Odhalování striptérek (Sociální identita striptérek) Výzkum v rámci Výzkumného kolokvia specializace Sociální konstrukce identit ISS FSV UK 2007/2008, 2008/2009
Výzkumný tým: Tereza Haltmarová, Věra Hutarová, Slávek Keprt, Jan Václav Garant výzkumu: PhDr. Olga Šmídová Předpokládaný název práce: Odhalování striptérek (Sociální identita striptérek) Kontext výzkumu; otázky hodné zkoumání: V rámci našeho výzkumu bychom se rádi zaměřili na zkoumání situace (profesní, soukromé) striptérek-žen. Vnímání striptérek ve společnosti je značně rozporné. Na striptérky se lze dívat dvojím způsobem: (1.) jako na bezmocné stigmatizované oběti maskulinní nadvlády, jinak řečeno, lze je vidět jako pouhé objekty mužské sexuální touhy, nebo (2.) jako na ženy vědomě pracující se svou mocí, čili jako aktivní subjekty celého procesu. Zatímco dříve byly striptérky vnímané feministickými výzkumníky spíše jako oběti, současné studie tento pohled vnímají jako zjednodušující [viz. Barton 2007, Murphy 2003, Pasko 2002, Wood 2000]. Práce striptérek je krajní polohou performance feminity, a z tohoto důvodu je vhodným tématem či spíše extremizujícím kontextem pro studium konstrukce ženství, respektive mužství. Pro striptérku je její tělo nástrojem obživy, komoditou na prodej a předmětem mužského pohledu (voyeurství). S ženským tělem, které je prezentováno jako pouhý objekt mužských sexuálních tužeb, se dnes setkáváme v různých formách poměrně často (viz obnažené fotografie na stránkách různých časopisů, v reklamách atd.). Striptérky svým způsobem (aktivním) odpovídají na poptávku po tomto zboží. Vnímaní striptérek převážně jako aktivního subjektu se odráží v převážně negativním vnímání striptérek veřejností. Lze předpokládat, že práce striptérky stigmatizuje své
vykonavatelky, které by tak v důsledku této stigmatizace mohly rozdílně konstruovat a oddělovat svoji „pracovní“ identitu od své „soukromé“ identity. Rádi bychom zjistili, jaké strategie striptérky používají na zmírnění dopadu stigmatu svého povolání, jak snadno či nesnadno svou roli striptérky oblékají, jak se jim daří dle kontextu se ze své role striptérky vysvléci a zda a jak vnímají uvedené stigma. Jak striptérky tematizují své stigma, jak mluví o své práci, co je tzv. know-how – existuje-li nějaké, jak se práce promítla v jejich vnímání ženských a mužských rolí, jak se o jejich práci mluví mezi lidmi, v médiích apod. Dalším okruhem témat, na něž se při výzkumu zaměříme, je obraz mužů z pohledu striptérek. Lze předpokládat, že v důsledku výkonu své profese budou mít dotazované ženy jiný postoj a pohled na muže, než je obvyklý u většinové společnosti. Dále je možné očekávat, že existuje určitý rozdíl mezi vnímáním mužů, kteří patří do soukromého života striptérek (jejich příbuzní, přátelé, známí, partneři), a mezi těmi, s nimiž se setkávají v rámci výkonu své profese. Stejně tak i obraz mužů by mohl v rámci profesní dráhy projít změnou – srovnání obrazu, který měly před počátkem výkonu práce a během ní. Výzkumné otázky: Předmětem výzkumu bude sociální identita profesionálních striptérek. Cílem výzkumu je zjistit, jakým způsobem je vytvářena identita striptérek, zda a jak v sobě tato identita odráží, reaguje či koresponduje se stigmaty, která jsou z jejich pohledu s nimi spojována – tzn. co to znamená být striptérkou? Jaké jsou aspekty úspěšné striptérky? Jaké rámce (modely, prizmata) používají striptérky při konstrukci své identity? Lze předpokládat, že identita striptérek vede k vytváření odlišného pohledu na muže před počátkem své kariéry a v jejím průběhu. Co fenomén striptérství vypovídá o pojetí ženství a mužství v současné české společnosti? Jakými prostředky definují striptérky svojí situaci a pozici s ohledem na většinové stereotypy a rámce „normálního ženství“? Metodika a postup: Metodou sběru dat budou polostrukturované rozhovory v kombinaci s tematicky zaměřeným autobiografickým vyprávěním s vybranými respondentkami, která bude doplněna přímým nezúčastněným pozorováním. Povolání striptérky není běžně společensky přijímané, a proto ho jeho vykonavatelky v běžném diskurzu skrývají. Vzhledem k tomu, že téma striptérek je více či méně tabuizované, očekáváme, že přístup k jednotlivým respondentkám nebude snadný. Z tohoto důvodu bude výběr respondentek prováděn převážně pomocí metody sněhové koule. Nezúčastněným pozorováním chceme zjistit, jak je identita striptérek re-
produkována
v interakci
s publikem.
K popisu
pozorování
použijeme
Goffmanovu
dramaturgickou analýzu. Získaná data budeme analyzovat pomocí rámcování a kategorizační analýzy. Harmonogram: Březen – květen 2008: Vytvoření výzkumného projektu, seznámení se s tématem a načítání odborné literaturu, budování teoretické citlivosti. Květen – červen 2008: Stanovení otázek pro pilotní výzkum; jeho realizace a analýza. Červenec - září 2008: Sběr dat a transkripce rozhovorů. Září – Prosinec 2008: Analýza shromážděných dat. Leden 2009: Odevzdání závěrečné zprávy. Očekávaná zjištění: Odpovědi na to, co znamená být striptérkou (tedy jak se ne/prezentovat jako striptérka v různých situacích a kontextech); kdo a proč je striptérkou (na základě autobiografických vyprávění); jak striptérky vnímají muže. Kdy stigma vyvstává a podoby strategií zvládání stigmat. Zjištění, jak je ženská identita konstruována ve své krajní podobě. Impression management jako součást striptérské show. Předpokládaný výstup: Výstupem výzkumu bude závěrečná zpráva, která bude zároveň v upravené podobě nabídnuta odbornému časopisu k publikování. Literatura: BARTON, B. 2007. „Managing the toll of stripping: Boundary setting among exotic dances.“ Journal of Contemporary Ethnography 36 (5): 571 – 596. FOUCAULT, M. 1999. Dějiny sexuality I.: Vůle k vědění. Praha: Herrmann&synové. FOUCAULT, M. 2003. Dějiny sexuality II.:Užívání slastí. Praha: Herrmann&synové. FOUCAULT, M. 2003. Dějiny sexuality III.: Péče o sebe. Praha: Herrmann&synové. FRANK, K. M. 2007. „Thinking Critically about Strip Club Research.“ Sexualities 10 (4): 501-517. GOFFMAN, E. 2003. Stigma: poznámky k problému zvládání identity. Praha: SLON.
GONOS, G. 1976. „Go-go dancing: A Comparative Frame Analysis“. Journal of Contemporary Ethnography 5 (2): 189 – 220. LIEPE-LEVINSON, K. 2002. Strip show: performaces of gender and desire. London, New York: Routledge. MURPHY, A., G. 2003. „The Dialectical Gaze: Exploring the Subject-Object Tension in the Performances of Women Who Strip.“ Journal of Contemporary Ethnography 32 (3): 305 – 335. PASKO, L. 2002. „Naked Power: The Practice of Stripping as a Confidence Game.“ Sexualities 5 (1): 46 – 66. RONAI, C.R., Ellis, C. 1989. „Turn-ons for Money – Interactional Strategie sof the Table Dancer.“ Journal of Contemporary Ethnography 18 (3): 271 – 298. ROSS, B. L. 2006. „"Troublemakers" in tassels and g-strings: striptease dancers and the union question in Vancouver, 1965-1980 .“ The Canadian Review of Sociology and Antropology 43 (3): 329 – 345. SHETEIR, R. 2004. Striptease: the untold history of the girlie show. Oxford: Oxford University Press. URISH, B. 2004. Narrative Striptease in the Nightclub Era. The Journal of Americal Culture 27 (2): 157 – 165. WOOD, E., A. 2000. „Working in the Fantasy Factory: The Attention hypothesis and the Enacting of Masculine Power in Strip Clubs.“ Journal of Contemporary Ethnography 29 (1): 5 – 31.
Stav výzkumu v září 2008 Výzkumný proces probíhá podle harmonogramu, tzn. v září 2008 se nachází již v třetí fázi orientované na sběr dat a jejich následnou transkripci. V současné době je sebráno šest polostrukturovaných rozhovorů vedených se striptérkami, které se své profesi věnují v různých prostředích a lokalitách; jedna z dotazovaných v době rozhovoru jako striptérka již nepracovala. Ve vzorku jsou zahrnuty tanečnice, které pracují v České republice v Praze či v Brně, nebo v zahraničí. Podobně i prostředí výkonu profese se liší – jedna z respondentek se výhradně orientuje na soukromé oslavy, jedna se zaměřovala na nepravidelnou dočasnou práci v zahraničních klubech, ostatní pracují či pracovaly v striptýzových klubech s pravidelnými „směnami“.
Předběžná zjištění: Mezi respondentkami v našem souboru byly studentky, které si prostřednictvím striptýzu vydělávaly na studium a životní náklady. Ostatní respondentky se striptérství začaly věnovat v době, kdy se potřebovaly ekonomicky osamostatnit od rodiny či partnera. Ve většině případů se jedná o ženy, které by se daly označit za exhibicionistky nebo jako osobnosti, které mají rády pozornost a tanec. Hlavním důvodem volby této profese byla možnost relativně snadného způsobu získání většího množství financí. Jako základní předpoklad, jak se stát striptérkou, respondentky uváděly odvahu začít, fyzický vzhled byl uváděn až na dalším místě či jako nedůležitý. Pro „dobrou“ striptérku je nezbytné sebevědomí a vědomí své přitažlivosti/osobnosti/jedinečnosti, které umí viditelně prosazovat a které jí umožní vypadat přitažlivě. Profesně mladší striptérky také hovořily o příjemnosti, která z nich vyzařuje, neboť je jejich práce baví, zatímco starší kolegyně jsou často prací unaveny, musí se usmívat nuceně a předstírat dobrou náladu. Většina respondentek hovořila o své práci v termínech „zábavy“, „lásky k tanci“, které ovšem doplňovaly obchodnickou terminologií: prodej, štěstí a náhoda, manipulace, úkol je vytáhnout peníze atd. Podobné kontradikce vytvářely v rozhovorech nejen prostřednictvím používané terminologie, ale i prostřednictvím příběhů a událostí, kterými se obvykle vymezovaly vůči ostatním (např. „Ostatní si v klubech hledají partnera“, „Ostatní dovolují zákazníkům dotýkat se, zatímco já tancuju“ apod.) a vzápětí je ovšem nevědomě popíraly. Respondentky během svých rozhovorů často hovořily o stigmatech, které pociťují v důsledku své profese. Ve většině případů rodiny a okolí o jejich profesi věděly, ovšem jak vyplynulo z některých rozhovorů, tanečnice jim ze strachu tuto informaci přiznaly až po určité době. Jako další okamžik kontaktu s negativním přístupem k jejich profesi či osobě byly popisovány kontakty se ženami, které někdy mívají „problém“ s přijetím této skutečnosti, případně se chovají nepřátelsky, závistivě, jako „mrchy“. Ovšem až na těchto několik okamžiků tanečnice tvrdily, že ve svém okolí problémy kvůli své profesi nevnímají. Co se týká pohledu na muže, ze sebraných rozhovorů je patrný vliv této profese na soukromý život a vnímání mužů obecně. Striptérky, které se své profesi věnují krátkou dobu, obvykle tvrdí, že ony osobně nemají problém se soukromými partnerskými vztahy (ovšem všechny byly v době rozhovoru bez přítele, případně měly vztahy „na dálku“), ale že profesně
zkušenější kolegyně projevují jakousi únavu z práce, která vyúsťuje ve zklamání z mužů. Striptérky kladou na své partnery vysoké nároky, neboť vyžadují toleranci ke své práci, zároveň „ztrácejí růžové brýle“ nevhodným chováním zákazníků, kteří mají své stálé partnerky. Díky své práci si tanečnice uvědomují, jakým způsobem lze svést muže „jediným pohledem“, a uvědomují si svou moc, kterou mohou na muže používat. Jak z výše uvedeného vyplývá vnímání striptérek jako pouhých subjektů či objektů je velmi zjednodušující. Striptérky si na jednu stranu plně uvědomují svojí moc, kterou nad muži mají, ale zároveň se ukazuje, že tato moc je pouze omezeně platná. Její platnost je vymezená ochotou mužů přistoupit na daná pravidla hry. V této hře mohou striptérky mnoho získat (např. finanční, sociální kapitál), ale také mnoho ztratit (např. plnohodnotný osobní život).
schopnost vést
