PRÁVNICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY PRÁVO SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ KATEDRA PRÁVNÍ TEORIE
Ochrana před diskriminaci (z důvodu věku, pohlaví, etnika) v praxi soc. zabezpečení v ČR
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
Autor práce: Bc. Eliška Sentenská Vedoucí práce: Doc. PhDr. Tatiana Machalová, CSc. 2011
ABSTRAKT Hlavním cílem této bakalářské práce je zhodnotit problematiku ochrany před diskriminací osob se zdravotním postiţením v praxi sociálního zabezpečení. První kapitola se zabývá základními pojmy v kontextu českého a mezinárodního práva. Druhá kapitola se věnuje problematice zdravotního postiţení a podrobněji popsaným vybraným druhům postiţení a vadám. Následující kapitola je zaměřena na specifika trhu práce osob se zdravotním postiţením a hned čtvrtá kapitola nabízí formy podpory zaměstnávání těchto osob. Poslední, tedy pátá kapitola nabízí konkrétní vybrané učební a studijní obory na Opavsku, které jsou vhodné pro osoby se zdravotním postiţením, ale také přehled chráněn dílen.
Klíčová slova: diskriminace, zdravotní postižení, osoba zdravotně postižená, osoba zdravotně znevýhodněná, učební obory pro osoby zdravotně postižené, zaměstnávání osob se zdravotním postižením
ABSTRACT The main objective of this thesis is to evaluate issues of protection against discrimination disabled person in practise of social security system. First chapter discusses basic terms in the context czech and international law. Secound chapter discusses health insurance and focuses on different types of disabilities. Third part discribes specifics of labor market of disabled person and next part asseses forms of support for disabled person in the labor market. Last chapter asseses fields of study for disabled person in region Opavsko and offers schedule of sheltered workshops in this area.
Keywords:discrimination, disability, disabled person, person physically disadvantaged, apprenticenship programs for disabled,employment of people with disabilities
Děkuji své vedoucí bakalářské práce Doc. PhDr. Tatianě Machalové CSc. za odborné vedení, cenné rady a trpělivost při vedení této práce. Také bych chtěla poděkovat své rodině a obzvlášť příteli za podporu a shovívavost.
Čestné prohlášení
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Ochrana před diskriminaci (z důvodu věku, pohlaví, etnika) v praxi soc. zabezpečení v ČR zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury.
V Velkých Hošticích dne . . . . . . . . . . . . ..................
OBSAH ABSTRAKT ......................................................................................................................... 2 ABSTRACT .......................................................................................................................... 2 OBSAH ................................................................................................................................. 5 ÚVOD .................................................................................................................................... 7 1
CO JE TO DISKRIMINACE .................................................................................... 9 1.1
Charakteristika diskriminace ................................................................................... 9
1.1.1 1.2
Zákaz diskriminace a její úprava v mezinárodním právu ..................................... 13
1.2.1
Organizace spojených národů ........................................................................ 13
1.2.2
Evropské dokumenty zakazující diskriminaci Evropská unie ...................... 14
1.3
Zákaz diskriminace v českém právní řádu ............................................................ 16
1.3.1
Ústava a Listina základních práv a svobod .................................................... 16
1.3.2
Antidiskriminační zákon ................................................................................ 17
1.4
2
Prostředky ochrany před diskriminací .................................................................. 19
1.4.1
Soudní ochrana .............................................................................................. 19
1.4.2
Právní moc ..................................................................................................... 19
1.4.3
Veřejný ochránce práv ................................................................................... 20
CO VŠE V SOBĚ SKRÝVÁ POJEM ZDRAVOTNÍ POSTIŢENÍ ...................... 22 2.1
Rozdělení zdravotně postiţených podle medicínského modelu............................ 23
2.1.1
Osoby se zrakovým postiţením ..................................................................... 24
2.1.2
Osoby se sluchovým postiţením.................................................................... 25
2.1.3
Osoby s poruchami řeči ................................................................................. 26
2.1.4
Osoby se specifickými poruchami učení ....................................................... 27
2.1.5
Osoby s tělesným postiţením ........................................................................ 28
2.1.6
Osoby s mentálním postiţením (mentální retardací) ..................................... 28
2.2
Přechod od lékařského k sociálnímu modelu zdravotního postiţení .................... 29
2.2.1
Osoba zdravotně postiţená ............................................................................ 30
2.2.2
Osoba zdravotně znevýhodněná .................................................................... 31
2.3
Pojem invalidita .................................................................................................... 32
2.3.1 3
Přípustné formy rozdílného zacházení ........................................................... 12
Invalidita z mládí ........................................................................................... 33
TRH PRÁCE A OSOBA SE ZDRAVOTNÍM POSTIŢENÍM ............................. 34 3.1
Legislativní úprava zaměstnanosti osob se zdravotním postiţením ..................... 34
3.1.1
Pracovní podmínky osob se zdravotním postiţením ..................................... 35
3.1.2
Právo na uspokojivé pracovní podmínky....................................................... 35
3.1.3
Právo na zvláštní podmínky a právo na zvláštní ochranu v pracovních
vztazích 36 3.2
Nezaměstnanost osob se zdravotním postiţením .................................................. 36
3.3
Podpora v oblasti aktivní politiky zaměstnanosti u osob se zdravotním postiţením 37
3.4 4
Sluţby úřadu práce osobám se zdravotním postiţením ........................................ 38
FORMY PODPORY V ZAMĚSTNÁVÁNÍ OSOB SE ZDRAVOTNÍM
POSTIŢENÍM .................................................................................................................... 40
5
4.1
Podporované zaměstnávání osob se zdravotním postiţením ................................ 40
4.2
Chráněné pracovní místo....................................................................................... 41
4.3
Chráněné dílny ...................................................................................................... 41
4.4
Příspěvky na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postiţením .................. 42
4.5
Povinný podíl zaměstnaných osob se zdravotním postiţením .............................. 43
KONKRÉTNÍ PŘÍKLADY STUDIJNÍCH OBORŮ A ZAMĚSTNÁVÁNÍ NA
OPAVSKU VHODNÝCH PRO OSOBY SE ZDRAVOTNÍM POSTIŢENÍM ........... 44 5.1
Studijní obory pro osoby se zdravotním postiţením ............................................. 44
5.2
Podporované zaměstnávání ................................................................................... 46
5.3
Chráněné dílny ...................................................................................................... 47
5.3.1
Charita Opava a její chráněné dílny ............................................................... 47
5.3.2
Další konkrétní chráněné dílny na Opavsku .................................................. 48
5.4
Činnost úřadu práce Opava ................................................................................... 49
5.4.1
Konkrétní informace o nezaměstnanosti osob se zdravotním postiţením na
Opavsku ....................................................................................................................... 49 5.4.2
Konkrétní formy aktivní politiky poskytované Úřadem práce v Opavě ........ 50
5.4.3
Plnění povinného podílu zaměstnávání osob se zdravotním postiţením ....... 51
5.4.4
Konkrétní nabídka práce úřadu práce Opava pro osoby se zdravotním
postiţením .................................................................................................................... 52 ZÁVĚR ............................................................................................................................... 53 SEZNAM POUŢITÝCH ZDROJŮ A LITERATURY .................................................. 54
ÚVOD Téma mé bakalářské práce zní: Ochrana před diskriminaci (z důvodu věku, pohlaví, etnika) v praxi sociálního zabezpečení v ČR. Já jsem se rozhodla zaměřit tuto bakalářskou práci na ochranu před diskriminací z důvodu zdravotního postiţení v praxi sociálního zabezpečení. K osobám se zdravotním postiţením mám velmi blízko a to nejen profesně. Studuji první ročník oboru speciální pedagogika v navazujících magisterského studiu na Ostravské univerzitě v Ostravě, ale také protoţe pomáhám jako dobrovolník v klubu pro mladé lidi se zdravotním postiţením Eliška v Opavě. Při uţším kontaktu s těmito mladými lidmi jsem zjistila, ţe téměř všechny trápí problém dlouhodobé nezaměstnanosti. Zřejmě tento podnět, byl hlavním důvod pro výběr a zpracování bakalářské práce na toto konkrétní téma. Témata jako zákaz diskriminace, diskriminace, nezaměstnanost jsou podle mého stále aktuální a s nepříznivou ekonomickou situací se stává jistě ještě aktuálnějšími. V první kapitole se zabývám obecně pojmem diskriminace. Co se vlastně pod tímto pojmem skrývá, jaké rozeznáváme formy diskriminace a co naopak nemůţeme za diskriminaci povaţovat. Významnou podkapitolou je také zakotvení zákazu diskriminace v mezinárodních pramenech, ţe kterých Česká republika vychází. Samozřejmě se budu také zabývat úpravou zákazu diskriminace v českém právním řádu. V poslední podkapitole zmíním prostředky právní ochrany před diskriminací. V celé druhé kapitole podrobněji rozebírám pojem osoba se zdravotním postiţením. Zdravotní postiţení ovlivní vţdy celou osobnost člověka, takţe charakterizuji všechny tři oblasti, ve kterých se postiţení projevuje. Snaţím se vysvětlit rozdíl mezi medicínským a sociálním modelem náhledu na zdravotní postiţení. Jednu celou podkapitolu budu věnovat popisu a charakteristice vybraných druhů postiţení, například vadám sluchu nebo zraku. Také vymezuji podle právních předpisů osobu zdravotně postiţenou, osobu zdravotně znevýhodněnou či definuji pojem invalidita a invalidita z mládí.
7
Třetí kapitola je věnována tématu, která se týká situace osob se zdravotním postiţením na trhu práce. První podkapitola popisuje legislativní úpravu pracovního poměru osob se zdravotním postiţením a především právo na zvláštní pracovní podmínky, které osoby se zdravotním postiţením mají. Velmi palčivým problémem osob se zdravotním
postiţením
se
stává
dlouhodobá
nezaměstnanost.
V následujících
podkapitolách rozebírám jaké prostředky aktivní politiky vyuţívá stát vzhledem k osobám se zdravotním postiţení v jejich nepříznivé situaci na trhu práce. Předposlední, tedy čtvrtá kapitola nabídne moţné formy podpory zaměstnávání osob se zdravotním postiţením. Tito lidé mají problém s hledáním zaměstnání na běţném trhu práce a jednou ze snah, jak těmto lidem pomoci najít práci, je moţnost hledat zaměstnání na tzv. „chráněném trhu práce“. Dále charakterizuji cíl, účel a hlavní poslání chráněných dílen a chráněného pracovního místa. Na konci mé bakalářské práce, přesně v páté kapitole, bych se ráda zabývala situací v mém rodném městě, v Opavě. Zda lidé se zdravotním postiţením a omezením mají moţnost studovat obor podle svých dovedností a schopností, jestli v tomto městě najdou obory, které jsou jim určené a přizpůsobené? A následně, snad to nejdůleţitější, mají šanci uplatnit v oboru a najít si odpovídající zaměstnání? Tak jako speciální pedagogika pohlíţí na osobu s postiţením komplexně, ráda bych touto prací komplexně popsala v jakým oblastech a jak stát svými prostředky pomáhá chránit před diskriminaci osoby se zdravotním postiţením právě v oblasti sociálního zabezpečení speciálně a pracovněprávních vztazích. Vše primárně závisí na legislativě, ale pak také na systému vzdělávání, medicínském přístupu, působení v oblastech sociální politiky a na mnoha dalších faktorech.
8
1 CO JE TO DISKRIMINACE Otázku, co je to vlastně diskriminace si lidé pokládají uţ dlouho. Pojem diskriminace rozhodně není moderním termínem dneška, dříve byl jen tento jev „schován“ pod jiným synonymem. Kaţdý z nás se nad tímto můţe zamyslet a mohou to být slova jako utlačování, znevaţování, znehodnocování apod.
1.1 Charakteristika diskriminace Pojem diskriminace pochází původně z latinského slova discrimino, které v překladu znamená rozdělovat, rozlišovat, činit rozdíl, rozeznávat.1 Slovník definuje diskriminaci jako : „Postoje a způsoby chování, kterými jsou znevýhodňováni nebo ponižováni lidé na základě své příslušnosti k určité skupině. Odmítání práva na rovný přístup bez ohledu na osobní vlastnosti jedince pouze na základě jeho připsaných charakteristik, např. jeho rasy, pohlaví, věku, sociálního původu, příslušnosti k určitému regionu.“2 Oficiální webové stránky ombudsmana, této institucí se budu podrobněji věnovat v poslední podkapitole této kapitoly, diskriminaci vidí jako odlišné zacházení bez rozumného a vysvětlitelného důvodu v navzájem srovnatelných situacích.3 Obecně tedy můţeme říct, ţe se jedná o nějaký způsob rozlišování. Jedná se o rozdílný, jiný, odlišný přístup k jedné skupině neţ k jiné skupině často většině. Nejčastěji se pouţívá pojmu diskriminace v negativním slova smyslu, kdy je diskriminován příslušník nějaké skupiny na základě společných znaků vyznačující příslušností k této skupině a není hodnocen na základě svých individuálních schopností. K nejčetnějším příkladům rozdílného zacházení můţe být příklad ţena a muţ, homosexuál a heterosexuál a podobně. Podle konkrétního kritéria můţeme mluvit o diskriminaci na základě věku, pohlaví, rasy, náboţenského přesvědčení či politické příslušnosti, zdravotního postiţení a další. Vyjmenované druhy diskriminace jsou v naší společnosti povaţovány na nepřípustné
1 2
3
KÁBR, Jan. Latinsko-český slovník. Praha : LEDA , s. 172. ISBN 80-7066-309. JANDOUREK, Jan. Sociologický slovník. Praha : Portál , 2007 . s. 63. ISBN 80-7367-269-3. www.ochrance.cz/diskriminace, aktuálně k 10. 6. 2011
9
a proto jsou upravovány zákony České republiky. K tomuto účelu by měl primárně slouţit antidiskriminační zákon, podrobně dále v podkapitole 1. 3. 2.4 Diskriminaci nemusíme chápat jen v negativním slova smyslu, ale také jako pozitivní diskriminaci. Pozitivní diskriminace spočívá v „politických opatřeních zvýhodňujících v určitých oblastech (vzdělání, zaměstnanost) takové sociální skupiny, které byly v minulosti znevýhodněny (ženy, etnické skupiny). V USA se pro pozitivní diskriminaci používá pojem afirmativní akce. Stoupenci pozitivní diskriminace poukazují na to, že existují struktury nerovnosti a četné sociální stereotypy, které je možno překonat pouze vytvořením rovnosti příležitostí s historicky privilegovanými skupinami. Koncept pozitivní diskriminace je značně kontroverzní a jeho odpůrci poukazují na to, že mnohdy vytváří novou nespravedlnost a nerovnost.“5 Pozitivní diskriminace je zpravidla snaha negativně diskriminovanou skupinu osob cíleně zvýhodnit. Takovým konáním mají být zajištěny stejné příleţitosti k uplatnění diskriminovaných příslušníků menšiny jako mají příslušníci většiny. Cílem by tedy mělo být vyrovnání podmínek obou skupin. V konkrétních příkladech je to například uplatňování státní politiky zaměřené na podporu rovnosti v oblasti zaměstnávání menšinových skupin, podpora dalšího vzdělávání a rekvalifikace či profesní poradenství a různé jiné.6 Do přímé formy diskriminace řadíme „jednání, ale také opomenutí, kdy se s jednou osobou zachází méně příznivě než se zachází nebo také než by se zacházelo s jinou osobou v podobné situace z důvodů jako například příslušnost k určité rase, etnický původ, zdravotní postižení, národnost, pohlaví, sexuální orientace, náboženského vyznání.“7 Jako příklad přímé diskriminace uvedu konkrétní rozsudek Evropského soudu uţ z roku 1976. Dva zaměstnanci ţena a muţ pracovali ve stejné letecké společnosti pro dobu tří let. Zaměstnankyně společnost zaţalovala, protoţe zjistila, ţe jí byla po dobu dvou let vyplácena niţší odměna neţ muţi, zaměstnanci stejné společnosti. Společnost se bránila 4
Antidiskriminace.romea.cz, definice podle PhDr. Rudolfa Kohoutka, CSc., aktuálně k 12.6. 2011
5
JANDOUREK, Jan. Sociologický slovník. Praha : Portál , 2007 . s. 63-64. ISBN 80-7367-269-3.
6
Antidiskriminace.romea.cz
7
§2 odst. 3 z. č. 198/2009 Sb.
10
tvrzením, ţe s kaţdým zaměstnancem uzavřela smlouvu s jinými podmínkami a proto mohou vyplácet odměny v různé výši. Soud prokázal, ţe povinností zaměstnavatele je zajistit rovné zachází a to i v platových podmínkách všech zaměstnanců a ţeně musel vyplatit odškodné ve výši rozdílu platu za celé dobu.8 Za nepřímou diskriminaci povaţujeme „opomenutí nebo jednání, kdy pro zdánlivě neutrální kritéria, ustanovení či praxi je pro některý důvod uvedený v (§2 odst. 3 z č. 198/2009 Sb.) by bylo tato osoba znevýhodněna oproti jinými osobám.9 Mezi nepřiměřené zatíţení nepovaţujeme opatření, které je povinna fyzická nebo právnická osoba uskutečnit podle zvláštního právního předpisu.10 Jako příklad nepřímé diskriminace uvedu situaci, která by se mohla týkat osoby se zdravotním postiţením. Provozovatelé restaurace velmi často zakazují vstup psům do své provozovny. Tento zákaz platí pro všechny psy bez výjimky, tedy i vodících psů. V tom případě znemoţní nevidomému vstup do této restaurace. Argument provozovatele, ţe pes obtěţuje hosty, není povaţován za legitimní důvod ospravedlňující tuto praxi.11 Nepřímou diskriminaci z důvodu zdravotního postiţení rozumíme samozřejmě také opomenutí či odmítnutí přijmout přiměřena opatření
nezbytná pro práci zdravotně
postiţené osoby. Tím můţeme zamezit přístup k určitému zaměstnání, znemoţnit přístup k výkonu pracovní činnosti, tím pak také funkční i jiný postup v zaměstnání. Toto ovšem neplatí v případě, ţe tyto a další podobná opatření, jako například pracovní poradenství nebo odborné vzdělávání, představují nepřiměřené zatíţení. Při přezkoumávání, zda jednotlivá opatření představují nepřiměřené zatíţení, musíme vzít v úvahu: - míru uţitku, kterou při realizaci osoba se zdravotním postiţením získá, - finanční únosnost jednolitých opatřeních, které vyplívají pro fyzickou nebo právnickou osobu při jejich realizaci, - dostupnost finanční i jiné pomoci při realizaci opatření a
8
Rozsudek Soudního dvora ES ze dne 8.4.1976, Gabriele Defrenne v Société anonyme belge de navigation aérienne Sabena, vec 43-75, [1976] ECR 00455. 9
§2 odst. 3 z č. 198/2009 Sb.
10
§3 z . č. 198/2009Sb.
11
www.clovekvpravu.cz, zveřejněný k 23. 3. 2010
11
- způsobilost náhradních opatření a míra uspokojení potřeb osoby se zdravotním postiţením. Antidiskriminační zákon ustanovuje v §4 jako další formy diskriminace obtěţování i sexuální obtěţování. Obtěţování je neţádoucí chování, jehoţ záměrem nebo důsledkem podobného chování je sníţení lidské důstojnosti osoby, taktéţ vytvoření nepřátelského, poniţujícího, zastrašujícího aţ pokořujícího nebo dokonce uráţlivého prostředí. Sexuální obtěţování je chování vymezeno výše, které má sexuální povahu.12
1.1.1 Přípustné formy rozdílného zacházení Princip rovného zacházení nemůţe platit vţdy striktně a ve všech situacích. Například v pracovním právu najdeme mnoţství konkrétních případů rozdílného zacházení, které se týkají osob se zdravotním postiţením, ale i těhotných ţen či mladistvých. Rozdílné formy zacházení k těmto skupinám osob slouţí především ke zvýšené ochraně jejich zdraví. Kdyţ tento princip vztáhneme na zákoník práce, můţeme v něm najít výjimky dané zvláštní povahou práce nebo také s ohledem na uznávané morální kulturní či náboţenské hodnoty, které jsou pro výkon určitého druhu práce nezbytné. Proto nemůţeme za diskriminace povaţovat omezení, která vyplývají z poţadavků a předpokladů pro řádný výkon konkrétní práce. Samozřejmě pokud jejich splňování představuje rozhodující a nezbytnou podmínku pro výkon určité práce a to z důvodu ochrany zdraví zaměstnance nebo z důvodu bezpečnosti. Pouze pro toto vymezení můţe zaměstnavatel odůvodnit rozdílné zacházení se zaměstnanci nebo skupinou zaměstnanců, ať uţ se to týká pracovních podmínek, odměňování za odvedenou práci nebo kariérního postupu. Rovné zacházení, zákaz diskriminace a důsledky porušení práv a povinností vyplývajících z pracovně právních vztahů upravuje zákon č. 262/2006 a přesně v §16 a § 17. Zaměstnavatelé mají povinnost zajišťovat rovné zacházení se všemi svými zaměstnanci v oblastech pracovních podmínek, odměňování za práci, odborné přípravě, v plnění peněţité a jiné hodnoty a třeba také v postupu v zaměstnání. V pracovněprávních vztazích
12
se
zakazuje
jakákoli
forma
diskriminace,
kterou
podrobně
upravuje
§4 odst. 1, 2 z. č. 198/2009 Sb.
12
antidiskriminační zákon. Za diskriminaci nemůţeme povaţovat rozdílné zacházení, pokud vyplývá z povahy práce.13
1.2 Zákaz diskriminace a její úprava v mezinárodním právu Právo na rovné zacházení a zákaz diskriminace je zakotveno v mnohých závazných i nezávazných mezinárodních dokumentech, ke kterým se Česká republika zavázala. Prosazování zákazu diskriminace na mezinárodní úrovni ukazuje na problematiku týkající se celého mezinárodního společenství a nejen jednotlivých států. Mezi první mezinárodní organizace zabývající se touto problematikou se objevují Organizace spojených národů, Rada Evropy, ale také organizace práce. Tyto tři organizace můţeme povaţovat za jedny z nejvýznamnějších v boji za lidská práva. V následujícím výkladu se budu zabývat důleţitými a významnými dokumenty, které vznikaly po vedením Organizace spojených národů a v reţii Evropské unie.
1.2.1 Organizace spojených národů Organizace spojených národů (dále uţ jen OSN) se zasadila o několik mezinárodních úmluv podporujících ochranu lidských práv a zachovávání principu rovnosti. Jako první můţeme označit Všeobecnou deklaraci lidských práv (Universal Declaration of Human Rights), která byla přijata v roce 1948 v New Yorku. Uţ první článek se zabývá rovností a rovnoprávností „Všichni lidé rodí se svobodní a sobě rovní v důstojnosti i právech. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství.“
14
a zmínka o diskriminaci následuje hned v sedmém článku „Všichni
jsou si před zákonem rovni a mají právo na stejnou zákonnou ochranu bez jakéhokoli rozlišování. Všichni mají právo na stejnou ochranu proti jakékoli diskriminaci.15 V článku druhém se hovoří o důvodech, pro které nesmí být člověk diskriminován – aţ uţ z důvodu rozdílu rasy, barvy pleti, pohlaví, jazyky, náboţenství, politického nebo jiného smýšlení, sociálních nebo národnostního původu, majetku, rodu nebo jiného
13
§16 a § 17 č. 262/2006Sb.
14
Všeobecná deklarace lidských práv a svobod, čl. 1
15
Všeobecná deklarace lidských práv a svobod, čl. 7
13
postavení. Nesmí být také činěn ţádný rozdíl z důvodu jiného politického, právního nebo mezinárodního postavení území či země, ze které osoba pochází. O principu rovnosti a diskriminace se zmiňuje deklarace v dalších článcích jako například článek 16 upravující rovné příleţitosti podmiňující uzavření sňatku nebo článek 26, kde je zaručován rovný přístup ke vzdělání. (Všeobecná deklarace lidských práv). Následující důleţitou úmluvou přijatou Valným shromáţděním OSN je Mezinárodní úmluva o odstranění všech forem rasové diskriminace16 (Convention on the Elimination of All Forms of Racial Discrimination) přijatou také v New Yorku v roce 1965. V úmluvě je zakotveno právo na rovné zacházení před soudními orgány a ostatními státními orgány mimo jiné právo volit a být volen, právo na práci a svobodnou volbu povolání a podobně. Další důleţitými mezinárodními úmluvami je Mezinárodní pakt o občanských a politických práv (International Covenant on Civil and Political Rights) a Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech (International Covenant on Economic, Social and Cultural Rights)17 oba přijalo OSN v roce 1966. Tyto pakty zaručují rovnost před soudny, rovný přístup k politickým právu, hovoří především o právu volebnímu. Kromě toho upravují také právo na práci, rovného zacházení v práci a odměnu za práci stejné hodnoty. Oba pakty se obracejí na státy, které se mají zaručit za základní práva jednotlivých osob.
1.2.2 Evropské dokumenty zakazující diskriminaci Evropská unie Snahou Evropské unie bylo odstranění omezení v oblasti ekonomického rozvoje a následně vzniku jednotného vnitřního trhu. S postupem času se rozvíjela i sociální politika Evropské unie a právě v souvislosti se sociální politikou se začalo na půdě Evropské unie mluvit o otázce zákazu diskriminace. V té době tato problematika zůstávala více ve sféře vlivu jednotlivých členských států.
16
vyhláška ministra zahraničních věcí č. 95/1974 Sb.
17
vyhláška ministra zahraničních věcí č. 120/1976 Sb.
14
Jednotný evropský akt byl přijat jiţ v roce 1982 v Haagu a píše se v něm, ţe všechny státy budou společně pracovat na podpoře demokracie, dodrţování lidských práv, rovnosti a spravedlnosti. Státy se tímto aktem zavázaly ke spolupráci v oblasti hospodářské, ekonomické a také sociální. 18 Mezi prvními oblastmi úpravy byl zákaz diskriminace v důsledku státní příslušnosti. Je to dáno základní myšlenkou vzniku Evropské unie, aby bylo moţné uskutečnit volný pohyb osob. Jako doklad tohoto tvrzení je například Charta základních sociálních práv zaměstnanců Evropských společenství deklarována v roce 1988. Charta deklaruje základní sociální práva platná pro všechny pracující v celém Společenství. Zaručovala například svobodu pohybu, kolektivní vyjednávání, spravedlivý výdělek, ale také rovné zacházení s muţi, ţenami, ochranu dětí a mládeţe a zlepšení pracovní i sociální integrace lidem se zdravotním postiţením.19 V roce 1993 vstoupila v platnost Smlouva o Evropské unii jinak také Maastrichtská smlouva. Hlavním předmětem bylo ustanovení Evropské unie a spolupráci jejich členů především v integraci a posílení soudrţnosti členů v oblasti ekonomické a v sociální sféře.20 Amsterodamská smlouva v roce 1997 přinesla konkrétnější a výraznější pokroky v úpravě zaměstnanosti i sociálních věcí. Potvrdila důleţitost a význam principu rovnosti a dodrţování lidských práv. Především došlo k posílení principu rovnosti pomocí legislativy, nejvíce v oblasti rovných příleţitostí můţu a ţen. Nejpodstatnější změny v zmíněné oblasti přinesly čl. 2, 3 nebo také například čl. 6.21 Významným dokumentem, který potvrzoval stále větší důraz na oblast lidských práv a dodrţování rovnosti v Evropské unii se stala Charta základních práv Evropské unie a to nejen svou třetí kapitolou zabývající se rovností. Článek 22 dokonce nabízí výslovný výčet diskriminační důvodů. I kdyţ je Charta základních práv Evropské unie jen 18
čl. 33 odst. 2, Jednotný evropský akt, platnost od 1. července 1987
19
Charta základních sociálních práv zaměstnanců Evropských společenství, přijata 1989 ve Štrasburku
20
Smlouva o Evropské unii, přijata v Maastrichtu dne 7. února 1992
21
Amsterodamská smlouva, přijatá v Amsterodamu dne 2. října 1997
15
právně nezávaznou, tak můţeme říci, ţe její význam v kontextu Lisabonské smlouvy je zásadní. 22 Lisabonská smlouva je povaţována za jeden z nejvýznamnější kroků v boji proti jakékoli diskriminaci z jakéhokoli důvodu. Kromě diskriminace je v Lisabonské smlouvě zařazena také rovnost členských států a to v tzv. systému rovné rotace. Systém rovné rotace zajišťuje všem členům stejné podmínky při střídání jednotlivých zástupců členských zemí v orgánech Evropského společenství. Smlouva deklaruje rovnost všem občanům Evropské unie. Kromě toho je rovněţ zaručeno poskytování humanitární pomoci v souladu se zákazem diskriminace nebo také uplatňování principu rovného zacházení při uplatňování v oblasti sluţeb obecného hospodářského zájmu. 23 Z těchto všech dokumentů, smluv a deklarací je zcela zřejmé, ţe snahou Evropské unie je uplatňování zákazu diskriminace a dodrţování rovného zacházení ve všech oblastech působení a ve všech jejich členských státech.
1.3 Zákaz diskriminace v českém právní řádu Ve všech demokratických státech je v současné době zásada rovného zacházení a zákaz diskriminace povaţována na jednu ze základních lidských práv a svobod. Tento fakt se odráţí na poli mezinárodního práva, tak i v naší legislativě. Princip rovnosti, tak jako v mnoha jiných zemích prošel vývojem a jistě se bude ještě dále vyvíjet. V následujících podkapitolách popíšu situaci v českém právním řádu podrobněji.
1.3.1 Ústava a Listina základních práv a svobod Nejvýznamnějším právním předpisem upravující rovnost a zákaz diskriminace je bezesporu Listina základních práv a svobod. Listina je podle čl. 3 Ústavy České republiky součástí ústavního pořádku naší země. Princip rovnosti Listina upravuje konkrétně hned ve čl. 1, kdy jsou si podle ní lidé rovní a svobodní v důstojnosti i ve svých
22
Čl. 22, Niceská smlouva, přijatá v Nice dne 26. února 2001
23
Lisabonská smlouva, přijata v Lisabonu dne 13. prosince 2007
16
právech. Čl. 3 pak zaručuje práva a svobody všem lidem bez rozdílu pohlaví, rasy, jazyka a celé řady dalších důvodů. Ústavní zákon, který nabyl účinnosti 9. ledna roku 1991 měl zlomový vliv pro náš právní a politický systém. V ten stejný den nabyla účinnosti i Listina základních práv a svobod, která měla také význam při řešení otázky kolektivní viny a kolektivní diskriminace, kterou vylučovala. Ústava navazuje na ústavní tradice 1. republiky, kdy ustavní listina obsahovala §106. Tento paragraf uţ v té době upravoval diskriminaci „výsady pohlaví, rodu a povolání se neuznávají“24. Úprava demokratického pojetí také zahrnovala zrušení šlechtických titulů 10. prosince roku 1918 a ustanovení sankcí všem, kteří tituly pouţívají nebo titul uţívá v jakékoli tištěné podobě.25
1.3.2 Antidiskriminační zákon Jen málo zákonů vyvolalo jiţ v průběhu přípravy a schvalování takové mnoţství emocí jako antidiskriminační zákon. Problematika zákazu diskriminace se totiţ netýká jen jednoho vymezeného okruhu osob a vztahů, ale dotýká se ţivota všech. Druhou komplikací mohou být neurčité a poněkud těţce definovatelné pojmy jako přiměřenost či legitimní důvody a podobně. Nejen pro tyto, ale i další problémy trvalo prosazení úpravy obecné diskriminace v naší republice skoro 10 let. V polovině 90. let se otevřela diskuze o nutnosti, vhodnosti a potřebnosti zákonné formy zákazu diskriminace. Hlavními důvody nebyly bohuţel potřeby státu zlepšit postavení diskriminovaných osob, ale vnější tlak spočívající v nutnosti harmonizovat legislativu Evropské unie s legistovou České republiky. První práce přípravy antidiskriminačního zákona začaly aţ v roce 2000, kdy v této době český právní řád obsahoval jiţ mnohá ustanovení modifikovaných směrnic. Tyto aplikované novely často nepokrývaly plně rozsah působnosti směrnic. Konkrétním příkladem můţe být směrnice z oblasti rovnosti mezi muţi a ţenami, ta se v té době týkala pouze oblasti pracovněprávních vztahů. Novela zákona o zaměstnanosti č. 167/1999 Sb. reagovala na zákaz diskriminace v přístupu k zaměstnání. Tento jev, přijímaných směrnic po roce 2000 způsoboval nejednotnost českého právního řádu. V roce 2005 byl po mnoha 24
KUNC, Jiří. Demokracie a ústavnost. Praha : Karolinum , 1996. Ústava a politický systém ČR, s. 133. ISBN 80-7066-309. 25
KUNC, Jiří. Demokracie a ústavnost. Praha : Karolinum , 1996. s. 263. ISBN 80-7066-309.
17
diskuzích vypracován první návrh tohoto zákona, ale v květnu 2006 nebyl tento návrh Senátem schválen. Druhá uţší verze antidiskriminačního zákona měla jiný osud, v květnu 2008 byl návrh zamítnut prezidentem republika, ale o více neţ rok později byl tento návrh schválen Poslaneckou sněmovnou.26 Antidiskriminační zákon vychází z příslušných předpisů Evropského společenství, v návaznosti na mezinárodní smlouvy a samozřejmě i Listinu základních právo a svobod, které jsou zabudovány v právním řádu České Republiky. Právní řád pak blíţe vymezuje zákaz diskriminace a právo na rovné zacházení ve věcech -
práva přípravy k zaměstnání a právo na zaměstnání,
-
přístup k povolání, podnikání a či jiné samostatné výdělečné činnosti,
-
sluţebních, pracovních poměrů a jiné závislé činnosti, včetně odměňování,
-
činnosti i členství v odborových organizacích,
-
členství v radách zaměstnanců, organizacích zaměstnavatelů či jiných organizacích a poţívat výhod z těchto členstvích vyplývajících,
-
sociální zabezpečení,
-
přiznání a také poskytování sociálních výhod,
-
přístup a poskytování zdravotní péče,
-
přístup a poskytování vzdělání,
-
přístup a poskytování sluţeb i zboţí, které jsou nabízeny široké veřejnosti, včetně ubytování.27
Antidiskriminační zákon v souvislost s právní úpravou občanského zákoníku se jeví jako speciální předpis. Můţeme tedy uvaţovat o pomocné aplikaci občanském zákoníku, tam kde ochrana antidiskriminačního zákona svou působností nedosáhne. Například diskriminace na základě majetku by byla ţalovatelná podle §13 občanského zákoníku.28
26
BOUČKOVÁ, Pavla, et al. Antidiskriminační zákon : Komentář. Praha : C. H. Beck, 2010. 859 s. ISBN 978-80-7400-315-8. 27
§1 z č.198/2009 Sb.
28
Zákon č. 40/1964 Sb.
18
1.4 Prostředky ochrany před diskriminací Antidiskriminační zákon upravuje právní prostředky ochrany před diskriminací v hlavě první.
Hned první odstavec §7 nám říká „Dojde-li k porušení práv a povinností
vyplývajících rovného zacházení nebo k diskriminaci, má ten, kdo byl tímto jednáním dotčen, právo se u soudu zejména domáhat, aby bylo upouštěno od diskriminace, aby byly odstraněny následky diskriminačního zásahu a aby mu bylo dáno přiměřené zadostiučinění.“29 Pokud by nebyla dostatečně sjednána náprava podle citovaného prvního odstavce a to hlavně z důvodu závaţné újmy na dobré pověsti nebo důstojnosti osoby, má tato osoba také právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích. Výše náhrady je plně v kompetencích soudu, který přihlíţí k závaţnosti vzniklé újmy.30 Hlava druhá upravuje institucionální zajišťování rovného zacházení a formy ochrany před diskriminací. Konkrétně v §9 aţ §16 antidiskriminačního zákona. Dále popisuji podrobněji vybrané prostředky ochrany před diskriminací.
1.4.1 Soudní ochrana V případě porušení práv či povinností, které vyplývají z práva na rovné zacházení a nebo pokud dojde k diskriminaci, má osoba tímto chováním dotčena právo na vymáhání svého práva u soudu. Má právo domáhat se, aby bylo od diskriminace upuštěno nebo aby byly odstraněny důsledky diskriminačního jednání a aby bylo vůči dotyčné osobě učiněno přiměřené zadostiučinění.31
1.4.2 Právní moc Podle §11 č. z. 198/2009 právnická osoba, která -
byla zaloţena na ochranu práv obětí diskriminace,
29
§7 odst. 1 z. č. 349/1999 Sb.
30
§7 odst. 2, 3 z. č. 349/1999 Sb.
31
§10 z. č. 198/2009Sb.
19
-
a nebo má ochranu před diskriminaci ve stanovách či ve svém statutu, také v případě, ţe je to předmětem její činnosti.
Tyto právnické osoby jsou oprávněny poskytovat informace o moţnostech právní pomoci a o součinnosti při sepsání nebo jen k doplnění návrhů a následnému podání návrhů u osob domáhající se ochrany před diskriminací. Výše uvedené oprávněné právnické osoby mají také oprávnění podávat úřadům vykonávajícím kontrolu při dodrţování právních předpisů a to včetně práva na rovné zacházení, podněty k zahájení kontroly i správního řízení.32
1.4.3 Veřejný ochránce práv Veřejný ochránce práv neboli ombudsman není prostředek právní ochrany, spadá do sociálně-právní ochrany. Funkce ombudsmana byla ustanovena zákonem č. 349/1999. Působnost a činnost veřejného ochránce práv upravují §10 aţ §16. Veřejný ochránce práv přispívá k prosazování práva na rovné zacházení, které platí pro všechny osoby bez ohledu na jejich etnikum, pohlaví, věk, původ, rasu, národnost, sexuální orientaci, zdravotní postiţení, náboţenské vyznání, víru nebo třeba světový názor. Pro tyto účely poskytuje obětem diskriminace metodickou pomoc při podání návrhu a zahájení řízení z důvodu jakékoli formy diskriminace. Mimo jiné provádí výzkum, zveřejňuje zprávy a vydává doporučení týkající se otázek diskriminace, zprostředkovává výměnu informací evropskými subjekty dané příslušnosti.33 Ombudsman je prostředníkem mezi státem a občanem. Mezi jeho hlavní povinnosti je pomáhat lidem, kteří se často marně domáhají svého práva na úřadech. Všichni občané mají moţnost obrátit se písemně na ochránce, pokud daná věc spadá do jeho působnosti.34
Na oficiálních webových stránkách veřejného ochránce lidských
najdeme vypsané úkoly jeho činnosti přispívající k prosazování práva na rovné zacházení. Veřejný chránce lidských práv poskytuje metodickou pomoc obětem diskriminace:
32
§ 11 č. z. 198/2009 Sb.
33
§21b z. č. 349/1999 Sb.
34
ARNOLDOVÁ , Anna. Vybrané kapitoly ze sociálního zabezpečení : Sociální péče . Praha : Karolinum , 2004. 504 s. ISBN 80-246-0875-8.
20
-
provede právní vyhodnocení dané situace a nabídne nejvhodnější moţnosti následného postupu situace,
-
provádí výzkumy zaměřené na oblast diskriminace,
-
podle individuální potřeby poradí nebo nabídne spolupráci při zajišťování důkazů,
-
zveřejňuje zprávy a doporučení k aktuálním otázkách v oblasti diskriminace (například doporučení ochránce k rovnému přístupu k předškolnímu vzdělávání ze dne 8. 12. 2010)
-
organizuje výměnu informací s evropskými institucemi zabývající se rovným zacházením,
-
35
zjišťuje, zda úřady samy odhalují a postihují diskriminační jednání.35
www.ochrance.cz, aktuálně k 20. 5. 2011
21
2 CO
VŠE
V SOBĚ
SKRÝVÁ
POJEM
ZDRAVOTNÍ
POSTIŢENÍ Za zdravotně handicapovaného člověka povaţujeme takovou osobu, které porucha zdraví způsobuje nebo uţ způsobila trvalé nebo také dlouhodobé funkční či anatomické změny a tím ho znevýhodňuje v jeho ţivotní situaci. Zdravotně postiţený člověk se v důsledku poruchy stává méně schopným, soběstačným aţ zcela neschopný. Ať uţ dlouhodobé nebo trvalé změny bývají do značné míry ireverzibilní, jsou tedy mnohdy nevratné a trvalé. Takto postiţený člověk je nucen změnit svůj dosavadní „normální“ ţivot od základů. Handicap není pouze určitým zdravotním stavem, ale procesem, který se projevuje ve třech dimenzích ovlivňující ţivot postiţeného : -
biologická oblast, ve které dochází ke změně psychického nebo fyzického potencionálu,
-
psychologická oblast, kde se mění osobnost,
-
sociální oblast, v ní nejčastěji dochází ke změně sociální situace.36
Jednotlivé oblasti se vzájemně prolínají a případ od případu se jejich podíl mění v závislosti na typu a druhu postiţení. Dál tyto modely ve stručnosti přiblíţím. V biologické oblasti se jedná o vady či dysfunkce vzniklých v důsledku dědičných chorob, vrozených vad, jako následek úrazu, chronického onemocnění a přirozeným procesem stárnutí organismu. V dnešní společnosti způsobují handicap nejčastěji vnější vlivy působící na lidský organismus. Podle publikace Vybrané kapitoly ze sociálního zabezpečení patří mezi nejčetnější zdravotní poruchy nemoci oběhové soustavy, nemoci plic, nemoci kosterní či svalové soustavy, cévní mozkové onemocnění, zhoubné novotvary a duševní poruchy. Psychologická oblast reprezentují procesy psychických reakcí. Způsob reakce kaţdého člověka na svůj zdravotní stav je velmi subjektivní. Význam ovlivnění psychické oblasti je ovlivňován intenzitou flustrace a mírou zklamání. Adekvátnost, respektive neadekvátnost reakcí na danou situaci závisí na emoční a intelektuální výbavě, handicapu 36
STRUK , Petr . Vybrané kapitoly ze sociální medicíny. Praha : Karolinum , 1992. 100 s. ISBN 80-7066737-0.
22
pacienta, moţnosti náhrady jeho původního ţivotního plánu a zajištění jeho vlastní existence. Ve společnosti zastává člověk několik rolí, mezi nejdůleţitější patří role partnera, ţivitele rodiny, rodiče, pracovníka a samozřejmě nesčetně dalších rolí. Handicap významně zasáhne kaţdou z rolí jistým způsobem a záleţí pouze na konkrétní jednotlivé osobě, jak se z těmto změnám „postaví“. Sociální oblast ovlivňuje zhoršení situace člověka, neschopností soběstačnosti aţ nezabezpečenosti svoji osoby. Soběstačnost definujeme jako stav, kdy člověk není schopen uspokojit své základní ţivotní potřeby, které na něj klade okolní prostředí a potřebuje k jejich vykonání pomoc druhého člověka. Nesoběstačnost se projevuje ve fyzické, psychické, sociální i právnické a ekonomické oblasti. V této oblasti hraje velice významnou roli zázemí rodiny, ze které postiţených člověk pochází. 37
2.1 Rozdělení zdravotně postiţených podle medicínského modelu Pokud se budeme při rozdělení opírat o medicínský model, lokalizujeme postiţení na část těla člověka. Jednotlivá postiţení se vyskytují v různých formách i stupních a mohou být samozřejmě kombinována. V praxi se také velmi často kombinují, nejčastěji tělesná postiţení se smyslovými vadami. Zdravotní postiţení rozdělujeme na několik skupin, v kaţdé skupině najdeme postiţení stejného druhu, ale různého stupně, původu a příčiny vzniku: -
osoby se zrakovým postiţením,
-
osoby se sluchovým postiţením, které pak dělíme podle závaţnosti postiţení na osoby neslyšící, se zbytky sluchu a osoby nedoslýchavé,
-
osoby s poruchami řeči a to buď pro poruchy výslovnosti nebo poruchy organického původy a samozřejmě také neurózy řeči,
-
osoby se specifickými poruchami chování a učení,
-
osoby s poruchami chování,
37
STRUK , Petr . Vybrané kapitoly ze sociální medicíny. Praha : Karolinum , 1992. 100 s. ISBN 80-7066737-0.
23
-
osoby pohybově postiţené, tato skupina zahrnuje osoby nemocné, tělesně postiţené, zdravotně oslabené závaţným onemocněním alergického, svalového nebo kardiovaskulárního původu a s vrozenou vadou končetin,
-
osoby s vnitřními chorobami, které jsou často označovány jako choroby civilizační,
-
osoby motoricky postiţených,
-
osoby s vícenásobným postiţením,
-
osoby mentálně postiţené, tento druh postiţení se dělí na formy lehkou, střednětěţkou, těţkou a hlubokou,
-
osoby s demencí a osoby s psychiatrickými nemocemi,
-
osoby duševně postiţené,
-
osoby s diabetes, epilepsii a osoby s málo častou nemocí jsou také podle Vládního výboru zařazovány do tohoto seznamu.38
2.1.1 Osoby se zrakovým postiţením Zrakové postiţení nepředstavuje pouze jen nevidomost někdy nazývanou slepota, ale i mnoţství jiných zrakových vad. „Kategorii zrakově postižených nereprezentují pouze osoby nevidomé, ale převážně je o osoby se sníženou úrovní zrakové percepce na stupni slabozrakosti.“39 Příčiny vzniku mohou být prenatálního původy tedy před narozením dítěte, během porodu i postnatální, tedy v době po porodu. Vady zraku také dělíme na vrozené a získané v různých obdobích ţivota jedince. Podle rozsahu a stupně zrakové vady rozdělujeme na slabozrakost, zbytky zraku, nevidomost a zvláštním případem je binokulární porucha vidění. Děti s vadami zraku mohou být vzdělávány v běţných školách a nebo ve školách či třídách se speciálními vzdělávacími podmínkami pro těţší vady zraku. Dále pak mohou pokračovat na střední odborná učiliště, střední školy i vysoké školy. V dnešní době
38
LIBERDOVÁ , Eva. Moţnosti pracovního uplatnění malých lidí se zdravotním znevýhodněním : Teorie a praxe . 2010. 123 s. ISBN 978-80-251-2972-2. 39
KVĚTOŇOVÁ-ŠVECOVÁ , Lea. Oftalmopedie . Brno : Paido, 2000. Uvedení do oftalmopedie, s. 9. ISBN 80-85931-84-2.
24
moderní technika jako počítačová lupa, počítač s hlasovým výstupem nebo Braillův řádek velmi usnadňují vzdělávání a studium osobám s vadami zraku.40
2.1.2 Osoby se sluchovým postiţením Surdopedie jako jedna ze speciálněpedagogických disciplín „se zabývá výchovou, vzděláváním a rozvojem jedinců se sluchovým postižením.“41 Abych doplnila výše uvedenou definici, odborníci surdopedi nevěnují svou péči jen osobám se sluchovým postiţením, ale také jejich rodičům a učitelům. Pomoc rodině hraje velkou roli, protoţe plní nejdůleţitější poslání při výchově i vzdělávání dětí se sluchovým postiţením od nejranějšího věku a osvojují si základní komunikační kompetence. Jednoduše řečeno, aby se dítě se sluchovým postiţením naučilo mluvit, ale také rozumět ostatním a tím mohlo samostatně komunikovat. Sluchové postiţení můţeme podle závaţnosti dělit na lehkou nedoslýchavost, středně těţkou nedoslýchavost, těţká nedoslýchavost, praktická hluchota aţ na úplnou hluchotu. V České republice trpí sluchovým postiţením ve všech formách přes půl milionu lidí. V důsledku takto vysokých čísel, je na našem území vybudována síť mateřských, základních i středních škol určené pro děti s váţnými formami sluchového postiţení. Děti s lehčími formami se díky moderním technologiím (sluchadla, osobní zesilovače nebo speciální multimediální programy) a komplexní péči mohou být integrovány v běţných školách.42
40
KVĚTOŇOVÁ-ŠVECOVÁ , Lea. Oftalmopedie . Brno : Paido, 2000. 67s. ISBN 80-85931-84-2.
41
PIPEKOVÁ , Jarmila , et al. Kapitoly ze speciální pedagogiky . Brno : Paido, 2006. Surdopedie, s. 127. ISBN 80-7315-120-0. 42
PIPEKOVÁ , Jarmila , et al. Kapitoly ze speciální pedagogiky . Brno : Paido, 2006. 404 s. ISBN 80-7315120-0.
25
2.1.3 Osoby s poruchami řeči Logopedie jako vědní obor se zabývá osobami s poruchami řeči. Lechta ve své definici zdůrazňuje, ţe moderní logopedie se zaměřuje na narušenou komunikační schopnost z hlediska příčin, projevů, následků, moţností diagnostiky, terapie, ale i prevence.43 Definování pojmu narušená komunikační schopnost je velmi obtíţné, protoţe v sobě zahrnuje mnoho různorodých skupin a pak se ještě dále dělí. Dále uvedu nejznámější a nejčetnější skupiny narušené komunikační schopnosti a budu se je snaţit krátce charakterizovat. Mezi nejčastější se řadí: -
nemluvnost (afázie a dysfázie), člověk komunikuje velmi obtíţně nebo není schopen komunikovat vůbec,
-
poruchy hlasu – touto poruchou trpí nejčastěji děti nebo hlasoví profesionálové, vzniká totiţ při nadměrné zátěţi hlasu,
-
narušení plynulosti řeči – porucha hlasu jinak označována jako koktavost, při odstraňování koktavosti je potřeba vysoce specializované logopedické péče,
-
kombinované vady s vadami řeči, velmi často se kombinují jiné vady (tělesné nebo smyslové) právě s vadami řeči,
-
narušení článkování řeči – představují především poruchy výslovnosti jednotlivých hlásek. V českém jazyce se setkáváme s nejčastější vadnou výslovností u hlásek R a Ř.
Vady řeči řadíme mezi méně závaţná postiţení a poměrně snadno odstranitelné vady. Děti trpící komplikovanými či těţšími poruchami řeči mají moţnost navštěvovat specializované třídy v běţných mateřských školách, které můţeme najít téměř v kaţdém větším městě nebo docházet do mateřských škol logopedických. Dále pak mohou navázat na specializované třídy základních škol logopedických. Druhou a také častější moţností je docházka do běţné spádové školy a ambulantní léčba v soukromé logopedické ambulanci. Péče v logopedických ambulancí proplácí zdravotní pojišťovny. 44
43
LECHTA, Viktor, et al. Logopedické repetitórium. Bratislava :slovenské pedagogické nakladatelstvo, 1900. 278 s. ISBN 80-08-00447-9. 44
KLENKOVÁ, Jiřina. Logopedie. Brno : Grada , 2006. 224 s. ISBN 80-247-1110-9.
26
2.1.4 Osoby se specifickými poruchami učení Mezi nejčastěji se vyskytujícími specifickými poruchami učení patří dyslexie, tedy porucha čtení. Dyslektické dítě čte neúměrně pomalu, zaměňuje podobná písmena (b, p, d), domýšlí si slova a často nerozumí čtenému. V četnosti pak následuje dysgrafie neboli porucha psaní, která se projevuje nečitelným písemným projevem. Dítě má problém napsat text na řádek nebo třeba plánovat prostor v sešitě a s tím je spojena i úprava sešitu. V pořadí třetí nejčastěji se vyskytující dysortografie, tedy porucha pravopisu. Dítě zná pravidla pro psaní vyjmenovaných slov, pouţití velkým písmen na začátku věty a podobně, ale nedovede toto pravidlo pouţít v praxi a stále chybuje ve stejných jazykových jevech. V praxi se většinou tyto tři vývojové poruchy navzájem kombinují. Jen zřídka se u dítěte objeví samostatně jen jedna zmíněná porucha. Tři předchozí poruchy se nejčastěji projevovaly v českém jazyce, naopak v matematice se bude projevovat dyskalkulie. Dítě s dyskalkulií zaměňuje podobná čísla (12, 21), není schopno provádět i jednodušší číselné operace a s velkými problémy se tyto děti potýkají při hodinách geometrie. V 90. tých letech převládal v České republice trend vytvářet pro tyto děti specializované třídy se sníţeným počtem ţáků, kteří se vzdělávali pod dohledem speciálního pedagoga. Dnes je tomu naopak, většina těchto dětí navštěvuje běţné základní školy, kde mají navíc ke svému rozvrhu hodiny reedukace. Reedukaci, laicky vysvětleno jako nápravu, provádí speciální pedagog nebo vyškolený učitel. V optimálním případě se reedukací u dítěte porucha vykompenzuje, ale u těţších kombinací poruch mohou projevy přetrvávat po celý ţivot. Na druhou stranu, ani jedna výše popsaná porucha není překáţka při studiu na vysoké škole, záleţí pouze na daném jedinci a jeho schopnostech.45
45
ZELINKOVÁ , Olga. Poruchy učení . Praha : Portál, 2003. 263 s. ISBN 80-7178-800-7.
27
2.1.5 Osoby s tělesným postiţením Člověk s tělesným postiţením má omezení v pohybových schopnostech v důsledku poškození pohybového aparátu nebo podpůrného aparátu, ale také v důsledku organického poškození. Pohybové vady se dělí na mnoho skupin podle vzniku, stupně či charakteru vady. Celé dělení nebudu uvádět, tak jako u logopedických vad zmíním nejpodstatnější a nejčastěji se vyskytující vady. Z výzkumu v 80. tých letech vyplynulo, ţe dlouhodobě nejčastější vrozenou vadou u dětí je dětská mozková obrna (v terminologii se pouţívá zkratka DMO). Obrnou můţe být postiţena jen jedna končetina, ale také všechny čtyři končetiny. Obrny představují vţdy velmi závaţné postiţení, je to totiţ nevratné postiţení a negativně ovlivňují komplexní vývoj postiţeného dítěte. Proti dětské obrně se od roku 1958 očkuje a od té doby nebyly zaznamenány ţádné nové případy obrny. V dnešní době, s oblibou adrenalinových sportů a rychlé jízdy přibývá pohybových vad vzniklých při úrazech a autonehodách. Při těţkých úrazech a nebo nehodách bohuţel dochází k deformacím jednotlivých končin a někdy bohuţel také k amputacím. Dětem i dospělých lidem s tělesným postiţením se dnes nabízí moţnosti snadnějšího pohybu a tím i dostupnosti sluţeb a vzdělání díky výstavbě nových bezbariérových budov či rekonstrukcí starých budov, kde uţ je myšleno na bezbariérový přístup. Touto cestou pomáhá celá společnost těmto lidem, aby byli více samostatní, soběstační a mobilní.46
2.1.6 Osoby s mentálním postiţením (mentální retardací) „Mentální retardaci je vývojová porucha integrace psychických funkci postihující jedince ve všech složkách jeho osobnosti – duševní, tělesné i sociální.“47 Mentální retardaci charakterizujeme jako stav sníţených intelektových funkcí a schopnosti, myslet, učit se nebo se přizpůsobit okolí. Jde o celkový sníţený stav postihující 46
PIPEKOVÁ , Jarmila , et al. Kapitoly ze speciální pedagogiky . Brno : Paido, 2006. 404 s. ISBN 80-7315120-0. 47
PIPEKOVÁ , Jarmila , et al. Kapitoly ze speciální pedagogiky . Brno : Paido, 2006. Psychopedie, s. 269. ISBN 80-7315-120-0.
28
celou osobnost jedince. Vzniká vrozením nebo v raném věku, do 2 let ţivota dítěte, v pozdějším věku uţ hovoříme o demenci. Demence můţe být následek úrazu hlavy nebo onemocnění nejčastěji váţného zánětu nebo nádoru. Mentální retardace dělíme na formy podle rozsahu postiţení na lehkou, středně těţkou, těţkou a hlubokou. Do kategorie mentální retardace přiřazujeme také Downův syndrom. O mentální retardaci hovoříme od hodnoty IQ70 a niţší, tomu je také přizpůsobováno vzdělávání těchto dětí. Největší procento takto postiţených děti se vzdělává na základních školách praktických a speciálních. Dále pak mohou pokračovat ve studiu na středním odborné učilištích, odborných učilištích a praktických školách, kde se připravují na výkon budoucího povolání především manuálních a rukodělných oborech.48
2.2 Přechod od lékařského k sociálnímu modelu zdravotního postiţení Lékařský model se zakládá na předpokladu, ţe zdravotní postiţení vychází z fyzické, smyslové nebo mentální vady, kterou osoba má a není propojena s prostředím, ve kterým dotyčná osoba ţije. Od těchto osob se očekává přizpůsobení normám a standardům společnosti. U osob, které nejsou schopny se pro svůj stav o sebe postarat, zajistí charitní sluţby. Tento model ospravedlňuje segregaci osob se zdravotním postiţením. Současná moderní společnost se snaţí od tzv. lékařského modelu upustit a přechází k sociálnímu modulu. Sociální model je zaloţen na opačném přístupu. Tento model tvrdí, ţe primární potíţe se odvíjejí od špatného sociálního prostředí, které není přizpůsobeno potřebám a ani snaze zdravotně postiţeným osobám. Problém je častěji v prostředí, které znevýhodňuje tyto osoby neţ problém v konkrétní postiţené osobě. V tomto pojetí je tedy zdravotní postiţení čistě sociální konstrukcí. Společnost jako celek zodpovídá za přizpůsobení se potřebám a má povinnost provádět přiměřené přizpůsobení. Cílem je co nejvíce sníţit nebo
48
ČERNÁ, Marie . Česká psychopedie. Praha : Karolinum , 2008. 222 s. ISBN 978-80-246-1565-3.
29
nejlépe odstranit znevýhodnění vůči osobám se zdravotním postiţením a umoţnit jim ţít plnohodnotný ţivot, na který má právo kaţdý z nás. V oblasti zaměstnávání můţe vzájemná interakce mezi zdravotně postiţenou osobou, sociálním a fyzickým prostředím vyústit k neschopnosti vykovávat určitou práci nebo příslušnou funkci. Jedinec pak často stojí před překáţkou, která mu nedovolí vyuţít příleţitost nabídky práce. Zmíněná překáţka můţe mít formu psychické bariéry jako jsou velice často předsudky nebo stigmatizace, ale také formy fyzické bariéry, kterou představuje výtah v budově. V současné době se postupně ustupuje od lékařského modelu a přechází se k modulu sociálnímu. Společnost začíná na osoby se zdravotním postiţením nahlíţet jako na pasivní příjemce kompenzace, naopak uznává poţadavky na jejich práva, tím více se vyzdvihuje význam aktivního zapojení těchto jedinců do celé společnosti.49
2.2.1 Osoba zdravotně postiţená Definovat pojem osoba zdravotně postiţená není vůbec jednoduché, protoţe osoby se zdravotním postiţením tvoří velmi různorodou skupinu. Různorodost je dána typem postiţení – mentální, psychické smyslové nebo fyzické, ale také častou kombinací těchto postiţení a vad. V České republice byl tento pojem zaveden zákonem o zaměstnanosti č. 1/1991 Sb., upravoval změněnou pracovní schopnost a změněnou pracovní schopnost s těţším postiţením. Zmíněné pojmy byly pouţívány pro pracovněprávní předpisy. Dnes najdeme pojem osoba zdravotně postiţená v zákoně o zaměstnanosti č. 347/2010 Sb. „Osobami se zdravotním postižením jsou fyzické osoby, které jsou a) orgánem sociálního zabezpečení uznány invalidními ve třetím stupni (dále jen "osoby s těžším zdravotním postižením"), b) orgánem sociálního zabezpečení uznány invalidními v prvním nebo druhém stupni,), c) rozhodnutím úřadu práce uznány zdravotně znevýhodněnými (dále jen "osoby zdravotně znevýhodněné")“.50
49
BOUČKOVÁ, Pavla, et al. Antidiskriminační zákon : Komentář. Praha : C. H. Beck, 2010. Základní typologie rovnosti , s. 17. ISBN 978-80-7400-315-8. 50
§ 67 z č. 347/2010 Sb.
30
Osoby zdravotně postiţené jsou tedy osoby, které jsou invalidní v prvním a druhém stupni a osoba těţce zdravotně postiţené je naopak ta, která je uznána invalidní ve třetím stupni. Úřad práce tyto osoby uznává jako osoby zdravotně znevýhodněné.
2.2.2 Osoba zdravotně znevýhodněná Zákon o zaměstnanosti zavedl
nový pojem, osoba zdravotně znevýhodněná, který
nahradil dříve pouţívaný pojem osoba se změněnou pracovní schopností popřípadě osoba se změněnou pracovních schopností s těţším zdravotním postiţením. Tato nová kategorie byla zavedena pro svou lepší kompatibilitu a návaznost na současné pouţívané názvosloví pouţívané v zemích Evropské unie, protoţe starý pojem se v praxi pouţíval téměř 50 let. „Za zdravotně znevýhodněnou osobu se považuje fyzická osoba, která má zachovánu schopnost vykonávat soustavné zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost, ale její schopnosti být nebo zůstat pracovně začleněna, vykonávat dosavadní povolání nebo využít dosavadní kvalifikaci nebo kvalifikaci získat jsou podstatně omezeny z důvodu jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu“.51 Osoba zdravotně znevýhodněna je podle zákona taková osoba, která vyţaduje zvýšenou ochranu na trhu práce a to z důvodu zdravotního postiţení. Tento pojem má své největší opodstatnění v oblasti pracovně právní a v zaměstnanosti. Smyslem je především vymezit zákonem okruh osob, které mají ztíţené postavení na trhu práce pro své závaţné zdravotní postiţení, potřebují zvýšenou pomoc při získání a následně udrţení si svého zaměstnání.52 Nejdůleţitějším předpokladem pro uznání osoby zdravotně znevýhodněné je dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. Dlouhodobý nepříznivý zdravotní stav představuje podle zákona a podle poznatků lékařské vědy dobu delší neţ 1 rok. Zmiňovaný stav omezuje schopnosti fyzické, psychické i smyslové a tím se sniţují moţnosti pracovního uplatnění dané osoby. Lehčí poruchy, které uvedené funkce nesniţují jsou tímto zákonem eliminovány.53
51
§ 67 odst. 2 z č. 347/2010 Sb.
52
ARNOLDOVÁ , Anna. Vybrané kapitoly ze sociálního zabezpečení : Sociální péče . Praha : Karolinum , 2004. 504 s. ISBN 80-246-0875-8. 53
§67 odst. 3 z č. 435/2004 Sb.
31
2.3 Pojem invalidita Invaliditu spojujeme s vyjádřením pracovní činnosti. Toto pojem v sobě zahrnuje ztrátu nebo omezení schopnosti výdělečné činnosti. Invalidita a handicap se často povaţují za homonyma, ale není to správně. Invalidita je právní pojem, který vyjadřuje právně uznanou sníţenou pracovní schopnost pro dvoudobě nepříznivý zdravotní stav. Přiznáním invalidity vzniká osobě nárok na určité existenční zabezpečení, zajišťuje občanovi společenské uznání a respektování jeho poruchy a v neposlední řadě také společenskou ochranu.54 S novelami účinnými od 1.1. 2010 podle zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti a také zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, provedenými zákonem č. 306/2008 Sb. se pro účely zaměstnanosti stanovuje okruh osob, které jsou povaţovány za osoby se zdravotním postiţením. 1. Osoby invalidní ve třetím stupni nazývány také jako osoby s těţším zdravotním postiţením, dříve označovány jsou osoby plně invalidní. Osobu povaţujeme za plně invalidní pokud dlouhodobé trvání jejího nepříznivého stavu znamená -
její výdělečná činnost poklesne nejméně o 70%,
-
vykonávání její výdělečné činnosti je moţné jen za zcela mimořádných podmínek stanovených.55
2. Osoby invalidní v prvním a druhém stupni, dříve označované jako osoby částečně invalidní. Pro účely vyjádření k pracovní činnosti osoby invalidní v druhém stupni je taková osoba, které poklesne schopnost soustavné výdělečné činnosti nejméně o 50%, ale nejvíce o 69%. Pokud pracovní schopnost poklesla o nejméně 35% a zároveň nejvíce o 49%, tak se jedná o invaliditu prvního stupně.56 3. Osoby zdravotně znevýhodněné chápeme zákon jako osoby, které sice mají zachovanou schopnost soustavně vykonávat zaměstnání nebo jinou výdělečnou práci, ale jejich moţnosti uplatnění jsou velmi omezené. Schopnost zůstat pracovně 54
ARNOLDOVÁ , Anna. Vybrané kapitoly ze sociálního zabezpečení : Sociální péče . Praha : Karolinum 2004. 504 s. ISBN 80-246-0875-8. 55
§ 39 z. č. 155/1995 Sb.
56
§ 39 odst. 2 z. č. 155/1995 Sb.
32
začleněný, vykovávat dosavadní povolaní nebo vyuţít současnou kvalifikaci je pochopitelně odvíjí od jejich dlouhodobého zdravotního stavu.57 Osoba zdravotně znevýhodněná se stává na svou vlastní ţádost, na rozdíl od osob postiţených, které jsou vţdy automaticky invalidní v první, druhém či třetím stupni.58
2.3.1 Invalidita z mládí Speciální skupinou v kapitole invalidity je pojem invalidita z mládí. Vzniká u handicapovaného jedince v důsledku dědičné nebo vrozené poruchy zdraví nebo vady. K této vadě dochází jiţ během těhotenství, v průběhu porodu nebo v raném dětství. U těchto osob dochází jen v malé míře ke stresové situaci v souvislosti s přizpůsobováním se novým situacím. Na druhou stranu velice často dochází později k těţkým psychickým traumatům v důsledku uvědomění si vlastní nepříznivé situace, odlišností sebe sama, omezenými moţnosti v kaţdodenním ţivotě a další.59
57
§ 67 odst. 2 z. č. 435/2004 Sb.
58
ARNOLDOVÁ , Anna. Vybrané kapitoly ze sociálního zabezpečení : Sociální péče . Praha : Karolinum , 2004. 504 s. ISBN 80-246-0875-8. 59
LIBERDOVÁ , Eva. Možnosti pracovního uplatnění malých lidí se zdravotním znevýhodněním : Teorie a praxe . 2010. 123 s. ISBN 978-80-251-2972-2.
33
3 TRH PRÁCE A OSOBA SE ZDRAVOTNÍM POSTIŢENÍM Kaţdý člověk má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu na něj. Všichni mají také právo provozovat a podnikat vybranou hospodářskou činnost.60 Kaţdá osoba má právo získávat pro své ţivotní potřeby finanční prostředky vlastní prací. Občané, kteří nemohou bez své vlastní viny vykovávat práci, stát v přiměřeném rozsahu hmotně zajišťuje a to podle podmínek, které dál stanoví ustanovený zákon.61
3.1 Legislativní úprava zaměstnanosti osob se zdravotním postiţením Osoby se zdravotním postiţením mají právo na zvýšenou ochranu při práci, právo na zvláštní pracovní podmínky, právo na zvláštní ochranu v pracovních vztazích a právo na pomoc při přípravě k povolání.62 Právo na zaměstnání fyzické osoby, která chce a můţe pracovat a také se o práci uchází, na zprostředkování zaměstnání a na poskytování dalších sluţeb za podmínek, která stanovuje zákon č. 435/2004 Sb., tedy zákon o zaměstnanosti.63 Fyzická osoba má právo si sama a svobodně si zvolit a zabezpečit zaměstnání, nejen a území celé České Republiky, ale také na území jiného zahraničního státu.64 Fyzická osoba má právo na zprostředkování pro ní vhodného zaměstnání. Zaměstnání musí samozřejmě odpovídat zdravotní způsobilosti fyzické osoby, její kvalifikace, schopnostem, délce dosavadního zaměstnání, dopravní dosaţitelnosti zaměstnání nebo moţnostem ubytování konkrétní fyzické osoby.65 Pracovní předpisy vztahující se k osobám se zdravotním postiţením jsou upraveny zákonem o zaměstnanosti č. 435/2004 Sb. a zákoníkem práce č. 262/2006 Sb.
60
čl. 26 odst. 1 z. č. 2/1993 Sb.
61
čl. 26 odst. 3 z. č. 2/1993 Sb.
62
čl. 29 odst. 1 a 2 z. č. 2/1993 Sb.
63
§10 z. č. 435/2004 Sb.
64
§ 11 z. č. 435/2004 Sb.
65
§ 20 odst. 1 písm. d z. č. 435/2004 Sb.
34
3.1.1 Pracovní podmínky osob se zdravotním postiţením Pracovní podmínky vymezujeme jako soubor mnoha činitelů působící na činnost zaměstnance při dané vykonávané pracovní činnosti. Musíme rozlišit pracovní podmínky v uţším a v širším smyslu. Mezi pracovní podmínky v širším slova smyslu řadíme pracoviště s jeho demografickými, ekologickými, ekonomický, klimatických, sociálními a dalšími podmínkami. Naopak mezi pracovní podmínky v uţším slova smyslu řadíme podmínky spjaté přímo s konkrétním pracovním procesem jako takovým. Zahrnují například vybavenost přístroji a zařízením, zásady bezpečnosti práce, úpravu pracovní doby, vztahy na pracovišti, výhody zaměstnanců a v neposlední řadě mzdu.66
3.1.2 Právo na uspokojivé pracovní podmínky Právo na uspokojivé pracovní podmínky obecně upravuje Listina základních práv a svobod ve 28 článku, ve které se píše, ţe všichni zaměstnanci mají právo na spravedlivou odměnu za vykonanou práci a mají právo na uspokojivé pracovní podmínky. Právo na uspokojivé pracovní podmínky podle 3 článku Listiny základních práv a svobod přísluší všem zaměstnancům a to bez rozdílu, takţe i zaměstnancům se zdravotním postiţením.67 Vymezit uspokojivé pracovní podmínky je velmi obtíţné. Uspokojivé pracovní podmínky mohou vyhovovat jednomu, ale druhému uţ ne. Tyto uspokojivé podmínky mohou být odlišně vymezeny pro různé profese.68 Mezi uspokojivé pracovní podmínky jistě patří pracovní podmínky, které neohroţují zdraví ani ţivot zaměstnanců vykonávající zaměstnání. Úprava těchto podmínek je podrobně rozpracována v páté části zákoníku práce. Mezi hlavní cíle patří předcházení a omezování rizik, která souvisí s vykonávanou prací a mohla by ohroţovat zdraví či ţivot zaměstnance. Zaměstnavatel má povinnost zajišťovat takové podmínky a snaţit se co moţná nejlépe minimalizovat moţná rizika.69
66
KLÍMA, Karel , et al. Komentář k Ústavě a Listině. Plzeň : Aleš Čeněk, s. r. o , 2009. 1448 s. ISBN 9787380-140-3. 67 68 69
čl. 3 a 28. z. č. 2/1993 Sb. z. č. 2/1993 Sb. §101 - §108 z. č. 262/2006 Sb.
35
Zákoník práce upravuje v §103 povinnost zaměstnavatele, který nemůţe dovolit, aby zaměstnanec se zdravotním postiţením vykonával práce, která by neodpovídala jeho schopnostem, dovednostem či náročností nebo zdravotní způsobilosti.70 Oblast bezpečnosti a ochrany při práci upravuje mnoţství předpisů, například zákon č. 251/2006 Sb., o inspekci práce či zákon č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.71
3.1.3 Právo na zvláštní podmínky a právo na zvláštní ochranu v pracovních vztazích Jak uţ jsem uvedla výše, zákon a zaměstnanosti zaručuje všem osobám se zdravotním postiţením zvýšenou ochranu na trhu práce. Zákon č. 435/2004 Sb., upravuje v §80 povinnost zaměstnavatele rozšiřovat podle svých podmínek moţnost zaměstnávání osob se zdravotním postiţením, přizpůsobovat jim pracovní místo či pracovní podmínky, ale také vyhrazovat pracovní místa určená pro osoby se zdravotním postiţením.72 To vše činí ve spolupráci s lékařem závodní preventivní péče.73
3.2 Nezaměstnanost osob se zdravotním postiţením Osoba, která je nezaměstnaná delší dobu neţ jeden rok, tak můţe být označena jako osoba dlouhodobě nezaměstnaná. S dlouhodobou nezaměstnaností se nejčastěji setkávají následující skupiny osob:
70
-
osoby s osobními a sociálními handicapy,
-
osoby se zdravotním postiţením,
-
osoby s nízkou kvalifikací,
§103 z. č. 262/2006 Sb.
71
KOMENDOVÁ , Jana. Pracovní podmínky osob se zdravotním postižením. Praha : KEY Publishing , 2009. 240 s. ISBN 978-80-7017-123-3. 72
§80 z. č. 435/2004 Sb.
73
KOMENDOVÁ , Jana. Pracovní podmínky osob se zdravotním postižením. Praha : KEY Publishing , 2009. 240 s. ISBN 978-80-7017-123-3.
36
-
osoby, které byly po dlouho dobu zaměstnané na jednom místě u jednoho zaměstnavatel,
-
mladiství, problémoví jedinci,
-
starší osoby před důchodovým věkem,
-
a další.
Dlouhodobá nezaměstnanost sebou nese značné sociální důsledky a působí negativně na celou společnost. Pro společnost to jsou především vyšší výdeje ze státního rozpočtu na sociální dávky, ale i na jiné sluţby s tímto spojené. Nezaměstnaná osoba se potýká s řadou problémů, jako například deprese, rozpad rodinných vztahů a v neposlední řadě sniţující se motivace získat nové pracovní místo. Nástroje ke sniţování dlouhodobé nezaměstnanosti jsou nejčastěji -
preventivní zvyšování kvality výuky a výcviku mládeţe jiţ v průběhu studia,
-
vznik programů určených na zvyšování kvalifikace a rekvalifikace,
-
vyšší kvalita rekvalifikačních kurzů,
-
aktivity zaměřené na rizikové skupiny osob, kde patří samozřejmě osoby handicapované, ale také mladiství, osoby s nízkou kvalifikací a další,
-
místní orgány řídí speciální programy, které nabízejí moţnosti krátkodobého zaměstnání (práce sociální povahy, zlepšování pracovního prostředí a podobně),
-
podpora firem, které vytvářejí pracovní místa pro dlouhodobě nezaměstnané, podpora malého a středního podnikání, příspěvky a poradenství pro osoby, které se rozhodnou samostatně podnikat.74
3.3 Podpora v oblasti aktivní politiky zaměstnanosti u osob se zdravotním postiţením Součást opatření aktivní politiky zaměstnanosti je samozřejmě poradenství pro volbu a přípravu k práci osob se zdravotním postiţením. Poradenství při výběru vhodných nástrojů aktivní politiky a dále podpora zaměstnávání zdravotně postiţených osob.
74
BRDEK , Miroslav , et al. Trendy v evropské sociální politice . Praha : ASPI Publishing s. r. o , 2002. 252 s. ISBN 80-86395-25-1.
37
Eva Liberdová ve své publikaci uvádí mezi aktivní oblasti politiky nezaměstnanosti v kontextu zdravotně postiţených osob: - zabezpečení pracovní rehabilitace pomocí formy přípravy k samotné práci nebo specializované rekvalifikační kurzy, - poskytování příspěvku na vytvoření chráněné dílny a následně na částečnou úhradu provozních nákladů této chráněné pracovní dílny, - poskytování příspěvků na vytvoření chráněného pracovního místa a pak také na částečnou úhradu nákladů spojených s provozováním chráněného pracovního místa, - program určený k podpoře obnovy či technického zhodnocení hmotného investičního majetku, pokud slouţí k pracovnímu uplatnění zdravotně postiţených osob, - úřady práce provádějí a zabezpečují poradenství při zjišťování kvalifikačních a osobnostních předpokladů pro vhodnou volbu povolání, přípravy k práci a výběru vhodných nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti.75
3.4 Sluţby úřadu práce osobám se zdravotním postiţením Úřad práce poskytuje a nabízí osobám se zdravotním postiţením mnoţství sluţeb: -
pracovní rehabilitaci, která je zaměřena na získání a následné udrţení vhodného zaměstnání,
-
příspěvek, který slouţí k vytvoření a provozu chráněného pracovního místa osobě samostatně výdělečně činné,
-
poradenství při volbě povolání.
Pracovní rehabilitace se zaměřuje na podporu pří získávání práce a následném udrţení si pracovního místa. Pracovní rehabilitace v sobě zahrnuje činnosti spojené s vyuţíváním a rozvíjením pracovních dovedností i schopností a zároveň pozitivně působí na psychosociální oblast osobnosti kaţdého jedince. Představuje záměrné, systematické a dlouhodobé zapojování do zaměstnání v rámci chráněných pracovních míst.
75
LIBERDOVÁ , Eva. Moţnosti pracovního uplatnění malých lidí se zdravotním znevýhodněním : Teorie a praxe . 2010. 123 s. ISBN 978-80-251-2972-2.
38
Rehabilitace by se měla rozdělovat do několika stupňů, které jsou dány stupněm postiţení. Návazností těchto stupňů se společnost snaţí realizovat pracovní integraci, při jejich splnění by mohl jedinec být plně integrován do běţného pracovního prostředí. Pracovní integrace je stav, kdy společnost povaţuje postiţeného člověka za přirozenou součást společnosti a postiţený člověk není přijímán jako zvláštní subjekt intaktní společnosti. Cesta k pracovní integraci není lehká, zahrnuje dostupné a odpovídající vzdělání, pracovní rehabilitaci, příprava rekvalifikace a dostatek pracovních příleţitosti. Sféra pracovního ţivota je důleţitou součástí kaţdého člověka a proto je tak důleţité, aby i lidé s postiţením měli svou práci.76
76
ARNOLDOVÁ , Anna. Vybrané kapitoly ze sociálního zabezpečení : Sociální péče . Praha : Karolinum , 2004. 504 s. ISBN 80-246-0875-8.
39
4 FORMY PODPORY V ZAMĚSTNÁVÁNÍ OSOB SE ZDRAVOTNÍM POSTIŢENÍM V celé předchozí kapitole jsem se zabývala trhem práce ve vztahu k osobám se zdravotním postiţením. V následující kapitole bych ráda přiblíţila konkrétní formy podpory osob se zdravotním postiţením v pracovním procesu.
4.1 Podporované zaměstnávání osob se zdravotním postiţením Podporované zaměstnávání je moţné zařadit mezi kategorie vzdělávání na pracovišti. Umoţňuje navázat na školní péči mladých jedinců se zdravotním postiţením a uplatnění práva na svobodnou volbu zaměstnání, právo na zaměstnání, spravedlivou odměnu za práci, uspokojivé pracovní podmínky a v neposlední řadě také na ochranu před nezaměstnaností. Podporované zaměstnávání definujeme jako časově omezenou sluţbu určenou lidem hledající placené zaměstnání v běţném pracovním prostředí. Schopnost získat a zachovat si práci vyţaduje do jisté míry individuální a často dlouhodobou podporu před i po nástupu do práce. Forma podporovaného zaměstnávání umoţňuje -
získat a udrţet si své pracovní místo,
-
zvýšit samostatnost a soběstačnost,
-
zlepšit dovednosti a schopnosti, které přímo souvisí se získáním a následně udrţením práce,
-
posilovat motivaci k profesnímu růstu a osobnostnímu rozvoji,
-
umoţnit vyuţívaní sluţeb zaměstnanosti i sluţeb týkající se pracovního uplatnění.77
77
VYSOKAJOVÁ, Margerita. Hospodářská, sociální, kulturní práva a zdravotně postižení. Praha : Karolinum , 2000., s. 88. ISBN 80-246-0057-9.
40
4.2 Chráněné pracovní místo Zaměstnavatel vytváří chráněné pracovní místo pro osobu se zdravotním postiţením na základě písemné dohody s úřadem práce. Úřad práce můţe za podmínek stanovených zákonem poskytnout zaměstnavateli příspěvek na vytvoření chráněného pracovního místa. Chráněné pracovní místo musí být provozováno po dobu nejméně dvou let. Úřad práce můţe poskytnout příspěvek osobě se zdravotním postiţením, která se rozhodla vykonávat samostatně výdělečnou činnost. Úřad práce můţe podle zákona poskytnout zaměstnavateli nebo osobě samostatně výdělečně činné na základě písemné dohody částečnou úhradu provozních nákladu.78
4.3 Chráněné dílny Lidé s postiţením nebo vadou mají horší přístup k zaměstnání na běţném trhu práce a proto se jim nabízí moţnost ucházet se o práci na „chráněném trhu práce.“ Tento chráněný trh práce poskytuje práci především v chráněných dílnách nebo na chráněných pracovištích. „Chráněná práce je pracovní činnost na vhodně zvoleném nebo upraveném výrobním programu, případně vybrané pracovní náplni, kterou vykonává zaměstnanec s těžším zdravotním postižením za zcela mimořádných pracovních podmínek přizpůsobených jeho fyzickým a psychickým schopnostem na chráněném pracovišti.“ 79 Zákon definuje chráněnou dílnu jako „pracoviště zaměstnavatele, vymezené na základě dohody s úřadem práce přizpůsobené pro zaměstnávání osob se zdravotním postižením, kde je v průměrném ročním přepočteném počtu zaměstnáno nejméně 60% těchto zaměstnanců. Chráněná dílna musí být provozována po dobu nejméně 2 let ode dne sjednaného v dohodě.“ 80
78
§75, §81 z. č. 435/2004 Sb.
79
VYSOKAJOVÁ, Margerita. Hospodářská, socální, kulturní práva a zdravotně postižení. Praha : Karolinum , 2000., s. 88. ISBN 80-246-0057-9. 80
§ 76 odst. 1 z. č. 435/2004 Sb.
41
Chráněné dílny představují moţnosti účastnit se smysluplné pracovní činnosti, které má psychologický, sociální, rehabilitační i výchovný efekt. Lidé s podobnými problémy se zde mohou setkávat se svými vrstevníky, komunikovat spolu, spolupracovat a vytvářet tak potřebné sociální vztahy. Chráněné dílny svým prostředím plně vyhovují těmto lidem s různým omezením, například bezbariérovým vstupem, příslušnými pomůckami a kvalifikovaným personálem. Práce v chráněných dílnách představují jednoduchou pracovní činnost různého charakteru jako ruční výroba svíček, výrobky z keramické hlíny, šití rozmanitých dekoračních předmětů z látky, vyrábění slaměného či proutěného zboţí k různým příleţitostem. Ale poskytují také náročnější pracovní výkon jako například rozklad staré elektrotechniky a podobně.81
4.4 Příspěvky na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postiţením Pokud zaměstnavatel zaměstnává více neţ 50% osob se zdravotním postiţením z celkového počtu zaměstnanců, vyplácí mu příslušný pracovní úřad příspěvek na podporu zaměstnání u takto postiţených osob. Příslušnost pracovního úřadu je dána obvodem bydliště zaměstnavatele jako právnické osoby nebo sídlem zaměstnavatele, právnické osoby.82 Příspěvek činí měsíčně 0, 66 násobku průměrné měsíční mzdy za první aţ třetí čtvrtletí předchozího kalendářního roku za kaţdou zaměstnanou osobu s těţkým zdravotním postiţením. Za kaţdou jinou osobu se zdravotním postiţením se násobek sniţuje na 0, 33 průměrné měsíční mzdy. Příspěvek, který náleţí zaměstnavateli je vyplácen měsíčně ve výši skutečně vynaloţených mzdových nákladů na kaţdého zdravotně postiţeného zaměstnance v pracovním poměru, nejvýše však ve výši 8 000 Kč. Pro účely výpočtu celkové výše příspěvku se skutečně vynaloţené náklady sniţují o částku poskytované naturální mzdy.83 81
VYSOKAJOVÁ, Margerita. Hospodářská, socální, kulturní práva a zdravotně postižení. Praha : Karolinum , 2000., s. 88. ISBN 80-246-0057-9. 82
§ 78 odst. 1 z. č. 435/2004 Sb.
83
§ 78 odst. 2 z. č. 435/2004 Sb.
42
4.5 Povinný podíl zaměstnaných osob se zdravotním postiţením Zaměstnavatel, který zaměstnává v pracovním poměru více neţ 25 zaměstnanců je povinen ve výši povinného podílu zaměstnávat osoby se zdravotním postiţením. Povinný podíl činí 4% z celkového počtu zaměstnanců. Tuto povinnost můţe zaměstnavatel plnit několika určenými způsoby. Prvním způsobem, zaměstnavatel zaměstná povinný podíl osob se zdravotním postiţením a nebo druhým způsobem, kdy zaměstnatel odebírá výrobky nebo sluţby od zaměstnavatelů, kteří zaměstnávají více neţ 50% osob se zdravotním postiţením. V pořadí další způsob je odebírání sluţeb chráněných dílen nebo jejich výrobků. Další moţný způsob je odvod do státního rozpočtu státu, ale pouze pro zaměstnavatele, kteří nejsou organizačními sloţkami státu, případně byly zřízeny státem. Při splnění této povinnosti je samozřejmě moţná kombinace všech výše uvedených způsobů plnění.84
84
§81 z. č. 435/2004 Sb.
43
5 KONKRÉTNÍ
PŘÍKLADY
STUDIJNÍCH
OBORŮ
A
ZAMĚSTNÁVÁNÍ NA OPAVSKU VHODNÝCH PRO OSOBY SE ZDRAVOTNÍM POSTIŢENÍM Hlavním cílem celého procesu integrace je začlenění osob s postiţením do společnosti. Tento proces začlenění nezačíná v dospělosti, naopak začíná jiţ v dětství. Důleţitým krokem v ţivotě kaţdého člověka je volba studijního oboru a uplatnění v odpovídajícím zaměstnání. Jelikoţ pocházím z okolí města Opavy, vyberu podle mě vhodné studijní obory a dostupná pracovní místa osobám se zdravotním postiţením.
5.1 Studijní obory pro osoby se zdravotním postiţením V Opavě a okolí mají studenti se zdravotním postiţením moţnost vybrat si z oborů určených přímo pro studenty se zdravotním postiţením nebo se v rámci integrace, přihlásit na jakoukoli školu a studijní obor. Dovolila jsem si vybrat některé školy, které vhodným způsobem podporují studenty se zdravotním postiţením. Veškeré informace o školách jsem čerpala z webových stránek a propagačních materiálu jednotlivých škol. Z nabídky středních škol bych ráda zmínila obchodní akademii Opava, která svým budoucím studentům nabízí moţnost studia v oborech obchodní akademie, informační technologie, obchodní akademie s rozšířenou výukou informatiky a ekonomické lyceum. Přímo na webových stránkách školy je u těchto nabízených oborů uvedena informace, ţe jsou vhodné pro chlapce, dívky, studenty se zdravotním postiţením. Od roku 2002 mohou snadno na škole studovat ţáci s tělesným postiţením. Bezbariérový vstup do budovy, hygienické zařízení, ale především šikmá schodišťová plošina umoţňuje studentům s tělesným postiţením přístup do všech učeben.85
85
www.oa-opava.cz/moznostistudia
44
Druhou, ale soukromou školou je Soukromá obchodní akademie Opava s. r. o.. Soukromá akademie Opava nabízí také své studijní obory v oblasti ekonomiky a podnikání studentům se zdravotním postiţením. Škola svým bezbariérovým technickým vybavením a uzpůsobením vyhovuje především studentům s tělesným postiţením, kteří se pohybují na invalidním vozíku.86 Střední škola, Opava, Husova 6 nabízí studentům převáţně učební obory a pouze dva maturitní obory. Na svých oficiálních stránkách škola uvádí, ţe studentům se speciálními vzdělávacími potřebami vytváří vhodné podmínky pro studium podle IVP. Studenti mají díky struktuře školy při problémech ve studiu přejít na jiný obor. Učební obory jsou zaměřeny především na oblast potravinářství – cukrář, cukrovinkář, kuchař, číšník, pekař, řezník nebo uzenář a obory především pro dívky – kadeřník a krejčí.87 Odborné učiliště a Praktická škola, Hlučín provozuje Praktickou školu dvouletou, která je určena jak chlapcům, tak dívkám. Tento druh programu je určen všem ţákům se speciálními vzdělávacími potřebami danými sníţenou úrovní vzdělávacích schopností. Do oboru se mohou hlásit ţáci s ukončenou základní povinnou školní docházkou a to v základní škole speciální, praktické i běţné základní školy. Vzdělávání v praktické škole umoţňuje ţákům se speciálními vzdělávacími potřebami plynule navázat na jejich získané schopnosti a rozšířit tak osvojování dalších vědomostí a dovedností nutných k výkonu některých jednoduchých činností v různých profesních oblastech, ale hlavně v kaţdodenním ţivotě. Škola si klade mezi své hlavní cíle vypěstovat u svých ţáků kladný vztah k práci, základní orientaci ve společenských problémech, výchovu ke zdravému ţivotnímu stylu a to nejdůleţitější, dosaţení co moţná nejvyšší moţné míry samostatnosti a integraci ţáka do společnosti. V oblasti praktických dovedností je stěţejním úkolem osvojení si manuálních dovedností ţáka. Odborné učiliště nabízí pestrou nabídku učebních oborů. Jsou to obory tříletého denního studia zakončené výučním listem, kdy je absolvent připraven zvládnout základní úkony ve své profesi. Odborné učiliště nabízí například obory jako cukrářské práce,
86
www.soukroma-oa-opava.cz
87
www.skolahusova.cz
45
kuchařské práce, malířské a natěračské práce, pečovatelské práce nebo třeba také zednické práce, ze kterých si jistě mohou vybrat děvčata i chlapci.88 Síť středních škol a učilišť v Opavě a okolních městech je podle mého názoru poměrně rozsáhlá a svým zaměřením i pestrá. Jen je škoda, ţe takový výběr učebních nebo studijních oborů uţ nenabízí studentům se zdravotním postiţením, protoţe oboru určených přímo pro tyto studenty je velmi málo.
5.2 Podporované zaměstnávání Problematice podporovaného zaměstnávání se zabývá v České republice hlavně Česká unie pro podporované zaměstnání. Přímo v Opavě se ţádná agentura zajišťující podporované zaměstnávání nenachází, nejblíţe najdeme agentury v Krnově a pak v Ostravě. V Krnově jsou to agentury Ninive a Středisko Rút zajišťující sociální rehabilitaci, které působí pod záštitou Slezské diakonie. V Ostravě je těchto agentur pochopitelně více, uvedu podle mého ty nejvýznamnější. Charita sv. Alexandra v Ostravě nabízí občanům sluţby podporovaného zaměstnávání – Target. Target bezplatně nabízí nepřeberné mnoţství sluţeb. Kariérní poradenství a pomoc se sestavením ţivotopisu, nácvik dovedností například nácvik pracovního pohovoru, doprovod na jednání nebo na úřad práce, pracovní asistence na pracovišti nebo komunikace se zaměstnavatelem atd.89 Motto asociace Trigon zní „Děláme svět barevný a radostný.“ Tato asociace uskutečňuje prospěšné projekty, ve kterých se zaměřuje především na lidi s postiţením, na rizikové skupiny dětí, lidi ohroţené sociálním vyloučením a na další. Okruh působnosti asociace Trigon působí také v oblasti vzdělávání, zdravotnictví a sociální sféry, snaţí se zajišťovat kompletní sluţby a tím zvyšovat schopnost samostatnosti a sociálně lidi s různými „handicapy“ začleňovat do společnosti. Mezi hlavní cíle patří nabídka komplexních sluţeb osobám se specifickými potřebami, aktuální reakce na změny a potřeby v ostravském regionu a hlavně zkvalitnění ţivota osob s handicapem. 90 88
ouhlucin.cz
89
charita-sv-alexandra.cz/sluzby/podporovane-zamestnavani
90
www.asociacetrigon.eu
46
5.3 Chráněné dílny Na Opavsku je velký počet chráněných dílen různého zaměření. V krátkosti a stručnosti se budu snaţit přiblíţit a některé z nich představit.
5.3.1 Charita Opava a její chráněné dílny Charita Opava provozuje v Opavě a okolí hned tři chráněné dílny, Chráněná dílna sv. Josefa, Chráněná technická dílna a Chráněná dílna Vlaštovičky. Práce v chráněných dílnách, které provozuje Charita Opava jsou určeny pro občany se zdravotním znevýhodněním, kteří jsou schopni samotně docházet do práce a jsou soběstační v základní sebeobsluze. Pracovní činnosti jsou realizovány ve vhodných pracovních podmínkách, které jsou upraveny podle fyzických, ale i psychických schopností zdravotně znevýhodněných zaměstnanců. Pracovníci si po konzultaci vybírají vhodnou pracovní náplň a pracují v upravených výrobních programech. Individuální přístup k zaměstnancům je uplatňován také při úpravách jednotlivých pracovišť (stůl, tvary nástrojů, pracovní a osobní pomůcky), při instruktáţi, nácviku osob se zdravotním postiţením. Chráněné dílny sv. Josefa vznikly v roce 1996 a v současné době zaměstnávají 43 zaměstnanců. Své ruční výrobky i ruční práci nabízí firmám, kterým se nevyplatí investovat do nákladného strojového parku.91 Důvodem otevření pracoviště Chráněné technické dílny byla především sílící potřeba vytvořit pracovní příleţitosti pro lidi, kteří si na volném trhu práce velmi obtíţně a často neúspěšně hledají své zaměstnání. Hlavní náplní této pracovní dílny je orientace na zpracování klasických, ale i nebezpečných odpadů, zejména elektroodpadu. Významným způsobem přispívá k ekologické likvidace specifických odpadů v opavském regionu. Ve většině případů se jedná o manuální, často špinavou práci, která je středně fyzicky náročná. Některé pracovní úkony je nutné vykonávat i ve venkovních podmínkách. Pro vykonávání těchto typů prácí je nutné alespoň základní odborná kvalifikace. Tuto kvalifikaci zajišťuje Charita Opava ve spolupráci s úřadem práci a Střední školou
91
www.charitaopava.cz
47
technickou Opava. Technická dílna nabízí sluţby jako je například zpracování odpadů, skartace dokumentů, zpracování papíru, výroba papírových briket a další. Chráněná dílna Vlaštovičky se nachází přibliţně 7 km od města Opavy, kde je také Dům pro zrakově postiţené. Dílna vznikla v říjnu roku 2006 a práci nabízí především lidem nevidomým či s jinými očními vadami, ale také osobám s duševním postiţením. Výrobky a sluţby produkují 3 dílny, keramická, tkalcovská a kompletační dílna. V keramické dílně vytváří výrobky určené k propagaci či jako dárek obchodním partnerům, ale také zakázkovou výrobu různých výrobků. Tkalcovská dílna disponuje širokým sortimentem, ať uţ jsou to tašky, batohy, sukně či ponča a celá řada dalších různých produktů šicí dílny. Kompletační dílna zase nabízí kompletaci různých strojních součástek, skládání, lepení či balení. Vše samozřejmě záleţí na povaze zakázky.92
5.3.2 Další konkrétní chráněné dílny na Opavsku Další chráněné dílny, jmenovitě Eurometa, Granum a chráněná dílny Pavla Kašinga mají sice své sídlo v Opavě, ale provozovny mají všechny tři jmenované v Hrabyni. V Hrabyni, kde se nachází vyhlášený a známý Ústav sociální péče pro tělesně postiţené, ale také chráněné bydlení a Rehabilitační ústav, je toto umístění velmi vhodné a vyhovuje oběma stranám. Chráněná dílna Eurometa se zabývá montáţními, kompletačními a balícími pracemi, montáţi hraček, úprav lan a dalšími činnostmi. Chráněná dílna Granum se zase zabývá výrobou krmiv pro exotické ptactvo a hlodavce. Chráněná dílna Pavla Kašinga má náplní své práce obsluhu tiskárenských strojů. Další moţností pracovního uplatnění nabízí Charita Hrabyně, která zaměstnává své zaměstnance na jednoduché pracovní operace. Zajímavou činností je výroba umělých květin, kterou realizuje v chráněné dílně Bohuslava Tkáčiková ve Vřesině u Hlučína. Šití, ţehlení či výroba textilu nabízí jako pracovní náplň Eva a Karel Chalupovi se sídlem v Opavě nebo Froz ZPS se sídlem rovněţ v Opavě.93
92
www.charitaopava.cz
93
verejna-sprava.kr-moravskoslezsky.cz
48
Podle mého názoru se nachází v Opavě a okolí dostačující mnoţství chráněných dílen a s svým opravdu různorodým spektrem pracovních činností si snad kaţdý vybere tu nejvhodnější pracovní činnost.
5.4 Činnost úřadu práce Opava Pod úřad práce Opava spadají tři dislokovaná pracoviště, konkrétně Dislokované pracoviště Hlučín, Dislokované pracoviště Vítkov a Dislokované pracoviště Kravaře. Spádová oblast úřadu práce Opava sídlící na ulice Bochenkova v Opavě a je tedy opravdu rozsáhlá.94 Z oficiálních webových stránek jsem se bohuţel nedozvěděla téměř ţádné informace a tak jsem napsala na příslušný odbor konkrétním pracovníkům dva „emaily“. Ani na jeden mi nikdo neodpověděl a tak jsem se rozhodla osobně navštívit úřad práce. Opravdu jsem byla velmi mile překvapena z ochoty personálu v poskytování informací, nahlíţení do výročních zpráv a podobně. V následující podkapitole vypíšu informace a konkrétní údaje týkajících se činnosti úřadu práce Opava zaměřené na práci s osobami se zdravotním postiţením.
5.4.1 Konkrétní informace o nezaměstnanosti osob se zdravotním postiţením na Opavsku Podle záznamů vedených Úřadem práce Opava se počet uchazečů o zaměstnání z řad osob se zdravotním postiţením během roku 2010 výrazněji neměnil. Ke konci roku 2010 bylo evidováno 1 279 uchazečů. Z celkového počtu převaţují osoby v I. a v II. stupni invalidity, kterých bylo evidovány celkem 1 040, osob zdravotně znevýhodněných 233 a osob v III. stupni invalidity bylo tedy evidováno pouze 6. Z celkového podílového zastoupení činí podíl uchazečů se zdravotním postiţením 11, 6%. Z pohledu uplatnění těchto osob na trhu práce se jedná z nejvíce ohroţených skupin uchazečů. Pracovní příleţitosti i v době vysoké poptávky se objevují velmi málo. V dnešní době je tato situace ještě sloţitější.
94
www.uradpraceopava.cz
49
5.4.2 Konkrétní formy aktivní politiky poskytované Úřadem práce v Opavě Dále popsané sluţby nejsou určeny výhradně osobám se zdravotním postiţením, ale mohou je vyuţívat i jiné skupiny uchazečů. Při realizaci rekvalifikace uchazečů o zaměstnání a zájemců o zaměstnání bylo v celkem v roce 2010 zařazeno do procesu rekvalifikace 1548 účastníků. Struktura rekvalifikace je pro svou přehlednost rozdělena do různých skupin, mezi které pochopitelně patří i skupina osob se zdravotním postiţením. Dále také absolventi do 20 let, uchazeči nad 50 let, uchazeči s nejvyšším dosaţeným stupněm vzdělání základní škola nebo uchazeči vedeni na úřadu práce déle neţ 5 a také déle neţ 12 měsíců. Ţadatelé a uchazeči o zaměstnání měli v roce 2010 moţnost vyuţít sluţeb poradenství, především ve dvou projektech. První z těchto projektu nese název Změna včas a je určen prioritně uchazečům o zaměstnání, kteří jsou vedeni v evidenci úřadu práce do 5 měsíců, nejdéle však po dobu jednoho roku. Druhý projekt s názvem Příprava + , ten je určen zase uchazečům, kteří jsou v evidenci delší dobu neţ projekt Změna včas. Celkový zájem o oba nabízené projekty byl 99 zájemců, 67 do projektu Změna včas a zbytek, tedy 32 do projektu Příprava +. Úřad práce Opava poskytuje svým uchazečům také speciální poradenství především v oblasti pracovní, psychologické, poradenství pro ţáky základních a středních škol. Sluţbu pracovní rehabilitace v roce 2010 vyuţily pouze dvě osoby se zdravotním postiţením a z minulého roku dobíhaly v roce 4 individuální plány pracovní rehabilitace. V roce 2010 i v minulých letech probíhala tato pracovní rehabilitace v oblasti pomocných prací v kuchyni či jako obsluha hostů v kavárně. Všechny individuální pracovní rehabilitace z roku 2010 i z minulých let byly úspěšně ukončeny. Vzrůstající tendence zájmu o veřejně prospěšné práce pozoruje úřad práce jiţ od roku 2007 především z řad obcí v okolí Opavy. Oproti roku 2009 přibylo o 44 více míst veřejně prospěšných prací, tedy v roce 2010 vznikla 283 novým pracovních místo tohoto 50
typu. Právě tato místa jsou vhodná pro některé osoby se zdravotním postiţením. Na jedno místo veřejně prospěšné práce odpovídá příspěvek ve výši aţ do 12 000 Kč za měsíc. O ostatní formy aktivní politiky zaměstnanosti jako příspěvek na zpracování nebo příspěvek na nový podnikatelský program nebyl v roce 2010 zájem, nebyla podána ani jediná ţádost.
5.4.3 Plnění povinného podílu zaměstnávání osob se zdravotním postiţením Uchazeči, osoby se zdravotním postiţením nastupují většinou na volná místa v chráněných dílnách nebo jsou umisťování na místa s příspěvkem úřadu práce. V okrese Opava má povinnost plnění povinného podílu zaměstnávání osob se zdravotním postiţením celkem 305 zaměstnavatelů. Zákonem stanovený podíl 4% byl celkově za všechny zaměstnavatele výrazně překročen a dosáhl aţ 8, 06%. Náhradní plnění bylo od dodavatelů zaměstnávajících víc neţ 50% osob se zdravotním postiţením, včetně dodavatelů a osob samostatně výdělečně činných odebráno za 84, 2 mil. Kč. Na účet státního rozpočtu bylo poukázána částka téměř 4, 3 mil. Kč, tuto moţnost náhradního plnění vyuţilo 84 zaměstnavatelů. Tabulka – plnění povinného podílu zaměstnávání osob se zdravotním postiţením 2009 UKAZATEL Počet zaměstnavatelů nad 25 zaměstnanců, kteří nahlásili plnění (se
ROK 305
sídlem v okrese Opava) Počet zaměstnanců u těchto zaměstnavatelů
31 245
Forma plnění povinnosti - zaměstnávání v organizaci - odebírání výrobků, sluţeb nebo zadávání výrobních programů
1 921, 07 525, 10
(přepočteno na osoby se zdravotním postiţením) - odvod do státního rozpočtu (přepočteno na osoby se zdravotním
75, 96
postiţením) Okres celkem
2 522, 13 51
Tato tabulka a výše uvedený popis zahrnuje zaměstnavatelé, kteří zaměstnávají více neţ 25 zaměstnanců, ale uţ tam nejsou uvedeny firmy s menším počtem zaměstnanců. V okrese Opava ovlivňuje celkový počet zaměstnaných osob s postiţením společnost FORS ZPS s. r. o., ta při svém vzniku zaměstnávala jen 4 osoby se zdravotním postiţením a v roce 2010 uţ to bylo 300 a z toho 91% zaměstnanců se zdravotním postiţením. Tato společnost zaměstnává převáţně osoby s těţším zdravotním postiţením a nabízí práci vykonávané doma, většinou na plný pracovní úvazek.95
5.4.4 Konkrétní nabídka práce úřadu práce Opava pro osoby se zdravotním postiţením Podobně jako osoba se zdravotním postiţením i jakákoli jiná osoba, hledající zaměstnání jsem nejdříve vycházela z oficiálních webových stránek úřadu práce Opava. Z celkového počtu 234 volných pracovních míst nabízí pouze 2 pracovní místa určená pro osoby se zdravotním postiţením. Této seznam volných míst se aktualizuje kaţdý den. Konkrétně se jedná o volné pracovní místo na pozici grafik-výtvarník v multimédiích v Oticích. Obec Otice se nachází asi 5 km od města Opavy a do této vesnice jezdí městská hromadná doprava. Zaměstnavatel nabízí za práci na plný úvazek v jednosměrném provozu mzdu 12 000Kč. Poţaduje úplné střední odborné vzdělání s maturitou, znalost práce s počítačem a podmínkou nutnou k tomuto zaměstnání je také znalost grafických programů. Druhým a posledním nabízeným místem je pozice úředník sázkové kanceláře v Opavě. Zaměstnavatel nabízí za práci na plný pracovním úvazek ve dvousměnném provozu mzdu 8 500 Kč. Poţaduje minimální dosaţené vzdělání s výučním listem, ale také znalost práce s počítačem a nevýhodou můţe být pracovní doba od pondělí do neděle.96
95
Zpráva o situaci na trhu práce za rok 2010, Úřad práce v Opavě
96
www.uradpraceopava.cz
52
ZÁVĚR V mé bakalářské práci jsem se zabývala ochranou před diskriminaci z důvodu zdravotního postiţení v praxi sociálního zabezpečení. Dle mého názoru má Česká republika v legislativní rovině v této oblasti ještě co dohánět, protoţe i z méně důkladného pohledu do minulosti zjistíme, ţe zákazem diskriminace a rovností se orgány OSN či Evropské unie zabývaly jiţ mnohokrát a komplexněji
neţ
naši
zákonodárci.
Velkým
krokem
kupředu
bylo
přijetí
antidiskriminačního zákona, který ovšem zdaleka neřeší celou tuto rozsáhlou problematiku a rozhodně jí nemůţeme povaţovat za tímto zákonem jednou pro vţdy vyřešenou. Vybrané druhy zdravotního postiţení mají přiblíţit jednotlivé vady a moţnosti takto handicapovaných dětí, ţáků a studentů při studiu. Mnoho lidí si pod pojmem postiţení představí jen tu nejhorší a nejtěţší formu, také proto jsem v této kapitole popisovala jednotlivé typy a formy vad či postiţení. Právě naopak osob s nejtěţšími a nejváţnějšími vadami je v celkovém součtu osob s postiţení jen malé procento. Velmi mile jsem byla překvapena mnoţstvím a rozmanitostí pracovních chráněných dílen na Opavsku. Měla jsem moţnost do některých nahlédnout a musím říci, ţe radost z práce je tady opravu vidět. Druhým a moţná přínosnější aspektem je sociální dopad těchto dílen. Radost z práce, radost ze sebe samého, přátelství. Právě to je dle mého také hlavním smyslem integrace. Na druhou stranu, postrádám větší spolupráci úřadu práce se zřizovateli a provozovateli škol, ať uţ se jedná o základní, střední školy či učiliště. Nabídka učebních či studijních oboru by mohla více korespondovat se zaměřením velkých zaměstnavatelů. Úřad práce si ve svých výročních zprávách pochvaluje větší zájem zaměstnávat osoby se zdravotním postiţením, já to chápu také jako velmi významný a pozitivní krok vpřed. Bohuţel je s tímto trendem zase spojena druhá problematika a tou je právě zmiňována ochrana před diskriminací a právo na rovné zacházení a to nejen v kontextu sociálního zabezpečení. Jak uţ jsem zdůraznila v úvodu, téma týkající se diskriminace, zákazu diskriminace, rovného zacházení či nezaměstnanosti jsou aktuální s vyvíjející se situaci stále. Hlavním cílem praxe sociálního zabezpečení by mělo být nalezení co moţná nejoptimálnější formu podpory a pomoci v kaţdodenním ţivotě a to je podle mého názoru nekončící práce, která začne přesně tam, kde druhá práce skončí. 53
SEZNAM POUŢITÝCH ZDROJŮ A LITERATURY LITERATURA ARNOLDOVÁ , Anna. Vybrané kapitoly ze sociálního zabezpečení : Sociální péče . Praha : Karolinum , 2004. 504 s. ISBN 80-246-0875-8. BLACK, Henry Campbell . Blackův právnický slovník . Praha : Victoria Publishing, a. s, 1993. 1472 s. ISBN 80-85605-23-6. BOUČKOVÁ, Pavla, et al. Antidiskriminační zákon : Komentář. Praha : C. H. Beck, 2010. 859 s. ISBN 978-80-7400-315-8. BRDEK , Miroslav , et al. Trendy v evropské sociální politice . Praha : ASPI Publishing s. r. o. , 2002. 252 s. ISBN 80-86395-25-1. ČERNÁ, Marie . Česká psychopedie. Praha : Karolinum , 2008. 222 s. ISBN 978-80-2461565-3. JANDOUREK, Jan. Sociologický slovník. Praha : Portál , 2007 . 288 s. ISBN 80-7367269-3. KÁBR, Jan. Latinsko-český slovník. Praha : LEDA , 576 s. ISBN 80-7066-309. KLENKOVÁ, Jiřina. Logopedie. Brno : Grada , 2006. 224 s. ISBN 80-247-1110-9. KLÍMA, Karel , et al. Komentář k Ústavě a Listině. Plzeň : Aleš Čeněk, s. r. o , 2009. 1448 s. ISBN 978-7380-140-3. Kolektiv autorů . Manuál pro pracovníky institucí. Praha : Poradna pro občanství/občanská a lidská práva, 2006. 180 s. ISBN 978-80-7416-044-8. KOMÁRKOVÁ , Boţena . Původ a význam lidských práv. Praha : Státní pedagogické nakladatelství , 1990. 240 s. ISBN 80-04-25384-9. KOMENDOVÁ , Jana. Pracovní podmínky osob se zdravotním postižením. Praha : KEY Publishing , 2009. 240 s. ISBN 978-80-7017-123-3. KUNC, Jiří. Demokracie a ústavnost. Praha : Karolinum , 1996. Ústava a politický systém ČR, s. 263. ISBN 80-7066-309. KVĚTOŇOVÁ-ŠVECOVÁ , Lea. Oftalmopedie . Brno : Paido, 2000. 67s. ISBN 8085931-84-2. LECHTA, Viktor, et al. Logopedické repetitórium. Bratislava :slovenské pedagogické nakladatelstvo, 1900. 278 s. ISBN 80-08-00447-9. LIBERDOVÁ , Eva. Možnosti pracovního uplatnění malých lidí se zdravotním znevýhodněním : Teorie a praxe . 2010. 123 s. ISBN 978-80-251-2972-2. 54
PASTRŇÁK, Radim. Několik poznámek k zákazu diskriminace v pracovním právu. Právník. 2004. č.2 PIPEKOVÁ , Jarmila , et al. Kapitoly ze speciální pedagogiky . Brno : Paido, 2006. 404s. ISBN 80-7315-120-0. VOŘÍŠEK , Vladimír , et al. Právní nároky zaměstnanců . Praha : Eurouniun s. r. o, 2004. 316 s. ISBN 80-7317-032-9. VYSOKAJOVÁ, Margerita. Hospodářská, sociální, kulturní práva a zdravotně postižení. Praha : Karolinum , 2000., s. 88. ISBN 80-246-0057-9. ZELINKOVÁ , Olga. Poruchy učení . Praha : Portál, 2003. 263 s. ISBN 80-7178-800-7.
55
ZÁKONY A VYHLÁŠKY Zákon č. 40/1964Sb., Občanský zákoník Zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění Zákon č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce Zákon č. 306/2008 Sb., změna zákona o důchodovém pojištění Zákon č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů Zákon č. 347/2010 Sb., změna některých zákonů v souvislosti s úspornými opatřeními Ministerstva práce a sociálních věcí
vyhláška ministra zahraničních věcí č. 95/1974 Sb. vyhláška ministra zahraničních věcí č. 120/1976 Sb.
MEZINÁRODNÍ DEKLARACE A SMLOUVY Všeobecná deklarace lidských práv a svobod Jednotný evropský akt, platnost od 1. července 1987 Charta základních sociálních práv zaměstnanců Evropských společenství, přijata 1989 ve Štrasburku Smlouva o Evropské unii, přijata v Maastrichtu dne 7. února 1992 Amsterodamská smlouva, přijatá v Amsterodamu dne 2. října 1997 Niceská smlouva, přijatá v Nice dne 26. února 2001 Lisabonská smlouva pozměňující smlouvu o Evropské unii a smlouvu o zaloţení Evropské unie, přijatá v Lisabonu dne 13. prosince 2007
56
Internetové odkazy antidiskriminace.romea.cz www.asociacetrigon.eu www.clovekvpravu.cz www.charitaopava.cz charita-sv-alexandra.cz www.oa-opava.cz www.ochrance.cz ouhlucin.cz www.praceprozp.cz www.skolahusova.cz www.soukroma-oa-opava.cz www.uradpraceopava.cz verejna-sprava.kr-moravskoslezsky.cz verejna-sprava.kr-moravskoslezsky.cz zpravodaj.feminismus.cz
57
DALŠÍ POUŢITÉ ZDROJE Rozsudek Soudního dvora ES ze dne 8.4.1976, Gabriele Defrenne v Société anonyme belge de navigation aérienne Sabena, vec 43-75, [1976] ECR 00455. Zpráva o situaci na trhu práce za rok 2010, Úřad práce v Opavě
58
