Onemocnění, která mohou Vaše psa postihnout, lze rozdělit na několik druhů:

VIVA :: Nejčastější onemocnění

Nejčastější onemocnění:

Onemocnění, která mohou Vaše psa postihnout, lze rozdělit na několik druhů: 1. 1)vrozená – např. dědičně nesená onemocnění (např. dysplazie loketního a kyčelního kloubu), plemenné predispozice (kolaps průdušnice, luxace pately, torze a dilatace žaludku u velkých plemen, onemocnění meziobratlových plotének, aj.) 2. 2)infekční – např. vzteklina, leptospiróza, tetanus, borelióza, psinka, parvoviróza, infekční hepatitida 3. 3)parazitózy – např. oblí (škrkavky) a ploší (tasemnice) červi, zablešení, klíšťata, dravčíci, svrab, demodikóza 4. 4)ostatní – nádory, anémie, endokrinní poruchy, alergie, traumata, degenerace kloubů a páteře, záněty dělohy, záněty močového aparátu, rohovkový vřed, otravy, aj. 1. 1)Vrozená či vázaná na plemeno:

Častým, dědičně neseným onemocněním, je dysplazie loketního a kyčelního kloubu u velkých plemen psů (labrador, německý ovčák, aj.). Toto onemocnění vzniká špatným vývinem těchto kloubů, následkem je pak kulhání již v mladém věku, které se postupem času zhoršuje a může končit úplnou nechutí k pohybu, velmi omezenou pohyblivostí postižených kloubů a neschopností se hýbat. U predisponovaných plemen je toto onemocnění cíleně vyhledáváno, aby nedocházelo k degeneraci plemene. K uvedení do chovu je pak u psů predisponovaných plemen s PP nutné provést RTG vyšetření loktů a kyčlí, snímky jsou vyhodnoceny a poté je pak pes či fena zařazena či vyloučena z chovu. U postižených psů lze pak rychlost postupu onemocnění zmírnit podáváním specialit s obsahem kyseliny hyaluronové, glukosaminu, chondroitinu a MSM (např. Alavis).

Častým onemocněním vázaným na určité plemeno je pak kolaps průdušnice, luxace čéšky a portosystemický zkrat u plemene jorkšírský teriér, boloňský psík, maltézáček, aj.

Kolaps průdušnice je stav, kdy dochází k degeneraci chrupavčitých prstenců průdušnice a ty kolabují (ztrácí svůj průměr a smršťují se). Vzniká pak jen úzká mezírka pro průchod vzduchu do plic. Kolapsy mohou postihnout také průdušky. Kolaps průdušnice se projevuje sípáním,

1 / 17


kašláním, lapáním po dechu, netolerancí zátěže, eventuelně i namodralým zbarvením sliznic z nedostatku kyslíku. Řešením je pak chirurgický zákrok, kdy se na kolabované prstence umístí plastové stenty, které prstence roztahují. V případě kolapsu průdušek pak přichází v úvahu pouze podpůrná péče.

Konkrétní případ kolapsu průdušnice naleznete v Zajímavých případech a v Encyklopedii.

Luxace čéšky je stav, který nastane při nedostatečnému vývoji hlavice stehenní kosti, ve které probíhá čéška. Žlábek, ve kterém čéška leží je nedostatečně hluboký a čéška pak při pohybu vyskakuje buď na vnitřní nebo na vnější stranu kolene. Při pohybu se to projevuje chvilkovým poskakováním po třech. Léčba luxace čéšky je chirurgická a spočívá v prohloubení žlábku v hlavici stehenní kosti a následně fixaci vazu čéšky k drsnatině na holenní kosti.

Konkrétní případ luxace čéšky naleznete v Zajímavých případech a v Encyklopedii.

Portosystémový zkrat (PSS – portosystemic shunt) je vrozená vada, která může být v játrech nebo mimo ně. Pokud je mimo játra (extrahepatální), pak vznikají cévy, které spojují portální žílu (přivádějící krev z těla do jater na pročištění) nebo její odnože se zadní dutou žílou, která vede krev z těla do srdce. Dochází pak k tomu, že jen málo krve projde játry, aby se pročistila a její nepročištěná většina putuje do celého těla. stejná situace vzniká, pokud je zkrat přímo v játrech. Zjištění, zda má Váš pes PSS či ne je důležité z několika důvodů. Za prvé, dochází stále k samootravování organismu toxiny ze střeva, což vede k různým zdravotním poruchám; za druhé, jakákoliv narkóza u takto postiženého pacienta může být velmi riziková. Diagnostika PSS se provádí odběrem krve nalačno a dvě hodiny po nakrmení. V krvi sledujeme hladinu žlučových kyselin. Pokud je již nalačno vysoká, je téměř stoprocentní, že pes trpí PSS. Pokud je diagnostikován extrahepatální zkrat, pak jej lze léčit i chirurgicky, podvázáním cévní zkratky.

Konkrétní případ PSS naleznete v Zajímavých případech a v Encyklopedii.

Torze a dilatace žaludku (GDV) – znamená přetočení a roztažení žaludku. K němu nejčastěji dochází u velkých plemen. Tato plemena jsou k GDV predisponována zejména tím, že závěsy, které drží žaludek, jsou u těchto psů příliš dlouhé a tak velmi snadno dojde k přetočení žaludku. Navíc je přední část břišní dutiny velmi prostorná. Žaludek se přetáčí ve své podélné ose, tudíž dojde k zaškrcení vstupu a výstupu ze žaludku. Pak dochází k jeho postupnému rozšiřování

2 / 17


vlivem nahromaděného plynu. Dále se rozvíjí kolaps a pokud se rychle nezasáhne, tak pes umírá na oběhové selhání. Tato situace vzniká například tak, že se v horkém dni pes v krátké době napije velkého objemu vody nebo když se pes nakrmí velkého množství granulí či jiného krmiva a pak běhá, skáče či se válí. Pokud již k GDV dojde, poznáte to tak, že má pes nafouklé břicho, nápinky na zvracení – ale nezvrací, sliní a postupně upadá do šoku a bezvědomí. Je nezbytné urychleně vyhledat veterinárního lékaře. Ten provede (pokud je to nutné) trokarizaci žaludku (vypustí plyn jehlou přes stěnu břišní), umístí nitrožilní kanylu, kterou zásobuje tělo tekutinami a hlídá životní funkce. Posléze, až je pes stabilizován, provede sondáž žaludku a pokud se zdaří, pak vypustí obsah žaludku ven. Sondáž žaludku se však zdařit nemusí, pak je nutné přistoupit neprodleně k chirurgickému zákroku. Když se sondáž zdaří, lze chirurgický zákrok odložit dle stavu pacienta až o několik dní. V této době však pacient nesmí přijímat krmivo, pouze vodu a v malých dávkách několikrát denně.

Při operaci je pak žaludek umístěn do správné polohy (pokud se povede sondáž, pak to nemusí být nutné, pokud se sondáž nezdaří, pak je žaludek otevřen a jeho obsah vypuštěn), zkontroluje se slezina (často se přetočí také, jelikož leží na společném závěsu se žaludkem) a žaludek se přišije ke stěně břišní (gastropexe). Přišití žaludku je nutné, jelikož pokud se neprovede, pak je velmi pravděpodobné, že k GDV opět dojde.

Prevencí vzniku GDV je krmení psů predisponovaných plemen dvakrát denně a u obrovských plemen (molossoidní plemena, vlkodavi, aj.) podávat velké granule, aby je pes musel pokousat a nehltal je. Po jídle by pak měl následovat pohybový klid 1 – 2 hodiny. (Pro více informací VIZ Encyklopedie).

Onemocnění meziobratlových plotének je problémem u plemen s dlouhými zády a krátkýma nohama – hlavně u jezevčíků, může však postihnout kterékoliv plemeno. Pokud dovolíte svému jezevčíkovi, aby chodil do schodů a ze schodů, skákal na pohovku a z ní dolů, atd., pak zvyšujete pravděpodobnost, že Váš pes onemocní.

Páteř je složena z obratlů. Obratle tvoří kanál, ve kterém probíhá mícha. Mezi jednotlivými obratli jsou vloženy meziobratlové ploténky (disky), které jsou složeny z vazivového pouzdra (anulus fibrosu) a gelového centra (nucleus pulposus). Disky zpevňují a stabilizují páteř. Jakmile dojde k výše uvedenému pohybu, meziobratlová ploténka může vyhřeznout přímo do míchy, což způsobí její poškození a následně vyvolá její otok. Z toho pak plynou neurologické potíže – vrávorání končetin, inkontinence stolice či moči, necitlivost zadních končetin, úplná obrna končetin. Diagnostika obsahuje klinické vyšetření, neurologické vyšetření, případně pak RTG vyšetření bez užití kontrastní látky a pak také, pokud se majitelé rozhodnou pro chirurgický zákrok tak i tzv. myelografii. Myelografie se provádí v narkóze a spočívá v injekci kontrastní

3 / 17


látky do páteřního kanálu. Poté se pacient snímkuje pomocí RTG a na snímcích lze vidět přesné místo stlačení míchy. Operace spočívá ve zbroušení části obratlů a narušení vazivového pouzdra ploténky, která pak, pokud má opět vyhřeznout, vyhřezne místo do míchy směrem dolů. Operace je možná pouze v začátcích potíží. Jakmile potíže přetrvávají a dochází k úplné necitlivosti zadních končetin, mícha bývá již nevratně postižena a operace ztrácí smysl.

Konzervativní léčba pak spočívá v tom, že je na základě neurologického vyšetření společně s vyšetřením RTG nasazen kortikosteroid, kterým tlumíme otok a zánětlivou reakci míchy. kortikosteroid je nejprve podáván ve vyšších dávkách, posléze jeho dávku snižujeme na nejnižší možnou účinnou. Léčba jím může trvat týdny. Společně s podanými léky pak velmi rozhoduje absolutní omezení pohybu, pouze na vykonání potřeby. Jinak musí být pacient 4 – 6 týdnů v naprostém klidu. Bohužel, často se pacientovi natolik uleví, že majitelé nerespektují rady lékaře a psovi nechají volnost, která mnohdy zaviní opětovný návrat těchto potíží.

Více informací naleznete v Encyklopedii. 1. 2)infekční onemocnění

Psinka:

Psinka je virové onemocnění. Jelikož je jeho výskyt výrazně utlumen očkováním, vyskytuje se u nás ojediněle, a to u nevakcinovaných psů. Klinické příznaky se liší v závislosti na věku psa, virulence viru, vlivu prostředí a imunitním systému psa. Většina infekcí psinkou je tzv. subklinických, to znamená, že probíhají bez klinických příznaků nebo se projeví pouze lehkými příznaky postižení horních cest dýchacích. Takové situace se většinou samy upraví, aniž by musela být zahájena léčba. U mladých psů, psů s nedostatečnou funkcí imunitního systému a neočkovaných psů se může vyvinout velmi vážné, generalizované onemocnění. Tato forma postihuje nejčastěji neočkovaná štěňata ve věku mezi 12 – 16 týdny. Prvním příznakem je výtok z nosu a očí, následně pak suchý kašel a někdy i zánět mandlí. Kašel se dále mění, začíná být vlhký a produktivní (zvíře vykašlává hlen) s tím, jak se rozvíjí zápal plic. Postižení psi jsou apatičtí, deprimovaní a mohou mít horečku. Může se také objevit lehký či těžký průjem. Dále dochází ke vzniku hyperkeratózy (což je nadměrné odumírání kožních buněk, které se pak hromadí a tvoří tvrdé, rozpraskané vrstvy) na čenichu a polštářích tlapek. Následně může dojít k neurologickým poruchám – nástupu záchvatů, obrny končetin, demence a dezorientace, aj. Léčba tohoto onemocnění je symptomatická a podpůrná, s malou šancí na úplné uzdravení. Nejlepší prevencí je proto Vašeho psa naočkovat již v šesti či osmi týdnech a pak co tři týdny přeočkovávat až do věku čtrnácti až šestnácti týdnů.

4 / 17


Infekční hepatitida:

Infekční hepatitida je virové onemocnění. Virus se šíří hlavně mezi psy mladšími jak jeden rok (nejvážněji probíhají u štěňat od narození do věku tří týdnů), a to sekrety z nosu a tlamy. Poté, co se virus pomnoží, proniká hlavně do tkáně jater a stěny cév, ledvin a oka. Virus může několik měsíců po infekci přežívat v ledvinách. Klinickými příznaky jsou: horečka, zvýšená srdeční frekvence, zvětšené mandle, kašel spojený se zánětem průdušek a plic, otok hlavy a krku. Během zotavení se pak rozvíjí zákal rohovky. Diagnóza je stanovena na základě hematologického vyšetření krve, defektů srážení krve, postmortálně při pitvě, biopsií jater a izolací viru. Léčba je podpůrná, lze užít i antivirotika. Zvířata, která se uzdraví jsou predisponována ke vzniku jaterní fibrózy. U štěňat je prognóza špatná. Prevencí je očkování štěňat, které lze provést již v šesti týdnech a důsledná chovatelská opatření během odchovu štěňat.

Parvoviróza:

Parvoviróza je virové infekční onemocnění střeva. Nejčastěji se vyskytuje u neočkovaných štěňat. Možnost infekce závisí na stavu imunitního systému psa, věku, virulenci viru a přítomnosti jiných onemocnění či parazitóz ve střevě. K tomuto onemocnění jsou vnímavější dobrmani, rotvajleři, labradoři, pitbulové a němečtí ovčáčtí psi. Onemocnění vzniká tak, že virus ničí střevní sliznici. Následně vzniká průjem (může být i nemusí), zvracení, dehydratace, nechutenství, krvácení do střeva. Může se také rozvinout septický šok. Onemocnění je bez adekvátní agresivní léčby smrtelné. Pokud pacient přežije první čtyři dny onemocnění, je prognóza dobrá. Léčba je podpůrná, je nutné zavést nitrožilní kanylu a dodávat pacientovi tekutiny, obvykle jsou nasazena antibiotika. Následně pacient dostává dietu. Nejlepší prevencí tohoto onemocnění je očkování štěňat již od šestého nebo osmého týdne věku až do čtrnáctého až šestnáctého týdne věku.

Leptospiróza:

Leptospiróza je infekční onemocnění, které způsobují bakterie rodu Leptospira. Toto onemocnění primárně postihuje ledviny, játra a plíce. Potíž je v tom, že původce leptospirózy je vylučován močí potkanů a krys. Ti jsou tedy přirozenými zdroji tohoto onemocnění. Nejhorší situace pak nastává při záplavách, kdy voda zatopí potkaní doupata, vyplaví staré sklepy,

5 / 17


budovy a kanály, a tak se kontaminuje. Zvířata, ale i lidé jsou v těchto obdobích ve zvýšeném riziku nakažení tímto onemocněním. Vyšší riziko onemocnění leptospirózou je také u samců, psů ve středním věku, pracovních plemen a kříženců. Bakterie se do těla dostávají buď různými oděrkami a ránami nebo neporušenou sliznicí. Dále se do těla dostává kousnými zraněními, přes placentu, pozřením kontaminovaných tkání, vody, podestýlky, krmiva a dalších kontaminovaných věcí. Toto onemocnění se projevuje útlumem, bolestí svalstva, zrychleným dýcháním a zvracením, horečkou, krváceninami na sliznicích, krví ve stolici, krvácením z nosu. Peraktuní forma leptospirózy trvá několik hodin až dní a končí smrtí ještě předtím, než dojde k projevu postižení ledvin a jater. U akutní formy se mohou objevit výše zmíněné příznaky plus navíc tvorba tekutiny v břiše, ztráta hmotnosti, postižení jater (projeví se žloutenkou, zvracením, průjmem, nervovými příznaky) a ledvin (nadměrné močení a pití). Perakutní forma probíhá tak rychle, že léčba není možná. Akutní forma je řešena hospitalizací pacienta, infuzní terapií a vysokými dávkami antibiotik.

Velkou výhodou je, že proti leptospiróze lze očkovat. Vakcinace začíná od desátého týdne věku štěněte a po třech týdnech proběhne revakcinace. Další revakcinace jsou pak každoroční. Pro psy s vyšším rizikem nakažení existují vakcíny proti více druhům leptospir (např. Biocan L nebo od roku 2013 i Nobivac Lepto).

Tetanus:

Tetanus je způsoben bakterií Clostridium tetani. Tato bakterie je přirozeně přítomna v půdě, hnijícím materiálu, atd. Na onemocnění tetanem jsou vnímavější ovčácká plemena než ostatní psi. Bakterie je v prostředí přítomna ve formě spór, což jsou velmi odolné schránky, ve kterých virus čeká na vhodné prostředí. Takovým vhodným prostředím je hluboká rána – například po vypadlém mléčném zubu, bodné a řezné rány, aj. V takové ráně vzniká ideální prostředí pro virus, jelikož tam není přístup kyslíku. Pak dojde k přeměně spóry na vegetativní formu a dochází k produkci toxinu (tetanospasmin).

Klinické příznaky se objevují tři až dvacet dní po infekci či zranění. Příznaky jsou: strnulá chůze, vzpřímené ušní boltce, napnutý ocas, stahy tvářových svalů, ztuhlost šíje a žvýkačů. Příznaky mohu být vážnější v okolí místa zranění. V pokročilých stádiích onemocnění pak zvíře padá, mlátí nataženými končetinami v křečích a má křečovitě zakloněnou hlavu. Záchvaty křečí se střídají s periodami klidu. Jak nemoc postupuje, záchvat křečí pak vyvolá jakýkoliv hlasitější zvuk, rozsvícení světla, atd. Při záchvatu křečí často zvíře umírá na udušení.

6 / 17


Léčba spočívá v důkladném vyčištění, případně znovuotevření rány, aplikaci antibiotik, neutralizaci toxinu specifickým antitoxinem a intenzívní podpůrnou léčbou. Čím dříve je onemocnění zachyceno, tím vyšší pravděpodobnost je, že se pacient bez následků uzdraví. V pokročilých stádiích je možnost hospitalizovat zvíře ve speciálních vypolstrovaných boxech, aby bylo minimalizováno riziko vzniku dalších záchvatů. V takových případech je však šance na vyléčení bez následků již malá.

Nejlepší prevencí je proto očkování proti tetanu již od desátého týdne věku. U štěňat všech plemen alespoň do doby, než dojde k výměně zubů, ovčácká, pracovní a lovecká plemena by měla být očkována rutinně.

Vzteklina:

Vzteklina je infekční virové onemocnění. Na našem území se již téměř nevyskytuje. Ovšem díky migraci lišek a ostatních drobných savců zde samozřejmě riziko nakažení existuje. Ze zákona je povinnost každého majitele psa nechat jej v období od tří do šesti měsíců věku naočkovat. Přeočkování je prováděno v závislosti na užité vakcíně, a to buď každoročně nebo jednou za dva až tři roky. Vzteklina je, stejně jako leptospiróza, přenosná i na lidi. K nákaze dochází kousnutím nemocným zvířetem, které vylučuje virus ve slinách. Vzteklina má tichou a zuřivou formu. Zuřivá se dále dělí na stádium prodromální, excitační a paralytické. Během tiché formy dochází k vylučování viru slinami do prostředí, probíhá jinak bez příznaků. Tato forma se u psů vyskytuje výjimečně. Ve stádiu prodromálním zuřivé formy vztekliny zvíře ztrácí plachost, zdá se apatické, může mít snížený apetit, sliní, atd. Již na začátku této formy je zvíře infekční – vylučuje virus ve velkém množství slinami. Toto stádium trvá cca 5 dní. Následuje excitační stádium, kdy je zvíře velmi agresivní, napadá vše v okolí, sebezraňuje se, má nervové příznaky, rozšířené zornice, atd. Paralytická forma je konečným stádiem, dochází ke změně hlasu, obtížnému kousání a polykání, atd. Pokud zvíře přežije excitační stádium, zpravidla v paralytickém umírá. Na rozdíl od lidí, postižená zvířata netrpí hydrofobií – strachem z vody.

Pokud je podezření na onemocnění vzteklinou, její průkaz je možný pouze po smrti pacienta. Je

7 / 17


nutné podotknout, že veterinární lékař má právo při podezření na nakažení vzteklinou dotyčného psa ihned utratit. Diagnostika se pak provádí specifickými metodami z nervové tkáně nemocného psa.

Pokud dojde k pokousání Vás či Vašeho psa jiným psem, je vždy nutné zajistit, aby jeho majitel prokázal, zda je pes očkován proti vzteklině a první a pátý den po pokousání se dostavil na prohlídku u veterinárního lékaře, který o těchto vyšetřeních vede záznam a vystaví protokol.

Prevencí nákazy tímto onemocněním je jednoznačně pravidelné očkování Vašeho psa proti vzteklině. Důležité také je nesahat na volně žijící zvířata. Pokud by Vás volně žijící zvíře pokousalo a Vy jej nemůžete zajistit, navštivte neprodleně svého ošetřujícího lékaře nebo vyhledejte pohotovostní službu. Pravděpodobnost, že byste však onemocněli vzteklinou, je na našem území téměř nulová. 1. 3)Parazitózy:

Parazitózy dělíme na vnější (ektoparazitózy) a vnitřní (endoparazitózy)

Vnější:

Blechy:

Zablešení je velmi nepříjemné jak pro Vašeho psa, tak pro Vás. Blecha psí parazituje v srsti psů, množí se v ní a saje krev a tkáňový mok. Vylučuje malé černé exkrementy. Nejčastěji parazitují v oblasti zádě na bázi ocasu a na krku. Jejich činnost vyvolává svědění, Váš pes se od blechy může nakazit i tasemnicí. V případě výrazného zablešení může dojít až k chudokrevnosti. Velmi častým jevem u psů je také alergická reakce na sliny blech. Ta se projevuje úporným svěděním, hlavně v oblasti kořene ocasu a beder, které může vést až k jeho rozkousání či rozškrábání na krev.

Pokud se chcete efektivně zbavit blech, je nutné ošetřit psa vhodným antiparazitárním

8 / 17


přípravkem, tímto také ošetřit jeho pelech, boudu, všechna místa, kde se pohyboval důkladně vyčistit, věci vyprat. Čím důkladněji tyto prostory vyčistíte, tím vyšší pravděpodobnost je, že se blech nadobro zbavíte. Je vhodné psa po odblešení také odčervit.

Demodikóza:

Demodikóza je závažná parazitóza, kterou způsobuje trudník psí. Pes se jím může infikovat již jako štěně přímým stykem s matkou. U dospělých pak propuknutí demodikózy závisí na stavu imunitního systému (projeví se hlavně u jedinců se slabou imunitou). Demodikóza je primárně nesvědivé onemocnění. Demedex parazituje hluboko v kůži v mazových váčcích chlupových folikulů a živí se mazem. Na kůži se tvoří ložiska bez chlupů, kterých postupně přibývá. Pokud tento stav zůstane bez povšimnutí a nebo dojde k jakémukoliv snížení imunity, může se rychle demodikóza rozšířit a vytvořit tzv. generalizovanou formu, kdy je již kůže pokryta krustami, může být rozpraskaná, z prasklin pak vytéká hnis a krev. Dojde k sekundární kontaminaci bakteriemi a vzniká septický stav. Ten pak může končit i smrtí.

Diagnostika probíhá pořízením kožního seškrabu z okrajů kožních lézí, seškrab musí být hluboký a kůže při seškrabu musí být stlačena, aby došlo k vyprázdnění mazových váčků. Poté je jeho přítomnost potvrzena či vyloučena mikroskopickým vyšetřením. Léčba demodikózy je v prvotním stádiu jednoduchá, probíhá aplikací vhodného ektoparazitika. Pokud dojde ke generalizované formě, pak musí být léčba intenzívní a bývá dlouhodobá.

Nejlepší prevencí je používat vhodná ektoparazitika a v případě, že chcete mít psa pro chovné účely si zjistit, zda se v chovu tato parazitóza nevyskytla (genetická predispozice).

Svrab tělový:

Svrab, lidově prašivina, je parazitóza, kterou způsobuje zákožka svrabová. Tento parazit žije v kůži, vrtá chodbičky a saje tkáňový mok. Páří se na kůži. Vlivem zákožek se na kůži tvoří ložiska bez chlupů se suchou, mnohdy rozpraskanou kůží. přítomnost zákožek vyvolává svědění. Pokud je tato parazitóza ponechána bez léčby, může dojít k masivní invazi zákožek, což má za následek ztrátu chlupů téměř na celém těle, zbude jen suchá, rozpraskaná kůže. Jestliže dojde k sekundární bakteriální infekci, pak se vytvoří hnisavý zánět kůže. Léčba spočívá v provedení kožního seškrabu a při mikroskopickém vyšetření se prokáže původce.

9 / 17


Pak lze aplikovat vhodné ektoparazitikum. Prevencí je zamezit kontaktu Vašeho psa hlavně s volně žijícími a toulavými psy. Zákožka svrabová je druhově specifická, proto ji Váš pes může chytit od jiného psa, lišky či ostatních psovitých šelem. Pozor, tuto zákožku může pes přenést i na Vás.

Svrab ušní:

Ušní svrab způsobuje také zákožka, ovšem jiný její druh. Na rozdíl od tělového svrabu není původce ušního svrabu druhově specifický. Proto se jím Váš pes může nakazit třeba od kočky. Původci ušního svrabu parazitují na kůži zevního zvukovodu. Živí se tkáňovým mokem. Jejich činností vzniká velké množství černě zbarveného mazu – vypadá jako kávový lógr. Uši postiženého psa jsou citlivé, pes stále třepe hlavou a uši či ucho si drbe. Diagnostika probíhá provedením výtěru z postiženého ucha, který je pak podroben mikroskopickému vyšetření. K léčbě jsou poté užívána antiparazitika. Ušním svrabem může onemocnět i člověk.

Dravčíci:

Dravčíci patří mezi roztoče, stejně jako trudník, zákožky a klíšťata. Tento parazit žije na kůži. Proto je tato parazitóza lehce diagnostikovatelná. Dravčíci sají tkáňový mok a lymfu. Jejich činností vzniká svědění. Vajíčka lepí na chlupy, ta pak odpadávají a jsou zdrojem infekce. Diagnostika probíhá podobně jako u svrabu s tím rozdílem, že kožní seškrab se dělá jen z povrchu kůže, nikoliv z hloubky kůže. Tohoto parazita se lze zbavit vhodným ektoparazitikem.

Klíšťata:

Klíště obecné všichni dobře známe. Parazitují všechna vývojová stádia, živí se krví. Klíště je

10 / 17


přenašečem klíšťové encefalitidy a lymeské boreliózy. Klíště rádo obývá louky s vysokou trávou a lesy s nízkým podrostem, nyní se však vyskytuje plošně. Proti klíšťatům je k dispozici celá řada antiparazitik v různých formách (pipety, obojky, postřiky). Pokud u svého psa najdete přisáté klíště, postup je následující: je vhodné zakoupit u veterinárního lékaře pinzetu pro tento účel vyráběnou; pinzetou uchopte klíště a vytočte jej (je jedno, jestli budete točit proti či po směru hodinových ručiček); místo, kde bylo klíště přisáté vydezinfikujte nejlépe dezinfekčním roztokem s jódem (Betadine). Může se stát, že se Vám povede klíště přetrhnout. Poté je nejlepší dlouho neotálet a navštívit veterinárního lékaře. Po manipulaci s klíštětem si dobře umyjte ruce.

Vnitřní:

Vnitřní parazité se dělí na ploché a oblé červy.

Ploší červi:

Tasemnice psí:

Tasemnice psí je parazit, žijící ve střevě. Jejím mezihostitelem je blecha a všenka, definitivním hostitelem je pes, kočka a klidně i člověk. Pes se nakazí pozřením mezihostitele. Tělo tasemnice sestává z jednotlivých článků, články obsahují vajíčka. Z definitivního hostitele (v našem případě pes) články odcházejí s trusem do vnějšího prostředí. Články jsou viditelné okem a vypadají jako rýže. Tasemnice je přisátá na stěnu střeva a odebírá svému hostiteli živiny. Může takhle bez potíží parazitovat roky. Příznaky jsou: hubnutí, při opravdu velké invazi tasemnic pak i ucpání střeva. Diagnostika se provádí koprologickým vyšetřením trusu. Na tasemnici psí účinkuje řada tablet na odčervení. Prevencí je zamezit invazi blech používáním antiektoparazitik.

Poznámka: při cestování do některých zemí EU je vyžadováno ošetření proti echinokokóze. Echinokokózu způsobuje tasemnice Echinococcus granulosus. Tato tasemnice se vyskytuje i u nás. Mezihostitelem je široký okruh zvířat a bohužel i člověk. Mezihostitel se nakazí pozřením infikovaného materiálu (syrové maso, trus, aj.). Primárně pak echinokokus parazituje ve střevě, články, které odcházejí trusem však nejsou okem viditelné. U člověka pak dochází k tomu, že se larvy dostávají do jater a jiných tkání a tvoří klidová stádia – cysty. Tyto cysty pak mohou

11 / 17


vytvořit hrozen, který může být velký jako dětská hlava. Takové případy se řeší podobně jako nádorová onemocnění.

Diagnostika této tasemnice se provádí vyšetřením trusu psa. Léčbou a zároveň i prevencí této parazitózy je pravidelné odčervování psů. Doporučuje se také nekrmit psy syrovým masem.

Oblí červi:

Škrkavky:

Škrkavky jsou častým parazitárním onemocněním psů a koček. Pes se nakazí buď pozřením vajíček škrkavek nebo jako štěně i přes placentu od matky. Vajíčka se po pozření dostávají do střeva, kde se z nich vylíhnou larvy, které se přes stěnu střeva dostávají do různých orgánů a tkání. Tato migrace škrkavek může způsobit poškození různých orgánů (nejčastěji játra a plíce). Po uskutečnění migrace se larvy vracejí do střeva kde, už jako dospělci, parazitují a vylučují vajíčka, která odcházejí s trusem ven z těla. Příznaky této parazitózy jsou: u štěňat především zaostávání v růstu a nafouklé bříško, dále pak průjmy, nekvalitní srst, atd. Pokud je invaze škrkavek silná, mohou tito parazité ucpat žlučovody nebo i střevo. Diagnostika se provádí vyšetřením trusu a nálezem dospělců či vajíček. Léčba se provádí opakovaným podáváním tablet na odčervení. Také doporučujeme odčervit fenu týden před nakrytím a následně týden před porodem. Štěňata pak odčervujeme 2., 4., 6., 8., 10., 12. týden. Poté jednou měsíčně do věku půl roku a od půl roku jednou za půl roku (pokud se pes pohybuje v prostředí s vyšším rizikem, pak lze odčervovat každé 3 – 4 měsíce). Tablety proti vnitřním parazitům doporučujeme střídat, aby u parazitů nevznikala rezistence.

Ostatní vnitřní parazité:

Vlasovci (Trichuris spp.)

Pes se vlasovcem nakazí pozřením jeho vajíček, dospělci vlasovce se pak zavrtají do stěny tlustého a slepého střeva a mohou způsobovat zánět, krvácení a ztrátu bílkovin. Při masivní invazi pak může vzniknout nedostatek sodíku v krvi a nadbytek draslíku. Nedostatek sodíku

12 / 17


může způsobovat záchvaty. Vlasovci se diagnostikují vyšetřením trusu. Léčba se provádí vhodnými tabletami proti vnitřním parazitům.

Kokcidióza (Isospora spp.)

Kokcidiózou onemocní především štěňata, která pozřou infekční vajíčka. Kokcidie ničí střevní sliznici. Hlavním příznakem této parazitózy je průjem, ve kterém může být i krev. Diagnostika probíhá průkazem vajíček v trusu psa. Léčba se provádí antikokcidiky, mnohdy je zapotřebí léčbu prodloužit a pravidelně trus vyšetřovat, než se podaří kokcidie zlikvidovat.

Giardióza

Giardiózu způsobuje parazit Giardia intestinalis, česky lamblie střevní. Lamblie je prvok. Pes se nakazí pozřením vajíček z kontaminovaného prostředí či vody. Giardiózou mohou onemocnět i lidé (způsobuje u nich poruchy jater). Příznakem je lehký či těžký průjem bez krve a hlenu. Může se objevit ztráta hmotnosti. Diagnostika se provádí vyšetřením stolice a dalšími metodami. Léčba se provádí antiprotozoiky. 1. 4)ostatní:

Zvracení:

Zvracení je u psů do jisté míry přirozený jev. Dostavuje se při poruchách trávení, překyselení žaludku, otravách, infekcích, stresu, po příjmu špatně stravitelné či zkažené potravy, při alergiích, atd. Pokud je však opakované, je třeba uvědomit si pár skutečností:

- pokud je to možné, odstraníme příčinu zvracení

- lehké případy se dají řešit hladovkou a zpravidla nevyžadují další léčbu

13 / 17


- hladovka: dospělý pes 24 – 48 hodin

štěňata max. 2 – 3 hodiny

- u štěňat může při zvracení lehce nastat dehydratace, proto je vhodné konzultovat stav s veterinárním lékařem

- pokud je zvracení opakované, úporné, s příměsí krve, provázené průjmem nebo se u psa objeví další příznaky (poruchy vědomí, třes, bolestivost břicha, potíže s dýcháním a polykáním) pak navštivte neprodleně veterinárního lékaře

- tekutiny: na začátku zkusíme podat jen pár polévkových lžic, pokud pes nezvrací, můžeme postupně tekutiny pomalu přidávat (podáváme např. mírně osolený heřmánkový čaj, mírně osolenou převařenou vodu nebo rehydratační roztok)

- dieta: několikrát denně malé množství potravy – uvařené (drůbeží maso s rýží, případně s mrkví) nebo lze koupit hotovou dietu (např. Hill´s i/d)

Průjem:

Průjem se může dostavit při infekčních onemocněních, otravách, po pozření olejů a tuků, při bakteriálním přerůstání ve střevě, při poruchách trávení, u alergií a autoimunitních onemocněních, parazitózách, atd.

- pokud je to možné, odstraníme příčinu průjmu (např. zkažené krmivo)

14 / 17


- lehké případy lze řešit hladovkou, v případě těžkého průjmu, průjmu s hlenem a krví doporučujeme navštívit veterinárního lékaře

- hladovka: u dospělého psa 24 hodin u štěňat je hladovka jen krátká (max. 2 – 3 hodiny), u štěňat hrozí dehydratace dříve než u dospělého psa, proto doporučujeme navštívit veterinárního lékaře

- tekutiny: zpočátku jen pár polévkových lžic, pokud pes nezvrací či se nedostaví opět průjem, můžeme postupně tekutiny přidávat (podáváme mírně osolený heřmánkový čaj, mírně osolenou převařenou vodu nebo rehydratační roztok)

- pokud je ve stolici krev, po návštěvě veterinárního lékaře vysadíme stávající krmivo a nasazujeme dietu (klinickou či vařenou) s jiným zdrojem bílkoviny

- dieta: několikrát denně malé množství krmení – uvařené, bez tuku (drůbeží maso s rýží a vařenou mrkví) nebo lze zakoupit již hotové diety (Hill´s i/d). Množství krmení se postupně zvyšuje. Ideální je přidávat probiotika (úprava střevní mikroflóry).

- parazité ve stolici: zjišťují se ze směsného vzorku trusu sbíraného po dobu tří dnů, léčba je prováděna odčervovací kůrou, kdy se podává 4 dny po sobě odčervovací tablety, pasty, jednorázové ampule – vždy dle hmotnosti pacienta

Otrava antikoagulačními rodenticidy:

Antikoagulační rodenticidy jsou látky, které se využívají na hubení hlodavců. Principem účinku je blokáda kaskády srážení krve. Zvíře, které přípravek pozře pak umírá na vnitřní krvácení a nebo vykrvácí z banálních zranění.

V případě, že Váš pes pozře takový jed, neprodleně vyhledejte veterinárního lékaře a nezapomeňte vzít s sebou obal od přípravku! Pokud nemůžete sehnat veterinárního lékaře,

15 / 17


můžete se pokusit vyvolat zvracení naředěným roztokem peroxidu vodíku (3% roztok naředit 1:1 vodou). Je však nutné veterináře určitě vyhledat.

Léčba se provádí podáváním vitamínu K, případně v pokročilých stádiích i transfuzí krve a infuzní léčbou.

Prevence: nepoužívejte tyto přípravky v místech, kde se pohybují psi, kočky a děti!

Otrava metaldehydem – moluskocidy:

Moluskocidy jsou látky, kterými se hubí plži. U nás je nejznámější Vanish, ale je jich celá řada. Metaldehyd způsobuje křeče, případně po delší době selhání jater. Nevýhodou je, že granulky moluskocidů psi rádi konzumují. Pokud se stane, že Váš pes tento jed pozře, ihned vyhledejte veterinárního lékaře a nezapomeňte s sebou vzít obal od přípravku. Jak bylo již řečeno, tento jed způsobuje křeče. Křeče se pak řeší podobně jako např. epileptické záchvaty. Pokud nemůžete sehnat veterinárního lékaře, můžete se pokusit u psa vyvolat zvracení podáním zředěného 3% peroxidu vodíku (3% peroxid ředit 1:1 s vodou).

Jestliže křeče ustanou, není stále vyhráno, jelikož metaldehyd výrazně poškozuje játra.

Prevence: nepoužívejte tyto přípravky v místech, kde se pohybují psi, kočky a děti!

Otrava nesteroidními protizánětlivými léky (NSAIDs):

Mezi nesteroidní protizánětlivé léky patří všeobecně známý Ibalgin, Paralen, Acylpyrin, Modafen, Ibumax, atd. K otravám nejčastěji dochází, když jsou tyto léky nevhodně skladovány a

16 / 17


pes se k nim může dostat. K otravě stačí, když pes pozře pár tablet, u malých psů i jednu. Dále k otravám dochází z neznalosti majitelů, kteří v zájmu ulevit mazlíkovi od bolesti jemu takovou tabletu (nebo tablety) podají.

NSAIDs při dlouhodobém podávání nebo při předávkování působí na sliznici žaludku, kde vznikají eroze a vředy. Dochází ke zvracení, bolesti břicha, krvácení do trávicího traktu. Na NSAIDs jsou také citlivá játra a ledviny. Při předávkování hrozí jejich trvalé a nevratné poškození. Tato otrava může končit i smrtí.

Pokud zjistíte, že Váš pes pozřel třeba i jednu tabletu protizánětlivého léku pro lidi, neprodleně vyhledejte veterinárního lékaře. Jestliže se k lékaři nemůžete dostat, pak můžete zkusit vyvolat u psa zvracení podáním ředěného 3% roztoku peroxidu vodíku 1:1 s vodou.

Prevence: nenechávejte protizánětlivé léky volně ležet. Nikdy svému psovi nepodávejte léky bez vědomí veterinárního lékaře, natož pak lidské léky.

17 / 17

Onemocnění, která mohou Vaše psa postihnout, lze rozdělit na několik druhů:

Recommend Documents