Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích Pedagogická fakulta Oddělení celoživotního vzdělávání
Závěrečná práce
DOMÁCÍ VZDĚLÁVÁNÍ V ČESKÉ REPUBLICE NA 2. STUPNI ZÁKLADNÍ ŠKOLY
Vypracovala: Mgr. Hana Pavlásková Vedoucí práce: Doc. PhDr. Ludmila Prokešová, CSc. České Budějovice 2016
Prohlášení
Prohlašuji, že svoji závěrečnou práci jsem vypracovala samostatně pouze s použitím pramenů a literatury uvedených v seznamu citované literatury. Prohlašuji, že v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb. v platném znění souhlasím se zveřejněním své diplomové práce, a to v nezkrácené podobě elektronickou cestou ve veřejně přístupné části databáze STAG provozované Jihočeskou univerzitou v Českých Budějovicích na jejích internetových stránkách, a to se zachováním mého autorského práva k odevzdanému textu této kvalifikační práce. Souhlasím dále s tím, aby toutéž elektronickou cestou byly v souladu s uvedeným ustanovením zákona č. 111/1998 Sb. zveřejněny posudky školitele a oponentů práce i záznam o průběhu a výsledku obhajoby kvalifikační práce. Rovněž souhlasím s porovnáním textu mé kvalifikační práce s databází kvalifikačních prací Theses.cz provozovanou Národním registrem vysokoškolských kvalifikačních prací a systémem na odhalování plagiátů.
Ve Tmani dne 10. prosince 2016 Mgr. Hana Pavlásková
Poděkování
Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucí práce Doc. PhDr. Ludmile Prokešové, CSc. za odborné vedení, cenné rady a připomínky v průběhu zpracovávání závěrečné práce. Dále děkuji všem rodinám a pedagogům, kteří se mnou spolupracovali při mém výzkumu.
Anotace
Závěrečná práce se zabývá domácím vzděláváním. Teoretická část vymezuje základní pojmy domácího vzdělávání. Dále je zde rozebrána historie, vývoj a legislativa domácího vzdělávání v České republice. Praktická část závěrečné práce je zaměřena na kvalitu domácího vzdělávání z pohledu učitelů a na důvody, kvůli kterým rodiny pokračují v domácím vzdělávání i na 2. stupni ZŠ. Tato část se opírá o informace získané prostřednictvím krátkých anket od rodičů a pedagogů. Výsledky analýzy anketních otázek jsou zaznamenány ve vyhodnocení předpokladů.
Klíčová slova: domácí vzdělávání, individuální vzdělávání, domácí škola, socializace, kvalita výuky
Abstract
The final thesis deals with homeschooling. Theoretical part defines the basic concepts of homeschooling. There i salso analysis of history, development and legislation of homeschooling in the Czech Republic. Practical part of the final thesis is focused on homeschooling quality from teachers point of view and on reasons, due to families continue in homeschooling even on lower secondary level. This section is based on information obtained through brief polls with parents and pedagogues. Analysis results of poll´s questions are reported in the assumption evaluation.
Keywords: home education, individual education, homeschooling, socialization, teaching quality
Obsah
Úvod ……………………………………………………………………………………………………………………… 8 TEORETICKÁ ČÁST ………………………………………………………………………………………………… 10 1. Vymezení pojmů ………………………………………………………………………………………………. 10 1.1 Domácí vzdělávání ……………………………………………………………………………………… 10 1.2 Historie domácího vzdělávání ……………………………………………………………………. 12 2. Domácí vzdělávání v České republice ………………………………………………………………. 13 2.1 Kmenové školy …………………………………………………………………………………………… 14 2.2 Rodina a její odpovědnost …………………………………………………………………………. 15 2.3 Prodloužení pokusného ověřování domácího vzdělávání na 1. stupni ZŠ …… 17 2.4 Pokusné ověřování domácího vzdělávání na 2. stupni ZŠ …………………………… 18 PRAKTICKÁ ČÁST ………………………………………………………………………………………………….. 21 3. Výzkumná otázka a stanovení předpokladů ……………………………………………………… 21 3.1 Ověřování předpokladů ……………………………………………………………………………… 23 3.2 Vyhodnocení – anketa pro učitele 2. stupně ………………………………………………. 24 3.3 Interpretace výsledků – učitelé 2. stupně ……………………………………………………. 27 3.4 Vyhodnocení – anketa pro rodiče ………………………………………………………………. 28 3.5 Interpretace výsledků – rodiče …………………………………………………………………… 31 4. Závěr ………………………………………………………………………………………………………………… 33
6
5. Seznam použitých zdrojů ………………………………………………………………………………….. 35 5.1 Použitá literatura ……………………………………………………………………………………….. 35 5.2 Internetové zdroje …………………………………………………………………………………….. 36 6. Seznam příloh …………………………………………………………………………………………………. 40
7
Úvod
Hlavním důvodem, který sehrál svou roli při výběru tématu mé závěrečné práce byl jistě fakt, že jsem již v minulosti na toto téma psala diplomovou práci. Když jsem ji v roce 2004 obhajovala, běžely obě podoby domácího vzdělávání, tedy pro 1. i pro 2. stupeň ZŠ, stále ještě formou pokusného ověřování. Jestliže se vrátím ještě o kousek dál do minulosti, celý můj zájem o toto téma nastartovala moje aktivní účast na studentské konferenci s názvem Povinná školní docházka aneb „Škola základ života?“, která se konala v prosinci roku 1999 na půdě Univerzity Karlovy v Praze. Od té doby uplynulo dost času na to, aby se udála celá řada změn. Stejně tomu tak bylo i na poli individuálního (domácího) vzdělávání. V současné době již mají rodiče možnost, splní-li podmínky dané školským zákonem, vzdělávat své dítě v domácím prostředí nejen na prvním, ale i na druhém stupni ZŠ. Legislativním zakotvením domácího vzdělávání na základní škole byla zároveň kladně zodpovězena otázka posledních let, zda má tato forma vzdělávání své místo v naší současné společnosti. Výsledky šetření úspěšnosti absolventů domácího vzdělávání na dalších stupních škol nebo v zaměstnání ve světě, kde má domácí vzdělávání delší tradici než u nás, ale i v České republice, ukazují, že jde o fungující formu vzdělávání. Pro domácí školu hovoří jistě i argument, že probíhá v rodině, která je považována za základní stavební buňku společnosti. Díky domácímu vzdělávání spolu může rodina intenzivně být, má více času na budování vztahů mezi jednotlivými členy rodiny a aktivně se tak podílí na znovunalezení tradičních hodnot spojených s rodinou.
Moje práce je formálně rozdělena na dvě části. V teoretické části se zabývám vymezením základních pojmů, které jsou stěžejní pro mou práci. Dále pracuji s historií domácího vzdělávání, pouze v krátkém přehledu v zahraničí, hlavně však mapuji situaci v České republice, a to od 90. let 20. století až do dneška.
8
V části praktické nastoluji výzkumnou otázku současně s předpoklady, které dle mého názoru vzejdou z informací získaných od dotázaných respondentů. Tyto informace následně podrobím analýze a pokusím se je interpretovat v duchu stanovených předpokladů.
Domácí vzdělávání prošlo v posledních letech spoustou zajímavých změn a jak již bylo řečeno, jistě právem se stalo plnohodnotnou a zákonem ošetřenou formou vzdělávání na základní škole u nás. Cílem mé práce je sledování těchto změn, zmapování cesty, kterou musely urazit nejen rodiny zapálené do domácího vzdělávání, ale celá naše společnost, pedagogická i nepedagogická.
9
TEORETICKÁ ČÁST
1. Vymezení pojmů
V této kapitole bych se ráda věnovala dvěma oblastem. V prvé řadě je to vymezení pojmu domácí vzdělávání, což je pro moji práci zcela stěžejní. Druhý pojem, socializace, je často zmiňovaný v souvislosti s domácím vzděláváním a jelikož s ním pracuji v praktické části své práce, považovala jsem za vhodné jej na tomto místě stručně vysvětlit. Hovořit chci hlavně o socializaci ve vztahu k vrstevnické skupině.
1.1 Domácí vzdělávání
V české legislativě se setkáváme s pojmem individuální vzdělávání. Jde o vzdělávací proces, který probíhá v domácím prostředí namísto ve škole. Individuální vzdělávání by mělo podněcovat děti ke skutečnému vzdělávání. Zároveň musí být dítě, které je vzděláváno v domácím prostředí, zapsáno do školy a splňovat tak povinnost školní docházky. Sami rodiče, kteří vzdělávají své děti doma, volí většinou jiné názvy tohoto procesu, který vlastně nikdy nekončí. Mluví buď o domácí škole (zkráceně „domškole“) nebo domácím vzdělávání. Pojem domácí škola pro některé rodiče možná příliš odkazuje ke škole samotné, proto se tomuto označení vyhýbají. Volí raději druhý název, domácí vzdělávání, nebo ještě lépe, rodinné vzdělávání, neboť zkušenost je taková, že jde o neustálý, celorodinný, nikdy nekončící proces, který obohacuje a vzdělává jak děti, tak rodiče.
10
Původ pojmů domácí škola a domácí vzdělávání můžeme hledat v anglicky mluvících zemích. Nahlédneme-li do úvodu knihy The Homeschooling Handbook autorky Mary Griffith, zjistíme, že nejčastěji používané jsou termíny „homeschooling“ a „home education“, přičemž druhý z nich chápe autorka jako dosti všeobecný, pokrývající všechny druhy stylů, které se ukrývají pod pojmem prvním. Mary Griffith ve své knize hovoří ještě o dalších přístupech. Termínem „unschooling“ míní aktuální proces vzdělávání dítěte mimo hranice tradiční školy. Rodina hledá specifické cesty k učení na základě sledování zájmů dítěte. Unschooling představuje vzdělávací filosofii stojící na předpokladu, že lidé jsou přirozeně zvídaví, učí se spontánně a bez donucení. S přístupem unschoolingu v procesu doma vzdělávaných dětí se můžeme dnes setkat už i u nás. Rodiče nechávají dětem volnost, aby sledovaly své vlastní zájmy a učily se svým vlastním způsobem to, co potřebují. (Výsledky studie o výhodách unschoolingu - díl druhý. Svoboda učení [online]. 2015 [cit. 2016-10-28]. Dostupné z: http://www.svobodauceni.cz/clanek/studie-unschooling-2) U některých stoupenců domácího vzdělávání se také můžeme setkat s termínem „home learning“, které je podle nich více ve shodě s chápáním pojetí domácího vzdělávání. Někteří pak dokonce vnímají slovo „home“ natolik limitující, že volí termíny jako „world learning“ a podobně. Je pravděpodobné, že se stále budou objevovat další a další výstižnější pojmy, ovšem vždy bude záležet na úhlu pohledu toho, kdo bude s problematikou domácího vzdělávání ve světě i u nás pracovat. Ve své práci budu používat termín domácí vzdělávání, který je mně osobně nejbližší. Pojem "vzdělávání" (ve spojení domácí vzdělávání) v sobě dle mého názoru zahrnuje více než pouhý fakt, že se dítě záměrně a zcela vědomě učí. Jedná se o proces, více či méně spontánní, bezděčný, který trvá bez omezení a který je všudypřítomný.
11
1.2 Historie domácího vzdělávání
Průkopníkem v moderním pojetí domácího vzdělávání jsou zcela jistě Spojené státy Americké. Počátky můžeme nalézt v 70. a 80. letech minulého století. Jedním z důvodů, proč bylo domácí vzdělávání postupně uznáno ve všech státech Ameriky za legální alternativu vzdělávání ve škole, byla rostoucí nespokojenost s veřejným školstvím a s růstem patologických jevů v něm. Dalším důvodem byly hlasy rodin, které žili v odlehlých koutech Spojených států a které v domácím vzdělávání viděli možnost výběru: buď bude dítě navštěvovat jedinou možnou školu, která
je
(You
can
jejich
bydlišti
nejblíže,
homeschool [online].
nebo [cit.
bude
vzděláváno
2016-12-06].
doma.
Dostupné
z:
http://www.youcanhomeschool.org/starthere/default.asp) Těmi, kdo významně ovlivnili pohled na domácí vzdělávání nejen v USA, jsou John Holt a Raymond Moore. Evropská tradice v oblasti vzdělávání je více utvářena vztahem státní moci a vzdělávání. V evropské legislativě vedle sebe fungují dva pojmy, a to „povinná školní docházka“ a „povinné vzdělávání“, které nesmíme zaměňovat. Mluví-li zákon o povinném vzdělávání, nevyplývá z něj automaticky povinnost školní docházky. V současné době můžeme říct, že kromě Německa mají všechny evropské země legislativní úpravu domácího vzdělávání alespoň pro některou věkovou skupinu dětí.
12
2. Domácí vzdělávání v České republice
V souvislosti se změnami, které nastaly po listopadu roku 1989, se v oblasti školství (v našem případě základního) začalo hovořit o nových typech škol. Souhrnně se nazývaly alternativní školy, neboť tvořily alternativu k dosavadnímu jednotnému školství. Zprvu se jednalo zvláště o školy soukromé, postupně i některé státní (dnes bychom spíše řekli veřejné) školy začaly měnit svoji koncepci, vznikaly nové vzdělávací
programy (obecná škola, národní škola) jako alternativa programu
základní školy. Podněty pro naše školství přicházely v první řadě ze zahraničí, ale pozornost se také obracela k dějinám výchovy v českých zemích. Od 90. let minulého století byla rodičům dána možnost vybírat pro své dítě takovou školu, která jim nejvíce vyhovuje a splňuje jejich požadavky. Většina rodin začala tuto možnost využívat. Pro některé by to ovšem znamenalo dojíždět za vybranou školou mnoho kilometrů. V malých městech a na vesnicích bude vždy výběr školy značně omezen. Někteří rodiče začali na základě informovanosti o možnostech vzdělávání v cizích zemích uvažovat o další alternativě, kterou je domácí vzdělávání. Ovšem zákon hovoří jasně: povinná je školní docházka, ne vzdělávání. Na počátku domácího vzdělávání u nás byla iniciativa několika lidí, kteří se o tuto problematiku zajímali. Na popud občanského sdružení, nesoucí název Společnost přátel domácí školy, v čele s Mgr. Michalem Semínem došlo na jaře 1998 k jednání s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy o povolení domácího vzdělávání v České republice. V květnu téhož roku uzavřelo MŠMT smlouvu s Bratrskou školou v Praze, konkrétně s panem ředitelem Bohuslavem Bulířem, která povoluje domácí vzdělávání dětí 1. stupně ZŠ ve formě pokusného ověřování odlišné organizační formy základního vzdělávání na dobu pěti let, počínaje 1. září 1998. Pokusné ověřování domácího vzdělávání (PO DV) mělo připravit podklady pro jeho legislativní ukotvení.
13
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy stanovilo podmínky, za jakých může tento experiment probíhat. Ty se v průběhu trvání PO DV proměňovaly, od 1.9.2001 platily nové podmínky pokusného ověřování domácího vzdělávání, které vypracoval Výzkumný ústav pedagogický v Praze a kde již například bylo stanoveno minimální ukončené středoškolské vzdělání rodiče – vzdělavatele. Narůstal také počet tzv. kmenových škol, kde byly děti vzdělávané doma formálně zapsané.
2.1 Kmenové školy
Pokusné ověřování domácího vzdělávání pro 1. stupeň ZŠ bylo, jak jsem již napsala, povoleno na 5 let počínaje školním rokem 1998-1999. Kmenovou školou, na kterou se mohli rodiče obrátit s přáním vzdělávat své dítě doma, byla jednak pražská Bratrská škola a dále Církevní základní a mateřská škola J. A. Komenského v Liberci. Postupně se nabídka kmenových škol rozrostla na čtyři školy, děti mohly být zapsané ještě v ZŠ Šeříkova v Ostravě – Vyškovicích od září 2001 také v ZŠ Letohradská v Praze. Podmínky pokusného ověřování domácího vzdělání nás mimo jiné seznamují s povinnostmi a odpovědností rodičů doma vzdělávaných dětí a funkcí a povinnostmi školy, kde je dítě zapsané. Za průběh PO DV a jeho výsledky je zodpovědný ředitel nebo ředitelka školy. Souhlas může být dán ve výjimečných případech pro: -
děti výjimečně nadané
-
děti se specifickými poruchami učení
-
děti s problémy v sociální oblasti
-
děti s nízkou sebedůvěrou
-
děti s jinými problémy, o jejichž zařazení rozhodne ředitel ze své pravomoci
14
Kmenová škola rodičům zajišťuje konzultační a metodickou pomoc, seznamuje je s povinným obsahem a rozsahem učiva prostřednictvím zkušeného pedagoga a pomáhá jim při tvorbě individuálního výukového plánu dítěte, mají-li o něj zájem. Dále škola organizuje pololetní a závěrečné přezkoušení žáků zařazených do PO DV. Přezkoušení je povinné.
2.2 Rodina a její odpovědnost
Rodiče vytváří na začátku školního roku po dohodě s učitelem – konzultantem individuální vzdělávací plán žáka. Ten obsahuje přehled povinného objemu učiva, stanovuje způsob, jakým budou zaznamenávány činnosti žáka a jakým způsobem budou hodnoceny výkony a výsledky žáka v jednotlivých předmětech v průběhu PO DV. Rodiče odpovídají za vzdělávání žáka, vytvářejí vhodné podmínky pro úspěšné vzdělávání, kladou na děti přiměřené, ale náročné požadavky. Povinností rodičů je přicházet spolu se svým dítětem minimálně jedenkrát za měsíc na konzultace, kam přinášejí k posouzení sešity, ukázky prací žáka a dokumentaci o učebních aktivitách dítěte. Mají-li rodiče zájem, škola jim pro dítě zapůjčí učebnice používané na škole a poskytne jim učební materiály. Na tomto místě bych se chtěla zamyslet nad otázkou, co vede rodiče k tomu, že se rozhodnou vzdělávat své dítě doma a mají-li tyto rodiny něco společného. Na počátku rozhodování byla jistě možnost individuálního vzdělávání jako alternativy k vzdělávání ve školním prostředí, které v České republice existuje od roku 1998, nejprve formou pokusného ověřování, postupně také jako oficiální alternativa základního vzdělání daná školským zákonem. Důvody jednotlivých rodin, proč se
15
rozhodly nedat své dítě do školy nebo jej i ze školy vzít a vzdělávat jej v domácí škole, jsou různé. Na toto téma bylo napsáno do dnešní doby přece jen již dost odborných článků a knih i diplomových prací, ze kterých je zřejmé, že určité společné rysy tyto rodiny v některých případech mohou vykazovat. Není asi překvapením, že často jde o rodiny se silným křesťanským cítěním nebo vyznávající některou jinou filozofii, která dává jejich rodinnému životu hlubší smysl. Do svého života si nechtějí nechat zasahovat zvenčí, svůj čas si chtějí organizovat sami. Často jde o model, kdy na jednom z rodičů leží zodpovědnost za domácnost a vzdělávání dětí, druhý z rodičů má například svobodné povolání nebo rodina žije na rodinné farmě. Členové rodiny jsou v neustálém kontaktu během celého dne a v různých fázích se spolupodílí na vzdělání dětí, které prolíná prakticky všemi činnostmi rodiny. Rodiny mají často více dětí, kdy starší sourozenci se zcela automaticky podílejí na chodu domácnosti, na pomoci s mladšími sourozenci i na jejich vzdělání. Dalším důležitým hlediskem v rozhodování rodičů může být nějaký nelad související se školou. Buď mají do školy jednoduše daleko a dopravně je pro ně obtížně dostupná (což je se ale v českých podmínkách týká jen malého počtu rodin) nebo ve svém okolí nenašli školu, která by svým vzdělávacím programem nejlépe vyhovovala jejich představám. Nebo jednoduše nesouhlasí se školským systémem jako takovým, s jeho organizací, časovým plánováním ani hodnocením. Buď mají svoji negativní zkušenost s vlastním dítětem, kterému tento systém natolik nevyhovoval, že ho vzali ze školy do domácího vzdělávání, nebo jednají na základě zkušeností svých známých a podobně. Dítě bylo například terčem šikany ze strany spolužáků nebo jeho výsledky dlouhodobě neodpovídaly jeho možnostem, do školy chodilo s nechutí a bez zájmu. Rodinám, které se rozhodly pro domácí vzdělávání je často předkládána nedostatečná socializace dítěte. Rodiče argumentují tím, že kolektiv třídy a školy je plně nahrazen styky se sourozenci, s dalšími domškoláky, tedy dětmi, které se
16
vzdělávají doma, nebo s dětmi v různých zájmových skupinách. O některých svých dětech v domácí škole rodiče tvrdí, že jsou introverti, že společnost ostatních dětí příliš nevyhledávají nebo že jim nevyhovují velké kolektivy dětí. Dokonce to byl často jeden z důvodů, proč se rozhodli pro DV nebo proč své dítě vzali z běžné školy do školy domácí. Velmi podstatným důvodem, který rodiče doma vzdělávaných dětí uvádějí, je velké nadání dětí v určité oblasti, například v umělecké (hra na hudební nástroj, tanec), jazykové nebo jiné. Nesmíme zapomenout ani na zdravotní důvody, které například nedovolují dítěti navštěvovat běžnou školu. Také kvůli nim rodiče využívají možnosti vzdělávat své dítě v domácím prostředí. Určitě se nejedná o úplný seznam důvodů, které vedou rodiče k myšlence domácího vzdělávání, ale o ty častěji skloňované. Je však třeba říci, že důvody každé rodiny jsou zcela jiné, jedinečné a specifické pro danou rodinu.
2.3 Prodloužení pokusného ověřování domácího vzdělávání na 1. stupni ZŠ
Jelikož během pěti let trvání pokusného ověřování odlišné organizační formy základního vzdělávání - tzv. domácího vzdělávání (jak zní oficiální status) nedošlo k legislativnímu ukotvení individuálního vzdělávání ve školském zákoně na jedné straně ani ke zrušení pokusného ověřování ze strany MŠMT jako nepřípustného (na straně druhé), zcela přirozeně se všichni příznivci DV snažili o prodloužení pokusného ověřování, a to až do doby nabytí platnosti nového školského zákona. V květnu roku 2002 vznikla Asociace pro domácí vzdělávání. Jde o dobrovolné sdružení rodičů vzdělávajících své děti doma, kmenových škol a sympatizantů domácího vzdělávání. Pod vedením tehdejší prezidentky Mgr. Jaroslavy Simonové
17
usilovala Asociace o to, aby DV bylo jedním ze způsobů naplnění práva dětí na vzdělání a zároveň se stalo nedílnou součástí českého vzdělávacího systému. V lednu 2003 obdržela Mgr. Jaroslava Simonová vyrozumění od náměstka Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy o prodloužení pokusného ověřování domácího vzdělávání o jeden školní rok. V lednu 2005 vešel v platnost školský zákon, kde je domácí vzdělávání (přesněji řečeno individuální vzdělávání) na 1. stupni uvedeno jako rovnocenná forma plnění povinné školní docházky. Rodič, případně jiný zákonný zástupce, o ně může zažádat na kterékoliv základní škole v České republice. Dítě bude do školy, kde je zapsané, docházet pouze dvakrát do roka, v pololetí a na konci školního roku, na přezkoušení. Vyučující, většinou rodič, nebo jiná rodinou delegovaná osoba, musí mít minimálně maturitu a rovněž je zapotřebí posudek z pedagogicko-psychologické poradny. (Domácí vzdělávání: Chcete svoje dítě učit doma? [online]. 2010 [cit. 2016-11-17]. Dostupné z: http://www.vitalia.cz/clanky/domaci-vzdelavani-prakticke-informace/)
2.4 Pokusné ověřování domácího vzdělávání na 2. stupni ZŠ
V dubnu 2003 Asociace pro domácí vzdělávání požádala MŠMT o zahájení pokusného ověřování domácího vzdělávání na 2. stupni základních škol a nižších stupních víceletých gymnázií. Žádost však byla zamítnuta. Pokusné ověřování domácího vzdělávání na 2. stupni se nakonec podařilo prosadit až od školního roku 2007–2008, na základě § 171 odst. 1 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), dne 23. května 2007, ve znění pozdějších úprav. Během trvání pokusného ověřování domácího vzdělávání na 2. stupni došlo několikrát k jeho prodloužení. V roce 2011 na školní rok 2011–2012 a v roce v2012
18
na školní rok 2012–2013. V roce 2013 bylo PO DV na 2. stupni prodlouženo na dobu neurčitou. MŠMT si vyhradilo právo na ukončení pokusného ověřování v případě, že by pominul jeho účel na základě změny právní úpravy. Základní cíle pokusného ověřování: (Vyhlášení prodloužení pokusného ověřování [online]. 2013 [cit. 2016-11-01]. Dostupné
z:
http://www.msmt.cz/vzdelavani/zakladni-vzdelavani/individualni-
domaci-vzdelavani-na-2-stupni-zs-ministerstvo) 1. Pokračovat v ověřování organizace individuálního vzdělávání na 2. stupni základní školy ve vybraných školách. 2. Pokračovat v ověřování metod hodnocení výsledků vzdělávání žáků v individuálním vzdělávání na 2. stupni základní školy. 3. Získat vyhodnotitelná data o průběhu individuálního vzdělávání v rodinách: - o možnostech sociálních kontaktů žáků zařazených v PO IV, - o přechodu žáků zařazených v individuálním vzdělávání na 1. stupni (ve školách zařazených do PO IV) na 2. stupeň základního vzdělávání do běžné školní docházky, - o přechodu žáků 2. stupně ZŠ zařazených do PO IV do středních škol. 4. Realizovat sběr dat zacílených k přípravě metodické podpory škol při uskutečňování individuálního vzdělávání žáků na 2. stupni. V roce 2014 členové Asociace domácího vzdělávání a všichni sympatizanti DV očekávali, že do vnějšího připomínkového řízení bude novela stávajícího školského zákona (č. 561/2004 Sb.) předložena včetně domácího vzdělávání na 2. stupni, což se nestalo. Individuální (domácí) vzdělávání žáků na 2. stupni ZŠ i nadále pokračovalo v podobě pokusného ověřování na vybraných (kmenových) školách, jejichž počet se postupně rozrostl až na 19 škol se zastoupením v každém kraji ČR. Ke dni 31.8.2016 Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ukončilo PO IV na 2. stupni ZŠ. Důvodem pro ukončení pokusného ověřování se stala novela školského zákona vyhlášená zákonem č. 179/2016 Sb., která s účinností od 1. září 2016 umožňuje podle § 41 odst. 1 povolit individuální vzdělávání žákům 2. stupně 19
základní školy. (Ukončení programu MŠMT „Pokusné ověřování individuálního vzdělávání
na
2.
stupni
ZŠ“ [online].
[cit.
2016-11-01].
Dostupné
z:
http://www.msmt.cz/file/39024/) I pro domácí vzdělávání dětí na 2. stupni zákon předepisuje tomu, kdo dítě vzdělává, dosažené vzdělání. V tomto případě je to vzdělání vysokoškolské. Rovněž je zapotřebí posudek z pedagogicko-psychologické poradny.
20
PRAKTICKÁ ČÁST
V teoretické části práce jsem se zabývala vymezením pojmu domácí vzdělávání a důvody, které rodiče často uvádějí jako klíčové v jejich rozhodnutí pro vzdělávání dětí v domácím prostředí. Dále jsem se zde věnovala historii i současnosti DV a to zejména v České republice. Po předchozím období, kdy bylo domácí vzdělávání v systému českého školství povoleno formou pokusného ověřování (na 1. stupni od školního roku 1998-1999, na 2. stupni od školního roku 2007-2008), přišel okamžik, kdy bylo individuální (domácí) vzdělávání legislativně ukotveno ve školském zákoně jako rovnocenná forma plnění povinné školní docházky v ČR po splnění daných podmínek (§ 41 Individuální vzdělávání žáka, zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), viz příloha 1). Od ledna 2005 mohou být takto vzdělávány děti na 1. stupni, od letošního školního roku (tedy od 2016-2017) i děti na 2. stupni.
3. Výzkumná otázka a stanovení předpokladů
Již na začátku mé práce jsem uvedla důvody, které mě vedly k hlubšímu zkoumání této problematiky. Jako učitelka na 1. stupni a jako matka, jejíž děti právě navštěvují první stupeň základní školy, si daleko více než dřív umím představit situaci, že by moje děti 1. stupeň absolvovaly v domácí škole. Pominu-li nezanedbatelný fakt, že by naše rodina musela vyjít pouze z jednoho platu (což je věc, kterou si veřejnost málo uvědomuje a která se týká většiny rodin, které vzdělávají své děti doma), byla by to zkušenost jistě obohacující všechny členy rodiny (soudě tak na základě rozhovorů s maminkami, které byly v mnohém inspirující).
21
Tato otázka je pro mě však pouze hypotetická, moje děti škola a všechno s ní spojené baví a mě naplňuje má práce učitelky. Zamýšlím se tu ale pouze nad domácím vzděláváním na prvním stupni. Jako zástupce laické veřejnosti, která má určité povědomí o domácím vzdělávání, případně jako někdo, kdo si umí představit DV svých dětí na 1. stupni, si musím položit otázku, zda bych byla schopná vzdělávat své děti i na druhém stupni základní školy. Zvládla bych kvalitně odučit všechny ty fyziky a chemie a ostatní předměty? A co sociální kontakty? Nenarůstá jejich potřeba s tím, jak dítě roste? Co přirozená potřeba dítěte po samostatnosti, nebude mu neustálá přítomnost ostatních členů rodiny na obtíž? Na základě těchto úvah jsem se rozhodla položit si otázku pro svoji práci, kterou se budu následným šetřením snažit potvrdit či vyvrátit. Vzhledem k tomu, že o domácím vzdělávání na 1. stupni toho bylo napsáno již mnoho a tudíž se oněm více ví, pokládám si pro svůj výzkum pouze jednu otázku, která se týká 2. stupně:
Spatřují rodiče, kteří již realizují domácí vzdělávání svých dětí na prvním stupni, smysl v tom, že budou pokračovat i na 2. stupni?
Při svém šetření, které má vést k zodpovězení výzkumné otázky, vycházím z těchto předpokladů: 1. předpokládáme, že většina rodičů (například více než 70%), kteří již realizovali domácí vzdělávání na prvním stupni a které se nám podařilo oslovit, nebude s dětmi pokračovat tímto způsobem i na 2. stupni, 2. předpokládáme, že skupina náhodně vybraných učitelů druhého stupně ZŠ bude pokládat vzdělávání rodiči za méně kvalitní, 3. předpokládáme, že důvody, proč oslovené rodiny chtějí pokračovat v domácím vzdělávání i na 2. stupni ZŠ, jsou velmi specifické.
22
3.1 Ověřování předpokladů
Na podporu těchto názorů jsem sestavila krátké ankety pro dvě cílové skupiny. Jednu pro učitele na 2. stupni ZŠ, druhou pro rodiče dětí, kteří se rozhodli pokračovat nebo začít s domácím vzděláváním svých dětí na 2. stupni nebo se naopak rozhodli již v DV na 2. stupni nepokračovat. Metodu ankety jsem zvolila proto, že jsem předpokládala, že se mi podaří získat jen malé vzorky respondentů a to zvláště z řad rodičů doma vzdělávaných dětí. Ankety měly mimo jiné zmapovat: -
případné důvody, jestliže rodiče nepokračují v domácím vzdělávání dětí také na 2. stupni,
-
co vidí učitelé 2. stupně ZŠ jako největší problém při DV dětí na druhém stupni?
Ankety se mi podařilo rozšířit zejména elektronickou cestou za vydatné pomoci některých kolegů učitelů z 2. stupně a také díky ochotě několika rodin, které buď znaly ve svém okolí rodinu, která vzdělává své dítě doma, nebo samy mají domškoláka. Obě mnou sestavené ankety spolu s jedním vyplněným exemplářem jsou součástí mé závěrečné práce jako příloha 2 a 3. Ankety byly vyplňovány anonymně a takto je s nimi nakládáno i při zpracování výsledků z nich získaných.
23
3.2 Vyhodnocení – anketa pro učitele 2. stupně
Anketu pro učitele 2. stupně jsem sestavila tak, aby byla co nejvíce přehledná a časově nenáročná. V otázce 1 a 2 jsem zvolila odpovědi formou výběru, v otázce 3 měli učitelé možnost otevřené odpovědi.
Výsledky šetření jsou následující: 1. Na otázku, zda se učitel v praxi setkal s žákem, který absolvoval domácí vzdělávání na 1. stupni odpovědělo z celkového počtu 22 respondentů: Ano – setkalo: 13x Ne – nesetkalo: 9x
2. Druhá otázka s výběrem odpovědi byla formulována jako předpoklad, že někteří učitelé na druhém stupni se domnívají, že domácí vzdělávání by nemělo pokračovat pro žáky na 2. stupni ZŠ. Odpovědi učitelů byly následující: Souhlasím s tímto názorem 10x Souhlasím částečně
8x
Nesouhlasím
4x
Nevím
0
3. Třetí anketní otázkou jsem mapovala názory učitelů na domácí vzdělávání žáků na druhém stupni, zjišťovala jsem, jaké vidí největší problémy v DV. Na základě četnosti opakujících se odpovědí jsem sestavila žebříček pěti nejčastějších odpovědí:
1) Učitelé nejčastěji polemizují nad kvalitou výuky vedenou rodiči. Ve škole na 2. stupni vede výuku každého předmětu učitel specializovaný v daném oboru. Také záběr učiva na druhém stupni je již poměrně dost široký. Rodičům je vytýkána malá 24
nebo žádná odbornost, která jim nedovoluje jít do hloubky probírané látky, dále pak nedostatečná prezentace poznatků. Pochybnosti o kvalitě výuky vyslovilo 14 učitelů z celkového počtu 22.
2) Dále se učitelé domnívají, že dětem vzdělávaným doma chybí proces socializace nebo že není dostatečný. Děti ke správné mu vývoji potřebují mimo jiné i kontakt se svými vrstevníky. Učitelé mají obavu, zda děti v DV nejsou izolované od kolektivu jiných dětí. Děti by měly být zvyklé, že kolektiv se určitým způsobem neustále proměňuje. To všechno může u dětí v domácím vzdělávání vést k pozdějším problémům při začleňování do kolektivu, k jejich neúspěchům (nejpozději na SŠ). Pojmem socializace se zabývám v kapitole Vymezení pojmů. V této obecné rovině takto odpovědělo 13 učitelů z celkového počtu 22.
Třetí a čtvrtý důvod, kterým učitelé 2. stupně ZŠ argumentují proti domácímu vzdělávání žáků na druhém stupni, bychom mohli také zahrnout do oblasti socializace. Jelikož však tyto důvody učitelé uváděli samostatně, často i paralelně s chybějící socializací, rozhodla jsem se je vyhodnotit jako samostatné odpovědi:
3) Učitelům v domácím vzdělávání chybí přirozené soutěžení mezi žáky, poměřování se mezi vrstevníky, děti přichází o společné zážitky každodenního života ve třídě. Spolužáci si navzájem vytváří konkurenci, zažívají výhry i prohry, učí se s nimi pracovat. Skrze společné zážitky se žák učí hodnotit sebe i své spolužáky. Problém v této oblasti vidí 9 učitelů z celkového počtu 22.
4) Jako samostatnou kategorii a zároveň oblast možných problémů v domácím vzdělávání vidí učitelé v tom, že dětem chybí práce v kolektivu, v týmu, ve skupině
25
jako taková. Učitelé vidí jako nevyhovující, že se žáci absolvující domácí vzdělávání s některými metodami výuky vůbec nesetkají. Tuto oblast zmínilo 8 učitelů z celkového počtu 22.
Na tomto místě bych se ráda stručně zmínila o procesu socializace, která je v souvislosti s domácím vzděláváním často zmiňována. Socializace je celoživotní proces, při němž si jedinec osvojuje specifické lidské formy chování a jednání. Odehrává se v rodině, ve škole, mezi vrstevníky a přáteli nebo na pracovišti. Socializace ve škole má velmi specifickou podobu. Školní prostředí se svými požadavky a pravidly klade vysoké nároky nejen na profesionalitu a lidské vlastnosti učitelů, ale také na žáky, kteří se musí přizpůsobovat podmínkám školy jako instituce. Velmi významnou úlohu v socializačním procesu jedince hraje vrstevnická skupina. Vztahy v takové skupině jsou rovnocenné, dítě může mezi ostatními dětmi testovat své hranice. Vrstevníci jsou pro dítě důležitým činitelem socializace. Na druhém stupni základní školy se třída stává zdrojem určité jistoty a bezpečí, na nižším stupni školy tuto funkci plnil učitel. Tento pocit je pro dítě v období puberty významný z hlediska emancipace z vazby na rodinu, která byla až doposud jeho hlavním emočním zázemím. (Socializace [online]. 2011 [cit. 2016-11-23]. Dostupné z: http://wiki.rvp.cz/Knihovna/1.Pedagogick%C3%BD_lexikon/S/Socializace)
5) Další oblast možných potíží, kterou učitelé zmiňují, bychom mohli souhrnně nazvat zodpovědnost rodičů za vzdělání. Pravidelnost výuky může narážet na časovou vytíženost rodičů. Jak už bylo řečeno, učivo na 2. stupni ZŠ je již poměrně náročné a seznamování s ním a jeho prohlubování by mělo probíhat postupně a rovnoměrně. Učitelé rodičům vytýkají možnou nedůslednost v procesu vzdělávání plynoucí například z jejich nedostatečného vzdělání v určitém oboru. Škola jako instituce
26
některé sebou nese některé aspekty vzdělávání zcela automaticky. Po žácích škola vyžaduje pravidelnou docházku, jsou kladeny požadavky na domácí přípravu atd. I z těchto důvodů se někteří učitelé obávají přílišné rozvolněnosti vzdělávacího procesu v domácím prostředí. Některou z těchto obav vyslovilo 6 učitelů z celkového počtu 22.
3.3 Interpretace výsledků – učitelé 2. stupně
Výsledky šetření ukázaly, že 18 učitelů 2. stupně z celkového počtu 22 se domnívá zcela nebo částečně, že domácí vzdělávání by nemělo pokračovat také pro žáky na druhém stupni. V domácím vzdělávání vidí učitelé nejvíce problematickou socializaci žáků a kvalitu výuky. Ve svých výpovědích často specifikovali některé oblasti socializace, proto je vyhodnocuji samostatně. Obavy vyslovují také nad kompetencemi rodičů učit, což má opět přímou souvislost s kvalitou výuky neboli DV: 1. kvalita výuky – 14x 2. socializace žáků – 13x 3. sebehodnocení – 9x 4. práce v kolektivu – 8x 5. zodpovědnost rodičů za vzdělání – 6x
Pro tuto část výzkumu jsem si stanovila, jak už bylo řečeno, následující předpoklad: předpokládejme, že skupina náhodně vybraných učitelů druhého stupně ZŠ bude pokládat vzdělávání rodiči za méně kvalitní.
27
Tento předpoklad byl, dle mého názoru, anketním šetřením splněn. Můžeme tedy odpovědět: Ano, skupina náhodně vybraných učitelů druhého stupně ZŠ pokládá vzdělávání rodiči za méně kvalitní. V jejich argumentaci stojí na jedné straně učitel, který by měl mít odborné vzdělání v oblasti konkrétních vyučovacích předmětů, na straně druhé rodič, třeba i s vysokoškolským vzděláním, které ale nemůže garantovat odborné vedení ve všech oblastech vzdělávání na 2. stupni ZŠ.
3.4 Vyhodnocení – anketa pro rodiče
Stejně jako u ankety pro učitele, i zde jsem se snažila, abych jejím případným vyplňováním co nejméně zasáhla do časového harmonogramu dané rodiny, zároveň jsem však potřebovala získat takové informace, které by naplnily cíle a předpoklady mnou stanovené. Po různých nezdarech a s velkou pomocí několika rodin jsem nakonec získala zpracovatelná data od 8 rodin, které vzdělávají své dítě nebo děti na 2. stupni doma.
Zde jsou výsledky šetření:
1. otázka: Kolik dětí má vaše rodina, kolik dětí vzděláváte doma, jejich věk a pohlaví? Ankety se zúčastnilo 8 rodin. Dohromady mají tyto rodiny 24 dětí, 14 chlapců a 10 dívek (od 2,5 let do 20 let). V domácím vzdělávání je nebo jím v minulosti prošlo 16 dětí.
28
2. otázka: Jakým způsobem se jako rodiče dělíte o výuku dětí? matka
8x
otec
6x
placení pedagogové 1x
Matka se účastní vzdělávání nějakým způsobem ve všech rodinách, které se účastnily šetření. V jednom případě je matka dokonce jediným vzdělavatelem. Otec se podílí na výuce dle možností, často jde o předměty jako matematika, fyzika, chemie, informatika nebo anglický jazyk. V jednom případě pak otec uvádí kombinaci český jazyk – dějepis. Jedna rodina uvedla pomoc soukromých placených učitelů, a to na matematiku a anglický jazyk.
V otázce třetí a čtvrté mohli rodiče vypsat důvody, které je vedly k volbě domácího vzdělávání. K páté otázce se vyjadřovaly pouze ty rodiny, které se rozhodly v DV na 2. stupni již nepokračovat. Důvody rodičů řadím za sebe podle toho, kolikrát se v jejich výpovědích objevily. Jistě není náhoda, že se v mnohém podobají těm již obecně známým důvodům, které za léta trvání domácího vzdělání (i ve své formě pokusného ověřování) rodiče uváděli a uvádějí a které jsem se pokusila shrnout (nebo alespoň ty nejčastější) v kapitole Rodina a její odpovědnost.
29
3. otázka: Proč jste se rozhodli pro domácí vzdělávání? Rodiče uvedli tyto důvody:
nespokojenost s běžnou základní školou, s klasickým vzdělávacím systémem, s časovou organizací během výuky, nesouhlas s hodnotovým systémem, který škola předává – 3x
potřeba rodiny organizovat si čas na výuku podle svého, rodiče vycházejí při vzdělávání svých dětí z jejich individuálních potřeb, respektují jejich tempo a vývoj, řídí se jejich nadáním v určité oblasti (například v matematice) – 3x
velké umělecké nadání dítěte – 2x
způsob rodinného života – 1x
víra – 1x
šikana dítěte ve škole – 1x
zdravotní důvody – 1x
4. otázka: Proč jste se rozhodli pokračovat v domácím vzdělávání na 2. stupni? K této otázce rodiče uvádějí:
nespokojenost se školou, nezáživnost výuky, vysoké nároky na zapamatování látky – 5x
velké nadání dítěte v určité umělecké oblasti – 4x
způsob rodinného života – 3x
možnost organizovat si čas na výuku podle svého – 1x
volný režim, který dovoluje dětem zabývat se uměleckými aktivitami – 1x
špatná dopravní dostupnost – 1x
nedostupnost požadovaného typu školy po ukončení 1. stupně ZŠ – 1x
30
5. otázka: Proč jste se rozhodli nepokračovat v domácím vzdělávání na 2. stupni? Zde rodiče uvedli:
studium bylo náročné obsahem i časově – 1x
potřeba dítěte být se svými vrstevníky – 1x
finanční důvody – 1x
3.5 Interpretace výsledků – rodiče
Pro tuto část své práce jsem měla k dispozici data od 8 rodin, které mají zkušenost s domácím vzděláváním svých dětí na 2. stupni ZŠ. Stanovila jsem si dva předpoklady, které se týkaly rodičů a dětí, a pokusila se na ně odpovědět pomocí anketních otázek, které rodiče zodpovídali.
1) První předpoklad: předpokládejme, že většina rodičů (například více než 70%), kteří již realizovali domácí vzdělávání na prvním stupni a které se nám podařilo oslovit, nebude s dětmi pokračovat tímto způsobem i na 2. stupni.
Tento první předpoklad se nepodařilo naplnit. Z informací, které rodiče uvedli ve svých výpovědích vyplývá, že pouze 2 rodiny se z nějakých (pro ně závažných) důvodů rozhodly nepokračovat v DV i na druhém stupni ZŠ. Jako důvody uvedly:
studium bylo náročné obsahem i časově
potřeba dítěte být se svými vrstevníky
finanční důvody
31
2) Druhý předpoklad: předpokládejme, že důvody, proč oslovené rodiny chtějí pokračovat v domácím vzdělávání i na 2. stupni ZŠ, jsou velmi specifické. Druhý předpoklad se podle mého názoru splnit podařilo. Jak je vidět z výsledků šetření v předchozí kapitole, ač byl výzkumný vzorek malý, důvody rodičů jsou rozmanité, specifické a vycházejí z potřeb a zvláštností každé ze zúčastněných rodin. Jako důvody, proč pokračují v DV na 2. stupni, rodiče uvádějí:
nespokojenost se školou, nezáživnost výuky, vysoké nároky na zapamatování látky
velké nadání dítěte v určité umělecké oblasti
způsob rodinného života
možnost organizovat si čas na výuku podle svého
volný režim, který dovoluje dětem zabývat se uměleckými aktivitami
špatná dopravní dostupnost
nedostupnost požadovaného typu školy po ukončení 1. stupně ZŠ
32
4. Závěr
V závěrečné části své práce se pokusím shrnout poznatky, které vyplynuly z informací získaných z anketních odpovědí rodičů a učitelů druhého stupně.
1. Předpoklad, že skupina náhodně vybraných učitelů druhého stupně ZŠ bude pokládat vzdělávání rodiči za méně kvalitní, se potvrdil. Učitelům v prvé řadě vadí absence odborného vzdělání při výuce jednotlivých předmětů rodiči.
2. Předpoklad, že většina rodičů (například více než 70%), kteří již realizovali domácí vzdělávání na prvním stupni a které se nám podařilo oslovit, nebude s dětmi pokračovat tímto způsobem i na 2. stupni, se nepotvrdil. Rodiče se často pouští do domácího vzdělávání také na druhém stupni, zvláště po úspěšném absolvování 1. stupně touto formou. Jsou však i rodiny, které na rozhraní prvního a druhého stupně s DV teprve začínají.
3. Předpoklad, že důvody, proč oslovené rodiny chtějí pokračovat v domácím vzdělávání i na 2. stupni ZŠ, jsou velmi specifické, se potvrdil. Na jiném místě své práce uvádím důvody, které vedou rodiče k přesvědčení, že domácí vzdělávání je ta správná cesta. V teoretické části v kapitole Rodina a její odpovědnost uvádím důvody nebo řekněme jakési společné rysy rodin, které vzdělávají své děti doma, v praktické části potom důvody, tak jak je uvedly rodiny zapojené do mého výzkumu.
Na základě odpovědí rodičů a informací, které jsem díky anketě získala, jsem mohla zodpovědět také stanovenou výzkumnou otázku mé závěrečné práce, která zněla: Spatřují rodiče, kteří již realizují domácí vzdělávání svých dětí na prvním stupni, smysl v tom, že budou pokračovat i na 2. stupni?
33
Odpověď na tuto otázku zní, že ano, spatřují. Jak již bylo řečeno výše, z výzkumu vyplývá, že rodiny často pokračují v domácím vzděláváním také na druhém stupni, protože se jim na prvním stupni v DV daří. Do domácího vzdělávání se zapojuje celá rodina, kde se všichni učí od sebe navzájem v procesu, který se nevztahuje pouze na domácí prostředí. Probíhá prakticky neustále, nectí hranice všedních dnů, víkendů a prázdnin. Stává se v podstatě životním stylem rodiny, smyslem rodinného života.
Závěrem bych chtěla říct, že bylo příjemné vrátit se k tématu domácího vzdělávání a zjišťovat, jak se svět domácího vzdělávání od napsání mé diplomové práce v roce 2004 proměnil. Cíl mé práce byl naplněn. Dozvěděla jsem se nové skutečnosti ohledně domácího vzdělávání. Moje práce jistě není poslední na toto téma, stále nás budou zajímat důvody, které rodiče k DV přivádějí, jejich úspěchy a nezdary, rodinné prostředí, ve kterém domácí vzdělání probíhá. Rozumím rodinám doma vzdělávaných dětí, že jsou již trochu unavené z neustálého zájmu o to, co a jak to dělají. Jestliže bych měla shrnout do jedné věty, co mi moje práce dala, tak poznání, že mají-li rodiny, které vzdělávají své děti doma, něco společného, pak to, že je každá úplně jiná.
34
5. Seznam použitých zdrojů
5.1 Použitá literatura
GRIFFITH,
Mary.
The
homeschooling
handbook.
Roseville:
Prima,
1999.
ISBN 0-7615-1727-8. KOLÁŘ, Petr. Systém domácího vzdělávání v USA a ve vybraných zemích Evropy, Informační studie č. 5,155. Parlament České republiky, 2000. MARVÁNOVÁ, Gabriela. Experiment domácího vzdělávání v ČR. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, 2001. MORAVOVÁ, Lenka. Domácí vzdělávání. Diplomová práce. České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, 2012 NITSCHOVÁ, Daniela. Domácí vzdělávání. Diplomová práce. Praha: FF UK, 2000. PROKEŠOVÁ, Ludmila. Pro koho je domácí vzdělávání? (1) In: Informatorium 3-8 10/2004, s. 6-7. PROKEŠOVÁ, Ludmila. Pro koho je domácí vzdělávání? (2) In: Informatorium 3-8 1/2005, s. 6-7. SEMÍN, Michal. Katolická domácí škola. Ronov nad Doubravou: Triality, 2002. ISBN 80-902786-9-8.
35
5.2 Internetové zdroje
Asociace pro domácí vzdělávání. Programové prohlášení ADV. [online]. [cit. 201611-29]. Dostupné z: http://www.domaciskola.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=71& Itemid=487
Asociace pro domácí vzdělávání. Stanovy ADV. [online]. [cit. 2016-11-29]. Dostupné z: http://www.domaciskola.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=70& Itemid=486
Bulletin Asociace pro domácí vzdělávání. č. 1-6/2003-2004. [online]. [cit. 2016-1129]. Dostupné z: http://www.domaciskola.cz/index.php?option=com_content&view=category&layo ut=blog&id=90&Itemid=517
Domácí vzdělávání: Chcete svoje dítě učit doma? [online]. 2010 [cit. 2016-11-17]. Dostupné z: http://www.vitalia.cz/clanky/domaci-vzdelavani-prakticke-informace/
Informace a doporučení Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy k individuálnímu vzdělávání žáků v základní škole [online]. 2016 [cit. 2016-11-29]. Dostupné z: http://www.msmt.cz/file/39262/
Socializace [online]. 2011 [cit. 2016-11-23]. Dostupné z: http://wiki.rvp.cz/Knihovna/1.Pedagogick%C3%BD_lexikon/S/Socializace)
36
Vyhlášení prodloužení pokusného ověřování [online]. 2013 [cit. 2016-11-01]. Dostupné z: http://www.msmt.cz/vzdelavani/zakladni-vzdelavani/individualnidomaci-vzdelavani-na-2-stupni-zs-ministerstvo
Ukončení programu MŠMT „Pokusné ověřování individuálního vzdělávání na 2. stupni ZŠ“ [online]. [cit. 2016-11-01]. Dostupné z: http://www.msmt.cz/file/39024/
Výsledky studie o výhodách unschoolingu - díl druhý. Svoboda učení [online]. 2015 [cit. 2016-10-28]. Dostupné z: http://www.svobodauceni.cz/clanek/studieunschooling-2
You can homeschool [online]. [cit. 2016-12-06]. Dostupné z: http://www.youcanhomeschool.org/starthere/default.asp
37
6. Seznam příloh
Příloha 1 § 41 Individuální vzdělávání žáka, zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon)
Příloha 2 Anketa pro učitele 2. stupně:
prázdný formulář
vyplněný exemplář
Příloha 3 Anketa pro rodiče:
prázdný formulář
vyplněný exemplář
38
Příloha 1
561/2004 Sb. ZÁKON ze dne 24. září 2004 o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon)
§ 41 Individuální vzdělávání žáka
(1) O povolení individuálního vzdělávání žáka rozhoduje ředitel školy, kam byl žák přijat k plnění povinné školní docházky, na základě písemné žádosti zákonného zástupce žáka. (2) Žádost zákonného zástupce o individuální vzdělávání musí obsahovat a) jméno, popřípadě jména, a příjmení, rodné číslo, bylo-li přiděleno, a místo trvalého pobytu žáka nebo bydliště, pokud nemá na území České republiky místo trvalého pobytu, b) uvedení období, ročníku, popřípadě pololetí, kdy má být žák individuálně vzděláván, c) důvody pro individuální vzdělávání žáka, d) popis prostorového a materiálně technického zabezpečení vzdělávání a podmínek ochrany zdraví individuálně vzdělávaného žáka, e) doklady osvědčující splnění vzdělání osoby, která bude žáka individuálně vzdělávat, f) seznam učebnic a učebních textů, které budou ve výuce užívány, pokud nejde o učebnice uvedené v § 27 odst. 1, g) další skutečnosti, které mají vliv na průběh vzdělávání žáka, h) vyjádření školského poradenského zařízení. (3) Ředitel školy individuální vzdělávání povolí, pokud a) jsou dány závažné důvody pro individuální vzdělávání,
39
b) jsou zajištěny dostatečné podmínky pro individuální vzdělávání, zejména podmínky materiální a ochrany zdraví žáka, c) osoba, která bude žáka vzdělávat, získala alespoň střední vzdělání s maturitní zkouškou, a jedná-li se o žáka ve druhém stupni základní školy, vysokoškolské vzdělání, d) jsou zajištěny vhodné učebnice a učební texty, podle nichž se má žák vzdělávat. (4) Po dobu individuálního vzdělávání žáka za plnění podmínek uvedených v odstavci 3 odpovídá zákonný zástupce žáka. (5) Individuálně vzdělávaný žák koná za každé pololetí zkoušky z příslušného učiva, a to ve škole, do níž byl přijat k plnění povinné školní docházky. (6) Nelze-li individuálně vzdělávaného žáka hodnotit na konci příslušného pololetí, určí ředitel školy pro jeho hodnocení náhradní termín, a to tak, aby hodnocení bylo provedeno nejpozději do dvou měsíců po skončení pololetí. (7) Pokud má zákonný zástupce pochybnosti o správnosti hodnocení žáka, může do 8 dnů od konání zkoušek písemně požádat ředitele školy o přezkoušení žáka; byl-li zkoušejícím žáka ředitel školy, krajský úřad. Pokud ředitel školy nebo krajský úřad žádosti vyhoví, nařídí komisionální přezkoušení žáka. (8) Ředitel školy ukončí individuální vzdělávání a) pokud nejsou zajištěny dostatečné podmínky ke vzdělávání, zejména podmínky materiální, personální a ochrany zdraví žáka, b) pokud zákonný zástupce neplní podmínky individuálního vzdělávání stanovené tímto zákonem, c) pokud žák na konci druhého pololetí příslušného školního roku neprospěl, d) nelze-li žáka hodnotit způsobem uvedeným v odstavcích 4 a 5, nebo e) na žádost zákonného zástupce žáka. (9) Pokud ředitel školy rozhodne o ukončení individuálního vzdělávání žáka, zařadí žáka do příslušného ročníku základní školy. Odvolání proti rozhodnutí ředitele školy o ukončení individuálního vzdělávání žáka nemá odkladný účinek. (10) Výdaje spojené s individuálním vzděláváním hradí zákonný zástupce žáka, s výjimkou učebnic a základních školních potřeb podle § 27 odst. 3 a 6, speciálních učebnic a speciálních kompenzačních pomůcek a speciálních učebních pomůcek podle § 16 odst. 2 písm. d) a výdajů na činnost školy, do níž byl žák přijat k plnění povinné školní docházky.
40
Příloha 2
Anketa pro učitele 2. stupně – prázdný formulář
Vážené kolegyně, vážení kolegové, právě dokončuji DVPP – Učitelství 1. stupně ZŠ na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích. Do své závěrečné práce na téma Domácí vzdělávání na 2. stupni ZŠ bych potřebovala zpracovat také názory Vás, učitelů 2. stupně ZŠ. Anketa je zcela anonymní a slouží pouze pro účely mé práce. Předem děkuji za spolupráci. Mgr. Hana Pavlásková. Prosím Vás o zodpovězení tří následujících otázek: 1) Setkali jste se v praxi se žákem, který absolvoval domácí vzdělávání na 1. stupni? Ano □ Ne
□
2) Někteří učitelé na 2. stupni se domnívají, že domácí vzdělávání by nemělo pokračovat pro žáky na 2. stupni ZŠ. Souhlasím s tímto názorem □ Souhlasím částečně □ Nesouhlasím □ Nevím □ 3) Co je, podle Vašeho názoru, při domácím vzdělávání žáka na 2. stupni největším problémem? ______________________________________________________________ ______________________________________________________________ ______________________________________________________________ ______________________________________________________________
41
Anketa pro učitele 2. stupně – vyplněný exemplář
Vážené kolegyně, vážení kolegové, právě dokončuji DVPP – Učitelství 1. stupně ZŠ na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích. Do své závěrečné práce na téma Domácí vzdělávání na 2. stupni ZŠ bych potřebovala zpracovat také názory Vás, učitelů 2. stupně ZŠ. Anketa je zcela anonymní a slouží pouze pro účely mé práce. Předem děkuji za spolupráci. Mgr. Hana Pavlásková. Prosím Vás o zodpovězení tří následujících otázek: 1) Setkali jste se v praxi se žákem, který absolvoval domácí vzdělávání na 1. stupni? Ano ☐ Ne ☒ 2) Někteří učitelé na 2. stupni se domnívají, že domácí vzdělávání by nemělo pokračovat pro žáky na 2. stupni ZŠ. Souhlasím s tímto názorem ☒ Souhlasím částečně ☐ Nesouhlasím ☐ Nevím ☐ 3) Co je, podle Vašeho názoru, při domácím vzdělávání žáka na 2. stupni největším problémem? _Dítě by mělo mít kamarády, dokázat se vypořádat s problémy, které vznikají v kolektivu. Mělo by se „otrkat“! _ Nelíbí se mi ani domácí vzdělávání na prvním stupni, pokud není nutné z důvodů velké dálky bydliště od školy atd…. _Myslím také, že ani vysokoškolsky vzdělaní rodiče nejsou schopni dát dítěti na druhém stupni odpovídající úroveň vzdělání.
42
Příloha 3
Anketa pro rodiče – prázdný formulář
Vážení rodiče,
právě dokončuji DVPP – Učitelství 1. stupně ZŠ na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích. Do své závěrečné práce na téma Domácí vzdělávání na 2. stupni ZŠ bych potřebovala zpracovat také Vaše zkušenosti s domácím vzděláváním na 2. stupni. Anketa je zcela anonymní a slouží pouze pro účely mé práce. Předem děkuji za spolupráci. Mgr. Hana Pavlásková.
Prosím Vás o zodpovězení následujících otázek:
1) Kolik dětí má vaše rodina, kolik dětí vzděláváte doma, jejich věk a pohlaví?
2) Jakým způsobem se jako rodiče dělíte o výuku dětí?
3) Proč jste se rozhodli pro domácí vzdělávání?
43
4) Proč jste se rozhodli pokračovat v domácím vzdělávání na 2. stupni? Uveďte prosím důvody: Např.: nespokojenost se školou, špatná dopravní dostupnost, způsob rodinného života, velké nadání dítěte v určité oblasti…
5) Proč jste se rozhodli nepokračovat v domácím vzdělávání na 2. stupni? Uveďte prosím důvody: Např.: stoupající náročnost studia, vzdělání rodičů, potřeba dítěte být se svými vrstevníky…
44
Anketa pro rodiče – vyplněný exemplář
Vážení rodiče, právě dokončuji DVPP – Učitelství 1. stupně ZŠ na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích. Do své závěrečné práce na téma Domácí vzdělávání na 2. stupni ZŠ bych potřebovala zpracovat také Vaše zkušenosti s domácím vzděláváním na 2. stupni. Anketa je zcela anonymní a slouží pouze pro účely mé práce. Předem děkuji za spolupráci. Mgr. Hana Pavlásková. Prosím Vás o zodpovězení následujících otázek: 1) Kolik dětí má vaše rodina, kolik dětí vzděláváte doma, jejich věk a pohlaví? Máme 3 děti – syn (12 let) je v DV v 6.třídě, dcery (8let) – DV 3.třída,
dcera (5).
2) Jakým způsobem se jako rodiče dělíte o výuku dětí? Učím hlavně já (matka). Otec se v rámci svých možností zapojuje hlavně do výuky syna – dějepis, český jazyk (je učitel DĚ/ČJ), anglický jazyk.
3) Proč jste se rozhodli pro domácí vzdělávání? Prvním impulzem byl nerovnoměrný vývoj našeho syna – kdy v 5ti letech četl a zajímal se o vše možné, ale JM byla špatná, sociálně upřednostňoval dospělé či starší děti, protože s vrstevníky si nerozuměl. Takže hlavním bylo to, že v DV můžeme synovi umožnit rozvíjet se v jeho obdarováních a nadáních (nadaní n matematiku – dle PPP). U dcerky to bylo podobné, jen s rozdílem, že díky nedonošenosti a předčasnému porodu si nese větší balvan různých DYS-poruch, kombi oční vadu a další. Takže DV nám umožňuje jet podle jejího tempa, respektovat dozrávání její CNS a také rozvíjet její nadání k hudbě a malbě (což by v klasické škole asi moc nešlo, protože bychom museli držet tempo s ostatními).
45
4) Proč jste se rozhodli pokračovat v domácím vzdělávání na 2. stupni? Uveďte prosím důvody: Např.: nespokojenost se školou, špatná dopravní dostupnost, způsob rodinného života, velké nadání dítěte v určité oblasti… Pokračovat i na 2. stupni bylo hlavně synovo přání. Takže jsme to zkusili a uvidíme, jak budeme zvládat.
5) Proč jste se rozhodli nepokračovat v domácím vzdělávání na 2. stupni? Uveďte prosím důvody: Např.: stoupající náročnost studia, vzdělání rodičů, potřeba dítěte být se svými vrstevníky…
46
