OPTIMALIZACE PRÁVNÍ FORMY HOSPODAŘENÍ NA OBECNÍM LESNÍM MAJETKU

SDRUŽENÍ VLASTNÍKŮ OBECNÍCH A SOUKROMÝCH LESŮ V ČR POD ZÁŠTITOU

MINISTERSTVA ZEMĚDĚLSTVÍ, SEKCE LH A

KOMORY OBCÍ SVAZU MĚST A OBCÍ

OPTIMALIZACE PRÁVNÍ FORMY HOSPODAŘENÍ NA OBECNÍM LESNÍM MAJETKU

SBORNÍK REFERÁTŮ Z ODBORNÉ KONFERENCE

Kostelec nad Černými lesy 23. 11. 2010 pod odbornou záštitou a s finančním přispěním

MINISTERSTVA ZEMĚDĚLSTVÍ, SEKCE LESNÍHO HOSPODÁŘSTVÍ

Optimalizace právní formy hospodaření na obecním lesním majetku referátů

Sborník

Odborný garant:

Ing. František Kučera předseda SVOL, jednatel Městské správy lesů Pelhřimov s. r. o. K Silu 1980, 393 01 Pelhřimov tel./fax: 565 323 421, e-mail: [email protected]

Organizační garant:

Marie Růžková tajemnice SVOL, K Silu 1980, 393 01 Pelhřimov tel./fax: 565 324 203, e-mail: [email protected]

Vydalo Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů v ČR K Silu 1980, 393 01 Pelhřimov www.svol.cz Editor: Ing. František Kučera, Marie Růžková Foto na obálce: Náklad: 250 ks

Kostelec nad Černými lesy 23.11.2010

2


Sborník

OBSAH ÚVOD FRANTIŠEK KUČERA ............................................................................................... 4 SPOLUPRÁCE SE ZÁSTUPCI NESTÁTNÍCH LESŮ JOSEF BEZDÍČEK ..................................................................................................... 5 ZHODNOCENÍ INSTITUCIONÁLNÍCH A SMLUVNÍCH FOREM SPRÁVY LESNÍHO MAJETKU Z HLEDISKA OBCE JAKO VLASTNÍKA LESA – VÝHODY, RIZIKA MARTIN FLORA, PETR JELÍNEK .............................................................................. 7 STANOVENÍ VÝŠE NÁJMU Z OBECNÍHO LESA VÁCLAV KUPČÁK, DALIBOR ŠAFAŘÍK .................................................................. 15 POLYFUNKČNOST A DLOUHODOBOST LESNÍHO MAJETKU, METODY ROZHODOVÁNÍ O FORMĚ HOSPODAŘENÍ NA OBECNÍM LESNÍM MAJETKU ..... LUDĚK ŠIŠÁK ....................................................................................................... 25 JAK POMÁHÁ OBCÍM, KTERÉ VLASTNÍ LESY, PROGRAM ROZVOJE VENKOVA? JAN KALAFUT ....................................................................................................... 33 HOSPODAŘENÍ NA LESNÍM MAJETKU – TRADICE, KONTINUITA, ODPOVĚDNOST TOMÁŠ CZENIN..................................................................................................... 39 DRUŽSTEVNICTVÍ JAKO MODERNÍ ZPŮSOB OBHOSPODAŘOVÁNÍ MENŠÍCH OBECNÍCH LESNÍCH MAJETKŮ – PRAKTICKÉ ZKUŠENOSTI A POZNATKY JIŘÍ ŠTĚPÁNEK ...................................................................................................... 41 SPRÁVA OBECNÍCH A SOUKROMÝCH MALOLESŮ PRAKTICKÉ ZKUŠENOSTI VLADIMÍR ZIKA .................................................................................................... 43 ZKUŠENOSTI ZE ZAHRANIČÍ – AKTUÁLNÍ TRENDY SDRUŽOVÁNÍ VLASTNÍKŮ LESA PŘI SPRÁVĚ LESA V NĚMECKU JIŘÍ MATĚJÍČEK .................................................................................................... 45 SKÚSENOSTI A PROBLÉMY PRI OBHOSPODAROVANÍ OBECNÝCH A SÚKROMNÝCH LESOV V SR MILAN DOLŇAN, JURAJ VANKO ........................................................................... 57 PŘÍNOS NESTÁTNÍCH LESŮ PRO UDRŽENÍ ŽIVOTA NA VENKOVĚ, TVORBU KRAJINY A ZAMĚSTNANOST JOSEF MATĚJEK .................................................................................................... 59 VÝZNAM LESNICKÝCH FIREM OBCÍ PRO REGION RADOMÍR CHARVÁT ............................................................................................. 63


3


Sborník

ÚVOD FRANTIŠEK KUČERA Odbornou konferenci na téma Optimalizace právní formy hospodaření na obecním lesním majetku pořádá Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů v ČR (SVOL) pět týdnů po komunálních volbách. Proč? Do zastupitelstev obcí přišli nové lidé, na řadě radnic usedli do křesel noví starostové a místostarostové. Vedení obcí, které mají vlastní lesy, si dříve nebo později položí otázku, zda je v obecním lese hospodařeno správným způsobem a zda by, i s ohledem na dopady ekonomické krize na obecní rozpočet a rozvojové plány obce, nebylo možné zvýšit finanční výnos z lesa – byť třeba jen na kratší dobu. SVOL jako zástupce nestátních vlastníků lesů považuje za svou povinnost být představitelům obcí (a to nejen členských) nápomocen při jejich nelehkém rozhodování, upozornit je na možné důsledky jejich konání a poradit, jakým způsobem spravovat lesní majetek obce, využít jeho potenciál a přitom neohrozit samotnou podstatu lesa. Na úvod několik slov k vlastnické struktuře lesních pozemků v České republice. Výměra lesních pozemků činí 2 652 tis. hektarů, z toho obecní lesy představují cca 17 % (lesy obcí a měst 16 %, lesy lesních družstev obcí 1 %), lesy soukromé 23 % a lesy státní 60 %. Ve SVOL je sdruženo téměř 225 tis. ha obecních lesů, což je více než polovina českých obecních majetků. Jedná se převážně obce s majetkem o velikosti 100 – 500 ha. Tři čtvrtiny našich členů v komoře obecních lesů mají les menší než 500 ha, zbytek tvoří velké lesní celky velkých měst. V České republice je velikostní struktura obecních lesních pozemků sice podstatně příznivější (průměrně 78 ha) než struktura lesních pozemků v majetku fyzických osob (průměrně cca 3 ha), ale i tak představuje podíl obcí, které vlastní menší než 10 ha, cca 52 %. Z tohoto výčtu je zřejmé, že informace o těchto velmi malých obecních lesních majetcích je těžké podchytit a s těmito vlastníky pravidelně a kvalitně komunikovat – dle odhadů se jedná o 4 700 – 4 800 obcí. Takový drobný lesní majetek sám o sobě nemůže přinést obci významné přilepšení do obecní kasy, ale ve spojení s lesy okolních obcí, může generovat pracovní příležitosti, další možnosti rozvoje obce a zároveň i zlepšení konkurenční a vyjednávací pozice nestátních lesů jako celku. Naším cílem je poukázat na úskalí při nakládání s historickým majetkem obcí, zdůraznit vedle ekonomického pilíře hospodaření v lesích také sociální a environmentální funkce obecních lesů a upozornit na možnosti spolupráce mezi obcemi. Kontakt: Ing. FRANTIŠEK KUČERA předseda SVOL, jednatel Městské správy lesů Pelhřimov s. r. o. K Silu 1980, 393 01 Pelhřimov tel.: 565 323 421 e-mail: [email protected]


4


Sborník

SPOLUPRÁCE SE ZÁSTUPCI NESTÁTNÍCH LESŮ JOSEF BEZDÍČEK Vážené dámy, vážení pánové, dovolte mi, abych Vás i já přivítal na této odborné konferenci, která se koná pod záštitou Komory obcí Svazu měst a obcí České republiky. Při své činnosti Svaz hájí zájmy místní samosprávy jako takové bez ohledu na velikost měst a obcí. Tato obhajoba se týká i oblasti nakládání s lesy, resp. hospodaření v nich, jelikož každý les se nachází na katastrálním území nějaké obce. Počátkem 90. let minulého století po změně politického prostředí byla provedena rozsáhlá restituce majetku včetně lesního. Lesy se tak dostaly do držení mnoha vlastníků, ať již starobylým šlechtickým rodům, obcím, městům, tak i státu. Lesní porosty vždy tvořily nezastupitelnou součást české přírody a krajiny, jsou přirozeným ekosystémem mnoha lesních živočišných a rostlinných druhů. Zároveň jsou zdrojem obživy mnoha obyvatel, zejména díky produkci dřevní hmoty. Další neopominutelnou funkcí lesa je prostor pro rekreaci a volnočasové aktivity obyvatelstva. Při všech těchto činnostech a funkcích, které les představuje, musí vždy vlastník lesa a jeho uživatele dbát o správnou péči, aby tyto funkce les naplňoval nejen v současnosti, ale i v budoucích letech. Pokud jde o lesní majetek vlastněný obcemi či městy, pak ty velmi často spolupracují s odbornými subjekty, které jsou schopny takovou péči zejména v souladu s lesním zákonem zabezpečit, nebo za tímto účelem zřizují hospodářské a odborné složky či organizace (tzv. lesní správy, technické služby apod.). Na území obcí se ovšem nachází i lesy, které nejsou ve vlastnictví státu či obcí, přešly nebo byly převedeny na soukromé vlastníky. I tito jsou povinni zabezpečit péči o les v souladu s lesním zákonem, který významně reflektuje veřejný zájem. I hospodářský les nemůže být obhospodařován čistě z vůle soukromého vlastníka, vždy musí docházet ke konzultaci se zástupci dotčených orgánů státní správy, ale i se zástupci obcí, na jejichž území takový les leží. Důvodem jsou takříkajíc dobré sousedské vztahy s ohledem zejména na rekreačně odpočinkovou roli lesa pro obyvatele přilehlých měst a obcí. Svaz a Komora obcí nezaznamenává nijak významné narušení takového soužití mezi soukromými vlastníky lesa a obcemi, naopak nemálo majitelů nestátních lesů se zapojilo do různých projektů, které obec zaštiťuje, např. naučné stezky, odpočívadla.

Vážené dámy, vážení panové, zástupci nestátních lesů jsou kromě soukromých vlastníků lesů i obce a města. A jelikož v mnoha činnostech a oblastech jsou zájmy těchto dvou typů zástupců shodné, pak je logické vytvoření společné organizace, která dokáže zájmy těchto obou skupin odborně hájit. Ano, mluvím o Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů, které vzniklo v roce 1992 v Pelhřimově. Díky tomuto sdružení existuje konstruktivní partner pro vládu, ministerstva a jiné ústřední orgány státní správy i další veřejně působící instituce, konstruktivní při tvorbě národní lesnické politiky, přípravě programových dokumentů pro čerpání evropských i státních dotačních prostředků a v neposlední řadě při vytváření právního prostředí regulujícího oblast nakládání s lesy. Svaz jako povinné připomínkové místo se dlouhodobě k těmto dokumentům vyjadřuje, z odborného hlediska se touto oblastí zabývá svazová Komise životního prostředí a je velmi dobře, že na činnosti této komise se podílí i zástupci SVOLu, zejména jeho předseda František Kučera.


5


Sborník

Tímto si dovoluji poděkovat představitelům SVOLu za jejich pozitivní přínos pro lesní hospodářství v České republice. Věřím, že tato oboustranně výhodná spolupráce bude jistě pokračovat i nadále. Děkuji za pozornost. Kontakt: JOSEF BEZDÍČEK místopředseda Svazu měst a obcí České republiky předseda Komory obcí Svazu starosta obce Čemná nad Orlicí (Královéhradecký kraj) e-mail: [email protected]


6


Sborník

ZHODNOCENÍ INSTITUCIONÁLNÍCH A SMLUVNÍCH FOREM SPRÁVY LESNÍHO MAJETKU Z HLEDISKA OBCE JAKO VLASTNÍKA LESA – VÝHODY, RIZIKA MARTIN FLORA, PETR JELÍNEK Trochu historie Jedním z důsledků celospolečenských změn po roce 1989 byla náprava majetkových křivd způsobených komunistickým režimem. Zákonodárný sbor začal počátkem roku 1990 s přípravou na vydání restitučních zákonů umožňujících navrácení ukradeného soukromého majetku. Další nutnou etapou bylo i opětovné oddělení majetků obecních a městských od majetku státu, tedy obnova obecního kmenového jmění. To umožnil zákon č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, kterým byly vytvořeny podmínky pro navrácení budov a pozemků, historicky patřících obcím a městům. Mezi tento majetek patřily i bývalé městské a obecní lesy a budovy nutné pro lesnický provoz. Celý proces vracení lesních majetků obcí a měst a zejména přístup tehdejších starostů byl velmi různý. Mnozí starostové pochopili, že vrácení majetku umožní obci určitou finanční samostatnost a přispěje k lepšímu hospodaření obce, jinde byl naopak proces navrácení lesů a zejména možnost samostatného hospodaření s relativně malými výměrami lesů zpochybňován a ke snahám lesníků, kteří pamatovali hospodaření městských lesů a chtěli je obnovit, se mnozí starostové stavěli vlažně, až odmítavě. Přesto většina obcí a měst podklady pro vrácení lesních majetků v průběhu roku 1991 – 92 připravila a o vrácení svých bývalých lesních majetků požádala. V letech 1992 – 1994 požádalo o vrácení 3.880 obcí a měst, šlo o majetky s celkovou výměrou 300 tis. ha. K 31.12.1994 bylo skutečně vráceno 92 % této výměry. Po krátkém období váhání a prvních pozitivních zkušenostech s obecními lesy požádaly i ty váhající obce a města o vydání svých lesních majetků. Proces dohledávání dokladů, identifikace dalších bývalých majetků a jejich vracení poté pokračoval i v následujících letech a spolu s dalšími zákonnými úpravami bylo postupně do roku 2008 vráceno obcím a městům více než 419 tis.ha. Naprostá většina a to více než 85 % této výměry tvoří majetky do velikosti 100 ha. Obecních a městských majetků o výměře nad 1000 ha je několik desítek. Právě relativně malá výměra vracených majetků vedla mnoho obcí k úvahám, zda je vůbec možné, aby les obci něco přinášel, zda nebude jen přítěží a zároveň vyvstávala otázka, jakým způsobem svoje lesy obhospodařovat tak, aby přinášely pro obec, či město co nejvyšší užitek. Les rozhodně nemůže být považován za majetek přinášející okamžité a vysoké zisky. Vlastnictví lesa bylo vždy považováno za dlouhodobý vklad, znak určitého postavení, určité úrovně hospodaření města, či obce a také pojistku pro horší období. Vždy se přihlíželo nejen k ekonomickému významu lesa, zohledňovány byly i tzv. ostatní funkce. Výnos z lesa se pravděpodobně nikdy nebude příliš lišit od úrokových sazeb peněžních ústavů, málokdy vynáší víc. Přesto je les ochotně bankami přijímán do zástavy v případě úvěrů, vlastnictví lesa je projevem odpovědného přístupu k majetku.


7


Sborník

Možné varianty nakládání s obecním lesním majetkem: Zajistit hospodaření ve svých lesích může obec celou řadou způsobů. Pomineme-li ty z nich, které připadají v úvahu teoreticky, lze mezi možné reálné varianty nakládání s obecním lesním majetkem zařadit následující: A. Zcizení obecního lesního majetku, tj. převod vlastnického práva k obecnímu lesnímu majetku na jinou na obci nezávislou osobu B. Zajištění hospodaření na obecním lesím majetku bez jeho zcizení 1. zajištění hospodaření v lese prostřednictvím zaměstnanců obce 2. zajištění hospodaření v lese prostřednictvím příspěvkové organizace zřízené obcí 3. zajištění hospodaření v lese prostřednictvím obchodní společnosti (s. r. o., a. s.) založené obcí 4. smlouva o zajištění hospodaření se třetí, na obci nezávislou osobou 5. zajištění hospodaření prostřednictvím lesního družstva, či jiné formy sdružení vlastníků lesů 6. nájem (podnájem) lesa třetí, na obci nezávislé osobě S jednotlivými variantami nakládání s lesním majetkem je spojena celá řada navazujících a souvisejících aspektů: A. Zcizení obecního lesního majetku Les nebyl obcemi a městy nikdy pořizován za účelem okamžitého finančního prospěchu, do období průmyslové revoluce bylo pro rozvoj obcí a měst důležité získat přístup k dřevní hmotě. Proto bývají lesní majetky u většiny obcí a měst majetkem historickým; mnohdy je les ve vlastnictví obce, či města již několik staletí. Výjimkou jsou snad některé pohraniční oblasti a tzv. příděly lesa prováděné po roce 1945, kde obce les skutečně vlastnily jen velmi krátkou dobu, od přídělu v letech 1947-49 někdy do poloviny 50. let, kdy bylo postupně zrušeno obecní kmenové jmění, a všechny obecní lesy přešly do majetku státu. Má-li být uvažováno o prodeji lesa, tak se u majetků opravdu historických snad nenajde žádné zastupitelstvo, které by s ním souhlasilo. Ospravedlnit takovýto krok by mohla jen mimořádně obtížná finanční situace obce při nějaké investiční výstavbě nutné pro další existenci obce (vodovod, kanalizace apod.), ale zastupitelstvo by však i v těchto případech mělo rozhodovat s vědomím, že je rozhodováno o majetku, který má obec ve vlastnictví často po staletí. Rozhodně by měl být prodej lesa uskutečňován jen v případech naprosto mimořádných, když byly vyčerpány všechny možnosti, jak posílit obecní rozpočet (dotace krajů, státu, Evropské unie apod., možnosti půjček) a kdy se prodejem obec vyhne např. exekuci majetku apod. Jinak může řešit nedostatek finančních prostředků prodejem lesa jen zastupitelstvo hledící výhradně na své volební období stylem „po nás potopa“. V důsledku skutečnosti, že les plní celou řadu veřejně prospěšných funkcí, čímž se přibližuje poslání obcí a měst jako veřejnoprávních korporací, se jeví být přirozenou (a převažuje) snaha obcí a měst svůj lesní majetek spíše naopak zvětšit. V případech, kdy se obec či město přesto rozhodne lesní majetek zcizit (zejména formou prodeje, nepředpokládáme totiž, že by lesní majetek byl předmětem darování, směna lesního majetku za jiný pak může ve svých důsledcích postavení obce či města naopak vylepšit, jak je uvedeno níže), je nutno zohlednit v první řadě ustanovení § 39 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, v platném znění (dále jen „zákon o obcích“), podle kterého záměr obce prodat, směnit nebo darovat nemovitý majetek, pronajmout jej nebo poskytnout jako výpůjčku obec zveřejní po dobu nejméně 15 dnů před rozhodnutím v příslušném orgánu obce vyvěšením na úřední desce obecního úřadu, aby se k němu mohli zájemci vyjádřit a předložit své nabídky. Byť je pojem „les“ definován v ustanovení § 2, písm. a) zákona č. 289/1995 Sb. lesního zákona (dále jen „lesní zákon“) způsobem, který nevylučuje výklad, podle které by za les mohly být považovány i samotné lesní porosty, což by pak mohlo vést k závěru, že § 39 zákona o obcích není nutno použít, byla legální definice lesa v lesním zákoně vytvořena pouze Kostelec nad Černými lesy 23.11.2010

8


Sborník

pro potřeby tohoto předpisu jako souboru norem převážně veřejnoprávní povahy. V prostředí soukromého práva, do kterého nepochybně patří všechny smlouvy, jimiž bude obec s lesem majetkově disponovat, je však předmětem dispozic zásadně a vždy pozemek, a lesní porosty (jako tzv. trvalé porosty) jsou jeho součástí. Jinak řečeno, v případě zcizení lesa půjde ze strany obce vždy a bez výjimky o převod vlastnického práva k nemovitosti, takže ustanovení § 39 zákona o obcích je nezbytné aplikovat v celém rozsahu včetně pravidla, že pokud obec záměr zcizit lesní majetek nezveřejní, je smlouva od počátku neplatná. Stejně tak je třeba vzít v úvahu i obsah § 41 téhož zákona stanovící, že kupní smlouva musí obsahovat doložku, jíž bude potvrzeno, že záměr prodat obecní lesní majetek byl skutečně zveřejněn; neuvedení této doložky má za následek absolutní neplatnost smlouvy. Při úplatném převodu majetku se cena sjednává zpravidla ve výši, která je v daném místě a čase obvyklá. Případná odchylka od ceny obvyklé musí být zdůvodněna. Prodej lesního majetku by měl být uskutečněn některou z forem zajišťujících na jedné straně transparentní způsob výběru kupujícího, na straně druhé maximální kupní cenu. Mezi takové formy je možno bezesporu zařadit dobrovolnou veřejnou dražbu uskutečněnou podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, v platném znění, nebo veřejnou soutěž. Zvláštní formou zcizení lesního majetku obce je jeho směna za jiný lesní majetek. Tento způsob zcizení je možno označit nikoliv za zcizení ve vlastním slova smyslu, nýbrž za transformaci podoby lesního majetku. Její provedení vhodným způsobem může vést ke zlepšení úrovně hospodaření či přinést vyšší hospodářský výsledek. K situacím, kdy má provedení směny lesního majetku obce za jiný své místo, tak patří typicky směna lesních pozemků, na nichž je hospodaření v lesích omezeno, za pozemky bez omezení (typicky jde o směnu pozemků nacházejících se ve zvláště chráněných územích, evropsky významných lokalitách či ptačích oblastech vyhlášených podle zákona č. 114/1992 Sb.), či směna pozemků lesních odloučených za pozemky sousedící nebo alespoň blíže lokalizované (arondace). Významným kritériem pro posouzení vhodnosti a výhodnosti směny je porovnání hodnot směňovaných pozemků vyčíslených více metodami. Směna se uskutečňuje rovněž smlouvou, k jejímuž platnému uzavření je nezbytné dodržení podmínek stanovených v § 39 a 41 zákona o obcích, jak byly shora citovány. Jinou zvláštní formu zcizení lesního majetku obce pak představují situace, kdy je lesní majetek převáděn do vlastnictví právnických osob zřízených obcí ať již formou bezúplatného převodu příspěvkovým organizacím zřízeným obcí nebo obchodním společnostem obcí založeným, nebo formou vkladu do základního kapitálu obchodní společnosti založené obcí. Takovéto zcizení není pro účely předkládaného materiálu považováno za převod na třetí osobu (byť jím formálně bezesporu je), nýbrž za změnu způsobu hospodaření. B 1. Zajištění hospodaření v lese prostřednictvím zaměstnanců obce Pokud zcizení, jako způsob nakládání s lesním majetkem obce vyloučíme, je při úvahách, jak zajistit co nejvhodnější a nejvýhodnější způsob hospodaření, nutno vycházet především z celkové výměry lesa. Jestliže u firem obhospodařujících velké výměry lesa vychází na jednoho technického pracovníka asi 400 ha, pak je tato výměra i východiskem pro úvahu, zda se vyplatí zaměstnat na obhospodařování lesů samostatného pracovníka. Rozhodně však nelze obecně konstatovat, že když 3 lidé zvládnou 1.200 ha, pak jeden musí zvládnout sám 400 ha. U větších majetků jsou pracovníci vždy alespoň částečně specializování, pak samozřejmě zvládnou větší objem dané práce, než člověk dělající vše v malých objemech. Při úvahách, od jaké výměry obecního lesa je rentabilní zřízení pracovního místa pro zaměstnance zajišťujícího výhradně hospodaření v lesích, bývá hranicí zhruba 250 – 300 ha. Přitom je nutno vzít v úvahu, že tento způsob zajištění hospodaření na obecním lesním majetku je spojen rovněž se zvýšenou administrativní zátěží osob, které pro obec zajišťují vedení účetních a daňových evidencí. Nedosahuje-li rozloha obecního lesa uvedené výměry, je vhodnější dohodnout výkon lesnických činností jako nový druh práce v pracovní smlouvě se zaměstnancem obce vykonávající rovněž jiné práce při správě majetku, nebo zajistit hospodaření v lese smluvně třetí osobou (k tomu viz část B.4.).


9


Sborník

B 2. Zajištění hospodaření v lese prostřednictvím příspěvkové organizace založené obcí U lesních majetků, kde je již možno uvažovat o zaměstnávání stálého vlastního pracovníka, či pracovníků, tj. u výměr nad 250–300 jsou možné různé formy uspořádání. Neexistuje jednotný postup, nebo jedna, všeobecně platná metodika, jakou organizaci založit. U obcí a měst se lze setkat zejména s příspěvkovými organizacemi, společnostmi s ručením omezeným 100 % vlastněnými obcí (městem) ale i akciovými společnostmi. Když krátce po navrácení lesních majetků v letech 1992-93 byly hledány nejvhodnější formy organizací k zajištění hospodaření v lesích, jednalo se většinou o přímo řízené odbory, nebo příspěvkové organizace. U příspěvkových organizací byl problémem fakt, že tyto organizace jsou, jak z názvu vyplývá, organizacemi, které nevytváří zisk, zatímco většina lesních majetků zisk vytvářela. Tento zisk musel být zdaněn a teprve čistý zisk byl příjmem obce, či města. Od roku 1994 pak již platil výklad tehdejšího ministerstva financí, že lesy je možné „svým“ příspěvkovým organizacím pronajímat, nájemné je pak pro organizaci uznatelným nákladem, který není nutno zdaňovat a pro obec je příjmem. Tím se vyřešil jeden z hlavních problémů příspěvkových organizací. Přesto měnící se výklady daňových a účetních předpisů v různých okresech stále přináší nutnost upravovat zřizovací listiny, vklady do obchodního rejstříku i vnitropodnikové předpisy příspěvkových organizací. Proces zřízení a zajištění chodu příspěvkových organizací zřízených obcemi a městy je v současné době upraven především ustanoveními § 27 až 37a zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, která dokonce nevylučují existenci příspěvkových organizací dosahujících zisk (to vyplývá mj. z ustanovení § 27, odst. 1 zmíněného zákona, podle kterého „územní samosprávný celek zřizuje příspěvkové organizace pro takové činnosti ve své působnosti, které jsou zpravidla neziskové a jejichž rozsah, struktura a složitost vyžadují samostatnou právní subjektivitu.“). Z ustanovení zákona lze dovodit relativně vysoký stupeň závislosti příspěvkové organizace na orgánech obce či města, když celá řada hospodářských rozhodnutí přímo ze zákona podléhá nebo může podléhat (v závislosti na podobě zřizovací listiny) ingerenci obce. Současně platí, že příspěvkové organice jsou ustanoveními zákona relativně významně omezeny ve vlastních aktivitách navenek. Výhodou této právní formy naopak je neexistence povinnosti skládat při zřízení základní kapitál. Právní titul pro hospodaření v obecních lesích lze pro příspěvkovou organizaci vytvořit v zásadě dvojím způsobem – buď tak, že k pozemkům určeným k plnění funkcí lesa tvořících lesní majetek obce získá vlastnické právo bezúplatným převodem podle § 27, odst. 5, písm. a) zákona č. 250/2000 Sb., nebo uzavřením smlouvy o nájmu lesa. Byť nejsou k dispozici použitelné statistické údaje, lze druhý právní titul označit za častěji využívaný, a to s ohledem na jeho vyšší majetkovou bezpečnost, nižší administrativní zatížení a zpravidla lepší politickou průchodnost. Oba právní tituly jsou přitom zcela rovnocenné z hlediska obsahu práv a povinností, který příspěvková organizace při hospodaření v lesích má podle lesního zákona. Lesní zákon totiž ve svém § 58, odst. 1 výslovně stanoví, že „práva a povinnosti vlastníka lesa podle tohoto zákona má nájemce, popřípadě podnájemce lesa, pokud smlouva mezi vlastníkem a nájemcem nebo smlouva mezi nájemcem a podnájemcem výslovně nestanoví jinak.“ Výhodou příspěvkových organizací při využití nájemní smlouvy je skutečnost, že obec může nájemní smlouvu uzavřít bez potřeby oznámit svůj záměr pronájmu podle § 39, odst. 1 zákona o obcích. Tato skutečnost vyplývá z ustanovení odstavce 3 téhož paragrafu, podle kterého „Ustanovení odstavce 1 se nepoužije, jde-li … o pronájem nebo výpůjčku právnické osobě zřízené obcí.“ B 3 Zajištění hospodaření v lese prostřednictvím obchodní společnosti založené obcí Zajištění hospodaření prostřednictvím obchodní společnosti založené obcí je do určité míry modifikací předchozího způsobu, tj. zajištění hospodaření prostřednictvím příspěvkové organizace zřízené obcí. Rozdíl spočívá zejména ve skutečnosti, že obchodní společnosti (v úvahu připadá pouze společnost s ručením omezeným a akciová společnost, což vyplývá z ustanovení § 23, odst. 1, písm. c) zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů) jako právnické osoby zřízené podle části druhé obchodního zákoníku (zákon č. 513/1991 Sb., v platném znění) vykazují významně vyšší míru autonomie a nižší míru přímé závislosti na orgánech obce. Z podstaty navíc jde o právnické osoby, u kterých dosahování zisku nejenže není vyloučeno, ale dokonce se přímo předpokládá, neboť obchodní Kostelec nad Černými lesy 23.11.2010

10


Sborník

společnosti jsou ex lege považovány za podnikatele. Nevýhodou je skutečnost, že obě v úvahu připadající formy obchodních společností vyžadují ke svému vzniku složení základního kapitálu, jehož výše v případě společnosti s ručením omezeným musí činit nejméně 200.000,- Kč, v případě akciové společnosti pak dokonce 2.000.000,- Kč. Výhodou naopak je, že obec neručí za závazky těchto obchodních společností buď vůbec (akciová společnost), nebo jen v omezeném rozsahu a jen do úplného splacení základního kapitálu (společnost s ručením omezeným). Stejně tak je výhodou, že obchodní společnosti založené a ovládané v plném rozsahu obcemi jsou způsobilými příjemci některých typů dotací, z jejichž čerpání jsou obce a jimi zřízené příspěvkové organizace vyloučeny. Z obou v úvahu připadajících forem obchodních společností je v praxi obcí a měst jednoznačně častěji využívána společnost s ručením omezeným, což je dáno zejména nižší administrativní náročností jejího provozu a nižší hladinou povinně skládaného základního kapitálu. Akciová společnost bývá používána pouze těmi obcemi, resp. městy, jejichž lesní majetek zaujímá rozlohu v řádech tisíců hektarů a společnost vedle hospodaření v lesích zajišťuje i jiné činnosti. Právní titul pro hospodaření v obecních lesích se pro obchodní společnosti vytváří stejným způsobem, jako v případě příspěvkových organizací, tj. buď převodem vlastnického práva, nebo uzavřením nájemní smlouvy. Vlastnické právo k lesnímu majetku může obchodní společnost získat formou vkladu do základního kapitálu společnosti nebo formou smlouvy o převodu vlastnického práva jakéhokoliv typu (kupní smlouvou, darovací smlouvou), z ustanovení § 39, odst. 1 a 3 zákona o obcích však může být dovozován závěr, že záměr převést vlastnické právo na obchodní společnost musí být zveřejněn. Pro uzavření nájemní smlouvy platí totéž, co bylo uvedeno v části B.2., pouze s tím rozdílem, že i zde lze z důvodu právní opatrnosti doporučit předchozí zveřejnění záměru (§ 39, odst. 3 zákona o obcích totiž stanoví výjimku ze zveřejňovací povinnosti toliko pro právnické osoby zřízené obcí, zatímco obchodní společnosti jsou obcí zakládány, nikoliv zřizovány). B 4. Smlouva o zajištění hospodaření se třetí, na obci nezávislou osobou Jedná se o model obdobný tomu, který pro hospodaření ve státních lesích používají Lesy České republiky, s. p. V tomto modelu vlastník lesa (v našem případě obec či město) zajišťují hospodaření v lesích prostřednictvím právnické nebo fyzické osoby, která je držitelem licence odborného lesního hospodáře a která svou činnost vykonává na základě smlouvy uzavřené s obcí, která upravuje rozsah a obsah činností, jejichž zajištění se od smluvního partnera očekává, jakož i výši odměny, která mu bude obcí za výkon jeho činnosti hrazena. V tomto modelu obec prostřednictvím smlouvy plní i svou povinnost hospodařit v součinnosti s odborným lesním hospodářem, která vyplývá z § 37 lesního zákona. Smlouva mezi vlastníkem a třetí osobou (odborným lesním hospodářem) je z hlediska smluvní typologie smlouvou inominátní, čili nepojmenovanou, neboť ani lesní zákon, ani žádný jiný z právních předpisů neupravuje její formální ani obsahové náležitosti. Tato skutečnost má za následek velmi širokou autonomii smluvních stran, která je ze strany obce dobře využitelná (není vyloučeno zakotvit do smlouvy prakticky vše, co obec považuje za významné z hlediska ochrany svých zájmů), ovšem (zejména při neznalosti problematiky) současně zneužitelná ze strany smluvního partnera (ten např. velmi pravděpodobně např. nebude ochoten vykonávat činnosti, k jejichž výkonu se smlouvou nezavázal (neboť obec zakotvení takového závazku opomněla), byť by šlo o činnosti, jejichž provedení je z hlediska lesního zákona nezbytné). Z tohoto důvodu je více než žádoucí, aby smlouva byla uzavřena v písemné podobě. Z šíře smluvní autonomie současně vyplývá, že obsah smlouvy mezi obcí a třetí osobou o zajištění hospodaření může mít (z hlediska obsahu a rozsahu) velmi mnoho podob. Při jejím uzavírání je proto žádoucí, aby veškeré činnosti, které má smluvní partner při hospodaření v lesích pro obec vykonávat, byly ve smlouvě popsány. Mezi takové činnosti může vedle jednotlivých součástí hospodaření v lesích, jak je jeho rozsah definován v § 2, písm. d) zákona o lesích (hospodařením v lese se rozumí obnova, ochrana, výchova a těžba lesních porostů a ostatní činnosti zabezpečující plnění funkcí lesa) zařazeno i zajišťování prodeje dříví.


11


Sborník

Výhodou tohoto modelu zajištění obhospodařování lesa je skutečnost, že obec není nucena vykonávat povinnosti zaměstnavatele, ani povinnosti zakladatele či zřizovatele právnické osoby, nemusí tak nést ani související vícenáklady. Obec současně neztrácí žádné ze svých oprávnění příslušejících jí jako vlastníku lesa – případné dotace a příspěvky na hospodaření jsou příjmem jejího rozpočtu. Nevýhodou je ovšem skutečnost, že obci i nadále přísluší veškeré povinnosti, které lesní zákon a další předpisy veřejného práva právní předpisy ukládají vlastníkům lesa, s čímž souvisí i její primární veřejnoprávní odpovědnost. Jinak řečeno, v případech, kdy při hospodaření v lesích dojde k porušení lesního zákona nebo jiného předpisu veřejného práva, bude případná sankce uložena primárně obci jako vlastníkovi lesa, a to bez ohledu na skutečnost, že porušení zavinil nesplněním svých smluvních povinností smluvní partner obce. Nevýhodou je dále to, že v případě dosažení hraničních hodnot obratu stanovených v zákoně č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty, vzniká obci povinnost registrovat se jako plátce DPH ve všech jejích hospodářských činnostech. B 5. Zajištění hospodaření prostřednictvím lesního družstva, či jiné formy sdružení vlastníků lesů Jednou z velmi dobrých možností, jak zajistit hospodaření na lesním majetku obce, je využití některé z možných forem sdruženého obhospodařování lesa. Sdružené obhospodařování využívá výhod vyplývajících ze zvýšené výměry obhospodařovaného majetku a tím i vyšší produkční a výnosové vyrovnanosti spojené s efektivnějším rozdělením nákladů. Princip sdruženého hospodaření spočívá ve společném obhospodařování lesů více vlastníků zajišťovaném právnickou osobou, na jejímž založení, řízení a na jejíchž výnosech se sdružení vlastníci lesů přímo podílejí. Velmi dobře fungující sdružení (konkrétně lesní družstva) byla založena ve třicátých letech minulého století na Českomoravské vrchovině, po roce 2000 pak byla jejich činnost úspěšně obnovena. Mezi právní formy sdružení, jejichž využití pro společné obhospodařování lesního majetku obcí připadá v úvahu, patří zejména občanská sdružení založená podle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, v platném znění (členy těchto družení mohou být od 1.4.2009 i obce, jsou-li členy občanského sdružení i jiné osoby než obce), družstva založená podle obchodního zákoníku a svazky obcí založené podle § 49 zákona o obcích (podle § 50, odst. 1, písm. f) Podle tohoto zákona mohou být předmětem činnosti svazku obcí zejména „správa majetku obcí, zejména místních komunikací, lesů, domovního a bytového fondu, sportovních, kulturních zařízení a dalších zařízení spravovaných obcemi.“) Právní titul pro hospodaření v obecních lesích lze pro právnickou osobu zajišťující hospodaření ve sdružených lesích vytvořit stejným způsobem, jako v případě příspěvkových organizací či obchodních společností, jak bylo popsáno v části B.2. a B.3., tj. buď převodem vlastnického práva, nebo uzavřením nájemní smlouvy. Převod vlastnického práva lze označit za rizikovější, než v případě příspěvkových organizací či obchodních společností, neboť možnost podílet se na vlastnických oprávněních vzniká i ostatním účastníkům sdružení. Záměr lesní majetek obce převést na sdružující právnickou osobu nebo jej poskytnout do nájmu podléhá předchozímu zveřejnění podle § 39, odst. 3 zákona o obcích. B 6. Nájem (podnájem) lesa třetí, na obci nezávislé osobě Možnost pronájmu lesa jiné než vlastní organizaci je uváděna až na posledním místě z toho důvodu, že je obecně naprostou většinou nestátních vlastníků lesa považována za nejvíce problematickou a nanejvýš rizikovou. V čem spočívají rizika pronájmu? Na první pohled se zdá, že pronájem lesa by riziko přinášet neměl. Les je pevně definován parcelami, na kterých roste, ty jsou zaměřeny a zaevidovány katastrálním úřadem a zkontrolovat, jestli les, nebo jeho část někdo neoprávněně nevytěžil, lze také poměrně snadno. Do smlouvy se uvede, že nájemce je povinen hospodařit podle lesního zákona, smluvně se zavedou vysoké pokuty při nedodržování jeho ustanovení a je na první pohled po rizicích. Nicméně Kostelec nad Černými lesy 23.11.2010

12


Sborník

provést kontrolu správnosti hospodaření v lesích a dodržování všech ustanovení zákona a vyhlášek je úkol mnohem obtížnější, než zkontrolovat stav např. pronajaté garáže, hřiště, nebo budovy. Hospodařit v lesích se dá velice rozličnými způsoby a provést kontrolu hospodaření, která poskytne opravdu věrný obraz, v jakém je les stavu, je záležitostí spíše několika týdnů, než několika dnů. Zkušenosti ukazují, že případy pronájmu lesních majetků, kdy nájemce vytěžil všechnu dosažitelnou hmotu určenou na celé decennium během krátkého období jednoho, nanejvýš dvou let, zcela nebo téměř vynechal zalesnění a následnou péči o kultury, případně „toulavou těžbou“ proředil porosty na maximální možnou míru a poté firmu zrušil, aby se vyhnul placení penále a pokut, není zdaleka ojedinělý a na vlastníka pak zbývají jen náklady na zalesňování holin, péči o kultury, vylepšování, to vše s nulovým ziskem po dobu mnoha let. Tyto případy jsou poměrně výrazným mementem pro všechny úvahy o pronájmu svého lesního majetku, i když je nutno uvést i to, že na druhé straně existují několik úspěšných případů pronájmu fungující po celou řadu let ke spokojenosti obou stran. Záleží vždy na znalosti firem a lidí, se kterými je smlouva uzavírána, nicméně rizika pronájmů podle našeho názoru zcela jasně převažují. Právní odpovědnost za stav lesa je sice nájemní smlouvou přenesena na nájemce, nájemní smlouva však musí být velice podrobná a detailní, a prakticky nikdy v ní nemohou být řešeny všechny aspekty a možnosti, které se při obhospodařování lesa mohou vyskytnout. V naší republice a v našem právním systému prakticky neexistuje postup, jak se při pronájmu lesa nedostat do finančních a právních problémů a to i když je nájemcem stabilní a odpovědná firma. Velkým problémem je stanovení výše nájmu, měla by být stanovena jednak jako nájemné z lesního pozemku a pak jako výnos z hospodaření na tomto pozemku, který musí vycházet z aktuálních cen dříví. Vzhledem k jejich pohyblivosti jde však o mimořádně obtížný úkol, jeho výše musí být únosná pro nájemce a co nejvýhodnější pro vlastníka. Je-li stanoveno nájemné příliš vysoké, pak se nájemce při poklesu cen dříví dostane brzy do platební neschopnosti se všemi dopady na dodržování podmínek nájemní smlouvy, naopak při nízko stanoveném nájemném přichází vlastník o značný podíl možných výnosů. Největším problémem nájmu pak je fakt, že při naší úrovni vymahatelnosti práva neexistuje, jak již bylo konstatováno, záruka, že nájemce nevytěží v krátkém časovém období maximum možné těžby dříví a neukončí smluvní vztah, bez možnosti vymožení smluvních sankcí. Dále je nutno podotknout, že záměr obce pronajmout lesní majetek podléhá předchozímu zveřejnění podle § 39, odst. 3 zákona o obcích, přičemž při sjednávání nájemní smlouvy je vhodné vybírat z nabídek většího počtu zájemců. Závěrem Vyloučíme-li prodej lesa (zcizení), jako způsob nakládání s lesním majetkem obce a města pro jeho nevratnost, pro pochybnost rozhodnutí učiněného jedním zastupitelstvem s mandátem na 4 roky, ale s trvalými dopady, pak jako nejvhodnější způsob obhospodařování vlastních lesů se jeví u menších majetků přímé obhospodařování lesního majetku vlastním zaměstnancem, či odborem, u větších majetků pak založení společnosti s ručením omezeným se stoprocentní účastí města, či obce. Rozhodně je tento způsob vhodnější než dnes často skloňovaný a prosazovaný pronájem lesního majetku. V poslední době je pak často uváděný outsourcing*), jako způsob řešení všech otázek, které jsou nastolovány často na začátku volebního období novými zastupiteli. O co se v případě pronájmu, či outsourcingu jedná. Většinou pouze o to, aby se do hávu vzletných slov o „zvýšení a optimalizaci výnosu z lesa“ zaobalila snaha umožnit pronájem obecního (městského) majetku a s tím spojený přístup k ziskům z lesa spřízněným firmám, kdy většinou lze za těmito úvahami vysledovat i osobní prospěch někoho z vedení obcí a měst. Každý nájemce lesa, či subkontraktor si tento les pronajímá v prvé řadě kvůli tvorbě zisku pro sebe a pouze smluvní podmínky ho tlačí k tomu, aby měl na zřeteli i výhodnost pro vlastníka. O tento zisk nájemce přichází vlastník při pronájmu lesa proti situaci, kdy založí vlastní organizaci, nebo obhospodařuje lesy přímo. Argumenty, že nájemci, jako specializované firmy dokážou obhospodařovat les lépe a levněji než vlastní firma obce, jsou při stovkách úspěšně hospodařících obecních a městských lesních majetků stejně liché, jako obavy z let 1991 – 92, že malé obecní majetky nemohou samostatně úspěšně existovat. Ekonomické výsledky obecních a městských lesů jsou za Kostelec nad Černými lesy 23.11.2010

13


Sborník

poslední roky tak výrazně vyšší, než výsledky např. specializovaných LČR, že to nepotřebuje komentáře. Přitom jsou tyto výsledky v naprosté většině případů dosahovány při trvale udržitelném hospodaření a se zárukou na několik decennií **) dopředu. Život lesa a práce lidí v něm není členěna na krátká volební období, zastupitelé by si toho měli být vědomi, měli by více věřit a naslouchat svým lesníkům a při rozhodování o „svém“ lesním majetku s ním nakládat jako opravdu s vlastním. Otázka závěrem:“Když je pronájem a outsourcing podle stanovisek mnoha lesnických „odborníků“ tak výhodný, proč žádný z větších soukromých vlastníků tyto tak propagované metody nepoužívá a hospodaří ve svém lese sám? Odpověď si musí dát každý sám! *) outsourcing – postup, kdy firma vyčlení své různé podpůrné a vedlejší činnosti a svěří je k vykonávání jiné společnosti či subkontraktorovi specializovanému na tuto činnost. Má vést ke snížení nákladů a k soustředění se na hlavní činnost firmy. **) decenium – plánovací období hospodářské úpravy lesa v délce 10 let

Kontakt: Dr. JUDr. Ing. MARTIN FLORA Fakulta lesnická Mendelova univerzita v Brně e-mail: [email protected] Ing. PETR JELÍNEK poradce pro lesnictví akreditovaný MZe [email protected]


14


Sborník

STANOVENÍ VÝŠE NÁJMU Z OBECNÍHO LESA VÁCLAV KUPČÁK, DALIBOR ŠAFAŘÍK Abstrakt: Stanovení nájmu lesa odvisí především od produkčních charakteristik předmětného lesního majetku, vč. průmětu omezujících vlivů intenzity hospodaření. Vzhledem k stochastickému charakteru jevů v lesním hospodářství je k tomu nezbytná identifikace a hodnocení rizik. K zásadním ekonomickým charakteristikám, za účelem objektivního stanovení nájmu, patří kalkulace zpeněžení dříví a proti tomu hodnotových vstupů odpovídající pěstební činnosti. V neposlední řadě zde patří faktor času, volba úrokové míry, aspekty pozemkové renty, poznatky z oceňování lesa, ale i účetní a daňové aspekty. Motto: „Hledáme do nájmu větší komplex lesa, vykupujeme dříví na stojato, těžbu a pěstební činnost zajistíme vlastními prostředky. Zn. Morava, Vysočina, Východní a Jižní Čechy.“ (inzerát z 13. 4. 2010)

Úvod Pronájem lesa je v ČR dlouhodobým diskusním tématem. Bezprostředně s tím souvisí problém optimálního stanovení rámců a zejména výše nájmu. Problematika se v zásadě týká soukromých lesů a lesů měst a obcí, pronájem lesů ve vlastnictví státu je zákonem o lesích zakázán. Z rezortního statistického šetření za rok 2009 např. vyplývá, že 52,6 % výměry lesů měst a obcí je pronajato, přičemž u nájemců je nájemné významnou nákladovou položkou. Optimální stanovení nájmu lesa by mělo vycházet především z produkčních charakteristik posuzovaného lesního majetku vč. vlivů kategorizace lesů, vyplývající z platné legislativy. Produkční charakteristiky a intenzita lesní výroby proto, že kdyby se jednalo o lesní majetek s omezením hospodaření (např. v chráněných územích) je jeho pronájem asi bezpředmětný. Vzhledem k povaze lesní výroby a stochastickému charakteru jevů v lesním hospodářství je také nezbytná identifikace a hodnocení rizik. K zásadním ekonomickým charakteristikám za účelem objektivního stanovení nájmu patří kalkulace zpeněžení dříví a proti tomu hodnotových vstupů pěstební činnosti. V neposlední řadě zde patří faktor času, volba úrokové míry, aspekty pozemkové renty i účetní a daňové aspekty. Co je však k předmětné problematice úplně prioritní – je stav a vývoj lesa z pohledu principů trvale udržitelného hospodaření.

1 Hodnocení produkčních faktorů na lesním majetku Produkční funkci lze obecně definovat jako vztah mezi výškou produkce a výrobními faktory, které tuto produkci ovlivňují. (Kolenka 1995) Produkční model je nejčastěji charakterizován jako zjednodušené zobrazení výrobní činnosti a jejích výsledků, jež znázorňuje podstatné stránky této činnosti. K historicky nejčastěji používaným aplikacím produkčních modelů v lesním hospodářství (LH) patří produkční funkce dříví, nákladové funkce a ekonomická optimalizace obmýtní doby při maximalizaci produkce dříví. V současné době mohou produkční modely najít uplatnění při ekonomickém modelování změn druhové skladby lesů, přírodě blízkých způsobů hospodaření či modelování činnosti v územích se zvláštním režimem hospodaření (chráněná území). Kostelec nad Černými lesy 23.11.2010

15


Sborník

Základní produkční funkce, vyjadřující závislost mezi výrobními faktory, má tvar

y = f ( x1 , x2 ,...xn ) kde f je produkční funkce, která vyjadřuje závislost mezi činiteli x1, x2, … xn a hodnotou konečného produktu y. Pro sestavení této funkce je důležité stanovit výrobní činitele na základě jejich statistické významnosti a kvantifikace jejich působení na objem výroby. Úlohu závisle proměnné reprezentuje v produkční funkci objem výroby – zpravidla v hodnotovém vyjádření. Závisle proměnná (Y) se zpravidla vyjadřuje jako funkce dvou základních faktorů, a to kapitálu (dlouhodobého a oběžného majetku a jiné zpředmětnělé práce) a pracovní síly, tedy vztahem Y = f (K, Z) kde: Y objem výroby, K kapitál, Z pracovní síla. Kromě uvedených základních komponentů (K, Z) lze uvažovat ještě další faktory, např.: - objem výroby předcházejícího období (Yt-1) , který pak v produkční funkci reprezentuje jednak časový posun, jednak míru působení inertních sil, - technický a technologický rozvoj výroby, - vliv specifických činitelů, v LH, např. rozsah působení výrobních podmínek přírodní povahy. V LH mají na výrobu a výrobní kapacitu vliv specifičtí činitelé: - rozloha lesní půdy, lesnatost a konfigurace terénu, - druhová skladba, věk, bonita a zásoba dřeva na pni, - zpřístupnění porostů, hustota, kategorie a typy lesních komunikací, - struktura a váha činností a výkonů, - počet a technické parametry používaných strojů (zejména speciálních), - lidský činitel a úroveň řízení v lesnictví. V tržním prostředí zde patří určité speciální podmínky trhu s dřívím, kdy v zájmu účelného a efektivního prodeje dříví musí lesní podnik sledovat vývoj na dřevařských trzích. K takovým podmínkám např. patří: - předpokládaná výše a skladba poptávky v oblastech odbytu, - dřevina a parametry obchodních sortimentů dříví, - čtvrtletní pohyb cen, - metody kvantitativní a kvalitativní přejímky dříví, časový a kvantitativní poměr postupu těžby a prodeje, - cenový vývoj u řeziva, jakož i u ostatních polotovarů a hotových výrobků (celoplošné materiály, celulóza, apod.), - tuzemská nabídka, dovoz, rozsah substituce dřeva, - dopravní a odbytové podmínky. Rozdělení věkových tříd a dřevin vytváří, ve spojení s vlastnostmi stanoviště a zakmeněním, prostor pro střednědobý výrobní program. Na základě hospodářského cíle a principu trvalosti je v lesním hospodářském plánu zjištěn těžební etát, který je obvykle platný 10 roků. Těžební etát (výměr) je rámcem pro podnikovou nabídku co do množství dřeva, nebo rozdělení tohoto množství podle dřevin, rozměrů dříví (podle podílů předmýtní a mýtní těžby) a kvality dřeva (technologické vlastnosti, vady, apod.). Ze specifikací výrobních podmínek, jejich seskupení podle charakteristických znaků do skupin a zobecnění do typů vychází ekonomická typizace lesních podniků podle Pulkraba (1994):


16


-

Sborník

přírodní podmínky (průměrná nadmořská výška, terénní náročnost, ohrožení lesa imisemi, klimatické, srážkové a sněhové podmínky apod.), vnitřní ekonomické podmínky (např. výměra podniku, lesnatost, hustota dopravní sítě, taxační charakteristiky, kvalifikační struktura, vybavenost strojními investicemi), vnější ekonomické podmínky (hustota obyvatel v zájmovém území, tržní podmínky apod.), výrobní úkoly (objem pěstební a těžební činnosti, ostatní činnosti atd.).

2 Kategorizace lesů Základním atributem každé právní společnosti je to, že její vůli vyjadřuje a zásadní problémy řeší legislativa, včetně příslušných nástrojů (normativních, ekonomických atd.). Přes širokou škálu přístupů i výzkumu hodnocení funkcí lesů je skutečností, že společenský zájem (či „zadání“) k plnění funkcí lesů byly a jsou deklarovány zákonem o lesích – prostřednictvím kategorizace lesů. Z pohledu ekonomického jednou ze základních podmínek hospodaření v lesích (a svým způsobem i podmínkou existence lesního hospodářství) je předpoklad vyrovnaného hospodaření, resp. že vlastník lesa je schopen výdaje uhrazovat z dosahovaných příjmů. Ekonomickou základnou jsou v zásadě příjmy z realizovaného dříví oproti výdajům na pěstební činnost, opravy a údržbu lesní infrastruktury a výsledné saldo – hospodářský výsledek. Lze předpokládat že se toto saldo bude lišit také podle jednotlivých kategorií (viz zákon o lesích – §§ 7, 8), respektive, že hlavním zdrojem budou výnosy z kategorie lesů hospodářských, jež zpravidla saturují případné negativní saldo dalších kategorií, hlavně lesů ochranných. Míra předmětných vlivů úzce souvisí s příslušnými hospodářskými opatřeními podle kategorií (subkategorií): - hospodářská opatření kategorie lesů ochranných (lesy na ekologicky extrémních a exponovaných ekotopech), - hospodářská opatření kategorie lesů zvláštního určení (lesy vodohospodářského významu, lesy zdravotního, rekreačního a krajinotvorného významu, lesy v chráněných územích, lesy sloužící lesnickému výzkumu a výuce, lesy důležitého veřejného významu). (Kupčák, Polster 2007)

3 Analýzy rizika Logickou součástí řešení je snaha o zohlednění jevů, jež jsou zdrojem potenciálního nebezpečí, které zvyšuje riziko. Riziko je zde vnímáno především z pohledu vzniku možných diferencí mezi výsledkem a zkoumanou skutečností. (Dudík 2006) 3.1 Apriorní analýza rizika Analýzy rizika pracují s jevy, které představují zdroj možného nebezpečí, přičemž v minulosti nastaly jednou nebo opakovaně. Jevy jsou tedy předem, tzn. a priori, známy, i když nemusí být přesně a detailně identifikovány jejich vlastnosti. Schéma vazeb zdrojů nebezpečí na aspekty a segmenty řešeného problému (projektu) je znázorněno na obrázku 1. Jev může být popsán slovně nebo matematicky, přičemž je pozornost zaměřena především na: - výskyt jevu – ano/ne, - intenzitu jevu – snahou je zachytit intenzitu měřitelnou veličinou. Jestliže dojde k realizaci jevu nebo k jednotlivé realizaci více jevů současně, hovoří se o události.


17


Sborník

Obrázek 1. Vazby zdrojů nebezpečí na řešení projektu

Zdroje nebezpečí Ekonomické Klimatické

Politické

Geologické

Právní

Aspekty projektu

PROJEKT Ekologické

Sociální Segmenty projektu

Fyziologické

Ergonomické Technologické

Psychologické

Projektové okolí Cílem analýzy rizika je v konečném důsledku formulování takových kroků a postupů, při jejichž dodržení budou minimalizovány potenciální škody, pokud dojde k jevu, který je zdrojem možného nebezpečí. Riziko, případně blíže nespecifikovaná možná újma nabývá nejčastěji hodnoty „ano“, „ne“.

3.2 Základní otázky analýzy rizika Na základě procesu identifikace a hodnocení známých nebo předpokládaných skutečností uvažujeme o možné újmě, jež nás může při řešení projektu postihnout. Toto uvažování vlastně představuje výchozí kroky analýzy rizika, mezi které patří: - identifikace nebezpečí, - kvalifikace nebezpečí, - kvantifikace rizika. Ve vazbě na tyto kroky si na počátku každé analýzy rizika musíme položit tři otázky: 1. Jaké nepříznivé události mohou nastat? 2. Jaká je pravděpodobnost výskytu nepříznivých událostí? 3. Pokud některá nepříznivá událost nastane, jaké to může mít následky?

3.3 Identifikace rizik v LH Následující analýza (tabulka 1) pro příklad obsahuje identifikaci potenciálních jevů ve vazbě na skupiny zdrojů nebezpečí uvedených na obrázku 1, přičemž tyto jevy mohou mít vliv na hospodářský výsledek LH.


18


Sborník

Tabulka č. 1: Identifikace potenciálních jevů: Skupina zdrojů nebezpečí Ekonomické

Klimatické Politické

Ekologické Fyziologické Technologické Psychologické Sociální

Právní

Ergonomické

Jevy Snižující se ceny sortimentů surového dříví. Zvyšující se náklady vstupů do lesní výroby. Nižší poptávka po dřevní surovině konkrétní dřeviny, nebo celková nižší poptávka po dříví způsobená hospodářskou krizí. Vysoká investiční náročnost související s údržbou lesní infrastruktury. Neuspokojené požadavky související se získáváním finančních podpor. Vznik kalamit a nahodilých těžeb způsobených abiotickými činiteli. Klimatické změny vyvolávající změnu druhové skladby. Promítání vlivů regionální politiky do správy majetku. Rozhodnutí o výstavbě liniových staveb s odnětím PUPFL. Způsob obhospodařování majetku související s volbou systému certifikace trvale udržitelného hospodaření. Zvyšující se počet chráněných území na lesním majetku. Zpřísnění režimu ochrany přírody na stávajících chráněných územích. Zatížení majetku škodami zvěří Vznik kalamit a nahodilých těžeb způsobených biotickými činiteli. Snížení přírůstu lesních dřevin. Zvyšující se požadavky na využívání nových investičně nákladných technologií vlivem nedostatku pracovníků dělnických profesí. Nízká prestiž povolání v oblasti lesního hospodářství způsobující nedostatek kvalifikované pracovní síly. Zvyšující se tlak veřejnosti na rekreační využívání lesa (zvyšuje riziko vzniku požáru): • budování a využívání cyklotras, • budování „infrastruktury“ pro rekreační využití (odpočívadla, altány, apod.), • pořádání společenských, kulturních a sportovních akcí. Legislativní změny především v oblasti: • lesního hospodářství, • ochrany přírody a životního prostředí, • daní a sociálního pojištění, • zaměstnanosti. Nedostatek kvalifikovaných pracovníků dělnických profesí.

Zařazení potenciálních jevů do skupin zdrojů nebezpečí nemusí být v některých případech jednoznačné, jelikož někdy mohou být identifikované jevy výsledkem synergického působení různých faktorů.

4 Kalkulace lesnických činností Zásadní součástí ekonomických charakteristik za účelem objektivního stanovení nájmu jsou kalkulace lesnických činností – na bázi zpeněžení dříví a hodnotových vstupů pěstební činnosti. (Kupčák 2006)

4.1 Kalkulace zpeněžení dříví K základním aspektům kalkulací patří: modelové zpeněžení dříví, modelové náklady, objektivizace místních výrobních podmínek. -

Modelové zpeněžení dříví sestává z: sortimentace (vč. databáze empiricky zjištěných průměrných odbytových údajů), tržních realizačních cen sortimentů surového dříví (databáze aktuálních realizačních cen, informace ČSÚ, vlastní analýzy trhu a prognózy).


19


-

Modelové náklady vychází z: spotřeby práce (pomocí v lesnictví běžně používaných výkonových norem), mzdových tarifů (údaje ISCP – informační systém ceny práce), cen prostředků, materiálu, pohonných hmot apod. (dostupné ceníky distributorů), výkonů a měrné spotřeby prostředků (dostupné údaje výrobců), odpisových sazeb mechanizačních prostředků (dle platné legislativy).

-

Objektivizované místní výrobní podmínky zahrnují: terénní a klimatické podmínky a související nezbytné zastoupení technologií, průměrnou přibližovací vzdálenost, průměrnou odvozní vzdálenost.

Sborník

Ceníky dříví odpovídají kalkulaci možných tržeb za vyrobené obchodní sortimenty a objektivně přiznaných nákladů nutných k jejich výrobě. Jsou dle dřevin, resp. skupin dřevin, členěny do matice ceníkových kódů a hmotnatostí. Ceníkové kódy jsou charakterizovány druhem těžby a v jeho rámci příslušným kvalitativním zařazením. Jednotlivé ceny se liší respektováním výrobních podmínek a odbytových podmínek vzhledem k lokaci. Ceník dříví rozeznává zpravidla druhy těžeb: předmýtní do 40 let věku porostu, předmýtní nad 40 let věku porostu, těžby soustředěné (zpravidla holosečné), těžby podrostní a výběrné, nahodilá roztroušená těžba, a případně tyto kvalitativní kódy: normální kvalita, souše, hniloba kmene, lapáky, vývraty, zlomy, hniloba + souš, nepravé jádro a zbarvení, vtroušené netvárné listnáče. Konstrukce nákladově orientované ceny dříví na pni (Cd) se vyčíslují podle vztahu Cd = ZP – CN kdy CN = PN + MO kde ZP dosažitelné zpeněžení dříví, PN přímé náklady na výkony: těžba, přibližování, odvoz, manipulace + expedice, podvýrobní úprava, MO výše obchodní marže, jež zahrnuje: výrobní režie, správní režie, finanční režie, zisk.

4.2 Kalkulace pěstební činnosti Hodnoty pěstebních prací jsou členěny dle jednotlivých výkonů obnovy, výchovy a ochrany lesa a odpovídají kalkulacím nezbytné spotřeby času a materiálu, příp. sazenic. Konstrukce nákladově orientované ceny pěstebních prací (Cp) vychází ze vztahu Cp = [Nč . (T . PSZ + NP)] + M kde Nč normočas dle výkonových norem, T mzdový tarif, PSZ odvody na sociální a zdravotní pojištění, NP náhrady za prostředek, M materiálové náklady.

4.3 Příspěvek na úhradu fixních nákladů Příspěvek na úhradu (PÚ) je definován jako rozdíl výnosů a variabilních nákladů a vyjadřuje souhrn prostředků, které je možno použít na úhradu fixních nákladů a případný přebytek představuje zisk. Zásadní úloha PÚ spočívá v jeho vztahu k objemu výroby. Při definování PÚ je důležitý reálný obsah tohoto ukazatele, tj. přesné vymezení jeho výnosové a nákladové části. V současné době nabývá tento ukazatel také na významu, protože v zemích EU je v podobě standardu využíván především ke klasifikaci (typologii) podniků. PÚ tím, že využívá jen variabilní náklady, tj. v podstatě přímé náklady, je výrobkově dobře zjistitelný. Naproti tomu zjišťování výrobkových Kostelec nad Černými lesy 23.11.2010

20


Sborník

nákladů, které vedle variabilních nákladů zahrnují i další nákladové položky, zejména určitý podíl fixních nákladů, vyžaduje přijetí určitých pravidel a složitějších metodických přístupů. To ve svém důsledku klade vyšší nároky na podnikový informační systém.

Základní výpočetní postup při stanovení příspěvku na úhradu: n

(1)

∑c q

výnosy z prodeje v daném období

i

i

i =1

n

(2)

– variabilní náklady realizovaných výrobků

∑n

v i

qi

i =1

n

(3)

celkový příspěvek na úhradu fixních nákladů

∑ PU

i

daného

i =1

období (4)

– fixní náklady podniku za dané období

Nf

(5)

zisk (ztráta) za dané období

Z

kde: Z zisk (ztráta) za dané období Nf fixní náklady daného období q i realizované množství i-tého výrobku nvi variabilní náklady i-tého výrobku c i prodejní cena i-tého výrobku i výrobek 1 až n PÚ i příspěvek na úhradu fixních nákladů i-tého výrobku V podmínkách LH vystupuje PÚ především ve vztahu k objemu těžeb (těžebních možností), a vychází z analýzy bodu zvratu – průmětu nákladové a výnosové funkce. I když pěstební činnost je v LH v určitém korelačním vztahu k těžební činnosti je u PÚ metodickým problémem právě přiřazování objemu pěstební činnosti - minimálně např. ve vztahu ke sledu hospodářských (účetních) období.

4.4 Efektivnost LH na bázi hrubého zisku lesní výroby Při této metodice jde v zásadě o ekonomické parametry výroby dřeva na pni, založené na lesnické typologii a na optimalizaci technologií pěstební a těžební činnosti. Výsledky kalkulací nákladů a výnosů umožňují lesnímu hospodáři zvolit optimální obhospodařování lesa na základě ekonomických rozhodovacích kritérií, na druhé straně jsou tak zjišťovány objektivní výše dosažitelného hospodářského výsledku. Danou metodiku dlouhodobě vyvíjí kolektiv Katedry ekonomiky a řízení lesního hospodářství FLD ČZU v Praze pod vedením prof. Pulkraba (2009). Kritéria hodnocení hospodářsky vyrovnaných lesních celků sestávají z postupu výpočtu hrubého zisku lesní výroby (HZLV): - kalkulace navazují na výsledky typologie lesů podle Plívy (1999), která byla v předstihu nositelem myšlenky trvalosti obhospodařování lesů. Cílem bylo vypracovat metodický postup využití souborů lesních typů (SLT) pro diferenciaci obhospodařování lesa (SLT podle intenzity a cíle hospodaření), - limity hospodaření, dané typologickými základy, doplněny optimálními hospodářskými opatřeními pěstební a těžení činnosti, - kalkulace přímých nákladů a úplných vlastních nákladů obhospodařování lesních porostů, - kalkulace výnosů lesní výroby, - hrubý zisk lesní výroby. Kostelec nad Černými lesy 23.11.2010

21


Sborník

Výpočty jsou provedeny na základě obmýtí a zpeněžení dříví, a to průměrného mýtního přírůstu (PMP), průměrného mýtního přírůstu hodnotového (PMPH) a celkového průměrného přírůstu hodnotového (CPPH). Výstupy (podle jednotlivých SLT) jsou: - HZLV podle SLT a cílového hospodářství (včetně detailu přímých nákladů na ochranu lesa, pěstební činnost, těžební činnost a údržbu cest), - potenciální naturální produkce podle SLT a cílového hospodářství (pro současné porosty), - potenciální naturální produkce podle SLT a cílového hospodářství (pro predikovaný vývoj porostů), - potenciální naturální produkce a výnosy (pro současné porosty, pro predikovaný vývoj porostů) – v trajektorii: PMP (m3) → zpeněžení sortimentů (Kč) → PMPH (Kč) → CPPH (Kč) → CPPH (Kč. ha-1) → CPPH na (Kč.m-3). Metodika popsaného postupu viz – Pulkrab, K., Šišák, L., Bartuněk, J. Hodnocení efektivnosti v lesním hospodářství. Nakl. Lesnická práce, 2009.

5 Pronájem lesního majetku z hlediska účetního a daňového Účetní problematika pronájmu u pronajímatele (ve smyslu zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví), který při pronajímání lesního pozemku zůstává vlastníkem, vychází ze dvou možností: • Buď lesní pozemek nemá vložen v obchodním majetku, pak o pronájmu neúčtuje (není účetní jednotkou), avšak v případě, že chce vykazovat náklady spojené s pronájmem ve skutečné výši, má za povinnost vést zvláštní chronologickou evidenci příjmů a výdajů, případné tvorby a použití rezerv včetně rezervy na pěstební činnost, jakož i pohledávky a závazky ve zdaňovacím období, ve kterém dochází k ukončení pronájmu, nebo vykazuje výdaje tzv. paušálem, pak je povinen evidovat pouze své příjmy. • Nebo má pozemek vložen do obchodního majetku, pak se pronájem stává podnikáním. I v tomto případě má pronajímatel – podnikatel možnost vykazovat náklady spojené s dosažením, zajištěním a udržením příjmů buď ve skutečné výši, či formou paušální sazby. V případě, že uplatňuje výdaje paušálem, přestože podniká na základě živnostenského oprávnění, nemusí vést účetnictví, postačí pouze evidence příjmů. Nájemce o najatém majetku neúčtuje, nestává se jeho vlastníkem, v případě, že účtuje, je povinen najatý majetek uvádět v podrozvahové evidenci. Z pohledu zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (ZDP) příjmy z pronájmu zdaňuje pronajímatel, který pronajímá lesní pozemek na základě živnostenského oprávnění (podle § 7 ZDP), v opačném případě podléhá zdanění podle § 9. V obou případech může pronajímatel k těmto příjmům jako korekci postavit buď náklady v prokázané výši, nebo stanovené v paušální výši. Ta je pro příjmy zdaňované podle § 7 stanovena na 80 % (jedná-li se o příjmy ze zemědělské výroby, lesního a vodního hospodářství), u příjmů zdaňovaných podle § 9 ve výši 30 % dosažených příjmů. Výhodou zdanění podle § 9 je skutečnost, že pronajímatel nemusí o svých příjmech a výdajích účtovat, nemusí tudíž pozemek vkládat do obchodního majetku. To má význam v případech, kdy zamýšlí lesní pozemek prodat, protože si tímto způsobem zjednoduší podmínky pro osvobození příjmů z prodeje pozemku. Nezanedbatelnou výhodou je fakt, že nemusí vést účetnictví. Nevýhodou je v případě vykazování nákladů paušálem nižší procentická sazba oproti § 7 a skutečnost, že nelze vykázat mimo paušál již žádné jiné náklady. Při zdanění pronájmu podle § 7 vstupuje dosažený příjem do vyměřovacího základu rozhodného pro odvod sociálního a zdravotního pojištění, což bývá pociťováno jako nevýhoda. Navíc, pokud vykazuje pronajímatel náklady ve skutečné výši, musí vést účetnictví a vložit pozemek do obchodního majetku (aniž by získal kompenzaci v odpisech). Obecně platí (pro § 7 i § 9), že v případě, kdy je nájemné vysoké a výdaje spojené s jeho dosažením nízké (což je aktuální právě u pozemků na rozdíl od jiných nemovitostí), je výhodné zvolit paušální způsob vykazování výdajů.


22


Sborník

Jiným daním, než jsou shora uvedené, pronájem lesních pozemků nepodléhá. V zákoně o správě daní a poplatků (zákon č. 337/1992 Sb.) je však stanovena povinnost právnickým a fyzickým osobám, pokud provádějí úhrady fyzickým osobám za pronájem a nesrážejí z těchto úhrad daň z příjmů, tzv. oznamovací povinnost. (Janásek, Kupčák 2009) Diskuze Z pohledu historického – pacht se označuje časově vymezený pronájem zemědělské půdy a zemědělských objektů, který se začal užívat koncem středověku (šlo tedy o pronájem celého hospodářství). Zemědělec, který je měl pronajaté, se nazývá pachtýř a odvádí za pronajatou půdu finanční prostředky, tzv. pachtovné, případně část úrody (tzv. podílný pacht). Rozdíl mezi pachtem a pronájmem je ten, že pachtýř se zavazuje propachtovanou půdu zušlechťovat, zatímco nájemce tuto povinnost nemá. Pronájem lesního majetku je případ změny ekonomického uživatele pozemku, kterým se místo majitele (pronajímatele) stává podle příslušné nájemní smlouvy nájemce pozemku. Je specifikou lesních pozemků, že podle zákona o lesích je nájem a podnájem (případ, kdy nájemce se souhlasem vlastníka les dále pronajímá) státního lesa za účelem jeho obhospodařování zakázán. Podnájem u lesů ve vlastnictví jiných subjektů je podle téhož zákona dovolen jen v případě, že nájemní smlouva toto povolení obsahuje, pronájem je možný bez omezení. S účinností od roku 1996 se nájmy a podnájmy již neevidují v katastru nemovitostí, platí však ohlašovací povinnost vůči orgánu státní správy lesů. Z hlediska diskuze k otázkám stanovení nájmu je z pohledu ekonomického nutno ještě upozornit na případný souběh odvodu nájmu oproti inkasovaným finančním podporám z veřejných zdrojů (dotace v LH). Závěr Cílem tohoto příspěvku nebylo pokrytí diskusního tématu nájmu lesů v ČR. Například od potřeby historické analýzy nájmu lesních majetků v ČR, přes analýzu o nájmech a zkušenostech po roce 1990 (a proč velcí vlastníci zpravidla les nepronajímají), až po vyhodnocení stávajících nájmů lesních majetků. Avšak i z ekonomického pohledu je u nájmu lesa nutno přiznat dosud chybějící metodiku, resp. konstatovat přetrvávající přístupovou nejednotnost a názorovou roztříštěnost, projevující se mnohdy v hluboce rozdílné výši (na 1 ha lesa). V zásadě lze shrnout obsah příspěvku v bodech – k optimální výši nájmu alespoň směřujících: 1. Nájem je ekonomická aktivita charakteru nákladu (výdaje), předpokládající na druhé straně produkci a realizaci – jako protiplnění, resp. dosažení, zajištění a udržení příjmů. 2. K základním atributům stanovení nájmu patří produkční charakteristiky lesního majetku a intenzita lesní výroby, avšak s průmětem příp. hospodářských omezení, a vědomím determinací, vyplývajících z platné legislativy. 3. Vzhledem k zvláštnostem lesní výroby zde dále patří faktor času, volba úrokové míry, aspekty lesní pozemkové renty. Vzhledem k stochastickému charakteru jevů v lesním hospodářství je nezbytná identifikace a hodnocení rizik. 4. K zásadním ekonomickým postupům za účelem objektivního stanovení nájmu patří kalkulace zpeněžení dříví a proti tomu stanovení (kalkulace) hodnotových vstupů odpovídající pěstební činnosti. Z hlediska ekonomických funkcí podniku zde organicky přistupuje příspěvek na úhradu fixních nákladů; z pohledu metodického lze využít úlohy stanovení efektivnost LH na bázi hrubého zisku lesní výroby. 5. V neposlední řadě zde patří i účetní a daňové aspekty. 6. Z hlediska finálního výsledku – prioritní je stav a vývoj lesa z pohledu principů trvale udržitelného hospodaření. K vlastnímu stanovení nájmu (ale i vzhledem ke statistického šetření) je nutno upozornit, že roční nájemné je většinou stanoveno na ha lesa, nikoliv např. na 1 m3 těžby. Zejména, jak bylo uvedeno, z důvodu intenzity hospodaření, jež je vymezena především těžební činností (pěstební činnost na Kostelec nad Černými lesy 23.11.2010

23


Sborník

obnovní těžby navazuje). Další oporu k tomuto lze shledat také v zákonu o rezervách č. 593/1992 Sb. pro zjištění základu daně z příjmů, podle něhož mohou vlastníci lesů vytvářet rezervu na pěstební činnost, a kdy podle § 9 odst. 3 rezerva na pěstební činnost se vytváří podle výše vytěženého objemu dřevní hmoty v m3. V návaznosti na těžební možnosti by měl být nájem korigovatelný – např. vzhledem k změnám podílu úmyslných a nahodilých těžeb (většinou v důsledku kalamit). U použitých cen dříví pak prolongovat delší časová období (k eliminaci cenových výkyvů). V souvislosti s objektivním stanovením nájmu se nabízí i otázka zakomponování některých aspektů oceňování lesního majetku při obnově LHP. Literatura 1. DUDÍK, R. Rizika sestavení nákladového modelu pěstebních opatření při přestavbě lesního porostu. In ŠIŠÁK, L. – STÝBLO, J. Ekonomické aspekty rekonstrukce náhradních porostů v Krušných horách. Praha: Česká zemědělská univerzita v Praze, 2006, s. 60–64. ISBN 80-2131595-4. 2. JANÁSEK M., KUPČÁK V. Vybrané účetní a daňové aspekty v lesním hospodářství. Auditor, roč. XVI (6/2009), Komora auditorů ČR Praha, s. 11 – 26, ISSN 1210-9096 3. KOLENKA, I. Vybrané metódy prognózovania v lesníckej ekonomike. Ústav pre výchovu a vzdelávanie pracovníkov LVH SR, Zvolen 1995, ISBN80-88677-33-5 4. KUPČÁK, V. Předpoklady pro účinné uplatnění ekonomických nástrojů řízení u soukromých lesních majetků. Sborník referátů z konference: „Ekonomické a právní poměry lesního hospodářství a dřevozpracujícího průmyslu ČR“. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, Brno 2001, s. 32 – 35, ISBN 80-7157-572-0 5. KUPČÁK, V. Ekonomika lesního hospodářství. MZLU, Brno 2006, ISBN 80-7157-734-0 6. KUPČÁK, V., POLSTER, P. Ekonomické aspekty kategorizace lesů v České republice. In HAJDÚCHOVÁ, I. Zborník z konferencie Financovanie 2007 LESY – DREVO. Zvolen: TU vo Zvolene, 2007, s. 35–44. ISBN 978-80-228-1795-0 7. PULKRAB, K., ŠIŠÁK, L., BARTUNĚK, J. Hodnocení efektivnosti v lesním hospodářství. Lesnická práce, Kostelec n. Č. l., 2009, s. 130, ISBN 978-80-87154-12-0 8. ŠAFAŘÍK, D., ČERNÝ, L. Lesy města Brna – lesní hospodářství po pěti staletích. In DUDÍK, R., KUPČÁK, V. Sborník referátů ze semináře Ekonomické aspekty integrovaného lesního hospodářství. Brno, 2007, s. 104–117. ISBN 978-80-7375-102-9 9. ŠAFAŘÍK, D. Lesnické hospodaření soukromého subjektu v podmínkách Drahanské vrchoviny LESCUS Cetkovice, s. r. o.. In. DUDÍK, R., DVOŘÁKOVÁ, A. Sborník referátů ze semináře s mezinárodní účastí Lesnictví a podnikatelské prostředí. Brno, 2008, s. 68–76. ISBN 978-80-7375329-0 Kontakt: Doc. Ing. VÁCLAV KUPČÁK, CSc. Katedra ekonomiky a řízení lesního hospodářství Fakulta lesnická a dřevařská Česká zemědělská univerzita v Praze e-mail: [email protected] Ing. DALIBOR ŠAFAŘÍK Ústav lesnické a dřevařské ekonomiky a politiky Lesnická a dřevařská fakulta Mendelova univerzita v Brně Zemědělská 3, 613 00 Brno e-mail: [email protected]


24


Sborník

POLYFUNKČNOST A DLOUHODOBOST LESNÍHO MAJETKU, METODY ROZHODOVÁNÍ O FORMĚ HOSPODAŘENÍ NA OBECNÍM LESNÍM MAJETKU

LUDĚK ŠIŠÁK Abstrakt Les je velmi složitým objektem, současně jak přírodním, tak společenským jevem, a proto klade na vlastníka a správce lesního majetku velmi vysoké nároky při zacházení s ním. Při správě lesního majetku je nutno řešit množství různých, často i protichůdných zájmů různých zájmových skupin občanů na lese, které vlastník musí řešit. Současně musí lesní majetek přinášet dlouhodobý udržitelný a vyrovnaný veřejný prospěch občanům. Protože les plní mnoho funkcí jak tržních, tak netržních, pracují obce v případě lesního majetku s daleko větší hodnotou, než jaká by odpovídala pouze tržní dřevoprodukční funkci lesa. To vše jsou podstatné důvody, pro které by měl mít obecní vlastník na les a jeho obhospodařování bezprostřední vliv. Zvýšené užívání funkcí lesa může rovněž znamenat výrazné újmy a škody na lesním majetku, a tedy na vlastní ekonomice obecního lesního majetku. Rovněž proto je nutné, aby obec zvolila uvážlivě takovou formu obhospodařování lesního majetku, při níž jej bude moci přímo ovládat a usměrňovat, ne tedy ovlivňovat jej pouze zprostředkovaně. Rozhodování o formě obhospodařování lesa je vážnou systematickou vícekriteriální úlohou rozhodování. Pro případy objektivního systematického rozhodování na úrovni obce lze uvést a doporučit zejména tři následující rozhodovací techniky či postupy: rozhodovací analýzu, SWOT analýzu a hodnotovou analýzu.

1 Úvod Les je velmi složitým objektem, který na člověka, vlastníka a správce lesního majetku, klade velmi vysoké nároky při zacházení s ním, jeho spravováním. Les je totiž současně jak složitým jevem přírodním – environmentálním, tak složitým jevem společenským – sociálně-ekonomickým. A z toho plyne množství různých, často i protichůdných zájmů rozličných společenských zájmových skupin na lese. Z hlediska environmentálního je les složitou biogeocenózou, tvořenou lesní půdou s podložím a lesním porostem včetně vzduchu, malých vodotečí a vodních ploch, jejichž živé složky – fytocenóza s dominujícím postavením dřevin, a zoocenóza – jsou ve stálé interakci rovněž s neživými složkami. Rozsahem je tento bióm tak veliký, že se v něm vytvářejí specifické vlastnosti lesního prostředí, působící jak uvnitř, tak vně systému. Přitom kulturní biogeosystém lesa, který je v ČR naprosto převažující, obsahuje jak ekosystémovou složku přírodní (environmentální), tak složku antropickou (lidskou, společenskou). Z hlediska ekonomického je les současně pracovním předmětem, pracovním prostředkem a výrobkem, ale současně i prvotní vlastní přírodní podmínkou lesní výroby. Je výrobním, ale rovněž nevýrobním faktorem v národním hospodářství a v životě společnosti. Je prací reprodukovatelným jměním a současně přírodním bohatstvím, je environmentálním zdrojem ve společnosti, pro kterou má sociální a ekonomický význam, a netržní a tržní význam. Je z titulu práva majetkem vlastníků, z titulu působení funkcí ve společnosti současně jak soukromým, tak rovněž zásadně významným veřejným statkem. Les je v principu trvale udržitelně obnovitelným objektem, který má obvykle výrazně dlouhodobý charakter. Protože je nejen soukromým, ale i veřejným statkem (ať chceme nebo ne), pak musí přinášet dlouhodobý udržitelný a vyrovnaný veřejný prospěch, tj. prospěch ne jenom jednotlivci či malé skupince občanů, ale zejména společnosti, a v užším slova smyslu obci jako takové a jejím občanům. Obecní vlastnictví lesa je historicky velmi starý druh vlastnictví, v Evropě zřejmě nejstarší a Kostelec nad Černými lesy 23.11.2010

25


Sborník

nejrozšířenější ve Švýcarsku, kde právě velká většina lesů jsou lesy obecní (z nichž lze pro správu lesa čerpat mnoho poznatků, což se týká i dalších zemí, jako je např. Německo, Rakousko, apod.). Zásadní skutečností, proč musí být obecní vlastník lesa velmi obezřetný při rozhodování o formě hospodaření na lesním majetku, je to, že kromě lesních porostů je les především územím, tj. prostorem pro život. Není náhodou, že jednotlivci, ba i celé národy jsou ochotny se obvykle raději vzdát infrastruktury, tj. budov a staveb na svém území, než svého území jako takového. Přijdou-li o budovy a stavby, infrastrukturu, není to považováno za takové neštěstí, jako když přijdou o území. Ne kvůli infrastruktuře, ale především kvůli území a jeho ovládání se vedly největší spory a války, protože území je nositelem zdrojů sloužících těm, kteří je ovládají – tj. v případě lesa je zdrojem funkcí lesa či krajiny, ať již tržních nebo netržních. Těch funkcí, které jsou známy, ale i těch, které ještě známy nejsou. To souvisí úzce i se záměry a plány územního rozvoje obce. Vlastník, a ještě více veřejný, obecní, musí mít přímý vliv na své území z hlediska současného, ale zejména budoucího rozvoje. Proto je třeba si rozmyslet dobře, komu a za jakých podmínek svěřuje společnost, obec, své území, tedy i les a lesní majetek ke správě, případně komu a za jakých podmínek je prodává, zastavuje, či jinak s ním manipuluje. Hovoříme-li o obecním lesním majetku, pak ne jednotlivci, nebo úzké zájmové skupiny, ale občané obce mají mít prospěch nejen z jedné, ale z celého složitého komplexu funkcí lesa, a to nejen dočasně, vyčerpat jej na úkor příštích generací, budoucnosti, ale dlouhodobě, vyrovnaně. Proto také základní časovou jednotkou lesního hospodářského plánu v Evropě, kde moderní lesní plánování vzniklo před více než 2 stoletími, je historicky prověřených minimálně deset let, a ne např. období „od voleb k volbám“, v tom případě by často nebylo od věci provést i případný audit stavu lesního majetku. A desetileté lesní hospodářské plány na sebe musí systematicky navazovat v daleko delším časovém horizontu nejen z hlediska dlouhodobé trvalosti, ale rovněž z hlediska polyfunkčnosti lesního majetku a jeho významu pro obec. Rozhodně tedy nelze zacházet s lesním majetkem po krátkých volebních periodách, ani z hlediska přínosu pouze jedné funkce, byť by to byla funkce tržní, ekonomická, tj. dřevoprodukční. To ale může být pro některé obce a osoby lákavým, avšak vysoce rizikovým a nebezpečným pokušením. 2 Polyfunkčnost lesa a hodnoty společenské sociálně-ekonomické významnosti jeho funkcí Působení lesa je v rámci společnosti mnohostranné, přitom les a jeho užitné hodnoty, funkce, se stále vyvíjejí, mění, zejména v souvislosti se změnami společenských potřeb, společenské poptávky. Les plní mnoho funkcí jak tržních, tak netržních. Obce tedy pracují v případě lesního majetku s daleko větší hodnotou, než jaká by odpovídala pouze tržní dřevoprodukční funkci lesa. Společenské potřeby a míra jejich uspokojování jsou podmínkou existence společenských funkcí lesa (viz schéma).

Potřeby společnosti

Uspokojování potřeb

Společenské funkce

Potřeby společnosti, míra jejich uspokojování a funkce lesa, které je uspokojují, jsou různé v čase i v místě, souvisejí s ekonomickou a sociální úrovní společnosti, s její kulturou, tradicemi, zvyklostmi a zvláštnostmi života. V různých oblastech a čase, u různých národů a skupin obyvatel, má les, byť i stejného technického, fyzikálního a biologického charakteru, různé užitné hodnoty a tyto hodnoty mají jiný významový společenský stupeň, a tedy jinou společenskou hodnotu. Společenská významnost, hodnota, společenských funkcí vyjadřuje míru uspokojování měnících se potřeb občanů, jejich poptávky po daných funkcích, v příslušném čase a místě. V podstatě můžeme vylišit podle sociálně-ekonomického obsahu konečných dopadů funkcí lesa na společnost dvě základní skupiny funkcí lesa. Jsou to jednak funkce produkční, tržní, někdy zvané výrobní či internality, a jednak funkce mimoprodukční, netržní, nevýrobní, pozitivní externality lesa, které lze členit na zprostředkovaně tržní a netržní.


26


Sborník

V principu je možno diferencovat funkce lesa pro účely jejich oceňování podle vztahu k trhu následovně: ¾

tržní, produkční, výrobní, internality • dřevoprodukční • chov zvěře, myslivost • ostatní

¾

netržní environmentální funkce lesa (mimoprodukční, nevýrobní, externality) •

se zprostředkovaným dopadem na trh – nedřevoprodukční (lesní plodiny) – půdoochranné (eroze půdy, depozice erodované půdy) – hydrické (maximální a minimální průtoky, kvalita vody ve vodních zdrojích) – vzduchoochranné (vliv na kvalitu vzduchu, klima, vázání CO2, NOx)

•

bez tržního dopadu – zdravotně-hygienické (rekreační a zdravotní) – kulturně-naučné (přírodoochranné, výchovné, vědecké, institucionální)

V rámci ČR bylo provedeno v roce 2010 experimentální ocenění společenské sociálně-ekonomické významnosti funkcí lesa. Metody funkcí lesa byly diferencovány podle jejich sociálně-ekonomického obsahu – tj. vztahu k trhu, účelu použití a disponibilních vstupních dat, jak je uvedeno níže: ¾ Tržní funkce: na bázi ukazatelů procházejících trhem (objem tržeb): • dřevoprodukční funkce: podle objemu průměrných ročních tržeb za dříví v běžných cenách, • chov zvěře – myslivost: podle objemu průměrných ročních tržeb za realizovanou produkci materiálních komodit a služeb. ¾ Zprostředkovaně tržní funkce: na bázi ukazatelů procházejících zprostředkovaně trhem: • nedřevoprodukční funkce: podle objemu stínových výnosů ze sběru lesních plodin, • hydrické funkce: podle nákladů prevence (nákladů náhradních opatření, která by musela převzít funkce lesa a preventivně zabránila škodám), • půdoochranné funkce: podle nákladů kompenzace (nákladů na opatření odstraňující škody, pokud by funkce lesa byla poškozena či zlikvidována), • vzduchoochranné funkce vázání CO2: podle množství CO2 vázaného v průměrném ročním objemu realizovaného dříví ve společnosti a jednotkových cen z obchodovatelných objemů CO2 v rámci EU. ¾ Netržní funkce (sociální): • zdravotně-hygienické funkce (rekreační a zdravotní) na základě expertního srovnání průměrné sociálně-ekonomické významnosti daných funkcí lesa s významností funkce dřevoprodukční s vnitřní diferenciací podle návštěvnosti, • kulturně naučné funkce (zejména přírodoochranné) na základě expertního srovnání průměrné sociálně-ekonomické významnosti daných funkcí lesa s významností funkce dřevoprodukční s vnitřní diferenciací podle jednotlivých charakteristik. Hodnota funkcí lesa byla odvozena pro dvě časové úrovně související s faktem, že les je dynamický a v principu obnovitelný environmentální zdroj. Hodnoty jsou tedy kalkulovány jednak jako dočasné – roční, jednak jako trvalé, kapitalizované. Lesní půdní kryt a les v krajině i ve společnosti není na daném území absolutním, ale relativním přírodním a společenským jevem, který je v každém případě vždy zastoupen či nahrazen jiným, s vlastními funkčními hodnotami. Proto je nutno významnost funkcí lesa vyjádřit ne absolutně, jako kdyby místo lesa a jeho funkcí naprosto nic v dané lokalitě nebylo (tzv. „černá díra“), ale významnost posuzovat vždy relativně oproti půdnímu krytu, krajinnému komponentu se svými funkcemi, kterými by byly funkce lesa nahrazeny.


27


Sborník

Konkrétně pro uvedený příklad výpočtů průměrných hodnot společenské sociálně-ekonomické významnosti funkcí lesa v rámci ČR (viz tabulka 1) byly zvoleny tři následující varianty náhrady lesa a jeho funkcí půdními kryty charakteru: –

trvalého travního porostu – louky (obvykle nejmírnější druh náhrady pro většinu funkcí pokud jde o výši hodnot), s předpokladem neprodukčního využití (jinak by bylo nutno upravit hodnotu dřevoprodukční funkce o hodnotu jiné trvale udržitelné, obnovitelné, produkce), ale přístupu veřejnosti a zvěře,

–

orné půdy s obnaženým minerálním povrchem (jako s okopaninami s předpokladem neprodukčního využití, jinak by bylo nutno upravit hodnotu dřevoprodukční funkce o hodnotu jiné trvale udržitelné, obnovitelné, produkce), s přístupem veřejnosti a zvěře,

–

zpevněné nepropustné plochy.

Tab. 1: Průměrné hodnoty společenské sociálně-ekonomické významnosti funkcí lesa v ČR ve srovnání s převodem na půdní kryt charakteru trvalého travního porostu, obnažené půdy a zpevněného povrchu v Kč/ha: Funkce lesa

Dřevoprodukční Chov zvěře a myslivost Nedřevoprodukční Maximální průtoky Minimální průtoky Kvalita vody Introskeletová eroze Zanášení toků a nádrží Vzduchochranné Zdravotně-hygienické Kulturně-naučné

Obnažená půda (orná půda – okopaniny) roční celkové* 7 797 389 850 0 0 1 315 65 750 807 40 369 830 41 500 15 578 778 875 188 410 1 321 66 036 1 000 50 000 3 246 162 332 3 374 168 675

TTP – louka roční celkové* 7 797 389 850 0 0 1 315 65 750 657 32 846 540 26 900 3 581 179 025 188 410 1 32 1 000 50 000 3 246 162 332 1 168 58 400

Zpevněný povrch roční celkové* 7 797 389 850 170 8 500 1 315 65 750 2 422 121 106 4 180 209 000 0 0 0 0 0 0 1 000 50 000 3 607 180 368 4 325 216 250

* hodnoty kapitalizované s použitím tzv. lesní úrokové míry 2%. Z údajů je zřejmé, že hodnoty funkcí lesa a lesa jako takového ze společenského hlediska, pro společnost, tedy občany, jsou velmi významné. Proto jsou otázky stavu lesa a zacházení s ním bez ohledu na vlastnickou formu u nás tak živé, až výrazného politického rázu. Hodnoty lesa nelze tedy redukovat pouze na hodnoty tržní, finanční, a již vůbec ne jen z hlediska soukromovlastnického, představovaného ziskem, čistým důchodem nebo rentou. Tržní hodnota lesa (jeho dřevoprodukční funkce) z hlediska vlastnického se pohybuje v širším průměru na úrovni nedosahující v ČR ani 100 tis. Kč/ha, společenská hodnota samotné dřevoprodukční funkce je však na úrovni čtyřnásobku! Ve společenské hodnotě je totiž kromě zisku, renty nebo čistého důchodu pro vlastníka, zahrnuta i hodnota pracovních míst (mezd a platů), tj. hodnota pro zaměstnance, které dřevoprodukční funkce lesa živí, a to nejen vlastních pracovníků. Pro mnohé obce ve venkovském prostoru má ještě větší význam, pokud dřevoprodukční funkce obecního lesního majetku umožní práci zejména vlastním občanům (snížení nezaměstnanosti). Výše uvedená společenská hodnota však zahrnuje i hodnotu dalších zprostředkovaných pracovních míst v jiných sektorech, hodnotu odvodů, plateb a daní do Kostelec nad Černými lesy 23.11.2010

28


Sborník

státního a dalších rozpočtů, včetně pojištění, ale i podíl na údržbě infrastruktury v krajině (pro některé obce rovněž významný faktor). Jak vyplývá z údajů, sociálně-ekonomická hodnota dalších funkcí lesa, tj. tzv. netržních funkcí lesa, je však ve svém celku ještě významnější. Ekonomicky, finančně, se však bezprostředně velké části obcí nedotýká, pokud obce nenajdou cesty a způsoby, jak dané netržní funkce ekonomicky využít a do ekonomiky je začlenit jako aktivně zlepšované a záměrně poskytované služby veřejnosti či institucím (internalizace externalit). 3 Střety zájmů Při využívání funkcí lesa občany dochází však ke střetu zájmů jednotlivých uživatelů lesa a zájmových skupin, které je třeba na úrovni vlastníka řešit, přičemž i z tohoto hlediska je třeba, aby vlastník měl na les a jeho obhospodařování bezprostřední vliv. Jedná se o střety zájmů při využívání zejména následujících funkcí lesa, přičemž do budoucna bude zřejmě střetů zájmů přibývat. Střety zájmů mezi uživateli: –

zdravotně-hygienických funkcí – rekreace a relaxace (individuální i skupinová),

–

kulturně-naučných funkcí – výuka a výchova (školní i mimoškolní, zájmová činnost včetně sportovní, poznávací a kulturní),

–

kulturně-naučných funkcí – ochrana přírody,

–

nedřevoprodukčních funkcí – sběr lesních plodin,

–

chovu zvěře a myslivosti,

–

dřevoprodukčních funkcí (poskytujících vysoce ekologickou, environmentálně příznivou a trvale udržitelně obnovitelnou surovinu, s velkým ekonomickým a sociálním významem zejména pro venkovské obce),

–

vodohospodářských funkcí (zejména v perimetrech vodárenských nádrží, zdrojů pitné vody, chráněných oblastech přirozené akumulace vod),

–

půdoochranných funkcí (protierozních).

Dosavadní netržní funkce lesa lze využít i pro ekonomiku vlastníka, pokud se podaří začlenit netržní funkce lesa do trhu, jedná se o tzv. internalizaci externalit. Netržní funkce lesa se mohou stát tržním příjmem obce, či finanční příjem podpořit a navýšit, jestliže je obec dokáže využít. Jedná se např. o využití turistického ruchu, rekreace (např. rekreační a sportovní areály, dohody s cestovními kancelářemi, apod.), přírodoochranné funkce lesa (smluvní dohody), myslivosti a chovu zvěře, sběr lesních plodin. Obecně jde o platby za služby a komodity nakupované zájemci a zájmovými skupinami, a to nejen návštěvníky, ale i ochránci přírody a dalšími uživateli. Na druhou stranu, zvýšená návštěvnost lesa, a obecně zvýšené užívání jeho funkcí může znamenat újmy a škody na lesním majetku a na ekonomice lesního majetku. Dané újmy a škody mohou být i velmi výrazné. I proto je nutno, aby obec zvolila uvážlivě takovou formu obhospodařování lesního majetku, při níž bude mít na výrobní aktivity v lese nejen nějaký vliv, ale přímo je bude moci ovládat a usměrňovat. Jde o to, aby si správu lesního majetku nenechala vzít z rukou, či dokonce ji přímo dobrovolně někomu neodevzdala, přičemž by si snížila možnost bezprostředního rozhodování a zvýšila riziko negativních dopadů. Velmi důležitý je uvážlivý a odborný přístup zastupitelstva, rady a starosty obce napříč politickým spektrem. Je třeba nezneužívat les pro volební kampaně, omezit možnou korupci na minimum. Rozhodování o formě obhospodařování lesa je vždy vážnou vícekriteriální úlohou rozhodování. Musí jít o systematický rozhodovací proces, který zajistí hlubší rozbor problému volby optimální varianty v týmu složeném z odborníků.


29


Sborník

4 Systematické objektivní metody rozhodování o formě hospodaření na lesním majetku Jde o systematický rozhodovací proces, který zajistí optimální plnění požadavků občanů v dané obci, tj. dlouhodobé, vyrovnané, trvale udržitelné polyfunkční poskytování funkcí lesa, z nichž tržní funkce, i když mnohdy podstatná, je jen jednou z řady funkcí. Přitom je nutno zajistit, aby obec měla na správu svého majetku v souladu se zájmy občanů přímý jednoznačný vliv v daném reálném čase, a ne vliv zprostředkovaný, a dokonce s časovým zpožděním. To je poměrně složitá rozhodovací úloha o formě hospodaření. Pro případy objektivního systematického rozhodování lze uvést a doporučit zejména tři následující rozhodovací techniky či postupy: - Rozhodovací analýza - SWOT analýza - Hodnotová analýza 4.1 Rozhodovací analýza Rozhodovací analýza je systematickou vícekriteriální metodou rozhodování. Řadí se již mezi metody objektivní metody s určitými subjektivními prvky. Není to však rozhodování nahodilé, nesystematické, živelné, subjektivní, které se stále často v praxi používá i při složitějších rozhodovacích úlohách o výběru optimální varianty ze souboru možných variant řešení. Eliminuje riziko chybných rozhodnutí, vyhýbá se začlenění nepodstatných či zavádějících, neracionálních faktorů do výběru vhodné varianty. Přitom systémovým způsobem se rozhoduje podle množství kritérií, které má ta která varianta řešení splňovat. Obvykle se rozhodování účastní tým členů (výjimečně při složitějších úlohách rozhoduje jednotlivec sám). Etapy rozhodovací analýzy: - vymezení problému a stanovení cíle - sběr a analýza informací - vypracování variant řešení – (brainstorming) - stanovení kritérií – (brainstorming) - vyhodnocení a porovnání variant. Hlavní metodou vyhodnocení variant je váhové bodové hodnocení. Stanoví se úroveň plnění kritérií variantami v bodech, které jsou násobeny vahami, tj. koeficienty významnosti kritérií. Právě využitím rozhodovací analýzy, váhového bodového hodnocení variant pro výběr nejvhodnější právní formy hospodaření v obecních lesích, se zabýval Novák (2006A, 2006B). Výběr nejvhodnější varianty byl proveden např. podle následujících kritérií: 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.

legislativní a administrativní obtížnost konstituování daného subjektu, nutnost vytváření základního kapitálu a jeho minimální zákonem požadované výše, povinnost vytvářet zákonem stanovenou soustavu orgánů, míra ručení obce za závazky u dané formy, zatížení obecního aparátu správou lesního majetku, zachování vlivu obce na svůj majetek, podrobnost, popř. kogentnost právní regulace, daňové zatížení u příslušné formy.

K uvedenému je třeba říci, že samozřejmě kritérií pro výběr nejvhodnější varianty řešení, včetně hodnot a zajištění netržních společenských sociálně-ekonomických funkcí lesa na příslušném majetku, je více. Záleží na potřebách a prioritách jednotlivých vlastníků. 4.2 SWOT analýza SWOT analýza je metoda, pomocí které je možno identifikovat silné (anglicky Strengths) a slabé (anglicky Weaknesses) stránky, příležitosti (anglicky Opportunities) a hrozby (anglicky Threats), spojené s určitým projektem, typem podnikání, podnikatelským záměrem, politikou (ve smyslu Kostelec nad Černými lesy 23.11.2010

30


Sborník

opatření, rozhodnutí) apod. Jedná se o metodu analýzy užívanou především v marketingu, ale také např. při analýze a tvorbě politik, při rozhodování o volbě opatření a výběru variant řešení. S její pomocí je možné komplexně vyhodnotit fungování organizace, provést výběr z variant řešení, nalézt problémy nebo nové možnosti růstu. Je součástí strategického, dlouhodobého plánování v organizaci. Základ metody spočívá v klasifikaci a ohodnocení jednotlivých faktorů, které jsou rozděleny do 4 základních skupin. Vzájemnou interakcí faktorů silných a slabých stránek na jedné straně vůči příležitostem a nebezpečím na straně druhé lze získat nové kvalitativní informace, které charakterizují a hodnotí úroveň jejich vzájemného střetu. Jde o systematický postup zjištění a vyhodnocení jednotlivých stránek, hledisek, při výběru vhodné varianty. SWOT analýza se často uvádí ve formě mřížky, kvadrantu, v němž se uvedou jednotlivé body, vztahující se k dané části: SWOT analýza ve formě mřížky: Silné stránky:

Slabé stránky:

Příležitosti:

Hrozby:

4.3 Hodnotová analýza Hodnotová analýza (Vlček, 1973, 1992) byla vyvinuta v 60. letech v USA. Posuzuje funkce, které pro uživatele příslušný objekt má, posuzuje jejich užitnou hodnotu, tedy hodnotu výstupů, ve vztahu k hodnotě vstupů. Výstupy jsou uváděny v bodové hodnotě jednotlivých funkcí, přičemž významnost funkcí je určena vahami, tj. číselnými koeficienty. Rozhodujícím kritériem je tzv. ukazatel poměrné efektivní hodnoty (PEH): n

PEH =

∑v × F i

i =1

i

n

∑n i =1

v – váha funkce F – stupeň plnění funkce N – náklady na zajištění funkce i – i-tá funkce ze souboru n-funkcí


31


Sborník

5. Závěr Les je velmi složitým objektem, který klade na vlastníka a správce lesního majetku velmi vysoké v případě zacházení s lesem a jeho správy. Je totiž jak složitým přírodním, tak společenským jevem. A z toho plyne množství různých, často i protichůdných zájmů různých zájmových skupin na lese. Lesní majetek musí přinášet dlouhodobý udržitelný a vyrovnaný veřejný prospěch občanům. Les plní mnoho funkcí jak tržních, tak netržních. Obce tedy pracují v případě lesního majetku s daleko větší hodnotou, než jaká by odpovídala pouze tržní dřevoprodukční funkci lesa. Z provedeného experimentálního ocenění společenské sociálně-ekonomické významnosti funkcí lesa v rámci ČR v roce 2010 vyplývá, že hodnoty funkcí lesa a lesa jako takového jsou ze společenského hlediska a pro společnost, tedy pro občany, velmi významné. Při využívání funkcí lesa občany dochází však ke střetu zájmů jednotlivých uživatelů lesa, a zájmových skupin, které je třeba na úrovni vlastníka řešit. A to je další důvod, pro který by měl mít obecní vlastník na les a jeho obhospodařování bezprostřední vliv. Zvýšená návštěvnost lesa, a obecně zvýšené užívání funkcí lesa může znamenat újmy a škody na lesním majetku a na ekonomice lesního majetku. Dané újmy a škody mohou být i velmi výrazné. I proto je nutno, aby obec volila uvážlivě takovou formu obhospodařování lesního majetku, při níž jej bude moci přímo ovládat a usměrňovat. Rozhodování o formě obhospodařování lesa je vždy vážnou vícekriteriální úlohou rozhodování. Musí jít o systematický rozhodovací proces, který zajistí hlubší rozbor problému volby optimální varianty. Pro případy objektivního systematického rozhodování lze uvést a doporučit zejména tři následující rozhodovací techniky či postupy: rozhodovací analýzu, SWOT analýzu a hodnotovou analýzu. Literatura Novák, D.: Výběr nejvhodnější právní formy hospodaření v obecních lesích pomocí metod rozhodovací analýzy. Zprávy lesnického výzkumu, č. 2, 2006, s. 145–149. Novák, D.: Systémová analýza forem hospodaření obecních lesů. Disertační práce. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Brno, 2006. Vlček, R.: Hodnotová analýza. SNTL, Praha, 1973, s. 219. Vlček, R.: Hodnotový management. MANAGEMENT PRESS Praha, 1992, s. 102. Poděkování Příspěvek vychází z praktické realizace smlouvy o dílo č. 30404/08-16210 (O-26/2008) „Expertní a poradenská činnost při obnově a výchově lesních porostů, včetně uplatnění biotechnologií a speciálních výsadeb rychle rostoucích dřevin, udržování a využití klonových archivů a demonstračních objektů“ a z řešení výzkumného záměru MZE0002070203 „Stabilizace funkcí lesa v antropogenně narušených a měnících se podmínkách prostředí“ a výzkumného záměru MSM 6215648902 Les a dřevo – podpora funkčně integrovaného lesního hospodářství a využívání dřeva jako obnovitelné suroviny. Příspěvek byl zpracován v rámci řešení projektu NAZV č. QI92A197. Kontakt: prof. Ing. LUDĚK ŠIŠÁK, CSc. Fakulta lesnická a dřevařská Česká zemědělská univerzita v Praze Kamýcká 129 165 21 Praha 6 – Suchdol e-mail: [email protected]


32


Sborník

JAK POMÁHÁ OBCÍM, KTERÉ VLASTNÍ LESY, PROGRAM ROZVOJE VENKOVA? JAN KALAFUT Česká republika na základě nařízení Rady (ES) č. 1698/2005 ze dne 20. září 2005 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova zpracovala základní strategický dokument – Národní strategický plán pro rozvoj venkova ČR na období 2007 – 2013 a následně programový dokument – Program rozvoje venkova ČR na období 2007 – 2013 (PRV), který blíže specifikuje opatření k naplňování cílů rozvoje venkova České republiky. PRV úspěšně navazuje na předcházející programové dokumenty: Operační program Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství v České republice, Horizontální plán rozvoje venkova ČR pro období 2004 – 2006, SAPARD a Leader ČR. Opatření Programu rozvoje venkova ČR 2007 – 2013 Přijatá opatření jsou nasměrována do čtyř základních rovin – OSA I. až OSA IV. OSA I. – Zlepšení konkurenceschopnosti zemědělství a lesnictví Je zaměřena na podporu konkurenceschopnosti zemědělství a lesnictví a posílení dynamiky podnikání v zemědělské výrobě a v navazujícím potravinářství. OSA II. – Zlepšování životního prostředí a krajiny Cílem aplikace této osy je podpora zvyšování biodiverzity v krajině – ochrana přírodních zdrojů, podpora zachování kvalitního přirozeného vodního režimu v krajině a v neposlední řadě podpora snižování emise skleníkových plynů a zachování funkce lesů. OSA III. – Kvalita života ve venkovských oblastech a diverzifikace hospodářství venkova Prioritou této osy je tvorba pracovních příležitostí, zlepšení podmínek růstu a kvality života ve venkovských oblastech, vzdělávání a informování hospodářských subjektů. OSA IV. – Leader Účelem této osy je především zlepšení kvality života ve venkovských oblastech, posílení ekonomického potenciálu a zhodnocení kulturního dědictví venkova, spolu s posílením řídících a administrativních činností na venkově. Aplikace Programu rozvoje venkova ČR 2007 – 2013 Cestu aplikace Programu rozvoje venkova v lesním hospodářství nacházíme jako správci lesních majetků obcí a měst zejména v OSA I. a OSA II. OSA I. Opatření: Investice do lesů (lesní technika, technické vybavení provozoven, lesnická infrastruktura) I. Lesní technika a) pořízení strojů II. Technické vybavení provozoven a) technické vybavení provozoven III. Lesnická infrastruktura a) výstavba, modernizace, rekonstrukce a celkové opravy lesních cest nad 2m šíře včetně souvisejících objektů b) výstavba, modernizace, rekonstrukce a celkové opravy zařízení upravujících vodní řežím v lesích, včetně souvisejících objektů c) výstavba, modernizace, rekonstrukce a celkové opravy ostatních infrastrukturních objektů a zařízení sloužících lesnímu hospodářství Kostelec nad Černými lesy 23.11.2010

33


Sborník

Opatření sleduje strategický cíl zlepšení konkurenceschopnosti lesnictví, zejména se zaměřuje na podporu rozvoje dynamického podnikání v lesnictví, vyšší výkonnosti lesnických podniků, na restrukturalizaci lesnického sektoru a zlepšení ochrany životního prostředí v lesnictví. Podporované akce nám pomáhají řešit problematické oblasti jako nízkou úroveň investic v lesnickém sektoru a zastaralé a technicky nevyhovující vybavení lesnických podniků. Dále je to řešení problémů spojených s nedostatečnou infrastrukturou v lesnictví. „Naše zdroje“ I.1.2 Investice do lesů Celkový rozpočet 2007 – 2013 Dosud zazávazkováno Dosud proplaceno Zbývá k závazkování

mil. Kč 2 108,4 1 056,7 (958 projektů) 570,4 (530 projektů) 1 051,7 (cca 3,5 kol příjmu)

„Dosavadní výsledky“ Tabulka 1: Stav opatření k 30.9. 2010 OSA I.

I.

II.

III. a)

III. b)

III. c)

Zaregistrované projekty (ks)

1 238

77

491

64

6

1 876

5 767 243

2 511 314 832

Částka za zreg projekty (Kč)

814 951 578 90 599 171 1 418 783 615 181 213 225

Schválené projekty (ks) Částka za schvál. Projekty (Kč)

657

Podané žádosti o propl. (ks) Částka za pod. žád. o propl. (Kč)

532

41

276 209 341 34 520 396

Proplacené projekty (ks) Proplaceno (Kč)

61

362 214 497 58 613 715

444

32

235 482 117 27 004 232

Celkem

217

20

2

957

569 620 765

56 626 288

1 467 572

1 048 542 837

165

12

1

751

406 957 057

22 211 571

637 387

740 535 752

140

10

1

627

344 027 741

16 565 243

637 387

623 716 720

Tabulka 2: porovnání jednotlivých kol 2.kolo

5.kolo

8.kolo

Počet zaregistrovaných projektů

460

721

695

Částka za registrované projekty

727 245 796

872 996 260

911 072 776

Počet schválených projektů

255

369

333

Částka za schválené projekty

325 351 752

399 966 335

323 224 750

Úspěšnost žadatelů

55,0%

51,0%

48,0%

Podané žádosti o proplacení (ks) Částka za podané žádosti o propl. (Kč) Proplacené projekty (ks) Proplaceno (Kč)

252 326 1 73 31 4 690 323,00 331 858 1 30,00 93 989 300,00 250,00 298,00 79,00 31 2 793 1 37,00 277 686 659,00 33 276 924,00


34


Sborník

OSA II. Opatření: Obnova lesního potenciálu po kalamitách a podpora společenských funkcí lesů I. Obnova lesního potenciálu po kalamitách a zavádění preventivních opatření a) obnova lesního potenciálu po kalamitách b) zavádění preventivních opatření v lesích a odstraňování škod způsobených povodněmi II. Neproduktivní investice v lesích a) zvyšování společenské hodnoty lesů Opatření je zaměřeno na obnovu produkčního potenciálu lesa a všech jeho funkcí a snížení rozsahu škod způsobených přírodními kalamitami a požáry. Podpora je poskytována na ochranná opatření pro zamezení, resp. zmírnění škod způsobených kalamitami v lesích způsobených abiotickými vlivy a biotickými činiteli. Dále je podpora poskytována na provádění preventivních protipovodňových opatření a odstraňování škod způsobených povodněmi na drobných vodních tocích a v jejich povodích a na protierozní opatření na lesních půdách. „Naše zdroje“ II.2.4.1 Obnova lesního potenciálu po kalamitách a zavádění preventivních opatření mil. Kč 883,9 399,7 (272 projektů) 132,8 (126 projektů) 484,2 (cca 3,8 kol příjmu)

Celkový rozpočet 2007 – 2013 Dosud zazávazkováno Dosud proplaceno Zbývá k závazkování II.2.4.2 Neproduktivní investice v lesích

mil. Kč 78,8 60,8 (52 projektů) 27,1 (26 projektů) 18,0 (cca 1,6 kol příjmu)

Celkový rozpočet 2007 – 2013 Dosud zazávazkováno Dosud proplaceno Zbývá k závazkování „Dosavadní výsledky“

Tabulka 3: Stav opatření k 30. 9. 2010 Záměry: a) obnova lesního potenciálu po kalamitách b) zavádění preventivních opatření v lesích a odstraňování škod způsobených povodněmi OSA II. Zaregistrované projekty (ks) Částka za zreg projekty (Kč) Schválené projekty (ks) Částka za schvál. Projekty (Kč) Podané žádosti o propl. (ks) Částka za pod. žád. o propl. (Kč) Proplacené projekty (ks) Proplaceno (Kč)

I. a) I. b) 306 37 404 715 491 104 531 189 241 30 272 705 514 86 425 137 157 11 137 898 352 30 475 577 129 11 116 122 014 30 415 563


35

Celkem 343 509 246 680 271 359 130 651 168 168 373 929 140 146 537 577


Sborník


6.kolo

9.kolo


104

144

95


158 221 414

231 097 518

119 927 748


84

96

91


128 790 337

115 547 968

114 792 346


81,0%

67,0%

96,0%

Podané žádosti o proplacení (ks) Částka za podané žádosti o propl. (Kč) Proplacené projekty (ks) Proplaceno (Kč)

84 1 22 368 51 3 76 1 1 0 51 8 958

75 42 342 665 63 35 244 634

9 3 662 749 1 773 985

Tabulka 5: Stav opatření k 30. 9. 2010 Neproduktivní investice v lesích OSA II. Zaregistrované projekty (ks) Částka za zreg projekty (Kč) Schválené projekty (ks) Částka za schvál. Projekty (Kč) Podané žádosti o propl. (ks) Částka za pod. žád. o propl. (Kč) Proplacené projekty (ks) Proplaceno (Kč)

Celkem 110 138 122 866 51 59 495 083 30 34 583 672 26 27 045 010


6.kolo

9.kolo


30

44

36


33 288 463

68 493 817

36 340 586


28

7

16


32 549 101

10 927 289

16 018 693


93,0%

16,0%

44,0%

Podané žádosti o proplacení (ks) 28 2 0 Částka za podané žádosti o propl. (Kč) 62 1 1 5 2 221 557 0 Proplacené projekty (ks) 25 1 0 Proplaceno (Kč) 26 767 291 277 71 9 0 Programu rozvoje venkova ČR 2007 – 2013 v podmínkách Správy lesů města Tábora

Správa lesů města Tábora s. r. o. je v rámci České republiky zařazena svou velikostí do kategorie malých lesních podniků. Společnost obhospodařuje 1 430 ha lesních pozemků vlastnicky patřících městu Tábor. Dobrý lesní hospodář si musí vždy osvojit základní myšlenku, že každá získaná finanční podpora má svůj mimořádný význam pro hospodaření a to nejen v době hospodářské krize, kterou nyní zažíváme. I když rok 2010 musíme hodnotit jako více než příznivý pro vlastníky jako takové. V rámci naší společnosti chápeme Program rozvoje venkova 2007 – 2013 jako specifickou pomoc, která se již v budoucnu nemusí opakovat.


36


Sborník

Obdobně jako u nás, tak u mnoha dalších vlastníků byly ve velké míře stanoveny shodné priority pro tento program: 1. Pořízení moderní lesní techniky 2. Zkvalitnění lesní infrastruktury 3. Mimoprodukční funkce lesů Proč tyto priority? Pořízení moderní lesní techniky – Zkvalitnění lesní infrastruktury – Mimoprodukční funkce lesů –

cíl zajistit podstatnou soběstačnost ve strojním vybavení les bez řádné dopravní sítě není lesem maximalizace dlouhodobých společenských přínosů ve prospěch občanů

Zpracování a financování projektů Projektovou dokumentaci zpracováváme ve vlastní režii – pro současné období se pravidla zjednodušila a samotné webové stránky Státního zemědělského intervenčního fondu (SZIF) jsou velmi dobrým průvodcem pro případné žadatele. Samozřejmě je možné celý projekt zadat specializovaným firmám, které se touto oblastí zabývají. Složitějším problémem je samotné financování projektu. Schválený projekt musíme nejdříve realizovat a pak můžeme očekávat finanční dotaci. Určitě bychom uvítali průběžné financování přijatých projektů, zejména za současné hospodářské krize. Na straně druhé, jako určitý přínos je pro nás možnost prodlouženého termínu doby realizace projektu, která v současnosti může činit až dva roky. Na posledních jednáních pracovních výborů se sice objevily návrhy opět zkrátit dobu realizace projektů na 18 měsíců, ale toto nebylo akceptováno. Návrhy pramenily z obav, že mnoho projektů je zazávazkováno a ke konci období platnosti programu někteří žadatelé „mohou zjistit“, že na realizaci skutečně nebudou mít dostatek finančních zdrojů a od realizace jako takové odstoupí. Toto hrozí možná u zemědělců, v žádném případě ne u lesnických opatření I. l. 2 a II. 2. 4. 1 a II. 2. 4. 2. Finanční prostředky pro realizaci daných projektů hledáme ve třech rovinách – vlastní finanční zdroje, úvěr, navýšení základního kapitálu společnosti jeho vlastníkem. Velkým negativem je pro nás skutečnost, že do dotačních titulů PRV 2007 – 2013 nebylo alokováno tolik finančních prostředků jako do zemědělské činnosti, proto úspěšnost námi podaných žádostí je velmi silně závislá na výši naší finanční spoluúčasti. Do druhé poloviny platnosti PRV 2007–2013 ona spoluúčast bude dle mého názoru „hybnou pákou“ úspěchu či neúspěchu možného přijetí projektu k jeho realizaci. Konkrétně v případě Správy lesů města Tábora s. r. o. jsme uskutečnili za prvé tři roky trvání programu projekty v celkovém objemu cca 9 mil Kč. Z 10-ti podaných projektů bylo MZe (Ministerstvo zemědělství ČR) celkem přijato 9. Po jejich realizaci se nám díky přiznaným finančním prostředkům z EU a národních zdrojů ČR vrátí přibližně 60 % investovaných finančních prostředků. Závěr Program rozvoje venkova je velkou příležitostí jak získat finanční podporu v odvětví lesního hospodářství. Možností, jak tento program využít, existuje samozřejmě více. Záleží na každém z nás, zda a jakým způsobem je uchopíme. Člověka nesmí odradit práce spojená s cílem podporu získat. Kdokoliv z nás si musí uvědomit, že peníze z Bruselu se na potkání skutečně nerozdávají, že se o ně v dobrém slova smyslu musí „bojovat“.


37


Sborník

Seznam použité literatury: 1. Výroční zpráva o implementaci programu rozvoje venkova ČR 2007 – 2013 za rok 2007 – vydalo Mze ČR 2. 7. jednání monitorovacího výboru programu rozvoje venkova – vydalo Mze ČR

Kontakt: Ing. JAN KALAFUT jednatel Správy lesů města Tábora s. r. o. Čápův Dvůr 2712 390 05 Tábor tel.: 381 263 174 e-mail: [email protected]


38


Sborník

HOSPODAŘENÍ NA LESNÍM MAJETKU – TRADICE, KONTINUITA, ODPOVĚDNOST TOMÁŠ CZENIN Před několika týdny jsem byl jedním z kandidátů do Senátu Parlamentu ČR. Jako povolání bylo u mého jména uvedeno: „lesník a zemědělec“. Několikrát jsem byl tázán, zda jsem tedy hajný, či agronom. Moje odpověď byla, že jsem absolventem stavební fakulty ČVUT, ale za povolání považuji to, co mě živí, a v mém případě to jsou lesy, pole a rybníky v okolí Dymokur. Mým volebním heslem bylo: „Tradice zavazuje víc, než si myslíte“. To není heslo na jedno použití, tradicí se jednoduše cítím vázán trvale. Tradice je slovo pocházející z latiny a vyjadřuje „předávání“, tedy předávání z generace na generaci. K fyzickému předávání rodinných majetků, jako je ten, který stále patří mému otci, dochází v průměru jednou za 35 let. U nás byla kontinuita přerušena. Otec svůj les převzal, až když mu bylo 55. V současné době probíhá přepisování vlastnictví na mou osobu, a já už rovněž nemám čas být vlastníkem 35 let. Až přijde na řadu můj syn, věřím, že už bude mít odpovídající přípravu a tomu dalšímu náš les předá snad za těch standardních ± 35 let. Nový vlastník, který léta sledoval počínání svého otce, často vidí řadu chyb a těší se, co on změní a bude dělat lépe. Jako vlastník se ale zklidní, nějaké změny třeba provede, ale hospodaří dále podle staletími osvědčené osnovy. O lese mluvím v souvislosti s tradicí rád. Na poli zasejeme na podzim nebo na jaře a na konci léta sklízíme úrodu. Do rybníků nasazujeme násadu, kterou lovíme jako tržní rybu zpravidla za dva roky. Ale dřevo, které těžíme v lese, bylo sázeno nejčastěji za mého pradědečka. Znám vlastníky, kteří mají k lesu přístupy odlišné. Naše generace nebyla připravena na to, že se do „svého“ lesa vrátí a mnozí jsou z toho zaskočeni. Někteří byli v první fázi nadšeni z toho, jakou mají zásobu dřeva a kolik peněz mohou utržit. Vzpomínám na rodinu, kde všichni její členové měli během krátké doby po restituci krásná auta. Jeden z nich mi říkal: „Já, když vidím strom silnější než 40 cm, hned bych ho uřízl.“ Z toho, co jim bylo v restituci navráceno, nic nezbylo. Další se záhy vyděsili, kolik má vlastník vůči lesu povinností a že navíc může být kdykoliv kontrolován sedmi státními institucemi. Pro nás, větší vlastníky, bylo snadnější pochopit, jaká pravidla v lese platí. Prakticky každý rok v celém lese přiroste stejný objem dřeva a deset ročních přírůstků mohu vytěžit během desetiletého hospodářského plánu. Proti poli i rybníku máme tu výhodu, že mantinely jsou relativně volné a můžeme si vlastně regulovat těžbu i příjmy. Samozřejmě, že musíme podle těžby uzpůsobovat i pěstební práce, které v zápětí po těžbě, spotřebují cca 40 % finančních prostředků utržených za prodané dřevo. Je na místě zdůraznit, že většina povinností vyplývajících ze zákona o lesích pro nás není přítěží, ale spíše přirozeným postupem. Např. holiny zpravidla zalesňujeme už ten samý rok, kdy proběhla těžba. Nemusíme odstraňovat buřeň a máme jeden roční přírůstek k dobru. Zákon o lesích přikazuje zalesnit do dvou let a mnozí jsou z toho nešťastní. U obcí, které jsou vlastníky lesa, je vše podobné, ale s tou tradicí je to trošku jinak. Každé čtyři roky proběhnou volby do zastupitelstev a stejně často může být vyměněn starosta i celé vedení obce. K výměně často dochází proto, že voliči, tedy skuteční vlastníci obecního lesa, byli k minulému vedení kritičtí, přejí si změnu a to nové vedení voličům chce dokázat, že je lepší. Často tedy potřebuje rychle sehnat peníze na investice, opravy nebo prostou údržbu toho, co ti minulí nedokázali. Nejjednodušším řešením, jak rychle přijít k co největším penězům, je celý les prodat. Toto řešení nebudu podrobněji rozebírat.


39


Sborník

Les je lákavý. Nabízí se řada možností, jak rychle získat peníze. Dřevo tzv. nastojato rádo koupí hodně firem. Vše se často uskuteční způsobem, kdy není potřeba se o něco starat. Firma vytěží dřevo, dle smlouvy zaplatí a třeba i předá zalesněnou holinu. V těch dobrých případech. Tento způsob je vzhledem ke kriminalitě v tomto podnikání poněkud riskantní. Je vhodný pro vlastníky, kteří se nechtějí zabývat skutečnou hodnotou dřeva a jeho prodejem. Pro firmu, se kterou byla uzavřena smlouva, je vlastní profit nejdůležitějším faktorem. Další možností je les pronajmout. To zaručuje pravidelný příjem, se kterým se dá napevno počítat v obecním rozpočtu. Pro mnohé zdánlivě nejpohodlnější řešení, opět ale narážíme na problém touhy po maximálním zisku ze strany nájemce, stav lesa je pro něho podružný. Navíc vlastník obvykle opožděně zjistí, že něco není v pořádku a na jeho straně je komplikované prokazování. Navíc, dle zákona je stále vlastník zodpovědný za stav lesa. Znám i obec, která vlastní velmi pěkný a starý les. Nikdy se tam nic nedělo, kromě skutečně nejnutnějšího. Před minulými volbami náhle vytěžili dvě paseky a veškeré dřevo, včetně těch nejhodnotnějších sortimentů, rozdělili občanům – voličům jako palivo. Osobně za nejlepší řešení stále považuji vlastní správu vlastního lesa a to i v případě, kdy les vlastní obec. Já vím, je to administrativně náročné. Je nutné mít vlastního OLH, někoho, kdo provádí těžbu a pěstební práce, nebo tyto někomu zadávat. Často obec ani nemá takovou výměru lesa, aby mohla odborníka zaměstnat či najmout. Za velice vhodné a doporučení hodné považuji sdružování obcí a společnou správu lesa. Bohužel tento způsob u nás ještě není příliš obvyklý. Překážkou často bývá poněkud zbytečná rivalita mezi obcemi. Při podobných problémech bych doporučil provést porovnání efektivity výnosů a nákladů lesa v relaci s jeho stavem a kvalitou. K tomu je myslím dobrá příležitost např. při tvorbě nového LHP, ten budou pravděpodobně obce, které by se mohly sdružit, provádět ve stejnou dobu. Osobně považuji stále za nejdůležitější fakt, že každý vlastník musí mít svobodnou volbu v nakládání se svým majetkem. Ten, komu ale patří kousek naší krásné země, by měl mít stále na mysli, že ji nezdědil od svých předků, ale že ji má půjčenu od svých potomků.

Kontakt : Ing. TOMÁŠ CZERNIN Lesní statek Dymokury Dymokury 1 289 01 Dymokury tel.: 325 635 651 e-mail: [email protected]


40


Sborník

DRUŽSTEVNICTVÍ JAKO MODERNÍ ZPŮSOB OBHOSPODAŘOVÁNÍ MENŠÍCH OBECNÍCH LESNÍCH MAJETKŮ – PRAKTICKÉ ZKUŠENOSTI A POZNATKY JIŘÍ ŠTĚPÁNEK Když jsem byl opakovaně v letech 1991 až 1994 v severní Itálii (jižním Tyrolsku), poznal jsem, jak hospodaří tamní sadaři, kteří na bázi dobrovolného spojení vytvořili družstvo, aby tak čelili roztříštěnosti a měli jako velký celek lepší pozici pro vyjednávání s odběrateli i dodavateli. Měli společný sklad i svoji moštárnu. Pozemky však zůstávaly v rodině. Myšlenka zefektivnit hospodaření v obecních lesích ve mně hlodala již od r. 2004. Tehdy jsem však ještě nevěděl jakou formu společnosti zvolit a co umožňuje česká legislativa a co ne. Že by se mělo hospodařit s větším majetkem, mi bylo zcela jasné. Bohužel v té době se vedení radnice k tomuto kroku stavělo záporně a hledalo, jak si vystačit sami. V té době mělo Přídolí cca 500 ha obecních lesů a hospodáře, který spravoval majetky čtyř dalších obcí. Potýkali jsme se se soudními spory s Lesy ČR o vydání historického majetku (dodnes nejsou všechny spory dořešeny). Po volbách v r. 2006 jsem se stal starostou obce a moje původní myšlenka společného hospodaření přišla opět na přetřes. Zjistili jsme, že se pro nás nehodí model s. r. o. a věděli jsme, že existují lesní družstva. Nevěděli jsme, na jakém pracují principu, a tak jsme se spolu s odborným lesním hospodářem rozjeli sbírat zkušenosti do „světa“. Zjistili jsme, že všechna družstva jsou tzv. historická, jimž byly majetky vráceny. To však neřešilo náš problém, jak založit družstvo na základech nespolečného vlastnictví lesních majetků. Obrovskou inspiraci a účinnou pomoc nám v těchto nelehkých počátcích poskytl pan Ing. Jiří Svoboda – ředitel Lesního družstva obcí v Přibyslavi. Nejvíce práce pak bylo s přesvědčováním nejen občanů a zastupitelstva v naší obci, ale daleko obtížnější bylo přesvědčit zastupitelstva v oněch ostatních čtyřech dalších obcích, jejichž lesy obhospodařoval „náš“ OLH. Ve dvou obcích se nám zastupitele přesvědčit nepodařilo, ale ve dvou dalších se nám tato věc podařila. Protože však i zde byla obava, aby po případném krachu společnosti nepřišly obce o lesy, bylo rozhodnuto, že nejlepší možnou a dostupnou formou bude dlouhodobý pronájem těchto lesních pozemků za nájemné 100,- Kč/ha/rok. S tím bylo LDO Přídolí 14. 4. 2008 založeno a 18. 6. 2008 zapsáno do obchodního rejstříku. Do konce r. 2008 probíhaly přípravné práce k zahájení činnosti (schvalování jednotlivých nájemních smluv atd.). 26. 11. 2008 byl jmenován ředitel družstva a bylo rozhodnuto o vytvoření pracovních pozic od 1. 1. 2009 – hospodářka (účetní) na poloviční úvazek a od 1. 2. 2009 – hajného na celý úvazek. K 10. 12. 2009 byla provedena inventura veškerého majetku, který byl převeden na družstvo (vybavení kanceláře, počítačové a programové vybavení apod.) a začaly přípravy k samostatnému hospodaření družstva. Na jaře r. 2009 zakoupilo družstvo terénní automobil pro hajného a bylo ustanoveno, že nájemné bude 500,- Kč/ha. Protože však družstvo mělo velmi dobré výsledky hospodaření, bylo ustanoveno zvýšení nájmu na 1.000,- Kč/ha a povolen nákup auta pro ředitele LDO. V r. 2009 družstvo hospodařilo na 846 ha pronajatých pozemků a obhospodařovalo dalších 326 ha obcí – nečlenů LDO a 66 ha soukromých vlastníků. Dávalo práci 24 až 35 lidem. Za r. 2009 bylo v celkovém hospodaření v zisku 1,5 mil. Kč. Byla podána žádost o dotaci na lesnickou techniku (traktor a příkopová sekačka) a v r. 2010 družstvo obdrželo dotaci ve výši 845.000,- Kč. Tím nastává možnost rozšířit nabídku vykonávaných prací nejen pro členy družstva, ale hlavně pro cizí subjekty, ze kterých družstvo v podstatě živí svůj chod a vytváří zisk, neboť výnosy z hospodaření na lesních majetcích jednotlivých členských obcí by měly umožňovat dotování obecních rozpočtů jednotlivých členských obcí. Výsledek hospodaření za zhruba tři čtvrtě roku je pro družstvo opět příznivý – přestože zatím nebyla proplacena dotace na nákup techniky. V současné době je družstvo opět v zisku cca 2,3 mil. Kč.


41


Sborník

Nyní čekáme na výsledek voleb do samospráv okolních obcí, protože chceme nabídnout členství v družstvu i ostatním a tím posílit pozici družstva na trhu. Kontakt: JIŘÍ ŠTĚPÁNEK předseda představenstva Lesního družstva obcí Přídolí starosta městyse Přídolí tel.: 724 188 842 e-mail: [email protected]


42


Sborník

SPRÁVA OBECNÍCH A SOUKROMÝCH MALOLESŮ PRAKTICKÉ ZKUŠENOSTI

VLADIMÍR ZIKA Dobrý den dámy a pánové, jmenuji se Vladimír Zika a jsem správcem lesa a odborným lesním hospodářem obce Bernartice. Chtěl bych vás zde informovat o vzniku a činnosti Občanského sdružení vlastníků lesa – při obci Bernartice. Projekt byl vytvořen z iniciativy správce obecních lesů Bernartice, kdy jsme si dali cíl sdružit drobné a střední vlastníky lesů v prostoru, v němž má své lesy obec Bernartice. Vzhledem k tomu, že se správce lesa v tomto prostoru pravidelně pohybuje, je zcela přirozené a ekonomicky výhodné, aby tutéž činnost vykonával i pro drobné a střední vlastníky lesů v zájmovém území. V zahajovacím roce 2008 sdružení seznamovalo vlastníky lesa písemnou formou s tímto záměrem a nabídlo jim bezplatnou poradenskou a servisní činnost v jejich zájmu, v souladu s dodržováním lesního zákona ve spolupráci se zájmy místní samosprávy a místně příslušné státní správy. Občanské sdružení vlastníků lesa – při obci Bernartice je neziskovou organizací. Bylo založeno dle Občanského zákoníku přípravným výborem sestávajícím ze tří vlastníků lesa. Byly sepsány stanovy, proběhla registrace sdružení u Ministerstva vnitra. Jak se sdružení financuje? Obec Bernartice jako největší majitel poskytuje finanční prostředky na dopravu správce lesa. Ostatní obce, které jsou členy sdružení, se spolupodílejí na financování režijních nákladů. Ostatní finanční prostředky na činnost získáváme z dotací od Krajského úřadu – pokud je poskytuje, nebo od jiných subjektů. Nutné náklady, na které sdružení nezíská grant, si hradí celé z finanční rezervy, kterou si vytvořilo činností v předchozích dvou letech. Činnost sdružení může být financována z případných darů a podle rozhodnutí členské schůze, z členských příspěvků, ale to je až to poslední. Činnost odborného lesního hospodáře a správce lesa je pro malé vlastníky lesa vykonávána zdarma. Cíle a činnosti sdružení Občanské sdružení sdružuje fyzické a právnické osoby za účelem uspokojování jejich potřeb v oblasti hospodaření s lesními porosty, s jejich prostředím a pozemky určenými k plnění funkcí lesa dle lesního zákona, v přímé součinnosti s jedním společným odborným lesním hospodářem – toto je jediná podmínka pro členství ve sdružení. Nyní má sdružení 23 členů o celkové výměře 531ha, je držitelem mezinárodní certifikace PEFC. Každý člen sdružení i nadále rozhoduje o výkonu svých vlastnických práv a nese odpovědnost za hospodaření a stav lesů ve svém vlastnictví. Cílem sdružení je sladit potřebu samostatného hospodaření na jednotlivých majetcích s výhodami jednotné organizace, společného využívání pracovních, materiálních a finančních zdrojů a vyrovnávání jejich časově různé potřeby na jednotlivých majetcích, zejména pak obhajoba společných zájmů a prosazování oprávněných požadavků členů sdružení jako vlastníků lesa. Jedním z nejdůležitějších úkolů je vyhledávání zdrojů podpory pro členy sdružení jako vlastníky lesa v peněžní, věcné nebo jakékoliv jiné formě, bez ohledu na to, zda poskytovatelem podpory je stát nebo mezinárodní organizace a orgány nebo jiné osoby.


43


Sborník

Jaké je zdůvodnění, přínos a zkušenosti se sdružením? Sdružení vzniklo z praktického i ekonomického důvodu. Po téměř celé ploše zájmového území jsou rozmístěny lesy obcí Bernartice a Křenovice, které spravuje jeden lesní hospodář. Při pochůzkách v terénu zjistil, že lesíky malých výměr nejsou optimálně vedeny a mnohde se jedná o „lidovou tvořivost“. Pro efektivní činnost je však potřeba jednotné činnosti lesního hospodáře s trvalým častějším dohledem a zajištěním poradenské a servisní činnosti. Zájmové území prakticky kopíruje správní území Stavebního úřadu – Obecního úřadu Bernartice a jedná se tedy o zcela přirozenou spádovou oblast. Kromě předpokládaného zlepšení stavu lesních pozemků a porostů považujeme za přínos zprostředkování komunikace mezi vlastníkem a státní správou a samosprávou, jednotné vedení lesní evidence a trvalý monitoring stavu lesa a škůdců. Z ekonomického hlediska je to lepší využití každoročně vynakládaných finančních prostředků na provoz správy lesů obce Bernartice, ale i všech členů sdružení. V neposlední řadě sdružení svou činností zajišťuje práci pro drobné živnostníky v oboru v místě své činnosti. Každým rokem se nám hlásí noví členové. Negativa sdružení Nedostatek této prospěšné činnosti vidím v nedostatečné podpoře ze strany státní správy. Základním nedostatkem je diskriminační formulace v „Lesním zákoně“ ve stati o výkonu odborných lesních hospodářů, která finančně podporuje výkon OLH pouze za výkon v podstatě ze strany LČR – jak to známe z praxe. Stát vlastně platí státu. Odborní lesní hospodáři, kteří tuto činnost vykonávají pro občanská sdružení vlastníků lesů, jsou v podstatě nuceni tuto činnost vykonávat zdarma, aby vůbec mohli získat členy a mohli začít fungovat. To však nelze praktikovat do nekonečna. Má-li stát zájem na vznikání těchto prospěšných sdružení – musí změnit ustanovení zákona o odborných lesních hospodářích tak, aby motivovalo ke vzniku sdružení, jako je tomu ve většině států evropské unie. Závěrem bych chtěl využít této příležitosti a nově zvolené starosty bych chtěl varovat před rádoby výhodnými pronájmy lesních majetků a odevzdání je do správy často pochybným organizacím s ještě pochybnějšími výsledky po skončení nájemního vztahu. Často tam pak zůstávají nezalesněné holiny, které pak vlastníci z ekonomických důvodů ještě rádi zalesní formou výsevu břízy, nebo olše, protože dřevo, z kterého by jim měl vznikat ekonomický zisk určený především pro provoz lesa. se tam již nenachází v dostatečné míře. Děkuji za pozornost Kontakt: VLADIMÍR ZIKA Občanské sdružení vlastníků lesa – při obci Bernartice nám. Svobody 33 tel.: 398 43 Bernartice e-mail: [email protected]


44


Sborník

ZKUŠENOSTI ZE ZAHRANIČÍ – AKTUÁLNÍ TRENDY SDRUŽOVÁNÍ VLASTNÍKŮ LESA PŘI SPRÁVĚ LESA V NĚMECKU

JIŘÍ MATĚJÍČEK Abstrakt Situace ve sdružování vlastníků lesů malých výměr v České republice se za uplynulých 20 let v podstatě nezměnila. Přitom se jedná o jednu z nejefektivnějších cest jak změnit nevyhovující situaci vyplývající z fragmentace vlastnictví a přispět k odstranění tzv. strukturálních nedostatků malých lesních majetků. Příkladem pro nás, že to jde, i když se nejedná o jednoduchý proces, může být popis současné situace v Německu, kde se této problematice ze strany státu a lesnické politiky věnuje odpovídající pozornost. V tomto příspěvku jsou popisovány ekonomicko-právní, organizační a sociální aspekty sdružování včetně očekávaných vývojových trendů, které jsou silně ovlivňovány nárůstem městských vlastníků lesa. Stručně jsou komentovány i počátky sdružování ve dvou nových spolkových zemích.

Úvod V příspěvku je nejprve provedena základní vlastnická a velikostní charakteristika lesních majetků v Německu. Těžiště příspěvku je zaměřeno na vývoj sdružovacího procesu, především v poválečném období, a na současný stav v oblasti právních a organizačních forem lesních sdružení. Stranou pozornosti nezůstává ani vazba sdružování na rozvoj venkova. Právě aktuální problémy sdružování vlastníků lesů a další předpokládaný vývoj vyplývající z demografických změn ve společnosti by mohly být vodítkem i pro naše iniciativy v této oblasti na podporu sdružování, neboť naše zkušenosti tohoto charakteru prakticky neexistují nebo jsou minimálně velmi omezené. Tvorba poznatkové základny pro přenos ověřených zahraničních zkušeností (transfer zahraničního know-how) do podmínek našeho lesního hospodářství (pochopitelně v modifikované podobě) by mohl být považován za efektivní přístup k řešení velmi závažného problému našeho lesního hospodářství. Struktura lesních majetků a počty lesních sdružení Spolková republika Německo má rozlohu 357 023 km2, z toho plocha lesů představuje přibližně jednu třetinu (31 %), to znamená 11 075 799 ha. Většina lesů je ve vlastnictví soukromých majitelů (43 %), stát obhospodařuje 34 % lesní půdy a města a obce (a jiné) zbývajících 23 % lesů. Ovšem například v Bavorsku představují soukromé lesy polovinu celkové výměry. Okolo 10 000 měst a obcí vlastní les, převážně v Bavorsku, z toho 39 % majetků má plochu menší než 50 ha, 48 % je rozlohou mezi 50 – 500 ha a 13 % majetků hospodaří na více než 500 ha. V Německu je kolem 2 mil. vlastníků lesů. Z nich 60 – 70 % vlastní nejmenší rozlohy do velikosti 5 ha (v Bavorsku dokonce 90 % vlastníků). U soukromých lesů vlastní majetky do 5 ha průměrně 34 % soukromých vlastníků. Průměrná obhospodařovaná plocha na vlastníka je 2,4 ha lesa. S tím související obtíže při hospodaření jsou dnes vyrovnávány prostřednictvím kooperací ve 4 550 lesních sdruženích různých právních forem s přibližně 383 000 vlastníky lesa (stav na přelomu tisíciletí). V jednotlivých spolkových zemích podíl soukromých vlastníků organizovaných ve sdruženích kolísá od 25 do 80 %, převážně se střední velikostí lesních majetků. Strukturu lesních majetků v Německu znázorňuje tabulka 1.


45


Sborník

Tabulka 1: Rozloha lesa podle velikosti majetků a druhu vlastnictví v Německu (v ha) Velikost majetku

Lesy korporací

Soukromé lesy

do 20 ha

63 104

2 759 825

20 až 50 ha

60 258

391 322

50 až 100 ha

95 255

272 647

100 až 200 ha

168 860

241 872

200 až 500 ha

422 229

327 211

500 až 1 000 ha

408 007

256 150

nad 1 000 ha

942 475

574 696

2 160 188

4 823 723

Celkem

Zdroj: BMELV Statistik 2003, Clusterstudie Forst und Holz, Zweite Bundeswaldinventur, Waldzustandsbericht 2005, BMELV Situaci ve sdružování vlastníků lesa v Bavorsku v roce 2000 zachycuje tabulka č. 2. Tabulka 2: Stav sdružování v Bavorsku v roce 2000 Ředitelství lesů

Počet Počet členů lesních ve sdruženích sdružení

Plocha sdružení v ha

Oberbayern 27 27 622 243 269 Schwaben 21 20 597 182 256 Niederbayern 22 20 039 162 977 Oberpfalz 31 17 958 179 469 Oberfranken 20 17 711 126 769 Mittelfranken 17 16 198 138 840 Unterfranken 36 4 351 172 666 Bavorsko celkem 174 124 476 1 206 246 Zdroj: Statistikband 2000, Bayerische Staatsforstverwaltung

Celková plocha % 69 69 64 73 83 75 89 73

Počet sdružených vlastníků lesa % 31 43 20 28 30 5 36 25

V průměru připadala v Bavorsku na jednoho člena sdružení výměra lesa 9,7 ha. V roce 2008 však v Bavorsku činil počet lesnických sdružení uznaných podle spolkového lesního zákona již jenom 139, z nichž 132 bylo způsobilých obdržet finanční podporu podle platných směrnic a 7 bylo lesohospodářských sdružení. Podle průzkumu provedeného v roce 2007 Bavorským zemským institutem pro les a lesnictví bylo zjištěno, že s rostoucí velikostí lesního majetku roste také podíl vlastníků organizovaných v lesních sdruženích. Členy sdružení jsou převážně vlastníci provádějící těžbu, naopak vlastníci, kteří neprovádí těžbu, jsou mnohem méně organizovaní. V Bavorsku je okolo 28 % soukromých vlastníků lesů se zhruba dvěma třetinami rozlohy soukromých lesů členy v nějakém lesním sdružení, přičemž lesy korporací vykazují jasně vyšší stupeň organizace (cca 80 % počtu podniků, okolo 88 % rozlohy lesů). Kostelec nad Černými lesy 23.11.2010

46


Sborník

Celkový vývoj lesních sdružení v Německu v letech 1995 – 2003 co se týče jejich počtu, členské základny a sdružené výměry lesů je uveden v tabulce č. 3. Tabulka 3: Vývoj počtu lesních sdružení, členské základny a výměry v Německu v období 1995 – 2003 1995 2001 2003 Počet lesních sdružení 1 223 1 677 1 723 Počet členů 235 900 295 930 311 348 Sdružená plocha členů 2 515 00 3 121 390 3 149 709 Zdroj: Bericht des Arbeitsausschusses Forstbetriebsgemeinschaftsstrukturen des Waldbauernverbandes Nordrhein-Westfalen 1995, BMVEL 2002, AGDW 2004 Trend ke snižování počtu sdružení je v poslední době dán tlakem na zvyšování efektivnosti jejich činnosti a zvyšování jejich hospodářské síly, tj. především cestou slučování malých lesních sdružení. Jednotlivé druhy vlastnictví lesa V mnoha společnostech existuje shoda nejen v tom, že vlastnictví by mělo být institucionálně zajištěno, ale že by se také měl uznávat přínos jeho širokého rozptýlení mezi více lidí. V případě vlastnictví lesa znamená široké rozptýlení vlastnictví ale také to, že velký počet vlastníků má mnoho malých pozemků, jež se nesnadno efektivně obhospodařují. Jelikož je podíl soukromého lesa značný, je v této oblasti jen málo lesních správních orgánů. Vlastník lesa je často roztříštěn. Vlastníci, kteří si nemohou dovolit vlastního lesníka (99 % vlastníků) mají možnost si nechat poradit prostřednictvím lesnických organizací. V mnoha spolkových zemích přebírá poradenství zemědělská komora, většinou u zemědělských podniků. Obzvláště angažovaní majitelé lesa mohou také vstoupit do společenství lesních podniků, aby společně obhospodařovali své lesy. Selský les (Bauernwald) je lesní majetek do 200 ha, který je spojen se zemědělskou produkcí do jednoho podniku a je obhospodařován vlastníky a jejich rodinnými příslušníky. Zde uvedené platí i pro případ Rakouska. Smíšené zemědělské a lesní podniky jsou ty, které vlastní lesní i zemědělskou půdu. K tomu, aby mohl být podnik označen jako smíšený, musí mít minimálně 10 % podíl z celkové výměry méně zastoupeného druhu půdy. Státní les patří Spolkové republice Německo a spolkovým zemím. Spolkové republice patří lesy jen v nepatrném množství a omezují se v podstatě jen na výcvikové plochy armády. Státní lesy mají vedle hospodářských cílů také další veřejné úkoly, jako je např. podpora rekreační funkce lesů a upřednostňování zájmů ochrany přírody. Státní lesní úřady od reformy v roce 2005 již nemají jako jeden z dřívějších úkolů obhospodařování státního lesa (pozn.: to bylo v pojetí dřívějšího jednotného lesního úřadu), ale tuto úlohu v jednotlivých spolkových zemích postupně přebírají nově založené samostatně působící hospodářské subjekty (pozn.: s určitou analogií jako u nás LČR, s. p.). Státní lesní úřady tedy nově zajišťují jenom výsostné úkoly, tj. dohled nad dodržováním právních předpisů, zajišťování mimoprodukčních funkcí ve státním lese, vzdělávání lesnického dorostu, dohled nad Bavorskými státními lesy, a dále plní poradenskou úlohu pro lesnická sdružení a nestátní vlastníky lesů včetně spolupůsobení při vedení lesních podniků (na základě žádosti u komunálních lesů za úhradu a v Bavorsku např. u nejmenších soukromých vlastníků bezplatně) a pomáhají při získávání finančních podpor vlastníkům lesa a při jejich vzdělávání. Kostelec nad Černými lesy 23.11.2010

47


Sborník

Do lesů společenstevních patří mimo jiné lesy měst a obcí a také církevní lesy. Jejich úlohy jsou značně diferencované. Zatímco lesní podniky ve venkovských oblastech jsou obhospodařovány způsobem vedoucím k dosažení zisku, lesy velkých měst jsou téměř úplně zaměřeny na plnění rekreační funkce. Treuhandwald je les, který byl vyvlastněn v průběhu půdní reformy v NDR a byl převzat do lidového vlastnictví. Po sjednocení Německa byl předán Fondu národního majetku, jehož cílem je tento les privatizovat. Do té doby je obhospodařován příslušnou zemskou lesní správou a Statky pro půdní využití a správu s. r. o. Poválečný vývoj ve sdružování lesních majetků Po roce 1950, obzvláště ale přibližně od roku 1960, rostla s postupným zhoršováním výnosovosti malých zemědělských a lesních podniků u vlastníků připravenost se sdružovat. Těžká ekonomická situace v lesních podnicích a koncentrace dřevařského průmyslu vedla soukromé a obecní lesy střední velikosti k tomu, aby vystupovaly společně v rámci lesních sdružení. 1. září 1969 byl schválen zákon o lesním sdružování, který bral v úvahu princip svobodného rozhodnutí vlastníků lesů, zda budou členy sdružení. V roce 1975 byl tento zákon téměř v nezměněné podobě převzat do spolkového lesního zákona. Od opětovného sjednocení Německa se základní organizační principy sdružení v bývalém západním Německu staly relevantními také ve východních částech země. Převaha vlastnictví lesů nezemědělci si tam vynucuje pojetí forem sdružení, která extenzívně provádějí služby včetně povinností komplexního řízení jménem členů tak, jak je tomu na západě země. Utváření lesních sdružení jako nástroje k podpoře spolupráce vlastníků maloplošných soukromých lesů vzbuzuje naděje v mnoha regionech na světě. Třebaže má spolupráce mezi soukromými vlastníky lesa v Německu dlouhou tradici, stále převládají velké problémy při tvoření efektivních sdružení. Dnes se v jednotlivých německých spolkových zemích organizační formy lesních sdružení značně liší stejně jako míra, do níž jsou sami vlastníci organizováni. Nezemědělská skupina vlastníků lesa neustále roste. V důsledku toho je hospodaření v lese stále více nutné organizovat na velké vzdálenosti, tj. musí se provádět ve volném čase majitele, jehož trvalé bydliště může být značně vzdálené od jeho pozemku. Obhospodařování lesa tak obdobně soutěží s množstvím dalších volnočasových činností o vzácný čas v rozvrhu majitele. Mezi nezemědělci je patrná jasná korelace mezi různými životními styly a připraveností postoupit vlastnická práva třetím stranám. „Městští vlastníci lesa“ také sotva kdy požadují služby sdružení. Čím více městský je životní styl vlastníků lesa, tím důležitější bude poptávka po službách. Aktivní kooperace v organizaci, stejně jako poptávka po službách, se z největší části koncentrují u farmářů na plný úvazek. Zemědělci na částečný úvazek a nezemědělci přispívají k dění ve sdruženích málo a také mají ze svých aktivit malý prospěch. To potvrdilo mnoho průzkumů. Na rozdíl od farmářů nezemědělci zřídka využívají sdružení jako zdroj informací o lesním hospodářství. Mají také menší zájem o rozšíření služeb poskytovaných sdruženími, to si přejí především farmáři na plný a částečný úvazek. V současné době méně než jedna třetina vlastníků lesa v Německu je organizována v lesních sdruženích rozdílné velikosti, struktury a intenzity činnosti, přičemž jsou z obchodního hlediska velké rozdíly ve velikosti (ještě dnes se v Německu nachází velmi malá sdružení, která mají pod 100 ha, stejně jako taková, která mají více než 50 000 ha členské plochy, a tím disponují solidní hospodářskou základnou) a profesionalitě managementu (v německých lesních sdruženích se bezplatně angažuje přibližně 45 000 vlastníků lesů jako předsedové, členové představenstva a důvěrníci). Třebaže členy se


48


Sborník

stávají hlavně majitelé větších lesních podniků, sdružení stále v některých krajích reprezentují značný podíl soukromých lesů malých výměr. Požadavek státní regulace a zintenzívněné hledání efektivních struktur, které by radily vlastníkům lesa a staraly se o jejich majetek, nemusí vést ke stejnému organizačnímu výsledku. Názory na stávající organizační modely a roli, kterou v nich hrají státní lesnické orgány, jsou kritizovány z různých úhlů pohledu. U řady sdružení se ale uznává, že mají modelový charakter. Vesměs se uznání týká rozsahu a tržní síly jednotlivých asociací nebo se oceňují jejich služby. Od lesnické reformy v roce 2005 se vyvíjela většina lesních sdružení mimořádně dynamicky. Představují se s profesionálními a pracovně specifickými strukturami a vykazují vysokou intenzitu zobchodování dříví a šíři služeb. Úspěch, daný zlepšením hospodářské situace malých soukromých lesů a snížením strukturálních nedostatků, je úzce spojen s podnikatelským zaměřením sdružení. Právní formy sdružování vlastníků lesa Spolkový lesní zákon sleduje záměr podporovat lesnictví kvůli produkční, ochranné a rekreační funkci. Tento cíl má být v soukromých lesích dosahován mimo jiné právě prostřednictvím vytváření lesních sdružení. Stát a spolkové země stanovují právní rámcové podmínky pro jejich vytváření. Ve spolkovém lesním zákoně definuje zákonodárce 3 druhy lesních sdružení, které mohou být uznány: a) Společenství lesních podniků (Forstbetriebsgemeinschaften), b) Lesní hospodářská sdružení (Forstwirtschaftliche Vereinigungen) a c) Svazy lesních podniků (Forstbetriebsverbände). Ad a) Společenství lesních podniků jsou dobrovolná občanskoprávní sdružení vlastníků lesů. K tomu, aby bylo dosaženo jejich uznání jako společenství lesních podniků, musí se při sdružení jednat o právnické osoby soukromého práva (např. registrovaný spolek, hospodářský spolek, registrované družstvo, společnost s ručením omezeným, akciová společnost, komanditní společnost na akcie nebo i jiná lesnická sdružení, asociace atd.). Společenství lesních podniků může mít rozdílné způsoby obhospodařování (např. lesní spolek a lesní společenství) podle podmínek a historického vývoje v daných oblastech, přičemž oba způsoby zastřešuje název společenství lesních podniků. Tyto formy nejsou definovány v zákoně, jejich název vznikl jako funkční označení pro potřeby vysvětlení principů jejich fungování. Zatímco u lesních spolků se hospodaří parcelně přesně, u společenství lesních podniků se provádí společné hospodaření přesahující parcely. Společenství lesních podniků vede přesnou knihu o nákladech/výnosech za celý lesní majetek. Aby se v rámci lesního sdružení nejednalo jen o shromažďování dříví od vlastníků lesa, nýbrž také o společné zobchodování, je ovšem nutné založit dodatečnou organizaci, například v právní formě společnosti s ručením omezeným (s. r. o.). Toto s. r. o. uzavře se společenstvím lesních podniků a popřípadě také s lesním hospodářským sdružením smlouvu zajišťující obchod. I přesto, že založení s. r. o. znamená určitý dodatečný organizační a byrokratický vklad, nabízí tato cesta mnohé výhody. Rozhodující předností je, že díky společnému obchodování se dřívím je posílena pozice na trhu. To se projeví ve využívání podnikatelů v těžbě stejně jako v pěstební činnosti při zajišťování materiálu nebo organizaci logistiky a při společném vystupování vůči odběratelům z dřevařského průmyslu. Pro zákazníky se nabízí výhoda v tom, že budou mít do budoucna jednu kontaktní osobu. Tento partner se zároveň vyznačuje vysokou přívětivostí k zákazníkům a vysokou profesionalitou. Pro společníky nabízí s. r. o. přínos v tom směru, že poskytuje výhody v oblasti zdanění tržeb. Obchod u s. r. o. je ovlivněn jasnou orientací na zisk.


49


Sborník

Se zřetelem na dynamiku dřevařského trhu může být rozsah pravomocí zapsaných a uznaných spolků příliš úzký. Poslání spolku není zaměřeno na hospodářský obchodní podnik. Nemůže tedy provozovat obchod na vlastní účet, nýbrž smí být činný jen jako zprostředkovatel. To znamená, že pilařský závod pro nákup dříví musí s každým vlastníkem lesa uzavřít dohodu zvlášť. Družstvo naproti tomu může, jako každý jiný podnikatel, kupovat dříví od svých členů a pilařskému provozu ho dále prodávat. Spojuje zájmy členů, kteří nemusejí nadále jednotlivě jednat s odběrateli. Díky tomu je možné kvůli většímu obchodovanému množství dosáhnout lepší ceny. Dřevařské podniky převážně zvyšují své kapacity a nebudou se chtít v jednáních střetávat s malými vlastníky lesa. Jedna z předností družstva – předpokládá se, že hlavními výrobky jsou zemědělské a lesní produkty – oproti s. r. o. spočívá v tom, že družstvo nemá povinnost daně z příjmu právnických osob. K tomu přichází to, že zisk na člena může být vyplacen, a tím může být pokládán za výdaj sdružení, čímž se sníží daňový základ. Podnikatelská forma družstva je plně transparentní, každý člen má možnost nahlédnout do účetních knih. U s. r. o. naproti tomu chybí tato otevřenost, kdy jenom management ví, jak si v podnikání opravdu stojí. Demokratická forma uskupení družstva proto může u organizací s mnoha členy zmírnit mnohé střety. Poznámka: Lesní družstva vznikají podle zemského práva a právní stránka jejich vzniku není tedy upravena v lesním zákoně, ale v souladu s § 16 spolkového lesního zákona se dají rozlišit lesní družstva podle druhu hospodaření na lesní spolek a lesní družstva. Vedle lesních družstev vzniklých podle starého práva (v Německu existují v podstatě od 15. století), vznikají i nové právní úpravy (např. v roce 1999 schválil Duryňský zemský sněm zákon o lesních družstvech, který se však netýká komunální samosprávy. Asi 300 lesních družstev v Duryňsku vzniklých podle starého práva muselo během 5 let upravit své stanovy tak, aby odpovídaly novému zemskému zákonu). Princip „Ne můj les, ale náš les“ je klíčem k porozumění těm staroprávním lesním družstvům, které v mnoha regionech Německa také zajišťují sdružování lesních vlastníků. Lesní družstva vlastní svůj majetek společně a musí se společně na druhu používání domluvit. Co dřívější pozorovatelé pokládali mnohonásobně za riziko a břemeno těchto vlastníků lesů, působí dnes opět vysoce moderně. Lesní družstva představují značný přínos k posílení a stabilizaci obcí na venkově. Významně podporují, také finančně, společenský život ve své spádové oblasti. Družstevní činnost může být velmi rozmanitá podle typu a rozsahu družstevní činnosti a vykazuje řadu možností. Družstvo musí mít minimálně 7 členů a vzniká zápisem do registru družstev. Rozsah obchodních podílů a stejně tak vnesená minimální platba musí být stanovena ve stanovách. Bez ohledu na obchodní podíly má každý družstevník jeden hlas. Ve stanovách může být také uvedeno, že každý člen družstva v případě konkurzu ručí jen do stanovené částky z jeho majetku. Panuje odborný názor, že lesní družstvo je vhodnou právní formou pro lesní sdružení, kde je vysoká rozdrobenost lesních majetků. Ad b) Lesní hospodářská sdružení jsou myslitelná jen ve formě spojení za účelem poskytování služeb, tzn., že vlastník lesa hospodaří pod vlastním jménem s vlastním účetnictvím a přijímá od sdružení jen určité služby. Podle spolkového lesního zákona smí být výhradním záměrem lesních hospodářských sdružení adaptace výroby a odbytu lesních produktů na požadavky trhu. Ad c) Svazy lesních podniků jsou chápány jako společnosti veřejného práva utvořené spojením jednotlivých podniků. Mohou být vytvořeny jen pro lesnicky mimořádně nepříznivě strukturalizovaná území. V praxi má tato forma spojení jen nepodstatný význam. Celkovou situaci v uznaných lesních sdruženích podle § 16 spolkového lesního zákona na počátku tisíciletí poskytuje tabulka č. 4.


50


Sborník

Tabulka 4: Uznaná lesní sdružení v Německu podle jednotlivých spolkových zemí Spolková země

Počet lesních Počet sdružení členů

Baden-Württemberg Bayern Berlin Brandenburg Bremen Hamburg Hessen Mecklenburg-Vorpommern Niedersachsen Nordrhein-Westfalen Rheinland-Pfalz Saarland Sachsen Sachsen-Anhalt Schleswig-Holstein Thüringen CELKEM Zdroj: BMVEL 2001

185 175 407 67 66 101 270 51 3 28 136 17 244 1 677

25 629 125 163 21 729 7 358 3 246 23 187 33 772 21 971 770 2 158 15 087 5 264 10 596 295 930

Sdružená plocha lesa (ha) 440 157 1 179 317 147 124 387 063 18 863 333 572 305 268 122 053 6 708 15 582 75 861 39 137 55 237 3 121 390

Závěrem je možné konstatovat, že obzvláště při důležitých otázkách zobchodování dříví je zřetelné, že právní forma a typ lesního sdružení určuje také způsob obchodování. Právní forma sdružení rozhoduje i o tom, které služby může sdružení pro své členy převzít. Účel sdružování a činnosti lesních sdružení Podle spolkového lesního zákona je výhradním účelem lesních sdružení přizpůsobení výroby a odbytu lesních produktů požadavkům trhu. To může být prováděno pomocí následujících činností: vzdělávání a poradenství, účast na lesnickém rámcovém plánování, koordinace odbytu, tržně přiměřená úprava a skladování produktů, zajištění a využití strojů a zařízení. Společenství lesních podniků ve smyslu § 16 spolkového lesního zákona úzce spolupracují na oblastní úrovni s lesními úřady. Jelikož se doposud málo zapojovala v rámci současného fenoménu mobilizace dříví, představují velký potenciál v oblasti „pomoci k svépomoci“. Ten kdo hospodaří, nehodnotí vlastnictví jako zátěž (např. vysoké příspěvky do odborného sdružení), nýbrž rozlišuje šance dosáhnutí přiměřeného zisku. Sdružení ke „svépomoci“ spočívá v poznání, že více osob v partnerské spolupráci může řešit společné problémy, které jednotlivec hůře nebo vůbec nemůže zvládnout. Spolupráce funguje na principu vlastní zodpovědnosti, samosprávy a podle pravidel demokratického utváření vůle.


51


Sborník

Nejdůležitějšími přednostmi lesních společenství jsou: 1. Udržení individuálního vlastnictví rodiny (vlastnictví lesa může přejít na následovníky). 2. Společenství lesních podniků přejímá obhospodařování lesa. 3. Odborná péče o les s ohledem na klimatické požadavky budoucnosti. 4. Lepší hospodárnost díky plánování a hospodaření na větších plochách. 5. Odpadají osobní příspěvky profesnímu (odborovému) svazu. 6. Kompenzace rizika při škodách způsobených biotickými i abiotickými činiteli (především větrem a hmyzem). 7. Členové se podílí na hospodářském úspěchu společenství lesních podniků. 8. Větší důvěra vlastníků lesů. Zaměření jednotlivých sdružení se řídí podle potřeb členů. K tomuto účelu jsou podnikatelské strategie a politika zaměřeny na konkrétní potřeby a zájmy členů. Hospodářské zájmy jednotlivých vlastníků mohou být ovšem podporovány jen pokud nepoškozují zájmy sdružení. Díky prodeji těžko prodejných sortimentů (slabá a přesílená hmota) mohou lesní sdružení dosáhnout zvýšení příjmů. Mnohá sdružení se nechtějí omezovat pouze na výrobu dříví jako zdroje energie, ale chtějí samy provozovat zařízení na vytápění dřevem, a tím se stát dodavateli energie. Míra účasti na takovémto projektu může být různá. Z pohledu dřevařského průmyslu je nanejvýš žádoucí, aby se lesní sdružení dále rozvíjela v sebevědomé, lesopoliticky aktivní, hospodářsky výdělečně zaměřené a prosperující lesnické podnikatele jako jejich obchodních partnerů s většími objemy vyrobeného dříví. Cílem nových lesních hospodářských sdružení má být zobchodování a mobilizace dřevní suroviny. Pokud jde o vůdčí princip sdružení v Německu, prosazuje se pojetí, že i dříví z malých soukromých lesů lze profesionálně a udržitelně produkovat a uvádět na trh. V podmínkách pro vznik lesních hospodářských sdružení je stanoveno, že zúčastněné společenství lesních podniků v budoucnosti nesmí provádět žádný další prodej dříví, přičemž ale jednotliví vlastníci z tohoto pohledu zůstávají volní. Nabídková povinnost pro jednotlivé vlastníky nebyla dána. Struktura a management lesních sdružení V Německu se sdružení (míněno v obecném slova smyslu) zakládají z důvodů nejen ekonomických, ale i organizačních a řídících. Již více než sto let probíhá diskuse o vhodnosti různých organizačních modelů. Ze širokého spektra možných organizačních forem bylo v posledních letech využito jen několika variant. Často se jim přičítá malá výkonnost vzhledem k míře, do jaké plní své zamýšlené funkce. Změněné rámcové podmínky způsobily v mnoha směrech to, že lesní sdružení musela přezkoumat své struktury. Při diskusi o možných nových strukturách lesních sdružení byly postaveny do popředí následující cíle: - zachování konkurenční schopnosti na neustále se měnícím trhu, - redukování nákladů, zlepšení nákladového managementu, - rozšíření nabídky zvýšením produktové rozmanitosti, - další vývoj k větším, profesionálně vedeným lesním sdružením směřujícím až k hospodářské samostatnosti (v adekvátní době). Management společenství lesních podniků je pouze a výhradně v kompetenci společenství lesních podniků. V rámci právních předpisů a dle stanov rozhodují společenství lesních podniků o druhu a množství členů managementu. Úkoly managementu nejsou definovány. Aby byli soukromí vlastníci lesa podporováni při hospodaření ve svém lese, tak po založení a uznání společenství lesních podniků může na žádost v časově limitované počáteční fázi management sdružení Kostelec nad Černými lesy 23.11.2010

52


Sborník

vykonávat příslušný lesní úřad. S pomocí zemské lesní správy by mělo společenství lesních podniků co nejdříve převzít do vlastní kompetence úlohy spojené s managementem podniku. Pracovníci státní správy lesů, jako poradenského a podpůrného orgánu pro vlastníky lesa, vidí malé lesní majetky často z rozdílného úhlu pohledu. V Bavorsku, kde se tradičně státní správa lesa nemusela starat o prodej dříví z malých lesních majetků, není však znát omezení zájmu o malé vlastníky – lesničtí úředníci podporují další rozvíjení struktur a posuzují tuto práci ve smyslu obecného blaha. V jiných spolkových zemích se ovšem úředníci zemské správy lesů významně podíleli na fungování lesních sdružení. V určitých případech byl pracovník zemské lesní správy manažerem lesního sdružení a vykonával činnosti odborného poradenství a podpory stejně jako veškerou činnost související s prodejem dříví. Proti vykonávání těchto činností byly podávány stížnosti na Spolkový úřad pro ochranu hospodářské soutěže, který jasně vysvětlil, že spolkové země budou i nadále podporovat budování samostatných obchodních struktur v soukromých lesích. Z toho vyplývá, že zemské správy musí vybudovat takřka svou vlastní konkurenci, a to v době, kdy dochází ke snižování stavů jejich zaměstnanců. Podpory a financování Otázka financování společenství lesních podniků a jejich podpor ze strany státu a zemí je trvale aktuálním tématem. Na financování lesních hospodářských sdružení se podílí těžební fond, zemské zemědělské ministerstvo, pilařský průmysl a společenství lesních podniků samotné. Členské příspěvky a platby za poskytování služeb (především z prodeje dříví) představují většinou nejdůležitější příjmové položky sdružení. Na základě nepatrné parcelní velikosti u malých soukromých lesních majetků nemůže v současnosti většina sdružení zvládnout na ně přenesené úlohy bez podpory státu. Podpora lesního sdružování je zakotvená jak ve spolkovém zákoně (§ 41 odstavec 5), tak také v zemských zákonech. Lesní sdružení podle § 15 spolkového lesního zákona jsou centrální nástroje ke zlepšení konkurenční schopnosti menších a středních soukromých lesů. Zároveň jsou vhodné pro mobilizaci dřevních rezerv předpokládaných u malých vlastníků lesa. Speciálně u lesních sdružení jsou finančně podporovány prvotní investice, správa a poradenství. Jsou to náklady na založení, personální náklady, náhrada nutných osobních výdajů, náklady rizika a náklady na zvyšování kvalifikace. Další podporovanou aktivitou je posílení kooperace ve venkovských oblastech a s tím související zlepšení aktivity sdružení. Spolkový lesní zákon rozšířil pro lesní hospodářské sdružení mimo jiné katalog zákonně přípustných úloh sdružení v oblasti zobchodování dříví stejně jako u jiných aktivit z oblasti rozvoje venkovských oblastí. Tak se mají sdružení posunout do polohy, kde se mohou více angažovat v oblasti služeb (např.: turismus a lesní pedagogika), a tím realizovat vícesektorové nasazení nové politiky pro venkovskou oblast. Z průzkumu pramenů nebylo zjištěno, že pro období 2007–2013 je lesní sdružování podporováno z prostředků EU. Jedinou možností z evropských zdrojů je financování prostřednictvím programu LEADER. Sdružování v nových spolkových zemích Německa Souhrnné porovnání situace ve starých a nových spolkových zemích Německa ve sdružování vlastníků lesa v polovině 90. let 20. století poskytuje tabulka č. 5 (pozn.: aktuálnější údaje v této struktuře nebyly k dispozici).


53


Sborník

Tabulka 5: Lesnická sdružení ve starých a nových spolkových zemích Německa (stav: staré spolkové země – červenec 1994, nové spolkové země – říjen 1995) Právní forma

Počet sdružení

Počet členů Plocha lesa sdružených lesních majetků v ha 1415 251 034 2 588 439

Uznaná společenství lesních podniků podle § 16 spolkového lesního zákona (SLZ) z toho: staré spolkové země nové spolkové země Svazy lesních podniků podle § 21 SLZ (jen staré spolkové země) Ostatní sdružení v lesním hospodářství podle § 39 SLZ z toho: staré spolkové země nové spolkové země Lesohospodářská sdružení podle § 37 SLZ z toho: staré spolkové země nové spolkové země CELKEM z toho: staré spolkové země nové spolkové země Zdroj: AFZ/DerWald 12/1997, str. 632

754 661 53

214 164 36 870 11816

2 404 606 183 833 21 434

2 962

125 938

297 334

2 594 368 17 16 1 4 447 3 417 1 030

105 212 20 726 283 231 52 389 071 331 423 57 648

265 292 32 042

2 907 207 2 691 332 215 875

Jako nám bližší příklad počátků sdružování vlastníků lesa a vznik lesních sdružení si můžeme vzít situaci ve spolkových zemích Braniborsko a Sasko. V Braniborsku po váhavém začátku v roce 1991 začalo v roce 1992 růst pochopení ke sdružování. Ke konci dubna 1993 bylo zemskou státní lesní správou uznáno 203 společenství lesních podniků, z nichž mělo 185 formu lesních spolků a 18 formu družstevní. Počet vlastníků lesa i celková velikost tímto způsobem obhospodařované půdy ve společenstvech lesních podniků rychle narůstala (pozn.: v polovině 90. letech bylo sdruženo 8 558 vlastníků lesa s celkovou výměrou 42 700 hektarů, přičemž průměrná velikost takového společenství lesních podniků činila 210 hektarů, průměrná velikost podílů jednoho člena činila 4 hektary lesa a počet členů se pohyboval mezi 13 a 350, což odpovídalo průměrnému počtu 42 členů na jedno společenství lesních podniků). Zajímavou skutečností bylo, že při založení tato společenství lesních podniků pozůstávala z malého počtu členů a rozkládala se pouze na území jednoho nebo dvou katastrů. V krátkém čase se ale připojovali další a další členové. Tento pozitivní vývoj stále pokračuje. Vlastnící lesů v Sasku se dívali zpočátku na snahy státu o sdružování skepticky. K tomu se důležitou stávala také otázka, jestli je vůbec možné aplikovat na tamní podmínky stejný model jako u západoněmeckých vlastníků lesa. Jelikož státní správa lesů byla z různých důvodů v té době nucena k ústupu ze svých pozic, vznikla podstatná pochybnost nad proveditelností a životaschopností sdružení bez těchto státních zaměstnanců. Sdružování stálo před dvěma možnými cestami: neplacené-čestné nebo profesionální obchodní vedení. I přes významnou finanční podporu se ukázalo, že financování obchodního vedení jako zaměstnanců v hlavním pracovním poměru není možné na sdružených majetcích s výměrou menší než 500 hektarů. Tento předpoklad splňovala 3 z 18 dotazovaných sdružení. K 1. 10. 1998 bylo 1 817 komunálních a soukromých vlastníků lesa na celkové ploše 16 770 ha organizováno v 25 sdruženích, z nichž 23 bylo uznáno zemskou lesní správou ve formě Kostelec nad Černými lesy 23.11.2010

54


Sborník

společenství lesních podniků (§ 16 – 18 spolkového lesního zákona) jako „hospodářský spolek“ podle německého občanského zákoníku. Průměrná výměra lesa na jednoho člena sdružení činila 9,23 ha. Trendy a výhledy sdružování do budoucnosti Sdružování vlastníků lesa v Německu stojí v současnosti díky aktuální a rapidně pokračující změně struktury lesního hospodářství a dřevařského průmyslu před novými výzvami. Do budoucna bude třeba ve větší míře sdružovat sortimenty dříví. Dále bude nutné rozšíření nabídky nedřevních produktů jako je rekreační využívání a plnění ochranných funkcí atd. a v neposlední řadě budou muset sdružení reagovat na zvyšující se požadavky na poskytování služeb u dřevních produktů. V návaznosti na výše naznačené musí lesní sdružení čelit měnícím se podmínkám, které se jich přímo i nepřímo dotýkají. Těmito měnícími se rámcovými podmínkami mohou být např.: - změna poradního a podpůrného systému (postupný ústup oficiálního poradenství), - striktní oddělení obchodního vedení a podpůrných činností (lesník), - postupný ústup veřejných finančních podpor, - nutnost výstavby center služeb prostřednictvím lesních sdružení. Ze změny rámcových podmínek vyplývá nutnost posílení lesních sdružení. V mnoha případech to znamená rozšíření okruhu úkolů. Přinejmenším v počáteční fázi až do dosažení vhodné struktury by bylo potřebné, aby nová sdružení byla podporována příspěvky. V zájmu členů sdružení, ale také zákazníků a podnikatelů, se musí lesní sdružení vyvinout v profesionální centra lesnických služeb. Z toho vyplývá i nutnost podnikatelské a hospodářské deklarace cílů stejně jako nastavení finančních a hospodářských plánů. Vlastníci lesa v Německu v současné době očekávají od svých sdružení především rozsáhlejší služby. Projevují se zde zřetelně strukturální změny ve venkovských oblastech a hodnotové změny ve společnosti. Lesní sdružení zde musí být pro své členy jako komplexní kontaktní organizace ve všech otázkách obhospodařování lesa. Do budoucna bude ze strany vlastníků lesů požadována kompletní nabídka ve smyslu smlouvy o lesní péči nebo smlouvy o pronájmu lesa. Sdružení se budou muset výrazněji prosazovat jako výkonově silný poskytovatel služeb s jasnou orientací na zákazníky, aby si své zákazníky udržela. Dřevařský průmysl vyžaduje termínově přesné zásobování čím dál větším množstvím dříví. K tomu, aby byl možný racionální nákup dřevní hmoty, potřebuje průmysl kompetentního komunikačního partnera ze strany vlastníků lesů, který může dodat co možná největší množství dříví. Koordinace dodávkové logistiky bude stavět další specifické požadavky na lesní sdružení, které bude možné splnit jen díky větší obchodní jednotě. Konkurence díky volnému poskytování lesnických služeb a vlastnímu reklamnímu úsilí dřevařského průmyslu vzrůstá. Sdružení, která jsou založena s cílem zvyšování a tvorby hodnot u vlastníků lesa, požívají za svou dlouholetou existenci většinou velkou důvěru u svých členů. Jestli je tato důvěra oprávněná, se bude i do budoucnosti posuzovat v eurech a centech. Lesnická politika a soukromé lesy usilují, jako hlavní cíl poradenství, o lesní sdružení způsobilá ke komplexnímu řešení úkolů a utváření jejich efektivní struktury a budoucí zajištěnosti. Hlavní otázkou do budoucnosti však zůstává financování lesních sdružení. S přihlédnutím k napjatým veřejným rozpočtům je třeba počítat se zkracováním veřejných příspěvků. Změny podpor začaly od roku 2007, neboť vyhlášeným cílem politiky podpor je dosáhnout takových struktur, které nějakou dobu budou schopny fungovat bez veřejných příspěvků. Na druhou stranu vzrostly personální náklady a náklady na péči o les. Rozevírajícím se nůžkám mezi náklady a výnosy budou muset lesní sdružení čelit hledáním nových výnosových možností. Je nutné ohodnocení mimoprodukčních funkcí lesa jako je vodohospodářská a klimatická funkce, smluvní ochrana přírody nebo rekreační funkce. Nové obchodní možnosti se také objevují v oblasti bioenergie.


55


Sborník

Profesionalizace organizací je v plném běhu a v mnoha případech nahrazují neplacené dobrovolné síly manažeři na plný úvazek (přinejmenším na částečný úvazek). Tím se lesní sdružení mnohostranně osvědčují jako lesnická krystalizační centra ve venkovské krajině. Hlavní otázkou sice zůstává těžba a zobchodování dřevní suroviny, ale přeci jen se sdružení musí stále více snažit využívat tržní šance a hledat dodatečné příjmové zdroje, například v sektoru služeb. Tím výrazně přispívají k oživení a posílení svých venkovských oblastí. Tlaky na snižování personálních nákladů na obhospodařovanou plochu nutí lesní sdružení k vývoji efektivnějších, personálně extenzivnějších procesů. Pod tímto tlakem se budou hledat inovace, které zahájí racionalizační potenciály. Trvalé soukromé podnikové struktury by se měly do budoucna stát zajištěnou hospodářskou bází pro malé a střední lesní podniky a udržovat tak pracovní místa ve venkovských oblastech. Než bude tento cíl dosažen, předpokládá se i nadále, že by zemští lesníci měli být přibíráni jako poradci při tvorbě profesionálních soukromých lesnických struktur a měli by být pro tyto úkoly i časově a místně určeni. Kontakt: JIŘÍ MATĚJÍČEK Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, v. v. i. Strnady 136 156 04 Praha 5 – Zbraslav tel.: 257 922 634, 297 892 235 e-mail: [email protected]


56


Sborník

SKÚSENOSTI A PROBLÉMY PRI OBHOSPODAROVANÍ OBECNÝCH A SÚKROMNÝCH LESOV V SR MILAN DOLŇAN, JURAJ VANKO V súčasnej dobe lesníctvo v spoločnosti potrebuje ukázať svoju opodstatnenosť, svoju potrebnosť a obhájiť sa pred novými, modernejšími odbormi. Tento trend sa prejavuje v celej Európe a celom svete. Konzervatívne lesníctvo nemuselo dokazovať svoju úlohu a miesto v spoločnosti. Vo vidieckych sídlach, kde každý vykuroval drevom to bolo zbytočné a tí v mestách pochádzali z vidieka. Plynofikácii sme sa aj potešili, no stratil sa ten najtesnejší vzťah občana k lesu cez teplo domova. V tom čase nastúpila éra novodobých ochranárov, nie ochranárov lesníkov – praktikov, ale ochranárov - teoretikov. Vychovali ich naše školy a my po reorganizáciách sme im nevedeli poskytnúť prácu v lese, tak si ju našli niekde inde a ľahšiu, a im sa zdá, že i zmysluplnú. V našich krajinách, kde došlo k zmene režimov, je to o to horšie, že si neuvedomujeme naplno vážnosť vlastníctva. Neuvedomuje si to celá spoločnosť. Dovolíme na našich privátnych pozemkoch robiť rôzne pokusy, ktoré sú povolené i legislatívou. Aspoň to nie je možné vo vyspelejších demokraciách, kde súkromné vlastníctvo nebolo prerušované. Tam musíme hľadať príklad a oporu v našich snahách. Z tejto nie veľmi potešujúcej situácie lesníctva vyplýva zrejme asi len jedno najdôležitejšie riešenie stavu a tým je perfektná, systematická práca s verejnosťou. Verejnosťou ako celkom, s prihliadnutím na vekovú štruktúru, kde najväčší zmysel má vplývať cez zážitky a skúsenosti na deti a mládež. Tadeto vedie cesta k pochopeniu potreby konštruktívnej ochrany prírody, čo je v skutočnosti novodobé, moderné lesníctvo, dodržiavajúce slušnosť, disciplínu a otvorenosť k verejnosti. Len ak občania pochopia potrebnosť a zmysel našej práce a budú nás podporovať, môžeme sa venovať svojej odbornej práci. Je to niečo naviac, ale bez toho to už dnes nejde. Bez toho bude naša práca nechápaná, znevažovaná, kriminalizovaná a to aj preto, že niektorým skupinám v našej spoločnosti to vyhovuje, dostávajú sa na výslnie, alebo zakrývajú vážnejšie nedostatky. Čakáte podľa názvu prednášky inú tému. Máte pravdu. Tento úvod som uviedol zámerne, pretože to je v súčasnosti základom všetkých našich starostí. Dobrá, nám naklonená verejná mienka, uznávanie a dôvera je najlepším garantom, že našu prácu nik nebude znevažovať, hľadať nedostatky na jednej strane a „perfektne fungujúce riešenia“ na strane druhej. A práve tie „perfektné riešenia“, ktoré na ovládnutie majetku miest a obcí tu sú, vyprovokovali pravdepodobne uskutočnenie tejto konferencie. Keď som jej podklady dostal do rúk, pocítil som potrebu vymeniť si skúsenosti i na takejto medzinárodnej úrovni. Pretože len ak budeme informovaní a poučení, budeme pripravení predísť rôznym formám ovládnutia lesného majetku. Je tu výzva pre nás lesníkov, aby sme na druhej strane svojou činnosťou nezavdávali dôvod na úvahy o nutnosti prenájmov a predajov. V uplynulých obdobiach boli realizované viaceré pokusy o kúpu lesného majetku. Uchádzači boli z radov zahraničných záujemcov, ale aj zo strany domácich zbohatlíkov. Zo známejších prípadov vieme o predaji časti lesov mesta Plešivec fyzickej osobe. V tomto prípade došlo k problémom pri realizácii platieb. Uchádzači o lesy mesta Banská Bystrica boli rakúski podnikatelia a pravdepodobne tí istí mali záujem aj o kúpu lesov mesta Kremnica. V prípade Mestských lesov Kremnica sa zaujímal o kúpu aj pán Majský a pravdepodobne aj ďalší. Mestské zastupiteľstvo v Kremnici prijalo uznesenie, že predaj lesov mesta Kremnica sa nebude realizovať, respektíve ani v budúcnosti neprichádza predaj do úvahy. Prijatím tohto uznesenia sa o probléme prestalo diskutovať. Táto skutočnosť môže byť návodom aj pre iné obce a mestá, ako treba postupovať. Prijatím uznesenia na konci minulého mesiaca Mestské zastupiteľstvo mesta Brezna vyhlásilo lesný majetok mesta Brezna za potrebný, hodný zachovania a dobrého obhospodarovania a nie je určený na ďalší prenájom alebo predaj. Bola to reakcia na opakované pokusy ponuky rozvoja mesta cez rôzne Kostelec nad Černými lesy 23.11.2010

57


Sborník

bankové ručenia, ktoré by za určitých okolností neboli splniteľné, cez ponuky prenájmov alebo odkúpenia častí majetku. V dôvodovej správe sa uvádza: Prenájom alebo predaj obecného lesného majetku – je to proces, ktorý sa vyvíja dlhú dobu, no dozrel čas, kedy vo viacerých obciach a mestách na obranu pred tlakmi zahraničného kapitálu a domácich finančných skupín si vlastník lesného majetku prijíma opatrenia na jeho ochranu a to jasným stanoviskom o neprenájme a nepredaji cez vyhlásenie uznesením mestského alebo obecného zastupiteľstva. Treba tu povedať, že v trhovom prostredí je to záujem legitímny, no zo skúseností v Európe ako aj v USA sa nám treba poučiť a pripomenúť si, že žiadny nájomca majetok nezveľadí. Naopak pri obhospodarovaní vlastníkom s plnou istotou bude prinášať dlhodobý a trvalý efekt do budúcna aj diverzifikáciou činností, pri využití európskych fondov, ktoré sú príjmom vlastníka, nie nového majiteľa. Naviac lesný majetok prináša svojmu okoliu ďalšie produkty: lesné plody, vodu, čistý vzduch, možnosť relaxácie v čistom zdravom prostredí, estetické zážitky, zamedzuje eróziám a povodniam a vytvára ďalšie produkty, ktoré nie sú ocenené, ale sú potrebné, slúžia občanom, pomáhajú urbanizovaným sídlam a nie sú automaticky vedľajším produktom existencie lesa. Vyžadujú si náklady a prístup hospodára smerujúci k vytváraniu týchto benefitov. Podobné snahy boli aj v našich najväčších mestských lesoch Košice, kde sa problematikou zaoberala na svojom zasadnutí vláda SR a tesnou väčšinou pri hlasovaní boli lesy zachované v pôvodnej majetkovej podobe. Osobitnou kapitolou je problematika prenájmov lesných majetkov. Je to väčšinou špekulatívna záležitosť, ktorá môže byť motivovaná rôzne. Najčastejšie je to ťažba dreva, zaujímavé sortimenty, poľovačka, ale môžu byť aj iné dôvody. V každom prípade je vysoká pravdepodobnosť hraničiaca s takmer s istotou, že nájomca nebude mať záujem na zveľaďovaní prenajatého majetku, ale v prvom rade bude dominovať jeho prospech a zisk z prenajatého majetku. Súčasne platná legislatíva nemôže takémuto konaniu zabrániť. Záverom chcem pripomenúť, že o lesy sa má starať a najlepšie sa postará lesný hospodár. Nie je to fráza, ako dôkaz slúžia naše krásne lesy, v Čechách aj na Slovensku. S lesmi sa nedá hazardovať, pokiaľ majú dávať trvalý úžitok svojmu vlastníkovi a obhospodarovateľovi a plniť mimoprodukčné funkcie pre celú spoločnosť. A obhospodarovateľ musí vykonávať aj prácu s verejnosťou, čo spoločne s dobrým hospodárením zabráni snahám o zmenu, o ovládnutie lesného majetku. Kontakt: Ing. MILAN DOLŇAN, Ing. JURAJ VANKO Rada združení vlastníkov neštátnych lesov Slovenska e-mail: [email protected]


58


Sborník

PŘÍNOS NESTÁTNÍCH LESŮ PRO UDRŽENÍ ŽIVOTA NA VENKOVĚ, TVORBU KRAJINY A ZAMĚSTNANOST

JOSEF MATĚJEK Vysočina patří mezi kraje, které se mohou pyšnit krásnými a vysoce produkčními lesy. K malebnosti kraje přispívají na jedné straně malé lesíky roztroušené v krajině, na druhé straně rozsáhlé lesní komplexy jako významná dominanta území. I díky zmiňované malebnosti je Vysočina hojně navštěvována turisty. V posledních letech zaznamenáváme velký rozmach zvláště cykloturistiky, či v zimních měsících lyžařské turistiky (běh na lyžích). Zejména pak v oblasti Žďárských vrchů je vybudována rozsáhlá síť cyklostezek a v zimních měsících značených a udržovaných běžeckých tratí. Tyto aktivity mají pozitivní dopad na zaměstnanost jak ve městech, tak i na venkově (ubytovací, stravovací služby, apod.). Vysoká produkčnost lesů je dána mimo jiné dřevinnou skladbou (viz graf 1). Smrk jako převažující dřevina se zastoupením více než 74% poskytuje velké množství kvalitní pilařské kulatiny. Výjimečná produkce dřevní hmoty ze zdejších lesů přispěla ke vzniku mnoha stovek zpracovatelských subjektů. Ty nejmenší z nich s kapacitou do několika set m3/rok většinou zpracovávají dřevní surovinu v drobných lesních majetcích. Jsou zdrojem zaměstnání především v malých sídlech. Střední zpracovatelé již spolupracují s většími vlastníky lesů a svoji kapacitou ovlivňují širší okolí. Jsou důležitým doplňkem největších podniků, které se na Vysočině nacházejí. Přitom jejich pozice a možnost konkurovat největším podnikům není velká. Mnohdy se musí specializovat na zakázky, které právě největší dřevozpracující subjekty nejsou schopny obsáhnout. Právě menší a střední podniky zaměstnávají místní obyvatele a přispívají k udržení života především v menších sídlech. Graf 1: Dřevinná skladba v kraji Vysočina Dřevinná skladba v kraji Vysočina 1,4%

0,6% 0,8%

1,8%

0,5% 0,5% smrk 0,4%

2,1%

borovice buk

0,2%

3,1%

modřín 3,2%

dub olše bříza

11,2%

jedle javor 74,1%

habr lípa jasan douglaska

Zdroj: ÚHUL 2008 K nejvýznamnějším zpracovatelům dřeva zde na Vysočině patří Kronospan, Dřevozpracující družstvo Lukavec a Stora Enso Timber Žďírec nad Doubravou. Právě Kronospan hraje významnou roli v rozvoji regionu a podpoře zaměstnanosti. Dřevní surovinu nakupuje od více než 600 dodavatelů z celé České republiky a významně se tak podílí na recyklaci dřevního odpadu. Expedice výrobků a dovoz dřevní suroviny na sebe váže stovky pracovních příležitostí stejně jako trvalé investiční aktivity společnosti (výstavby nových hal, stálé investice do nových technologií). Dřevozpracující družstvo Lukavec začínalo v roce 1953 svoji výrobu s roční kapacitou malé pily. K řezivu postupně přibývaly Kostelec nad Černými lesy 23.11.2010

59


Sborník

další produkty. Dnes jsou těžištěm výroby nábytkové dílce. Družstvo v této době exportuje více než 50 procent produkce do dvou desítek evropských států a zaměstnává 580 lidí. Dalších 250 zaměstnanců pracuje v dceřiné firmě DH Dekor. Založení Stora Enso Timber Žďírec, s. r. o. nad Doubravou bylo v roce 1873 potažmo spjato s uvedením do provozu parní pily, což lze považovat za rok vzniku firmy. V roce 1948 došlo ke znárodnění společnosti a začlenění do Východočeských dřevařských závodů. Po roce 1989 se podnik začal rozvíjet. V současné době spotřeba kulatiny činí ročně 1 093 700 m3, výroba řeziva 597.000 m3/rok. Vývoz činí 49 %. Podnik zaměstnává 248 osob, což svědčí o vysoké produktivitě práce. Celková výměra lesů činí v kraji Vysočina více než 202 600 hektarů, lesnatostí je cca 30,4 %. Tyto lesy jsou ve vlastnictví přibližně 48 000 právnických či fyzických osob. Tím se Vysočina řadí ke krajům s nejrozdrobenějším vlastnictvím lesů (viz tabulka 1). Tato rozdrobenost se promítá do mnoha oblastí. Vlastníci lesů často hospodaří na malých parcelách, u nichž je obtížné přesně identifikovat jejich hranice. O to obtížnější situaci mají odborní lesní hospodáři či státní správa lesů, která se mnohdy musí v terénu zorientovat bez přítomnosti vlastníka. Ve prospěch hospodaření na drobných lesních majetcích se kraj rozhodl poskytnout finanční příspěvek. Ten je možné, mimo jiné, obdržet na sdružování vlastníků lesů malých výměr. Sdružení s právní subjektivitou, jako příjemce příspěvku, má jednoho odborného lesního hospodáře, což nepřímo přispívá ke zlepšení kvality hospodaření v těchto lesích. Je však otázkou, jestli se právě v poskytování tohoto příspěvku neprojeví nutnost škrtů z veřejných prostředků. Tabulka 1: Údaje o lesích v územních jednotkách Obecní úřad obce s Plochy (ha) rozšířenou působ. správní území por. půda Bystřice nad Pernštejnem 34 796 11 520 Havlíčkův Brod 63 179 15 253 Humpolec 22 790 7 010 Chotěboř 32 896 9 574 Jihlava 92 180 28 344 Moravské Budějovice 41 395 10 012 Náměšť nad Oslavou 21 130 6 868 Nové Město na Moravě 29 286 10 406 Pacov 23 457 7 075 Pelhřimov 82 742 23 876 Světlá nad Sázavou 29 020 10 304 Telč 29 136 8 987 Třebíč 83 770 22 034 Velké Meziříčí 47 333 13 257 Žďár nad Sázavou 46 437 18 508 Vysočina 679 547 203 030 Zdroj: ÚHUL 2008

Lesnatost (%)

Počet parcel

33,1 24,1 30,8 29,1 30,8 24,2 32,5 35,5 30,2 28,9 35,5 30,9 26,3 28,0 39,9 29,9

12 338 17 135 8 056 5 754 19 071 5 663 3 499 6 683 4 953 20 415 8 410 8 238 20 790 13 178 10 224 164 407

Vlastnická struktura lesů je zde na Vysočině velmi specifická. V České republice je státních lesů cca 60 %, naproti tomu na Vysočině je to cca 38 %. Podrobnější rozbor druhu vlastnictví v kraji je patrný z grafu 2.


60


Sborník

Graf 2: Vlastnická struktura v kraji Vysočina

Vlastnictví lesa v kraji Vysočina

35%

38%

8%

16%

3%

Státní lesy

Právnické osoby

Obecní a městské lesy

Lesní družstva a společnosti

Lesy ve vlastnictví fyzických osob

Zdroj: ÚHUL 2008 Tento stav struktury vlastnictví má pozitivní dopad na zaměstnanost regionu, a tedy potažmo udržení života na venkově. Ukázalo se, a současnost tuto zkušenost potvrzuje, že nestátní lesy mají oproti státním pro region řadu předností: - dávají větší pracovní příležitosti místním obyvatelům – v pěstování lesa i těžbě - umožňují snazší prodej dřeva malým a středním zpracovatelům dřeva - umožňují snazší prodej dřeva konečným spotřebitelům atd. V souvislosti s tím lze připomenout, že vyšší kvalita práce je poskytována místními lidmi, kteří mají v místě zájem pracovat dlouhodobě. Špatná kvalita prací by jim škodila na jméně a zhoršovala možnost získání práce do budoucna. Važme si těchto pracovníků a vytvářejme jim podmínky k tomu, aby neodcházeli za prací do jiných oborů, neboť s jejich náhradou pracovníky z jiných zemí bychom nemuseli být tak spokojeni. Pokud hovoříme o vlivu lesního hospodářství na udržitelnost života na venkově a zaměstnanosti, nelze pominout vyhlašování tendrů na hospodaření ve státních lesích. Toto, v poslední době často se opakující téma, vyvolává na mnohých tvářích úsměv, na jiných vrásky. Nechci se v tuto chvíli pouštět do důvodů úspěšnosti či neúspěšnosti, kladů či záporů vyhlašovaných tendrů. Každopádně se však přimlouvám za to, aby efekt z hospodaření ze státních lesů zůstával z velké části v regionu a neodcházel mimo region, či dokonce do zahraničí. Je samozřejmou nutností dosáhnout tohoto efektu co možná nejvyššího. Tak jako se zemědělec snaží prodat svoje výpěstky co možná nejlépe, tak i lesník, lesní hospodář, aby mohl být kladně hodnocen, musí prodávat dříví s co možná nejvyšším zpeněžením. Tabulka 2 ukazuje, jak se to dařilo ve státních, obecních a soukromých lesích. Právě v soukromým a obecních lesích bylo zpeněžení nejvyšší.


61


Sborník

Tabulka 2: Ukazatel ekonomiky – průměrné zpeněžení dřeva Ukazatel

Státní lesy 2006 2007 2008

Obecní lesy 2006 2007 2008

Průměrné zpeněžení 930 979 943 1 185 1 205 1 080 dříví Kč/m3 Zdroj: Zpráva o stavu lesa a les. hosp. České republiky v roce 2008

Soukromé lesy 2006 2007 2008 1 130

1 312

1 168

Reprezentace kraje si uvědomuje význam lesního hospodářství pro udržení života na venkově. V kraji Vysočina se tradičně podporuje z krajského rozpočtu hospodaření v nestátních lesích. Téměř polovina poskytnutých finančních prostředků na hospodaření v lesích v kraji byla poskytnuta k rozvoji obecních lesů. V rozpočtu kraje Vysočina pro rok 2010 byla na lesní hospodaření schválena částka 22,5 mil. Kč, která byla navýšena o 2,428 mil. Kč, což je 10,79 % původně schváleného rozpočtu. Poskytnuté finanční prostředky mají pozitivní sociální dopady na zaměstnanost obyvatel kraje, kteří jsou hlavní pracovní silou na těchto majetcích. Nepřímo je takto též podporován i zpracovatelský průmysl. Závěrem mi dovolte popřát všem vlastníkům lesa, bez rozdílu druhu vlastnictví, aby jejich snažení bylo co možná nejméně negativně ovlivňováno kalamitami, politickými změnami jak na komunální, tak i celostátní úrovni, a aby měl hospodářský výsledek na jednotlivých lesních majetcích dlouhodobě pozitivní trend. Kontakt: Ing. JOSEF MATĚJEK radní pro oblast zemědělství, lesního a vodního hospodářství kraj Vysočina tel.: 564 602 137 e-mail: [email protected]


62


Sborník

VÝZNAM LESNICKÝCH FIREM OBCÍ PRO REGION RADOMÍR CHARVÁT Lesní majetky měst a obcí, pokud dosahují dostatečné výměry, jsou velmi běžně obhospodařovány organizacemi různého charakteru, které obce či města zřídily za účelem správy a obhospodařování svého majetku. Tyto organizace mnohdy plní i další zadání vyžadované zřizovatelem v oblasti veřejné zeleně, pracích pro ostatní vlastníky lesů atd. Na příkladu firmy Lesní družstvo Vysoké Chvojno s. r. o., v jejímž čele stojím od roku 1995, bych chtěl demonstrovat význam podobných lesnických firem obcí pro daný region. Zřízení firmy pro obhospodařování lesního majetku není žádnou novinkou, neboť například naše firma byla za tímto účelem zřízena již v roce 1931. Po dvojím přerušení činnosti z důvodu německé okupace a dlouhé éry socialismu obce a města firmu obnovily 1. 9. 1995. Společnost LD Vysoké Chvojno obhospodařuje sdružený majetek 16-ti měst a obcí o výměře cca 5 000 ha. Jedinými společníky jsou města a obce vlastnící dotčený lesní majetek a ti také tvoří orgány společnosti, tedy valnou hromadu a dozorčí radu. Vztah mezi společností a vlastníky je upraven nájemní smlouvou a vztah mezi jednotlivými společníky se řídí smlouvou společenskou, jednání valné hromady se řídí jednacím řádem. Pronájem lesního majetku komerčním způsobem je nejhorší variantou správy obecního majetku, na příkladě Lesního družstva je však patrno, že se nejedná o „klasický komerční pronájem“ jiné osobě, nýbrž že vlastníci pronajímají svůj majetek firmě, kterou stoprocentně ovládají. Základním příjmem obcí našeho regionu (cca 25 000 obyvatel) z lesního obecního majetku je nájemné, které je stanoveno nájemní smlouvou a valná hromada má právo jeho výši upravovat. Vyplacené nájemné společnost uplatňuje jako daňově uznatelný výdaj do nákladů a obce v nájemném dostávají čistý, nezdaněný příjem. Lesní hospodářství je založeno na pilířích ekonomickém, sociálním a environmentálním. Pro zdárný chod a trvale udržitelné hospodaření v lesích je nutné skloubení těchto tří pilířů. Nájemné vyplácené obcím lze tedy považovat za produkt ekonomického pilíře a orgány měst a obcí mohou takto získané finance uplatnit v rámci rozvoje či investiční činnosti svých obcí. Lesní družstvo Vysoké Chvojno v technických a dělnických profesích zaměstnává cca 45 vlastních zaměstnanců, kteří jsou občany měst a obcí, jimž obhospodařovaný lesní majetek patří. Dále zaměstnání u LD nacházejí OSVČ z regionu a tímto způsobem firma naplňuje i pilíř sociální, neboť je důležitým zdrojem pracovních příležitostí. Jak známo příjmy rozpočtů obcí a měst jsou převážně tvořeny výnosy různých daní, přičemž se jedná i o daně z příjmů OSVČ a osob ze závislé činnosti. Protože téměř všichni zaměstnanci pochází z členských obcí LD, část jejich daňové povinnosti se tak opět ocitne v pokladnách spoluvlastníků lesa. Další významnou položkou daní, které tvoří rozpočty obcí je DPH a daň z nemovitosti. Protože sídlo firmy zůstává v regionu, je poměrná část výtěže těchto daní opět součástí příjmů vlastníků lesa – obcí. Tak je tomu i v případě odvodu daně ze zisku společnosti. Správa obecního lesního majetku vlastní firmou umožňuje obcím pružně uskutečňovat i společné záměry územního plánování a dalšího rozvoje regionu. Jako firma obcí se přímo podílíme na zřizování turistických tras a cyklotras, naučných stezek, odpočinkových míst a dále máme ve správě arboretum, dvě přírodní rezervace a zookoutek. V rámci údržby a rozvoje těchto aktivit jsme instalovali v lesích obcí odpočinkové altány, vyasfaltovali cca 8 km cest a dále tak zhodnocujeme majetek obcí. Arboretum a zookoutek nám též slouží jako demonstrační prostory pro vzdělávání veřejnosti a zejména mládeže. Firma je členem MAS Holicko a přes tuto organizaci uskutečňuje další záměry obcí na pronajatém majetku. Tuto část aktivit společnosti lze považovat za naplňování environmentálního pilíře. Výhodou vlastnictví lesní firmy obcí je tedy zcela určitě uchování finančního výsledku v regionu, nabídka pracovních příležitostí a bezprostřední vliv na rozvoj regionu a jeho budoucí tvář. Zachování Kostelec nad Černými lesy 23.11.2010

63


Sborník

těchto skutečností si lze jen těžko představit při pronájmu obecního majetku firmě se sídlem kdesi ve Středočeském kraji. Tento způsob obhospodaření majetku neumožní naplnit shora popsané výhody vlastní firmy a v neposlední míře je velkým nebezpečím pro samotnou existenci lesního majetku obcí. Pokud někdo obhospodařování lesního majetku obcí vlastní organizací nazývá „obecním socialismem“, velmi se mýlí, neboť například historie naší firmy sahá až do doby, kdy o zrůdnosti socialismu neměli naši předkové ani ponětí. Lesu zdar! Kontakt: RADOMÍR CHARVÁT starosta obce Nová Ves a jednatel LD Vysoké Chvojno s. r. o. Vysoké chvojno 82 533 21 Vysoké Chvojno tel.: 466 923 812 e-mail: [email protected]


64

OPTIMALIZACE PRÁVNÍ FORMY HOSPODAŘENÍ NA OBECNÍM LESNÍM MAJETKU

Recommend Documents