Oppidum Závist Příklad pozdně halštatské a pozdně laténské fortifikace Josef Dufek
Oppidum Závist představuje jeden z nejvýznamnějších fortifikačních systémů pravěkých Čech, jenž dosáhl největšího rozsahu pozdní době halštatské a pozdní době laténské a zároveň je jedním z našich nejlépe archeologicky prozkoumaných hradišť (viz. dlouholeté výzkumy Karly Motykové, Petra Drdy, Aleny Rybové a Miloše Čižmáře). Mou skromnou snahou bude v tomto referátu alespoň v nejhrubších rysech představit toto velkolepé dílo pevnostního stavitelství a přiblížit možné a snad hlavní, nikoliv však nejspíše jediné důvody, proč dosáhlo toto protourbální centrum své velikosti jíž můžeme dodnes obdivovat. Proč zrovna Závist? Hradiště Závist představuje jednu z ideálních pravěkých poloh s dlouhodobou byť jistě přerušovanou kontinuitou osídlení (KNP, ŘiK, SMK, KnK, Hal, pozd. Hal/čas. Lat, Lat, DŘ, RS), všechny tyto kultury zanechaly na ploše ostrohu a sním úzce funkčně spojeného hřbetu Šance různě rozpoznatelné stopy po osídlení. Pro úspěšné splnění funkce centrálního sídla (ať již v pozdním halštatu či laténu), jíž odůvodněně pro Závist předpokládáme, byly s velikou pravděpodobností určující tyto základní faktory. 1. Poloha na křižovatce dálkových komunikacích umožňujících vládnoucím elitám získávat luxusní předměty, jež zvýrazňovaly její status a zvyšovaly prestiž. Jednalo se především o Vltavskou cestu vedoucí od J k S a o V-Z komunikaci vedoucí nejspíše z východních Čech přes Závist na Z podél Berounky a na SZ do Poohří. Hlavní protihodnotou za luxusní zboží bylo pravděpodobně zlato získávané z ložisek v nejbližším okolí (Břežanské údolí, Jílové, Všenory) a snad také železná ruda (ložiska limonitových rud v Mníšku pod Brdy, Modřanech či Nuslích). Nezanedbatelnou roli mohl hrát též například obchod s otroky nebo zprostředkovatelská role v obchodu s jinými komoditami například s rotačními mlýny od Kunětické hory (Salač 1996, Waldhauser 2001, Venclová et al 2008).
Obr. 1. Závist (červený bod se zeleným lemováním), pravděpodobné dálkové trasy (červená přerušovaná čára), ložiska zlata (červeně lemovaný žlutý trojúhelník) a železa (červeně lemovaný modrý trojúhelník). Podle amapy.centrum.cz.
2. Dostupné vodní zdroje a dobré zemědělské zázemí umožňující plnění základních funkcí oppida jak v době míru, tak v době války. Obr. 2. rekonstrukce potencionálních vodních zdrojů na Závisti provedena za pomoci I vojenského mapování (oldmaps.geolab.cz). Obr. 2, 3, 4, 5, dobré zemědělské zázemí bylo umožněno sprašemi a na nich vzniklých hnědozemí (Kovanda 2001).
Obr. 2. a 3. Rekonstrukce potencionálních vodních toků na Závisti. Podle nts5.cgu.cz/website/GEOinfo, oldmaps.geolab.cz.
Obr. 4. a 5. Geologické podloží a půdní pokryv Závisti a okolí. Podle Kovandy.
3. Archeologický obraz pozdně halštatského a pozdně laténského osídlení Závisti, je podle mě dostupných zdrojů velmi rozporný (viz. lit. na konci referátu). Pro pozdně halštatské osídlení (Čtverák 1999, obr. 4), je odloženo jak osídlení Závisti samotné tak v jejím blízkém okolí (obr. 6.), zatímco v době pozdně laténské je s určitostí prokázané pouze na oppidu samotném. Proto jsem přikročil k vytvoření mapy využívaných a potencionálně využitelných jak rovinných tak výšinných poloh vhodných díky své poloze, vodním zdrojům a geologickému podloží pro pravěké osídlení (obr. 7).
Obr. 6. pozdně halštatské osídlení Závisti a okolí (červenozelený kruh výšinná poloha, červenozelený terč rovinná poloha. Podle Čtveráka.
Obr. 7. Archeologickými nálezy doložené pozdně halštatské a laténské osídlení Závisti (šikmé červené šrafování výšinné polohy, rovné červené šrafování rovinné polohy, modré šrafování potencionálně využitelné výšinné polohy, rovné šrafování potencionálně využitelné rovinné polohy). Podle nts5.cgu.cz/website/GEOinfo.
Možná funkce a rozsah fortifikačních systémů 1. Rozsah opevnění a možná funkce pozdně halštatské Závisti. Podle dnes publikovaných údajů byla v H D2 až LT A osídlena pouze plocha samotné ostrožny a autoři výzkumu předpokládají funkci hradiště, jako mocenského a kultovního centra vládnoucí elity a jim podřízených obchodníků a řemeslníků s relativně omezenou refugiální funkcí, jež bylo vystavěno podle řeckých či etruských vzorů (Motyková – Drda – Rybová 1977, 1978, 1982, 1984, Drda – Rybová 2008). Pravděpodobný rozsah opevnění a možnou inspiraci středomořskými fortifikacemi ukazují obr. 8, 9 a 10. Ať již pocházela inspirace výstavby pozdně halštatské závisti odkudkoliv, byl bezesporu kladen veliký důraz na monumentalitu celého stavebního projektu.
Obr. 8. Rozsah opevnění Závisti v H D2 až LT A. Obr 9. Hradba akropole horizont 3. Podle Proška a Drdy – Rybové.
Obr. 10. Zhruba se Závistí současné opevnění etruských Vejí z roku cca 400 před Kristem. Podle Connolliho.
2. Rozsah opevnění a možná funkce pozdně laténského oppida na Závisti. Na konci pozdní doby laténské došlo pravděpodobně relativně brzy před zánikem celého oppida Závist
k jeho celkovému rozšíření na plochu více jak 100 ha. Do celé pevnostní soustavy byly dlouhými hradbami začleněny na protějším svahu Břežanského údolí se nalézající Šance. Tento krok nejen podstatně rozšířil celou pevnostní soustavu, ale také měl podstatně zvýšit její obraný potenciál. Opevnění na Šancích totiž umožnilo nejen začlenění celého Břežanského údolí do opevnění oppida a rychlý a relativně jednoduchý přesun vojenských jednotek z jedné strany údolí na druhou, ale velmi ztížila též potenciálním oblehatelům obsazení samotného hřebenu Šance a zablokování přístupových cest k oppidu jak od Vltavy tak též od východu. Velkou roli též mohl hrát fakt, že takto vznikl rozsáhlý a vodou dobře zásobený prostor, jež umožňoval zde vytvořit refugium pro dobytek z širokého okolí, aniž by byly příliš zatíženy vodní zdroje a hygienické podmínky na oppidu samotném. Nebezpečným úskalím této teorie, je z archeologického pohledu poněkud problematické a ne zcela podložené datování opevnění Šancí do pozdní doby laténské (Motyková – Drda – Rybová 1978, Drda – Rybová 1998, Waldhauser 2001, Polišenský 2003).
Obr. 11. Pravděpodobný rozsah oppida Závist v pozdní době laténské. Podle Prošek 1950.
Další výraznou změnou ve fortifikačním systému bylo výrazné zesílení a znásobení šíjových fortifikací chránících oppid z nejsnadněji přístupné východní strany (obr. 12). V průběhu minimálně několika desetiletí došlo v tomto prostoru k několika výrazným přestavbám, jež střídavě jak zvyšovaly tak pravděpodobně i naopak retardovaly vojenskou hodnotu těchto opevnění. Nalezené militárie, destrukce dvorců na předhradí a lidské kosti se
stopami po zraněních, poměrně přesvědčivě dokládají vedení bojové činnosti neznámého rozsahu v tomto prostoru (Motyková – Drda – Rybová 1982, 1990, Drda – Rybová 1992, 1993, Čižmář 1989).
Obr. 12. Znásobené fortifikační linie V od akropole oppida Závist. Podle Motyková – Drda – Rybová.
Za předpokladu, že je datování opevnění Šancí správné a fortifikační linie III+VI spolu s l. IV a V by tuto hypotézu mohly celkem dobře podporovat, Stala se z oppida Závist mohutně opevněná pevnost disponující značným útočištným potenciálem, jak pro okolní obyvatelstvo, tak pro jeho nejcennější majetek – dobytek. Dalším důvodem budování tak rozsáhlého opevňovacího systému byly, jak dokazují nálezy z předhradí, velmi konkrétní obavy z napadení vnitřním nepřítelem (jiný organizovaný laténský celek) nebo vnějším nepřítelem. V úvahu připadá jek obava z možné budoucí římské expanze, tak nelze vyloučit reálné ohrožení od různých germánských skupin viz. např. tažení Teutonů a Kimbrů či expanze Dáků (Salač 1996, Drda – Rybová 1998, Waldhauser 2001). Jako modelový příklad jsem vytvořil mapu zobrazující prostory vhodné pro zbudování obléhacích táborů a nejpravděpodobnějších směrů vedení útoků případných oblehatelů oppida Závist (jde čistě o konstrukt volně inspirovaný Caesarovým obléháním Alesie a antickým spisem O obraně měst sepsaným ve 4. století před Kristem Aineiem Taktikem obr. 13, 14, 15).
Obr. 13. Hypotetický příklad obléhání oppida Závist s vyznačenými nejvhodnějšími místy pro obléhací tábory (červená šachovnice) a nejvhodnějšími směry pro vedení útoku proti opevnění oppida Závist (červené šipky). Podle nahlizenidokn.cuzk.cz.
Obr. 14. obléhání Alesie Caesarem. Podle Connolly.
Obr. 15. Dřevěná útočná rampa postavená Sparťany při obléhání města Plataea. Podle Connolly.
Seznam použité literatury, pramenů a internetových zdrojů. •
Conolly, P. 1988: Greece and Rome at War, London.
•
Conolly, P. 1992: Dějiny římského vojska, Bratislava.
•
Čižmář, M. 1989: Pozdně laténské osídlení předhradí Závisti – Die Spätlatènezeitliche Besiedlung der Vorburg von Závist, Památky archeologické 80, 59-122.
•
Čtverák, V. 1999: Osídlení okolí hradiště Závist od mohylové kultury střední doby bronzové po časný latén – Settlement around the Závist hill-fort from thr Middle Bronze Age Tumulus culture to the Early La Tene, Archeologie ve středních Čechách 3, 101-112.
•
Čtverák, V. – Lutovský, M. – Slabina, M – Smejtek, L. 2003: Encyklopedie hradišť v Čechách, Praha.
•
De Souza, P. 2008: Die Kriege des Alterturms, Von Ägypten bis zum Inkareich.Leipzig.
•
Drda, P. – Rybová, A. 1992: Ĺ oppidum de Závist: construction de la porte principiale (D) et sa chronoůogie – Oppidum Závist: Stavební vývoj hlavní brány (D) a její chronologie, Památky archeologické 83, 309-349.
•
Drda, P. – Rybová, A. 1993: Oppidum Závist – Tore und Wege in seiner Geschichte – Oppidum Závist - brány a cesty v jeho historii, Památky archeologické 84, 49-68.
•
Drda, P. – Rybová, A. 1998: Keltové a Čechy, Praha.
•
Drda, P. – Rybová, A. 2008: Akropole na Závisti v 6.-4. stol. Př. Kr., Praha.
•
Filip, J. 1996: Keltská civilizace a její dědictví, Praha.
•
Fridrichová, M. – Fridrich, J. – Havel, J – Kovařík, J. 1995: Praha v pravěku, Praha.
•
Kovanda, J. 2001: Neživá příroda Prahy a jejího okolí. Praha.
•
Motyková, K. – Drda, P. – Rybová, A. 1977: The position of Závist in the Early La Tène period in Bohemia – Postavení Závisti v časné době laténské v Čechách, Památky archeologické 68, 255-316.
•
Motyková, K. – Drda, P. – Rybová, A. 1978: Závist, Keltské hradiště vë středních Čechách, Praha.
•
Motyková, K. – Drda, P. – Rybová, A. 1982: Keltské hradiště Závist – dosavadní výzkum a jeho perspektivy – The Celtic Stronghold of Závist – Prasent State of investigations and their perspectives, Památky archeologické 73, 432-454.
•
Motyková, K. – Drda, P. – Rybová, A. 1984: Opevnění pozdně halštatského a časně laténského hradiště Závist – Fortification of the Late Hallstatt and Early La Tène Stronghold of Závist, Památky archeologické 75, 331-444.
•
Motyková, K. – Drda, P. – Rybová, A. 1990: Oppidum Závist – Prostor brány A v předsunutém šíjovém opevnění – Oppidum Závist – Dar Raum des Tors A in der vorgeschobenen Abschnittsbefestigung, Památky archeologické 81. 308-433.
•
Opravil, E. 1989: Přírodní poměry laténského hradiště Závist – Die Naturverhältnisse des latènezeitlichen Burgwalls Závist, Památky archeologické 80, 116-120
•
Polišenský, T. 2003: Příspěvek ke studiu zázemí oppid ve středních Čechách, Archeologie ve středních Čechách 7, 245-256.
•
Prošek, F. 1950: Keltská pevnost Hradiště nad Závistí, Památky archeologické 43, 4358.
•
Salač, V. 1996: O hospodářství, oppidech a Marobudovi, Archeologické rozhledy 48, 66-97.
•
Sekunda, N. – Northwood, S. 1999: Early Roman Armies. Oxford.
•
Venclová, N. (ed) et al 2008: Archeologie pravěkých Čech 6, Doba halštatská, Praha.
•
Venclová, N. (ed) et al 2008: Archeologie pravěkých Čech 7, Doba laténská, Praha.
•
Waldhauser, J. 2001: Encyklopedie Keltů v Čechách, Praha.
•
Wilcox, P. 1999: Rome‘s enemies Gallic and British Celts. Oxford.
•
Prameny:
•
Aineiás Taktikos, O obraně měst, In Marek, V. – Kalivoda, J. 1977: Antické válečné umění,
•
Antická knihovna 36, 161-230, Praha.
•
Internet:
•
amapy.centrum.cz, nahlizenidokn.cuzk.cz, nts5.cgu.cz/website/GEOinfo, oldmaps.geolab.cz
