Ošetřovatelství pro střední zdravotnické školy 1. ročník

Jarmila Kelnarová a kol.

Psychologie 1. díl Pro studenty zdravotnických oborů Jarmila Kelnarová, Eva Matějková

ISBN 978-80-247-3600-6

ISBN 978-80-247-5332-4 Grada Publishing, a.s., U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 e-mail: [email protected], www.grada.cz

9 788024 753324

Ošetřovatelství pro střední zdravotnické školy 1. ročník 2., přepracované a doplněné vydání

2., přepracované a doplněné vydání

Psychologie 2. díl Pro studenty zdravotnických oborů Jarmila Kelnarová, Eva Matějková

Ošetřovatelství pro střední zdravotnické školy 1. ročník

ISBN 978-80-247-3270-1

Jarmila Kelnarová a kolektiv

Autorky děkují za pomoc a pochopení Mgr. Vlastě Wirthové a dále děkují zdravotnickým pracovníkům nemocnic města Brna za cenné rady.

Jarmila Kelnarová, Martina Cahová, Iva Křesťanová, Marcela Křiváková, Zdeňka Kovářová, Dana Hauserová

Ošetřovatelství pro střední zdravotnické školy 1. ročník 2., přepracované a doplněné vydání

GRADA Publishing

Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno.

PhDr. Jarmila Kelnarová, PhD. a kolektiv OŠETŘOVATELSTVÍ PRO STŘEDNÍ ZDRAVOTNICKÉ ŠKOLY – 1. ROČNÍK 2., přepracované a doplněné vydání Hlavní autorka a editorka: PhDr. Jarmila Kelnarová, PhD. Spoluautorky: Mgr. Martina Cahová, Mgr. Iva Křesťanová, Mgr. Marcela Křiváková, Ph.D., Mgr. Zdeňka Kovářová, Mgr. Dana Hauserová Recenzentka: Mgr. Jana Uhrová © Grada Publishing, a.s., 2015 Cover Photo © allphoto, 2015 Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, Praha 7 jako svou 5925. publikaci Obrázky v kap. 13 jsou použity z knihy Kelnarová J, Toufarová J, Sedláčková J, Číková Z. První pomoc I. pro studenty zdravotnických oborů. Praha, Grada Publishing 2007. Obrázky a fotografie Petr Žalmánek Odpovědná redaktorka Mgr. Ivana Podmolíková Sazba a zlom Karel Mikula Počet stran 240 + 4 strany barevné přílohy 1. vydání, Praha 2015 Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s. Názvy produktů, firem apod. použité v knize mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků, což není zvláštním způsobem vyznačeno. Postupy a příklady v této knize, rovněž tak informace o lécích, jejich formách, dávkování a aplikaci jsou sestaveny s nejlepším vědomím autorů. Z jejich praktického uplatnění však pro autory ani pro nakladatelství nevyplývají žádné právní důsledky.

ISBN 978-80-247-9857-8 (ePUB) ISBN 978-80-247-9856-1 (pdf) ISBN 978-80-247-5332-4 (print)

Obsah Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .11 1 Ošetřovatelství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12 1.1 Charakteristika a základní rysy moderního ošetřovatelství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12 1.2 Znaky ošetřovatelského povolání . . . . . . . . . . . . . . . 14 2 Vývoj ošetřovatelství a vzdělávání zdravotnických pracovníků . . . . . .16 2.1 Základy vývoje ošetřovatelství . . . . . . . . . . . . . . . . .16 2.2 První ošetřovatelské školy na světě . . . . . . . . . . . . . . 17 2.3 Vývoj ošetřovatelství v Čechách . . . . . . . . . . . . . . . .19 2.4 Ošetřovatelský personál a jeho další vzdělávání v českých zemích ve 21. století . . . . . . . . . . . . . . . . . 22 3 Ochrana zdraví zdravotnického asistenta . . . . . . . . . . . . . . . . .24 3.1 Osobnost zdravotnického asistenta . . . . . . . . . . . . . . 24 3.2 Vztah zdravotnického asistenta a nemocného . . . . . . . . 25 3.3 Životní styl zdravotnického asistenta . . . . . . . . . . . . .26 3.4 Etický kodex sester . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .28 4 Ošetřovatelský proces . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .30 4.1 Charakteristika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .30 4.2 Potřeby klientů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .30 4.2.1 Dělení potřeb klientů . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31 4.2.2 Diagnostika potřeb . . . . . . . . . . . . . . . . . . .32 4.3 Fáze ošetřovatelského procesu . . . . . . . . . . . . . . . . .33 4.3.1 Ošetřovatelská anamnéza . . . . . . . . . . . . . . . 34 4.3.2 Ošetřovatelská diagnóza . . . . . . . . . . . . . . . .35 4.3.3 Vytvoření ošetřovatelského plánu . . . . . . . . . . 37 4.3.4 Realizace ošetřovatelských intervencí . . . . . . . . 39 4.3.5 Hodnocení ošetřovatelského procesu . . . . . . . . .39 4.4 Ošetřovatelská dokumentace, záznam . . . . . . . . . . . . .40 5 Ošetřovací jednotka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .43 5.1 Typy a druhy ošetřovací jednotky . . . . . . . . . . . . . . .43 5.1.1 Typy ošetřovacích jednotek . . . . . . . . . . . . . . 43 5.1.2  Druhy ošetřovacích jednotek . . . . . . . . . . . . . 44 5

5.2

5.3 5.4 5.5

Součásti ošetřovací jednotky . . . . . . . . . . . . . . . . . .45 5.2.1 Pokoje pro pacienty . . . . . . . . . . . . . . . . . . .45 5.2.2 Vyšetřovna a přípravna . . . . . . . . . . . . . . . . 46 5.2.3 Pracovna sester . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46 5.2.4 Kuchyňka, jídelna, jídelní kouty . . . . . . . . . . . 46 5.2.5 Hygienické zařízení . . . . . . . . . . . . . . . . . . .47 5.2.6 Skladovací prostory . . . . . . . . . . . . . . . . . . .48 Vybavení ošetřovací jednotky . . . . . . . . . . . . . . . . . 48 Inventář, spotřební materiál, prádlo . . . . . . . . . . . . . .49 Udržování čistoty a pořádku na ošetřovací jednotce . . . . 50

6 Organizace práce zdravotnického týmu . . . . . . . . . . . . . . . . . .51 6.1 Zdravotnický tým a jeho cíle . . . . . . . . . . . . . . . . . .51 6.2 Náplň práce ošetřovatelského týmu . . . . . . . . . . . . . .51 6.3 Postavení zdravotnického asistenta v ošetřovatelském týmu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .53 6.4 Řídicí funkce sester . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54 6.5 Organizační systémy práce ošetřovatelského týmu . . . . . 57 6.6 Zajištění nepřetržitého provozu ošetřovací jednotky . . . . 59 6.6.1 Pracovní náplň zdravotnického asistenta v dopolední službě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59 6.6.2 Pracovní náplň zdravotnického asistenta v odpolední službě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59 6.6.3 Pracovní náplň zdravotnického asistenta v noční službě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .60 6.7 Předávání služby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .61 7 Klient a nemocniční prostředí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .64 7.1 Příjem nemocného k hospitalizaci . . . . . . . . . . . . . . .64 7.1.1 Druhy příjmu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 64 7.1.2 Příjem nemocného na příjmovém oddělení nemocnice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .65 7.1.3 Příjem nemocného na ošetřovací jednotce . . . . . .67 7.1.4 Dokumentace nemocného vedená na ošetřovací jednotce . . . . . . . . . . . . . . . . . 68 7.1.5 Urgentní příjem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .69 7.2 Zvláštnosti příjmu dítěte k hospitalizaci . . . . . . . . . . . 69 7.3 Adaptace nemocného na hospitalizaci . . . . . . . . . . . . .70 7.4 Specifika hospitalizace národnostních menšin . . . . . . . .73 7.5 Přeložení nemocného . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .76 6

7.6 7.7

8 Vizita 8.1 8.2  8.3  8.4 8.5 

Propuštění nemocného . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77 Práva nemocných a Charta práv dětí . . . . . . . . . . . . . 79 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .82 Význam, účel . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .82 Formy vizity . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83 Povinnosti zdravotnického asistenta při lékařské vizitě . . . 84 Lékařské vyšetření při vizitě . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85 Záznam, etické aspekty vizity . . . . . . . . . . . . . . . . . 86

9 Péče o pomůcky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 88 9.1 Nemocniční infekce (nozokomiální nákazy) . . . . . . . . .88 9.1.1 Původci nozokomiálních nákaz . . . . . . . . . . . .89 9.1.2 Rozdělení nozokomiálních nákaz (druhy) . . . . . .89 9.2 Prevence nozokomiálních nákaz . . . . . . . . . . . . . . . .91 9.2.1 Protiepidemický režim . . . . . . . . . . . . . . . . .92 9.2.2 Dekontaminace, dekontaminační postupy . . . . . 93 9.3 Hygienické zabezpečení rukou ve zdravotní péči . . . . . . 93 9.4 Dezinfekce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 95 9.4.1 Způsoby provádění dezinfekce ve zdravotnických zařízeních . . . . . . . . . . . . .96 9.4.2 Fyzikální metody dezinfekce . . . . . . . . . . . . . 96 9.4.3 Fyzikálně-chemická dezinfekce . . . . . . . . . . . .97 9.4.4 Chemické metody dezinfekce . . . . . . . . . . . . .97 9.4.5 Nejčastější chyby při provádění dezinfekce . . . . 102 9.4.6 Zásady pro přípravu dezinfekčních roztoků . . . 103 9.5 Sterilizace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 105 9.5.1 Předsterilizační příprava . . . . . . . . . . . . . . 106 9.5.2 Obalové materiály . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107 9.5.3 Fyzikální sterilizace . . . . . . . . . . . . . . . . . 108 9.5.4 Chemická sterilizace . . . . . . . . . . . . . . . . 109 9.5.5 Uložení vysterilizovaného materiálu . . . . . . . 110 9.5.6 Kontrola sterilizace . . . . . . . . . . . . . . . . . 111 9.5.7 Zajištění sterilních pomůcek pro ošetřovací jednotku . . . . . . . . . . . . . . . 112 9.5.8 Zásady pro práci se sterilním materiálem . . . . 112 9.5.9 Sterilní pomůcky k jednomu použití . . . . . . . 112 9.5.10 Centrální sterilizace . . . . . . . . . . . . . . . . . 113

7

10 Lůžko a jeho úprava . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10.1 Umístění lůžka v pokoji . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10.2 Typy lůžek pro děti a dospělé . . . . . . . . . . . . . . . . 10.3 Základní vybavení lůžka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10.4 Úprava lůžka bez nemocného . . . . . . . . . . . . . . . . 10.5 Úprava lůžka s nemocným . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10.5.1 Úprava lůžka bez výměny prádla . . . . . . . . . 10.5.2 Úprava lůžka s výměnou prádla . . . . . . . . . . 10.5.3 Úklid pomůcek po úpravě lůžka . . . . . . . . . . 10.6 Pomůcky doplňující lůžko . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10.6.1 Pomůcky k úpravě polohy . . . . . . . . . . . . . 10.6.2 Pomůcky usnadňující pobyt na lůžku . . . . . . . 10.6.3 Pomůcky k zajištění bezpečnosti nemocného . . 10.6.4 Pomůcky k prevenci proleženin . . . . . . . . . . 10.6.5 Jiné druhy pomůcek . . . . . . . . . . . . . . . . . 10.7 Změny poloh nemocného na lůžku . . . . . . . . . . . . . 10.7.1 Posouvání nemocného . . . . . . . . . . . . . . . 10.7.2 Otáčení nemocného . . . . . . . . . . . . . . . . . 10.7.3 Přenášení nemocného . . . . . . . . . . . . . . . . 10.7.4 Posazování, vstávání nemocného . . . . . . . . . 10.8 Polohy nemocných . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10.8.1 Polohy léčebně preventivní . . . . . . . . . . . . . 10.8.2 Polohy vyšetřovací . . . . . . . . . . . . . . . . . .

114 114 115 117 118 120 120 121 122 122 122 123 124 125 125 126 127 128 128 129 129 129 131

11 Hygienická péče o děti a dospělé . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.1 Význam hygienické péče, hygienické návyky . . . . . . . 11.2 Péče o osobní a ložní prádlo . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.3 Péče o zuby a hygiena dutiny ústní . . . . . . . . . . . . . 11.3.1 Péče o zdravou dutinu ústní . . . . . . . . . . . . 11.3.2 Zvláštní péče o dutinu ústní . . . . . . . . . . . . 11.4 Ranní toaleta soběstačných klientů . . . . . . . . . . . . . 11.5 Ranní toaleta nesoběstačných klientů . . . . . . . . . . . 11.6 Večerní toaleta soběstačných a nesoběstačných klientů . . 11.7 Celková koupel nemocných . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.8 Česání a péče o nehty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.9 Péče o vlasy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.9.1 Mytí vlasů u soběstačných a částečně soběstačných nemocných . . . . . . . 11.9.2 Mytí vlasů u nesoběstačných nemocných . . . . .

134 134 135 136 136 137 139 140 144 144 149 150

8

150 151

11.9.3  Odvšivování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.10 Některá specifika hygienické péče daná  kulturními tradicemi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.11 Hygiena při vyprazdňování . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.11.1 Vyprazdňování soběstačných nemocných . . . . 11.11.2 Použití pokojového klozetu . . . . . . . . . . . . . 11.11.3 Použití podložní mísy . . . . . . . . . . . . . . . . 11.11.4 Použití močové lahve . . . . . . . . . . . . . . . . 11.12 Mytí znečištěného nemocného . . . . . . . . . . . . . . . 11.13 Péče o kůži, prevence opruzenin, proleženin . . . . . . . 11.13.1  Proleženiny, příčiny vzniku, projevy, ošetření . . 11.13.2  Opruzeniny, příčiny vzniku, projevy, ošetření . . 11.14 Vedení hygienických záznamů dospělých, vážení a měření klientů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.15 Péče o hygienu kojenců a batolat . . . . . . . . . . . . . . 11.15.1 Koupel kojence a batolete . . . . . . . . . . . . . . 11.15.2 Vážení a měření kojence a batolete . . . . . . . . 11.15.3 Přebalování, péče o kůži dětí . . . . . . . . . . . . 11.15.4 Měření tělesné teploty u kojenců a batolat . . . .

12 Výživa nemocných . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.1 Základy zdravé výživy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.1.1 Faktory ovlivňující výživu . . . . . . . . . . . . . 12.2 Zhodnocení stavu výživy nemocného . . . . . . . . . . . 12.3 Dietní systém . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.4 Objednávání stravy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.5 Podávání stravy u dětí a dospělých podle pohybového režimu a stupně sebepéče . . . . . . . 12.6 Alternativní přístupy k výživě . . . . . . . . . . . . . . . . 12.7 Léčebné čaje, pitný režim . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.8 Výživa u dětí, kojenecká strava, kojení . . . . . . . . . . . 12.8.1 Přirozená výživa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.8.2 Umělá výživa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.8.3 Přecházení na smíšenou stravu . . . . . . . . . . 12.8.4 Krmení kojenců a malých dětí . . . . . . . . . . . 12.9 Způsoby podávání stravy . . . . . . . . . . . . . . . . . .

153 154 155 155 156 156 158 159 162 162 169 170 170 170 172 173 174 175 176 176 177 179 183 183 186 187 188 188 191 192 193 194

13 Obvazový materiál, obvazová technika . . . . . . . . . . . . . . . . 197 13.1 Druhy obvazového materiálu . . . . . . . . . . . . . . . . 197 13.1.1 Tkaniny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 197 9

13.1.2 Vlákniny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13.1.3 Látky ztužující obvazy . . . . . . . . . . . . . . . 13.1.4 Postřikové obvazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13.1.5 Zpevňující materiály . . . . . . . . . . . . . . . . 13.1.6  Náplasti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13.2 Význam obvazové techniky . . . . . . . . . . . . . . . . . 13.3  Zásady obvazové techniky . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13.4  Účel obvazové techniky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13.5  Dělení obvazů podle materiálu . . . . . . . . . . . . . . . 13.6  Šátkové obvazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13.6.1 Šátkové obvazy hlavy . . . . . . . . . . . . . . . . 13.6.2 Šátkové obvazy horní končetiny . . . . . . . . . . 13.6.3 Šátkové obvazy dolní končetiny . . . . . . . . . . 13.7 Obinadlové obvazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13.7.1 Druhy otoček . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13.7.2 Obinadlové obvazy hlavy . . . . . . . . . . . . . . 13.7.3 Obinadlové obvazy horní končetiny . . . . . . . . 13.7.4 Obinadlové obvazy dolní končetiny . . . . . . . . 13.7.5 Obinadlové obvazy hrudníku . . . . . . . . . . . 13.8 Náplasťové obvazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13.9 Prakové obvazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13.10 Obvazy z tuhnoucích hmot . . . . . . . . . . . . . . . . . 13.11 Obvazy z pružných hmot . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13.11.1 Obvazy horní končetiny . . . . . . . . . . . . . . 13.11.2 Obvazy dolní končetiny . . . . . . . . . . . . . . . 13.11.3 Obvazy hlavy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13.12 Dlahové obvazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

199 200 201 201 202 203 203 203 204 204 204 206 208 210 210 211 214 217 218 219 221 222 222 222 224 225 226

Přílohy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Příloha 1 – Ukázka sesterské dokumentace . . . . . . . . . . . . Příloha 2 – Nutriční screening . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Příloha 3 – Zhodnocení rizika pádu u pacienta . . . . . . . . .

227 227 233 234

Slovník pojmů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 235 Seznam literatury . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 237 Rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 239

10

Úvod

Úvod Milí žáci, dostáváte do rukou učebnici ošetřovatelství nezbytně nutnou pro přípravu na povolání zdravotnického asistenta. Obsahuje teoretický výklad o základech ošetřovatelství, o činnostech, které budete provádět nemocným lidem, a hlavně návod, jak tyto výkony provádět. Při ošetřovatelské péči o nemocné se můžete v nemocnici setkat s jinými způsoby práce, s jinými pomůckami. Bude záležet jen na vás, který způsob zvolíte za nejlepší pro splnění výkonu u pacienta. Musíte však postupovat vždy tak, aby nedošlo k poškození zdraví nemocného a aby bylo patrno, že pracujete profesionálně. Pracujte vždy zodpovědně, pečlivě a podle zásad, kterým se na­ učíte. Vždy mějte na paměti, že musíte pracovat a dělat vše pro dobro nemocného člověka. Jakákoliv vaše chyba by mohla být pro pacienta i osudnou. Uvědomte si, že svým vystupováním a chováním, přesností a důsledností napomáháte rychlejšímu uzdravení nemocného. Učebnice obsahuje učivo pro 1. ročník oboru zdravotnický asistent a vychází ze schválených Rámcově vzdělávacích programů – dokumentu MŠMT. Jednotlivé kapitoly jsou zpracovány tak, aby učivo na sebe logicky navazovalo. Odborné učitelky vás budou připravovat na budoucí povolání, budou vám oporou a pomohou vám zvládnout vědomosti, dovednosti i návyky, které nutně potřebujete pro své činnosti a práci ve zdravotnických zařízeních. Přeji vám i pacientům, abyste se kvalitně a dobře připravili na své budoucí povolání a aby z vás byli profesionálové nejen po stránce odborné, ale i lidské. Jarmila Kelnarová

11

1

Ošetřovatelství pro střední zdravotnické školy – 1. ročník

1 Ošetřovatelství Cíl Po prostudování této kapitoly žák: ■■ Vysvětlí pojem ošetřovatelský proces. ■■ Charakterizuje jednotlivé fáze ošetřovatelského procesu. ■■ Využívá vhodné metody k získávání ošetřovatelské anamnézy. ■■ Jmenuje nejběžnější ošetřovatelské diagnózy. ■■ Orientuje se v ošetřovatelské dokumentaci. ■■ Jmenuje výhody práce v ošetřovatelském procesu. ■■ Jmenuje úkoly zdravotnického asistenta v ošetřovatelském procesu. ■■ Verbálně objasňuje význam správně odebrané ošetřovatelské anamnézy pro přípravu ošetřovatelského procesu. ■■ Jmenuje potřeby nemocného podle různých hledisek.

1.1

Charakteristika a základní rysy moderního ošetřovatelství

Ošetřovatelství je samostatný vědní obor. „Ošetřovatelství je mou­ drost, láska a pomoc“ (Farkašová, 2001). Předmětem ošetřovatelství je zkoumat ošetřovatelské aspekty péče o člověka a skupiny, tj. interakce a determinace mezi osobou, zdravím a prostředím vzniklé z požadavků uspokojování potřeb. Hlavním principem ošetřovatelství je pomoc ohroženému nebo nemocnému při těch činnostech, které by mohl vykonávat sám, pokud by měl dostatečnou sílu, vůli a potřebné vědomosti a dovednosti. Ošetřovatelství má svoji formu, obsah i cíl. Formou je systém, který je zaměřen na předcházení nemocem, podporu zdraví, navrácení zdraví a zmírnění utrpení. Obsahem jsou všechny činnosti, které směřují k prospěchu jedince a k uspokojení jeho potřeb. Tyto činnosti jsou základem ošetřovatelské teorie a praxe. Cílem je dosažení spokojenosti a pohody pacienta. Předpokladem pro splnění cíle je aktivní role klienta v celém procesu uzdravení.

12

Ošetřovatelství Obory ošetřovatelství ■■ všeobecné ošetřovatelství – sleduje ošetřovatelský proces z teoretického hlediska s praktickou aplikací, problémy managementu a profesionální přípravu ■■ dějiny ošetřovatelství ■■ metodologie ošetřovatelství – nauka o metodách, které slouží k poznávání ošetřovatelství, jeho zákonitostí, vztahů a závislostí na jiných vědních oborech Celek s ošetřovatelstvím tvoří aplikované obory, tj. interní, chirurgické, pediatrické, gynekologicko-porodnické, intenzivní ošetřovatelství, psychiatrické, geriatrické, onkologické, komunitní, rehabilitační, ošetřovatelství v primární zdravotní péči, ošetřovatelství v oblasti zdraví při práci. Ošetřovatelství lze charakterizovat jako multidisciplinární obor, který je do značné míry determinován výsledky příbuzných oborů. Těmito vědními obory jsou medicínské a humanitní disciplíny (filozofie, etika, psychologie, sociologie, pedagogika). Ošetřovatelství má svoje vlastní metody poznávání a specifickou metodiku výzkumu. Pro vědecký výzkum používá metody teoretické (analýza, syntéza atd.), modelové (materiální, myšlenkové) a empirické (pozorování, experiment, rozhovor, dotazník) z příbuzných oborů. Cíle nové koncepce ošetřovatelství ■■ Zaměřit se na zdraví: –– Pomáhat jednotlivci, skupinám, rodině dosáhnout fyzické psychosociální pohody a zdraví v souladu s ekologickým a sociálním prostředím. –– Podporovat člověka v péči o své zdraví. –– Maximalizovat lidský potenciál v péči o sebe sama. –– Provádět prevenci onemocnění. ■■ Zaměřit se na nemoc: –– Snižovat negativní dopad onemocnění na celkový zdravotní stav jedince. –– Uspokojovat potřeby nemocných, zdravotně postižených, lidí nevyléčitelně nemocných.

13

1

1

Ošetřovatelství pro střední zdravotnické školy – 1. ročník

1.2

Znaky ošetřovatelského povolání

Povolání zdravotnického asistenta má své pozitivní i negativní stránky. Toto povolání by měl proto dělat jen ten, kdo má rád lidi a rád s nimi pracuje, práce ho uspokojuje, i když je velmi náročná. Práce s lidmi Zdravotnický asistent je neustále v kontaktu s lidmi zdravými, nemocnými, umírajícími. Ten, kdo přichází do zdravotnického zařízení, bývá často v tíživé životní situaci. Tito lidé jsou velmi citliví a zvýšeně vnímaví na chování zdravotnických pracovníků. V ošetřovatelském povolání je proto nutné, aby zdravotnický asistent ovládal nejen profesionální, ale i společenské chování. Fyzická zátěž Je mnoho činností, které musí zdravotnický asistent vykonat při ošetřování těžce nemocných nebo nepohyblivých. Je proto nutné, aby si řadu dovedností osvojil, a nepoškodil si tak vlastní zdraví. Psychická zátěž Zdravotnický asistent kolem sebe denně vidí bolest, utrpení, boj o život, umírání. Pečuje o mladé lidi po autohaváriích, o staré lidi, nevyléčitelně nemocné. Tyto situace ho nenechávají lhostejným. Nesmí se však stát citově otupělým a vůči nemocným lhostejným. Také nesmí dojít k syndromu vyhoření. Směnný provoz Zdravotnický asistent bude pracovat ve směnách, v sobotu i neděli, o svátcích. Bude ve službách dopoledne, odpoledne a v noci. Tomuto životnímu rytmu musí přizpůsobit i svůj životní styl, aby nedošlo k poškození vlastního zdraví. Povinnost mlčenlivosti Pacient má právo na utajení informací týkajících se jeho zdravotního stavu. Zdravotnický asistent nesmí nikdy o těchto skutečnostech hovořit na veřejnosti, doma, s přáteli, s jinými nemocnými. Porušení mlčenlivosti je postižitelné. Pacient by tak mohl ztratit důvěru v oše­ třovatelskou péči i v personál nemocnice. 14

Ošetřovatelství

Kontrolní otázky 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7.

Je ošetřovatelství samostatný vědní obor? Co je předmětem ošetřovatelství? Jaké obory zahrnuje ošetřovatelství? Co je cílem nové koncepce ošetřovatelství? Které metody používá ošetřovatelství pro vědecký výzkum? Kdy může dojít u zdravotnického asistenta k syndromu vyhoření? Jaké jsou znaky ošetřovatelského povolání?

15

1

2

Ošetřovatelství pro střední zdravotnické školy – 1. ročník

2

Vývoj ošetřovatelství a vzdělávání zdravotnických pracovníků

Cíl Po prostudování této kapitoly žák: ■■ Chápe význam historie ošetřovatelství. ■■ Zná vybrané světové i domácí osobnosti zakládající ošetřovatelství. ■■ Chápe význam osobností pro vznik ošetřovatelských škol. ■■ Zná vývoj ošetřovatelství v Čechách. ■■ Chápe význam celoživotního vzdělávání ve zdravotnictví.

2.1

Základy vývoje ošetřovatelství

Historie ošetřovatelství je spjata s vývojem ošetřovatelského vzdělání. Ošetřovatelství bylo ovlivňováno v minulosti třemi směry. Charitativní směr  V tomto pojetí byla ošetřovatelská péče zaměřena zejména na uspokojování základních životních potřeb. Ošetřování nemocných bylo chápáno jako morální povinnost pomoci člověku v utrpení, bolesti, v těžkých životních situacích. Ošetřovatelská péče vycházela z tradic a náboženského přesvědčení. Charitativní ošetřovatelská péče byla soustředěna kolem klášterů, protože posláním některých řádů byla péče o nemocné a chudé. První ošetřovatelé byli pomocníci kněžích, v 10. a 11. století se setkáme již s náznaky prvního civilního ošetřovatelství. Do poloviny 19. století ošetřovali nemocné převážně řádové sestry a bratři. Známé jsou mužské řády, např. milosrdní bratři, maltézští rytíři, z ženských řádů jsou to např. boromejky, alžbětinky. Uvedené řády zakládaly vedle klášterů i nemocnice. V 10. století na území Prahy vznikaly útulky pro chudé nemocné. Ošetřovatelskou péči prováděli civilní opatrovníci bez odborného vzdělání, zkušenosti přebírali od svých předchůdců a zacvičovali se v nemocnici. První nemocnice vznikaly s příchodem křesťanství za knížete Boleslava (929–967). Špitály měly ráz charitativní, poskytovaly přístřeší 16

Vývoj ošetřovatelství a vzdělávání zdravotnických pracovníků chudým, nemocným a opuštěným lidem. Ošetřovatelská péče byla zaměřena na hygienu, nasycení chovanců, zajištění tepla a lůžka. I lékařská péče byla minimální. Lékařský směr Vznikal s rozvojem medicíny. Lékař potřeboval pro svoji práci dalšího pracovníka, a tak se vyvíjela role sestry. Tento směr přispěl k rozvoji ošetřovatelského vzdělání. Terénní péče Jde o směr zaměřený na samostatnou práci sestry. Pro české ošetřovatelství byl charakteristický zejména mezi první a druhou světovou válkou. V současné době je tato samostatná kompetence sestry v péči o zdraví významným rysem vyspělého ošetřovatelství, a tím i systému zdravotní péče.

2.2 První ošetřovatelské školy na světě Války zanechávaly na bojištích mnoho raněných a umírajících. Špatná hygienická úroveň lazaretů vedla ke vzniku epidemií, které se rychle šířily nejen mezi vojsko, ale i na civilní obyvatelstvo. Lékaři již nemohli pracovat bez pomocníků. Zlom v rozvoji ošetřovatelství nastal v období krymské války (1853 až 1856). V této době ovlivnilo ošetřovatelství v Evropě několik významných osobností. Florence Nightingalová [čti Flóréns Najtingelová] (1820–1910) (obr. P1) Anglická ošetřovatelka, která se s ošetřovatelským systémem seznámila v Anglii, Německu, Francii a dalších zemích Evropy. Anglickou vládou byla vyslána se skupinou ošetřovatelek na bojiště v krymské válce, kde zorganizovala ošetřovatelskou službu. Do provozu uvedla prádelnu, kuchyni, hygienická zařízení a další. Hlavní důraz kladla na přísné dodržování hygienických zásad. Nedodržování a porušování hygienických zásad vedlo k šíření epidemií, které často způsobovaly velké ztráty na životech nejen vojsk, ale i civilních obyvatel. Na základě jejího působení se snížila úmrtnost raněných vojáků ve válce na polovinu. V době svého působení na Krymu poukazovala na nevhodné prostředí, ve kterém se nacházejí ranění vojáci (nečistota, znečištěná 17

2

2

Ošetřovatelství pro střední zdravotnické školy – 1. ročník *

voda, nedostatek přikrývek, nádobí). Tížil ji i nezájem lékařů a důstojníků, kteří neoceňovali její aktivity. Ve své práci však byla neúnavná. Na vizity chodila v noci, proto ji nazývali „dáma s lampou“. Mezi vojáky byla značně populární. V dané době šlo o velmi pokrokovou ošetřovatelskou péči. Po návratu do Anglie byla F. Nightingalová odměněna vládou velkou peněžní částkou, kterou věnovala na založení první ošetřovatelské školy na světě v Londýně (1860). Poprvé v historii začaly být ošetřovatelky systematicky vzdělávány jak pro nemocniční, tak domácí péči. Nightingalová vytvořila první koncepci ošetřovatelství, která vychází z charitativního pojetí péče o nemocné, kde jsou zdůrazněny především humánní motivy ošetřovatelství. Laickou péči obohatila o prvky odborné, a to léčebné a ošetřovatelské. Jako první zdůraznila význam pozorování nemocného sestrou, význam hygieny a čistoty v nemocničním prostředí, ale i v domácí péči, upozornila na vliv prostředí na nemocného. Její teorie zahrnuje 5 základních součástí zdravého prostředí: čistý vzduch, čistá voda, vyhovující kanalizace, čistota a světlo. Podle vzoru první ošetřovatelské školy začaly vznikat další školy po celém světě. Své poznatky o ošetřovatelství shrnula F. Nightingalová do řady knih. Svým úsilím a prací pozvedla opovrhovanou práci ošetřovatelek na skutečné povolání. Ošetřovatelství pokládala za odvětví medicíny. Myšlenky Nightingalové jsou pokrokové dodnes. V její koncepci jsou spojeny vývojové trendy charitativní, léčebný a preventivní. Tyto trendy začaly pronikat do výchovně vzdělávacího procesu nových ošetřovatelských škol. Řada současných teorií se k myšlenkám F. Nightingalové stále vrací. Důraz na aktivní přístup k nemocnému a jeho prostředí, na uspokojování základních životních potřeb s požadavkem na vysokou odbornost sester zajišťuje Nightingalové přední místo mezi zakladateli moderního ošetřovatelství. V celém světě je stále pokládána za nejvýznamnější postavu dějin ošetřovatelství. Nikolaj Ivanovič Pirogov (1810–1881) Významný ruský chirurg a pedagog přivedl do války na Krymu skupinu ruských žen ošetřovatelek, které připravil pro ošetřování raněných a umírajících, vyzbrojil je vědomostmi o ošetřování poranění, naučil je dobře obvazovat rány. Tyto ošetřovatelky začaly poprvé užívat stejnokroj, z čehož se vyvinula sesterská uniforma. Pirogov byl nejen respektovaným odborníkem, ale i známým propagátorem uznání práv žen. 18

Vývoj ošetřovatelství a vzdělávání zdravotnických pracovníků Henry Dunant [čti Ánry Dynánt] (1828–1910) Byl to švýcarský kupec, který po bitvě u Solferina (1859) zřídil lazaret a mobilizoval z řad civilního obyvatelstva dobrovolníky pro ošetřovatelskou péči o raněné vojáky. Vybavil je především vědomostmi o ošetřování poranění. Z jeho iniciativy vznikla mezinárodní organizace Červený kříž (1864). Tato organizace pracuje iniciativně po celém světě dodnes. Činnost Nightingalové, Pirogova a Dunanta spadala do doby, kdy se začaly uplatňovat požadavky žen za uznání rovnoprávnosti. Pirogov i Nightingalová se svým úsilím zlepšit ošetřovatelskou péči raněným a nemocným stali současně velkými obhájci ženské práce, která právě na tomto úseku ošetřovatelství přinesla nejlepší výsledky.

2.3

Vývoj ošetřovatelství v Čechách

Založení první ošetřovatelské školy na světě a emancipační hnutí v Rakousko-Uhersku podnítilo i vznik první ošetřovatelské školy v Praze v r. 1874. Její vznik ovlivnily české spisovatelky Karolina Světlá a Eliška Krásnohorská, které byly zastánkyněmi ženských práv. V české škole vyučovali lékaři, kteří současně přednášeli na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Absolventky několikaměsíčního kurzu však do zaměstnání většinou nenastoupily, protože více než polovinu studentek tvořily měšťanské dámy shromážděné kolem Ženského výrobního spolku, které ve studiu na ošetřovatelské škole oceňovaly možnost vzdělávat se, a tak se společensky vyrovnat mužům. Škola po několika letech zanikla. Její význam však byl v tom, že poukázala na potřebu systematického vzdělání sester. V roce 1882 vznikla ošetřovatelská škola ve Vídni, přesto si po mnoho let každá klinika v českých zemích zacvičovala sestry sama. V domácnostech a v soukromých službách ošetřovaly nemocné laické sestry Červeného kříže a řádové sestry. V roce 1916 byla v Praze otevřena česká Státní dvouletá ošetřovatelská škola, která pokračovala ve své činnosti i po skončení první světové války v nově vzniklém Československu. Byla tak vzorem pro vznik dalších ošetřovatelských škol. Škola měla vysokou odbornou úroveň. První českou ředitelkou se v roce 1923 stala Sylva Macharová. 19

2

2

Ošetřovatelství pro střední zdravotnické školy – 1. ročník Kurzy každoročně absolvovalo až 15 diplomovaných ošetřovatelek, a tak v nemocnicích vedle sebe pracovaly diplomované ošetřovatelky, řádové sestry a pomocné ošetřovatelky zacvičené v nemocničních klinikách. Absolventky státní ošetřovatelské školy založily v roce 1921 Spolek absolventek ošetřovatelské školy, který se v roce 1928 přejmenoval na Spolek diplomovaných sester. Spolek pořádal přednášky, pokračovací kurzy a pomáhal zakládat další ošetřovatelské školy. V roce 1933 byl přijat za člena Mezinárodní radou sester. V roce 1937 vydával časopis Diplomovaná sestra. Ošetřovatelství mělo v českých zemích podporu v Alici Masarykové, dceři prvního československého prezidenta T. G. Masaryka, která byla předsedkyní Československého červeného kříže, dále v Haně Benešové, manželce druhého československého prezidenta Edvarda Beneše. V roce 1918 byla v Praze otevřena Vyšší sociální škola, která v ročním studiu připravovala sociální pracovníky a později diplomované sestry pro práci v terénu. Tyto sestry zakládaly a vedly poradny pro matky a děti i zdravotní stanice s dispenzářem tuberkulózně a pohlavně nemocných. ČSČK pod vedením Alice Masarykové založil Masarykovu ligu proti tuberkulóze. V roce 1929 zavedl ČSČK ošetřovatelskou a zdravotní službu v rodinách, v níž sestry pracovaly samostatně na základě smlouvy s pojišťovnami. V roce 1946 byla v Praze otevřena Vyšší ošetřovatelská škola, která v jednom směru připravovala vzdělání sestrám-učitelkám na ošetřovatelských školách a v druhém směru připravovala vrchní sestry pro řídicí práci. Ošetřovatelské školy byly podle nového školského zákona z roku 1948 sloučeny s rodinnými a sociálními školami, a vznikly tak střední zdravotnické školy, kde se připravovaly zdravotní sestry, ženské sestry, dětské sestry v denním čtyřletém studiu ukončeném maturitní zkouškou. Také zde bylo studium pětileté večerní, dálkové a denní dvouleté abiturientské studium. V roce 1960 vznikl Institut pro další vzdělávání středních zdravotnických pracovníků v Brně a v Bratislavě. V témže roce bylo pro odborné učitelky otevřeno v Praze na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy dvouoborové studium ošetřovatelství, které bylo nejdříve pětileté a v kombinaci s psychologií a později dálkové šestileté v kombinaci péče o nemocné – pedagogika. 20

Vývoj ošetřovatelství a vzdělávání zdravotnických pracovníků Od roku 2004 studují všeobecné sestry na vysokých školách ve studijních bakalářských a navazujících magisterských oborech. Studovat mohou také na vyšších odborných zdravotnických školách a získávají titul DiS. Na středních zdravotnických školách byl založen roku 2004 obor zdravotnický asistent, který připravuje žáky pro práci v nemocnici. Žáci si budou moci doplnit vzdělání ve speciálních kurzech, rovněž se mohou hlásit po maturitní zkoušce ke studiu na vysoké škole. Od roku 2005 je na zdravotnických školách zdravotnické lyceum, které připravuje žáky pro studium na vysokých školách. Od roku 2009 je možno na středních zdravotnických školách studovat také obor sociální činnost (pečovatelství, administrativa atd.). Absolvent sociální činnosti – pečovatelství – se uplatní jako pracovník sociálních služeb v ambulantních nebo pobytových zařízeních i v terénních službách, při poskytování sociální pomoci dětem i dospělým. Získá vědomosti a dovednosti potřebné pro zajišťování přímé péče a osobní asistence klientům, pro podporu jejich soběstačnosti a sociální aktivizaci. Získá vědomosti a dovednosti uplatnitelné v managementu sociálních služeb. Získá odbornou způsobilost pro vázanou živnost péče o dítě do 3 let věku v denním režimu podle přílohy č. 2 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů. Sestry jsou povinny požádat o registraci, která je přidělena, pokud splňují podmínky. Během práce v nemocnici jsou povinny se i nadále vzdělávat v kurzech, chodit na semináře, konference, kongresy. Tím získávají kredity nutné pro další práci ve zdravotnictví. Sestry se zapojují do výzkumů doma i v zahraničí, publikují v odborných časopisech (Sestra, Florence aj.), studují dále na vysokých školách a mohou získat akademický titul PhDr. a Ph.D. Vznik Registru zdravotnických pracovníků způsobilých k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu je dán zákonem č. 96/2004 Sb., o nelékařských zdravotnických povoláních. Hlavním cílem registrace nelékařských zdravotnických povolání je ochrana veřejnosti. Ochrana veřejnosti spočívá na principu celoživotního vzdělávání, průběžného obnovování, zvyšování, prohlubování a doplňování vědomostí, dovedností a způsobilosti, což vede ke zvyšování kvality ošetřovatelské péče a jiných činností s tím souvisejících. Vysoká kvalita poskytované péče napomáhá ke zvyšování úrovně a prestiže nelékařských zdravotnických profesí. 21

2

2

Ošetřovatelství pro střední zdravotnické školy – 1. ročník Ošetřovatelství se stalo vědním oborem, jehož cílem je především péče o zdraví lidu.

2.4

Ošetřovatelský personál a jeho další vzdělávání v českých zemích ve 21. století

Zdravotničtí pracovníci poskytující zdravotní péči lidem musí být pro toto povolání kvalitně připraveni. Během vykonávání své práce si musí neustále doplňovat vědomosti a dovednosti o nové informace, musí se neustále vzdělávat. Vzdělávání zdravotnických pracovníků má tyto oblasti: ■■ Kvalifikační příprava – pracovník ji získá studiem na školách středních, vyšších a na vysoké škole. ■■ Specializační vzdělání – získá zdravotník v institucích, které jsou k tomu oprávněny. ■■ Celoživotní vzdělávání – musí absolvovat každý zdravotník, který chce své povolání vykonávat dobře. Nové poznatky podložené výzkumy je možno získat studiem na vysokých školách, v kurzech, na odborných konferencích, kongresech, seminářích. Mnoho poznatků je možno získat samostudiem odborné literatury a odborných časopisů. Velký podíl na vzdělání má i vlastní zapojení do výzkumů, výstupy na odborných konferencích, vlastní publikační činnost. Kvalifikační studium všeobecných sester probíhá v bakalářském (Bc.) a magisterském (Mgr.) studiu na vysokých školách, dále na vyšších odborných školách (DiS.). Zdravotnický asistent studuje na středních zdravotnických školách, studium je čtyřleté, ukončené maturitní zkouškou. Absolvují je uchazeči ve věku 15–19 let. Odborné studium probíhá ve škole a také v nemocnicích a je kombinováno s všeobecnými předměty. Ošetřovatelky získávají kvalifikaci na středních zdravotnických školách v tříletém studiu, výstupem je výuční list. Sanitáři a sanitářky absolvují krátkodobý kurz v nemocnicích nebo i na středních školách. Specializační studium mohou sestry absolvovat po praxi v oše­ třovatelství v oboru, např. ošetřování nemocných na chirurgii, interně, operačním sále apod. Zdravotnický asistent bude moci také absolvovat certifikované kurzy a dalším vzděláním rozšiřovat své kompetence. 22

Vývoj ošetřovatelství a vzdělávání zdravotnických pracovníků Specializační průpravu mohou poskytovat vzdělávací zdravotnická zařízení, která k tomu mají oprávnění. Studium probíhá při zaměstnání. Celoživotní vzdělávání potřebuje sestra, zdravotnický asistent, ošetřovatel, sanitář pro svoji profesní přípravu. Odborné znalosti si musí každý zdravotník neustále doplňovat studiem na vysokých školách, v institutech, četbou odborných knih a odborných časopisů, účastí na seminářích, odborných konferencích. Neustále se musí zdokonalovat v písemném i ústním projevu, musí ovládat cizí jazyk, mít znalosti z multikulturního ošetřovatelství. Musí umět komunikovat nejen s nemocnými, ale i s rodinou, s ostatními pracovníky, s veřejností. Je třeba, aby se každý zdravotník aktivně zapojoval i do výzkumu. O svém vzdělání si může každý zdravotník vést záznam, lze k tomu využít Index odbornosti. Přehled o vzdělání může být významným kritériem při žádosti o nové zaměstnání, je také vizitkou kreativity každého zdravotníka.

Kontrolní otázky 1. Kdy a kde byla ve světě založena první ošetřovatelská škola? 2. Proč se říkalo F. Nightingalové „dáma s lampou“? 3. Jaké požadavky musí splňovat sestra, aby získala registraci? 4. Jakými směry bylo v minulosti ovlivňováno ošetřovatelství? 5. Na jakých školách se mohou připravovat pro své povolání registrované sestry? 6. Může zdravotnický asistent ihned po ukončení střední školy studovat na vysoké škole?

23

2

3

Ošetřovatelství pro střední zdravotnické školy – 1. ročník

3

Ochrana zdraví zdravotnického asistenta

Cíl Po prostudování této kapitoly žák: ■■ Charakterizuje osobnostní předpoklady pro výkon povolání zdravotnického asistenta. ■■ Popíše vztah zdravotnického asistenta a nemocného. ■■ Vysvětlí podstatu profesního chování zdravotnického asistenta. ■■ Ví, co obsahuje Etický kodex Mezinárodní rady sester. ■■ Zná pravidla správného životního stylu. ■■ Chápe význam ochranného oděvu. ■■ Chápe význam celoživotního vzdělávání. ■■ Chápe význam profesního chování zdravotnického asistenta. ■■ Zná pojmy sociocentrizmus, emocionální neutralita, univerza­ lizmus.

3.1

Osobnost zdravotnického asistenta

Povolání zdravotnického asistenta patří mezi velmi náročné profese. Objektem práce je nemocný člověk, který vyžaduje od zdravotníků také dodržování žádoucích forem jednání, obrovskou trpělivost, empatii, pochopení. Předpokládá se, že zdravotnický asistent zvládne odbornou činnost, práci s novou technikou, umí zvládnout fyzickou zátěž, umí jednat s pacienty, rodinou, s kolegy, s veřejností. Dále musí zvládat práci s dokumentací, vykonává různou administrativní činnost. Dovede se vypořádat s rodinnými problémy. Pracuje v třísměnném provozu i o víkendu. K výkonu povolání zdravotnického asistenta jsou důležité tyto osobnostní předpoklady: ■■ kreativita, se kterou řeší nové úkoly ■■ schopnost rychle se rozhodnout ■■ kritičnost a sebekritičnost ■■ empatie ■■ altruizmus ■■ klidné vystupování, trpělivost ■■ duševní vyrovnanost, sebeovládání 24

Ochrana zdraví zdravotnického asistenta ■■ ■■ ■■ ■■ ■■ ■■ ■■

smysl pro humor obětavost hodnotová orientace, smysl pro povinnost, odpovědnost humánní vztah k nemocnému (jde o projev zralosti osobnosti) čestné jednání, pravdomluvnost smysl pro čistotu a pořádek umění jednat s lidmi

3.2 Vztah zdravotnického asistenta a nemocného Povolání zdravotnického asistenta je z hlediska odborné přípravy i očekávaného profesionálního výkonu velmi náročné. Objektem práce je člověk nemocný, umírající. Od zdravotnického asistenta se očekává, že unese i fyzické nároky své profese, že unese veškeré problémy, které toto povolání přináší. Zásady chování zdravotnického asistenta lze najít i v etickém kodexu. Mezi důležité povinnosti zdravotnického asistenta patří: ■■ podpora zdraví ■■ prevence nemocí ■■ navrácení zdraví ■■ zmírnění utrpení Ve vztahu zdravotnického asistenta k pacientu/klientovi (P/K) je jeho základní povinností: ■■ Pomáhat lidem, kteří pomoc potřebují. ■■ Respektovat práva pacientů a dbát i na svá práva. ■■ Nediskriminovat P/K (věk, pohlaví, rasa aj.). ■■ Jednat s úctou k lidské důstojnosti. K plnění role zdravotnického asistenta je nutná emocionální neu­ tralita, univerzalizmus – chovat se slušně ke všem P/K – a sociocentrizmus, tzn. umět se orientovat na potřeby druhého člověka. Ve své práci musí dodržovat zásady profesního chování: ■■ Znát práva pacientů. ■■ Znát svá práva. ■■ Ovládat své chování tak, aby se kladně projevilo na nemocném. ■■ Povýšit potřeby a zájmy P/K nad své. 25

3

3

Ošetřovatelství pro střední zdravotnické školy – 1. ročník Postavení zdravotnického asistenta ve společnosti je určováno historickým náhledem a sociálně ekonomickou situací země. Role zdravotnického asistenta je závislá na mnoha faktorech. Faktory ovlivňující profesní chování zdravotnického asistenta ■■ management pracoviště ■■ vlastnosti osobnosti zdravotnického asistenta (vrozené i získané) ■■ celoživotní vzdělávání ■■ etický kodex zdravotních sester a ošetřovatelek ■■ prestiž povolání ■■ práva pacientů Zdravotnického asistenta může pacient vnímat i z pohledu typologického jako zdravotníka cholerického nebo melancholického, zdravotnický asistent může být vnímán i jako sangvinik nebo flegmatik. U zdravotnického asistenta se mohou projevit i negativní povahové vlastnosti, hovoříme pak o neadaptivních povahových projevech (např. náladovost, citový chlad, selhání v nečekaných situacích, neochota měnit zaběhnutý systém, nepochopení pro problémy pacienta, podezíravost, přecitlivělost, hysterie, popudlivost). Zdravotnický asistent s neadaptivními povahovými vlastnostmi je pro pacienty a spolupracovníky zdrojem neklidu a problémů. Toto chování má charakter profesionální deformace, která může souviset s pracovním přetížením, se špatnou organizací práce, s nedostatkem pomůcek, s nižší rozumovou úrovní a odborností zdravotníka, s nevhodnou motivací pro práci, se syndromem vyhoření, s nízkou finanční odměnou za práci. Profesní psychická deformace může nepřímo ovlivnit diagnosticko-terapeutický proces pacienta.

3.3

Životní styl zdravotnického asistenta

Povolání zdravotnického asistenta je velmi náročné. K tomu, aby ho mohl dobře vykonávat, musí dodržovat zásady správného životního stylu. Je velmi těžké najít takový životní rytmus, který bude upevňovat zdraví a zároveň chránit zdravotnického asistenta před fyzickým a duševním vyčerpáním spojeným s výkonem povolání. Zdravotnický asistent by měl dodržovat zásady správné životosprávy a pitný režim. Zdravotnická zařízení umožňují zdravotníkům stravovat se v jídelnách, 26

Ochrana zdraví zdravotnického asistenta kde je strava vydatná, pestrá a bohatá i na ovoce, mléčné výrobky, zeleninu, obsahuje dostatek bílkovin, minerálů a vitaminů. Dbát je třeba na kvalitu a složení stravy, ale také na pravidelnost. Směnný provoz vede k tomu, že strava zdravotníků je nepravidelná, přijímaná ve spěchu. Ke svému životu a pro své zdraví potřebuje každý člověk dostatek pohybu, který v nemocnici zdravotnický asistent sice má, ale je často fyzicky náročný, pochybovat lze i o čerstvém vzduchu v nemocnici. Je tedy vhodné doplnit svůj režim pohybem v přírodě, mohou to být sportovní aktivity, ale i vycházka do lesa. K regeneraci životních sil je nutný spánek, který by měl být na vhodném lůžku, ve větraném prostředí a pravidelný. Nedostatek spánku vede k vyčerpání organizmu, a tím i ke snížení výkonnosti zdravotníka. Zdravotnický asistent dbá o osobní hygienu a čistotu, protože v prostředí, ve kterém pracuje, může dojít k přenášení infekce. Udržuje v čistotě ruce, nehty, nenosí v práci prsteny, protože ty mohou poranit nemocného a jsou rezervoárem infekce. Proti únavě nohou jsou vhodné střídavé koupele v teplé a studené vodě. Pro osvěžení a z hygienických důvodů je třeba se osprchovat. Osobní prádlo si zdravotník také denně mění. Vlasy je třeba mít upravené, aby nepadaly přes oči a během práce do pomůcek. Ve vlasech se zadržuje prach a nemocniční pach, proto je musíme pravidelně umývat. Při práci musí zdravotnický asistent nosit ochranný pracovní oděv (obr. 1). Pracovní oděv poskytuje zdravotníkům nemocnice zdarma. Oblečení je doplněno obuví s atestem na protiskluzovou podrážku, naboso není vhodné chodit, proto jsou součástí oblečení i podkolenky nebo ponožky. Pracovní oděv má funkci ochrannou, ale i estetickou. Chrání zdravotnického asistenta před znečištěním a infekcí. Významně se podílí i na vzhledu zdravotníka. Svým vzhledem má zdravotnický asistent budit u pacienta důvěru, Obr. 1  Ochranný pracovní oděv 27

3

3

Ošetřovatelství pro střední zdravotnické školy – 1. ročník proto není vhodné ani nápadné líčení, nošení dlouhých nehtů, krátkých šatů, přemíry šperků. Úprava zdravotnického asistenta odráží i jeho postoj k pacientům, ke spolupracovníkům a také k sobě samému.

3.4

Etický kodex sester

Mezinárodní etický kodex pro zdravotní sestry byl poprvé přijat Mezinárodní radou sester (ICN) v roce 1953. Od té doby byl několikrát revidován a znovu schvalován, zatím poslední revize byla provedena v roce 2000. Etická pravidla zdravotní péče ■■ Sestra je povinna převzít profesionální odpovědnost za péči o zdraví, prevenci nemocí a za zlepšování zdravotního stavu pacientů právě tak jako za tišení bolesti. ■■ Potřeba zdravotní péče je všeobecná. Se zdravotní a ošetřovatelskou péčí jsou nerozlučně spjaty respekt k lidskému životu, důstojnost a lidská práva. Zdravotní péči je třeba poskytovat bez ohledu na národnost, rasu, víru, barvu kůže, věk, pohlaví, politické přesvědčení a sociální postavení. ■■ Zdravotní sestra poskytuje péči jednotlivci, rodině a společnosti a spolupracuje v tom i s reprezentanty jiných oborů. Zdravotní sestra a spoluobčan ■■ Zdravotní sestra má v první řadě zodpovědnost za občany, kteří potřebují zdravotní péči. Při poskytování péče respektuje zdravotní sestra víru jednotlivce, jeho životní hodnoty a obyčeje a snaží se vytvořit podmínky respektující individualitu. ■■ Zdravotní sestra chrání informace o osobních poměrech pacienta, považuje je za důvěrné a svědomitě hodnotí, v jakém rozsahu a komu může tyto důvěrné informace předat. Zdravotní sestra a péče v praxi ■■ Zdravotní sestra je osobně odpovědná za kvalitu poskytované péče a za obnovování svých odborných znalostí cestou neustálého vzdělávání. ■■ Zdravotní sestra se snaží udržovat pečovatelský standard na co nejvyšší úrovni, a to v každé situaci. 28

Ochrana zdraví zdravotnického asistenta ■■ Zdravotní sestra hodnotí jak svou kvalifikaci, tak i kvalifikaci jiných osob, když přejímá zodpovědnost za jistý úkol a když jej předává jiným osobám. ■■ Zdravotní sestra ve funkci jedná tak, aby její chování přispělo k dobré pověsti povolání. Zdravotní sestra a společnost ■■ Zdravotní sestra, podobně jako ostatní občané, podporuje požadavky obyvatelstva na zdravotní a sociální zabezpečení a je v této věci iniciativní. Zdravotní sestra a spoluzaměstnanci ■■ Zdravotní sestra je zodpovědná za realizaci spolupráce s ostatními zdravotníky všech profesních kategorií. ■■ Zdravotní sestra podle nutnosti zasahuje tak, aby ochránila jednotlivce, jestliže péče o něj je ohrožena nevhodným chováním jiného zdravotníka nebo občana. Zdravotní sestra a povolání ■■ Zdravotní sestra je odpovědná za realizaci vysokého standardu zdravotní a ošetřovatelské péče a za odborné vzdělávání. ■■ Zdravotní sestra soustavně pracuje na definování a kultivaci vni­ třního obsahu zdravotní a ošetřovatelské péče. ■■ Zdravotní sestra se zasazuje v rámci odborové organizace o stanovení přiměřeného platu a jeho vyplácení. Dbá také o vytváření důstojných pracovních podmínek umožňujících realizaci zdravotní a ošetřovatelské péče.

Kontrolní otázky 1. Vyjmenujte osobnostní předpoklady k výkonu povolání zdravotnického asistenta. 2. Jaké jsou zásady profesního chování zdravotnického asistenta? 3. Jaké jsou zásady správného životního stylu? 4. V kterém roce byl poprvé přijat Mezinárodní etický kodex pro zdravotní sestry a kým? 5. Které faktory ovlivňují profesní chování zdravotnického asistenta?

29

3

4

Ošetřovatelství pro střední zdravotnické školy – 1. ročník

4

Ošetřovatelský proces

Cíl Po prostudování této kapitoly žák: ■■ Vysvětlí pojem ošetřovatelský proces. ■■ Charakterizuje jednotlivé fáze ošetřovatelského procesu. ■■ Jmenuje metody vhodné k získávání ošetřovatelské anamnézy. ■■ Jmenuje nejběžnější ošetřovatelské diagnózy. ■■ Pracuje s ošetřovatelskou dokumentací. ■■ Uvědomuje si výhody práce v ošetřovatelském procesu. ■■ Pochopí úkoly zdravotnického asistenta v ošetřovatelském procesu. ■■ Uvědomí si význam správně odebrané ošetřovatelské anamnézy pro přípravu ošetřovatelského procesu. ■■ Jmenuje potřeby nemocného podle různých hledisek.

4.1 Charakteristika Ošetřovatelský proces můžeme chápat jako způsob organizace ošetřovatelské péče. Je to děj cyklický a dynamický. To znamená, že změny, které vznikají v jeho průběhu, jsou zachyceny a řešeny v dalším kole jeho realizace. Pacienti se spolupodílejí na jeho přípravě, průběhu i hodnocení. Jsou chápáni jako jeho aktivní účastníci, nejen jako objekty péče. Ošetřovatelský proces proto můžeme definovat jako logický, systematický přístup ke komplexní péči o pacienty. Je to hlavní pracovní metoda ošetřovatelského týmu. Jeho cílem je prevence, odstranění nebo zmírnění problémů v oblasti individuálních potřeb pacienta.

4.2

Potřeby klientů

Ošetřovatelský proces vychází z hodnocení potřeb nemocných a plánování jejich uspokojování. Pojem potřeba můžeme definovat jako stav nedostatku nebo nadbytku. Prožívání nedostatku (hlad, žízeň) stejně jako nadbytku (hluk) ovlivňuje psychické činnosti (vnímání, myšlení, učení, emoce aj.), a tím další chování jedince. 30

Ošetřovatelský proces Lidské potřeby se vyvíjejí. V průběhu života se mění jejich kvantita i kvalita. Je důležité vědět, že všichni lidé mají společné potřeby. Objevení se nebo také uvědomění si určité potřeby vede k motivačnímu napětí, tedy ke snaze uspokojit (lépe řečeno zahnat) potřebu. Každý jedinec uspokojuje své potřeby svým způsobem, jinak. Některé mohou být uspokojovány žádoucím způsobem (např. únava je uspokojena spánkem, žízeň je uspokojena pitím vody), jiné nežádoucím chováním (kouření, drogy, alkohol, sebepoškozování aj.). Mezi faktory, které modifikují uspokojování potřeb, patří např. nemoc, individualita člověka, mezilidské vztahy, vývojové stadium člověka nebo okolnosti, za kterých onemocnění vzniklo.

4.2.1 Dělení potřeb klientů Potřeby můžeme dělit z různých hledisek, např. na biologické (potřeba jídla, pití, vyprazdňování, spánku aj.), psychické (potřeba učení, myšlení, vnímání aj.) a sociální (potřeba komunikace, společnosti, uznání aj.). Toto dělení je prakticky nejvíce využíváno. Jiné dělení uvádí hledisko nižších (hlavně biologických potřeb) a vyšších potřeb (potřeba estetična, seberealizace, ocenění, uznání aj.). Americký psycholog A. H. Maslow se zaměřil na určení hierarchie potřeb, tj. nadřazenost. Podle ní má každý jedinec individuální systém motivů, který je hierarchicky uspořádán, protože některé z motivů jsou silnější než jiné. Jsou uspořádány podle naléhavosti jejich uspokojení. Toto hierarchické uspořádání zaručuje, že neuspokojené potřeby hierarchicky nižší převládnou a zvítězí nad potřebami hierarchicky vyššími. Teprve je-li nižší potřeba uspokojena, přijde na řadu uspokojení potřeby vyšší. Příklad: má-li člověk hlad a žízeň, nemůže se dobře soustředit na učení. Máme-li velký spánkový deficit, těžko se můžeme učit – chtít si zapamatovat nové informace apod. Maslowova hierarchie organizuje potřeby do pěti úrovní: ■■ Fyzické potřeby – zahrnují potřebu homeostázy a vyjadřují potřeby organizmu. Souvisejí s přežitím člověka. Řadí se sem potřeba jídla, pití, vzduchu, odpočinku a spánku, pohybu, tepla, vyměšování, sexu aj. V době nemoci je uspokojení těchto potřeb prvořadým úkolem. ■■ Potřeba jistoty a bezpečí – vyjadřuje nutnost stability a známosti prostředí. Vyjadřuje touhu po důvěře, spolehlivosti. Řadí se sem i potřeba soběstačnosti a klidu. 31

4

4

Ošetřovatelství pro střední zdravotnické školy – 1. ročník ■■ Potřeba lásky a sounáležitosti – je potřeba milovat a být milován, patřit někam, k někomu. Vyjadřuje se pojmy kamarádství, přátelství, možností komunikovat. ■■ Potřeba úcty, sebeúcty a ocenění – vyjadřuje potřeby sebehodnotící a respekt druhých. Je vyjadřovaná v pojmech jako neztrapnit se, neudělat si ostudu, být důvěryhodný, dosahovat určitého společenského statusu, prestiže, mít hodnotu jako člověk. ■■ Potřeba seberealizace, sebeaktualizace – je potřeba vedená myšlenkou dosáhnout toho, co daný člověk dosáhnout může. Je na vrcholu pomyslné pyramidy potřeb a svým způsobem všechny předchozí potřeby k ní směřují. Člověk má přirozenou tendenci stát se dobrým, mít radost z dobře odvedené práce. K této skupině potřeb se řadí také potřeby estetična, kulturního vyžití, aktivního využití volného času apod.

4.2.2 Diagnostika potřeb Při hodnocení potřeb pacientů vycházíme ze subjektivních a objektivních příznaků potřeb. Subjektivní příznaky potřeb jsou ty, které udává nemocný sám nebo je schopen je na dotaz zhodnotit. Jedná se např. o pocit hladu (vyvolává potřebu jídla), pocit únavy (vyvolává potřebu odpočinku), pocit žízně (vyvolává potřebu pití), pocit osamělosti (vyvolává potřebu společnosti), pocit ošklivosti, špinavosti (vyvolává potřebu hygieny), pocit studu (vyvolává potřebu intimity), pocit zbytečnosti (vyvolává potřebu ocenění), pocit cizosti (vyvolává potřebu přátelství) aj. Objektivní příznaky potřeb jsou ty příznaky, které můžeme pozorovat na nemocném sami. Proto musí mít zdravotnický asistent dobré pozorovací schopnosti, aby byl schopen včas upozornit na potřeby nemocných. Někdy se může totiž stát, že nemocný nechce obtěžovat, zastírá příznaky nebo není schopen s námi dostatečně komunikovat. Příkladem objektivních potřeb jsou suché rty, jazyk, sliznice (signalizují potřebu pití), smutný výraz v obličeji, slzy (signalizují potřebu bezpečí), zavřené oči, pozice v rohu, nekomunikativnost (signalizují potřebu soukromí) aj. Objektivní příznaky nemusí vždy přesně kopírovat subjektivní potřeby. Je právě na komunikačních schopnostech zdravotnického asi­ stenta a jeho schopnostech empatie (vcítění se), zda diagnostika potřeb bude správná. 32

Ošetřovatelský proces

4.3

Fáze ošetřovatelského procesu

Ošetřovatelský proces se skládá z několika kroků, které jsou rozděleny do pěti hlavních fází (obr. 2). Ošetřovatelská anamnéza Zahrnuje činnosti: ■■ získávání informací ■■ fyzikální vyšetření sestrou ■■ analýza získaných informací Ošetřovatelská diagnóza Zahrnuje činnosti: ■■ určení problémů (potřeb) nemocného ■■ vymezení priorit ošetřovatelské péče ■■ stanovení ošetřovatelské diagnózy Ošetřovatelský plán Zahrnuje činnosti: ■■ stanovení cílů ošetřovatelské péče ■■ rozhodování o ošetřovatelských intervencích, které nemocný potřebuje ■■ určení posloupnosti intervencí

ošetřovatelská anamnéza hodnocení ošetřovatelského procesu

realizace pláno­ vaných ošetřovatel­ ských intervencí

ošetřovatelská diagnóza

ošetřovatelský plán

Obr. 2  Fáze ošetřovatelského procesu 33

4

4

Ošetřovatelství pro střední zdravotnické školy – 1. ročník Realizace plánovaných ošetřovatelských intervencí Zahrnuje činnosti: ■■ vykonávání ošetřovatelské péče podle stanoveného plánu ■■ koordinace jednotlivých postupů péče Hodnocení ošetřovatelského procesu Zahrnuje činnosti: ■■ porovnání stavu nemocného před intervencemi a po nich ■■ hodnocení dosažených výsledků vzhledem ke stanovenému cíli ■■ vyhodnocení efektů ošetřovatelských zásahů ■■ hodnocení jednotlivých fází ošetřovatelského procesu

4.3.1 Ošetřovatelská anamnéza Před zahájením ošetřovatelského procesu je nutné zjistit údaje z lékařské dokumentace, se kterou pacient přichází. Znalost medicínského stavu je pro ošetřovatelskou činnost významná. Ošetřovatelské cíle nesmí být v rozporu s medicínskými, ale musí se vzájemně podporovat. Ošetřovatelská anamnéza v sobě zahrnuje především sběr informací o pacientovi. Získávání informací probíhá na podkladě odborných znalostí a porozumění nemocnému. Odběr vstupních dat probíhá při příjmu. Další sběr informací se děje při všech ošetřovatelských činnostech, při každodenním kontaktu a při komunikaci s nemocným. Vstupní anamnéza musí být co nejdůkladnější, aby zahrnovala co nejširší spektrum všech oblastí potřeb pacienta. Neměla by proto probíhat nahodile. Nejlépe je držet se při zjišťování dat některého z uznávaných modelů, např. modelu fungujícího zdraví M. Gordonové. Ta pro zhodnocení celkového stavu rozdělila zdraví na 12 oblastí: 1. vnímání zdravotního stavu, aktivity k udržení zdraví 2. výživa a metabolizmus 3. vylučování 4. aktivita, cvičení 5. spánek, odpočinek 6. vnímání, poznávání 7. sebekoncepce, sebeúcta 8. plnění rolí, mezilidské vztahy 9. sexualita, reprodukční schopnost 10. stres, zátěžové situace, jejich zvládání, tolerance 34

Ošetřovatelský proces 1 1. víra, přesvědčení, životní hodnoty 12. jiné Zdrojem získávání informací není pouze pacient. Dalšími prameny jsou příbuzní (doprovázející osoba), zdravotnická dokumentace (z předešlé hospitalizace, sesterská překladová zpráva, současná dokumentace nemocného), zdravotničtí pracovníci (kteří pacienta překládají/ převážejí z jiného oddělení, předávají hlášení). Metod, kterými je možno získávat informace, je mnoho. Mezi nejčastější patří pozorování, rozhovor, fyzikální vyšetření a různé hodnoticí škály (vědomí, soběstačnosti, bolesti, stupně dekubitů, nutriční screening, deprese aj.). Získané údaje je během rozhovoru s nemocným třeba zapisovat. Tomuto účelu slouží ošetřovatelská dokumentace (viz kapitola 4.4 a příloha 1).

4.3.2 Ošetřovatelská diagnóza Se získanými údaji dále pracuje sestra. Provádí jejich rozbor. Hodnotí jednotlivé potřeby nemocného a hledá případné problémy. Problémy jsou nalezené neuspokojené potřeby klienta. Rozlišujeme problémy aktuální, potenciální a edukační. „Aktuální“ jsou ty, jež nejsou uspokojeny zcela nebo jsou uspokojeny jen částečně. Příkladem aktuálního problému je pocit nedostatku vzduchu, bolest, únava, výrazný nechtěný úbytek hmotnosti aj. Problémy „potenciální“ jsou ty, které doposud nevyvstaly jako aktuální, tzn. zatím jsou v pořádku, ale při hospitalizaci a vzhledem k závažnosti zdravotního stavu se mohou objevit a zhoršit průběh léčby i zdravotní stav. Příklad: vzhledem k nutnosti infuzní terapie je třeba zavést flexibilní kanylu do žíly, ta ovšem může být příčinou vzniku infekce. U nemocného je třeba sbírat 24 hodin moč, ale pacient je inkontinentní (neudrží moč), proto je třeba zavést močový katétr do močového měchýře. Ten bude ovšem opět možným zdrojem infekce. „Edukační“ problém znamená, že v současné době stav potřeby (zdraví) nevykazuje problém aktuální ani potenciální, ale zjistili jsme skutečnosti, které nejsou zcela ve shodě se zdravým životním stylem, nebo je třeba naučit nemocného zacházet s pomůckou, kterou bude doma potřebovat. Problém je tedy naučit nemocného v dané oblasti podporovat stav zdraví, zbavit ho negativních návyků (např. kouření 35

4

4

Ošetřovatelství pro střední zdravotnické školy – 1. ročník u mládeže, výběr nevhodných potravin při normálním BMI) nebo naučit ho něčemu novému, co mu umožní vyšší kvalitu života. Po zhodnocení všech potřeb a nalezení problémů sestra stanovuje jejich oficiální název v odborné ošetřovatelské terminologii, tj. oše­ třovatelskou diagnózu. Ošetřovatelská diagnóza je zformulovaný oše­ třovatelský problém. Tak, jak se vyvíjí ošetřovatelství, vyvíjí se i tato ošetřovatelská terminologie. V současné době se používají: ■■ dvousložková ošetřovatelská diagnóza ■■ třísložková ošetřovatelská diagnóza NANDA (North American Nursing Diagnosis Association) – Severoamerická asociace pro sesterské diagnózy. V roce 2002 se změnila na NANDA International. Aliance NNN (3N Aliance) vznikla v roce 2001 propojením klasifikací NIC (klasifikace ošetřovatelských intervencí), NOC (klasifikace ošetřovatelských výsledků) a klasifikace NANDA. Dvousložková ošetřovatelská diagnóza v sobě zahrnuje standardizovaný název problému a důvod (příčinu), ze které vznikl (by mohl vzniknout). Příklady ■■ porucha výživy z důvodu zvýšeného příjmu potravy ■■ bolest (akutní) z důvodu úrazu kolena ■■ dušnost z důvodu základního onemocnění (chronické obstrukční bronchopulmonální nemoci) ■■ porucha spánku z důvodu změny sociálního prostředí ■■ porucha spánku z důvodu hospitalizace Třísložkové ošetřovatelské diagnózy v sobě zahrnují jak standardizovaný název problému a jeho důvod vzniku, tak také jeho projevy subjektivní a objektivní. Příklady ■■ porucha spánku z důvodu hospitalizace projevující se subjektivně stížnostmi na únavu a časté probouzení v noci, objektivně unaveným výrazem obličeje, kruhy pod očima a častým zíváním ■■ porucha výživy z důvodu zvýšeného příjmu potravy projevující se subjektivně stálou potřebou jídla a chutí na něj, objektivně zvý36

Ošetřovatelský proces šením tělesné hmotnosti o 20  % (nebo BMI 30 a více), sedavým způsobem života ■■ bolest (akutní) z důvodu úrazu kolena projevující se subjektivně slovním i mimickým vyjádřením pocitů bolesti, objektivně úlevovou polohou, omezením pohybů v koleně, neklidem NANDA International (NANDA-I) patří mezi nejnovější standardizované názvosloví ošetřovatelských diagnóz. Je členěna do 13 domén (oblastí), z nichž každá obsahuje několik tříd, pod kterými je možno nalézt patřičné ošetřovatelské diagnózy. Tyto ošetřovatelské diagnózy jsou uváděné s mezinárodním číselným kódem, který má zamezit případné záměně a usnadnit vyhledávání v počítačové databázi. V tomto systému je třeba se řídit určitým algoritmem sloužícím ke stanovení správnosti ošetřovatelské diagnózy. Tento systém se již na vybraných pracovištích zavádí do praxe. Příklady ■■ akutní bolest – 00132 ■■ nadměrná výživa – 00001 ■■ porušený spánek – 00095 ■■ oslabené dýchání – 00033

4.3.3 Vytvoření ošetřovatelského plánu Cíl ošetřovatelské péče

Za cíl ošetřovatelské péče považujeme žádoucí výsledek, kterého chceme u nemocného dosáhnout. Cílem by mělo být odstranění, event. zmírnění problému definovaného v ošetřovatelské diagnóze. Na této činnosti se podílí sestra. Cíl může být krátkodobý (týkající se bezprostředních hodin, dnů) nebo dlouhodobý vztahující se k delšímu období (týdnům, celé době hospitalizace). Aby splnil cíl ošetřovatelské péče svůj význam, musí být pro nemocného dosažitelný, realistický a hodnotitelný. Dosažitelný znamená, že nebudeme vytyčovat cíle, kterých nemůžeme dosáhnout. Má-li nemocný bolest hlavy, cílem bude, že bolest nepociťuje. Má-li však nemocný dlouhodobou silnou chronickou bolest, víme, že nedosáhneme úplného odstranění bolesti, proto volíme cíl – pouze zmírnění bolesti. 37

4

4

Ošetřovatelství pro střední zdravotnické školy – 1. ročník Realistický znamená nutnost stanovovat cíl vzhledem k možnostem oddělení (vybavenosti oddělení, počtu ošetřovatelského personálu, času) a hodnotitelný zahrnuje nutnost obsahovat údaje, které lze zhodnotit buď subjektivně, nebo objektivně, případně musí obsahovat limity (čas, kg, množství aj.). O cílech ošetřovatelské péče by měl být klient informován, v nejlepším případě by se měl na jejich stanovení spolupodílet. Příklady cílů ošetřovatelské péče ■■ Nemocný subjektivně udává lepší kvalitu dýchání, na akrech se neobjevuje cyanóza ani jiné příznaky hypoxie. ■■ Nemocný subjektivně hodnotí bolest jako snesitelnou (ustupující, zvladatelnou) po celý den. ■■ Nemocný objektivně nevykazuje známky ospalosti, spí v noci bez probuzení nejméně 7 hodin, objektivně se po probuzení cítí odpočinutý. ■■ Nemocný nemá známky zánětu v místě zavedení flexibilní kanyly (otok, zarudnutí, zvýšení tělesné teploty, bolest a poruchu funkce).

Plánování ošetřovatelských intervencí

Plánování ošetřovatelských intervencí je velmi náročná a zodpovědná činnost. Vykonává ji sestra (pokud to lze, i ve spolupráci s nemocným). Stanovuje při ní i priority péče, tedy co bude nejdůležitější, neodkladné a co bude navazovat v součinnosti s medicínským léčebným plánem. Plánování vychází z cíle, kterého chceme v ošetřovatelském procesu dosáhnout. Musí také vycházet z možností a podmínek daného pracoviště. Plán by měl být pokud možno motivační, neměl by opomíjet psychickou a sociální podporu. Příklad jednoho možného ošetřovatelského plánu u ošetřovatelské dg. porucha spánku z důvodu hospitalizace (u dospělého): ■■ Zhodnoť současný stav kvality a délky spánku. ■■ Zjisti spánkové návyky klienta v domácím prostředí. ■■ Vytvoř podmínky vhodné pro odpočinek a spánek nemocného v nemocnici. ■■ Vycházej při tom pokud možno z jeho domácích spánkových návyků, jestliže byly vhodné. ■■ Aktivuj nemocného během dne, aby nedošlo k tzv. spánkové inverzi. ■■ Edukuj (pouč) klienta o vhodných spánkových návycích, podporuj jeho snahu aplikovat je v nemocničním prostředí. 38

Ošetřovatelský proces ■■ Umožni nemocnému před spaním psychoterapeutický rozhovor o tom, co ho tíží. Využij typ nedirektivního rozhovoru. ■■ Edukuj pacienta o možnostech relaxace před spaním (podle podmínek oddělení). ■■ Aplikuj léky ordinované lékařem včas. ■■ Sleduj reakce klienta na návrhy jednotlivých intervencí. ■■ Oceňuj snahu klienta při aktivní účasti na jednotlivých intervencích. ■■ Sleduj změny spánkové kvality a délky spánku v souvislosti s konanými intervencemi.

4.3.4 Realizace ošetřovatelských intervencí Realizace ošetřovatelského plánu je částí ošetřovatelského procesu, která v sobě zahrnuje především provádění plánovaných ošetřovatelských intervencí. Na této fázi ošetřovatelského procesu se podílí celý ošetřovatelský tým, proto je nutné, aby členové týmu byli nejprve řádně seznámeni s plánem a sledem priorit jednotlivých intervencí. Podle svých kompetencí členové týmu realizují jednotlivé činnosti, vzájemně se informují o stavu a průběhu ošetřovatelských intervencí, zaznamenávají údaje do ošetřovatelské dokumentace a podle aktuálních změn kooperují následné ošetřovatelské činnosti. Kromě toho v průběhu realizace sbírají doplňující informace o nemocném.

4.3.5 Hodnocení ošetřovatelského procesu Hodnocení ošetřovatelského procesu je závěrečnou fází cyklu. Jde o písemné a ústní vyjádření reakcí nemocného na ošetřovatelské intervence. Při hodnocení se zaměřujeme především na dosažení stanoveného cíle. Hodnocením zjišťujeme, zda cíle bylo dosaženo, nebylo dosaženo nebo bylo dosaženo jen částečně. Jde také o kritickou analýzu jednotlivých fází celého ošetřovatelského procesu. Nebylo-li cíle dosaženo nebo bylo-li ho dosaženo jen částečně, je třeba provést analýzu celého ošetřovatelského procesu – jednotlivých fází – a položit si otázky: ■■ Byly naplánované intervence vhodné a dostačující? ■■ Byly plánované intervence realizovány? V případě, že nebyly, pak z jakého důvodu? ■■ Byly plánované intervence prováděny dostatečně (správně, často)? ■■ Byl cíl správně stanoven (dosažitelný, realistický, hodnotitelný)? 39

4

4

Ošetřovatelství pro střední zdravotnické školy – 1. ročník ■■ Nechybí nám informace, které by mohly ovlivnit průběh ošetřovatelského procesu? ■■ Nedošlo v průběhu ošetřovatelského procesu ke změně některé z potřeb nemocného? Bylo-li cíle dosaženo, pak je třeba uvažovat nad tím, zda se problém vyřešil natrvalo, nebo je třeba v nastolených intervencích dále pokračovat (zejména u potenciálních a edukačních problémů). Častost hodnocení závisí na stanoveném cíli (krátkodobý, dlouhodobý) a typu oddělení. V jiných časových odstupech se bude hodnotit stav nemocného na jednotce intenzivní péče, na standardním oddělení, v léčebně pro dlouhodobě nemocné nebo v domácí péči. Tato fáze je současně výchozí pro nové kolo ošetřovatelského procesu. Přínos ošetřovatelského procesu ■■ Je to způsob, jak zajistit, aby poskytovaná péče vedla k uspokojování potřeb nemocného. ■■ Zlepšuje se návaznost ošetřovatelské péče. ■■ Pacient i ošetřovatelský tým jsou lépe informovaní. ■■ Informace o aktuálním stavu nemocného se kvalitněji předávají. ■■ Podporuje zájem členů ošetřovatelského týmu o nemocného. ■■ Podporuje pocit individuality a zájmu v očích nemocného. ■■ Podporuje vlastní aktivitu nemocného na procesu uzdravování. ■■ Větší samostatnost, ale také zodpovědnost sester při rozhodování o ošetřovatelských intervencích. ■■ Umožňuje uvědomit si účinnost jednotlivých ošetřovatelských intervencí a vyhledávat efektivnější řešení. ■■ Kvalitní záznam informací.

4.4

Ošetřovatelská dokumentace, záznam

Pro záznam informací o průběhu ošetřovatelského procesu se používá ošetřovatelská dokumentace. Vedení dokumentace a správný záznam údajů jsou důležité z mnoha důvodů: ■■ Je to hodnotná zpráva o nemocném a spolupráci s ním. ■■ Je to zdroj úplných a aktuálních informací o nemocném. 40