ODPADOVÉ HOSPODÁŘSTVÍ HLAVNÍHO MĚSTA PRAHY

UNIVERZITA KARLOVA FAKULTA SOCIÁLNÍCH VĚD KATEDRA VEŘEJNÉ A SOCIÁLNÍ POLITIKY

ODPADOVÉ HOSPODÁŘSTVÍ HLAVNÍHO MĚSTA PRAHY DIPLOMOVÁ PRÁCE

Autor práce: Bc. Tomáš Plaček Vedoucí práce: Doc. RNDr. Pavel Nováček, CSc.

Praha 2009

Bibliografický záznam PLAČEK, Tomáš. Odpadové hospodářství hlavního města Prahy. Praha: Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Katedra veřejné a sociální politiky, 2009. 93 s. Vedoucí diplomové práce Doc. RNDr. Pavel Nováček, CSc.

Anotace Diplomová práce Odpadové hospodářství hlavního města Prahy se zabývá tématem nakládání s komunálním odpadem na území Prahy, to znamená nejen zneškodňování, ale i využívání, předcházení a omezování vzniku tohoto druhu odpadu. Cílem práce je analýza současného stavu a hledání řešení problému růstu objemu komunálního odpadu při reflektování dvou teoretických východisek: environmentální teorie a koncepce nulového odpadu. Pozornost je věnována dílčím otázkám separovaného sběru, využívání a odstraňování odpadu a financování celého systému včetně působnosti zainteresovaných subjektů.

Annotation Diploma thesis Waste Management of the City of Prague deals with management of municipal waste in the Prague region. This means not only his disposal but also utilization, prevention and reduction of this type of waste. The objective is to analyse the current situation and finding solutions to the problem of the growth of municipal waste in the reflection of two theoretical approaches: environmental theory and the zero waste concept. Attention is paid to partial issues of sorted collection waste, waste utilization and disposal, financing of the system, including the stakeholders.

Klíčová slova komunální odpady, odpadové hospodářství, životní prostředí, ekologie, recyklace, udržitelný rozvoj

Keywords municipal waste, waste management, environment, ecology, recycling, sustainable development

1

Prohlášení 1. Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracoval samostatně a použil jen uvedené prameny a literaturu. 2. Souhlasím s tím, aby práce byla zpřístupněna veřejnosti pro účely výzkumu a studia.

V Praze dne

Tomáš Plaček

2

Poděkování Rád bych poděkoval všem, kteří přispěli ke vzniku této práce. Zejména pak mému vedoucímu Doc. RNDr. Pavlu Nováčkovi, CSc. za cenné připomínky a odbornou podporu a zaměstnancům Oddělení komunální hygieny Odboru ochrany prostředí MHMP za jejich lidský a vstřícný přístup při zjišťování dat a informací, bez kterých by se práce neobešla.

3

Teze diplomové práce Jméno diplomanta: Bc. Tomáš Plaček Jméno vedoucího diplomové práce: Doc. RNDr. Pavel Nováček, CSc.

Název práce: Odpadové hospodářství hlavního města Prahy

Charakteristika práce: Ve své práci se budu věnovat předcházení vzniku odpadů, omezování vzniku odpadů a nakládání s odpady na území hlavního města, a to jak z pohledu občana, tak veřejné správy. Pozornost zaměřím na procesy, ke kterým dochází při nakládání s odpady, tj. shromažďování a třídění, přeprava, skladování, úprava, využívání a zneškodňování. Dále se zmíním o opětovném, materiálovém (recyklace, kompostování) a energetickém využití odpadů a v jaké míře je tomu využíváno. Produkce velkého množství odpadů a následné nakládání s nimi je v současnosti problémem všech obcí ve světě, zejména velkých měst. Budu se obecně zabývat jejími specifiky, rovněž přiblížím činnost složek zodpovědných za sběr a zpracování odpadu. Cílem práce je analyzovat celkový stav ochrany životního prostředí na území hlavního města z hlediska nakládání s odpady, jak jsou v této oblasti dodržovány standardy Evropské unie a principy udržitelného rozvoje, a zda a jakým způsobem jsou reflektovány potřeby a požadavky občanů v odpadové problematice.

Základní literatura: ALTMAN, V. Odpadové hospodářství. KURAŠ, M., et al. Odpady, jejich využití a zneškodňování. Plán odpadového hospodářství hlavního města Prahy. Zákon o odpadech (Zák. č. 106/2005 Sb.). Příspěvky v časopise Odpady. Informační servis o životním prostředí v Praze – http://envis.praha-mesto.cz/

4

Obsah 1.

ÚVOD....................................................................................................................... 7

2.

VYMEZENÍ TÉMATU.......................................................................................... 8 2.1. ODPADY JAKO VEŘEJNĚ-POLITICKÝ PROBLÉM ................................................... 8 2.2. PŘÍČINY A PREVENCE VZNIKU ODPADŮ .............................................................. 9 2.3. ODPADOVÉ HOSPODÁŘSTVÍ JAKO OBOR ........................................................... 12 2.3.1. Současný stav odpadového hospodářství.................................................... 13 2.4. HISTORIE NAKLÁDÁNÍ S ODPADY ..................................................................... 15

3.

CÍLE, OTÁZKY A METODY ............................................................................ 17

4.

TEORETICKÁ VÝCHODISKA......................................................................... 18 4.1. 4.2.

5.

ENVIRONMENTÁLNÍ TEORIE ............................................................................. 19 KONCEPCE NULOVÉHO ODPADU ....................................................................... 20

NAKLÁDÁNÍ S KOMUNÁLNÍM ODPADEM ................................................ 22 5.1. SBĚRNÉ DVORY ................................................................................................ 24 5.2. OBJEMNÝ ODPAD ............................................................................................. 25 5.2.1. Černé skládky ............................................................................................. 26 5.3. PODZEMNÍ KONTEJNERY .................................................................................. 27 5.4. BIOODPAD........................................................................................................ 28 5.5. SYSTÉMY ZPĚTNÉHO ODBĚRU .......................................................................... 29 5.5.1. EKO-KOM – systém zpětného odběru a využití odpadu z obalů............... 29 5.5.2. Systémy zpětného odběru elektrozařízení a elektroodpadu........................ 32 5.6. ZPŮSOBY LIKVIDACE ODPADŮ ......................................................................... 33 5.6.1. Recyklace.................................................................................................... 34 5.6.2. Spalování .................................................................................................... 35 5.6.3. Skládkování ................................................................................................ 36 5.6.4. Jiné způsoby likvidace odpadů ................................................................... 37 5.7. VYUŽITÍ A ODSTRAŇOVÁNÍ KOMUNÁLNÍHO ODPADU ....................................... 38 5.7.1. Využívání druhotných surovin.................................................................... 39 5.8. FINANCOVÁNÍ SYSTÉMU .................................................................................. 40

6.

ANALYTICKÁ ČÁST ......................................................................................... 43 6.1. ANALÝZA REGIONU ......................................................................................... 43 6.2. ANALÝZA AKTÉRŮ ........................................................................................... 46 6.2.1. Veřejný sektor............................................................................................. 46 6.2.2. Soukromý a občanský sektor ...................................................................... 50 6.3. SWOT ANALÝZA ............................................................................................. 51

7.

MEZINÁRODNÍ KOMPARACE – VÍDEŇ ...................................................... 54

8.

NÁSTROJE K DOSAŽENÍ CÍLŮ ODPADOVÉHO HOSPODÁŘSTVÍ ....... 56 8.1. NORMATIVNÍ NÁSTROJE ................................................................................... 56 8.2. EKONOMICKÉ NÁSTROJE .................................................................................. 56 8.3. OSTATNÍ NÁSTROJE .......................................................................................... 58 8.3.1. Informační nástroje ..................................................................................... 58 8.3.2. Smluvní nástroje ......................................................................................... 61 8.3.3. Dobrovolné nástroje.................................................................................... 62

5

8.3.4. Zpětný odběr ............................................................................................... 62 9.

NAVRHOVANÁ OPATŘENÍ ............................................................................. 63 9.1. 9.2. 9.3.

10.

TECHNICKÁ A TECHNOLOGICKÁ OPATŘENÍ ...................................................... 63 ADMINISTRATIVNÍ OPATŘENÍ ........................................................................... 71 NÁVRH STRATEGIE PODPORY TRHU S RECYKLOVANÝMI VÝROBKY.................. 73 ZÁVĚR .............................................................................................................. 77

RESUMÉ ....................................................................................................................... 79 SUMMARY ................................................................................................................... 80 POUŽITÁ LITERATURA........................................................................................... 81 SEZNAM ZKRATEK .................................................................................................. 84 SEZNAM PŘÍLOH....................................................................................................... 85 PŘÍLOHY

6

1. Úvod Pro dnešní dobu, jež je charakterizována růstem lidské činnosti, růstem počtu obyvatel na naší planetě a také růstem spotřeby vlivem konzumního života společnosti, vzniká značná produkce různých druhů odpadů, které mnohdy jsou již příčinou ekologických kolapsů. Otázka zneškodňování odpadů a jejich racionálního využití představuje prvořadý úkol z hlediska ochrany životního prostředí i z hlediska ekonomického. V diplomové práci „Odpadové hospodářství hlavního města Prahy“ se zabývám problematikou nakládání s odpadem na území hlavního města. Vzhledem k šíři tématu je pojetí mé práce zúženo na komunální odpady, tedy odpady z domácností a podobné živnostenské, průmyslové odpady a odpady z úřadů včetně složek z odděleného sběru. Cílem práce je analýza současného stavu a hledání řešení problému růstu objemu komunálního odpadu při reflektování dvou teoretických východisek: environmentální teorie a koncepce nulového odpadu. Pozornost je věnována dalším problematickým otázkám separovaného sběru, využívání a odstraňování odpadu či financování celého systému včetně působností zainteresovaných subjektů. Ekologicky přijatelné a ekonomicky efektivní nakládání s odpady také vyžaduje nové přístupy u všech producentů odpadu, tzn. i široké veřejnosti, jejíž zapojení do procesu, zejména v oblasti separování, je nezbytné. To vyžaduje rozsáhlou osvětu a informovanost směřující k tomu, aby lidé pochopili hrozící nebezpečí vyplývající z hromadění odpadů, a aby správné nakládání s nimi vstoupilo v obecné ekologické povědomí. V závěrečných kapitolách jsou uvedeny nástroje k dosažení cílů a navržená řešení, která mohou přispět k zefektivnění hospodaření s odpady na území hlavního města.

7

2. Vymezení tématu 2.1.

Odpady jako veřejně-politický problém Pokud se chci zabývat problematikou odpadů, je nutno si nejprve zodpovědět

otázku co je to odpad, k čemuž využiji citace ze zákona č. 106/2005 Sb., ve znění pozdějších předpisů1: „Odpadem je každá movitá věc, které se osoba zbavuje nebo má úmysl nebo povinnost se jí zbavit a přísluší do některé ze skupin odpadů uvedených v příloze č. 1 k tomuto zákonu (§ 3 odst. 1). (…) Komunálním odpadem se rozumí veškerý odpad vznikající na území obce při činnosti fyzických osob a který je uveden jako komunální odpad v prováděcím právním předpisu s výjimkou odpadů vznikajících u právnických osob nebo fyzických osob oprávněných k podnikání (§ 4 odst. b).“2 Komunální odpad3 je také odpad vznikající při čištění veřejných komunikací a prostranství, při údržbě veřejné zeleně včetně hřbitovů a odpad, který je ukládán do odpadkových košů umístěných na veřejných prostranstvích. KO tvoří kolem 15% veškerého produkovaného odpadu, zbytek tvoří produkce odpadů průmyslových odvětví (energetika, stavebnictví, zemědělství atd.), jejichž likvidováním se musí zaobírat sami producenti těchto odpadů.

Za odpady považujeme materiály a výrobky vzniklé při výrobě a pro spotřebu, které ztratily svou původní užitnou hodnotu. Než se ale stanou odpadem, mohou být druhotnou surovinou – množství odpadů však stále převládá nad objemem využívaných druhotných surovin. To přináší dva závažné důsledky – ekonomické ztráty z nevyužitých druhotných surovin odpadů a ničení životního prostředí okamžitým i dlouhodobým působením odpadů. Proto je třeba věnovat oblasti hospodaření s odpady a druhotnými surovinami potřebnou pozornost. Nikdy v historii nebyla lidská společnost rozvinutých zemí tak silně konzumně založená, jako je tomu v posledních desetiletích. Tento trend je evidentně jedním z projevů stále silnějších globalizačních tendencí. Současná hmotná spotřeba obyvatelstva ve vyspělých zemích představuje v kontextu globalizace hnací motor celosvětového hospodářského vývoje včetně některých negativních vedlejších efektů ve sféře ekologie 1

Viz příloha č. 2. Úplné znění zák. č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů. 3 Dále KO. 2

8

a čerpání neobnovitelných zdrojů. Dle analytiků je pozitivním trendem, nevynakládají-li obyvatelé státu více prostředků za potraviny, ale spíše investují, a to do vzdělání, zdraví, nových technologií a zboží dlouhodobé spotřeby. Omezit růst spotřeby ve vyspělých zemích není průchodné, a to především v konjunkturních souvislostech globalizace. Je to ovšem nereálné především ze systémového hlediska tržní ekonomiky. Průmyslová revoluce 18. století nastartovala světový trend tzv. jednosměrného metabolismu průmyslu – na jedné straně vstupují suroviny, na druhé jsou výstupem výrobky a služby. Po celou dobu výroby vzniká odpad a také výrobky se po použití stávají odpadem. V polovině 20. století průmysl ovládl zemědělskou výrobu. Zavedením průmyslových principů bylo dosaženo zintenzivnění, tak i v zemědělství začaly hrát důležitou roli suroviny a odpad.4 Na celém světě se lidé stěhují do měst, protože města nabízejí více pracovních míst a zemědělství lidem nezaručuje dostatečný příjem. Města se proto neustále rozrůstají: zatímco v roce 1900 ve městech žilo jen asi 15 % obyvatelstva, v roce 2000 už ve městech nad sto tisíc obyvatel žila poprvé v historii více než polovina světové populace. A tendence je prudce stoupající. Když však města rostou rychleji než lidská populace, kvalita života v nich klesá a ekologické problémy se daří zvládat jen s největším vypětím. Obrovské množství produkovaného nerecyklovatelného a nerecyklovaného odpadu v průmyslově rozvinutých zemích způsobuje stále větší problémy s jeho ukládáním. Jedním z nepřehlédnutelných případů jsou potíže italské Neapole. Kvalitní a dobře fungující odpadové hospodářství se tak stává jednou z priorit environmentální politiky.

2.2.

Příčiny a prevence vzniku odpadů Veškerá výrobní i nevýrobní činnost dnešní společnosti je doprovázena vznikem

odpadů, z nichž část má vlastnosti odpadů zvláštních nebo dokonce nebezpečných. Otázka jejich zneškodňování nebo racionálního využití představuje dnes proto prvořadý úkol z hlediska ochrany prostředí i z hlediska ekonomického. U většiny známých výrob i spotřebních postupů vznikají vedlejší produkty. Pokud výrobce nebo společnost jako taková neumí tyto vedlejší produkty dále zpracovat, tedy zařadit je do koloběhu společenské prospěšnosti, nazývá je odpadem.

4

Randák: 2004.

9

Podle druhé věty termodynamické je každý samovolně probíhající proces spojen s růstem entropie. Prakticky to znamená, že nelze nikdy materiály ani energii stoprocentně využít bez vzniku odpadních produktů. Entropie je mírou samovolnosti systému přecházet z uspořádanějších (a člověkem využitelných) stavů do pravděpodobnějších stavů méně uspořádaných (a pro člověka nevyužitelných). Všechny systémy hospodářství se ve své podstatě zabývají přeměnou surovin na odpady. Látky, ve svých nalezištích vysoce uspořádané, se navzájem směšují a posléze rozptýlí na haldy odpadů a do emisí zplodin, což znemožňuje jejich recyklaci. Přitom proces rozptylování nelze v uzavřeném systému zastavit. Rozptýlenou hmotu lze znovu zkoncentrovat jen s pomocí energie dodané z venku, za cenu růstu entropie jinde. Růst výroby (obecně hrubého národního produktu) doprovází růst entropie, a tedy poškozování životního prostředí. Zvyšování entropie narušuje celou planetu. Zatímco se cenné suroviny mění na odpady, nevíme kam s dosud neužitečným a jedovatým odpadem.5 Jelikož v odpady se mění většina nedostatkových surovin, je nezbytně nutné omezit neúčelnou spotřebu surovin a nedostatkových materiálů. Podle názoru mnoha odborníků bude řešení těchto otázek nejdůležitějším úkolem péče o životní prostředí v příštích desetiletích.

Omezit znečišťování životního prostředí chemikáliemi je jedním z nejdůležitějších a nejnaléhavějších požadavků dnešní doby. Ve 20. století došlo k obrovskému rozšíření množství vyráběných chemikálií a odpadů z chemických výrob, z nichž mnohé představují přímé ohrožení ekosystémů. Dosavadní způsoby zpracování odpadů mají četné nevýhody. Nebezpečné látky se mnohdy spíše pouze převádějí v prostředí z jednoho média do druhého, než aby se úplně odstranily. Adsorpční materiály používané pro odstranění toxických látek z plynných nebo kapalných odpadů se rovněž ukládají na skládkách, kde mohou kontaminovat podzemní vody. Tyto vedlejší vlivy nemají však preventivní opatření k zamezení vzniku odpadů, tzv. bezodpadové či máloodpadové technologie, při kterých odpady nevznikají nebo jen v podstatně menší míře. Představují ideální řešení problémů znečišťování životního

5

Americký chemik G. T. Seaborg, nositel Nobelovy ceny za chemii, před několika lety prohlásil, že není daleko společnost, kdy materiálová situace bude doslova obrácená. Všechen odpad, který se nyní nazývá druhotnou surovinou, se stane hlavním zdrojem surovin a přírodní nenačaté zdroje budou rezervou spotřeby pro budoucnost.

10

prostředí odpady. Tento přístup je úplně odlišný od systémů odstraňování již vzniklých odpadů.

1) Jde o preventivní přístup, jehož cílem je omezit tvorbu nebezpečných odpadů ve všech složkách životního prostředí. 2) Zpravidla vytváří bezpečnější pracovní podmínky. 3) Vede většinou ke snižování materiálové náročnosti výrob. Mezi tato opatření patří změny procesů a zařízení, změna výrobků a zdokonalené metody údržby; jejich prvořadým úkolem je zabránit tvorbě odpadů. 4) Výrobky těchto procesů musí být přijatelné z ekologického hlediska.

Prevence vzniku odpadů je výhodná i z ekonomického hlediska. Výhody spočívají ve snížení nákladů na zneškodnění odpadů, ve snížených energetických nákladech a v úsporách surovin. Ještě důležitější je však fakt, že tyto tzv. čisté technologie jsou prostředkem pro zvýšení konkurenceschopnosti výrobků. Cílem preventivních opatření je odstranit všechny procesy, při kterých vznikají škodliviny, které se dostávají do prostředí. Prevence ovšem znamená změnu procesu, vývoj nového procesu i použití jiných surovin, ze kterých by vznikalo co nejméně odpadů. Tento koncept je základem bezodpadových technologií. Pro řešení těchto problémů byla nedávno ustanovena „Mezinárodní asociace pro bezodpadové technologie“ se sídlem ve Vídni, která je nevládní a nevýdělečnou organizací. Řada odborníků však stále dává přednost recyklování nebo spalování odpadů a staví se proti změnám technologických postupů. Protože však omezení vzniku odpadů či zavádění bezodpadových technologií představuje menší riziko než zneškodňování odpadů, měla by se při vývoji nových procesů dávat těmto technologiím vždy přednost. U některých technologií je však stále zatím výhodnější vybudovat účinnou ochranu před znečišťováním než měnit samu technologii. Hlavní překážka máloodpadových technologií je v tom, že ji musí uskutečnit sami výrobci. Ti však zpravidla, na rozdíl od ekologů, považují odpady za nevyhnutelné a málo významné a nemají dostatečnou motivaci snižovat jejich množství. Jednou z hlavních námitek proti přílišnému optimismu v rozvoji a zavádění máloodpadových technologií je značná energetická náročnost těchto postupů spojená s termodynamickým charakterem separačních a koncentračních postupů. Uvádí se

11

oprávněná námitka, že neuvážená realizace máloodpadových technologií by mnohdy mohla znamenat jen přesun vzniku odpadů z určitého průmyslového oboru do odvětví paliv a energie. Proto ještě dlouhou dobu budou mít ve všech úvahách o rozvojových plánech svoje místo i technologie recyklační, určené k využití vznikajících odpadů tradičních technologií bez respektování hlediska máloodpadovosti.

2.3.

Odpadové hospodářství jako obor Odpadové hospodářství6 (angl. waste management, něm. Abfallwirtschaft) je

technologickým odvětvím, které se bezprostředně dotýká všech stupňů výrobního a spotřebního cyklu od těžby surovin, přes výrobu, dopravu a spotřebu produktů až po jejich zneškodnění, kdy se z nich po uplynutí doby jejich životnosti stávají odpady (tzv. spotřební odpady). Významný podíl odpadů tvoří vedlejší materiály vznikající přímo při výrobě těchto produktů (tzv. výrobní odpady). Odpadové hospodářství tak ovlivňuje všechny složky národního hospodářství. Odpadové hospodářství se vyvinulo rovněž v samostatný výzkumný a studijní obor, dnes již hojně pěstovaný na univerzitách a vysokých školách. Jako typický multidisciplinární obor s dominantním postavením chemie a chemické technologie zejména v oblasti využití a zneškodnění i prevence odpadů poskytuje rozsáhlé možnosti výzkumným pracovníkům z nejrůznějších odvětví.

Hlavní cíle odpadového hospodářství, i když mohou být různě formulovány, jsou tyto: • předcházet vznik odpadů nebo jej omezovat, • pokud již odpady vzniknou, nakládat s nimi tak, aby byly maximálně využity jako druhotné suroviny v původní nebo upravené formě a aby minimálně narušovaly životní prostředí.

6

Dále OH.

12

Obr. č. 1: Schéma základních činností v oblasti odpadového hospodářství (Zdroj: Altman: 1996)

ODPADOVÉ HOSPODÁŘSTVÍ

Předcházení vzniku odpadů

Omezování vzniku odpadů

Nakládání s odpady

Shromažďování Přeprava Skladování Úprava Využívání Zneškodňování

2.3.1. Současný stav odpadového hospodářství Odpadové hospodářství představuje v celosvětovém měřítku komplex faktorů, které se odrážejí především úroveň využívání surovinových vstupů a péče o životní prostředí. Některé otázky, které byly dříve považovány pouze za lokální záležitost, jsou dnes otázkami mezinárodního a globálního charakteru. Rizika spojená s pohybem nebezpečných odpadů přes hranice států vedla k přijetí „Basilejské úmluvy o řízení pohybu nebezpečných odpadů přes hranice států a jejich zneškodnění“7, která jednoznačně vyjadřuje nezbytnost státních zásahů do regulace trhu s nebezpečnými odpady a druhotnými surovinami. V rozvíjejících se zemích však zatím

7

Basilejská úmluva byla sjednána dne 22. 3. 1989 v rámci programu OSN pro životní prostředí. Bývalá ČSFR přistoupila k Úmluvě 24. 7. 1991, v platnost vstoupila 5. 5. 1992. Po rozdělení ČSFR, Česká republika přistoupila do Basilejské úmluvy s účinností od 1. 1. 1993. (České znění Úmluvy lze najít na: http://www.env.cz/ris/ais-risdb-ectable.nsf/AFBD6D0CDF87CAACC1256F78004B7A10/$file/21993A0216(02)Fin.pdf)

13

chybějí finanční prostředky na výstavbu moderních zařízení pro úpravu a nezávadné zpracování odpadu. To se do značné míry týká i České republiky. Odpadové hospodářství prochází neustále změnami, které jsou vyvolány zejména vývojem výrobních a spotřebních procesů. Tyto změny jsou přirozeně motivovány i stavem na trhu surovin a spotřebních předmětů. Změny v odpadovém hospodářství tak bezprostředně navazují na složité a rozsáhlé historické procesy vývoje hornictví, hutnictví, sklářství, strojírenství, textilního a chemického průmyslu i na vývoj dalších odvětví. Výrazné změny přístupu k odpadovému hospodářství přinesl vznik a bouřlivý rozvoj uranového průmyslu a jaderné energetiky. Rovněž moderní elektrotechnický průmysl přinesl s sebou řadu podnětů pro rozvoj odpadového průmyslu. Celková produkce odpadů trvale roste. Její vývoj sleduje v podstatě růstové křivky produkce výrobních odvětví, které se v průměru pohybují mezi jedním až pěti procenty ročního zvýšení. Světový standard odpadového hospodářství byl postupně formován aktivitami celosvětových vládních i nevládních organizací v čele s Programem OSN pro životní prostředí (OSN-UNEP), Organizací OSN pro průmyslový rozvoj (UNIDO), dále Světovou zdravotnickou organizací (WHO), Mezinárodní obchodní komorou (ICC) a řadou dalších. Specifické postavení mají mezinárodní nevládní organizace, které se zabývají organizováním mezinárodního trhu odpadů a druhotných surovin (BIR) a celkovým rozvojem oboru odpadového hospodářství (ISWA). Na zrodu obou těchto mezinárodních nevládních organizací se významně podíleli i čeští představitelé. První kongres nově založené mezinárodní nevládní organizace Asociace pro odstraňování odpadů a čištění měst (ISWA), který se konal v roce 1972, byl dokonce uspořádán v Praze. Evropský standard se postupně koncepčně vyvíjel a byl již v 60. letech upravován řadou vnitrostátních i mezinárodních předpisů. První vzorové mezinárodní předpisy upravující „řízené skládkování“ odpadů byly zpracovávány koncem šedesátých let. V té době byly také přijímány ve vyspělých zemích celostátní právní předpisy upravující odpadové hospodářství a byly získávány první zkušenosti s jejich uplatňováním. Vývoj československého hospodářství byl přitom poznamenán enormním nárůstem spotřeby surovin a materiálů, což bylo provázeno i nadměrnou produkcí odpadů všeho druhu. Nadměrné množství odpadů svědčilo o intenzitě neefektivních materiálových toků a o nízkém tempu zavádění máloodpadových technologií. Důsledkem byla 14

nadbytečná otevřenost materiálových toků. Příznačné bylo tedy nízké zpětné využívání odpadů, ztráty vznikající takto národnímu hospodářství nebyly však v plném rozsahu statisticky sledovány. Toto nedávno minulé období se vyznačovalo výraznou vzájemnou nerovnováhou mezi produkcí odpadů, jejich podchycením, úpravou a využíváním. Potenciál produkce odpadů výrazně převyšoval potenciál jejich zpracování a využívání. Odpadový průmysl se pak vyznačoval nízkou kvalitativní i kapacitní úrovní a nebyl schopen zabezpečit přeměnu využitelných odpadů na potřebnou druhotnou surovinu s příslušnými technologickými vlastnostmi a ekonomickými parametry. Největším problémem odpadového hospodářství jsou nebezpečné odpady (kterých je podstatně méně) vedle velkého množství balastních hmot (zemina, hlušina).

2.4.

Historie nakládání s odpady8

Produkce a zneškodňování odpadů jsou staré jako lidstvo samo. Odpadní jámy, do kterých se v předhistorických dobách odhazovaly různé odpady, poškozené nástroje apod., jsou dnes zdrojem informací o způsobu života prehistorického člověka. Ve starověkém Řecku a Římě již existovaly přesně stanovené komunální služby, které vykonávali převážně váleční zajatci. Navíc existovala v Římě již forma občasného generálního úklidu a úpravy ulic a místních prostranství „lustratio urbis". Tyto akce přispívaly vedle pravidelného zkrápění vozovek a čištění kanalizace k zajištění vyhovujících hygienických podmínek v Římě. Byly řešeny i tak náročné problémy jako likvidace odpadů vyprodukovaných sto tisíci návštěvníky Kolosea. Ve středověku upadlo v zapomenutí téměř vše, čeho bylo dosaženo v rozkvětu Řecka a Říma, takže řada velkých měst měla základní potíže se zásobováním vodou i s dodržením elementárních podmínek čistoty. Jediný způsob likvidace odpadů, včetně zvířecích a lidských exkrementů, spočíval v jejich vyvážení před dům, kde se vrstvil v nezpevněném povrchu cest. Zdravotní problémy – vysoká nemocnost, šíření epidemií apod. – byly toho samozřejmým důsledkem. S postupným dlážděním hlavních ulic se začalo ve 12. století v Paříži a v řadě dalších velkých měst ve 13. – 14. století. Ve zvláš-

8

Podle: Altman: 1996.

15

tě bohatých městech, která si zakládala na své úpravnosti, se přikročilo v 15. a 16. století k soustavnějšímu řešení problematiky odpadů. Teprve však 18. století a především druhá polovina 19. století přináší konkrétní opatření organizačního i technického charakteru ke zlepšení hygieny a pořádku v čištění komunikací a odvážení odpadků. V Praze je vydán řád o čištění ulic, regulovalo se již i zacházení se stavebním odpadem a zavedly se i přesypné nádoby na domovní odpad. Současně se začínají stavět vodovody a kanalizace. Na počátku 20. století je již technologicky i organizačně zvládnut odvoz odpadů z měst a prosadily se zásady omezování prašnosti při sběru a svozu. V Praze se však ještě v r. 1920 používalo 170 v podstatě otevřených vozů k vyvážení odpadků ze smetiště na okraj Prahy. Nádobový systém byl zaveden postupně od r. 1923 a používání Kuka vozů od roku 1930. Hygienicky vyhovující zneškodňování tuhých komunálních odpadů se uskutečnilo až se zvládnutím tří základních technologií, tj. kompostování, spalování a řízeného skládkování odpadů. Kompostování, ovšem bez nároků na hygieničnost vlastního provozu, se provozovalo již od začátku 20. století. V Nizozemí se kompostováním zpracovávalo 25 % produkce komunálních odpadů v zemědělství. První spalovny byly uvedeny do provozu koncem 70. let 19. století ve Velké Británii. Na kontinentě se však rozšiřovaly daleko pomaleji, převážně až ve 20. letech 20. století. Pražská spalovna vybudovaná s kapacitou 2000 t za rok v r. 1933 patřila mezi nejmodernější v Evropě. Řízené skládky se poprvé objevily v Anglii před 60 lety. Jejich všeobecné prosazení jako jediného přijatelného způsobu deponování odpadů není však ještě dosud všude běžné. Průmyslové odpady se projevily v životním prostředí člověka právě tak nepříznivě, a mnohdy trvalejším způsobem než odpady z měst. Odpady z těžby nerostných surovin a hutní prvovýroby přímo určily ráz a podmínky celých průmyslových aglomerací. S rozvojem chemického průmyslu dochází častěji k přímým toxickým únikům. Intenzifikace zemědělství po 2. světové válce má za následek, že dřívější konzument celé řady odpadů z průmyslu, městských odpadů a čistírenských kalů se stal velmi významným producentem odpadů ze zemědělské velkovýroby, zejména živočišné. Současně s chemizací a mechanizací zemědělství dostává se do přírodního prostředí řada toxicky závadných látek (pesticidy, pohonné hmoty apod.). Teprve poměrně krátkou dobu se uskutečňuje soustavný výzkum zaměřený na osvojování nových technologií pro znovuvyužívání odpadů a na používání dokonalejších výrobních technologií. Jedná se zejména o máloodpadové a bezodpadové technolo-

16

gie, při nichž jsou suroviny využívány komplexně. Tyto techniky, jakož i omezování neúčelné produkce tuhých odpadů, zejména komunálních, nevedlo však dosud k zásadnímu obratu a tím i ke zmenšení problémů s odpady.

3. Cíle, otázky a metody Cíle: Cílem práce je analýza systému sběru komunálního odpadu na území hlavního města a hledání řešení problému růstu jeho objemu při reflektování environmentální teorie a koncepce nulového odpadu9. Pozornost je věnována dalším otázkám separovaného sběru, využívání a odstraňování odpadu a financování celého systému včetně působnosti zainteresovaných subjektů. Otázky: • Jaký je současný stav v oblasti odpadového hospodářství a KO, je do budoucna udržitelný? • Zvyšuje se množství sebraného separovaného KO a jeho recyklace? • Jaká je přístupnost k nádobám na separovaný KO a je informovanost veřejnosti dostatečná? • V jaké míře je využíván a zneškodňován (směsný) KO? Metody: - Analýza aktérů (stakeholder analysis) Vymezení metody: Jakýkoliv jednotlivec, skupina či organizace mohou ovlivnit či mohou být ovlivněni připravovanými politikami či projekty, nebo jejich realizací. Analýza aktérů se snaží identifikovat všechny aktéry, kterých se daná politika týká, poznat jejich jednání, záměry a vzájemné vztahy a zhodnotit jejich vliv, zdroje a zájem na realizaci určité politiky. Lze ji použít v různých fázích analýzy a tvorby politiky.

9

Viz následující kapitola.

17

- Metoda evaluačního výzkumu – SWOT analýza Vymezení metody: SWOT analýza je jedna z nejčastěji užívaných metod při tvorbě jakékoli strategie. Je pohotovým a snadno použitelným nástrojem pro popis celkové situace firmy, poslední desetiletí je však často využívána i ve veřejném sektoru. Podstata metody je velmi jednoduchá: identifikovat silné a slabé stránky a příležitosti a ohrožení, účelem analýzy je vytipovat a zaměřit se na ty, které mají strategický význam. Výsledek se zobrazuje pomocí matice, která ukazuje základní vazby mezi jednotlivými prvky a na jejímž základě lze vytvářet možné strategie a formulovat konkrétní problémy a cíle.10

- Rozhovory (nestrukturované) Vymezení metody: Metoda rozhovoru je založena na přímém dotazování, tedy na verbální komunikaci výzkumného pracovníka s respondentem nebo s více respondenty. U nestandardizovaného (nestrukturovaného) rozhovoru si výzkumný pracovník musí připravit základní okruhy otázek, které bude klást, ale jejich obsah, pořadí a formulace závisí na tazateli, který se přitom nemusí přidržovat žádného schématu. Požadavky vztahující se k efektivitě této metody jsou shodné s metodou dotazníku. Základním požadavkem je formulovat otázky tak, aby ovlivňovaly hypotézu výzkumu – nejde o pouhé sbírání faktů nebo názorů lidí na určité jevy.

- Analýza regionu - Data, zdroje dat

4. Teoretická východiska Každý odborný, teoretický i aplikovaný předmět či vědní obor musí spočívat na vědecky přijatelných principech. Při řešení každého problému je nutno vycházet z teorie a jejích principů, které nelze při řešení či analýze praktických problémů ignorovat.

10

Veselý: 2006.

18

4.1.

Environmentální teorie11 Environmentální teorie12se týká všech oblastí životního prostředí, vychází

z obecně přijatých základních principů zachování životního prostředí uvedených níže. Ty formulují výchozí zásady a cíle při řešení dílčích, lokálních a regionálních problémů životního prostředí. Obecná platnost hlavních principů je nezávislá na místě a čase.

Principy ET: a) Princip zachování globální, dynamické rovnováhy životního prostředí, b) Princip udržitelného rozvoje, resp. udržitelného způsobu života, c) Princip zachování mezních hodnot („limitů“) pro rozvoj a znečištění životního prostředí.

První princip vyjadřuje tezi o globální dynamické rovnováze životního prostředí, jejímž důsledkem je zachování „trvalé existence života na Zemi“, jako neomezeně dlouhodobý jev, platný uvnitř hranic naší planety. Důkazem platnosti principu je zkušenost potvrzená přírodou, resp. existencí této planety. Procesy přeměn hmoty v přírodě, jako součásti kontinuálních dynamických změn živé a neživé části přírody, vytváří kontinuitu dynamické proměnlivé rovnováhy přírody, během které mohou vznikat i nové produkty jako jsou korálové ostrovy, sopečné útvary, sedimenty, bioprodukty, produkty malých i větších přírodních katastrof, klimatických změn aj. Dynamický rovnovážný stav životního prostředí, byť proměnlivý, ale stále se obnovující, zůstává trvale zachován, pokud jej člověk či civilizace vážně nepoškodí. Princip zachování dynamické rovnováhy životního prostředí je nesporně platný axiom. Druhý princip udržitelného rozvoje (sustainable development) vyjadřuje kriterium pro hodnocení tohoto rozvoje z hlediska uspokojování potřeb přítomnosti bez oslabování možností budoucích generací naplňovat vlastní potřeby. Jde tedy o úkol střednědobý. Z různých definicí je zde také uvedena formulace Josefa Vavrouška: Udržitelný způsob života je představa odpovědnosti vůči všem živým tvorům v dlouhodobém časovém horizontu. Tato představa hledá nová východiska integrující ekonomickou, sociální a ekologickou stránku současného a dlouhodobého vývoje.

11 12

Podle Végh: 2000. Dále ET.

19

Strategie udržitelného rozvoje v globálním měřítku musí respektovat rostoucí populaci, limity zdrojů a narušené životní prostředí. Udržitelný rozvoj není jen ekologický fenomén, přestože popud pro jeho definici vychází od environmentalistů, kteří si první uvědomovali hrozbu znečištění, ohrožení biosféry a narůstající ztrátu biodiverzity. Definice udržitelného rozvoje od různých autorů jsou v principu identické, přesto se mohou v detailech nepatrně lišit. Věda dochází postupně k poznání, že v uzavřeném systému konečných zdrojů planety není kvantitativní růst trvale možný. Jelikož zdroje nejsou nevyčerpatelné, je nutno vycházet z toho, že nelze dlouhodobě žít za hranicemi vlastních možností. Z toho plyne, že je nutno respektovat „limity růstu“ a jejich globální důsledky, resp. považovat možnost dosažení limitů za jistých podmínek za možnou realitu. Proto třetí princip vyjadřuje, že existují kvantifikované meze, „limity“ pro rozvoj industrializace, populace, čerpání zdrojů, jakož i pro znečištění životního prostředí. Mezní hodnoty těchto limitů mohou však mít jistý rozptyl, závislý na globální koncepci udržitelného rozvoje, v důsledku čehož i „limity růstu“ mohou mít dvě mezní hodnoty, jednu minimální (limmin) a druhou maximální (limmax), při které se globální dynamická rovnováha může hroutit. Předpokládá se však pozitivní respektování těchto mezí jako určujících faktorů pro činnost společnosti a vypracování systému ekologické, ekonomické a sociální stability, který odpovídá požadavku principu udržitelného rozvoje. Aplikace ET nemůže vyloučit teoreticky ani katastrofické vize, ale měla by mít optimistický charakter.

4.2.

Koncepce nulového odpadu Koncepce odpadového hospodářství, která hledá pouze takzvaná řešení na konci

potrubí, končí na začátku cesty: u toho, jak s odpady nakládat. Ale skutečně účinný plán musí především určit ambiciózní, ačkoli dlouhodobý strategický cíl, a to snížení množství odpadu, který končí na skládkách a ve spalovnách, na nulu. Koncepce nulového odpadu13 (zero waste) se stala základem odpadových plán řady světových měst, obcí a regionů. Důležitou roli při jejím prosazování hrál průmysl, firmy totiž vyšší efektivností

13

při

využívání

odpadních

surovin

zvyšují

svoji

konkurenceschopnost,

Koncepcí nulového odpadu se v ČR zabývá např. Ing. Ivo Kropáček z Hnutí Duha.

20

a posilují tak postavení na trhu i zisk. Evropská legislativa po výrobcích požaduje, aby se postarali o své zboží po ukončení životnosti. Motivuje tak k šetrnějším a trvanlivějším řešením nebo k výrobkům s možností opětovného použití (například vratné lahve), a tedy opět snižuje množství vznikajícího odpadu. Koncepce nulového odpadu není technologií nakládání s odpady, ale strategickou vizí, která předpokládá, že suroviny nebudou převážně končit na skládkách a ve spalovnách, ale pomocí recyklace budou v ekonomice v nejvyšší možné míře obíhat. Na první pohled je myšlenka, že ve městech nebude vznikat žádný odpad, ale pouze suroviny pro další průmyslové zpracování, utopická, ve skutečnosti je však nejen reálná, uchytila se totiž v nadnárodních společnostech i městech a regionech po celém světě. Přestože je tato koncepce běžná v průmyslu, v posledních zhruba deseti letech začala pronikat i do oblasti komunální. Podmínkou uskutečnění je skutečná snaha o snížení množství směsných komunálních odpadů. Vyžaduje tedy kombinaci podpory domácího kompostování, práce se spotřebiteli, opatření motivujících k opakovanému použití, silného třídění odpadu atd. Konkrétní možnosti snížení odpadu v každé obci by měl odhalit tzv. odpadový audit, který ukáže, kde odpad vzniká, a tedy jaké jsou možnosti jeho omezení. Výsledkem bude moderní efektivní odpadové hospodářství bez znečištění, exhalací skleníkových plynů, nadměrného plýtvání druhotnými surovinami, ale i prospěch pro místní ekonomiku, jelikož v celkové bilanci jsou tato řešení levnější pro komunální rozpočty. Stanovení cílového roku. Aby koncepce skutečně směřovala ke svému cíli, nesmí být cíl pouze obecně formulován, ale je nezbytné stanovit rok, do kterého bude dosažen. Taková vyhlídka motivuje k neustálému úsilí a opatřením, které město či region posouvají dopředu ke strategickému záměru. Konečným cílem by mělo být odstranění všech znovu použitelných, recyklovatelných a kompostovatelných složek komunálního odpadu do dvaceti let. Motivace domácností. Domácnosti lze k separování odpadu motivovat výší poplatků – sníženou, pokud třídí, nebo naopak vyšší sazbou v případě, že tomu tak není. Poplatky mohou být zároveň stanoveny v různé výši podle sociálních skupin, aby nebyly neúnosné pro chudé domácnosti a neúčinné v domácnostech bohatých. Reformě poplatků musí předcházet intenzivní vysvětlující a komunikační programy, ty je třeba postavit na praktickém vysvětlování, nikoli na vágních a nicneříkajících sloganech.

21

Odpovědnost výrobců za odpad. Komunální řešení musí v koncepci nulového odpadu doplnit legislativní opatření, která pomohou prevenci vzniku odpadu: zákony, jež zajistí odpovědnost výrobců za výrobky a obaly po skončení jejich životnosti. Města, obce a kraje, které se rozhodnou pro nulový odpad, by měly využít svého vlivu a taková opatření u vlády a poslanců prosazovat. Individuální odpovědnost výrobců za zboží umožňuje zahrnout tyto náklady přímo do ceny výrobku. Pokud výrobek a jeho obal nelze opětovně použít, recyklovat nebo kompostovat, musí být výrobce odpovědný za jejich shromažďování a likvidaci po skončení životnosti. Takový postup výrobce přiměje, aby dávali přednost výrobním postupům a designu snižující množství odpadů na minimum. Přitom taková legislativa stimuluje vyšší materiálovou efektivnost průmyslu, a přispívá také ke snížení nákladů a jeho vyšší konkurenceschopnosti.

Hlavní principy koncepce nulového odpadu v porovnání s dnešní praxí:


Uzavřený tok surovin s minimálními vstupy a výstupy (x tok surovin z přírodních zdrojů na skládky).




Odpovědnost výrobců za celý životní cyklus výrobků a obalů (x nízká zodpovědnost výrobců za ekologické a sociální dopady výrobků a obalů).




Důraz na kvalitu života společnosti a efektivní využívání zdrojů.




Důraz na místní podnikatele, rozvoj regionálních ekonomik (x centralizovaný a kapitálově nákladný průmysl, často kontrolovaný nadnárodními korporacemi).

5. Nakládání s komunálním odpadem Odvoz komunálního odpadu provádí pověřená osoba na základě smlouvy uzavřené s hlavním městem Praha14. Pověřená osoba zajišťuje pravidelný a včasný odvoz komunálního odpadu v dohodnutých lhůtách. Směsný komunální odpad a vytříděný odpad předává město oprávněné osobě, kterou je společnost Pražské služby a.s. Celoplošný komplexní systém třídění KO15 spočívá v třídění odpadu na následující druhy:

14

Nyní působí na území Prahy čtyři svozové firmy: Pražské služby, AVE CZ (Praha 3, 9, 10, 14), IPODEC (část Prahy 8) a KOMWAG (Praha 2). 15 Viz příloha č. 1.

22




papír a lepenka,




sklo barevné,




sklo čiré,




plasty směsné,




nápojové kartony,




objemný odpad,




směsný odpad,




nebezpečný odpad,




kovy železné a neželezné, stavební suť, elektrotechnický odpad, odpad z údržby zeleně, dřevěný odpad, pneumatiky.

Graf č. 1: Vývoj množství KO hl. m. Prahy (Zdroj: interní materiály OOP MHMP, 2006)

Pozn.: Z grafu je zřejmý mírně vzestupný trend objemu KO a stagnace objemu směsného KO v posledních pěti letech při současném zvyšování efektivity třídění.

Jednotlivé složky KO mají občané možnost odkládat donáškovým nebo odvozným systémem následujícími způsoby: Papír a lepenku, sklo, plasty, nápojové kartony – do sběrných nádob, určených na tyto složky KO, přímo na ulicích nebo v domech (na území Pražské památkové rezerva23

ce) a ve sběrných dvorech města, děti mohou papír a lepenku odkládat ve školách zapojených do soutěže ve sběru starého papíru, konané pod patronátem Magistrátu hl. m. Prahy16. Objemný odpad – do velkoobjemových kontejnerů umísťovaných na ulicích v pravidelných intervalech a ve sběrných dvorech města. Směsný odpad – do sběrných nádob umístěných v domovním vybavení každé nemovitosti, případně na pozemní komunikaci. Nebezpečný odpad – při mobilním sběru, ve stabilních sběrnách, včetně sběrných dvorů města (z toho na 15 vybraných stabilních místech vyřazená chladicí zařízení), v lékárnách (nepoužitelné či prošlé léky a rtuťové teploměry), v úřadech městských částí a na základních a středních školách (použité monočlánky). Kovy železné a neželezné, stavební suť, elektrotechnický odpad, odpad z údržby zeleně, dřevěný odpad, pneumatiky – ve sběrných dvorech města.

5.1.

Sběrné dvory Sběrné dvory jsou formou donáškového sběru komunálního odpadu, zřizují se

především pro odkládání objemných a nebezpečných druhů komunálních odpadů. Sběr objemného odpadu do jednotlivě na území města rozmístěných velkokapacitních kontejnerů je sice občany žádanou službou, ale nereaguje dostatečně na výkyvy množství odkládaného odpadu. Tato nevýhoda se kompenzuje zřízením sběrných dvorů. Pod kontrolou obsluhy lze ve sběrných dvorech třídit odpad již při jeho odkládání. Součástí provozu centrálních dvorů pak může být i odvoz objemného odpadu na vyžádání občanů. V současné době je na území Prahy v provozu dvanáct stabilních sběrných dvorů hlavního města Prahy. Jejich provoz je zajišťován přímo smluvně s provozující firmou nebo prostřednictvím městské části, které Hlavní město Praha poskytuje na provoz sběrného dvora roční jednorázovou neinvestiční dotaci (MČ Praha 12 a MČ Praha 20). Celkem má být zřízeno a provozováno cca dvacet sběrných dvorů. Ve sběrných dvorech mohou občané odevzdávat zdarma následující druhy odpadů: objemný odpad (nábytek, zařízení domácnosti,…), elektrošrot, kovový odpad a dře-

16

Paralelně se sběrem starého papíru probíhá ekologická soutěž ve sběru plastových víček od PET lahví.

24

věný odpad, odpad z údržby zeleně, suť z bytových úprav (do množství 1m3 zdarma), papír, sklo, plasty, nebezpečné složky komunálního odpadu, včetně starých chladících zařízení, pneumatiky za úhradu. Příklad: V roce 2005 bylo sebráno prostřednictvím sběrných dvorů 60 % z celkového množství sebraných nebezpečných složek KO na území města, zatímco v roce 2000 to bylo přibližně 40 %, zbývající části tvoří odpad získaný mobilním sběrem.

5.2.

Objemný odpad Za objemný odpad je považován komunální odpad, který svými rozměry přesa-

huje rozměry „běžných“ popelnic a kontejnerů o objemu 1100 l a nemůže být umístěn do těchto sběrných nádob například skříně, stoly, křesla, dveře, koberce. Objemný odpad vzniká především nárazově – např. při větších úklidech (na jaře a na podzim), nebo vyklízení bytu při stěhování, kdy občané vyhazují již vysloužilé nebo nepotřebné věci. Občané mohou objemné odpady odkládat do sběrného dvora. Případně si mohou zajistit individuální přistavení velkoobjemových kontejnerů17 oprávněnou osobou na vlastní náklady a odpad uložit na řízených skládkách odpadu dané kategorie, popřípadě jinak využít v souladu se zákonem o odpadech a dalšími zákony.

Průměrná roční produkce objemného odpadu sebraného z VOK umístěných na ulicích má mírně vzrůstající tendenci. Hodnoty odpovídají počtu umístěných VOK během jednoho roku, kterých je asi deset tisíc. Nelze opomenout ani odkládání do VOK ve sběrných dvorech, množství zde odloženého objemného odpadu je rostoucí a v podstatě se dostává na úroveň VOK v ulicích. Množství objemného odpadu činilo za rok 2006 celkem 32 tis. tun, což je v přepočtu 30 kg na obyvatele. Veškerý svezený objemný odpad je svážen na skládku v Ďáblicích v souladu s Plánem odpadového hospodářství HMP. Z VOK jsou běžně vyjímány pouze chladící zařízení a pneumatiky, jež se na skládce nepřijímají. V minulosti byl učiněn pokus o energetické využití objemného odpadu ve spalovně Malešice, ale po opakovaném poškození drtícího zařízení bylo od této možnosti upuštěno. Odpad ze sběrných dvorů je

17

Dále VOK.

25

tříděn podle druhů odpadů již při odkládání do přistavených kontejnerů, podíly jednotlivých složek nejsou vzhledem k velkému množství objemného odpadu sledovány. Sběrači kovů vyskytující se u všech komodit, které jdou zpeněžit, jsou v tomto případě spíše okrajovým problémem. Přesto nelze veškeré sběrné nádoby či přistavené VOK trvale hlídat. Větším problémem je skutečnost, že v některých případech zůstává okolo míst s VOK značný nepořádek a podobně i po odvozu VOK na jeho místě někdy vznikají černé skládky (viz níže) tím, že občané na takové místo svážejí objemný odpad i nadále.

5.2.1. Černé skládky Na území města je již několik let MHMP zajišťován úklid černých skládek nacházejících se na pozemcích, které jsou převážně ve vlastnictví hlavního města Prahy nebo městských částí. Podle platné legislativy je za odpady vzniklé při činnosti fyzických osob odpovědná obec, a to ve chvíli, kdy fyzická osoba odloží svůj odpad na místo určené obcí (§ 4 písm. p zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, v platném znění). Odpad z černých skládek nebyl odložen na místech k tomu určených a z tohoto důvodu není odpadem komunálním, ale odpadem, za který zodpovídá vlastník, resp. uživatel pozemku, na kterém se černá skládka nachází (§ 29 odst. 2 a odst. 3 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze). Vlastníkům/uživatelům pozemků, na kterých se černé skládky nacházejí, hrozí pokuty až do výše 100 000 Kč od úřadů městských částí (§ 29 zákona č. 131/2000 Sb., o hl. m. Praze), pokud na svých pozemcích neudržují čistotu a pořádek. Za založení černé skládky může fyzická osoba dostat pokutu až do výše 50 000 Kč (§ 47 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů). Právnická osoba může dostat pokutu až do výše 500 000 Kč (§ 29 zákona č. 131/2000 Sb., o hl. m. Praze) od úřadu příslušné městské části. V roce 2006 bylo městem z černých skládek odklizeno cca 2,5 tis. tun odpadu (viz graf). Celkem bylo zrealizováno 22 zakázek, které zahrnovaly 110 lokalit. Celkové náklady činily cca 4,7 mil. Kč (bez DPH). Množství odpadů na černých skládkách ubývá a snižují se i náklady na jejich odstranění. Nemalá množství odpadu z černých skládek každoročně odklidí v samostatné působnosti městské části, odbor správy majetku MHMP (který zastupuje vlastníka po-

26

zemků – hl. m. Prahu), případně jím pověřené společnosti, zabývající se správou městských pozemků, a neziskové organizace pořádající dobrovolné akce. Graf č. 2: Skladba odpadů z černých skládek (Zdroj: http://envis.praha-mesto.cz/)

5.3.

Podzemní kontejnery Z hlediska estetického i provozního se pro sběr a třídění odpadů jako nejlepší ře-

šení ukazují podzemní systémy kontejnerů. Od běžných se liší tím, že jejich větší část je ukrytá pod zemí, nad chodníkem ční jen nenápadná násypka (vhozová šachta), kterou se házejí odpady dovnitř. Umožňují městům opustit nevyhovující způsoby třídění a instalovat nehyzdící sběrná místa odolná proti vandalům a nepořádku pro vytříděné složky KO nebo směsného KO. Na území hlavního města, přesněji pouze MČ Prahy 1, jsou zatím čtyři systémy podzemních kontejnerů.18 Dále se zde vyskytují dva tzv. velké podzemní koše, které spravuje ÚMČ Prahy 1 a jsou mimo systém MHMP, ty ale nejsou bez problémů – jako nejzávažnější se jeví malý objem a tudíž častá přeplněnost těchto košů. Nevýhodami podzemních kontejnerů jsou vysoké počáteční náklady a dále to, že se nemohou umisťovat kdekoliv, zejména kvůli kolizi s inženýrskými sítěmi. Proto se nejprve musí vypracovat studie na umístění kontejnerů, ty v současné době probíhají v MČ Praha 2–10, studii si nechal zpracovat i výše zmíněný ÚMČ Prahy 1. To jen znamená, že s podzemními kontejnery se budeme v budoucnu setkávat stále častěji.

18

Podle Ing. Kleina z OOP MHMP se nejlepší realizace podzemních kontejnerů nachází na Petrském náměstí. V tomto případě se jedná o tzv. komplet pro separaci odpadů – celkem 5 kontejnerů (2 a 3) o kapacitě 3 m3 (čiré a barevné sklo; plast a dva kontejnery na papír).

27

5.4.

Bioodpad V roce 2006 skončil pilotní projekt svozu bioodpadu od obyvatel MČ Dolní

Chabry, který přes dva roky hradil MHMP. Po dohodě se zástupci MČ se Pražské služby, a. s. rozhodly navázat na zdařilý projekt a pokračovat ve svozu bioodpadu, ale již ve formě zpoplatněné služby. Zájem u obyvatel se i přes zpoplatnění ukázal jako významný do té míry, že Pražské služby, a. s. začaly nabízet služby v oblasti bioodpadu dalším vytypovaným MČ (v současné době 6 MČ na území Prahy 4, 8 a 21). Bioodpad se sváží ve speciálních nádobách – „compostainerech“ – o objemu 120 a 240 litrů jednou za dva týdny. V celkové ceně je mimo odvozu odpadu zahrnut i pronájem nádoby. V Dolních Chabrech se bioodpad sváží celoročně, v ostatních částech došlo z praktických i ekonomických důvodů ke sjednocení období svozu na osm měsíců v roce. Do nádob lze ukládat bioodpad ze zahrad a kuchyní. Pravidelný svoz bioodpadu formou obsluhy speciální nádoby je vedle kompostování na vlastních zahradách19 velmi účinnou a praktickou formou třídění KO. Bioodpad tvoří kolem 30 % hmotnosti směsného KO, třídění tedy sníží jeho množství a zároveň tak výdaje na poplatky. Za 29 měsíců trvání pilotního projektu se podařilo vytřídit a využít ke kompostování 642 tun bioodpadu, v průměru 22 tun za měsíc. Od února do prosince 2007, tedy v době, kdy už byla služby placená, bylo kompostováno 373 tun bioodpadu, v průměru 34 tun za měsíc, který by jinak skončil spolu s KO ve spalovně či na skládce (navíc se v pěti ze šesti MČ začalo svážet až během června). Lze tedy očekávat, že i v tomto roce hmotnost vytříděného bioodpadu poroste, navíc bude snaha o další rozšiřování oblastí. Dalším krokem k efektivnímu využívání bioodpadu je realizace projektu stavby bioreaktoru, který bude schopen nashromážděný bioodpad zpracovávat. Výstupem z tohoto zařízení bude bioplyn, jehož využití bude energetické, pevné zbytky se použijí jako hnojivo, případně jako vstupní surovina do kompostárny.

19

To ovšem nemusí být vždy vyhovující, protože především ve vegetačním období bývá odpadu mnohem více, než kompost pojme, a dalšími důvody jsou jeho určitá neestetičnost, pracnost s udržováním kompostu, prostorová náročnost a v neposlední řadě problém s využitím kompostu.

28

5.5.

Systémy zpětného odběru

5.5.1. EKO-KOM – systém zpětného odběru a využití odpadu z obalů EKO-KOM, a. s. je autorizovaná obalová společnost, která zajišťuje sdružené plnění povinností zpětného odběru a využití odpadu z obalů, které vyplývají ze zákona č. 477/2001 Sb., o obalech ve znění pozdějších předpisů. Tuto činnost vykonává na základě rozhodnutí o autorizaci, které společnosti EKO-KOM, a. s. udělilo MŽP dne 28. března 2002 a které nabylo právní moci dne 30. března 2002 a na základě rozhodnutí o prodloužení autorizace ze dne 29. března 2005, které nabylo právní moci 21. dubna 2005.20 Povinnosti zpětného odběru a využití odpadů z obalů mají podle zákona osoby, které uvádějí obaly nebo balené výrobky na trh nebo do oběhu, tzn., dovážejí, přepravují přes hranice z Evropské unie, plní nebo prodávají. Tyto osoby mohou pro splnění výše uvedených povinností uzavřít Smlouvu o sdruženém plnění se společností EKOKOM, a. s. Systém EKO-KOM zajišťuje sdružené plnění povinností zpětného odběru a využití odpadů z obalů prostřednictvím systémů tříděného sběru v obcích a prostřednictvím činnosti osob oprávněných nakládat s odpadem. To znamená, že společnost fyzicky nenakládá s obalovým odpadem, ale podílí se zejména na financování nákladů spojených se sběrem, svozem, tříděním a využitím obalového odpadu.

Vychází přitom ze dvou zákonných povinností: 1. Dovozci, plniči, distributoři a maloobchody, uvádějící na trh či do oběhu obaly nebo balené výrobky, mají dle zákona o obalech povinnosti zpětného odběru a využití odpadu z obalů. 2. Obce a města mají dle zákona o odpadech, povinnost třídit a využívat komunální odpad, jehož součástí jsou také použité obaly. Na jedné straně společnost EKO-KOM, a.s. uzavírá Smlouvy o sdruženém plnění s osobami, které uvádějí obaly na trh či do oběhu. Na základě tohoto smluvního vztahu shromažďuje údaje o produkci obalů a přijímá platby, jejichž výše je závislá na výši vykazované produkce obalů. Na straně druhé společnost uzavírá „Smlouvy o zajištění zpětného odběru a recyklaci odpadu z obalů“ s obcemi a osobami oprávněnými nakládat s odpadem. Ty-

20

http://www.eko-kom.cz.

29

to subjekty mají poté povinnost vést evidenci o množství zpětně odebraného a využitého odpadu z obalů, na základě které společnost EKO-KOM, a. s. přispívá finančními prostředky na systémy sběru, třídění a využití obalového odpadu. Obr. č. 2: Schéma systému EKO-KOM (Zdroj: EKO-KOM, 2008)

Systém vychází z obdobných modelů, které jsou provozovány v evropských zemích, kde tyto systémy tvoří integrovanou součást nakládání s komunálním odpadem. Vedle zajištění zpětného odběru a využití obalů a obalových odpadů systém EKO-KOM provozuje doprovodné činnosti: informační, poradenská, výzkumná a vzdělávací.

Aktuální stav Počet klientů zapojených do systému EKO-KOM se již dlouhodobě pohybuje kolem hranice 21 000. Počet dovozců, výrobců a plničů obalů a balených výrobků, kteří se rozhodli své zákonné povinnosti přenést na systém EKO-KOM, v průběhu roku kolísá vlivem ukončení činnosti či fúzí některých společností. Dá se tedy říci, že z dlouhodobého hlediska je již počet klientů prakticky konstantní. Klienti zapojení do systému EKO-KOM uvádějí na trh České republiky více než 80 % obalů.

30

Tab. č. 1: Vývoj zapojení obcí do systému EKO-KOM (Zdroj dat: EKO-KOM, 2006)

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

Počet obcí

2 156

2 781

3700

4 358

4 932

5 337

5 481

Počet obyv. (mil.)

5, 63

8, 14

9, 12

9, 51

9, 80

9, 95

9, 99

Podíl populace

51 %

79 %

88 %

93 %

96 %

97 %

97 %

70 067

152 196

223 080

333 770

406 126

464 640

547 645

12, 4

18, 7

24, 4

28, 4

33, 9

36, 2

43, 6

Celkem využitý odpad (t) Výtěžnost tříděného odpadu na obyv. / rok

Z tabulky je patrné, že stejně jako v minulosti i v roce 2006, rostl nejen počet zapojených obcí, ale především počet občanů, kteří se účastní systému tříděného odpadu. A co je z hlediska požadavků EU na Českou republiku nejdůležitější, rostlo i množství využitého domovního odpadu na obyvatele a s ním i dosažené procento recyklace.

Zelený bod Význam Značka ZELENÝ BOD je ochrannou známkou. Označení obalu značkou ZELENÝ BOD znamená, že za tento obal byl uhrazen finanční příspěvek organizaci zajišťující zpětný odběr a využití obalového odpadu v souladu se Směrnicí ES 94/62.

1) ZELENÝ BOD v České republice Použití ochranné známky ZELENÝ BOD na výrobcích distribuovaných v ČR je možné pouze se souhlasem autorizované obalové společnosti EKO-KOM, a. s., která je nositelem práv na území ČR. To znamená, že ochrannou známku ZELENÝ BOD mohou používat podnikatelské subjekty, které mají se společností EKO-KOM, a. s. uzavřenou Smlouvu o sdruženém plnění. Prostřednictvím této smlouvy je poskytnuto oprávnění používat ochrannou známku ZELENÝ BOD. Společnost EKO-KOM, a. s. získala dne 7. září 2000 licenci od organizace PRO EUROPE k užívání značky ZELENÝ BOD na území České republiky. To je potvrzením, že společnost splňuje požadavky příslušných předpisů EU na systémy pro zajištění využití obalového odpadu. Značka ZELENÝ BOD smí být užívána pouze při zachování zvláštních pravidel, nesmí být užívána v žádném jiném smyslu a nesmí být doprovázena žádným dalším

31

textem, který by ji dával do souvislosti s vlastnostmi obalu, zejména ve vztahu k ochraně životního prostředí.

2) ZELENÝ BOD v Evropě PRO EUROPE (Packaging recovery organization Europe) je zastřešující mezinárodní organizací členských národních systémů zajišťujících zpětný odběr a využití odpadů z obalů v Evropě. Všechny tyto systémy používají značku ZELENÝ BOD jako symbol financování využití odpadů z obalů. Slouží jako fórum zúčastněných partnerských národních organizací, protože intenzivní výměna zkušeností a nápadů je nevyhnutelná pro dosažení optimální aplikace Směrnice ES 94/62 o obalech a obalových odpadech. Poskytuje práva k používání ochranné známky „Zelený bod“ podle určitých pravidel aplikovaných na jednotlivé systémy, které jsou zřizovány v evropských účastnických státech a mající za cíl dosažení optimální implementace Směrnice ES 94/62. Režim autorizačních podmínek ochranné známky ZELENÝ BOD neumožňuje udělení autorizace více než jedné organizaci v daném státě. Sjednocení značky v rámci EU zjednodušuje design obalů, který může být jednotný pro všechny členské státy. Značka smí být užívána v jiném státě pouze se souhlasem tamní autorizované organizace pro zajištění využití obalového odpadu.

5.5.2. Systémy zpětného odběru elektrozařízení a elektroodpadu Na základě novely zák. č. 185/2001 Sb., která specifikuje podmínky pro nakládání s elektroodpadem, vznikly pro výrobce, dovozce a prodejce elektrických a elektronických zařízení nové povinnosti. Zejména pro zajištění a financování zpětného odběru a odděleného sběru použitého elektrozařízení, recyklaci a materiálového využití odpadu. Dle zák. č. 7/2005 Sb. mohou povinné osoby zajistit plnění kolektivně.

Výrobky jsou pro potřeby plnění podmínek zákona rozděleny dle svého účelu použití do jednotlivých skupin, kterých je celkem deset: 1. Velké domácí spotřebiče (chladničky, pračky…). 2. Malé domácí spotřebiče (vysavače, žehličky…). 3. Zařízení informačních technologií a telekomunikační zařízení. 4. Spotřebitelská zařízení (audio a video technika, hudební nástroje…).

32

5. Osvětlovací zařízení (žárovky, trubice, výbojky…). 6. Elektrické a elektronické nástroje (vrtačky, pily, zahradní technika…). 7. Hračky, vybavení pro volný čas. 8. Lékařské přístroje (s výjimkou všech implantovaných a infikovaných výrobků). 9. Přístroje pro monitorování a kontrolu (detektory, laboratorní technika…). 10. Výdejní automaty (tato skupina není určena do domácností).

Na území ČR působí několik provozovatelů kolektivních systémů, z nichž nejvýznamnější jsou: •

ASEKOL (skupina elektrozařízení č. 3, 4, 7, 8, 10).

•

EKOLAMP (5).

•

Elektrowin (1, 2, 6).

Sběr elektrozařízení a elektroodpadu probíhá přes prodejní a servisní sítě, obce (sběrné dvory), speciální systémy sběru (fotolaby, atd.) a individuální odběry (zařízení se specifickým výskytem, např. velké kopírovací stroje).

5.6.

Způsoby likvidace odpadů Jedna z cest, jak k likvidaci odpadů přistupovat, je založena na principu nejvý-

hodnějšího využití odpadu jak z hlediska ekologického, tak ekonomického. Postup je založen na několika bodech:


Vzniku odpadu je třeba předcházet

Za vše mluví malá citace ze Zákona o odpadech: „Každý je povinen předcházet vzniku odpadů, omezovat jejich množství a nebezpečné vlastnosti.” Problém je v tom, že to jednak lidé nevědí a také není zatím žádný tlak na dodržování, takže lidé nemají ani potřebu se se zákonem seznámit. Zajímavá je i jiná část zákona, kde je řečeno, že „obce mohou vyžadovat od fyzických osob prokázání toho, jak s komunálním odpadem naložily.” Pokud tedy obec vydá obecně závaznou vyhlášku o nakládání s odpady, má právo šetřit, jak se každý obyvatel zbavuje svého odpadu. Kam odpad ukládá, když nemá popelnici? Není to on, kdo pravidelně odkládá odpadky do blízkého lesa? Obce by měly více využívat tohoto

33

práva a při nějakém podezření požadovat prokázání o tom, jak bylo s komunálním odpadem naloženo. Předcházet vzniku odpadů znamená, že je při výrobě (a částečně i při spotřebě) potřeba využít takové postupy a technologie, které mají bezodpadový nebo máloodpadový charakter.


Odpad již vznikl a je třeba se ho zbavit a) Zpracovat jej znovu jako výchozí surovinu v místě vzniku (vratný odpad)

Toto zpracování je možné dvojím způsobem a liší se mírou výhodnosti. Odpad je totiž možné zpracovat znovu přímo ve výrobě jako vstupní surovinu (například zmetkové odlitky lze ihned přetavit), nebo je možné odpad využít jako vstupní surovinu pro energetické hospodářství, např. ho lze spálit ve vlastní kotelně. Od klasického spalování se liší zejména tím, že užitek z něj má přímo producent odpadu a že nedochází k dodatečným nákladům na převoz, skladování apod. b) Zpracovat odpad jako výchozí surovinu u jiných zpracovatelů Jestliže není možné zpracovat odpad v místě jeho vzniku, hledá se, zda by nebylo možné zpracovat odpad jako výchozí surovinu u jiných zpracovatelů. Efekt pro životní prostředí je nižší, protože vznikají náklady na převoz odpadu a je tu i potenciální možnost havárie, která by mohla zatížit životní prostředí. Přesto je to ale stále rozumný způsob, jak odpad zlikvidovat. Obecně se tento způsob zpracování, kdy odpady nahrazují ve výrobních procesech původní suroviny, nazývá recyklace, o ní podrobněji v následující podkapitole. c) Spalování Nelze-li odpad využít jako druhotný zdroj surovin či energie, můžeme zvážit jeho spalování. Výhody a nevýhody tohoto postupu si přiblížíme v podkapitole 5.6.2. d) Skládkování Posledním způsobem, jak s odpady naložit, je jejich skládkování. I o skládkování později (podkapitola 5.6.3). e) Jiné způsoby recyklace odpadů

5.6.1. Recyklace Recyklace je bezpochyby technologie zpracování odpadů budoucnosti. Je to jedna z možností, jak se zbavit odpadu a využít v něm skryté látky a energii k další potře-

34

bě. Dnes používané materiály jsou v přírodě velmi těžko recyklovatelné – papír, dřevo i železo se rozloží poměrně rychle, ale plasty a sklo jsou velice odolné. Základním předpokladem úspěšné recyklace je třídění odpadů, nejlépe už u jeho původce. V odpadní „surovině” musí být co nejméně jiných látek, musí se dobře převážet a její zpracování by nemělo být technologicky náročné a nákladné. Pro recyklaci jsou tradičně vhodné kovy, sklo a papír. Pro velkou různorodost chemického složení plastů byl dříve jejich sběr a následná recyklace problém. V současné době se tak ale již děje běžně. Třídění, odborněji separace, je velmi důležitý proces v průběhu recyklace. Látky, které tvoří podíly odpadních směsí, jsou samy o sobě čisté. Cílem separačních postupů je alespoň některé části odpadních směsí převést na druhotné suroviny. Tyto postupy jsou založeny na rozdílnosti fyzikálních nebo chemických vlastností jednotlivých složek směsi. Např. bod varu, bod tání, rozpustnost, povrchové napětí, velikost částic apod. (je třeba si uvědomit, že v této chvíli je již odpad částečně ručně či automaticky roztříděn a separace probíhá na úrovni látek v různých skupenstvích – rozdrcená hmota, kaly, plyny atd.) Separační postupy dělíme na nepřímé (je třeba nějaká pomocná látka) a přímé (žádná pomocná látka není potřeba). Mezi přímé postupy řadíme destilaci, odpařování, krystalizaci nebo třeba obyčejné prosívání, nepřímé postupy jsou např. loužení, kapalinová extrakce atd. Při použití nepřímé separace je třeba zajistit, aby se pomocná látka opět ze směsi odstranila, většina veškerých separovacích procesů v průmyslu je nepřímých. Nepřímou separaci používáme, pokud není možno užít separaci přímou nebo je-li to ekonomicky výhodnější. 5.6.2. Spalování Používá se zejména pro zpracování tuhého komunálního odpadu. Při spalování se využívá energie v TKO obsažená, a to především tepelná. Teplota spalování musí být vysoká, protože při nižších teplotách se z plastů uvolňují dioxiny, fosgen a další jedovaté plyny. Popel často tvoří pouhou třetinu z původního objemu a je ukládán na skládku. Spalování má samozřejmě své výhody i nevýhody. Výhody spalování: • úspora prvotních energetických surovin (při výrobě tepla), • zmenšení objemu odpadu (původní objem je větší, než objem zbylého popela a škváry),

35

• získaná energie (obvykle tepelná). Je třeba také zvážit nevýhody, než se rozhodneme odpad spálit: • při spalování mohou (a většinou vznikají) škodlivé zplodiny, které unikají do ovzduší, • spálení změní odpad do jiné formy, která se liší nejen objemem, ale i složením. Právě nevhodné složení vzniklého odpadu může zapříčinit, že spalování není tak vhodné, jak se zdá (koncentrace těžkých kovů, které ohrožují životní prostředí více než původní odpad). • Spálením se nenávratně připravujeme o možnost využít tento odpad v budoucnosti (třeba lépe). To vše je nutno uvážit dříve, než se rozhodneme odpad spálit.

5.6.3. Skládkování Tato metoda „zbavování se” odpadu je nejrozšířenější. Myšlenka využít v budoucnu skládkový odpad je hezká, ale velice naivní. Odpad by se musel třídit a ukládat separovaně tak, aby nedošlo k jeho znehodnocení. Tomu se tak ale neděje. Doba živelně zakládaných skládek snad u nás již skončila. Vznikají však tzv. řízené skládky. Ty mají splňovat určité normy propustnosti podloží, odvádění skládkové a dešťové vody a dodržovat režim ukládání. Požadavky se liší podle druhu odpadu – ekologicky neškodný TKO je obvykle před uložením pouze zhutněn. Nevýhody skládkování: • ztráta recyklovatelných surovin, • vysoká pravděpodobnost znečištění půdy a podzemních vod, zápach v okolí, • úlet lehkých odpadů (plasty, papír), • skládky dále zabírají půdu a vytváří v krajině „mrtvá území”. Výhody: • jednoduchost odvozu a ukládání, • rozkladnými procesy vzniká na skládkách metan, který lze energeticky využít. Stále ještě převažuje ekonomický zájem skládkování (nejlevnější forma likvidace odpadu) nad ekologickým či morálním. Pro výrobce je rozhodujícím kritériem cena, kvalita surovin, stabilita dodávek apod. Jestliže jsou prvotní suroviny levnější, kvalitnější a plynule k dispozici, nelze očekávat, že výrobce zvolí horší řešení pomocí dru-

36

hotných surovin. Chceme-li jej přinutit k ekologicky prospěšnému chování, je to otázka ekonomické stimulace, státních rozhodnutí a dalších opatření. Celkem je v ČR asi 90 % odpadů likvidováno skládkováním, na druhou stranu 84 % odpadů je vedlejším produktem dolování a těžby, kde skládkování není pro životní prostředí většinou škodlivé.

5.6.4. Jiné způsoby likvidace odpadů a) Biotechnologie Biotechnologie je věda o zákonech, metodách a procesech biochemického zpracování surovin na spotřební předměty, služby nebo polotovary pro další zpracování. Tyto procesy se uskutečňují pomocí živých buněk a teoreticky vycházejí z poznatků mikrobiologie, biochemie, genetiky a dalších věd. Procesy biochemického zpracování se používají například v biologických čistírnách odpadních vod, které rozkládají škodlivé látky za použití aktivních kalů, ty obsahují mikroorganismy s různorodými vlastnostmi. Jiným využitím odpadů za pomoci biotechnologií je výroba bioplynu. Tato energetická surovina se tvoří z organických zemědělských odpadů i z TKO. Současně s bioplynem vzniká kal s obsahem dusíku, fosforu a draslíku, který lze využít jako hnojivo.

b) Kompostování Kompostování lze použít jen u látek, jež se přírodními procesy rozkládají na látky jednodušší, což je odpad rostlinného a živočišného původu. Jde vlastně také o biotechnologii, ale protože se využívá přirozených mikrobiálních a klimatických procesů, zmiňuji se o této metodě zvlášť. Organická hmota je rozložena na složky vhodné k obohacování zeminy živinami, vzniká tedy kompost (humus), který je vhodný ke hnojení (vlastně také určitý druh recyklace). Pro kompostování jsou nevhodné organické látky s choroboplodnými zárodky, s pesticidy nebo toxickými kovy (mohou v konečné fázi přejít až do potravin). Nelze kompostovat látky vyrobené uměle, protože je příroda nezná a neumí je běžnými procesy rozložit. V současnosti ubylo odpadů, které lze kompostovat, protože jsou již často kontaminovány škodlivinami, které by mohly vstoupit do potravních řetězců. Příkladem jsou kaly z čistíren odpadních vod, které dříve mohly být použity přímo jako hnojivo,

37

dnes ale obsahují příliš těžkých kovů a dalších škodlivin. To lze řešit právě některými biotechnologiemi.

5.7.

Využití a odstraňování komunálního odpadu • Skládkování Ke skládkování odpadů z hlavního města se využívá skládka v Praze-Ďáblicích,

která patří k největším v republice. Do provozu byla uvedena v r. 1993 (I. etapa), v r. 2002 byly vybudovány nové skládkové sekce v areálu stávající skládky (II. etapa výstavby). Problémy mohou nastat od roku 2010, kdy se skládka zaplní. Pražské odpady by pak mohly končit na různých skládkách ve středních Čechách.

• Energetické (resp. termické) využití Probíhá ve spalovně Malešice, která funguje od roku 1998. Základem technologického zařízení jsou čtyři kotle, každý z nich umožňuje spálit až 15 tun odpadu za hodinu. Vzniklá pára je dodávána do energetické sítě Pražské teplárenské a. s. Roční množství spáleného KO je kolem 200 000 tun, spálením projektované kapacity 310 000 tun ročně vznikne cca 78 000 tun škváry a cca 8 000 tun dalšího tuhého odpadu a vytřídí se 7 500 tun železného šrotu. Škvára, tj. zbytek po spálení odpadu, není nebezpečným odpadem, od roku 2003 se předává společnosti, která škváru recykluje pro další využití ve stavebnictví.

• Materiálové využití Materiálové využití KO znamená vytříděný sběr předaný zpracovatelům k recyklaci. Jak je z tabulky č. 2 zřejmé, množství využitého odpadu a účinnost třídění roste.

38

Tab. č. 2: Využití a odstraňování komunálního odpadu (Zdroj dat: OOP MHMP)

odstranění rok

2)

třídění

KO [kt]

1998 1999 2000 2001 2002 1) 2003 2004 2005 2006 1)

účinnost

využití

231,6 240,9 251,1 257,2 281,8 292,9 305,0 322,5 329,4

skládkování

energetické

materiálové 2)

94,5 31,3 59,2 31,9 42,5 43,4 42,4 54,0 53,7

129,1 193,6 166,9 196,3 202,0 205,4 208,1 201,2 200,6

8,0 16,0 25,0 29,0 37,3 44,1 54,5 67,3 75,1

[% hmotnosti] 4,3 7,8 11,0 12,3 14,3 16,3 18,6 21,1 23,0

není zahrnuto množství povodňového odpadu včetně NO

5.7.1. Využívání druhotných surovin21

• Papír - Na výrobu kartonů, lepenek, obalových a toaletních papírů. Jedna tuna sběrového papíru zachrání asi 2,5 m3 dřeva, sníží se spotřeba energie o 25 – 75%, vody cca o 60%, sníží se množství emisí o 75% a množství odpadních vod o 35% (ve srovnání s primárním procesem výroby ze surového dřeva). Při výrobě jedné tuny celulózy se vyprodukuje asi 180 m3 odpadních vod, které obsahují mnoho toxických látek. V hlavním městě se v roce 2006 vytřídilo takřka 24 tis. tun papíru.

• Sklo - Na výrobu nového skla. Sběrové sklo je důležité kvůli usnadnění tavení skla a šetření suroviny. Ve srovnání s výrobním procesem z primárních surovin se ušetří až 30% energie, 50% vody, sníží se množství emisí do ovzduší o 20% a také množství hlušiny, které by vzniklo při těžbě.

21

Podle: Kuraš: 1994, Moldan: 1995.

39

• Plasty - Směsný granulát lze využít na výrobu například květináčů, laviček, odpadkových košů, protihlukových stěn, krytin či stavebních dílců. Není dost dobře efektivní oddělování jednotlivých druhů plastů, nacházejících se v komunálním odpadu, a navíc jsou ještě různě znečištěné. Tím se snižuje jejich recyklovatelnost a rostou náklady procesu. Finální výrobek nemůže cenově konkurovat jiným, vyrobeným z primární suroviny. Nové technologie spíš směřují k přepracování plastů na topné oleje. Deset tun odpadu by mohlo nahradit přibližně 25 tun ropy.

• Železný šrot a jiné kovy - Na výrobu nové oceli, resp. jiných kovů. Železný šrot je pro výrobu oceli současnými metodami nezbytný. Výroba hliníku je energeticky velmi náročná (asi pětkrát vyšší než u mědi) a uvolňují se při ní mnohé toxické sloučeniny. Pokud se hliník vyrábí z odpadního materiálu, ušetří se až 97% energie, zároveň se výrazně sníží množství emisí do ovzduší a odpadních vod. Při výrobě oceli z druhotných surovin se (ve srovnání s výrobou z primárních surovin) ušetří 45 – 75% energie, 40% vody a velké množství emisí.

• Pneumatiky - Na výrobu technické gumy, přísad do podlahových krytin, na stavbu cest (příměs do asfaltu). V průmyslově vyspělých zemích připadá na jeden milion obyvatel asi 6 000 tun opotřebovaných pneumatik.

5.8.

Financování systému

Směsný odpad: • hrazeno občany (zajišťuje vlastník nemovitostí) • město přispívá 5 – 10 % (dle inflace) Tříděný odpad: • hrazeno z rozpočtu hl. m. Prahy • příspěvek společnosti EKO-KOM dle vytříděného odpadu (za rok 2006 příspěvek činil takřka 90 mil. Kč)

40

Nebezpečný odpad: • hrazeno z rozpočtu hl. m. Prahy • proplácení nákladů na sběr léčiv Ministerstvem financí Objemný odpad: • hrazeno z rozpočtu hl. m. Prahy Elektrozařízení: • sběr zdarma v rámci zpětného odběru Sběrné dvory: • každoroční investice MHMP do vytvoření nových SD (až 12 mil. Kč) • provozní náklady na současné SD Tab. č. 3: Náklady na systém nakládání s KO (Zdroj dat: OOP MHMP)

Celkové náklady v mil. Kč

1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 1)

Tříděný

Objemný

Směsný

Nebezpeč-

Sběrné

sběr

odpad

odpad

ný odpad

dvory

18, 77 63, 72 82, 91 88, 82 109, 66 140, 83 177, 30 197, 01 220, 75

22, 11 26, 74 30, 24 32, 67 32, 88 33, 84 35, 12 49, 00 42, 50

396, 70 501, 55 505, 02 532, 41 563, 65 583, 76 664, 69 697, 76 717, 81

4, 43 11, 76 10, 47 15, 91 19, 56 23, 62 25, 34 20, 84 6, 65 1)

1, 55 2, 95 5, 22 5, 58 6, 28 11, 39 18, 69 28, 80 30, 23

Celkem 443, 56 606, 72 633, 86 675, 40 732, 03 793, 44 901, 14 993, 41 1 017, 94

Od r. 2006 funguje zpětný odběr elektrozařízení, do r. 2005 byly tyto výrobky evidovány jako NO.

Náklady na komunální odpad (tj. odpad produkovaný fyzickými osobami) jsou hrazeny z rozpočtu hl. m. Prahy. Původci odpadu zapojení do systému města hradí cenu (dle § 17 odst. 6 zákona o odpadech) přímo svozové společnosti – na základě usnesení rady HMP, která pověřila Pražské služby uzavíráním smluv za hl. m. Prahu. Fyzické osoby hradí pouze poplatek za komunální odpad (směsný odpad) – stanovený na sběrnou nádobu podle její velikosti a četnosti odvozu. Poplatek je stanoven jako 92% skutečných nákladů na sběrné nádoby na směsný odpad. Další náklady – tříděný sběr odpadu (papír, sklo, plasty), sběr a svoz nebezpečných odpadů, provozování sběrných dvorů města, přistavování velkoobjemových kon-

41

tejnerů na objemný odpad a část nákladů na sběr a svoz směsného odpadu – jsou hrazeny z rozpočtu hl. m. Prahy. Příjmy za odpady vytříděné z komunálního odpadu, jsou z příspěvků od organizace EKO-KOM a dále za prodej vytříděných surovin z odpadů. Jednorázové jsou příjmy z dotací. Náklady na oddělený sběr ovšem jsou i po zápočtu těchto příjmů vysoké. Náklady na oddělený sběr hradí ze svého rozpočtu hl. m. Praha.

Financování sběru nebezpečných odpadů S ohledem na množství sebraného odpadu a na časovou náročnost mobilního sběru jsou měrné náklady na sběr drobného nebezpečného odpadu vysoké. V závislosti na účinnosti sběru a způsobu odstranění nerecyklovaných zbytkových nebezpečných odpadů (spalováním nebo skládkováním) se náklady pohybují mezi 10 000 až 25 000 Kč na tunu. Vzhledem k tomu, že drobný nebezpečný odpad v komunálním odpadu představuje 1 až 2 % z celkové produkce, náklady na jeho sběr netvoří podstatnou část celkových nákladů na nakládání s komunálním odpadem. Náklady se pohybují v rozpětí 10 až 20 Kč na obyvatele a rok. Ze sběru nebezpečného odpadu nemůže obec očekávat žádný zisk. S ohledem na povinnosti obce ze zákona o odpadech je však nezbytné tyto náklady vynaložit. Náklady na sběr nebezpečných odpadů se většinou kalkulují do celkové služby nakládání s komunálním odpadem. Lze očekávat, že výrobci a dovozci některých výrobků budou postupně spolufinancovat sběr vybraných nebezpečných odpadů (včetně následné recyklace). Jedná se o upotřebené výrobky, které jsou zákonem o odpadech určeny k bezplatnému zpětnému odběru. Za tímto účelem mohou povinné osoby (výrobci, dovozci), respektive subjekty jejich kolektivních systémů zpětného odběru, uzavírat s obcemi smlouvy o využití již provozovaných systémů.

42

6. Analytická část 6.1.

Analýza regionu V této části jsou uvedeny znaky hl. m. Prahy v porovnání s ostatními kraji České

republiky. Hlavní město se značně odlišuje od ostatních krajů v mnoha ohledech, z čehož vyplývají následující regionální specifika kraje22:

• Kraj je zároveň obcí Hl. m. Praha má funkci kraje a zároveň obce, a proto má ve vztahu ke komunálním odpadům možnost záměry uvedené v Plánu odpadového hospodářství (POH) hl. m. Prahy uplatňovat přímo a ne prostřednictvím obcí, které jsou původci odpadů, jako je tomu v jiných krajích. To značně usnadňuje změny organizace systému nakládání s odpady, které budou potřebné pro dosažení cílů OH hl. m. Prahy ve vztahu ke komunálním odpadům.

• Počet obyvatel a hustota osídlení Počet trvale žijících obyvatel na území města je 1,16 mil., přechodně žijící se však odhadují ke 300 tis., což dohromady činí takřka 1,5 mil. na území o rozloze 496 km2. S vysokou hustotou osídlení souvisí velká produkce komunálních odpadů. Na jedné straně to umožňuje soustředění a efektivní provádění logistických operací s komunálním odpadem, pokud jde o shromažďování komunálních a podobných odpadů. Na druhé straně se tím komplikuje svoz odpadů, zejména kvůli malé průjezdnosti historické části Prahy a sídlišť. Městská dopravní síť a dopravní zatížení také neumožňují přepravu odpadů k místům zpracování nejkratšími směry, což zvyšuje náklady na dopravu odpadů.

• Ekonomická síla kraje Hl. m. Praha jako jediný z krajů ČR překračuje v HDP 90% průměru HDP v EU a nesplňuje tak podmínky pro úplnou škálu rozvojové pomoci rozvíjejícím se regionům EU. Na druhé straně tato skutečnost vytváří podmínky pro užší spolupráci se Středočes-

22

Uváděné číselné údaje byly získány z internetových stránek ČSÚ (www.czso.cz).

43

kým krajem při přípravě projektů, které by využívaly lokalit pro investice do zařízení na území Středočeského kraje pro společné nakládání s odpady produkovanými na území hl. m. Prahy a Středočeského kraje. Hlavní město Praha vykazuje velmi vysoké hodnoty v některých ukazatelích – např. dosahuje nejvyšší ekonomické úrovně měřené hrubým domácím produktem na jednoho obyvatele (viz tabulka).

Tab. č. 4: Makroekonomické ukazatele (Zdroj dat: ČSÚ, 2006)

MAKROEKONOMICKÉ UKAZATELE (r. 2006) Celkem ČR Hl. m. Praha – kraj Středočeský kraj

HDP v běžných cenách na 1 obyvatele

mld. Kč

3 231,6

784,5

332,0

Kč

314 765

662 815

284 594

100,0

210,6

90,4

průměr ČR = 100

• Struktura ekonomiky a sektorů produkujících odpady V hl. m. Praze prakticky není zastoupen zemědělský sektor a zemědělské odpady jsou produkovány v minimální míře. Převažuje sektor obchodu a služeb a vůbec terciérní sféra, což je dáno soustředěním centrálních institucí, vysokých škol, zdravotnických zařízení, obchodních zastoupení a dalších organizací na území hl. m. Prahy. Tyto organizace vesměs produkují odpady podobné komunálním. Podíl zaměstnanců ve sféře služeb dosahuje cca 80 %.

• Územní podmínky hl. m. Prahy Hl. m. Praha jako jediný kraj hraničí pouze s jedním krajem, neboť leží v uprostřed Středočeského kraje. Území města poskytuje jen omezené možnosti pro rozvoj zařízení pro nakládání s odpady, zejména jsou-li požadovány větší plochy nebo technologie, u nichž se předpokládá stanovení hygienických nebo jiných ochranných pásem. Územní plán hl. m. Prahy má jen relativně malý počet lokalit vhodných pro umístění zařízení pro nakládání s odpady.

44

Vzhledem k tomu, že území Středočeského kraje obklopuje Prahu, přeprava odpadu je značná a to v obou směrech. Směrem z Prahy jsou to především odpady stavební, zeminy, hlušiny apod., a dále odpady k využití – kovový odpad, plasty, papír, nebezpečné a zdravotnické odpady.

• Energetické využívání odpadů Hl. m. Praha je jedním z krajů v ČR, kde je v provozu spalovna komunálních odpadů. Komunální odpad z hl. města Prahy je z velké části energeticky využíván ve spalovně (téměř polovina celkové produkce KO, avšak převážná část směsných KO). Ve srovnání s jinými kraji, kde není KO energeticky využíván, má hl. m. Praha lepší výchozí podmínky pro splnění požadavků na omezení skládkování biologicky rozložitelných komunálních odpadů. Z hlediska výkladu právní úpravy není ovšem spalování KO s využitím tepla považováno za energetické využívání. Tento výklad, který je v rozporu s technicky vnímanou realitou má oporu v rozhodnutí Evropského soudního dvora.

• Dopravní napojení na okolní území Území hl. m. Prahy je dopravní křižovatkou silničních a železničních cest s napojením všemi směry ven z města pomocí dopravních radiál. To je obecně výhodou při dopravě odpadů do zařízení nacházejících se mimo území hl. m. Prahy. Kvůli neúplnosti vnějšího městského silničního okruhu je však doprava komplikována přejezdy mezi radiálami přes centrum nebo po vnitřním obvodu města. Přesto je celková koncepce dopravy příslibem pro logistické řešení budoucích projektů, zaměřených na soustředění nakládání s vybranými odpady do zařízení umístěných na obvodu Prahy společně využívaných hl. m. Prahou a Středočeským krajem.

• Komunikace a spolupráce Na území hl. m. Prahy mají svá sídla ústřední orgány státní správy, Parlament ČR (Poslanecká sněmovna a Senát), krajský úřad Středočeského kraje a Magistrát hl. m. Prahy atd. Koncentrace těchto a mnoha dalších úřadů a institucí umožňuje efektivní a rychlou výměnu informací a spolupráci na všech úrovních státní správy, samosprávy i soukromého sektoru.

45

6.2.

Analýza aktérů

6.2.1. Veřejný sektor Výkon státní správy na území kraje je plněn následujícími orgány veřejné správy, které mají sídlo v hl. m. Praze a jejichž pravomoci a odpovědnosti jsou stanoveny zákonem o odpadech:


Magistrát hl. m. Prahy




Úřady městských částí (přenesená působnost úřadu obce s rozšířenou působností)




Ministerstvo životního prostředí ČR




Česká inspekce životního prostředí




Hygienická stanice hl. m. Prahy – orgán ochrany veřejného zdraví

Magistrát hl. m. Prahy


uděluje souhlas k provozování zařízení k využívání, odstraňování, sběru nebo výkupu odpadů, který může vázat na podmínky,




kontroluje, jak jsou právnickými osobami, fyzickými osobami oprávněnými k podnikání a obcemi dodržována ustanovení právních předpisů a rozhodnutí ministerstva a jiných správních úřadů v oblasti odpadového hospodářství, a zda pověřené osoby dodržují stanovený způsob hodnocení nebezpečných vlastností odpadů,




uděluje souhlas k míšení nebezpečných odpadů navzájem nebo s ostatními odpady; udělení souhlasu může vázat na podmínky,




ukládá rozhodnutím původci odpadů povinnost zaplatit poplatek za uložení odpadů na skládku, pokud původce tento poplatek ve stanovené výši nezaplatil,




stanovuje dobu trvání a podmínky péče o skládku po uzavření jejího provozu, rekultivaci a asanaci,




zpracovává a průběžně vede evidenci jím vydaných souhlasů a dalších rozhodnutí podle tohoto zákona,




rozhoduje o odvolání proti rozhodnutí úřadu městské části (přenesená působnost úřadu obce s rozšířenou působností),




rozhoduje v pochybnostech, zda se movitá věc příslušející do některé ze skupin odpadů uvedených v příloze č. 1 k zákonu považuje za odpad, a to na návrh

46

vlastníka této movité věci nebo správního úřadu, který provádí řízení, v němž se tato otázka vyskytla, nebo který rozhodnutí o této otázce potřebuje ke své další činnosti,


uděluje souhlas k nakládání s nebezpečným odpadem,




uděluje souhlas k upuštění od třídění nebo odděleného shromažďování nebo soustřeďování odpadů; udělení souhlasu může vázat na podmínky,




uděluje souhlas k dispozici se zvláštním vázaným účtem a k čerpání z prostředků finanční rezervy podle § 50 odst. 2 a § 51 odst. 1 zákona o odpadech; udělení souhlasu může vázat na podmínky,




může zakázat provoz zařízení k odstraňování odpadů, nesplňuje-li provozovatel tohoto zařízení podmínky stanovené zvláštními právními předpisy pro nakládání s odpady a mohlo-li by v důsledku toho dojít k závažné ekologické újmě,




může pozastavit platnost osvědčení o vyloučení nebezpečných vlastností odpadů vydaného pověřenou osobou nebo ho odejmout.

Úřady městských částí Úřady městských částí (přenesená působnost úřadu obce s rozšířenou působností) mají tyto pravomoci:


vedou a zpracovávají evidenci odpadů o způsobech nakládání s nimi,




provádějí kontrolní činnost v oblasti odpadového hospodářství.

Městské části v přenesené působnosti jsou pak oprávněny provádět kontrolu nakládání s odpady a uložit příslušnou sankci. Úspěšnost zásahu při kontrole dodržování právních předpisů závisí na odborné způsobilosti pracovníků a jejich schopnostech zjistit skutečný stav věci a vydat rozhodnutí ve správním řízení, které je vymahatelné a obstojí také v odvolacím řízení.

Městské části vykonávají některé přenesené působnosti obecního úřadu s rozšířenou působností a obecního úřadu dle zákona č. 185/2001 Sb. o odpadech přenesené vyhláškou hl. m. Prahy č. 55/2000, kterou se vydává Statut hl. m. Prahy:

47

Kompetence všech městských částí Prahy 1 – 57: § 80 odst. 1 písm. a) – kontrola, zda právnické osoby a fyzické osoby oprávněné k podnikání využívají systému zavedeného obcí pro nakládání s komunálním odpadem pouze na základě písemné smlouvy s obcí a zda fyzická osoba, která není podnikatelem, se zbavuje odpadu pouze v souladu s tímto zákonem. § 80 odst. 1 písm. b) – ukládání právnickým osobám a fyzickým osobám oprávněným k podnikání pokuty za porušení povinnosti podle § 66 odst. 1; současně může stanovit opatření a lhůty pro zjednání nápravy samostatným rozhodnutím. § 80 odst. 1 písm. c) – ukládání fyzickým osobám pokuty za přestupek uvedený v § 69; současně může stanovit opatření a lhůty pro zjednání nápravy samostatným rozhodnutím. § 80 odst. 1 písm. d) – kontrola, zda právnické osoby a fyzické osoby oprávněné k podnikání mají zajištěno využití nebo odstranění odpadu v souladu s tímto zákonem. § 80 odst. 1 písm. e) – kontroluje u provozovatele skládky placení poplatků za ukládání odpadů na skládky.

Kompetence městských částí Prahy 1 – 22: § 39 odst. 7 – zpracovávání na základě hlášení podle odstavců 2 až 6 evidence odpadů a způsobů nakládání s nimi, zařízení k nakládání s odpady, zařízení uvedených v § 14 odst. 2, shromažďovacích míst nebezpečných odpadů, sběrových míst odpadů a skladů odpadů, převzatých autovraků a způsobů jejich zpracování a dopravců odpadů v rozsahu stanoveném prováděcím právním předpisem. Zasílání těchto evidencí každoročně do 30. dubna následujícího roku MŽP a příslušnému krajskému úřadu prostřednictvím zařízení pro přenos dat nebo na technickém nosiči dat. § 40 odst. 2 písm. b) – přijímání od odesílatele odpadu evidenční list o přepravě nebezpečného odpadu do 10 dnů od jejího zahájení. § 40 odst. 2 písm. c) – přijímání informace od odesílatele odpadu v případě, že do 20 dnů od odeslání odpadu neobdrží od příjemce potvrzený evidenční list o převzetí nebezpečného odpadu. § 40 odst. 3 – přijímání od příjemce odpadu evidenční list o přepravě nebezpečného odpadu s potvrzením o převzetí odpadu jako příslušný orgán podle místa zahájení a ukončení přepravy do 10 dnů od jeho převzetí.

48

§ 66 odst. 2 – ukládání pokut fyzické osobě oprávněné k podnikání nebo právnické osobě, která nevede v rozsahu a způsobem stanoveným v části šesté tohoto zákona evidenci odpadů a zařízení nebo neplní ve stanoveném rozsahu ohlašovací povinnost nebo nezašle ve stanovené lhůtě nebo ve stanoveném rozsahu příslušnému správnímu úřadu údaj týkající se zařízení k nakládání s odpady nebo evidenci po stanovenou dobu nearchivuje, nezabezpečí odpady před nežádoucím znehodnocením, odcizením nebo únikem, neumožní kontrolním orgánům výkon kontrolní činnosti nebo neposkytne pravdivé nebo úplné informace související s nakládáním s odpady, nebo nezpracuje identifikační list nebezpečného odpadu nebo místa nakládání s nebezpečným odpadem tímto listem nevybaví. § 79 odst. 1 písm. d) – vedení a zpracovávání evidence odpadů a způsobů nakládání s nimi, autovraků a způsobů jejich zpracování, zařízení k nakládání s odpady, zařízení uvedených v § 14 odst. 2, shromažďovacích míst nebezpečných odpadů a sběrových míst odpadů a skladů odpadů a dopravců odpadů. § 79 odst. 1 písm. e) – kontrola, jak jsou právnickými osobami, fyzickými osobami oprávněnými k podnikání a obcemi dodržována ustanovení právních předpisů a rozhodnutí MŽP a jiných správních úřadů v oblasti odpadového hospodářství a zda pověřené osoby dodržují stanovený způsob hodnocení nebezpečných vlastností odpadů. § 79 odst. 1 písm. f) – možnost zajistit ochranu lidského zdraví a životního prostředí na náklady odpovědné osoby, hrozí-li poškození lidského zdraví nebo životního prostředí nebo již k němu došlo. § 79 odst. 1 písm. i) – možnost zakázat původci odpadů činnost, která způsobuje vznik odpadů, pokud původce nemá zajištěno využití nebo odstranění odpadů a pokud by odpady vzniklé v důsledku pokračování této činnosti mohly způsobit škodu na životním prostředí. § 79 odst. 4 písm. b) – dávání vyjádření v územním a stavebním řízení z hlediska nakládání s odpady. § 79 odst. 4 písm. c) – dávání vyjádření k připravovaným změnám výrobního procesu nebo výroby, které mají vliv na nakládání s odpady.

Ministerstvo životního prostředí MŽP je ústřední orgán státní správy a orgán vrchního dozoru ve věcech životního prostředí. Je tedy i ústředním orgánem v oblasti odpadového hospodářství, vypraco-

49

vává Plán odpadového hospodářství České republiky. K zabezpečení a kontrolní činnosti vlády České republiky MŽP koordinuje ve věcech životního prostředí postup všech ministerstev a ostatních ústředních orgánů státní správy České republiky.

Česká inspekce životního prostředí ČIŽP je odborný orgán státní správy, který je pověřen dozorem nad respektováním zákonných norem v oblasti životního prostředí. Dohlíží rovněž na dodržování závazných rozhodnutí správních orgánů v oblasti životního prostředí. ČIŽP je samostatnou organizační složkou státu zřízenou MŽP. V oblasti odpadového hospodářství vykonává tyto hlavní činnosti:


provádí kontroly, revize, prověrky a šetření zaměřené na dodržování platných právních předpisů,




ukládá pokuty za porušení stanovených povinností,




stanovuje podmínky a lhůty pro zjednání nápravy protiprávního stavu,




vydává stanoviska pro ostatní orgány státní správy,




spolupracuje s krajskými úřady, celními orgány, Policií ČR, hygienickými stanicemi, finančními úřady a obcemi a poskytuje jim odbornou pomoc, dle ustanovení zákona č.356/2004 Sb., o chemických látkách a přípravcích, dozírá na jeho dodržování právnickými a fyzickými osobami, včetně ukládání pokut a nápravných opatření, dle ustanovení zákona č. 477/2001 Sb. o obalech kontroluje plnění povinnosti zpětného odběru a povinnost využití odpadu z obalů a dalších povinností s tím souvisejících.

Porušování platné legislativy v oblasti životního prostředí řeší ČIŽP zpravidla ve správních řízeních. Ta mají povahu sankční, kdy ČIŽP danému subjektu vyměří příslušnou pokutu, nebo nápravnou, kdy nařídí provedení nutných opatření k nápravě nebo v krajním případě zakáže další činnost, která vede k poškozování životního prostředí.

6.2.2. Soukromý a občanský sektor – jednotlivci, rodiny, nestátní neziskové organizace, firmy.

Nestátní neziskové organizace

50

Jedním z nejdůležitějších uskupení v oblasti NNO na poli environmentální politiky je občanské sdružení Zelený kruh, které sdružuje necelé tři desítky organizací23 působících na celém území ČR. Cíle Zeleného kruhu jsou: rozvoj občanského sektoru v oblasti ochrany životního prostředí, posilování spolupráce a vzájemné komunikace environmentálních organizací, zapojování veřejnosti do tvorby a implementace politiky životního prostředí a zvyšování veřejného povědomí o činnosti těchto organizací a aktuálních problémech ochrany životního prostředí. Přestože NNO nemohou rozhodovat v téže míře jako subjekty veřejného sektoru, postupně jejich role jako prostředníka mezi veřejným a soukromým sektorem roste na významu. Důkazem jsou i jejich mnohé úspěchy v poslední době, například prosazení hlavních bodů vládního odpadového plánu na příštích deset let: zvýšení recyklace na 50 procent do roku 2010, přednostní podpora recyklačních služeb a zastavení státního financování spaloven. Nyní se snaží své cíle promítnout do konkrétních opatření, která zlepší kvalitu života a sníží plýtvání surovinami: zlepšování recyklačních služeb po vzoru úspěšných západních zemí, vyšší poplatky za skládkování, pálení odpadu, a odpovědnost výrobců za odpad z výrobků.

Firmy Živnostenský odpad tvoří 40 až 60 procent z celkové produkce komunálního odpadu, je proto důležité, aby firmy efektivně nakládaly s odpadem a zároveň měly pozitivní přístup k jeho třídění. Praxe je však často odlišná: jelikož firmy musí mít buď zajištěn na vytříděný sběr odběratele, nebo mohou využívat separačních nádob na ulici, avšak pouze na základě smlouvy s městem. Málokterý z nich o této skutečnosti ví. Rovněž o možnosti následné pokuty firmy vědí málo, k třídění odpadu ve firmách zatím chybí motivace.

6.3.

SWOT analýza Hlavní výchozí pracovní metodou pro identifikaci a diskusi problémů odpado-

vého hospodářství je metoda analýzy silných a slabých stránek, příležitostí a hrozeb (SWOT).

23

Např. Arnika, Ekologický právní servis, Greenpeace CZ, Hnutí Duha aj.

51

S – silné stránky: • Dobře fungující systém sběru tříděného odpadu a sběrných dvorů. • Informační osvěta a vzdělávání veřejnosti; kampaně ve školách. • Povinnost zpětného odběru recyklovaných výrobků od roku 2006. • Energetické (resp. termické) využívaní směsného odpadu ve spalovně Malešice. • Sběr nových komodit – čirého skla a zejména nápojových kartonů, dobré zkušenosti s pilotním projektem sběru bioodpadu.

W – slabé stránky: • Náročnost systému na provozní a investiční financování; drahé recyklační technologie. • Vysoké náklady na odpady určené k recyklaci, které hradí hlavní město (především plasty). • Nízké kapacity na biologickou úpravu odpadů (kompostování, výroba bioplynu). • Vysoká míra skládkování biologicky rozložitelných odpadů. • Nízké využití nebezpečných odpadů, tj. elektrošrotu, baterií a akumulátorů, zářivek a výbojek, autovraků. • Zaplnění skládky Ďáblice v roce 2010. O – příležitosti: • Navýšení počtu stanovišť tříděného sběru, sběrných dvorů. • Finanční podpora a dotace státu a EU (přinejmenším ve formě daňového zvýhodnění, nižší sazby DPH na recyklované výrobky; Operační program Životní prostředí MŽP). • Informování a motivování veřejnosti k separaci dalších komodit. • Rozšíření sběru bioodpadu, podpora domácího a komunálního kompostování. • Zvýšit využití odpadů na území kraje samostatně nebo ve spolupráci se Středočeským krajem.

T – hrozby: • Přetrvávající ekonomická výhodnost užití surovin z prvotních zdrojů, předcházení vzniku odpadů je relativně okrajovou záležitostí ve srovnání s využitím koncových technologií. 52

• Prudký růst objemu komunálního odpadu. • Přeceňování významu recyklace odpadů. • Nízká vymahatelnost legislativy a kontroly jejího plnění; nejasnost a nejednotnost výkladu. • Nedosažení kritéria 50 % materiálového využívání odpadů dané EU.

Příležitosti – O

Slabé stránky – W

Silné stránky – S

Navýšení kapacit na separovaný KO.

Rozšíření separace nových komodit +

Efektivní využívání dotací.

informační kampaň.

Podpora domácího, komunálního

Budování sítě sběrných dvorů.

kompostování.

Ohrožení – T

Status quo.

Kapacitní rezervy pro případný růst KO. Podpora recyklovaných výrobků. Zvýšit využívání NO + (ideálně) redukování produkce.

Zdroj: Autor

Tvorba strategií: Podrobněji lze kombinace výsledné matice popsat takto24: Strategie S-O (využití) sledují příležitosti, jež vhodně doplňují silné stránky. Vychází ze silných stránek a nachází příležitosti. Strategie W-O (hledání) překonávají slabé stránky a sledují příležitosti. Jejich cílem je eliminovat slabé stránky pomocí nalezených příležitostí. Mnohdy není možné využít externí příležitosti vinou některé slabé stránky instituce (kraje, státu atd.). V této oblasti je možné analyzovat případné překážky (technologie, infrastruktura, právní podmínky atd.) Strategie S-T (konfrontace) nalézají způsoby využití silných stránek ke snížení externího ohrožení. Instituce (kraj, stát atd.) může využít své silné pozice ke snížení výskytu nebo eliminaci nalezených hrozeb. Strategie W-T (vyhýbání) připravují defenzivní plán, jenž má uchránit před slabými stránkami. Jejich cílem je také eliminovat externí hrozby.

24

Europeum: 2006.

53

7. Mezinárodní komparace – Vídeň V mezinárodních srovnáních čistoty měst ve světě obsazuje Vídeň již léta vždy jedno z předních míst. Vídeň je městem s příkladným životním prostředím. Co je příčinou těchto úspěchů a jak je ochrana životního prostředí ve Vídni organizována? Projekt Eurostatu25 Urban Audit26 vyhodnotil kvalitu života v evropských městech na základě posouzení 258 měst v EU, a zjistil, že se Vídeň ve většině oblastí, které se týkají kvality života ve městě, umísťuje na čele žebříčku. Kolik odpadu vlastně vyprodukují obyvatelé milionové metropole a jak se tento odpad likviduje? V případě Vídně zní první odpověď takto: 965 000 tun ročně s meziročním nárůstem mezi 0,6 až 3,5 procenty; a druhá odpověď: necelá polovina tohoto množství putuje do dvou spaloven odpadu ve Flötzersteigu a Spittelau27 k termickému využití, cca 30 procent se recykluje. Zbytek se buď skládkuje, nebo kompostuje mimo Vídeň. Aby bylo možné množství odpadů každoročně produkovaného ve Vídni optimálně a ekologicky zvládat i v budoucnosti, byl v rámci strategické ekologické kontroly vypracován plán, který se zaměřil na dva významné přístupy v oblasti zamezování vzniku odpadu. Ty mohou přispět k udržitelnému snižování negativních dopadů vídeňského odpadového hospodářství na životní prostředí, protože stojí na začátku řetězce likvidace odpadu – a sice na třídění odpadu a recyklaci. Nenechat odpad vůbec vzniknout je sice nejlepší cestou k udržitelnému odpadovému hospodářství, avšak ne příliš realistickou. Vídeň však za tímto účelem provádí cennou osvětovou činnost, aby se v dlouhodobém horizontu podařilo dosáhnout alespoň snížení množství produkovaného odpadu a jeho nebezpečnosti. Naopak zvyšovat by se měl podíl kvalitního kompostu. Kompostovací zařízení Vídně nyní mají kapacitu přibližně 100 000 tun zpracovaného odpadu ročně. Kontejnerů na biologický odpad je cca 60 000; organický odpad

25 26

Eurostat je pověřen Evropskou unií poskytovat jejím orgánům kvalitní statistické služby. www.urbanaudit.org.

27

Teplárna byla dokončena roku 1971 a od té doby jde o druhou největší provozovnu tohoto typu ve Vídni. Ročně se zde spálí na 260 tisíc tun odpadu z domácností a vyprodukuje 40 tisíc MWh proudu a 500 tisíc MWh tepla. Budova tak slouží jako zdroj vyteplení asi šedesáti tisíců vídeňských bytů a nedaleké nemocnice. Používají se zde moderní ekologické způsoby práce a teplárna charakteristická svou pestrobarevnou fasádou od Friedricha Hundertwassera z roku 1987 se stala reprezentantem pokrokové výroby energie. Jejím originálním stylem se nechala inspirovat například teplárna v japonské Osace. Více na http://www.fernwaermewien.at.

54

se sbírá také na více než devatenácti místech prostřednictvím tzv. přímého svozu. V centru města tedy již třídění biologického odpadu do speciálních kontejnerů není tak časté jako v okrajových obvodech. Pro odpad, z něhož nelze vytvořit kompost (například zbytky potravin), je ovšem zapotřebí dalšího zařízení na zpracování odpadu. Plánuje se již bioplynové zařízení s možností energetického využití. Je třeba zajistit dodatečné kapacity pro spalování odpadů, aby bylo možné velké množství odpadu a jeho odstraňování šetrně ekologicky vykonávat nejen v horizontu roku 2010. Elektrárna na biomasu a lesní odpad v 11. městském obvodu Simmering, která byla uvedena do provozu v roce 2006, zásobuje již 48 000 vídeňských domácností elektrickou energií a 12 000 domácností teplem. Spalováním 200 000 tun lesní štěpky a kůry se ročně ušetří 47 000 tun topného oleje nebo 72 000 tun černého uhlí.

V roce 2006 bylo celkem ve Vídni vyprodukováno okolo 1080 tisíc tun odpadu. Oproti pražskému systému město zajišťuje nakládání s odpady nejen pro fyzické osoby, ale pro všechny subjekty ve městě včetně živnostníků (školy, nemocnice, obchody, kancelářské centra, provozy živnostníků a firem, atd.). Výjimku tvoří jen některé druhy inertních odpadů a některých průmyslových odpadů a to v celkovém množství do 400 tisíc tun ročně. Rozložení odpadu z celkového množství: 59 % – směsný komunální odpad, 21 % – vytříděné využitelné složky odpadu, 10 % – inertní odpady (stavební), 9,3 % – bioodpady, 0,7 % – nebezpečné odpady (včetně zdravotnických odpadů). Ve Vídni je povinen mít každý nádobu na směsný odpad. Velikost nádoby je určena tabulkami. Například pro domácnost, kterých je ve Vídni 780 000 je určena nádoba o velikosti 120 litrů, čímž je určitě předcházeno vzniku černých skládek nebo zbavování odpadu do popelnice sousedovi. Podobným způsobem je postupováno i u živnostníků, institucí, zařízení apod. Pro určení počtu a velikosti nádob slouží tabulky. Stejným způsobem je i vybírána úhrada za svoz těchto nádob. Pro domácnost je stanovena ve výši 198 €/rok s týdenním svozem (pro živnostníky může být i vyšší). Čísla na závěr: téměř 14 tisíc odpadkových košů, 385 tisíc sběrných nádob na starý papír, sklo a organický a zbytkový odpad, 19 míst pro sběr objemného odpadu, 53 stanovišť pro odběr problémových látek a ještě mnoho dalšího. Úklidem ulic se zabývá 1100 zaměstnanců odboru pro životní prostředí.

55

8. Nástroje k dosažení cílů odpadového hospodářství Základní nástroje managementu odpadového hospodářství a současně nástroje k dosažení cílů stanovených v Plánu odpadového hospodářství jsou následující:

8.1.




Normativní nástroje




Ekonomické nástroje




Ostatní nástroje

Normativní nástroje Kromě zákona o odpadech a jeho prováděcích vyhlášek se problematiky odpadů

dotýkají další předpisy, které mohou být chápány jako nástroj v oblasti odpadového hospodářství. Jedná se především o zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a o omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci) a jeho prováděcí předpisy. Do určité míry se problematiky odpadů dotýkají i předpisy ostatních resortů, např. zdravotnictví – odpady ze zdravotnictví.28 Problémem v oblasti právních předpisů je absence ustálených a včasných výkladů nebo vydání navazujících právních předpisů při jejich častých změnách. Mezi normativní nástroje patří i nástroje administrativní, resp. výkon státní správy a samosprávy, jejichž pravomoci a odpovědnosti jsou vymezeny legislativou v oblasti odpadů.

8.2.

Ekonomické nástroje Ekonomické nástroje jsou zakotveny ve výše uvedených normativních předpi-

sech a působí jen v prostředích, kde jsou prosazeny a vynuceny základní povinnosti vyplývající z právních předpisů.

• Poplatky za ukládání odpadů na skládky V současné sobě není tento nástroj efektivně využíván, to znamená, že poplatky za uložení odpadu na skládku nejsou natolik velké, aby byl původce odpadů nucen pre-

28

Výčet právních předpisů odpadového hospodářství uveden v příloze č. 3.

56

ferovat jiné, ekologičtější způsoby nakládání s odpady. Sazba základního poplatku za ukládání odpadu na skládky je stanovena v příloze č. 6 zákona o odpadech. Sazba je pro jednotlivá období postupně zvyšována.

Tab. č. 5: Vývoj poplatků za ukládání odpadů na skládky

Kategorie odpadu Nebezpečný Komunální a ostatní

2002 – 2004

2005 – 2006

2007 – 2008

2009 a dále

1100 Kč/t

1200 Kč/t

1400 Kč/t

1700 Kč/t

200 Kč/t

300 Kč/t

400 Kč/t

500 Kč/t

• Finanční rezerva provozovatele skládky Provozovatel skládky vytváří finanční rezervu na rekultivaci, zajištění péče o skládku a asanaci po ukončení jejího provozu. Tato finanční rezerva je v současné době ve výši 100 Kč za tunu nebezpečného odpadu a 35 Kč za tunu ostatního odpadu. Celková výše finanční rezervy je závislá na množství uloženého odpadu.

• Platby za komunální odpady Jedná se o náklady spojené s plněním povinností obcí, jakožto původců komunálního odpadu občanů. Tyto poplatky jsou závislé na místních podmínkách a jsou hrazeny z prostředků občanů.

• Pokuty za správní delikty Výše pokuty se stanovuje v závislosti na míře poškození životního prostředí. Rozpětí pokut je stanoveno do 10 mil. Kč zákonem o odpadech. Sankční nástroje jsou hodnoceny jako dostatečné, pokuty jsou motivem ke zlepšování systému nakládání s odpady u původců odpadů. Skutečností ovšem zůstává, že v praxi nejsou tyto nástroje dostatečně využívány.

• Daňová regulace Tento nástroj se týká daně z přidané hodnoty v podobě zařazení do nižší – 9% sazby nebo daně z nemovitostí v podobě osvobození od daně.

57

Nižší sazba DPH je v zájmové problematice uplatňována u výrobků z recyklovaného papíru, služby v oblasti nakládání s odpady. Výrazný dopad bude mít schválený přesun služeb při odstraňování odpadů ze snížené do základní sazby daně z přidané hodnoty. Zvýšení sazby DPH za služby bude znamenat zvýšení nákladů na komunální odpady o 75 – 80 mil. Kč29. Toto zvýšení bude třeba promítnout do cen za služby, které nakonec dopadne na občany. Vyšší ceny za komunální odpady nemají vliv na snížení produkce. Proto od této změny zdanění nelze očekávat žádný pozitivní účinek na systém nakládání s odpady. V případě daně z nemovitostí jsou pozemky a stavby sloužící výhradně k provozování recyklačních prací od daně osvobozeny. V rámci vyjednávání o vstupu ČR do EU byl přijat závazek postupného zavedení tzv. ekologické daně, což bylo částečně splněno zvýšením spotřebních daní pohonných hmot. Očekává se, že v následujících letech se budou projednávat různé další kroky v této oblasti.

• Finanční podpory Finanční podpory jsou významným ekonomickým nástrojem, který umožňuje realizaci investičních projektů. Finanční podpory zajišťuje Státní fond životního prostředí ČR. Současná podpora je orientovaná převážně na projekty ochrany vod a ovzduší. Obce mohou žádat o podporu na sanaci starých skládek odpadů, recyklaci chladniček, případně v budoucnosti elektrošrotu nebo autovraků. V současné době SFŽP provádí, resp. připravuje organizační a věcné změny podpor (např. snížení míry podpory u některých programů).

8.3.

Ostatní nástroje Ostatní nástroje lze rozdělit podle způsobu jejich využití na informační, smluvní

a dobrovolné.

8.3.1. Informační nástroje Základním předpokladem pro zapojení veřejnosti do řešení problémů životního prostředí je její informovanost o stavu a vývoji v této oblasti. Právo veřejnosti na infor-

29

Zdroj: OOP MHMP.

58

maci, informovanost o připravovaných akcích, které mohou ovlivnit životní prostředí, dává zákon č.100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, ve znění pozdějších předpisů. V procesu informování veřejnosti a ve využití výchovných a osvětových aktivit hraje činnost Magistrátu hl. m. Prahy významnou úlohu. Magistrát hl. m. Prahy realizuje program environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty ve spolupráci s městskými částmi, školami, servisními organizacemi pro odpady a nevládními a neziskovými organizacemi. V oblasti environmentálního vzdělání a osvěty se na území hl. města Prahy podílí i nevládní ekologické organizace. Nejdůležitější formou je činnost Ekologického centra hl. m. Prahy. Centrum je budováno v Praze – Hostivaři od konce roku 1994. Za jeho správu a rozvoj zodpovídá Zájmové sdružení Toulcův dvůr, které 4. ledna 1996 uzavřelo s hl. m. Prahou padesátiletou smlouvu „O správě a užívání areálu Toulcova dvora“. Členy zájmového sdružení jsou Základní článek Hnutí Brontosaurus Botič, Sdružení SRAZ – Společně za radostí a zdravím a 4. základní organizace Českého svazu ochránců přírody. Cílem členských sdružení je vybudovat v Toulcově dvoře ekologickovýchovný areál, který bude sloužit pro praktickou aplikaci ekologické výchovy a zvyšování ekologické informovanosti. Toulcův dvůr je zakládajícím členem Sdružení středisek ekologické výchovy Pavučina. Jsou rovněž podporovány projekty Místní agendy 21 (MA21) v několika městských částech (Praha 11, 12, 15, 17 a 21). Na celopražské úrovni aktivity v oblasti místní Agendy 21 v současné době neprobíhají.

Mezi nejdůležitější nástroje externí komunikace využívané Magistrátem hl. m. Prahy patří ročenky, PREMIS – Pražský ekologický monitorovací a informační systém, internetový portál (ENVIS), ad hoc publikace (Atlas životního prostředí v Praze, Statistická ročenka o hl. m. Praze) a jejich elektronické verze. Účelem PREMIS je propojení existujících zdrojů informací o životním prostředí, přebírání, správa a operativní poskytování těchto informací pro potřeby odpovědných orgánů a pracovišť městské správy v hl. m. Prahy, obyvatele a návštěvníky Prahy. Systém dále slouží pro informační podporu pro operativní rozhodování v kritických situacích v případě narušení životního prostředí, např. při smogových situacích, průmyslových haváriích apod. Dále pro poskytování informací občanům, institucím a podnikům

59

na základě práva na informace zaručeného čl. 35 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a pro propojení s Jednotným bezpečnostním systémem (JBS) města v zájmu zvýšení ochrany obyvatel a návštěvníků Prahy. Informační servis o životním prostředí hl. m. Prahy ENVIS je zaměřen na poskytování aktuálních a úplných informací o životním prostředí v Praze. Pilotní verze serveru ENVIS s využitím údajů publikovaných mj. v ročence Praha životní prostředí a on-line publikačního systému PubliX byla připravena odborem informatiky Magistrátu hl. m. Prahy v roce 2003.

Informační podpora uplatňování administrativních nástrojů Základem pro kvalifikované rozhodovací procesy veřejné správy je funkční, aktuální a věrohodný informační model popisující stav odpadového hospodářství kraje, provozovaný v definovaném právním a informačním prostředí. V hl. m. Praze je evidence odpadů na úrovni úřadů městských částí (přenesená působnost úřadu obce s rozšířenou působností) zajišťována jednotně a Magistrát hl. m. Prahy má plný on-line přístup k evidenci odpadů. Toto uspořádání je základem krajského informačního systému o odpadech, který má technickou podporu zajištěnu poskytovatelem softwaru pro evidenci odpadů. Shromažďovaná data jsou vykazována na základě evidence a ohlašování odpadů a zařízení, část 6, § 39 zákona o odpadech. Odborné informace z oblasti odpadového hospodářství jsou získávány především prostřednictvím Centra pro hospodaření s odpady30 – pracoviště Výzkumného ústavu vodohospodářského T. G. Masaryka pro výzkumně odbornou, metodickou a informační podporu státní správy v oblasti odpadového hospodářství, které má celorepublikovou působnost.

Výkon samosprávy Samospráva v oblasti nakládání s odpady se podle platné právní úpravy odehrává na úrovni obcí a krajů. Samostatná působnost hl. m. Prahy v oblasti nakládání s odpady je dána zákonem č.564/2002 Sb., o stanovení území okresů České republiky a stanovení územního obvodu hl. m. Prahy, ve znění pozdějších předpisů, zákonem č.131/2000 Sb., o hl. městě Praze, ve znění pozdějších předpisů a zákonem č. 132/2000

30

http://ceho.vuv.cz/.

60

Sb., o změně zákonů související se zákonem o krajích a obcích, ve znění pozdějších předpisů. Samostatná působnost obcí v oblasti nakládání s odpady je dána Statutem hl. města Prahy a dále v obou případech zákonem o odpadech.

Hl. m. Praha v samostatné působnosti:


zpracovává plán odpadového hospodářství kraje; provádí změny tohoto plánu,




zasílá kopii návrhu plánu odpadového hospodářství kraje ministerstvu a sděluje ministerstvu, jak jeho připomínky do plánu odpadového hospodářství kraje zapracoval,




vyhlašuje obecně závaznou vyhláškou kraje závaznou část plánu odpadového hospodářství kraje a její změny,




sděluje své připomínky k návrhu plánu odpadového hospodářství České republiky,




sděluje své připomínky k návrhu plánu odpadového hospodářství původce odpadů. Dále má hl. m. Praha v oblasti nakládání s odpady v samostatné působnosti řadu

pravomocí spojených především s odpovědností obce jako původce komunálního odpadu.

Obec v samostatné působnosti:


může ve své samostatné působnosti stanovit obecně závaznou vyhláškou obce systém shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů vznikajících na jejím katastrálním území, včetně systému nakládání se stavebním odpadem.




je povinna v souladu se zvláštními právními předpisy určit místa, kam mohou fyzické osoby odkládat komunální odpad, který produkují, a zajistit místa, kam mohou fyzické osoby odkládat nebezpečné složky komunálního odpadu.

8.3.2. Smluvní nástroje Smluvní dokumenty umožňují včlenit požadavky na systém nakládání pro odpady do komerčních vztahů. Do budoucna budou mít pro nové investice, zejména pro komunální odpady, význam dlouhodobé smlouvy, které zaručí přísun odpadů do nových zařízení za dlouhodobě stanovených podmínek, a tím profinancovatelnost investic do

61

nových zařízení. Pro vytvoření podrobného rámce pro nakládání s komunálním odpadem v hl. m. Praze nyní slouží „Provozní řád komplexního systému nakládání s komunálním odpadem a jeho složkami na území hlavního města Prahy“ (technická příloha smlouvy mezi Magistrátem hl. m. Prahy a Pražskými službami, a. s. k realizaci komplexního nakládání s komunálním odpadem). Tento dokument je závazný pro všechna smluvní plnění na úseku odpadového hospodářství vůči hl. m. Praze. Zadávací podmínky pro veřejné zakázky města Prahy jsou jednotné na území hl. m. Prahy. Jsou využitelné jako nástroj pro usměrňování kupní politiky hl. m. Prahy a subjektů jí podřízených. S ohledem na kupní sílu hl. m. Prahy a jejích organizací zejména na úseku stavebních prací by příslušné nastavení smluvních podmínek mohlo podnítit zájem o některé výrobky z odpadů, například recykláty ze stavebních odpadů, komposty z odpadů, případně plastové stavební prvky.

8.3.3. Dobrovolné nástroje Dobrovolné nástroje založené na principu prevence znečišťování a neustálého zlepšování pomáhají zlepšit environmentální profil původců. Jedná se zejména o metodiku hodnocení možností čistší produkce (Národní program čistší produkce), systémy environmentálního managementu (EMS), které se zavádějí podle ISO 14001 nebo v rámci programu EMAS31. Zcela novou odvětvovou certifikací zohledňující specifické požadavky systému řízení jakosti a ochrany životního prostředí je certifikace „Odborný podnik pro nakládání s odpady“, která byla převzata z Německa a Rakouska. Uvedená odvětvová certifikace je na počátku svého rozvoje. Ze strany Magistrátu může být certifikace „Odborný podnik pro nakládání s odpady“ podpořena a využita jako doporučený způsob prokázání odborné úrovně subjektů podnikajících v oblasti nakládání s odpady. 8.3.4. Zpětný odběr32 Zpětný odběr je nástrojem zakotveným v legislativě, avšak způsobem realizace zasahuje i do oblasti dobrovolných nástrojů. Navíc propojení odděleného sběru odpadů od občanů a zpětného odběru není v zákoně nijak regulováno, a proto závisí na konkrétní dohodě s povinnými osobami. V současné době jsou na území hl. m. Prahy systémy zpětného odběru pro malé přenosné baterie, akumulátory a zářivky, které jsou souběžné

31 32

Více o programu EMAS na http://www.cenia.cz/web/www/web-pub2.nsf/$pid/MZPMSFGSEV4B. Viz podkapitola 5.5.

62

s odděleným sběrem těchto odpadů v síti sběrných dvorů a sběrných míst města. Je předpoklad pro smluvní řešení propojení těchto systémů. Další možností pro využití zpětného odběru pro snížení odbytových nákladů na odděleně shromažďované odpady jsou komodity pneumatiky, oleje, domácí elektrické spotřebiče.

9. Navrhovaná opatření33 9.1.

Technická a technologická opatření • Pravidelný svoz směsného komunálního odpadu Opatření: Pravidelný svoz SKO pro 100 % obyvatel města

Směsný komunální odpad tvoří největší množství z odpadů produkovaných městem. Právě proto náklady na jeho svoz a následné nakládání s ním představují nejvýznamnější a největší položku v nákladech na odpadové hospodářství města. Každý občan města si zaplacením poplatku za svoz odpadů (případně prostřednictvím majitele domu) zajišťuje pravidelný svoz odpadů. Povinností města je, umožnit všem občanům zapojit se do systému odpadového hospodářství města a pravidelně svážet směsný komunální odpad od všech obyvatel. Odpady, které vznikají při činnosti právnických a fyzických osob oprávněných k podnikání, nejsou odpady města. Právnické a fyzické osoby oprávněné k podnikání, jsou povinny předávat tyto odpady pouze osobě oprávněné k jejich převzetí podle § 12 zákona 185/2001 Sb., v platném znění. Na toto předání vyprodukovaných odpadů musí být uzavřena písemná smlouva. Původci, kteří produkují odpad zařazený podle katalogu odpadů jako odpad podobný komunálnímu z činnosti právnických osob a fyzických osob oprávněných k podnikání, mohou na základě smlouvy s městem využívat systému zavedeného městem pro nakládání s komunálním odpadem. Smlouva musí být písemná a musí obsahovat vždy výši sjednané ceny za tuto službu. Finanční prostředky získané za poskytnutí této služby jsou součástí rozpočtu města a mohou sloužit k částečnému pokrytí deficitu, který vzni-

33

Návrhy autora, jež byly konzultovány s Ing. Vojtěchovou a Ing. Dvořákovou z OOP MHMP.

63

ká stále větším nepoměrem mezi prostředky na odpadové hospodářství získanými z poplatků obyvatelstva a skutečnými náklady na odpadové hospodářství města. S předpokládaným nárůstem odpadů, odvozeným od zkušeností z EU, je zřejmé, že do budoucna porostou i náklady spojené se svozem a nakládáním se směsným komunálním odpadem. Podle předběžných odhadů se dá očekávat průměrný roční nárůst nákladů o 5 až 10%. Dalším faktorem, který způsobí skokové navýšení ceny, je zvýšení sazby základního poplatku za ukládání odpadů na skládku. Tyto vybrané poplatky jsou příjmem obce, na jehož území skládka leží. Poplatky se budou v budoucnu zvyšovat. Proto, pokud hlavní město Praha ukládá některé odpady na skládku, je pro město ekonomicky nejvýhodnější ukládat je na skládku vlastní, to jest ležící na území města. Skutečná cena, která se platí za uložení odpadu na skládku, se nesestává pouze z výše uvedeného poplatku, ale jsou do ní započítány náklady na rekultivační fond, investiční náklady a provozní náklady, které jsou pravidelně navyšovány o inflaci.

• Udržování nádob na shromažďování SKO v počtu a stavu vyhovujícím potřebám obyvatel města Opatření: a) Udržovat (případně zřizovat a modernizovat) unifikované nádoby na shromažďování SKO na standard 4–6 l/obyvatele a den. b) Stanoviště nádob na SKO v sídlištních částech města umísťovat do ohraničených typizovaných přístřešků, pokud je to technicky možné. c) Zavedení podzemních kontejnerů. d) Požadovat po svozové firmě modernizaci svozové techniky.

V systému odpadového hospodářství, který je zaveden v hlavním městě Praha, jsou typizované nádoby na shromažďování směsného komunálního odpadu (popelnice) v majetku svozových firem. Každý občan města si prostřednictvím zaplacení poplatku za svoz odpadů (případně prostřednictvím majitele domu) zajišťuje pravidelný svoz odpadů. Povinností města je umožnit všem občanům zapojit se do systému odpadového hospodářství města a pravidelně svážet směsný komunální odpad od všech obyvatel města. Optimální objem unifikovaných nádob na směsný komunální odpad je 4–6 l/obyvatele a den. To v přepočtu odpovídá standardům EU i naší republiky. Do budouc-

64

na bude nutno pouze zajistit udržování současného počtu a v případě potřeby a požadavku občanů navýšit současný stav. Za samozřejmou je považována pravidelná obnova a modernizace „popelnic“, které již dosloužily. Další dosud většinou velmi opomíjenou stránkou stanovišť nádob na odpad je jejich neestetičnost. V historických částech města již dnes platí nařízení, že kontejnery (popelnice) na odpad musí být umísťovány ve vnitřních prostorech domů. Dodržování tohoto nařízení je nutno pravidelně kontrolovat, nejlépe prostřednictvím svozové společnosti. Další možností, jak této neestetičnosti předejít, je zavedení podzemních kontejnerů na odpad. Tento typ nádob na odpad se začíná výrazně prosazovat u našich západních sousedů. Hlavní nevýhodou podzemních kontejnerů je velmi velká ekonomická náročnost jejich zavedení. Je třeba zpracovávat studie, které vytipují nejvhodnější lokality pro zavedení těchto kontejnerů a také stanoví ekonomickou náročnost celého projektu. Při zlepšování estetických dopadů odpadového hospodářství je nutno věnovat pozornost všem částem města a ne se omezit jen na jeho historickou část. Proto se předpokládá, že ve všech částech města bude vhodné postupně umísťovat stanoviště nádob do nově vybudovaných typizovaných přístřešků. Další možností jak zkvalitnit odpadové hospodářství města je postupné zavádění vakuového sběru odpadů. Jedná se o technologii, která je využívána například ve Stockholmu. Praha již od 70. let minulého století buduje rozsáhlou síť kolektorů, které nahrazují v podzemí uložené inženýrské sítě. V současné době jsou již vybudovány v rozsahu více než 90 km a budují se další. Právě do těchto kolektorů by byl vakuový systém sběru odpadů umístěn. V první fázi projektu je nutné zpracovat studii, která bude vyhodnocovat nejenom ekonomickou náročnost projektu, ale také jeho environmentální dopady na obyvatele Prahy. Tento systém může být přínosem nejenom pro historické centrum města, ale také pro části města s hustší sídlištní zástavbou.

• Zvýšit materiálové využití KO Opatření: a) Při zpracování směsného komunálního odpadu, v závislosti na technických a ekonomických možnostech, upřednostňovat využívání SKO před jeho odstraňováním.

65

b) Při zpracování směsného komunálního odpadu, v závislosti na technických a ekonomických možnostech, upřednostňovat energetické využívání SKO před jeho skládkováním c) Podpořit výrobu elektrické energie ve spalovně Malešice.

Pro podporu naplnění tohoto cíle bude hlavní město Praha, v závislosti na technických a ekonomických možnostech, při nakládání s odpady upřednostňovat materiálové a energetické využívání směsného komunálního odpadu před jeho odstraněním. Většina produkce směsného komunálního odpadu města je energeticky využívána ve spalovně Malešice. V současné době se plánuje instalace kogenerační jednotky, prostřednictvím které bude ve spalovně vyráběno nejen teplo, ale především elektrická energie. Toto řešení umožní mnohem lépe využívat vyráběnou tepelnou energii. Projeví se to hlavně v letních měsících, kdy poptávka po teple není nijak vysoká.

• Zhuštění sítě sběrných nádob na separované komodity Opatření: a) Postupně dle potřeb dané lokality zvyšovat četnost svozu separovaných komodit dle potřeb lokality a finančních možností města. b) Vybavit sběrné nádoby vícejazyčnými popiskami. c) Hnízda nádob na tříděný odpad umísťovat do ohraničených typizovaných přístřešků odrážejících charakter lokality, pokud je to technicky možné. d) Zavedení podzemních kontejnerů na tříděné odpady v historických částech města.

Základním principem moderního odpadového hospodářství je co možná největší využití odpadů. Základním předpokladem pro využití odpadu jako druhotné suroviny je jeho co největší druhová homogenita – druhová jednotnost. Proto je velmi důležité rozšiřovat a prohlubovat systém zajišťující co největší separaci odpadu už u původce (občana). Občané, kteří vytřídí doma odpad, jej musí mít kam odložit. Vůle občana třídit velmi závisí na tom, jak daleko pak vytříděný odpad musí odnést, aby ho mohl „předat“ k dalšímu využití. Právě k takovému „předání“ slouží síť hnízd sběrných nádob na tříděný odpad. Z dlouhodobých průzkumů a zkušeností ze západní Evropy vyplývá, že jako optimální

66

se jeví zahustit síť hnízd tak, aby na každých 180 občanů připadlo jedno sběrné hnízdo. K takové hustotě sběrných hnízd je nutno se dopracovat postupně. Optimální docházková vzdálenost pro občana ke sběrnému hnízdu by neměla přesáhnout 150 metrů. Vzdálenost také bude mnohem menší v části města se sídlištní zástavbou, než ve čtvrti tvořené rodinnými domy. Ve městě je přibližně 4 200 sběrných stanovišť, přičemž asi 3 000 je přístupných široké veřejnosti, ostatní jsou většinou uzamčeny ve vnitřních prostorech domů. Pro postupné dosažení optimálního počtu sběrných stanovišť bude vhodné průměrně vybudovat každý rok okolo sto nových hnízd na separovaný odpad. Každé nové sběrné stanoviště bude vybaveno nádobou na papír, plasty, nápojový karton a bílé a barevné sklo. Pro sklo bude použita jedna dvoukomorová nádoba. Počet nádob na jednotlivé komodity bude možno dle hustoty osídlení v dané lokalitě navýšit. Tříděný odpad ze sběrných nádob se musí pravidelně svážet. Četnost svozu musí vycházet ze zkušeností z předchozích let a musí být postupně upravována dle aktuální situace. Ze sociologických průzkumů, které nezávisle na sobě byly zpracovány jak společností EKO-KOM, tak krajskými úřady vyplývá, že jedním z důvodů proč lidé netřídí odpad, je to, že přesně neví, co mohou do které nádoby na separovaný sběr dát. Proto bude vhodné každou nádobu vybavit názornými popiskami, na co je určena.

• Zajištění odděleného sběru bílého a barevného skla Opatření: a) Dovybavit stávající stanoviště sběrných nádob na separovaný sběr kontejnery na oddělený sběr bílého (pokud je to technicky možné) a barevného skla. b) Pravidelně informovat občany o prospěšnosti odděleného sběru bílého a barevného skla.

Hlavní město Praha má v současné době částečně zaveden oddělený sběr bílého i barevného skla. Bohužel tento oddělený sběr funguje pouze v některých částech města. Z pohledu využití je v naší republice vysbíraného netříděného skla nadbytek. V naší republice jsou pouze dvě sklárny, které využívají ve svém výrobním provozu netříděné barevné sklo. Pro vytříděné bílé sklo je však předpokládaný odbyt mnohem větší. Proto je téměř nezbytné zavést postupně oddělený sběr bílého a barevného skla do všech částí

67

města. Předejde se tím tomu, že vysbírané odpadní směsné sklo nebude jak využít a nebude jiná možnost než ho uložit na skládku, což by v konečném důsledku znamenalo další finanční zatížení systému. Dalším velmi negativním dopadem by byla reakce obyvatel na skutečnost, že odpady, které pracně vytřídí, stejně skončí na skládce. Demotivující vliv na obyvatelstvo by byl nešťastný. Do budoucna by každé stanoviště mělo být doplněno nádobou na bílé sklo. Jelikož se sklo sbírá do zvonových kontejnerů, bude vhodné postupně přejít na dvoukomorové zvonové kontejnery. Využíváním tohoto typu kontejneru odpadne nutnost rozšiřovat hnízda na separovaný odpad o další nádobu. Finanční náročnost zavedení odděleného sběru bílého a barevného skla je odhadnuta přibližně na 20 mil. Kč. Zvýšené náklady, spojené se zavedením nového typu nádob, by byly z části hrazeny z dotací společnosti EKO-KOM, která oddělený sběr bílého a barevného skla výrazně podporuje.

• Provozování sběrných dvorů Opatření: a) Do roku 2010 zprovoznit tři nové sběrné dvory, výhledově zprovoznit dalších sedm nových sběrných dvorů34. b) V souladu s územním plánem určit přesné lokality pro výstavbu nových sběrných dvorů. c) Vybavit sběrné dvory odpovídajícím počtem sběrných nádob. d) Zajistit provoz sběrných dvorů e) Na sběrném dvoře důsledně evidovat odpady přijaté od občanů města a odpady přijaté od firem.

Hlavním předpokladem pro další využití odpadu je jeho co největší druhová jednotnost, které je možné docílit tříděním odpadů již u původce, případně dotříděním odpadu ve sběrném dvoře. Sběrný dvůr proto musí být vybaven dostatečným počtem nádob na jednotlivé druhy odpadů, včetně nebezpečných, které je nutno skladovat dle požadavků legislativy. Dále zde nesmí chybět samostatné kontejnery na biologicky rozložitelné odpady, na objemné odpady a na jednotlivé vytříděné složky SKO.

34

Dle Plánu odpadového hospodářství hl. m. Prahy.

68

Počet sběrných dvorů je bohužel nedostatečný, proto je nutné síť sběrných dvorů výrazně posílit. Nejprve je nutno přesně stanovit lokality vhodné pro jejich výstavbu a následně zajistit veškerou předrealizační přípravu. Předpokládá se, že do roku 2010 by se mohly vybudovat tři nové sběrné dvory. Výhledově bude vhodné jich vybudovat dalších sedm. Pokud se toto podaří, pak bude prostřednictvím hlavního města Praha provozováno celkem 21 sběrných dvorů. Ke sběrným dvorům musí být také zavedena potřebná a velmi důležitá informovanost občanů o povinnosti třídit odpady a o možnosti ukládat na sběrný dvůr všechny vytříděné složky z komunálního odpadu, nebezpečné odpady, objemné odpady, biologicky rozložitelné odpady, dřevo, stavební odpady, elektrozařízení atd., aby se do směsného komunálního odpadu dostaly opravdu pouze nevytříditelné a nezužitkovatelné odpady. • Objemné odpady35 Opatření: a) Vyhodnocení a případně upravení sítě zastávkových míst pro sezónní umístění kontejnerů na OO. b) Pravidelně rozmísťovat a svážet kontejnery na OO (min. dvakrát ročně) c) Pravidelně informovat občany o rozmístění kontejnerů na OO.

Z důvodu neukázněnosti občanů, kteří se ve velkoobjemových kontejnerech zbavují i nebezpečných složek komunálních odpadů, by bylo zapotřebí, aby při sezónních svozech velkoobjemových odpadů byly kontejnery hlídány a nebylo možné do nich uložit odpad, který tam nepatří. S tím souvisí dostatečná a včasná informovanost obyvatel města, kde a v jakých hodinách budou kontejnery umístěny. Tímto opatřením by se mělo předejít neukázněnému chování občanů.

• Zajistit oddělený sběr a využití biologicky rozložitelného komunálního odpadu36 Opatření:

35 36

Dále OO. Dále BRKO.

69

a) Ve vhodných lokalitách pravidelně umísťovat velkoobjemové kontejnery na BRKO. b) V brzké době zavedení pravidelného odděleného svozu BRKO přímo od občanů v jednotlivých částech města. c) Odděleně sebraný BRKO neskládkovat, ale materiálově či energeticky využívat. d) Podpora kompostování.

Se vstupem naší republiky do EU jsme se zavázali přijmout a operativně zapracovat evropské směrnice do naší legislativy. Jedna z těchto směrnic mimo jiné nařizuje omezit ukládání BRKO na skládky. Pokud však občané budou zvlášť třídit BRKO, to jest trávu, listí, dřevo a později i kuchyňský odpad rostlinného původu, pak musí mít možnost tento odpad někde odevzdat. První možností je v rámci provozu sběrného dvora provozovat oddělené kontejnery určené ke kompostování a další kontejner na dřevní odpad. Obsluha sběrného dvora zajistí, že do kontejnerů se dostane jen to, co tam patří. Druhá možnost je do vhodných vybraných lokalit krátkodobě přistavovat kontejnery na „zelený“ odpad. Tento způsob však představuje vysoké riziko pro čistotu takto sesbíraných odpadů. Proto bude vhodné celou akci rozšířit i o umístění kontejnerů na objemný odpad. Nezbytnou součástí musí být informování občanů o celé akci s přesným časovým harmonogramem a s vysvětlením, co lze do kterého kontejneru dávat. V kritických lokalitách pak bude nutné nechat krátkodobě umístěné kontejnery (max. čtyři hodiny) hlídat obsluhou, která bude občanům pomáhat s odložením odpadu do správného kontejneru. Vzhledem k neblahým zkušenostem bude vhodné spolupracovat také s městskou policií. Třetí možností je zavedení odděleného sběru bioodpadů přímo od občanů, který v současnosti probíhá v okrajových městských částech. Od roku 2013 bude pravděpodobně tato varianta povinná pro celou Prahu37.

37

Více viz příloha č. 5.

70

9.2.

Administrativní opatření • Vzdělávání úředníků veřejné správy Opatření: a) Při přijímání nových zaměstnanců klást zvýšený důraz na jejich odbornou způsobilost. b) Pravidelné absolvování vzdělávacích seminářů a školení u pracovníků magistrátu. c) Podporovat sebevzdělávání pracovníků magistrátu. d) Pořádat vzdělávací exkurze pro městské zastupitele a pracovníky magistrátu. e) Iniciovat a následně se účastnit odborných setkání úředníků městských částí a úředníků z okolních měst zabývajících se odpadovým hospodářstvím.

V podvědomí občanů u nás bohužel výraz „vzdělaný úředník“ vyvolává nejednou spíše úsměv než představu člověka na svém místě, který se odpovědně stará o potřeby spoluobčanů. Následně vyjmenuji alespoň některé z nedostatků v oblasti organizace a vzdělávání pracovníků veřejné správy. V oblasti environmentálního vzdělávání a osvěty neexistuje systémové působení na zastupitele ani na pracovníky úřadů. Zcela chybí metodická pomoc ze strany MŽP a proškolení pracovníků, které by se týkalo trvale udržitelného rozvoje a šetrného přístupu k životnímu prostředí. Mezinárodní, celostátní a regionální programy a vydávané informace nejsou dostatečně zpřístupňovány a využívány k vlastnímu vzdělávání pracovníků. K dalšímu vzdělávání pracovníků není dostatečně umožněna a využívána výměna zkušeností mezi nejrůznějšími organizacemi, orgány státní a veřejné správy a jimi zřizovanými organizacemi. Výše jmenovaná opatření a dostatečný přístup k informacím o ŽP pro úředníky, zastupitele a pracovníky řízených organizací by měl tento stav zlepšit.

• Výchova a vzdělávání občanů Opatření: a) Pravidelně informovat občany o odpadovém hospodářství. 71

b) Vydávat informační letáky a brožurky s tématikou odpadového hospodářství města. c) Pořádat pro občany města vzdělávací exkurze a dny otevřených dveří v zařízeních na nakládání s odpady. d) Pravidelně pořádat vzdělávací a informační semináře pro občany města zaměřené na problematiku odpadového hospodářství. e) Podporovat soutěže škol zaměřené na sběr a separování odpadů. f) Využívat programy společnosti EKO-KOM pro vzdělávání občanů.

K realizaci téměř všech výše uvedených opatření je nutná spolupráce a komunikace s občany města. Je velmi důležité je přesvědčit o nezbytnosti dodržování zásad správného zacházení s odpady, neboť neustále zvyšující se náklady na odpadové hospodářství města znamenají taktéž neustále se zvyšující náklady samotných občanů. Starší generace občanů mnohdy stále ještě neví, jaké odpady třídit, jak je třídit, které odpady jsou nebezpečné, které nikoliv, v čem jsou nebezpečné, co mohou vhodit do směsného komunálního odpadu a především proč. Naproti tomu děti ve školním věku tyto informace ještě nevědí. Je důležité neustále občany informovat a vzdělávat. Hlavním cílem v působení města na veřejnost by měla být 100% „ekogramotnost“ všech obyvatel města, které lze docílit efektivně vedenými osvětovými programy, mezisektorovou spoluprácí při zajišťování environmentální vzdělávání, výchovy a osvěty veřejnosti (EVVO), zejména s kulturní a sociální sférou a osvětou a to nejen v oblasti odpadového hospodářství, ale v širokém okruhu produkce a spotřeby (propagace ekologicky šetrných výrobků, produktů ekologického zemědělství, environmentálních aspektů výroby a spotřeby).

• Informovanost o místech zpětného odběru vybraných výrobků Opatření: a) Ve spolupráci se zástupci kolektivních systémů vytvořit seznamy míst zajišťujících zpětný odběr vybraných výrobků b) V regionálním tisku, případně informačním letákem do každé domácnosti pravidelně (jedenkrát ročně) informovat občany o výrobcích podléhajících zpětnému odběru a o místech majících povinnost tyto výrobky zpětně odebírat.

72

c) Požadovat od prodejců s povinností zpětného odběru vybraných výrobků prokazatelné informování zákazníků o této povinnosti.

Nezanedbatelné množství výrobků, které podléhají povinnosti zpětného odběru, po skončení své životnosti neputuje systémem zpětného odběru zpět k výrobci k likvidaci, ale vstupuje jako odpad do systému odpadového hospodářství města. Náklady na zpracování, případnou likvidaci těchto odpadů pak plně hradí město. Proto bude nezbytné do budoucna klást mnohem větší důraz na informování veřejnosti o povinnosti výrobců zajistit zpětný odběr vybraných výrobků.

9.3.

Návrh strategie podpory trhu s recyklovanými výrobky Strategie odpadového hospodářství v EU se soustředí zejména na tři základní

principy38: 1. Prevence – předcházet vzniku odpadů tam, kde je to možné, snaha snižovat množství produkovaných odpadů v první fázi a množství vznikajících nebezpečných odpadů, zdokonalování výrobních metod a ovlivňování poptávky spotřebitelů k nákupu šetrnějších výrobků. 2. Recyklace a znovupoužití, jestliže odpady již musí vznikat, tj. tam kde nelze uplatnit princip prevence, pak by měly být recyklovány. Evropská komise definuje několik odpadových toků, kterým by měla být zejména věnována pozornost, redukovat celkový environmentální dopad – obalové odpady, autovraky, baterie, elektrická a elektronická zařízení, nebezpečné odpady z domácností 3. Zdokonalovat konečné odstraňování a monitoring – kde není možná recyklace a znovupoužití, tak je třeba bezpečné zneškodňování, s možností skládkování až na posledním místě; tento způsob vyžaduje kvalitní monitoring. EU se snaží maximálně právně upravit možnost skládkování, tzn. přísné normy skládkování – zákaz skládkování některých odpadů, limity na emise plynů apod.

Strategie EU rovněž klade důraz zejména na minimalizaci pohybu odpadů a zdokonalování úpravy dopravy odpadů; nové a lepší nástroje odpadového hospodář-

38

Viz http://europa.eu.int/comm/environment/waste/index.htm.

73

ství – administrativní a ekonomické nástroje, spolehlivá a srovnatelná statistika odpadů, plány odpadového hospodářství, odpovídající vymáhání právních předpisů.39

Navrhovaná strategie podpory trhu s recyklovanými výrobky Strategií se obecně rozumí vymezení cílů, nejenom krátkodobých, ale i dlouhodobých a plánování budoucích činností. Mezi základní principy strategického myšlení patří:


princip variantnosti – jelikož není známo, jak se v průběhu strategického období 3–10 let budou vyvíjet faktory ovlivňující situaci, musí být strategie zpracována ve variantách,




princip permanentnosti – práce na strategii nikdy nekončí,




princip celosvětového systémového přístupu – svět je vzájemně propojen,




princip tvůrčího přístupu – zavádění nových myšlenek,




princip interdisciplinarity – využívat poznatků a metod všech vědních oborů,




princip vědomí práce s rizikem – vychází z nejistoty a složitosti strategického rozhodování,




princip koncentrace zdrojů – strategické rozhodnutí vyžaduje často značné zdroje, jejich rozptýlení vede k neúspěchu,




princip vědomí práce s časem – v moderní společnosti je čas více než peníze.

Návrh konkrétní strategie by měl vycházet z provedených podrobných analýz a zhodnocení současného stavu, ale i stavu, který se předpokládá do budoucna. Strategie by měla vycházet nejen ze strategie EU, ale i ze strategie definované ve Státní politice životního prostředí. Odkazuji v této souvislosti zejména na dokument Státní politika životního prostředí 2004 – 2010, kde jsou definovány základní závěry dosavadního vývoje, základní opatření, strategie a cíle pro následující roky. Nejdříve musí být stanoveny takové podmínky, které vedou na trhu k omezování skládkování odpadů a k jejich materiálovému využívání, musejí být vytvořeny na trhu takové podmínky, které odkloní trh od skládkování, obecně se materiálové využívání odpadů musí stát ekonomicky výnosné. Není například efektivní navrhovat subvence a dotace na materiálové využívání odpadů, tj. podporovat například dotacemi výstavbu

39

European Commission, EU focus on waste management, 1999. http://europa.eu.int/comm/environment/eufocus/waste_management.pdf.

74

recyklačních závodů, pokud na trhu není o dané recyklované výrobky zájem. Následující navrhovaná strategie se tak zaměřuje zejména na vymezení dlouhodobějších úkolů, které by měly být průběžně sledovány.

Dlouhodobá strategie V mnoha případech je účinnější zdokonalování a propracování současně nastavených nástrojů než tvorba nových nástrojů. Z této základní vize vychází i následující návrh strategie. Strategie je v souladu se Strategií udržitelného rozvoje i s cíli POH. Níže uvedená strategie sice přímo nepodporuje trh s recyklovanými výrobky, ale je předpokladem pro naplnění materiálového využívání. Pokud nebudou některé nástroje uplatňovány dokonaleji a s větší razancí, nelze ani předpokládat zvýšení materiálového využívání odpadů a není proto relevantní navrhovat strategii podpory trhu s recyklovanými výrobky. Domnívám se, že prvotním úkolem je nastavení celého systému, jeho zdokonalení a poté již nemusí být ani nutné podporovat recyklované výrobky speciálními nástroji. V rámci administrativních nástrojů se jedná zejména o:


Zdokonalování evidence a ohlašování odpadů.




Další zkvalitňování a propracování informačních systémů o odpadech.




Zdokonalování procesu vytváření jednotného a průběžně aktualizovaného registru zařízení pro nakládání a využívání odpadů.




Průběžné provádění hodnocení nebezpečných vlastností odpadů.

Kontrolu je třeba provádět a zefektivnit všemi stupni veřejné správy – obce, kraje, ČIŽP, MŽP, Ministerstvo zdravotnictví, celní orgány s odkazem na informační zdroje – kontrolovat především tam, kde je problém zásadní z hlediska produkce odpadů apod., nezabývat se příliš nepodstatnými problémy. Z hlediska vybraných problémů se jedná zejména o:


Důslednou kontrolu přepravy odpadů.




Dořešení systémového značení výrobků.




Důslednou kontrolu toku (pohybu) odpadu.




Důslednou kontrolu, která by měla být prováděna i v rámci udělování souhlasu k provozování zařízení k využití, odstranění, sběru nebo výkupu odpadů. V praxi by mělo dojít zejména k posílení především dostatečnou kontrolou žadatele

75

a průběžnou kontrolou činnosti oprávněné osoby. Obdobně jako u souhlasu k nakládání s nebezpečnými odpady.


Kontrolu původců odpadů, zejména těch velkých. Doporučením pro tvorbu administrativních nástrojů, tj. legislativy, je dobré ma-

ximálně sjednotit jednotlivé vyhlášky vztahující se na vybrané odpadové toky, tj. sjednotit společné rysy do jednoho právního předpisu, vyvarovat se podrobné a mnohdy až příliš složité právní úpravě. Svůj význam v systému mají i subvence a dotace, ať již poskytované z veřejných rozpočtů nebo z prostředků EU. Cílem by mělo být podporovat zejména technologické inovace v zařízeních na využívání a recyklaci odpadů. Tyto nástroje je však nutné doplnit o dokazování pozitivních efektů, přesné vymezení účelu, racionální posuzování žádostí, zvýšení kontrol plnění, zrychlení procesu posuzování vzhledem k jednotlivým podnikatelským subjektům. V rámci realizačních a pilotních projektů zaměřených na naplňování realizačních cílů je nutná časová a věcná provázanost na vývoj v oblasti odpadů – legislativa, nové trendy.

V systému jednotlivých nástrojů a aktivit mají svůj význam i ostatní nástroje a ostatní cíle. Strategickými a dlouhodobými cíli by mělo být posilování výchovy a osvěty v oblasti odpadů, vhodným nástrojem může být například vytváření programů pro masová média. Dlouhodobě by měl být také posilován význam dobrovolných nástrojů podnikatelských subjektů jako je zavádění EMAS, ISO norem, čistší produkce apod. Dobrovolné nástroje jsou velmi důležité ve směru dodržování legislativních povinností a k potlačování produkce rizikových odpadů. Jeho výraznějšímu rozšíření by pomohlo zvýšení informovanosti a aktivit na regionálních úrovních ve směru blíže k producentům. Je důležité posilovat jejich významnost, jsou důležitými, i když doplňkovými nástroji prevence odpadového hospodářství. Významným doplňujícím nástrojem může být i upřednostňování recyklovaných výrobků při zadávání zakázek apod. Nadále je třeba podporovat vydávání informačních a metodických pomůcek a materiálů, zveřejňovat koncepční dokumenty a další informace nejen směrem k soukromým subjektům, ale i k veřejné správě.

76

10. Závěr Hospodaření s komunálními odpady na území hlavního města lze považovat za komplexní systém, který přes mnohé pozitivní stránky má přirozeně svá negativa, jimž je nutno čelit a vypořádat se s nimi. Tím víceméně hlavním nedostatkem je neúplné využívání ostatních složek komunálního odpadu – zejména bioodpadu. Pokud bychom se naučili kromě plastů, skla a papíru třídit a využívat i tyto komodity, významně by kleslo množství skládkovaného a spalovaného odpadu, jelikož například zmíněné biologicky rozložitelné odpady mohou tvořit až třetinu komunálního odpadu. Navíc při dalším zvyšování intenzity třídění složek již separovaných jsme schopni materiálně využít velkou část odpadu končícího jinak ve spalovně či bez užitku na skládce. Dobrou zprávou je, že bioodpady jsou jedním z hlavních témat připravované novely zákona o odpadech, kterou se pro obce stanoví povinná separace a sběr, a navíc má Praha zaprvé dobré zkušenosti s pilotním projektem sběru bioodpadu, a zadruhé už dnes funguje jeho zpoplatněný sběr v okrajových městských částech. S tím úzce souvisí zatím ještě nízké materiálové využívání odpadů, tj. recyklování, které zdaleka nedosahuje padesáti procent požadovaných Evropskou unií do roku 2010. Proto je do té doby třeba zvýšit účinnost třídění rychlejším tempem než dosud. Recyklace je bezpochyby technologie zpracování odpadů budoucnosti. Je to jedna z možností, jak se zbavit odpadu a využít v něm skryté látky a energii k další potřebě. Dnes používané materiály jsou totiž v přírodě velmi těžko recyklovatelné. Papír, dřevo i železo se rozloží poměrně rychle, ale plasty a sklo jsou velice odolné. Základním předpokladem úspěšné recyklace je třídění odpadů, nejlépe už u jeho původce. V odpadním sběru musí být co nejméně jiných látek, musí se dobře převážet a jeho zpracování by nemělo být technologicky náročné a nákladné. Pro recyklaci jsou tradičně vhodné kovy, sklo a papír. Pro velkou různorodost a chemické složení je problém sbírat a recyklovat plasty, ale ty se dnes již běžně sbírají. V roce 2004 započal sběr nápojových kartonů a čirého skla, a zvláště sběr nápojových kartonů má růstový trend, což si můžeme odvodit i ze stále většího počtu (oranžových) kontejnerů pro ně určené. Z komodity, která byla dříve bez užitku, se pomocí recyklačních technologií stal zdroj papírových vláken pro výrobu dalšího papíru nebo se drcením a lisováním do desek například využívá jako stavební izolace. U sběru čirého skla není růst v porovnání se sklem barevným tak výrazný, což je dáno zrušením sepa-

77

race této složky po roce 1991, a prozatím nízkými počty sběrných nádob. Významnou roli sehrává soustava sběrných dvorů, kde mohou občané odložit všechny druhy odpadů s výjimkou směsného, nicméně stále nedosahují takového počtu, aby kapacitně a územně dokázaly pokrýt současné požadavky. Neopomenutelnou částí je financování systému – roční náklady činí okolo jedné miliardy korun. Vlivem rostoucího množství komunálního odpadu na území města a inflace rostou náklady, jež se přinejmenším z pohledu občana projeví zvyšováním poplatků za komunální odpad. I proto se občanům vyplatí odpad třídit – za tříděné složky se neplatí, pokud tedy sníží množství směsného odpadu, šetří tím nejen životní prostředí, ale i náklady vynaložené na poplatky za směsný odpad. Zásadní otázkou všeho je, že se problematika odpadů řeší, až nastanou, vůle k předcházení jejich vzniku je nízká. Na jednu stranu je to pochopitelné, protože je nutné nejprve změnit určité návyky ze strany občanů a firem. S tím přímo souvisí také další zapojování veřejnosti, ekologická osvěta a vzdělávání. Ojedinělé je vzbuzování ekologického povědomí již na prvním stupni na pražských základních školách. Hlavním cílem by tedy měla být co možná nejvyšší „ekogramotnost“ občanů.

78

Resumé Diplomová práce „Odpadové hospodářství hlavního města Prahy“ se věnuje tématu nakládání s komunálním odpadem na území Prahy, to znamená nejen zneškodňování, ale i využívání, předcházení a omezování vzniku tohoto druhu odpadu. Ten sice tvoří malou část z celkově vznikajícího odpadu (větší část odpadů je produkcí průmyslových odvětví, jejich likvidováním se zaobírají jejich producenti – tzv. původci), jelikož se však jedná o veřejnou službu, je ve prospěch všech občanů, aby systém hospodaření s komunálním odpadem fungoval spolehlivě a efektivně a navíc zohledňoval ekonomická a ekologická kritéria. Cílem práce byla analýza současného stavu a hledání řešení problému růstu objemu komunálního odpadu při reflektování environmentální teorie a konceptu nulového odpadu. Pozornost byla věnována dílčím otázkám separovaného sběru, využívání a odstraňování odpadu a financování celého systému včetně působnosti zainteresovaných subjektů. Přestože se samotný problém růstu komunálního odpadu neukázal jako kritický, projevily se dílčí problémy systému hospodaření s komunálním odpadem, jejichž slabiny a nedostatky byly identifikovány. Navrhovaná řešení problému jsou rozděleny na technická a administrativní. Mezi technická řešení patří udržování nádob na shromažďování směsného komunálního odpadu v počtu a stavu vyhovujícím potřebám obyvatel města, zhuštění sítě sběrných nádob na separované komodity, podpora kompostování, zvýšení materiálového využívání odpadů, a budování dalších sběrných dvorů. Mezi řešení administrativní patří vzdělávání úředníků veřejné správy a výchova a vzdělávání občanů a živnostníků.

79

Summary Diploma thesis Waste Management of the City of Prague deals with management of municipal waste in the Prague region. This means not only his disposal but also utilization, prevention and reduction of this type of waste. Although it makes up small part of the overall emerging waste (the bigger part is industrial waste, disposal of this is a issue of their producers – so-called originators), since we are talking about public service, is for the benefit of all citizens, that the system of municipal waste management to work reliably and effectively and also take the economic and ecological criteria into account. The objective was to analyse the current situation and finding solutions to the problem of the growth of municipal waste in the reflection of environmental theory and the zero waste concept. Attention was intent on partial issues: sorted collection waste, waste utilization and disposal, financing of the system, including the stakeholders. Even if the actual problem of the growth of municipal waste was not shown as crucial, there are problems of management of municipal waste, whose weaknesses and shortcomings has been identified. The suggested solutions to the problem are divided into technical and administrative. The technical solutions include keeping sufficient number of mixed waste dust bins, spreading of sorted waste station quantity, enlargement of biological waste collection, build up of collection yards and mulching sites. The administrative solutions include education officials and extensive information campaign – target group of citizens and businessmen.

80

Použitá literatura ALTMAN, V. Odpadové hospodářství. Ostrava: VŠB-TU, 1996. 92 s. ISBN 80-7078372-9. Economic Instruments for Environmental Protection. Praha : Karolinum, 1996. 68 s. ISBN 80-7184-130-7. HAWKEN, P., LOVINS, A., LOVINS, L. H. Přírodní kapitalismus. Jak se rodí další průmyslová revoluce. Praha : Mladá fronta, 2003. ISBN 80-204-1078-3. HEWITT, N. Odpadové hospodářství v oblasti komunálního odpadu. Freiburg : I.C.L.E.I., 1999. 37 s. HLAVATÁ, M. Odpadové hospodářství. Ostrava : VŠB-TU, 2004. 172 s. ISBN 80248-0737-8. KOTECKÝ, V.. Třídit pohodlně. Týden. 2008, roč. XV., č. 12, s. 85. KROPÁČEK, I. Lepší recyklační služby: jak zajistit 50% míru materiálového využití komunálního odpadu. Brno : Hnutí DUHA, 2005. KROPÁČEK, I. Nulový odpad: moderní, ambiciózní koncepce šetrného odpadového hospodářství. Olomouc : Hnutí DUHA, 2003. KURAŠ, M., et al. Odpady, jejich využití a zneškodňování. Praha : ČEÚ, 1994. 241 s. ISBN 80-85087-32-4. MOLDAN, B., et al. Ekonomické aspekty ochrany životního prostředí. Praha : Karolinum, 1997. 307 s. ISBN 80-7184-434-9. MOLDAN, B. Životní prostředí globální perspektiva. Praha : UK, 1995. 111 s. ISBN 80-7066-938-1. PETR, J. Byznys zvaný recyklace. VTM Science. 2008, roč. 62, č. 1, s. 66-69. Plán odpadového hospodářství České republiky. Plán odpadového hospodářství hlavního města Prahy. Plán odpadového hospodářství původce odpadů. Hlavní město Praha. Strategie udržitelného rozvoje České republiky. 2004. 59 s. Dostupný z WWW: . STRAKA, F. Metody likvidace a energetického využití odpadů. Praha : CA Publishing, 1992. 237 s. ISBN 80-85122-07-3. ŠŤASTNÁ, J. Kam s nimi. Vše o třídění a recyklaci odpadu. Praha : Edice ČT, 2007. 120 s. ISBN 80-85005-72-7.

81

TÖLGYESSY, J., PIATRIK, M. Odpad – surovina budúcnosti. Bratislava : Obzor, 1984. 711 s. VESELÝ, A. Metody a metodologie vymezení problému. Praha : UK FSV CESES, Praha 2005. 48 s. ISSN 1801-1640. VOJTĚCHOVÁ, A., et al. Naše bioodpady. Praha : Ekodomov, 2007. 37 s. ISBN 97880-903559-4-1. VON WEIZSÄCKER , E. U., LOVINS, A., LOVINS, L. H. Faktor čtyři : Dvojnásobný blahobyt – poloviční spotřeba přírodních zdrojů. Praha : MŽP ČR, 1996. ISBN 8085368-85-4. Informační pomůcka k problematice nebezpečných odpadů. Praha : MŽP, Odbor odpadů, 2007. 54 s. Vznik odpadů a odpadové hospodářství. Překlad z příručky EEA – ŽP v EU na přelomu století (Environment in the EU at the turn of the century). Praha : ČEÚ, 1999. Nestr. Europeum. 2006. SWOT analýza. Interní nepublikovaný materiál.

Elektronické zdroje BERNÝ, A. Kam se zbytky? Na sídlištích v Praze vzniknou kompostárny. IDNES.cz [online]. 5. 11. 2007 [cit. 2008-02-27]. Dostupný z WWW: . HLOUŠKOVÁ, L., PAŠTĚKA, H. Praha může mít problém s odpady za dva roky. Novinky.cz [on-line], 19. 2. 2008 [cit. 2008-02-27]. Dostupný z WWW: . CHARVÁT, H. Vysloužilé spotřebiče stále končí především na skládkách. Ekolist.cz [online]. 21. 2. 2008 [cit. 2008-04-28]. Dostupný z WWW: . MACH, M. Pražané mohou třídit bioodpad – dříve, než bude legislativa. Ekolist.cz [online]. 11. 4. 2008 [cit. 2008-04-28]. Dostupný z WWW: . MACHÁLKOVÁ, J., HYMPL, J. Praha své odpady draze pálí. Ecomonitor.cz [online]. 19. 2. 2004 [cit. 2008-04-28]. Převzato z MF DNES. Dostupný z WWW: .

82

RANDÁK, M. Globalizace: kompilát vyjadřující můj názor. Randak.cz [online]. 25. 3. 2004 [cit. 2008-02-10]. Dostupný z WWW: . VÉGH, L. Environmentální teorie a její aplikace. [on-line]. Dostupný z WWW: . VESELÝ, A. Analýza aktérů. Interní materiál pro kurz Metody tvorby politik FSV UK, 2006. VESELÝ, A. SWOT analýza. Interní materiál pro kurz Metody tvorby politik FSV UK, 2006. Odpad. Wikipedie [online]. 2008 [cit. 2008-02-10]. Dostupný z WWW: .

Český statistický úřad [online]. Dostupný z WWW: Enviweb [online]. Dostupný z WWW: EKO-KOM, a. s. [online]. Dostupný z WWW: Informační servis o životním prostředí v Praze [online]. Magistrát hl. m. Prahy. Dostupný z WWW: . Hnutí DUHA [online]. Dostupný z WWW: Magistrát hl. m. Prahy [online]. Dostupný z WWW: Ministerstvo životního prostředí [online]. Dostupný z WWW: Zelený kruh [online]. Dostupný z WWW:

83

Seznam zkratek BRKO

Biologicky rozložitelné komunální odpady

BRO

Biologicky rozložitelný odpad

CeHO

Centrum pro hospodaření s odpady

CENIA

Česká informační agentura pro životní prostředí (dříve ČEÚ)

CP

Clean production (čistá produkce)

ČEÚ

Český ekologický ústav

ČIŽP

Česká inspekce životního prostředí

ČSÚ

Český statistický ústav

ECOLABELING

Označování výrobků, které jsou šetrnější k životnímu prostředí

EMS/EMAS

Systémy environmentálního řízení

EVVO

Environmentální vzdělávání, výchova a osvěta

POH

Plán odpadového hospodářství

PPC

Integrovaná prevence a kontrola znečištění

KO

Komunální odpad

KÚ

Krajský úřad

MHMP

Magistrát hlavního města Prahy

MPO

Ministerstvo průmyslu a obchodu

MZ

Ministerstvo zdravotnictví

MŽP

Ministerstvo životního prostředí

N

Kategorie odpadů – nebezpečné

NO

Nebezpečné odpady

NNO

Nestátní nezisková organizace

O

Kategorie odpadů – ostatní

OH

Odpadové hospodářství

OO

Objemné odpady

OOP

Odbor ochrany prostředí

SFŽP

Státní fond životního prostředí

SKO

Směsný komunální odpad

SD

Sběrný dvůr

TKO

Tuhý komunální odpad

VOK

Velkoobjemový kontejner

84

Seznam příloh Příloha č. 1: Schéma organizace tříděného sběru – vzájemné vazby nakládání s KO a způsoby sběru KO (obrázek)

Příloha č. 2: Příloha č. 1 k zák. č. 106/2005 Sb. o odpadech – skupiny odpadů (tabulka)

Příloha č. 3: Právní předpisy v oblasti odpadového hospodářství (text)

Příloha č. 4: Obaly (tabulka, text)

Příloha č. 5: Připravovaná novela zákona o odpadech (text)

85

Přílohy Příloha č. 1: Schéma organizace tříděného sběru – vzájemné vazby nakládání s KO a způsoby sběru KO (Zdroj: OOP MHMP)

papír lepenka

sklo

sběr ve školách

kontejnerový sběr - odvozný 3200 míst - donáškový 1000 m.

plasty sběrné dvory HMP 12 míst

ostatní využitelné odpady

materiálové využívání

stabilní sběrná místa 23 míst

mobilní sběr 250 tras x 8 zastávek nebezpečné odpady lékárny cca 240 míst

sběr ve školách a ÚMČ cca 450 míst

směsný odpad

objemný odpad

sběrné nádoby cca 110 000 ks

velkoobjemové kontejnery 9 000 ks

86

termické využívání

odstraňování skládkováním

Příloha č. 2: Příloha č. 1 k zák. č. 106/2005 Sb. o odpadech – skupiny odpadů

Kód Q1 Q2 Q3 Q4

Q5 Q6 Q7 Q8 Q9 Q10 Q11 Q12 Q13 Q14 Q15 Q16

Skupina odpadů Zůstatky z výrob a spotřeby dále nespecifikované Výrobky, které neodpovídají požadované jakosti Výrobky s prošlou lhůtou spotřeby Použité, ztracené nebo jinou událostí znehodnocené výrobky včetně všech materiálů, součástek zařízení apod., které byly v důsledku nehody kontaminovány Materiály kontaminované nebo znečištěné běžnou činností (např. zůstatky z čištění, obalové materiály, nádoby atd.) Nepoužitelné součásti (např. použité baterie, katalyzátory apod.) Látky, které ztratily požadované vlastnosti (např. znečištěné kyseliny, rozpouštědla apod.) Zůstatky z průmyslových procesů (např. strusky, destilační zbytky apod.) Zůstatky z procesů snižujících znečištění (např. prach z filtrů, vyřazené filtry apod.) Zůstatky ze strojního obrábění a povrchové úpravy materiálu Zůstatky z dopravy a úpravy surovin (např. z dolování, dopravy nafty apod.) Znečištěné materiály Jakékoliv materiály, látky či výrobky, jejichž užívání bylo zakázáno zákonem Výrobky, které vlastník nepoužívá nebo nebude více používat (např. v zemědělství, domácnosti, úřadech, prodejnách) Znečištěné materiály, látky nebo výrobky, které vznikly při sanaci půdy Jiné materiály, látky nebo výrobky, které nepatří do výše uvedených skupin

Příloha č. 3: Právní předpisy odpadového hospodářství ČR Zákony: • Zák. č. 185/2001 Sb., o odpadech ve znění novely zákona č. 314/2006 Sb. • Zák. č. 472/2005 Sb., o ochraně ovzduší • Zák. č. 471/2005 Sb., o ochraně veřejného zdraví • Zák. č. 434/2005 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích • Zák. č. 94/2004 Sb., o obalech • Zák. č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí

87

• Zák. č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím • Zák. č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí • Zák. č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny • Zák. č. 17/1992 Sb., o životním prostředí • Zák. č. 388/1991 Sb., o Státním fondu životního prostředí ČR Vyhlášky: • MŽP 450/2005 Sb., o náležitostech nakládání se závadnými látkami a náležitostech havarijního plánu, způsobu a rozsahu hlášení havárií, jejich zneškodňování a odstraňování jejich škodlivých následků • MŽP 353/2005 Sb., kterou se mění vyhláška č. 237/2002 Sb., o podrobnostech způsobu provedení zpětného odběru některých výrobků, ve znění vyhlášky č. 505/2004 Sb., a vyhláška č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, ve znění pozdějších předpisů • MŽP 352/2005 Sb., o podrobnostech nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady a o bližších podmínkách financování nakládání s nimi (vyhláška o nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady) • MŽP 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu a změně vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady • MŽP 41/2005 Sb., kterou se mění vyhláška č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady • MŽP 505/2004 Sb., kterou se mění vyhláška MŽP č. 237/2002 Sb., o podrobnostech způsobu provedení zpětného odběru některých výrobků • MŽP 503/2004 Sb., kterou se stanoví Katalog odpadů, Seznam nebezpečných odpadů a seznamy odpadů a států pro účely vývozu, dovozu a tranzitu odpadů a postup při udělování souhlasu k vývozu, dovozu a tranzitu odpadů (Katalog odpadů) – aktualizované znění • MŽP a MZ 502/2004 Sb., kterou se mění vyhláška č. 376/2001 Sb., o hodnocení nebezpečných vlastností odpadů • MPO 117/2002 Sb., o rozsahu a způsobu vedení evidence obalů a ohlašování údajů z této evidence • MPO 116/2002 Sb., o způsobu označování vratných zálohovaných obalů 88

• MPO 115/2002 Sb., o podrobnostech nakládání s obaly • MŽP 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady Nařízení vlády: • 197/2003 Sb., o Plánu odpadového hospodářství České republiky • 111/2002 Sb., kterým se stanoví výše zálohy pro vybrané druhy vratných zálohovaných obalů • 184/2002 Sb., kterým se zrušuje nařízení vlády č. 31/1999 Sb., kterým se stanoví seznam výrobků a obalů, na něž se vztahuje povinnost zpětného odběru, a podrobnosti nakládání s obaly, obalovými materiály a odpady z použitých výrobků a obalů

Právní předpisy odpadového hospodářství hl. m. Prahy: • Zák. č. 131/2000 Sb. o hl. m. Praze • Obecně závazná vyhláška č. 20/2005 Sb. hl. m. Prahy, kterou se vyhlašuje závazná část plánu odpadového hospodářství • Obecně závazná vyhláška č. 5/2007 Sb. hl. m. Prahy, kterou se stanoví systém shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů vznikajících na území hlavního města Prahy a systém nakládání se stavebním odpadem (vyhláška o odpadech) • Obecně závazná vyhláška č. 2/2005 Sb. hl. m. Prahy, kterou se stanoví poplatek za komunální odpad

89

Příloha č. 4: Obaly Dle zákona 477/2001 Sb. respektive nařízení 97/129/ES se na obalech musí vyskytnout dva údaje nebo grafické značky a to známý panáček vyhazující obal do koše a trojúhelník s označením obalu. Od doby, kdy vstoupila v platnost novela č. 66/2006 sb. zákona č. 477/2001 sb. je však označení panáčkem dobrovolné. Dále ovšem platí povinnosti značení dle zákona o odpadech a chemických látkách. Obrázek panáčka u koše značí nejčastější způsob naložení s obalem (vyhození do koše). Může být nahrazen například větou: ODLOŽTE NA MÍSTO URČENÉ OBCÍ K UKLÁDÁNÍ ODPADU! Na trhu se vyskytují obaly, které jsou vyrobeny z materiálu, který vyžaduje po použití speciální nakládaní. Jedná se o nebezpečné odpady, ale i o další. Takovéto odpady musí být patřičně označeny. Například takto: •

OBAL ODEVZDEJTE VE SBĚRNĚ NEBEZPEČNÉHO ODPADU!

•

NEVHAZOVAT DO OHNĚ – NEBEZPEČÍ VÝBUCHU!

•

NESPALOVAT V LOKÁLNÍM TOPENÍ!

•

ODEVZDEJTE … (např. V LÉKÁRNĚ!)

•

VRATNÝ OBAL!

Druhá značka – trojúhelník tvořený třemi šipkami, který je uvnitř doplněn číselným kódem, se týká recyklace. Pod tímto trojúhelníkem je uveden písmenný kód materiálu. Většinou se jedná o zkratky anglických názvů materiálů.

Plasty Materiál Polyethylentereftalát

Písmenný kód PET

Čís. kód 1

Kam s ním kontejner na plasty

Co z něj bude izolace do bund a spacáků trubky

Vysokohustotní (lineární) polyetylén Polyvinylchlorid

HDPE nebo PE-HD PVC

2

kontejner na plasty

3

sběrný dvůr (!)

Nízkohustotní (rozvětvený) polyetylén Polypropylen Polystyren

LDPE nebo PE-LD PP PS

4

kontejner na plasty

5 6

kontejner na plasty kontejner na plasty

sáčky a tašky stavební izolační materiál

Písmenný kód PAP

Čís. kód 20

Kam s ním kontejner na papír

Co z něj bude obalový materiál

okna, parapety, dveře trubky

Papír Materiál Vlnitá lepenka

90

Hladká lepenka Papír

PAP PAP

21 22–39

kontejner na papír kontejner na papír

obalový materiál kancelářský papír, sešity, toaletní papír

Materiál Ocel

Písmenný kód Fe

Čís. kód 40

Kam s ním sběrný dvůr

Hliník

ALU

41

sběrný dvůr

Co z něj bude po roztavení nové výrobky po roztavení nové výrobky

Materiál Dřevo

Písmenný kód FOR

Čís. kód 50

Kam s ním sběrný dvůr

Korek

FOR

51

sběrný dvůr

Materiál Bavlna Juta Sklo

Písmenný kód TEX TEX

Čís. kód 60 61

Kam s ním sběrný dvůr sběrný dvůr

Co z něj bude izolace, polstrování izolace, polstrování

Materiál Čiré sklo

Písmenný kód GL

Čís. kód 70

Co z něj bude nové lahve

Barevné sklo

GL

71, 72

Kam s ním kontejner na sklo (příp. na čiré sklo) kontejner na sklo (příp. na barevné sklo)

Kovy

Dřevo Co z něj bude ve většině případů nepoužitelné ve většině případů nepoužitelné

Textil

nové lahve

Směs materiálů V současné době ještě nejsou rozšířeny technologie, kterými by bylo možné tyto materiály rozumně oddělit a zpracovat, proto zde neuvádím informace o dalším využití. V Praze se kromě nápojových kartonů (C/PAP; 81, 84) jiný směsný obal netřídí. Místo hvězdičky se doplní písmenný kód jednotlivých materiálů. Materiál Papír a lepenka/různé kovy Papír a lepenka/plast Papír a lepenka/hliník Papír a lepenka/ocelový pocínovaný plech Papír a lepenka/plast/hliník Papír a lepenka/plast/hliník/ ocelový pocínovaný plech Plast/hliník Plast/ocelový pocínovaný plech Plast/různé kovy Sklo/plast Sklo/hliník Sklo/ocelový pocínovaný plech Sklo/různé kovy

91

Písm. kód C/* C/* C/* C/* C/* C/* C/* C/* C/* C/* C/* C/* C/*

Čís. kód 80 81 82 83 84 85 90 91 92 95 96 97 98

Příloha č. 5: Připravovaná novela zákona o odpadech Novela zákona o odpadech má občanům výrazně usnadnit třídění odpadu a ekonomicky zvýhodni recyklaci před spalováním a především skládkováním.

Obce musí nejpozději do začátku roku 2010 umožnit svým občanům třídit základní druhotné suroviny: papír, plasty, sklo, nápojové kartony a biologicky rozložitelný odpad.40 MŽP v současné době připravuje novelu zákona o obalech, která rozšíří recyklační povinnosti obalového průmyslu, jenž bude muset obcím více přispívat na třídění. Výrobci baterií a akumulátorů musí zajistit pro občany možnost zpětného odběru těchto výrobků v každém obchodě, kde se prodávají. Občané za odevzdání baterií a akumulátorů nebudou nic platit. Výrobci mají také podle předkládané novely povinnost zajistit, aby nejpozději do 26. 9. 2010 bylo znovu využito 75 % hmotnosti všech na trh uvedených Ni-Cd (nikl-kadmiových) baterií a akumulátorů a 65 % hmotnosti všech olověných baterií a akumulátorů. U ostatních typů baterií je povinnost zajistit recyklaci alespoň 50 % z nich. Novela zvyšuje transparentnost systému zpětného odběru vysloužilých elektrozařízení a kontrolovatelnost provozovatelů těchto systémů. Zvýší také počet míst, kde je možné vysloužilé elektrospotřebiče odevzdat. Všichni prodejci jsou podle návrhu povinní bezplatně odebrat přístroje výměnou „kus za kus“ při nákupu nového zboží. Prodejny větší než 200 m2 musí navíc od zákazníka odebrat starý přístroj do 5 kg hmotnosti bez ohledu na to, zda si zákazník kupuje nový či nikoli. Internetoví prodejci jsou povinni bezplatně zajistit zpětný odběr starého přístroje při dodávce nového. Novela zlepší dostupnost míst, kde je možné odevzdat vozidlo s ukončenou životností (autovrak) k jeho ekologické likvidaci. Každý výrobce bude muset zajistit efektivní síť míst po celé České republice, kde je možné se autovraku legálně zbavit. To znamená alespoň jedno takové místo ve správním obvodu každé obce s rozšířenou působností. Výrobci musí zajistit, že se 85 % materiálu a dílů z vyřazených aut znovu využije. Náklady na tuto sběrnou síť i na ekologickou likvidaci vozů ponese výrobce. Novela zákona zpřísňuje požadavky na provozování skládek a zvyšuje pravomoci krajských úřadů při jejich provozování.

40

U bioodpadu to platí pro separaci prostřednictvím sběrných dvorů, termínem pro celoplošnou separaci je začátek roku 2013.

92

Zároveň dochází ke zvýšení poplatků za každou tunu skládkovaného odpadu až na konečných 1500 Kč v roce 2013. Výnos z těchto poplatků bude směřovat z 80 % krajům, z 20 % obcím, na jejichž území skládky leží. Většinu výnosu z poplatku na skládkování dostanou právě kraje proto, že jsou odpovědné za systém nakládání s komunálním odpadem na celém svém území. Obce, na jejichž katastru se skládka nachází, budou nadále dostávat 20 % z výnosu z poplatků a nebudou za vlastní skládkovaný odpad muset poplatek hradit. MŽP připravilo kromě zákona také finanční nástroj na podporu investic do lepšího hospodaření s odpady, určený pro obce, kraje, neziskové organizace i podnikatele. V Operačním programu Životní prostředí je pro tento účel vyčleněno 520,2 milionu € do roku 2013. Finanční podpora pro prvních téměř 150 úspěšných projektů je již na cestě. Jsou mezi nimi nové třídící a recyklační linky, kompostárny či bioplynové stanice nebo projekty na zefektivnění sběru bioodpadu. Další výzva k předkládání projektů bude vyhlášena na přelomu srpna a září letošního roku.

93