Írán (persky ناریا, původně Árjan, neboli země Árjů) je muslimský stát v Přední Asii, dříve nazývaný Persie. Na západě sousedí s Irákem, na severozápadě s Tureckem, Arménií a Ázerbajdžánem, na severu s Turkmenistánem, na východě s Afghánistánem a Pákistánem. Na jihozápadě ho omývají vody Perského zálivu a Arabského moře, na severu je to moře Kaspické. Počtem obyvatel a rozlohou cca 1,6 milionu km² náleží Írán mezi 20 nejlidnatějších a největších zemí světa. Mozaiky v Emámově mešitě (Isfahán)
Oficiální název: Íránská islámská republika Hlavní město: Teherán Rozloha: 1 648 196 km2 Počet obyvatel: Celkový podle sčítání provedeného v roce 2006 činí 71,5 milionů. Z toho ve městech žije cca 49,6 milionů a na venkově 21,9 milionů obyvatel. Oficiální jazyk: Úředním a nejrozšířenějším jazykem je perština (fársí) – indoevropský jazyk, kterým v různých nářečích mluví 58 % a pasivně jej ovládá cca 83 % obyvatelstva. Měna: Peněžní jednotkou je íránský rijál (IRR) Podnebí Pro Írán je typické subtropické podnebí s výraznou kontinentalitou, na jihu pak horké a suché podnebí tropického charakteru. Průměrná teplota činí v lednu 2– 19 °C, v červenci 25–32 °C. Srážky od západu k východu ubývají, nejvíce jich spadne v oblastech u Kaspického moře (ročně až 2.000 mm). Nejsušší jsou kraje u slaných jezer ve vnitrozemí, zatímco v pouštích při jižním pobřeží dochází
1
v noci ojediněle k tvorbě mlhy. Na horách v severních oblastech země a náhorních plošinách na severozápadě v zimě sněží. Fauna a flora Zhruba 53 % území Íránu zabírají pouštní oblasti, 27 % pastviny, 9 % zemědělská půda (75.620 km² je zavlažováno), 11 % lesy. Mezi stromy převažuje dub, jalovec, habr, jasan a javor, na jihu myrta, mandloň a ořešák. Z živočichů je běžná antilopa středoasijská, gazela perská, jelen maral, rys ostrovid, vlk, muflon, koza bezoárová, sysel, frček, dikobraz, netopýr a varan. K tomu přistupuje řada druhů ptáků, hmyzu a hadů. Za posledních sto let byli zcela vyhubeni někteří typičtí zástupci savců – mj. i perské národní zvíře lev. Teprve poslední dobou se podnikají opatření v oblasti ochrany životního prostředí. V Íránu je 16 národních parků o celkové rozloze 1.649.771 ha, přičemž první národní park vznikl již v roce 1957. Rezervací je v celé zemi celkem 33. Dějiny Dnešní Írán se rozkládá na území, v českém prostředí dříve označovaném termínem Persie – podle dominantního etnika. Geografická poloha země, vymezená Kavkazem na severu, Arabským poloostrovem na jihu, Indií a Čínou na východě a Mezopotámií a Sýrií na západě, byla od nepaměti natolik exponovaná, že z oblasti učinila dějiště významných historických zvratů a událostí. Ve starověku zde vznikly rozlehlé říše Médů a perských Achaimenovců, o nichž často píší klasičtí řečtí spisovatelé, poté si teritorium podmanil Alexandr Veliký, makedonští Seleukovci, parthští Arsakovci a perští Sásánovci, až nakonec Persii obsadili a islamizovali kočovní Arabové, politicky sjednocení vystoupením Muhammadovým. Arabští chalífové z rodu Umajjovců a později Abbásovců začlenili íránské kraje do své nadnárodní říše sahající od Maroka až do střední Asie, ale již v 9. století se jejich stát začal rozpadat – proces, který byl završen zhruba během sta let. V Persii poté vládly různé dynastie, většinou cizího původu (např. Seldžukové), a již ve 13. století přišli noví dobyvatelé: Mongolové v čele s Čingischánem. Ti v oblasti založili tzv. říši ílchánů, zahrnující i Irák s částí Afghánistánu, Pákistánu a Turkmenistánu, avšak již po století následovalo nové období partikularismu. Po přechodné nadvládě Tamerlána a jeho nástupců se staly vlastními tvůrci novodobého Íránu dynastie Safíovců a Kádžárovců, za nichž také počíná evropské pronikání na Střední východ.
2
Náboženství Většina obyvatel Íránu je muslimského vyznání, 90 % Íránců se hlásí k šíitské větvi islámu, 8 % k sunnitské větvi. Zbylá dvě procenta tvoří vyznavači nemuslimských náboženství: Bahá'í, mandaeismu, hinduismu, jazídismu, jarsánismu, zoroastrismu, judaismu a křesťanství. Poslední tři zmíněná náboženství jsou oficiálně uznávaná a chráněná a mají vyhrazená místa v íránském parlamentu. Státní zřízení Od revoluce v roce 1979 je Írán islámskou republikou v čele s titulární hlavou státu – prezidentem (v současnosti je jím Mahmúd Ahmadínedžád). Skutečnou moc v zemi má však v rukou rahbar, tedy duchovní vůdce, jehož volí tzv. Rada expertů na doživotí (od roku 1989 je jím Sajjid Alí Chameneí). Duchovní vůdce má právo jmenovat nejvyšší soudce, je vrchním velitelem ozbrojených sil a jmenuje Radu dohlížitelů, instituci, již lze označit za jakýsi ústavní soud s rozšířenými pravomocemi. Prezident, volený obyvatelstvem na čtyři roky, stojí v čele vlády, avšak duchovní vůdce má právo jej z úřadu odvolat. Zákonodárnou moc má jednokomorové Islámské poradní shromáždění (Madžlis-e šúrá-je islámí), jehož 290 členů je voleno obyvatelstvem (kromě let 2000–2004 v něm vždy dominovaly konzervativní síly). Shromáždění je nezávislé na výkonné moci a nelze ho zásahem prezidenta rozpustit. Volební právo mají občané již od 15 let věku, kromě poslanců a prezidenta se volí ještě 86 členů Rady expertů. Kultura Od středověku je Persie známa především díky svým básníkům, ať už jde o Firdausího, Háfize či Sádího. Také pohádky Tisíce a jedné noci spojuje většina Evropanů jednoznačně s perským prostředím, třebaže jejich nejstarší vrstva je indického původu – Peršané jen celý soubor rozšířili a zprostředkovali západu. V malířství je proslulá perská miniatura, která zvláště za Safíovců dosáhla dokonalosti forem a barev. Sakrální architektura vychází z arabských i perských vzorů a její stylové prvky lze najít od Indie až po středoasijské republiky bývalého SSSR. Moderní íránská literatura se do širšího povědomí zapsala méně, ačkoli ji reprezentují takové osobnosti jako např. Nímá Júšídž (1897–1960), novátorský básník, jenž zavrhl časomíru a prosazoval volný verš. V současnosti je zejména u mladé generace populární autorka komiksů Marjane Satrapiová (* 1969), žijící v exilu ve Francii (autobiografický komiks Persepolis, který byl posléze i zfilmován.
3
Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/%C3%8Dr%C3%A1n#V.C3.BDznamn.C3.A1_m.C4.9Bsta
Knihy z fondu SVK HK k přednášce Ladislava Kalouse Írán – pod šátkem se skrývá krása. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------A0-11083a AXWORTHY, Michael. Dějiny Íránu: říše ducha – od Zarathuštry po současnost. Vyd. 1. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 319 s. ISBN 978-80-7106-994-2.
A0-13752 BAER, Robert. Jak naložit s ďáblem: íránská moc na vzestupu. Vyd. 1. Praha: Volvox Globator, 2010. 317 s. ISBN 978-80-7207-755-7.
A0-1473 BROŽ, Ivan. Husajn kontra Chomejní: irácko-íránská válka 1980 – 1988. Vyd. 1. Praha: Epocha, c2007. 339 s. ISBN 978-8087027-12-7.
4
A0-951a CVRKAL, Zdeněk. Írán. Vyd. 1. Praha: Libri, 2007. 177 s. ISBN 978-807277-337-4.
A0-8553 HOWARD, Roger. Íránská ropa. Vyd. 1. Praha: Deus, 2009. 189 s. ISBN 978-80-87087-58-9.
A0-8099 LEJSAL, Martin. Život ve stínu minaretů aneb Cesta k duši Persie. Vyd. 1. Praha: Mladá fronta, 2008. 138 s. ISBN 978-80-2041900-2.
A0-13770 MECHNER, Jordan. Princ z Persie: komiks. Vyd. 1. Praha: Argo, 2010. 189 s. ISBN 978-80-257-0210-9. A0-10867 RITTER, Scott. Cíl Írán: pravda o plánech Bílého domu na změnu íránského režimu. Vyd. 1. Praha: Mladá fronta, 2008. 237 s. ISBN 978-80-204-1793-0.
A2-15 STIERLIN, Henri. Starověká Persie. Vyd. 1. Praha: Euromedia Group – Knižní klub, 2007. 279 s. ISBN 978-80-242-1914-1.
KALOUS, Ladislav: Írán – pod šátkem se skrývá krása. Připravila a rešerši vyhotovila Bc. Vladimíra Buchtová. – Hradec Králové: Studijní a vědecká knihovna, 2010. – 5 s.
5
