OCHRANA KNIHOVNÍCH FONDŮ

OCHRANA KNIHOVNÍCH FONDŮ Knihovny, ale také archivy a muzea představují tzv. “paměťové instituce” uchovávající národní kulturní dědictví. Dokumenty, které opatrují, tvoří základní informační pramen pro vzdělávání, výzkum a rozsáhlé kulturní oblasti. Na sbírkách těchto institucí závisí např. odborné aktivity jednotlivců i institucí, celoživotní vzdělávání, rozvíjení kvalifikace, soukromé zájmové činnosti a řada dalších aktivit. Knihovní sbírky tak mohou významnou měrou ovlivnit kvalitu našeho života; jejich ochrana se stává součástí širší a komplexnější péče o naše kulturní, zejména písemné dědictví a patří proto mezi základní knihovnické aktivity u všech kategorií knihoven. Rozsah ochrany a různé typy vykonávaných činností závisí na druzích uchovávaných dokumentů a na charakteru knihovny. Co nejširší spektrum aktivit v této oblasti vykonávají knihovny spravující rukopisné sbírky, historické a vzácné fondy, povinný výtisk a významné oborové a regionální sbírky. Ostatní knihovny se věnují zejména preventivní péči. Ústřední dilema knihovnictví představuje dialog mezi ochranou originálu a zpřístupněním uchovávaných dokumentů. Moderně pojatá ochrana knihovních sbírek má k dispozici nástroje k řešení tohoto rozporu, proto tvoří plnohodnotnou část knihovnické teorie a praxe, v níž se knihovník stal odpovědným, strategicky uvažujícím správcem intelektuálního dědictví, které je třeba v co nejúplnější podobě předat příštím generacím. Ochranu knihovních sbírek lze charakterizovat jako soubor dílčích oborů, technologií, postupů a strategií zaměřených na uchování knihovních sbírek – na minimalizaci jejich chemického a fyzikálního poškozování a rozpadu a na prevenci ztráty jejich informačního obsahu. Dokumenty v knihovních sbírkách tvoří významnou složku národního kulturního bohatství. Podle § 18 tzv. knihovnického zákona (Sb. 257/2001) je provozovatel knihovny povinen zajistit ochranu knihovního fondu před odcizením, poškozením a zejména před nepříznivými vlivy prostředí. Zodpovídá za restaurování knihovních dokumentů, popř. jejich převedení na jiný druh nosiče, je-li to třeba k jejich trvalému uchování. Týž zákon v § 19 stanoví sankce za porušení těchto povinností. Zákony, které se týkají ochrany knihovních fondů a péče o ně v kontextu zachování kulturního dědictví. A. Česká legislativa •

Památkový zákon - Zákon České národní rady ze dne 30. března 1987, o státní památkové péči ve znění zákona ČNR č. 425/1990 Sb.

•

Sbírkový zákon - Zákon č. 122/2000 Sb. O Ochraně sbírek muzejní povahy) ukládá vlastníku sbírky její ochranu proti různým druhům ohrožení.

•

Vyhláška Ministerstva kultury č. 275/2000 Sb.o zápisu souboru předmětů do Centrální evidence sbírek.

•

Knihovnický zákon - Zákon č. 257/2001 Sb. o Knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb. 1

•

Usnesení vlády ČR ze dne 7. července 2004 č. 679 o Koncepci rozvoje knihoven v České republice na léta 2004 až 2010

•

Usnesení vlády ČR č. 285/1996 k systému ochrany movitého kulturního dědictví v České republice na léta 2003 – 2008 (koncepce rozvoje muzejnictví).

•

Usnesení vlády ČR č. 87/2003 o Koncepci účinnější péče o movité kulturní dědictví v České republice (oba dokumenty viz http://www.vlada.cz).

•

Příkaz náměstka ministra kultury Ing. Zdeňka Nováka č. 13/1998 a č. 7 /2002 k zásadám pro poskytování příspěvků ze státního rozpočtu na Integrovaný systém ochrany movitého kulturního dědictví.

B. Legislativní materiály s mezinárodní působnosti •

Úmluva na ochranu kulturních statků za ozbrojeného konfliktu (Haag 1954)

•

Konvence o zákonech pozemní války (1907)

•

Úmluva o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví (Paříž 1972)

•

Doporučení Výboru ministrů Rady Evropy č. 6/1996 o ochraně kulturního dědictví proti nezákonným aktům.

PÉČE O KNIHOVNÍ SBÍRKY Jedním ze zdrojů ohrožení knihovních dokumentů jsou vnitřní faktory, působící postupný rozpad samotného nosiče: nestabilní materiály organického původu od okamžiku svého vzniku podléhají degradačním procesům. Nejvíce jsou postiženy dokumenty, které byly vytištěny na tzv. kyselý papír, který se rozšířil zhruba od 2. poloviny 19. století. Proces stárnutí zahrnuje rozsáhlou škálu chemických, optických i mechanických změn, které způsobují omezení užívání předmětu a vedou v konečném stadiu k jeho úplnému zničení. Degradace však postihuje i sbírky netradičních informačních pramenů, gramofonových desek, audio a video kazet, CD-ROM, filmů, fotografií a další médií. Degradace dokumentů se urychluje zejména těmito faktory: nedodržením doporučených klimatickým podmínek (relativní teploty a vlhkosti, absence ochrany před světelným zářením atd.), nevhodnou manipulací, nesprávným uložením, nedostatečnou ochranou před biologickými činiteli (plíseň, hmyz, hlodavci), nedostatečnou čistotou skladů či celých depozitářů včetně jejich přilehlých prostor. Velmi negativní důsledky pro papírové dokumenty má ovzduší znečištěné oxidy síry a dusíku, ozónem a prachem. Ani nekyselý či permanentní papír, který splňuje vysoké požadavky na minimalizaci vnitřních destruktivních složek, není uchráněn těchto škodlivých vlivů. Hlavní degradační činitelé Biologický faktor: mikroorganismy (bakterie, kvasinky, plísně), hmyz, hlodavci, destruktivní aktivity působené člověkem (nevhodné zacházení, vědomé poškození nebo zničení, zcizení) 2

Fyzikální: teplota vzduchu (nízká, vysoká, kolísání), relativní vlhkost vzduchu (nízká, vysoká, kolísání), proudění vzduchu, světlo (intenzita osvětlení a UV-záření), destrukce ohněm anebo vodou (havárie, přírodní pohromy), mechanické poškození jako průvodní jev katastrofy (zhroucení knižních regálů) Chemický: znečišťující látky ovzduší (prach, NOx, SO2, CO2, ozón, volné radikály), chemické přípravky (chybné postupy při ošetřování, konzervaci, restaurování) Využívání dokumentů v knihovnických službách je z hlediska ochrany fondů v podstatě destruktivní činnost, která zesiluje a urychluje projevy přirozeného stárnutí dokumentů a ve svých důsledcích může vést k jejich úplnému zničení. Je nutné hledat takové strategie, které dokument uchrání před nadměrným anebo neadekvátním využíváním a zabezpečí dokumentu co nejdelší životnost. Kopírování a služby uživatelům Pořizování kopie z jakéhokoliv dokumentu je traumatizujícím zásahem. Stav originálu se může výrazně zhoršit mechanickým namáháním během kopírování nebo světlem, zejména ultrafialovým zářením. Účinek světla má kumulativní charakter. Nejhůře bývají postiženy novější publikace s moderní lepenou vazbou, starší svazky tištěné na tzv. dřevitém papíře, který v průběhu let zkřehl a láme se, vázané ročníky periodik ve formátu přesahujícím A4, příliš objemné svazky, historické a vzácné dokumenty – ale i poměrně zachovalá a kvalitně vázaná kniha utrpí, pokud je kopírována celá. Dochází k vypadávání listů, jejich pokrčení a potrhání, k uvolnění knižního bloku z desek a k urychlení celkového stárnutí dokumentu. Často se jedná o nenapravitelné destrukce, protože z důvodu pokročilé degradace papíru není možné provést převazbu. Kopie z historických dokumentů a publikací určených k trvalému uchování by měly být zhotovovány na speciálních k tomu uzpůsobených přístrojích. Nároky na šetrné kopírování splňují v současné době pouze kopírovací přístroje se speciální konstrukcí tzv. edge copier, z nichž je na našem trhu k dispozici přístroj Océ Bookcopier. Ještě výhodnější jsou knižní (planetární) skenery propojené s digitální kopírkou nebo tiskárnou. Obrazové soubory z těchto přístrojů je možné poskytovat také prostřednictvím služeb elektronického dodávání dokumentů. Kvalitní kopie pro čtenáře používané pro publikování (reprodukce), je třeba zhotovovat fotografickou cestou přes negativy 6x9cm a větší, kvalitním digitálním fotoaparátem nebo skenerem, barevné reprodukce také prostřednictvím diapozitivu podle požadavků vydavatele nebo tiskárny. U všech typů zařízení (kopírovací přístroje, skenery fotoaparáty atd.) je třeba vždy zvažovat riziko možného poškození a přesvědčit se o konstrukci přístroje a používaném osvětlení. Výhodnější z hlediska snížení rizika možného mechanického poškození jsou přístroje vybavené stolem pro vyrovnání rozdílu vazby a speciální “kolíbkou” umožňující kopírování knihy rozevřené na 90 až 120o. Z hlediska světelné zátěže je třeba volit přístroje, které neobsahují ultrafialové záření a u kterých je doba osvitu co nejkratší a které nezpůsobí zvýšení teploty během kopírování.

3

Vzácné historické knihy, publikace určené k trvalému uchování a ohrožené degradací papíru by měly být reformátovány a ke zhotovení kopií pro uživatele používán mikrofilm nebo digitální záznam. Proces degradace pokračuje v závislosti na působících faktorech i u těch dokumentů, které nejsou využívány. Dostoupí-li destrukce určité úrovně, nelze dokument normálně využívat, převazovat, opravovat, dokonce ani reformátovat. Proto je třeba stále sledovat stav knihovních sbírek a včas podniknout příslušná opatření. Integrovaná ochranná činnost předpokládá, že správci knihovních sbírek mají přehled o jejich stavu, vykonávají pravidelný průzkum nebo jím pověřují odborné pracovníky a dbají o nápravu škod i prevenci. Evidence o stavu knihovních sbírek se promítá do systému širokého spektra ochranných opatření od mikrofilmování a digitalizace, kopírování, zhotovení faksimilie, až po konzervaci a restaurování, souběžně s úpravami výpůjčního statutu ohrožených dokumentů (regulací jejich přímého zpřístupnění). Postupné a zrychlující se degradaci knihovních dokumentů můžeme čelit adekvátní pravidelnou a trvalou péčí o sbírky knihovních dokumentů: •

uložením ve vhodných podmínkách

•

údržbou: očistou, ambulantními opravami, využitím konzervačních metod, popř.

•

restaurátorským zásahem

•

šetrnou manipulací

•

prevencí katastrofických událostí (tzv. řízení rizik)

Zásady uložení knihovních fondů a manipulace s nimi V systému ochrany knihovních sbírek je způsob manipulace s dokumenty a jejich fyzické uložení dalším významným faktorem, které ovlivňuje stupeň jejich zachovalosti či naopak destrukce, a tím tedy i vlastní životnost dokumentů. Doporučené podmínky pro skladování, přepravu a manipulaci u některých druhů fondů: Všeobecně: čisté, bezprašné a temné prostory, vyloučení přímého světla a blízkosti světelného zdroje, kontrolovaný přístup vzduchu, uchovávání volně nebo v krabicích, umístění na děrovaných kovových stacionárních nebo mobilních regálech, přeprava ve vhodných obalech (bedny, vozíky) v klimatizovaných skříňových dopravních prostředcích, šetrná manipulace Smíšené knihovní sbírky (knihy, časopisy, noviny, mapy): uchovávání volně nebo v krabicích (nekyselý papír) Černobílé fotomateriály (černobílé filmy, papírové fotografie, mikrofilmy, mikrofiše, černobílé fotografické desky), barevné fotomateriály (barevné filmy, barevné fotografické desky): uchovávání v obálkách, skládačkách, krabicích (nekyselý papír, nekorodující kov, nechlorované plasty) 4

Magnetická média (videokazety, magnetofonové kazety, gramofonové desky, zvukové a počítačové pásky, kompaktní disky, diskety): uchovávání v originálních obalech umístěné ve schránkách (nekyselý papír, nechlorované plasty) Nejenom vzácné dokumenty, ale rovněž knihy z běžného výpůjčního fondu vyžadují až do chvíle ukončení své fyzické či ideové životnosti alespoň elementární šetrné zacházení jak z hlediska knihovnické etiky, tak z důvodu možného poškození svazku a vzniklých finančních nároků na převazbu či pořizování nového exempláře, který se už nemusí na knižním trhu vyskytovat. Zařízení knihovny, skladovací materiály a vše co je užíváno k uložení, uskladnění a přepravě knihovních sbírek musí být konstruováno tak, aby bylo minimalizováno riziko jejich možného poškození. Úložné plochy regálů a polic musí být konstruovány bez ostrých hran a výčnělků. Styčné plochy s dokumenty musí být ve všech případech opatřeny inertním nátěrem. Pravidelnou péčí je třeba zajistit jejich čistotu a čistotu všech odkládacích ploch. Nejníže umístěné police by měly být ve výšce minimálně 25 cm od podlahy, aby bylo zamezeno poškození knih při úklidu podlah a předešlo se jejich možnému poškození vodou či jinými čistícími prostředky, i z hlediska preventivních opatření pro případ záplav nebo havárie. Knihy by měly být proti sesutí zajištěny vhodnou zarážkou, která nesmí poškozovat svazky a její velikost musí odpovídat formátu uloženého materiálu. Knihy musí být zařazeny do regálu volně, aby při jejich vyjímání nedocházelo k oděru vazby. Při vyjímání z regálu uchopíme knihu za střed hřbetu, nikdy pouze za její horní část, knihu tzv. nevyklápíme. O této chybné manipulaci svědčí časté poškození horní a spodní části hřbetu knižního svazku. Knihu stavíme kolmo, v žádném případě hřbetem nahoru – jinak dochází k vytržení knižního bloku z desek! Velké formáty přednostně ukládáme v horizontální poloze, maximálně tři svazky na sobě. V případě, že jsou knihovní materiály různých formátů stavěny vedle sebe, může velice snadno dojít k jejich poškození, např. poškození přední či zadní desky knihy nalomením, případně i zlomením a posléze dochází i k poškození vlastního bloku svazku a jednotlivých listů. Knihy nikdy nepokládáme na místa, kde hrozí jejich poškození – na topná tělesa, okna a jejich parapety, na podlahu apod. Na knihu nepokládáme ani do ní nevkládáme předměty. Pro vzácné a ohrožené knihovní svazky by měly být vyčleněny studovny se speciálním vybavením, ochranou a dohledem, uživatel by měl být poučen, jak vhodným způsobem používat knihovní materiál. K poškození dochází i nedostatečným vybavením pracoven či studoven vhodným nábytkem a zařízením. Zde by měly být k dispozici speciální stojany na knihy, stoly pro zacházení s nadměrným materiálem, stolky či další pomůcky sloužící k podepření svazku, aby nemohlo dojít k jeho rozlomení ve hřbetě či jinému poškození.

5

Opakované a neomezené používání knihovního materiálu vždy nese riziko jeho možného poškození, které je způsobeno manipulací. Toto vede k omezením v užívání originálních materiálů, originály bývají nahrazovány faksimilií, kopií, mikrofilmem, digitální verzí atd. Při přemisťování knihovních materiálů z úložných a skladovacích prostor nesmí docházet k poškození transportovaných knihovních svazků. S knihami neházíme, šetrně je pokládáme na transportní vozík. Při převážení knih dbáme na jejich zajištění proti pádu či jinému poškození. Tato pravidla platí i pro moderní způsoby přepravy a uložení knih – paternostery, telelifty, kompaktní regály apod. Z hlediska ochrany fondů by měl být vypracován zvláštní ochranný režim i pro pracoviště digitalizace a mikrofilmování, reprografických a meziknihovních služeb, výstavy. S knihami pracujeme pokud možno v přízových rukavicích, vždy však s čistýma rukama. Při práci s nimi je zásada nejíst, nepít a nekouřit považována za základní. Metody konzervace a ošetření poškozených dokumentů Konzervace je chápána jako zpomalení či zastavení degradace či poškozování předmětů kulturního dědictví kontrolou prostředí a ošetřením jejich materiálové struktury tak, aby setrvaly pokud možno v nezměněném stavu. Právě zásahem do podstaty dokumentu se liší restaurování od konzervace, i když v praxi se tyto činnosti prolínají a doplňují. Preventivní péče – představuje snahy zabránit již samotnému vzniku poškozování knih, nebo alespoň jejich částečné eliminaci: •

trvalým uložením knižních fondů ve vhodných klimatických podmínkách – a jejich kontrolou

•

stanovením a kontrolou podmínek k vystavování knih

•

vytvářením bariér proti jejich poškozování, například ukládáním ve vhodných ochranných obalech

Konzervátorské zásahy stejně jako restaurování vyžadují pečlivou přípravu a předběžnou analýzu dokumentu. Vycházejí z průzkumů stavu sbírek, popřípadě k nim dochází na základě požadavku nebo návrhu správce knihovní sbírky. Konečnou formu zásahu by měli volit odborní pracovníci. Individuální konzervační postupy Mezi běžnější konzervační zákroky, které se provádějí na jednotlivých knižních svazcích včetně novodobého fondu, patří: •

mechanická očista dokumentů

•

rovnání a oprava deformovaných stránek

•

opravy knižních vazeb

•

odstraňování škod způsobených předchozími neodbornými zásahy

Mechanická očista knihovních fondů 6

Při očistě knihovního fondu v místě jeho uložení se používají pouze vysavače s protiprachovými filtry pro výstup vzduchu a kartáčové nástavce s výškou vlasové části minimálně 20 mm. Knihy se postupně šetrně vyjímají z polic a čistí tímto způsobem: vysavačem opatřeným kartáčovým nástavcem se vysají všechny plochy – nejdříve na horní ořízce, pak z boku, na spodní ořízce a nakonec vrchní a spodní desky. Na kartáčový nástavec se netlačí, aby se knihy mechanicky nepoškozovaly. Takto očištěné plochy knihy se následně dočistí lehkým přítlakem houby Purus – vygumují se. Lze použít i různé druhy plastických gum, které jsou běžně k dostání v prodejnách restaurátorských potřeb. Úložná police, vyklizená od čištěných knih, se očistí vysavačem, kovová omyje vodním roztokem saponátu, s následným omytím hadrem namočeným v čisté vodě a nechá se dokonale vyschnout. Individuálně očištěné knihy se ukládají šetrným způsobem na očištěnou polici. Vyjmutí z police a uložení knih zpět na polici se provádí šetrným uchopením za střed hřbet knihy, nedovoluje se vyjmutí za horní část hřbetu – tzv. vyklopení. Ukládání knih zpět je nutné provádět tak, aby knihy byly uloženy v původním sledu. Nedovoluje se přeházení svazků. Knihy se ukládají do polic tak, aby šly volně vyjímat a nedocházelo k oděru vazeb. Knihy se nesmí vychylovat od svislého směru uložení. Nedovoluje se pohazování s knihami, pokládání na plochy se zaschlým saponátem ani jakékoliv jiné nešetrné zacházení. Provede se vysátí a vytření podlahy vlhkým hadrem namočeným ve vlažném vodním roztoku se saponátem. Upozornění: Na knihách není pouze prach a jiné nečistoty. Mohou se zde vyskytovat i zbytky plísní, které představují možné zdravotní riziko pro pracovníky provádějící očistu. Doporučujeme provádět očistu v digestořích, na pracovním stole se zavedeným odsáváním nebo ve speciálně k tomuto účelu konstruovaných boxech. Hromadné odkyselování Vzhledem k velkému objemu knihovních fondů, které je třeba konzervačně ošetřit, a vzhledem k omezené kapacitě restaurátorských pracovišť, jsou již delší dobu hledány metody, která umožní ošetřit ohrožený knihovní fond ve větším množství, za pomoci speciálních strojů. Mezi tyto konzervační metody patří hromadné odkyselování. Rozklad papíru v důsledku působení kyselin je možno zastavit jejich neutralizací a do papíru se současně zanese tzv. alkalická rezerva ve formě vápenatých a hořečnatých solí. V současné době jako vhodné jeví metoda BATTELLE (SRN), BOOKKEEPER (USA) a v poslední době proces Buckeburg, který v Německu nabízí firma Neschen (zatím pro archiválie). Program ochranných obalů Používání ochranných obalů představuje velmi účinný způsob ochrany knihovních dokumentů. Pokud je např. novodobý dokument příliš poškozen, degradace papírového nosiče znemožňuje převazbu (vazbu), nedochoval se v úplnosti nebo je žádoucí, aby byl uchráněn a přitom nebyl změněn jeho původní vzhled, nabízí řešení ochranný obal z nekyselé lepenky – lepenky archivních kvalit. Vzácné anebo degradované materiály, které vyžadují šetrnější zacházení a bezpečné uložení, jsou uloženy do ochranných obalů, které mají následující funkce:

7

•

preventivní ochrana svazku před dalším poškozením (i s eventualitou jeho pozdějšího restaurování),

•

prostředek k trvalému uložení dokumentu (se zřetelem k zhotovení jeho mikrofilmové nebo digitální kopie),

•

ochrana v případě havárie či živelní katastrofy před účinky vody či ohně,

•

ochrana svazku při manipulaci mimo depozitní prostory (doprava do studovny, na výstavu, meziknihovní výpůjčka),

•

alternativní, finančně úspornější řešení uložení dokumentů namísto vazby nebo převazby periodik, resp. brožovaného svazku.

Zvolený systém obalů specifických rozměrů a konstrukce, pořizovaných individuálně na vzorkovacím (vyřezávacím) plotru řízeném počítačem, klade na kvalitu a mechanické vlastnosti používané lepenku vysoké nároky. přičemž typ a rozměry obalu odpovídají paramentům daného dokumentu. Chrání jej proti mechanickému poškození a dalším nežádoucím vlivům, působení prachu, agresivního ovzduší, zvýšené vlhkosti; v případě živelní katastrofy rovněž poskytnou dokumentu určitou ochranu před žárem, kouřem, vodou, chemikáliemi. Provádějí se skládané obaly typu “Phase box” pro pevné sevření knih, sestavované krabice se sklápěcím hřbetem pro archivní účely (boxing), pouzdra nebo obálky (encapsulation) a desky (fasciculing) podle různých typů dokumentů, jejich ruční výroba je však časově náročná a limituje tak potřebné množství obalů. Ochranné obaly je možno zakoupit již hotové, nevýhodou je malý rozsah standardních rozměrů, který značně omezuje ochranné působení obalu a zpochybňuje jeho účinnost. Ideálním řešením je zhotovení individuálního obalu přesně odpovídajícího rozměrům daného dokumentu. Pro vzácné dokumenty se vyrábějí speciální obaly, pro ostatní sbírkové materiály je však ruční výroba ochranného obalu časově náročná a méně efektivní. Spojení průmyslové a ruční technologie představuje zhotovení ochranného obalu na vzorkovacím vyřezávacím plotru za využití systému CAD, kdy je plotr řízen počítačem, do něhož byly zadány parametry konkrétního knihovního materiálu. Odborně zaškolené pracovnice (restaurátoři) ukládají určené svazky do vyrobených ochranných obalů a vytvářejí záznam o uložení svazku, včetně údajů o nutnosti ambulantní opravy či restaurování atd.. Cílem projektu “Vývoj ochranných obalů pro vzácný a ohrožený knihovní fond”, řešeného Národní knihovnou ČR byla zajištění finančně dostupné a jakostní tuzemské lepenky archivních kvalit vhodné pro poloautomatickou výrobu obalů (těžiště celého projektu), využití vzorkovacího vyřezávacího plotru k zhotovení individuálních obalů, design základních typů obalů a komplexní systém jejich výroby včetně metodiky sběru dat.

OCHRANA KNIHOVNÍCH FONDŮ PŘED NEGATIVNÍMI VLIVY PROSTŘEDÍ

8

Proces rozkladu dokumentů se dá značně zpomalit tím, že se vytvoří vhodné skladovací podmínky, které zabrání negativním vlivům různých faktorů, které se na degradaci knihovních materiálů podílejí. Biologické faktory K biologickým činitelům, kteří se podílejí na degradaci knihovnických materiálů, patří mikroorganismy, hmyz a hlodavci. Největší nebezpečí pro knihovní fondy z biologických faktorů představují mikroskopické houby (plísně). Výskytu plísní na knihovních materiálech lze zabránit udržováním vhodných skladovacích podmínek a na základě preventivní mikrobiologické kontroly. Vlastní mikrobiologická kontrola zahrnuje odběr, inkubaci (růst) a vyhodnocení vzorku v daném prostředí. Podmínky výskytu, identifikace a vlivu plísní, hmyzu a hlodavců na knihovní fondy Důležité faktory Forma výskytu Teplota (optimální) Relativní vlhkost (optimální) pH (optimální) Výživa Napadený materiál Forma degradace materiálu

Způsob identifikace

Zdravotní rizika Nejčastější zástupci

Plísně

Hmyz

Hlodavci

spory (odpočinkové stadium) mikromycety (vláknité porosty) o o 12-35 C (18-22 C)

vajíčka larvy dospělý jedinec o 12-25 C

dospělý jedinec

nad 65% (85-100%)

nad 50% (73-100%)

mírně kyselé (5,6-6) živné, růstové a minerální látky papír, pergamen, kůže, dřevo, textil rozpad barevné skvrny

kvantitativní (počítání kolonií vizuálně nebo pomocí přístroje) kvalitativní (po selekci na specifických živných půdách rodové a druhové určení na základě sledování morfologických znaků vizuálně, zvětšovacími zařízeními /lupa, mikroskop/ a porovnáním s vhodnou literaturou) produkce alergenních látek produkce toxinů onemocnění (mykózy) Penicillium, Aspergillus, Cladosporium, Fusarium, Alternaria, Trichoderma, Botrytis, Chaetomium,

papír, pergamen, kůže, dřevo, textil narušení (provrtání, ohryzání) potřísnění (výkaly, pozůstatky z vývojových stádií) kvalitativní (rodové a druhové určení na základě sledování morfologických znaků vizuálně, zvětšovacími zařízeními /lupa, mikroskop/ a porovnáním s vhodnou literaturou)

papír, pergamen, kůže, dřevo, textil narušení (ohryzání) potřísnění (výkaly)

přenos nemocí

přenos nemocí

rybenky, pisivky, moli, švábi, rusi, červotoči,vrtavci, kožojedi

myši, potkani, krysy

kvalitativní (rodové a druhové určení na základě sledování morfologických znaků vizuálně, zvětšovacími zařízeními /lupa, mikroskop/ a porovnáním s vhodnou literaturou)

9

Stachybotrys,

Forma ochrany

Ulocladium, Scopulariopsis preventivní (vhodné skladovací podmínky, mechanická očista) fyzikální (vymražování, g záření) chemická (přípravky /aerosoly, fumiganty, roztoky/)

preventivní (vhodné skladovací podmínky) mechanická (lapací mechanismy) fyzikální (vymražování, g záření) chemická (přípravky /aerosoly, fumiganty, roztoky/)

preventivní (vhodné skladovací podmínky) mechanická (lapací mechanismy) chemická (návnadové požery)

Fyzikální a chemické faktory Mezi další činitele, které se podstatnou měrou podílejí na degradace knihovnických materiálů, patří fyzikální a chemické faktory. Dodržováním vhodných skladovacích podmínek lze významným způsobem ovlivnit proces degradace materiálů, aby se vyloučila hlavní rizika působení negativních parametrů klimatu na skladované fondy. Existují poměrně jednoduché způsoby stabilizace parametrů klimatu ve skladovacích prostorách. Nutným, ale velmi účinným prostředkem je průběžná kontrola prostředí. Doporučené parametry klimatu pro některé druhy fondů: Druh fondu Teplota (přijatelná) [kolísání] Rel. vlhkost (přijatelná) [kolísání] Proudění vzduchu Intenzita osvětlení [krátkodobě] Intenzita UV-záření Roční osvit Prašnost NOx SO2 CO2 Ozón

Smíšené knihovní sbírky o o 18± 2 C (do 25 C) o [do 2 C/24 h]

Černobílé fotomateriály o o 16± 2 C (do 21 C) o [do 1,5 C/24 h]

Barevné fotomateriály o o 5± 1 C (do 7 C) o [do 1,5 C/24 h]

50± 5% (40-60%) [do 5%/24 h]

30± 5% (20-50%) [do 5%/24 h]

30± 5% (20-50%) [do 5%/24 h]

Magnetická média o 18± 2 C (do o 25 C) o [do 3 C/24 h] 30± 5% (20-50%) [do 5%/24 h]

do 0,5 m/s do 50 lx [do 2500 lx] do 75 m W/lm do 200000 lx.h 3 do 50 m g/m 3 do 10 m g/m 3 do 10 m g/m 3 do 4,5 mg/m 3 do 4,5 m g/m

do 0,5 m/s do 50 lx [do 2500lx] do 75 m W/lm do 200000 lx.h 3 do 50 m g/m 3 do 10 m g/m 3 do 10 m g/m 3 do 4,5 mg/m 3 do 4,5 m g/m

do 0,5 m/s do 50 lx [do 2500lx] do 75 m W/lm do 200000 lx.h 3 do 50 m g/m 3 do 10 m g/m 3 do 10 m g/m 3 do 4,5 mg/m 3 do 4,5 m g/m

do 0,5 m/s do 50 lx [do 2500lx] do 75 m W/lm do 200000 lx.h 3 do 50 m g/m 3 do 10 m g/m 3 do 10 m g/m 3 do 4,5 mg/m 3 do 4,5 m g/m

Hlavní rizika působení parametrů klimatu na skladované fondy Teplota: nízká – nebezpečí kondenzace vody na povrchu materiálů vysoká – urychlení chemické degradace (hydrolýza, oxidace), podpora mikrobiální činnosti (růst plísní), snižování celkové mechanické odolnosti, celková deformace (zkroucení, 10

odlupování filmu, lepkavost, zeslabení záznamu) prudké výkyvy – rozměrové změny (rozpínání, smršťování, praskání) Relativní vlhkost: nízká – rozměrové změny (smršťování), snižování mechanické odolnosti (křehnutí, praskání...) vysoká – aktivace mikrobiální činnosti (růst plísní), rozměrové změny (bobtnání), snižování, mechanické odolnosti (kroucení), urychlení chemické degradace (hydrolýza, oxidace), celková deformace (odlupování filmu, lepkavost, zeslabení záznamu), barevné změny (blednutí barev), probíhá koroze kovových dílů prudké výkyvy – snižování celkové mechanické odolnosti, celková deformace (praskání, zkroucení, borcení, tuhnutí a tvrdnutí kůže, odlupování barevných vrstev...) Světlo (UV-záření): urychlování chemické degradace (hydrolýza, oxidace), barevné změny (tmavnutí materiálů, blednutí barev...) Prach a popílek: ulpívání na povrchu (zdroj mikroorganismů, zeslabení záznamů), urychlení chemické degradace Plynné zplodiny (NOx, SO2, CO2, O3): původci agresivní chemické reakce Výměna vzduchu: nízká – podpora mikrobiální činnosti (růst plísní), urychlování chemické degradace (hydrolýza, oxidace), lokální zvyšování vlhkosti vysoká – problémy s homogenitou prostředí Způsoby stabilizace parametrů klimatu ve skladovacích prostorách Teplota: klimatizace (mobilní nebo stacionární klimatizační zařízení), řízené větrání (ventilátory, otevírání oken), stavební úpravy (izolace) Relativní vlhkost: klimatizace (mobilní nebo stacionární klimatizační zařízení), při nízké vlhkosti zvlhčování (zvlhčovače), při vysoké vlhkosti odvlhčování (odvlhčovače), řízené větrání (ventilátory, otevírání oken), stavební úpravy (izolace) Světlo (intenzita osvětlení a UV-záření): zastiňovací prostředky (UV-folie, závěsy, žaluzie, rolety), vhodný zdroj osvětlení (zářiče s UV-filtry) Znečišťující látky ovzduší (prach, NOx, SO2, CO2, O3): klimatizace (mobilní nebo stacionární klimatizační zařízení) Proudění vzduchu: klimatizace (mobilní nebo stacionární klimatizační zařízení), řízené větrání (ventilátory, otevírání oken), stavební úpravy (průduchy)

11

Způsoby měření parametrů klimatu ve skladovacích prostorách. Teplota přenosné přístroje na měření teploty (termometry/teploměry/) nebo teploty a relativní vlhkosti (termohygrografy, termohygrometry), monitorovací měřící systémy Relativní vlhkost přenosné přístroje na měření relativní vlhkosti (hygrometry/vlhkoměry/) nebo teploty a relativní vlhkosti (termohygrografy, termohygrometry), monitorovací měřící systémy Světlo (intenzita osvětlení a UV-záření) přenosné přístroje na měření intenzity osvětlení a UV-záření (luxmetry), monitorovací měřící systémy Znečišťující látky ovzduší (prach, NOx, SO2, CO2, O3) přenosné přístroje na měření prachu, NOx, SO2, CO2, O3 Proudění vzduchu přenosné přístroje na měření proudění vzduchu Budovy Stavby, v nichž jsou uchovávány knihovní fondy, by měly být projektovány tak, aby splňovaly požadavky na ochranu před různými ovlivňujícími faktory co nejlépe. Optimálním řešením je budova, jejíž výchozí stavební dispozice umožňují stabilně udržet doporučené parametry prostředí bez pomoci klimatizace. Základní požadavky na budovu pro skladování knihovních materiálů Umístění budovy: umístění v oblasti s nízkou koncentrací znečišťujících látek v ovzduší a v místech, kde nehrozí bezprostřední povodňové ohrožení (v blízkosti vodních toků) Stavební prvky budovy: stavební materiály by měly být z nehořlavých materiálů a nebo z materiálů povrchově opatřených nehořlavými vrstvami, stavební materiály by neměly uvolňovat škodlivé výpary, stavební materiály by měly zabezpečovat ochranu (vhodný materiál a úprava povrchu) před napadením mikroorganismy, hmyzem a hlodavci, stavební materiály by měly zajistit přirozenou cirkulaci vzduchu Interiér budovy : interiérové vybavení (okna, dveře,regály, skříně) by mělo být vyrobeno z nehořlavých materiálů nebo z materiálů povrchově opatřených nehořlavými vrstvami, nemělo by uvolňovat škodlivé výpary, interiérové vybavení by mělo zabezpečovat ochranu (vhodný materiál a úprava povrchu) před napadením mikroorganismy, hmyzem a hlodavci Bezpečnost budovy: ochrana proti požáru (kontrola elektrické instalace, osvětlovacích a energetických spojů, uložených chemikálií, signalizace požárních čidel, přítomnost vhodných hasících prostředků, instalace protipožárních dveří a úložných skříní), ochrana proti vodě (kontrola stavu střechy, 12

okapů, oken, ústředního topení, klimatizačních spojů, kanalizačních a odpadových trubek, přítomnost odvlhčovacího zařízení), ochrana proti krádeži (vstupní a výstupní kontrola pracovníků a ostatních návštěvníků /fyzická, signalizační čidla/, zabezpečení dveří, oken a prostor /signalizační čidla, mříže, bezpečnostní zámky/) Vystavování knihovnických exponátů Zpřístupnění dokumentů z vybraných sbírek by mělo být prováděno formou výstav jen v případě, že budou dodržovány podmínky, při kterých nedojde k poškození vystavovaných materiálů: •

umístění ve výstavních vitrínách (omezení negativního vlivu okolního prostředí, bezpečnostní ochrana proti krádeži)

•

správná instalace exponátů do vitrín (šetrná manipulace, vhodné umístění, zabezpečení proti mechanickému poškození /podložky,upevňovací mechanismy/, zajištění obracení listů /u knih/)

•

kontrola dodržování parametrů klimatu ve vitrínách (stejné jako ve skladovacích prostorách) pomocí odpovídajících přenosných zařízení

•

úprava parametrů klimatu ve vitrínách (adsorbční prostředky /silikagel/, úprava klimatu v okolí /zastínění, řízené větrání, klimatizace/)

13

HAVÁRIE A ŽIVELNÍ POHROMY Životnost knihovního fondu bývá negativně ovlivňována různými haváriemi a živelními pohromami. Během požáru dochází k poškození knihovních materiálů nejenom samotným ohněm, sazemi a kouřem, ale i hasebními prostředky. Dalším častým typem živelních pohrom jsou povodně. Ale i běžná havárie vodovodního potrubí může v knihovně způsobit rozsáhlé škody. Kromě živelních pohrom je nutno chránit budovy a sbírky před sabotáží, vandalismem a terorismem. Mezi možné pohromy musíme zařadit i válečné konflikty. Předcházení haváriím a živelním pohromám je třeba věnovat co největší pozornost; investice věnované do této oblasti se mnohonásobně vrátí zpět. Legislativa v oblasti řízení rizik a zásahů při katastrofách Integrovaný záchranný systém V případech ohrožení kulturní instituce nepředvídanou ničivou událostí zasahuje Integrovaný záchranný systém. Základní strukturu IZS tvoří soubor dohod, ustanovení a pokynů, určujících koordinaci a komunikaci mezi záchrannými složkami IZS. Komunikační systém, který IZS používá, se opírá o legislativu EU a umožňuje efektivní integraci činnosti záchranných složek. Operátoři jednotlivých záchranných složek přijímají tísňová volání, koordinují, monitorují a kontrolují záchranné týmy v akci. Výkonnými složkami IZS jsou především Hasičský záchranný sbor ČR (HZS), Zdravotnická záchranná služba (ZZS), Policie ČR (PČR) a Civilní obrana (CO), dále speciální složky: Horská služba, Báňská záchranná služba, obecní policie, a další. Vedoucí roli při řešení rozsáhlých krizových situací připadá krizovým štábům a havarijním komisím obcí, okresů a regionů. Základní právní normy: •

Zákon č. 239/2000 Sb. o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů

•

Zákon č. 240/2000 Sb. o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon)

•

Zákon č. 241/2000 Sb. o hospodářských opatřeních pro krizové stavy a o změně některých souvisejících zákonů

•

Vyhláška Ministerstva vnitra ČR č. 323/2001 Sb. o některých podrobnostech zabezpečení integrovaného záchranného systému

•

Vyhláška Ministerstva vnitra ČR č. 383/2000 Sb., kterou se stanoví zásady pro stanovení zóny havarijního plánování

•

Vyhláška Správy státních hmotných rezerv č. 498/2000 Sb. o plánování a provádění hospodářských opatření pro krizové stavy 14

•

Vyhláška Ministerstva vnitra ČR č. 380/2002 Sb., která řeší požadavky ochrany obyvatelstva v územním plánování a stavebně technické požadavky na stavby civilní ochrany nebo stavby dotčené požadavky civilní ochrany – stanovuje způsob provádění evakuace a jejího zabezpečení

•

Příkaz náměstka ministra kultury Ing. Zdeňka Nováka č. 13/1998 a č. 7 /2002 k zásadám pro poskytování příspěvků ze státního rozpočtu na Integrovaný systém ochrany movitého kulturního dědictví.

•

Zákon č. 133/1985 Sb. o požární ochraně

•

Zákon 237/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně ve znění pozdějších předpisů

•

Zákon 238/2000 Sb., o Hasičském záchranném sboru České republiky

•

Vyhláška 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci)

•

Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách (vodní zákon), zejména § 66, který se týká záplavového území (na adrese http://www.povodi.cz lze zjišťovat průběžně aktualizované podrobnosti)

•

Vyhláška Ministerstva životního prostředí ČR č. 236/2002 o způsobu a rozsahu zpracovávání návrhu a stanovování záplavových území

•

Vyhláška Ministerstva zemědělství ČR č. 391/2004 Sb. o rozsahu údajů v evidencích stavu povrchových a podzemních vod a o způsobu zpracování, ukládání a předávání těchto údajů do informačních systémů veřejné správy

Základní pojmy v oblasti řízení rizik Havarijní plán - je součásti krizového plánu a představuje dokument, jehož posláním je popis technologických procedur pro zvládání mimořádných událostí, vedoucí k minimalizaci jejich následků. Obsahuje plány konkrétních činností a příslušnou databázovou část. Z hlediska využití rozeznáváme: •

vnitřní havarijní plán - zpracovávaný provozovatelem pro využití uvnitř objektu nebo zařízení

•

vnější havarijní plán - zpracovávaný krajským úřadem pro využití v rámci daného kraje nebo v okolí nebezpečného objektu či zařízení.

Krizový plán obsahuje souhrn krizových opatření a postupů k řešení krizových situací. Součástí krizového plánu je havarijní plán a vnější havarijní plány. Mimořádná událost je škodlivé působení sil a jevů vyvolaných činností člověka, přírodními vlivy, dále havárie, které ohrožují život, zdraví, majetek nebo životní prostředí a vyžadují provedení záchranných a likvidačních prací (zákon č. 239/2000 Sb.). Krizová situace je mimořádná událost, při níž je vyhlášen stav nebezpečí nebo nouzový stav nebo stav ohrožení státu /“krizové stavy”/ (Zákon č. 240/ 2000 Sb.). 15

Krizové řízení je souhrn řídících činností věcně příslušných orgánů zaměřený na analýzu a vyhodnocení bezpečnostních rizik, plánování, organizování, realizaci a kontrolu činností prováděných v souvislosti s řešením krizové situace. Typový krizový plán – je součástí havarijního plánu, obsahuje analýzu druhu bezpečnostní hrozby a jejích možných projevů, zásady a omezení pro řešení krizové situace a přijatelné úrovně ztrát, doporučené varianty řešení krizové situace, opatření k řešení jednotlivých variant, typové krizové postupy. Mimořádná událost je první fází, kterou řídí velitel HZS, je řešena havarijním plánem, trvá obvykle řádově hodiny až dny. Krizová situace je následnou fází, kterou řídí krizový štáb a je řešena krizovým plánem: trvá řádově dny, týdny a měsíce. Preventivní opatření jsou integrovanou složkou krizového plánu, avšak překrývají rovněž oblast havarijního plánu! Cílem havarijního plánování je prevence vzniku mimořádných událostí, příprava na mimořádné události, zajištění záchranných a likvidačních prací a ochrana obyvatelstva při mimořádné události. Havarijní plán je zpracováván pro mimořádné události, které by mohly být důvodem k vyhlášení stavu ohrožení. Havarijní plán kraje je zpracován v souladu se zákonem č. 239/2000 Sb. o integrovaném záchranném systému (IZS) a vyhláškou č. 328/2001 o podrobnostech IZS. Obsahuje údaje informačního a operativního charakteru a plány konkrétních činností. Grafická část obsahuje mapy, grafy apod. Operativní karty vyjadřující zjednodušeným způsobem zásady rychlého a účinného provádění záchranných prací, jejich koordinaci a likvidaci havárie složkami IZS včetně vyznačení důležitých informací nezbytných pro zásah. Havarijní plán kraje je zpracován na základě: •

analýzy rizik ohrožujících území kraje pro případ živelných pohrom, havárií nebo jiného nebezpečí, které ohrožují životy, zdraví, značné majetkové hodnoty nebo životní prostředí.

•

informací poskytnutých právnickými a podnikajícími fyzickými osobami

•

informací poskytnutých dotčenými správními úřady a ve spolupráci s nimi

•

podkladů připravených jednotlivými složkami IZS a ve spolupráci s nimi

Všechna řešení zahrnutá do havarijního plánu respektují místní situaci, zvyklosti a danou organizační strukturu. Prevence havárií a katastrof Základem předcházení haváriím a živelním katastrofám je průzkum a definování konkrétních rizikových faktorů jak, tak zavedeného způsobu ukládání fondů. Ze získaných informací vycházejí návrhy preventivních a ochranných opatření, které berou v úvahu požadavky prioritních fondů. Při hodnocení depozitářů z hlediska možnosti vzniku havárií a z hlediska ohroženosti živelními pohromami je třeba vzít v úvahu: •

umístění v záplavovém pásmu 16

•

stav hydrantů, okapů, oken, střechy.....

•

stav elektroinstalace a kabelů

•

stav vnějších a vnitřních zdí, základů a otázka statiky budovy

•

stav vodní a topenářské instalace

•

stav z hlediska protipožárních opatření a protipožárního a hasícího vybavení.

Zjištěná riziková místa musí být co nejrychleji odstraněna. V knihovně musí být vytvořen centrální sklad ochranných pomůcek, které budou připraveny pro případ havárie. Jedná se o polyetylenové sáčky , folie na pokrytí polic, podlah, stolů a dalšího zařízení, papírové ručníky, lepící pásky, čistící houby, kbelíky, smetáky, přenosné svítilny, prodlužovací šňůry, tužky, nůžky a sadu základního nářadí a ochranné oděvy. Velmi důležité je zhodnocení sbírek a stanovení priorit pro případ postupné záchrany fondů a formulace evakuačního plánu jednotlivých poschodí i celé budovy. Poškození vodou V ideálním případě by se materiály měly odstranit z místa poškození a zabalit způsobem nejvhodnějším pro další zpracování. Při volbě sušení je vždy nutno brát v úvahu místní podmínky a možnosti. Při zasažení rukopisů a vzácných dokumentů je nutné konzultovat všechny kroky s restaurátory. Pro sušení většího množství dokumentů je třeba pečlivě zvolit vhodnou metodu (i průmyslového charakteru) podle druhu postižených dokumentů. Podrobně http://www.nkp.cz/povodne/suseni.htm Horkovzdušné sušení Probíhá v komoře v proudu vzduchu, jehož teplota je nastavitelná. Obvyklá hodnota je kolem 115°C, aby doba sušení byla minimální (asi jeden den). Papírové bloky jsou uloženy na policích a vzájemně odděleny hliníkovými deskami, aby byl urychlen rozvod tepla. Relativní vlhkost vzduchu je prakticky nulová. Lyofilizace - vakuová sublimace Sušení probíhá ve vakuové komoře při teplotě pod bodem mrazu. Voda se během procesu odpařuje přímo z pevné fáze (ledu) a zachytává se ve vymrazovacím prostoru, jehož teplota je pod –50oC. K úplnému vysušení dochází během několika dnů. Sušení vlhkým teplem (sušárny dřeva) Suší se v komoře při intenzivní nucené cirkulaci vzduchu, jehož teplota a vlhkost jsou libovolně nastavitelné (obvykle 60°C a 35% relativní vlhkosti). Doba sušení je asi dva týdny. Sušení volně na vzduchu Provádí se v dobře větraném prostoru při teplotě místnosti. Do knih se vkládá savý papír, aby se urychlil odchod volné vody a jakmile je to možné, knihy se postaví a rozevřou do vějíře. Vakuové sušení Probíhá ve vakuové komoře, ve které jsou vyhřívané police, na kterých leží sušený materiál.

17

Teplota polic dosahuje 25 až 30°C, tlak v komoře je 5 až 10 mbar. Odpařená voda odchází přes olejovou vývěvu, kde teplota oleje dosahuje 150°C. Sušení trvá asi týden. Vakuové balení Kniha se obalí netkanou textilií, obloží vrstvou savého papíru (filtračního, novinového), vloží do polyetylenového sáčku. Z prostoru sáčku se odsaje vzduch a sáček se zataví. Voda přechází do savých papírů až do vytvoření rovnováhy. Sáček se po určité době (1 až 2 dny) rozstřihne a celý cyklus se opakuje tak dlouho, až je kniha suchá. Obvykle je potřeba 10 cyklů Doba sušení je 10 až 20 dnů. Nevýhodou je pracnost metody. Výhodou je velmi šetrný sušicí postup, knihy jsou po usušení rovné. Mikrovlnné sušení Využívá toho, že kapalná voda silně absorbuje mikrovlnné záření. V místě absorpce vzniká teplo, které urychluje odpaření vody. Je nutné zabránit lokálnímu přehřátí v důsledku nehomogenit v materiálu a v lokální intenzitě mikrovlnného záření. Běžný knihovnický materiál, tj. normální tištěné knihy a dokumenty, které byly pouze vystaveny účinkům vlhkého vzduchu nebo byly jen minimálně namočeny, je možno sušit na vzduchu, při minimální vzdušné vlhkosti a dobré cirkulaci vzduchu ( relativní vlhkost vzduchu do 50 %, teplota max. 21°C). Částečně mokré knihy lze sušit vzduchem s pomocí prokládání listů čistým savým papírem, který se vyměňuje podle potřeby. Citlivější materiály, které obsahují ve vodě rozpustné složky, kožené materiály, křehký či povrchově upravený papír je nejlépe zmrazit. Nejšetrnějším způsobem sušení zmrazených knih je vakuové vymrazování, při kterém přechází led přímo do plynného stavu, takže nedochází k problémům spojeným s expanzí par, lepením, deformacemi a rozpouštěním nestálých barev ve vodě. Vymrazování probíhá v komoře, ve které jsou zmrazené materiály vystaveny působení vakua. Další šetrný způsob nabízí sušení v ochranné atmosféře, vhodné např. pro dokumenty v kožených vazbách. Rovněž se osvědčilo pro vzácnější knihy zmíněné vakuové balení. Jestliže byly fotografie a negativy ponořeny ve špinavé vodě, musí se před sušením proprat ve studené vodě a po odstranění špíny propláchnout roztokem Kodak Photo Flo, případně propláchnout vodou, do ní bylo přimíseno několik kapek formalinu kvůli zamezení likvidace želatiny bakteriemi. Ve vodní lázni je také možné oddělit je od sebe nebo od materiálu, ke kterému se přilepily, tak, aby nebyla poškozena emulze. K manipulaci se osvědčuje se umělohmotná pinzeta, s nimiž pracují také fotoamatéři. Sušícími metodami vhodnými pro fotodokumenty jsou sušení vzduchem nebo vymrazení. Kinofilmy je záhodno udržovat v mokrém stavu, dokud je nejsou promyty a usušit nejlépe na průmyslovém zařízení. Také fotografie zhotovené moderními technikami, černobílé i barevné, je možné v případě nutnosti zmrazit. Suší se vzduchem buď položené lícem nahoru na vhodné podložce - na savém papíru emulzní stranou vzhůru nebo na šňůrách šetrně uchycené kolíčky. Avšak i při veškeré péči se fotografie mohou pokrčit a ztratit lesk. Speciální nosiče, magnetické pásky, diskety, CD a CD ROM, audio a video pásky, šelakové, acetátové a vinylové desky je možné sušit je vzduchem; případný nános špíny a bahna lze odstranit rychlým omytím. Tyto dokumenty není možné mrazit. Rovněž škodí dotýkat se povrchu disket holýma rukama. 18

Suché materiály se třídí podle typu dalšího nutného ošetření, podle potřeby se čistí, opravují, zasílají na opravu vazby nebo na restaurování. Usušené materiály se nevracejí přímo na původní místo, ale jsou skladovány nejméně 6 měsíců v dobře ventilovaném meziskladu, kde se pravidelně kontroluje výskyt plísní. Poškození požárem Fondy poškozené pouze ohněm jsou velmi křehké, proto se balí a stěhují velmi opatrně, aby se vyloučilo další poškození. Balené materiály musí být absolutně suché. Materiály současně zasažené požárem i vodou se balí do pevných obalů (lepenka, plast) a přemístí se do mrazících boxů ke zmrazení. Dále se ošetřují stejně jako materiály poškozené vodou, situaci může komplikovat nános sazí a popela, způsob odstranění. Další postup by měl být konzultován s restaurátory a/nebo prováděn na restaurátorském pracovišti. Poškození chemikáliemi Materiály poškozené chemikáliemi se ošetřují podle konkrétního typu kontaminační látky ve spolupráci s Integrovaným záchranným systémem. Reakce na živelnou pohromu nebo havárii způsobenou ohněm či vodou 1. Předběžné zhodnocení škod a stanovení konkrétního plánu záchrany •

po svolení odborníků rychle projít prostory postižené havárií a podle vnějšího vzhledu svazků odhadnout stupeň a rozsah poškození. Neotevírat ani nezavírat promáčené knihy!!

•

navrhnout a zajistit pomoc osob předem určených podle evakuačního plánu, potřebné množství záchranných prostředků, materiálů, služeb, prostor pro ošetření a evakuaci

•

provést dokumentaci stavu (foto, video, písemný záznam)

•

zavčas přemístit nezasažený knihovní fond z dosahu účinků katastrofy

•

zajistit knihovní fond proti zcizení a úmyslnému poškození

2. Stabilizace prostředí V teplém, vlhkém a špatně větraném prostředí dochází k růstu plísní do 48 hodin za každého počasí. Prostředí vodou poškozené oblasti musí být stabilizováno před i během stěhování prostřednictvím: •

stabilizace teploty v budově - 16 – 18 st. C

•

co nejvyšší cirkulací vzduchu

•

stabilizace vlhkosti (případně prostřednictvím odvlhčovače) – rel. vlhkost pod 65%

•

předměty a vybavení místností promáčené vodou musí být vystěhovány, ostatní vysušeny na místě 19

•

prostory uvolnit od nepotřebného zařízení a nábytku a pracovní plochy pokrýt polyetylenovou folií

•

po vyprázdnění postiženého prostoru jsou police, stěny, podlahy a stropy sterilovány

3. Záchranné práce vytvoření pracovních týmů •

na vyčlenění materiálu velmi mokrého, kontaminovaného anebo vzácného a citlivého o na stěhování knihovního materiálu dle vytvořeného identifikačního systému umístění o na soupis stěhovaných materiálů o na ukládání do krabic a na jejich označování o na vytváření lidských řetězů (transportní pásy) k odstranění materiálu z depozitáře o zajištění přesné evidence včetně záznamů o balení a stěhování fondů

•

třídění knih podle typu a rozsahu poškození

4. Obnovení funkcí knihovního fondu •

poskytnout veřejnosti informace o katastrofě či pohromě

•

zajistit finanční prostředky

•

jednat s organizacemi pověřenými různými formami nápravy škod o uchování, opravách zasažených dokumentů a jejich předání zpět, včetně dokumentace zásahů a přechodného umístění fondů

Určení a realizace náprav škod je záležitostí specialistů!

1. Postup evakuace materiálu •

nejprve se stěhují nejdůležitější sbírky podle evakuačního plánu

•

nejdříve nejmokřejší materiály, potom méně mokré a nakonec vlhké

•

je nutné prohlédnout obsah každé archivní krabice a krabici nasycenou vodou nahradit suchou

•

nepoškozené diskety je nutno odstěhovat co nejdříve (citlivost k vysoké relativní vlhkosti) 20

2. Čištění po říční povodni – usazeniny bláta mohou být omyty čistou tekoucí vodou (nelze užít u otevřených svazků, rukopisů, fotografií, kreseb, křehkého materiálu) 3. Příprava jednotlivých typů knihovních materiálů k transportu. Není-li možno zasažené materiály neprodleně vysušit, je nutno je zmrazit a pak buď vysoušet postupně, případně použít technologie vakuového vysoušení. Ideální je využít technologie vymrazování (sublimace) Vysoké teploty při vysoušení působí urychlenou degradaci papíru! Jednotlivé listy – neoddělovat od sebe, ale složky po každých 5 cm proložit papírem na mrazení, zabalit Akvarely, mapy a rukopisy s rozpustnými médii – nevysoušet povrch savým papírem! Natírané papíry – během balení udržovat mokré Zarámované tisky a kresby – jestliže čas a prostor dovolí, vyjmout z rámu a zabalit jako jednotlivý list. Mapy, plány, velkoplošné tisky a rukopisy – balit volně do plochých krabic. Pergamen - oddělit od ostatních materiálů, zabalit Knihy - otevřené mokré knihy balit naplocho, oddělené vrstvou papíru na mrazení. Zavřené knihy balit hřbetem dolů nebo naplocho, zkroucení svazků může být ovlivněno těsně utaženým balením v polyetylenových pytlích, větší svazky neumisťovat na menší. Zabalené knihy ukládat do plastikových přepravek s otvory. Pro vakuové sušení jsou vhodné i krabice z vlnité lepenky. Diskety - mokré diskety balit svisle do nádoby se studenou destilovanou vodou. Nedotýkat se povrchu disket holýma rukama. Zvukové nosiče a videonosiče – odstranit silně poškozené obaly, zabalit do krabic svisle, tak, aby byly tlumeny nárazy během transportu. Fotografické materiály: mokré kolodiové fotografie a daguerrotypy – zachránit jako první a okamžitě usušit vzduchem. nitráty s měkčícími emulzemi – okamžitě zmrazit, potom vymrazit ostatní fotografie udržovat mokré v nádobách s čerstvou studenou vodou, a potom sušit vzduchem nebo zmrazit. Balit do plastových nádob nebo pytlů a snížit na minimum dobu, kdy jsou ponořeny ve vodě. kopie, negativy a diapozitivy – zachránit nejprve barevné fotografie, potom kopie, potom černobílé negativy a diapozitivy. Přednostně sušit vzduchem nebo zabalit a zmrazit. filmy – otevřít pouzdro, naplnit ho vodou a znovu zavřít víčkem. Zabalit do plastikových věder nebo lepenkových krabic vyložených polyetylenovými pytli. Zaslat do servisu na vyprání a vyčištění. Mikrofilmy svitky – neodstraňovat filmy z jejich pouzder. Naplnit pouzdra vodou, zabalit v blocích po 5 do krabice vyložené polyetylenem a zaslat do servisu. mikrofilm v rámečku a diazomikrofiše – zabalit, zmrazit, sušit vzduchem. Mokrý materiál se do mrazících zařízení převáží v mrazících vozech, při transportu malých kolekcí lze použít suchý led (práce v rukavicích). 21

Oheň Oheň doprovází voda! •

saze a stopy kouře jsou většinou neodstranitelné. Mnoho škod může způsobit teplo.

•

papír křehne, aniž by byl přímo zasažen ohněm, drobí se při manipulaci.

•

fondy poškozené pouze ohněm se balí a stěhují velmi opatrně (vysoká křehkost)

•

balené materiály musí být absolutně suché

•

vlhké materiály se před zabalením vysuší

•

materiály současně zasažené požárem i vodou se balí do pevných obalů (lepenka, plastik) a přemístí se do mrazících boxů ke zmrazení. Dále pro ně platí stejné ošetření jako pro materiály poškozené vodou.

•

Kůže a pergamen se působením vysokých teplot smršťují.

•

Mikrofilmy a audiovizuální materiály se úplně ničí.

Voda •

Papír - poškození svazků způsobené bobtnáním vodou vzniká v prvních čtyřech hodinách po jejich ponoření.

•

Lepenkové desky absorbují velký objem vody a bývají zdrojem plísní

•

Kůže a pergamen se zkroutí, zvrásní nebo smrští, pergamen může želatinovat

•

Látky, knihařské plátno a některé plasty bobtnají zanedbatelně, někdy se smršťují

•

Fotografie, audiovizuální a magnetická media a mikrofilmy jsou zranitelné vodou, poškození závisí na typu materiálu, délce vystavení vodě, její teplotě atd.

22