OKRES
PRAHA-V¯CHOD
CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âR ST¤EDNÍ âECHY
Stfiední âechy
1
OKRES PRAHA-V¯CHOD
Na pfiedcházející stranû: Probo‰tská jezera u Brand˘sa nad Labem vzniklá tûÏbou písku. 1
414
Soutok fiek Jizery a Labe.
PH 2
Okres Praha-v˘chod je v˘mûrou nejmen‰í okres stfiedních âech. Obepíná území hlavního mûsta Prahy na severu, v˘chodû aÏ jihov˘chodû. Tvofií jej dvû ãásti vzájemnû spojené pruhem území u Úval. Na jihu zasahuje do údolí Sázavy mezi Chocerady a Kamenn˘m Újezdem, na severu do údolí Labe mezi âelákovicemi a Neratovicemi, v˘chodní hranice se táhne pfiibliÏnû severojiÏním smûrem od âelákovic pfies Úvaly k ChoceradÛm, západním údolím dolní Vltavy k ÚÏicím a odtud k Neratovicím. Nejniωí bod okresu leÏí na Labi v 165 m n. m., nejvy‰‰ími body jsou Pecn˘ (545,8 m n. m.) a Vlková (520,9 m n. m.). Rozdíl mezi severem a jihem okresu je znaãn˘. Zatímco na severu zcela pfievaÏují mírnû zvlnûné plo‰iny ve v˘‰kovém rozmezí 180 aÏ 280 m n. m., jih je poloÏen mnohem v˘‰ – od 250 m n. m. v údolí Sázavy a v okolí Úval po oblast mezi ¤íãany a Sázavou, kde v˘‰ka vrcholÛ bûÏnû pfiesahuje 400 m n. m. a fiada
z nich dosahuje aÏ 500 m n. m. Tato oblast se vyznaãuje i pomûrnû velkou lesnatostí a ãlenit˘m, pahorkatinn˘m aÏ vrchovinn˘m georeliéfem, kter˘ vyniká zejména pfii pohledu z údolí Sázavy. Geologick˘ podklad jihov˘chodní ãásti okresu tvofií horniny stfiedoãeského plutonu, pfieváÏnû granitoidy, v okolí Lojovic s nûkolika men‰ími masivy bazick˘ch gabrodioritÛ aÏ gaber. Granitoidy jsou zastoupeny jak baziãtûj‰ími ãleny, jako je granodiorit aÏ tonalit sázavského typu, tak ãleny kyselej‰ími, napfi. fiíãanskou Ïulou nebo biotitick˘mi Ïulami na sever od Krhanic. Na horninách plutonu se místy zachovaly rÛznû velké zbytky sedimentárního plá‰tû tvofiené kontaktnû metamorfovan˘mi horninami neoproterozoika a star‰ího paleozoika, pfiedev‰ím rÛzn˘mi typy bfiidlic, ménû kfiemencÛ, a také vyvfielinami, pfieváÏnû rázu metabazitÛ, které se uplatÀují pfiedev‰ím v okolí Ondfiejova. Nejvût‰í rozlohu má ostrov tehovsk˘, kter˘ tvofií trojúhelní-
Okres Praha-v˘chod ZVLÁ·Tù CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ, P¤ÍRODNÍ PARKY A PAMÁTNÉ STROMY
PH 3
415
Stfiední âechy KRAJINN¯ POKRYV
kovit˘ okrsek pfii severozápadní hranici plutonu. Zde pluton hraniãí s neoproterozoikem tvofien˘m pfieváÏnû bfiidlicemi a prachovci ‰tûchovické skupiny, 416
PH 4
které v úzkém pásu v okolí Úval vystfiídají ordovické bfiidlice a kfiemence. Dále smûrem k Labi a k severozápadu jiÏ tvofií horninov˘ podklad svrchní kfií-
Okres Praha-v˘chod
1
da zastoupená cenomansk˘mi pískovci a spodnoturonsk˘mi slínovci a slíny. Z jejího pokryvu se mezi Prahou a Brand˘sem nad Labem vynofiuje nûkolik ostrÛvkÛ ordovick˘ch kfiemencÛ, které zhruba od ãáry âakovice – Brázdim opût vystfiídají horniny neoproterozoika. V tomto pfiípadû jde o bfiidlice a droby s vloÏkami silicitÛ (buliÏníkÛ) kralupsko-zbraslavské skupiny, k nimÏ dále k západu pfiistupují i bazické vyvfieliny – spility. V‰echny zmínûné horniny tvofií mohutná skalní defilé v hluboko zafiíznutém údolí dolní Vltavy, buliÏníky pak nûkolik hfibetÛ táhnoucích se severov˘chodním smûrem aÏ k Labi, na jejichÏ bocích se zachovaly vápnité horniny pfiíbojové facie cenomanu a nejspodnûj‰ího turonu. V ‰iroce rozevfieném labském údolí hrají v˘znamnou roli pleistocenní ‰tûrkopískové terasy, místy s pokryvy vát˘ch pískÛ. Mocné terasy se zachovaly i v meandrech vltavského údolí a na náhorní rovinû nad jejím prav˘m bfiehem. Naproti tomu terasy Sázavy mají jen men‰í rozsah. Spra‰ tvofií rozsáhlé pokryvy na jih od Labe, ménû rozsáhlé jsou pokryvy mezi ¤íãany a Dobfiejovicemi, kde
spra‰e smûrem k jihu pfiecházejí do nevápnit˘ch eolick˘ch hlín – prachovic. Ve vy‰‰ím ãlenitûj‰ím terénu smûrem k Sázavû tvofií pokryvy pfieváÏnû svahoviny. Nivní uloÏeniny vystupují na vût‰ích plochách pouze podél Labe, jinak tvofií jen pomûrnû úzké pásy v údolí Sázavy a nûkter˘ch vût‰ích potokÛ. S v˘jimkou vltavského údolí je okres pomûrnû chud˘ na velké skalní v˘chozy, vyznaãuje se v‰ak nûkter˘mi jevy spjat˘mi s rozpadem a zvûtráváním granitoidÛ jako jsou velké balvany a balvanové proudy, pseudokary nebo mimofiádnû hrubé balvanité nakupeniny, jaké jsou chránûny napfi. ve Vlãí rokli u Proseãnice, jiÏ tûsnû za hranicí okresu. Severní polovina okresu se vyznaãuje pfieváÏnû plo‰inat˘m georeliéfem, kter˘ se velmi mírnû sklání smûrem k Labi a jen místy je zpestfien hfibety tvrd˘ch buliÏníkÛ vypreparovan˘mi odnosem; takové okrsky nab˘vají ráz ploché pahorkatiny (Kojetická pahorkatina). RovnûÏ údolí smûfiující k Labi jsou jen málo zafiíznutá, ãímÏ se li‰í od pfiítokÛ dolní Vltavy, které vzhledem k mnohem vût‰ímu v˘‰kovému rozdílu mají ãasto ráz skalnat˘ch
1 Pohled z vrcholu skály Choã do údolí Vltavy u Dolan zachycuje jeden z dosud idylick˘ch úsekÛ dolního Povltaví.
PH 5
417
Stfiední âechy
1
2
1
Jedno z mnoha doposud nezazemnûn˘ch ramen Labe v okolí âelákovic. 2 KuchyÀka u Brázdimi, dnes buliÏníkov˘ suk se stepními relikty uprostfied zemûdûlské krajiny, kdysi ostrov v kfiídovém mofii.
418
PH 6
roklí. ·iroce rozevfiené údolí Labe tvofií plochá terasová stupÀovina charakterizovaná rozlehl˘mi plochami jednotliv˘ch stupÀÛ. Tento typ georeliéfu je v˘znaãn˘ pfiedev‰ím pro prav˘ bfieh Labe po obou stranách ústí Jizery, kde území okresu pfiesahuje na tento bfieh v okolí Staré Boleslavi a Káraného. Lev˘ bfieh je strmûj‰í. âlenitûj‰í je jedinû
v˘chodní okraj Zdibské tabule, plo‰iny pokryté nejvy‰‰ími terasami na pravém bfiehu dolní Vltavy, která spadá k v˘chodu zalesnûn˘mi svahy s pfiev˘‰ením i pfies 50 m (Beckov, Bofianovice). Plo‰inat˘ georeliéf charakterizuje i území pfii v˘chodní aÏ jihov˘chodní hranici Prahy na území ¤íãanské plo‰iny, kde v˘raznûj‰í sklon mají nevysoké, proti
Okres Praha-v˘chod
1
západu obrácené svahy nûkter˘ch vût‰ích potokÛ, zejména ¤íãanky (¤íãanského potoka) a Pitkovického potoka. Na jihov˘chod od linie Psáry – ¤íãany – ·kvorec se terén postupnû zdvihá z poloh mezi 300 –350 m n. m. do území, kde vyv˘‰eniny pfiesahují 400 m n. m. a dále se zvy‰ují smûrem k Sázavû. Dostáváme se zde do oblasti Bene‰ovské
pahorkatiny, která v georeliéfu krajiny vyznaãuje stfiedoãesk˘ pluton a na úboãích obrácen˘ch k Sázavû, rozãlenûn˘ch hlubok˘mi údolími jejích pfiítokÛ, jako Kamenického a Mokfianského potoka nebo Mnichovky, nab˘vá vrchovinn˘ ráz. V horninách plutonu je sázavské údolí vût‰inou pomûrnû rozevfiené a svírá se jen v místech, kde protíná proterozoické ostrovy, jako u Zbofieného Kostelce nebo v˘‰e mezi Chocerady a Zlenicemi. Pro povrchy v granitoidech jsou v˘znaãné nûkteré drobné tvary, jako nivaãní sníÏeniny se skalními v˘chozy a proudy balvanÛ anebo zarovnan˘mi povrchy (zejména holorovina) ãlenûn˘mi nízk˘mi vyv˘‰eninami, které jsou oddûlené témûfi bezodtokov˘mi mûlk˘mi sníÏeninami (napfi. v okolí Tûptína). ProtoÏe se severní a jiÏní ãást okresu od sebe v˘raznû li‰í jak podnebím a substrátem, tak utváfiením georeliéfu, li‰í se i charakterem pÛd. Pro spra‰í pokryté plo‰iny na levém bfiehu Labe jsou typické v˘znaãné ãernozemû, které ve sníÏeninách na tûÏk˘ch slínit˘ch substrátech pfiecházejí do ãernozemí pelick˘ch a dále k jihu, napfi. v okolí Úval, do typick˘ch hnûdozemí na spra‰i. Na v˘chozech vápnit˘ch hornin kfiídy nacházíme pararendziny. Na ‰tûrkopís-
2
1 Polabská krajina v pohledu od âelákovic ke Káranému. Vlevo kanalizované Labe, vpravo zbytek jeho b˘valého toku Grado. Nûkdej‰í idylická krajina luhÛ a luh polabin ustoupila tvrdé regulaci a rekreaãní zástavbû. Mizející tÛnû nahrazují dnes zatopené pískovny. 2 List dfieviny Myrtophyllum angustum.
PH 7
419
Stfiední âechy
1
2
1 Stûny Vûtru‰ick˘ch skal v nárazovém svahu vltavského meandru u Libãic nápadnû kontrastují s náhorní rovinou pokrytou ‰tûrkov˘mi naplaveninami, které nanesla Vltava na poãátku ãtvrtohor. 2 V cenomansk˘ch pískovcích se nalézají pozÛstatky kfiídové kvûteny, napfi. kmen stromové kapradiny Protopteris punctata.
420
PH 8
cích teras Labe se vytvofiily kyselé kambizemû arenické, které tvofií vût‰í plochy jen na pravém bfiehu. Na plo‰inách pfii jihov˘chodní hranici Prahy pokryt˘ch pfiedev‰ím nevápnit˘mi prachovicemi pfievládají luvizemû s pfiechody do uveden˘ch hnûdozemí na spra‰i. Pro pahorkatinu v jiÏní ãásti okresu jsou v˘znaãné typické kambizemû, vût‰inou mírnû kyselé. Na plo‰iny severnû od Úval zasahují kambizemû víceménû oglejené. Na skalnat˘ch srázech v údolí Vltavy se vyskytuje celá ‰kála mûlk˘ch rankerov˘ch pÛd – od kysel˘ch rankerÛ na buliÏnících pfies stfiednû úÏivné variety na bfiidlicích a drobách po eubazické rankery na spilitech, které na nûkter˘ch místech Vûtru‰ick˘ch skal pfiecházejí aÏ do pararendzin. Malé ostrÛvky rankerÛ aÏ litozemí nacházíme i na buliÏníkov˘ch hfibetech a místy na skalnat˘ch stráních v údolí Sázavy.
Pfii pohledu na mapu potenciální pfiirozené vegetace se okres Praha-v˘chod jeví jako pomûrnû jednotvárné území. V celé oblasti se v˘znamnû uplatÀují ãern˘‰ové dubohabfiiny (Melampyro nemorosi-Carpinetum), které na severu pokr˘vají rozsáhlé plochy jen místy zpestfiené nevelk˘mi okrsky mochnov˘ch doubrav (Potentillo albae-Quercetum) a pfii Vltavû i bfiekov˘ch doubrav (Sorbo torminalis-Quercetum); men‰í okrsky patfií doubravám lipov˘m (Tilio-Betuletum). Dubohabfiiny hrají v˘znamnou roli i v niωích polohách Posázaví, zatímco vy‰‰í plo‰inaté polohy v jiÏní ãásti jsou rekonstruovány jako bikové a jedlové doubravy (Luzulo albidae-Quercetum, Abieti-Quercetum). V ãlenité krajinû Posázaví se pfiedpokládá i v˘skyt lipov˘ch kvûtnat˘ch buãin (Tilio cordatae-Fagetum) v PoÏársk˘ch lesích a kyãelnicov˘ch buãin (Dentario enneaphylli-Fagetum) u Jevan. Severnû od pásu polabsk˘ch luhÛ (Querco-Ulmetum) se pfiedpokládá v˘skyt borov˘ch doubrav (Festuco ovinae-Quercetum roboris). Souãasná vegetace a flóra se ov‰em od pfiedpokládaného pfiirozeného stavu velmi li‰í. V severní ãásti se zachovalo jen nûkolik men‰ích ploch doubrav s ochuzen˘m bylinn˘m patrem a rÛzn˘mi pfiímûsemi i porosty nepÛvodních dfievin. Pozoruhodné jsou bikové (Luzulo albidae-Quercetum) a bezkolencové doubravy (Molinio arundinaceae-Quercetum) u Úval. Za zmínku stojí, Ïe ve vût‰inû zmínûn˘ch porostÛ se vyskytuje ochmet evropsk˘ (Loranthus europaeus). Podél Labe se zachovalo nûkolik ploch mûkk˘ch i tvrd˘ch luhÛ. Pfiíkladem takového dubového luhu je PR Lipovka-Grado. V pfieváÏnû bezlesé zemûdûlské krajinû se na pomûrnû ãetn˘ch místech zachovaly ostrÛvky xerotermní vegetace s mochnou píseãnou (Potentilla arenaria), kavylem vláskovit˘m (Stipa capillata) a stepními druhy matefiídou‰ek (Thymus praecox, T. pannonicus), na nejmûlãích kysel˘ch pÛdách i s kfiivatcem ãesk˘m (Gagea bohemica), vázané pfieváÏnû na buliÏníkové hfibítky a skalní v˘chozy. Bohatá spoleãenstva skalních stepí zdobí srázy a skály vltavského údolí. Jeví znaãné rozrÛznûní podle vlast-
Okres Praha-v˘chod POTENCIÁLNÍ P¤IROZENÁ VEGETACE
ností podkladu, jak lze názornû pozorovat v NPR Vûtru‰ické rokle, kde na bazick˘ch spilitech rostou rozsáhlé porosty pûchavy vápnomilné (Sesleria albicans), na chud‰ích bfiidlicích a drobách
spoleãenstva kostfiavy sivé s tafiicí skalní (Asperulo glaucae-Festucetum pallentis) a na buliÏníkov˘ch hfiebenech vfiesoviny (Euphorbio cyparissiae-Callunetum). V˘‰e poloÏené plo‰iny na jihu PH 9
421
Stfiední âechy
1
2
1 Pfiirozené lesy se vyskytují v jiÏní ãásti okresu, napfi. ve Vodûradsk˘ch buãinách, kde skalnat˘ terén neumoÏnil zemûdûlské obdûlávání. 2 Na ostrÛvcích teplomilné vegetace v zemûdûlské krajinû se ãasto vyskytuje matefiídou‰ka panonská (Thymus pannonicus), druh roz‰ífien˘ v jiÏní ãásti temperátní oblasti.
422
PH 10
jsou jednak obdûlány, jednak pokryty hospodáfisk˘mi lesy pfieváÏnû nepÛvodního sloÏení. Vût‰í zbytky lesÛ pfiirozené skladby jsou ve vrchovinném terénu nad Sázavou, zãásti v ‰ir‰í oblasti PoÏársk˘ch lesÛ a nad Zbofien˘m Kostelcem i v NPR Vodûradské buãiny (viz okres Kolín), kde uvnitfi pfievaÏujících bikov˘ch buãin (Luzulo-Fagetum) je fiada ostrÛvkÛ bohat˘ch buãin kyãelnicov˘ch (Dentario enneaphylli-Fagetum). V Posázaví se roztrou‰enû zachovaly i suÈové smí‰ené lesy (Aceri-Carpinetum). Na rozdíl od údolí Vltavy je v‰ak sázavské údolí pomûrnû chudé v˘sky-
tem i bohatstvím skalních stepí, které se zde nacházejí v ochuzen˘ch fragmentech, napfi. pod zfiíceninou Zbofieného Kostelce. Nûkteré teplomilné druhy pod druhotn˘m tlakem pastvy je‰tû nedávno zasahovaly i na slunné meze a podobná stanovi‰tû v Posázaví, napfi. hlaváã Ïlutav˘ (Scabiosa ochroleuca) a máãka ladní (Eryngium campestre) u Ondfiejova, dnes v‰ak vût‰ina tûchto v˘skytÛ zanikla v dÛsledku ruderalizace a zarÛstání vysokou nitrofilní vegetací. Stejnû ustoupil i upolín nejvy‰‰í (Trollius altissimus), kdysi ãast˘ na lesních lukách. Bfiehy Sázavy zarostly v posledních letech vysokou bylinnou vegetací, v níÏ se ‰ífií cizí net˘kavka Ïláznatá (Impatiens glandulifera); na místech s vlhãími pÛdami se v nivû Sázavy vytváfiejí druhotné luÏní porosty s vrbami (Salix sp. div.) a ol‰í lepkavou (Alnus glutinosa). Pozoruhodn˘ je i izolovan˘ v˘skyt hrachoru horského (Lathyrus linifolius) na vrchu Îalov u Ondfiejova. V otevfiené kulturní krajinû na severu Ïijí bûÏné druhy savcÛ zemûdûlské krajiny, bohatá je i avifauna lesních okrskÛ a polabsk˘ch luhÛ. Na kam˘-
Okres Praha-v˘chod cích s xerotermní kvûtenou se na severozápadû okresu donedávna vyskytovaly vitální populace reliktního stepního plÏe Helicopsis striata a hojn˘ byl i dal‰í stepní plÏ Chondrula tridens. Na Labi ustoupily nûkteré citlivé vodní druhy, napfi. okruÏák Anisus vorticulus, pomûrnû v dobrém stavu je drobná fauna skalních stepí ve vltavském údolí, kde Ïije i je‰tûrka zelená (Lacerta viridis) a uÏovka hladká (Coronella austriaca). Údolí Sázavy je pozoruhodné pomûrnû ãetn˘m v˘skytem západokarpatského plÏe nábûlky Plicuteria lubomirskii. V lesích zde jinak Ïije obvyklá lesní fauna polokulturní krajiny, v posledních letech se roz‰ífiilo prase divoké (Sus crofa) a ve vodách Sázavy u Hvûzdonic se objevila bahenka pruhovaná (Viviparus viviparus). Území je typick˘m pfiedstavitelem mnoha odli‰n˘ch pfiírodních prostfiedí váÏících se na pestré spektrum podloÏních a pokryvn˘ch vrstev, které formovala vyuÏitelnost pro ãlovûka. Paleolitická pfiítomnost tehdej‰ích skupin lovcÛ je doloÏena nálezy valounové industrie na terasách v okolí Odolena Vody, na Brand˘sku u Vrábí a pfiedev‰ím na lokalitû Pfiezletice. Tábofii‰tû, jehoÏ stáfií je kolem 500 000 let, bylo situováno do závûtfií buliÏníkov˘ch skalek u v˘bûÏku do jezera. Je známé nejen nálezem zlomku lidského zubu (Homo erectus), ale i ãetn˘mi doklady o zpÛsobu Ïivota (vyuÏívání ohnû, v˘roba nástrojÛ) a bohat˘mi pfiírodovûdn˘mi nálezy, které umoÏÀují charakterizovat tehdej‰í Ïivotní prostfiedí. Mezolitické osídlení je doloÏeno nálezy drobnotvaré ‰típané industrie. S pfiíchodem prvních skupin lidí, jejichÏ obÏiva byla uspokojována pfiedev‰ím zemûdûlstvím, dochází k v˘raznému odlesÀování. Osady prvních zemûdûlcÛ, nositelÛ kultury s lineární keramikou, jsou budovány od povodí Labe (âelákovice, Stará Boleslav, Kostelec nad Labem) podél jeho men‰ích pfiítokÛ (Dfievãice, Zápy, ZáluÏí u âelákovic, Mochov) pfies terasové plánû v okolí Klíãan a Dolínku aÏ po ¤íãansko (JaÏlovice). Rozsah osídlení mlad‰ích v˘vojov˘ch fází neolitu – kultura s vypíchanou keramikou (Brand˘s nad
1
Labem, Dfievãice, Zápy, Tou‰eÀ, âelákovice) a kultura s nálezy jordanovského okruhu v závûru období (Podolánka, Kostelec nad Labem, Brand˘s, âelákovice) – je obdobn˘ a zachycen˘ na stejn˘ch nalezi‰tích nebo na novû zaloÏen˘ch sídli‰tích. Zmûny v rozsahu vyuÏívání ploch vhodn˘ch k osídlení se postupnû projevují bûhem eneolitu. Rozsáhlá osada z období kultury nálevkovit˘ch pohárÛ byla ãásteãnû zkoumána v Jen‰tejnû. Z nedalek˘ch Dfievãic pochází soubor keramiky následného kulturního projevu, kultury s kanelovanou keramikou. V˘‰inná osada fiivnáãské kultury byla zaloÏena na návr‰í nad fiekou v poloze Hradi‰tko v Tou‰eni, kde se také nalezly doklady v˘robkÛ kultury s kulovit˘mi amforami. Jiné doklady této kultury pocházejí z Brázdimi. Pfiítomnost nejmlad‰ích eneolitick˘ch kultur, pfiedev‰ím kultury se ‰ÀÛrovou keramikou, je doloÏena fiadou pohfiebi‰È koncentrujících se v Polabí. Osídlení kulturou zvoncovit˘ch pohárÛ je známo napfi. z Dfievãic. Star‰í doba bronzová, pfiedstavovaná okruhem únûtické kultury, dále roz‰ifiuje a pfietváfií území. PozÛstatky po aktivitách jejích obyvatel jsou známy od Polabí pfies nálezy v okolí Odolena Vody s pohfiby pod mohylami aÏ k ojedinûlému nálezu keramiky u Sulic v jílovském pásmu. Závûr období, pfiedstavovan˘ vûtefiovsk˘m stupnûm, je doloÏen na lokalitû v Jen‰tejnû. Stfiední doba bronzová je pfiedstavována mohylov˘mi kulturami. Známé pohfiebi‰tû – mohylník – se dochovalo v Hou‰tce. Patrnû nejhust‰í osídlení území okresu je v klimatickém období subboreálu. Je doloÏeno pozÛstatky po fiadû sídli‰È s nálezy obytn˘ch a rÛzn˘ch hospodáfisk˘ch objektÛ. Klimatické období zhruba odpovídá kulturnímu období, jehoÏ pfiedstavitelem je zde pfiedev‰ím
2
1 V˘skyt klikoroha devûtsilového (Liparus glabrirostris) v pomûrnû nízké nadmofiské v˘‰ce na lokalitách Husínek a Podskalí na okraji Mnichovic je v rámci stfiedních âech u tohoto jinak horského brouka pozoruhodn˘ a ojedinûl˘. Proto jsou obû lokality od roku 1995 chránûny jako pfiechodnû chránûná plocha. 2 Drobn˘ krasec Cylindromorphus bohemicus byl popsán pro vûdu z vltavského údolí na severním okraji Prahy.
PH 11
423
Stfiední âechy
1
1 Labsk˘ luh lemují stará sídli‰tû, která se v prÛbûhu ãasu mûnila na mûsta. Byla zakládána na nízké terase, mimo dosah bûÏn˘ch povodní. Typick˘m pfiíkladem je Stará Boleslav.
424
PH 12
knovízská a ‰títarská kultura. Opût jde o ãetná sídli‰tû podél Labe a v navazujícím pásu. Mezi v˘znamné lokality patfií Zápy a Pfiemy‰lení. Následná star‰í doba Ïelezná, v první ãásti s projevy bylanské kultury a v mlad‰ím prÛbûhu sjednocená do spektra pozÛstatkÛ po osídlení v období pozdního hal‰tatu, je opût známa nejen celou fiadou sídli‰È vesnického typu, ale také jednotek pfiedstavujících jin˘ zpÛsob sídlení. Za v‰echny typy je moÏno pro otevfiené osady uvést situace zkoumané v Dfievãicích, âelákovicích nebo Mochovû. Pro opevnûné osady jsou doklady o struktufie osídlení z v˘zkumu v Jen‰tejnû. Hradi‰tû, z nûhoÏ pocházejí nálezy ze závûru hal‰tatského období, bylo postaveno severnû od Bfiezí. Laténské osídlení mlad‰í doby Ïelezné známe napfi. z Brázdimi, âakoviãek, Dfievãic, Brand˘sa-Vrábí, Káraného, Klecan nebo ¤íãan. Germánské osídlení je zakládáno v tûsném sousedství vodních zdrojÛ (Jen‰tejn, Dfievãice, Zápy). Doklady o místní Ïelezáfiské v˘robû byly získány pfii v˘zkumu areálu v ¤íãanech. Stûhování národÛ, doba krátkodob˘ch sídli‰tních projevÛ, je z území okresu známa pfiedev‰ím z v˘znamn˘ch pohfiebi‰È – ZáluÏí u âelákovic, Mochova, Tou‰nû, a Dfievãic. S pfiíchodem nového et-
nika s nejstar‰ími slovansk˘mi prvky hmotné kultury a zpÛsobem osídlení dochází k opûtné stabilizaci osídlení území. K v˘znamn˘m dokladÛm tohoto období patfií sídli‰tû v Ostrovû u Záp. PrÛbûhem následného v˘voje dochází k nárÛstu osad zemûdûlského charakteru. Postupné budování a zmûny v systému kníÏecí správy jsou doloÏeny vystavbou fiady hradi‰È. Mezi nejstar‰í patfií Stará Boleslav, jejíÏ hradi‰tû je známo pfiedev‰ím zavraÏdûním panujícího kníÏete Václava 28. záfií 935. Klecanské hradi‰tû je datováno do 12. století. Hluboké údolí Vltavy je naru‰eno ãetn˘mi lomy, z nichÏ dodnes pracuje velkolom na kamenivo mezi Klecany a Husincem. V minulosti vzniklo zejména v severní ãásti mnoÏství drobn˘ch lomÛ na buliÏník nebo cenomanské pískovce, které jsou jiÏ del‰í dobu mimo provoz. Îula se tûÏí v pomûrnû rozsáhl˘ch lomech u Proseãnice, proterozoické metabazity jako kamenivo u Stfiíbrné Skalice. Okres protíná frekventovaná dálnice Praha – Brno, velké komunikace dálniãního typu smûfiují od Prahy na v˘chod a severov˘chod. Labe i Vltava byly donedávna silnû zneãi‰tûny, v souãasnosti lze pozorovat urãité zlep‰ení. Kromû v˘‰e uveden˘ch hospodáfisk˘ch aktivit, jejichÏ dopad zatím nezpÛsobil nenahraditelné ztráty pfiírodních hodnot, hraje v jiÏní ãásti okresu a na nûkter˘ch lokalitách v Polabí ru‰ivou roli i pfiíli‰ hustá rekreaãní, vût‰inou chatová zástavba, která patfií k nejhust‰ím na území ãesk˘ch zemí. Na území okresu se nacházejí dvû v˘znamné NPR. Jde o Vûtru‰ické rokle, nejvût‰í skalní step na v‰ech hlavních horninách proterozoika, a Vodûradské buãiny – sdíleny s okresem Kolín (viz tam), které jsou ukázkou velkého komplexu bukov˘ch lesÛ na chud‰ím podkladu v niωí nadmofiské v˘‰ce. V˘znam má i pomûrnû velká lesní PR âíÏov nad údolím Sázavy (viz okres Bene‰ov). Dále se zde nachází fiada men‰ích chránûn˘ch území, urãen˘ch k ochranû v˘znamn˘ch pfiírodních jevÛ. BIBLIOGRAFIE: 544, 548, 551, 552, 568, 624, 1231, 1234, 1237, 1395, 1453, 1734
