Odkaz díla Jana Ámose Komenského a výukové metody rolových her a simulací

Odkaz díla Jana Ámose Komenského a výukové metody rolových her a simulací Karim Sidibe Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích

Abstrakt Jan Ámos Komenský je stále inspirativní v současné době a proto jeho dílo i nyní vzbuzuje zaslouženou pozornost. Tato práce se vrací k jeho odkazu a zkoumá, jak výukové metody simulací a rolových her souvisí s myšlenkami Komenského, jaké jsou styčné plochy mezi těmito technikami a idejemi velkého českého myslitele a v kterých oblastechtyto metody naplňují myšlenkový odkaz zakladatele moderní pedagogiky. Cílem práce je charakterizovat aktuální odkaz Komenského, poukázat na jeho aktuálnost a ukázat jeho vztah k dnešní době. Rovněž je vyvinuta snaha vystihnout relevantní charakteristiky výukových metod simulací a rolových her a analyzovat je ve vztahu k myšlenkám Jana Ámose Komenského. Klíčová slova: Komenský, spontaneita, vývoj, výuka, simulace, rolové hry

Jan Ámos Komenský a dnešní doba Obrovské dílo slavného českého myslitele se mnohdy vytrácí z myslí současníků jako již překonané období lidského myšlení. Přesto však mnoho idejí tohoto vzdělance nebylo ještě realizováno a existuje i celá řada myšlenek, které jsou velmi inspirativní i v období současnosti a pravděpodobně ani v této době nebudou naplněny. Jean Piaget (1993) například tvrdil, že šestá z Komenského zásad pro vedení výuky a studia byla tak aktuální i v době slavného švýcarského psychologa, že měla být napsána zlatým písmem na dveře každé učebny a i v druhé polovině 20. století bylo shledáváno, že tyto zásady jsou jen zřídka aplikované. Je tudíž namístě podrobněji prozkoumat některé aspekty Komenského díla, které jsou stále aktuální. Výuka a její principy Je zřejmým faktem, že mnohé ideály formulované zakladatelem moderní pedagogiky v 17. století již byly naplněny. Například demokratický ideál o tom, že výchova a vzdělání mají být poskytnuty všem bez ohledu na stavovskou a společenskou příslušnost, majetek a pohlaví. Výuka má probíhat ve třídách skupinovou formou, což v době raného novověku nebylo zdaleka vždy obvyklé. Organizace výuky je i dnes prováděna podle myslitelových zásad tak, že po vyučovacích hodinách následují přestávky. K výuce jsou používány speciální učebnice, což bylo pro tehdejší dobu velmi progresivní,a po delším období výuky následují prázdniny. (Komenský 1951). Vedle nesporných výdobytků moderní civilizace však existují i výzvy, které odkaz díla tohoto autora nadále předkládá. Podle Jeana Piageta (1993) byl pro Komenského základní premisou

59

spontánní vývoj. Proto by se studenti měli memorovat co nejméně a výklad by měl být rovněž co možná nejkratší. Studenti by se měli především učit samostudiem a praktickou aplikací vědomostí. Zásadní problém Komenský spatřoval ve vytvoření vhodných podmínek pro to, aby mohl spontánní průběh výuky nastat přirozeně sám od sebe. Piaget (1993) rovněž zdůrazňuje, že jedním z hlavních principů Komenského pojetí vzdělání a výchovy je přednost praktické činnosti před teoretickou výukou. Zde se nepochybně projevily myslitelovy zkušenosti z působení pedagoga. Skutečný čin by podle jeho zásad měl předcházet pozdější reflexi a teoretickému zhodnocení. Komenský navíc prosazuje takovou činnost, která je založena na opravdovém zájmu, či v Piagetově terminologii afektivní motivaci. Tak může učení proběhnout skutečně přirozeně a v souladu s představou učení jako spontánního procesu.

Simulace a rolové hry V moderní době se opět věnuje pozornost simulacím a rolovým hrám jako efektivním metodám výuky téměř všech předmětů (Mentsová 1999). Tyto metody jsou postaveny právě na těch principech, které jsou charakteristické pro didaktický odkaz Jana Ámose Komenského. Spontaneita a praktická činnost jsou jejich podstatou (Ladoussová 1987) a tím úzce souvisí s představami českého myslitele ze 17. století. Principy simulací a rolových her Tyto metody se používají ve výuce a vzdělávání již velmi dlouhé časové období v horizontu stovek ba tisíců let. Jejich klíčovým principem je především aktivita zúčastněných v živém a spontánním průběhu výuky (Mentsová 1999). V současné době je zdůrazňována skutečnost, že tyto metody vzbuzují u studentů emotivní nasazení a proto nejsou jen intelektuální činností. Naopak se jedná o dynamický proces, ve kterém se uplatňuje kromě verbální komunikace i neverbální komunikace a u zúčastněných dochází ke spontánním reakcím (Mentsová 1999). Tím, že jsou studenti vystavováni novým situacím, které vyžadují okamžitou reakci, obvykle reagují spontánně a přirozeně. Společná činnost ve skupinách má rovněž za následek zintenzivnění sociální interakce mezi studenty a také následnému rozvíjení komunikačních dovedností (Ladoussová 1987). Řešení problémů, jež vyžadují okamžitou akci, přispívá ke značné autentičnosti celého výukového procesu. Navíc, jak dokládá Tompkinsová (1998), při používání těchto metod jsou studenti stimulováni k rozvoji myšlení a kreativity.

Simulace, rolové hry a Komenského zásady V odkazu díla Jana Ámose Komenského nalézáme představu, že učení je spontánní proces a úloha učitele je taková, že pouze vytvoří správné podmínky k tomu, aby tento proces mohl sám od sebe probíhat (Piaget 1993). Tento princip jakoby našel naplnění při aplikaci výukových metod simulací a rolových her. Při aplikaci těchto metod vyučující pečlivě připraví situaci, srozumitelně vysvětlí problém, jasně formuluje pravidla a postaví studenty do situace, která vyžaduje řešení (Ladoussová 1987). Tím se odstartuje spontánní proces, při kterém studenti přirozeně jednají a konají.

60

Komenský rovněž zdůrazňoval přednost praktické činnosti před teoretickou výukou. Ve svémdíle Didactica Magna myslitel praví: “Řemeslníci nezdržují své učně teoriemi; avšak přimějí je bez odkladu pracovat, takže se mohou naučit kovat tím, že skutečně kovají, malovat tím, že skutečně malují, a skákat skákáním. Proto i ve školách nechme žáky, aby se učili psát skutečným psaním, mluvit mluvením, zpívat zpěvem a myslet myšlením, atd., takže školy mohou být jednoduše dílnami, v kterých se pracuje se zaujetím. Takovou dobrou praxí nakonec všichni pocítí pravdivost přísloví: Fabricando fabricamur.“ (Piaget (1993) cituje Komenského) Při používání simulací a rolových her ve výuce je praktická činnost naprosto primární. Vyučující formuluje úkoly a cíle, které mají účastníci výuky naplnit. Například pro výuku anglického jazyka Kodotčiková (2001) navrhuje simulovat tržiště a student v roli kupujícího dostává seznam věcí, které má nakoupit. Tím může dojít k praktickému procvičování jazyka v autentickém rozhovoru a k aplikaci znalostí i k získávání nových.Obtíže, neznalost slovní zásoby a jiné problémy pak vedou k růstu kreativity u účastníků výuky. Komenského (2004) slova z díla Didaktika Analytická podtrhují tuto myšlenku: „Lidská přirozenost se těší z praktického provádění věcí….“ (CLXX). Další podobnost mezi simulacemi, rolovými hrami a dílem Komenského je reflexe a teoretické rozpracování, jež následuje po praktické činnosti (Piaget, 1993). Podobně po i po ukončení činnosti Ladoussová (1987) navrhuje: „…analytickou diskuzi, jež může nastat po rolové hře či simulaci“ (str. 16). Zde nastává prostor pro teoretické zhodnocení a vyjasnění problémů, které se objevily. V díle Didaktika Analytická se objevuje rovněž myšlenka, že studující by neměli zakoušet pocity nechuti a autorsděluje „Nechuti, nejpatrnějšího jedu učení, se musíš střežiti s nejvyšším úsilím.“ (CLXVI) a tento problém pak v další části díla ozřejmuje slovy: „Lidská přirozenost je svobodná, miluje činnost z vlastní vůle a děsí se nucení.“ (CLXVII) Podle Piageta (1993) Komenský vyžadoval, aby výuka probíhala tehdy, je-li doprovázena afektivní motivací na straně studujících. Proto český myslitel zdůrazňoval, že je potřeba vzbudit u studujících zájem, který je podmínkou pro zdárný průběh výukového procesu.

Závěr Rolové hry a simulace, v případě, že jsou správně aplikovány, rovněž podporují růst motivace (Mentsová 1999). Klíčovými faktory jsou činnost, řešení problémů, autentičnost a možnost osobní kreativity účastníků. Komenský (2004) sám k praví ve svém díle Didaktika analytická: „Hry obzvláště lidskou povahu těší (především v mladých letech) ...“. (CLXXIII) Ačkoli nelze s určitostí říci, zda Komenský používal rolové hry a simulace ve svých hodinách, přesto tyto metody odpovídají pojetí výuky a vzděláni, jež formuloval tento učenec na počátku novověku. Zdá se být patrné, že zmíněné výukové metody svými výsledky naplňují Komenského představy o správném učení a velmi zřetelně odrážejí ideály velikého pedagoga, jež jsou stále aktuální i v dnešní době.

61

References KOMENSKÝ, J. A., 2004: Didaktika Analytická [online]. 2004 [cit. 08-10-2012]. Katedra didaktiky matematiky MFF UK. Available from: http://muj.optol.cz/~richterek/ data/media/didaktika.pdf KOMENSKÝ, J. A., 1951. Didaktické spisy. Praha: SPN, Dědictví Komenského. KODOTCHIKOVA, M., 2001. Role Play in Teaching Culture: Six Quick Steps Classroom Implementation. In: Online English language teaching resources for teachers of English as a second language, TESL Journal, Tomsk State University [online]. [cit. 08-10-2012]. Available from: http://iteslj.org/Techniques/Kodotchikova-RolePlay.html LADOUSE, G., 1987. Role Play. Oxford, England: Oxford University Press, 6–26. ISBN 019-43709S-X. MENTS, M., 1999. The Effective Use of Role Play. Morry van Ments, 4–35. ISBN 0-74942799-X. PIAGET, J., 1993. Jan Amos Comenius. In: UNESCO, International Bureau of Education, vol. XXIII, no1/2, 1993, p. 173-96 [online]. [cit. 08-10-2012]. Available from:http:// img.pathfinder.gr/clubs/files_3/82386/1.pdf

TOMPKINS, P. K., 1998. Role Playing/Simulation. In: On-line English language teaching resources for teachers of English as a second language, TESL Journal, Tomsk State University [online]. [cit. 08-10-2012]. Available from: http://iteslj.org/Techniques/TompkinsRolePlaying.html

TheLegacy of the Works of Jan Amos Comenius and the Teaching Methods of Role Play and Simulation Jan Amos Comenius continues to be an inspiration in the present times and therefore his works still attract considerable attention. This piece of writing focuses on the legacy of his works with the aimto examine the teaching methods of role play and simulation and to relate them to the ideas of Comenius’. The purpose is to find out where the ideas and the techniques complement each other and how the principles of the eminent Bohemian scholar are materialized by the techniques. The other purpose of the work is to give relevant characteristics of the legacy of Comenius’ works for the modern era as well as to describe the features of the techniques of simulation and role play. The methods are furthermore analyzed with regard to Comenius’ principles of teaching. Key words: Comenius, spontaneity, development, teaching, simulation, role play.

62

Contact address of the author(s): Mgr. Karim Sidibe, Katedra cizich jazyků, VŠTE v Českých Budějovicích, Okružní 10, 370 01, Tel. 773 030 803, e-mail:[email protected]

63