folio 239. Gutty jsou dnes částí Třince.

241

Tamtéž.

242



„Spiritismus a theosofie“, „O vegetarismu“, Poznávání neviditelného a jeho působení na život člověka“,

„Náboženství moderního člověka“, „O tvoření se a významu snů v životě člověka“,“Pokrok ve směru duševním i hospodářským“, dále např. o reinkarnaci, frenologii, výchově dětí. Tamtéž, folia z hlášení spolkové činnosti. 244

ZAO, PŘ Moravská Ostrava, Presidiální spisy, 2.část 1914–1935, karton 1071, sign. 957. Spiritistický

spolek Bratrství v Radvanicích, folio 279, 241. 245


56

v březnu 1920 246 , už za čerstvého předsednictví Kuchaře. Jan Rösner zůstává jednatelem spolku, Ferdinand Kučera už ve vedení nefiguruje a o pár let později zakládá vlastní spolek v Moravské Ostravě. V lednu 1920 vyšlo v Radvanicích první číslo Spiritistické revue. Vedení spolku Bratrství tehdy dvaačtyřicetiletým předsedou Janem Kuchařem a jeho o 13 let mladším spolupracovníkem redaktorem Janem Rösnerem zůstává stabilní dalších 30 let. Jan Rösner zpětně tuto událost nazývá sloučením dřívějšího Stavebního spolku Bratrství a „Sdružení“247, jímž má na mysli B.S.Č.S. Formálně se o sloučení nejednalo, Rösner však chce zřejmě postihnout zásadní změnu, kdy se vnitřní náplň a organizace spolkové činnosti včetně nároků na členy již konkrétně vymezuje stanovami, což existence stavebního spolku od roku 1914 neumožňovala. Spiritistický spolek Bratrství se už názvem přihlásil k obsahu své činnosti a jako účel si ve stanovách určil „starati se o řešení záhad věd psychických, zejména spiritismu a současně starati se o mravní, duševní, vědeckou a hospodářskou výchovu lidí. Bude šířiti všeobecné vědomosti ve všech oborech a směrech vědy a zakládati nový, ušlechtilý názor světový.“ Ve výčtu aktivit, které bude spolek v dosahování tohoto účelu provádět (schůze, přednášky, výstavy atd.) nefigurují spiritistické seance ani jiné spiritistické pokusy přímo, ale úmysl je pořádat je formulován obecně jako „vlastní zkoumání jevů a záhad duševních.“ 248 Do stanov přechází z původního Stavebního spolku Bratrství záměr zřizování a udržování spolkových domů, v nichž se mají tyto snahy realizovat. Členství ve spolku je stejně jako v B.S.Č.S. odstupňované. „Členem spolku může státi se jen taková osoba, která mravní život vede, žádného činu nečestného se nedopouští, zajímá se o studium spiritismu, zájmy spolku podporovati chce a život svůj dle nového poznání a přesvědčení opravovati, zdokonalovati, jak 246


247


248


Bratrství v Radvanicích, 2. část, folio 76.

57

mravně, duševně, tak i vědecky se snaží.“249 Přispívajícím členem se mohl stát ten, kdo žil mravně, zajímal se o studium spiritismu, podporoval zájmy spolku. Musel se však zavázat k tomu, že se do jednoho roku od svého vstupu stane „abstinentem pití i kouření a bezkonfesním“. Pokud se tak nestalo, mohl být dál jen tzv. přítelem spiritismu, kterým se ukládalo jako povinnost pouze vést mravný život. Požadavky na řádné členy byly přísnější. „Řádným členem spolku může býti bez rozdílu pohlaví ten, kdo nejméně byl jeden rok členem přispívajícím a stal se úplně abstinentem – nekuřákem – vegetařem – bezkonfesním. Dále musí být mravně vyspělým, poctivým a theoreticky a prakticky vzdělaným spiritistou.“250 Pouze řádní členové měli nárok nosit spolkový odznak.251 Odznak Spiritistického spolku Bratrství měl tvar rovnoramenného trojúhelníku, posazeného hrotem vzhůru, a na jeho tmavém podkladu byl ve světlém odstínu vyobrazen lotosový květ.252Jeho univerzální podoba bez jakýchkoli jiných symbolů či odkazů na spiritistickou organizaci umožnila nabízet tento odznak i po druhé světové válce stoupencům spiritismu jako „odznak československých spiritistů.“ Stanovy Spiritistického spolku Bratrství přijali v roce 1921 i českoslovenští spiritisté sdružení ve Vídni. V té době měl jejich spolek 300 členů.253 Koncem 30. let 20. století spolek Bratrství své stanovy v několika bodech upravil. Účel spolku uvedl obecnou formulací: „Shromažďovati stoupence spirituálního názoru světového“ 254 , pokračoval však dále v konkrétním zaměření

249

Tamtéž.

250

Tamtéž, folio 77.

251

Tamtéž, folio 80.

252

Popis odznaku podle jeho náčrtu uveřejňovaného opakovaně v Psychické revue po druhé světové válce.

253

RÖSNER, J., Náš sjezd v Praze. Spiritistická revue, roč. 3, č. 2 (1920), 17.

254

ZAO, PŘ Moravská Ostrava, Presidiální spisy 1914–1935, karton 1071, sign. 957, Spiritistický spolek

Bratrství v Radvanicích, 1. část, folio 18. K úpravě stanov došlo podle informace ve Spiritistické revui v roce 1937, v záznamech Policejního ředitelství je však uchovaná až verze stanov změněných po vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava.

58

na praktický spiritismus. Přísné požadavky na řádné členy spolku zůstaly beze změn. Spiritistický spolek Bratrství měl ve stanovách ukotvenu možnost zakládat si své pobočky na celém území republiky Československé. Mohly se k němu přidružovat také spiritistické kruhy bez samostatného spolkového vedení. V roce 1920 je evidována činnost v kruzích Spiritistického spolku Bratrství v Suché, Petřvaldu, Lutyni, Karvinné a Ostravě. 255 Na celorepublikovém sjezdu spiritistů v prosinci 1921 v Praze referuje Jan Rösner, že spolek Bratrství organizuje ve Slezsku 11 okresních středisek.256 Stanovy Bratrství přijalo také již existující Okresní bratrské sdružení čs. spiritů v Ločenicích. 257 Úředně je v roce 1929 doloženo ustanovení a činnost „Kruhu Karvinná při Spiritistickém spolku Bratrství v Radvanicích“, který vystupuje ve vztahu k příslušnému Policejnímu ředitelství jako samostatná jednotka.258 Spiritistický spolek Bratrství byl ve Slezsku silným organizačním ústředím spiritistů a byl takto vnímán i ze strany jiných spiritistických spolků v republice. V roce 1927 měl Spiritistický spolek Bratrství asi 400 členů, jak uvádí Rösner 259 a dodává, že se jedná jen o oficiálně organizované spiritisty a „kromě nich řídí se danými pokyny celé tisíce.“260 Spiritistický spolek Bratrství v Radvanicích vyvíjel své aktivity do roku 1940. Po druhé světové válce oficiálně obnovil spolek svou činnost pod stejným názvem v srpnu 1945.261 Znovu začal organizovat spiritistickou činnost ve Slezsku, navázal kontakty se spiritisty v celé republice a pokračoval ve vydávání svého časopi255


256

RÖSNER, J., Náš sjezd v Praze. Spiritistická revue, roč. 3, č. 2 (1920), 17.

257

Spiritistická revue, roč. 4, č. 9 (1923), rubr. Organisační věstník, 103.

258

ZAO, PŘ Moravská Ostrava, Zápisy ze schůzí, 1912–1944, karton 1194, sign. 2392, poř. č. 7440.

259


260

Tamtéž.

261


Bratrství v Radvanicích, 1. část, folio 99.

59

su s novým titulem Psychická revue262, který zůstal jediným společným tiskovým orgánem československých spiritistů. Pod vedením předsedy Jana Rösnera pořádal spolek svou pravidelnou činnost včetně přednášek pro veřejnost až do jara 1951. Jan Kuchař zůstal ve vedení jako čestný předseda a místopředsedou se stal Josef Kocián, jeden z předních autorů médijních kreseb.263 V roce 1947vykazoval Spiritistický spolek Bratrství přes 160 členů.264 V červnu 1951 byla jeho činnost úředně zastavena a spolku byla nařízena likvidace.

4.3. Spolek Život – Družina pro vědění a časové názory o účelu života v Moravské Ostravě Spiritistický spolek Bratrství měl na Ostravsku silného konkurenta ve spolku Život, který založil ve dvacátých letech Ferdinand Kučera, bývalý člen výboru Stavebního spolku Bratrství. O existenci tohoto spolku, stejně tak jako aktivit jeho zakladatele Kučery se však jeho současníci ve svých pamětech nevyjadřují. V publikovaném výkazu ze sjezdu moravskoslezských spiritistů v Olomouci v září 1923 je uvedena stručná informace, že přítomný Kučera „Žádá si zvědět, jaký pojem je u shromážděných o spolku nebo kruhu, který se samostatně utvořil.“265 Odpověď Jana Rösnera, že „nás nesmí rozlišovat názory osobní, ale musí být dobré vůle, aby překonány byly osobní zájmy“266, způsobila odchod Kučery z jednacího sálu. Tato nenápadná zmínka v zápise otevírá další souvislosti, o nichž se však dále po linii slezského ústředí v Radvanicích mnoho nedovídáme. 262

Původní Spiritistická revue, později Československá revue psychická vycházela od vyhlášení Protektorátu Čechy

a Morava pod názvem Psychická revue. 263

Před druhou světovou válkou jako Josef KOTZIAN.

264



(autor neuveden) Stručný výkaz z činnosti sjezdu moravsko-slezských spiritistů v Olomouci, Posel záhrob-

ní, roč. 23 (1923), 186. 266

Tamtéž.

60

V době, kdy Ferdinand Kučera vznesl tento dotaz na sjezdu, už v Moravské Ostravě redigoval a vydával časopis Život s podtitulem Časopis volných vědomostí duchovních a časových názorů na život a účel jeho267a založil spolek, na jehož vznik se tázal. Stanovy spolku Život, družiny pro vědění a časové názory o účelu života, byly úřady schváleny v červnu 1922. Jeho zakladatel Ferdinand Kučera se stal předsedou, místopředsedou byl František Polášek z Vítkovic a jako jednatelka figurovala v prvních letech Marie Kučerová, z dostupných informací však není jasné, zda se jednalo o manželku předsedy spolku.268 Účelem činnosti spolku Život v Moravské Ostravě bylo podle jeho stanov „Pěstovat a tříbit vědomosti a názory o životě vůbec, dle projevu přírodních sil a vlastnosti duše, pěstovat a tříbit vědomosti a názory, dle nabytého poznání a zkušenosti o účelu života a jeho duchovního vývoje.“269 Stanovy dále upravují např. poměr spolku ke vzdělávání a jeho roli ve společnosti. Požadavky na členy nebyly přesně stanoveny, ale později je spolek přeci jen přijal formou určitého prohlášení, jak bude uvedeno níže. Z formulovaného vymezení je ovšem zřejmé, že se tímto spolek odkláněl od asketického pojetí Spiritistického spolku Bratrství v Radvanicích. Podle stanov byli členové spolku oprávněni nosit spolkový odznak. Ten připomíná

jednu

z prvních verzí

spiritistického

odznaku,

uveřejněnou

v pražském spiritistickém časopise Život v roce 1899270, kterou později jako základ převzal a o další symboly doplnil Karel Sezemský. Odznak ostravského spolku Život byl „sestavený ze dvou trojúhelníků v podobu hvězdy, z nichž bílý

267

Titul vycházel v letech 1921–1928. V roce 1925 jako časopis spolku Život v Moravské Ostravě, od roku

1927 jako Měsíčník pro duchovní studia v Moravské Ostravě. 268

ZAO, PŘ Moravská Ostrava, Spolkové spisy 1922–1941, karton 2165. Život, družina pro vědění a časo-

vé názory o účelu života, Moravská Ostrava. Spolkový rejstřík 848 , sign. č. I-115/1. 269

Tamtéž, sign. XII – 2052/i.

270

Život, roč. 3, č. 9 (1899), 144.

61

trojúhelník je obrácen hrotem vzhůru a černý na důl.“271 Členům spolku byl nabízen od roku 1924 jako malý stříbrný špendlík ve tvaru uvedené hvězdy, uprostřed se vsazeným červeným granátem. I když se zpočátku uvažovalo o přísnějších kritériích pro nošení tohoto odznaku, vedení spolku nakonec jako podmínku stanovilo pouze příkaz: „Miluj Boha nade všecko a bližního jako sebe sama.“272 Odznak byl nazýván jako „spiritualistický.“273 Přestože ve stanovách nejsou požadavky na členy přímo uvedeny, spolek na své valné hromadě v lednu 1925 tyto podmínky vnitřně upravil a přijal „Pravidla pro společenský život členů spolku Život“ v tomto znění: „V důsledku poznání sebe sama a účelu života vystříhá se každý člen: 1. zbytečného kouření, 2. škodlivého pití lihovin, 3. požívání masa a nemírného jídla. Bude se říditi společenským pravidlem pro uvědomělého člověka „zákonem lásky“ 4. nebude u bližního vyhledávat nedokonalosti, 5. pro slabost a chyby bližního posuzovat, 6. od bližního pro svůj prospěch lásky se dožadovat, 7. společenský soulad rušit. Jsa v životě vyspělejší a v činech dokonalejší 8. nemá bližnímu úspěchu v životě závidět, 271

ZAO, PŘ Moravská Ostrava, Spolkové spisy 1922–1941, karton 2165. Život., družina pro vědění a

časové názory o účelu života, Moravská Ostrava. Spolkový rejstřík č. 848, sign. XII – 2052/i 272

Život, roč. 3, č. 10 (1924), rubr. Z činnosti spolkové, 119.

273

Život, roč. 4, č. 4 (1925), Redakční a administrační sdělení, 64.

62

9. ale má slabšímu rady a pomoci poskytnout, 10. společný zájem o všelidství má podporovat.“274

Spolek Život v Moravské Ostravě lze považovat za spiritistický zejména v počátcích jeho činnosti, kdy je tato tendence viditelná v předmětu spolkových kurzů, v provádění praktických pokusů a v opakovaném uspořádání výstavy médijních kreseb.275 O tom, že by spolek pořádal spiritistické seance, však není konkrétní zmínka. Členové spolku Život se pod vedením Ferdinanda Kučery považovali za stoupence tzv. vnitřního spiritismu a valnou část spiritistického hnutí v republice považovali za představitele spiritismus tzv. vnějšího. Kučera se touto formulací snažil vyjádřit, že „člověk vnitřního poznání“ nepožaduje pro své přesvědčení žádné důkazy z duchovního světa, ale „snaží se nacházet účelnost ve všech zjevech života“ a dokonalost života nachází ve světě duchovním, nikoli hmotném.276 Takové vyjádření už velmi připomíná theosofické pojetí s jeho soustředěním na vnitřní život. A opravdu lze ve spolkových materiálech uveřejňovaných v časopise Život vidět tuto inspiraci theosofií a antroposofií. 277 Spolek se pod vedením Ferdinanda Kučery profiloval v širším pojmu jako spiritualistický a měl zájem pracovat dále na společném vývoji tohoto směru, k čemuž vyzýval i příznivce z Čech a Slovenska.278 V roce 1924 začal ostravský spolek Život spolupracovat s československým spiritistickým hnutím organizovaným na základě spolupráce zemských ústředí. Spolek Život měl sice dvě své pobočky ve Slezsku, orientoval se však více na Mo274

Život, roč. 4, č. 2 (1925), rubr. Spolkový věstník, 31. Graficky přizpůsobeno originálu.

275

Život, roč. 4, č. 5 (1925), rubr. Spolkový věstník, 80.

276

(F. K.) Zevnější a vnitřní spiritismus, Život, roč. 4, č. 6 (1925), 88.

277

Například i pro hlášení o spolkové činnosti je použitý koncept vývojových stádií podle knihy Akaša.

Život, roč. 5, č. 7 (1926), rubr. Spolkový věstník, 111. 278


63

ravu, jak už jeho sídlo v Moravské Ostravě předurčovalo. A jako s moravským spolkem s ním také zástupci československého spiritistického hnutí jednali. Na sjezdu moravských spiritistů v Kroměříži, konaném v červnu 1924, byla zástupkyně spolku Život Marie Kučerová určena jako jedna tří zemských důvěrníků pro Moravu, a to vedle Hynka Vaňka a F. Šuráně.279 O následném sjezdu moravských spiritistů v Olomouci v roce 1925 už vedení spolku Život referuje velmi kriticky. Na sjezdu chtěli demonstrovat, že i když nebyli vyzváni ke společné práci a drželi se proto v pozadí, „chtějí ukázat, že se nevyhýbají společnému semknutí v rámci celé Moravy.“280 Výsledek sjezdu silně kritizují, podle nich na něm nedošlo k projevení snahy ke spolupráci všech duchovních směrů a „práv rozhodovati činili si jen bratři, kteří ve spiritismu zastupují zevnější směr. – Zastoupení jiných směrů, majících většinu stoupenců spolčených nebylo připuštěno. Hlasování vůbec nebylo připuštěno. Nelze proto ze sjezdu tohoto učiniti si správný pojem o rozvoji spiritualismu vůbec a na Moravě zvlášť.281 Spolek Život se současně silně vymezuje vůči pojetí spiritismu, jak je praktikován v rámci organizovaného hnutí, když konstatuje, že zástupci moravských spolků jsou všichni „exoterního“ směru , jen spolek Život zastupuje směr „esoterní“, který je na Moravě organizačně silnější.282 Spolek Život měl v tom čase skutečně poměrně početnou členskou základnu. V roce 1925 pracovala samostatně jeho pobočku v Loukách 283 a pobočka v Uherském Ostrohu, která vznikla sdružením již existujících kruhů a ustavila se pod názvem Dušezpytný spolek Život.284 Začátkem roku 1927 byla oficiálně ustave-

279


280

(autor neuveden) Náš sjezd. Život, roč. 4, č. 4 (1925), 61.

281

Život, roč. 4, č. 5 (1925), rubr. Spolkový věstník, 76–77.

282

Tamtéž, 77.

283


284

Tamtéž, 14.

64

na na základě schválených stanov pobočka spolku Život v Karvinné 285 , kterou spolek Život uvádí už od roku 1924286a do níž se pravděpodobně sloučila i původní pobočka v Loukách, o které už dále není zmínka. Ve druhé polovině 20. let byla založena pobočka spolku Život v Hranicích na Moravě.287 Nárůst členstva tohoto spolku lze sledovat i z jeho hlášení policejnímu ředitelství: začátkem roku 1924 vykazoval spolek Život v Moravské Ostravě členů 133288 a o rok později v Moravské Ostravě celkem 223 členů, z toho 160 na Ostravsku, 28 na Karvinsku a 35 členů v Uherském Ostrohu.289 V lednu 1926 svolali tři členové výboru spolku Život veřejnou poradní schůzi v Mariánských Horách, na níž prohlásili, že jsou proti předsedovi Kučerovi, který podle nich pracuje jen ve svůj prospěch, nikoli pro spolek.290 V únoru 1926 došlo na schůzi spolku za dramatických okolností, kdy se část spolku postavila proti současnému předsedovi Ferdinandu Kučerovi, k volbě nového předsedy. Tím byl zvolen dosavadní člen výboru Alois Morys z Mariánských Hor.291 Tato změna se projevila i v novém podtitulu časopisu Život, který tímto přestal být spolkovým věstníkem. Jak ale vypovídají podrobné záznamy archivované Policejním ředitelstvím v Moravské Ostravě, tento konflikt byl ze strany odvolaného Kučery vnímán jako krok protiprávní. Ferdinand Kučera se proti němu opakovaně k úřadům odvolával až do roku 1929 s odůvodněním, že okolnosti volby nového předsedy považuje za sporné a trvá na svém předsednictví a právu zastupovat spolek 285

ZAO, PŘ Moravská Ostrava, Spolkové spisy 1922–1941, karton 2165. Život., družina pro vědění a

časové názory o účelu života, Moravská Ostrava. Spolkový rejstřík č. 848, sign. XII – 2052/i. 286

Život, roč. 3, č. 1 (1924), rubr. Věstník organizační a spolkový, 9.

287

ZAO, PŘ Moravská Ostrava 1912–1944. Schůze, karton 1191, sign. 10/603, karton 1191. Záznam obsa-

huje informace o konané přednášce v této pobočce v roce 1928. 288

(autor neuveden) Ze spolku „Život“. Život, roč. 3, č. 3 (1924), 46.

289

ZAO, PŘ Moravská Ostrava, Spolkové spisy 1922–1941, karton 2165. Spolkový rejstřík č. 848. Život,

družina pro vědění a časové názory o účelu života, Moravská Ostrava, sign. I–115/1. 290

ZAO, PŘ Moravská Ostrava 1912–1944. Schůze, karton 1182, sign. 5421.

291

Mariánské Hory jsou dnes městskou částí Ostravy.

65

a svolávat schůze. Hlavním důvodem těchto odvolání byl pravděpodobně majetkoprávní nárok spolku na spolkovou nemovitost, v němž Kučera vlastnil podíl. Ministerstvo vnitra vyhodnotilo tento spor jako vnitřní záležitost spolku. S novým vedením se spolek Život opět zapojuje do organizovaného spiritistického hnutí a navazuje kontakty se slezskými a moravskými spiritisty. V roce 1932 se za tímto obdobím ohlíží stávající místopředseda František Maceček slovy: „Prožili jsme těžké chvíle. Stará práce musela býti zreorganisována. Jsme opět v začátcích.“292 Koncem roku 1934 se ve vedení spolku Život opět vyostřuje konflikt, dochází k vyloučení několika členů spolku i jeho výboru a předsedou se na krátký čas stává iniciátor tohoto puče František Havrland z Muglinova. O rok později je do vedení spolku Život jako jeho historicky poslední předseda zvolen Jan Břustek z Hrabůvky. Spolek pokračoval v pořádání občasných přednášek po veřejnost, jeho vnitřní náplň však nelze rekonstruovat. Určitá ideová kontinuitu s původním zaměřením spolku však trvala, jak dosvědčuje i jejich evidované vydání spisku v roce 1937 s názvem „15 let práce spolku „Život“ s ukázkou práce ve vědě spirituelní.“293 Spolupráci se Spiritistickým spolkem Bratrství či s jinými spiritistickými spolky v republice lze dále doložit pouze u pobočky spolku Život v Uherském Ostrohu. Činnost spolku Život v Mariánských Horách a později v Hrabůvce byla po krátkém přerušení činnosti v důsledku vyhlášení mobilizace branné moci obnovena v lednu 1939. V červenci 1940 se konala členská schůze za účasti 23 členů a plánovaná činnost v roce 1941 již nebyla povolena.

292


293

ZAO, PŘ Moravská Ostrava, Spolkové spisy 1922–1941, karton 2165. Spolkový rejstřík č. 848. Život,

družina pro vědění a časové názory o účelu života, Moravská Ostrava. Obsah spisku se ve složce nedochoval.

66

Poslední valná hromada spolku Život se konala v únoru 1949 za účasti 13 členů a 2 hostů. Předseda Břustek ve zprávě Jednotnému národnímu výboru v Ostravě referoval, že většina členů dosavadního výboru je zapojena „do důležitějších prací v národních výborech, odborových a stranických organizacích a je tedy nemyslitelno, aby v budoucnu mohli se tito věnovat jakékoliv další práci ve spolku Život.“ Toto aktivní přihlášení se k činnosti a zapojení do struktur lidovědemokratického zřízení, ustavených po změně politického režimu v roce 1948, je z hlediska sledovaného tématu unikátní. Návrh na dobrovolné rozejití spolku byl jednohlasně schválen a jeho zánik byl oznámen k říjnu 1950.294 Břustek bývalým členům spolku doporučil navštěvovat přednášky spolku „Křesťanských samaritánů“, Spiristického spolku Bratrství v Radvanicích, nebo spolku Psyché v Ostravě.295

294

Úřední list Republiky Československé, II. díl, roč. 10, č. 237 (1950), 3000.

295

PŘ Moravská ostrava, Spolkové spisy, 1922-1941, karton 2165. Spolkový rejstřík č. 848, Život, družina

pro vědění a časové názory o účelu života, Moravská Ostrava, sign. 262.

67

5. Morava Stejně jako ve Slezsku tak i na Moravě296 nacházíme zmínky o působení spiritistických kruhů už před první světovou válkou, avšak později než v Čechách. Karel Sezemský popisuje, že na Moravu se spiritismus dostal jednak literaturou, a jednak přispěním „potupných a posměšných“ článků o spiritismu, které vyvolávaly zvědavost veřejnosti.297 To naznačuje, že v česko jazyčném prostředí mohl být spiritismus na Moravě znám už na začátku 80. let 19. století.298

5.1. Rozšíření Jan Kapras v roce 1885 rozšíření spiritismu na Moravě nezmiňuje a Alois Kudrnovský, který se ve svém tvrzení opírá o dřívější práci Pavlíka-Sychry, uvádí v roce 1906 pouze okolí Moravské Ostravy.299 Prozatím první konkrétně doložená činnost spiritistického kruhu na Moravě je v Uherském Ostrohu kolem roku 1902.300 Do Uherského Ostroha se podle Sezemského dostal spiritismus z Bzence činností Josefa Štefana301 ze Dvora Králové nad Labem, který v Bzenci pracoval jako pekařský pomocník. 302 Se Štefanem navázal kontakt Václav Přibyl (†1925), který podle reference pozdějšího zemského důvěrníku Hynka Vaňka založil v roce 1911 v Uherském Ostrohu spiritistický spolek Světlo.303 Ten se stal 296

Pro účely práce je užíván obecný název Morava. Období, kdy byla administrativně spojena se Slezskem

v zemi moravsko-slezskou, zůstalo fakticky pro organizaci hnutí beze změn. 297 298

SEZEMSKÝ, K,. Památník půlstoleté činnosti ve spiritismu, 144. Už v 70. letech 19. století byly v českých zemích publikovány články o spiritismu, v roce 1884 na Mora-

vě v Olomouci vydána brožura F. JANIŠE O spiritismu. KUDRNOVSKÝ, A., Spiritismus, 400. 299

Tamtéž, 31. Imprimi permitur v září 1906.

300


vě (Morava), Posel záhrobní, roč. 12, č. 3 (1912), 37. Václav PŘIBYL referuje, že v Uherském Ostrohu je spiritismus už 10 let. 301

Také jako Josef ŠTEFANO či Joža ŠTEFAN.

302


303

VANĚK, H., Co nového na Moravě. Spiritistická revue, roč. 12, č. 9 (1932), 98.

68

v oblasti Moravského Slovácka centrem, z něhož se šířil spiritismus po okolí.304 Spiritistický spolek Světlo byl založen v roce 1928 také v Bzenci. 305 Souvislost mezi těmito spolky není známa. V tom čase už byl Přibyl členem Dušezpytného spolku Život v Uherském Ostrohu 306 , který byl pobočkou ostravského spolku Život, družiny pro vědění a časové názory o účelu života. Předseda ostravského Života Ferdinand Kučera shodně se Sezemským považuje Přibyla za nejstaršího „šiřitele duchovního poznání“ v Uherském Ostrohu. V lednu 1903 se v Bzenci uskutečnila první „veřejná“ schůze307 a přednáška, kterou stejně jako v nedalekém Písku na Moravě spolupořádal Karel Sezemský. Spiritismus se dál šířil do Kyjova (v té době krajského města), kde se v roce 1906 konala výstava médijních kreseb a spiritisté uspořádali několik přednášek pro veřejnost. Na Valašsku byly v roce 1907 činné dvě spiritistické „obce“, které sdružovaly kroužky v okolí308, schází informace, zda se jednalo o oficiální spolky. V té době je rozšíření na Valašsku zaznamenáno i ve Vsackých Horách309 a o své činnosti do Posla záhrobního referují kruhy v Rajnochovicích a Vsetíně.

310

Ve Vsetíně se v květnu 1907 konal sjezd stoupenců spiritismu.311 V tom čase začíná na Moravě veřejně působit i hermetik Otokar Griese (1881–1932), jehož Ústřední nakladatelství okkultních děl v Přerově považuje Milan Nakonečný ve své době za „duchovní oázu celého českého esoterického hnu304


305

Tamtéž, 188.

306

Život, roč. 4 (1925), 31.

307

(red.) Veřejná schůze. Posel záhrobní, roč. 3, č. 4 (1903), 61.

308

(T. P.) Organisace, Posel záhrobní, roč. 7, č. 7 (1907), 104.

309

SEZEMSKÝ, K., Památník půlstoleté činnosti ve spiritismu, 148. Vsacké hory, resp. Vsetínské vrchy leží na

východní hranici Moravy, navazují na Moravskoslezské Beskydy. 310

Posel záhrobní, roč. VII, č. 6, 1907, Přednášky a zájmy spolkové, s. 94. Obec Rajnochovice se nachází

jihozápadně od Valašského Meziříčí. 311

Posel záhrobní, roč. 7, č. 6 (1907), rubr. Přednášky a zájmy spolkové, 92. V roce 1907 se nejprve konal

sjezd moravských spiritistů v Brně, následovaly sjezdy v Karvinné a Moravské Ostravě. Nato svolávají sjezd i spiritisté na Vsetínsku .

69

tí.“ 312 Griese v září 1903 iniciuje v Přerově konání tzv. důvěrné schůze přátel vyššího názoru životního , jíž se tehdy účastnilo 19 osob313, mezi nimi Karel Sezemský a Jaroslav Janeček.314 Byla odhlasována individuální činnost na šíření okultních věd, kterou má každý ze zúčastněných provádět ve svém okolí. Jako řečníci k přednáškám se přihlásili Karel Sezemský a František Šídlo.315 V pořadí další schůze se konaly v roce 1904 v lednu ve Vsetíně316, v dubnu v Brně 317 a v květnu v Přerově318 a byly podle referencí navštěvované několika desítkami až stovkami osob. Účast na schůzi v květnu 1904 však komentuje Sezemský jako „nepatrnou“ (...) „jako by na Moravě nebylo ani theosofů, ani okkultistů, ani spiritistů.“319 Aktivity plynoucí ze schůzí přátel vyššího názoru životního se na Moravě nejvíce promítly v přednáškové činnosti Františka Šídla a Václava Procházky320, kteří byli v následujících letech v kontaktu i se spiritistickými spolky. Josef Štefan referuje v prosinci 1911 na sjezdu ve Vyškově, že spiritistické hnutí na Moravě se vzmáhá a narůstá i kolem Olomouce, kde se už v řadě vesnic scházejí spiritistické kruhy. Z dalších referátů zaznívají zprávy o činnosti kruhů

312

NAKONEČNÝ, M., Novodobý český hermetismus, 122.

313

Zpráva o první důvěrné schůzi přátel vyššího názoru životního, konané v Přerově dne 20. září 1903.

Lotus. roč. 6, č. 9 (1903), 227; Nové Slunce, roč.4 (1), č. 7 (1903), Příloha Paracelsus, (mimo rubr.), 28. 314

Nové Slunce, roč. 4 (1), č. 9(1903), rubr. Směs, 72.

315

František ŠÍDLO později vedl v Olomouci martinistickou lóži, která byla následně přenesená do Brna

a pak za GRIESEHO vedení pracovala v Přerově. NAKONEČNÝ, M., Novodobý český hermetismuss, 70. 316

Nové Slunce, roč. 5 (2), č. 1 (1904), 12.

317

Nové Slunce, roč. 5 (2), č. 3 (1904), 35.

318

Nové slunce, roč. 5 (2), č. 4 (1904), rubr. Naše hnutí, 60.

319

Posel záhrobní, roč. 4, č. 4 (1904), rubr. Naše schůze a přednášky, 61.

320

Václav PROCHÁZKA představen jako „dopisující člen“ theosofického spolku v Praze. Posel záhrobní,

roč. 4, č. 4 (1904), rubr. Naše schůze a přednášky, 61.

70

v Přerově, Prostějově, Vyškově či Jiváni, nenesou se ovšem v tak optimistickém duchu.321 Aktivní šíření spiritismu na Moravě a snahy o jeho organizování už od počátku narážely na kulturně-náboženské překážky, zapříčiněné zejména tradičně silnou pozicí římskokatolické církve. Ještě po vzniku ČSR konstatuje zemský důvěrník Hynek Vaněk, že zdejší lid „ubit myšlenkově klerikalismem těžko chápe, je nemyslícím.“322

5.2. Společnost pro pěstování všeobecných vědomostí Mír – první spiritistický spolek v Brně V září 1907 zakládá Alois Holubička323 v Brně spiritistickou Společnost pro pěstování všeobecných vědomostí Mír. Ustavující valná hromada spolku Mír se konala několik měsíců poté, co Holubička se Sezemským v Brně organizovali první sjezd moravských spiritistů.324. Účelem spolku Mír bylo podle jeho stanov „šířiti všeobecné vědomosti ve všech oborech a směrech vědy a [nečitelné] zakládati mravnost a ušlechtilý názor světový.“ Požadavkem na členství bylo pouze dovršení 18-let a dosvědčení zájemce, „že má opravdovou snahu zájmy spolku podporovati.“325

321


vě (Morava). Posel záhrobní, roč.12, č. 3 (1912), 37–38. 322

(autor neuveden) Ze sjezdu v Praze. Spiritistická revue., roč. 2, č. 2 (1921), 23.

323

SEZEMSKÝ uvádí chybně ve svém Památníku „J. Holubičku“. Popisuje ho jako dámského krejčího,

„kandidáta poslanectví za českou stranu“, zakladatele spolku Mír, prvního spiritistického spolku v Brně. SEZEMSKÝ, K., Památník půlstoleté činnosti ve spiritismu, 146. 324

Tamtéž. SEZEMSKÝ hovoří o dvoudenním sjezdu v září 1907. V Brně se však konal sjezd moravských

spiritistů již v březnu. 325

MZA. PŘ Brno, Spolky 1851–1958, karton 2515, sign. 569, Mír – Společnost pro pěstování všeobecných

vědomostí v Brně (1907–1922), Stanovy, s. 1, folio 3.

71

Pod takto obecnou formulaci by bylo možné zastřešit celé spektrum vzdělávacích a duševědných aktivit. Že byl Mír od počátku spolkem spiritistickým, dokládá přímo protokol o výslechu Aloise Holubičky na c.k. Policejním ředitelství v Brně v březnu 1908. 326 O přednáškách dámského krejčího Aloise Holubičky pořádaných v roce 1907 v brněnské „módní síni“ ve Veselé ulici informoval nejen Posel záhrobní327, ale kriticky je v únoru 1908 komentoval denní tisk. Holubička byl předvolán k vysvětlení, zda se zakládá na pravdě, že spolek Mír provozuje spiritismus. Tuto skutečnost u výslechu Holubička potvrdil a popsal i průběh těchto setkání. Z dalšího výslechu plyne, že i přes zákaz policejního ředitelství v konání spiritistických seancí Alois Holubička pokračoval, úřadům však tuto činnost jmenoval jako občasnou a pořádanou mimo spolkové schůze. V dubnu 1908 písemně stvrzuje Ferdinand Novák, v zastoupení předsedy spolku Policejnímu ředitelství v Brně, že „byl uvědoměn, že spolek Mír nesmí na dále zabývati se spiritismem, ježto tímto účel spolku § 2 stanov určený překročen byl.“328 Přednášky pro veřejnost pořádané spolkem Mír od roku 1908 byly podle referencí jeho vedení hojně navštěvované 329 a spolek se začal angažovat také v organizačních věcech rostoucího spiritistického hnutí. Připravoval přehled všech tehdy působících spiritistických spolků 330 v českých zemích a katalog k výstavě spiritistických prací, zpracovávaný na základě dotazníku, který rozeslal

326

Protokol z výslechu na Policejním ředitelství v Brně z 1. března 1908, k němu připojený výstřižek

z článku v novinách Hlas č. 42. 20. února 1908, kde se píše o A. HOLUBIČKOVI jako o „apoštolu spiritismu v Brně“, který pod záminkou vzdělávacích kurzů láká do svého spolku nezkušenou mládež. MZA, PŘ Brno, Spolky 1851–1958, karton 2515, sign. 569, Mír – Společnost pro pěstování všeobecných vědomostí v Brně (1907–1922), folio 26. 327

Posel záhrobní, roč. 7, č. 5 (1907), rubr. Přednášky a zájmy spolkové, 77.

328

Připsáno ručně k Protokolu z výslechu na Policejním ředitelství v Brně z 1. března 1908, viz pozn.

č. 327. 329


330

Tento seznam měl obsahovat informace o složení předsednictva spolku, počtu kroužků, médií, adresu

spolkové místnosti. Posel záhrobní, roč. 8, č. 3 (1908), 47.

72

jejich autorům331 V roce 1910 spolek připravoval a pořádal sjezd spiritistů v Brně. Na něm bylo usneseno, že by spiritisté na Moravě a ve Slezsku měli zakládat své spolky jako pobočky brněnského spolku Mír.332 V roce 1910 měl spolek Mír podle zprávy o výkazu činnosti hlášené Policejnímu ředitelství v Brně 53 členů333, mimoto se v Brně scházelo několik spiritistických kruhů bez vazby na tento spolek. 334 V květnu 1913 je opět člen vedení spolku, tentokrát jeho místopředseda František Krejčí, vyšetřován pro údajné konání “spiritistických večírků“ v Židenicích, o nichž psal místní tisk. 335 Brzy nato dochází ke změně původní spiritistické tendence spolku. Předsedkyní spolku Mír se stala v roce 1913 jeho dosavadní knihovnice Linharta Gaberlová a změnilo se i složení výboru. Gaberlová, soukromá učitelka a spisovatelka, která působila pod pseudonymem Gisela Náchodská336, byla jedním ze tří „mluvících médií“ spolku, uvedených Holubičkou při výslechu v roce 1908. Za jejího vedení byl v březnu 1916 ustanoven v souladu se stanovami spolku „odbor pro theosofická studia.“337 Jedním ze záměrů činnosti tohoto od331


332

(autor neuveden) Všem br. spir. na Moravě a ve Slezsku! Posel záhrobní, roč . 10, č. 3 (1910), 146.

333

MZA, PŘ Brno, Spolky 1851–1958, karton 2515, sign. 569, Mír – Společnost pro pěstování všeobecných

vědomostí v Brně (1907–1922), folio 34. 334

Na sjezdu v prosinci 1911 referuje za brněnský spolek br. MALÍK, že mají 18 členů, nikdo z nich není

přihlášen k B.S.Č.S. a neodebírají ani časopis Posel záhrobní, protože se u nich nepřihlásilo potřebných 10 odběratelů. Ve zprávě ze sjezdu je tato informace otištěna v souvislosti s činností spolku Mír, do výše uvedeného kontextu činnosti spolku však nezapadá. (autor neuveden) Sjezd bratr. sdružení česko-slov. spiritů ve dnech 24., 25. a 26. prosince 1911 ve Vyškově (Morava), Zprávy krajinské, Posel záhrobní, roč. 12, č. 3 (1912), 40. Podle výpovědi předsedy spolku Mír Aloise HOLUBIČKY sepsané v citovaném protokolu (folio 26) však už v roce 1908 MALÍK není členem spolku Mír, ale vede v Brně vlastní spiritistický kruh. 335

MZA, PŘ Brno, Spolky 1851–1958, karton 2515, sign. 569, Mír – Společnost pro pěstování všeobec-

ných vědomostí v Brně (1907–1922), folio 45. 336

Autorka knižně publikovala v 90. letech 19. století několik povídek a figuruje jako autorka překladu knihy

vydané Otokarem GRIESE v roce 1913. Katalogy NKP a NM neztotožňují pseudonym s občanským jménem GABERLOVÁ. 337

MZA, PŘ Brno, Spolky 1851–1958, karton 2515, sign. 569, Mír – Společnost pro pěstování všeobecných

vědomostí v Brně (1907–1922), folio 56.

73

boru bylo zřejmě postupné začleňování vážných zájemců o studium theosofie, jimž nevyhovovalo příliš široké zaměření činnosti spiritistického spolku. V té době již spolek Mír udržoval kontakty s brněnským odborem České společnosti theosofické v Brně a v listopadu 1921 se s ním sloučil.338 První doložený česko jazyčný spiritistický spolek na Moravě tak přestal oficiálně po 14ti letech existovat. Zamýšlená role Společnosti pro pěstování všeobecných vědomostí Mír jako organizátora spiritistického hnutí na Moravě tak nebyla naplněna. Není doložen ani žádný údaj o založení pobočky tohoto spolku. Brzy po ustavení theosofického odboru spolek Mír zřejmě přerušil kontakty se spiritistickým hnutím, nejsou o něm publikovány žádné zprávy. Zemský důvěrník pro Moravu Hynek Vaněk ani další přední činitelé hnutí se zpětně k tomuto období ani k osobě Aloise Holubičky nevyjadřují. Výjimkou je stručná informace Karla Sezemského o počátcích jejich společné činnosti v Brně.

5.3. Vzdělávací spolek Vesmír v Olomouci – organizátor moravských spiritistů Podle reference moravského zemského důvěrníka Hynka Vaňka, byli na Moravě začátkem dvacátých let minulého století nejaktivnější spiritisté v Olomouci, Brně, Uherském Ostrohu, Uherském Brodě, Zábřehu339, dále pak na Valašsku v Podhradní Lhotě, ve Valašském Meziříčí a v Přerově.340 V září 1920 se v Olomouci konala společná schůze spiritistických delegátů z Moravy a Slezska a podle Hynka Vaňka se uskutečnila v „místním“ spolku,

338

Téma zpracováno v samostatné studii, připravené k publikaci.

339

VANĚK, H., Všem moravským spiritistickým kruhům a jejich zástupcům. Spiritistická revue, roč. 1,

č. 11–12 (1920), 13. 340


74

jehož předsedou byl Joža Štefan341 z Černovíra u Olomouce.342 Z reference však není zřejmé, o jaký spolek se jednalo. Také o okolnostech vzniku Vzdělávacího spolku Vesmír v Olomouci chybí bližší informace.343 Jeho činnost je v konkrétních souvislostech doložena až od roku 1920, kdy spolek hostil sjezd moravskoslezských spiritistů a začal uveřejňovat zprávy o své činnosti ve Spiritistické revui. Osoba Joži Štefana, který byl v roce 1921 spolu s Vaňkem zvolen zemským důvěrníkem za Moravu344, není jinde v souvislosti se vznikem spolku Vesmír v Olomouci uváděna. Prvním předsedou spolku Vesmír byl zřejmě František Šuraň. 345 V březnu 1921 konstatoval sjezd moravsko-slezských spiritistů pořádaný ve spolkových prostorách Vesmíru, že tento spolek je „nejčinnější tepnou spiritistického života na Moravě.“ Bylo jednohlasně schváleno, aby byly stanovy spolku Vesmír použity pro všechny další budoucí spolky na Moravě i na Slovensku, které by se ustavily s vlastní správou, bez závislosti na svém ústředí.346 V prosinci 1922 referuje hynek Vaněkna sjezdu v Praze, že se hnutí na Moravě vzmáhá a spolek Vesmír v Olomouci založil na Moravě již 5 poboček. Výčet těchto poboček spolku Vesmír nebyl uveden a kvůli nedostupnosti úřední evidence ho nelze ani dohledat. Čtyři z těchto poboček však lze určit jistě. 341

VANĚK, H., Sjezd spiritistických delegátů. Spiritistická revue, roč. 1, č. 8 (1920), 13.

342

(autor neuveden) Kongres delegátů moravských a slezských. Spiritistická revue, roč. 1, č. 10 (1920), 11.

343

Fond Policejní ředitelství/Policejní úřad Olomouc 1818-1934 je zachován jen částečně a obsahuje pouze

několik úředních záznamů o vzniku a zániku spolků a jeho členech. Fond Policejní ředitelství Olomouc 1938–1945 (1946), umístěný v Zemském archivu v Opavě, byl v roce 1945 skartován a z původní registratury se dochovalo jen torzo. Existence Vzdělávacího spolku Vesmír, resp. Havlíček v Olomouci je doložena až úředním záznamem z roku 1938 v SOA Olomouc, JNV Olomouc V, Spolkový katastr. Spolkový spis č. 310. 344

ŠTEFAN, J., VANĚK, H., Našim stoupencům na Moravě a Slovensku. Spiritistická revue, roč. 2,

č. 5 (1921), 62. 345

např. na téma: Kdo jest Bůh a jak k němu dospějeme; Jak zachovati čistotu těla i ducha; Názory Flamma-

rionovy; Záhady života a H. P. Blavatská, sfinga XIX. stol.; Pythagoras a jeho škola; Okkultism, spiritism a theosofie; Spiritualism a křesťanská mystika. Moravská hlídka. Spiritistická revue., roč. 3, č. 2 (1922), 23. 346

Redakce: Ze sjezdu spiritistů v Olomouci. Spiritistická revue, roč. 2, č. 5 (1921), 55.

75

Je to Vesmír v Prostějově, který existoval již na začátku roku 1922 a o kterém píše Hynek Vaněk v roce 1934, že „po delší přestávce zahájil opět svou činnost.“

347

Dále jsou to spolky v Přerově, Podhradní Lhotě na Valašsku

a v Uherském Ostrohu, o nichž se předseda Vesmíru začátkem roku 1922 zmiňuje, že byly založeny.348 V roce 1923 byl uskutečněn neúspěšný pokus o založení pobočky Vesmíru ve Valašském Meziříčí.349 O deset let později jsou jako moravské pobočky olomouckého Vesmíru jmenovány jen spolky v Přerově, Podhradní Lhotě (Valašsko) a Uherském Ostrohu (Slovácko),350nelze však u všech doložit, zda přijaly i název Vesmír. Spolek Vesmír v Olomouci měl podle referencí ve dvacátých letech minulého století velký nárůst členstva a byl ve své veřejné činnosti velmi aktivní. V září 1923 vykazuje tehdejší předseda spolku František Šuraň, že jejich „hnutí v Olomouci“ má 160 členů. 351 V tomtéž roce zřídili Vesmír pro výchovu dětí a mládeže loutkové divadlo352, a právě loutkoherectví se později stalo pro tento spolek jeho nejvýraznější činností konanou pro veřejnost. Zakladatelkou loutkohereckého odboru spolku Vesmír byla Vojtěška Baldessari-Plumlovská, spoluzakladatelka spolku.353 Loutkářské činnosti se věnoval i dlouholetý předseda spolku Jakub Schneider. 354 Činnost loutkového divadla 347

Spiritistická revue, roč. 15, č. 2 (1934), rubr. Morava, 35.

348


349

Redakci Spiritistické revue bylo oznámeno, že v říjnu 1923 byl ve Valašském Meziříčí „založen“ spolek

Vesmír na základě stanov olomouckého spolku. V následujícím čísle (roč. 5, č. 1) byla ottištěna informace, že ve Valašském Meziříčí se jejich činnost komplikuje, úřady spiritistům dvakrát vrátily stanovy spolku a zakázaly přednášku Bohumila Kočího z Prahy. Spiritistická revue, roč. 4, č. 12 (1923), rubr. Moravská hlídka, 139. Další vývoj není znám. 350

VANĚK, H.., Co nového na Moravě. Spiritistická revue, roč. 12, č. 9 (1932), 98.

351

(autor neuveden) Stručný výkaz z činnosti sjezdu moravsko-slezských spiritistů v Olomouci, Posel záhrob-

ní, roč. 23, (1923), 185. 352


353

Spiritistická revue, roč. 5, č. 10 ( 1924), rubr. Moravská hlídka, 120.

354

KUCHAŘ, J., RÖSNER, J. Moravský veřejný pracovník Jakub Šnajdr padesátníkem, Psychická revue, roč.

20, č. 12 (1939), 141.

76

spolku či konkrétně Baldessari-Plumlovské potvrzují i další prameny, vazbu na spiritistický spolek však nezmiňují.355 Činnost spolku Vesmír byla přerušena jeho úředním rozpuštěním počátkem roku 1924.356 Ze stručné zprávy uveřejněné ve Spiritistické revui se pouze dozvídáme, že místní školní rada odmítla v roce 1922 spolku nadále pronajímat místnosti, aby tam „nedělali spiritismus.“ 357 Další vývoj událostí ohledně spolku Vesmír lze rekonstruovat jen útržkovitě. Pravděpodobně následovalo šetření úřadů kvůli udání, že spolek pořádá spiritistické seance. Rozpuštěný spolek však brzy obnovil svou činnost pod novým názvem Vzdělávací spolek Havlíček. S touto změnou zřejmě poklesla i členská základna spolku358, přesto spolek Havlíček jako následník spolku Vesmír zůstává pro Moravu určitým centrem, v němž se opakovaně pořádaly i spiritistické sjezdy. V medailonku uveřejněném u příležitosti životního jubilea Jakuba Schneidera se uvádí jeho dlouholeté zásluhy na tom, že se spolek Havlíček stal „duchovním střediskem v celé široké oblasti Moravy.“359 František Šuraň a stejně tak jeho nástupce Jakub Schneider byli zvoleni zemskými důvěrníky pro Moravu. Spolu se Schneiderem byli v roce 1934 zvoleni také Antonín Koukal, předseda spolku Život v Uherském Ostrohu, a již dlouholetý zemský důvěrník Hynek Vaněk360, který v té době vedl ve Zlíně spiritistický kruh.

355

Časově neupřesněný údaj, že BALDESARI v Olomouci „zařídila mimo jiné v proslulém hostinci

U města Prahy na Úřední čtvrti vlastní loutkovou scénu. TICHÁK, M.Olomouc rodu ženského, 106. O loutkoherecké činnosti BALDESARI stručně pojednává internetová databáze projektu Amatérské divadlo [online] [cit. 011.03.2012]. URL: http://www.amaterskedivadlo.cz/main.php?data=osobnost&id=1552. 356


357


358

Zástupce spolku Život v Moravské Ostravě uvádí, že po změně spolku na Havlíček kleslo jeho členstvo

na 25 osob. Život, roč. 4, č. 5 (1925), rubr. Spolkový věstník, 76–77. 359


360

VANĚK, H., Moravským stoupencům. Posel záhrobní, roč. 34, č. 9 (1934), 139.

77

Spolek Havlíček v Olomouci byl výnosem Zemského úřadu v Brně v srpnu 1941 vymazán ze spolkového katastru. Svou činnost obnovil spolek v lednu 1946 pod předsednictvím Jakuba Schneidera.361 Vzdělávací spolek Havlíček v Olomouci zanikl likvidací v srpnu 1951. 362 Na Moravě na poli spiritismu působily ještě další spolky s názvem Vesmír, časově se však údaje o jejich vzniku nekryjí s rozhodnutím zakládat pobočky Vzdělávacího spolku Vesmír na území Moravy. Jedná se o spolek Vesmír v Kyjově (1931) uváděný také jako Bratrský spolek Vesmír pro Kyjov a okolí

363

a Vzdělávací

spolek Vesmír v Brně – Králově Poli (1934).364 Spolek Vesmír v Brně – Králově Poli formuloval ve svých stanovách jako účel spolku „...starati se o mravní, duševní, vědeckou i hospodářskou výchovu členů a jejich přátel a šířiti vědomosti ve směru vědy náboženské a psychologické a snažiti se tak založiti ušlechtilý názor světový.“365 Vzhledem k tomu, že se stanovy olomouckého spolku Vesmír ve zpracovaných archivních fondech nedochovaly, nelze ověřit jejich souvislost se stanovami spolku Vesmír v Brně – Králově Poli. V době vzniku brněnského spolku byl však již olomoucký Vzdělávací spolek Vesmír přejmenován na Vzdělávací spolek Havlíček.

5.4. Vzdělávací spolek Pokrok v Brně – Žabovřeskách Asi od roku 1930 366 působil v Brně – Žabovřeskách Vzdělávací spolek Pokrok v čele s předsedou Stanislavem Puklem. Spolek chtěl mimo jiné organizovat br-

361

Po druhé světové válce už s podobou jména Šnajdr.

362

SOA Olomouc, JNV Olomouc V, Spolkový katastr. Spolkový spis č. 310.

363


364

MZA, PŘ Brno, karton 2620, sign. 81409.

365

MZA, PŘ Brno, karton 2620, sign. 81409, Stanovy spolku Vesmír, bod. 2 (text je špatně čitelný).

366

V prosinci 1932 se konala druhá valná hromada spolku. Posel záhrobní, roč. 33, č. 3 (1933), rubr. Činnost

spolková, 45.

78

něnské spiritisty. Pro tento záměr však nebylo Brno dostatečně organizačně připraveno, jak o tom referuje v roce 1932 na sjezdu předseda spolku Pukl.367 V roce 1933 založil Pokrok pobočky v Břeclavi a Nedvědíne u Perštýna.368 V této době se také uvažovalo o výrazném rozšíření spolkové aktivity v Brně – Žabovřeskách, a to z činnosti po dva dny v týdnu na činnosti každodenní.369Pokrok udržoval aktivní kontakty s organizovaným spiritistickým hnutím v republice a podle hlášení uveřejňovaného v Psychické revui vyvíjel svou pravidelnou spolkovou i veřejnou činnost minimálně do února 1939. Na Moravě působilo pravděpodobně ještě několik dalších spiritistických spolků či neformálních skupin.370 O jejich činnosti však není mnoho známo. Přední činovníci spiritistického hnutí vnímali dlouhodobě organizování spiritistické práce na Moravě jako problematické. Ještě v roce 1936 konstatuje pražská Obec spiritistů československých, že na Moravě neexistuje žádná „ústřední organizace.“371

367

RÖSNER J., Po slavnosti v Uherském Ostrohu. Spiritistická revue, roč. 12, č. 10 (1932), 110.

368

Spiritistická revue, roč. 14, č. 12 (1933), rubr. Morava, 143.

369

Posel záhrobní, roč. 35, č. 2–3 (1935), rubr. Činnost spolková, 47.

370konkrétně

jsou uváděné například skupiny spiritistů ve Veselí na Moravě či v Šárově u Zlína. Posel záhrobní,

roč. 31, č. 9–10 (1931), 157. 371

Posel záhrobní, roč. 36 (1936), rubr. Činnost spolková, 57.

79

6. Slovensko Postup šíření spiritismu na území Slovenska nelze až do začátku 20. let 20. století přesně doložit. Důvodem je absence dobové či současné literatury k tomuto tématu a minimum dochovaného archivního materiálu. Ani jednotlivé zmínky, které se postupně v tomto kontextu objevují, není možné vzhledem k výše uvedenému časově a mnohdy ani geograficky upřesnit. Na Slovensku nebyl ve sledovaném období ve slovenštině vydáván žádný časopis, který bychom mohli nazvat spiritistickým. Stoupenci spiritismu na Slovensku komunikovali s hnutím prostřednictvím časopisů vydávaných v Čechách a ve Slezsku a díky tomu lze také sledovat v základních obrysech postup spiritistického hnutí na Slovensku

6.1. Rozšíření Před vypuknutím první světové války je známo rozšíření spiritismu v okolí města Vrútky, kam se podle Karla Sezemského dostal spiritismus „z Maďarska železnicí, kde tou dobou byl již velice rozšířen.“372 Tuto událost však časově neukotvuje a dodává, že „O to nemalých zásluh měla baronka Adelma z Vaiju, která jako výtečné, píšící, jasnovidecké a mluvící medium byla neohroženě činnou, takže část tehdejší zámožné vrstvy brala na něm podílu.“373 Tato věta o činnosti baronky Adelmy Vay374 na poli spiritismu v Maďarsku se zřejmě stala podkladem pro tvrzení některých soudobých autorů, kteří počátky šíření spiritismu na Slovensku kladou do okolí města Vrútky v přímé souvislosti s činností baronky

372


373

Tamtéž, 323–324.

374

Jedná se o Adelmu VAY (1840–1924/5), jasnovidku, medium, autorku několika knih, o níž se hovoří

jako o průkopnici spiritistického hnutí v Maďarsku. Ani v několikerých internetových variantách životopisů Adelmy VAY, které jsou sdíleny jejími příznivci z řad okultistů, theosofů či spiritistů, není uvedeno, že by VAY žila či působila na území dnešního Slovenska, resp. že by tam vůbec zanechala nějaký odkaz.

80

Vay.375 Pro takovou interpretaci však nenacházím žádnou oporu v pramenech. Pokud se stoupenci spiritismu u nás zmiňovali o baronce Vay, tak pouze o jejích médijních schopnostech, literární tvorbě a průkopnické roli na poli spiritismu v Rakousku a Maďarsku.376 Ani Sezemského informace o rozšíření spiritismu na Slovensko „z Maďarska železnicí“ není příliš srozumitelná. Železniční trať propojila Vrútky s dalšími městy v tehdejším Rakousku-Uhersku už začátkem 70. let 19. století 377 , takže pokud toto komunikační urychlení způsobilo zanesení spiritismu na Slovensko, mohlo k tomu ve Vrútkách stejně jako v dalších městech na trati železnice dojít už v tomto čase. V sousedním Rakousku a Maďarsku byl spiritismus v té době už rozšířen378 a jen těžko si lze představit, že by to zůstalo bez vlivu minimálně ve větších slovenských městech. Je ovšem otázkou, zda šíření v rámci tehdejšího Uherska neprobíhalo spíš po linii maďarsky či německy hovořících vrstev. Velmi zajímavou, avšak opět časově nezařazenou, informací je fotografie uveřejněná v Poslu záhrobním, na níž jsou zachyceni manželé Urbánkovi ze Slezska se skupinou spiritistů z Piešťan jako „jedni z nejstarších spiritistů, kteří do Píšťan zavítali při své buditelské činnosti.“379 375

Takto KALAČ, P., Stručná historie české esoterické scény od konce 19. století do roku 1889. [on-line] Dokumen-

tační centru českého hermetismu, pozn. č. 15. [cit. 05.03.2012], URL: http://www.dcch.cz. Také BREZINA, I., Podkrkonošský spiritismus jako kulturní fenomén a jeho masmediální obraz. Diplomová práce, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy, Praha 2002, kap. Spiritismus v Čechách, jejíž úryvek byl publikován. Dingir, roč. 5, č. 4 (2002), 30. 376

Takto i Šimek, A., Ku světlé památce slavného media XIX. stol.: Adelmy Vayové, rozené Wurmbrandto-

vé, Posel záhrobní, roč. 23, č. 8 (1923), 98–104; či (autor neuveden) Spiritismus a návod k jeho provádění, 14–15. 377

Tehdy byly postaveny „Košicko-bohumínská železnica“ (na trase Košice – Žilina – Bohumín) a „Uhor-

ská severná železnica“ (na trase Pešť – Fiľakovo – Lučenec – Zvolen – Vrútky). Slovenské železníce [online] História., [cit.. 11.04.2012]. URL: http://www.zsr.sk/slovensky/historia-zeleznic. Město Vrútky uvádí i trasu státní železnice ze Šalgotariánu do Vrútek vybudovanou v roce 1872. Mesto Vrútky. [on-line], História. [cit. 11.04.2012]. URL: http://www..vrutky.sk. Maďarské město Salgótarján leží blízko dnešních slovensko-maďarských hranic. 378

KUDRNOVSKÝ, A., Spiritismus, 29–30.

379

Posel záhrobní, roč. 34, č. 2–3 (1934), 17.

81

Na slovenské straně se také vyskytuje hypotéza, že se spiritismus do země dostal v době, kdy se vojáci vraceli z bojišť první světové války, kde se s tímto jevem setkali mezi vojáky z jiných zemí.380 Ostatně, že šíření spiritismu pomohla první světová válka, je poměrně často sdílená teorie381, která jde ruku v ruce s názorem, že spiritismu propadaly v hojném počtu zejména ženy, které se snažily o kontakt se svými zemřelými. Období před první světovou válkou považuje Sezemský z hlediska zájmu o spiritismus na Slovensku za velmi slabé a důvod shledává v nepřipravenosti Slovenska, které bylo pod maďarskou „hrůzovládou“ a zamořeno „klerikálním fanatismem“. Jako jedny z prvních aktivních spiritistů ve Vrútkách před první světovou válkou jmenuje Albertu Rundovou, a pány Hajdena, Karola a Hrebtu a uvádí, že mimo ně nebyly na Slovensku odběratelé časopisů ani veřejní pracovníci na poli spiritismu, kteří by byli v jakémkoli spojení s tehdy již činným bratrským sdružením.382 Jiní autoři se – pokud je mi známo – k tomuto období počátků spiritismu na Slovensku nevyjadřují a ani na základě dostupných pramenů prozatím nelze toto Sezemského sdělení korigovat. Přestože je na šíření spiritismu na Slovensku uváděn podíl z české strany až po období vzniku ČSR, považuji za pravděpodobné, že k vlivu z Moravy či Slezska došlo mnohem dřív.383 Až po vzniku ČSR vidí Sezemský pro rozvoj spiritismu na Slovensku dobrou půdu: „...odpoutáním Slovenska od Maďarska a spojením s republikou českoslo-

380

„Zarmúteným rodinám ľahký prostriedok dával do rúk prísť do spojenia so svojími milými, ktorí padli

v boji, alebo zmizli. Najmä matky, sestry, snúbenice hľadaly v špiritizme potechu. Nedbaly ani na zákaz Cirkvi.“ (autor neuveden) Niečo o špiritizme. Apoštolát, č. 12 (1930), 3. 381

Takto např. LAWRENCE, E., Spiritismus u národů civilisovaných i divokých. Anthropologická studie, 5: „Mnozí

z těch, kteří v nedávné katastrofě civilizace oplakávali ztrátu milované osoby, se vrátili k víře v něj a ovšem nalezli v této úctyhodné nauce novou útěchu.“ 382


383

Např. Vrútky jsou od dnešního Českého Těšína vzdálené cca 90 km, navíc byly v rámci Rakouska-

Uherska od roku 1870 železnicí propojené s Bohumínem.

82

venskou, pozorujeme obrovské vanutí nového vzduchu a mezi těmi sty, ba tisíci příchozími sem z Čech, Moravy a Slezska přichází i mnozí již prodchnutí spiritismem ze staré vlasti a jsou pak všestranně nápomocni při rozšiřování těchto krásných nauk zde. Je samozřejmé, že i literatura vykonala zde své obrovské dílo obrodné.“384 Přítomnost českých úředníků a učitelů, kteří byli na Slovensko vysláni jako posila při „slovakizaci“ veřejné správy a školství, ovšem nebyla ve slovenské společnosti zdaleka přijímána s takovým nadšením. Na Slovensku sílily ve 20. letech 20. století protičeské nálady, které byly vyvolávány velkou měrou kvůli náboženským otázkám. V roce 1925 československé vztahy rozvířilo projednávání návrhu zákona o státních svátcích a památných dnech. Do této nové kategorie památných dní Československé republiky byl zařazen i 6. červenec, den upálení Mistra Jana Husa, což vyvolalo už ve stádiu projednávání velmi ostré reakce ze strany katolické církve. Dlužno dodat, že účast prezidenta republiky T. G. Masaryka a členů vlády na prvních oslavách Husova svátku vedla k diplomatickému konfliktu s Vatikánem.385 Bouřlivé diskuse vyvolalo v témže roce projednávání interkonfesijního zákona 386 , který byl vládní Hlinkovou slovenskou ľudovou stranou interpretován jako útok na křesťanskou svébytnost slovenského národa. V této několik týdnů trvající diskusi v tisku se poukazovalo na to, že se jedná o iniciativu Čech, (nikoli Moravy a Slezska), které „boly a i teraz sú strediskom proticirkevného a protináboženského pohybu odpadov od Cirkve a priaznivou pôdou sektárstva.“387 Čechy se v této rétorice staly symbolem volnomyšlenkářství a odporu proti katolické církvi. Tyto změny v právním řádu byly opakovaně komentovány heslem „Česi

384


385

Vláda České republiky [on-line], Historie Úřadu vlády České republiky od roku 1918. [cit. 18.04.2012].

URL: http://www.vlada.cz/cz/urad-vlady/historie/kalendarium. 386

Zákon č. 96/1925 Sb. z. a n. o vzájemných poměrech náboženských vyznání.

387

BUDAY, Nový český výrobok na Slovensku (pokračování). Slovenské ľudové noviny, roč. 16, č. 17 (1925), 3.

83

berú Slovákom vieru.“388 Katolická Hlinkova slovenská ľudová strana se distancovala od zavádění „husitismu“389 do země a požadovala ve svém programu skutečnou samosprávu Slovenska jak v hospodářských, tak náboženských záležitostech.390 Konflikt mezi českým „husitismem“ a slovenským katolicismem kulminoval právě v době, kdy spiritistický spolek v Bratislavě začínal svou oficiální činnost. Pro šíření spiritismu to tedy nebyly tak příznivé podmínky jako v Čechách či ve Slezsku. Kromě církve římsko-katolické, evangelických církví (ev. a.v. a reformované) a židovských náboženských obcí působí sice v zemi i pobočky několika dalších církví či tzv. náboženských sekt391, jejich vliv na společnost je však velmi malý.

6.2. Organizace hnutí na Slovensku ze strany Čech a Moravy Činnost na propagaci spiritismu na Slovensku a snaha po sdružování již existujících skupin, byla od počátku iniciována z Čech. Prvním českým pracovníkem, o jehož aktivitách na šíření spiritismu na Slovensku máme konkrétní informaci, byl v Bratislavě od roku 1920 Tomáš Žemlička z Jižních Čech392 V kontextu výše uvedeného politicko-náboženského konfliktu nepřekvapuje jeho reference, když o svém působení na rovinu píše, že sklízí „mnoho posměchu od oněch nevědomců, kteří pohlížejí buďto na vše materielně, nebo fanaticky-klerikálně.“ 393

388

BUDAY, Nový český výrobok na Slovensku. Slovenské ľudové noviny, roč. 16, č. 16 (1925), 3. V reakci na

tyto útoky pak ŠMÍDA, J., „Češi berú Slovákom vieru“. Bratislavské noviny, roč. 2, č. 231 (1923), 1. 389

Ze strany Hlinkovy slovenské ľudové strany docházelo ke stereotypizaci postojů českých státníků, ovliv-

něných protestantskou tradicí země. 390

HLINKA, A., Prívet k Národu Slovenskému. Slovenské ľudové noviny, roč. 16, č. 49 (1925), 1.

391

V Bratislavě to byly např. Mazdaz-nan, Uránie, Volná myšlenka, Anthroposofická jednota. SNA, Policaj-

né riaditeľstvo v Bratislave 1920–1945 (1950), Inventár č. 775, Menný index spolkov A–Z 1923. 392

V souvislosti s působením Tomáše ŽEMLIČKY v Bratislavě by bylo zajímavé zjistit, zda se jednalo

o pověření ze strany B.S.Č.S., či byl do Bratislavy přeložený v rámci svého civilního povolání. 393

ŽEMLIČKA, T., Všem bratrům a sestrám na Slovensku! Posel záhrobní, roč. 20, č. 10 (1920), 155.

84

V rámci rozdělení zemských ústředí v B.S.Č.S. a jejich povinností byl prvním organizátorem slovenských spiritistů Vzdělávací spolek Vesmír v Olomouci, jehož pobočky měly být ustavovány po celé Moravě a Slovensku. 394 Na sjezdu v Olomouci v březnu 1921 zastupoval slovenské spiritisty br. Hrepta 395 a bylo mimo jiné usneseno, že se budou na Moravě a na Slovensku pravidelně pořádat konference „čili místní sjezdy všech spiritistů“ v každém důležitějším středisku, s přizváním stoupenců z okolí. Tyto konference měly sloužit k upevnění vztahů a navázání intenzivní spolupráce s cílem vybudovat jednotný svaz spiritistických stoupenců na Moravě a na Slovensku. První v řadě těchto schůzí se konaly v květnu 1921 v Přerově a v Uherském Ostrohu.396 Ze strany Slovenska bylo také navrženo a sjezdem přijato, aby každé číslo Spiritistické revue přineslo vždy jeden článek ve slovenštině397, a předpokládalo se, že touto cestou budou publikovat a kontaktovat se stoupenci spiritistického hnutí na celém Slovensku. V roce 1921 bylo v Bratislavě po vzoru Moravy ustaveno Volné bratrské sdružení československých spiritistů, které si vzalo za cíl vytvořit ústředí všech spiritistů na Slovensku.398 Kontaktní osobou byl stanoven František Mikeš, který byl tehdy vedoucím jednoho z bratislavských spiritistických kruhů. Spolupracoval úzce se Žemličkou, s nímž v roce 1922 organizoval v Bratislavě i první veřejnou přednášku o spiritismus.399 Avšak ani tato přednáška Karla Sezemského, podle zpráv 394

(red.) Ze sjezdu spiritistů v Olomouci. Spiritistická revue, roč. 2, č. 5 (1921), 55.

395

Zřejmě se jedná o jednoho z prvních spiritistů ve Vrútkách, kterého uvádí SEZEMSKÝ jako HREBTU.

396

ŠTEFAN, J., VANĚK, H., Našim stoupencům na Moravě a Slovensku. Spiritistická revue, roč. 2, č. 5

(1921), 62. 397

(red.) Ze sjezdu spiritistů v Olomouci. Spiritistická revue, roč. 2, č. 5 (1921), 56. Tištění slovenských textů

v českojazyčné redakci mělo i velké nevýhody – v sazbě poměrně často vznikaly chyby, zejména ve slovenských slovech podobných s češtinou, kdy bylo znění často přizpůsobeno češtině. Slovenské zprávy tak místy působí kostrbatě, i když je na slovenské straně psali vzdělaní lidé (Ladislav DAVID byl vyšším úředníkem). Ovšem důvodem mohlo být i to, že autory byli Češi, kteří se v psaném slovenském projevu dopouštěli chyb. 398


399

Organizátoři této přednášky František MIKEŠ a Tomáš ŽEMLIČKA i přednášející Karel SEZEMSKÝ

o této přednášce referují jako o historicky první na Slovensku, která zazněla na téma spiritismus. ŽEMLIČ-

85

hojně navštívená a úspěšná, prozatím nijak výrazně neposílila hnutí. Zástupce Slovenska na sjezdu v Radvanicích v témže roce konstatuje, že „spiritismus na Slovensku jest v plenkách.“400 Dalším „vyslaným“ pracovníkem na Slovensku byl Antonín Vaďura ze Zašové u Valašského Meziříčí, který byl v září 1923 na sjezdu moravsko-slezských spiritistů v Olomouci ustanoven jedním ze zemských důvěrníků pro Moravu s pověřením, aby pracoval i mezi spiritisty na Slovensku, „než se tam naši lidé skonsolidují a ustanoví si svého důvěrníka.“401 Moravští organizátoři měli už od počátku zájem na tom, aby se slovenští spiritisté více zapojovali do společných aktivit, práce byla vedena stejným směrem a Slovensko si postupně vytvořilo vlastní ústředí. 402 Vaďura už nějaký čas předtím zřejmě udržoval kontakty se slovenskými spiritisty a byl se situací na Slovensku dobře obeznámen. Na zmíněném sjezdu už referuje, že „Na Slovensku jsou lidé hledající a dobří. (...) V Nitře, v Nových Zámcích, v Lučenci, ve Vrútkách a jinde jsou roztroušeni mnozí, jež zvolna rostou.“403 Zatím v této době existuje na území západního a středního Slovenska několik spiritistických kruhů, z nichž některé navázaly kontakt s Volným sdružením československých spiritistů. V Bratislavě jsou to Tomáš Žemlička, František Weinzettel a Ladislav David, kteří iniciují založení prvního spiritistického spolku v Bratislavě. František Mikeš

KA, T., Ze Slovenska. Spiritistická revue., roč. 3, č. 7 (1922), 84. SEZEMSKÝ, K., Památník půlstoleté činnosti ve spiritismu. Tento náhled však sleduje zejména vývoj po linii organizované z Čech a nelze jej generalizovat bez zpracování dochovaného archivního materiálu z ostatních částí Slovenska. 400

KOTZIAN, J., Náš sjezd. Spiritistická revue, roč. 3, č. 8 (1922), 92.

401


402 403

Spiritistická revue, roč. 4, č. 3 (1923), rubr. Organizační věstník, 35. (autor neuveden) Stručný výkaz z činnosti moravsko-slezských spiritistů v Olomouci. Posel záhrobní, roč.

23, č. 9 (1923), 185.

86

ještě figuruje mezi zakládajícími členy404, víc informací však o jeho další činnosti na Slovensku nemáme.

6.3. Vzdelávajúci spolok Jiskra v Bratislavě jako organizátor pro Slovensko Podle zápisu z ustavující schůze spolku Jiskra konané 9. června 1924 v Bratislavě měl spolek v počátku své činnosti 21 členů, z toho 9 žen.405 Prvním předsedou spolku se stal Tomáš Žemlička, který byl i iniciátorem ustavující schůzky, konané tehdy v jeho bratislavském bytě. Jednatelem byl zvolen Tomáš Reif a zapisovatelem schůze Ladislav David, později předseda spolku Jiskra, zemský důvěrník za Slovensko a vůdčí osobnost slovenských spiritistů. Ustavení spolku příslušným úřadem schváleno v prosinci 1924.406 Obecně se však uvádí vznik Jiskry v roce 1925, kdy se v únoru konalo první valné shromáždění za účasti členů spolku, zájemců o členství a hostů, v březnu pak první členská schůze.407 Objev úředně schválených stanov spiritistického spolku na Slovensku je v kontextu současného stavu bádání unikátní. Mimo jiné se i v tomto případě ukazuje, že bez obeznámení s kontextem činnosti spolku a zvláštní obecnou terminologií tak typickou pro československé spiritistické hnutí není možné identifikovat spolek jako spiritistický. To byl ovšem i záměr Jiskry, která by jinak podstupovala riziko, že její činnost nebude slovenskými úřady schválena. Spolek Jiskra vymezil ve stanovách své působení na Slovensku takto: 404

Na prezenční listině z ustavující schůze spolku Jiskra v červnu 1924 jsou vedle podepsaných „přítom-

ných zájemců“ o členství ve spolku v kolonce „Omluveni“ vepsáni i „br. Mikeš“ a „sestra Mikešová.“ Přestože chybí údaj o křestním jméně, považuji vzhledem ke kontextu tuto osobu za totožnou. Pravděpodobnost, že by se ve stejném čase a místě na Slovensku jednalo o jiného spiritistu Mikeše, je velmi nízká. 405

SNA, Krajinský úrad Bratislava 1928, nezpracovaný fond, krabice č. 73, složka Jiskra, samostatný list.

406

SNA, Policajné riaditeľstvo Bratislava 1920–1944, karton 1, Mat 1/5, sign. 451/1.

407


87

„Účelom spolku jest starať sa o riešenie záhad, vied psychologických, a súčasne starať sa o mravnú, duševnú, vedeckú i hospodársku výchovu ľudu. Bude šíriť všeobecné vedomosti vo všetkých oboroch a smeroch a zakladať ušľachtilý názor svetový.

K dosiahnutiu tohoto účelu bude sa spolok domáhať všetkými zákonnými prostriedkami ako na príklad: schôdzkami, voľnými školami, rozhovormi, čítaním a rozoberaním kníh, prednáškami, výstavami, vychádzkami, pestovaním spevu, hudby a iných užitočných a dobrých vecí.

Preto zriadi a bude udržovať spolkové domy ako strediska týchto snah, v ktorých nesmie byť dovolené čapovať ani piť alkoholických nápojov, fajčenie, nemravné hry, karban, a chov i zabíjanie zvierat a jedenie masa. (…) Tendencie /úmysly/ politické a cirkevne-náboženské sa vylučujú. (...) „Členom spolku môže sa stať len taká osoba, ktorá vedie mravný život, nedopúšťa sa žiadneho činu nečestného, chce podporovať záujmy spolku a snaží sa život svoj dľa nového Poznania a presvedčenia opravovať, zdokonaľovať mravne, duševne i vedecky, a ktorá je čsl. štátnym občanom.

Členovia sa oslovujú medzi sebou slovom „Bratre“, „Sestro“ a odpadajú samy sebou všetky tituly, prednosti, vykanie apod.

88

Riadnym členom spolku môže byť bez rozdielu pohlavia ten, kto najmenej bol jeden rok členom prispievajúcim a stal sa úplne abstinentom nefajčiarom vegetariánom bezkonfessným. Ďalej musí byť mravne vyspelým, poctivým a charakterným človekom. (...)408

Z textu stanov plyne, že bratislavský spiritistický spolek Jiskra přijal pro svou činnost přísné zásady slezských spiritistů, jak bylo z jejich strany avizováno. Formulace účelu spolku i další položky jsou téměř identické se stanovami Spiritistického spolku Bratrství v Radvanicích. Prvotní záměr B.S.Č.S. zakládat na Slovensku spolky na základě stanov olomouckého Vzdělávacího spolku Vesmír jako jeho pobočky, tedy nebyl v Bratislavě realizován. Jiskra se v rámci organizace hnutí navazující na B.S.Č.S a vedené po linii zemských důvěrníků stala zemským ústředím pro Slovensko. Ladislav David zastával od roku 1927 funkci zemského důvěrníka. Slovenské ústředí se brzy aktivně zapojilo do spiritistického hnutí v republice Československé, komunikovalo s redakcemi několika časopisů, zvalo na Slovensko k přednáškové činnosti tehdejší známé řečníky409, kontakty udržovalo účastí delegátů na zemských (zejména mo408

SNA, Krajinský úrad Bratislava 1928, nezpracovaný fond, č. krabice 73, složka Jiskra, pracovní signatura

68140/24, Stanovy, 1–3. Grafická podoba přizpůsobena originálu. 409

V několika slovenských městech a obcích podle publikovaných zpráv ve 20.– 30. letech 20. století opa-

kovaně přednášeli kromě Karla SEZEMSKÉHO, Jana RÖSNERA a Jana KUCHAŘE, např. nakladatele Bohumil KOČÍ, redaktor Jan KŘIVKA, Pavla MOUDRÁ, dr. A. BATĚK, sekretář České společnosti Metapsychické MUDr. R. HYNEK.

89

ravských a slezských) či celorepublikových sjezdech. Valných shromáždění spolku se zpravidla účastnili i zástupci spolků z jiných částí republiky.410 Vše nasvědčuje tomu, že pro komunikaci se spiritistickým hnutím v republice používali slovenští spiritisté výhradně českojazyčná periodika, a to zejména tituly Spiritistická revue, Posel záhrobní a v prvních letech oficiální činnosti i Život. Karel Sezemský uvádí, že bratislavští spiritisté vydávali vlastní časopis s názvem Debatník411, tuto informace však evidence titulů vycházejících na Slovensku nepotvrzuje.412 Jednalo se tedy zřejmě pouze o vnitřní spolkový časopis. Zatímco v Čechách se němečtí spiritisté organizovali samostatně (např. německý spiritistický spolek Glockenheim pod vedením redaktora Die Glocke Kahlera), v Bratislavě byla v listopadu 1925 utvořena německá sekce spolku Jiskra413 a byly pravidelně pořádány přednášky i v němčině. Své spolkové schůze však konala německá sekce Jiskry samostatně. Činnost Jiskry podle referátů spiritistů rostla a hnutí se rozšiřovalo: „Činnosť nášho vzdelávajucého spolku „JISKRA“ v Bratislave a po slovenskom vidieku je stále čulejšá“414, píší bratislavští v rámci pravidelných příspěvků do Spiritistické revue, kterou také přijali jako svůj tiskový orgán. O dva roky později při návštěvě Bratislavy konstatuje Jan Rösner, že „Půjde-li to tak dále, můžeme očekávati, že tento spolek se stane středem a základnou velikého a zdárného hnutí našeho na Slovensku.“415

410

Např. na 6. valném shromáždění v roce 1931 byli hosty zástupci Vzdělávacího spolku Havlíček z Olomouce,

Vzdelávacího spolku Pokrok z Brna, zástupce spolku ze Železného Brodu. Spiritistická revue, roč. 12, č. 7 (1931), rubr. Slovenská hlídka, 84. 411


412

KIPSOVÁ, M. a kol., Bibliografia slovenských a inorečových novín a časopisov z rokov 1919−1938. Slovenská

národná bibliografia. Séria B. Periodiká, 1968. 413

Spiritistická revue, roč. 7, č. 2 (1926), rubr. Slovenská hlídka, 23.

414

Spiritistická revue, roč. 6, č. 9 (1925), rubr. Slovensko, 107.

415

RÖSNER, J., U bratří bratislavských. Spiritistická revue, roč. 8, č. 9 (1927), 108.

90

Bratislavská Jiskra měla ambice postupně organizovat a sjednotit spiritistické hnutí napříč celým Slovenskem. Když se v říjnu 1926 měly konat dva velké sjezdy jako příprava pro celoslovenský sjezd spiritistů a stoupenců hnutí, bylo navrženo bratislavským vedením, aby se západoslovenští spiritisté sešli na přípravném sjezdu v Bratislavě a východoslovenští ve Vrútkách nebo v Ružomberku.416 Navíc už na první sjezd slovenských spiritistů, který Jiskra svolala na červen 1925, zvala stoupence spiritismu z Čech, Moravy, Slezska a Vídně, organizované v B.S.Č.S., a dokonce i z Podkarpatské Rusi417, s nimiž od počátku své činnosti plánovala navázat kontakty a organizovat je v rámci bratislavského ústředí.418 Po úspěšném celorepublikovém sjezdu spiritistů se zdálo, že je práce na sjednocení spiritistických spolků na Slovensku dobře nastartovaná a bude úspěšně pokračovat. Předseda Jiskry a vůdčí osobnost slovenského spiritistického hnutí Ladislav David se však v létě 1933 přestěhoval do Ružomberka, kam byl služebně přeložen. Zůstal sice nějaký čas v kontaktu se spolkem Jiskra a jeho předsednictví zpočátku trvalo i přes dvousetkilometrovou vzdálenost, zanedlouho však již zůstal jen čestným předsedou a o jeho další činnosti po roce 1934 nemáme informace. V Ivánce pri Dunaji, nedaleko Bratislavy, kde se v roce 1929 utvořil kruh spiritistů, založil ve druhé polovině roku 1933 Jozef Valček pobočku spolku Jiskra. Bylo o ní referováno jako o „mladé“ pobočce, kterou Valček vede „nadšeně a horlivě419 a zdá se, že to skutečně byla skupina složená z mladší generace. 420 Předsedou spolku Jiskra v Bratislavě se po Ladislavu Davidovi na krátký čas stal 416


417


418


419


420

„Veď je na nás mladých, aby sme sa hlásili jeden k druhému a pracovali spoločne už dnes.“ VALČEK,

B., Milé sestry a drahí bratia! Dorastajúca omladina!. Posel záhrobní, roč. 35, č. 1 (1935), 15.

91

br. Šrubař, místopředsedkyní zůstala Anna Křemenová a jednatelem byl zvolen Bedrich Valček421, který v poválečných letech zaujímá vůdčí pozici ve spiritistickém hnutí na Slovensku. V roce 1935 se bratislavská Jiskra přestěhovala do Ivánky pri Dunaji.422 Původní pobočka Jiskry se svým předsedou Josefem Valčekem tak převzala štafetu po bratislavském spolku a pokračovala v práci na sjednocení spiritistického hnutí na Slovensku. Valček vyzývá spiritisty na Slovensku, aby se sjednotili, nahlásili své odbory, počet pracovníků, adresy odboček či kroužků, aby mohli vést evidenci.423

6.4. Spiritistické spolky s vazbou na Bratislavu Bratislavská Jiskra organizovala formou svých poboček či přidružených kruhů spiritisty v několika městech a obcích na západním a středním Slovensku a měla tak nakonec územně širší záběr než ostatní spiritistické spolky v ČSR. Vzhledem k tomu, že materiál o činnosti spolku Jiskra evidovaný slovenskými úřady se v archivech dochoval jen částečně, nelze dnes na jeho základě sestavit seznam oficiálně existujících poboček spolku Jiskra na Slovensku. Jiné spolky na Slovensku než ty s organizační vazbou na bratislavskou Jiskru nebyly s redakcemi spiritistických či příbuzných časopisů vydávaných v ČSR v kontaktu. Na základě průběžně uveřejňovaných zpráv o činnosti spiritistických kruhů a spolků na Slovensku, provolání ze sjezdů a oznámení, lze shrnout, že pobočky bratislavského spolku Jiskra na Slovensku byly ustanoveny a vyvíjely činnost v těchto městech:

421


422

VALČEK, J., Všetkým odbočkám a krúžkom Vzdelávajúceho spolju „Iskra“ v Bratislave. Posel záhrobní,

roč. 35, č. 12 (1935), 184. 423

Tamtéž.

92

Piešťany (1928)424 , Ivánka pri Dunaji (1933), Trnava, Nitra, Nové Mesto nad Váhom, Brezno nad Hronom (1928–1929), Banská Bystrica (1928, ke spolku připojené kruhy Podbrezová a Horná Lehota), Žilina (1931), Ružomberok, Liptovský sv. Mikuláš. Mimoto pracovalo několik spiritistických kruhů, které bývaly v rámci praxe B.S.Č.S. přidružené k některému ze spolků, o tom ale s výjimkou středoslovenských obcí Podbrezová a Horná Lehota není k dispozici konkrétní informace. Doložena je opakovaně činnost spiritistických kruhů v těchto městech a obcích: Trenčín, Trenčianske Teplice 425 , Zvolen, Sliač 426 , Bogdánovce, Boleráz, Lučenec427, Modra.428 V roce 1934 byly při zprávě o postupu spiritistického hnutí na Slovensku jako řádné spolky, resp. pobočky Jiskry uvedeny kromě Bratislavy pouze Trnava, Piešťany, Žilina, Ružomberok a Brezno.429 Jeden z výčtů týkající se organizace v rámci Jiskry byl publikován v roce 1936, kdy tehdejší jednatel spolku a jeho pozdější předseda Jozef Valček píše do Spiritistické revui, že navštívili „všetky odbočky a kruhy Iskry na Slovensku“ a uvádí (zřejmě řazeno geograficky podle postupu cesty) tyto:

424

V listopadu 1928 předložil spolek úřadům žádost, pobočka byla ustanovena zřejmě na přelomu let

1928/1929. SNA, Krajinský úrad Bratislava 1928. Nezpracovaný fond, č. krabice 73, složka Jiskra. 425

V dubnu 1931 se jednalo o založení tamní pobočky spolku Iskra, výsledek nebyl publikován. Spiritistická

revue, roč. 12, č. 7 (1931), rubr. Slovenská hlídka, 84. 426

V roce 1935 údaj o Sliači ve smyslu „odboru“ Jiskry (vedle Brezna a Zvolena). Spiritistická revue, roč. 16,

č. 12 (1935), rubr. Slovensko, 153. 427

Spiritistická revue, roč. 12, č. 8 (1931), rubr. Slovenská hlídka, 95.

428

Posel záhrobní, roč. 25, č. 12 (1925), rubr. Přednášky a zprávy spolkové, 188.

429


93

„Trenčianske Teplice, Žilina, Vrútky, Ľubochňa, Liptovský sv. Mikuláš, Brezno nad Hronom, Podbrezová, Horná Lehota, Banská Bystrica, Sliač, Zvolen, Banská Štiavnica, Handlová, Levice, Nitra, Trnava.“430 Tento výčet sice dokreslí šíři záběru bratislavského ústředí, nepřináší však informaci o tom, kde byla ustanovena řádná pobočka spolku a kde jen spiritistický kruh. Nadto je jisté, že i v regionu pomyslné působnosti Jiskry existovaly spiritistické skupiny, které se ke spolupráci s ní nehlásily. S československým spiritistickým hnutím se prostřednictvím časopisu Posel záhrobní začala v roce 1938 kontaktovat nová „Odbočka Žiarnej Spiritie a okkultismu v Dubnici nad Váhom“431, o jejíž činnosti v té době Jiskra nereferovala. Po druhé světové válce je to pravděpodobně týž spolek, který se jako „Psychický krúžok“ z Dubnice nad Váhom po obnovení své činnost v prosinci 1945 hlásí k bratrské spolupráci.432

6.5. „Ilegální“ spiritistická skupina „Iskra“ O této spiritistické skupině s názvem Iskra se bratislavská policie dověděla až na základě trestního oznámení podaného Státnímu zastupitelství na Ferdinanda Kovalčíka a jeho manželku v roce 1944.433 Ferdinand Kovalčík při výslechu vypověděl, že byl od roku 1933 členem spolku Jiskra v Bratislavě a po odchodu předsedy Ladislava Davida založil v roce 1934 pobočku spolku, která se tehdy pravidelně scházela a pod jeho vedením pořádala seance pro 30-40 osob. Činnost přiznává až do podzimu roku 1942, přičemž od roku 1940 už jen v užším kruhu. Kromě této nelegální činnosti od roku 1938, resp. 1939 byli manželé Kovalčíkovi 430


431


432

Psychická revue, roč. 22, č. 1 (1946), rubr. Slovensko, 15.

433

SNA, PR Bratislava, karton 561, Mat. 297/12, Náboženské sekty 1939–1948, č. 154/1944, Trestné

oznámenie na Ferdinanda Kovalčíka a jeho manželku pre podvodné machinácie a iné trestné činy, 1.

94

vyšetřováni také kvůli udání, že opakovaně vyžadovali od členů své skupiny finanční dary. O činnosti pobočky Jiskra uskupené kolem Ferdinanda Kovalčíka postrádáme ze strany bratislavského ústředí jakoukoli informaci. Navíc se v tomto období Jiskra na několik měsíců odmlčela i v hlášení o své činnosti do Spiritistické revue ve Slezsku. Vznik této pobočky mohl být iniciován změnou vedení a následným přesunem sídla spolku Jiskra do Ivánky pri Dunaji. Kovalčík se k těmto okolnostem ve výpovědi nevyjadřuje. Uvádí však, že při založení pobočky měli 70 členů. Vzhledem k tomu, že v té době měl spolek Jiskra celkem cca 100 hlášených členů434, je naznačená souvislost možná. Záznam o policejním šetření nelegální činnosti Kovalčíkovy spiritistické skupiny působící v Bratislavě během druhé světové války osvětlil některé podstatné souvislosti. V rámci podkladů pro vyšetřování byl policií sestaven i profil původního spolku Jiskra, založeného v roce 1924. Jeho hodnocení je překvapivé. Zatímco činnost spolku pod vedením Ladislava Davida byla podle autora policejního spisu „na intelektuální úrovni“, jeho odchod považuje za začátek úpadku spolku. Činnost Kovalčíkovy skupiny popisuje policista jako osoba znalá problematiky a také poměrů ve spolku Jiskra: „...Ferdinand Kovalčík, ktorý planým spôsobom niečo odkukal z činnosti zaniknutého spolku „Jiskra“, naviazal na jeho meno a na laický kruh interesantov, navštevujúcich snáď kedysi nimi dozaista nepochopené prednášky spolku...“435 O intelektuální úrovni skupiny pochybuje i v souvislosti s autorstvím zabavených spritistických kreseb, „nakoľko zdajú sa byť ďaleko vyššej úrovne, než by boly mohly výjsť z veľmi primitívneho, dokonca patrne len pseudošpiritistického krúžku Kovalčíkovcov.“436

434


oznámenie na Ferdinanda Kovalčíka a jeho manželku pre podvodné machinácie a iné trestné činy, 2, 32. 435

Tamtéž, 4.

436Tamtéž,

37.

95

Z výše citovaného vyšetřovacího spisu v kauze manželů Kovalčíkových také vyplývá, že původní bratislavský spolek Jiskra se v říjnu 1938 rozpadl a jeho předseda Bedrich Valček požádal v roce 1943 (již po změně příjmení na Kubiš) na výzvu úřadů v souvislosti s revizí spolkové činnosti o jeho výmaz ze spolkového katastru.437 Informace o rozpadu spolku (nikoli o jeho zrušení) dokládají, co výskyt českých příjmení funkcionářů spolku, jeho oficiální český název „Jiskra“ a další okolnosti naznačovaly – že ústředí slovenského spiritistického hnutí v Bratislavě se utvářelo a bylo vedeno z velké části skupinou osob české národnosti. Na podzim 1938 se „jádro členstva“ spolku a vedoucí funkcionáři, kteří byli české národnosti, museli v důsledku opatření přijatých po vyhlášení autonomie Slovenska odsunout na území Protektorátu Čechy a Morava.438

6.6. Obnovení činnosti spolku Jiskra po druhé světové válce Poslední předválečný předseda spolku Jiskra Bedrich Kubiš (býv. Valček) kontaktoval prostřednictvím Psychické revui slovenské spiritisty hned v jejím prvním poválečném vydání. 439 Stejně jako některé další obnovené spiritistické spolky v ČSR očekávali i bratislavští impulz a usměrnění činnosti od Spiritistického spolku Bratrství v Radvanicích: „Na Slovensku je hodne pracovníkov a dostávam listy z viacej stran. Čakáme len, kedy nás pozvete na pracovnú schôdzu, aby sme si mohli vypracovať jednotný program, ktorý by nás v duchovnej práci spájal.“ 440 V prosinci 1946 svolal Vzdelávajúci spolok Iskra v Bratislavě svou první poválečnou valnou hromadu, jíž se podle zprávy účastnili kromě spiritistů z Bratislavy 437


oznámenie na Ferdinanda Kovalčíka a jeho manželku pre podvodné machinácie a iné trestné činy, 3. 438

Tamtéž.

439


440


96

a okolí také spiritisté z Trnavy, Piešťan, Trenčína, Trenčianských Teplíc, Trenčianské Teplé, Hlohovce, Žiliny, Dubnice na Váhom, Brezna nad Hronom, Helpy, Levíc, Bánské Bystrice a Zvolena.441 V listopadu 1947 oznámil spolek Iskra schválení nových stanov.442 Pod vedením svého předsedy Bedricha Kubiše a Jozefa Valčeka jako jednatele plánoval spolek znovu zorganizovat spiritisty na Slovensku, zakládat pobočky a spolupracovat s československými spiritisty napříč republikou. V lednu 1948 byla založena pobočka Iskry v Trenčianských Teplicích443, kde již před druhou světovou válkou působil spiritistický kruh přidružený ke spolku Jiskra. Politické události roku 1948 a následná opatření v oblasti spolkové činnosti však další plány neumožnily realizovat. I když se podle publikovaných informací o plánovaných akcích na Slovensku zdá, že se spiritistické hnutí začínalo znovu konsolidovat, opět narážíme na nedostatečnou oporu k tvrzení o oficiální činnosti těchto spolků. Na seznamu spolků udržujících vazbu se zahraničím a náboženských „sekt“ sestaveném Prezidiem policejního sboru v Bratislavě v roce 1948 v rámci chystaných opatření na jejich zrušení, nefiguruje Jiskra v Bratislavě, ani její pobočky nebo jiný spiritistický spolek. 444 Na soupisu náboženských sekt zjištěných v letech 1939–1948 je uvedeno trvání spolku Jiskra pouze do roku 1938.445 Informace, které o své činnosti uveřejňuje Iskra po roce 1945 v Psychické revue však nasvědčují tomu, že spolek byl obnoven oficiálně. Tuto skutečnost potvrzu-

441


442


443


444

SNA, PR Bratislava, karton 561, Mat 297/12, Sign. 561/188-492. Spolky pestujúce priateľské styky so

zahraničím a náboženské sekty – výkaz. (1948), 4. 445

SNA, PR Bratislava, karton 561, sign Mat. 297/12, Náboženské sekty 1939–1948, č. 154/1944.

97

je446 soupis spolků určených ke zrušení, vyhotovený v roce 1951 Ústředním národním výborem v Bratislavě: ve výčtu 40 spolků z 12 měst na Slovensku, je uveden i „Vzdelávací spolok Iskra Bratislava.“447 Bratislavská policie neměla v roce 1944 při šetření ilegální činnosti Iskry žádných pochybností o tom, že bratislavská Jiskra činná v letech 1924-1938 byla spiritistickým spolkem, ve výše uvedených výkazech sestavených po druhé světové válce však tato souvislost uvedena není.

Existenci tohoto spiritistického spolku, jeho vůdčí roli v rámci spiritistického hnutí na Slovensku a vazby s hnutím v celé ČSR slovenská historiografie nezpracovala a nereflektoval ji ve své době denní tisk, ani církevní periodika. Tato sice zejména na přelomu 20. a 30. let minulého století regionálně reagovala na šířící se zájem o spiritismus v zemi,448 žádné konkrétní údaje týkající se osob, spolků či aktivit pořádaných spiritisty na Slovensku však neuvedla.

446

Přítomnost Jiskry / Iskry v úřední evidence spolků po roce 1948 může znamenat, že spolek byl po válce

oficálně obnoven a pokračoval ve své činnosti až do roku 1951. Vzhledem k tomu, že předchozí dva soupisy jeho existenci po roce 1945 nepotvrzují, může se jednat pouze o nesrovnalost v evidenci spolkového katastru. 447

SNA, Krajinský úrad MVSR, Povereníctvo vnútra (/1933/ 1944–1960), Bezpečnostný odbor (1945 –

1950 /1960/), karton 27, sign. 61/51 –II/2. 448

Konkrétně zejména Leták č. 60 – Čo treba vedieť katolíkovi o „duchárstve“? Leták č. 61 – Podvody a

klamy v dejinách moderného špiritizmu. Sbierka časových letákov S.M.B.S. Soznam časových letákov od č.. 1–100, ktoré vydalo Ústredie S.B.M.S. v r. 1925–1935, Ružomberok.. Na evangelické straně série článků: ČIERNY, J. Satan v rúchu anjela svetlosti. I ako odpoveď istému nášmu br. čitateľovi. Evanjelícky posol zpod Tatier, roč. 19, č. 11 (1929), 269–270; ČIERNY, J., Škodlivé účinky špiritizmu. Evanjelícky posol zpod Tatier, roč. 20, č. 3 (1930), 53–54; ČIERNY, J. Organizácia špiritistov. Evanjelícky posol zpod Tatier, roč. 21, č. 3 (1931), 57–58; KMEŤ, P., Dogmy špiritizmu. Evanjelícky posol zpod Tatier, roč. 21, č. 9 (1931), 228–229.

98

7. Spiritistické spolkové místnosti a domy Podoba či způsob zařízení spolkových místností spiritistů nebyly konkrétně předepsány. Řád pro seance, přijatý Bratrským sdružením československých spiritistů, z hlediska požadavku na prostor pouze stanovuje, že před konáním seance má být místnost dobře vyvětraná.449 Pronájem či udržování vlastní místnosti uzpůsobené ke spolkové činnosti, nebylo pro mnohé spiritistické skupiny finančně dostupné. Stejně jako v počátcích šíření spiritistického hnutí, jak je např. v Pojizeří a Podkrkonoší zachyceno v povídkách Antala Staška, se někteří spiritisté nadále scházeli v chalupách či domech některého ze svých členů.

7.1. Prostory pro spolkovou činnost V Čechách, na Moravě a ve Slezsku pořádali spiritisté přednášky a další aktivity určené širší veřejnosti zpravidla v pronajatých sálech hostinců, hotelů, kulturních a národních domů450, městských či obecních divadel, v prostorách škol a moderních multifunkčních budov.451 Sjezdy spiritistů452 a členské schůze, na nichž se předpokládala účast celého spolku včetně jeho poboček, se konaly ve větších sálech hotelů či jiných budov. Celorepublikové sjezdy byly pořádány i v několika prostorách najednou, a to zejména proto, že jejich součástí byly i doprovodné

449

Vyvětrání místnosti se nařizovalo zejména proto, že by případný závan z předchozího kouření tabáku

nebo pití alkoholu překážel při seanci „čistým vlivům astrálním.“ SEZEMSKÝ, K., Památník půlstoleté činnosti ve spiritismu, 180 (Řád pro seance). 450

Např. v květnu 1919 pořádal Spiritistický spolek Bratrství v Radvanicích přednášku v Národním domě

v Dombrové (dnešní Doubrava). ZAO, PŘ Moravská Ostrava, Presidiální spisy 1914–1935, karton 1071, sign. 957. Spiritistický spolek Bratrství v Radvanicích, 2. část, folio 306; v Praze v květnu 1936 pořádala Obec spiritistů československých kulturní program ve Velkém sále Národního domu na Smíchově. Posel záhrobní, roč. 36, č. 6 (1936), rubr. Spolková činnost, 86. 451

V Praze např. Radiopalác, Merkur, Lucerna.

452

Např. v Nové Pace byl sjezd důvěrníku pro severozápadní Čechy v září 1920 pořádán ve dvoraně hotelu

Centrál na náměstí. (red). Sjezd důvěrníků spiritistických. Posel záhrobní, roč. 20, č. 9 (1920), 143.

99

kulturní akce určené jak pro delegáty sjezdu, tak i pro veřejnost. O místech konání spolkových aktivit spiritistů na Slovensku je k dispozici mnohem méně konkrétních informací, rámcově však odpovídají výše uvedenému, a to včetně využívání reprezentativních městských prostor pro pořádání přednášek.453 Pokud měl spolek svou vlastní místnost, byly většinou prostory zařízené židlemi, jedním stolem v čele místnosti pro přednášejícího, či stolem uprostřed, klavírem nebo harmoniem, příruční knihovnou, medijními obrazy umístěnými na zdech, jak vyplývá z popisů a několika málo dochovaných fotografií ze spolkové činnosti. Pravidelné seance pořádaly jednotlivé kruhy nejčastěji v soukromých domech či bytech členů. 454 V letním období se konaly seance také v zahradách či ve volné přírodě. Konání seancí není ve stanovách uvedeno doslovně, bývá skryto v obsahu činnosti popsané jako pozorování smyslů duše, zkoumání fyzických důkazů o její nesmrtelnosti atp. Že je nezbytné prostor pro konání seancí specielně přizpůsobit, zdůrazňoval už v roce 1911 Jindřich Zeman, důvěrník spiritistů na Žižkově. Kritizoval stávající situaci, kdy se spiritismem jeho přívrženci zabývali ve svých domácnostech: „hrůzou vstávají vlasy, jakým způsobem je v bytech těch pracováno. (...) v jednom bytě jsou drženy duchem kléru, modliteb až do omrzení po celé sezení, v druhém bytě zase pracují pro ukrácení dlouhé chvíle, jinde zase jen aby duchové stále budoucnost jim předpovídali...“455 Řešení vidí právě ve zřizování zvláštních místnosti, vyhrazených pouze pro konání seancí. V takovém prostředí by

453

První veřejná přednáška v Bratislavě v roce 1922 a přednášky v rámci celorepublikového sjezdu spiritistů

v roce 1929 se konaly v zrcadlové síni Primaciálního paláce. 454

Bylo častou praxí i mezi spiritistickými spolky u nás, že adresa spolku byla totožná s místem bydliště jeho

předsedy, kam byla oficiálně hlášena spolková činnost. Karel SEZEMSKÝ měl podle vzpomínky PLECHÁČE ve svém domě v Nové Pace místnost asi pro 20 osob, upravenou z bývalého skladiště. PLECHÁČ, M., Spiritismus v Podkrkonoší, 26. 455

(autor neuveden) Sjezd bratr. sdružení česko-slov. spiritů ve dnech 24., 25. a 26. prosince 1911 ve Vyško-

vě (Morava), Posel záhrobní, roč. 12 (1912), 83.

100

podle Zemana nedocházelo k rušení spiritistických seancí cizími vlivy a výsledky společných sezení by byly lepší. Spiritistické spolky, které přijaly pro svou činnost přísnější pravidla životosprávy, měly obecně vyšší nároky na prostory, v nichž se scházely. Místnosti v hostincích či restauracích a hotelech, v nichž se kouřilo, konzumoval se tam alkohol nebo maso a provozovaly se v nich různé zábavy, nebo se hrály hazardní hry, nesplňovaly jejich požadavek „čistého“, nezatíženého prostoru. Zřejmě i z tohoto důvodu měli bratislavští spiritisté456 po několik let svou spolkovou místnost v nově postavené budově YMCA457, která sice nebyla prostorem vegetariánským, ale jistě abstinentním a velmi pravděpodobně i nekuřáckým. Také se předpokládalo, v křesťanském středisku se nebudou hrát hry či provozovat zábavy, které by neodpovídaly představě spiritistů o dobrých mravech. Prostory Ymky využívali například i spiritisté v Brně 458 či Kroměříži. 459 Stejně tak je doložena spolupráce a zapůjčení sálu od Československé obce sokolské. Opakovaně měli spiritisté pro své veřejné akce zapůjčený sál od Církve československé v Brně460 a Olomouci. Tato praxe se nachází i u pražského spolku Probuzení po obnovení jeho činnosti v roce 1945, kdy hlásil úřadům jako svou spolkovou místnost sbor Církve československé. 456

Karel SEZEMSKÝ uvádí že bratislavská Jiskra měla později vlastní spolkovou místnost v novostavbě

domu rodiny Ladislava DAVIDA a otiskuje i fotografii funkcionalistického domu a v něm zařízené spolkové místnosti. SEZEMSKÝ, K. Památník půlstoleté činnosti ve spiritismu, 339, 341. Jiná zpráva to ovšem nepotvrzuje a na adrese, která je začátkem 30. let udávaná jako spolková, se v Bratislavě takový dům nenachází. 457

Spiritistická revue, roč. 7, č. 2 (1926), rubr. Slovenská hlídka, 23. Akademická YMCA v Bratislavě byla

založena v roce 1922, její spolkový dům byl slavnostně otevřen v prosinci 1923. YMCA na Slovensku [online]. [cit. 14. 03. 2011], URL: http://www.ymca.sk/historia.php. 458 459

Spiritistická revue, roč. 12, č. 9–10 (1931), 103. V přednáškovém sále Ymky se v červnu 1924 o svatodušních svátcích sešli na zemském sjezdu moravští

spiritisté v Kroměříži. Spiritistická revue, roč. 5, č. 6 (1924), rubr. Moravská hlídka, 72. 460 V

Husově sboru uspořádal v roce 1933 Vzdělávací spolek Pokrok v Brně – Zabovřeskách slavnostní aka-

demii na počest 83. narozenin T. G. Masaryka, konal se tam okrskový sjezd moravských spiritistů a v prosinci téhož roku valná hromada spolku Pokrok. Spiritistická revue, roč. 14, č. 4 (1933), rubr. Morava, 48; Posel záhrobní, roč. 33, č. 3 (1933), rubr. Činnost spolková, 45.

101

7.2. Spiritistické domy Několik spiritistických spolků v Československu provozovalo vlastní spolkový dům. Ve vnitřní komunikaci spiritistů i úřadů byly tyto budovy nazývány spiritistickými domy. Ve vztahu k veřejnosti se častěji používalo spojení dům či sál konkrétního spolku, který už většinou slovo spiritistický neobsahoval. Výstavba či koupě a úprava takového domu předpokládala určitý kapitál, což bylo příčinou, že toho mnohé spolky i přes několikaleté úsilí nedosáhly. Bratrská sounáležitost se projevovala i v této oblasti – českoslovenští spiritisté se vzájemně skládali a přispívali si vzájemně na výstavby spolkových domů či zařízení spolkových místností. 461 Navíc byly při spolcích či redakcích časopisů zřizovány společné fondy na stavbu spolkového domu.

Radvanice ve Slezsku Spiritistický spolek Bratrství v Radvanicích ve Slezsku byl až do svého formálního vzniku v roce 1920 součástí volného Bratrského sdružení československých spiritistů. Když se na sjezdu stoupenců spiritistů ve Stonavě v březnu 1914 jednohlasně rozhodlo o nutnosti vystavět ve Slezsku spolkový dům, byly pro jeho výstavbu zvoleny obce Radvanice a Petřvald.462 Z tohoto důvodu byl v témže roce založen Stavební spolek Bratrství, který měl na rozdíl od volného bratrského sdružení majetkoprávní statut a budování spolkových domů formuloval ve svých stanovách jako hlavní účel. Ve svých budoucích domech spolek stanovami zakázal „čepovati a píti alkoholických nápojů, kouření, nemravné hry, karban a chov a zabíjení zvířectva a pojídání masa.“463

461

Tak například slovenští spiritisté přispěli částkou (na náklady režijní) na sjezd v Radvanicích 1931 i na

dům slezských spiritistů právě otevřený. Spiritistická revue , roč. 12, č. 9 (1931), rubr. Slovenská hlídka, 119. 462


463


Bratrství v Radvanicích, 2. část, folio 76. Stanovy změněné po vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava

102

Do plánů na postavení spolkového domu spiritistů ve Slezsku zasáhla první světová válka. Přesto slezští spiritisté na základě médijně přijatého pokynu464 začali v létě 1914 s výstavbou a ještě týž rok ji dokončili. V domě byl zařízen přednáškový sál a konferenční místnost. Fasáda domu byla bohatě štukovaná a zdobena četnými ornamenty a symboly, např. znázorněním zvěrokruhu zodiakálních znamení, symbolem holubice či odznaku Bratrského sdružení československých spiritistů. Vyzdoben byl i přednáškový sál, v jehož průčelí stály dvě alegorické sochy.465 O několik let později hnutí ve Slezsku natolik posílilo, že na sjezdu v prosinci 1922 referoval Jan Rösner za Spiritistický spolek Bratrství, že spolkový dům už nedostačuje ani pro vlastní členy. Spolek měl v té době podle zprávy o činnosti 11 okresních středisek a evidoval mohutný nárůst členů.466 Následně na to se na valné hromadě spolku v lednu 1923 rozhodlo o stavbě nového velkého sálu, protože současné místnosti „nepojmou ani polovici členstva.“467 Mezitím byly ze sbírek spolku zakoupeny pozemky kolem současného domu a byla na nich zřízena tzv. letní zahrada, která dočasně pomáhala řešit nedostatečnou kapacitu spolkových místností. Sál přistavěný ke spolkovému domu byl slavnostně otevřen v létě 1931, kdy se konal v malé obci Radvanice celorepublikový sjezd spiritistů. Přestože se na stavbu dvorany podařilo shromáždit od dárců několik desítek tisíc korun, výstavba zadlužila radvanický spolek na několik let. O tom svědčí nenápadná zmínka uveřejněná koncem roku 1932 ve Spiritistické revui s nabídkou odprodeje tzv. cihlenek468 a komentářem, že „až bude nová budova (zejména kvůli odstranění pojmů, které odkazovaly na bývalé uspořádání v rámci Československé republiky), již neobsahují zákaz konzumace masa ve spolkových domech. ZAO, PŘ Moravská Ostrava, Presidiální spisy 1914–1935, karton 1071, sign. 957. Spiritistický spolek Bratrství v Radvanicích, 1. část, folio 18. 464


465

Tamtéž, 45.

466

(bez autora) Náš sjezd v Praze. Spiritistická revue, roč. 3, č. 2 (1922), 17.

467

Spiritistická revue, roč. 4, č. 3 (1923), rubr. Slezský věstník, 36.

468

„cihlenky“ byly nabízené v hodnotě 1,- a 5,- Kč a zřejmě se jednalo příspěvek na dům, nikoli o podíl.

103

vyplacena nebo alespoň dluh snížen na míru nižší, nebudeme žádati o podporu. Nečinili jsme toho nikdy, naopak podporovali jsme, kde toho jen bylo potřebí.“469 Nově postavený sál byl zařízen jako divadlo s jevištěm a hledištěm a pořádaly se v něm ve třicátých letech minulého století kromě inscenací spiritistických her a koncertů i mnohé další kulturní a spolkové akce včetně přednášek pro veřejnost s promítáním diapozitivů. 470 Kapacita nového sálu byla 500 sedadel. 471 Kromě toho byl stále v provozu i původní sál. O tom, jak byl tento dům zařízen, napovídají částečně dochované fotografie z přednášek či představení, uveřejňované zejména ve Spiritistické revui. Celkový obraz dokresluje čtení soupisu inventáře, který byl proveden při zabavování majetku státem v roce 1951.472 Spiritistický spolek Bratrství v Radvanicích postavil v roce 1921, rok po založení měsíčníku Spiritistická revue, i vlastní redakční budovu, v níž byly kromě redakce a administrace časopisu vybudovány i malé byty pro redaktora a předsedu spolku. Spolkový dům i redakční budova dodnes stojí a nacházejí se na správním území Ostravy – Radvanic. Minulost spiritistického spolku připomíná jen původní motto473 na fasádě rodinného domku, v němž kdysi sídlila redakce Spiritistické revui a který jeho současní majitelé udržují s vědomím tohoto odkazu. Podoba spolkové budovy a velkého sálu byla několika stavebními zásahy v uplynulých letech výrazně změněna.

469

Spiritistická revue roč. 13, č. 11 (1932), rubr. Slezský věstník, 132.

470

Inzerováno jako přednášky „se světelnými obrazy“.

471


472

Celkem 488 různých židlí, včetně 22 řad sklápěcích sedadel, 2 azbestové plenty, jeviště s elektrickými

kabely a lany, opona, stropní osvětlovací tělesa, skříně s rekvizitami, 2 pianina, 2 harmonia, další hudební nástroje a stojany na noty, obrazy atd. PŘ Moravská Ostrava, Presidiální spisy 1914–1935, karton 1071, sign. 957, Spiritistický spolek Bratrství v Radvanicích, 1. část, folio 107. 473

„Staré-li poznáš, po novém toužíš.“

104

Ostrava – Mariánské Hory Vlastní dům se podařilo vybudovat i spolku Život v Moravské Ostravě. Vzhledem k tomu, že jeho spolkový časopis neotiskoval fotografie, podoba tohoto domu není z dostupného materiálu doložitelná. Podle popisu se jednalo o dvoupatrový dům, „v přízemí s místnostmi pro veřejnou činnost a v druhém patře pro potřebu spolku a jeho soukromou činnost. První patro je zřízeno k obývání ...“ 474 Se stavbou začal spolek ve druhé polovině roku 1924 475 a dokončena byla v létě 1925.476 Její realizace však členy spolku velmi zadlužila.477 Dům byl postaven v Mariánských Horách, dnešní městské části Ostrava, a jednalo se pravděpodobně o „dům se sálem“ 478, v němž se scházela původní pobočka spolku Život a kam se oficiálně následně přesunulo i sídlo spolku. Karel Sezemský, Miroslav Plecháč ani Jan Rösner dům spolku Život v Moravské Ostravě ve svých souhrnných pracích neuvádějí. Důvod shledávám v tom, že spolek Život v době, kdy stavěl svůj spolkový dům, už s hnutím organizovaným po linii B.S.Č.S. neudržoval kontakt. Když se spolek Život později k této spolupráci vrátil, dům už v důsledku předchozích vnitřních konfliktů ve vedení spolku nevlastnil.479 Členové pobočky spolku Život v Loukách ve Slezsku se scházeli v soukromém domě jednoho ze svých členů, který v něm při jeho výstavbě v roce 1924 postavil i „velký sál ke svým schůzkám a menší pokoj ku práci.“480 O další takové místnosti vybudované zvlášť pro setkávání spiritistů se zmiňuje 474

Život, roč. 3, č. 12 (1924), rubr. Věstník organizační a spolkový, 143–144.

475


476


477

Dům byl z poloviny zatížen hypotékou, další část nákladů pokrývali členové spolku dlužními úpisy či

podíly. Život, roč. 3, č. 8 (1924), rubr. Zprávy spolkové, 95. 478

Život, roč. 4, č. 1 (1925), rubr. Spolkový věstník, 13–14.

479 ZAO,

PŘ Moravská Ostrava, Zápisy ze schůzí (1912-1944), karton 1195, pr. 2664. Náboženské sekty.

Veřejná náboženská shromáždění. Zpráva. (1930). 480


105

také předseda spolku Život Ferdinand Kučera. Tento dům v jedné z vesnic ve Slezských Beskydech popisuje v roce 1925 jako nové bílé stavení s byty po obou stranách, mezi nimiž byla „zvláště upravená nová místnost, jen pro zasedání.“481

Olomouc Vzdělávací spolek Vesmír v Olomouci měl od začátku roku 1921 v nájmu místnost se sálem v Úřední čtvrti. 482 V roce 1923 spolek oznamoval, že kupuje dům, v němž měl doposud pronajaté místnosti.483 Tento plán zřejmě přerušilo úřední zrušení spolku v roce 1924. V září 1937 již přejmenovaný na Vzdělávací spolek Havlíček slavnostně otevírá dům „Havlíček“, „spiritistický dům v hanácké metropoli.“484 V té době už se spolek na veřejnosti výrazně profiloval jako loutkoherecký soubor a tomuto zaměření bylo přizpůsobeno i zařízení spolkového domu. Již fotografie ze sjezdu pořádaného ve spolkové místnosti ve 20. letech minulého století dokládá, že hlavní sál byl uzpůsobený jako menší divadlo s jevištěm s kulisami. O dalších osudech domu není ze zpracovaných zdrojů nic známo. Pouze se při otevření spolkového domu a také při vzpomínce na činnost předsedy spolku Jakuba Schneidera uvádí, že Spolek Havlíček svůj dům při jeho slavnostním otevření v roce 1937 „věnoval veřejnosti.“485

481

(red.) „Číslo 38“. Život, roč. 4, č. 9 (1925), rubr. Různé zprávy, 141.

482

Spiritistická revue, roč. 3, č. 2 (1922), rubr. Moravská hlídka, 23. Tuto skutečnost potvrzuje i údaj v Adresáři

Velké Olomouce a okolí. Olomouc z roku 1921. Pod částí „Nová ulice – Zelená ulice – Úřední čtvrť“ figuruje v seznamu pod položkou „Spolky“ i „Spolek Vesmír”. Op. cit, 230. 483


484

VANĚK, H., Po bratislavském sjezdu do další práce. Posel záhrobní, roč. 37, č. 10 (1937), 138.

485

KUCHAŘ, J., RÖSNER, J., Moravský veřejný pracovník Jakub Šnajdr padesátníkem. Psychická revue, roč.

40, č. 12 (1939), 141.

106

Bzenec Dům v Bzenci, postavený Vzdělávacím spolkem Světlo486, byl podle Hynka Vaňka první spiritistický dům na Slovácku. Jeho vznik Karel Sezemský datuje na květen 1928487 a dodává, že „místnost“ spolku zapůjčil bezplatně jeho předseda A. Terman. 488 Podle uveřejněné fotografie se jedná o malý jednopodlažní domek s nápisem „VZDĚL. SPOLEK SVĚTLO“ umístěným na přední fasádě. Zajímavá je v této souvislosti stručná zmínka D. Kulaviakové, že spiritisté v Bzenci půjčovali své spolkové prostory k bohoslužbám Církvi československé: „... od roku 1924 byly bohoslužby většinou v sokolovně, někdy také v místnosti spiritistů zvané Světlo.“489

Uherský Ostroh Další spolkový dům na Slovácku měla v Uherském Ostrohu pobočka ostravského spolku Život, která u příležitosti otevření své spolkové budovy uspořádala v srpnu 1932 slavnost za účasti zástupců spiritistických spolků z mnoha míst v republice a uskutečnila se v něm i schůze Ideové jednoty.490 Ani v tomto případě se nejednalo o novostavbu, ale o zakoupený domek upravený pro spolkové účely.491 V Uherském Ostrohu působila také pobočka olomouckého spolku Vesmír, nemáme však informaci, zda byli s Dušezpytným spolkem Život v kontaktu, resp. zda např. využívali jejich spolkový dům pro své aktivity.

486

VANĚK, H.., Co nového na Moravě. Spiritistická revue, roč. 12, č. 9 (1932), 98.

487


488

Tamtéž, 184.

489

KULAVIAKOVÁ, D., Církev československá na jižní a jihovýchodní Moravě v letech 1939–1945. [online] Magis-

terská diplomová práce. Masarykova univerzita v Brně, Filosofická fakulta, Historický ústav, 2010 [cit. 02. 01. 2012]. URL: http://is.muni.cz/th/152577/ff_m/Cirkev.txt.. 490

VANĚK, H., Co nového na Moravě. Spiritistická revue, roč. 13, č. 9 (1932), 98.

491 Spiritistická

revue, roč. 13, č. 7 (1932), rubr. Slezský věstník, 84.

107

Další spiritistické domy Záměr vybudovat nebo koupit vhodný dům pro svou činnost měly i mnohé další spiritistické spolky a ukazuje se průběžně na základě jejich zpráv a žádostí o finanční pomoc, jak náročné bylo tyto snahy realizovat. 492 Stavbu spolkového domu si jako jeden ze svých cílů vytyčili např. i spiritisté v Ločenicích v jižních Čechách. Zda se jim nakonec podařilo dům postavit a zda jej využívali, o tom se přímé zprávy ve spiritistickém tisku nedochovaly. Víme pouze, že v roce 1924 zástupci spolku děkují prostřednictvím Spiritistické revue všem přispěvatelům, kteří jim umožnili pokračování ve stavbě spiritistického domu.493 Vlastní dům určený pro spolkovou i veřejnou činnost dostavěla v létě 1937 Jednota Komenský v Chrudimi.494 Tento dům byl během druhé světové války zabrán německými okupanty a po válce byl vrácen spolku zpět do užívání. 495 Své spolkové domy v Čechách postavili i němečtí spiritisté. 496 Na základě jejich kontaktů s československým hnutím máme podrobnější informaci jen o domě ve Svobodě nad Úpou, postaveném zřejmě krátce před rokem 1930.497 O záměru této stavby referuje Spiritistická revue koncem roku 1924 a uvádí, že němečtí spiritisté v ČSR chtějí koupit větší pozemek a „činí přípravy k postavení společného domova někde na úpatí Krkonoš. 498 Na sjezdu spiritistů v Brně v červnu 1927 referuje J. Kahler, redaktor Die Glocke a předseda německého spi492

O tuto pomoc ostatních spiritistů žádal i jeden z nejstarších spiritistických spolků u nás Pravda v Plavech,

který se kvůli nemajetnosti svých členů nemohl stavbu dovolit, přitom jim členů přibývalo a potřebovali větší prostory. Spiritistická revue, roč. 14, č. 11 (1933), rubr. Čechy, 132. 493

Spirirtistická revue, roč. 5, č. 2 (1924), rubr. Organisační věstník, 48.

494


495

Psychická revue, roč. 23, č. 4 (1947), rubr. Organisační věstník.

496

Podle informace uveřejněné na webových stránkách města Svoboda nad Úpou měli svůj dům i němečtí

spiritisté v Horním Maršově u Trutnova, další lze předpokládat zejména v západních Čechách. 497

PLECHÁČ datuje postavení německého spiritistického domu ve Svobodě nad Úpou až do roku 1930.

PLECHÁČ, M., Spiritismus v Podkrkonoší, 10. V témže roce je už uveřejněna fotografie novostavby v SEZEMSKÉHO Památníku půlstoleté činnosti ve spiritismu, 12. 498

Spiritistická revue, roč. 5, č. 9 (1924), rubr. Různé zprávy, 108.

108

ritistického spolku, že se chystají příští rok postavit spolkový dům jako středisko všech německých bratrů a připodobňuje tento dům ke spiritistickému domu v Radvanicích.499 V polovině třicátých let minulého století byl v Andělské Hoře na Bruntálsku postaven dům německých spiritistů, jehož dokončení bylo oznámeno čtenářům Spiritistické revue s informací, že v něm lze příležitostně přenocovat, pokud se dotyční prokáží legitimací člena některého „bratrského“ spolku.500

Plán stavby spiritistického domu v Praze Touha postavit společný „dům českých spiritů“ zaznívala už v prvních letech 20. století a jedním z prvních návrhů jeho realizace bylo, aby měl dům jednu místnost pro muzeum medijních prací a další prostory k pronájmu spolkům, které pracují na podobných snahách jako spiritisté.501 Otázku spolkového domu otevřelo v roce 1919 Bratrské sdružení československých spiritistů v Praze. Bělohradského pražský spolek Průkopník si postavení spiritistického domu v Praze vytkl jako jeden ze svých hlavních cílů a tuto skutečnost deklaroval i ve svém názvu, žádný konkrétní pokrok v této věci však není zaznamenán. V roce 1923 místopředseda pražského spiritistického spolku Vesmír Josef Stehlík konstatuje, že většina spolků se musí scházet či konat přednášky v hostincích nebo tanečních sálech, a to „neslouží nikdy k důstojné práci a myšlenkám, jež nosí v sobě spiritismus.“502 Byl přesvědčen, že rozvoji a sjednocení

499

SEZEMSKÝ, K., Památník půlstoleté činnosti ve spiritismu, 210–211.

500

Spiritistická revue, roč. 16, č. 8 (1935), 104 (fotografie s popiskou).

501

(autor neuveden) Náš Dům! Náš Dům!, Posel záhrobní, roč. 7, č. 6 (1907), 85–86.

502

STEHLÍK, J., Otevřený list všem přívržencům spiritismu v Československé republice, Spiritistická revue,

roč. 4, č. 12 (1923), 139.

109

spiritistické práce v Praze by pomohlo, kdyby spiritisté měli svůj „Společenský dům českých spiritistů v Praze“503 O tom, jakou podobu by měl mít takový dům, proběhlo několik diskusí zejména v souvislosti s jeho plánovanou stavbou v Praze. Překvapivé je, že se jejich obsah soustředil pouze na funkce budovy a financování stavby, nikoli na její vnější podobu, výzdobu či symboliku. Bylo založeno i několik sbírkových fondů pro postavení společného domu v Praze, k realizaci tohoto záměru však nikdy nedošlo.

503

Tamtéž.

110

8. Organizační pokusy o jednotu hnutí Způsob organizace československého spiritistického hnutí nebyl dosud zpracován. Dobově či současně byly souhrnně publikovány pouze útržkovité informace, které se zpravidla věnují existenci Bratrského sdružení československých spiritistů. Následující rekonstrukce vnitřního formování spiritistického hnutí, jeho postup, tendence, konkrétní návrhy a realizace jsou výsledkem dlouhodobého zpracovávání dílčích dat.

8.1. Pražské schůze stoupenců spiritismu (1895–1898) O tom, že by se spiritisté v českých zemích měli sjednotit a organizovat, se poprvé oficiálně jednalo v Praze v červnu 1895 za účasti asi 300 osob.504 V pomyslném evropském měřítku je to o několik desetiletí později než v Anglii, Francii či Německu, kde tou dobou již existuje několik spiritistických organizací. Svolání této schůze inicioval Jaroslav Janeček505, který v té době vydával první český spiritistický časopis Hvězda záhrobní. Schůze se usnesla, že bude založen „svaz spiritů českých“, a to buď podle severočeských jednot spiritistů, nebo na základě stávajícího spolčovacího zákona.506 Tehdy byl podle Karla Sezemského učiněn návrh na založení Bratrského sdružení.507 Další schůze, svolaná v srpnu 1895 do Semil, byla ještě před svým zahájením úředně rozpuštěna zástupcem okresního hejtmanství. 508 Na to František Ježek

504

(autor neuveden) Historie spiritismu a jeho vývoj., 43. Přítomna byla např. i Marie VOTOČKOVÁ z Jestřábí,

která měla médijní projev. SEZEMSKÝ, K,. Památník půlstoleté činnosti ve spiritismu, 19. 505

(autor neuveden) Kousek historie, Okultní a spiritualistická revue, roč. 1, č. 1 (1921), 36.

506

(autor neuveden) Historie spiritismu a jeho vývoj, 43.

507


508

„Shromáždění bylo veliké. Nelze určiti přesně počet osob, které v sále hotelu Slavie se shromáždily, tím

méně lze určit počet těch osob, které nemohouce se dostati do sálu, plnily veškeré chodby a schodiště prostranné budovy. Můžeme směle říci, že nejméně 700 osob se sešlo, a počet tento padá tím víc na váhu,

111

svolává v březnu schůzi do Dvora Králové. Ta se uskutečnila za účasti 420 osob včetně zástupců z řad německých spiritistů z okolí Trutnova509 a přijala následující rezoluci: „My na důvěrné schůzi dne 22. března 1896 ve Dvoře Králové shromáždění prohlašujeme: 1. Že hlásíme se veřejně a otevřeně ke spiritismu; 2. že z učení, které spiritismus hlásá, činíme své přesvědčení náboženské; 3. že spiriticky chceme a budeme žíti a 4. že obrali jsme si za úkol domáhati se volného a nerušeného konání našich spiritických modliteb. Prohlašujeme dále, že uznáváme nad svými city náboženskými svrchovanost Boha a jinak bezpodmínečné svrchovanosti státu. Ač nevzdáváme se jako občané státu jím nám poskytnuté ochrany právní a zákonné, přece bude naší snahou, abychom výkonnou moc obmezili na míru nevyhnutelnou a nejmenší a prohlašujeme zákon svrchované lásky evangelické za vodítko našeho poměru k bližnímu. Prohlašujeme dále, že zřízení, každý druh svobody uskutečňující, přijímáme za své a že budeme z těchto zřízení vždy pro sebe vyvozovati příslušné důsledky. Práv nám příslušejících chceme se domáhati vždy cestou zákona. Nechceme být jeho rušiteli a nechceme též v našem přesvědčení rušeni“510 Diskuse o budoucí podobě sdružení se uskutečňovaly i na dalších důvěrných schůzích. Podkrkonošští spiritisté nakonec přijali návrh, že prozatím nebudou zakládány spolky, protože pokud přiznají spiritistickou tendenci, nebudou c.k. úřady schváleny. Bylo tedy rozhodnuto nadále se scházet v užších kroužcích

poněvadž veškeří shromáždění byli věrní a oddaní stoupenci spiritismu.“ (autor neuveden) Historie spiritismu a jeho vývoj, 48. 509


510

(autor neuveden) Historie spiritismu a jeho vývoj, 47–48.

112

a organizaci vytvořit jen tzv. ideální511, tedy existující pouze imaginárně. Souběžně byla taková uskupení nazývána jako „volná.“ Po předchozích komplikacích s úřady ohledně konání plánované veřejné schůze v Semilech se nakonec v dubnu 1897 konala v Praze druhá velká schůze příznivců spiritismu a podle komentáře Karla Sezemského se lišila od té první tím, že „postrádala onoho hlubokého procítění duševního a proto ku žádnému usnesení hlubšímu nedošlo“, nebylo ani „připuštěno žádné medijní sdělení.512 Náhled z jiné strany přináší s odstupem let pražská spiritualistická frakce uskupená kolem Společnosti pro psychická studia, která sděluje, že už na této druhé schůzi se snahy iniciátora Jaroslava Janečka začaly bortit kvůli jednotlivcům, kteří chtěli prosadit vlastní cíle.513 Z kontextu plyne, že se jednalo o Karla Sezemského a jím prosazované pojetí, které bylo spiritisty z tehdy tvořícího se pražského spolku Život 514 odsuzováno jako „klerikální. 515 Rozklad prvotní ideje Janečkovy byl podle nich „dokonán“ ukončením vydávání časopisů Hvězda záhrobní516 a Život 517 a založením časopisu Posel záhrobní.518 Další velká schůze českých spiritistů, kterou Sezemský nazývá i „sjezdem“, se konala v září 1898 v Praze a hlavním programem bylo opět jednání o budoucí podobě sdružení. Tehdy Sezemský navrhoval, aby byl ve všech místech zřízen spiritistický spolek pokud možno se samostatným vedením a jeho důvěrníci

511

(autor neuveden) Posel záhrobní, roč. 12, č. 6–7 (1912), 90.

512


513

(autor neuveden) Kousek historie, Okultní a spiritualistická revue, roč. 1, č. 1 (1921), 36.

514

Stanovy Společnosti pro pěstování všeobecných vědomostí „Život“, byly schválené v květnu 1897, t.j. měsíc po této

schůzi. (autor neuveden) Historie spiritismu a jeho vývoj, 50. 515

Takto tento konflikt podává v dopise Karlu SEZEMSKÉMU Stáňa BĚLOHRADSKÝ, tehdejší člen

spolku Život v Praze. BĚLOHRADSKÝ, S. Milený bratře! Posel záhrobní, roč. 11 (1911), Příloha, 10. 516

Titul vycházel v letech 1894–1897, další Janečkův časopis Nové Slunce, vydávaný od roku 1903, navazoval

na předchozí ročníky Hvězdy záhrobní jako roč. 4. 517

Titul vycházel v letech 1897–1899.

518

(autor neuveden) Kousek historie, Okultní a spiritualistická revue, roč 1, č. 1 (1921), 37.

113

se scházeli ke společným poradám.519 Tento princip později tvořil základní strukturu B.S.Č.S. Výsledek schůze Sezemský nekomentuje, pouze se vyjadřuje k její účasti, která byla „skrovná.“ Na této schůzi však byli kvůli závaznosti obsahu jednání záměrně pozváni pouze přední činitelé hnutí.520 Ohledně organizace spiritistů v zemi přijala schůze následující postup: „Všude, kde spolek vzdělávací založiti lze, budiž založen. Všechny spolky naše nechť nesou stejná jména, účel jejich budiž stejně vytčen a jednání v nich budiž vedeno stejným způsobem a stejnou formou.“521 O společném názvu těchto spolků mělo být teprve rozhodnuto. Jednoty mezi spolky mělo být dosaženo tím, že si 1) budou vzájemně vyměňovat texty svých přednášek; 2) každý spolek zvolí 2-3 důvěrníky, kteří se stanou členy samostatného spolku a budou konat několikrát ročně na různých místech své poradní schůze. Tento samostatný spolek důvěrníků měl mít vlastní stanovy. Bylo rozhodnuto, že spiritisté nebudou na veřejnosti tajit svou příslušnost k hnutí a budou nosit k tomu účelu navržený odznak. Tiskovým orgánem českých spiritistů byl zvolen časopis Život.522

8.2. První návrhy o podobě společné organizace (1901–1908) Janečkova Hvězda záhrobní zanikla brzy po vzniku časopisu Život a ani její nástupnický časopis Nové Slunce, vydávaný opět Jaroslavem Janečkem, nevycházel dlouho. To byl ostatně osud hned několika časopisů se spiritistickou tendencí, které byly v Čechách vydávány. Mezitím začal Karel Sezemský koncem roku 1900

519


520


521


522

Tamtéž.

114

vydávat ještě z Prahy měsíčník Posel záhrobní s podtitulem Spiritistický časopis věnovaný záhadám duševním, který se i přes finanční problémy a světovou válku udržel čtyři desetiletí. V listopadu 1901 byla redakce a administrace Posla záhrobního přestěhována do Hrabačova u Jilemnice, později do Nové Paky. O důvodu stěhování z Prahy do Podkrkonoší, jednoho z tehdejší spiritistických „ohnisek“, se Karel Sezemský přímo nezmiňuje. Z počátečních spiritistických schůzí koncem století je však zřejmé, že trend, kterým se spiritismus v Praze začal ubírat, nebyl Sezemskému blízký. Mezitím se uskutečnilo několik dalších, zpravidla hojně navštívených důvěrných schůzí českých spiritistů. 523 Důvěrné schůze ve Dvoře Králové v květnu 1903 se účastnilo i sedm zástupců ze Slezska.524 O otázce sdružování se diskutovalo už několik let a jak to formuloval jeden z tehdejších účastníků: „při každé příležitosti, kde a kdykoli se taková naskytla.“525 Zpočátku se k založení spiritistické organizace jako spolku nestavěli spiritisté jednotně. Proběhlo mnoho diskusí, během nichž už krystalizovaly i jednotlivé pozdější tendence ve směřování hnutí. Často sdíleným postojem bylo, že je potřeba sjednotit se „ideálně“, duševně, vnější forma že není důležitá a vzhledem ke stávajícímu politickému uspořádání ani příznivá ke vzniku spiritistických spolků. Oproti tomuto názoru zaznívalo, že je potřeba se více angažovat ve společnosti: „Vše, co o nás veřejnost ví, je to, že jsme. Jací jsme, toho o nás neví a nedoví se toho, dokud my jí to nepovíme sami.“526 Vzdělávací a osvětová činnost by však nebyla možná bez řádné organizace. Zákon o právě spolčovacím z roku 1867 sice povoloval zřizování spolků v zemích tehdejšího rakousko-uherského mocnářství, pokud však byl účel spolku vyhod-

523

Např. důvěrná schůze konaná na jaře 1901 ve Cvrčovicích na Kladensku za účasti asi 200 osob. (red.)

Důvěrná schůze. Posel záhrobní, roč. 1, č. 8 (1901), 128. 524


525

(autor X. Y.) Jak se sdružovati? Posel záhrobní, roč. 3, č. 7 (1903), 109.

526

(autor X. Y.) Jak se sdružovati? Posel záhrobní, roč. 3, č. 7 (1903), 110. (text kurzívou je součástí originálu)

115

nocen jako státu nebezpečný, jeho vznik nebyl povolen. 527 Toto ustanovení se nezměnilo ani po vzniku ČSR. Říšský zákoník zaručoval rakouským státním občanům528 svobodu svědomí a víry a umožňoval „domácí vykonávání náboženství“ i přívržencům vyznání, které není zákonem uznáno. Nález říšského soudu z roku 1880 však již toto praktikování povoluje pouze osobám, které se k tomuto konkrétnímu vyznání přihlásily.529 To byl ostatně důvod „pronásledování“ spiritistů na území Rakouska-Uherska, opakovaně připomínané pamětníky počátků spiritismu u nás po vzniku ČSR. Okresní hejtmanství v některých regionech postupovala ještě přísněji a v reakcích na šíření spiritismu zakazovala na základě císařského nařízení z roku 1854 konání jakýchkoli spiritistických schůzí. Takové případy jsou popsány např. v roce 1902 na Jilemnicku530 a v roce 1904 na Strakonicku.531 I když tedy spiritisté zpočátku nebyli většinově nakloněni vytváření organizace, ukazovalo se to postupně jako nezbytné pro sjednocení postoje a upevnění jejich místa ve společnosti. Podkrkonošští spiritisté se v květnu 1903 usnesli, že založí bratrské sdružení, ale „beze všech zevních forem.“532 Tento návrh obsahoval poprvé v historii spiritismu v českých zemích plán na vypracování „spiritistického vyznání.“533 Veřejně se přihlásit k tomuto vyznání by totiž i spiritistům, kteří byli občany Rakouska527

106/1867, Zákon, daný dne 15. listopadu 1867, o právě spolčovacím, § 6. Systém ASPI [online]. © 2009

Wolters Kluwer ČR, a.s. [cit. 21.01.2011]. URL: http://www.systemaspi.cz/. 528

Tedy i rakouským občanům žijícím na území Čech, Moravy a Slezska.

529

(autor X.Y.) Jak se sdružovati? Posel záhrobní, roč. 3, č. 7 (1903), 109.

530


531

Nové Slunce, roč. 5 (2), č. 3 (1904), 35.

532

(autor neuveden), Milení Bratři! Posel záhrobní, roč. 3, č. 9 (1903), 142.

533

V tomto návrhu se počítalo předložit vládě právě připravovaný Katechismus spiritismu. Další informace

nejsou k dispozici a nelze ani konstatovat, že se jedná o týž katechismus, který v roce 1903 vydal Karel SEZEMSKÝ. Tento nesehrál v hnutí stěžejní roli, není na něj v souvislosti s formulacemi zmíněného „vyznání“ či prohlášení odkazováno. (autor) Katechismus spiritismus a Historie spiritismu a jeho vývoj. Spiritická ústřední knihovna, Serie II, sv. XII. Hrabačov, 1903.

116

Uherska, umožnilo zákonem deklarovanou svobodu vyznání. V rámci návrhu ohledně vzniku tohoto volného sdružení měli být voleni zástupci ze všech spiritistických kruhů, kteří se minimálně jednou ročně měli účastnit společných porad v nejbližším okresním či krajském městě. Na těchto poradách měl být volen zástupce pro společné schůze krajů či větších měst českomoravských. Tito zástupci si měli následně na důvěrné schůzi ze svého středu volit šest „nejčelnějších a nejobětavějších“ členů, jejichž úkolem bylo zastupovat a hájit zájmy tohoto volného bratrského sdružení na veřejnosti i vůči úřadům.534 Konkrétní návrh ohledně organizace spiritistického hnutí zaslala i skupina pražských spiritistů. Vyzvala cestou Posla záhrobního ke svolání společné velké schůze do Prahy u příležitosti uctění památky mistra Jana Husa dne 5. července 1903, kdy měl být v Praze z iniciativy Spolku pro zbudování pomníku Mistra Jana Husi (1890) položen základní kámen pomníku na Staroměstském náměstí. Tuto událost chápali spiritisté jako „svátek celého národa českoslovanského“ a navrhovali ustanovit k tomuto památnému datu i základ svazu českých spiritistů.535 Jak vyplynulo z jejich dalšího oznámení, byla to iniciativa spolku Život v Praze536, o níž už další informace nebyly cestou Posla záhrobního publikovány. Jedna ze skupin stoupenců spiritismu ve Slezsku prosazovala již od počátku poměrně přísné zásady a jasně formulovala své představy o tom, jakým směrem se má ubírat spiritistická práce. V roce 1907 na své poradní schůzi tito slezští spiritisté konstatovali, že dřív než se utvoří jakékoli sdružení, musí se spiritismus vnitřně očistit, protože: 1. „Duchové učí nás v prvé řadě „Přemáhati vášně“ – takže pravým spiritou nemůže být „žádný vášnivý pijan, kuřák, karbaník, smilník a.t.d.“

534

(autor neuveden) Milení Bratři! Posel záhrobní, roč. 3, č. 9 (1903), 142.

535

pseud. Hlasy z Prahy, Spiritisté! Posel záhrobní , roč. 3, č. 8 (1903), 126.

536

(autor neuveden) Provolání. Posel záhrobní, roč. 9, č. 9 (1903), 137.

117

2. „Duchové učí nás obětavosti, střídmosti, lásce, skromnosti, nesobeckosti“ – takže kdo např. zabíjí zvířata a jí maso, není spirita“ 3. „Všichni ti, kteří trpí pod jhem jakékoliv církve, nemohou a nejsou spirité, neb Bůh nechce mít otroků, ale duchů volných.“537 Pro další rozvoj spiritismu ve Slezsku bylo na základě těchto článků přijato usnesení, že kdo chce být „pravý spirita“, musí splnit následující požadavky: „1. Nesmí být pijan lihových nápojů, 2. žádný kuřák, 3. karbaník, 4. smilník, 5. musí být vegetarian, 6. nesmí přináležet k žádné sektě náboženské, 7. musí žít ctnostně a mravně.“538 Ti, kteří tyto podmínky nebudou splňovat, i když by se nadále chtěli účastnit společného spiritistického dění, mohli se považovat pouze za příznivce spiritismu. Když byl v roce 1920 v Radvanicích ve Slezsku oficiálně zakládán Spiritistický spolek Bratrství, formuloval ve svých stanovách požadavky na členy obsahově téměř identicky s výše uvedenými.539 Takto přísně nastavená pravidla však nebyla přijatelná pro všechny spiritistické skupiny ve Slezsku a vyvolala další diskusi. Ta se uskutečnila na „konferenci

537


538

Tamtéž.

539

ZAO, PŘ Moravská Ostrava 1914–1935, karton 1071, sign. 957. Spiritistický spolek Bratrství

v Radvanicích, 2. část, folio 76nn.

118

stoupenců spiritismu“, konané v srpnu 1908 v Loukách na Těšínsku za účasti 70 osob.540 Jako výsledek jednání bylo přijato, že: -

třemi základními složkami spiritismu jsou reinkarnace, karma a všeobecné bratrství,

-

je nutná syntéza náboženství s vědou – to je spiritismus,

-

v otázkách vegetariánství se má zachovat neutrálnost,

-

v otázce bezkonfesijnosti má být ponechána volnost (i když se k ní silně přikláněli: „Má-li být spiritismus živlem moderním, odpovídajícím rozumu, nechť má i své členstvo moderní“541),

-

chování spiritistů k jiným spolkům, např. konkrétně theosofickým, Volné myšlence, sociálním demokratům, má být kladné,

-

spiritismus se má šířit výstavami, literaturou, podporou časopisu, výchovou.

V rámci jednání na zmíněné konferenci byl předložen i návrh na sjednocení kruhů po způsobu „důvěrnické organizace.“ Podle tohoto návrhu by se důvěrníci jednotlivých kruhů scházeli ke společným jednáním na podobných konferencích.542 Zdá se, že tento návrh zatím nepočítal pro Slezsko s oficiálním zakládáním spolků, předjímá však budoucí okrskové schůze důvěrníků kruhů a spolků. K založení společné organizace se ještě v roce 1908 spiritisté v českých zemích nestavěli kladně a podle Hynka Vaňka souhlasil za Moravu jen spolek v Uherském Ostrohu.543

540


541

Tamtéž, 172 (text závěrů byl pro účel této práce výrazně zestručněn).

542


543


119

8.3. Bratrské sdružení československých spiritistů (1910/1912) První velký sjezd spiritistů z českých zemí se podle Sezemského konal v květnu 1910 v Nové Pace za účasti zástupců německých, českých, moravských a slezských. Tam také padlo usnesení založit „ideální“ organizaci se střediskem v Nové Pace. Touto měla být Bratrská jednota českoslovanských spiritistů v Nové Pace, Čechy.544 Zájemci o členství byli vyzváni, aby se hlásili na její adresu, totožnou se sídlem redakce Posla záhrobního a bydlištěm Karla Sezemského. Už tehdy bylo rozhodnuto, že členům této jednoty budou vydávány legitimace.545 Na navazující důvěrné poradě v srpnu bylo utvořeno Sdružení Českoslovanských spiritů a byl přijatý jeho Řád.546 Řád strukturoval spolupráci od úrovně nejnižšího článku a stanovil povinnosti funkcionářů sdružení. Členství bylo rozděleno na řádné a přispívající, vstup do sdružení byl umožněn už osobě starší 14 let (což byla v době přijetí Řádu zákonem stanovená věková hranice pro možnost svobodné volby vyznání). Vnitřní nároky na členy a ideový základ sdružení, tzv. nauku, Řád formuloval v poměrně obecném duchu: členem se mohla stát jen „mravně vyspělá osoba (...) neb i ten, kdo dobrý úmysl má se takým státi a uznává nauku spiritistickou, pečuje o její rozšíření, sdružení mravně i hmotně podporuje a žádného nečestného činu se nedopouští.“547 Řádní členové se měli stát abstinenty a omezit co nejvíce kouření, dokud sami nedospějí k tomu, že tento návyk opustí. Podobný postup předpokládá Řád i u požadavku bezkonfesijnosti: „Každý člen bratrstva, který jen částečně pronikl 544

(red.) Posel záhrobní, roč. 10, č. 3 (1910), 201.

545

Legitimace sdružení měly plnit stejnou funkci, jak ji známe z jiných spolků – prokázání své příslušnosti

ke spolku či sdružení, aby bylo zamezeno vstupu nečlenů na vnitřní spolkové činnosti, nebo i bezplatnému vstupu nečlenů na akce pořádané pro veřejnost. 546

(autor neuveden) Všem lidem dobré vůle! Posel záhrobní, roč. 11, č. 1 (1911), 15.

547


120

duchem svým spiritistickou nauku, uzná, že nemůže přináležeti k žádné církvi, a proto zní vystoupí.“ 548 Bod číslo VII Řádu vysvětluje „Nauku spiritistickou“ a z výkladu je evidentní, jaký to byl ve své době nesnadný úkol. Spíše než věrouka, vyznání víry či definice je to vysvětlení převyprávěním toho, co je „nauka spiritistická“ a co vnáší do životních postojů jejích stoupenců. Tato nauka je vyjádřena v deseti volných nečíslovaných odstavcích, z nichž pro představu o její formě a obsahu uvádím první dva. Jejich formulace navazují na název bodu „Nauka spiritistická“: „Tato nám dává víru a pochopení v skutečnou jsoucnost Boží, ve věčný život Ducha a též jeho zasahování do hmotného světa. Na tomto základě nás přivádí k nejdokonalejší mravnosti milování svých bližních i veškerého tvorstva tou čistou neposkvrněnou láskou, kterou jest sám Bůh. – Plněním této sbratřuje se veškeré lidstvo na celé zeměkouli a sdružuje v jedinou velikou rodinu, která jen jediného Otce, Pána a vládce uznává: „Boha“ a přičiňuje se plniti zákona Jeho: „Co nerad máš, nečiň i jinému!“549 Zjednodušeně je stanoven základní rámec spiritismu: existence duše po smrti a možnost jejího zasahování do světa živých, platnost zákona příčiny a následku, jsoucnost Boha Otce, nutnost dodržování zákona lásky k bližnímu a respektování všeobecného bratrství. Chybí zde jako východisko víra v reinkarnaci duší, jak ji v roce 1908 přijali slezští spiritisté a později většina organizovaných spiritistů v ČSR.550 Možná však právě takto uchopená „nauka“ umožnila, že se k tomuto bratrskému sdružení ideově hlásilo poměrně široké spektrum spolků, které by se za přesněji formulovaných pravidel názorově těžko setkaly. 548


549

Tamtéž, 172.

550

jak vyplývá z formulací ve spolkových stanovách, společných prohlášení, tendence vydávané spiritistické

i šíře pojaté literatury, stanovisek kritiků spiritismu z řad církve i akademické veřejnosti.

121

Sjezd v Nové Pace v květnu 1910 chápe Sezemský jako počátek činnosti „jednoty“, jejíž druhý sjezd datuje k prosinci 1911 do Vyškova.551 Jak dále v textu uvádí, „nato“ došlo v listopadu (tedy v roce 1912) na „sjezdu důvěrníků“ v Olomouci k ustavení Bratrského sdružení československých spiritistů, kde byly vytvořené první spolkové stanovy a ustanoveno zemské ústředí. Ladislav Langer, redaktor, blízký pražský spolupracovník Sezemského a první zemský důvěrník B.S.Č.S. za Čechy, úřadům ve své výpovědi v roce 1919 sdělil, že tato „jednota“ vznikla v roce 1912.552 Týž rok založení Bratrského sdružení československých spiritistů či spiritů v Čechách uvádí i kazatel Miroslav Plecháč.553 Jan Rösner, redaktor Spiritistické revui, považuje za historicky první vyškovský sjezd v roce 1911. Udává ho jako počátek organizované spiritistické práce u nás 554 a bratrské sdružení nazývá od počátku jeho činnosti až do roku 1920, kdy založili vlastní spiritistický spolek, „volným“ sdružením.555 Už mezi přímými účastníky prvních let činnosti B.S.Č.S. či jejich blízkými spolupracovníky vidíme nesrovnalosti při zpětném nahlížení okolností vzniku a názvu této organizace, nelze se tedy divit, že tato nesourodost údajů o počátcích organizované práce spiritistů se promítla i do textů některých současných autorů. Organizace spiritistů zakotvená v řádech B.S.Č.S. formulovaných v roce 1910 sice nebyla celoplošně v Čechách, na Moravě a ve Slezsku realizována, měla však velký vliv na další vývoj hnutí. Kontinuita této organizace se až do 30. let 20. století udržela i na úrovni zemských ústředí, k nimž bylo později přičleněno i Slovensko.

551 552

SEZEMSKÝ, K., Památník půlstoleté činnosti ve spiritismu, 150. AHMP, Magistrát hlavního města Prahy II, NVP, odbor vnitřních věcí, spolkový katastr I/0053, Bratr-


PLECHÁČ, M., Spiritismus v Podkrkonoší., 7 „spiritistů“, dále na straně 15 jako „spiritů.“

554


555

Tamtéž, 19.

122

Pro organizaci s názvem Bratrské sdružení československých spiritistů se po celou dobu činnosti – už od jejího volného ustavení v roce 1910, 1911 či 1912 a bez ohledu na variabilitu názvů – užívá v rámci spiritistického hnutí zkratka B.S.Čs.S či B.S.Č.S.556 Tím se vyjadřuje nejen faktické kolektivní či individuální členství ve sdružení, ale také určitá kontinuita uspořádání organizace a její základní funkční členění v rámci ČSR, které bylo částí spiritistického hnutí v rámci společné práce respektováno i po osamostatnění jednotlivých spolků od tohoto sdružení. Rekonstruování těchto organizačních vazeb je poměrně komplikované. Je tomu tak zejména proto, že na základě dostupných materiálů dosud není jasné, kdo a v jakém období byl členem Bratrského sdružení československých spiritistů a do kdy toto sdružení mimo Prahu existovalo. Idea bratrství byla jednou z obecně sdílených idejí spiritistického hnutí, proto byly jednotlivé skupiny či spolky často pojmenovávané jako bratrské sdružení, bratrský spolek či bratrský kruh, tyto však nemusely mít vždy přímou souvislost s Bratrským sdružením československých spiritistů.

8.4. Návrh na vytvoření pražského ústředí (1920) Otázka sjednocení československých spiritistů se začala řešit velmi intenzívně bezprostředně po vzniku ČSR. Sloučením všech svých kruhů a spolků v Čechách se začali zabývat i němečtí spiritisté.“557 V prosinci 1918 se uskutečnil sjezd českých spiritistů za účasti zástupců z dalších částí republiky a bylo přijato usnesení, 556

Na spolkovém odznaku Bratrského sdružené československých spiritistů byla vyobrazena zkratka

B.S.Čs.S.P. Odznak s těmito písmeny byli podle Řádu sdružení oprávněni nosit pouze činní členové, ostatní členové tzv. přispívající mohli podle pravidel sdružení nosit pouze odznak bez těchto písmen SEZEMSKÝ, K. Památník půlstoleté činnosti ve spiritismu, s. 139-140. Písmeno P. ve významu posledního slova „SPiritistů“ bylo na odznak pravděpodobně umístěno kvůli souměrnosti sudého počtu písmen obklopujících dva trojúhelníky propojené do tvaru hvězdy. V jiném kontextu tato podoba zkratky nebyla používána. 557

Posel záhrobní, roč. 20, č. 8 (1920), rubr. Oznamy, 128.

123

že úkolem organizace, kterou v této souvislosti nazývali Bratrstvo československých spiritů, je „sjednotit a semknout všechny kruhy, kroužky a spolky tohoto směru v jednotný celek, vyčistit ze spiritismu co mu nepřináleží a spojit všechny spirity v Česko-slovenském státě v jednotný šik, ani bratry a sestry v cizině i ve Vídni se nalézající nevyjímaje...“558 Bratrské sdružení československých spiritů v Praze započalo jako pokračovatel původního B.S.Č.S. oficiálně svou činnost v dubnu 1920. 559 Karel Sezemský ani Ladislav Langer už v jeho vedení nefigurují. V roce 1920 se formálně osamostatňuje i slezské ústředí v Radvanicích a zakládá Spiritistický spolek Bratrství. Pražské B.S.Č.S. se velmi brzy dostalo do střetu se silnou frakcí sdružení vedenou Sezemským za severní Čechy, Rösnerem za Slezsko a Vaňkem za Moravu. Konflikt byl vyvolán tím, že pražská sekce Bratrského sdružení československých spiritistů, tehdy oficiálně čerstvě registrovaná jako spolek, se na své valné hromadě v dubnu 1920 rozhodla založit Výkonný výbor Bratrského sdružení československých spiritistů, složený ze 48 členů560 Již samo složení tohoto výboru zakládalo možnost razantního ideového odklonu od směru, který prosazovali podkrkonošští spiritisté vedení Sezemským a slezští spiritisté organizováni Kuchařem a Rösnerem. Kromě zástupců pražských spiritistických spolků byli k účasti na práci výboru pozváni např. mystik Karel Weinfurter, hermetik Otokar Griese, zástupci spolku Mazdaz-nan či theosofické a anthroposofické společnosti v Praze. Záměrem plánovaného ústředí bylo sjednotit „odborná učení“ ke společnému postupu a zvolený výbor měl pracovat na „zdokonalení vědecké víry.“ Přestože se mělo jednat opět o volný svaz, bylo plánováno vytvoření pražského ústředí tohoto výboru pod vedením předsednictva a dalších sedmnácti volených funkcionářů. 558

(autor neuveden) Bratři a sestry spirité v šik!. Posel záhrobní, roč. 19, č. 2 (1919), 1.

559



Hvězda Budoucnosti, roč. 2, č. 7 (1920), rubr. Organisační záležitosti a činnost, 8.

124

K projednání návrhu na utvoření tohoto pražského ústředí s názvem „Svaz všech spiritistů v republice Československé“ svolalo pražské B.S.Č.S. o Velikonocích 1920 zástupce spiritistických spolků v ČSR na společnou schůzi.561 Na seznamu osob plánovaného výboru sice figurovali i Karel Sezemský, Jan Rösner a Jan Kuchař ze Slezska a Hynek Vaněk z Moravy, ti však svou účast v tomto orgánu odmítli. Tento pražský návrh byl pro ně nepřijatelný, ostatně následující vývoj v pražské sekci B.S.Č.S. ani další události nepotvrzují, že by byl zmíněný návrh nakonec v Praze realizován. K jistému sloučení však přeci jen došlo, bylo to však kvůli finančním problémům s vydáváním časopisů. „Spirituální časopisy“ Pramen ze Železného Brodu a Nesmrtelnost z Prahy splynuly s Hvězdou budoucnosti, měsíčníkem Bratrského sdružení československých spiritistů v Praze, vedeným redaktorem Ladislavem Langrem.562

8.5. Volné sdružení československých spiritů (1920) Zřejmě v reakci na návrhy pražských spiritistů byl před plánovaným celorepublikovým sjezdem z iniciativy Hynka Vaňka svolán na září 1920 do Olomouce přípravný sjezd pro Moravu, Slezsko a Slovensko. 563 Zde byl projednáván návrh utvořit ze všech moravských spolků se spiritistickou tendencí a jejich odboček jedno sdružení s vlastním ústředím, které by se staralo o jednotný postup a rozvoj spiritismu v zemi.564 Delegáti se shodli na tom, že se spiritistické spolky na Moravě zkoncentrují do Volného sdružení československých spiritů. Jako tiskový orgán

561

(autor neuveden) Svaz všech spiritistů v republice Československé, Spiritistická revue, roč. 6, č. 5 (1920),

rubr. Různé zprávy, 13. 562

Hvězda Budoucnosti, roč. 2, č. 7 (1920), rubr. Organisační záležitosti a činnost, 8.

563

Spiritistická revue, roč. 1, č. 8 (1920), rubr. Různé zprávy, 12.

564


125

sdružení byl určen orgán slezských spiritistů časopis Spiritistická revue565, která se tímto stala orgánem spiritistů slezsko-moravských.566 Ke členství ve sdružení bylo možno přihlásit nejen spolky, ale i menší kruhy či skupiny. Ty se však k tomu účelu měly místně uskupit do tzv. sekcí, které pak měly ve vztahu ke sdružení v podstatě vystupovat jako spolek s vlastním předsedou, jednatelem a pokladníkem. Sdružení bylo otevřeno i zájemcům z řad jednotlivců. 567 Podle zprávy byly přijaty stanovy sdružení a v této souvislosti přítomný Karel Sezemský reagoval, že by byl raději, kdyby moravské ústředí přijalo stanovy Slezska. V tomto smyslu není jisté, zda se mělo jednat o stanovy nově vzniklého Spiritistického spolku Bratrství v Radvanicích ve Slezsku, protože v rámci tzv. slezského svazu568 byli podle reference z roku 1923 sjednoceni i někteří spiritisté z Prahy.569 V reakci na to Rösner jako zástupce slezských spiritistů poznamenává, že Morava zatím na tyto jejich stanovy není připravená. 570 Zemskými důvěrníky pro Moravu byli na přípravném sjezdu zvoleni Hynek Vaněk a Josef Štefan. Ustavení Volného sdružení československých spiritů mělo pomoci při plánovaném sjednocení spiritistické práce na Moravě a vytvoření jejího zemského ústředí. Jak ale ukazují opakované výzvy a reference o postupu hnutí na Moravě, očekávání B.S.Č.S. nebyla naplněna. Členy Volného sdružení československých spiritů se v době před založením vlastního spolku Jiskra stala i skupina bratislavských spiritistů.

565

Spiritistická revue začala vycházet v lednu 1920 s podtitulem Časopis pro psychická studia a šíření duševní

kultury lidu. Orgán slezských spiritistů. 566


567

VANĚK, H., ŠTEFAN, J., Všem moravským stoupencům. Spiritistická revue, roč. 1, č. 10 (1920), 12.

Členství zavazovalo mimo jiné k zaplacení jednorázového zápisného 2 Kč ve prospěch místního okrsku/sekce a pravidelného měsíčního příspěvek 2 Kč k pokrytí odběru Spiritistické revue a možnosti bezplatné účasti na akcích pořádaných sdružením. 568

Termín slezský svaz použil Jan RÖSNER. Zahrnuje v něm spolky, které se organizačně či ideově hlásí ke

Spiritistickému spolku Bratrství v Radvanicích. 569

RÖSNER, J., K utvoření celostátní „Obce spiritů“ v Praze. Posel záhrobní, roč. 23 ( 1923), 158.

570


126

Nastíněné souvislosti znepřehledňuje údaj Karla Sezemského, který při popisu šíření spiritismu na Moravě uvádí, že na sjezdu spiritistů v Olomouci bylo v roce 1912 „usneseno založiti ‚Volné sdružení československých spiritistů‛, které až dosud stává.“571 Z kontextu plyne, že má na mysli založení B.S.Č.S., které bylo ustaveno jako volné sdružení a jehož faktický počátek činnosti na jiném místě stanovuje do roku 1912. V prosinci 1920 se v Praze konal první celorepublikový spiritistický sjezd, jehož hlavním bodem programu byla budoucí organizace hnutí572 a aktuálně řešenou otázkou ideová roztržka mezi spiritisty z Prahy na jedné straně a spiritistických hnutím na Moravě, ve Slezsku, v Podkrkonoší a zřejmě i v dalších částech Čech. Tomuto sjezdu předcházela schůze zástupců všech spiritistických spolků v republice svolaná k uvedenému bodu. Slezští spiritisté se však této schůze z organizačních důvodů nemohli zúčastnit.573 Moravský zemský důvěrník Vaněk vystoupil kriticky k těmto pokusům pražských spiritistů, které považoval za „tříštění spiritistické práce“.574 Na sjezdu v Olomouci v březnu 1921 byly hlavními body programu: 1) sloučení všech spiritistických spolků v Československu v jeden celek, ovšem při zachování jejich volného samostatného rozvoje; 2) otázka organizace moravských spiritistů. Sjezdu se účastnili zástupci z Moravy, čtyři delegáti z Čech, třináct ze Slezska a devět ze Slovenska. 575 Bod o sloučení všech spiritistických spolků

571


572

VANĚK, H., Ku práci. Posel záhrobní, roč. 20, č. 7 (1920), 111.

573

Důvodem podle argumentu uveřejněném ve Spiritistické revui byla skutečnost, že slezští obdrželi pozvání

na tuto schůzi příliš pozdě, aby mohli uskutečnit cestu do Prahy. (autor neuveden), Svaz všech spiritistů v republice Československé. Spiritistická revue, roč. 1, č. 5 (1920), rubr. Různé zprávy, 16. 574

(autor neuveden). Ze sjezdu v Praze. Spiritistická revue, roč. 2, č. 2 (1921), 23.

575

Redakce: Ze sjezdu spiritistů v Olomouci. Spiritistická revue, roč. 2, č. 5 (1921), 55.

127

v ČSR byl nakonec po živé diskusi odložen na jednání sjezdu zemských důvěrníku v prosinci 1921.576

8.6. Jednota československých spiritů (1921) Záhy po konání olomouckého sjezdu však B.S.Č.S. v Praze v květnu 1921 oficiálně projednávalo organizační otázky i se dvěma dalšími pražskými spiritistickými spolky: Společností pro pěstování všeobecných vědomostí „Život“ a Bratrským sdružením „Pravda“. Zde je zřejmě třeba hledat počátek další pražské iniciativy, a to návrhu na utvoření Národní jednoty československých spiritů, který byl projednáván na mimořádné valné hromadě B.S.Č.S. v Praze v říjnu 1921.577 Na straně moravskoslezských spiritistů vyvolal tento plán pražské sekce, který byl v rozporu s dohodou dosaženou na sjezdu v Olomouci, velkou vlnu kritiky. Ke členství a k činnosti v této připravované Jednotě československých spiritistů byl stejně jako další vůdčí osobnosti a zástupci spiritistických spolků přizván dopisem i Jan Rösner. Ten za hnutí ve Slezsku komentuje tento návrh na utvoření Jednoty československých spiritistů naprosto nekompromisně jako nedemokratický a nehodný současné doby: „sešli se prostě zástupci tří pražských spolků, vytvořili si celou věc hotově a nyní zasílají informace o tom se žádostmi o podporu a spoluúčinnost jednotlivým osobám spiritistického hnutí. (...) To nazývají Jednotou a já nazval bych to nějakým parlamentismem pražským, odkud by vycházely zprávy a pokyny pro celkové hnutí v republice, které zajisté neudrželo by se bez presidenta, pak vícepresidenta a bůh ví, čeho ještě. (...) Pro mne je to výstrahou, na jakých základech podobné jednoty vznikati nesmí.“578

576

Tamtéž.

577

AHMP, Magistrát hlavního města Prahy II, NVP odbor vnitřních věcí, spolkový katastr I/0053, Bratrské


RÖSNER, J., Jednota českých spiritistů. Spiritistická revue, roč. 2, č. 11 (1921), 128–129.

128

Zemský důvěrník za Moravu Hynek Vaněk tuto pražskou snahu sice obecně vítá, kritizuje však určitou nepromyšlenost a postup pražských, kteří navrhli sloučení „již samostatných celků, jež měly býti předem požádány o souhlas.“579 Vadí mu stejně jako Rösnerovi, že tento krok nebyl společným rozhodnutím těch, kteří vlastně mají být sjednoceni, a proto tento návrh narazil na takový odpor stěžejních spiritistických spolků v republice. Svolání sjezdu v Olomouci na jaře 1921 inicioval Vaněk právě kvůli potřebě utvoření společného celku. Jeho kritika nyní směřuje nejen proti postupu Prahy, ale i vůči „příkrému“ odmítnutí této jednoty ze strany slezských a železnobrodských spiritistů.580 S návrhem členství v Jednotě československých spiritistů nesouhlasil ani Karel SEZEMSKÝ. Nakonec bylo na sjezdu v prosinci 1921 v Praze dohodnuto vzájemné sjednocení, ale nikoli ve smyslu vytvoření formálního řízení všech spiritistických spolků z Prahy, ale jako jednoty „ideální“. Jednoty bez závazků a stanov, postavené na vzájemné spolupráci, poradách a na společném řešení otázek hnutí.581 Důvěrníky za Prahu byli zvoleni J. Vybíral a Stanislav Bělohradský.582 Na sjezdu vystoupil i dr. Karel Vojáček a oznámil mimo jiné, že už i v Praze stejně jako ve všech ostatních zemích, se zakládá „Společnost pro psychická bádání“.583 S pražskou sekcí byl v kontaktu časopis Obroda ze Železného Brodu i její Královéhradecká „pobočka“ Nový duch času, jehož redakčního kruhu byl dr. Vojáček členem.

8.7. Obec spiritistů československých (1922/1923) Následující vývoj v Praze se však i přes tuto dohodu na sjezdu v prosinci 1921 ubíral jiným směrem. O pár měsíců později se na celorepublikový sjezd v Brně v dubnu 1922 již nedostavili tehdejší pražští zástupci B.S.Č.S. Stáňa Bělohradský 579

VANĚK, H ., Jednota československých spiritistů. Spiritistická revue, roč. 2, č. 12 (1921), 145.

580

Tamtéž.

581


582

(bez autora) Náš sjezd v Praze. Spiritistická revue., roč. 3, č. 2 (1922), 17–18.

583

Tamtéž, 18.

129

a J. Vybíral, ale objevují se tam dvě nové tváře: Eduard Václav Kűhnel a Edgar Th. Havránek.584 Tito přítomným přednesli návrh na vytvoření Obce spiritistů československých, na jejímž vzniku se shodlo 65 pražských delegátů.585 Tento pražský návrh však nebyl brněnským sjezdem přijat: „Bylo jednohlasně všemi usneseno nyní žádné takovéto obce nezakládati. Nejdříve postará se Praha sama o náležité zharmonisování sebe.“586 Jak se později ukázalo, v té době již byly spolkové stanovy Obce spiritistů československých hotové a věc byla v podstatě jasná. Několik dlouholetých čelních pracovníků spiritistického hnutí bylo formálně dopisem dožádáno o členství ve výboru této obce.587 To odmítli jak Hynek Vaněk588 za Moravu, tak Jan Rösner589 za Slezsko. Negativní stanovisko deklaroval i Karel Sezemský590, který už v té době nezastával v rámci B.S.Č.S. žádnou funkci, měl však stále silný vliv jako redaktor Posla záhrobního a jako významná osobnost druhé generace českých spiritistů, díky jehož iniciativě došlo v roce 1910 k prvnímu organizačnímu uspořádání spolupráce. Podle stanoviska Vaňka, Rösnera a Sezemského navrhovaná Obec ignorovala dosavadní vývoj v B.S.Č.S. a diskuse o budoucí celostátní jednotě. Navíc jim vadilo, že se jejím ústředním časopisem měly stát pražské Stopy duše591, a ne tehdy již zavedený Posel záhrobní či nedávno založená Spiritistická revue. V září 1923 bylo na sjezdu moravsko-slezských a slovenských spiritistů v Olomouci přijato rozhodující negativní stanovisko k pražské iniciativě – 584

Odpovědný redaktor časopisu Stopy duše, člen výboru České společnosti metapsychické. Okultní a spiritualistická

revue, roč. 3, č. 1 (1923), rubr. Literární hlídka, 46. 585

RÖSNER, J., K utvoření celostátní „Obce spiritů“ v Praze. Posel záhrobní, roč. 23, č. 11 (1923), 156.

586

RÖSNER, J., Náš sjezd v Brně. Spiritistická revue, roč. 2, č. 5 (1922), 59.

587


588


589


590

SEZEMSKÝ, K., Obec spiritistů českosl. v Praze. Posel záhrobní, roč. 23, č. 8 (1923), 123–124.

591

Titul vycházel v letech 1922-1924. V 1. ročníku. měly Stopy duše podtitul Časopis pro spiritismus, od 2. roč.

Měsíčník spiritualistický, od roku 1923 vycházel jako Ústřední orgán obce spiritistů pod vedením Edgara Th. HAVRÁNKA a Jana FOŘTA..

130

založené „Obci Spiritů Československých.“ 592 Nakladatel a léčitel Bohumil Kočí z Prahy a Ferdinand Kučera z Moravské Ostravy se jako jediní na sjezdu vyjádřili pro Obec.593 Tímto je vysvětlena i ideová odluka spolku Život vedeného Kučerou od směřování, které tehdy udával slezský organizátor z Radvanic. Současně vzešel na tomto sjezdu návrh, aby byl vypracován „program spiritistů, který by byl směrodatným pro spiritisty a mohl býti předložen i veřejnosti pro lepší informaci.“594 Do výše zmíněné diskuse vstupuje pražský Vesmír, spolek pro studium psychických věd a pro šíření zájmů všelidských a v říjnu 1923 předkládá formou otevřeného dopisu obsáhlý návrh pro způsob organizování všech československých spiritistů.595 Vychází z toho, že na obranu „spiritistické vědy“ musí vystupovat spiritisté jako celek a navrhuje následující organizační schéma pro budoucí sjednocení: 1. zřízení zemských slučovacích bodů: a. pro Slezsko v Radvanicích u Ostravy b. pro Moravu v Brně nebo Olomouci c. pro Čechy v Praze d. pro Slovensko v Bratislavě. (českoslovenští spiritisté ve Vídni se mají sloučit do některého z bodů) 2. každý zapracuje své předpisy a ve spolupráci s dalšími spolky je sjednotí, udělají dohodu a shodu v rozdílných názorech

592


593

RÖSNER, J., Zpráva ze sjezdu spiritistů v Olomouci. Spiritistická revue, roč. 4, č. 11 (1923), rubr. Organi-

sační věstník, 127. 594

Tamtéž.

595

ZEMAN, J., STEHLÍK, J., Otevřený list všem přívržencům spiritismu v Československé republice.

Okultní a spiritualistická revue, roč. 3, č. 5 (1923), 226–229; také Spiritistická revue, roč. 4, č. 12 (1923), 138–139.

131

3. tohoto zapracování se za každý spolek zúčastní dva zástupci, stanovy potom předloží svým spolkům ke schválení a na společné poradě v zemském středisku se upraví případné změny. Návrh Vesmíru byl vedením redakce Spiritistické revue, která současně tvořila organizační ústředí slezských spiritistů, v podstatě vzat na vědomí s odkazem na projednané výsledky z předchozího sjezdu, v němž „zajisté nalezne „Vesmír“ mnohé dobré návrhy pro své snahy.“596 Zmíněný otevřený dopis pražského spolku Vesmír je spíš než pro originalitu návrhu cenný svým vyhodnocením situace mezi pražskými spiritisty, kteří očekávali, že právě z Prahy vzejde impulz ke společné práci: „Praha potřebuje mnoho. Je zde veliké množství kroužků rodinných, práce uzavřené, přístupné i nepřístupné. Jak ovšem i zde se pracuje, je více než známo a nikterak uspokojivě nepůsobí. (...) Praha má svoji historii spiritistickou, k jejíž cti nutno říci, že byl zde dán první impuls k organisaci českých spiritistů, byly zde svedeny mnohé boje o otázku existence lidské duše...“597 Práce na sjednocení spiritistického hnutí v Čechách musí podle Vesmíru začít úplně znovu a od základu. Spolek Vesmír byl od počátku v úzkém kontaktu s původním vedením B.S.Č.S. a už rok před touto událostí jeho zástupce na sjezdu v Radvanicích konstatuje: „Jako s radostí hledíme k Vám na Vaši práci, tak s trudem a žalem hledíme na hnutí zde v Praze.“598

596

Spiritistická revue, roč. 4, č. 12 (1923), 139 (připojené stanovisko redakce k otevřenému listu).

597

ZEMAN, J., STEHLÍK, J., Otevřený list všem přívržencům spiritismu v Československé republice.

Okultní a spiritualistická revue, roč. 4, č. 5 (1923), 227. 598

KOTZIAN, J., Náš sjezd. Spiritistická revue, roč. 3, č. 8 (1922), 92.

132

8.8. Společný program československých spiritistů (1929) Na celorepublikovém sjezdu v létě 1929 v Bratislavě přijali zástupci zúčastněných spolků prohlášení, v jehož první části shrnují „poznatky“, z nichž českoslovenští spiritisté při své činnosti vycházejí, a ve druhé části předkládají k obeznámení cíle, o něž svou činností usilují. Toto prohlášení je první ucelenou formulací východisek a obsahu spiritismu, jak chtěl být praktikován stoupenci československého spiritistického hnutí:

"(1) Jest Bůh, nejvyšší duchovní podstata všeho. (2) Stává duše, která je nesmrtelná. (3) Duše lidská jest za svého pozemského života připoutána k tělu perispritem čili fluidem. (4) Spojení lidstva s říší duchů jest skutečností nesčetněkrát dokázanou. Duchové se mohou za daných okolností projevovati a člověku je možno se svými probuzenými schopnostmi duchovními vnikati do říše duchů. (5) Duše lidská se znovuzrozuje. Pokrok ducha a postup jeho děje se mnohými vtěleními, měněním stavu i formy života a světa. (6) Stává zákon „Karmy“, to jest příčiny a účinku, dle něhož člověk sklízí, co seje. 7) Je zákon nutného pokroku. Veškeren život i přes veškeré časové převraty a zla šine se cestou vzestupnou od hrubého k jemnému, od hmotného k duševnímu. (8) Stává individuelní a universální vzájemná zodpovědnost lidí za jejich činy. (9) Spiritismus je duchovědou spočívající na vědeckém základě. (10) Ve spiritismu splývají náboženství a věda v jeden celek a vzájemně se doplňují.

133

(11) Spiritismus pracuje k očištění rozumu i citu a vede lidstvo k bratrství a postupnému vyrovnávání společenských rozdílů. (12) Neukládá žádné víry, ale postupuje studiem a bádáním. je současnou formou zjevení, jehož prostřednictvím sestupují poslové vyšších sfér na lidstvo. (13) Spiritismus nehlásá žádnou tělesnou askesi, nýbrž poznání účelu života a poučuje o příčinách útrap a nutnosti převýchovy člověka. (14) Spiritismus hlásá náboženství pravdy a lásky projevující se ve skutcích. Učí náboženské snášenlivosti, nesouhlasí však se ztrnulými dogmaty náboženskými a církevnictvím.“

Následující sjezdy spiritistů v letech 1931 a 1933 ve svých prohlášeních navazují na tyto teze přijaté v Bratislavě. Stejně tak jsou v dalších letech podobném duchu formulovány i cíle, o něž českoslovenští spiritisté v návaznosti na výše uvedená východiska usilovali.

8.9. Ideová jednota (1931) Utvořená Obec spiritistů československých nesplnila svá očekávání a po necelých třech letech trvání zanikla. Hlavní iniciátor, bývalé Bratrské sdružení československých spiritistů v Praze se mezi tím právně změnilo na spolek Probuzení. Slezsko, Morava a Slovensko dál úzce spolupracovaly v rámci nastaveného volného sdružení, v němž bylo zapojeno i několik českých spolků. Představa o budoucím sjednocení celého spiritistického hnutí v republice však byla stále živá a potřeba utvoření jednoty zazněla silně i na celorepublikových sjezdech v Brně v roce 1927 a v Bratislavě v roce 1929. Znovu však bylo upuštěno od vytváření pevné organizace a v létě 1931 byla ustavena na sjezdu v Radvanicích jako výsledek této několikaleté snahy tzv. Ideová jednota, jejímž prozatímním střediskem se staly Radvanice ve Slezsku. Pro usku-

134

tečnění této jednoty bylo rozhodnuto upravit stanovy tehdy již nefungující Obce československých spiritistů v Praze, a to tak, aby byly přijatelné pro celé československé hnutí. Tehdejší orgán slezsko-moravských spiritistů, časopis Spiritistická revue vydávaný v Radvanicích, sice nadále zůstává orgánem užšího svazu slezskomoravsko-slovenské spolupráce, ale v názvu se profiluje jen svým původním podtitulem „Měsíčník pro psychická studia a šíření duševní kultury v lidu“. Jan Rösner tehdy formuloval základ tvořící se československé jednoty slovy, která vystihují dlouhodobě prosazovaný program slezských spiritistů organizovaných ve Spiritistickém spolku Bratrství: „Nejsme církví a nebudeme nikdy shánět davy dohromady, abychom jim komandovali a pracovali číslem. Nebudeme se nikdy ohánět planými hesly, frázemi a sliby, které nevedou k cíli. Vychováme a převychováme sebe a jiné (...) snažíme se o vychování nových lidí, jejichž duševní i mravní úroveň by byla vyšší než jest dnešní morální úroveň celku. Tyto základní směrnice musí být podkladem naší společné práce.“599 Zmíněný celorepublikový radvanický sjezd československých spiritistů přijal následující společné prohlášení, které adresoval stoupencům spiritistického hnutí, vládě ČSR a veřejnosti: „Spiritismus nás přesvědčil o existenci lidské duše, o její existenci po smrti a dal nám nahlédnouti do tajů lidského života, kde jednak utajené schopnosti člověka dřímou, jednak zákony vesmíru se jeví ve svém působení. Poznali jsme zákon znovuzrození i zákon karmy a stejně zákon nutného pokroku, podle něhož veš-

599

RÖSNER, J., K situaci v našem hnutí. Spiritistická revue, roč. 13, č. 9 (1932), 97.

135

keren život i přes veškeré časové převraty zla se šine směrem vzestupným od hrubého k jemnému, od hmotného k duševnímu. Stává individuelní i universální vzájemná zodpovědnost lidí za jejich činy. Věříme v Boha jako nejvyšší duchovní podstatu všeho. Spiritismus jest nám duchovědou, spočívající na vědeckém základě. Náboženství i věda splývají v něm v jediný celek a pracují k očištění rozumu i citu a vedou lidstvo k bratrství. Spiritismus neukládá žádné víry, ale postupuje studiem a badáním. On také nehlásá žádnou tělesnou askesi, nýbrž poznání účele života a poučuje o příčinách útrap a nutnosti převýchovy člověka. Spiritismus hlásá náboženství pravdy a lásky projevující se ve skutcích. Učí náboženské snášenlivosti, nesouhlasí však se ztrnulými dogmaty náboženskými.“600 Sjezd také podobně jako v roce 1929 v Bratislavě deklaroval, že na výše uvedených základech usiluje: „O sbratření lidstva, které ve svých řadách uskutečňuje bez rozdílu stavu, národnosti a náboženského přesvědčení O umravnění lidstva, o nový život, nového uvědomělého člověka, o jeho návrat k přirozenému životu v mezích věčných zákonů a na základě toho o abstinenci od kouření, pití alkoholických nápojů a – kde možno – i od pojídání masa. O vyšší hospodářskou, mravní i duchovní úroveň vzděláváním svých stoupenců. O poznání skrytých sil v člověku studiem vnitřního života a všech jevů neviditelna, jakož i sebepoznáním, aby tak byl život lidstvu ulehčen a snadněji se mu kráčelo na dráze životní. Duchovní pokrok přináší poznání pravdy a porozumění životu vnitřnímu. 600

Prohlášení sjezdu československých spiritistů Radvanicích ve dnech 5. a 6. července 1931. Spiritistická

revue, roč. 12, č. 9–10 (1931), 103.

136

O respektování – alespoň v řadách svých stoupenců – každého i protichůdného přesvědčení, není-li na úkor lidskému pokroku, zdraví a veřejnému pořádku. Lásku k vlasti a to, abychom své poznání a učení spiritismus uplatňovali v mezích státních zákonů. O očistu ve hnutí veřejném označením každého, kdo znehodnocuje spiritism zneužíváním svých medijních schopností, šířením pověry, fanatismu a jinými výstřednostmi pod šifrou spiritismu a na úkor veřejnosti. O spolupráci všech opravdových stávajících spolků a sdružení spiritistických na jednotném podkladě v ustavené ideové jednotě k vyzdvižení ideí spiritistických a uskutečnění nového života. „601 V září 1931 byla do Brna svolána schůze delegátů spolků zapojených v Ideové jednotě k vypracování společného programu Ideové jednoty a také k projednání navržených stanov pro její organizaci.602 Práce pokračovala několik následujících měsíců. Na společné schůzi při příležitosti slavnosti otevření spiritistického domu v Uherském Ostrohu v srpnu 1932, jíž se účastnili zástupci z celé republiky, byla odhlasována pravidla Ideové jednoty:603 (1) Zástupci spolků jednotlivých zemí (Čechy, Morava, Slezsko, Slovensko) se budou scházet (každá země zvlášť) jednou za čtvrt roku na společné schůzi k projednání záležitostí hnutí a spolků ve své zemi,

601

Prohlášení sjezdu československých spiritistů Radvanicích ve dnech 5. a 6. července 1931. Spiritistická

revue, roč. 12, č. 9–10 (1931), 103. 602

Spiritistická revue, roč. 12, č. 9–10 (1931), 103.

603

RÖSNER, J., Po slavnosti v Uherském Ostrohu. Spiritistická revue, roč. 13, č. 10 (1932), 110 (body pro-

gramu pro účel této práce přeformulovány a zestručněny).

137

(2) zemské spiritistické sjezdy se budou konat jednou ročně, na nich budou také voleni zemští důvěrníci, (3) zástupci všech spolků zastoupených v Ideové jednotě se budou scházet jednou za půl roku (pokaždé v jiném místě), budou se zabývat celostátními otázkami a potřebami hnutí, řešit a usnášet se o celostátních sjezdech a mezinárodních záležitostech hnutí, (4) celostátní sjezdy se budou konat jednou za 2–3 roky. Stejně jako u předchozích neformálních uskupení není ani k rekonstruování složení Ideové jednoty dostatek materiálu. Pokud by se v některém z archívů zachoval seznam všech zapojených spolků i s kontakty, který schůze v Uherském Ostrohu plánovala k vydání, byl by to užitečný materiál ke sledování vývoje organizace hnutí. Další společná práce spiritistických uskupení probíhá v rámci nastavených pravidel této jednoty, nutno ovšem poznamenat, že se ve své základní struktuře nijak výrazně neliší od prvního organizačního Řádu B.S.Č.S. Důraz je zde ovšem kladen na pravidelné a časté projednávání vnitřních věcí hnutí. Rostou výzvy k udržování a posilování bratrství, stejně tak naděje, že tentokrát českoslovenští spiritisté ideově opravdu splynou v jeden celek, i přesto, že někteří přední pracovníci hnutí zůstali nakloněni utvoření formální jednoty.604 Tento zdárný vývoj hnutí v ČSR byl podle redaktora Rösnera kvitován kladně i v mezinárodním spiritistickém tisku: „Dnes již i cizina vystihla, že hnutí naše v Československu směřuje ke skonsolidování a tato snaha jest v zahraničí sledována se skutečným zájmem. Z téhož důvodu byl jsem v poslední době vyzván několikrát, abych podal zprávy zahraničním listům.“605

604

tento postoj trval např. i u Hynka VAŇKA. RÖSNER, J., Po slavnosti v Uherském Ostrohu. Spiritistická

revue, roč. 13, č. 10 (1932), 111. 605

RÖSNER, J., K situaci v našem hnutí. Spiritistická revue, roč. 13, č. 9 (1932), 97.

138

Budování této Ideové jednoty, v níž je zapojeno i několik českých spolků, se brzy po svém ustavení přesouvá do Prahy a nabírá překvapivý směr.

8.10.

Sdružení spiritistických spolků (1933)

V roce 1933 plánovali spiritisté uspořádat v Praze velký celorepublikový sjezd. V říjnu 1932 bylo do Prahy k ustavující schůzi sjezdového výboru svoláno vedení 28 spolků z celé republiky. Jednání se však zúčastnilo pouze 21 delegátů zastupujících 12 spolků a dalších 6 omluvených spolků vyjádřilo svůj souhlas s konáním sjezdu písemně.606 Členy „ústředního výboru Ideové jednoty“ (v té době zřejmě jen variantní název pro přípravný sjezdový výbor), byli Karel Sezemský za časopis Posel záhrobní, Augustin Jakubička, předseda pražského spolku Probuzení, a A. Čakrt, předseda spolku Jitřenka v Rakovníku.607 V lednu 1933 se v Brně konala schůze delegátů spolků a kruhů zastoupených v Ideové jednotě za účasti 34 delegátů z 18 zapojených spolků. Augustin Jakubička referoval za přípravný sjezdový výbor, že z důvodů finančních problémů nebylo možno svolat plánovaný celorepublikový sjezd a výbor proto doporučuje svolat do Prahy pouze sjezd zemský.608 Tento zemský sjezd konaný v červnu 1933 v Praze pořádalo 17 spiritistických spolků z Čech,609 účast spiritistických delegátů na něm však byla tradičně mnohem širší. Projednávaný návrh o formě součinnosti spiritistických kruhů a spolků, který přednesl Stanislav Pukl, předseda spolku Pokrok v Brně – Žabovřeskách, byl přijat jako základ pro další práci spolků v Čechách.610 Rozpracování tohoto návrhu a jeho realizace bylo uloženo budoucímu Ústředí v Praze. Pro plánovanou spolupráci českých spolků byl zvolen prozatímní výbor, který měl ná606

(red., bez názvu). Posel záhrobní, roč. 33, č. 1 (1933), 10.

607

Tamtéž.

608 Spiritistická

revue, roč. 14, č. 2 (1933), rubr. Organisační věstník, 24.

609

(red., bez názvu) Posel záhrobní, roč.33, č. 8–9 (1933), 116.

610

(autor neuveden) Zpráva ze sjezdu spiritistů v Praze 1933. Spiritistická revue, roč. 14, č. 8 (1933), 93.

139

sledně ustavit Sdružení spiritistických spolků se sídlem v Praze. 611 Časopisem tohoto prozatímního sdružení byl zvolen Posel záhrobní. Výbor byl složený ze zástupců spiritistických spolků z Prahy (Pravda, Probuzení, Průkopník), Velenic (Sdružení), Hnidous (Svědomí), Kladna (Cíl), Králova Dvora (Spiritistické sdružení), Příbrami (Mír), Rakovníka (Jitřenka), Písku (Jiskra), Tábora (Jitřenka), Lomnice nad Popelkou (Světlo), Nymburka (Sdružení čsl. spiritistů), Chrudimi (Jednota Komenský), Heřmanova Městce (Jednota Komenský), Plav (Pravda), Vlachova Březí (Bratrské sdružení čsl. spiritistů) a Vrchlabí (Bratrské sdružení čsl. spiritistů).612 Výbor se v říjnu 1933 opět sešel v Praze a zvolil 4 důvěrníky, kteří byli pověřeni vypracovat stanovy pro příští Svaz českých spolků a kruhů spiritistických se střediskem v Praze.613 Nakonec však spolky zastoupené ve výboru odsouhlasily, že vydávání stanov „ústředí českých spiritistických spolků se sídlem v Praze“ bude pozastaveno a organizace tohoto svazu se uskuteční obnovením činnosti obce československých spiritistů.614 Zástupci spiritistických spolků přítomni na zemském sjezdu českých spiritistů v Praze v létě 1933 přijali společné prohlášení, které ve svém základním konceptu vychází z prohlášení v roce 1931 v Radvanicích. Kromě menších úprav spočívá rozdíl zejména v tom, že vedle formulované víry v Boha, jako „nejvyšší duchovní podstatu všeho“ je přidáno i prohlášení, že „život a učení Syna Jeho, Ježíše Krista, jest nám jasnou cestou, po které dospějeme k nejvyšším duchovním metám.“615 Přiznání se ke Kristu jako k ideálu božství a inspiraci na cestě k duchovnímu poznání bylo součástí prvních schválených stanov Bratrského sdru-

611

(autor neuveden) Schůze sjezdového výboru. Posel záhrobní, roč. 33, č. 9 (1933), 135.

612

Tamtéž.

613

Posel záhrobní, roč. 34, č. 1 (1934), rubr. Činnost veřejná, 11.

614

BĚLOHRADSKÝ, S., ŠŤASTNÝ, K., Br. redakci Posla záhrobního v N. Pace! Posel záhrobní, roč. 35,

č. 12 (1935), 187. 615

(autor neuveden) Zpráva ze sjezdu spiritistů v Praze. Spiritistická revue, roč. 14, č. 8 (1933), 93.

140

žení československých spiritů v Praze z roku 1919. Dochází tedy k obsahovému návratu k prvním stanovám pražské B.S.Č.S. z roku 1919.

8.11.

Obnovená Obec spiritistů československých (1935)

V červenci 1935 se konala první valná hromada obnovené Obce Spiritistů Československých se sídlem v Praze, která nahradila činnost Ústředí českých spiritistických spolků.616 Starostou byl zvolen bývalý tajemník původní Obce spiritistů československých Stanislav Bělohradský617, předseda spolku Průkopník v Praze na Žižkově, a jeho náměstkem Augustín Brožek, předseda pražského spolku Probuzení. I když podle názvu i obsahu stanov měla Obec působnost pro celou republiku, její vedení oznámilo, že prozatím zůstává jen střediskem pro spolky v Čechách a hlavní činovníci Obce byli „z technických důvodů“ zvoleni všichni z Prahy. 618 Jedním z členů výboru byl i František Beran z Českých Budějovic, který v tom čase začíná v jižních Čechách pracovat na organizování tamních spiritistických skupin.619 Obec získala i významné zástupce z Moravy. Kruh spiritistů ve Zlíně, organizovaný Hynkem Vaňkem, se rozhodl pro vstup do Obce a založení spolku podle jejích stanov už koncem roku 1932 620 , kdy se teprve úředně vyjednávalo o jejím obnoveném vzniku. V Obci spiritistů československých byl pravděpodobně zapojen i brněnský Pokrok, který v roce 1936 figuruje v hlášení její spolkové činnosti. 621

616

BĚLOHRADSKÝ, S., ŠŤASTNÝ, K,. Bratrské redakci Posla záhrobního v N. Pace!. Posel záhrobní, roč.

35, č. 12 (1935), 187. 617


618

BĚLOHRADSKÝ, S., ŠŤASTNÝ, K.., Bratrské redakci Posla záhrobního v N. Pace! Posel záhrobní, roč.

35, č. 12 (1935), 187. 619

(autor neuveden) Českému jihu! Posel záhrobní, roč. 34, č. 1 (1934), 12; taktéž Českému jihu, Posel zá-

hrobní, roč. 34, č. 9 (1934), 141. 620


621

Posel záhrobní, roč. 36, č. 4 (1936), rubr. Činnost spolková, 57.

141

Z původních 18 českých spolků zastoupených v prozatímním výboru z roku 1933 se pro obnovení Obce vyslovilo pouze 12. Konkrétně jsou však při ustavení Obce jmenovány jen ty spolky, které měly zástupce v jejím výboru: Průkopník (Praha – Žižkov), Probuzení (Praha II), Pravda (Praha – Smíchov), Život (Praha), Cíl (Kladno), Mír (Příbram), Jiskra (Rakovník), Jitřenka (Tábor).622 Z dalších oznámení ze spolkové činnosti plyne, že členem Obce zůstaly také Jednota Komenský (Chrudim)623, Bratrské sdružení spiritistů (Králův Dvůr u Berouna)624, Pravda (Velké Plavy), Světlo (Lomnice nad Popelkou) a Československá theosofická jednota Komenský v Heřmanově Městci625, která je v roce 1933 uvedena jen jako Jednota Komenský. Obec Spiritistů Československých ve svých stanovách pro potřeby úřední registrace spolku formulovala svůj účel natolik obsáhle a komplikovaně, že jej lze jen těžko shrnout do několika základních tezí. V textu je zřejmá návaznost na prohlášení ze sjezdu v Praze v roce 1933, objevují se však i nově definované tendence spiritistické činnosti: (1) „Účelem spolku jest shromážditi přívržence a stoupence spiritualistického názoru světového v jednotu, aby byly hlavně ze spiritismu vytěženy ty hodnoty, které jsou způsobilé, aby bylo jimi náboženské cítění osvíceno a prohloubeno. Dále, aby filosofické usilování o poznání záhady života bylo usměrněno a k zákonům logiky upoutáno, ethické snažení svedeno k věcným zájmům lidské pospolitosti a mravnost zakládána na bratrskosti lidských duší. (2) Seznamovati lid Československý s věcnými pravdami spiritismu a brániti nekritické důvěřivosti, podlamující mravní sebevědomí a omezující svobodu lidské vůle. 622

Posel záhrobní, roč. 35, č. 12 (1935), rubr. Organisační věstník, 187.

623


624


625

Sborník Duch Pravdy, Příloha Posla záhrobního, č. 78–81 (1935), 54.

142

(3) Probouzeti mravní síly lidské, ztajené v duši, tlumené osudovým a jiným nesprávným chápáním světového dění a pracovati o soulad ve společnosti lidské bez ohledu na národnost, plemeno a příslušnost politickou a náboženskou. Vychovávati členy k vážné práci ve spiritismu, poučovati členy, aby zanechali nedůstojných sedánek (seáncí) pořádaných jen za účelem ukojení zvědavosti, nemajících žádného vztahu k poučení pro čistý život, nábožensky založený. Sbírati zajímavé události se spiritismem související a tyto písemně oznamovati (ovšem, že ověřené) do ústředí, aby mohl být založen zvláštní archiv.“ 626 Další body tohoto článku stanovují cíle v oblasti sociální: posilovat dobrý vztah k práci, lidstvu, k národu, vlasti a zákonům, podporovat mravní povznesení lidu, odstraňovat třídní napětí. Z hlediska vnitřního směřování, které je už pojmenováno širokým pojmem „spiritualistické“ (bod. 1), se vedle pokusného spiritismu v seancích Obec vymezuje i vůči „přehnanému mysticismu“ a pověře, chce v tomto smyslu působit osvětově a je připravena spolupracovat s organizacemi podobného zaměření.627 Z hlediska organizačního přináší fungování Obce oproti členění v původním B.S.Č.S. výrazné změny. Mnohé z nich byly kritizovány zástupci slezských a moravských spiritistů už v roce 1923 při prvním ustavení Obce. Ústředí má sídlo v Praze, členský spolek je v něm zastupován delegátem. O administrativu organizace se stará ústřední sekretariát, který spravuje i veškeré finance plynoucí z členských příspěvků či darů skládaných do podpůrných fondů. Nově je upraveno i vzdělávání členů, které je na úrovni spolku zajišťováno Vzdělávacím sbo-

626

NAČR, Zemský úřad Praha, Spolkové záležitosti 1935–1937, karton 1176, sign. 10199. Tyto předtištěné

stanovy obnovené Obce Spiritistů Československých se zachovaly přiložené k žádosti zakládajícího Výboru duchovního sdružení pro psychická studia „Naše doba“ v Popelnicích adresované Okresní politické správě v Jablonci nad Nisou v prosinci 1937. 627

NAČR, Zemský úřad Praha, Spolkové záležitosti 1935–1937, karton 1176, sign. 10199. Stanovy, čl. 2.

143

rem (jeho zřízení navazuje na tzv. vzdělávací odbory spolků), přičemž tyto sbory jsou centrálně řízené ústředním vzdělávacím sborem Obce v Praze. Role okresních a zemských důvěrníků už v této struktuře neexistuje 628 a nepočítá se ani s činností v kruzích, jejichž původní funkce už vzhledem k postoji Obce k pořádání seancí ztrácí opodstatnění. Požadavky na zájemce o členství jsou redukovány na minimum: přijaty mohou být osoby starší 16 let, které jsou „přívrženci hnutí spirituálního a mravně bezúhonní.“ 629 Nově je zavedeno složení a podepsání Slibu, který ve své stručné formulaci zavazuje člena k činnosti ve smyslu stanov. Plán Obce spiritistů československých na sdružení všech spiritistických spolků v Čechách se v prvním roce obnovené činnosti podařilo sice z velké části naplňovat, její vedení však očekávalo větší úspěch. Vedení v roce 1936 konstatuje, že v Obci je zapojeno „jen“ 20 spolků z celkového počtu 26 spolků v Čechách.630 U těchto zbývajících šesti spolků vedení doufalo, že samy časem uznají nutnost sjednocení. Na základě tiskem vydaných stanov Obce byly zakládány i nové spolky. U stávajících spolků však formální příslušnost k Obci není na základě zpracovaného materiálu doložitelná – ke členství se pravděpodobně měli přihlásit kolektivně. Obnovení činnosti Obce ponechalo za sebou fungující Ideovou jednotu založenou v Radvanicích a s ní i spiritisty z Moravy, Slezska, Slovenska a Vídně, kteří zůstali v organizačním spojení se slezským ústředím. Obec spiritistů československých, která od počátku počítala s organizací spolků na Moravě, získala podporu Hynka Vaňka, bývalého zemského důvěrníka, a Stanislava Pukla, předsedy brněnského spolku Pokrok. Na Moravě zůstal na straně slezského vedení Vzdělávací spolek

628

Vedení Obce mělo obavy zejména u zemských důvěrníků z jejich možné nekontrolované „samovolné

činnosti“, která by mohla působit zmatky, na druhou stranu však přiznalo nutnost ustavení důvěrníka pro Moravu, kde chyběla ústřední organizace. Posel záhrobní, roč. 35, č. 4 (1935), rubr. Činnost spolková, 57. 629

NAČR, Zemský úřad Praha., Spolkové záležitosti 1935–1937, karton 1176, sign. 10199. Stanovy, čl. 4.

630


144

Vesmír v Olomouci vedený Jakubem Schneiderem. V roce 1938 bylo v Obci spiritistů československých zapojeno 21 spolků.631 Její další vývoj není doložen. Následující navrhované iniciativy na sdružování československých spiritistů však naznačují, že tato organizace nebyla většinově přijata. Po skončení druhé světové války obec vyvíjela až do roku 1951 činnost pod názvem Svaz čsl. Obce spiritistů v Praze.632 Z tohoto období je však dochováno minimum materiálu.

8.12.

Návrhy na organizaci spiritistického hnutí (1936–

1938) V prosinci 1935, tedy v době, kdy už byla ustavena Obec spiritistů československých, byla na důvěrné poradě zástupců krkonošských a podkrkonošských spiritistů navržena alternativa, která se vracela k původnímu organizačnímu členění hnutí pod vedením zemských důvěrníků. V návrhu měly mít jednoho společného důvěrníka pražské spolky, dále po jednom důvěrníkovi spolky ze středních a jižních Čech Podkrkonoší.633 Spiritisté na Moravě, ve Slezsku, na Slovensku a ve Vídni měli být ponechání pod samostatným vedením.634 Spiritisté z Českobudějovicka nebyli pravděpodobně zapojeni v obnovené Obci a neobjevuje se ani informace, že by zůstalo jejím členem Bratrské sdružení čsl. spiritistů ve Vlachově Březí. V roce 1937 byl v Českých Budějovicích založen Vzdělávací spolek Flammarion. Ten se začátkem roku 1938 úřadům přihlásil se svým záměrem sjednotit všechny spiritisty z jižních Čech, „kteří se veřejně hlásí k této vědě“. Spolek Flammarion komunikoval s jihočeskými spiritisty cestou Posla záhrobního, v němž uveřejnilo jeho vedení výzvu, aby se do spolku přihlásily všechny kruhy v politickém okrese Budějovice. Úřední záznam z likvidace spolku 631


632

SOA Zámrsk, KNV Pardubice, karton 1173, sign. 884/262, Sledování spolkového života.

633

Posel záhrobní, roč. XXXVI, č. 2, 1936, rubr. Činnost veřejná, 28.

634

Tamtéž.

145

dokládá i užší kontakt Flammarionu s Karlem Sezemským. Ten jim těsně před svou smrtí pomohl při ustavení spolku finanční půjčkou635, kterou Flammarion po své likvidaci vrací. 636 Vzdělávací spolek Flammarion měl snahu získat přehled o spiritistech v kraji a zorganizovat je. Nelze však doložit, zda se jim to za jejich krátkou dobu existence mezi listopadem 1937 a květnem 1939 alespoň částečně podařilo.637 Když se na zemském sjezdu v létě 1938 v Praze znovu řeší nutnost vybudování silného ústředí všech spolků v republice, navrhuje zástupce jižních Čech společnou organizaci se svazy spiritistických spolků v Praze, Brně, Bratislavě a dokonce i Užhorodu a jako společný časopis Posel záhrobní.638 S organizovaným centrem ve Slezsku ani se Spiritistickou revue se však v tomto návrhu nepočítá a nejsou ani zmíněny. Vztahy mezi těmito uvedenými organizačními centry však byly obecně již bez konfliktů a až do přerušení spolkové činnosti před druhou světovou válkou se tyto spolky a sdružení účastnily i společných sjezdů a jiných akcí. Po zániku pražských časopisů z dvacátých let udržovali spolu spiritisté z celé republiky kontakt zejména prostřednictvím časopisů Posel záhrobní a Spiritistická revue. Společný celorepublikový sjezd v Praze doprovázený velkou výstavou médijních prací byl již v roce 1936 plánován na rok 1942. Do těchto plánů zasáhla druhá světová válka. V krátkém období svobodné spolkové činnosti po druhé světové válce se již spiritistický sjezd uskutečnit nepodařilo. Z hlediska organizace spiritistického hnutí již nedochází k žádným novým návrhů na jeho sjednocení. 635

Karel SEZEMSKÝ zemřel v listopadu 1936. Posel záhrobní, roč. 37, č. 1 (1937), 2. Parrte. Finanční nároky

vyrovnávalo Velitelství četnické stanice v Nové Pace v roce 1939 s adoptivní dcerou Karla SEZEMSKÉHO Vlastou SEZEMSKOU. SOA Třeboň, PŘ České Budějovice, Spolkové spisy 1936–1947, karton 802, inv. č. 543, sign. 341. Flammarion. Vzdělávací spolek, folio 28, 33. 636

Tamtéž, folio 35, 37.

637

SOA Třeboň, PŘ České Budějovice, Spolkové spisy 1936–1947, karton 802, inv. č. 543, sign. 341. Flam-

marion. Vzdělávací spolek, folio 19 a 30. 638

Posel záhrobní, roč. 38, č. 9 (1938), rubr. Spolkové zprávy, 131.

146

9. Závěry K charakteristikám československého spiritistického hnutí se nelze vyjadřovat bez identifikace konkrétního organizačního celku. Jednotlivé rozdílné vnitřní tendence se nakonec ukázaly jako směrodatné při vytváření společných struktur hnutí. Pokud tedy chceme pojmenovat typické rysy praktikovaného spiritismu u nás, musíme se jimi zabývat bezpodmínečně s vazbou na konkrétní spiritistické spolky, organizace či osobnosti. Počátky organizace hnutí jsou spjaty s činností Jaroslava Janečka, ten se však brzy z okruhu vůdčích osobností hnutí vytrácí. Souvisí to pravděpodobně s příklonem organizovaného československého spiritismu ke Kardekovu uchopení spiritistické nauky 639 , která přijala koncept reinkarnace. Ta sice v prvním pokusu o definici nauky v Řádu B.S.Č.S. v roce 1910 nefiguruje, později se však už ve společných prohlášeních pravidelně objevuje. To je ovšem prvek, který se u Emanuela Swedenborga (1688–1772), jednoho z tzv. předchůdců novodobého spiritismu, jehož obsáhlé dílo u nás popularizoval právě Janeček, nevyskytuje.640 V průběhu sledovaného období a v různých regionech či v organizacích lze sledovat poměrně odlišné tendence. Proto se například poukazuje na specifika spiritismu v Podkrkonoší. Jejich rozpracování při zohlednění naznačené organizační struktury by však vyžadovalo vyrovnat se zejména s hypotézami Z. R. Nešpora, že „nábožensko-mravní ráz“ českého spiritistického hnutí pocházel ze „sektářského dědictví“ v okolí Jilemnice a Nové Paky, kde Karel Sezemský svou činností navázal na tento odkaz.641 Zvláštní rys podkrkonošského spiritismu po639

Tuto domněnku podpírá už v roce 1897 uveřejněná nenápadná poznámka redaktora pražského spiritis-

tického časopisu Život B. L. PÍCHY, který uvádí, že „čeští spiritisté, pokud víme, nauku o reinkarnaci (provtělování se) přijmuli a v reinkarnaci věří i ze svých zkušeností mnohý zaručený příklad podati by mohli…“ Život, roč. 2, č. 1 (1898), 4. 640

Podle Swedenborga žije po smrti člověk už jen ve světě duchovním a nikdo v něm nezůstane déle než 30

let. SWEDENBORG, E., Náboženská filosofie Nového křesťanství, 24, 32. 641

NEŠPOR, Z. R., Víra bez církve?, 129.

147

zoroval i Miroslav Plecháč a konstatoval, že spiritismus v Podkrkonoší vykazuje ve své praxi „znaky křesťanské sekty.“642 Pro takové tvrzení však z dostupného popisu jejich praxe nenacházím oporu. Některé spiritistické skupiny se přiklonily k theosofii. Otevřeně například brněnský spolek Mír, jehož theosofický odbor se nakonec stal součástí brněnské pobočky České společnosti theosofické a původní spolek tak zanikl. V náznaku pak například v určitém období ostravský spolek Život, který se svým esoterním pojetím vymezil vůči výrazně propagovanému trendu pokusného, praktického spiritismu, který považoval za exoterní. Určitý trend v diferenciaci spiritismu v tomto smyslu zaznamenal i Emanuel Rádl, který konstatoval, že ti „inteligentnější“ spiritisté se stydí za experimenty.643 Mezi členy Obce spiritistů československých, figuruje Československá theosofická jednota Komenský z Heřmanově Městce, obce nedaleko Chrudimi, kde byl v roce 1895 založen Vzdělávácí spolek pro psychická bádání Jednota Komenský. Po vzniku republiky pozorujeme ve spiritistickém hnutí výrazné zaměření na kulturní a osvětovou činnost orientovanou k veřejnosti. Ta byla jedním z hlavních prostředků na cestě k uskutečňování deklarovaných cílů obrody společnosti v duchu spiritismu a naplnění cíle vytvoření „nového člověka“. Specifickou aktivitou je taká snaha po zakládání samostatných výrobních družstev či společných komunit. Z předložených závěrů práce v linii jejího postupu vyplývá, že se činnost československých spiritistických spolků ve svém formátu kromě pořádání pravidelných seancí nijak nevymykala z aktivního spolkového života meziválečné ČSR. Ve vztahu k veřejnosti probíhala činnost otevřeně a čitelně, spolkové prostory spiritistů byly zpravidla veřejnosti známé. První spolkový dům v Radvanicích byl identifikovatelný podle vnějších znaků jako spiritistický prostor. 642


643

RÁDL, Emanuel. Co soudím o spiritismu, 16.

148

Základní organizační struktura stanovená Řádem B.S.Č.S. v roce 1910 se v části spiritistického hnutí vedené po linii zemských důvěrníků zachovala až do konce 30. let minulého století. Na jejím základě bylo hnutí strukturováno v kruzích, spolcích, okresních a zemských ústředích. Původní pražská sekce neformálního B.S.Č.S. se po své oficiální registraci v roce 1919 přejmenovala na Bratrské sdružení československých spiritů, následně na Sdružení českých spiritů a pod dalším názvem Probuzení fungovala po poválečném obnovení činnosti až do roku 1951. Její původní organizační záběr byl soustředěn na Prahu a okolí. Paralelně s její činností fungovala původní B.S.Č.S. vedená po linii zemským důvěrníků. Z pražské sekce B.S.Č.S. se začátkem 20. let minulého století osamostatnily skupiny spiritistů, které se zformovaly do Vesmíru, spolku pro studium psychických věd a pro šíření zájmů všelidských a Průkopníka, spolku pro postavení a udržování spiritistického domu ve velké Praze a tyto se spolu se spolkem Pravda a nejstarším pražským spiritistickým spolkem Život aktivně účastnily práce v hnutí. Záměr zakládat spolky v Čechách na základě stanov pražské Společnosti pro pěstování všeobecných vědomostí Život z roku 1897 nebyl s největší pravděpodobností realizován. V jižních, severních a východních Čechách působily další spiritistické spolky, zapojené v organizovaném hnutí, z hlediska celostátní organizace však neplnily vůdčí roli. V roce 1920 byl v Radvanicích ve Slezsku založen Spiritistický spolek Bratrství, nástupce Stavebního spolku Bratrství a jeden z kolektivních členů B.S.Č.S. Svou organizační strukturu vytvořil v linii původního Řádu B.S.Č.S. a po osamostatnění pražské sekce spolupracoval v celorepublikovém hnutí, v němž zastával stabilně funkci slezského zemského ústředí. Paralelně jako organizátor spiritistů ve Slezsku působil spolek Život, družina pro vědění a časové názory o účelu života v Moravské Ostravě, který se začátkem 30. let minulého století zapojil do vzájemné spolupráce v rámci hnutí organizovaného po linii zemských důvěrníků.

149

Prvním zemským ústředím na Moravě byl Mír, společnost pro pěstování všeobecných vědomostí v Brně, založená v roce 1908. Původní záměr zakládat na Moravě a ve Slezsku další spolky na základě jeho stanov nebyl realizován. Funkci organizátora moravských spiritistů převzal po spolku Mír začátkem 20. let minulého století Vzdělávací spolek Vesmír v Olomouci, později přejmenovaný na Vzdělávací spolek Havlíček. Záměr zakládat na Moravě a na Slovensku další spolky jako jeho pobočky byl realizován pouze částečně na Moravě. V Brně – Žabovřeskách vyvíjel ve 30. letech činnost zaměřenou na organizaci spiritistů Vzdělávací spolek Pokrok. Morava byla z hlediska organizované činnosti nejslabším zemským ústředím. Prvním organizátorem spiritistické práce na Slovensku byli spiritisté z jižních Čech, následně posíleni moravskými zemskými důvěrníky. Koncem roku 1924 byl v Bratislavě na základě stanov Spiritistického spolku Bratrství založen Vzdelávajúci spolok Jiskra, který se stal v rámci organizovaného hnutí slovenským zemským ústředím. Organizačně Jiskra pokrývala území západního a středního Slovenska a měla ambice organizovat spiritisty z celého Slovenska i Podkarpatské Rusi. V roce 1938 spolek Jiskra v Bratislavě v důsledku nuceného odchodu svého českého vedení a části členstva ze Slovenska zanikl. Vývoj v jeho pobočkách nelze doložit. V aktivitách započatých před druhou světovou válkou spolek pokračoval v Bratislavě i po roce 1945 pod názvem Vzdelávajúci spolok Iskra, navázal kontakty se slezskými a moravskými spiritisty a do řízené likvidace spolkové činnosti usiloval o konsolidaci spiritistického hnutí na Slovensku. Slovenská historiografie existenci spolku Jiskra a jeho roli v organizovaném spiritistickém hnutí v ČSR nezaznamenala. První konkrétní návrh na sjednocení spiritistického hnutí byl učiněn v roce 1895. Už tehdy se projevovaly rozdílné tendence v jednotlivých skupinách spiritistů. Další vývoj a realizace organizačních celků se nesla ve znamení konfliktu mezi pražským centrem, vedeným spolky Život, Probuzení a Průkopník, a zemským ústředím ve Slezsku a na Moravě, s částečnou podporou podkrkonošských spiri-

150

tistů a spiritistů z jižních Čech. Slovenští spiritisté se k organizační stránce nevyjadřovali a po celé období zůstali nakloněni spolupráci vedené slezským ústředím. Ukázalo se, že navrhované celorepublikové sjednocení hnutí nebylo možné kvůli výrazným odlišnostem v praktikování spiritismu, požadavcích bezkonfesijnosti a dodržování přísné životosprávy. Největším realizovaným celkem byla v rámci spolupráce spolků Ideová jednota ustavená na sjezdu v Radvanicích v roce 1931, která však ve svém plném rozsahu fungovala jen krátce. Ani po čtyřiceti letech konkrétních pokusů o sjednocení československého spiritistického hnutí se tento záměr nepodařilo realizovat. Odpovědi na badatelské otázky – Podařilo se vytvořit společnou organizaci československých spiritistů? Společnou organizaci, která by zahrnula spiritistické spolky či jednotlivce napříč různými pozorovanými tendencemi, se vytvořit nepodařilo. Tento záměr byl realizován pouze částečně ustavením spolupráce spolků zapojených do větších organizačních celků. Z nich početně, resp. svým záběrem byly nejvýznamnější neformální organizace Bratrské sdružení československých spiritistů, Ideová jednota a formálně ustavená obnovená Obec spiritistů československých. – Bylo touto organizací Bratrské sdružení československých spiritistů? To lze konstatovat pouze pro určité období a pro část spiritistického hnutí. Už v době ustavení B.S.Č.S. zůstaly některé skupiny či spolky mimo jeho organizační záběr. Těžko lze na základě předložených výsledků prokázat, že se Karlu Sezemskému podařilo sjednotit různé spiritistické směry do jednoho organizačního útvaru. Navíc nebylo Bratrské sdružení československých spiritistů podle zjištění úřadů v Praze a v Nové Pace formálně ustaveným spolkem a nelze s jistotou doložit období jeho trvání, jeho členstvo a pobočky.

151

– Byla centrem českého a moravského spiritismus Nová Paka? Nová Paka byla sídlem redakce a administrace časopisu Posel záhrobní a Sezemského nakladatelství, centrem či významným místem spiritistické činnosti však zřejmě nebyla ani v rámci Podkrkonoší. V Nové Pace nepůsobil žádný organizačně významný či početný spiritistický spolek. Ani Karel Sezemský z hlediska rozvoje spiritistického hnutí toto město nijak neupřednostňuje. Pouze v počátcích diskuse o stavbě společného domu českých spiritistů bylo zvažováno, že bude vybudován právě v Nové Pace. Od 20. let 20. století bylo silné organizační centrum v Radvanicích, tvořené Spiritistickým spolkem Bratrství. Toto centrum s početnou členskou základnou, vlastním spolkovým domem, redakcí časopisu a vydavatelstvím organizovalo zejména od 30. let užší spolupráci v rámci Slezska, Moravy a Slovenska. Jedním z center spiritistického hnutí byla koncem 19. století a pak zejména od 20. let 20. století Praha se svými opakovanými konkrétními pokusy organizace, završenými obnovením činnosti Obce spiritistů československých v roce 1935. – Byly základem spiritistického hnutí na našem území neformální kroužky? Organizované celky měly největší vliv na činnost československého spiritistického hnutí. Sdružovaly však na principu členství jen část spiritistů. Na základě předložených informací souhlasím se Zdeňkem Vojtíškem, že základem mohutného spiritistického hnutí u nás zůstaly neformální kroužky.644 Námět pro další bádání Podle popsaných organizačních vazeb mezi jednotlivými spiritistickými spolky analyzovat souvislosti jejich příklonu k theosofii a definovat východiska zaznamenané praxe tzv. „esoterního spiritismu.“

644

VOJTÍŠEK, Z., Encyklopedie náboženských směrů v české republice, 174.

152

Seznam literatury I. Archivy – fondy NÁRODNÍ ARCHIV ČESKÉ REPUBLIKY (NAČR) Zemský úřad Praha (1918–1953) STÁTNÍ OBLASTNÍ ARCHIV V TŘEBONI (SOA Třeboň) Policejní ředitelství v Českých Budějovicích (1836–1947) STÁTNÍ OBLASTNÍ ARCHIV V ZÁMRSKU (SOA Zámrsk) Krajský národní výbor Hradec Králové (1949–1960) Krajský národní výbor Pardubice (1949–1960) MORAVSKÝ ZEMSKÝ ARCHIV V BRNĚ (MZA) Krajský národní výbor Brno (1945–1960) Krajský národní výbor Gottwaldov (1949–1960) Policejní ředitelství Brno (1875–1945) ZEMSKÝ ARCHIV V OPAVĚ (ZAO) Krajský národní výbor v Ostravě (1949–1960) Policejní ředitelství Moravská Ostrava (1854–1945) ARCHIV HLAVNÍHO MĚSTA PRAHY (AHMP) Magistrát hlavního města Prahy II (1851–2006) ARCHIV MĚSTA OSTRAVA Archiv obce Radvanice (1870–1941) OKRESNÍ ARCHIV HRADEC KRÁLOVÉ Okresní národní výbor Hradec Králové II (1945–1949) Okresní úřad Hradec Králové (1850–1945) STÁTNÍ OKRESNÍ ARCHIV JIČÍN (SOKA Jičín) Okresní úřad Nová Paka (1855–1942) STÁTNÍ OKRESNÍ ARCHIV OLOMOUC (SOKA Olomouc) Archiv města Olomouc (1261–1945) Jednotný národní výbor Olomouc (1949–1954) Okresní úřad Olomouc – venkov (1850–1945) Okresní národní výbor Olomouc – venkov (1945–1949) Ústřední národní výbor Olomouc (1945–1949) ŠTÁTNY ARCHÍV V BRATISLAVE (SABA) Bratislavská župa II. (1923–1928) Bratislavská župa III. ( ⁄1931/ 1940–1945) Krajský národný výbor v Bratislave (/1923/ 1949–1960) SLOVENSKÝ NÁRODNÝ ARCHÍV (SNA Bratislava) Krajinský úrad, MVSR Povereníctvo vnútra (/1933/ 1944–1960) Krajinský úrad v Bratislave. Nezpracovaný fond. Minister s plnou mocou pre správu Slovenska, Bratislava (1918–1927) Policejné riaditeľstvo v Bratislave (1920–1950)

153

II. Dobová periodika Apoštolát, roč. 5–10 (1929–1938) Bratislavská pošta (1920–1927) Bratislavská žena, roč. 1– 4 (1920– 1923) Bratislavské noviny, roč. 2 (1923) Cíl života, roč. 1 (1924) Cirkevné listy, roč. 39– 43 (1925–1929) Časopis Matice moravské, roč. 43–72 (1919–1948) Českobratrská rodina, roč. 10 (1934) Evanjelický hlásnik, roč. 1–3 (1931–1933) Evanjelický posol zpod Tatier, roč. 14–28 (1924–1938) Hvězda budoucnosti, roč. 1–2 (1919–1920) Křesťanská revue, roč. 1–12 (1927–1939) Lotus, roč. 1–6 (1897–1903), roč. 11 (1908), 14–15 (1922–1924) Národnie noviny, roč. 60 (1929) Národný denník, roč. 3 (1925), 8 (1929) Nové Slunce, roč. 4 (1)–6 (3) (1903–1905) Nové Slovensko (1923–1924, 1927–1928) Nový člověk, roč. 1–3 (1922–1924) Nový duch času, roč. 1(1920), 6 (1926) Nový Jeruzalém, roč. 1(1911) Obroda, roč. 2 (1921) Okultní a spiritualistická revue, roč. 1–2 (1921–1922), 4 (1924) Pestrý týden, roč. 2 (1927) Posel záhrobní, roč. 1–38 (1900–1938) Posol Božského srdca Ježišovho, roč. 26–42 (1922–1938) Pramen, roč. 1–2 (1919–1920) Psyche, roč. 7 (1930), 12 (1935) Slovenské ľudové noviny, roč. 16 (1925) Slovenský denník, roč. 12–21 (1929–1938) Spiritistická revue, roč. 1–18 (1920–1937), viz roč. 19–20 (1938–1939) Československá revue psychická, roč. 20–21 (1939–1940), 22–23 (1946–1947) Psychická revue Spiritualistická čítanka Světlo, roč. 16 (1920), 19 (1923), 22 (1926) Stopy duše, roč. 1–4 (1921–1924) Úradné noviny, část I, roč. 2 (1920), 20–21 (1938–1939) Úřední list republiky Československé, II. díl, , roč. 27–32 (1946–1951) Věstník katolického duchovenstva, roč. 33 (1932) Volná myšlenka (1933) Život, roč. 1–3 (1897–1899) Život, roč. 3–7 (1924–1928)

154

III. Monografie, studie, články, encyklopedie BEDNÁRIK, Rudolf (ed.), Slovenská vlastiveda II, Duchovná kultúra slovenského ľudu. Bratislava: SAVU, 1942 BĚLOHRADSKÝ, Stáňa J., Kostnický mučedník Mistr Jan Hus. Praha: (vlastním nákladem), 1919 BĚLOHRADSKÝ, Stáňa, J. (ed.), Karma a znovuzrozování. Knihovna Nového Života, č. 26–27, Praha: Zmatlík a Palička, 1923 BĚLOHRADSKÝ Stáňa, J., Posila Duše (ed.), Sborník modliteb a písní československých spiritistů, Knihovna Nového Života, č. 17–19, Praha: Redakce Knihovny Nového Života, 1922 BĚLOHRADSKÝ Stáňa, J., Bílá hora pomstěna. V upomínku na 300leté výročí bitvy na Bílé Hoře 8. listopadu r. 1620, Praha, 1920 BĚLOHRADSKÝ, Stáňa J,. Boží bojovník Jan Žižka z Trocnova a Kalichu. V upomínku 500 letého úmrtí Jana Žižky z Trocnova ku dni 22. října 1924. Praha: vlastním nákladem (rok neuveden) BĚLOHRADSKÝ, Stáňa J,. Dějiny, původ a účel kreseb medijních vůbec a v Čechách zvláště. Podmoklice, 1913 BĚLOHRADSKÝ, Stáňa J., Průvodce výstavou medijních maleb, kreseb a jiných výtvorů u příležitosti sjezdu československých spiritistů v Praze 1933, Praha: Zmatlík a Palička 1933 BĚLOHRADSKÝ Stáňa, J., Reforma manželského práva. 2. vyd. Praha, 1919 BEZDĚK, Ctibor, Vegetarism – pro a proti; PITTER, Přemysl, Náš poměr k přírodě s hlediska náboženského a sociálního. Ježíš a vegetarism, Praha: Hnutí pro křesťanský komunismus v Československu, sv. 8, 1928 BLAVATSKÁ, Helena P., Základy tajných nauk. Praha: Josef Boš, 1922 BRDÍČKO, Jakub, Blouznivci a rebelové. Církve, náboženství a spiritualita v českém 19. století. Praha: KLP, 2003, 90–96 CROSS, F.L. (ed.) The Oxford Dictionary of the Christian Church. 2nd edition, Oxford: Oxford University Press, 1983

ČAPEK, Otakar, Encyklopedie okultismu, mystiky a všech nauk tajných. Edice Psyché, Praha, 1940 ČECHUROVÁ, Jana. Čeští svobodní zednáři ve XX. století. Praha: Nakladatelství Libri. 2002 DOUGLAS, J. D. (ed.), Nový biblický slovník. Praha: Návrat domů, 1996 FIALOVÁ, Ludmila et al., Dějiny obyvatelstva českých zemí. Praha: Mladá fronta 1996 FÖRSTER, Vilém, Okultní úkazy a jejich psychologický výklad. Praha, Nakladatelství J. Otto, spol. s.r.o., 1924 HLEDÍKOVÁ, Zdeňka et al., Dějiny správy v Českých zemích od počátku státu po současnost. 2. vyd., .Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005 HUDÁKOVÁ, Andrea, Spiritistický pohřeb. Dingir, roč. 14, č. 3 (2011), 92– 93

155

KALAČ, Petr, Počátky českého hermetismu. Dingir, roč. 7, č. 3 (2004), 94–97 KAPRAS, Jan, Spiritismus. Kulturní a psychická rozprava, Český Brod: Knihkupectví Jos. Miškovského, 1885 KARDEC, Alan, Kniha duchů, neboli zásady spiritické nauky a mravních zákonů z ní vyvěrajících, o jsoucnosti duchů a jejich poměru k lidstvu, o nesmrtelnosti duše lidské a o nynějším i budoucím životě člověčenstva. Praha: Knihovna děl spiritistických, 1907 KARDEC, Allan (ed.), Kniha medií, neboli, Úplné poučení duchů vyššího řádu o všech druzích manifestací, o způsobu obcování se světem neviditelným, o vyvinování mediumity a o obtížích a nebezpečí při výkonu spiritismu.. Reedice. Brno: Schneider, 1995 KARDEC, Allan, Křesťanský spiritismus. Úvod do moderního spiritismu formou filozofického dialogu. Uherský Ostroh: Dušezpytný spolek Život, 1998 Katechismus spiritismus a Historie spiritismu a jeho vývoj. Spiritická ústřední knihovna, Serie II, sv. XII. Hrabačov: Karel Sezemský, 1903 KOVÁŘ, Karel, Pavla Moudrá. Život a působení vzácné a ušlechtilé ženy. Praha, 1934 KOZÁK, Jaromír, Spiritismus..Zapomenutá významná kapitola českých dějin. Praha: Eminent, 2003 KRIŠTOF, R.J., Poměr spiritismu k socialismu. Knihovna Nové směry, sv. I. Nová Paka: K. Sezemský (rok neuveden) KUDLÁČ, Antonín K., Staronoví hledači absolutna. Některé duchovní alternativy na sklonku 19. století. Církve, náboženství a spiritualita v českém 19. století. Praha: KLP, 2003, 97–106 KUDRNOVSKÝ, Alois, Spiritismus. Vzdělávací knihovna katolická, sv. 46, Praha: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna a nakladatelství V. Kotrba, 1908 KUTNAR, František, Sociálně myšlenková tvářnost obrozenského lidu. Trojí pohled na český obrozenecký lid jako příspěvek k jeho duchovním dějinám. Praha: Historický klub, 1948 LÁNYI, Karol, Desať rokov abstinentného hnutia na Slovensku. Bratislava: Krajinské ústredie pre Slovensko Čsl. Abstinentního Sväzu, 1933 LAWRENCE, Eduard, Spiritismus u národů civilisovaných i divokých. Anthropologická studie.. Praha: Volná myšlenka, 1935 LEŠEHRAD, Emanuel, Po stopách tajemných společností. Historie a úvahy. Praha: Alois Srdce, 1935 MACHOVCOVÁ, Markéta; MACHOVEC, Milan, Utopie blouznivců a sektářů. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1960 MAREČKOVÁ, Jozefína, Duchovné prúdy v našej republike. Bratislava: Bratislavská pošta, 1924 MAREČKOVÁ, Jozefína, Duchovné prúdy v našej republike II. Prúdy cirkevné. Bra- tislava: Bratislavská pošta, 1926 MAREČKOVÁ, Jozefína, Kto vládne na Slovensku? Bratislava: Slovenské ľudové nakladatelstvo, 1921

156

MAREČKOVÁ, Jozefína, Kultúrna práca v Bratislave. Bratislava: Slovenské ľudové nakladatelstvo (rok neuveden) NAKONEČNÝ, Milan, Ezoterní dimenze lidské spirituality. WOLF, Josef (ed.), Člověk ve světě magie. O historii a současnosti magie v lidské společnosti. Praha: Unitaria, 1992 NAKONEČNÝ, Milan, Novodobý český hermetismus. Praha: Vodnář, 1995 NEŠPOR, Zdeněk, R., K původu a pramenům českého lidového spiritismu. Lidé města, roč. 5, č. 12 (2003), 59–81 NEŠPOR, Zdeněk R., Víra bez církve? Východočeské toleranční sektářství v 18. a 19. století. Ústí nad Labem: albis international, 2004 NOVÁ, Jana, Spiritismus. Jeho původ, rozšíření a recepce v Čechách. Kuděj, roč. 2, č. 1 ( 2000), 26–36 NOVOTNÝ, Adolf, Biblický slovník. Praha: Kalich – Česká biblická společnost, 1992 PÁNEK, Jaroslav, Pavla Moudrá. Poznámky k životu, působení a pozůstalosti české spisovatelky a bojovnice za mír. Středočeský sborník historický, roč. 9 (1974), 215–248 PARTRIDGE, Christopher (ed.), Encyklopedie nových náboženství. Nová náboženská hnutí, sekty a alternativní spirituality. Praha: Knižní klub, 2006 PLECHÁČ, Miroslav, Spiritismus v Podkrkonoší. Praha: Vydavatelské oddělení Ymky, 1931 POTŮČEK, Juraj, Abstinentné hnutie na Slovensku. Bratislava: Slovenský abstinentný sväz (rok neuveden) RÁDL, Emanuel, Co soudím o spiritismu. Praha: Grosman a Svoboda, 1922 RÁDL, Emanuel, Moderní pověra a tak zvané okultní vědy. „Světová Ymka“, Kalich 9 (5), 1922, Brno: Moravská Uranie, 225–229 RÁDL, Emanuel, Mravnost v našem státě. Přednáška na V. sjezdu Ymky v Československu v Hradci Králové v říjnu 1925. Praha: YMCA, 1926 RÁDL, Emanuel, Věda a víra u Komenského. Praha: vydavatelské oddělení Ymky, 1939 RÖSNER, Jan, Spiritismus ve Slezsku.. Knihovna Spiritistické revue, sv. V, Radvanice ve Slezsku: Spiritistická revue, 1927 Sbierka časových letákov S.M.B.S. Soznam časových letákov od č. 1–100, ktoré vydalo Ústredie S.B.M.S.v r. 1925–1935. Programová príloha Apoštolátu. Ružomberok: Ústredie Sdruženia Mužov Božského Srdca, (rok neuveden) SERVIER, Jean (ed.), Dictionaire critique de l´ésoterisme. Paris: Press universitaires de France, 1998 SEZEMSKÝ, Karel, Nebezpečí v spiritismu. Spiritistická ústřední knihovna, Serie II., sv. XV., Hrabačov (rok neuveden) SEZEMSKÝ, Karel, Památník půlstoleté činnosti ve spiritismu. 1880-1930. Edice Spirit, Nová Paka, 1930 SEZEMSKÝ, Karel, (ed.), Písně spiritistické původu medijního. 3. vyd., Nová Paka, 1928

157

SEZEMSKÝ, Karel, Těm, kteří se drží Babylonu. Knihovna „Nové Směry“, sv. VI. Nová Paka (rok neuveden) ROUSTAING, Jan, Výklad čtvera evangelií a desatera přikázání dle spiritismu. Napsali medijně evangelisté a apoštolové. Edice Spirit, Nová Paka, 1930 SEZIMA, Pavel F., Duchové spiritismu a okultismu. Knihovnička „Pod modrým trojúhelníkem“, sv. 2. Praha: V. Kotrba (rok neuveden) SOUČEK, Rudolf, Záhady duševního života ve světle vědy. Praha: Nakladatelské družstvo Nová osvěta, 1947 SPESZ, Alexander, Mystika, magia a mediumizmus. Trnava: Spolok sv. Vojtecha, 1939 SPESZ, Alexander, Špiritizmus či parapsychológia? Trnava: Spolok sv. Vojtecha, 1947 SPESZ, Alexander, Okultizmus a zázrak. Trnava: Spolok sv. Vojtecha, 1932 Spiritismus a návod k jeho provádění. 4. vyd., Třebíč na Moravě: Jindřich Lorenz, 1921 STEINER, Rudolf, Esoterní křesťanství a duchovné vedení lidstva. Svatý Kopeček u Olomouce: Michael, 2001 STEINER, Rudolf, Bhagavadgíta a Pavlovy dopisy. Olomouc: Michael, 1998 STEINER, Rudolf, Páté evangelium. Olomouc: PDN, 1998 STEINER, Rudolf, Theosofie. Úvod do nadsmyslového poznání světa a určení člověka. Praha: Baltazar, 1992 ŠIMALNČÍK, Juraj, Špiritizmus (duchárstvo) vo svetle úplnej pravdy. Knižnica Priateľ náš, sv. 10, Zvolen 1929 ŠIMANČÍK, Juraj, Spiritizmus (duchárstvo) vo svetle celej pravdy. 2. vyd. Ružomberok: Ústredie SMBS, 1932 ŠIMSOVÁ, Milena; ŠTĚPÁN, Jan (ed.), Nad vřavou nenávisti. Vzpomínky a svědectví Přemysla Pittera a Olgy Fierzové. Praha: Kalich, 1996 ŠOLCOVÁ, Libuše, Spiritismus v Podkrkonoší. Krkonoše – Podkrkonoší, sv. 5, Hradec Králové – Nakladatelství kruh pro muzeum v Trutnově, 1970, 109–26 Spiritismus ve světle pravdy. Knižnice Snahy, sv. 27, Pardubice: Snaha, 1948 ŠTAMPACH, Ivan O., Anthroposofie. Olomouc: Votobia, 2000 ŠTEFANOVIČ, Jozef, Okultizmus z hľadiska vedeckej psychológie. Československá spoločnosť pre šírenie politických a vedeckých poznatkov, Veda Ľudu, roč. 2, č. 51, Martin: Osveta, 1954 SWEDENBORG, Emanuel, Náboženská filosofie Nového křesťanství. Praha: Jaroslav Im. Janeček, 1913 SWEDENBORG, Emanuel, Nebe a peklo. O nebi a jeho divech a o pekle. Praha: Jaroslav Im. Janeček, 1932 SWEDENBORG, Emanuel, Nový Jeruzalém a jeho nebeská nauka. Praha: Jaroslav Janeček, 1918

158

SWEDENBORG, Emanuel, Poslední soud a ztroskotaná Babylonie a pokračování o posledním soudu. Praha: Swedenborgovo nakladatelství Jar. Im. Janeček, 1921 VÁCHAL, Josef, Historie sektářství a bludařství. Církev a blouznivci. Praha: Volvox globator, 1992 VOJTÍŠEK, Zdeněk, Encyklopedie náboženských směrů v České republice. Praha: Portál, 2004 WEINFURTER, Karel, Paměti okultisty. Praha: Josef Vilímek, 1933 WEINFURTER, Karel, Nebezpečí okultismu, zápas mocí světlých s temnými. Praha: Josef Springer, 1927 WEINFURTEK, Karel. Spiritismus a věda. Praha: Josef Springer, 1928 Za svetlom. Séria sociálnych letákov od čísla 1.do 52. Ústredie S.M.B.S. Ružomberok, 1938 ZACHAR, Otakar, Z dějin spiritismu v minulosti. Praha: vlastním nákladem, 1914 ZDRAŽIL, Tomáš, Počátky theosofie a antroposofie v Čechách. Rudolf Steiner – Praha, Opava a Třebovice. Březnice: Ioanes, 1997

IV. Elektronické zdroje ACTA 88. Congregationum. Suprema Sacra Congregatio S. officii, DB spiritismo, 268 [online] Acta Apostolicae Sedis – Commentarium Officiale, 1917 [cit. 12.03.2010]. URL: http://www.vatican.va/archive/aas/documents/AAS%2009%20I%20[1 917]%20-%20ocr.pdf FARMER, John, S., Twixt Two Worlds. The Narrative of The Life and Work of William Eglinton. London, 1886 [online]. SpiritWritings.com, e-Library [cit. 15.12 2011]. URL: http://www.spiritwritings.com/TwixtTwoWorlds.pdf KRALIK von MEYRSWALDEN, G. K. M., Kohoutí Kříž: šumavské ozvěny [on-line]. Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích, ©2001– 2012. [cit. 28.04.2012]. Překlady a české texty Jan Mareš, elektronická verze Ivo Kareš. URL: http://www.kohoutikriz.org KALAČ, Petr, Odraz evropského hermetického hnutí konce 19. století v českém periodickém tisku [online]. Dokumentační centrum českého hermetismu [cit.10.03.2011]. URL http://dcch.wz.cz/index1.html KULAVIAKOVÁ, Dagmar, Církev československá na jižní a jihovýchodní Moravě v letech 1939–1945. [online] Magisterská diplomová práce. Masarykova univerzita v Brně, Filosofická fakulta, Historický ústav, 2010 [cit. 02.01 2012]. URL: http://is.muni.cz/th/152577/ff_m/Cirkev.txt

159

NOVÁ, Jana, Krkonošští blouznivci. Antonín Vodseďálek. Krkonoše, č. 9, 2000 [online]. Referenční informační středisko – Odborná knihovna MŽP [cit. 20.02.2012]. URL: http://mzp.cz/ris ZÖLLNER, Johann C., F.; MASSEY, Charles C., Transcendental Physics. An Account of Experimental Investigations from the Scientific Treatises., 1880 [online]. California Digital Library [cit. 15.12.2011]. URL: http://archive.org/details/transcendentalph00zlrich National Spiritualist Association of Churches [online]. URL: http://www.nsac.org

V. Biblilografie, schematismy, archivní pomůcky a další ADÁMEK, F. et al., Státní ústřední archív v Praze. Zemský úřad Praha – Spolkové záležitosti 1911–1948. Dílčí inventář. Praha, 1965 Adresář města Hradec Králové a obce Pražské Předměstí. 1924 Adresář Vel. Olomouce a okolí. Olomouc: A. Tomek, 1921 Adresář Velkého Olomouce a venkovského okresu s plánem Olomouce. Olomouc: A. Tomek, 1928. Bible: Písmo svaté Starého a Nového zákona: český ekumenický překlad, 6. vyd., Praha: biblická společnost, 1992 BIELIK, František, Inventáre a katalógy fondov Štátneho slovenského ústredného archívu v Bratislave. č. 7. Minister s plnou mocou pre správu Slovenska 1919–1927. Inventár. Bratislava: Slovenská archívna správa Bratislava, 1963 BOR, D.Ž., Obrazový atlas hermetismu. Praha: Trigon, 1990 BRZOBOHATÝ, J. et al., Státní archív v Opavě. Policejní ředitelství v Moravské Ostravě. Sv 1/2 Presidiální spisy 1919–1939. (1. díl 1919–1933). Katalog. Opava, 1965 BRZOBOHATÝ, J., Státní archív v Opavě. Krajský národní výbor v Ostravě (1834) 1949–1954. I. část. Prozatímní inventární seznam. Opava, 1961 ČERMÁK, M., Inventáře a katalogy Okresního archivu v Olomouci. Archiv města Olomouce. Registratura (1700) 1874–1920 (1925). Inventář. Olomouc, 1985 ČERMÁK, M., Inventáře a katalogy Okresního archivu v Olomouci. Archiv města Olomouce. Policejní úřad. Inventář (1818–1934). Olomouc, 1988 ČERMÁK, M., Inventáře a katalogy Okresního archivu v Olomouci. Ústřední národní výbor v Olomouci (1870) 1945–1949 (1953). Inventář. Olomouc, 1979 ČESÁKOVÁ, Markéta et al., Státní oblastní archiv v Zámrsku. Okresní archív v Jičíně. Okresní úřad Nová Paka (1792) 1855–1942 (1948). Inventáře I.-V. díl. Jičín, 2005 DRKAL, S. a kol., Inventáře a katalogy fondů Státního archívu v Opavě, č.. 15. Policejní ředitelství v Moravské Ostravě.. Presidiální spisy 1919–1939. 1. díl. Katalog. Opava, 1965

160

DRKAL, S., Inventáře a katalogy fondů Státního archívu v Opavě, č. 5. Policejní ředitelství v Moravské Ostravě, sv. I. Spolkové oddělení 1854–1948. Katalog. Opava, 1956 DURMANOVÁ, M., Státní ústřední archív v Praze. Policejní ředitelství v Praze 1921–1940. Dílčí inventář. Praha, 1960 DUŠEK, S. et al., Státní oblastní archív v Litoměřicích. Krajský národní výbor Liberec (1945) 1949–1960. Inventář. Litoměřice, 1991 FEDOR, M., Bibliografia periodík na Slovensku v rokoch 1939–1944. Martin: Matica slovenská. 1969 FRANCEK, J. a kol., Státní oblastní archiv Zámrsk. Krajský národní výbor Hradec Králové (1901) 1949–1960 (1970), Inventář I. –V. Zámrsk, 1988 HAVELKA, Emanuel, Světlo na horách. Ze života pastýře chudých. Praha: Kalich, 1939 HORVÁTH, Vladimír, Bratislavský topografický lexikon. Bratislava: Tatran, 1990 KÁBRT, Jan et al., Latinsko-český slovník. 3. upravené vyd., Praha: SPN, 1957 KALÁB, V., Státní oblastní archiv Zámrsk. Krajský národní výbor Pardubice (1933) 1949–1960. Prozatímní inventární seznam. 1970 KALÁT, Karel, Adresář a schematismus Velkého Hradce Králové. Hradec Králové, 1936 KIPSOVÁ, Mária a kol., Bibliografia slovenských a inorečových novín a časopisov z rokov 1919−1938. Slovenská národná bibliografia – Séria B. Periodiká. Martin: Matica Slovenská, 1968 (kol.) Bibliografia slovenských kníh 1919–1938, sv. 1, Martin: Matica Slovenská, 1979 (kol.) Bibliografia slovenských kníh 1919–1938, sv. 2, Martin: Matica Slovenská, 1979 (kol.) Státní archiv v Brně. Krajský národní výbor v Brně. Tajná a všeobecná registratura I. a II. manipulace 1949–1954. Brno, 1968 (kol.) Státní archiv v Brně. Krajský národní výbor v Jihlavě. Všeobecná registratura (1898) 1949–1960. Brno, 1996 (kol.) Státní archív v Litoměřicích. KNV Ústí nad Labem (1879) 1949–1960. Inventář. Litoměřice, 1969 (kol.) Zemský archiv v Opavě. Státní archív v Opavě. Průvodce po archívních fondech. 1.-4. Praha: Archivní správa Ministerstva vnitra, 1955 KOLLÁROVÁ, Zuzana; HANUS, Jozef, Sprievodca po slovenských archívoch. Prešov: Universum, 1999 KOPEČNÁ, M., Moravský zemský archiv v Brně. Krajský národní výbor Gottwaldov. Církevní odbor (1920) 1949–1960. Dílčí prozatímní inventární seznam. 2005 KUBÍČEK, Jaromír, Bibliografie novin a časopisů na Moravě a ve Slezsku v letech 1918–1945. Brno, 1989

161

LAŠŤOVKA, Marek et al., Pražské spolky. Soupis pražských spolků na základě úředních evidencí z let 1895–1990. Praha: SCRIPTORUM, 1998 LOKVENC, Theodor, Toulky krkonošskou minulostí. Edice Kraj. Hradec Králové: Kruh, 1978 MALINA, Jiří; LESÁK, Vladimír, Bibliografie novin a časopisů východních Čech z let 1650–1945. Hradec Králové: Ústav historických věd Pedagogické fakulty Vysoké školy pedagogické v Hradci Králové, 1998 MANNOVÁ, Elena, Štátny ústredný archív ČSSR. Povereníctvo vnútra. Bezpečnostný odbor. 1944–1950 (1960). Čiastkový inventár. Bratislava, 1982 MANNOVÁ, Elena, Štátny ústredný archív SSR. Povereníctvo vnútra. Bezpečnostný odbor 1945−1951 (1960). Čiastkový inventár. Bratislava, 1982 MÁTEOVÁ, Ľubica, Štátny oblastný archív v Bratislave. Bratislavská župa II. 1923−1928. Administrativne pôsobnosti. Inventár. Bratislava, 1999 MIKLOŠOVÁ, M., Inventáře a katalogy Okresního archivu v Olomouci. Jednotný národní výbor Olomouc. Úřední knihy (1930) 1949–1954 (1970). Inventář. 1976 NOVÁKOVÁ, Teréza, Děti čistého živého. Román ze života lidu na východě Čech. 4. vyd., Praha: Odeon, 1966 ORLÍK, J. a kol., Inventáře a katalogy fondů Státního archívu v Opavě, č. 8. Policejní ředitelství v Moravské Ostravě, III. Relace ze schůzí 1912–1944. 1-3. díl. Katalog. Opava, 1959 PAVLÍK, J., Státní oblastní archiv v Zámrsku. Státní okresní archiv Hradec králové, Okresní úřad Hradec Králové 1850–1945 (1954). 2003 RIPKOVÁ, G.; CIGÁNIKOVÁ, E., Inventáre a katalógy fondov štátnych archívov na Slovensku., č. 27/1 Štátny archív v Bratislave. Župný úrad v Bratislave. Prezidiálne spisy 1923–1928. Katalógy. I.-III. Bratislava, 1971 Sčítání lidu v republice československé ze dne 15. února 1921. II. díl, 1. část. Čechy. Československá statistika, svazek 20, řada VI, Praha: Státní úřad statistický, 1925 SOPKO, Július et al., Štátny slovenský ústredný archív v Bratislave. Policejné riaditeľstvo v Bratislave 1920−1944 (1950). Dočasný inventár. Bratislava, 1961 SOPKO, Július et al., Štátny slovenský ústredný archív v Bratislave. Policejné riaditeľstvo v Bratislave 1920–1944 (1950). Dočasný inventár. Bratislava, 1961 SOUČEK, Josef, B., Řecko-český slovník k novému zákonu. 5. vyd., Praha: Kalich 1997 Soupis československé literatury za léta 1901–1925. Praha: Svaz knihkupců a nakladatelů RSČ v Praze, 1931 Spiritistické písně kruhu sestry Marie Havlové, dříve Kytnarové, ve Dvoře Králové n. L. Dvůr Králové: Fr. Vaňura (rok neuveden) ŠTARHA, Ivan, Státní archiv v Brně. Policejní ředitelství Jihlava. Presidiální spisy 1923–1942. Katalog. 1968 STAŠEK, Antal, Blouznivci našich hor. Vybrané spisy Antala Staška, sv. III. díl I. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1955

162

STAŠEK, Antal, Blouznivci našich hor. Vybrané spisy Antala Staška, sv. IV. díl II. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1955 SYNKOVÁ, Beatrix, Štátny oblastný archív v Bratislave. Krajský národný výbor v Bratislave. Odbor pre vnútorné veci 1949–1960. Čiastkový inventár. Bratislava, 1981 TICHÁK, Milan, Olomouc rodu ženského. Olomouc: Burian a Tichák, 2009 TOLMAN, Jiří, Hrst vzpomínek na starý Hradec Králové. Řada I. Hradec Králové, 1928 VILINSKÝ, Valerij, S. (ed.), Pražský adresář 1937–1938. Všeobecný, obchodní, živnostenský, průmyslový, majitelů domů.. Praha: Státní tiskárna v Praze, 1937 WIPLER, J. a kol., Okresní archiv Hradec Králové, Okresní národní výbor Hradec Králové (1907) 1954–1960 (1976). Inventář. Hradec Králové, 1984

163

Organizace československého spiritistického hnutí

Recommend Documents