2/2010
t h g i S On
rrata e f a i g V n i k k e T Tr H V a k risti u T í v ezect l o r o H
Výstup na Kněhyni 11. ročník tradičního výstupu Dobývání K2 Expedice dorazily do BC a zdolaly první metry hory hor
TES T
Kněhyňská jeskyně Mohutný masiv Kněhyně skrývá pozoruhodné tajemství Martin Gavlas Rozhovor se zakladatelem a hlavním vedoucím Horského klubu. Kam bude oddíl směřovat?
Obsah
Informujte se o možnostech členství v Českém horolezeckém svazu nebo Oesterreichischer Alpenverein pro rok 2011 přímo v našem oddíle.
Aktuality:
Téma:
Test:
Výstup na Kněhyni
Kněhyňská jeskyně
Batoh Deuter Guide
Dobývání K2
Navštívili jsme:
Rozhovor:
8. ročník MFOF
Martin Gavlas
11. ročník výstupu na Kněhyni Okolí vrcholu Kněhyně poskytuje svým návštěvníkům nezapomenutelné výhledy na Beskydy.
Otestovali jsme Top model batohu od Deuteru Jak dopadl vlajkový model Deuter Guide v uživatelském testu?
Navštívili jsme 8. ročník MFOF Přehlídka skvělých sportovních a cestovatelských filmů nebo totální propadák?
Aktuality
VÝSTUP NA KNĚHYNI
Před jedenácti lety začala skupinka nadšenců z HK vždy 17. listopadu chodit na Kněhyni. Vrchol, který nepatří mezi turisty k nejvyhledávanějším v Beskydech. I když na vrcholu není výčep, tak má svým návštěvníkům co nabídnout.
Je středa 17. listopadu šest hodin ráno a já mám stále půlnoc. Ze snu mě vytrhne pronikavý, tolik nenáviděný zvuk budíku, který pořád dokola opakuje “Alešku chlapče můj vstávej, čeká tě krásný den” při pohledu z okna je mi jasné, že s tím pěkným dnem to tak horké nebude. Venku je smogu jak v Pekingu, zima a sichravo. První myšlenka, která mě napadla byla, zda-li někdo dorazí na nádraží, kde máme sraz a odkud vyrážíme na již jedenáctý ročník tradičního výstupu na Kněhyni. V sedm hodin ráno se blížím k nádraží,
kde k mému úžasu čekají čtyři děti. Z dálky je vidět, že koncentrace cukru v jejich krvi je nad hranicí normálu. Jejich elán a energii bych chtěl mít. Je sedm hodin a deset minut a jako obvykle chybí můj kolega vedoucí Martin Kempa alias Medvěd. Nervózně se dívám na hodinky a vyhlížím další účastníky výšlapu. Během několika minut se z mlhy vynořují dobře známé siluety. Nakonec nás je dohromady třináct plus pes. Teď můžeme vyrazit do Kunčic pod Ondřejníkem. Z Kunčic jsme se vydali po zelené turistické značce směrem
Aktuality předchozí ročníky. Pak jsme udělali vrcholové foto, které nesmí nikdy chybět a vydali jsme se zpět k nádraží po žluté značce. Po několika desítkách výškových metrů jsme se opět ocitli zahalení v mlze. Cestou k nádraží jsme se zastavili na polívku a Kofolu v malebné restauraci v podhůří Beskyd. I přes počáteční nepřízeň počasí jsme si výlet patřičně užili. Snad bude o další akci mezi dětmi větší zájem. k sedlu Tanečnice. Hned ze začátku jsme nasadili dobré tempo a cesta rychla utíkala. Po nějaké době jsme se dostali nad hranici smogu a na nás vykoukla azurová obloha. Tak to obvykle bývá, když si myslíte, že celý den bude ošklivo a nebudete potřebocat sluneční brýle. Po zbytek cesty k vytouženému cíli nám svítilo slunce do zad. Udělalo se příjemné teplo a mnozí se rozhodli shodit pár vrstev oblečení. Farmaceutické společnosti budou mít v několika nadcházejících dnech zajištěný příjem. Vystoupali jsme dlouhým, ale příjemným stoupáním do sedla Tanečnice odkud jsme se vydali po červené na Čertův mlýn. Po pár stovkách metrů jsme čelili výživnému prudkému stoupání na Čertův mlýn. Během výstupu na Čertův mlýn se nám naskytl pěkný pohled na okolní kopce zahalené v mlžném oparu. Vypadaly jako malé ostrovy v Paci-
fiku obklopené nekonečným oceánem. Na Čertův mlýn jako první vystoupali Petr a Filip (hladina cukru v krvi evidentně klesla pod kritickou úroveň). Z Čertova mlýna je to k vrcholu Kněhyně co by kamenem dohodil. Sbalili jsme svačiny a vyrazili na cestu. Po několika minutách pochodu se nám naskytl pěkný pohled na sluncem ozářený vrchol Kněhyně. Na vrcholu jsme se zapsali do vrcholové knížky a zavzpomínali na
Aleš Hradečný
Aktuality
Dobývání K2 (8611 m.n.m.) Označením “hora hor” se může pyšnit druhá nejvyšší hora světa K2. Patří k technicky nejnáročnějším a při jejím zdolávání zemřely desítky horolezců. Podaří se i nám zapsat své jména do seznamu úspěšných?
V rámci letošní celoroční hry se pokusí členové HK o dobytí vrcholu jedné z nejnebezpečnějších hor světa K2. O vrchol se pokoušejí tři expedice (USA, Česká, Slovenská). Expedice soupeří mezi sebou, ale občas musejí spolupracovat. K tomu aby jejich členové stanuli na vrcholu musejí expedice plnit nejrůznější úkoly v pestré škále obtížnosti. Podle toho, jak se jim podaří úkoly splnit obdrží potřebné předměty a výškové metry. K2 je rozdělena do několika úrovní a pro postup do další úrovně je potřeba nasbírat určité předměty a vystoupat předem daný počet metrů. Metry je možné získat i za to když děti vylezou se svými rodiči na nějaké kopec. Výstupem na Kněhyni, který se uskutečnil
17. listopadu založily expedice své Base Campy a získaly první metry. Expedice USA po založení BC vyrazila vstříc k vrcholu. S vypětím všech sil se ji podařilo zdolat prvních sto metrů a tím se dostala do vedení. Před čechy a slováky
mají američané náskok několik desítek mětrů. Slovenská expedice zatím zdolala pouhých padesát metrů. Češi zaostávají ze všech nejvíc. Po založení BC zdolali slabých dvacet metrů. Na vedoucí USA tedy ztrácejí osmdesát metrů. Může se zdát, že náskok USA smažou jen těžko, ale při výstupu na
K2 mohou i ti nejlepší borci udělat osudnou chybu a ztratit své vedení. Podle informací pákistánského meteorologického ústavu se blíží ke Karakoramu silná bouřka. To znamená, že výstup stěnou K2 se může nečekaně zdramatizovat. Průběh výstupu jednotlivých expedic můžete sledovat na výstupové mapě v klubovně HK nebo v našem měsíčníků On Sight, který je hlavním mediálním partnerem expedic. Aleš Hradečný
Navštívili jsme
Reportáž z 8. ročníku Mezinárodního festivalu outdoorových filmů
MFOF navštěvuji pravidelně už od 2. ročníku. Na letošní ročník jsem se opravdu těšil, protože programová nabídka mě zaujala. To jsem ještě netušil jaké hrozné překvapení mě čeká. Na stránkách pořadatelů jsem si s půl ročním předstihem vybral termín, v který festival navštívím. Rozhodl jsem se jít 19.11. od 17:30 a od 20:00. V prvním filmovém bloku bylo pět filmů: Návrat do bílé samoty; Hory, kde lidé mluví s bohy - Garwalské Himaláje; Na cestě po jižním Kivu; Extrémní Aljaška; Rozhoupaný svět Rudolfa Krautschneidera. Po čtvrtém shlédnutí stejného reklamního bloku v úvodu jsem hledal něco, čím bych spáchal sebevraždu. Bohužel jsem nic nenašel a tak jsem musel přetrpět dokola opakovaný stejný reklamní blok. Čtyři z pěti filmů byly natočeny v produkci ČT. Proč mám na festivalu platit vstupné za film, který jsem před půl rokem viděl zdarma ve vysílání ČT? Navíc obrazová kvalita byla otřesná, připomínala kinorip. Vytržením z agónie pro
mě byl film o českých freestylových lyžařích na Aljašce. Bohužel hned po něm následoval film o nejlepším českém mořeplavci panu Rudolfu Krautschneiderovi. Musím uznat, že tento film nebyl tak hrozný, jako ty předchozí, ale dvakrát ho vidět nechci. Po dvou hodinách jsem se šel znechucený osvěžit do předsálí. Pak jsem nastoupil druhý filmový blok. Opět jsem shlédnul ten samý reklamní blok. V druhém filmovém bloku byly představeny tři filmy: Brahmaputra; No.9 - Manaslu 8163; Krokem, jezerem, ledem. První film vyprávěl o českých rafťácích na indické řece Brahmaputře. K mému úžasu byl tento film přesným opakem předchozích filmů v prvním bloku. Byl svižný, rychylý, zajímavý. Přesně takový na jaký jsem se těšil. Za zmínku jistě stojí, že společně s čechy se po Brahmaputře plavili i indové. Indická výprava, ale nenašla odvahu sjíždět nebezpečné peřeje a tak dokončila výpravu na korbě náklaďáku. Indické média, ale otiskly opačnou zprávu, kde uvedly, že česká výprava
Navštívili jsme řeku nesjela a že indická výprava podala heroický výkon. Laťku zvedl i druhý film vyprávějící o Radku Jarošovi a jeho výstupu na Manaslu. Film byl natočený tak aby zaujal i nejnáročnějšího diváka. Ze všech prezentovaných filmů nabídl velmi pěkné zpracování pro Vás připravuje doprovodných grafických prvků. V průběhu Radkova výstupu zahynulo několik významných českých, ale i polských horolezců. I přes tyto špatné zprávy se Radek přenesl a vystoupil na vrchol Manaslu. Zapsal si tak další osmu do svého dlouhého seznamu a opět se kousek přiblížil k vysněnému cíli, zdolat všechny osmy světa.Třetí film o přechodu zamrzlého jezera Bližší informace na našem webu Bajkal českými polárníky Václavem Sůrou horskyklubfm.webzdarma.cz a Pavlem Blažkem stylem unassisted (bez zajištění podpory z venčí) rovněž nabídl zajímavou podívanou. Mnoho lidí si myslelo, že půjde o stereotypní podívanou, kde každý den bude zobrazován pochod nekonečnou zmrzlou plání. Ale to byl omyl. Film se postupně rozvinul a vyprávěl o souboji dvou mužů s přírodou, který nakonec skončil pro naše sportovce úspěchem. Po letošním ročníku jsem se rozhodl, že další ročník už vynechám. Kvalita vysílaných filmů je rok od roku horší a ani letos nechyběly technické potíže na straně pořadatelů. Chápu, že při tak rozsáhlém projektu se problémy vždy najdou, ale pokud jde o 8. ročník, tak je nepříjatelné aby se jednalo o problémy s promítacím zařízením.
HORSKÝ KLUB VÁNOČNÍ POHÁR V LEZENÍ 27.12.10 od 8:30
Aleš Hradečný
Rozhovor
Martin Gavlas Martin se narodil 7. září 1965. Původní profesí je kovář. Kovařině se věnuje i v dnešní době. Jeho výrobky můžete vidět na různých hradních slavnostech po celém kraji. Dnes pracuje jako pedagog ve středisku volného času Klíč, kde vede horolezecký oddíl Horský klub Frýdek Místek.
Jaké jsou tvé největší horolezecké úspěchy? Na první pohled jednoduchá otázka. Nabízí se přímo vychrlit množství hor a jednotlivých cest. Avšak ... Největším úspěchem v mé horolezecké činnosti je skutečnost, že zatím všichni, z toho množství lidí, kterým jsem kdy ukázal jak se navázat se na lano a se kterýma se nám pak společně podařilo pootevřít dvířka k poznání tajemství vertikálního cítění světa, žijí a jsou zdrávi. V době kdy jsme zakládali oddíl se ještě docela často říkávalo: „Znám hodně dobrých horolezců, ale starých horolezců znám jen několik.“ (pro ty méně sečtělé = tragické nehody při lezení = úmrtí či trvalá invalidita lezců). Pokud zmíněnou větu už na bouldrech, stěnách, ska-
lách, horách, v hospodách ani doma neslýcháte anebo jste ji teď četli vůbec poprvé, podařilo se nám něco změnit a to je skvělé a vynikající! Samozřejmě, že se na horách stále dějí tragédie, samozřejmě, že se i nadále dít budou, ovšem zdaleka se už netýkají HLAVNĚ horolezců a i při tom obrovském komerčním tlaku na Hory a množství konzumních a svátečních rádobylezců se procento fatálních nehod úspěšně zmenšuje. I když se to mnohým z vás nebude líbit – stěžejní zásluhu na tom všem má mnohými tolik opovrhovaný Český horolezecký svaz (ČHS). Ať je tedy mezi námi úplně jasno můj úspěch je vázán na činnost ČHS a změny v pojetí zdravého a bezpečného provo-
zování horolezeckého sportu. Jsem rád, že jsem byl u toho, když jsme dračí smyčku kolem hrudníku, samo domo prsáky a sedáky vyměnili za bezpečné certifikované úvazy… Nejsem rád, že jsme díky tomu umožnili vstup do vertikálního světa lidem, kteří tam nemají co pohledávat – i když popravdě, Hora sama rozhodne, koho k sobě pustí a koho ne. To byla vyčerpávající odpověď. Čeho chceš ve funkci předsedy oddílu dosáhnout? Předsedou jsem nikdy být nechtěl. Avšak pokud už se tak stalo využívám funkce k poznání a osvětlení významu demokracie jako takové – po 89roku (to vy už dětičky nevíte ani co to bylo no a já byl u toho a spoluzakládal
Rozhovor jsem místní občanská fóra, stávkové výbory atp. proto mi politika není cizí a teď ji sem pletu) jsme do toho padli rovnýma nohama a dodnes v tom lítáme. Přitom základní buňky sdružování lidí ve spolcích, klubech apod., schůzování, hlasování, volby rozhodovacích orgánů to je pro pochopení a cítění spravedlivého sociálního systému to nejzákladnější. POZOR – bude výroční schůze oddílu a volby funkcionářů!!! A koho zajímají Hatě – i tam se připravuje valná hromada a volby správní rady OS MLÁDĚ! To jsem Vás asi teď touto odpovědí zklamal, ale zkusme si to převést do prostředí nám bližšího – třeba naše tábory. I tam je to hlavně o chápání demokracie a spravedlnosti. Víme, že na táboře může nastat naprostá anarchie, tábor se dá udělat autoritativně s křikem a pod hrozbami anebo tak že o každé věci spolurozhodují všichni. Uřídit spolurozhodování je sice ze všech způsobů nejvíc nejnáročnější a zdánlivě i docela zmatené avšak ve výsledku mnozí ani nepoznají, že vlastně byli řízeni. Toliko historicky i v příkladu mé snažení jakožto funkcionáře oddílu. Pokud oddíl funguje, nabízí členům možnosti rozvoje a zázemí, členové jsou schopni se domluvit a rozhodnout o nejzákladnějších věcech a ty přenést na vyšší rozhodovací úroveň, chápeme a umíme využít možnosti demokratického spolužití. Jiné ani větší ambice funkcionářské v sobě nenalézám. Čím si vysvětluješ velký zájem ze strany dětí a rodičů o kroužky provotované našim oddílem? Velký zájem je většinou po tom čeho se všeobecně nedostává. A pokud nabízíme kvalitu, bezpečné zázemí, profesionalitu… Taky to není z ničeho nic, začínali jsme před 17lety tuším že s 6ti členy = léta odříkání a dřiny… A více bych to nerozpitvával.
Proč se věnuješ Horolezectví? Horolezectví jsem se dlouho bránil a věnovat jsem se mu nikdy na žádné úrovni nechtěl, ale asi to tak mělo a má být, jak říkají moudřejší – všechno má svou příčinu i důsledek. Při srovnání s jinými sporty je horolezení naprosto nejférovější odvětví kde výsledek nemůže ovlivnit komise, rozhodčí, zákulisní machinace… je jen horolezec a Hora, no a Horu nepodplatíš… to je to hlavní proč. Máš v tomto sportu nějaké nesplněné cíle, které by sis rád v budoucnu splnil? Nesplněných cílů na mne čeká celá řada. Jaké jsou tvé horolezecké ambice v nejbližší době? Nejbližším cílem je náš Vánoční pohár v lezení /počítám s pomocí všech starších horolezců!!!/. Takže ambicí by mohl být úspěšný výcvik nejmenších lezčat ať se jim při poháru dobře, jistě a bezpečně leze. Je něco na co se mohou členové oddílu v letošním školním roce těšit? Nějaká zajímavá akce? Úplně nejvíce ze všeho se mohou členové těšit na letní soustředění, které je pro změnu opět na Blatinách v termínu 16.7. – 23.7. Mělo by se hlavně lézt, ale pro nečekaně dost velký zájem bude tradičně i kolo – zkusíme opět zaexperimentovat a udělat něco úplně nového, takové tři v jednom: tábor lezců, tábor cyklónů a tábor lezoucích bikerů dohromady. Uvidíme co se z toho do léta vyvine.
„Znám hodně dobrých horolezců, ale starých horolezců znám jen několik.“
Téma
Kněhyňská jeskyně
Mnoho turistů kolem ní projde, ale vůbec neví, že tam je. Řeč je o přírodní památce Kněhyňské jeskyni. Ta se nachází asi 750 metrů od vrcholu Kněhyně.
Jeskyně se nachází na jihovýchodním svahu Kněhyně (1257 m.n.m.) asi 750 metrů od vrcholu v nadmořské výšce 1045 - 1050 metrů. Vstupní otvor je situován ve stupňovitém reliéfu úbočí jižního svahu se sklonem 30° - 35° asi 50 metrů nad lesní cestou. Propasťovitá puklinová jeskyně je nejhlubší lokalitou tohoto typu v Západních Karpatech (hloubka 57,5 metrů). Délka chodeb vytvořených v několika úrovních je 280 metrů. Jeskyně má celkem tři vstupy, který však nejsou průlezně propojeny. Kněhyňská jeskyně je význam-
ným zimovištěm netopýrů. Je také místem výskytu zajímavé fauny pavouků a dalších bezobratlých živočichů. Z tohoto důvodu je vchod do jeskyně opatřen mříží. První dokumenty o této jeskyni pocházejí z roku 1964, kdy J. Pavlica publikoval mapku této jeskyně. Celý jihovýchodní svahhřebenu Kněhyně je ve vrcholové části a celém jižním a východím svahu hřebene až do výšky 900 metrů zbrázděna několika řadami hlubokých depresí , otevřených rýh, které probíhají paralelně s vrstevnicemi. Původně zde byl
znám pouze jeden jeskynní systém Kněhyňská jeskyně. Explorační a otvírkové práce v letech 1975 a 1988 prováděné bohumínskými speleology zde vedly k objevu řady dalších jeskyní, zvláště ve vrcholových partiích hřebenu. Vyklizení kamenné suti v rozrušených puklinách vedoucích na povrch vedlo k objevu jeskyní Mariánka, Kyklop, Žanova díra, Jeskyně č.9, Biskupova II a dalších. Geologický podklad je t vořen flyšovými komplexy slezské jednotky godulských vrstev s převahou odolných glaukonitických pískovců nad jílovci a slepenci.
Téma
Pro vrcholové oblasti Beskyd je charakteristické hlubinné ploužení, které porušuje horninový masív a dochází k rozvolnění vrcholových poloh vysokých hřbetů. Vznikají zde rozsáhlé skalní sesuvy, na jejichž odlučné plochy jsou vázány rozsedlinové pseudokrasové jeskyně a propasti. Jeskyně je výsledkem tektonických pochodů ve flyšových horninách v období třetihor, preglaciálních pochodů (ob-
dobí zalednění, pleistocén) a současných svahových procesů. Svahovým rozekláním rozpukaných bloků godulských pískovců vznikl chaotický systém puklin a podzemních prostor bez druhotné krasové výzdoby. Jak bylo zmíneno v úvodu, jeskyně je významným zimovištěm netopýrů. Pravidelně zde zimuje početná kolonie netopýra velkého (Myotis myotis), nepravidelně pak netopýr brvitý (Myotis emarginatus), netopýr řasnatý (Myotis nattereri), netopýr ušatý (Plecotus auritus), netopýr severní (Estesicus nilssoni), netopýr vodní (Myotis doubentoni), netopýr vousatý (Myotis mystacinus) a kriticky ohrožený druh vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros). Kromě velkého množství netopýrů, kteří zde zimují stojí za zmínku i flóra. Na lokalitě se nacházejí zbytky bukového porostu. V bylinném patře se vyskytují běžné druhy, např. brusnice borůvka (Vaccinium myrtillus), papratka horská
(Athyrium distentifolium), papratka samičí (Athyrium filix- femina), třtina chloupkatá (Calamagrostis villosa), věsenka nachová (Prenanthes purpurea) aj. I přes dlouhou existenci jeskyní v oblasti hory Kněhyně zde vývoj nebyl dosud ukončen a dochází zde k posunu kamenných bloků a k možnému řícení stropů (například v jeskyni Cyrilka došlo k zavalení vchodu v roce 1998). Jeskyně jsou významně spojeny s historií osidlování Beskyd, lidovými tradicemi a pověstmi. Aleš Hradečný
Test
Otestovali jsme batoh Deuter Guide Tenhle batoh si na nic nehraje. Všechno je na něm funkční a účelné. Žádné serepetičky navíc. Lepší batoh pro těžké použití v Tatrách nebo Alpách neseženete. Deuter Guide 45 je výborný na horolezectví, VHT, alpinismus. Obsah 45 litrů stačí na víkendovou túru s přespáním ve spacáku. Znaménko + u Deutera znamená, víko můžeme nadzvednout a zvětšit tak kapacitu batohu od pěti do deseti litrů. Jediné u čeho byste si vyplakali oči je cena na českém trhu. Ta se pohybuje do 3500 Kč. Proto raději nakupujte za hranicema. Jeho váha je od 1,5 - 2 Kg. Záleží na velikosti obsahu batohu. Batoh nemá zabudovanou pláštěnku, protože Deuter ho vyrábí nepromokavý. Záda jsou jednoduchá bez přílišných vycpávek nebo dokonce sítěk, protože Deuter nám nenamlouvá, že zamezí pocení, ale snaží se větrat, jak to jen jde. Dokonce se výrobce nechlubí
použitím nenovějších materiálů vyvinutých odborníky v NASA, ale i po ročním nošení a praní vypadá batoh stále skvěle. Horní kapsa je atypicky uzavřena zipem zeshora. Nepromokavost zipu je samozřejmá. Na víku jsou našité čtyři úchyty pro připnutí
nejrůznějšího vybavení. Pod víkem zevnitř je další kapsa s našitým návodem co dělat v krizových situacích. Vnitřní kapsa je řešena standardně. Na zádech je umístěna přepážka pro vodní rezervoár. Do vnitřní kapsy je možné se dostat prostřednictvím
V ideálním světě by pro všechny účely stačil jeden jediný batoh. V reálném světě jich ale potřebujete víc pro různě dlouhé akce v různém terénu. Mě stačí dva batohy a jedním z nich je právě Guide od Deuteru
bočního zipu YKK, který je rovněž nepromokavý. Nemusíte zbytečně vybalovat půl batohu, když si chcete vytáhnout bundu nebo svačinu. Samozřejmostí je i oddělená kapsa na spacák na spodku batohu. Ta je od hlavní kapsy oddělena přepážkou, kterou lze bez problému rozepnout a zvětšit tak vnitřní prostor. Čtyři boční popruhy lze využít ke stahování prázdného batohu, ale také jako nosiče lyží nebo trekkingových hůlek. Nechybí ani dvě poutka na cepíny, které jsou řešeny klasicky suchým zipem a přeskama. Na bederním pásu jsou přišita dvě poutka pro připnutí horolezeckého materiálu. Batoh bez problémů unese i třicet kilo. Velmi dobře se nosí a nezklame za žádných okolností.
Zdroj: outdoor.cz
