Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích Pedagogická fakulta Oddělení celoživotního vzdělávání
Závěrečná práce
Ochrana životního prostředí v hodinách přírodopisu na 2. stupni ZŠ
Vypracoval: Ing. Irena Prexlová Vedoucí práce: Mgr. Jan Petr, Ph.D. České Budějovice 2016
Prohlášení Prohlašuji, že svoji závěrečnou práci jsem vypracoval samostatně pouze s použitím pramenů a literatury uvedených v seznamu citované literatury. Prohlašuji, že v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb. v platném znění souhlasím se zveřejněním své závěrečné práce, a to v nezkrácené podobě elektronickou cestou ve veřejně přístupné části databáze STAG provozované Jihočeskou univerzitou v Českých Budějovicích na jejích internetových stránkách, a to se zachováním mého autorského práva k odevzdanému textu této kvalifikační práce. Souhlasím dále s tím, aby toutéž elektronickou cestou byly v souladu s uvedeným ustanovením zákona č. 111/1998 Sb. zveřejněny posudky školitele a oponentů práce i záznam o průběhu a výsledku obhajoby kvalifikační práce. Rovněž souhlasím s porovnáním textu mé kvalifikační práce s databází kvalifikačních prací Theses.cz provozovanou Národním registrem vysokoškolských kvalifikačních prací a systémem na odhalování plagiátů.
V Českých Budějovicích dne 11. prosince 2015
Irena Prexlová
Poděkování
Děkuji vedoucímu práce Mgr. Janu Petrovi, Ph.D. za odborné vedení, cenné rady a vstřícný přístup při psaní této závěrečné práce.
Anotace Tato práce je zaměřena na aktivity, při kterých se žáci druhého stupně základní školy přes své výrobky a za pomoci získaných znalostí mohou zapojit do ochrany přírody. Jsou to aktivity jednoduché, které lze zvládnout během hodiny, ale i náročnější, jež se hodí naplánovat spíše jako projektový den nebo mimoškolní činnost. V každém případě by měly vést děti k zamyšlení nad stavem naší přírody, nad naším počínáním a možnostmi nápravy.
Abstract This work is focused on activities in which the pupils of primary school through its products and the knowledge can involve in nature protection. These are simple activities that can be managed in an hour, but some of them are more difficult and it is better to plan them as a project day or extracurricular activities. In any case, should lead children to think about the state of our nature, of our behavior and possible remedies.
Obsah 1. Úvod 2. Literární přehled 2.1. Stručná historie ekologické výchovy 2.2. Ochrana životního prostředí z hlediska RVP 2.3. Zařazení ochrany životního prostředí v učebnicích 2.4. Formy výuky v hodinách přírodopisu 3. Metodika 4. Návrh ochrany ŽP ve výuce 4.1. Ochrana hmyzu 4.1.1. Nejjednodušší příbytky 4.1.2. Včelníky 4.1.3. Čmelníky 4.1.4. Úkryty pro motýly 4.2. Ochrana ptáků 4.2.1. Zimní přikrmování 4.2.2. Hnízdní budky 4.2.3. Ochrana před úrazy na sklech 4.2.4. Výsadba vegetace 4.3. Ochrana obojživelníků 4.4. Ochrana dalších živočichů 4.4.1. Ochrana zvěře 4.4.2. Ochrana menších živočichů 4.5. Ochrana rostlin 4.5.1. Rostliny v intravilánu 4.5.2. Rostliny v krajině 4.6. Ochrana vody a půdy 5. Zhodnocení a příprava 5.1. Zhodnocení realizovaných akcí 5.2. Příprava na projekt
4
6. Závěr 7. Literatura 8. Přílohy
5
1. Úvod Cílem této práce je vybrat takové aktivity, které žáky povedou k ochraně přírody. Tím, že je propojíme s pracovní činností, budou o nich muset děti více přemýšlet; o jejich smyslu, náročnosti, vhodném postupu. Tím by mělo být zajištěno, že si získané poznatky budou i lépe pamatovat, neboť platí staré čínské rčení: „Řekni mi a já zapomenu, ukaž mi a já si zapamatuji, nech mne udělat a já pochopím“. Práce je rozdělena na část teoretickou a praktickou. V teoretické části je stručně popsána historie ekologické výchovy a její začlenění a možnosti využití ve výuce v současnosti. Praktická část je zaměřena na příklady aktivit, do kterých můžeme zapojit žáky druhého stupně a které by měly přispět k tomu, že si děti uvědomí stav naší přírody a potřebu přemýšlet o důsledcích lidské činnosti a o jejich nápravě.
6
2. Literární přehled Tato kapitola se zabývá historií ochrany přírody z hlediska jejího začlenění do výuky. Navazující část se týká současnosti a pozice ekologické výchovy v RVP a v učebnicích. Zmíněny jsou také formy a metody, které lze ve výuce přírodopisu uplatnit.
2.1. Stručná historie ekologické výchovy Problematika ochrany životního prostředí není nijak stará. Varovné hlasy a rozvoj ekologického myšlení se ve větší míře objevují až na konci 60. let minulého století. Tehdy se také začíná používat pojem výchova k ochraně přírody. Podle Máchala (2000) byl v té době jedním z prvních propagátorů ochrany životního prostředí časopis ABC mladých techniků a přírodovědců. Redakce připravovala soutěžní akce, které zajímavou formou vedly děti k zájmu o přírodu, a to hlavně praktickou činností. Byl to počin významný, neboť proekologické výchovné principy nebyly v tehdejším komunistickém Československu příliš žádoucí. Velký vliv na děti v té době měla také organizace Junák. Jak lze zjistit na internetových stránkách Junáka, první skautský oddíl byl u nás založen již v roce 1913. Skautské hnutí je založeno na třech principech: odpovědnost za sebe a svůj rozvoj, spolupráce, pochopení a odpovědnost vůči druhým lidem i životnímu prostředí a hledání duchovních hodnot, které člověka přesahují. V době normalizace byl Junák již potřetí zrušen, činovníci a vedoucí byli nuceni buď přejít do ilegality, nebo pracovat s dětmi pod jinou organizací. Někteří tak přechází do Pionýra, část pracuje pod hlavičkou TISu - Svazu pro ochranu přírody a krajiny. I tato organizace ale byla v sedmdesátých letech zrušena, místo ní vzniká Český svaz ochránců přírody. Přestože ČSOP je státem kontrolován, a tudíž není zájemci příliš vyhledáván, časem z něj několik obětavců vytvořilo organizaci prospěšnou přírodě a její ochraně. Důležité bylo, že k nejlépe fungujícím svazovým komisím patřila komise
7
pro práci s dětmi a mládeží, která se starala o vydávání různých metodických materiálů. Dalším významným krokem byla Akce Brontosaurus, která vzniká v roce 1974 jako reakce na Rok životního prostředí vyhlášeného Organizací spojených národů. Z jednoroční kampaně vzniklo hnutí, které trvá dodnes a je členem asociace ekologických neziskových organizací Zelený kruh a mezinárodního seskupení Youth and Environment Europe, organizací uznanou MŠMT pro práci s dětmi a mládeží a držitelem zvláštního ocenění Ministerstva životního prostředí. Vznikají i další organizace a akce, jako například festival filmů o životním prostředí Ekofilm v Ostravě nebo Prázdninová škola Lipnice. V roce 1991 byla založena Nadace ekologické výchovy EVA jako nevládní nezisková organizace nabízející služby všem zájemcům o oblast výchovy a životního prostředí. Se svým projektem Národní středisko ekologické výchovy (NSEV) chtěla napomáhat rozvoji ekologické výchovy a jejímu oficiálnímu začlenění do výchovného procesu. Nepodařilo se, ale s potřebou vzájemně koordinovat činnost existujících středisek bylo v roce 1996 založeno občanské sdružení s plným názvem Sdružení středisek ekologické výchovy Pavučina. Konečně v roce 2000 vznikl z iniciativy MŽP dokument Státní program environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty (EVVO), na kterém se od roku 2007 podílí i MŠMT. Jak je uvedeno na stránkách MŽP, tento dokument „posouvá pojetí výchovně vzdělávacího procesu z roviny ekologie jako vědy o vztazích mezi organismy a prostředím do roviny environmentální, kde jsou základem systémové souvislosti v kontextu stále se zrychlujícího antropocentrického ovlivňování přírodního prostředí, stanovuje cíle, nástroje a úkoly dělené dle cílových skupin. Úkolem EVVO je vést občany k takovému myšlení a jednání, které je v souladu s principy udržitelného rozvoje, k vědomí odpovědnosti za udržení kvality životního prostředí a k úctě k životu ve všech jeho formách“. (http://www.mzp.cz/cz/evvo) Hlavním úkolem výchovy je systematické působení na mladou generaci (včetně dětí předškolního věku) za účelem přijetí hodnot a jednání nezbytného pro ochranu a
8
péči o životní prostředí. Toto působení probíhá hlavně přes školicí střediska dalším vzděláváním pedagogických pracovníků. Dnes se s přírodovědnými předměty, a tedy i s ekologickou výchovou, žáci setkávají po celou dobu svého vzdělávání již od předškolního věku. Podle Pavlasové (2014) jsou v České republice přírodovědné předměty vyučovány odděleně, zatímco v zahraničí se častěji vyučují propojeně v předmětu typu „science“. I u nás se objevují školy s tímto přístupem. Jsou to hlavně přírodovědně zaměřené střední školy nebo školy alternativní. Podle dokumentu, který vydala Výkonná agentura pro vzdělávání, kulturu a audiovizuální oblast v roce 2011, a který vychází z mezinárodních výzkumů TIMSS a PISA, mohou být za efektivní a vyrovnané vzdělávací systémy v oblasti přírodních věd považovány systémy v Belgii (německy mluvící společenství), Estonsku, Polsku, Slovinsku, Finsku a Lichtenštejnsku. Česká republika je na spodní hranici evropského průměru.
2.2. Ochrana životního prostředí z hlediska RVP Rámcové vzdělávací programy představují hlavní kurikulární dokumenty. RVP začleňuje ochranu životního prostředí mimo jiné do vzdělávací oblasti Člověk a příroda. Zmiňuje se zde o přírodě jako o systému, jehož součásti jsou vzájemně propojeny a ovlivňují se. Proto je nutné, aby žáci pochopili důležitost udržení přírodní rovnováhy pro existenci živých soustav, včetně člověka. Tato oblast také podporuje vytváření otevřeného a kritického myšlení a logického uvažování. „…Přírodopis … svým činnostním a badatelským charakterem výuky umožňuje žákům hlouběji porozumět zákonitostem přírodních procesů a tím si uvědomovat i užitečnost přírodovědných poznatků a jejich aplikací v praktickém životě.“ Žáci jsou pak schopni objektivně pozorovat a vytvářet závěry, zkoumat příčiny a důsledky procesů a vztahy mezi nimi a hledat řešení problémů. „ … poznávají podstatné souvislosti mezi stavem přírody a lidskou činností, především pak závislost člověka
9
na přírodních zdrojích a vlivy lidské činnosti na stav životního prostředí a na lidské zdraví. …Učí se uvědoměle využívat své přírodovědné poznání ve prospěch ochrany životního prostředí a principů udržitelného rozvoje.“ Podle RVP vzdělávání v dané vzdělávací oblasti vede žáka mimo jiné k zapojování do aktivit směřujících k šetrnému chování k přírodním systémům, ke svému zdraví i zdraví ostatních lidí, k porozumění souvislostem mezi činnostmi lidí a stavem přírodního a životního prostředí. Výhodou je možnost propojení této vzdělávací oblasti s oblastí Člověk a svět práce. Zde je cílem vytvořit u žáků pozitivní vztah k práci a odpovědnost za kvalitu výtvoru, osvojení základních pracovních dovedností, schopnost plánovat, uplatnit vlastní nápady. Má také podporovat u žáků sebedůvěru a schopnost vidět práci jako možnost seberealizace. Tato podpora může být větší, pokud se žákům podaří vytvořit výrobek účelný a důležitý, u kterého si mohou říci, že sami podpořili dobrou věc. Další oblastí, která ovlivňuje základní vzdělávání, jsou průřezová témata. Jsou rozpracována do tematických okruhů a pomáhají rozvíjet hodnoty a postoje žáků. Tematické okruhy procházejí napříč vzdělávacími oblastmi a propojují je. Žáci pak vidí danou problematiku z různých pohledů. Pro nás je podstatné průřezové téma Environmentální výchova. U žáků rozvíjí porozumění souvislostem a vztahům člověka a prostředí, uvědomění si ohrožení podmínek života, vlastní odpovědnosti ve vztazích k prostředí, seznamuje s principy udržitelnosti rozvoje společnosti, učí žáky návyky pro každodenní žádoucí jednání a učí je komunikovat a obhajovat názory týkající se životního prostředí.
2.3. Zařazení ochrany životního prostředí v učebnicích Značná část učebnic je koncipována tak, aby odpovídala vzdělávacím obsahům daným v RVP. Tyto obsahy jsou rozděleny následovně:
obecná biologie a genetika 10
biologie hub
biologie rostlin
biologie živočichů
biologie člověka
neživá příroda
základy ekologie
Pro výuku na druhém stupni naší školy využíváme učebnice nakladatelství Scientia, které taktéž dodržují toto členění. V každé z těchto učebnic je vložena samostatná kapitola týkající se ekologie a ochrany přírody, navíc i v dalších kapitolách se objevují poznámky, které upozorňují na danou problematiku v závislosti na právě probíraném tématu.
2.4. Formy výuky Podle Pavlasové (2014) jsou základními formami výuky:
vyučovací hodina
praktické cvičení
exkurze, vycházka, terénní práce
projektová výuka
odborný seminář
odborná praxe
domácí úkoly, domácí příprava
Nejčastěji využívanou formou je vyučovací hodina, protože dává učiteli možnost probrat velké množství učiva. To ale neznamená, že v přírodopisu je to forma nejlepší. Zde je naopak žádoucí značnou část aktivit přesunout na žáka a zapojit ho do práce s přírodninami a do pokusů. Proto je velmi vhodné začleňovat i jiné formy, jako praktická cvičení, vycházky nebo terénní práce. Při praktických cvičeních připravujeme žákům jednoduché pokusy, na kterých se učí pozorovat,
11
zaznamenávat průběh experimentu a vyvozovat závěry. Vycházky jsou výbornou možností, jak seznámit žáky s přírodninami v jejich přirozeném prostředí a jak u nich vytvořit kladný vztah k přírodě. Podle Kubicové (2009) má názornost při vyučování biologie prvořadý význam. Bez kontaktu s přírodninami si žáci vytvoří zkreslenou představu o jejich vlastnostech a vztazích. Je potřeba vést žáky k tomu, aby si všímali okolí, nebyli lhostejní a snažili se vlastní aktivitou pomoci.
12
3. Metodika V následující části jsou popsány možnosti zapojení dětí do ochrany přírody výrobou vhodných předmětů. Při těchto aktivitách by měli žáci propojit manuální činnost s vědomostmi o přírodě a o možnostech její ochrany. Propojením těchto oblastí se předpokládá, že si děti uvědomí nejen potřebu chránit přírodu, ale také cenu práce, které si začnou do budoucna více vážit. Návrhy jsou řazeny od těch jednodušších a doplněny fotografiemi pro snazší představitelnost. Vždy by jim mělo předcházet teoretické seznámení s problematikou, aby žáci věděli, proč to dělají a čemu tím prospějí. Aktivity jsou vybírány s ohledem na věk žáků a na možnosti školy a pedagoga. Některé činnosti jsme se žáky druhého stupně ZŠ Kolinec vyzkoušeli v minulých letech, ostatní bych ráda zařadila co nejdříve. Tato práce by mi tedy v budoucnu měla posloužit také jako námětový materiál do hodin.
13
4. Návrhy ochrany ŽP ve výuce 4.1. Ochrana hmyzu V úvodu je žákům vhodné vysvětlit, že ochrana bezobratlých živočichů spočívá především v ochraně jejich stanovišť. Mnoho druhů, a patrné je to především u býložravých, je totiž vázáno na určité druhy rostlin. A určité druhy rostlin mají určité požadavky na půdní, klimatické a další podmínky, nemusí růst všude. Dravý hmyz zase loví jiné bezobratlé, a nejen on. Bezobratlí jsou jako potrava zastoupeni u značného počtu dalších živočichů. To znamená, že je nutné chránit jak jejich druhovou pestrost, tak dostatečnou velikost populací. Znamená to tedy co nejméně zasahovat do lokalit s přirozenými porosty. Je vhodné vysvětlit žákům, že ne každý kout v krajině musí být za každou cenu upravený, posekaný, odvodněný… Naopak je třeba taková místa chránit a rozšiřovat. Vysvětlíme, že i každá větší zahrada může mít bezzásahové místo, kde se bude dařit různým živočichům, kteří na „anglickém trávníku“ opravdu žít nemohou, a že i na městském balkonu lze vytvořit místo vhodné pro život užitečného hmyzu. Chceme-li žáky do ochrany zapojit, můžeme s nimi vytvořit různé hmyzí příbytky. Pokud máme možnost provázat výuku přírodopisu s pracovními činnostmi, mohou žáci vytvořit vše úplně sami. Nemáme-li tuto možnost, připravíme část komponentů předem a se žáky zkompletujeme.
4.1.1. Nejjednodušší příbytky Asi nejjednodušší je vytvořit příbytek pro slunéčka a zlatoočka, která jsou zdatnými pomocníky v likvidaci mšic. Jedná se pouze o dostatečně silný špalek, který je opatřen stříškou a hlubšími užšími otvory (obr. 1) nebo dutý špalek či plechovku vyplněné dutými stébly (obr.2).
14
Obr. 1:
http://www.zelenadomacnost.com
Obr. 2:
http://images.umweltberatung.at
Stejně jednoduché je vytvořit úkryt pro škvory, kteří jsou rovněž velice užiteční při likvidaci hmyzu sajícího na rostlinách. Místo chemických postřiků si seženeme pouze květináč, kterým provlečeme provázek na zavěšení a vyplníme jej slámou nebo senem. Výplň před vypadnutím zajistíme kouskem pletiva nebo síťkou. Květináč pak můžeme zavěsit na strom a podle výskytu mšic i se škvory přemisťovat na potřebná místa (obr. 3). Jinou možností je květináč nezavěšovat, ale nasadit na tyčku jako na obrázku 4. Obr. 3:
http://www.poustka.estranky.cz
Obr. 4:
http://www.chatar-chalupar.cz
15
4.1.2. Včelníky Včelníky jsou příbytky pro včely samotářky. Tyto včely nežijí pospolitě. Na jaře samička naklade vajíčka do zbudovaných chodbiček. Vytvoří zde několik buněk, vyplní je nektarem a pylem a naklade do každé po jednom vajíčku. Buňky uzavře a začne stavět v jiné dutině. Druhy samotářek se liší způsobem hnízdění (preferují různé materiály pro umístění buněk, např. dřevo, písek, dutá stébla, udusanou hlínu a podobně) i přezimování. Všechny jsou však velice důležité pro opylování rostlin. (http://www.vcelkysamotarky.cz/) Na včelníky je tedy dobré využít různé materiály - dřevěné špalíky, cihly a tvárnice, vše s vyvrtanými otvory o průměru 0,4 – 0,8 mm, dutá stébla různých rostlin, vždy na zadní straně uzavřená kolénkem, kůru a podobně. Veškerý materiál se vyskládá do připraveného dřevěného rámu a umístí na osluněné místo. Včelníky mohou být různě veliké (obr. 5).
Obr. 5:
http://www.civilky.cz/admin/data/image/Hmyz.jpg
16
4.1.3. Čmelníky Dalším typem příbytku jsou čmelníky. Jsou určeny pro čmeláky, jichž nejen v naší krajině rychle ubývá. Vysvětlíme dětem, že čmelák je výborným opylovačem rostlin, který zasluhuje naši pozornost, neboť na rozdíl od včel má mnohem delší sosák (až 2 cm), a proto navštěvuje i rostliny s dlouhým úzkým kalichem, do kterých včely svým sosákem nedosáhnou, a také dokáže zvýšit svou tělesnou teplotu, a tudíž bývá aktivní i v chladnějším počasí brzy na jaře. To je důležité pro časně kvetoucí rostliny. V přírodě hnízdí nejčastěji v norách po hlodavcích nebo v jiných dutinách s dostatkem teplého materiálu na stavbu hnízda. Včelníky můžeme vyrobit dvojího typu. První je velmi jednoduchý a zvládnou jej i menší děti. Potřebujeme pouze větší květináč, do kterého dáme rozcupovaný materiál přírodního původu, například včelařský filc, rozstříhanou vlnu nebo suchý mech vyhrabaný z trávníku. Tento květináč můžeme zahrabat do země v takové hloubce, aby byl viditelný pouze otvor ve dně a shora zastínit plochým kamenem jako na obrázku 6. Můžeme jej nechat i na povrchu. V tomto případě jej opatříme ještě otvorem o průměru asi 2,5 cm s provlečenou hadičkou, která slouží jako chodbička. Tento květináč je vhodné zatížit dlaždicí, která jej současně chrání před deštěm (obr. 7).
Obr. 6:
http://www.chatar-chalupar.cz
Obr. 7:
http://www.vcelky.cz
17
Druhý typ je na výrobu těžší, neboť se jedná o dřevěnou budku o rozměrech 20 x 30 cm a výšce 15 cm. Uvnitř je ještě rozdělena na předsíň a hnízdiště, případně si můžeme práci usnadnit využitím hadičky místo chodbičky (obr. 8 a 9). Obr. 8:
http://ekolist.cz
Obr. 9:
http://www.eclovicek.cz
I tuto budku vyplníme rozcupovaným přírodním materiálem. Čmelníky se vždy snažíme umístit do stínu, nejlépe pod strom nebo keř, aby se nepřehřály. Poslední možností je nákup již hotového čmelníku, který může být obsazený čmeláčí matkou a prvními dělnicemi. Tuto možnost nabízí například Výzkumný ústav pícninářský v Troubsku, který se zabývá chovem našich původních čmeláků, je to však záležitost poněkud nákladná. (http://www.ceskycmelak.cz/)
4.1.4. Úkryt pro motýly Jak je uvedeno na stánkách www.lepidoptera.cz, „Budoucnost našich denních motýlů je nejistá: výsledky síťového mapování z roku 2002 ukazují, že z našich 161 druhů jich vyhynulo osmnáct, tedy 11 procent, a dalším šestnácti druhům (9,9 %) se natolik zmenšily areály rozšíření, že prakticky vymírají. V různém stupni ohrožení pak
18
je 73 druhů, tedy polovina z dosud přežívajících 143 druhů.“ Podle téhož zdroje je příčinou úbytku motýlů ztráta jejich stanovišť zapříčiněná intenzifikací zemědělství a lesnictví, to znamená likvidací mezí, úhorů, občas spásaných strání, květnatých luk, světlých remízů, nadužíváním insekticidů a chemických hnojiv, meliorace nebo zalesňování neplodných půd. S dětmi se zaměříme na to, co můžeme ovlivnit. Můžeme se pokusit zajistit dostatek kvetoucích rostlin, a to jednak přímo v okolí školy, které upravíme vhodnou výsadbou rostlin nebo můžeme založit zvěřní políčka (více v kapitole 4.4.). Další možností je vytvoření vhodných přezimovacích prostor. Motýlí domky mohou mít jednoduchý trojúhelníkovitý tvar jako na obrázku 10. Přední stěna je většinou v horní části seříznutá, je vyklápěcí a slouží pro umístění misek s ovocem a sladkým nektarem, kterými motýly přikrmujeme v období chudém na květy (jaro, pozdní léto). Ve vnitřním prostoru jsou vyskládány například kousky kůry, mezi které se na podzim motýli schovávají. V té době přední stěnu zvedneme a celý domek na zimu umístíme na místo chráněné před velkým mrazem a povětrnostními vlivy. Obr. 10:
http://www.zelenadomacnost.com/data/images/3146.jpg
19
4.2. Ochrana ptáků BirdLife International, IUCN a Evropská komise představili historicky první červený seznam ptáků Evropy. Navzdory nezpochybnitelným ochranářským úspěchům je v Evropské unii stále každý pátý ptačí druh ohrožen vyhynutím. Hlavními příčinami jsou špatné praktiky v zemědělství, ztráta vhodného prostředí a klimatické změny. (http://www.rozhlas.cz/priroda/zivotniprostredi/ _zprava/evropa -ma-novy-cerveny-seznam-ptaku--1499442) Spolu s dětmi můžeme ptákům pomoci několika způsoby: zimním přikrmováním, vyvěšováním budek, ochranou před úrazy na skle a vysazováním křovin a dalších porostů.
4.2.1. Zimní přikrmování Značná část ptáků od nás na zimu odlétá, protože zde nemá dostatek potravy. Ti, kteří zůstávají, mají vlivem lidské činnosti a jejím negativním dopadům mnohem horší podmínky, než tomu bylo dříve. Ztráty na populacích jednotlivých druhů jsou velké a my bychom se měli snažit je zmírnit. Krmítka můžeme vytvořit několika způsoby. Pokud můžeme pracovat se dřevem, mohou žáci vyrobit krmítka klasická, jejichž díly vyřežou z prken a sešroubují. Návod na jedno z možných krmítek je uveden v příloze č. 1. Krmítka můžeme vyrobit i jednodušším způsobem. Chceme-li použít přírodní materiál, uděláme tukové krmítko v květináči. Potřebujeme menší hliněný květináč, větvičku, která bude sloužit jako bidýlko, rozpuštěný tuk a směs semínek. Semínka v dostatečném množství nasypeme do chladnoucího tuku. Na silnější konec větvičky navážeme provázek, provlečeme z vnitřku otvorem ve dně a větvičku vtlačíme do otvoru jako zátku. Chladnoucí směs semínek pak lžící vmačkáváme do květináče a necháme zcela vystydnout (obr. 11). Podobně lze použít i skořápky z kokosových ořechů (obr. 12) nebo lze do tukové směsi namáčet šišky (obr. 13).
20
Obr. 11:
Obr. 12:
Obr. 13:
http://www.sikovny-cvrcek.cz
http://www.nazeleno.cz
http://www.cso.cz
Vyrobit můžeme i zásobníkové krmítko se sypaným krmivem. Na jeho výrobu potřebujeme pet-lahev, dvě mističky pod květináč o průměru přibližně 13 a 18 cm a drátek. Lahvi uřízneme dno a v horní třetině propálíme tři dírky. Propálíme či vyvrtáme je rovněž do misek: do menší misky tři při horním okraji, do větší misky jednu doprostřed dna. Obr. 14:
Jako na obrázku 14 přichytíme tři drátky do dírek na menší misce, připevníme k hrdlu lahve tak, aby mezi hrdlem a miskou byla mezerka na propadávání semínek, provlečeme do vnitřku lahve dírkami a sdrátujeme. Ven z lahve vedeme již jen jeden drát, na který navlékneme větší misku jako stříšku. Semenožravým ptákům dáváme semínka slunečnic, prosa, lnu, máku, konopí nebo řepky, doplnit můžeme
http://www.mojerodina.cz/files/krmitko.jpg
sekané
ořechy
či
ovesné
vločky.
Drozdovitým ptákům předkládáme plody hlohu, šípku, jeřabin, jablka, hrušky nebo křížaly. Hmyzožraví ptáci mají rádi hovězí nebo skopový lůj.
Krmítko umístíme alespoň 2 metry od keřů či stromů na přehledné místo, aby nebylo snadno dostupné predátorům. Dáváme-li jej na strom, pak ne na kmen, ale 21
zavěsíme na okrajové větve. Přikrmujeme pouze od listopadu do konce března, abychom příliš nezasahovali do životního cyklu ptáků a neovlivnili negativně například jejich námluvy a hnízdění. (http://www.cso.cz)
4.2.2. Hnízdní budky Vyvěšování ptačích budek je velmi důležitá věc, neboť značná část ptáků hnízdí v dutinách stromů, které si vytesali nebo použili již dutinu existující. Problém je, že tyto dutiny lze najít jen ve starých stromech, které z krajiny rychle mizí. Pro všechny budky platí, že musí být bytelné, musí dobře chránit před povětrnostními vlivy a predátory a musí být dostatečně prostorné, s vhodným vletovým otvorem. Podle velikosti budky a tvaru vletového otvoru rozlišujeme šest typů univerzálních budek. Tab. 1: Doporučené rozměry hlavních typů ptačích budek Typ budky Vletový otvor
Rozměry dna
Hloubka dutiny
A. Modřinka 27 - 28 mm
min. 12 x 12 cm 20 - 25 cm
B. Koňadra 33 - 34 mm
min. 12 x 14 cm min. 20 - 25 cm
C. Lejsek
30 x 45 (50) mm min. 14 x 14 cm min. 18 - 20 cm
D. Špaček
45 - 50 mm
min. 15 x 15
E. Kavka
60 - 70 mm
min. 20 x 20 cm min. 35 cm
F. Doupňák 80 - 120 mm
min. 25 - 30 cm
min. 30 x 30 cm min. 40 cm
http://www.cso.cz/index.php?ID=201
Pro druhy hnízdící v otevřených dutinách se připravují takzvané polobudky. Od klasických budek se liší velikostí vletového otvoru – ten totiž zaujímá čtvrtinu až polovinu přední stěny, u některých druhů to může být až 90 %. Vyhledávají je především konipasové, rehkové, lejsci či skorci.
22
Existují i speciální budky pro ptáky, kteří mají velmi specifické požadavky na hnízdění. Jsou to například rorýsi, šoupálci nebo některé druhy sov. Na výrobu se hodí nejlépe prkna o tloušťce 20 – 25 mm na jedné straně ohoblovaná. Tato hladká strana u hotové budky z vnější strany zajistí větší odolnost proti nepřízni počasí a ztíží případný přístup predátorů. Naopak vnitřní hrubá strana umožní mláďatům vylézat. Budka by měla být otevíratelná kvůli snadnému čištění. Plánky na některé typy budek jsou v příloze této práce (příloha 2, 3, a 4).
4.2.3. Ochrana před úrazy na sklech Díky stavebním technologiím můžeme v domech využívat stále větší prosklené plochy. Tato pro člověka příjemná skutečnost se ale stává velkým problémem pro ptáky, hlavně drobné pěvce. Ti totiž ve velkých sklech vidí odraz krajiny a ve snaze prolétnout
narazí
do
skla,
což
je
stojí
život.
Na
stránkách
http://www.ochranaptaku.cz/ je uveden graf (obr. 15), který náraz do skla řadí jako druhou nejčastější příčinu úhynu ptáků. Graf nezahrnuje nejčastější příčinu - ničení přirozených biotopů a přetváření krajiny. Zde se počet ptáků, kteří z tohoto důvodu hynou, nedá ani odhadnout.
Obr. 15:
http://files.ochranaptaku.cz/200000055-47eea49f4b/graf%204.jpg
23
Jistě s žáky nemůžeme řešit stavební úpravy budov, ale o tomto problému by měli vědět. Je dobré jim ukázat, že i zde existuje řešení, jako například polepy na sklo. Klasické siluety dravců nejsou vždy účinné, neboť ptáci si na ně zvyknou a ne každý chce mít okna takto vyzdobená. Existují však i samolepky, které odráží UV záření. Pro člověka je samolepka téměř neviditelná ani nezamezuje vstupu světla do místnosti, ptáci tento odraz ale zaznamenají jako překážku a vyhnou se jí. Toto opatření dokáže údajně snížit nárazy ptáků až o 70 %, podmínkou je dostatečně polepená plocha s mezerami maximálně 10 cm. Jak vypadají samolepky z pohledu člověka a ptáka ukazuje obrázek č. 16. Obr. 16:
http://files.ochranaptaku.cz/200000037-8805a89f75/pohledy.jpg
4.2.4. Výsadba vegetace Keřové a stromové porosty jsou důležitou součástí krajiny. Slouží ptactvu jako úkryt, zdroj potravy i hnízdních míst. Bohužel i těchto míst v naší krajině ubývá. Jedním z důvodů je například scelování pozemků v zemědělství, kácení alejí a starých sadů, likvidace keři zarostlých mezí a podobně. Na tuto situaci žáky upozorníme a vysvětlíme, jak jsou i drobné lokality s keřovým či stromovým patrem v krajině důležité. Možná řešení následují v kapitole 4.5.
24
4.3. Ochrana obojživelníků Obojživelníci jsou jednou z nejohroženějších skupin živočichů, protože na změny v prostředí reagují mnohem citlivěji než třeba savci. V ČR jsou za ohrožené považovány všechny naše druhy. Obojživelníky nejvíce ohrožují likvidace tůní, mokřadů, remízků a celkové odvodňování krajiny, zarybňování drobných stojatých vod i potůčků a vysoké obsádky ryb v rybnících, znečišťování prostředí, doprava na silnicích při jejich tazích, neprůchodnost krajiny díky silnicím, dálnicím a další výstavbě i nevhodné rekultivace pískoven, lomů či výsypek. (http://www.csop.cz) Chceme-li tedy chránit obojživelníky, musíme, jako u všech ostatních živočichů, chránit hlavně jejich životní prostředí. To znamená prevenci ve znečišťování prostředí, revitalizaci říčních systémů, ochranu biotopů a podobně. Toto jsou však aktivity, které se žáky nemůžeme ovlivnit, a jsou v kompetenci hlavně různých ekologicky zaměřených organizací s možností právního ošetření. Manipulovat s chráněnými živočichy totiž ze zákona nemůžeme. Jsou zde ale i další aktivity, které můžeme do výuky zařadit, i když praktické zapojení žáků není vždy možné. Je to například odchyt migrujících obojživelníků v době jarního tahu v místech, kde jejich trasa kříží komunikaci. Respektive je to spíše instalace zábran, protože tahy probíhají většinou v pozdních večerních hodinách. Rovněž pohyb dětí v okolí vozovky může být značně rizikový. Tyto akce však můžeme provádět pouze ve spolupráci s ČSOP nebo dalšími občanskými sdruženími s příslušnou výjimkou ze zákona. Vhodnou aktivitou by mohla být příprava zimovišť. Po domluvě s příslušným Odborem životního prostředí, ČSOP a vlastníkem vytipovaného pozemku mohou děti vytvořit hromady složené z prořezávkového materiálu, větví, drnů a trávy, kam se budou moci na zimu schovat obojživelníci i jiní živočichové (obr. 17).
25
Obr. 17:
http://obojzivelnici.wbs.cz/zimoviste_v_pocatku.jpg
Obr. 18: Větší
děti
snadno
zvládnou
i takovou činnost, jako je tvorba nových tůní, samozřejmě opět po domluvě a pod kontrolou příslušných odborníků (obr. 18). http://obojzivelnici.wbs.cz/kopani_tuni.jpg
Pro mloky a čolky je možné s dětmi provést čištění lesních potoků a tůněk, případně jejich zvětšení. I zde je nutné spolupracovat s danými úřady. Všechny tyto aktivity jsou časově velmi náročné, jejich zařazení do výuky je tedy vhodné provést například formou projektového dne. Jednou z nejdůležitějších částí ochrany je osvěta. Pokud můžeme, ukazujeme dětem živočichy přímo v terénu nebo zajistíme návštěvu v centrech ekologické výchovy, kde je mohou spatřit, mnoho se dozví o jejich důležitosti a nezastupitelnosti a snad se jich někteří přestanou i bát a štítit, což je také důležité pro jejich další ochranu. Dále je vhodné dětem vysvětlit, jak je v krajině důležitý "stav řízeného nepořádku". Je významný pro obojživelníky i řadu dalších živočichů. Jde v zásadě o to, že krajina nesmí být dokonale uklizená. Na podporu živočichů je 26
nutné ponechávat na různých místech hromádky větví, trávy, drnu či kamení, padlé stromy, jílovitou zeminu z hloubení tůní, občas nějaký vývrat stromu, část nepokosené louky,
apod. (Maštera, http://www.obojzivelnici.wbs.cz/Ochrana-
obojzivelniku.html) I zde platí, že na každé větší zahradě může být bezzásahové místo pro život mnoha organismů a mnoho zahrad může být zkrášleno mělkými neprůtočnými jezírky nebo koupacími jezírky s mělkými břehy, která jsou hezčí než jedovatě modré bazény bez života. Ukazujeme dětem takové možnosti a tím přes ně ovlivňujeme alespoň částečně i jejich rodiče. Zapojení rodičů do výše zmíněných akcí je velmi přínosné – děti v rodičích vidí dobrý vzor a rodiče do určité míry přehodnotí své názory na ochranu přírody.
4.4. Ochrana dalších živočichů 4.4.1. Ochrana zvěře Zvěř je nedílnou součástí přírody. Její stavy jsou ovlivněny různými faktory, jako je například počasí a různé přírodní katastrofy, ovšem v poslední době je nejvíce ovlivňuje člověk svou činností. Chemizace prostředí způsobuje zhoršování zdravotního stavu jedinců i zmenšení populací, velké ztráty jsou rovněž při zemědělské činnosti a vlivem dopravy. (Zajícová, 2007) Zákon č. 449/2001 Sb. o myslivosti ve své třetí části v § 8 říká: (1) Ochranou myslivosti se rozumí ochrana zvěře před nepříznivými vlivy prostředí, před nakažlivými nemocemi, před škodlivými zásahy lidí a před volně pobíhajícími domácími zvířaty; ochrana životních podmínek zvěře, zajištění klidu v honitbě a ochrana mysliveckých zařízení. (2) Každý, kdo vstupuje se svou činností do přírody, si musí počínat tak, aby nedocházelo ke zbytečnému ohrožování nebo zraňování zvěře a k poškozování jejich životních podmínek. (http://zakony.centrum.cz/zakon-o-myslivosti)
27
Péče o zvěř je tedy součástí výkonu práva myslivosti. Mezi činnosti myslivců (uživatelů honitby) podle § 11 zákona o myslivosti patří mimo jiné: -
zakládání remízků a jiných vhodných úkrytů pro zvěř
-
zakládání políček pro zvěř
-
provozování krmelců, slanisek, zásypů a napajedel
-
zamezení strádání zvěře zvláště v zimních měsících v době nouze
Z výše uvedeného vyplývá, že v prvé řadě musíme s dětmi probrat zásady chování v přírodě: - na vycházkách zachovávat ticho a klid - nenechat volně pobíhat psy - chodit jen po běžně užívaných cestách a pěšinách, abychom nerušili klid zvěře - nepřibližovat se příliš ke krmelcům a podobným zařízením a nepoškozovat je
Další činnost se může vázat právě k myslivcům. Nejprve vysvětlíme, kdo je, respektive měl by být, myslivec, a že pro každého myslivce by mělo platit, že je v prvé řadě ochráncem a chovatelem zvěře, pak teprve lovcem. (Zajícová, 2007) Máme-li možnost spolupracovat s nějakým mysliveckým sdružením, domluvíme si společné aktivity. První takovou činností vhodnou hlavně pro menší děti je například sbírání plodů vhodných pro krmení zvěře. Také děti seznámíme s tím, co vlastně do krmelce patří a co ne. Kvalitní seno, oves, kaštany, žaludy, jablka a podobně jsou v pořádku. Nevhodné je pečivo, které ve vlhku plesniví a způsobuje zvěři zažívací potíže. Všechny děti rády sbírají žaludy a kaštany a rády je i nosí do krmelce. My například máme tu výhodu, že za školou se nachází otevřený park a dále rozlehlý lesní komplex a jeden malý krmelec je postavený poměrně blízko, takže vycházka k němu se dá zvládnout i v rámci jedné hodiny. Větší děti mohou přispět tím, že na školním pozemku posbírají jablka, která se předají místnímu MS k přikrmování.
28
Pro větší žáky je vhodná i další aktivita, a to je tvorba zvěřních políček. Pokud je políčko větší, je nutná spolupráce opět nejlépe s MS, jehož členové se domluví s majitelem pozemku a technicky zajistí i přípravu pozemku. Také zajistí osivo podle předem připraveného osevního postupu. Plodiny mají být vysévány odděleně, aby si vzájemně nekonkurovaly a plochu mohla využívat jak zvěř srstnatá tak pernatá (obr. 19). Vhodnými druhy jsou například topinambur hlíznatý, který současně svým vzrůstem tvoří i vhodný úkryt, dále slunečnice, lupina, krmná kapusta, svazenka vratičolistá, pohanka setá, lesní žito, oves setý, peluška nebo jetelotrávy (jetel luční, bílý, červený, kostřava, lipnice, vojtěška). (http://www.myslivost.cz) Setí a sázení plodin již zvládnou žáci sami. Rovněž mohou pomoci již v předešlé fázi při přípravě pozemku, třeba sbíráním kamene. Tato políčka se tvoří na místech, která jsou hůře přístupná zemědělské technice nebo jsou to malé pozemky, které se vlastníkovi nevyplatí obdělávat, případně to jsou plochy, které mají zůstat nezalesněné, například pozemky pod elektrovody. Většinou jsou vzdálenější od lidských sídel, předpokládá se zde tedy větší časová náročnost jak z hlediska samotné činnosti, tak z hlediska dopravního zajištění. Je proto asi vhodnější naplánovat tuto akci jako projektový den nebo jako mimoškolní činnost. Obr. 19:
http://www.ms-dvurkralove.estranky.cz/img/mid/421/img_6594.jpg
29
Máme-li možnost vytvořit malé políčko blízko školy, mohou veškeré práce vykonat žáci například v hodinách pracovních činností. Zrytí malé plochy není pro starší žáky nijak náročné. Na tyto plochy nebudeme sít plodiny pro zvěř srstnatou, která tak blízko k obydlím asi nepřijde (záleží na zkušenosti), ale můžeme vysít plodiny medonosné a po uzrání vhodné pro ptactvo. Jsou to například slunečnice, svazenka vratičolistá, proso seté, mydlice barvířská, některé miříkovité (mrkev zahradní, kopr vonný, petržel zahradní), brutnák lékařský, lupina bílá či žlutá, pohanka obecná, měsíček lékařský, laskavec a jiné (obr. 20). Plodiny na zvěřním políčku zůstávají přes zimu, úprava pozemku probíhá až na jaře. Obr. 20:
http://regionrevue.eu
Žáci se rovněž mohou podílet na výsadbě remízků nebo osetí biopásů, pokud nejsou příliš dlouhé. U všech těchto aktivit je nutná spolupráce s vlastníky pozemků, zemědělci, obcí a dalšími zúčastněnými. Náklady na zajištění osiva, sazenic, následné ochrany a podobně je možné hradit z dotací, které většinou zpracovává subjekt na dané ploše hospodařící. V našem případě nám velmi vychází vstříc obecní úřad, s kterým jsme se dohodli na některých aktivitách, přičemž přípravnou a technickou část zajišťují obecní lesy, a také místní myslivecké sdružení.
30
4.4.2. Ochrana menších živočichů Se žáky bychom se měli zaměřit i na menší živočichy, u kterých ochrana nemusí být nijak náročná. Jak bylo řečeno již několikrát, důležitá je ochrana stanovišť. Následující prvky můžeme se žáky vytvořit na školní zahradě, dvoře, v okolí školy, žáci si je mohou vytvořit doma na zahradě. Důležitá je návaznost na zeleň, a to jak bylinnou tak keřovou. Pro ještěrky a hady je vhodné na osluněných místech vyskládat hromádky kamenů, které jim poslouží při slunění i jako úkryt. Rovněž hromádky tlejícího materiálu jsou vhodné, a to hlavně pro jejich rozmnožování, jelikož sem hadi i ještěrky mohou klást svá vajíčka. Zde je nutné podotknout, že pokud máme na zahradě (i školní) kompost, je vhodné jej přehazovat, ale ne v červnu a červenci, kdy zde právě můžeme poničit plazí snůšky. Hromady z klestí slouží jako úkryt a zdroj potravy také pro obojživelníky, ptáky nebo ježky. Ježci uvítají hromádky nahrabaného listí a suché trávy pro přezimování, můžeme jim připravit i speciální úkryt. Jednou možností je dřevěná budka (obr. 21), kterou vyrobíme podle návodu (příloha č. 5) a zahrneme listím a vyhrabaným materiálem z trávníku jako tepelnou izolací. Tento suchý materiál dáme i dovnitř. Obr. 21:
http://www.hobbystory.cz/content/images/5433bec45f5d8.jpg
31
Posloužit může i starý proutěný koš nebo velký poškozený květináč, opět zahrnuté a vystlané izolačním materiálem. Pro inspiraci obrázky č. 22 a 23. Obr. 22:
Obr. 23:
http://www.zelenadomacnost.com/data/images/1018.jpg
http://www.egodekor.cz/fotky/wa06.jpg
4.5. Ochrana rostlin Ochranu rostlin můžeme rozdělit na dvě části podle místa, kde se rostliny nachází. Mohou to být rostliny uvnitř lidských sídlišť a rostliny ve volné krajině.
4.5.1. Rostliny v intravilánu Rostliny v intravilánu jsou velice důležité a mají mnoho funkcí. Jsou to například funkce estetická a rekreační, které ovlivňují náš první dojem z místa. Další funkce nejsou vidět na první pohled, o to jsou významnější. Rostliny značně ovlivňují ovzduší ve svém okolí tím, že zachytávají prach, odebírají oxid uhličitý a zvyšují vlhkost. V letním období dávají stín a ochlazují rozpálenou zástavbu. Rovněž tlumí hluk způsobený dopravou a působí jako větrolamy. Jejich ekologická funkce spočívá také v tom, že poskytují místo k životu řadě živočichů a potravu opylovačům. Diskutujeme-li s dětmi tuto otázku, nejprve vysvětlíme, že téměř v každé zástavbě se dá zeleň uplatnit, musíme však dbát na správný výběr vhodný pro
32
danou lokalitu. Naše škola je na vesnici, proto bych děti upozornila, že v takových místech volíme především domácí druhy rostlin. Do úprav a výsadby zeleně na veřejných prostranstvích sami zasahovat nemůžeme, zde je nutná domluva s obecním úřadem. Můžeme však upravit okolí školy. Děti zvládnou připravit záhony, můžeme si s nimi i předpěstovat sazenice. Mnoho druhů keřů a trvalek lze získat jako odkopek, z řízků nebo ze semínek, musíme však počítat s dlouhodobou časovou náročností. Záhony můžeme koncipovat jako bylinkové (obr. 24), medonosné a podobně, chceme-li podpořit také druhovou pestrost hmyzu, skládáme rostliny tak, aby postupně kvetly po většinu roku a tvořily různorodý kryt. Snažíme se upřednostnit domácí druhy. Obr. 24:
http://zahrada.artmama.sme.sk/sites/zahrada.artmama.sk/files/images/2013/06/20/bylinky_2.jpg
Jak bylo řečeno v předchozích kapitolách i v blízkosti školy lze založit zvěřní políčka druhově zaměřená na hmyz a ptáky. Výhodou je, má-li škola k dispozici pozemek. Kromě políček a pěstování zeleniny můžeme na tomto pozemku využít kterýkoliv způsob ochrany živočichů, ukázat dětem, jak plodiny rostou a kolik práce
33
stojí jejich vypěstování, naučit je šetrně obhospodařovat půdu a vytvořit si k ní vztah jako k jedné z nejcennějších komodit naší planety. Nejde tedy ani tak o ochranu rostlin jako takovou, ale o snahu doplnit druhově chudé urbanizované lokality a přiblížit přírodě lidmi přeměněnou krajinu. Jsou-li na školních pozemcích i staré stromy, poukážeme na jejich důležitost, jelikož značně ovlivňují mikroklima blízkého okolí, umožňují hnízdění ptákům, často v nich jsou i hnízdní dutiny, zdržuje se na nich množství hmyzu, také ale upozorníme na potřebu úpravy takových stromů z hlediska bezpečnosti i z hlediska prodloužení jejich života.
4.5.2. Rostliny v krajině Ve volné krajině se můžeme na ochranu rostlin zaměřit různými způsoby. Jedním je likvidace nepůvodních invazních druhů, které agresivně vytlačují naše původní rostliny a narušují tak ekosystémy. V okolí naší obce je takovou rostlinou například křídlatka sachalinská. Tato rostlina roste především kolem toků a dále se rozšiřuje po vodě svými úlomky, které zakořeňují. Její likvidace je velmi náročná, neboť i po chemickém zásahu často znovu obráží. Je jasné, že děti nelze přímo zapojit do takové činnosti, je však dobré s nimi navštívit místa jejího výskytu, ukázat její škodlivý vliv na druhové složení a na zhoršení kvality půdy, a také vysvětlit, že většina takových rostlin se rozšířila do volné krajiny ze zahrad, kam byly vysazeny jako okrasné. Dalším způsobem je naopak vysazování. Vysazovat můžeme stromky v lesních porostech. Této činnosti by měl předcházet výklad o druhové skladbě našich lesů, která by se měla ze smrkové monokultury alespoň na některých místech změnit na les smíšený. Je dobré zmínit rozdíl mezi jehličnatým a listnatým opadem, vhodnost druhové i věkové různorodosti, návaznost na výskyt dalších rostlin a živočichů.
34
Vysazovat můžeme také aleje. Jsou významným krajinným prvkem, podle použitých druhů dřevin dodávají určitý ráz krajině, působí jako větrolamy a zabraňují tak větrné erozi, jsou významným biokoridorem. Přesto jich ubývá. V obou případech je vhodná spolupráce s místním obecním úřadem, speciálně se zaměstnanci obecních lesů, kteří mohou zajistit sazenice, nářadí a mohou děti i dopravit na místo výsadby. Také s nimi lze vytipovat vhodná místa k osázení, neboť mají přehled o pozemcích ve vlastnictví obce, kde lze záměr realizovat bez problémů.
4.6. Ochrana vody a půdy Zde se jistě uplatní obecná pravidla chování, například že neodhazujeme odpadky, kde nás napadne, nevyléváme různé chemikálie do toků ani do půdy, šetříme vodou v domácnostech, zahrádku zaléváme dešťovou vodou, nemyjeme automobily u řeky a podobně. Zdůrazníme, že v půdě žije obrovské množství mikroorganismů, které sice na první pohled nejsou vidět, ale jejich devastací vážně ovlivníme i další organismy. Probereme se žáky, co je to vodní a větrná eroze, jak k ní dochází, jaké má následky a jak ji můžeme eliminovat. Můžeme porovnat letecké snímky z různých let, kde je vidět postupné scelování pozemků ve velké lány a někdy i změna v druhovém zastoupení zemědělských plodin s převahou kukuřice a řepky. Tyto obrovské monokulturní plochy a pojezdy těžké mechanizace jsou dalším negativním prvkem v naší krajině. (Obr. 25 a 26 – stejná lokalita v KÚ naší obce v letech 2005 a přibližně v padesátých letech)
35
Obr. 25:
Obr. 26:
http://mapy.kr-plzensky.cz/gis/letecke_snimky/
V ochraně vody můžeme zmínit každoroční úklidovou akci na řece Otavě, kterou v Sušici organizuje firma Otavatour, a kdy se z lodí i na březích sbírají odpadky. Naši žáci by se mohli zapojit stejným úklidem na místní říčce Ostružné, která je Otavě přítokem. Ovšem je to akce spíše mimoškolní a ze strany rodičů nemusí být vždy dobře přijata. V oblasti ochrany vody a půdy se můžeme zapojit převážně teoreticky, protože jako jednotlivci zde příliš dělat nemůžeme. Hlavní zodpovědnost je na zemědělcích, vodohospodářích, lesnících, výše postavených institucích a podobně, kteří vodu a půdu, naše největší bohatství, mohou svými rozhodnutími nejvíce ovlivnit. Je však potřeba děti vzdělat i v této oblasti, neboť jen lidé s širokým okruhem vědomostí můžou v budoucnu poukázat na některá nevhodná opatření, argumentovat a zvrátit je.
36
5. Zhodnocení a příprava 5.1. Zhodnocení realizovaných akcí Některé aktivity uvedené v předchozích kapitolách jsem vyzkoušela i s dětmi v naší škole. Každoroční samozřejmostí je výroba krmítek, a to jak zásobníkových z pet-lahví, tak lojových. Mám ji naplánovanou postupně v 6. a 7. ročníku, aby si každý žák mohl vyrobit oba druhy krmítek. Výroba je velmi jednoduchá, děti ji dobře zvládají a stačíme ji během jedné vyučovací hodiny. Většinou se v každé třídě najde někdo, kdo i nadále přikrmuje. Ráda bych v příštích letech vyměnila plastové krmítko za dřevěné a jeho výrobu zahrnula s kolegou do pracovních činností. Se staršími žáky jsme vyráběli hnízdní budky. Děti pracovaly ve skupinkách nejčastěji po třech, v jednotlivých činnostech se střídaly, aby si každý vše vyzkoušel. Pracovali jsme ve školních dílnách, ale ne jako součást výuky, ale po škole, v rámci dobrovolné činnosti. Materiál jsem z větší části zajistila sama. S vyvěšením budek nám pomohl místní hajný, který nám je odvezl k lesu, přivezl žebřík a další nářadí a budky umístil. Děti mu pomáhaly s drobnými dodělávkami. Sešli jsme se celkem třikrát, vždy asi na hodinu. Vzhledem k tomu, že děti chodily dobrovolně a práce je bavila, považuji tuto akci za úspěšnou. I do budoucna bych se výrobě budek s dětmi chtěla věnovat, v nejbližší době to budou budky pro rorýse. Také jsme vyráběli včelníky. Rám sešroubovali žáci osmého ročníku při pracovních činnostech, se sedmou třídou jsme zajistili výplňový materiál. Při jedné hodině přírodopisu jsme navrtali staré cihly a špalíky a svázali dutá stébla rákosu a křídlatky, které si děti měly za úkol přinést. V další hodině jsme vše donesli na místo a srovnali. Při zpětném pohledu sice děti pracovaly dobře, ale větší nadšení sklidil fakt, že se nebudou učit, neboť hmyz nebyl jejich oblíbeným tématem. Na úklid v okolí řeky jsem si s dětmi zatím netroufla, ale jako škola jsme se zapojili do akce „Ukliďme si Česko“. Každá třída měla určenou lokalitu v obci a veškeré odpadky, které děti našly, ihned třídily. Odpadu bylo poměrně hodně. Ale bylo vidět, že si to děti uvědomují a samy z toho byly roztrpčené. Svědčí o tom nejen
37
jejich reakce, které následně sepsaly, ale i fakt, že na vycházkách komentují výskyt odpadků a samy je i sbírají a odnáší do kontejnerů. V loňském roce jsem začala s projektem „Aleje“. Ráda bych, aby si každý rok žáci devátého ročníku vysadili „svoji“ alej. Tuto akci jsem zahájila přípravnou hodinou, kdy se děti rozdělily do dvojic a pak si společně vybraly ke zpracování téma, jako například: Historie alejí, Funkce alejí, Aleje v Čechách a v cizině, Klady a zápory alejí nebo Údržba alejí. Zpracovaná témata pak další hodinu přednesly ostatním a spolu s doprovodnými obrázky je vyvěsily na nástěnku. Po této přípravě jsem domluvila termín a místo výsadby. První alej jsme vysadili u potoka mezi dvěma poli nedaleko obce. Žáci pracovali velmi svědomitě a velmi mě tím překvapili.
5.2. Příprava na projekt Příprava na projekt „Aleje“ začala nejprve domluvou s panem ředitelem, zda nám jej dovolí začlenit do výuky, a pak i s panem starostou, jestli můžeme počítat s podporou obce jednak při konzultaci a výběru vhodných pozemků a jednak s podporou materiální. Harmonogram příprav byl následující: Září: - domluva s panem ředitelem a panem starostou Leden: - domluva s hajným - vybrat lokalitu - možnost dopravy žáků - zajištění stromků a nářadí - předběžné vybrání termínu (vhodnost z hlediska výsadby a vhodnost z hlediska rozvrhu) Duben: - zadat témata žákům ke zpracování, příští hodinu přednést – dva týdny předem - domluvit přesný termín, zohlednit předpověď počasí (den, hodina odjezdu od školy, pravděpodobný návrat) – týden předem - napsat a rozdat souhlasy rodičů s akcí – týden předem - připomenout žákům vhodné oblečení a obuv – den předem
38
- zajistit rukavice a připravit lékárničku – den předem - vybrat souhlasy rodičů – den předem
39
6. Závěr V této práci je zpracováno téma ochrana životního prostředí v hodinách přírodopisu. Přestože ochranou životního prostředí se zabývají učebnice na mnoha místech, aktivní zapojení je pro žáky mnohem přínosnější. Cílem bylo vybrat takové aktivity, které korespondují s učivem daného ročníku nebo se dají využít i pro více ročníků najednou. Pro učitele z toho plyne více práce, větší časová náročnost, ale také pocit uspokojení, že s dětmi vytváří něco přínosného, co je může pozitivně ovlivnit na celý život. Problémem těchto aktivit může být zajištění materiálu, případně možnost zranění dětí při práci. Vždy je nutné je poučit o bezpečnosti a v průběhu práce důsledně dohlížet na kázeň. Činnosti, které jsme již prováděli, jsou okomentovány v kapitole „Příprava a zkušenosti“. Přínos vidím v tom, že si děti tyto akce velmi dobře pamatují a související poznatky, které se při nich dozvěděly, se snaží uplatnit na každé další vycházce, exkurzi i při hodině. Také jejich chování se alespoň u některých změní do té míry, že samy upozorňují na věci, jež by zasloužily nápravu. A to považuji za velké plus. Vychovat všímavé jedince, kterým není lhostejný osud naší přírody.
40
7. Literatura BENEŠ, J., KONVIČKA, M. Mapování motýlů České republiky – souhrn za rok 2013. © Mapování a ochrana motýlů České republiky. [online]. [cit. 2015-10-18]. Dostupné z: http://www.lepidoptera.cz/
DOBRÝ, Petr. Užitečný mazlík do každé zahrady,
[email protected]. Včelky samotářky. [online]. [cit. 2015-10-28]. Dostupné z: http://www.vcelkysamotarky.cz/
DOBRÝ, Petr, Zuzana DOBRÁ. Ochrana ptáků. Ochrana ptáků. [online]. © 2012 [cit. 2015-11-14]. Dostupné z: http://www.ochranaptaku.cz/
JEŘÁBEK, Jaroslav a kol. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání: (verze platná od 1. 9. 2013) úplné znění upraveného RVPZV. [cit. 2015-10-12]
KUBEROVÁ, Kateřina. Historie skautingu. Skauting. [online]. © 2015 [cit. 2015-1015]. Dostupné z: http://www.skaut.cz/skauting/o-skautingu
KUBICOVÁ, Svatava, Hana PTAŠKOVÁ a Jiří PTAŠEK. Metodika výuky biologie na 2. stupni základních škol a středních školách z pohledu pedagogické praxe - náměty pro začínajícího učitele. 1. vyd. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2009, 64 s. ISBN 978-80-7368-882-0.
MÁCHAL, Aleš. Průvodce praktickou ekologickou výchovou: [metodická příručka pro začínající učitele a pedagogické pracovníky středisek ekologické výchovy]. Brno: Rezekvítek, 2000, 205 s. ISBN 80-902954-0-1.
MAŠTERA, Jaromír. Ochrana obojživelníků. Obojživelníci České republiky. [online]. [cit. 2015-10-30]. Dostupné z: http://www.obojzivelnici.wbs.cz/
41
PAVLASOVÁ, Lenka. Přehled didaktiky biologie. Praha: Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta, 2014, 58 s. ISBN 978-80-7290-643-7.
SEDLÁKOVÁ, Lenka. Myslivecké políčko, Myslivost 4/2013, str. 64. Myslivost. [online]. 2013 [cit. 2015-12-02]. Dostupné z: http://www.myslivost.cz/CasopisMyslivost/Myslivost/2013/Duben—2013/Myslivecke-policko
VOŘÍŠEK, Petr, Jaroslav, CEPÁK. Zimní přikrmování ptáků. Česká společnost ornitologická. [online]. © Česká společnost ornitologická 2002-2015, ISSN 18036791 [cit. 2015-11-13]. Dostupné z: http://www.cso.cz/index.php?ID=42
VOTAVOVÁ, Alena. O čmelácích. Český čmelák. [online]. [cit. 2015-10-19]. Dostupné z: http://www.ceskycmelak.cz/
ZAJÍCOVÁ, Soňa. Myslivecká péče a ochrana zvěř: bakalářská práce. Pardubice: Univerzita Pardubice, Fakulta ekonomicko-správní, 2007. 54 l.,5 l. příl. Vedoucí práce Robert Baťa.
ZASADIL, Petr. Základní parametry a rozměry budek. Česká společnost ornitologická. [online]. © Česká společnost ornitologická 2002-2015, ISSN 1803-6791 [cit. 201511-14]. Dostupné z: http://www.cso.cz/index.php?ID=201
Environmentální vzdělávání, výchova a osvěta. . [online]. [cit. 2015-10-13]. Dostupné z: http://www.mzp.cz/cz/evvo
Jak se rodilo hnutí Brontosaurus. Hnutí Brontosaurus. [online]. ©1974-2015 [cit. 2015-10-5]. Dostupné z: http://www.brontosaurus.cz/o-nas/historie-brontosaura
42
Ochrana druhů. Český svaz ochránců přírody. [online]. aktualizace 27.3.2015 [cit. 2015-11-16]. Dostupné z: http://www.csop.cz/index.php?cis_menu=1&m1_id= 1002&m_id_old=1000
Příroda. Český rozhlas. [online]. © 1997-2015 Český rozhlas [cit. 2015-11-13]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/priroda/zivotniprostredi/_zprava/evropa-manovy-cerveny-seznam-ptaku–1499442
Přírodovědné vzdělávání v Evropě, politiky jednotlivých zemí, praxe a výzkum. Luxembourg: Publications Office, 2012. ISBN 978-92-9201-246-5. Dostupné z: http://eacea.ec.europa.eu/Education/eurydice
Zákon o myslivosti – č. 449/2001 Sb.. Zákony od Centrum.cz. [online] [cit. 2015-1202]. Dostupné z: http://zakony.centrum.cz/zakon-o-myslivosti, http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2001-449
43
Zdroje obrázků
Obrázek 1: http://www.zelenadomacnost.com/data/images/233.jpg Obrázek 2: http://images.umweltberatung.at Obrázek 3: http://www.poustka.estranky.cz/img/picture/167/domecek-proskvory.jpg Obrázek 4: http://www.chatar-chalupar.cz http://www.chatar-chalupar.cz/wpcontent/uploads/2012/05/hmyz-6.jpg Obrázek 5: http://www.civilky.cz/admin/data/image/Hmyz.jpg Obrázek 6: http://www.chatar-chalupar.cz/wp-content/uploads/2015/06/ zv%C3%AD%C5%99e-1.jpg Obrázek 7: http://www.vcelky.cz/obrazky-hnizdiste-titulka-150p/cmelaci-budka-03z-kvetinace.jpg Obrázek 8: http://ekolist.cz/aaa/img.php?src=/img_upload/e6ffb6c50bc1424ab10e cf09e063cd63/cmelaci_budka_02_s_chodbickou_02_2.jpg&w=330 Obrázek 9: http://www.eclovicek.cz/photos/thumbnails/11993-cmelaci-dreveny-ulcmelin-s-okenkem-typ-2012.jpg Obrázek 10: http://www.zelenadomacnost.com/data/images/3146.jpg Obrázek 11: http://www.sikovnycvrcek.cz/share/cache/image/400x400/outsidebox /tvoreni/prirodniny/krmitka-pro-ptaky/1063.jpg Obrázek 12: http://www.nazeleno.cz/Files/FckGallery/tukove_krmitko_2.jpg Obrázek 13: http://www.cso.cz/wpimages/PS_22008_RTN4.jpg Obrázek 15: http://files.ochranaptaku.cz/200000055-47eea49f4b/graf%204.jpg Obrázek 16: http://files.ochranaptaku.cz/200000037-8805a89f75/pohledy.jpg Obrázek 17: http://obojzivelnici.wbs.cz/zimoviste_v_pocatku.jpg Obrázek 18: http://obojzivelnici.wbs.cz/kopani_tuni.jpg Obrázek 19: http://www.ms-dvurkralove.estranky.cz/img/mid/421/img_6594.jpg
44
Obrázek 20: http://regionrevue.eu/cz/small.php?fotka=storage/201206180011_tub ingenska-smes.jpg&sirka=715&vyska=715 Obrázek 21: http://www.hobbystory.cz/content/images/5433bec45f5d8.jpg Obrázek 22: http://www.zelenadomacnost.com/data/images/1018.jpg Obrázek 23: http://www.egodekor.cz/fotky/wa06.jpg Obrázek 24: http://zahrada.artmama.sme.sk/sites/zahrada.artmama.sk/files/image s/2013/06/20/bylinky_2.jpg Obrázek 25: http://mapy.kr-plzensky.cz/gis/letecke_snimky/ Obrázek 26: http://mapy.kr-plzensky.cz/gis/letecke_snimky/
Tabulky: Tabulka 1: http://www.cso.cz/index.php?ID=201
45
8. Přílohy Seznam příloh: 1. Dřevěné krmítko 2. Sýkorník 3. Budka pro skorce 4. Budka pro rorýse 5. Další vzorové budky 6. Budka pro ježka
46
Příloha č. 1:
47
Krok 4 není povinný, při šroubování očka se může stříška poničit.
http://www.dilna-online.cz/user/upload/clanky/jak-na-krmitko/potreba-krmitko.png
48
Příloha č. 2:
http://www.csop-strakonice.net/obsah/zoologie/pbudky/budky.jpg 49
Příloha č. 3: Budka pro skorce
Bokorys 200
160
60
120 Čelní pohled 220
210
50
Příloha č. 4:
Budka pro rorýse
Čelní pohled
70 190
17 35
35
300 Bokorys
190
150 190 Parametry (v mm) síla desky vletový otvor (výška xšířka)
šířka výška hloubka výška umístění
20 35 x 70, spodní okraj vletového otvoru max 1 cm nade dnem budky 300 150 (vnitřní rozměr) 150 (vnitřní rozměr) min. 5 metrů
Rozměry převzaty z www.rorysi.cz 51
Příloha č. 5: Další ukázky ptačích budek
http://www.cso.cz/wpimages/Votice3xx.jpg
http://www.chatar-chalupar.cz/wpcontent/uploads/2010/12/budka-6.jpg
http://www.eclovicek.cz/photos/original/
http://www.zelenadomacnost.com/data/
ptaci-budka-na-zed-1mr-cervena-seda.jpg
images/957.jpg
http://www.botaniknavolnenoze.cz/obrazky
http://www.zelenadomacnost.com/data
/ptaci%20budka%20cervenkovnik_n.jpg
/images/208.jpg
52
http://eshop.raledo.cz/fotky38867/
http://www.chatar-chalupar.cz/
fotos/_vyr_1378243517soupalek.jpg
wp-content/uploads/2010/12/budka-3.jpg
http://www.zelenadomacnost.com/
http://www.zelenadomacnost.com/data/
data/images/1275.jpg
images/938.jpg
53
Příloha č. 6: Budka pro ježka
Půdorys
300 mm 250 mm
140 mm
54
Čelní pohled 360 mm
300 mm
140 mm 140 mm
300 mm
Zdroj obrázku http://www.mezistromy.cz/userdata/fotografie/les/18b_budka%20pro%20jezka.jpg
55
