MASARYKOVA UNIVERZITA FILOZOFICKÁ FAKULTA Ústav hudební vědy Sdruţená uměnovědná studia
Martina CRHOVÁ
Kubistický nábytek a jeho odkaz Bakalářská diplomová práce
Vedoucí práce: PhDr. Dagmar KOUDELKOVÁ
2011
Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou diplomovou práci zpracovala samostatně s vyuţitím uvedených pramenů a literatury.
………………………………….. Dne
Martina CRHOVÁ
-2-
Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala především své vedoucí bakalářské diplomové práce PhDr. Dagmar Koudelkové, za trpělivost, čas se mnou strávený, všechny poskytnuté rady i vypůjčenou literaturu.
-3-
Obsah
Úvod
…………………………………………………………..
5
1. O českém kubismu
……………………………………………..……………
7
2. Kubistický nábytek
……………………………………………..……………
8
3. Nejvýznamnější osobnosti českého kubismu ……………….……………..……. 11 3.1. Pavel JANÁK
……………………………………………..……………
11
3.2. Josef GOČÁR
………………..…………………………………………
13
3.3. Vlastislav HOFMAN……………….……………………………….………… 14 3.4. Josef CHOCHOL
……………….……………………………….…………
15
4. Reprodukce původního kubistického nábytku ……………..………….………
16
5. Odkaz kubistického nábytku v dalších letech ………………….…….………..
17
5.1. Milan KNÍŢÁK
……………….……………………………….………...
18
5.2. Italská postmoderna ……………….………………………………….……...
20
5.3. Atika
……………….………………………………….……...
22
5.4. Konstantin GRCIC ……………….……………………………….………...
24
5.5. Thomas FEICHTNER……………….……………………………….………... 26 5.6. Štefan TÓTH
………………………………………………………….
28
5.7. Vladimír ŢÁK
……………….………………………………….……...
29
Závěr
……………...…………………………………..………
31
Resumé (česky)
……………...........…...………………………….……..
32
Resumé (anglicky)
………………………...………………………….……..
32
Seznam vyobrazení
………………………...………………………….……..
33
Obrazová příloha
………………………...………………………….……..
34
Seznam literatury
………………………...………………………….……..
43
Elektronické zdroje, korespondence, ostatní zdroje ………………………..……… 45 Zdroje obrazových příloh ………………………...………………………….……..
46
-4-
Úvod Krátké, ale přesto bohaté a intenzivní období českého kubismu se nesmazatelně zapsalo do dějin českého, ale i evropského umění. Na českém kubismu je netradiční a specifické to, jak byl pojatý komplexně. Okouzlení úhly a zkosenými tvary pronikalo do různých oblastí umění: od malířství a sochařství aţ po architekturu a design. Právě v designu zasáhl bohatě také do oblasti nábytkářské. Český kubistický nábytek je nejen velmi výraznou, ale také velmi zajímavou součástí této éry, na které se podílela většina architektů tohoto období. Někteří z nich se projevili výrazněji neţ ostatní, ale společně vytvořili ucelený styl, který dal prostřednictvím jejich teoretických statí moţnost obyčejnému člověku nahlédnout do vývoje avantgardního umění a prostřednictvím jejich děl moţnost obohacení vlastního interiéru uměleckými předměty, zajímavými bytovými doplňky nebo netradičními nábytkovými kusy. Kromě toho, ţe se kubistický nábytek a jeho estetika lomených ploch stala významnou součásti umění z počátku 20. století, nepřestala udivovat ani později. Účelně, ale i neúmyslně zpracovávají kubistické/kubizující tvarosloví i další autoři. V jejich dílech nacházíme s původními objekty souvislosti buď tvarové, nebo přímé konkrétní návaznosti a odkazy. V této práci se budeme věnovat českému kubistickému nábytku, zejména tomu z let 1910 – 1915. Dále také jeho autorům, jejich nejznámějším dílům a uţití kubistického nebo výrazně kubizujícího tvarosloví v nábytkové tvorbě v následujícím období. Cílem práce bude zejména seznámení se a zhodnocení dílčí tvorby umělců, kteří se inspirovali poetikou kubistického tvarosloví po ukončení éry českého kubismu, a to jak autory českými, tak autory zahraničními. Účelem práce však není dokonalé a úplné zmapování veškerých děl všech autorů, práce chce zejména zhodnotit výrazná a zajímavá post-kubistická díla v kontrastu s těmi původními. Toto hodnocení bude řešeno v otázkách, z jakého pohledu pozdější autoři na ty původní navazují, jak je pojímají tvarově a zda nějak souvisí s jeho tehdejším teoretickým vymezením. Kubizující díla, která účelně nevychází z českého kubismu, ale vyuţívají výrazných charakteristických tvarů, nebude popsán a porovnán v kontextu s původním kubistickým nábytkem, ale pouze s ostatními díly z téhoţ období. Kromě post-kubistických děl se také budeme krátce věnovat i reprodukcím původních děl Pavla Janáka, Josefa Gočára a Vlastislava Hofmana z produkce Artěl spol. s.r.o. a Modernista. V kontextu celé problematiky bude nejprve stručně představeno období českého kubismu a kubistický nábytek, jeho charakteristika a důleţité poznatky s ním spojené. Dále budou představeni nejvýznamnější autoři, kteří v této době nábytek navrhovali. Tato problematika nemá být významnou částí práce a přesto, ţe jí lze věnovat více prostoru,
-5-
nebudou autoři ani díla probráni podrobně. Pojednáme spíše krátce o těchto autorech, jejich nejzajímavějším/nejvýznamnějším díle a případných specifikách. Vzhledem k tomu, ţe velmi cenným a důleţitým materiálem ke studiu problematiky českého kubistického nábytku je stať Pavla Janáka O nábytku a jiném, budou z ní vyzdviţeny podstatné myšlenky, související zejména se vzhledem kubistického nábytku nebo ideou směru. V souvislosti s původním dílem pojednáme v další kapitole o jeho reprodukcích. Následně se jiţ budeme chronologicky zabývat díly „odkazujícími“ na český kubistický nábytek. Nejprve obecně, kde bude pojednáno o tomto odkazu (o jaká díla se jedná, ve kterém období byla navrţena a zda nacházíme nějakou soubornou charakteristiku), a poté podrobněji jednotlivými díly konkrétních umělců. Na téma českého kubismu existuje poměrně velké mnoţství prací. Vzhledem k tomu, ţe se projevil v různých oblastech výtvarné činnosti, jsou většinou zaměřeny komplexně. Důleţitým studijním materiálem k poznání a pochopení celého směru a následně i kubistického nábytku jsou zajisté původní výtisky Uměleckého měsíčníku Skupiny výtvarných umělců a texty významných historiček Olgy Herbenové a Mileny Lamarové. Ke konkrétní návaznosti ostatního umění na původní směr existuje poměrně malé mnoţství publikací. Jedinou soubornější knihou, kde je krátce zmíněna i oblast nábytkářského designu, je katalog výstavy Ozvěny českého kubismu – návraty a inspirace kubismu v Českém umění 1920 - 2000 při příleţitosti výstavy v Domě u Černé Matky Boţí v roce 2000 od Petra Štěpána. Nábytkem, který na toto období nějakým způsobem navazuje, se však více nezabývá téměř ţádná. Objevují se obvykle pouze stručné informace o této návaznosti v různých zdrojích např. v katalogu výstavy u příleţitosti výstavy Milana Kníţáka v roce 1989, knize Atika 1987 – 1992: emoce a forma od Dagmar Koudelkové. Kniha Atika však obsahuje všechny důleţité fotografie ve velmi dobré kvalitě, z nichţ lze díla vcelku dobře hodnotit. Cenným materiálem k pochopení původních autorových snah poslouţí i část diplomové práce Kubikula od Vladimíra Ţáka. K hodnocení kubizujícího díla Thomase Feichtnera by mohla pomoci nově vydaná kniha Edge to Edge, bohuţel je však u nás nedostupná. Ke stejnému záměru ale mohou poslouţit i jeho osobní webové stránky, obsahující kromě osobního stanoviska také kvalitní fotografie. Nejen u Feichtnera, ale také u Konstantina Grcice, u nějţ také kubizující tvarosloví nacházíme. K identifikaci a pochopení některých Grcicových snah poslouţí také kniha Marcuse Fairse Design 21. století: nové ikony designu: od masového trhu k avantgardě.
-6-
1. O českém kubismu "Praha se stala opravdovým městem kubismu, kde se stavěly kubistické domy s byty zaplněnými kubistickým nábytkem. Jejich obyvatelé mohli pít z kubistických šálků kávu, dávat do kubistických váz květiny, měřit čas na kubistických hodinách, svítit kubistickými svítidly a číst knihy s kubistickou typografií.“ 1 Miroslav Lamač Český kubismus je fenomén, o kterém lze napsat (a také jiţ bylo napsáno) velmi mnoho. Vystihnout jej stručně a přesto téměř dokonale dokázal Miroslav Lamač.2 Tento umělecký proud, který je obvykle specificky označován přímo jako „český kubismus“, je významnou součástí českého umění z první poloviny 20. století. Tento směr se objevuje v našich zemích v letech 1909 – 1921, ale v různých formách jej nacházíme i v pozdějším období. Jakýmsi jádrem směru jsou však léta 1910 – 1915. V těchto letech se vyvíjel a dosáhl obliby i uznání. Projevil se natolik výrazně, ţe lze říci, ţe v mnohých oblastech (design, architektura) ten francouzský i předčil. Kubismus, tak jak byl pojat Georguem Braquem a Pablem Picassem, se objevuje v roce 1906. Nový směr, jeţ tito umělci propagovali, nahlíţel na předměty z mnoha různých úhlů, rozlamoval nově plochy geometrickými tvary (zejména krychlí) a zobrazoval předměty z více pohledů najednou. Naši umělci navíc v mnohém nacházeli inspirace v přírodě - krystal povaţovali za ideální čistou formu a pyramidu za vrchol designu. Jejich tvarosloví poté aplikovali různým způsobem do mnoha objektů. Toto nové pojetí, bylo oproti předchozímu secesnímu umění odlišné a zároveň zcela revoluční. Stalo se proto nedílnou součástí avantgardních snah z počátku minulého století. První náznaky nového směru souvisejícího s tím francouzským se objevují v letech 1909 - 1910 v Praze, kdy skupina mladých umělců začala revoltovat proti starým konvencím, dekorativnosti secese, a tak si osvojila principy nové. Zejména ty přicházející ze zahraničí Francie. Členové, kteří se této revolty účastnili, odešli kvůli rozdílným názorovým pohledům na umění ze Spolku výtvarných umělců Mánes a zaloţili vlastní uměleckou skupinu, kterou pojmenovali jako Skupina výtvarných umělců, která také po tři roky publikovala vlastní časopis s názvem Umělecký měsíčník. V tomto časopise, který dnes slouţí jako základní materiál k pochopení původních snah, nejen pro nás, ale jiţ tehdy a byl pro veřejnost důleţitým zdrojem 1
ANDĚL, Jaroslav – LIŠKA, Pavel – ŠVESTKA, Jiří – VLČEK, Tomáš. Český kubismus 1909 – 1925: malířství, sochařství, architektura, design. Praha: Modernista, 2006. ISBN 80-239-6658-8. S. 6. 2 LAMAČ, Miroslav (1928 – 1992) : český výtvarný kritik a historik.
-7-
informací, kde byly publikovány vize a teorie mladých nadějných umělců. Veřejnost díky němu mohla pochopit umělecké avantgardní snahy. Výběrem z článků (např. Janák) jsme schopni porozumět původním myšlenkám, autor v nich popisuje své teorie, názory, vše důkladně vysvětluje a uvádí příklady. Ačkoli se nám dnes můţe zdát jazyk (a stylistika) tehdejších autorů těţko čitelný, význam celého časopisu byl a také zůstal zásadní. Mezi nejvýznamnější osobnosti Skupiny patřili především architekti: Pavel Janák, Josef Gočár, Josef Chochol, Vlastislav Hofman, malíři: Emil Fila, Antonín Procházka, Josef Čapek, sochař Otto Gutfreund a také spisovatel Karel Čapek. „Mladí architekti povaţovali architekturu a uţité umění za nezávislou tvorbu, odmítali poetičnost a dekorativnost secese, které chtěli nahradit novým, vědecky zdůvodněným slohem.“3 Umělci si proto osvojili kubistické principy francouzských malířů a snaţili se je vyuţít nejen na objekty umělecké, ale téţ i pro objekty kaţdodenního ţivota a vytvořit jakýsi skutečný, jednotný, umělecký styl. Umělci se opravdu snaţili docílit syntézy všech oborů tak, ţe se nejednalo pouze o vyuţití kubistických principů do malířství, sochařství, architektury a designu (nábytku, keramiky, skla), zajímavé je především jejich vyuţití do dalších uměleckých odvětví jako bylo např. divadlo a literatura.
2. Kubistický nábytek Nábytková tvorba se stala nedílnou součástí snahy umělců zasáhnout i další výtvarné oblasti směru. Tato snaha se projevila nejvíce ve tvaru samotného nábytku, nikoli třeba v jeho uspořádání,
„architektům
stačila
přeměna
tvaru
nábytku
a
odstranění
secesního
dekorativismu“4 Nábytek tak byl nově pod tíhou fascinace ostrými a šikmými plochami prolamován pod různými úhly, nejen jako vnější mrtvá plocha, ale mnohdy také jako hmota vnitřní. Teorii o vítězství ducha nad hmotou propagoval vídeňský teoretik dějin umění Alois Riegel.5,6 U něj se čeští architekti inspirovali a jedním z hlavních, který jeho teorie uznával, ale i propagoval, byl Pavel Janák. Janák to vysvětluje ve své stati Hranol a Pyramida, tuto hmotu totiţ povaţuje za jakousi třetí plochu, která oduševňuje původní přírodní dvouploší „sráţí se s materiálností mrtvé hmoty … a vyrovnává se s ní tím, ţe otesává rohy, hrany, vniká do hloubky hmoty všude tam, kde hmotu neuznává a s ní necítí; tyto změny … jsou nepřírodního 3
KARASOVÁ, Daniela. Dějiny nábytkového umění IV. Praha: Argo, 2001. ISBN: 80-7203-339-5. S. 106. HERBENOVÁ, Olga. Český kubistický nábytek. In ANDĚL, Jaroslav – LIŠKA, Pavel – ŠVESTKA, Jiří – VLČEK, Tomáš. Český kubismus 1909 – 1925: malířství, sochařství, architektura, design. Praha: Modernista, 2006. ISBN 80-239-6658-8. S. 260 – 283. S. 260. 5 Ibid. 6 RIEGEL, Alois (1858 – 1905) : rakouský historik umění, teoretik, pedagog, spoluzakladatel vídeňské školy dějin umění. 4
-8-
původu … opravují a mění hmotu ve smyslu zdramatizování především za pomocí elementu třetího, šikmé plochy ... tělesem, které lze z těchto dramaticky řazených ploch utvořiti, jest pyramida.“7 Svou teorii poté uplatňuje v architektonických návrzích,8 ale i v nábytkové tvorbě, která se stala významnou součástí celé kubistické produkce. Tradiční kubistický nábytek byl navrhován jako jakýsi monolit, důleţitá byla především jednolitost a barevná střídmost nábytkového kusu, coţ Janák vysvětluje ve své stati O nábytku a jiném.9 Charakteristické pro něj také bylo, ţe ačkoli byl navrhován v tomto duchu, který by mohl evokovat robustnější tvary, byl spíše subtilnější. V mnohém však autoři navazovali na starší období, přepracovávali historické vzory do nové podoby, u jednotlivých autorů se tak objevuje návaznost baroko, klasicismus, empír nebo biedermeier. Původní nábytkové tvary jsou „osekány“ a interpretovány v kubistickém duchu. Zpracování nábytkového kusu jiţ potom neobsahovalo nějaké výrazné drobné detaily, snad kromě stylově kubisticky dořešeného kování (dle návrhu Janáka) a úchytů. Typické bylo také ne příliš výrazné dořešení vnějšího potahu, obvykle (snad s výjimkou některých pozdějších děl Gočára) řešeného jednobarevně, v textuře pruhů nebo také pilového dekóru (objevujícího se např. u Hofmana), většinou dle vlastního návrhu autora. Kromě toho také autoři pokládali důraz na jeho uměleckou hodnotu a kvalitní provedení, nábytková díla jsou sice funkční, ale funkce je do jisté míry tímto zpracováním potlačena. Výchozí surovinou pro výrobu bylo dřevo, které bylo ţádoucí hlavně v tmavém provedení, kontrastující se světlým potahem. Z materiálu se tak objevuje nejčastěji dub, většinou dále ještě dýhován. Ojediněle nacházíme i jiné materiály, např. buk, ořech, modřín, javor, borovice. Tvar kubistického nábytku prošel i v tomto poměrně krátkém období určitým vývojem, jenţ byl rozčleněn na základě srovnání jednotlivých umělců a jejich interiérů historičkou Olgou Herbenovou10 na tři základní období. V prvním, jeţ je datováno k samým kořenům směru a vymezeno léty 1910 – 1911 autoři navazují na analytický kubismus. Opouští tradiční pravoúhlou konstrukci a opracovávají původní tvary novým způsobem – okosením, prolomením nebo zalomením povrchu nábytku, vykloubením nohou a ukončením stěny rozeklanými štíty. Náleţí sem zejména rané soubory Pavla Janáka, např. soubor pro Jiřího 7
JANÁK, Pavel. Hranol a pyramida. In Umělecký měsíčník: časopis skupiny výtvarných umělců. Praha: Tiskové druţstvo Skupiny výtvarných umělců, 1911. S. 162 – 170. S. 168. 8 Např. Janákova přestavba původně renesančního Fárova domu v Pelhřimově, jehoţ plastické pojetí plochy štítu je zřejmě nejtypičtějším příkladem této teorie v Janákově architektonické praxi. 9 JANÁK, Pavel. O nábytku a jiném. In Umělecký měsíčník: časopis skupiny výtvarných umělců. Praha: Tiskové druţstvo Skupiny výtvarných umělců, 1912/1912. S. 21 – 29. 10 HERBENOVÁ, Olga. Český kubistický nábytek. In Umění a řemesla. 1977, č. 1. S. 13 – 18.
-9-
Borovičku, nebo Chocholův pro Anglický krouţek. V druhém období datovaném do let 19121913 se objevuje naopak tendence koncipovat nábytek jako skulpturu nebo malou architekturu. Mnohá díla proto byla vytvořena spíše jako umělecké dílo neţ skutečný předmět reálného účelu, tyto tendence nacházíme např. v Janákově souboru pro Růţenu Jakubcovou. V letech 1914 - 1915, jeţ je závěrečným obdobím, umělci zušlechťují nově nabyté zkušenosti, nerozlamují jiţ plochu tak dramaticky, objevuje se více plošnosti, barevnosti (nacházíme výraznější potahy, zdobnější materiály), viz např. Gočárův soubor pro Otto Bolešku. Mezi nejvýznamnější autory spjaté s produkcí kubistické nábytku náleţí zejména Pavel Janák, Josef Gočár, Vlastislav Hofman, Josef Chochol, v menší míře se zapojili i Otakar Novotný, Antonín Procházka, Rudolf Stockar nebo Ladislav Machoň. Neoddělitelnou kapitolou českého kubistického nábytku je zaloţení Pražských uměleckých dílen (dále pouze PUD). Tyto dílny, za jejichţ vznikem stál právě Pavel Janák, společně s Josefem Gočárem a Josefem Chocholem, byly zaloţeny v roce 1912. Hlavní myšlenkou a cílem PUD bylo především to, aby byl vyráběn nábytek s ohledem na dobrý vkus, ale aby byl také zároveň jakýmsi druhem umění. PUD podobně jako Artěl, který byl naopak zaměřen na výrobu keramiky, skla a dalších drobnějších předmětů, usilovali o zvelebení rozvoje uměleckého průmyslu a potlačení stereotypu, chtěli pozvednout vkus a nabídnout kvalitně zpracované výrobky. Většina kubistického nábytku vznikla právě zde. PUD měly několik dílen (truhlárnu, čalounictví i kovodílnu), v nichţ byly zpracovávány jednotlivé nábytkové části. Některá díla byla díky tomuto komplexnějšímu zaměření PUD vyvedena aţ do posledních detailů. Některé návrhy byly velmi náročné na výrobu, proto bylo nutné mít po ruce kvalitní řemeslníky, kteří si poradili i s technicky náročnějším zpracováním (některé nábytkové kusy se např. pro příliš expresivní tvary musely zpevňovat, vyztuţovat). PUD vyráběly nábytek hlavně pro „vyšší vrstvy“, zejména se jednalo přímo o konkrétní zakázky pro určitého zákazníka, je to patrné i z fotografických ukázek děl v Uměleckém měsíčníku, kde je uvedeno i pro koho byl nábytek navrţen. Z velké části se tak jednalo o lékaře, právníky nebo docenty. Obdoba PUD nebyla v Evropě ţádnou zvláštností, ba naopak inspirací k jeho vzniku byly např. rakouské Wiener Werstätte nebo německý Werkbund.
- 10 -
3. Nejvýznamnější osobnosti kubistického nábytku 3.1. Pavel JANÁK Pavel Janák11 se stal významnou, ba snad i nejvýznamnější osobností českého kubismu. Stal se jeho propagátorem, obhájcem a nejdůleţitějším teoretikem Skupiny. Sám se do vývoje směru zapojil jak teoreticky, tak prakticky. Nejdůleţitější statí, která ovlivnila celou jeho podobu a následně se stala i jeho manifestem, bylo pojednání Hranol a pyramida v Uměleckém měsíčníku I. V ní např. hlásá, ţe původní hranolová soustava, která vychází zejména z praktičnosti a účelnosti, jiţ autorům k dokonalému vyjádření připadá nedostatečná a povaţuje ji za zastaralou. Janák se teoreticky však věnoval zejména architektuře.12 V Uměleckém měsíčníku II, ale nacházíme stať O nábytku a jiném, ve které se věnuje významu interiéru. Zde se Janák zabývá více aspekty. Jednak je to definování pozice člověka a interiéru, které povaţuje za jakési pokračování přírody. Vysvětluje a přirovnává činnost člověka k činnosti ţivočichů, především k jejich technikám a potřebám o „úpravu hnízd“, za pouţití přírodních materiálů. Příroda však nesouvisí u Janáka pouze s rovinou lidského bytí, ale i teoretického myšlení a tvoření. Vidí v ní naši přirozenost, proto ji spojuje téměř se vším. Inspiraci pro své teorie nachází opět v přírodě,
Ţidle pro Jiřího Borovičku 1911 - 1912
ta se tak objevuje v obou jeho statích v mnoha různých příkladech. V programové stati Hranol a pyramida dále např. uvádí „pohled na plochu roviny nebo kolmé stěny skal vyvolávají – výtvarně představy nulového, mrtvého klidu a trvání, kdeţto šikmé útvary v přírodě, srázy, zříceniny, sopky vyvolávají pocity dramatické, směrově hnuté, zostřené a zahrocené.“13 Zde samozřejmě opět nacházíme analogii k podstatě kubismu. Nicméně, ve své stati o nábytku se však věnuje také tomu, co je aktuálně v nábytkové tvorbě vítáno (viz. strana 9 této práce) a rozčleňuje nábytek podle jeho účelnosti (jeţ v jeho tvorbě sehrála také významnou roli), a toho jakou funkci v interiéru má vůbec plnit. Tyto funkce shledává ve dvou rovinách, které nazývá 11
JANÁK, Pavel (1882 – 1956) : architekt, urbanista, designér, teoretik a pedagog. Viz. např. stati Proti náladě v architektuře, Obnova průčelí, Od moderní architektury – k architektuře uvedené také v Uměleckém měsíčníku. 13 JANÁK, Pavel. Hranol a pyramida. In Umělecký měsíčník: časopis skupiny výtvarných umělců. Praha: Tiskové druţstvo Skupiny výtvarných umělců, 1911. S. 162 – 170. S. 165. 12
- 11 -
nábytkem pro osadníky a usedlíky. První z příkladů připodobňuje k bednám. Ony bedny, vůči nimţ se ohrazuje, jsou právě ten obyčejný „továrenský“ nábytek, jenţ má plnit pouze praktický účel a nemá jiţ další význam. Jedná se spíše standard, kde je hlavním měřítkem praktičnost, nikoli umělecké měřítko. Ačkoli Janák účelnost schvaluje, není pro něj na prvním místě, i kdyţ ji také zohledňuje, vyzdvihuje zejména uměleckou stránku předmětu. Zde nachází i druhý termín, který s ní významně souvisí. Jde o nábytek, který navozuje příjemnou atmosféru, uspokojení a vede k trvalejším hodnotám, ačkoli můţe být rozměrově naprosto totoţný jako ten bednovitý. Tento ţivotní styl přirovnává k ţivotu usedlíka, kde jde jiţ o konkrétní zakotvení uměleckých myšlenek. Zdůrazňuje a podtrhuje to, ţe se nemá jednat o uměle zestetizovaný interiér, ale definuje ideu přímo ţivota s uměním, nebo jak sám také říká „váţené umění podstatného obsahu.“14 Charakteristika Janákova kubistického nábytku vychází zejména z uspokojení uměleckých potřeb v kombinaci s praktičností, jenţ dotváří duchovními potřebami kaţdého člověka a novou ideou směru. Ve svém díle dokazuje, ţe chápe, ţe ačkoli klade na první místo uměleckou hodnotu, jde stále jen o nábytek, který má plnit určitou funkci. Jsou to právě Janákova díla, která vyhovují ze všech kubistických autorů svému účelu nejvíce.15 Je to patrné jiţ na prvních návrzích viz např. stůl a křesílko pro Josefa Borovičku z roku 1911/1912. Na pracovní desce stolu vytváří praktický úloţný prostor na knihy a jiné dokumenty. Obdobně křesílko, u nějţ zalamuje noţky, vyznívá velmi pohodlně a jistě zohledňuje i delší práci u stolu. Pro Josefa Borovičku také vytváří jednu ze svých nejznámějších ţidlí (1911-1912), která se navíc stala jakýmsi nejtypičtějším příkladem kubistického nábytku vůbec a dnes neexistuje kniha, která by ji v souvislosti s kubistickým nábytkem nezmiňovala. Kromě návrhů pro Jiřího Borovičku, které zahrnovaly také soubor nábytku do loţnice, se autor věnuje i jiným zajímavým projektům, jako je např. velká kolekce nábytku pro doktora Františka Závišku a jeho ţenu Milku (1912). Z tohoto interiéru, sestávajícího z kompletního vybavení obývacího pokoje a loţnice, nejvíce upoutá (snad i z celé Janákovy tvorby) rohová sedací souprava vyvedena v medových barvách. Z jiných Janákových zajímavých děl je to např. interiér pro Růţenu Jakubcovou (1912), které náleţí do druhého vývojového období. Z tohoto interiéru, vyznívajícího i přes tvrdý kubistický styl ţensky, je zřejmě nejznámější komoda, která „je pojata jako na rub obrácená parafráze někdejší barokní
14
JANÁK, Pavel. O nábytku a jiném. In Umělecký měsíčník: časopis skupiny výtvarných umělců. Praha: Tiskové druţstvo Skupiny výtvarných umělců, 1912/1912. S. 21 – 29. S. 27. 15 HORNEKOVÁ, Jana – VLČEK, Tomáš. Muzeum českého kubismu: průvodce stálou expozicí v Domě U Černé Matky Boží. Praha: Národní galerie, 2004. ISBN: 80-7035-297-3. S. 74.
- 12 -
komody“16 nebo stolní zrcadlo, jehoţ celkový dojem dotváří pozlacený rám a kubistické kování.
3.2. Josef GOČÁR Na Josefu Gočárovi17 je zajímavé, ţe byl jediným, kdo nepublikoval v Uměleckém měsíčníku, ani jiných časopisech, ačkoli také zastával Rieglovy teorie, které prakticky i důsledně dodrţoval.18 Jeho nábytek, který je často velmi radikální a přísně kubistický, se vyznačuje určitou dynamikou a častým vyuţitím skleněných (a zrcadlových) výplní. Gočár pracuje s hmotou obdobně jako Janák, a lze říci, ţe jeho nábytek je oproti „domáckému“ Janákovi tvrdší a výraznější. Častým nápadným prvkem, který lze nalézt v mnoha Gočárových nábytkových kusech je „vyseknutý“ trojúhelník v jeho vrchní části. Tento prvek také mnohdy dále různě kombinuje i několikrát vedle sebe (viz. např. sedací soupravy). Za pozornost z autorovy tvorby stojí také návrh nábytku pro vlastní byt, jde zejména o slavný skleník, příborník (1912), zajímavou se stává i kolekce z jídelny, která je zpracována
Skleník 1912
odlišně. U vlastního nábytku mohl autor volně vycházet ze svých uměleckých představ, coţ lze povaţovat za velmi přínosné. Tato série, v níţ uplatňuje i zajímavý prvek výrazných zkosených nároţí (která bylo nutné kvůli náročnosti na výrobu i zohlednění následné tíhy nábytkového kusu vypracovat dutá)19 se snad stala jedním z nejvýraznějších Gočárových návrhů a patří také zajisté k předním kouskům kubistického nábytku. Z dalších děl lze zmínit také velký soubor nábytku pro Otto Bolešku (1913). Interiér sestávající z pracovny a loţnice „navazuje na staré konvence pocházející z doby empíru.“20 Celý komplet je stylově provázán a navrţen v jakémsi „vějířovitém“ duchu (ten je nejnápadnější na zadní straně sedací soupravy) a autor v něm rozlamuje naprosto kaţdou plochu. Jejich zpracování je však v kontrastu s ostatním dílem výrazně plošnější. Soubor nábytku potom dotváří výrazný, luxusně působící potah s rostlinným 16
HERBENOVÁ, Olga. Český kubistický nábytek. In ANDĚL, Jaroslav – LIŠKA, Pavel – ŠVESTKA, Jiří – VLČEK, Tomáš. Český kubismus 1909 – 1925: malířství, sochařství, architektura, design. Praha: Modernista, 2006. ISBN 80-239-6658-8. S. 260 – 283. S. 266. 17 GOČÁR, Josef (1880 – 1945) : architekt, návrhář. 18 Ibid., s. 272. 19 Ibid., s. 273. 20 Ibid., s. 276.
- 13 -
motivem. Josef Gočár byl jediným umělcem, u kterého se objevují v návrzích látek přírodní náměty (zejména sedacích souprav), většinou navrţené Františkem Kyselou.21
3.3. Vlastislav HOFMAN Při sumarizaci významných autorů českého kubismu nelze opomenout Vlastislava Hofmana,22 označovaného někdy jako Leonarda da Vinci české avantgardy. Mnoho jeho děl se nedochovalo, ale z dobových fotografií je patrné, ţe šlo o významnou osobnost, mající mezi předními umělci českého kubismu své místo. Nejčastějším příkladem Hofmanova nábytku je kolekce ţidlí a jídelního stolu, navrţených pro sochaře Josefa Mařatku (1911 – 1912). Obdobně jako ta Janákova se i ta Hofmanova stala jakýmsi symbolem celého kubistického nábytku. Neméně zajímavé jsou však i zbylé části Mařatkova souboru jako např. příborník, skříň nebo psací stůl. Výrazný rozdíl ve zpracování souboru v kontrastu s ostatními umělci je patrný hned na první pohled. Hofman nábytek záměrně dramaticky
Ţidle a křeslo z kolekce pro sochaře Mařatku 1911 - 1912
nerozlamuje, na rozdíl od ostatních se nevyhýbá pravému úhlu, ale v ţidli kubisticky opracovává kromě nohou jehlancového typu zejména plochy a to mírně plasticky. Obdobné řešení nacházíme také u ostatních částí souboru. Toto pojetí, které je ovlivněno novoprivitismem,23 je oproti ostatním umělcům netradiční. Kolekce pro Mařatku je také jiná, neţ jsou další Hofmanovy návrhy, je kromě zpracování ploch i robustnější. Velmi zajímavým kusem Hofmanova nábytku, jenţ je jen těţko srovnatelný s kterýmkoli autorem, je pohovka a křeslo z roku 1912, která nepůsobí typicky kubistickým dojmem, ačkoli je ke kubistickým dílům přiřazována a byla téţ vystavena na I. výstavě Skupiny. Zajímavé je zejména vyuţití oblých tvarů, které u ostatních autorů nenajdeme vůbec, zajisté mezi ostatními kubistickými díly vyniká a navozuje otázku, zda do tohoto období vůbec náleţí. Za zmínku stojí také
21
KYSELA, František (1881 – 1941) : malíř, grafik a průmyslový scénický výtvarník. HOFMAN, Vlastislav (1884 – 1964): architekt, urbanista, teoretik architektury, malíř, grafik, scénograf. 23 HORNEKOVÁ, Jana – VLČEK, Tomáš. Muzeum českého kubismu: průvodce stálou expozicí v Domě U Černé Matky Boží. Praha: Národní galerie, 2004. ISBN: 80-7035-297-3. S. 75. 22
- 14 -
pohovka navrţená pro divadelního reţiséra Vojtu Nováka (1912) nebo kolekce pohovky a stolu (1912), jenţ působí v kontrastu Mařatkovou kolekcí výrazně umírněně a elegantně.
3.4. Josef CHOCHOL Josefu Chocholovi24 jiţ literatura nevěnuje tolik pozornosti jako předchozím autorům, nicméně to neznamená, ţe by jeho tvorba byla méně zajímavá. Chochol u směru příliš dlouho nesetrval a věnoval se zejména architektuře. Jeho význam v oblasti nábytku však spočívá i v tom, ţe stál u zrodu PUD. Jediným příkladem Chocholova nábytkového díla je soubor pro Anglický krouţek (1910-1911), jehoţ součástí jsou zejména těţká monumentální křesla. Ta bývají přirovnávána k formátu
gotických
katedrálových
křesel.25
Křeslo
je
rozlámané v šestihran, dotvořené jednoduchým béţovým potahem, spočívající na kovových kuličkách (jinak by s nimi díky jejich váze nebylo moţné manipulovat). Obdobně pak řeší i sedací soupravu, kterou pouze roztahuje více do šířky. Ačkoli nábytek působí monumentálně, je přesným a dokonalým
Křeslo ze souboru pro Anglický krouţek 1910 - 1911
zobrazením kubistického nábytku, tak jak jej vymezil Janák ve své stati.
24
CHOCHOL, Josef (1880 – 1956) : architekt, urbanista, návrhář, teoretik. HERBENOVÁ, Olga. Český kubistický nábytek. In ANDĚL, Jaroslav – LIŠKA, Pavel – ŠVESTKA, Jiří – VLČEK, Tomáš. Český kubismus 1909 – 1925: malířství, sochařství, architektura, design. Praha: Modernista, 2006. ISBN 80-239-6658-8. S. 260 – 283. S. 278. 25
- 15 -
4. Reprodukce původního kubistického nábytku Michal Froněk26 a Jan Němeček27 ze studia Olgoj Chorchoj se v roce 1993 rozhodli navázat na tradici českého kubistického nábytku a uvést na trh jeho reprodukce, zakládají proto Artěl II, který později přejmenují na Artěl spol. s.r.o.28 Jejich činnost částečně vychází z inspirace rozsáhlou výstavou kubistického nábytku i tehdejším velkým zájmem o něj. Ve svém manifestu uvádějí: „Artěl II ... nepřejímá manifest Artělu 1908, ale navazuje na něj … chce uvádět repliky avantgardy, která se stala světovou klasikou … přináší zároveň nový design, který má vzkřísit důvěru opravdovosti svých snah a uvést v ţivot ducha doby. Chce pozdvihnout výtvarnou i technickou kvalitu na někdejší úroveň a otevřít brány ke světovým trhům.“ 29 Autoři svá díla poprvé vytavili v netradiční nafukovací expozici, uvedené na světové přehlídce Salone del Mobile v roce 1994. Ve své produkci měli např. Gočárovu prolamovanou knihovnu (1912-1913), ţidli Vlastislava Hofmana z kolekce pro Mařatku (1911-1912) nebo stolek (1912) Pavla Janáka. Výstava měla úspěch hlavně po stránce ohlasové, avšak mnoho kusů se neprodalo. Náročnost projektu byla veliká a navíc tvorba v tomto duchu autory dále nenaplňuje. Brzy proto od ní upouštějí a věnují se navrhování a realizaci vlastních předmětů. Na snahy Artělu spol. s.r.o. navázal o několik let později Modernista, který na český i zahraniční trh od roku 1999 dodává taktéţ reprodukce původního kubistického nábytku. Není však zaměřen pouze na kubistická díla, ale obsahuje i nábytkové kusy z dalších období. V produkci Modernisty, která je stále aktuální, jsou přední kubistická díla nejen z oblasti nábytku, ale z velké části i jiné bytové doplňky např. svítidla, hodiny nebo velké mnoţství keramiky (např. Janákova slavná krystalická dóza, čajový servis nebo Hofmanovy vázy). Z reprodukovaných kusů původního nábytku je k dostání Janákova ţidle pro Jiřího Borovičku nebo ţidle a křeslo Vlastislava Hofmana z kolekce pro sochaře Mařatku. Modernista působí na našem trhu tedy jiţ poměrně dlouho, během ní realizoval mnoho zajímavých projektů. Mezi ně patří také dodávka Hofmanových ţidlí a křesel do zrekonstruované svatební síně Staroměstské radnice v Praze.30 Netradičně a vzácně se tak v zajímavém duchu střetává zrekonstruovaná gotická sklípková klenba s kubistickým nábytkem a dává v soulad dvě časově naprosto odlišná období. 26
FRONĚK, Michal (1966) : architekt, designér, pedagog. NĚMEČEK, Jan (1963) : architekt, designér, pedagog. 28 Uvedené informace vychází z vlastní korespondence s Janem Němečkem z 24. – 27.4.2011. 29 PACHMANOVÁ, Martina. Olgoj chorchoj a Artěl II. Design Trend, 1994, č. 7. 58 – 63. S. 62. 30 Modernista. Projekty. [online ] 2011 [cit. 7. dubna 2011]. Dostupné z
. 27
- 16 -
5. Odkaz kubistického nábytku v dalších letech Lomené plochy kubistického tvarosloví neoslovily pouze autory z počátku 20. století, ale různé formy obdobného umění nacházíme i v pozdějším období. Inspirace kubismem se objevuje nejčastěji v malířství, ale v menší míře zasáhla i do oblasti nábytkářského designu. První nábytková díla, navazující nějakým způsobem na toto období, se objevují v 70. letech, větší mnoţství z nich nacházíme v období postmoderny, koncem 70. a v 80. letech a poté aţ po roce 2000. Po roce 1991 nacházíme také některé nábytkové kusy přímo reagující na rozsáhlou výstavu kubistického nábytku u nás i v zahraničí. Velkolepé pojetí českého kubismu tak inspirovalo i některé významné autory a umělce, u nichţ se tato kubisticky laděná díla objevují. Obecně však můţeme konstatovat, ţe většina z nich nejsou kolekcemi, ale spíše fragmenty prací jednotlivých autorů, i kdyţ jsou si časově mnohdy velmi blízká. Ne všechna se však přímočaře inspirují českým kubistickým nábytkem, někdy pouze v sobě nesou zřetelnou vizuální charakteristiku. Většina autorů, kteří na něj navazují přímo, pojímá svůj nábytkový kus buď jako inspiraci výchozí z tehdejšího tvarosloví, nebo jako poctu „velkému“ směru. U Jiřího Pelcla ze skupiny Atika se objevuje i jako pocta Pavlu Janákovi. Všechna tato díla, ačkoli z kubismu „vycházejí“, však obvykle nesplňují původní Janákovo teoretické vymezení, v jehoţ duchu byl zpočátku kubistický nábytek navrhován: lomené tvary, jednolitost, jednobarevnost - případně barevná střídmost a přírodní materiál. Nejčastěji se objevuje tvarová návaznost, pro kterou není typická jednolitost, ale pouze spíše jen ony lomené a krystalické tvary. Významné však je, ţe pozdější autoři jsou jiţ oproštění od historických tendencí a koncipují dílo volně podle vlastní umělecké představy. Kubistické tvary pojímají nově a kaţdý z nich je zpracovává svým způsobem, většinou takovým, který je pro ně příznačný. V dílech se zajisté zrcadlí i období, ve kterém byla navrţena a samozřejmě i účel, pro který byla stvořena - tedy funkční pro sériovou výrobu nebo s důrazem na jejich uměleckou hodnotu. Časově je lze rozčlenit tak, ţe ve velké míře jsou ta v 70. a 80. letech koncipována jako umělecká - jsou expresivnější, barevnější. Naopak po roce 2000 převaţují díla sériová, barevně poklidnější – jednobarevná, ale provedena v několika různých barevných provedeních. Výraznou soubornější charakteristiku pro všechna díla, mimo to, ţe jsou navrţena v kubizujícím duchu, tedy nenacházíme. Jediným sjednocujícím prvkem můţe být fakt, ţe ve
- 17 -
větší míře převaţuje nábytek sedací, tedy křesla, ţidle, pohovky, v menší potom nacházíme i knihovnu, skříň, police. Kromě českých zemí, kde autoři novým způsobem navazují na původní směr, je moţné nalézt kubizující tvarosloví i u některých zahraničních autorů, z nichţ je zřejmě nejznámější Ital Alessandro Mendini. Mendini však jako jediný z nich, navazuje přímo na období českého kubismu, který dokonce usměrňuje jeho další tvorbu. Po roce 2000 se objevuje velké mnoţství zajímavých kubizujících děl zpracovaných pro sériovou výrobu, jejichţ autoři jsou Konstantin Grcic a Thomas Feichtner. U obou autorů se jednoznačné inspirace původním směrem nepotvrzují, jejich díla však jsou natolik zajímavá (a mnohdy i známá), ţe by snad byla škoda je v práci neuvést.
5.1. Milan KNÍŢÁK Jedním z prvních, kdo se v českých zemích vrací ke kubistickým tvarům v oblasti nábytkářské, je Milan Kníţák.31 Jeho tvorba je v tomto ohledu zajímavá i poměrně bohatá. V roce 1971 navrhuje svoji kolekci, kterou poměrně výmluvně nazval Cocub 1971. Nacházíme však i další zajímavá
díla,
která
by
bylo
moţné
tvarově
ke
kubistickému odkazu uvést, nejznámější je však jiţ zmíněná kolekce Cocub. Netradiční pojetí kubizujících tvarů nacházíme také v knihovně z roku 1988. Cocub představuje poměrně výraznou sérii postkubistického nábytku, ze které je zřejmě nejznámější vitrína (označená jako cabinet), komoda a ţidle. Celá kolekce je stylově spojena, navrţena komplexně kubisticky a sladěna v bílém tónu. Materiálem k výrobě se stalo dřevo, opatřené ještě nátěrem barvy. Hlavním znakem kolekce jsou vysoko vytaţené ostré hrany: u vitríny do vrchu, u komody do stran. Ţidle má lichoběţníkovou základnu,
Cabinet ze série Cocub 1971 1971
rovné nohy, dominantní je zde vysoko vytaţené opěradlo, sloţené z duté kubisticky tvarované konstrukce. V komodě Kníţák navíc dotváří stylově také úchyty. Kolekce na první pohled jakoby navozuje dojem, ţe se autor inspiroval konkrétními díly nebo umělci českého kubismu a ty spojil v jeden celek. Vitrína z této série je snad aţ jakousi stylizovanou kopií Gočárova 31
KNÍŢÁK, Milan (1940) : výtvarník, hudebník a performer.
- 18 -
slavného skleníku, nápadná zejména výrazným trojúhelníkovým výsekem ve vrchní části nábytkového kusu. Naopak v komodě je cítit nádech Janáka, nelze jednoznačně říci, ţe by komoda byla přímo inspirována Janákovou komodou pro Růţenu Jakubcovou, nicméně dojem z inspirace tímto umělcem přetrvává. Oproti původnímu kubistickému nábytku je zde však jiţ patrná postmoderna.32 Kolekce, ačkoli je stylově jednoznačně výmluvná, působí v kontrastu s ním dost tvrdě, nese však v sobě určitý dynamický náboj. Ačkoli se Kníţákovi původní nábytková tvorba líbila, domníval se, ţe nebyla navrţena důsledně.33 Jejích zpracování označuje navíc tak, ţe často působí jako „bunkroidní.“34 Sám se zřejmě snaţil dostát svého názoru a svůj v „čistém kubistickém“ duchu navrhnout. Lze říci, ţe autor opravdu účelně navazuje na původní tvarosloví, tvoří nábytek reálných kubistických tvarů, který je navíc určen k reálnému uţívání. Funkčnost díla je také charakteristická všem Kníţkovým nábytkovým kusům, autor nechce, aby se z nich stal sbírkový exponát.35 A také proto je Kníţákova kolekce původnímu kubistickému nábytku spolu s pozdější Ţákovou Kubikulou (ze všech postkubistických děl) zřejmě nejbliţší. Kromě této kolekce stojí za zmínku i Kníţákovo další dílo, a tím je Knihovna z roku 1988. Tato knihovna sice nevychází ve svém vnějším tvarování z kubistických tvarů, zřejmě se jimi ani neinspirovala, ale zajisté stojí alespoň za krátké seznámení. Její koncepce je totiţ obrácená – kubizující tvarosloví nacházíme ve zpracování vnitřního prostoru. Knihovna je z přírodního materiálu, má klasický obdélníkový tvar, avšak není příliš hluboká, expanduje do šířky. Působí proto poměrně nestabilním dojmem. Její dominantou tedy není vnější tvar, ale zpracování polic. Ty jsou aplikovány bez jednotné formy do vnitřního prostoru knihovny. S nimi si autor hraje a modeluje je z různých tvarů, většinou různě lomených, avšak u většiny jsou vedeny od jedné strany ke druhé. Jediná ze všech je rozvlněna tvarem oblým, autor se nebojí ani pravého úhlu, a proto celý nábytkový kus působí velmi hravě. V kontextu s ostatním post-kubistickým dílem i srovnání s tím původním je bezpředmětné, ale nabízí pohled na to, jak je také moţné s kubistickými tvary pracovat: ponechat klasické tvarosloví a zpracovat jeho vnitřní prostor.
32
ŠTĚPÁN, Petr. Ozvěny kubismu: návraty a inspirace kubismu v Českém umění 1920 - 2000. Praha: České muzeum výtvarných umění, 2000. Katalog výstavy: Dům u Černé matky boţí, Ovocný trh 19, Praha 1, 17.2. – 2.4. 2000. ISBN: 80-7056-079-7. S. 66. 33 VALOCH, Jiří. Nábytek, design. In Milan Knížák: 1953 – 1988. Brno: Dům umění města Brna, 1989. Katalog výstavy 12.4. – 21.5.1989. Nest. 34 FABEL, Karel. O řemeslnících jako o partnerech I., II. In Umění a řemesla. 1994, č. 2. S. 9 – 17. S. 10. 35 VALOCH, Jiří. Nábytek, design. In Milan Knížák: 1953 – 1988. Brno: Dům umění města Brna, 1989. Katalog výstavy 12.4. – 21.5.1989. Nest.
- 19 -
5.2. Italská postmoderna Netradiční návaznost na období českého kubismu nacházíme také u některých autorů italské postmoderny, zastupující zejména studio Alchimia. Studio se chtělo svými díly vymanit z šedivého designu a zaběhlých tradic, tvoří tak objekty výrazně barevné a veselé. Nejznámějším autorem italské postmoderny spojeným s českým kubistickým nábytkem je Alessandro Mendini.36 Mendini je jedním z prvních, kdo se obrací ke kubizujícím tvarům v zahraničí a aplikuje je na svá díla ze série Kandissi (1979). Jiné zpracování Janákovy slavné ţidle nacházíme v Cubistic Chair (1991), o dva roky později se objevuje ještě jedno dílo, jímţ je výrazně kubistické křeslo Pavonia (1993). Autor se českým kubismem nadchl a svoji tvorbu v obdobném duchu nazval tzv. Redesignem, který se stal také i směrem určujícím jeho další tvorbu: „Musím podotknout, ţe se československý kubismus s jeho bohatou fantazií a s jeho mimořádnou originálností, se stal výchozím impulzem neomodernistické fáze mé tvorby, která započala prvními dvěma kolekcemi „Alchimia“, pokračovala rozvíjením základních stylových forem (trojúhelníků, oblouků, améb, blesků, praporků) a v roce 1984 se soustředila k vytvoření
Kandissi sofa (varianta s barevným kubistickým potahem) 1979
grafického systému zv. Mendini grafo.“37 Nejvýraznější součástí Mendiniho kolekce Kandissi je sofa, ačkoli obsahuje ještě zrcadlo Kandissa a tapisérii Kandissone. V sofě autor dílo rozlamuje, ale tyto jednotlivé části jsou natřeny různými barvami. Tvarově vyuţívá autor estetiky úhlů, ale aplikuje je volně podle své fantazie hlavně ve vrchní části sofy. Spodní nosná část je zpracována obdobně jako původní kubistická díla, připomíná např. Gočárovu pohovku pro Otto Bolešku, zřejmě proto je také povaţována za interpretaci Gočárových pohovek z let 1913 a 1914.38 Sofa autor doplňuje výrazným potahem, jehoţ zpracování nacházíme dokonce ve trojím provedení. Dvojí, je řešeno 36
MENDINI, Alessandro (1931) : italský designér, architekt. MENDINI, Alessandro. Důkaz. In VEGESACK, Alexander von. Český kubismus – architektrua a design 1910 – 1925. Weil an Rhein: Vitra Design Museum, 1991. Katalog výstavy. ISBN 3-9802539-7-X. S. 109-111. S. 111. 38 LAMAROVÁ, Milena. Jak šel český kubismus do světa. Design Trend, 1993, č. 5. 26 – 35. S. 29. 37
- 20 -
formou pilového dezénu, jako např. u Hofmana – sám Mendini jej označil jako kubistický,39 první varianta tohoto provedení je laděna pouze do béţové, druhá výrazně barevnější. Poslední z trojice je řešen výrazně abstraktněji, ovšem je shodný s pozdějším motivem na křesle Pavonia. Ten nacházíme také na skici pohovky Kandissi z roku 1979. Kromě série Kandissi zpracovává Mendini formou Re-designu také Janákovu slavnou ţidli, pojmenovává ji jako Cubistic Chair, nacházíme ji i pod názvem Janák Chair. Byla navrţena jako poklona jedinečnému fenoménu, jak je uvedeno v krátkém textu letáčku Vitra Design Muzea. Ţidle byla vyrobena v původní velikosti a tvarově je zpracována stejným způsobem jako původní Janákova, Mendini ji však dává nový barevný kabát a to hned ve třech provedeních (bílé, zelené a červenoţluté) - řešený je jak jinak neţ abstraktně. Ţidle pochází z roku 1991 a zřejmě byla vyrobena v souvislosti s rozsáhlou výstavou kubistického nábytku u nás i v zahraničí, neboť pochází přímo z produkce Vitra Design Musea. V něm také výstava rovněţ proběhla. Cubistic Chair byla vyrobena pouze v limitované edici 45 ks (15 ks od kaţdé ţidle). Posledním Mendiniho dílem je křeslo Pavonia, datované o dva roky později neţ Cubistic Chair. Na rozdíl od Kandissi je zpracováno odlišně, vnější tvarosloví je tradičně rozlámáno, není však řešeno volně, ale reálně jako původní kubistická díla. Jeho prolamování je však plošnější a dá se říci, ţe i v tomto díle nacházíme podobnosti s Gočárovým souborem pro Otto Bolešku. Tvarově je křeslo, zejména v jeho spodní části, koncipováno obdobně jako u sofy, pouze ploché zalomení nohou střídají robustní pyramidové noţky. Barevné zpracování (mimo potah) je v kontrastu s pestřejším Kandissi jednobarevné – tmavě modré. Mendini je typický svou hravostí a barevný projevem, které jeho dílo dělá netradičním způsobem originální. Kubismem byl okouzlen, coţ je patrné i z datace jeho děl. Kubistické tvary si však i přes to přetvořil svým vlastním jazykem, v němţ, obdobně jako i u jiných svých děl dokazuje, ţe nábytek nemusí být vţdy jen „váţný“.
39
Ibid., s. 109.
- 21 -
5.3. Atika V 80. letech se v českých zemích objevuje na poli designu skupina Atika. Během jejího krátkého působení (1987 – 1992) vzniklo mnoho pozoruhodných děl, z nichţ i několik účelně zpracovává kubistické tvary. Atika je označována za zástupce postmoderny u nás, autoři skupiny chtěli ve svém díle přinést něco nového, zdůrazňovali uměleckou myšlenku a zpracování, určitou volnost i potřebu zamyslet se a zasnít, dát dílu obsah, autoři proto vyvazují své nábytkové kusy z předchozí povinné funkčnosti.40 „Nový estetický názor … přinesl přehodnocení ustálených hodnot a estetických kritérií, nové konvence rušící výtvarné principy, které kromě jiného vedly k potlačení rozdílů mezi volným a uţitým uměním – předměty z oblasti uţitého umění, z nichţ se dostalo největší pozornosti právě nábytku, měly být schopny umělecké výpovědi stejně jako obraz, socha či grafika.“41 Dá se proto říci, ţe mají s kubisty některé aspekty tvorby společné. Obě skupiny se staví negativně vůči předchozímu směru, umělci z počátku století odmítají secesní dekor a vyzdvihují uměleckou hodnotu nábytkového kusu. Členové Atiky naopak nadřazenost funkce ve funkcionalismu a stejně jako kubisté kladou důraz na umělecké zpracování objektů. Avšak ačkoli původní kubistický nábytek byl reálně vyuţíván a jeho funkce byla pouze částečně potlačena zpracováním, díla
Křeslo Janák 1987
ze skupiny Atika mají formu spíše sbírkového exponátu. U jednotlivých členů skupiny se objevují hned 3 díla navazující na český kubismus. Jsou jimi křeslo Janák (1987) Jiřího Pelcla,42 křeslo Rezon (1987) Jiřího Javůrka43 a knihovna Labyrint podzimu (1987) Bohuslava Horáka.44 Název křesla Jiřího Pelcla, je zajisté výmluvný jiţ sám o sobě. Nejen, ţe tvarově odkazuje ke kubismu, ale zároveň v něm oslavuje vůdčího teoretika a umělce tohoto období. Křeslo však nenavazuje na konkrétní kubistická díla, ani Janákovy teoretické stati. Je zpracováno spíše volně podle autorovy umělecké představy. Křeslo je sloţeno z několika různě barevných částí, 40
KOUDELKOVÁ, Dagmar. Atika 1987 – 1992: emoce a forma. Olomouc: Era, 2007. ISBN: 978-80-7366-0871. S. 30-35. 41 Ibid., s. 9. 42 PELCL, Jiří (1950) : designér, pedagog. 43 JAVŮREK, Jiří (1956) : designér, architekt. 44 HORÁK, Bohuslav (1954) : designér, architekt, hudebník.
- 22 -
které jsou navíc tvořené většími kusy odlišně tvarovaných lomených ploch. Největší z nich je opěrný díl, který je z boku koncipovaný jako trojúhelník. Výrazná je také levá strana křesla, snad suplující opěradlo, ačkoli je poměrně vysoká. Plochy nejsou výrazně dramaticky rozlámané, naopak jsou spíše střídmé. Barevně pojímá autor křeslo do tmavších a fialových odstínů, jsou však vyuţity vkusně a s citem. Obdobně však jako kubisté vyuţívá u opěrné části křesla v dekoru potahu pouze pruhů. Zajímavé je kromě spojení sedací plochy a područky kovovou výztuţí do tvaru V, také dořešení opěrky hlavy. V kontrastu s křeslem Rezon ze stejného období je Pelclovo více expresivní. U Jiřího Javůrka kubizující tvary nacházíme v křesle Rezon. Křeslo je oproti tomu předchozímu navrţeno více jako klasický kus nábytku. Jeho dominantou je zejména zadní opěrný štít a výrazné široké pravé opěradlo. Štít je prolomen několika spojenými díly vzad, prolomení je však velmi jemné aţ téměř nepatrné. Sedací část je poměrně široká a zajisté i pohodlná, svaţuje se však vzad. Za pozornost stojí i drobné detaily jako je okosení hran, které je u výrazného opěradla řešeno zajímavým způsobem tak, ţe je vedeno z vrchní i spodní strany zároveň lehce vzad a navíc se ještě směrem k protilehlé boční straně
zuţuje.
Toto
křeslo
se
přibliţuje
původnímu
kubistickému vymezení. Objevuje se zde kontrast materiálu světlého přírodního dřeva na štítu a širokém opěradle a černě lakovaného dřeva na zbytku nábytkového kusu, tak jej vítali kubisté z počátku tvorby. Jednolitostí však nedisponuje. Knihovna Labyrint podzimu je dalším dílem z produkce Atiky, jejím autorem je Bohuslav Horák. Horákova knihovna se od ostatních autorů liší hlavně materiálem, tím je ocelový plech upravený smaltem. Tento rozdíl není zajímavým pouze z pohledu ostatních autorů skupiny, ale i z ostatních postkubistických děl. Pro Horákovu tvorbu z toho období jsou příznačné hlavně inspirace z přírody, proto je knihovna
Labyrint podzimu 1987
v kubistickém duchu spíše výjimkou.45 Její dominantou je vnitřní struktura polic, jeţ jsou tvořené různě zkosenými tvary aplikovaných na sebe v různých úhlech bez jednotné formy. Působí tak dojmem netradiční kubistické plástve. Zvláštní a těţko vysvětlitelné je aplikování 3 velkých hřebíků z pravé strany knihovny. Barevný základ
45
Ibid., s. 45.
- 23 -
knihovny je černý, smalt je řešen několika různými barvami jakoby volně nastříkanými na její základ. Návaznost v dílech Atiky na kubistické tvarosloví je zřejmá a jednoznačná. Nenavazují na něj přímo, ale zpracovávají jej v rámci svého programového „prohlášení“, které bylo ve své době netradiční, osobité a velmi originální.
5.4. Konstantin GRCIC Nápadné kubizující tvarosloví se objevuje po roce 2000 u Konstantina Grcice.46 U tohoto autora nacházíme největší počet takových děl, která zpracovává v kontrastu s ostatními autory nápaditým způsobem. Grcicova díla jsou určena hlavně k sériové výrobě, tedy uţ v tomto ohledu musí být koncipována odlišně a musí být zohledněna i jejich plná funkčnost. Prvním z řady autorových kubizujících děl je křeslo Chaos (2002), netradiční tvarosloví se objevuje ve slavné ţidli Chair One (2003), z dalších je to potom ţidle Mars (2003) nebo stolička Muira (2005). Prvním dílem, které autor zpracovává formou lomených ploch, je výrazné křeslo Chaos. Účelně v něm chtěl navrhnout křeslo, které bude nepohodlné. „Křeslo mělo ignorovat impozantnost a jakékoli pozérství sedícího, na místo toho nás přivítalo tím, co občas děláváme: sedět jako na hřadě, ošívat se, kroutit se, vrtět.“47 Jeho zpracování trochu připomíná pozdější Ţákovu Kubikulu. Je navrţeno v kubizujícím duchu, ale ve větších plochách, je však také patrné, ţe autor nenavazuje na nějaká předchozí tvarosloví. Stejně jako to Ţákovo je zlomeno v půl, Grcic jej však lomí výrazněji a na rozdíl od Ţáka tímto způsobem zpracovává dvě různé sedící plochy. Zadní díl je dále ještě menší kolmou plochou prolomen vzad, sedací část je plochá, pouze její čelní strana je rozdělena trojúhelníkovým výsekem, kterým rozděluje plochy od sebe. Tyto prostory jsou však poměrně úzké, čímţ zřejmě autor řeší onu stanovenou nepohodlnost. Jiný, avšak mnohem zajímavější typ práce nacházíme v Grcicově slavné ţidli Chair One. Obdobně jako ostatní autorova díla nebyla typicky pojata jako odkaz na kubismus, ale byla spíše výsledkem hledání nových výrazových moţností prostřednictvím nových technik a materiálů. Zajisté však také byla ovlivněna prací na křesle Chaos. Koncept Chair One je autorem přirovnán k fotbalovému míči a je vyroben formou vstřikovaného hliníku odlévaného
46
GRCIC, Konstantin (1965) : německý designér. GRCIC, Konstantin. Chaos. [online ] 2011 [cit. 5. dubna 2011]. Dostupné z < http://www.konstantingrcic.com/project/chaos/>. 47
- 24 -
pod tlakem coţ má také na tvarové řešení velký vliv. Zpracování ţidle trochu připomíná koncept Kníţákovy Knihovny z roku 1988, ačkoli se jedná o zcela odlišné dílo, její struktura polic je řešena v obdobném duchu. Chair One má však na rozdíl od ní zpracováno jak vnější tvarosloví, tak vnitřní prostor. Ten je pojat jako krystalický skelet, který je výraznou dominantou celé ţidle a je označován zakladatelem firmy Magis (Eugeniem Parrazzem), pro niţ byla navrţena, jako „diamantový styl“.48 Obdobně jako i další Grcicova díla bylo i toto provedeno v několika barvách a je zpracováno tak, aby bylo tzv. „stohovatelné“. Její vyuţití je koncipováno do vnitřního prostoru (kde jsou nohy klasické hliníkové), venkovní (sedák je nasazen na betonový nástavec) a také do systému veřejného sezení. Z důvodu nepohodlnosti k ní autor dodatečně navrhl ještě stylově odpovídající podsedák. Ţidle měla u veřejnosti obrovský úspěch a Grcic se do tohoto tvarosloví zamiloval a přestoţe má strach z neúspěchu a z opakování se, lomené tvary dále aplikuje do dalších děl.49 Ţidle Mars je z téhoţ roku jako Chair One. Je však celočalouněná, ačkoli její základ je pevný polyuretan. Její sedací a opěrná část je tvořena z polygonálních ploch,
Chair One 2003
které se sbíhají v sedací části do středového bodu, který se navíc ještě mírně propadá. Navozuje tak opět dojem krystalu, ten je však na rozdíl od skeletového řešení předchozí ţidle tvořen z celistvých ploch. Ostatní tvary jsou poté tvořeny taktéţ lomenými plochami, ale nejsou však uţ tak výrazné, dominantou je právě část sedací a opěrná. Posledním kubizujícím dílem je elegantní polypropylenová barová stolička Muira. Obdobně jako Chair One dosáhla velkého ohlasu a je dokonce uloţena ve stálé expozici Moderního umění (MoMA) v New Yorku. Stolička je jediné post-kubistické dílo ze všech, které, ačkoli je určeno k sezení, nejedná se o ţidli, ani o křeslo. Její tvarování je však poměrně jemné – lopatkovým sedákem na dvou nohách spojených do písmene V,50 jenţ slouţí jako opora na nohy. Z něj však vedou navíc ještě další dvě podpěrné nohy. „Grcic její šlachovitý profil se zatíţeným vrchem přirovnává k býčímu hřbetu – stolička se jmenuje podle plemena 48
VÁŇA, Radek. Příběh jedné židle: Chair One. [online ] 2011 [cit. 5. dubna 2011]. Dostupné z . 49 GRCIC, Konstantin. Muira / Barstool/ 2005. [online ] 2011 [cit. 6. dubna 2011]. Dostupné z . 50 FAIRS, Marcus. Design 21. století: nové ikony designu: od masového trhu k avantgardě. Praha: Slovart, 2007. ISBN. 978-80-7209-970-2. S. 171.
- 25 -
španělských zápasnických býků a také podle …vozu Lamborghini, které má zuřivého býka ve znaku.“51 Koncepce stoličky vychází z kubizujícího tvarování, jehoţ návrh autor zpracovává na rozdíl od ostatních děl (ty obvykle nejdříve modeluje a vystřihuje z papíru) pouze v počítači. Srovnání
Grcicovy
práce
s původním
nábytkem
je
zřejmě
nereálné.
Z původních kubistických tvarů nevychází, coţ můţeme snad označit za pozitivní. Tvoří i díky tomu díla odlišná, avšak v kontrastu s tvorbou ostatních autorů tvarově netradiční a zajímavá.
5.5. Thomas FEICHTNER Není to jen nábytek kubizujících tvarů, který najdeme u Thomase Feichtnera,52 nacházíme u něj kubizující téměř vše, jsou to např. kliky, příbory, sofy, ţidle a dokonce i prsteny. Feichtner zpočátku pracoval na designu průmyslového zboţí a řadu produktů pro rakouský sportovní průmysl, později se více zaměřuje na umělecký aspekt a experimentální zkušenost. Feichtnerova tvorba obdobně jako ta Grcicova nebyla ovlivněna nábytkovými objekty českého kubismu. I jeho díla jsou koncipována odlišně. Z autorovy poměrně široké tvorby lze zmínit první významné dílo, jímţ je ţidle Axiome Chair (2006), zajímavé pojetí lomených ploch nacházíme v FX10 Lounche Chair (2006). Ostatní díla si lze prohlédnout na osobních webových stránkách autora. Oproti Grcicovi, jehoţ dílo je sice koncipováno jednobarevně, avšak produkováno ve více barevných provedeních, Feichtner se téměř ve všech svých dílech drţí černo-bílé kombinace, coţ je charakteristické i pro obě jmenovaná díla. Axiome Chair byla klíčová v tom, ţe byla ve Feichtnerově tvorbě prvním dílem navrţeným v tomto duchu a jeho následující tvorba jiţ vycházela z tvarů aplikovaných do této ţidle. „Ţidle reprezentuje kreativní duševní změnu autora. Feichner vidí „axiomy“ jako cílovou strategii k ekonomicky motivovanému pochopení designu. Design je zaměřen na kulturní a umělecký aspekt, na vývoj formálního konceptu a boří hranice s funkcionalismem. Křeslo musí být také chápáno jako formální protiklad k organické formě, která vládla designu předtím“53
51
Ibid. FEICHTNER, Thomas (1970) : brazilský designér a pedagog ţijící v Německu. 53 FEICHTNER, Thomas. Axiome Chair. [online ] 2011 [cit. 6. dubna 2011]. Dostupné z . 52
- 26 -
Axiome Chair je koncipována jako třínohá ţidle se zuţujícím se dutým opěradlem. Ačkoli vizuálně působí velmi jednoduše, vyţaduje náročné technické zpracování, kromě řezání laserem i ruční montování noţek. Jedná se o jediné kubizující dílo, které je koncipováno jako třínohé. Dá se tedy říci, ţe autor aplikuje formu lomeného tvarosloví nejen do jednotlivých ploch, ale také do rozloţení nohou. Ţidle také dosáhla velkého ohlasu a byla vystavena na mnoha výstavách, obdobně také jako Grcicova Muira nachází i ona své místo v muzeu, tentokráte je to stálá expozice Muzea uţitého umění ve Vídni (MAK). Pod podivným názvem FX10 Lounche Chair se skrývá další autorovo dílo, které označuje jako lenoškové křeslo. V něm nám Feichtner předkládá další zcela odlišné pojetí kubizujících tvarů. Koncepce křesla je čtvercová, kde pracují zejména plochy tvořící sezení, autor je jakoby vyřezává v plochách z kvádru. Dává tak křeslu zajímavý tvar, který ačkoli vychází z lomených ploch je výrazně odlišný a u ostatních děl ze stejného období jej taktéţ nenacházíme. Předkládá však další moţnosti kubizujícího tvarosloví, které nemusí být výrazně spjaty s vnějším tvarem nábytkového kusu. Na křesle je také zajímavý i koncept jeho výroby. Křeslo je sloţeno z jednotlivých kůţi potaţených komponentů,
FX10 Lounche Chair 2006
které lze v případě poškození měnit. Feichtner obdobně jako Grcic nevychází z kubistického nábytku, ovšem přestoţe předešlý autor (Grcic) se s některými kubizujícími díly blíţí ke zpracování jiných postkubistických děl, Feichtner je zpracovává výlučně všechna odlišně.
- 27 -
5.6. Štefan TÓTH Netradiční kontrast s ostatním post-kubistickým nábytkem nacházíme také u dalšího českého autora, jímţ je Štefan Tóth.54 Nejedná se totiţ o ryze funkční dílo určené k sériové výrobě, jímţ jsou téměř všechna díla ze stejného období, ale dílo čistě umělecké. Formou tzv. cheap artu55 zpracovává několik kusů Kubistického nábytku (2006), který vznikl na základě vlastního zájmu autora o kubistické tendence i o Kníţákovu kolekci Cocub 1971 (Kníţák je také autorovým školitelem v doktorském programu na AVU v Praze). V souboru nacházíme tři kusy nábytku úloţného typu – jedná se zejména o dvě větší police a jednu menší polici/komodu. Ačkoli autor byl s původním kubistickým nábytkem seznámen, formou cheap artu jej tvoří záměrně. Sbírá volně dostupné desky okolo Akademie výtvarných umění a ty bez předem připravených skic nebo nákresů, které jak sám říká „nemá rád“ (pouze po dokončení díla autor doplňuje soubor obrazem formou „malovaného designu“), aplikuje volně do tvaru nábytku. „Jako jediné moţné řešení pro mě bylo vytvořit dílo rovnou, bez příprav. Odváţně bych mohl i tvrdit, ţe se jednalo o jakousi sochařskou performanci.“ 56 Dílo nemá jednotnou formu, coţ zajisté vzhledem ke zvolené metodě mít ani nemělo. Je pouze sloţeno z jednotlivých desek, které mnohdy ani nejsou stejně tvarované. Patrnější zarovnání je zřejmé pouze ve tvarování polic na čelní hraně nábytkových kusů. Jednotlivé objekty jsou zpracovány tak, ţe jsou jejich části zcela volně přišroubované k sobě. Autor v souladu se zvolenou metodou neskrývá šrouby a nevyuţívá ani povrchové úpravy. Hodnocení Tóthova díla v kontextu s původními kubistickými díly se zdá téměř nereálné. Autor na předchůdce účelně nenavazuje, inspiruje se sice původním tvaroslovím, které zpracovává způsobem zcela odlišným nejen v kontrastu s původním kubistickým nábytkem, ale také s ostatními post-kubistickými díly. Jedinou podobnost nacházíme ve tvarovém řešení vysoké police, ta připomíná Gočárovu prolamovanou knihovnu z let 1912/1913. Tóthovo dílo nám však nabízí další pohled na to, ţe kubistické tvary mohou být zpracovány zcela různorodým způsobem. Z původního souboru se dochoval jediný kus a to nízká komoda, ostatní součásti poslouţily autorovi k realizaci projektu Toto není Kippenberger (2007), kde jiţ nešlo o kubistické tendence.
54
TÓTH, Štefan (1974) : výtvarník, scénograf. Cheap Art – umění vytvořené záměrně nedůsledně, vč. řemeslně ledabylého provedení. 56 Všechny uvedené informace vychází z vlastní korespondence s autorem z 13. – 16.4.2011. 55
- 28 -
Kromě uvedeného souboru má také v plánu autor v rámci svého doktorského studijního programu realizovat čistě funkční kubistický nábytek, na základě studia původních děl, jak také vysvětluje v ţádosti o studentský grant: „Ideou projektu je hledání „nové“ (re)interpretace kubistických nábytkových sestav architektů Josefa Gočára, Pavla Janáka, Josefa Chochola, Vlastislava Hofmana a Otakara Novotného a umělce Milana Kníţáka, který na tyto předchozí snahy reaguje projektem Cocub z roku 1971. Toto hledání si dovolím nazvat také analýzou (teoreticky ovlivněnou textem Jana Michla - Vidět design jako redesign, pozn.), která bude zkoumat snahy výše uvedených architektů a Milana Kníţáka v oblasti designu.“57
5.7. Vladimír ŢÁK Vladimír Ţák58 je posledním českým autorem navazujícím na tradici českého kubismu. Sám původní kubistická díla obdivoval, a proto toto tvarosloví aplikuje do své diplomové práce Kubikula (2008). Ţák navrhl sedací soupravu v rámci ukončení studií na VŠUP v Praze, kde absolvoval v Ateliéru designu výrobků III. pod vedením Michala Froňka a Jana Němečka. Kubikula představuje celočalouněnou sedací soupravu sestávající z křesla a pohovky navrţenou pro UP závody (sedací souprava je měla „podpořit“ při jejich obnově). Z této kolekce také následně vychází tvarově ještě další Ţákovo dílo, tím je Ušák s kovovou konstrukcí (2008). Hlavním prvkem, ze kterého chtěl autor ve svém návrhu vycházet, byla plocha, ačkoli přímo navazující na autory z období českého kubismu, jak také píše ve své diplomové práci: „V
jistém
slova
smyslu
dnešní
Křeslo ze soupravy Kubikula 2008
trend
polygonálního tvarování je s kubismem v určité konfrontaci a je stále aktuální. Lámané plochy, ostré hrany a radikální názor na estetiku se tedy staly vedle dané technologie nosným prvkem při hledání řešení. Základní jednotkou při navrhování mé diplomové práce byla tedy pro mě PLOCHA …… Tak, jako čeští kubisté se - kaţdý svým způsobem - snaţili narušením vertikál a horizontál rozbít konvenční pojetí designu a architektury, snaţil jsem se dát předmětům, se
57
THÓT, Štefan. Přihláška studentského grantového projektu s názvem Nábytkový projekt – realizace v rámci doktorské práce – Reinterpretace jako umělecká strategie (význam kontextu v současném umění). 58 ŢÁK, Vladimír (1980) : designér, grafik, hudebník.
- 29 -
kterými člověk přichází denně do styku, podobu dynamického uměleckého díla s jistým nádechem sériově vyráběného produktu.“59 Ţák se ve své diplomové práci zamýšlel také nad účelností produktu, zejména z pohledu toho, k jakým faktickým účelům jsou křeslo a pohovka vyuţívány (sed, leh, pololeh). Kromě toho, ale musel zohlednit i jiná kritéria, zejména např. to z jakého praktického hlediska je v rámci UP závodů moţné přistupovat k jeho výrobě (jedná se např. o absenci nebo problematickou dodávku některých nábytkových částí).60 Ţák pracuje obdobně jako kubisté, láme vnější tvarosloví, ale dosti jemně. Ono prolomení je však řešeno ve středové části křesla a řeší jím jak opěrnou, tak i sedací část. Od středového lomu pak vede plochu aţ ke krajům, čímţ vzniká ono stanovené pojetí PLOCHY. Ve vrchní části nacházíme také známý kubistický prvek (tvar vyseknutého obráceného trojúhelníku), jenţ je tak charakteristický pro Gočára, Ţák jej však aplikuje i do čelní sedací části, i zde však autor nepracuje nijak dramaticky, rozlomení je opět spíše plošnější. Pohovku zpracovává obdobným způsobem jako křeslo, pouze mezi styčné plochy vsouvá podélný sedací díl, ten však jiţ dále kubisticky neopracovává, roztahuje jím pouze nábytkový kus do šířky, čímţ vzniká prostor k dalšímu sezení. Celočalouněné soupravy v kubistickém nábytku nacházíme také, ale není jich mnoho a obvykle nejsou pojaté jednobarevně. Dá se říci, ţe Ţák ve své diplomové práci navazuje novodobým způsobem na některá tato díla Gočárova, ale zpracovává je více v souladu s Janákovou teorií o jednolitosti a jednoduchosti. Tento dojem umocňuje i jednobarevný šedočerný potah, v němţ jsou pouze jednotlivé lomené plochy od sebe odděleny barevným lemováním. Sedací souprava vypadá poměrně jednoduše, je však za ní promyšlený počin, jehoţ výsledem je nadčasové řešení, novodobým způsobem navazující na významné období české nábytkové tvorby. O výjimečnosti soupravy svědčí zajisté i mnohá ocenění, která Vladimír Ţák se sedací soupravou získal: Cena Katedry designu 2008 VŠUP v Praze, Cena Unie profesionálních designérů 2008 a Excelentní design 2008. Tvarově z Kubikuly vychází ještě návrh Ušáku, jehoţ posedná čalouněná plocha spočívá na kovovém skeletu. Ušák je řešen obdobným způsobem jako souprava, tedy mírně rozlomena v půl, plochy však nejsou roztaţené do jedné šířky, ale jsou rozděleny do více ploch. Ty jsou rozděleny na část sedací, opěrnou, záhlavní a plochu kopírující linii nohou. Liší se také v barevnosti potahu, jeţ je proveden ve ţlutozelené. 59 60
ŢÁK, Vladimír. Kubikula. Diplomová práce 2008 na VŠUP v Praze. S. 71. Ibid.
- 30 -
Závěr Cílem práce bylo zhodnotit výrazná post-kubistická díla v kontrastu s těmi původními: z jakého pohledu autoři na kubistický nábytek navazují, jak jej pojímají tvarově a zda nějak souvisí s jeho původním teoretickým vymezením. Můţeme konstatovat, ţe kubistické tvary neupadly v zapomnění, ale jejich zvláštní kouzlo a osobitost oslovuje neustále nové a nové autory, kteří s nimi pracují a různým způsobem zpracovávají ve svých dílech. Je však jen málo z nich, kteří „reálně“ navazují na původní nábytkové kusy. Autoři zpravidla přejímají estetiku lomených ploch, tu však pojímají spíše volně. V tomto ohledu jsou nejvýraznějšími Kníţákova kolekce Cocub a Ţákova sedací souprava Kubikula. Obě jmenovaná díla navazují jak v účelu, tak tvarovém řešení, dokonce také v souladu s Janákovou teorií o jednoduchosti. Některé obdobné prvky nacházíme také u Mendiniho, ten však koncipuje své objekty o poznání abstraktněji nejen co do tvaru, ale také do barevnosti. Kromě Mendiniho vlastních post-kubistických děl zaujme i jeho interpretace Janákovy ţidle pro Jiřího Borovičku. Nejčastější tvarové podobnosti v kontextu s původním kubistickým nábytkem nacházíme s díly Gočárovými, ty se v různých formách objevují u Mendiniho, Kníţáka, Tótha i Ţáka. Ne všechna kubisticky laděná díla jsou však určena k reálnému vyuţití. Umělecké pojetí těchto tvarů reprezentují díla Atiky a pozdější Kubistický nábytek Tótha. Tito autoři je zpracovávají podle zvolené metody a nábytková díla tomu odpovídají. Předkládají nám však odlišné zpracování kubistického tvarosloví, které není podmíněno účelem a můţe slouţit samo o sobě. Jinou kategorií tvoří díla nevycházející z původních kubistických snah, ale vyuţívající výrazných charakteristických tvarů, jimiţ jsou díla zahraničních autorů Grcice a Feichtnera. Autoři jsou oproštění od znalosti původních tvarů, dospívají k nim prostřednictvím svých děl a v kontrastu s jiným autory tvoří díla zcela odlišná a osobitá. Nejzajímavější řešení z velkého mnoţství těchto prací nabízí Grcicova „Chair One“ a Feichtnerovo křeslo FX10 „Lounche Chair.“ Z výše uvedeného vyplývá, ţe ani dnes po tak dlouhé době nejsou kubistické tvary opomíjeny a jsou naopak stále ţivé a mohou nám ještě mnohé nabídnout.
- 31 -
Resumé (česky) Práce se zabývá problematikou českého kubistického nábytku a také výchozím tvaroslovím aplikovaným na další nábytková díla v následujícím období, avšak pojednává zejména o post-kubistickém nábytku, který na kubistický nábytek reaguje v mnoha podobách od 70. let 20. století aţ do dnešní doby a to jak českých, tak také zahraničních autorů. Hodnotí návaznost nových post-kubistických nábytkových děl v kontrastu s těmi původními: jejich tvarové zpracování, pojetí návaznosti na původní kubistický nábytek, jeho teoretické vymezení, případně i jiná post-kubistická díla ze stejného období.
Resumé (anglicky)
The matter of investigative work is problematics of the Czech cubistic furniture and the initial accidence aplicated on next furniture complexes in next time. The mainstream is based on post-cubistic furniture which is the reaction on cubistic furniture in a lots of points from 70 ‘s of 20th century to our time, as Czech, so the strange authors. The work values continuality of new post-cubistic furniture complexes in contrast with their precedessors, their performance of shape, continuality to ancestral cubistic furniture with its theorethic determination, sometimes the other post-cubistic collections from the same time.
- 32 -
Seznam vyobrazení FEICHTNER, Thomas – ţidle Axiom Chair (2006), křeslo FX 10 Lounche Chair (2006). GOČÁR, Josef – skleník (1912), pohovka z kolekce pro Otto Bolešku (1913), prolamovaná knihovna (1912 – 1913). GRCIC, Konstantin – křeslo Chaos (2002), ţidle Chair One (2003), ţidle Mars (2003), stolička Muira (2005). HOFMAN, Vlastislav – ţidle a křeslo z kolekce pro Josefa Mařatku (1911 – 1912), kolekce pohovky a stolku (1912), pohovka a křeslo (1912). HORÁK, Bohuslav – knihovna Labyrint podzimu (1987). CHOCHOL, Josef – pohovka a křeslo pro Anglický krouţek (1911). JANÁK, Pavel – ţidle pro Jiřího Borovičku (1911 – 1912), komoda pro Růţenu Jakubcovou (1912), ţidle, křeslo, pohovka a stůl z kolekce pro Františka Závišku (1913). JAVŮREK, Jiří – křeslo Rezon (1987). KNÍŢÁK, Milan – kabinet, ţidle, komoda z kolekce Cocub 1971 (1971), Knihovna (1988). MENDINI, Alessandro – sofa Kandissi (1979), křeslo Pavonia (1993), Chair, Janák/Cubistic Chair (1991). PELCL, Jiří – křeslo Janák (1987). THÓT, Štefan – Kubistický nábytek (2007), obraz - studie „malovaný design“ (2007). ŢÁK, Vladimír – sedací souprava Kubikula (2008), Ušák (2008).
- 33 -
Obrazová příloha Kubistický nábytek Pavel JANÁK
Obr. B. (nahoře) Křeslo, pohovka, ţidle a stolek z kolekce pro Františka Závišku 1913
Obr. A. Ţidle pro Jiřího Borovičku 1911 - 1912
Obr. C. (dole) Komoda pro Růţenu Jakubcovou 1912
Josef GOČÁR Obr. Č. (vpravo) Prolamovaná knihovna 1912 - 1913 Obr. D. Skleník 1912 Obr. Ď. Pohovka z kolekce pro Otto Bolešku 1913
- 34 -
Vlastislav HOFMAN
Obr. E. (vlevo nahoře) Kolekce pohovky a stolku 1912 Obr. F. (vlevo dole) Pohovka a křeslo 1912 Obr. G. (vpravo) Ţidle a křeslo z kolekce pro Josefa Mařatku 1911-1912
Josef CHOCHOL
Obr. č. H. Pohovka a křeslo pro Anglický krouţek 1910 - 1911
- 35 -
Milan KNÍŢÁK
Obr. CH. (vlevo nahoře) Cocub vitrína/kabinet 1971 Obr. I. (vpravo nahoře) Cocub ţidle 1971 Obr. J. (vlevo dole) Knihovna 1988 Obr. K. (vpravo dole) Cocub komoda 1971
- 36 -
Alessandro MENDINI
Obr. L. (vlevo nahoře) Kandissi sofa, varianta s kubistickým potahem 1979 Obr. M. (vpravo nahoře) Kandissi sofa, varianta s abstraktním potahem 1979 Obr. N. (vlevo uprostřed) Kandissi sofa, varianta s béţovým kubistickým potahem 1979 Obr. O. (vlevo dole) Pavonia Chair 1993 Obr. P. (vpravo dole) Janák Chair/Cubistic Chair 1991
- 37 -
Atika
Obr. Q. (vlevo nahoře) Křeslo Janák Jiří Pelcl 1987 Obr. R. (vpravo nahoře) Křeslo Rezon Jiří Javůrek 1987 Obr. Ř. (vlevo dole) Knihovna Labyrint podzimu Bohuslav Horák 1987
- 38 -
Konstantin GRCIC
Obr. S. (vlevo nahoře) Křeslo Chaos 2002
Obr. T. (vpravo nahoře) Ţidle Chair One 2003
Obr. Š. (vlevo dole) Ţidle Mars 2003
Obr. U. (vpravo dole) Stolička Muira 2005
- 39 -
Thomas FEICHTNER
Obr. V. Axiom Chair 2006
Obr. W. FX10 Lounche Chair 2006
- 40 -
Štefan TÓTH
Obr. X. Kubistický nábytek (vlevo nahoře, vpravo nahoře, vpravo dole) 2007 Obr. Y. Obraz, studie „malovaný design“ (vlevo dole) 2007
- 41 -
Vladimír ŢÁK
Obr. Z. Kubikula 2008
Obr. Ţ. Ušák s kovovou konstrukci 2008
- 42 -
Seznam literatury ANDĚL, Jaroslav – LIŠKA, Pavel – ŠVESTKA, Jiří – VLČEK, Tomáš. Český kubismus 1909 – 1925: malířství, sochařství, architektura, design. Praha: Modernista, 2006. ISBN 80-2396658-8. BARTOŠ, Štěpán – HAVLOVÁ, Ester – FRIČ, Pavel – LUKEŠ, Zdeněk. Josef Gočár. Praha: Titanic, 2010. ISBN: 978-80-86652-44-3. FABEL, Karel. O řemeslnících jako o partnerech I., II. In Umění a řemesla. 1994, č. 2. S. 9 – 17. FAIRS, Marcus. Design 21. století: nové ikony designu: od masového trhu k avantgardě. Praha: Slovart, 2007. ISBN. 978-80-7209-970-2. HERBENOVÁ, Olga. 90 a jedna židle. Praha: 1972. HERBENOVÁ, Olga. Český kubistický nábytek. In Umění a řemesla. 1977, č. 1. S. 13 – 18. HIMLERA, Jiří – NEŠLEHOVÁ, Mahulena – ŠVÁCHA, Rostislav. Vlastislav Hofman. Praha: Společnost Vlastislava Hofmana, 2004. ISBN. 80-903549-0-4. HORNEKOVÁ, Jana – VLČEK, Tomáš. Muzeum českého kubismu: průvodce stálou expozicí v Domě U Černé Matky Boží. Praha: Národní galerie, 2004. ISBN: 80-7035-297-3. KARASOVÁ, Daniela. Dějiny nábytkového umění IV. Praha: Argo, 2001. ISBN: 80-7203-3395. KARASOVÁ, Daniela. Atika – interiérové objekty. In Umění a řemesla. 1988, č. 4, s. 57 – 59. KOUDELKOVÁ, Dagmar. Atika 1987 – 1992: emoce a forma. Olomouc: Era, 2007. ISBN: 978-80-7366-087-1. KOUDELKOVÁ, Dagmar. Neznámý kubistický nábytek na Moravě. In 56 Bulletin Moravské galerie v Brně. Brno: Moravská galerie, 2000. S. 107 – 111. KOUDELKOVÁ, Dagmar. Český kubismus 1909 – 1925. Brno: Moravská galerie v Brně, 1992. Katalog výstavy 9.9. – 1.11. 1992. - 43 -
LAHODA, Vojtěch. Český kubismus. Praha: Brána, 1996. ISBN: 80-85946-33-5. LAMAROVÁ Milena. Jak šel český kubismus do světa. Design Trend, 1993, č. 5. 26 – 35. MILLER, Judith. Užité umění: styl a design od klasiky po současnost. Praha: Slovart, 2008. ISBN: 978-80-7391-158-4. PACHMANOVÁ, Martina. Olgoj chorchoj a Artěl II. Design Trend, 1994, č. 7. 58 – 63. POLSTER, Bernd. AZ lexikon moderního designu. Praha: Slovart, 2008. ISBN: 978-80-73-91080-8. ŠIMKOVÁ, Aneţka. Kubistický nábytek: ze sbírek českých a moravských muzeí. Olomouc: Muzeum umění Olomouc, 2005. Katalog výstavy 3.3. – 22.5.2005. ISBN: 80-85227-70-3. ŠTĚPÁN, Petr. Ozvěny kubismu: návraty a inspirace kubismu v Českém umění 1920 - 2000. Praha: České muzeum výtvarných umění, 2000. Katalog výstavy: Dům u Černé matky boţí, Ovocný trh 19, Praha 1, 17.2. – 2.4. 2000. ISBN: 80-7056-079-7. Umělecký měsíčník I, časopis skupiny výtvarných umělců. Praha: Tiskové druţstvo Skupiny výtvarných umělců, 1911. Umělecký měsíčník II, časopis skupiny výtvarných umělců. Praha: Tiskové druţstvo Skupiny výtvarných umělců, 1912/1913. VEGESACK, Alexander von. Český kubismus – architektrua a design 1910 – 1925. Weil an Rhein: Vitra Design Museum, 1991. Katalog výstavy. ISBN 3-9802539-7-X. VALOCH Jiří. Nábytek, design. In Milan Knížák: 1953 – 1988. Brno: Dům umění města Brna, 1989. Katalog výstavy 12.4. – 21.5.1989. S. 98 – 101. ŢÁK, Vladimír. Kubikula. Diplomová práce 2008 na VŠUP v Praze.
- 44 -
Elektronické zdroje FEICHTNER, Thomas. Axiome Chair. [online ] 2011 [cit. 6. dubna 2011]. Dostupné z . GRCIC, Konstantin. Chaos. [online ] 2011 [cit. 5. dubna 2011]. Dostupné z . GRCIC, Konstantin. Muira / Barstool/ 2005. [online ] 2011 [cit. 6. dubna 2011]. Dostupné z . VÁŇA, Radek. Příběh jedné židle: Chair One. [online ] 2011 [cit. 5. dubna 2011]. Dostupné z . Modernista. Projekty. [online ] 2011 [cit. 7. dubna 2011]. Dostupné z .
BABOROVSKÁ, Sandra. Posezení v Kubikule. [online ] 2011 [cit. 10. dubna 2011]. Dostupné z .
Korespondence TÓTH, Štefan. Výtvarník, scénograf. Korespondence z 13. – 16. 4. 2011. NĚMEČEK, Jan. Architekt, designér. Korespondence z 24. – 27. 4. 2011.
Ostatní zdroje THÓT, Štefan. Přihláška studentského grantového projektu s názvem Nábytkový projekt – realizace v rámci doktorské práce – Reinterpretace jako umělecká strategie (význam kontextu v současném umění).
- 45 -
Zdroje obrazových příloh61 Obr. A. Modernista. Český kubismus, reprodukce. [online] 2011 [cit. 25. dubna 2011]. Dostupné z .
Obr. B. KOUDELKOVÁ, Dagmar. Neznámý kubistický nábytek na Moravě. 56 Bulletin Moravské galerie v Brně. Brno: Moravská galerie, 2000. S. 107 – 111. S. 108. Obr. C. VEGESACK, Alexander von. Český kubismus – architektrua a design 1910 – 1925. Weil an Rhein: Vitra Design Museum, 1991. Katalog výstavy. ISBN 3-9802539-7-X. S. 224.
Obr. Č. Ibid., s. 190. Obr. D. Ibid., s. 188. Obr. Ď. HERBENOVÁ, Olga. Český kubistický nábytek. In ANDĚL, Jaroslav – LIŠKA, Pavel – ŠVESTKA, Jiří – VLČEK, Tomáš. Český kubismus 1909 – 1925: malířství, sochařství, architektura, design. Praha: Modernista, 2006. ISBN 80-239-6658-8. S. 260 – 283. S. 276. Obr. E., F. Ibid., s. 281. Obr. G. Modernista. Český kubismus, reprodukce. [online] 2011 [cit. 25. dubna 2011]. Dostupné z . (ţidle) Modernista. Český kubismus, reprodukce. [online] 2011 [cit. 25. dubna 2011]. Dostupné z . (křeslo) Obr. H. VEGESACK, Alexander von. Český kubismus – architektrua a design 1910 – 1925. Weil an Rhein: Vitra Design Museum, 1991. Katalog výstavy. ISBN 3-9802539-7-X. S. 184 – 185.
61
Zdroje obrazového materiálu v textu odpovídají, zdrojům obrazového materiálu v příloze. Obrázky uvedené formou citace knihy jsou pořízené přefocením.
- 46 -
Obr. CH, I, J. KNÍŢÁK, Milan. Nábytek. [online] 2011 [cit. 25. dubna 2011]. Dostupné z < http://www.milanknizak.com/194-architektura-nabytek-design/202-nabytek/>. Obr. K. VALOCH Jiří. Nábytek, design. In Milan Knížák: 1953 – 1988. Brno: Dům umění města Brna, 1989. Katalog výstavy 12.4. – 21.5.1989. Nestr. Obr. L. RADICE, Barbara. Memphis. Gruppo Editorialle Electra Mailand, 1984. ISBN 3-925560-11-4. S. 24. Obr. M. Denverartmuseum. Kandissi sofa. [online] 2011 [cit. 25. dubna 2011]. Dostupné z . Obr. N. Aran ARTS. Kandissi. [online] 2011 [cit. 25. dubna 2011]. Dostupné z . Obr. O. Camardetassocies. Pavonia Chair. [online] 2011 [cit. 25. dubna 2011]. Dostupné z . Obr. P. Architonic. Chair quittenbaum. [online] 2011 [cit. 25. dubna 2011]. Dostupné z . Obr. Q. KOUDELKOVÁ, Dagmar. Atika 1987 – 1992: emoce a forma. Olomouc: Era, 2007. ISBN: 978-80-7366-087-1. S. 10. Obr. R. Ibid., s. 19. Obr. Ř. Ibid., s. 20. Obr. S. Classicon. Chaos, Konstantin Grcic 2001. [online] 2011 [cit. 25. dubna 2011]. Dostupné z . Obr. Š. Hivemodern. Chair One Stacking. [online ] 2011 [cit. 25. dubna 2011]. Dostupné z .
- 47 -
Obr. T. GRCIC, Konstantin. Chair One/Chair/Magis /2004. [online] 2011 [cit. 4. května 2011]. Dostupné z . Obr. U. GRCIC, Konstantin. Muira / Barstool/ 2005. [online] 2011 [cit. 6. dubna 2011]. Dostupné z . Obr. V. FEICHTNER, Thomas. Axiome Chair. [online] 2011 [cit. 6. dubna 2011]. Dostupné z . Obr. W. FEICHTNER, Thomas. FX Lounce chair. [online] 2011 [cit. 6. dubna 2011]. Dostupné z . Obr. X., Y. Zasláno autorem. Fotograf Martin Polák. Obr. Z. MACEK, Jiří. UP závody: Hotel Praha a Beskydy v Miláně. [online] 2011 [cit. 25. dubna 2011]. Dostupné z < http://designguide.cz/index.php?page=detail&lang=2&item=254&image=338>. (křeslo) Národní cena za studentský design 2008. Sedací souprava Kubikula. Vladimír Žák, Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze. [online] 2011 [cit. 25. dubna 2011]. Dostupné z . (pohovka a křeslo) Obr. Ţ. ŢÁK, Vladimír. Produkt, Ušák. [online] 2011 [cit. 25. dubna 2011]. Dostupné z .
- 48 -