Tematická oblast: Čtení odborného textu ve společenských vědách Téma pracovních listů: Texty ze společenských věd: psychologie, právo, ekonomie, sociologie, politologie, mezinárodní vztahy, filosofie Klíčová slova: Čtení odborného textu, čtení s porozuměním, kritické čtení, společenské vědy, odborné pojmy
OBSERVÁTOR aneb UVÁDĚNÍ DO ČETBY INTELIGENTNÍCH TEXTŮ Pomůcka ke studiu společenských věd na gymnáziu Základy společenských věd a seminář společenských věd První, druhé, třetí a čtvrté ročníky čtyřletého i osmiletého studia
„Souvislost je v řeči proto, že se v řeči má projevovat pravda.“ Max Picard: Hitler v nás, s. 65
V srpnu roku 2013 sestavil Mgr. Jakub Brdíčko
JAK PRACOVAT S OBSERVÁTOREM STRUČNÁ ANOTACE Tento materiál bude využit pro práci v předmětu Základy společenských věd a Seminář společenských věd na gymnáziu. Je určen pro všechny čtyři ročníky vyššího stupně střední školy (kvinta až oktáva, první až čtvrtý ročník). Doba přímé práce s materiálem (s jedním pracovním listem) až 90 minut. PODROBNÁ CHARAKTERISTIKA MATERIÁLU Co se lze z příručky naučit Již samo slovo „observátor“ (neboli „ten, který si všímá“) naznačuje, že kromě informativní složky (poskytování informací z oblasti jednotlivých společenských věd) pomůcka umožňuje rozvíjet čtenářské dovednosti, nezbytné v každém vědním oboru. Studenti se s její pomocí učí orientovat v textu, vyhledávat potřebné informace, rozlišovat podstatné a nepodstatné prvky textu, všímat si jednotlivých názorů a argumentů, jimiž je autoři podepřeli. Četba poskytne zároveň základní vhled do slovní zásoby odborných a popularizačních textů (viz též Slovníček v každém pracovním listu). Výběr textů pomáhá pokrýt velkou část důležitých (někdy i slavných) myšlenek z oblasti společenských věd, a proto prohlubuje základní znalosti společenských věd. Podle míry osobního nasazení si žáci na podkladě ukázek mohou utvářet vlastní názorový obraz světa. Podle jakého klíče se v ní postupuje Observátor je jednoduchá čítanka, obsahující 32 pracovních listů, seřazených podle školního vzdělávacího programu (tedy podle toho, jak budou za sebou postupně čteny). Přehled všech pracovních listů a jejich témat je umístěn za touto kapitolou. Každý pracovní list má tuto schematickou strukturu: dva rozebírané texty nebo jeden delší rozebíraný text, otázky k textům, slovníček, zdroje obrázků. Pokud pracovní list obsahuje dva texty, část otázek směřuje k jejich konfrontaci. Dotazy postupně směřují od vyhledávání informací v ukázkách až po samostatné žákovo utváření odůvodněných názorů. V čítance se vyskytuje přes 50 různých ukázek, na jejichž zdroje se odkazuje podle platné normy ISO 690. V pracovních listech jsou také umístěny fotografie nebo jiné obrázky, zcela všechny pocházejí z volně přístupné a použitelné databáze Wikimedia Commons, jak je rovněž uvedeno na konci každého pracovního listu (s celou webovou adresou a datem stažení). Obrázky často neslouží jen k pouhé ilustraci, ale bývají předmětem samostatného rozboru. Každý pracovní list je charakterizován klíčovými slovy. Podle těchto klíčových slov byl také sestaven rejstřík, který dovoluje vybírat si pracovní listy i podle jiného systému, než je vzdělávací program. Komu je určena Čítanka byla vypracována podle osobních zkušeností autora se studenty vyššího gymnázia. Tomu odpovídá náročnost textů a otázek. Slovníček však vysvětluje i poměrně běžné výrazy (jako je například „instituce“ nebo „termín“), aby s pracovním listem mohl pracovat i žák bez valné čtenářské zkušenosti. Texty bezpochyby zaujmou všechny studenty, nejen adepty vysokoškolského studia, neboť výběr textů a způsob práce s nimi připravuje na jakékoli studium, při kterém je nutné číst odborné texty. Jak s ní mohou pracovat učitelé Protože příručka je poměrně volným souborem 32 pracovních listů, zůstává pouze na úvaze pedagoga, které z nich použije a v jaké míře. Jako otevřená databáze umožňuje jednotlivé listy přidávat nebo ze stávajících využívat pouze jejich část. Materiál tak nabízí mnoho variant využití – bedlivé hlasité čtení a společné hledání odpovědí přímo v hodině, tiché čtení a vypracovávání odpovědí v lavicích, čtení jen části materiálu
(s tím, že zbytek může být využit k samostudiu), příprava pracovního listu jako zcela samostatná práce v hodině či doma (všechna cizí slova jsou vysvětlena přímo v materiálu!). Materiál obsahuje klíčová témata mnoha vědních oborů, četbou ukázek lze tedy nahradit někdy i značnou část učitelova výkladu. V některých pracovních listech je výkladový Slovníček natolik podrobný, že poskytuje základní terminologii dané náboženské oblasti (to platí zejména o listech 4, 5, 6, 8, 10, 11, 19, 20, 21, 22, 23, 24, 25, 26, 27, 28). Pracovní list může posloužit i jako zadání samostatného dobrovolného úkolu, po kterém někdy studenti volají, aby si zlepšili známku. Zajímavou možností je aplikace materiálu také při testování žáků. Studenti mohou vypracovávat odpovědi na otázky také „na známky“, přičemž celý pracovní list jim poskytuje dostatečnou oporu. Protože otázky budou studentům známy předem (bývá jim několik desítek), mohou se na test připravit doma studiem pracovního listu. Pedagog poté rozhodne, na které z mnoha otázek v pracovním listu mají při písemce odpovídat. Práce s textem je forma výuky podporující rozvíjení čtenářské gramotnosti (u nás někde ne příliš vysoké) a přirozeně připravující na společnou část maturitní zkoušky z některých předmětů (zejména z jazyků, ale též z matematiky), často i na zkoušky přijímací, tedy všude tam, kde je nutné správně interpretovat psaný text. Jak s ní mohou pracovat žáci Jednoduchost a intuitivnost materiálu usnadňuje žákům pracovat s listy i bez pedagogovy přítomnosti. Pouze v některých případech náročnějších odborných nebo jinak zamotaných textů bude učitelova pomoc zcela potřebná (jedná se patrně o listy 8, 16, 18, 20, 27, 28, 30, 32). Domácí četba textu tak snadno pomůže absentujícím žákům dohnat látku, a tedy lze čítanku používat jako doplněk k učebnici. Jaká úskalí může příručka přinášet První otázkou a zároveň i problémem je bezpochyby výběr textů. Ačkoli užité kritérium zhodnotilo všechny déle probírané humanitní vědy a poskytnutý čas k jejich studiu, významnost témat v současných vědách a mediálních diskuzích, přesto některým studentům budou chybět ukázky z díla Sigmunda Freuda, ze středověké filosofie, vývojové psychologie, čínské religiozity, vojensko-strategických otázek, environmentalistiky či etiky. Doplnit případné listy je ovšem možné, a dokonce nutné. Naopak bedlivý observátor jistě postřehne (například pohledem do rejstříku), že se v listech nápadně často vyskytují témata demokracie, hospodářského cyklu či globalizace. Některá jména (Václav Havel, Václav Klaus, Zygmunt Bauman, Karl Marx) se zase vyskytují ve více pracovních listech. Přesto lze tento průnik obhajovat důležitostí témat v současné veřejné diskusi. Je možné, že ještě bedlivější čtenář ve výběru ukázek odhalí i názorové stanovisko autora. Tomu se i při nejlepší snaze ovšem vyhnout nelze. Raději připustíme, že do čítanky jistě proniklo ovzduší blízkého tolerantnímu a kritickému liberalismu (až konzervatismu) se zájmem o křesťanství a etický přístup k ekonomickým a právním problémům.
PŘEHLED PRACOVNÍCH LISTŮ PODLE ŠKOLNÍHO VZDĚLÁVACÍHO PROGRAMU GYMNÁZIA, ÚSTÍ NAD ORLICÍ PRVNÍ ROČNÍK: PSYCHOLOGIE 1
Analytická psychologie a)Carl Gustav Jung: Analytická psychologie b)Mariana Štefančíková: Pohádky jako projektivní témata v arteterapii
Nevědomí, archetypy, psychoterapie, kolektivní nevědomí, mýty, arteterapie, pohádky, projekce
2
Vůle ke smyslu a)Viktor Frankl: Vůle ke smyslu b)Karel Balcar: Jakou hodnotu mají hodnoty
Logoterapie, existenciální analýza, smysl života, štěstí, sexualita, hodnoty, svědomí
3
Pozitivní psychologie a)Jaro Křivohlavý: Pozitivní psychologie b)Albert Kšiňan: Facebook jako symbol narcistické kultury
Narcismus, autoerotismus, sebeláska, identita, sebehodnocení, Facebook
PRVNÍ ROČNÍK: PRÁVO VEŘEJNÉ 4
Rozkládání státu Demokracie, ústava, konflikt, a)Vladimíra Dvořáková: Rozkládání státu procedura, volby, privatizace, Václav b)Jiří Weigl: Proč se dnes vracet ke sporu o privatizaci Klaus, transformace
5
Milosti a)Lenka Marečková: Milosti. Ohnisko lidství v trestním právu
Milost, abolice, Václav Havel, skauting, prezident
6
Výroba a šíření psychotropních látek a)Trestní zákoník: §283-285, 287 b)Vláda nemá rozhodovat o větším než malém množství drog
Trestní zákoník, drogy, toxikománie, větší než malé množství drog, Ústavní soud, vládní nařízení, okresní soud, ústavnost
DRUHÝ ROČNÍK: SOUKROMÉ PRÁVO A PROFESNÍ ORIENTACE 7
Malé nahlédnutí do rodinného práva Občanský zákoník, zákon o rodině, a)Libor Nedorost: Malé nahlédnutí do rodinného práva manželství, práva a povinnosti, b)Občanský zákoník: § 687-691 věrnost, vyživovací povinnost
8
Pracovní poměry na dobu určitou a)Dagmar Kučerová: Otazníky kolem uzavírání pracovních poměrů na dobu určitou
Zákoník práce, pracovní poměr, pracovní smlouva, dohody uzavírané mimo pracovní poměr, výpověď
9
Energetické investiční poradenství a)Petr Pražák: Energetické investiční poradenství b)Andrea Votrubová: Struktura štěstí
Energetické investice, koučink, volba životních cílů, pocit štěstí
DRUHÝ ROČNÍK: EKONOMIE A OSOBNÍ FINANCE 10 O porouchaných regulátorech a)Pavel Kohout: O porouchaných regulátorech
Ekonomika, bankovnictví, centrální banka, úvěry, hospodářský cyklus, Ferdinand Keynes, Milton Friedman, Friedrich A. von Hayek
11 Ekonomie dobra a zla a)Tomáš Sedláček: Ekonomie dobra a zla b)Slavoj Žižek: Nejednej, mluv!
Uroburos, hospodářský cyklus, Joseph Schumpeter, ekonomika, jin – jang, kapitalismus, bankovnictví, politika EU, politika USA, Mali, neutralita trhu
12 Desatero odpovědného zadlužování a)CCB: Desatero odpovědného zadlužování
Bankovnictví, úvěr, dluh, osobní finance, zodpovědnost, úrok, RPSN, rozumné zadlužení
TŘETÍ ROČNÍK: SOCIOLOGIE A MINORITY 13 My a ti druzí a)Bedřich Loewenstein: My a ti druzí b)Lenka Junová: Kult svatého Václava ve 20. století
Kultura, hodnoty, svatý Václav, hranice, Protektorát, antropologie, film, dům, rituál, propaganda, tabu, symbol, cizinec
14 Mít, nebo být? a)Erich Fromm: Mít, nebo být?
Vlastnění, bytí, Ježíš, Marx, Mistr Eckhart, psychoanalýza, antropologie, proces učení, studenti, naslouchání
15 Romové v České republice a)Ctibor Nečas: Romové v České republice včera a dnes b)Výbor OSN požaduje uzavření Vepřína v Letech u Písku
Cikánský sběrný tábor v Letech u Písku, lidská práva, hygiena, OSN, pieta, koncentrační tábor, tyfus, vládní zmocněnec pro lidská práva, internace
TŘETÍ ROČNÍK: POLITOLOGIE A MEZINÁRODNÍ VZTAHY 16 Obrana politiky a)Petr Pithart: obrana politiky b)Václav Dušek: Manifest hluchým
Zlo, mravní sebereflexe, politická kultura, morálka v politice, demokracie, vady politických institucí, ideologie, politická slušnost
17 Moc bezmocných a)Václav Havel: Moc bezmocných b)Milan Otáhal: O nepolitické politice
Loajalita, ideologie, život ve lži, normalizace, moc, politika, mystifikace, občanská společnost, Charta 77, život v pravdě
18 Návrat k politice a)Petr Kratochvíl: Návrat k politice b)Václav Klaus: Asi jsme nepoučitelní
Jürgen Habermas, Evropská unie, euroskepticismus, demokracie, lidská práva, suverenita státu, nacionalismus, národní stát, totalita, evropeismus, La Cercle
19 Reflexe globalizačních procesů v sociálních vědách a)Miloslav Petrusek: Reflexe globalizačních procesů v sociálních vědách
Globalizace, univerzalizace, islámský fundamentalismus, Benjamin Barber, Friedrich A. von Hayek, Zygmunt Bauman, Ulrich Beck, nacionalismus, Rusko
SEMINÁŘ PRO TŘETÍ ROČNÍK: RELIGIONISTIKA 20 Bhagavadgíta a)Bhagavadgíta – taková, jaká je b)Václav Zdražila: efektivita jógového výcviku
Kršna, brahma, karma, átman, duše, jóga, Arjuna, čakry, meditace, adaptabilita, guru, mantra, rituál, hinduismus, Bůh
21 Karma, přerozování, samsára a)Ashin Ottama: Karma, přerozování, samsára b)Dalajláma: Soucítění jako pilíř světového míru
Buddhismus, identita, altruismus, dalajláma, osoba, Buddha, já, karma, agrese, touha, štěstí, soucit, znovuzrození
22 Desatero a)Starý zákon: Exodus 20,1-17 b)Kurt Schubert: Židovské náboženství v proměnách
Desatero, Bible, Jahve, sobota, Tóra, Noe, Mojžíš, stvoření, moudrost, Židé, judaismus, Zákon, šabat, Bůh,
věků
židovství, Bůh, Jeruzalém
23 Překročit práh naděje a)Jan Pavel II: Překročit práh naděje b)Dietrich Bonhoeffer: Následování
Křesťanství, církev, papež, kříž, vzkříšení, Ježíš, Panna Maria, Gabriel, utrpení, Jeruzalém, vykoupení, spása, hřích, soteriologie, Bůh, anděl
24 Muhammad a)Ibn Ishák: Muhhamad b)Korán: súry 1, 96, 61
Alláh, prorok, Ježíš, Gabriel, Bůh, Chadídža, anděl, milosrdenství, víra, Panna Maria, Mojžíš, Tóra, modlitba, nevěřící, Eden
SEMINÁŘ PRO TŘETÍ ROČNÍK: DĚJINY POLITICKÝCH IDEOLOGIÍ 25 Komunistický manifest a)Karl Marx: Komunistický manifest b)Václav Bělohradský: Komunistický manifest v novém tisíciletí
Komunismus, Friedrich Engels, vlastnictví, buržoazie, proletariát, kapitál, kapitalismus, práce, přebytek, demokracie, svoboda, T. G. Masaryk, revoluce
26 Druhé pojednání o vládě a)John Locke: Druhé pojednání o vládě b)Bohumil Doležal: Příspěvek o liberalismu
Liberalismus, přirozený zákon, lidská práva, stát, společenská smlouva, křesťanství, tolerance, vlastnictví, občanská společnost, církev, Bůh
ČTVRTÝ ROČNÍK: FILOSOFIE 27 Co je filosofie? a)Aristotelés: Merafyzika b-f)ukázky definic filosofie
Moudrost, filosofie, mýtus, věda, přírodní vědy, poznání, reflexe, jazyk
SEMINÁŘ PRO ČTVRTÝ ROČNÍK: DĚJINY FILOSOFIE 28 Racionalismus a empirismus a)René Descartes: Rozprava o metodě b)George Berkeley: Pojednání o základech lidského poznání
Logika, empirismus, poznání, pravda, racionalismus, mysl, abstrakce, geometrie, evidence, idea, smysly, mysl, jasně a zřetelně
29 K věčnému míru a)Immanuel Kant: K věčnému míru b)Tereza Novotná: Kantova idea věčného míru z evropského integračního pohledu
Stát, divoši, přirozený stav, svaz národů, Evropa, svoboda, evropská integrace, federace, republika, mír, politika, mezinárodní vztahy
30 Tak pravil Zarathustra a)Friedrich Nietzsche: Tak pravil Zarathustra
Moc, pasivita, láska, nadčlověk, svoboda, násilí, muž a žena, ďábel, Bůh
31 Česká otázka a)Tomáš Garrigue Masaryk: Česká otázka b)Erazim Kohák: Člověk Masaryk. Od myšlenky k činu.
Češi, Němci, Slované, humanita, národní obrození, stát, mravnost, demokracie, sociální stát, Evropská unie, kultura, solidarita, národ
32 O postmodernismu a)Jean François Lyotard: O postmodernismu b)Zygmunt Bauman: Úvahy o postmoderní době
Řečové hry, teror, interakce, společnost, morálka, mnohost, zákon
REJSTŘÍK (čísla odkazují na pracovní listy) Abolice: 4 abstrakce: 27, 28 adaptabilita: 20 agrese: 21 altruismus: 21 analytická psychologie:1 anděl: 23, 24 antropologie: 13, 14 Aristotelés: 27 archetypy:1 arteterapie: 1 átman: 20 autoerotismus: 3 Balcar, Karel: 2 bankovnictví: 10, 11, 12 Barber, Benjamin: 19 Bauman, Zygmunt: 19, 32 Beck, Ulrich: 19 Bělohradský, Václav: 25 Berkeley, George: 28 Bible: 22, 23, 24 Bochenski, Josef Maria: 27 Bonhoeffer, Dietrich: 23 brahma: 20 Brdíčko, Jan: 28 Buddha: 21 Bůh: 20, 22, 23, 24, 26, 30 buržoazie: 25 bytí: 14, 27 CCB: 12 centrální banka: 10 cikánský sběrný tábor v Letech u Písku: 15 církev: 23, 26 cizinec, cizí: 13 Čakry: 20 Češi: 31 Dalajláma: 21 dějiny politických ideologií: 25, 26 demokracie: 4, 16, 18, 25 desatero: 12, 22 Descartes, René: 28 dluh: 12 dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr: 8 Doležal, Bohumil: 26 drogy: 6 dům: 13
duše: 1, 20 Dušek, Václav: 16 Dvořáková, Vladimíra: 4 džihád: 19 Ďábel: 30 Eckhart, Mistr: 14 ekonomie: 10, 11, 12, 25 empirismus: 28 energetické investice: 9 Engels, Friedrich: 25 euroskepticismus: 18 evidence: 28 evropeismus: 18 Evropská unie: 11, 18, 29, 31 existenciální analýza: 2 Facebook: 3 federace: 29 film: 13 filosofie: 17, 25, 26, 27, 28, 29, 30, 31, 32 finanční gramotnost: 12 Frankl, Viktor E.: 2 Friedman, Milton: 10 Fromm, Erich: 14 Fukuyama, Francis: 19 Gabriel: 23, 24 generalizace: 28 globalizace: 11, 19 Gredt, Joseph: 27 guru: 20 Habermas, Jürgen: 18 Havel, Václav: 5, 17 Hayek, Friedrich A. von: 10, 19 Hejdánek, Ladislav: 27 hinduismus: 20 hodnoty: 2, 13 Horyna, Břetislav: 27 hospodářský cyklus: 10, 11 hranice: sociální: 13 humanita: 31 hygiena: 15 Chadídža: 24 Charta 77: 17 Identita: 3, 21 ideologie: 16, 17 internace: 15
investice: 9, 12 Ishák, Ibn: 24 islám: 19, 24 islámský fundamentalismus: 19 Izrael: 22, 24 Já: 3, 21 Jahve: 22 Jan Pavel II: 23 Jeruzalém: 22, 23, 24 Ježíš: 14, 23, 24 jin – jang: 11 jóga: 20 judaismus: 22 Jung, Carl Gustav: 1 Junová, Lenka: 13 Kant, Immanuel: 16, 29 kapitál: 25 kapitalismus: 11, 25 karma: 20, 21 Keynes: Ferdinand: 10 Klaus, Václav: 4, 18 Kohák, Erazim: 31 Kohout, Pavel: 10 kolektivní nevědomí: 1 komunismus: 17, 25 koncentrační tábor: 15 konflikt: 4 Korán: 24 koučink: 9 krajský soud: 5 Kratochvíl, Petr: 18 Kršna: 20 křesťanství: 13, 23, 24, 26, 31 Křivohlavý, Jaro: 3 kříž: 23 Kšiňan, Albert: 3 Kučerová, Dagmar: 8 kultura: 13, 31 La Cercle: 18 láska: 3, 7, 13, 20, 21, 23, 30 lidská práva: 15, 18, 26 loajalita: 17 Loewenstein, Bedřich: 13 Locke, John: 26 logoterapie: 2 Lyotard, Jean Francois: 32 Mali: 11 makroekonomie: 10, 11
mantra: 20 manželství: 7 Marečková, Lenka: 5 Marx, Karl: 14, 25 Masaryk. Tomáš G.: 25, 31 matematika: 28 Matula, Tomáš: 27 meditace: 20, 21 metafyzika: 27 mezinárodní vztahy: 18, 19, 29 milost (prezidentská): 5 minority: 15 mír: 21, 29 mít, nebo být: 14 mnohost: 32 moc: 17 modlitba: 24 Mojžíš: 22, 24 morálka, mravnost, etika: 16, 21, 22, 30, 31, 32 moudrost: 22, 27 Muhammad: 24 muž a žena: 7, 30 mysl: 28 mystifikace: 17 mýty, mytologie: 1, 27 Náboženství: 13, 19, 20, 21, 22, 24, 26, 31 nacionalismus: 13, 18, 19 nadčlověk: 30 narcismus: 3 národ: 13, 15, 18, 19, 22, 26, 29, 31 národní obrození: 31 naslouchání: 14 Nečas, Ctibor: 15 neutralita trhu: 11 nevědomí: 1 Nietzsche, Friedrich: 30 Noe: 22 normalizace: 17 Novotná, Tereza: 29 Občanská společnost: 17, 26 občanský zákoník: 7 okresní soud: 5, 6 Organizace spojených národů: 15 osoba: 21 osobní finance: 12 Otáhal, Milan: 17 Ottama, Ashin: 21 Panna Maria: 23, 24 papež: 23
Petrusek, Miloslav: 19 pieta: 15 Pithart, Petr: 16 pocit štěstí: 9 pohádky: 1 politická kultura: 16 politologie, politika: 4, 5, 11, 13, 16, 17, 18, 19, 25, 26, 29, 31 postmoderna, postmodernismus: 32 pozitivní psychologie: 1 poznání: 27, 28 práce: 8, 9, 25 pracovní poměr: 8 pracovní smlouva: 8 práva a povinnosti: 7 právo: 4, 5, 6, 7, 8, 18, 26, 29 právo občanské: 7 právo pracovní: 8 právo rodinné: 7 právo trestní: 6 právo ústavní: 4, 5 Pražák, Petr: 8 prezident: 5 protektorát: 13 privatizace: 4 procedura: 4 projekce: 1 propaganda: 13 proletáři: 17, 25 přírodní vědy: 27 přirozené právo: 26 přirozený stav: 26, 29 psychoanalýza: 2, 14 psychologie: 1, 2, 3, 9, 14 psychoterapie: 1 Racionalismus: 28 reflexe: 19, 27 religionistika: 20, 21, 22, 24 republika: 29 revoluce: 25 rituál: 13, 20, 22 Romové: 15 rozumné zadlužení: 12 RPSN: 12 Rusko: 19 řečové (jazykové) hry: 32 Sebehodnocení: 3, 9 sebeláska: 3 Sedláček, Tomáš: 11 sekty: 20 sexualita: 2, 3
Schubert, Kurt: 22 Schumpeter, Joseph: 11 skauting: 5 smysl života: 2 smysly: 28 sobota: 22 sociální stát: 31 sociologie: 13, 14, 15, 19 solidarita: 21, 31 soucit: 21 soud (justice): 5, 6 společenská smlouva: 26 společnost: 3, 13, 17, 19, 25, 26, 29, 32 stát: 4, 10, 15, 16, 18, 19, 26, 29, 31 studenti: 14 stvoření: 22 suverenita státu: 18 svědomí: 2 svoboda: 13, 15, 17, 25, 26, 29 symbol: 1, 11, 13, 17 Šimůnková, Monika: 15 Štefančíková, Mariana: 1 štěstí: 2, 9. 21 Tabu: 13 teror: 19, 32 tolerance: 26 totalita: 17, 18 Tóra: 22, 24 touha: 21 toxikománie: 6 transformace: 4 trestní zákoník: 6 trh: 10, 11, 19, 25 Učení: 14 univerzalizace: 19 uroburos: 11 úrok: 10, 12 ústava: 4, 5 ústavní soud: 6 ústavnost: 6 úvěr: 10, 12 Václav, svatý: 13 věda: 27, 28 věrnost: 7 větší než malé množství drogy: 6 víra: 24 vládní nařízení: 6 vládní zmocněnec pro lidská práva: 15
vlastnictví: 14, 25, 26 volba životních cílů: 9 volby: 4, 31 Votrubová, Andrea: 8 výpověď: 8 vyživovací povinnost: 7 Weigl, Jiří: 4 Zákon o rodině: 7 zákoník práce: 8 Zdražila, Václav: 20 zlo: 16, 30 znovuzrození: 21 Židé: 22, 24 život ve lži život v pravdě: 17 Žižek, Slavoj: 11
Observátor : (1) Pozitivní psychologie
CAR L G U S TAV J U N G „A N A L Y T I C K Á P S Y C H O L O G I E“ ♣ JUNG, Carl Gustav. Analytická psychologie: její teorie a praxe : Tavistocké přednášky. Vyd. 2. Překlad Kristina Lukášová-Černá, Karel Plocek. Praha: Academia, nakladatelství Akademie věd České republiky, 1993, 205 s. ISBN 80-200-0480-7. Citováno ze s.48-49 („Přednáška druhá“). Odkazy vypuštěny.
/.../ Nevědomé procesy tedy nemohou být pozorovány přímo, ale ty z jejich produktů, které překročí práh vědomí, mohou být rozděleny do dvou tříd. První třída obsahuje rozpoznatelný materiál jednoznačně osobního původu; tyto obsahy jsou individuálními zisky nebo produkty instinktivních procesů, které vytváří osobnost jako celek. Dále jsou zde zapomenuté nebo potlačené obsahy a tvořivé obsahy. Není na nich nic zvláštního. U některých lidí mohou být takové věci vědomé. Někteří lidé jsou si vědomi věcí, kterých si jiní lidé vědomi nejsou. Tuto třídu obsahů nazývám podvědomou psýché nebo osobním nevědomím, protože nakolik to můžeme posoudit, je zcela tvořena osobními prvky, které utvářejí lidskou osobnost jako celek. Pak je zde druhá třída obsahů zcela neznámého původu nebo vůbec událostí jakéhosi původu, který nelze popsat jako individuální získané vybavení. Tyto obsahy mají jednu význačnou zvláštnost, a tou je jejich mytologický charakter. Je tomu tak, jako by patřily ke vzoru, který je vlastní lidstvu obecně. Když jsem poprvé narazil na tyto obsahy, velmi jsem se podivoval, zda snad nejsou způsobené dědičností, a myslel jsem si, že mohou být asi vysvětleny rasovou dědičností. Abych tuto otázku vyjasnil, jel jsem do Spojených států a studoval jsem sny čistokrevných černochů a ujistil jsem se, že tyto obrazy nemají nic společného s takzvanou pokrevní nebo rasovou dědičností ani nejsou osobně získané jedincem. Patří obecně lidstvu, a proto mají kolektivní povahu. Tyto kolektivní vzory jsem nazval archetypy. Použil jsem výrazu sv. Augustina. Archetyp znamená typos (angl. imprint, něm. ein Geprägtes, pozn. př.), určité seskupení archaického charakteru, které obsahuje jak ve formě tak ve významu mytologické motivy. Mytologické motivy se objevují v čisté formě v pohádkách, mýtech, legendách a ve folklóru. Některé z dobře známých motivů jsou: postavy hrdiny, vykupitele, draka (vždy spojen s hrdinou, který ho musí přemoci), velryby nebo obludy, která pohltí hrdinu. Jinou variací motivu hrdiny a draka je katabasis, sestup do jeskyně, Nekyia. Pamatujete si z Odysseje, kde Odysseus sestupuje ad inferos, aby se poradil s prorokem- věštcem Tiresiem. Tento motiv Nekyie se ve starověku nalézá všude a prakticky na celém světě. Vyjadřuje psychologický mechanismus introverze vědomé psýché do hlubších vrstev nevědomé psýché. Z těchto vrstev se odvozují obsahy neosobního, mytologického charakteru, jinými slovy archetypy (řec. archaios = od prvopočátku, starý, původní; typos = ráz, stopa, podoba, postava, forma, charakter; obsah, téma; vzor, příklad; obrys, znak, značka, dojem; pozn. překl.), a proto je nazýván neosobním nebo kolektivním nevědomím.
1
Observátor : (1) Pozitivní psychologie
♣ ŠTEFANČÍKOVÁ, Mariana, Pohádky jako projektivní témata v arteterapii. [online]. [cit. 2013-07-27]. DOI: casopiscaa.wz.cz/clanky/c29%20stefancikova.doc. (Text je též obsažen jako odborný článek v časopise Arteterapie (č.29, rok 2012), kde je i dostupný ke stažení ve formátu doc. Lze ho najít na této adrese: HUPTYCH, Miroslav. Číslo 29 časopisu Arteterapie: Úvodní slovo a Obsah čísla. In: ČAA. Česká arteterapeutická asociace [online]. 2012 [cit. 2013-07-27]. Dostupné z: http://www.arteterapie.cz/? kategorie=clanky_stale&podkategorie=casopis&clanek=90)
/.../ Princ Bajaja je symbolem archetypu hrdiny. Jeho komplexem je spasení lidstva. Jeho role je být zachráncem: zachraňuje princeznu, ale s tím často také celý národ a celou zemi před drakem, čarodějnicemi nebo zlým kouzelníkem. Osvobozuje a vyvádí lidstvo ze všech možných nebezpečí. Podle Junga je setkání hrdiny s drakem tématem setkání vědomého aspektu s instinktivním animálním nevědomím. Nabyté vědomí má panický strach z toho, aby nebylo znovu pohlceno primitivním pudovým nevědomím. Drak jako pudová síla ovládá příslušnou zemi a postupně pohlcuje její obyvatele. Hrdina má zachránit světlo vědomí před propastnou temnotou. Cenou, již si hrdina odnáší z boje, je duchovní hodnota (princezna). Počáteční stav budoucího hrdiny ukazuje obraz opuštěného, nepochopeného dítěte – je vysmíván dvěma staršími bratry. Jung zde poukazuje na vzájemnou kompenzaci dvou protikladů: méněcennosti a megalomanie. Setkání s drakem napomáhá k oddělení a poté k následné syntéze vědomých a nevědomých procesů týkajících se i těchto protikladů. Jak je již zmíněno v procesu individuace, je právě tento jev podmínkou k jejímu uskutečnění. Hrdina svým úsilím podstupuje individuační proces a ten završuje naplněním symbolu bytostného Já. Princův pomocník, věrný koník, který mu zprostředkovává poznání, je archetypem mudrce, který se objeví vždy ve chvíli, kdy se hrdina nachází v bezvýchodné situaci. Z ní ho vysvobozuje duchovní funkce – úvaha, nápad. Dalším charakteristickým prvkem v příběhu je hrdinovo zranitelné místo. Hrdina zvládá největší nebezpečí, ale jeho zkázou je nakonec něco docela nepatrného. U prince Bajaji by jeho zkázou mohlo být vystoupení z anonymity, které ale opět zabrání moudrý koník. /.../
2
Observátor : (1) Pozitivní psychologie ♣ Otázky a úkoly k prvnímu textu 1)Jakým způsobem můžeme podle textu pozorovat to, co se děje v nevědomí? 2)Do kterých dvou skupin Jung rozdělil obsahy nevědomí? Podle čeho je rozlišoval? 3)Pokuste se odhadnout, kteří lidé si obsahy prvního typu uvědomují a díky čemu se jim to daří. (Co měl Jung na mysli, když tvrdil, že u některých lidí jsou tyto obsahy vědomé?) 4)Proč Jung zkoumal afroameričany? Co na nich dokázal? 5)Jak souvisí druhý typ nevědomých obsahů s mytologií? 6)Co mají společného archetypy „princ a drak“ a „sestup do podsvětí“? 7)Přibližte etymologie slova „archetyp“. 8)Pokuste se Jungův seznam archetypů obohatit alespoň o tři další. 9)Pokuste se archetyp „sestup do podsvětí“ objevit v uvedených dílech světové kultury: a) Nový zákon (Bible) b) Hrabě Monte Cristo (Alexandre Dumas) c) Pán prstenů (John R. Tolkien) d) Lev, čarodějnice a skříň (C.S. Lewis) e) Hvězdné války (George Lucas) 10)Které rysy prvního textu prozrazují, že jde o přednášku? Otázky a úkoly k druhému textu 11)Ve shodě s tvrzeními druhého textu vyplňte níže uvedenou tabulku o pohádce „Princ Bajaja“. ARCHETYPY SKRYTÉ V POHÁDCE „PRINC BAJAJA“ MOTIV (=ARCHETYP)
ARCHETYPÁLNÍ VÝZNAM MOTIVU
princ drak princezna koník zranitelné místo, nepatrná věc hrozící zkázou, slabina 12)Vysvětlete, proč je zabití draka příkladem procesu individuace. 13)Uveďte konkrétní příklady téhož procesu, ale tentokrát už nikoli z pohádek, ale ze skutečného, reálného života lidí. Otázky a úkoly k oběma textům 14)Na základě studia obou textů doložte alespoň na třech prvcích, že oba jejich autoři v psychologii zastávali stejný názorový proud. 15)Proč můžeme zápas prince Bajaji ztotožnit s Jungovým katabasis? 16)Do které ze dvou Jungových skupin nevědomých obsahů patří pohádka o Bajajovi? Jak to lze dokázat? (Pokuste se o to!) 17)Porovnejte intelektuální náročnost obou textů. Svá tvrzení opřete o doklady. Otázky k přemítání 18)Proveďte mezi známými malý průzkum. Vyskytují se v jejich snech nějaké jasné doklady archetypu sestupu do podsvětí? Lze jejich případným objevem dokázat, že jde o produkt kolektivního nevědomí lidstva? 3
Observátor : (1) Pozitivní psychologie 19)Pokuste se přiřadit k lidem, kteří si uvědomují některé z obsahů svého osobního nevědomí. Jakou metodou se toho dá dosáhnout? 20)V nějakém příběhu, který jste se třídou viděli v divadle, v kině nebo při videoprojekci, odkryjte prastaré archetypy a určete jejich psychologické významy. 21)Jak lze Jungovu psychologii využít při léčbě duševních nemocí? Slovníček ad inferos – do podsvětí (říše stínů) animální – živočišný, zvířecí anonymita – bezejmennost, zde skrytost archaický – starobylý arteterapie – léčba uměním (často především výtvarným) aspekt - hledisko folklór – lidové zvyky individuace – zde duševní vývoj vedoucí k vědomému osamostatnění jedince, dozrávání instinktivní – vyvolaný nekontrolovaným pudem, bezděčný introverze – obrácení dovnitř sebe sama katabasis – sestup do hlubin, v antice též náboženský zážitek připomínající smrt kompenzace - vynahrazování komplex – soustava, zde soustava propojených a souvisejících psychických příznaků legendy – poučné příběhy o křesťanských svatých mužích či ženách megalomanie – posedlost velkolepými, nadnesenými projekty motiv – pohnutka, zde spíše významový prvek celku mytologický – týkající se mytologie – bájesloví, vycházející z dávných příběhů o bozích a hrdinech mýty – starověké báje nekyia – řecké slovo označující nekromantii, tj. dotazování duchů zemřelých psýché – duše rasa – plemeno, též zastaralá představa o oddělených skupinách lidstva s odlišnými znaky syntéza – spojení, sloučení variace - obměna Zdroje obrázků Obr.1 (na s.1): Staženo 26.7. 2013.. Grafika zobrazující C.G.Junga (z roku 1912). Dostupné pod licencí Creative Commons na této adrese:http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Carl_Jung_ %281912%29.png Námět ke studiu Knihy zabývající se psychologickým výkladem pohádek. Psychoanalytický přístup je dostupný např. ve čtivé knížce: ČERNOUŠEK, Michal. Děti a svět pohádek. 1. vyd. Praha: Albatros, 1990. ISBN 80-00-00060-1. Jungiánský pohled lze číst v sérii knih, z nichž uvádím alespoň první díl. MURRAY, Stein a Corbett LIONEL. Příběhy duše: moderní jungiánský výklad pohádek. Vyd. 1. Překlad Karel Kessner. Brno: Emitos, 2006, 172 s. ISBN 80-903-7150-7.
4
Observátor: (2) Pozitivní psychologie
V I K T O R E. F R A N K L „V Ů L E K E S M Y S L U“ ♣ FRANKL, Viktor Emil a Elisabeth S. LUKASOVÁ. Vůle ke smyslu: vybrané přednášky o logoterapii. Překlad Vladimír Jochmann. Brno: Cesta, 1994, 212 s. ISBN 80-853-1929-2. Citováno ze s.12-13 (přednáška„Vůle ke smyslu“ z r.1970). Odkazy vypuštěny. /.../ Společně se sestrou Mary Raphaelovou a Raymondem R. Shraderem vyvinul a použil Crumbaugh test pro měření výraznosti vůle ke smyslu. Nejvýrazněji patrný byl v případech, v nichž pokusné osoby uspěly ve svém povolání a vůbec byly úspěšné. Tím byla potvrzena hypotéza Theodora A. Kotchena, která říká, že vůle ke smyslu je spolehlivé měřítko psychické normality. Lukasová naopak vidí ve Obr.1: Frankl v roce 1965 frustraci vůle ke smyslu poukaz na psychickou abnormalitu potud, že „existenciální frustrace“ je spojena s agresí, regresí, tendencí k úchylkám a s únikovou reakcí. V souvislosti s výsledky, které vyzvedává Lukasová, není bez zajímavosti, že Annemarie von Forstmayerová zjistila v 90% případů těžkého alkoholismu pocit hluboké bezesmyslnosti. Vůle k moci a „vůle ke slasti“, princip slasti objevují se pak teprve tehdy, je-li vůle ke smyslu frustrována. Koho by udivilo, že Freud a Adler, kteří měli co činit s frustrovanými pacienty, zobecnili svá zjištění a vybudovali teorie motivace, v jejichž rámci připadá snaze o slast a snaze o uplatnění hlavní role? Naproti tomu naše hlavní hypotéza, podle které je frustrovaná vůle ke smyslu kompenzována podle okolností vůlí k moci nebo vůlí ke slasti, byla empiricky potvrzena. Lukasová zjistila, že návštěvníci vídeňského zábavního parku jsou existenciálně nadprůměrně frustrováni. A průměrná existenciální frustrace je přes hranice kontinentů udivujícím způsobem konstantní. Vůle ke slasti není však jen v rozporu se sebetranscendencí, nýbrž také stojí v cestě sama sobě. Čím více jde člověku o slast, tím více mu uniká. Čím více se honí za štěstím, tím více je už také zahání. Abychom tomu porozuměli, musíme pouze překonat předsudek, že člověk usiluje v zásadě o to, aby byl šťasten; co ve skutečnosti chce, je to, aby k tomu měl důvod. A má-li k tomu jednou důvod, pak se pocit štěstí dostaví sám od sebe. Naproti tomu v té míře, v níž se zaměří přímo na pocit štěstí, ztrácí z očí důvod, který k němu může mít, a sám pocit štěstí se ztrácí. Jinými slovy, štěstí může být do-cíleno, ale nemůže na ně být za-cíleno (v anglickém originále, a sice v souvislosti s heslem „pursuit of happiness“ - honba za štěstím - : „happines cannot be pursued; it must ensue“ - za štěstím se nelze honit; musí vyplynout). Nám klinikům jsou příliš běžné případy, v nichž pokusy, které nenechávají spontánně vzniknout schopnost sexuálního zážitku na straně ženy, popřípadě schopnost sexuálního výkonu na straně muže jako důsledek schopnosti sexuálního oddání se, nýbrž které si je stavějí jako cíl, vedou k poruchám potence a orgasmu. Místo toho, aby slast zůstala tím, čím musí být, má-li se vůbec objevit, totiž účinkem (vedlejším účinkem sebetranscendence, vedlejším účinkem naplněného smyslu a vstříc vycházejícímu bytí), stává se 1
Observátor: (2) Pozitivní psychologie nyní cílem „hyperintence“. S hyperintencí však jde ruku v ruce také „hyperreflexe“. Slast se stává jediným obsahem a předmětem pozornosti. Obojí je možno pozorovat také v kolektivním rozsahu. Pokud jde o hyperreflexi, stačí pouze navázat na kolektivní nutkavou neurózu, která nutí vzdělaného Američana, aby neustále hledal za vědomým chováním nevědomé popudy. A pokud jde o hyperintenci, ze sexuálního osvětového průmyslu vychází nátlak na sexuální konzumaci, který vede ke zvýšené náchylnosti k poruchám potence a jiným formám sexuálního výkonu a ke schopnosti sexuálního požitku. Ale pokus utíkat se se k technickému zdokonalení sexuálního aktu situaci pouze zhoršuje, tím že bere člověku zbytek bezprostřednosti a přirozenosti, která je podmínkou normální sexuality.
♣ BALCAR, Karel. Jakou hodnotu mají hodnoty?: Příspěvek na semináři o logoterapii a existenciální analýze - FF UK 15. 12. 1997. In: SLEA: Společnost pro logoterapii a existenciální analýzu [online]. 2011. vyd. [cit. 2013-07-30]. Dostupné z: http://www.slea.cz /.../ Ve svém praktickém životě se tak - více, (sic!) či méně vědomě - svými volbami a činy vztahujeme současně k naplňování jedinečných možností smyslu v dané situaci i k uskutečňování trvalých a společně sdílených hodnot, které smysl našim činům, zážitkům a postojům udílejí. Na čem záleží naše schopnost a naše vůle hledat, nacházet a uplatňovat smysl ve svém životě v takovém ohledu? Či jinak: Kdo či co nám ukazuje „hodnotu hodnot“ - ukazuje, co pro nás má a co nám dává dobrý smysl, a co proti tomu smysl postrádá? Kdo či co nám dává zakoušet radost ze smysluplně prožívaných dní a smysluplně zvládaných úkolů, které před nás staví život, anebo zakoušet zklamání či prázdnotu z promarněných příležitostí k tomu? V tomto ohledu dává existenciální analýza odpověď shodnou s odpověďmi mnoha myslitelů včetně Sokrata („daimonion“) a Pavla z Tarsu (Řím. 2, 15): Každý člověk má zvláštní, právě tento úkol plnící duchovní instanci; tou je svědomí. V. Frankl vystihuje povahu svědomí obratnou analogií: Stejně jako v tělesné a v duševní oblasti života člověku slouží k rozpoznávání povahy různých pro něj významných skutečností jeho „smyslové orgány“, slouží mu v duchovní oblasti k rozpoznávání smysl dávajících a smysl postrádajících či jej mařících počinů zvláštní „orgán smyslu“ - svědomí. Zakoušená smysluplnost a hodnotová „nasycenost“ života je nám tedy dána, přesně vzato, pouze čistě osobním, jedinečným vnitřním „hlasem svědomí“. To je vážná věc: Jestliže náš pozemský život získává, nebo ztrácí (alespoň pro nás) svou cenu - a my víme, jak velice prakticky významné bývá přijetí vlastního života jako cenného daru, nebo jeho odmítnutí jako bezcenné či přímo škodlivé přítěže - podle toho, co nám k jeho vedení a k jeho hodnotovému zacílení (jeho „věnování“ něčemu) říká ten tak často nepříliš slyšitelný (či spíš „vycítitelný“) „hlas svědomí“, je jistě velice vhodné důkladně prověřit, zda to není jen iluze. Mohli bychom se - s odvoláním na existenci „smyslových klamů“ v tělesně a duševně zprostředkovaném vnímání světa - ptát, zda i to, co v duchovní oblasti nazýváme „orgánem smyslu“, tedy svědomí, není klamem či iluzí. Praktická zkušenost s vlastním životem a zřejmě i mnohé zkušenosti s životy jiných lidí nás nenechávají na pochybách, že tu bývá obojí: Svědomím vedené a životní smysl nesporně naplňující a obecné hodnoty uskutečňující činy, i nesporná selhávání a ztráty v tomto ohledu, kterým žádné svědomí nezabránilo. Jak spolu smířit víru v pravdivý hlas svědomí a zřejmé lidské selhávání v rozlišování a konání správných věcí? V pohledu existenciální analýzy V. Frankla je to důsledek vlastní povahy lidského svědomí a vlastní povahy lidské svobody. Svědomí je svému nositeli jasným ukazatelem smyslu v jedinečných životních situacích a událostech. Není však vládcem člověka. 2
Observátor: (2) Pozitivní psychologie Otázky a úkoly k prvnímu textu 1)Kteří lidé měli podle Crumbaughova testu nejvíc vůle ke smyslu? Proč právě oni? 2)Co podle logoterapeutů způsobuje psychickou abnormalitu? Proč? 3)Co je podle textu opakem vůle ke smyslu? 4)V čem lze podle textu spatřovat příčiny alkoholismu? 5)Jak Frankl nazývá nezdravé alternativy vůle ke smyslu? K čemu jsou tyto vůle zaměřeny? 6)Proč Freud a Adler došli k názoru, že pocit slasti je pro člověka nesmírně důležitý? 7)Čím se častí návštěvníci zábavního parku odlišují? Proč? 8)Jak se vůle ke smyslu projevuje v různých světadílech? 9)Kdy může podle Franka člověk objevit největší štěstí? 10)Co stojí podle Frankla za mnoha případy sexuálních poruch? 11)Co lze z textu vyvodit jako doporučení pro šťastné prožívání sexuality? 12)Najděte v ukázce důkazy tvrzení, že Frankl patřil k představitelům humanistické psychologie. 13)Najděte v textu polemiku s psychoanalytickými představami o lidské psychice . Které její názory Frankl vysloveně odmítá? Otázky a úkoly k druhému textu 14)Jakou otázku si autor v úryvku položil? Vyjádřete ji vlastními slovy. 15)Co je to „existenciální analýza“? 16)Díky čemu může člověk poznat, jakou hodnotu má pro něho jeho daný život? 17)Proč toto určování hodnot není iluzí? 18)Nakolik autoritativně (a závazně) působí tento ukazatel hodnot? 19)Určete význam uvozovek, často se vyskytujících v celé ukázce. Otázky a úkoly k oběma textům 20)Porovnejte oba texty po formální a obsahové stránce: srozumitelnost, odbornost, informativnost (přínos předložených informací). 21)Objevte souvislost druhého textu s názory uvedenými v textu prvním. 22)Jak si autoři obou textů představují šťastný život člověka? 23)Odhadněte, jakou úlohu připisují sami sobě jako psychologům autoři obou textů. Otázky k přemítání 24)Jak by se podle uvedených názorů mohl alkoholik vyléčit ze své závislosti? 25)Má váš život smysl? Podle čeho to poznáte? 26)Jak je možné dát nějakému životu smysl? 27)Jakou hodnotu by měla mít sexualita pro pocit štěstí člověka? 28)Co je štěstí? Pokuste se o přesnou definici: nejprve vlastní, potom podle obou textů; nakonec obě definice porovnejte (která je pravdivější).
3
Observátor: (2) Pozitivní psychologie Slovníček abnormalita – nenormálnost, jev vybočující z přirozenosti analogie - podobnost analýza - rozbor daimonion – nadpřirozený hlas promlouvající v nitru člověka (obvykle zakazující páchat zlo) empirický – založený na zkušenosti, zde podložený reálnými fakty (daty) existenciální – týkající se lidské existence, smyslu lidského života frustrace – pocit nenaplněnosti hyperintence – přehnané zaměřování se na něco (zde na nevědomé popudy chování) hyperreflexe – přehnané sebepozorování hypotéza – teorie, vědecký předpoklad iluze – bludná představa, nesmysl instance – rozhodující činitel, autorita klinikové – pracující na klinice kolektivní – společný, společenský kompenzovaný – vynahrazený, zde náhražkově uspokojený konstantní – stálý, o stejné intenzitě motivace – důvod, proč člověk něco dělá, pohnutky k činnosti neuróza – duševní nemoc, zde nutkavá, tj. projevují se k nedobrovolnou nutností něco udělat orgasmus – sexuální vyvrcholení potence – schopnost, možnost, zde schopnost dovršit sexuální akt nebo plodnost princip slasti – vůle ke slasti, libido, Freudova představa o lidské touze po rozkoši regrese – návrat, zde duševní nemoc projevující se návratem do nižšího stádia spontánně – plynule, nenuceně tendence – tíhnutí, směřování transcendence – překročení úrovně směrem k něčemu vyššímu, zde překročení sebe sama Zdroje obrázků Obr.1 (na s.1): Staženo 30.7. 2013.. Fotografie V.E. Frankla z roku 1965, pořízená Franzem Veselým. Dostupné pod licencí Creative Commons na této adrese:http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Viktor_Frankl2.jpg Námět ke studiu Vyzkoušejte si uvedený logotest, který změří vaši vůli ke smyslu. Kromě knihy, z níž jsme vybrali první ukázku, můžete logotest najít také na internetu (i když v méně odborné podobě). Našli jsme ho na těchto adresách: Logotest. In: Ne nadarmo má psyhologie (sic!) v názvu psycho [online]. 28.9.2010 [cit. 2013-0731]. Jak spokojený jste člověk?. In: Peoplecomm: Peníze nebo život [online]. [cit. 2013-07-31]. Dostupné z: http://testy.peoplecomm.cz/test/test4.php
4
Observátor: (3) Pozitivní psychologie
J A R O K Ř I V O H LAV Ý „P O Z I T I V N Í P S Y C H O L O G I E“ ♣ KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Pozitivní psychologie. Vyd. 1. Praha: Portál, 2004, 195 s. Psychologie (Portál). ISBN 80-717-8835-X. Citováno ze s.143-144 (kap. „Narcismus“ v části 3.4 „Osobnost a odpouštění“). Odkazy na literaturu vypuštěny. Narcismus /.../ S pojmem narcismu se setkáváme v antické mytologii. Tam se jím (obrazně – postavou Narcise a popisem jeho chování) vyjadřovala Obr.1: Magnus Enckell: nadměrná sebeláska a doslova obsese (posedlost) milováním sebe Narkisos (1896/1897) samého. Obraz mladíka, který se dívá do studánky a zamilovává se do svého zrcadlového obrazu, se stal symbolem nadlimitní sebelásky. V psychologii se setkáváme s pojetím narcismu v její dávné historii. V roce 1989 Havelock a Ellis použili tohoto termínu k vyjádření tzv. autoerotismu (nadměrné až patologické zamilování se do sebe samého). V současné době se o narcismu v psychologii hovoří jako o rysu (trait) osobnosti. Narcismus byl definován v psychologii jako sebeobdivování charakterizované tendencemi sebepovyšování (exhibicionismu), okouzlením velkolepými (grandiózními) myšlenkami (idejemi) i snahou o jejich realizaci a přílišnou citlivostí až přecitlivělostí ke kritice. V mezilidských vztazích se narcismus vyznačuje „touhou, případně až nároky být pověřován nadřazenými formami chování“ (entitlement), využíváním druhých lidí i prostředků, jejich zneužíváním až vykořisťováním (exploitativeness) a nedostatkem empatie. K měření této osobnostní charakteristiky – rysu narcismu – byla navržena a používána metoda zvaná Osobnostní inventář rysu narcismu – NPI – Narcissistic Personality Inventory. Tato metoda byla vyvinuta v souladu s pojetím narcismu v psychiatrii (podle diagnostické klasifikace DSIV). Toto pojetí chápe narcistické tendence jako rys, který se objevuje již od dětství a vztahuje se obecně ke všem možným aspektům života. Nejde přitom jen o zcela určité (výjimečné) osobnosti. Určitou dávku narcismu má podle tohoto pojetí každý člověk, i když v různé míře. Převážně negativní pojetí narcismu je dnes v psychologii poněkud tlumeno povědomím o tom, že jeho určitá dávka – např. sebeúcty a braní ohledu na sebe sama – je k životu nutná pro integraci osobnosti. Negativní se jeví narcismus tam, kde přesahuje určitou hranici, kde je přítomen v nadměrné míře, kde se jedná o jeho hypertrofii. Faktorovou analýzou bylo v tomto osobnostním rysu narcismu zjištěno několik faktorů: nadřazenost, exhibicionismus, marnivost, touha být pověřován nadměrnými úkoly, sebedostačivost, sebeobdiv, nadměrné zaměstnávání se sebou samým, arogance, obdiv autorit i nadměrná snaha být vedoucím. V psychologii osobnosti je osobnostní rys narcismu považován za rys vyššího řádu (jako rys nadřazený řadě jiných rysů, tj. rys s diagnostickou dominancí – jako tzv. master personality trait). Pravděpodobně je nadřazen i rysům velkomyslnosti (grandiozoty), empatie a skromnosti (humility). Jeho nadřazenost znamená mimo jiné, že se jeho projev dá očekávat v poměrně velice širokém okruhu situací, tj. že je aktivován velkým množstvím podnětů.
1
Observátor: (3) Pozitivní psychologie
♣ Albert KŠIŇAN: Facebook jako symbol narcistické kultury. Článek na blogu: ksinan.blog.respekt.ihned.cz Facebook jako symbol narcistické kultury. In: Albert Kšiňan [online]. 11.08.2010. [cit. 2013-07-25]. Dostupné z: http://ksinan.blog.respekt.ihned.cz/c1-45937720-facebook-jako-symbol-narcistickekultury /.../ Základem Facebooku je profil, tedy má osobní stránka. Člověk tak dostává možnost vytvořit si sám svůj sebeobraz tak, jak by jej chtěl mít. Na osobnost člověka usuzujeme z informací, již nám poskytuje jeho chování. Na rozdíl od běžné interpersonální komunikace jsou informace, které o sobě člověk na virtuální síti podává, pouze vědomé, je tedy schopen je regulovat. To mu dává ohromnou možnost přiblížit se svému ideálu prostřednictvím vědomého budování svého profilu. Jedná se o pravděpodobněji nejsofistikovanější způsob, jak přiblížit to, jak se jevíme, tomu, jací bychom chtěli být. Podle britského psychoanalytika Donalda Winnicotta je jádrem narcismu grandiosita. Tu definoval jako obranný kompenzační mechanismus, který umožňuje prostřednictvím fantazií kompenzovat hlubinný pocit vlastní nedostatečnosti. Virtuální realita sociální sítě mu právě takový únik nabízí. Oproti tzv. dennímu snění nebo čtení románu je však facebooková fantazie značně omezena. Množství funkcí a jejich jednoduchý uživatelský přístup prakticky strukturují prostor fantazijní idealizace sebe sama. Na Facebooku nic nechybí, není třeba si nic fantazijně tvořit, pro všechny potřeby existují aplikace. Díky funkci Zeď získá člověk okamžitý a stále aktualizovaný přehled toho, co se děje, co dělají ostatní. Díky upozorněním pak nikdy nezmešká, když se k němu nebo k jeho výtvoru někdo přímo vyjadřuje. Tím, že se vše vztahuje k přihlášené osobě, je zdůrazňována centrovanost subjektu. Facebook dodává každému člověku pocit důležitosti a výlučnosti tím, že má stejně jako ostatní svůj prostor, na němž se odvíjí jeho vlastní film. Hovořím zde o filmu, protože jak již jsem řekl, všechny aktivity, které uživatel během přihlášení vykoná, se zobrazují i ostatním. Každý je tak pozorován ve své roli. Herci hrají své role především proto, aby sklízeli obdiv, obdiv publika. Dle Otto Kernberga: „Narcistická osobnost potřebuje obdiv spíše než lásku. Obdiv ze strany druhého podporuje a potvrzuje sebehodnocení, seberealizaci patologického grandiózního self. Obdiv druhých nahrazuje normálně projektivní funkce, regulující sebehodnocení oslabeného a narušeného superega, zejména ego-ideálu.“ O neschopnosti sebelásky podobně hovoří Heinz-Peter Rohr: „[Narcisté] se snaží vyrovnat neschopnost skutečné sebelásky tím, že přehnaným až extrémním způsobem vyhledávají zájem a především obdiv druhých lidí.“ Podle Freuda obecně „narcisté trpí bludnou představou, že člověka si neustále všímají nebo správněji řečeno, že je neustále pozorován.“ Sociální psychologie hovoří o tzv. efektu reflektoru: „Lidé se domnívají, že jejich vzhled a chování působí mnohem výrazněji na ostatní, než tomu ve skutečnosti je“. Zde se vracíme k Laschovi a jeho pojmu „narcistická společnost“, jímž označuje situaci, kdy se lidé chovají jako by byli pozorováni, jako by byli v centru pozornosti reálného nebo imaginárního publika. /.../
2
Observátor: (3) Pozitivní psychologie ♣ Otázky a úkoly k prvnímu textu 1)Přibližte souvislost obr.1 s textem. 2)Co je to autoerotismus? 3)Co se z textu dovídáme o myšlenkách narcisty? 4)Popište, jak se narcismus projevuje ve vztazích k druhým lidem. 5)Proč nelze narcismus hodnotit pouze jako negativní vlastnost? 6)Kdy se začínají u člověka projevovat jeho narcistické sklony? 7)Co znamená tvrzení, že narcismus je rys vyššího řádu? 8)Najděte v textu tři rysy, které autor uvedl jako protiklady rysů narcistní osobnosti. 9)Prohlédněte si seznam známých literárních postav a pokuste se určit J míru jejich narcismu na škále 0-10. Řiďte se přitom faktory, které autor uvedl v posledním odstavci. Seznam: Achilleus, Aragorn (Pán prstenů), Hamlet, Harpagon, Horáček (z Macha a Šebestové), nadporučík Lukáš (ze Švejka), král Saul Obr.2: Heldur Laretei: (bible), Othelo Autoportrét (1966) 10)Posuďte podle stejných kritérií míru vlastního narcismu. Zároveň si nechte týž posudek vypracovat od spolužáka, který vás dobře zná. Co ze srovnání obou posudků vyplynulo? Otázky a úkoly k druhému textu 11)Co je podle textu jádrem narcismu? 12)Jak se toto jádro projevuje na sociální síti Facebook? 13)Proč podle textu narcista nepotřebuje lásku? Srovnejte toto tvrzení s pyramidou hodnot Abrahama Maslowa (viz též učebnice „Odmaturuj“). 14)Co si narcista myslí o tom, jak jeho vzhled působí na ostatní? 15)Proč je na Facebooku omezena složka fantazijního snění o sobě samém? 16)Jak Facebook souvisí s pojmem „narcistická společnost“? 17)Souhlasíte s autorovým názorem o vztahu Facebooku a narcismu? Své stanovisko opřete o jasné argumenty. Otázky a úkoly k oběma textům 18)Porovnejte, jak Křivohlavý a Kšiňan definují narcismus. Případné rozdíly se pokuste vysvětlit. 19)Porovnejte odbornou úroveň obou úryvků. Jak se vám četly a proč? 20)Které z faktorů používaných při měření rysu narcismu (viz první text) se podle druhého textu realizují na Facebooku a které naopak nikoli? 21)Porovnejte názory obou textů na lásku k sobě samému. Případné rozdíly se pokuste nějak vyložit. Otázky k přemítání 22)V jakých situacích se projevuje váš vlastní narcismus? Jde o normální, nebo nezdravé projevy? 23)Co můžete udělat pro to, aby váš partnerský život nebyl poškozován patologickým narcismem? 24)Která povolání mohou vyhovovat narcistickým sklonům? 25)Pokud máte svůj profil v nějaké sociální síti, posuďte, nakolik vás její narcistická povaha může negativně ovlivňovat. 26)Který způsob sociální komunikace naopak narcismu účinně brání? 27)Je současná česká společnost skutečně narcistická? Zvažte jednotlivá pro a proti. 3
Observátor: (3) Pozitivní psychologie
Slovníček analýza – rozbor arogance - bezohlednost aspekt – zorný úhel, hledisko centrovanost – zaměření do centra, soustředění diagnostika – určení diagnózy, tj. Nemoci dominance – řídící, určující, převládající jev, vlastnost,proces, též touha ovládat druhé empatie – schopnost vcítit se do druhého člověka exhibicionismus – úchylka založená na sebeobnažování před jinými nebo jen sklon se předvádět na veřejnosti faktor – činitel, to, co ovlivňuje jiný jev hypertrofie – neúměrné zvětšení nějaké části, zbytnění, nafouknutí integrace – sjednocení, celistvé a přirozené propojení prvků interpersonální – meziosobní, mezilidský inventář – přehled věcí (zde rysů) patřících do nějakého celku klasifikace – roztřídění, ve škole též rozdělení výsledků žáků do stupňů podle úspěšnosti (např. 1-5) kompenzace – nahrazení nedostatku mytologie – bájesloví, soustava náboženských představ založených na příbězích o hrdinech a bozích nadlimitní – co překračuje správnou míru obsese – posedlost patologické – nezdravé, rozkladné projekce - promítání regulovat – určovat, řídit sofistikovaný – důmyslný, promyšlený subjekt – podmět, nositel vlastností, činitel, činný jednotlivec tendence – sklon, směřování termín – odborný pojem (s přesným, definovaným významem) Zdroje obrázků Obr.1: Staženo 25.7. 2013..Dostupné pod licencí Creative Commons na této adrese: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Narkisos.jpg?uselang=cs Obr.2: Staženo 25.7. 2013. Dostupné pod licencí Creative Commons na této adrese: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Heldur_Laretei,_%22Autoportree%22,_1966.jpg? uselang=cs Námět ke studiu Knihy nabízející možnosti, jak rozvíjet upřímné mezilidské vztahy. Např.: CHAPMAN, Gary. Láska jako životní styl. Dan Drápal. Vyd.1. Praha: Návrat domů, 2009, 232 s. ISBN 978-80-7255-199-6.
4
Observátor: (4) Rozkládání státu
V LA D I M Í R A DVOŘÁKOVÁ „R O Z K L Á D Á N Í S T Á T U“ ♣ DVOŘÁKOVÁ, Vladimíra. Rozkládání (Rozkrádání) státu. Vyd. 1. Ilustrace Kateřina Kloubová. Praha: Universum, 2012, 175 s. ISBN 978-802-4234-885. Citováno ze s.17-19. (Část první. Politická kultura aneb co nás vede na scestí. Kap. Pravidla a procedury.) „Demokracie je systém, který má jasně dané neutrální procedury jak řešit konflikty.“ To je má nejoblíbenější definice demokracie. Nezní možná příliš vznešeně, ale obsahuje v sobě dva základní a klíčové přístupy k demokracii. První přístup se týká konfliktu. Většina Obr.1: Titulní strana časopisu s politickými z nás vnímá konflikt jako cosi, co je karikaturami (New Orlenas, 9.7.1887). Političtí hadi nepřijatelné, čeho bychom se měli svádějící naši demokratickou Evu. vyvarovat. To je ale omyl – pokud chceme demokracii, musíme přijmout i konflikt. Demokracie, tedy alespoň ta „západní“, liberální, je pluralistická, tj. uznává různé zájmy, které mohou být protichůdné; jsou tedy v konfliktu a tento konflikt je legitimní. Konflikt může mít nejrůznější možná řešení, vždy existuje více alternativ. To, jaká alternativa bude nakonec přijata, jinými slovy, kdo vyhraje, není předem dáno, ale závisí na procesu, jak je konflikt řešen podle určitých pravidel a procedur. Druhý přístup k demokracii je tedy v této definici dán procedurou. Systém může fungovat jen tehdy, pokud jsou dána jasná pravidla, jak konflikty řešit, a pokud jsou tato pravidla uplatňována a dodržována. Pravidla a procedury mají samozřejmě určitou hierarchii, ale jejich vytvoření a hlavně jejich dodržování musí jít od ústavního pořádku až po řešení sousedských sporů. Rozdíl mezi demokracií a nedemokracií je v tom, že demokracie má jasná pravidla, ale výsledky dopředu nikdo nezná, nedemokracie jasná pravidla nemá, nedodržuje je, může je kdykoli měnit či přizpůsobovat potřebám, ale výsledek je dopředu znám. Dá se to hezky ilustrovat na příkladech volebních soutěžení. Pokud jde o naše současné volby, nevíme, kdo v nich či v těch příštích nakonec vyhraje, ale v zásadě nepochybujeme o tom, že proběhnou podle pravidel.1 Za minulého režimu jsme o výsledcích nepochybovali a podobný pocit nejistoty nemíváme ani například při prognózóvání výsledků voleb v Bělorusku. V jiných otázkách jsme již podstatně méně ostražití a klidně přijímáme porušování pravidel, 1
Byť i zde zaznamenáváme podivné praktiky. Z hlediska právního asi nenapadnutelné, ale přesto hodně problematické změny volebních obvodů v Praze při posledních volbách, či přímo kupování hlasů a do značné míry neschopnost policie a soudů tyto problémy řešit.
1
Observátor: (4) Rozkládání státu jejich účelovou interpretaci či jejich neexistenci. Pověstný „úprk“ před právníky v počátcích transformace v 90. letech hluboce poznamenal naši politickou kulturu a vnímání práva, což se projevuje dodnes. Nebylo to jen u nás a nebyl to jen výmysl našich politiků. Například Milton Friedman v roce 2002 přiznává, že na otázku, co by měly bývalé komunistické státy dělat, obvykle odpovídal touto větou: „Můžeme to popsat třemi slovy: privatizovat, privatizovat, privatizovat.“ Později ale změnil názor: „Ukazuje se, že vláda práva je pravděpodobně mnohem podstatnější než privatizace. Privatizace nemá smysl, pokud není vláda práva.“
♣ WEIGL, Jiří. Proč se dnes vracet ke sporu o privatizaci: Dnešní polemika o včerejší demokracii. In: Václav Klaus: wwww.klaus.cz [online]. 29.5.2013. [cit. 2013-08-05]. Dostupné z: http://www.klaus.cz/clanky/3380 /.../ Poté, kdy proces ekonomické transformace byl ukončen, se objevily názory, přežívající a opakované doposud, že masová privatizace byla uskutečněna předčasně, že nejdříve měl být vytvořen dokonalý právní rámec, který by předem eliminoval možnost některých excesů, které se později vyskytly, a že reformátoři v čele s Václavem Klausem toto neučinili záměrně, neboť chtěli takzvaně „zhasnout“ proto, aby se vyvolení mohli nelegálně obohatit. Podobná tvrzení lze skutečně vypouštět a opakovat pouze ex post a za podmínky společenského zapomínání reálií oné doby. Čekat na dokonalý právní rámec znamenalo neprivatizovat vůbec a nechat socialistické podniky totálně rozkrást. Tak tomu bylo v řadě zemí na východ od nás, kde se žádného skvělého právního rámce nedočkali dodnes, zato rozval rozkradené ekonomiky byl totální a spontánně vzniklé oligarchické struktury všemocné. Luxus možnosti převzetí dokonalého právního rámce měla naopak bývalá NDR, avšak ani ten nezabránil rozkladu a vyrabování jejích firem a dlouholetému hospodářskému propadu. Navíc, tato alternativa byla v našich podmínkách čistě akademická. Nikdo nebyl schopen v celé komplexnosti plánovat a dirigovat další vývoj. Celý proces transformace byl natolik unikátní, že vzory ze Západu platily pouze cílově. Nikdo neměl hotový recept, jakými konkrétními cestami k těmto cílům dospět. Rady západních expertů, kteří se k nám po stovkách valili, byly z velké části k ničemu, protože jejich zkušenosti vycházely ze zcela nesrovnatelné situace zralých vyspělých trhů a o bankrotující postkomunistické ekonomice, společnosti a jejich problémech nevěděli vůbec nic. Dobré zákony, vycházející z tehdejší reality a schopné ekonomiku a společnost bezbolestně převést do stádia vyspělého západního kapitalismu prostě nikdo napsat nemohl a zdá se podle zkušeností s prací současné legislativy, že to neumí u nás dodnes. Proto jsou ataky tohoto typu na Václava Klause a jeho okolí, kteří se nebáli vzít na sebe odpovědnost a reformy spustit a provést, skutečně nefér. /.../
2
Observátor: (4) Rozkládání státu
Obr. 2: Jiří Weigl, vedoucí kanceláře prezidenta Václava Klause
Otázky a úkoly k prvnímu textu 1)Porovnejte definici politoložky Dvořákové s jinými vymezeními pojmu demokracie. Proč se rozhodla právě pro tuto? 2)O jakých dvou přístupech k demokracii autorka mluví? 3)Proč je konflikt pro demokracii tak důležitý? Porovnejte s jeho významem v totalitních státech. 4)Uveďte alespoň tři příklady demokratických procedur. 5)Proč výsledky těchto procedur nelze (na rozdíl od totalit) předvídat? 6)Zjistěte více podrobností o zmíněných manipulacích s volebními obvody v Praze. Čím uškodily demokracii? 7)Zjistěte, kdo je to Milton Friedman. 8)Zjistěte, jaký je současný stav demokracie v Bělorusku. 9)Připomeňte si z učebnice všechny principy demokratického státu a pokuste se určit, které z nich se v ukázce objevují. 10)Vysvětlete vlastními slovy autorčin názor na přechod české ekonomiky k tržním principům. 11)Pokuste se určit vztah obr.1 k prvnímu textu. Bližší vysvětlení nápisů najdete ve Zdrojích obrázků (na s.4). 12)Posuďte text z hlediska čtenářského komfortu.
Otázky a úkoly k druhému textu 13)Se kterým názorem autor textu polemizuje? Kdo takový názor např. zastává? 14)Jak rozumíte tvrzení, že Klaus chtěl údajně „zhasnout“? 15)Jakými argumenty se autor pokouší uvedený názor vyvrátit? 16)Proč podle autora jedině rychlá privatizace mohla zabránit rozkrádání státních firem? 17)Podle čeho Jiří Weigl usuzuje, že zastánci opačného názoru neznají reálie 90. let? 18)Proč jsou takové útoky na Václava Klause nefér? 19)Posuďte text z hlediska čtenářského komfortu. Otázky a úkoly k oběma textům 20)Porovnejte nejprve oba texty z hlediska pojetí demokracie. Co je podle každého autora pro přechod od totality k demokracii nejdůležitější? 21)Porovnejte oba přístupy s vývojem názorů M.Friedmana. 22)Která argumentace působí jako silnější? Proč? 23)Zaujměte své vlastní odůvodněné stanovisko ve sporu o přechod k demokracii. Otázky k přemítání 24)Proč je demokracie lepší než totalita? 25)Jakou úlohu má soukromé vlastnictví pro zachování demokracie? 26)Co můžete vy sami udělat pro to, aby byla naše země demokratická? Uveďte alespoň pět příkladů. 27)Ve kterých případech se může demokratický stát chovat jinak než demokraticky?
3
Observátor: (4) Rozkládání státu Slovníček alternativa – možnost (k výběru) akademická – zde jen teoretická, od reality odtržená (myšlenka, debata) atak - útok definice – přesné vymezení obsahu (a rozsahu) pojmu dirigovat - řídit eliminovat – vyloučit nějakou nežádoucí možnost exces – výstřelek, negativní vybočení expert - odborník ex post – až po dané události, zpětně hierarchie – uspořádání (z hlediska důležitosti, významnosti) komplexnost – ucelenost, všestrannost legitimní – oprávněný luxus – zde zbytečně drahá věc nelegální - nezákonný neutrální – bez zaujetí, stranění oligarchický - zbohatlický praktiky – zde zvyky, způsoby jednání privatizace – zde převod státního majetku do vlastnictví soukromých osob procedura – předem určený postup jednání prognózování – předvídání reálie – skutečnosti, fakta (spjatá s určitou tematickou oblastí) reformátor – vylepšovatel rozval – rozpad spontánně - bezprostředně systém – soustava totálně - naprosto transformace – zde proměna komunismu v tržní ekonomiku unikátní - jedinečný Zdroje obrázků Obr.1 (na s.1): Staženo 5.8. 2013. Titulní strana časopisu „The Mascot“ s politickými karikaturami (New Orlenas, 9.7.1887). Političtí hadi svádějící naši demokratickou Evu.. Eva se dotýká urny s nápisem „Vykonat většinovou volbu“. Na trámech ohrady jsou nápisy: nezávislost jednání, ústavní neodvolatelná práva, neomezené (všeobecnéú volební právo. U prvního hada je asi nápis „Korupce“. U druhého patrně „Sliby“. Hadi mají na sobě tváře dobových politiků. Dostupné pod licencí Creative Commons na této adrese: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Mascot_9_July_1887_Demoracy_Tempted.png? uselang=cs Obr.2 (na s.3): Staženo 5.8.2013. Jiří Weigl v roce 2013. Dostupné pod licencí Creative Commons na této adrese: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Klaus-a-Ga%C5%A1parovi%C4%8D-vyznamen %C3%A1n%C3%AD-Tugendhat2013-19-cut.jpg Námět ke studiu Proveďte mezi spolužáky malý průzkum. Které útoky na jejich demokratická práva by jim nejvíc vadily? Co by se muselo stát, aby se začali aktivně politicky projevovat? 4
Observátor: (5) Milosti
LE N KA MAR E Č K OVÁ „M I L O S T I“ ♣ MARECKOVA, ̌ ́ Lenka. Milosti: ohnisko lidství v trestnim ́ pravu ́ . Vyd. 1. Praha: Academia, 2007, 368 p. ISBN 80-200-1537-X. Kap. 5.2 . Abolice v době Václava Havla (s.111) Udělení abolice v průběhu posledního funkčního období Václava Havla tak přicházelo v úvahu ze tří již naznačených důvodů: Z hlediska vyšších právních principů. Tyto akty mohly být v některých případech považovány i za politické v širším smyslu a způsobilé pozitivně posunout buď samotnou trestněprávní úpravu nebo právní vědomí. Mnohdy byly i projevem nespokojenosti s prací orgánů činných v trestním řízení anebo samotného trestního systému a zneužívání trestního práva. Z humanitárních důvodů. Šlo zejména Obr.1: Fotografie Matěje Baťhy z povodní o situace tíživé vzhledem k vážným onemocněním, v Praze v červnu 2013 které obviňované ohrožovaly i na životě. V těchto případech znamenalo užití abolice šanci na život. V některých případech byla abolice udělena z důvodu zájmu třetích osob, zejména malých dětí. Zdá se, že na tyto – jinak chráněné – zájmy systém trestní spravedlnosti nepamatuje vůbec anebo jen velmi nepatrně, rozhodně nikoli v širších souvislostech a z hlediska dalších, trestním stíháním dotčených osob. Důvodem mohlo být společně s dalšími okolnostmi a s přihlédnutím k povaze trestné činnosti neúměrně dlouhé trestní stíhání. Kvůli nedostatkům systému trestní spravedlnosti a jeho neschopnosti reagovat nebo reagovat pružně na konkrétní vzniklé situace. Do této kategorie patřily především abolice udělené na základě žádostí nebo doporučení orgánů činných v trestním řízení, zpravidla státních zástupců a soudců, a obdobně odůvodněné žádosti.
♣ Kap. 5.2.4 Příklady dalších abolicí (s.137) Pan J.S., stíhaný pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b) tr. zákona u místně příslušného okresního soudu, který ve věci již jednou jednal a rozhodl, že se trestní stíhání podmíněně zastavuje. Na základě odvolání státního zástupce krajský soud usnesením rozsudek zrušil a uložil ve věci dále jednat a rozhodnout. Trestné činnosti se mel J. S. Dopustit tím, že spolu s dalšími dvěma chlapci vykopli dveře klubovny Junáku, odkud odcizili věci v hodnotě 408 Kč a poškozením dveří a zámku způsobili škodu ve výši 686 Kč. Veškerou škodu J.S. Nahradil, dveře nechal opravit. Svůj čin se snažil napravit i tím, že klubovnu vymaloval. Přitom se seznámil a spřátelil s členy oddílu a začal se zapojovat do jejich aktivit. O milost vedle J.S. a jeho matky požádal i vedoucí poškozeného oddílu Svazu skautů a skautek. Žádal o zastavení trestního stíhání J.S., protože ten následně mezi skauty našel své místo a naprosto změnil své postoje.
1
Observátor: (5) Milosti Otázky a úkoly k prvnímu textu 1)Vyjmenujte vlastními slovy tři skupiny prezidentových důvodů pro poskytnutí milosti. 2)Ke každému důvodu se pokuste vymyslet jeden fiktivní modelový případ. 3)Proč první skupinu důvodů autorka popsala jako „politickou“? 4)Která ze skupin se vám zdá nejméně sporná? Proč? 5)Jaké „chráněné zájmy“ má autorka na mysli? 6)Souhlasíte s těmito třemi skupinami důvodů? Proč? V případě nesouhlasu se pokuste některé skupiny vypustit nebo naopak přidat. Nezapomeňte na zdůvodnění. 7)Vysvětlete souvislost obrázku a prvního textu. Otázky a úkoly k druhému textu 8)Nahlédněte do příslušného trestního zákona (dnes již neplatného!) a zjistěte podrobně, z čeho byl pachatel obviněn a jaký trest mu hrozil (s přihlédnutím k odpovědi na následující otázku). 9)Kolik bylo pachatelovi v době spáchání trestného činu let? 10)Čeho se dopustil? 11)Jak v jeho případě rozhodly soudy? 12)Čím předkladatelé zdůvodnili svou prosbu o prezidentskou milost? Souhlasíte s jejich odůvodněním? Proč? 13)Jak si vysvětlujete pachatelovo trestné jednání? Proč to udělal? 14)Jak si vysvětlujete uvedenou změnu pachatelova postoje? Otázky a úkoly k oběma textům 15)Do které skupiny Havlových abolicí patří případ popsaný ve druhém textu? Proč? 16)Lze z případu doložit tvrzení, že české soudy (nebo jiné orgány) reagují nepružně? Proč? 17)Souhlasíte s prezidentskou milostí udělenou panu J.S.? Otázky k přemítání 18)Napište povídku založenou na případu pana J.S. Text můžete nabídnout také svému češtináři. 19)Porovnejte počet a strukturu udělených milostí u tří českých prezidentů: Václava Havla, Václava Klause a Miloše Zemana. Který z těchto přístupů považujete za nejlepší? Proč?
2
Observátor: (5) Milosti Slovníček abolice – zastavení trestního stíhání (druh prezidentské milosti, dalším jsou agraciace, rehabilitace) agraciace – zrušení výkonu trestu uloženého soudem humanitární – zaměřený na pomoc člověku v nějaké tísni chráněné zájmy – hodnoty, které jsou hlídány právními normami (lidská práva, rodina apod.) místně příslušný – oprávněný zabývat se posuzováním trestnosti činů spáchaných v daném území jeho kompetence orgány činné v trestním řízení – státní instituce zapojené do posuzování trestnosti jednání nějaké osoby (státní zástupci, policie, soudci) právní akt – závazné ustanovení některého ze státních orgánů právní vědomí – představy široké veřejnosti o právu princip – základní pravidlo, to, čím se něco řídí rehabilitace – zrušení rozsudku soudu po výkonu trestu trestněprávní úprava – přístup k danému problému z hlediska psané podoby trestního práva trestní systém – obecný způsob, jakým funguje posuzování trestnosti
Zdroje obrázků Obr.1 (na s.1): Staženo 7.8. 2013..Fotografie Matěje Baťhy z povodní v Praze v červnu 2013. Dostupné pod licencí Creative Commons na této adrese: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Povodn%C4%9B_v_Praze_na_Vltav %C4%9B_2013_4777.JPG Námět ke studiu Milost. In: Iuridictum: Encyklopedie o právu [online]. Založeno 2005. Tomáš Pecina. [cit. 2013-0807]. Dostupné z: http://iuridictum.pecina.cz/w/Milost
3
Observátor: (6) Výroba a šíření psychotropních látek
V Ý R O BA A Š Í Ř E N Í O MA M N Ý C H A PSYCH OTROPNÍCH LÁTEK ♣ Zákon č. 40/ 2009 Sb. - Trestní zákoník, Část druhá. Zvláštní část. Hlava VII. Trestné činy obecného ohrožení. Díl 1. Trestné činy obecně ohrožující. § 283 Nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy (1) Kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, Obr. 1: Policejní fotografie prekursor nebo jed, bude potrestán odnětím svobody na jeden vězeňkyně z roku 1904 rok až pět let nebo peněžitým trestem. (2) Odnětím svobody na dvě léta až deset let nebo propadnutím majetku bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 a) jako člen organizované skupiny, b) ač byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán, c) ve značném rozsahu, nebo d) ve větším rozsahu vůči dítěti nebo v množství větším než malém vůči dítěti mladšímu patnácti let. (3) Odnětím svobody na osm až dvanáct let nebo propadnutím majetku bude pachatel potrestán, a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 těžkou újmu na zdraví, b) spáchá-li takový čin v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného značný prospěch, c) spáchá-li takový čin ve velkém rozsahu, nebo d) spáchá-li takový čin ve větším rozsahu vůči dítěti mladšímu patnácti let. (4) Odnětím svobody na deset až osmnáct let nebo propadnutím majetku bude pachatel potrestán, a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 těžkou újmu na zdraví nejméně dvou osob nebo smrt, b) spáchá-li takový čin v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu, nebo c) spáchá-li takový čin ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. (5) Příprava je trestná. § 284 Přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu (1) Kdo neoprávněně pro vlastní potřebu přechovává v množství větším než malém omamnou látku konopí, pryskyřici z konopí nebo psychotropní látku obsahující jakýkoli tetrahydrokanabinol, izomer nebo jeho stereochemickou variantu (THC), bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. (2) Kdo neoprávněně pro vlastní potřebu přechovává jinou omamnou nebo psychotropní látku než uvedenou v odstavci 1 nebo jed v množství větším než malém, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. (3) Odnětím svobody na šest měsíců až pět let nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 ve větším rozsahu. (4) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 ve značném rozsahu. 1
Observátor: (6) Výroba a šíření psychotropních látek § 285 Nedovolené pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku (1) Kdo neoprávněně pro vlastní potřebu pěstuje v množství větším než malém rostlinu konopí, bude potrestán odnětím svobody až na šest měsíců, peněžitým trestem nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. (2) Kdo neoprávněně pro vlastní potřebu pěstuje v množství větším než malém houbu nebo jinou rostlinu než uvedenou v odstavci 1 obsahující omamnou nebo psychotropní látku, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok, peněžitým trestem nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. (3) Odnětím svobody až na tři léta nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 ve větším rozsahu. (4) Odnětím svobody na šest měsíců až pět let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 ve značném rozsahu. § 287 Šíření toxikomanie (1) Kdo svádí jiného ke zneužívání jiné návykové látky než alkoholu nebo ho v tom podporuje anebo kdo zneužívání takové látky jinak podněcuje nebo šíří, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti. (2) Odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 a) jako člen organizované skupiny, b) vůči dítěti, nebo c) tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem. (3) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 vůči dítěti mladšímu patnácti let.
♣ Vláda nemá rozhodovat o větším než malém množství drog, rozhodl Ústavní soud. In: Lidovky.cz: Zpravodajský server Lidových novin [online]. 1.8. 2013 [cit. 2013-08-20]. Dostupné z: http://www.lidovky.cz/vlada-nemuze-svymnarizenim-urcovat-trestne-mnozstvi-drog-rozhodl-ustavni-soud-g16-/zpravy-domov.aspx? c=A130801_082444_ln_domov_tep BRNO - Ústavní soud (ÚS) zrušil část trestního zákoníku, díky které vláda směla prostřednictvím svého nařízení určit trestné množství drog. Kritérium trestnosti by mělo vyplývat přímo ze zákona, jinak zůstane posuzování konkrétních případů plně v kompetenci justice. Soudci zrušili také část vládního nařízení včetně tabulky vymezující „větší než malé množství" u jednotlivých omamných a psychotropních látek. O nových kauzách budou soudy nyní rozhodovat podle konkrétních okolností a dřívější judikatury. Již rozpracované případy ještě dokončí podle dosavadní úpravy. Pokud by zákonodárci nechtěli ponechat plnou rozhodovací kompetenci soudům, musejí zapracovat hodnoty „většího než malého množství" přímo do trestního zákoníku, třeba ve formě přílohy. „My ale nic takového nedoporučujeme nebo nevnucujeme, protože si myslíme, že je v moci soudů, aby tyto věci řešily," řekl novinářům ústavní soudce zpravodaj Jiří Nykodým. Samotná formulace „větší než malé množství" v zákoníku zůstává. Návrh na zrušení části trestního zákoníku podal Okresní soud v Liberci. Dospěl k závěru, že zmocňovací ustanovení je v rozporu s ústavním pořádkem a porušuje právní zásadu, podle které nelze uložit žádný trest bez opory v zákoně. Vládní nařízení je norma nižší právní síly, a tak údajně nemůže zakládat trestnost činu. Okresní soud konkrétně řeší případ ženy obžalované z přechovávání pervitinu. V batohu měla 3,25 gramu drogy. Pro rozhodnutí o trestnosti je také v její kauze klíčové posouzení, zda u sebe měla „větší než malé množství" drogy. Kvůli pochybnostem o ústavnosti právní úpravy přerušil okresní soud řízení a obrátil se na ÚS. Nyní by se měl k případu vrátit. Napadené ustanovení trestního zákoníku přesně říkalo, že vláda nařízením stanoví, jaké je „množství větší než malé" u drog a jedů. V zákoníku totiž přesně vymezené hodnoty chybí. Návazné vládní nařízení platilo od ledna 2010. Například u pervitinu stanovovalo jako větší než malé množství dva gramy, u kokainu gram, u hašiše pět gramů.
2
Observátor: (6) Výroba a šíření psychotropních látek Otázky a úkoly k prvnímu textu 1)Vysvětlete, do jaké skupiny trestných činů je drogová kriminalita zařazovaná a z jakého důvodu. 2)Co všechno trestní zákoník považuje za zakázanou látku? Jak je tomu s alkoholem a nikotinem? 3)Podle čeho je odstupňována přísnost trestů? 4)Jaký vůbec nejpřísnější trest v oblasti drogové kriminality hrozí a za co? 5)Je trestné mít u sebe určité množství drogy, která slouží jen pro vlastní potřebu? 6)Zjistěte, co je tématem vynechaného § 286. 7)Je trestné nabídnout kamarádovi dýmku napěchovanou marihuanou? 8)Čím se liší v § 284 a 285 odstavce 1 a 2? Proč tyto dva odstavce patrně vznikly? 9)Pokuste si zahrát na soudce. Se znalostí uvedených zákonů a dalších norem odhadněte, jaký trest může hrozit následujícím osobám. a) Třicetiletá Pavla nabídla dvacetileté kamarádce Evě kokain, Eva však padla do bezvědomí, v nemocnici ji pak úspěšně zachránili z krvácení do mozku b) Policie díky anonymnímu udání našla u třináctiletého Patrika v pokoji asi třicet pytlíčků s marihuanou. Patrik tvrdí, že drogu má jen pro svou potřebu a že si ji vypěstoval sám. c) Tři spolužáci z třetího ročníku gymnázia pěstují konopí asi na ploše 20 x 10 m na tajném políčku. Sklizeň pak usuší a prodávají známým. d) Tři učitelé gymnázia si koupili opuštěný statek. Tajně v něm vytvořili farmu konopí. Celou sklizeň prodají překupníkům. Díky tomu si mohou kupovat drahá auta a nemovitosti. e) Osmdesátiletý Rudolf pěstuje ve skleníku šest rostlin konopí. Policii vysvětluje, že drogu užívá jen sám kvůli jejím léčebným účinkům. f) Osmnáctiletý Béďa přemluvil na rande svou šestnáctiletou dívku Zuzanu, aby si dala jednu cigaretu marihuany (jointa). Trochu se jí zatočila hlava, další už nechtěla. g) Osmnáctiletý Bohouš přemluvil na rande svou šestnáctiletou dívku Zuzanu, aby spolu s ním snědla několik houbiček lysohlávek. Zažili divoké halucinace a pak jim bylo jen špatně. h) Osmnáctiletý Boďa přemluvil na rande svou šestnáctiletou dívku Zuzanu, aby si spolu s ním zašňupala trochu pervitinu. Zuzana pak měla jen pořádný průjem, ale jinak zážitek zůstal bez následků. i) Osmnáctiletý Boďa přemluvil na rande svou čtrnáctiletou sestřenici Zuzanu, aby si spolu s ním zašňupala trochu pervitinu. Zuzana pak měla jen pořádný průjem, ale jinak zážitek zůstal bez následků. j) Dvacetiletý Boďa přemluvil na rande svou třicetiletou šéfovou Zuzanu, aby si spolu s ním zašňupala trochu pervitinu. Zuzana pak měla jen pořádný průjem, ale jinak zážitek zůstal bez následků. Otázky a úkoly k druhému textu 10)Kdo dosud rozhodoval o tom, co je větší než malé množství drogy? 11)Proč ústavní soud v srpnu roku 2013 tuto praxi zrušil? 12)Kdo bude po tomto rozsudku určovat, co je větší než malé množství drogy? 13)Kdo a proč podal stížnost k ústavnímu soudu? 14)Proč v trestním zákoníku není uvedeno konkrétní trestné množství drogy? 15)Proč ústavní soud nedoporučuje, aby byla do trestního zákoníku dopsána přesná hranice trestného množství drogy? Otázky a úkoly k oběma textům 16)Jak vysoký trest hrozil ženě uvedené ve druhém textu, pokud by nezasáhl ústavní soud? Otázka k přemítání 17)Souhlasíte s tím, že trestní zákoník nerozlišuje měkké a tvrdé drogy? Svůj názor zdůvodněte. 3
Observátor: (6) Výroba a šíření psychotropních látek Slovníček formulace – vyjádření hašiš - silnější droga z konopí houba – lysohlávka nebo muchomůrka červená – houby působící na psychiku izomer – sloučenina se stejným sumárním vzorcem, ale s jiným uspořádáním atomů (strukturním vzorcem) justice – moc soudní judikatura – soudní rozhodnutí kauzy – zde kriminální nebo soudní případy kompetence – zde oprávnění kokain - , droga vyráběná z koky konopí (seté) -Cannabis sativa, jednoletá rostlina využívaná pro výrobu textilu a drog kritérium – vzor hodnocení pervitin – metamfetamin, droga vyráběná z efedrinu, ČR je největší výrobce pervitinu v Evropě právní síla – nadřazení jedné právní normy nad jinou prekursor – sloučenina, z níž se dá rychle vyrobit jiná látka (zde droga) pryskyřice z konopí – výměšek konopí, z něhož lze vyrobit např. hašiš psychotropní látky – chemické látky značně ovlivňující psychiku stereochemický - související s prostorovým uspořádáním atomů v molekule tetrahydrokan(n)abinol – THC, chemická látka v konopí, která působí na psychiku THC – tetrahydrokanabinol toxikománie - závislost (adikce) na drogách, zde šíření drog ústavní soudce zpravodaj – soudce, který se speciálně zabývá jedním případem a o něm informuje ústavní pořádek – ústavnost, soulad norem s Ústavou vládní nařízení – právní norma vydaná vládou zmocňovací ustanovení – rozhodnutí zákonodárců, o tom, který orgán bude mít v kompetenci bližší vymezení pravidel Zdroje obrázků Obr.1 (na s.1): Staženo 20.8. 2013. Vězeňkyně Charlotte Branney na úřední fotografii. Do vězení v North Shields Police Stationse dostala 5. ledna 1904. Dostupné pod licencí Creative Commons na této adrese: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Charlotte_Branney_-_Flickr_-_Tyne_ %26_Wear_Archives_%26_Museums.jpg Námět ke studiu SANANIM. Drogová poradna [online]. [cit. 2013-08-20]. Dostupné z: http://www.drogovaporadna.cz/
4
Observátor: (7) Malé nahlédnutí do rodinného práva
LIBOR NEDOROST „M A L É N A H L É D N U T Í D O R O D I N N É H O P R Á V A“ ♣
Obr. 1: Jejich první manželská hádka
NEDOROST, Libor. Malé nahlédnutí do rodinného práva: Právník radí. In: Romano Hangos [online]. 2007 [cit. 2013-0810]. Dostupné z: http://www.romanohangos.cz/clanek.php?i d_clanek=1168. Původně jako článek ve stejnojmenném časopisu, č.7, roč. 9, 16.4. 2007.
Uzavřením manželství vzniká ze zákona rozsáhlý okruh práv a povinností, které jsou nejen osobního rázu, jak vyplývá ze vztahu muže a ženy, ale i majetkového charakteru. Tato práva a povinnosti existují po celou dobu trvání manželství a zanikají nejpozději s jeho zánikem. Poměrně rozšířeným omylem, pokud jde o existenci těchto vzájemných práv a povinností mezi manžely (se kterou se mnohý praktický právník nebo soudce setkává zejména v rozvodových řízeních), je popírání jejich existence s poukazem, že manželé spolu např. nežijí, ve vztazích se rozešli. Jest pravdou, že ačkoliv to může realizaci mnohých, zejména majetkových práv ztěžovat, nic to nemění na skutečnosti, že práva a povinnosti manželů trvají až do zániku manželství. Naopak nelze ustanovení o těchto právech a povinnostech manželů v praxi užít na vztahy společného soužití druha a družky, i když spolu žijí již dlouhou dobu. Ustanovení zákona o rodině, že muž a žena mají v manželství stejná práva a povinnosti znamená, že tyto jsou oběma manželům stanoveny shodně, tedy žádný z nich nemá povinnosti navíc a druhý práva navíc. Tak o tom alespoň hovoří dikce zákona. Z praxe jsou samozřejmě známy případy, že ne každé manželství je tzv. „rovnoprávné“ a oba manželé jsou schopni vytvářet ve vztazích domluvách a partnerském životě kompromisy. Tímto ustanovením zákon deklaruje tradiční hodnoty mezi mužem a ženou, které by měly zůstat zachovány, zejména vzájemně respektovat svoji důstojnost a na této založit i společnou výchovu dítěte. Tato vzájemná práva a povinnosti, ač ustanovena v paragrafovém znění zákona, jsou společností chápána spíše jako morální zásady slušného chování. Tento silně zakořeněný názor společnosti je odražen i v soudní praxi, kde je známo jen velmi málo případů, kdy tato práva a povinnosti byla vymáhána soudně. Pojem povinnosti žít spolu již dávno neobsahuje jen pravý význam tohoto sousloví – společné bydlení. V dnešní podobě spíše odráží samotnou podstatu manželství, kdy je tato povinnost chápána jako společné soužití se všemi radostmi, intimnostmi, starostmi, trávením volného času, vzájemnou dohodou o společné výchově dítěte, o chodu domácnosti a hospodaření. Povinnost být si věrni, je taktéž chápána spíše jako morální aspekt manželství a jako stav, který není právně vynutitelný. Ačkoliv je manželství v našich podmínkách založeno na principu monogamie a nevěra tento princip popírá, nepodařilo se žádnému právnímu řádu ani žádnému státnímu zřízení tento jev vymýtit. V minulých dobách byly za nevěru ukládány velmi přísné tresty (a do dnešního dne se tak děje především v zemích třetího světa). V současném právním řádu sice nebyla tato povinnost ze zákona vypuštěna, ale není právně vynutitelná. Porušení věrnosti však může mít při zrušení manželství jisté právní důsledky. Statistiky dokonce vypovídají, že nevěra jednoho z manželů jako déletrvající vážný mimomanželský vztah je jednou ze tří nejčastějších příčin rozvratu manželství. Podle soudní judikatury je však projevem lehkomyslného poměru k manželství, k jehož projevům lze nevěru bezesporu řadit toliko jako neodpovědné jednání, které ohrožuje soulad, pevnost a trvalost manželských a rodinných vztahů; není jím jednání, které je jen přiměřenou reakcí na závadné chování druhého manžela. Nevěra je 1
Observátor: (7) Malé nahlédnutí do rodinného práva porušením jedné z hlavních povinností, které zákon ukládá manželům (srov. § 18 zák. o rod. a čl. I zákl. zásad zák. o rod.). Povinnost vzájemně si pomáhat opět vyplývá ze samotné podstaty manželství jako životního společenství a navazuje právě na stejnou míru práv a povinností u každého z manželů. Bez dobrovolného plnění této povinnosti rodina přestává fungovat. Nejtypičtějším projevem této povinnosti je vzájemná vyživovací povinnost. Vzájemná vyživovací povinnost je projevem rovnosti manželů a je naplněním podstaty manželství, kdy hovoříme o vzájemném společenství muže a ženy. Praxe zaznamenává spíše uplatnění vyživovací povinnosti ženy vůči muži. Právníci i psychologové tento trend odůvodňují obecně nižšími příjmy žen, péčí žen o děti a společnou domácnost. Tato povinnost znamená, že každý z manželů má právo na poskytování výživného od svého manžela a zároveň je vázán povinností toto výživné naopak poskytnout. V případě, že manžel není schopen toto zajistit, lze se s tímto požadavkem obrátit na děti v případě, že jsou zletilé a s vlastním příjmem. Stejně tak v případě, že dítě uzavře manželství a druhý manžel není schopen plnit vyživovací povinnost přichází opět podpůrně na řadu vyživovací povinnost rodičů vůči dětem. Zákon podporuje stejnou životní úroveň obou manželů. Pokud tato rovnost není zachována a jeden z manželů má úroveň vyšší, může o výživném rozhodnout soud, ovšem za předpokladu právní existence manželství, neexistence společného jmění manželů nebo oddělené soužití manželů, nestejné životní úrovně manželů a konečně souladu s dobrými mravy.
♣ Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Část 2, Hlava I, Díl 1, Všeobecné ustanovení. Citováno dle: Občanský zákoník. In: Business.center.cz [online]. [cit. 2013-08-10]. Dostupné z: http://business.center.cz/business/pravo/zakony/obcansky-zakonik/cast2h1.aspx § 687 (1) Manželé mají rovné povinnosti a rovná práva. (2) Manželé si jsou navzájem povinni úctou, jsou povinni žít spolu, být si věrni, vzájemně respektovat svou důstojnost, podporovat se, udržovat rodinné společenství, vytvářet zdravé rodinné prostředí a společně pečovat o děti. § 688 Manžel má právo na to, aby mu druhý manžel sdělil údaje o svých příjmech a stavu svého jmění, jakož i o svých stávajících i uvažovaných pracovních, studijních a podobných činnostech. § 689 Manžel je povinen při volbě svých pracovních, studijních a podobných činností brát zřetel na zájem rodiny, druhého manžela a nezletilého dítěte, které nenabylo plné svéprávnosti a které žije spolu s manžely v rodinné domácnosti, a popřípadě dalších členů rodiny. § 690 Uspokojování potřeb rodiny Každý z manželů přispívá na potřeby života rodiny a potřeby rodinné domácnosti podle svých osobních a majetkových poměrů, schopností a možností tak, aby životní úroveň všech členů rodiny byla zásadně srovnatelná. Poskytování majetkových plnění má stejný význam jako osobní péče o rodinu a její členy. § 691 (1) Nemají-li manželé rodinnou domácnost, nese každý z nich náklady své domácnosti; to je nezbavuje povinnosti navzájem si pomáhat a podporovat se.
2
Observátor: (7) Malé nahlédnutí do rodinného práva
Obr. 2: Muž navléká ženě prsten (14 .stol.)
Otázky a úkoly k prvnímu textu 1)Jak jedině mohou zaniknout práva a povinnosti manželů? 2)Proč druh a družka nemohou mít stejná práva a povinnosti? 3)V čem všem se má projevovat rovnoprávnost manželů? 4)Na čem má být podle textu založena společná výchova dítěte? 5)Proč je známo ze soudní praxe jen málo případů vymáhání vzájemných manželských práv a povinností? 6)Jak se v povinnosti společného bydlení projevuje pravá podstata manželství? 7)Je závazek věrnosti zakotven také právně? Jak jej lze vymáhat? 8)Jak závažná je z právního pohledu nevěra?
9)Kdy přestává podle Libora Nedorosta rodina zcela fungovat? 10)Proč ženy častěji uplatňují na mužích vyživovací povinnost? 11)Co zákon o rodině stanovil o životní úrovni obou manželů? 12)Za jakých okolností je možné, že aby rodiče měli povinnost se starat o své dítě, které už uzavřelo manželství? 13)Vyjmenujte všechny osoby, jež mají mezi sebou vyživovací povinnost. 14)Posuďte text z hlediska čtenářského komfortu. Otázky a úkoly k druhému textu 15)Vyjmenujte, k jakým povinnostem se manželé zavazují vstupem do manželství. 16)V jakém vztahu by měly být práce či studium vůči manželství a dětem? 17)Co se z textu dovídáme o životní úrovni členů rodiny? 18)Jak zákoník řeší situaci, kdy každý z manželů žije v jiné domácnosti? Otázky a úkoly k oběma textům 19)Porovnejte Nedorostova tvrzení, ještě poplatná staršímu zákonu o rodině, s novým občanským zákoníkem. Jak se změnil rozsah práv a povinností manželů? 20)Jak se změnil postoj zákona k nevěře? Pokuste se tento jev vysvětlit. 21)Odpovídají uvedené pasáže občanského zákoníku tvrzení prvního textu o tom, že zákonná úprava manželství musí vycházet z dobrých mravů? Otázky k přemítání 22)Proč v současné době ubývá lidí, kteří jsou ochotni vstoupit do manželství? 23)Porovnejte v tabulce výhody a nevýhody vstupu partnerů do manželství – z hlediska práva, psychologie a morálky. Co převažuje? 24)Souhlasíte s rozšířením definice manželství na společenství dvou osob stejného pohlaví? Proč? 25)Mělo by být registrované partnerství rozšířeno na osoby opačného pohlaví? Proč? 26)Jak lze snížit riziko, že mezi partnery dojde k nevěře? 3
Observátor: (7) Malé nahlédnutí do rodinného práva Slovníček aspekt - hledisko deklarovat - vyhlásit dikce – znění, řeč, způsob mluvy dobré mravy – společností uznávané normy slušnosti druh a družka – partneři (muž a žena) žijící spolu v jedné domácnosti bez uzavření manželství intimnosti – důvěrnosti judikatura – soudní rozhodnutí kompromisy – oboustranné dohody (ústupky) monogamie – manželství (sňatek) pouze s jedním partnerem morální – v souladu se společností uznávanými normami paragrafové znění – přesná formulace zákona právní existence manželství – skutečnost, že manželství bylo založeno v souladu se zákonem právní řád – uzavřený soubor právních norem daného státu respektovat – uznávat, ctít společné jmění - majetek a dluhy, kterých manželé nabyli po dobu trvání manželství (druh spoluvlastnictví) tradiční – zvykový třetí svět – nejchudší země světa, rozvojové státy výživné – konkrétní povinný příspěvek na potřeby osoby (srov. alimenty) vyživovací povinnost – povinnost starat se o někoho a přispívat mu na jeho oprávněné potřeby zákon o rodině - zákon č. 36/2005 Sb., který bude od 1.1. 2014 nahrazen občanským zákoníkem Zdroje obrázků Obr. 1 (na s.1): Staženo 10.8 . 2013. Charles Dana Gibson: Jejich první hádka (1914). Dostupné pod licencí Creative Commons na této adrese: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Their_First_Quarrel,_Gibson.jpg Obr. 2 (na s.3): Staženo 10.8. 2013. Středověká iniciála písmene „S“, na které muž navléká ženě prsten. Z rukopisu ze 14. století uloženého v Britské královské knihovně (MS 6 E VI, fol. 104). Dostupné pod licencí Creative Commons na této adrese: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Omne_Bonum_Royal6EVI104_Anulus.jpg Námět ke studiu Přemýšlejte o stabilitě soužití sezdaných a nesezdaných. Je lepší si partnera vzít, nebo žít „na hromádce“? K tomu mohou pomoci následující zdroje: ZEMAN, Josef. Manželství a rodina: Co vše se změnilo?. In: 17-11: Iniciativa 17-11 [online]. 10.2.2010 [cit. 2013-08-10]. Dostupné z: http://www.i17-11.cz/josef-zeman LINHARTOVÁ, Lenka. Ne/stabilita kohabitací v České republice: sekundární analýza panelových dat a její limity. Brno, 2012. Dostupné z: is.muni.cz/th/274215/fss_m/Diplomova_prace_Linhartova.docx. Diplomová práce. Masarykova univerzita v Brně, Fakulta sociálních studií, katedra sociologie. Vedoucí práce Martin Kreidl. MAŘÍKOVÁ, Hana a Marta VOHLÍDALOVÁ. Nestabilita partnerských soužití.: Rozpady kohabitací a rozvody manželství. In: Socioweb: Sociologický webzin [online]. 2011. vyd. [cit. 201308-10]. Dostupné z: http://www.socioweb.cz/index.php?disp=teorie&shw=482&lst=112 ZEMAN, Josef. Vztahy před svatbou. In: Signály.cz [online]. 16.2.2012 [cit. 2013-08-10]. Dostupné z: ttps://vztahy.signaly.cz/1202/vztahy-pred-svatbou
4
Observátor: (8) Pracovní poměry na dobu určitou
DAG MAR KUČEROVÁ „O T A Z N Í K Y KOLE M U ZAV Í R Á N Í PRAC OVN ÍC H POMĚRŮ NA DOBU U R Č I T O U“ ♣ KUČEROVÁ, Dagmar. Otazníky kolem uzavírání pracovních poměrů na dobu určitou.: Tady jsou odpovědi. In: Podnikatel.cz: Průvodce vaším podnikáním [online]. 27.3.2013 [cit. 2013-08Obr. 1: Skutečné V pro vítězství (karikatura ze 40. let) 17]. Dostupné z: http://www.podnikatel.cz/clanky/otazniky-kolem-uzavirani-pracovnich-pomeru-na-dobu-urcitou/ Omezení v podobě maximálně možných tří pracovních poměrů sjednaných na dobu určitou zkomplikovalo situaci nejednomu zaměstnavateli. Zejména v případě sezónních prací či zástupů za nemoc, kdy je potřeba zaměstnat stejného pracovníka opakovaně. Řada zaměstnavatelů ve snaze obejít ustanovení § 39 zákoníku práce kombinuje pracovní poměry s dohodami konanými mimo pracovní poměr. Ovšem v poslední době se objevily právní výklady, na základě kterých se i dohody započítávají do možného limitu tří možných pracovních poměrů. Zákon vyloučil taxativním výčtem některá ustanovení zákoníku práce v § 77 odst. 2, ovšem všechna ostatní ustanovení, jestliže není v zákoně speciální úprava pro dohody, se subsidiárně (podpůrně) vztahují i na právní vztahy založené dohodami. Podle některých publikovaných právních výkladů, zákon nevyjímá pravidla pro sjednávání a opakování pracovního poměru na dobu určitou (§ 39 zákoníku práce). Pokud by kupříkladu po dvou dohodách o pracovní činnosti sjednaných na dobu určitou (uzavřených mezi stejnými smluvními stranami) následovalo sjednání pracovního poměru na dobu určitou, musel by být tento pracovní poměr posouzen jako druhé opakování doby určité a dalším opakováním doby určité by již byl porušen zákon. To však pouze za situace, kdy by se jednalo o pravidelně se opakující práce. Jiná situace by nastala v případě dohody sjednané k plnění jednorázového úkolu (např. dohoda o provedení práce v rámci jednoho dne). Zastánci tohoto názoru se tedy domnívají, že pokud jde o vztahy zakládané dohodou k výkonu opakujících se druhově určených prací, lze o době trvání těchto pracovněprávních vztahů uvažovat stejně, jako o době trvání pracovního poměru. Proto se uplatní i zmiňovaná pravidla dle ustanovení § 39. Server Podnikatel.cz požádal o objasnění této problematiky ministerstvo práce a sociálních věcí. To nejprve připomnělo novou právní úpravu účinnou od 1. ledna 2012. Zákoník práce v § 39 odst. 1 až 5 stanovuje, že doba trvání pracovního poměru na dobu určitou mezi týmiž smluvními stranami nesmí přesáhnout 3 roky s tím, že ode dne vzniku prvního pracovního poměru na dobu určitou může být tato doba nejvýše dvakrát opakována (tj. maximálně 3r + 3r + 3r). 1
Observátor: (8) Pracovní poměry na dobu určitou Opakováním pracovního poměru na dobu určitou se přitom rozumí také jeho prodloužení. Vzhledem k této právní úpravě je rozhodující, že smluvní strany mohou učinit celkem tři právní úkony týkající se uzavření nebo prodloužení pracovního poměru na dobu určitou, z nichž první právní úkon je samotné uzavření pracovního poměru na dobu určitou. Další uzavření (opakování) pracovního poměru na dobu určitou bez zákonné přestávky 3 let od skončení předchozího pracovního poměru na dobu určitou mezi týmiž smluvními stranami není možné. Pokud smluvní strany vyčerpají možnost trvání pracovního poměru na dobu určitou, může další pracovněprávní vztah mezi těmito smluvními stranami pokračovat: • pracovním poměrem na dobu neurčitou, • uzavřením nového pracovního poměru na dobu neurčitou • nebo uzavřením některé z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. Právní úprava pracovního poměru na dobu určitou se podle ministerstva v žádném případě netýká dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr (sjednaných podle § 74 až 77 zákoníku práce). Ty mají zcela samostatnou právní úpravu obsahu dohod a možností jejich zrušení. Nelze na ně v souvislosti s § 77 odst. 2 písm. g zákoníku práce aplikovat paragraf 48 z hlediska jejich skončení (pouze pracovní poměr na dobu určitou skončí ze zákona uplynutím sjednané doby, kdy podle § 39 odst. 2 zákoníku práce je předem stanovena maximální možná doba trvání v délce 3 roků každého ze tří možných právních úkonů založení a opakování pracovního poměru na dobu určitou), ujistil server Podnikatel.cz Petr Sulek, mluvčí ministerstva práce a sociálních věcí. Dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr není proto možné z výše uvedeného hlediska podřadit pod právní režim regulace délky trvání pracovního poměru obecně, zvláště pak pracovního poměru na dobu určitou. Je tedy jasné, že dohody konané mimo pracovní poměr se nemohou započítávat do limitu tří možných pracovních poměrů sjednaných na dobu určitou. Do takzvaného „řetězení“ se započítávají výhradně pracovní poměry uzavřené na dobu určitou. V případě sezónních prací se navíc situace v blízké době může změnit. Podle senátního návrhu novely zákona (sněmovní tisk č. 876) by se mohly pracovní poměry na dobu určitou opět uzavírat opakovaně, pokud budou u zaměstnavatele dány vážné provozní důvody nebo důvody spočívající ve zvláštní povaze práce, na jejichž základě nelze na zaměstnavateli spravedlivě požadovat, aby zaměstnanci, který má tuto práci vykonávat, navrhl založení pracovního poměru na dobu neurčitou. Podmínkou bude dohoda s odborovou organizací (případně interní předpis), která stanoví bližší vymezení těchto důvodů, pravidla jiného postupu zaměstnavatele a okruh zaměstnanců, kterých se má tento postup týkat. Podle pozměňovacích návrhů by se neomezené opakování pracovních poměrů dokonce mohlo týkat i zástupů za nemoc a v neposlední řadě by se doba pro další uzavření pracovních poměrů po vyčerpání limitu mohla opět zkrátit ze současných 3 let na 6 měsíců. Návrh novely zákona aktuálně postoupil do třetího čtení. O jeho dalším osudu bude server Podnikatel.cz informovat.
2
Observátor: (8) Pracovní poměry na dobu určitou Otázky k textu 1)Přibližte hlavní téma článku. 2)Jaký výkladový problém zde autorka řeší? Jak závažná je tato otázka? 3)Které z nabízených řešení problému je platné? Proč? 4)O čem svědčí vznik tohoto problému? 5)Co jsou to dohody konané mimo pracovní poměr? Pokuste se o nich zjistit ještě něco dalšího. 6)Jaký smysl má popsaná zákonná úprava poměrů na dobu určitou? 7)Co má dělat zaměstnavatel, který už vyčerpal tři právní úkony na dobu určitou? Posuďte jednotlivé možnosti z hlediska výhodnosti pro obě smluvní strany. 8)Posuďte text podle čtenářského komfortu, vysvětlete jeho stylistické zvláštnosti. Úkoly k textu 9)Vypracujte fiktivní příklady různých pracoprávněprávních situací a pokuste se je řešit podle článku. Otázky k přemítání 10)čím jsou motivovány navrhované změny (novely) popsaných ustanovení? Přinesou skutečné zlepšení? Slovníček aplikovat - použít doba neurčitá – pracovní poměr bez sjednaného data ukončení (tzv. trvalý úvazek) doba určitá – pracovní poměr končí sjednaným termínem dohody konané mimo pracovní poměr – dohoda o provedení práce, dohoda o pracovní činnosti (tzv. Brigády) interní – vnitřní odborová organizace – zaměstnanecká organizace chránící práva zaměstnanců pracovní poměr – vztah mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem založený na pracovní smlouvě právní úkon – projev vůle (vykonávání některých zákonných práv či plnění povinností) subsidiárně – podpůrně, přesunem na nižší úroveň taxativní – podaný úplným výčtem Zdroje obrázků Obr.1 (na s.1): Staženo 17.8. 2013. Skutečné V pro vítězství. Spojené ruce (zaměstnanců a manažerů) rozbijí tyto ořechy! (karikatura ze 40. let).Dostupné pod licencí Creative Commons na této adrese: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:The_Real_%22V %22_for_Victory._Joined_Hands_will_Crack_These_Nuts%5E_-_NARA_-_534472.jpg
3
Observátor: (9) Energetické investiční poradenství
PETR PRAŽ Á K „E N E R G E T I C K É I N V E S T I Č N Í P O R A D E N S T V Í“ ♣ PRAŽÁK, Petr. Energetické investiční poradenství. In: Koučink..eu: Nikdo sám sebe nezvedne za tkaničky od bot [online]. 14.3.2011 [cit. 2013-08-10]. Dostupné z: http://www.koucink.eu/cz/clanky-okoucovani/article/22/energeticke-investicni-poradenstvi.html Článek byl napsán pro časopis Psychologie. V 70. letech se v mateřské školce při Stanfordské univerzitě uskutečnil jednoduchý experiment. Vědci před děti položili na stůl jeden bonbon a sdělili jim, že pokud Obr. 1: Ilustrace z Vitruviovy vydrží a snědí ho až za čtvrt hodiny, dostanou bonbony dva. knihy De Architectura (1521) Asi třetina dětí neváhala a bonbon snědla okamžitě, druhá třetina se pokoušela pár minut vydržet, ale nakonec podlehla. Jen poslední třetina se dočkala zdvojnásobení sladké odměny. Když se experimentátoři po letech vrátili k již dospělým účastníkům experimentu, zjistili, že existuje souvislost mezi studijními úspěchy a schopností tříletého dítěte odložit potěšení z bonbónu. Experiment krásně ilustruje možné strategie, které využíváme při zacházení s naší psychickou energií. V zásadě mámě dvě účelné strategie: • buď si užíváme tady a teď (obrazně řečeno sníme bonbon a neřešíme naši budoucnost) • nebo svoji energii investujeme (odložíme své okamžitě potěšení, abychom v budoucnu sklidili více) Problém nastane, když investujeme energii, a přesto svého cíle nedosáhneme. Když z nějakého důvodu sníme bonbon ve čtrnácté minutě nebo nám nakonec druhý bonbon vůbec nepřinesou. V takovém případě nejen že nezískáme vytouženou odměnu, ale ztratíme veškerou svou investovanou energii. O našem úspěchu či neúspěchu nakonec rozhoduje vždy to, jak účelně dokážeme investovat svoji energii. Žádná naše investice není nikdy na sto procent jistá. Přesto - podobně jako v oblasti financí existují určité zákonitosti dobrých a špatných energetických investic. O našem úspěchu či neúspěchu nakonec rozhoduje vždy to, jak účelně dokážeme investovat svoji energii. Pokud se rozhodneme do něčeho investovat, měli bychom vždy zvažovat výnos takové investice. A opět jako u peněz: ve hře je míra rizika, likvidita (jak rychle investici dokážeme zúročit), návratnost investice. Cena za špatnou investici Objem psychické energie, který máme k dispozici, není nekonečný. Navíc část energie, kterou máme k dispozici, spotřebováváme na běžné aktivity našeho života. Abychom mohli normálně fungovat, platíme pravidelně určitý druh energetických složenek. Jen určitá část zbývá na dlouhodobé investice. Pokud si budeme klást příliš mnoho dlouhodobých cílů a rozjíždět stále další projekty, a přitom se nám investovaná energie příliš dlouho nebude vracet, může se nám v určitém okamžiku stát, že budeme mít přeinvestováno a nezbude nám dost energie ani na normální provoz. 1
Observátor: (9) Energetické investiční poradenství Klasickým příkladem špatných investic jsou aktivity s nulovým výnosem (pozor, mluvíme o energii, ne o penězích). Zkuste se zamyslet, které aktivity děláte již jen ze zvyku nebo je ve svém životě pouze tolerujete, aniž by vám ve skutečnosti již něco přinášely. Kolik energie v takových aktivitách utápíte a jak byste ji mohli použít, kdyby zůstala k dispozici pro jinou činnost? Jak dobře nastavit investici Nejčastější chyba, které se při svých energetických investicích dopouštíme, jsou špatně nastavené cíle. Pokud nemáme jasně stanoveno, za jakých podmínek má dojít k „vyplacení zisku“, těžko se někdy naší energetické dividendy dočkáme. Mít přání ještě neznamená mít cíl. Jako klasický příklad můžeme uvést učení se cizího jazyka. Většina lidí tvrdí, že by si přála umět dobře anglicky. Mnozí na splnění tohoto přání investovali mnoho energie, času i peněz. Přesto jen menšina dojde k cíli, kdy by si řekla ano, naučil jsem se to: investovaná energie se mi vrátila. Proč tomu tak je? Přání „umět anglicky“ může znamenat spoustu věcí. Možná, když jste se na začátku začali učit cizí jazyk, chtěli jste se domluvit na recepci v hotelu na dovolené. Aniž byste si toho všimli, svého cíle jste již dávno dosáhli. A teď jste nespokojení, že nedokážete diskutovat o složitých pracovních tématech. Pokud však bude váš cíl naučit se tento den pět nových slovíček a cíl zvládnete, získáte investovanou energii zpět téměř okamžitě. Navíc navýšenou o prémii za úspěch - takovou bonusovou energii můžete použít pro další projekty. Pro úspěšné energetické investice je tedy důležité mít jasně definované cíle, jichž chcete dosáhnout. V případě dlouhodobých projektů mějte stanovené také postupné cíle, z jejichž dosažení se můžete radovat. Vaše energie tak bude přirozeně plynout a růst. A nezapomínejte si pravidelně vybírat své dividendy. Třeba tak, že si každý večer před usnutím zrekapitulujete, co všechno se vám během dne povedlo.
♣ VOTRUBOVÁ, Andrea. Struktura štěstí. In: Psychologie.cz: Začněte u sebe [online]. 3.6.2013. [cit. 2013-08-10]. Dostupné z: http://psychologie.cz/struktura-stesti/ Podle koučky Evy Kaňákové se přitom vyplatí postupovat po malých krocích a z každé dobré zkušenosti, která nás posouvá dopředu, těžit i v dalších situacích. „Musíme se naučit pracovat s vlastní databankou úspěchu. Tedy využívat toho, co se nám kdy povedlo, a když jdeme znovu do nějaké změny, uvědomit si, že už jsme to jednou zvládli, a tudíž to dokážeme znovu." Tahle hra s psychikou ovšem vyžaduje naučit se zvládat i svého vnitřního sabotéra, kdy si hledáme racionální důvody pro to, abychom nemuseli nic dělat. V odborné literatuře je tento duševní proces zobrazován pomocí takzvaného smrtícího trojúhelníku, který tvoří oběť, viník a zachránce. Když se pohybujete v roli oběti, říkáte, co nejde a co je všechno špatně. Pak nemusíte nic dělat. Abyste tuto chudinku mohli hrát, čímž se vzdáváte zodpovědnosti za vlastní osud, musíte si najít viníka, na něhož lze všechno svést. Typu já ne, to rodiče, počasí, to geny! Zachránce, ať je to alkohol nebo chápavá kamarádka, vás pak v tomto stavu udržuje a zároveň vám dává právo zůstat v roli oběti. K rozbití smrtícího trojúhelníku je podle Kaňákové důležité naučit se přístupu kouče, který říká „já ti věřím, já si věřím". Případně si kouče rovnou najmout. „Protože všechno, co potřebujete, máte v sobě. Jenom to potřebujete dostat nahoru. Proto je třeba se obklopit lidmi, kteří vám věří, a nikoli těmi, kteří mají tendenci nás srážet, ujišťovat či přesvědčovat nás, proč to nejde." Neschopnost odpustit je spojena s neustálým přemítáním nad pomstou, zatímco odpuštění vám dovolí jít vpřed. Cestou ke štěstí tak není marný boj s biologickou daností, ale schopnost řídit vlastní mysl. 2
Observátor: (9) Energetické investiční poradenství Otázky a úkoly k prvnímu textu 1)Jak byly testované děti staré a kolik z nich bylo schopno vydržet čekat, než snědí bonbon? 2)Co měly děti ještě společného? 3)Díky čemu byly tyto děti schopné vydržet? 4)Ke kterým dětem byste pravděpodobně patřili vy? Zkuste se zeptat rodičů. 5)Co podle Petra Pražáka rozhoduje o naší úspěšnosti v životě? 6)Čemu autor říká „investice“? Uveďte alespoň pět vlastních příkladů takových investic. 7)Co bychom měli u každé investice důkladně zvážit? 8)Čemu autor říká „energetické složenky“? Uveďte jeden příklad. 9)Které aktivity ve vašem životě by mohly patřit mezi investice „s nulovým výnosem“? Proč? 10)Jakých největších chyb se lidé při svých investicích dopouštějí? 11)Doplňte Pražákův příklad s učením se cizích jazyků alespoň o tři další. 12)Díky čemu dokážeme rychle obdržet ze své investice zisk? 13)Není autorovo nabádání k rychlému vybírání dividend v rozporu s úvodním příkladem o bonbonech? Vysvětlete. 14)Vysvětlete název textu a jeho vztah k obsahu. Otázky a úkoly ke druhému textu 15)Co je to „databanka úspěchu“? Budujete si něco takového? 16)co je to „smrtící trojúhelník“? Vysvětlete, jak funguje. 17)Pokuste se v literárních nebo filmových dílech objevit příklady postav, které uvízly ve smrtícím trojúhelníku. 18)Proč rozhovor s chápavou kamarádkou není podle autorky skutečným východiskem z neúspěchu? 19)Vysvětlete vlastními slovy, co je to přístup kouče. 20)Jakou úlohu má v životním úspěchu odpuštění? 21)Je skutečně možné řídit svou vlastní mysl? Souhlasíte s tím, že autorkou navrhované metody skutečně fungují? 22)Používáte některé metody k řízení mysli? Které? Otázky a úkoly k oběma textům 23)Pojmenujte společné prvky obou textů (téma, přístup k tématu, doporučení pro čtenáře). 24)Popište odlišné prvky obou textů. 25)Který z obou textů se vám lépe četl? Proč? 26)Kterému z textů více věříte a možná byste byli ochotni se jím i řídit v životě? Otázky k přemítání 27)Co to znamená „být v životě úspěšný“? 28)Jak poznáte, že vás určité studium či povolání povedou k úspěchu v životě? 29)Co jste ochotni pro úspěch v životě obětovat? 30)Co vás naopak v táhne zpět – k neúspěšnému, nešťastnému životu? 31)Jak se mohu těchto „sabotérů“ zbavit? 32)Povede vás tato škola k úspěchu?
3
Observátor: (9) Energetické investiční poradenství Slovníček experiment – pokus bonus – příplatek, odměna databanka – rozsáhlý soubor informací dividenda – podíl ze zisku energie – zde síla, chuť něco dělat, schopnost cílevědomě překonávat překážky investice – vklad něčeho vzácného do jiné činnosti (s cílem zisku) kouč – trenér, poradce likvidita – zpeněžitelnost, směnitelnost prémie – odměna, mimořádná výhra projekty – plány, návrhy psychická energie – duševní síla projevující se činorodostí a překonáváním překážek racionální - rozumový sabotér – ničitel, narušitel strategie – řízená činnost vedoucí k dosažení cíle tolerovat – strpět, mít pochopení účelně – rozumně, promyšleně (z)rekapitulovat - zopakovat Zdroje obrázků Obr.1 (na s.1): Staženo 10.8. 2013. Ilustrace z Vitruviovy knihy De Architectura. Celým názvem: „Di Lucio Vitruvio Pollione de Architectura libri decem traducti de Latino in Vulgare affigurati, commentati...“ Ilustrované vydání: Cesare Cesariano, Como, Gottardus da Ponte, 1521. Dostupné pod licencí Creative Commons na této adrese: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:De_Architectura030.jpg?uselang=cs Námět ke studiu Interaktivní přehled všech studijních oborů: NÁRODNÍ ÚSTAV PRO VZDĚLÁVÁNÍ. INFOABSOLVENT: Informační systém o uplatnění absolventů škol na trhu práce [online]. [cit. 2013-08-12]. Dostupné z: http://www.infoabsolvent.cz/ Zábavné testy pro sebepoznání (zejména test MBTI, zde též seznamka): WULBO S. R. O. Můj typ: Řekneme vám, kým jste! [online]. [cit. 2013-08-12]. Dostupné z: http://www.mujtyp.cz/typy-osobnosti/
4
Observátor: (10) O porouchaných regulátorech
PA V E L K O H O U T „O P O R O U C H A N Ý C H R E G U L Á T O R E C H“ ♣
Obr.1: John Maynard Keynes před rokem 1913
KOHOUT, Pavel. O porouchaných regulátorech: Ekonomiku nelze řídit, natož regulovat. Vláda má dělat vše pro její svobodu. Lidové noviny. 2. února 2013. Praha: MAFRA, 2013, s. 10 („Názory“). Dostupné též na více místech internetu. Např. zde: KOHOUT, Pavel. O porouchaných regulátorech: Ekonomiku nelze řídit, natož regulovat. Vláda má dělat všechno pro její svobodu. In: Finmag: Peníze v souvislostech [online]. 7.2.2013. [cit. 2013-0809]. Dostupné z: http://www.finmag.cz/cs/finmag/ekonomika/pavel-kohout-oporouchanych-regulatorech/
Ekonomiku nelze řídit, natož regulovat. Vláda má dělat všechno pro její svobodu Tento model se učil každý, kdo kdy otevřel učebnici měnové ekonomie a centrálního bankovnictví. Existuje jeden základní nástroj, se kterým pracuje každá moderní centrální banka: základní úroková sazba. Když ekonomika roste příliš rychle, je úkolem centrální banky zvýšit sazbu. Dražší úroky zabrzdí investiční úvěry a hypotéky. Protože peníze jsou v moderním peněžním systému z větší části vlastně vedlejším produktem úvěrové tvorby, tento krok zároveň přinese útlum inflace. Ztlumení přehřáté ekonomiky je nepopulární opatření. Proto vedení centrální banky musí být politicky nezávislé – neboť málokterá vláda by odolala pokušení přehřátou ekonomiku ještě dále zahřívat. Přehřátí je totiž politicky příjemné. Nezaměstnanost klesá, mzdy rostou, co více si politik může přát. Naopak v podmínkách recese – jak tvrdí každá učebnice – je úkolem centrální banky snížit úrokové sazby. Levnější hypotéky povzbudí realitní trh a stavební výrobu. Také levnější investiční a provozní úvěry pomohou podnikání. Státní dluhopisy budou méně atraktivní, takže soukromí investoři začnou dávat přednost rizikovějším cenným papírům s vyššími výnosy. Hlavně podnikovým dluhopisům a akciím. To dále povzbudí tvorbu kapitálu a hospodářský růst. A abychom nezapomněli: nižší úrokové sazby budou mít za následek nižší zahraniční poptávku po tuzemských cenných papírech a bankovních vkladech. Kurz domácí měny poklesne. Slabší kurz povzbudí export a turistiku, což je další mechanismus, kterým politika nižších úrokových sazeb stimuluje hospodářský růst. Kromě úrokových sazeb existují další tradiční nástroje. Povinné minimální rezervy, což je poměr rezerv (vkladů), které banky musí mít uložené na účtu u centrální banky. Pak jsou to operace na volném trhu. Když centrální banka nakupuje cenné papíry, zároveň snižuje tržní úrokové sazby (protože vyšší poptávka znamená vyšší ceny a nižší sazby). Naopak, pokud centrální banka rozprodává cenné papíry ze svého portfolia, bude to mít podobný efekt jako zvýšení úrokových sazeb. Iluze o receptu na stabilitu Těchto pět odstavců představuje základ ekonomického směru zvaného monetarismus. Jeho základem je přesvědčení, že Keynesem doporučovaná politika daní a státních výdajů je příliš hrubá a pomalá, než aby mohla skutečně fungovat. Nutno podotknout, že Keynesova teorie 1
Observátor: (10) O porouchaných regulátorech a monetarismus Miltona Friedmana nejsou nutně v protikladu. V praxi lze samozřejmě kombinovat keynesovské manipulace s daněmi současně s měnovou politikou, ačkoli Friedman doporučoval na daně raději nesahat. Ale toto stále není pointa článku. Jádro příběhu je jinde. Regulační funkce centrálních bank vlastně nemá dlouhou historii. Ještě před válkou centrální banky dbaly výhradně o měnový kurz a o reálnou ekonomiku se nezajímaly ani v nejmenším: proto také dvacátá a třicátá léta byla plná hospodářských krizí. Teprve ve druhé polovině 80. let převládl názor, že centrální bankéři se konečně naučili řídit ekonomiku. Po epizodách vysoké inflace a vysokých úrokových sazeb se finanční ukazatele ustálily na „rozumných“ hodnotách. Začalo se věřit, že moderní ekonomie má recept na stabilitu. Optimismus trval během celých 90. let. V roce 2000 přišlo splasknutí spekulativní bubliny technologických akcií. Tato bublina byla poháněna příliš velkým množstvím peněz v ekonomice: odtud vzniklo první podezření, že zdánlivě bezchybný měnověpolitický mechanismus má skryté vady. Následovala neklidná dekáda 2001–2011. Netřeba rekapitulovat všechny politické, vojenské a hospodářské stresy z oné doby. Podstatné je zjištění, že model se fatálně porouchal. Světové centrální banky dospěly do situace, kdy již nemůže být řeč o jakékoli regulační funkci. Lze spíš slyšet analogie typu „umělý krevní oběh“ nebo „ekonomika na kapačkách“. Centrální banky ve většině vyspělých zemí snížily základní sazby do blízkosti nuly. Federální rezervní systém, Bank of Japan, Bank of England, Evropská centrální banka, Švýcarská národní a konečně i Česká národní banka, jejíž základní sazba nyní představuje rekordně nízkých 0,05 procenta. Operace na volném trhu ve většině uvedených ekonomik (nikoli v Česku a Švýcarsku, kde to není zapotřebí) nabyly forem, které tradiční učebnice nepopisují. Jejich praktický dopad je omezený, ale nic lepšího není. Co teď? Keynes by doporučoval snižovat daně a povzbudit ekonomiku veřejnými výdaji. Jenomže přesně to dělala většina západních států dlouhodobě, počínaje 70. lety. Dnes jsou veřejné výdaje za hranicí únosnosti. Snižovat daně? To si nikdo netroufne. Daně se spíš zvyšují, a to někdy bohužel tak neobratně jako ve Francii (případ Depardieu) nebo v Česku (kdy až ke konci roku bylo známé, jak to vlastně bude s DPH.) Keynesův ani Friedmanův regulátor nefungují a není vyloučeno, že oba jsou nevratně porouchané. Co teď? Skromná rakouská škola Existuje ještě jiná ekonomická teorie. Směr, kterému se pro národnost jeho zakladatelů (Mises, Hayek, Schumpeter) říká rakouská škola. Ta je skutečným protipólem „levicového“ keynesiánství i „pravicového“ monetarismu. Rakouská škola tvrdí, že ekonomika je natolik složitý systém, že jeho popis se vymyká možnostem dostupného matematického aparátu. Ekonomiku proto nelze řídit, natožpak jemně regulovat. Diferenciální rovnice a hrátky se stochastickými modely jsou pro kočku, neboť v nejlepším případě mohou jen dočasně podchytit některé povrchní charakteristiky systému. Úkolem vlády je pouze udržovat své základní funkce (obrana, soudnictví), aby ekonomika měla možnost organizovat se sama a svobodně. Nadnárodní organizace jako Mezinárodní měnový fond nebo Světová banka? Celoevropská koordinace daňových politik? Dotace a transfery? Hloupé, nebezpečné a drahé nesmysly. Kritika rakouské školy na adresu Keynese se ukázala být pravdivá. Oprávněnost kritiky monetarismu se ukazuje v posledních letech. Ale rakouská škola téměř nemá politické zastoupení. Zakazuje politikům velká gesta a velké, nákladné hospodářskopolitické programy. Skromnost se obtížně prodává. Smůla. 2
Observátor: (10) O porouchaných regulátorech Otázky a úkoly k textu 1)Co mají v dobách růstu a poklesu ekonomiky dělat centrální banky podle monetaristických názorů? 2)Proč je pro tato opatření nezbytná nezávislost centrálních bank? 3)Jak si úlohu státu v ekonomice představoval J. M. Keynes? 4)Odkdy začala ve světě skepse, že centrální banky mohou regulovat ekonomiku? Proč právě tehdy? 5)Jaká daňová opatření by byla dnes potřebná? A k jakým se státy ve skutečnosti uchylují? Proč? 6)Vysvětlete vztah názvu článku k jeho obsahu. 7)Jak by dané problémy řešila tzv. rakouská ekonomická škola? 8)Který z uvedených tří ekonomických názorů považuje autor článku za nejpřínosnější? Doložte též podtitulem (prvními podtrženými větami článku). 9)Jak rozumíte metaforám (analogiím) o stavu ekonomik Obr. 2: Portrét Miltona Friedmana v letech 2001 – 2011? Vysvětlete obě. 10)Co je to „přehřátá“ ekonomika? Proč je pro politiky příjemná? 11)K jakému ekonomickému chování vedou vyšší a nižší úrokové sazby? 12)Proč je česká základní sazba rekordně nízká? (v době vydání článku) Jak je vysoká dnes? 13)Proč jsou rady ekonomů rakouské školy pro politiky tak nezajímavé? 14)Podle čeho Pavel Kohout rozlišuje pravicové a levicové ekonomické názorové proudy? Kam by potom patřila zmíněná rakouská škola? 15)Pokuste se Kohoutem popsané tři ekonomické proudy porovnat s volebními programy českých politických stran. Určete, které z názorů zastávají. 16)Pokuste se formulovat co nejvíc námitek proti autorem prosazované rakouské škole. 17)Souhlasíte s Kohoutovým tvrzením, že nejlepší řešení ekonomických problémů poskytuje rakouská škola? Proč? Otázky k přemítání 18)Určete u uvedených ekonomických opatření, nakolik odpovídají vašim odůvodněným názorům o zdravém fungování ekonomiky. Ke každému z opatření přidejte své hodnocení (zcela přínosné, přínosné, bez vlivu, nepřínosné, poškozující). Svůj názor vysvětlete. a) změna základní (diskontní) sazby b) vydání státních dluhopisů c) dotace (státní či evropské) d) zvyšování daní e) snižování daní f) vznik státních firem g) prodej státního majetku h) dotace úsporné energetiky i) veřejné výdaje (státní sociální politika) j) přijetí eura k) podpora zahraničních investorů 19)Pokuste se samostatně formulovat své představy o úloze státu v ekonomice. Která ze současných politických stran tyto vaše představy nejlépe obhajuje? 3
Observátor: (10) O porouchaných regulátorech Slovníček akcie – cenné papíry opravňující vlastníka mít podíl ze zisku dané společnosti analogie - podobnost centrální bankovnictví – vše, co se týká (státních) centrálních (národních) bank dekáda – desetiletí diferenciální rovnice – matematické rovnice s derivacemi dluhopisy – obligace, cenné papíry, do kterých se rozloží velká půjčka státu, firmy dotace – státní (nebo jiná veřejná) peněžní podpora, příspěvek ekonomie – věda o hospodaření epizoda – drobný vedlejší příběh, příhoda fatálně - osudově hypotéka – půjčka na nemovitost (bydlení) inflace – zvyšování cenové hladiny, zdražování investiční úvěr – půjčka podporující nový obchodní záměr kapitál – jmění keynesianismus – ekonomická teorie vycházející z názorů Johna Maynarda Keynese (1883 - 1943) koordinace – souhra, spolupráce manipulace – zacházení s něčím, často neoprávněné matematický aparát – matematické nástroje popisující hospodářské procesy měnová ekonomie – ekonomie zabývající se stabilitou měny monetarismus – ekonomická teorie vycházející z názorů Miltona Friedmana (1912 – 2006) pointa – rozuzlení portfolio – zásoba různých cenných papírů provozní úvěr – půjčka podporující běžný chod firmy realitní trh – trh s nemovitostmi (budovy, byty, pozemky) recese – pokles přírůstku HDP, zpomalení hospodářství regulace – řízení regulátor – řídící mechanismus rekapitulovat – zopakovat rezervní systém – peníze uložené v centrálních bankách jako záloha spekulativní bublina – přehnaný zájem o určité zboží, který vede k jeho neoprávněně vysoké ceně stabilita – rovnováha stimulace – povzbuzení, pobídka stresy – zátěžové situace stochastické modely – matematické modely pracující s pravděpodobností technologické akcie – akcie investující do nových technických odvětví (např. do internetu) transfery – přesuny (zde peněz) úvěr – půjčka peněz základní úroková sazba – diskontní sazba, úrok, za který centrální banky půjčují soukromým bankám Zdroje obrázků Obr.1 (na s.1): Staženo 9.8. 2013. Ekonom John Maynard Keynes před rokem 1913. Převzato z knihy: Michael Holroyd, Lytton Strachey: A Critical Biography (1967), Volume 1, p. 344. Dostupné pod licencí Creative Commons na této adrese: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Keynes.jpg Obr.2 (na s.3): Staženo 9.8. 2013. Ekonom Milton Friedman. Dostupné pod licencí Creative Commons na této adrese: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Milton_Friedman.jpg
4
Observátor: (11) Ekonomie dobra a zla
TOMÁŠ SEDLÁČEK „E K O N O M I E D O B R A A Z L A“ ♣ SEDLÁČEK, Tomáš. Ekonomie dobra a zla: po stopách lidského tázání od Gilgameše po finanční krizi. 1. vyd. Praha: 65. pole, 2009, 270 s. ISBN 978-80-903944-3-8. Citováno ze s.230 – 232 (kap. „Uroburos a kreativní destrukce“). Odkazy na literaturu vypuštěny. Jeden z nejsilnějších obrazů neustálého krizového vývoje a přerodu do jiného řádu představuje bájný mytický had (někdy také drak) Uroburos, 2 který požírá svůj vlastní ocas, a tak se perpetuálně živí svou vlastní energií. Symbolizuje cyklickou podstatu věcí, nekonečný návrat od konce k začátku, sebezničení a sebeobnovu. Uroburos je v permanentní krizi – neustále něco umírá a něco se rodí. Paralelu s tímto obrazem lze najít také u jedné z největších postav ekonomie dvacátého století Josepha Schumpetera, který ekonomickým cyklům věnoval velkou část života. Schumpeter hovoří o dynamické vlastnosti kapitalismu, kreativní destrukci: Cykly a krize líčí jako endogenní jevy, jejichž počátky jsou uvnitř, nikoli vně (kapitalistického) systému,3 a jsou de facto nutné jako podmínky obnovy. Schumpeter se zajímal o to, jak se mění ekonomika zevnitř, zkoumal endogenitu systému a ekonomický vývoj chápal jako proces adaptace na změny. Pro Schumpetera vývoj spočívá v takové změně ekonomiky, která vychází z ní samotné – tato změna je spontánní a nespojitá, čímž se poruší ekonomická rovnováha. Vysvětlení hospodářských cyklů či fluktuací bylo vždy jedním z nejdůležitějších úkolů makroekonomie. Čtenáře tedy jistě nepřekvapí, že v této oblasti zatím nebyla nalezena shoda a že dnes má v podstatě každý druhý významný ekonom svou vlastní verzi. Schumpeter nevěřil v jediný koloběh, ale v několik vrstev cyklického pohybu.4 Pohyb v jediném kruhu bez inovací není skutečným pohybem, vede ke stagnaci. Ekonomika musí svůj circular flow zbortit, aby se dostala na novou úroveň a začala stoupat po spirále namísto plížení v kruhu. Jsme-li schumpeteráni, musíme vnímat současnou hospodářskou krizi optimisticky a s nadějí, neboť krize je součástí vývoje, který posune naši společnost někam dále. Podnikatel v Schumpeterově pojetí není jen prostým alokátorem zdrojů, jak se domnívá neoklasická ekonomie, nýbrž inovátorem – rytířem moderní doby, který postupuje riziko, dobývá nové země a rozšiřuje lidstvu obzory. Finanční inovace, které stály na počátku současné krize, byly v počátku mnohými Obr. 1: Uroburos z alchymistického rukopisu „Výroba zlata podle Kleopatry" (asi přelom 10. a 11.stol.)
2
3 4
Na některých zobrazeních je Uroburos z poloviny bílý (světlý) a z poloviny černý (tmavý), což naznačuje symboliku jin – jang, znázorňující dualitu věcí. ; vzájemně se doplňujících opačných principů. Také bývá stočený do tvaru ležící osmičky, symbolu nekonečna. Není bez zajímavosti, že podobný obraz Urobura používají fyzikové pro vykreslení poměru velikosti člověka k veškerenstvu. Člověk totiž svým měřítkem stojí přesně uprostřed mikro a makro rozměrů, má podobně daleko k velikosti atomů na jedné straně a galaxii na straně druhé. Paralelu s tímto zjištěním lze vidět i v básni A. Popa v samém úvodu knihy: člověk je „usazen mezi dvěma krajnostmi“. Anglický ekonom William Stanley Jevons se například snažil prokázat závislost ekonomických cyklů na slunečních erupcích. Věřil, že dokáží ovlivnit počasí, úrodu a zprostředkovaně i celé hospodářství. Schumpeter navrhl model, kde kombinuje dlouhé Kondratěvovy vlny (zhruba 50 let) – spojené s převratnými vynálezy, střednědobé Junglarovy (7-11 let) i kratší Kitchinovy cykly (kolem 40 měsíců) – cykly zásob. Později dovedl zahrnout i Kuznetsův cyklus spojený s investiční výstavbou (v době trvání 15-25 let).
1
Observátor: (11) Ekonomie dobra a zla ekonomy oceňovány, protože umožnily převádění úvěrového rizika mimo banky, rozproudily pohyb peněz a zvýšily dostupnost úvěrů. Později však jejich složitost vedla k destrukci, respektive k destruktivní kreaci, věříme-li, že se z krize dokážeme poučit. Kapitalismus tak, podobně jako Uroboros, pojídá sám sebe, tím se obnovuje, občerstvuje a posouvá dál.
♣ ŽIŽEK, Slavoj. Nejednej, mluv!. In: Britské listy: Deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví [online]. 9.10.2008. Radovan Baroš. 31.8.2008 [cit. 2013-08-12]. Dostupné z: http://www.blisty.cz/art/43543.html /.../ Masivní intervence do bankovního systému a ekonomiky nejsou obecně žádným novým jevem. Konec konců současná krize je důsledkem jedné takové intervence: když v roce 2001 praskla bublina s podíly firem podnikajících v oblasti informačních technologií, bylo přijato rozhodnutí, které usnadňovalo získání úvěrů s cílem podpořit investice do bydlení. Politická rozhodnutí tedy reálně ovlivňují mezinárodní ekonomické vztahy. Před několika lety podala jedna reportáž CNN z Mali pravdivý obraz mezinárodního „volného trhu“. Dvěma hlavními pilíři malijské ekonomiky jsou pěstování bavlny na jihu a chov dobytka na severu a oba tyto pilíře jsou ohrožené, protože západní mocnosti porušují stejná pravidla, která tak neúprosně vnucují národům „třetího světa“. Mali produkuje bavlnu té nejvyšší kvality, ale Spojené státy na podporu svých domácích pěstitelů bavlny vynakládají víc peněz, než činí celkový malijský státní důchod, takže není divu, že jim Mali nedokáže konkurovat. Na severu je hříšníkem Evropská unie: EU subvencuje každý jeden kus hovězího dobytka pěti stovkami eur ročně. Malijský ministr hospodářství k tomu řekl: nepotřebujeme vaši pomoc ani vaše přednášky o blahodárných účincích odstranění přílišných státních regulací; postačí, když se budete držet svých vlastních zásad o fungování volného trhu, a naše potíže budou vyřešené. A co na to republikánští zastánci volného trhu? Nic, protože kolaps malijského hospodářství je logickým důsledkem politiky, která klade na první místo zájmy Spojených států. Z výše uvedeného plyne, že trh není nikdy neutrální: jeho fungování je vždy korigováno politickými rozhodnutími. Skutečné dilema nezní, zda „státní intervence či nikoliv“, nýbrž „jaký druh státních intervencí“. A tento zápas je svrchovaně politickou otázkou: zápas o definování podmínek, které budou určovat chod našich životů. Debata o záchranném plánu se týká rozhodování o klíčových rysech našeho sociálního a ekonomického života, i kdyby to mělo znamenat vzkříšení ducha třídního boje. Jako u mnoha jiných autenticky politických otázek půjde i tentokrát o nadstranickou volbu. Neexistuje žádná „objektivní“ expertní pozice, kterou by stačilo jen aplikovat: je nezbytné přijmout politické rozhodnutí. /.../
2
Observátor: (11) Ekonomie dobra a zla
Obr. 2: Tomáš Sedláček ve Vyškově r. 2009
Otázky a úkoly k prvnímu textu 1)Vysvětlete na obrázku, co vše může vyjadřovat symbol hada požírajícího vlastní ocas. 2)Pokuste se uvést příklad alespoň tří dějů, které mohou být vyjádřeny tímto symbolem. 3)Ukažte příklady hledání exogenních a endogenních příčin hospodářského cyklu. 4)Kde podle Schumpetera vězí příčiny opakovaných hospodářských krizí? 5)Kolik takových koloběhů Schumpeter rozlišoval? Proč? 6)Proč musí každá zdravá ekonomika rozbít svůj pravidelný cyklický oběh? 7)Jakou úlohu má v podnikatel v schumpeterovském pojetí ekonomiky? Souhlasíte s tímto pohledem? Proč? 8)Co Sedláček tvrdí o vývoji úvěrů? 9)Proč se podle Sedláčka tržní ekonomika podobá symbolu hada požírajícího vlastní ocas? 10)Pokuste se proti tomuto Sedláčkovu srovnání vznést námitky nebo navrhnout jiný symbol, který by popisované chování ekonomiky lépe vyjádřil.
Otázky a úkoly k druhému textu 11)Co podle Slavoje Žižka způsobilo současnou hospodářskou krizi? 12)Čím USA poškodily ekonomiku v Mali? Proč to nebylo v souladu s pravidly tržní ekonomiky? 13)Čím Evropa narušuje chod africké ekonomiky? 14)Co by podle Afričanů nejvíc pomohlo hospodářství těchto zemí? 15)V čem se zde projevuje pokrytectví vyspělých států s tržní ekonomikou? 16)Proč podle Žižka není trh neutrálním působištěm vztahu nabídky a poptávky? 17)Jak by podle Žižka mělo být pomáháno chřadnoucím ekonomikám? Otázky a úkoly k oběma textům 18)Porovnejte, v čem oba autoři hledají příčiny hospodářských krizí. Kterému z názorů dáváte přednost a proč? 19)Porovnejte stejným způsobem, v čem vidí oba autoři cestu z překonání hospodářských krizí. Které z cest dáváte přednost a proč? 20)Pokuste se názory obou autorů přiřadit k určitým politickým stanoviskům (dokonce je můžete identifikovat s politickými stranami). Otázky k přemítání 21)Ověřte Žižkova tvrzení o ekonomice v Mali. 22)Představuje podle vás evropské a americké ochranářství porušení férových pravidel světového trhu? 23)Co by se mělo dělat v době hospodářské krize? (domácnosti, firmy, stát)
3
Observátor: (11) Ekonomie dobra a zla Slovníček adaptace – přizpůsobení alokátor – ten, kdo rozděluje výrobní faktory do různých míst aplikovat - použít autentický - skutečný bublina – zde přeceňovaná oblast ekonomiky circular flow – kruhové plynutí (oběh) cyklický – opakující se (kruhově) de facto – ve skutečnosti destrukce - zničení dilema – rozkol, volba dualita – dvojnost, systém dvou protikladů dynamický – rychle se proměňující ekonomický cyklus – kruhový vývoj hospodářství od vzestupu po pokles endogenní – mající svou příčinu uvnitř sebe sama
Obr. 3: Slavoj Žižek v Polsku v roce 2009 erupce – výbuch, výlev expertní - odborný fluktuace – neustálé změny, kolísání informační technologie – IT, vše spojené s výpočetní technikou inovace – novinka, zlepšení intervence – vnější zásah do vývoje jin – jang – čínské protiklady, v jejichž rytmu pulzuje celý vesmír kapitalismus – liberalismus, představa o nutnosti volného trhu konkurovat – zápasit s někým na trhu o zisk kreativní - tvořivý krize – období zpomalení růstu ekonomiky krizový vývoj – období krize; narážka na „Poučení z krizového vývoje“ - spisku z období komunismu kolaps - zhroucení kombinovat – vyměňovat, obměňovat korigovat - napravovat makroekonomie – věda o světové ekonomice mytický – bájný neoklasický – vracející se znovu k tradičním základům nespojitý – náhlý, prudký, přetržitý paralela – podobnost, souvislost permanentní - neustálý perpetuálně – bez zastavení princip – to, čím se něco řídí proces – průběh, vývoj regulace – řízení, omezování republikáni – členové politické strany George Bushe v USA respektive – přesněji řečeno, popřípadě spontánní – bezprostřední stagnace – zastavení vývoje, váznutí hospodářského růstu subvencovat – finančně podporovat, dotovat, přispívat symbol – konkrétní věc představující něco obecného 4
Observátor: (11) Ekonomie dobra a zla symbolizovat – představovat systém – soustava třídní boj – komunistická teorie o zápasu vládnoucích a vykořisťovaných Uroburos – též Uroboros, o symbol viz v prvním textu úvěr – půjčka úvěrové riziko – hrozba nesplacení půjčky veškerenstvo – vesmír, svět Zdroje obrázků Obr.1 (na s.1): Staženo 12. 8. 2013. Uroburos z alchymistického rukopisu „Výroba zlata podle Kleopatry" (asi přelom 10. a 11.stol.). Codex Marcianus graecus 299 fol. 188v. Dostupné pod licencí Creative Commons na této adrese: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Chrysopoea_of_Cleopatra_1.gif Obr. 2 (na s.3): Staženo 12. 8. 2013. Tomáš Sedláček ve Vyškově v roce 2009. Dostupné pod licencí Creative Commons na této adrese: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Tom %C3%A1%C5%A1_Sedl%C3%A1%C4%8Dek.jpg Obr. 3 (na s.4): Staženo 12.8. 2013. Slovinský filosof Slavoj Žižek ve Varšavě v roce 2009. Autorem snímku je Mariusz Kubik. Dostupné pod licencí Creative Commons na této adrese: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Slavoj_Zizek_Fot_M_Kubik_May15_2009_04.jpg Námět ke studiu Sledujte články českých ekonomů na jejich blozích. Tomáš Sedláček. Tomáš Sedláček [online]. [cit. 2013-08-12]. Dostupné z: http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/tomas-sedlacek.php Jan Švejnar Jan Švejnar [online]. [cit. 2013-08-12]. Dostupné z: http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/jansvejnar.php Daniel Műnich Daniel Műnich [online]. [cit. 2013-08-12]. Dostupné z: http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/daniel-munich.php
5
Observátor: (12)Desatero odpovědného zadlužování
„D E S A T E R O ODPOVĚDNĚHO Z A D L U Ž O V Á N Í“ ♣ CCB - CZECH CREDIT BUREAU. Desatero odpovědného zadlužování. In: CRIF: Czech Credit Bureau [online]. 23.2.2010 [cit. 2013-08-16]. Dostupné z: http://www.crif.cz/Novinky/Novinky/ Pages/Desatero-odpov%C4%9Bdn%C 3%A9ho-zadlu%C5%BEov% C3%A1n%C3%AD.aspx Zástupci Bankovního a Nebankovního úvěrového registru a společnosti CCB – Czech Credit Bureau představili desatero doporučení, které radí lidem, co všechno mají zvážit před pořízením dalšího úvěru. Cílem desatera není nahradit velmi cenné služby a rady různých poraden na Obr. 1: Pierre Paul Proudhon: Nevinnost, která si ochranu spotřebitelů, kam se již dnes vybrala lásku k bohatství naučila řada lidí chodit pro doporučení v obtížné finanční situaci. Účelem desatera je především podnítit veřejnost k většímu přemýšlení i o rizicích spojených se zadlužováním a odpovědnějšímu přístupu k němu, protože prevence je vždy efektivnější než až následné řešení problémů. 1. NEPŮJČUJI SI NA ZBYTEČNOSTI Vždy si nejdříve rozmyslím, zda předmět nebo služba, které si chci s pomocí úvěru pořídit, v současné době skutečně potřebuji. Nekupuji si novou plazmu jen proto, že ji mají sousedé. Za vlastní mohu chtít, za půjčené musím potřebovat. 2. NEPŘEPLÁCÍM ŽIVOTNOST Nekupuji si na úvěr žádný produkt nebo službu, které budu splácet delší dobu, než je budu reálně užívat. Nebudu například splácet rok čtrnáctidenní dovolenou. 3. NERISKUJI BANKROT Propočítám si, kolik korun měsíčně si mohu vzhledem ke své ekonomické situaci dovolit splácet. Vždy myslím i na zadní vrátka v podobě finanční rezervy na horší časy. 4. NEDŮVĚŘUJI VŠEM Pečlivě si prověřím subjekt, který mi úvěr nabízí. Vždy myslím na to, že půjčky může poskytovat v podstatě kdokoliv. Společnosti, které neprověřují žadatele v úvěrových registrech, si kompenzují riziko výší úroků nebo jinými sankcemi. 1
Observátor: (12)Desatero odpovědného zadlužování 5. NEJSEM UNÁHLENÝ Neberu automaticky první nabídku úvěru, kterou dostanu. Pečlivě zvážím, který typ úvěru je pro mé potřeby nejvhodnější. Nechvátám s výběrem a porovnávám různé podmínky. 6. NEPOROVNÁVÁM POUZE ÚROKY Vždy si zjistím, kolik mě bude úvěr reálně stát včetně všech poplatků za správu úvěru, uzavření smlouvy a dalších. Neporovnávám úrokové sazby, ale sazby RPSN a celkový objem peněz, které zaplatím. 7. NEPODEPISUJI NEZNÁMÉ Vždy se podrobně seznámím se smlouvou a úvěrovými podmínkami včetně případných sankcí či pokut. Nepodepisuji nic, čemu nerozumím. V případě potřeby se poradím s odborníky. 8. NEMYSLÍM JEN NA SOUČASNOST Své závazky splácím řádně a včas, a tím si buduji pozitivní úvěrovou historii do budoucna. V případě potřeby se pojistím pro případ neschopnosti splácet v budoucnu. 9. NEPŮJČUJI SI NA PŮJČKU Pokud přes všechna opatření nastane situace, kdy nejsem schopný úvěr splácet, nepůjčuji si další peníze na vyrovnání dluhu. Snažím se domluvit řešení přímo s věřitelem. 10. NEVĚŘÍM NA ZÁZRAKY Pokud jsem u seriózní finanční instituce se žádostí o úvěr odmítnut, zamyslím se znovu nad svou ekonomickou situací dříve, než budu jinde žádat o dražší úvěr. Pamatuji na to, že tím nechrání jen sebe, ale i mě. Otázky a úkoly k textu 1)Lze autora uvedeného Desatera považovat za důvěryhodný zdroj? Proč? 2)Proč bylo Desatero podle autorů vytvořeno? 3)Uveďte alespoň čtyři příklady nákupů, kvůli kterým by mohlo být zadlužení smysluplné. 4)Kolik peněz by měl mít k dispozici jako rezervu? 5)Jak velké měsíční splátky úvěru jsou snesitelné? 6)Proč může být nebezpečné brát si úvěr u subjektů, které neprověřují klientovy předchozí dluhy? 7)Jak má zákazník postupovat před podpisem úvěrové smlouvy? 8)Co vše by měl budoucí dlužník u nabídek úvěrů porovnávat? 9)Co má dlužník udělat, pokud není schopen zaplatit pravidelnou měsíční splátku úvěru? 10)Čím může dlužník přispět k dobrým vztahům s věřitelem? 11)Co sděluje zákazníkovi subjekt, když odmítne jeho žádost o úvěr? 12)Jak se může dlužník dopředu připravit na případné problémy se splácením dluhu? 13)Podle čeho lze poznat neseriózní finanční instituci? Otázky k přemítání 14)Jak budu financovat své budoucí studium? 15)Jak budu financovat své budoucí bydlení? 16)Kde mohu ve svém současném rozpočtu uspořit více peněz než dosud? 17)Jak budu moci spojit své studium s vyděláváním peněz? 18)Porovnejte jednotlivé finanční produkty podle rizikovosti zadlužení.
2
Observátor: (12)Desatero odpovědného zadlužování Slovníček bankrot – krach, zde spíše oddlužení CCB – Czech Credit Bureau – CRIF, mezinárodní firma zabývající se úvěrovými informacemi efektivní – účinný instituce - zřízení kompenzovat – vynahradit prevence – předběžné opatrné snižování rizika rezerva – zásoba RPSN – roční procentuální sazba nákladů úvěru (jak moc je půjčka drahá) sankce – trest, pokuta seriózní - důvěryhodný spotřebitel – zákazník nakupující spotřební zboží (k jednomu použití či opotřebení) subjekt – aktivní činitel úrok – cena půjčených peněz úvěr – půjčka úvěrová historie – historie (vývoj) splácení dluhu u jednoho věřitele úvěrový registr – seznam všech dlužníků, věřitelů a pohledávek při ČNB věřitel – ten, kdo půjčuje peníze dlužníkovi životnost – doba do opotřebení zboží
Zdroje obrázků Obr.1 (na s.1): Staženo 16.8. 2013.Pierre Paul Proudhon: Nevinnost, která si vybrala lásku k bohatství. Olejomalba z roku 1804. Dostupné pod licencí Creative Commons na této adrese: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Pierre-Paul_Prud%27hon__Innocence_Preferring_Love_to_Wealth_-_WGA18456.jpg Námět ke studiu POŠTOVNÍ SPOŘITELNA ERA. Rozumné zadlužení: Koeficient rozumného zadlužení [online]. 2011 [cit. 2013-08-16]. Dostupné z: http://www.rozumnezadluzeni.cz/ OBČANSKÉ SDRUŽENÍ SPES. Poradna pro dlužníky: Pevence kriminality. Kvůli dluhům do vězení? [online]. [cit. 2013-08-16]. Dostupné z: http://www.pomocsdluhy.cz/
3
Observátor: (13) My a ti druzí
B E D Ř I C H W. L O E W E N S T E I N „M Y A T I D R U Z Í“ ♣ LOEWENSTEIN, Bedřich W. My a ti druzí: Dějiny. Psychologie. Antropologie. 1. vyd. Brno: nakladatelství Doplněk, 1997, 356 s. ISBN 80-85765-64-0. Citováno z přednášky „My a ti druzí“, kterou autor přednesl v rámci cyklu „Zacházení s cizinci v dějinách“ na Svobodné univerzitě v Berlíně v zimním semestru akademického roku 1993/1994, v uvedené knize na s.5980. Úryvek na s.62/63. Odkazy na zdroj vypuštěny. /.../ Dovedeme však kolektivně jednat jiným způsobem než tak, že se ztotožníme s určitými skupinovými kulturními hodnotami? Nestojí veškerý lidský život ve znamení ohraničování? Nedefinujeme stále pomocí plotů, tj. tak, že si zajistíme odstup od těch, kdo k nám nepatří: podezřelých, nenašinců s cizím akcentem a nejistým Obr.1: Rituály (2008) od Dr. B.K. původem? Není veškeré naše jednání antitetické , Guhy soutěživě založené, není hranice základní antropologickou kategorií, která teprve umožňuje orientaci a jednání, „čitelnost“ světa, nereflektovanou jistotu jednání? Můžeme pokládat dům za původní formu rozlišování vnitřku a vnějšku, důvěrně známého a cizího, mého a tvého. Dům jako by vybavoval naše slabé já skořápkami, které zprostředkovávají bezpečí, uznání, identitu. Ještě demokracie je původně koncipována jako pospolitost „pánů domu“, kteří si vzájemně garantují nevměšování do domovních záležitostí: nepožádáš dům, ženu, dobytek svého bližního. Kromě toho domovní páni zajistili dalšími zdmi, aby ti, kdo nepatří k jejich spolku, zůstali na distanc.5 Nevítáni jsou však v zásadě všichni, kdo nenáleží symbolicky a rituálně podepřenému spolku vzájemného ručení. „I když není podezírán jako upír či lupič dětí, je cizinec vždy nebezpečný.“ (Pitt-Rivers). Značky znamenají, že jsme si osvojili prostředí, ujišťují nás, že někam patříme, jsou svým způsobem pojistkami proti nicotě. Symbol představuje určitý řád, dodává označenému význam, zakládá nadřazenost, podřízenost, vyřazenost. Symbol utišuje strach. „...je nemožné vytvářet sociální vztahy, když nemáme k dispozici symbolické jednání.“ (Pross). Symboly a rituály mění výběr našeho vnímání, koordinují myšlenky a jednání. Proto je ztráta symbolů někdy katastrofálnější než ztráta materiální; proto je symbolické násilí pro nositele systému často traumatem, porušením tabu. Symbolické ohraničení zajišťuje proti chaosu. Bez nárameníků chybí důstojníkovi identita, a totéž se stává soudci nebo knězi bez taláru: propuká panika, hranice mezi vnitřkem a vnějškem, posvátným a profánním, hořejškem a dolejškem, mezi „my“ a „oni“ se vytratila.
5
Na druhé straně je dům přirozeně posvěceným místem, které cizím poskytuje ochranu. Obřad pohostinství změní nebezpečného cizince v hosta, chráněného božstvem.
1
Observátor: (13) My a ti druzí
♣ JUNOVÁ, Lenka. Kult svatého Václava ve 20.století [online]. Brno, 2009 [cit. 2013-08-02]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/215758/ff_b/bakalarka_new.txt. Bakalářská diplomová práce. Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, Ústav religionistiky. Vedoucí práce Jana Valtrová. Citováno z kap. 2.4.3. „Protektorát Čechy a Morava, svatováclavský kult a jeho zneužití“. Ze strany okupantů dochází k zneužití svatováclavské tradice, které bylo zapříčiněno předešlými interpretacemi svatováclavské tradice, spočívající v podřízenosti Čech vůči Německu. Okupanti se odvolávali na knížete Václava, který jim sloužil k historickému zdůvodnění a ospravedlnění okupace a následného začlenění českých zemí do velkoněmecké říše. Svatý Václav byl protektorátními činiteli stylizován do role „prvního uvědomělého hlasatele českého dorozumění s říší, národního světce a dědice české země“. Používaná a zneužívána byla také svatováclavská symbolika a tématika, např. svatý Václav byl vyobrazen na protektorátní bankovce v hodnotě 5000 korun. V roce 1942 bylo na požádání protektorátní vlády připravováno druhé filmové zpracování svatováclavského příběhu. Režisérem byl František Čáp a hlavní roli Václava přijal Karel Höger. Film měl představit svatého Václava jednoznačně v duchu nacistického výkladu dějin. Tento film však nebyl dokončen, neboť český filmový štáb natočení tohoto filmu různě sabotoval a protahoval. Zajímavé je, že v protektorátní svatováclavské tradici byla zvýrazňována i postava bratrovraha Boleslava I., který se bránil mečem proti expanzi říše. Do osoby Boleslava bylo personifikováno zbytečné promarnění mnoha životů a sebevražedná škodlivost odboje. Mezi Boleslavem I. „Ukrutným“ a exilovým prezidentem Edvardem Benešem, který byl nacisty přezdíván „Krvavý“, byly hledány paralely. Vyvrcholením „kolaborantského“ zneužití svatováclavské tradice bylo odevzdání klíčů protektorovi Reinhardu Heyndrichovi od místnosti, kde byly uloženy české korunovační klenoty. Klíče byly slavnostně předány prezidentem Emilem Háchou ve Svatováclavské kapli chrámu svatého Víta v Praze 19. listopadu 1941. Tento ceremoniál byl chápán českou veřejností jako symbol totální svrchovanosti nacistů nad českým národem. Dne 27. května 1942 byl na Heydricha spáchán atentát, který 4. června na následky smrtelných zranění umírá. Za Heydrichovu smrt čekala český národ krutá perzekuce v podobě pronásledování a vraždění, které symbolicky vyvrcholilo totálním zničením vesnic Ležáky a Lidice. S Heydrichovou náhlou smrtí si lidé připomněli legendu o svatováclavské koruně. Tato legenda vypráví, že kdo znesvětí Svatováclavskou korunu tím, že si ji neoprávněně nasadí na hlavu, ten do roka zemře nepřirozenou smrtí. V roce 1941 si ji údajně nasadil i Reindhard Hendrich, který se dozvěděl o pověsti a chtěl ji zpochybnit. Dění kolem Heydrichova atentátu vyvrcholilo „slibem“ českého národa u pomníku svatého Václava na Václavském náměstí v Praze 3. července 1942, kdy se česká „veřejnost“ distancovala od Hendrichova atentátu. Předseda protektorátní vlády J. Krejčí ve svém projevu řekl: „žádný poctivý Čech nemůže a také nesmí v budoucnosti dopřát toho nejmenšího sluchu nepřátelům říše, nejméně však úhlavnímu nepříteli českého národa zaprodanci Benešovi. Celý svět má slyšet, že se jednotně známe k velkoněmecké říši a svorně zatracujeme její nepřátele!“ Adolf Hitler odmítl Háchovu a Klimentovu státoprávní konstrukci spolupracující s říší. Protektorát chápal jako dočasné řešení sloužící k ovládání českého národa do doby, než bude definitivně vyřešena „česká otázka“. Hitler také vyjádřil své mínění o Háchovi, ve kterém do jisté míry můžeme spatřit zesměšnění. „Háchu musíme prezentovat jako jednoho z největších mužů světa, pokud Čechům nechá závěť, která bude znamenat jejich konec. Jeho jméno musí být vyslovováno jedním dechem se jménem krále Václava, aby se na něho mohl odvolávat každý zbabělec. Jeho následník? Jen žádný chlap! Budeme vždycky vycházet lépe se zbabělci než se statečnými muži. Čechy nejlépe vyřídíme, když na ně budeme působit nepřetržitě a v dlouhém časovém období.“ 2
Observátor: (13) My a ti druzí Otázky a úkoly k prvnímu textu 1)Formulujte vlastními slovy otázku, kterou si autor položil na začátku úryvku. 2)Jak autor na tuto otázku odpovídá? Odpověď hledejte v textu. 3)Co podle textu umožňuje světu, aby byl pro člověka srozumitelný a čitelný? 4)Jak s odpovědí na předchozí otázku souvisí probírané téma domu? 5)Popište sociální roli cizince, jak ji přiblížil autor ukázky. 6)Co můžeme chápat jako pozitivní variantu sociální role cizince? Odpověď vám usnadní poznámka na s.1. 7)Co je podle autora symbol a jakou úlohu hraje ve společnosti? 8)Najděte v textu příklady sociálních symbolů nebo rituálů. Tento seznam doplňte alespoň o tři vlastní příklady. 9)Posuďte text z hlediska odbornosti a čtenářského komfortu. 10)Pokuste se o interpretaci obr. 1, která by souvisela s tématem prvního textu. Otázky a úkoly k druhému textu 11)Proč se kulturní činitelé období okupace tolik zajímali o úctu ke svatému Václavu? 12)Na podkladě četby úryvku z bakalářské práce vysvětlete, jak byl z oficiálních míst interpretován odkaz svatého Václava (v době okupace)? 13)Který z rysů osobnosti svatého Václava byl v době okupace nejvíc zdůrazňován? 14)Porovnejte hodnoty vyzdvihované v protektorátním kultu svatého Václava s hodnotami, které si sám sobě připisoval německý národ v oficiální nacistické propagandě. 15)Čím se tento (svatováclavský) pohled na roli českého národa lišil od představ Adolfa Hitlera? 16)Pokuste se objevit podobné zneužití českých tradic, tentokrát však z období komunismu. 17)Posuďte text z hlediska odbornosti a čtenářského komfortu. Otázky a úkoly k oběma textům 18)Najděte v textu konkrétní doklady tvrzení o společnosti, které v prvním textu vyslovil B. Loewenstein. Zaměřte se především na tyto teze: a) „Symbol představuje určitý řád, dodává označenému význam, zakládá nadřazenost, podřízenost, vyřazenost.“ b) „Proto je symbolické násilí pro nositele systému často traumatem.“ c) „Definujeme především prostřednictvím plotů.“ 19)Vysvětlete popsanou německou propagandu Loewensteinovým výkladem o domu. 20)Mohly podle vás nové protektorátní symboly a rituály „změnit naše vnímání“ sebe samotných, jak tvrdí autor prvního textu? Svůj názor opřete o argumenty. Otázky k přemítání 21)Přemýšlejte o svém vlastním vztahu k „symbolům a rituálům“. Které z nich jsou pro současnou českou společnost rozhodující? Nakolik tyto hodnoty sami sdílíte? 22)Stejnou otázku můžete zodpovědět též s využitím posledních anket o českých hodnotách. Seznamte se s výsledky projektů „Největší Čech“ a „Kniha mého srdce“ a pokuste se na nich popsat „symboly a rituály“ současných Čechů. 23)Jak můžeme zabránit negativnímu pohledu na všechny, kteří se od nás liší? Navrhněte alespoň tři různá řešení. 24)Seznamte se se sociálními průzkumy měřícími vztah současných Čechů k různým minoritám. Kde zde vidíte největší rizika xenofobního myšlení či jednání?
3
Observátor: (13) My a ti druzí Slovníček akcent – důraz, zde přízvuk antitetický – protikladný, zde založený na protikladech antropologický – týkající se člověka obecně, vycházející z vědy o člověku ceremoniál – obřad, slavnost distanc(e) – vzdálenost, odstup distancovat se – odmítnout, zřeknout se něčeho garantovat - zaručit identita – totožnost, zde vědomí sebe sama, toho, kdo jsem, kam patřím, … interpretace – výklad, pochopení kategorie – soubor, sorta kolektivně – společně koncipovaný – pojatý (viz koncept – pojem, způsob uchopení) konstrukce – (umělý) výtvor koordinovat – sladit, uspořádat do celku kult – úcta, uctívání legenda – křesťanský příběh o životě a smrti světce nebo světice materiální – hmotný paralely – souvislosti, podobnosti personifikovaný – zosobněný perzekuce - pronásledování profánní – světský, všední reflektovaný – podrobený reflexi (přemýšlení), uvědomovaný, promyšlený rituál – zvyk, obřad, zde jednání se symbolickým významem státoprávní – týkající se ústavy, právního vymezení státu sabotáž – záměrné narušování chodu hospodářství symbol – druh přeneseného pojmenování, při němž konkrétní věc (čin) zastupuje něco obecného tabu – společností zakázaná oblast jevů, to, co je nedotknutelné, nevyslovitelné totální - naprostý trauma – duševní otřes, psychické zranění Zdroje obrázků Obr.1 (na s.1): Staženo 2.8. 2013.. Obraz nazvaný „Ritály“. Vytvořil Dr. B. K. Guha vodovými barvami (2008). Dostupné pod licencí Creative Commons na této adrese: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:RITUALS.JPG?uselang=cs Námět ke studiu Kdo pro nás Čechy hraje roli cizího lze zjistit z níže uvedeného výzkumu. Pod článkem si můžete stáhnout celou studii ve formátu pdf. ŠKODOVÁ, Markéta. Vztah Čechů k vybraným národnostem. Centrum pro výzkum veřejného mínění: Sociologický ústav AV [online]. [cit. 2013-08-02]. Dostupné z: http://cvvm.soc.cas.cz/vztahy-a-zivotni-postoje/vztah-cechu-k-vybranym-narodnostem
4
Observátor: (14) Mít, nebo být?
ERICH FROMM „M Í T, N E B O B Ý T?“ ♣ FROMM, Erich. Mít, nebo být?.1. vyd. (tohoto překladu). Jan Lusk. Praha: Aurora, 2001, 242 s. ISBN 80-729-9036-5. Část I. Porozumění rozdílu mezi „mít“ a „být“. Kap.1. Předběžná orientace v problému. S.29/30. Alternativa mezi vlastněním a bytím se neobrací k běžnému lidskému rozumu. Může se zdát, že „mít“ je normální životní funkcí . Abychom mohli žít, musíme určité věci mít. A dále, abychom se mohli z věcí těšit, musíme je mít. Jak může v kultuře, kde nejvyšším cílem je mít – a mít víc a víc – a ve které lze říci, že někdo má „cenu milion dolarů“ - existovat nějaká alternativa mezi vlastněním a bytím? Naopak by se mohlo zdát, že pravou podstatou bytí je vlastnění; jestliže někdo nic nemá, je nic. Avšak velcí Mistři života alternativu mezi Jidáš z pašijových her v Obermmergau v podání modem vlastnění a bytí učinili ústřední otázkou Johanna Zwinka (1900). svých systémů. Podle Buddhy nesmíme usilovat o majetek, abychom dosáhli nejvyššího stupně rozvinutí člověka. Ježíš učí: „neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však přijde o život pro mne, zachrání jej. Jaký prospěch má člověk, který získá celý svět, ale sám sebe ztratí nebo zmaří?“ (Luk. 9,24-25). Mistr Eckhart učil, že nic nemít a otevřít se a učinit se „prázdným“, nenechat vlastní ego stát ve své cestě tvoří podmínku dosažení duchovního zdraví a síly. Marx učil, že přepych je stejnou neřestí jako chudoba a že naším cílem by mělo být být více a nikoliv mít více. (Myslím skutečného Marxe, radikálního humanistu, nikoliv jeho vulgární padělek sovětského komunismu.) Toto rozlišení na mne hluboce působilo po řadu let a hledal jsem empirický základ v konkrétním zkoumání individuí a skupin psychoanalytickou metodou. To, co jsem spatřil, mě přivedlo k závěru, že toto rozlišení spolu s rozdílem mezi láskou k životu a láskou ke smrti představuje nejzákladnější problém existence; empirické antropologické a psychoanalytické údaje totiž ve svých důsledcích ukazují, že vlastnění a bytí představují základní způsoby prožívání a že jejich příslušná síla určuje určuje rozdíly mezi charaktery individuí a mezi různými typy sociálního charakteru.
1
Observátor: (14) Mít, nebo být? ♣ Část I. Porozumění rozdílu mezi „mít“ a „být“. Kap.2. Vlastnění a bytí v každodenní zkušenosti. S.44-46. Studenti, kteří žijí ve vlastnickém modu existování, naslouchají přednášce, slyší slova a rozumějí jejich struktuře a jejich významu, jak nejlépe dovedou, zapisují si všechna slova do svých bloků – takže později se mohou naučit zpaměti své poznámky, a tak projít u zkoušky. Avšak obsah se nestává součástí jejich vlastního individuálního systému myšlení, neobohacuje ho ani nerozšiřuje. Místo toho slova, která slyší, přetvářejí v neměnné shluky myšlenek či celé teorie, které v sobě uskladňují. Studenti a obsah přednášek jsou si navzájem cizí, kromě toho, že se každý student stal vlastníkem souboru výpovědí, které učinil někdo jiný (kdo je buď sám jejich tvůrcem, anebo je převzal z jiného zdroje). Studenti ve vlastnickém modu existování se soustřeďují pouze na jeden cíl – držet se toho, čemu se „naučili“, buď tak, že si to vryjí do paměti, anebo tak, že pečlivě střeží své poznámky. Nemusí produkovat nebo tvořit něco nového. Jedinci vlastnického typu se naopak ve skutečnosti novými myšlenkami nebo představami o tématu cítí vyrušeni, protože všechno nové zpochybňuje jejich zafixovanou sumu informací. Komu je vlastnění hlavní formou vztahu ke světu, u toho myšlenky, které nelze snadno spoutat (nebo zapsat), vyvolávají úděs jako všechno, co roste a mění se, a co proto nelze ovládat. Zcela jiný je proces učení pro studenty, kteří ke světu zaujímají vztah založený v modu bytí. Především na přednášky, ani na první přednášku nepřicházejí jako tabulae rasae. Již předtím přemýšleli o problémech, o kterých budou přednášky pojednávat, a mají na mysli své vlastní určité otázky a problémy. Tématem se již zabývali a zajímá je. Místo aby byli pasivními nádobami pro slova a myšlenky, naslouchají, slyší, a co je nejdůležitější, přijímají a odpovídají aktivně a tvořivě. To, čemu naslouchají, podněcuje jejich vlastní myšlenkové procesy. V jejich myslích vznikají nové otázky, nové myšlenky, nové perspektivy. Jejich naslouchání je živý proces. Naslouchají se zájmem, slyší, co přednášející říká, a spontánně ožívají, když reagují na to, co slyší. Nezískávají jednoduše poznatky, které si mohou odnést domů a naučit se je zpaměti. Každý takový student byl zasažen a změnil se – každý z nich je po přednášce jiný, než byl před ní. /.../ Otázky a úkoly k prvnímu textu 1)Proč se podle autora alternativy mít a být netýkají normálního rozumu? 2)Jakého rozumu se tedy podle autora mohou týkat? 3)Pokuste se z citovaných autorů odvodit, do jakých názorových proudů bývá Fromm oprávněně zařazován. 4)Proč Fromm zařadil Carla Marxe mezi velké Mistry života? 5)Co autor zjistil, když psychoanalyticky zkoumal řadu klientů? 6)Souhlasíte s názory uvedených Mistrů života? Nezapomeňte svou odpověď opřít o argumenty. 7)Vyjádřete podstatu rozdílu mezi oběma Frommovými mody. 8)Posuďte úryvek z hlediska odbornosti a čtenářského komfortu. 9)Vysvětlete souvislost fotografie a textu. Otázky a úkoly k druhému textu 10)Popište vlastními slovy rozdíl mezi studentem v modu mít a studentem v modu být. 11)Obohaťte autorův přehled příznaků obou modů alespoň o tři další (pro každý modus). 12)Do kterého z modů patříte vy? Pokud se necítíte jako vyhraněný příklad jedné z alternativ, raději uveďte, ve kterých školních předmětech se projevujete v modu mít a kdy v modu být. Proč právě tehdy? 2
Observátor: (14) Mít, nebo být? 13)Pokuste se autorovu rozlišení oponovat. Jde podle vás o vážné argumenty zpochybňující celou jeho knihu? Otázky a úkoly k oběma textům 14)Pokuste se na Frommův popis obou typů studentů aplikovat názory Mistrů života z textu prvního, tedy Buddhy, Ježíše, Eckharta a Marxe. Co by řekli na otázku jak studovat v modu být? 15)V čem se chování studentů v modu být vymyká „běžnému lidskému rozumu“, jak Fromm prohlásil v první ukázce? Otázky k přemítání 16)Použijte Frommovo rozlišování i pro další oblasti života. Jak by se jeho dva mody jevily v lásce, v každodenním rozhovoru nebo při čtení knih? Svá tvrzení můžete porovnat s knihou (v uvedeném vydání mezi s.49-64). 17)Objevte typické představitele obou modů ve známých literárních nebo filmových postavách. Ke každému modu najděte alespoň tři příklady. Slovníček alternativa – možnost, varianta k výběru antropologický – týkající se vědy o člověku empirický – zkušenostní, podložený fakty nebo výzkumnými daty humanista – zastánce humanistického názoru o svébytnosti a důstojnosti každého člověka individuum - jednotlivec komunismus – politická ideologie zdůrazňující společné vlastnictví majetku modus – způsob perspektiva – vyhlídka do budoucnosti, naděje produkovat – vytvářet, vyrábět psychoanalytický – vycházející z představ o lidském nevědomí radikální – rozhodný (jdoucí „od kořene“) sociální - společenský sovětský – týkající se Sovětského svazu (obřího komunistického státu, který se rozpadl r.1991) spontánně - bezprostředně struktura – uspořádání suma - souhrn systém – soustava tabulae rasae – nepopsané čisté desky (tj. bez předchozí zkušenosti) vulgární – pokleslý, hrubý (za)fixovaný - upevněný Zdroje obrázků Obr.1 (na s.1): Staženo 3.8. 2013..Jidáš z pašijových her v Obermmergau v podání Johanna Zwinka (1900). Dostupné pod licencí Creative Commons na této adrese: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Judas_-_Johann_Zwink_Oberammergau.jpg?uselang=cs Námět ke studiu Kritickou četbu této módní knihy vám umožní web programátora Ivana Ryanta: RYANT, Ivan. Mít nebo být od Ericha Fromma: Stojí za přečtení, ale pozor, je zákeřná. In: Vítejte na mých stránkách!: Osobní web Ivana Ryanta [online]. 18.1.2002. 24.4.2003 [cit. 2013-08-03]. Dostupné z: http://ryant.sweb.cz/personal/mit_byt.htm 3
Observátor: (15) Romové v České republice
CTI B OR NE ČAS „R O M O V É V Č E S K É R E P U B L I C E V Č E R A A D N E S“ ♣ NECAS, ̌ Ctibor. Romové v Ceske ̌ ́ republice vcera ̌ a dnes. 4., doplnene ̌ ́ vyd. Olomouc: Univerzita Palackeho, ́ 1999, 129 p. ISBN 80-706-7952-2. Citováno ze s.70-72 (7.kap. „Mučedníci“). Cikánský tábor v Letech se v době svého otevření (srpen 1942) skládal z 50 převozných baráčků a z jednoho pevného baráku, v nichž bylo možné ubytovat 300 vězňů. Průběžnou přístavbou dalších velkých baráků (prosinec 1942) se celková ubytovací kapacita téměř zdvojnásobila. Ředitelem, resp. velitelem tábora byl bývalý četnický štábní kapitán J. Jankovský, který nutil vězně k vysokým pracovním výkonům, podílel se na rozkrádání Obr. 1: Theodor Aman: potravinových zásob a podcenil nadměrné přeplnění tábora Cikánská dívka (1884) a z toho vznikající vážné hygienické závady. Po zamoření tábora břišním tyfem byl vystřídán Š. Blahynkou a F. Havelkou. Strážní mužstvo tvořilo 30 četníků, jejichž počet byl doplněn 26 mladými gážisty. Uniformovaný personál představovali lidé otrlí a necitelní, z nichž J. Hejduk a J. Luňáček jednali s vězni surově a bez jakýchkoli morálních zábran. Jako lékaři navštěvovali tábor nejprve MUDr. F. Kopecký z Mirovic a MUDr. J. Neuwirth ze Starého Sedla, po nichž od ledna 1943 vykonávali lékařskou službu táboroví lékaři MUDr. B. Stejskal a MUDr. M. Bohin. Táborovou internací prošlo 1309 vězňů včetně 36 v táboře narozených dětí. Po rozpuštění sběrného tábora zůstalo v Letech 20 původních vězňů, k nimž po otevření cikánského tábora přibývali v rychlém sledu za sebou další jednotlivci se svými rodinami a rody: celkem to bylo 266 osob 2.8., 207 osob 3.8., 265 osob 4.8., 151 osob 5.8., 144 osob 6.8., 166 osob 7.8. a 51 osob 8.8. 1942. Ve druhém srpnovém týdnu se zvýšil počet vězňů o dalších 151 nových osob, zatím co ve zbývajících dvou týdnech procházeli prezentací už jenom jednotlivci. Totéž platí také o následujících měsících. Celkem bylo do tábora zavlečeno 1 155 osob v srpnu, 20 osob v září, 7 osob v říjnu, 20 osob v listopadu, 16 osob v prosinci a dvě osoby v lednu. Prvním novorozencem v táboře byl Hypolit Janeček, který se narodil 12.8. 1942. Spolu se svou matkou Františkou byl po dvou týdnech hospitalizován v písecké nemocnici, odkud se pak oba vrátili 4.9. zpět do tábora; tam kojenec po deseti dnech zemřel. Podobné osudy čekaly i většinu ostatních dětí narozených v táboře. Z celkového počtu 36 novorozenců bylo 13 chlapců a 23 děvčátek. Ze všech internovaných mužů, žen a dětí jich byla čtvrtina z tábora propuštěna nebo odtud uprchla, čtvrtina internaci nepřežila a polovina byla z tábora odtransportována do Osvětimi. /.../ Podle měsíční zprávy za prosinec 1942 byla tehdy z 966 vězňů větší polovina nachlazena a pětina jich trpěla chřipkou, 156 angínou, 98 zápalem plic a 49 břišním tyfem. Tyfová nákaza se rychle rozmáhala a postupně zachvacovala stále širší okruh pacientů. Koncem měsíce začala přerůstat v epidemii, takže 20 vězňů a dva četníci musili být hospitalizováni ve veřejných nemocnicích. Teprve tehdy ohlásil velitel tábora výskyt případů břišního tyfu a právem se mu kladlo za 1
Observátor: (15) Romové v České republice vinu, že v tomto ohledu zcela zanedbal své služební povinnosti. Proto byl suspendován a jeho řídící funkci převzal dosavadní velitel cikánského tábora v Hodoníně. Než se tak stalo, dosáhla nemocnost a úmrtnost vězňů vpravdě katastrofálních rozměrů. V hlášení z 12.1. 1943 se uvádělo: „Dnes je tělesný stav cikánek tak nízký, že nelze nalézt na praní a čištění schopné ženy.“ O čtrnáct dnů později znělo hlášení ještě hrozivěji: „Mnozí vězni nacházejí se v natolik žalostném stavu, že je nutno považovat jej za beznadějný. Jejich skonu se nedá zabránit.“
♣ Výbor OSN požaduje uzavření vepřina v Letech u Písku. In: Aktuálně.cz [online]. 25.7.2013. [cit. 2013-08-07]. Dostupné z: http://aktualne.centrum.cz/domaci/regiony/jihocesky/clanek.phtml? id=786148 Výbor OSN požaduje uzavření vepřína v Letech u Písku (ČTK 25.7.2013) Ženeva - Výbor OSN pro lidská práva ve čtvrtek vyzval Českou republiku, aby uzavřela vepřín, který se v 70. letech postavil na místě bývalého sběrného tábora pro Romy. Informovala o tom agentura AFP. Vládní zmocněnkyně pro lidská práva Monika Šimůnková řekla, že odstranění vepřína podporuje, rozhodnutí o jeho osudu je ale na nové vládě. ČR by měla mnohem více usilovat o respektování dějin a romské kultury prostřednictvím symbolických činů, jakým by bylo uzavření vepřína, na jehož místě byl za druhé světové války sběrný tábor Lety, uvedl podle AFP výbor se sídlem v Ženevě. „Doporučení by měla být respektována, leč nejsou tu žádné zásadní sankční mechanismy," komentovala stanovisko výboru Šimůnková s tím, že česká strana by se k doporučením měla vyjádřit do roka. Sama Šimůnková s odstraněním vepřína souhlasí, zneucťuje prý památku pietního místa a při vzpomínkových akcích nepříjemně zapáchá. Zmocněnkyně ale upozornila, že nemá mandát o tomto rozhodnout, vyjádřit se musí nová vláda. Bývalý kabinet řešení odkládal s odůvodněním, že na to nejsou peníze. Napětí mezi Romy a českou vládou kolem tohoto objektu jsou napjaté již téměř 20 let. Evropský parlament vyzval v letech 2005 a 2008 české úřady, aby sporný vepřín přemístily. Tábor v Letech u Písku byl otevřen v srpnu 1940 jako kárný pracovní. Do května 1943 jím prošlo 1308 Romů, 327 z nich v něm zahynulo a přes pět stovek bylo převezeno do vyhlazovacího tábora v Osvětimi.
2
Observátor: (15) Romové v České republice Otázky a úkoly k prvnímu textu 1)K čemu tábor v Letech u Písku sloužil? 2)Jak bylo možné, že si jeho vedení dovolilo překročit jeho maximální kapacitu? 3)Jaké národnosti byli zaměstnanci tábora? Byli k této práci nuceni? 4)Na jaké úrovni byla lékařská péče o internované osoby? 5)Vyjádřete odhadem v procentech šanci, že z tábora vyjde živý. 6)Jaké podmínky měly v táboře děti? 7)Jak se vyšší místa dívala na zdravotní podmínky v táboře? Proč právě takto? 8)Zjistěte, v čem spočívá rozdíl mezi sběrným, kárným a vyhlazovacím táborem. Měl tento rozdíl nějaký význam pro přežití jeho obyvatel? 9)Určete podle textu a podle mapy, kde se tábor v Letech přesně nacházel. Otázky a úkoly k druhému textu 10)V jakém stavu je dnes místo tábora pro Romy? 11)Jak je možné, že na místě tábora vzniklo toto zařízení? 12)Jaký úřad zastává Monika Šimůnková? Co si o výzvě OSN myslí? 13)Proč ani po pádu komunismu nedošlo k větší pietní úpravě areálu? 14)O jaký vztah by měla usilovat Česká republika podle Výboru OSN? 15)Lze souhlasit s tím, že současný stav tábora v Letech symbolicky vyjadřuje postoje našich občanů k romskému etniku a jeho historii? Proč? Otázky a úkoly k oběma textům 16)Porovnejte informace o táboře uváděné v obou textech: časové vymezení, určení tábora, počet internovaných a počet obětí. 17)Proč se celý svět zajímá o tuto epizodu československých dějin? Otázky k přemítání 18)Dostačují fakta uvedená v prvním textu k tomu, aby byl areál pietně upraven tak, jak žádá Evropská unie a Organizace Spojených národů? Souhlasíte tedy s uvedenou kritikou postoje českých vlád? Své odpovědi opřete o argumenty. 19)Pomohlo by Romům, kdyby více věděli o historii svého národa? Proč? 20)Pomohlo by soužití obou národů, kdyby se více zajímaly o historii svých vztahů?
3
Observátor: (15) Romové v České republice Slovníček agentura – zde tisková, tj. tisková kancelář gážista – zaměstnanec pobírající pravidelný pevný plat hospitalizace – léčba v nemocnici internace – nucený pobyt kabinet – zde sbor ministrů, vláda kapacita – rozsah, obsah, objem kárný – vychovávající trestem mandát - pravomoc prezentace – zde přijímání, přijetí do kolektivu sankční mechanismus – způsob trestání suspendován – zproštěn úřadu, funkce symbolický čin – jednání vnějším (názorným) způsobem vyjadřující vnitřní postoj tyfus – těžké průjmové onemocnění
Zdroje obrázků Obr.1 (na s.1): Staženo 7.8. 2013..Cikánská dívka na obrazu rumunského malíře Theodora Amana (1831 – 1891) z roku 1884. Dostupné pod licencí Creative Commons na této adrese: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Theodor_Aman_-_Gipsy_Girl,_1884.jpg?uselang=cs Námět ke studiu Navštivte Muzeum romské kultury v Brně. O něm více na jeho webu: Muzeum romské kultury: Bratislavská 67.Brno. [online]. [cit. 2013-08-07]. Dostupné z: http://www.rommuz.cz/
4
Observátor: (16) Obrana politiky
PETR PITHART „O B R A N A P O L I T I K Y“ ♣ PITHART, Petr. Obrana politiky. Vyd. 2. Praha: Academia, 2005, 266 p. ISBN 978-802-0013-286. První vydání v samizdatu v první polovině 70.let. Citováno ze s.192-194 (kap. X. „Čisté ruce a politika aneb Situace mezi dvěma zly“). Neboť je to právě nevědomost „zla“, která otupuje mravní sebereflexi – ať již jde o nevědomost bezděčnou či záměrnou, vsugerovanou; není to bez dalšího vždy již „zlo“ samo! „Zlo“, jehož se dopouštíme nevědomě, je proto ve svých důsledcích a zejména ve společenských souvislostech zpravidla horší než „zlo“ způsobené s plným vědomím. Neboť Obr.1: Petr Pithart v červnu s takovým vědomím žije ještě také naděje, že bude přijata 2013 zodpovědnost za onu druhou stranu mince, za to, „co jsme nechtěli“, ale co je skryto prakticky v každém, i v tom morálně sebevíce prokalkulovaném rozhodnutí. Kriticky střízlivé vědomí o nedokonalosti či dokonce vrozených vadách například některých politických institucí či metod je ovšem hodnotou nikoli jednoznačnou. Skeptické charakteristiky demokracie, kterých se v západní tradici politického myšlení nedopočítáme (např. Churchill mluvil o vadách demokracie, o tom, jak demokracie je zneužitelná, že je to „prodejná děvka“, nicméně že...“), jsou jak svědectvím mravného, k zodpovědnosti se hlásícího postoje demokratů, tak – pokud jde o demokracii – její špatnou reklamou. Ideologické soustavy nemají tyto problémy. Byrokratický socialismus vede např. jen sterilní, scholastické disputace o míře všelidovosti socialistického státu a snaživě vyšperkovává všemožné superlativy toho, co zcela arbitrárně označuje za demokracii. /.../ Mravný a přitom střízlivý vztah k politice by bylo snad nejspíše možné vyjádřit výzvou: „neslibujte si od politiky mnoho, ale přesto ji chraňte jako oko v hlavě!“; taková výzva je však výslednicí – historicky vzato – až dlouhodobých zkušeností s fungující politikou. Opět se tu potvrzuje handicap, který má neideologická politika před vysvětlujícími a všechna blaha a jistoty slibujícími ideologickými doktrínami: tyto doktríny cizopasí jako plody nevyzrálého vývoje na dosud kulturou nekorigovaných, spíše instinktivních potřebách pravověrnosti, jistoty, mateřské a otcovské ochrany, na strachu před dospělostí, a tedy obtížnou odpovědností. Touha po definitivním oddělení „dobra“ a „zla“, po srozumitelném, jednoznačném klíči k problémům společenského života lidí, po nerozporné pravdě v politice i po morálním kodexu, po ztotožnění politického a morálního života s transcendentním pořádkem je sice přirozenou, ale riskantní reakcí na obavy z nepřehledných situací, kterých dnes stále přibývá a které nicméně musíme řešit. Tato touha je věčná, neboť je koneckonců plodem strachu před vlastní existencí, která se liší od existence ostatního, nelidského světa; nejsme nikdy zcela determinováni svým prostředím, nejsme redukovatelní na jakékoliv jsoucno mimo nás. „Naštěstí,“ komentují toto zjištění vyzrálejší vrstvy naší kultury. „Bohužel,“ zní bezděčně přiznání našeho nerozvinutého, dosud infantilního a v tomto smyslu mytického bytí... Být morální v politice neznamená tedy osvojit si ta či ona pravidla jednání, znát správně 1
Observátor: (16) Obrana politiky odpovědi i na ty nejsložitější mravní problémy. Neznamená to vědět, co je morální. Být morální v politice znamená spíše vydržet ono obtížné a často dokonce nesnesitelné napětí mezi nemožností jednoznačných, definitivních odpovědí, nutností neustále každou situaci problematizovat, tázáním ji otevírat, znejisťovat ji, a mezi nutností jednat, někdy bez prodlení a rozhodně jednat. /.../. Mravnost znamená v politice jasnozřivost, prozíravost, kritičnost, nezaslepenost. Tyto charakteristiky politiku oddělují právě od ideologického zacházení s mocí.
♣ Listy: Dvouměsíčník pro kulturu a dialog. DUŠEK, Václav. Manifest hluchým [online]. 2009 [cit. 2013-08-08]. Dostupné z: http://www.listy.cz/archiv.php?cislo=093&clanek=030907. Manifest původně vyšel v Listech č.3 v roce 2009. /.../ Bublifukoví titáni, flinkové, lehkoživkové, kecalové, urválkovští psychopaté, milionářští šťastlivci doby uplynulé, vejtahové a hnipírkové, operativci, sudiči a ladiči života, pokrevní bratři belzebubových potomků, pluky nehynoucích hrdinů moci, trosky bezmoci a nositelé pravomocí – spojte se! Bitva o evropskou účast ve světě se začíná rozhodovat. Kola světového vývoje se roztáčejí naplno. Je doba k urvání žvance! Politická slušnost je výrazem síly a nezpochybnitelných argumentů. Nejvíce dovádějí ti s rozhledem ploštěnek, hlístů, strunovců, tasemnic a mechovek! Kdo rozmnožuje poznání, rozmnožuje bolest. Přesto pro člověka není nic užitečnějšího než člověk. Být není lehké, lehká jsou jen hovna, říkal velký básník ustrkovaný totalitními slaboduchy a milovaný skutečnými znalci a milovníky poezie. Moclikrát v dějinách milovali jsme upřímně naše básníky? Raději nepátrat. Obři našich časů jsou uhnětení z podivné hlíny a vypálení v nekvalitních píckách. Zapomínáme na hrdost, měkneme ve fotelech u televizních konin, štracháme se přírodou nejraději v autech, zasypáváme tělo jedy v podobě laciného a nekvalitního krmiva, intrikujeme, spolkaříme, holkaříme, běsníme a zahráváme si s ucpáním cév. A tak jakoby náhodou někdy vidíme: Hele, zase se jeden nedotknutelný podivně vyrovnal s věřiteli a zmizel v tichu na politické samotě, nedaleko mýtinky s pasoucími se jeleny, studánkou... vzdálen ruchu, mediálním koláčům a spotřebitelské chátře. Je doba zlatokopeckých pionýrů! Světu jsme dali jasný signál: u nás doma se nešetříme! Pliveme sliny jedovatější hadích. Umíme politicky fackovat, bít pěstmi, umíme na sebe vytáhnout ze šuplete zvaného špinavost činy hodné odsouzení – smyšlenky se stávají skutky a nečestní čestnými. Nedodržujeme sliby dané před veřejností, pohrdáme morálkou. U nás doma je pěkně, jen kdyby nám do toho nekecala cizina! Světová výstava politiky a její kultury se odbyla při svobodných volbách, ve svobodné zemi, se svobodnými lidmi – i když, jak jinak, jsou lidé svobodnější ze svobodných. Světovost z nás čiší – jen svět o tom neví. Je doba měňavek! Proč bychom se neděsili, když nám pánbůh zdraví dá!
2
Observátor: (16) Obrana politiky Otázky a úkoly k prvnímu textu 1)Proč Pithart stále píše o kategoriích dobra a zla? Proč je dává do uvozovek? 2)Proč je podle autora nevědomé zlo nebezpečnější než vědomé? 3)Kdo byl Churchill? Jaký byl jeho význam pro evropskou politiku? 4)Vysvětlete na příkladech Churchillova tvrzení o demokracii. 5)Proč nemají nedemokratické režimy problémy se špatnou reklamou na sebe samotné? 6)K jakému pohledu na politiku vedou dlouhodobé zkušenosti s jejím fungováním? 7)Doložte na vlastních příkladech Pithartovo tvrzení o tom, že nevyzrálí lidé hledají raději ideologie poskytující pocit ochrany a bezpečí. 8)Jak má podle Pitharta na tuto instinktivní lidskou potřebu reagovat demokratický politik? 9)Vysvětlete vlastními slovy Pithartovu představu o vztahu demokratické politiky a morálky. Souhlasíte s ní? Proč? 10)Jak by Petr Pithart pravděpodobně odpověděl na otázku, jakou morální osobností by měl být demokratický politik? Pokuste se v současné politické scéně objevit osobnosti splňující tato kritéria. 11)Proč by nás podle P.P. stav politické kultury neměl znechucovat či uvádět do zoufalství? Souhlasíte s autorovým názorem? Proč? 12)Pokuste se Petra Pitharta zařadit do nějakého názorového proudu. Opírejte se o jeho vlastní slova z ukázky. 13)Vysvětlete vztah názvu knihy a autorových názorů uvedených v úryvku. 14)Posuďte text z hlediska čtenářského komfortu. Otázky a úkoly k druhému textu 15)Jak rozumíte názvu textu? Jaký životní postoj lze z názvu vytušit? 16)Popište vlastními slovy obsah druhého textu. 17)Co Václav Dušek vytýká současné společnosti? 18)Co je zvláštního na jazykové rovině textu? 19)Jak rozumíte závěrečnému autorovu zvolání? 20)Kde autor spatřuje východisko ze současné české mizérie? 21)Pokuste se formulovat Daňkův postoj k jeho současnosti. S jakými pocity text asi napsal? 22)Vyjádřete své pocity či myšlenky vyvolané tímto druhým textem. Otázky a úkoly k oběma textům 23)Porovnejte přístup k politice autora „Manifestu hluchým“ a autora „Obrany politiky“. V čem se neshodují? 24)Proč by Petr Pithart mohl „Manifest hluchým“ považovat za příklad nezralého přístupu k politice? 25)Porovnejte představy o vztahu politiky a morálky vyskytující se v obou textech. Otázky k přemítání 26)Napište na základě přemýšlení o vztahu morálky a politiky úvahu na téma „Proč je riskantní od politiky očekávat dobro?“ 27)Projděte si volební programy alespoň pěti českých politických stran a zhodnoťte několika větami, nakolik tyto sliby odpovídají pudovým touhám nedospělého člověka. 28)Zamyslete se nad konfliktem mezi skeptickým přístupem k politice a nutností zaujmout voliče. Je možné sladit tyto dva požadavky? Svou odpověď zdůvodněte.
3
Observátor: (16) Obrana politiky Slovníček arbitrárně – nahodile argument – důvod pro nějaké tvrzení byrokratický socialismus – pokleslá úřednická podoba komunistického státu definitivní – konečný determinovaný – závislý, něčím určený doktrína – závazné, povinné učení (dogma) fotel - křeslo handicap - nedostatek ideologický – závislý na závazných představách spojených s jednou politickou silou infantilní - dětinský instinktivní - pudový instituce – společenské zařízení, orgán intrikovat – spřádat tajné zákulisní plány (proti někomu) jsoucno – věc (to, co je) korigovaný - napravovaný kritický – přísně posuzující mediální koláč – statistika o sledovanosti jednotlivých hromadných sdělovacích prostředků morální – podle společností respektovaných hodnot mytický – bájný operativec – k akci pohotový spolupracovník (zejména v tajných službách) pionýr – průkopník, později člen komunistické mládežnické organizace prokalkulovaný – důmyslný, propočítaný redukovatelný – schopný být zjednodušen samizdat – šíření zakázaného literárního díla ve strojových opisech nebo jinými tajnými prostředky scholastické disputace – zde neplodné diskuse skeptický – pochybující sterilní – zde bez plodné myšlenky, nápadu, života superlativy - zde nejvyšší stupně dokonalosti titáni – polobožští (antičtí) hrdinové totalitní – upírající lidem veškerá práva a svobody transcendentní – překračující pozemskou rovinu, nadpřirozený, posvátný urválkovský – podobný nenávistnému chování soudce Josefa Urválka (z období monstrprocesů) (v)sugerovaný – pod vlivem vnucené představy, myšlenky západní tradice – předávané zvyklosti a hodnoty Západní Evropy Zdroje obrázků Obr.1 (na s.1): Staženo 8.8. 2013..Petr Pithart 7.června 2013 na Andrássy Universität v Budapešti. Autorem „Pelz“. Dostupné pod licencí Creative Commons na této adrese: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Petr_Pithart_5650.jpg Námět ke studiu Doporučujeme Pithartovy knihy mapující českou politickou minulost. PODIVEN. Češi v dějinách nové doby, (1848-1939). Vyd. 2. opr., V Academii 1. Praha: Academia, 2003, 691 s. ISBN 80-200-1143-9. PITHART, Petr. Osmasedesaty ̌ ́ ́. 3. vyd. V Praze: Rozmluvy, 1990, 314 p. ISBN 09-463-5243-7. PITHART, Petr. Devetaosmdesaty: ̌ ́ ́ vzpominky ́ a premysleni ̌ ́ ̌ ́ : kredo ́ . Vyd. 1. Praha: Academia, 2009, 284 p. ISBN 80-200-1774-7. 4
Observátor: (17) Moc bezmocných
VÁ C L A V
H A V E L
„M O C B E Z M O C N Ý C H“ ♣ Václav HAVEL: O lidskou identitu. Úvahy, fejetony, protesty, polemiky, prohlášení a rozhovory z let 1969-1979. Ed. Vilém Prečan a Alexander Tomský. Rozmluvy. Londýn 1990. S.55-133. Moc mocných vznikla na Hrádečku v říjnu 1978 a byla věnována Janu Patočkovi. Citace z části III. a IV., s.59-63. Obr. 1: V. Havel v r.1991. Foto Henryk Prykiel. III. Vedoucí obchodu se zeleninou umístil do výkladu mezi cibuli a mrkev heslo „Proletáři všech zemí, spojte se!“. Proč to udělal? Co tím chtěl sdělit světu? Je skutečně osobně zapálen pro myšlenku spojení proletářů všech zemí? Jde jeho zapálení tak daleko, že cítí neodolatelnou potřebu se svým ideálem seznámit veřejnost? Uvažoval opravdu někdy aspoň chvilku o tom, jak by se takové spojení mělo uskutečnit a co by znamenalo? Myslím, že u drtivé většiny zelinářů lze právem předpokládat, že o textu hesel ve svých výkladech celkem nepřemýšlejí, natož aby jimi vyslovovali něco ze svého názoru na svět. To heslo přivezli našemu zelináři z podniku spolu s cibulí a mrkví a on je dal do výkladu prostě proto, že se to tak už léta dělá, že to dělají všichni, že to tak musí být. Kdyby to neudělal, mohl by mít potíže; mohli by mu vyčíst, že nemá „výzdobu“; někdo by ho mohl dokonce nařknout z toho, že není loajální. Udělal to proto, že to patří k věci, chceli člověk v životě obstát; že je to jedna z tisíce „maličkostí“, které mu zajišťují relativně klidný život „v souladu se společností“. Jak vidět, sémantický obsah vystaveného hesla je zelináři lhostejný, a dává-li své heslo do výkladu, nedává ho tam proto, že by osobně toužil právě s jeho myšlenkou seznámit veřejnost. To ovšem neznamená, že jeho počin nemá žádný motiv a smysl a že se svým heslem nikomu nic nesděluje. To heslo má funkci znaku a jako takové obsahuje sice skryté, ale zcela určité sdělení. Verbálně by je bylo možné vyjádřit takto: já, zelinář XY, jsem zde a vím, co mám dělat; chovám se tak, jak je ode mne očekáváno; je na mne spolehnutí a nelze mi nic vytknout; jsem poslušný, a mám proto právo na klidný život. Toto sdělení má přirozeně svého adresáta: je namířeno „nahoru“, k zelinářovým nadřízeným, a je zároveň štítem, kterým se zelinář kryje před případnými udavači. Svým skutečným významem je tedy heslo zakotveno přímo v zelinářově lidské existenci: zrcadlí jeho životní zájem. Jaký to je však zájem? Všimněme si: kdyby nařídili zelináři dát do výkladu heslo „Bojím se, a proto jsem bezvýhradně poslušný“, nechoval by se k jeho sémantickému obsahu zdaleka tak laxně, přesto, že by se tento obsah tentokrát zcela kryl se skrytým významem hesla. Zelinář by se pravděpodobně zdráhal umístit do své výkladní skříně takto nedvojsmyslnou zprávu o svém ponížení, bylo by mu to trapné, styděl by se. Pochopitelně: je přece člověkem, a má tudíž pocit lidské důstojnosti. Aby byla tato komplikace překonána, musí mít jeho vyznání loajality formu znaku, poukazujícího aspoň svým textovým povrchem k jakýmsi vyšším polohám nezištného přesvědčení. Zelináři se musí dát možnost, aby si řekl: Vždyť proč by se koneckonců proletáři všech zemí nemohli spojit? Znak pomáhá tedy skrýt před člověkem „nízké“ základy jeho poslušnosti a tím i „nízké“ základy moci. Skrývá je za fasádou čehosi „vysokého“. Tím „vysokým“ je ideologie. Ideologie jako zdánlivý způsob vztahování se ke světu, nabízející člověku iluzi, že je identickou, důstojnou a mravní osobností, a usnadňující mu tak jí nebýt; jako atrapa čehosi „nadosobního“ a neúčelového, umožňující mu obelhat své svědomí a zamaskovat před světem a před sebou samým své pravé postavení a svůj neslavný „modus vivendi“. Je to produktivní – ale zároveň jakoby důstojná – legitimace směrem „nahoru“, „dolů“ i „do stran“, směrem k lidem i k Bohu. Je to závoj, do něhož může člověk zahalit své „propadnutí jsoucnu“, své zvnějšnění a svou adaptaci na daný stav. Je to alibi, použitelné pro všechny: od zelináře, který může svůj strach o místo zahalit rouškou svého
1
Observátor: (17) Moc bezmocných údajného zájmu o spojení proletářů všech zemí, až po nejvyššího funkcionáře, který svůj zájem udržet se u moci může odít do slov o službě dělnické třídě. Výchozí – onou „alibistickou“ – funkcí ideologie je tedy dávat člověku jako oběti i jako opoře post-totalitního systému iluzi, že je v souladu s lidským řádem a s řádem univerza. Čím menší má nějaká diktatura pole působnosti a čím méně je v něm společnost civilizačně stratifikována, tím se může diktátorova vůle uskutečňovat bezprostředněji: totiž pomocí víceméně „nahé“ disciplíny, tedy bez složitého „vztahování se ke světu“ a „sebezdůvodňování“. Čím jsou však mocenské mechanismy složitější, čím větší a stratifikovanější společenství obepínají a čím déle historicky působí, tím více jedinců „zvenčí“ musí do sebe zapojovat a tím větší význam dostává v prostoru jejich působnosti ideologické „alibi“ jako jakýsi „most“ mezi mocí a člověkem, po němž moc přistupuje k člověku a člověk přichází k moci. /... - vynechal J.B./ IV. /... - vynechal J.B./ Člověk nemusí všem těmto mystifikacím věřit. Musí se však chovat tak, jako by jim věřil, anebo je musí aspoň mlčky tolerovat, anebo musí aspoň vycházet dobře s těmi, kteří jimi operují. Už proto však musí žít ve lži. Nemusí přijmout lež. Stačí, že přijal život s ní a v ní. Už tím totiž stvrzuje systém, naplňuje ho, dělá ho, je jím.
♣ Milan OTÁHAL: O nepolitické politice. In: Sociologický časopis. 1998. Č.4. S.467-476. Citováno podle elektronické verze na stránkách Sociologického časopisu (http://sreview.soc.cas.cz/cs/). Celá adresa: http://sreview.soc.cas.cz/uploads/fccd157841c4b31a89ea8fe47cbabc86e861ebf1_223_467OTAHA. pdf Citováno ze s.470-471. Odkazy na literaturu vypuštěny. /.../ Krizi společnosti chápal V. Havel primárně jako morální krizi individua. Charakteristickým rysem normalizačního režimu byla skutečnost, že člověk musel „žít ve lži“, východiskem z krize tudíž byl „život v pravdě“. Toto sebeuvědomění, tuto autenticitu však Havel chápal „jako nepolitickou záležitost“ . Podle něj, jak to dokládá příběh vzniku Charty 77, „nejvlastnějším zázemím a východiskem pohybů a hnutí, která postupně nabývají politický význam, nebývají v posttotalitním systému události bezprostředně politické nebo konfrontace různých zřetelně politických sil a konceptů, ale že tyto pohyby vznikají docela jinde: v daleko širší oblasti ‚předpolitické‘, kde se konfrontuje ‚život ve lži‘ s ‚životem v pravdě‘, tj. nároky posttotalitního systému se skutečnými intencemi života“. Konflikt mezi nimi „se tedy nepromítá do konfliktu dvou sociálně od sebe ohraničených komunit“, nýbrž probíhá v každém člověku. Proto také konfrontace „opoziční“ síly s danou mocí má jinou podobu než v otevřené společnosti nebo „klasické“ diktatuře: není to původně vůbec konfrontace na rovině faktické, institucionalizované a kvalifikované moci, opřené o ty či ony přímé mocenské nástroje, ale na rovině docela jiné: na rovině lidského vědomí a svědomí, na rovině existenciální“ . Podmínkou sine qua non takových změn ve společnosti, aby každý člověk mohl ‚žít v pravdě‘, je přeměna jednotlivce, která se uskutečňuje v rovině existenciální, nikoli politické. Východiskem z krize společnosti je existenciální revoluce, jejímž „nejvlastnějším prostorem však může být jedině lidská existence v nejhlubším slova smyslu.“ Teprve odtud může přerůst v nějakou celkovou mravní – a nakonec ovšem i politickou – rekonstrukci společnosti. V. Havel sice uznává důležitost skupin a jednotlivců, „kteří se nikdy nevzdávají bezprostředně politické práce a kteří jsou kdykoli připraveni převzít i bezprostřední politickou odpovědnost“, zdůrazňuje však, že jestliže „ke koncipování alternativních politických modelů a programů a privátnímu zakládání politických stran má společnost tak lhostejný, ne-li přímo nedůvěřivý poměr“, pak je v tom i „kus zdravého společenského instinktu: jako by lidé cítili, že opravdu je už‚všechno jinak‘ a že opravdu se musí také všechno jinak dělat.“ V posttotalitním systému je „skutečným polem potenciální politiky (…) trvalé a kruté napětí mezi komplexními nároky tohoto systému a intencemi života, totiž elementární potřebou žít alespoň do jisté míry v souladu sám se sebou…“ . /.../
2
Observátor: (17) Moc bezmocných
Obr.2: Socha svatého Václava (J.V.Myslbek) z Václavského náměstí v Praze.
♣ Otázky a úkoly k prvnímu textu 1)Odkud pochází heslo, které vyvěsil zelinář, a co vyjadřovalo? 2)Co zelinář sdělil vyvěšením tohoto hesla ve výkladní skříni? 3)Proč by zelinář nebyl ochoten vyvěsit heslo: „Bojím se, a proto jsem bezvýhradně poslušný“? 4)Co autor nazval „fasádou toho vysokého“? 5)V čem se projevuje „alibistická“ povaha komunistických hesel a rituálů? 6)Jaký je podle autora rozdíl mezi „životem ve lži“ a „přijetím lži“? 7)Dopustil se podle autora zelinář něčeho špatného? 8)Vyberte definici slova „ideologie“, která je nejvíc v souladu s autorem: a) proces odhalování závoje iluzí a lží, odmaskování mystifikací b) síť lží vytvářejících dojem, že člověk žije v souladu s lidským řádem c) síť lží snižujících člověka z toho „vysokého“ do toho „nízkého“ d) proces začleňující jedince do univerza všedních prací a úkonů
9)Jak autor chápal své tvrzení, že člověk je zároveň oběť i opora post-totalitního režimu? 10)Co by měl zelinář podle autora asi správně udělat? 11)Popište způsob autorovy argumentace – zejména z hlediska vztahu konkrétních jevů a obecných zákonitostí, z hlediska řečnických otázek a odpovědí. Otázky a úkoly k druhému textu 12)Co Havel podle autora textu myslel „životem v pravdě“? 13)Kde Havel viděl podle autora textu zdroje odolávání a odporu vůči post-totalitní moci? 14)Jak podle autora spolu souvisejí pojmy „život v pravdě“ a „nepolitická politika“? 15)Co konkrétního by měl tedy zelinář podle autora textu dělat? Uveďte příklady. Otázky a úkoly k oběma textům 16)Ve kterém tematickém bodě se Otáhalův článek shoduje s úryvkem z textu Václava Havla? 17)Které Havlovy myšlenky popisované Otáhalem se už v Havlově textu nevyskytují? 18)Který z obou textů je myšlenkově náročnější? Kterému textu rozumíte obtížněji? Proč? 19)Co podle Otáhala prožívá Havlův zelinář? V čem spočívají jeho problémy? 20)Interpretoval Otáhal Havla správně? Ze kterých rysů můžeme usuzovat o korektnosti jeho výkladu? Otázky k přemítání 21)Co by se stalo, kdyby zelinář heslo nevyvěsil? 22)Jak by se zelinář mohl ještě více zapojit do nepolitické politiky? Uveďte příklady. 23)Jak souvisí tento koncept s programem Charty 77? 24)Byl tento koncept překonávání diktatury nosný? Osvědčil se? Svou odpověď zdůvodněte. 25)Zůstal Václav Havel věrný „životu v pravdě“ i jako politik a prezident? Proč? 26)Existuje i dnes v naší zemi potřeba nepolitické politiky? Proč? 27)Existují i dnes v naší zemi lidé zastávající nepolitickou politiku nebo alespoň se k ní přibližující? Pokud ano, kteří? Jsou pro vás věrohodní? 28)Vyvěsili byste do okna či výlohy zelinářův plakát? Proč? 29)Byli byste ochotni „žít v pravdě“, pokud by to bylo potřebné? Co by vám to přineslo? 30)Myslíte si, že způsob „života ve lži“ je nebo bude ve vašem životě aktuální? 3
Observátor: (17) Moc bezmocných Slovníček alibistický – opírající se o alibi, tj. vymlouvající se na určité okolnosti, sebe se ospravedlňující, ale většinou vykonstruovanými, nepřesvědčivými důvody alternativní – umožňující výběr jiné možnosti, změny autenticita – opravdovost elementární – základní existenciální – vycházející z nejhlubší podstaty bytí, v níž se odkrývá lidská úzkost (ze smrti) ideologie – soustava (systém) názorů na uplatňování politické moci, u Marxe myšlení spojené s určitou sociální třídou, u Havla post–totalitní náhražka životního a společenského smyslu intence – záměr, úmysl, cíl konfrontace – srážka dvou odlišných názorů legitimace – zde: ospravedlnění, potvrzení legálnosti loajální – poslušný, oddaný nadřízenému modus vivendi – způsob života mystifikace – výmysl, lež, důmyslné a vědomé uvádění někoho v omyl normalizační – komunistický výraz pro zavádění cenzury a politického útlaku od ledna 1969, společnost se měla po „blouznění“ Pražského jara zase vrátit do „normálu“ - tj. k poslušnosti moci podmínka sine qua non – nezbytná podmínka post-totalitní – Havlův výraz pro pozdní fázi diktatury zbavené původních ideálů a kdysi živých myšlenek, styl života jen vnějškově předstírající souhlas s politickou elitou a jejími idejemi primárně – prvotně, nejprve, zprvu privátní - soukromý proletář – dělník sémantický – významový stratifikovaný – uspořádaný, rozvrstvený univerzum – jednota světa, celek, vesmír, kosmos verbálně – slovně, slovy Zdroje obrázků Obr.1: Staženo 5.11. 2011..Dostupné pod licencí Creative Commons na této WWW: Obr.2: Staženo 5.11. 2011. Autorem fotografie Aleš Tošovský. Dostupné pod licencí Creative Commons na této WWW: Námět ke studiu Mnohé slavné texty Václava Havla z doby totality jsou dostupné na stránkách www.vaclavhavel.cz. Celá adresa: http://www.vaclavhavel.cz/index.php?sec=2&id=5
4
Observátor: (18) Návrat k politice
PE T R K RAT O C HV Í L „N Á V R A T K P O L I T I C E“ Jürgen Habermas kontra české mýty o evropské integraci
♣ KRATOCHVÍL, Petr. Návrat k politice: Jürgen Habermas kontra české mýty o evropské integraci. Salon: Literární a kulturní příloha deníku Právo. č. 758, S 5. Dostupné z: http://www.novinky.cz/kultura/salon/259580-petrkratochvil-navrat-k-politice.html Když německý filosof Jürgen Habermas na konci loňského roku publikoval svou rozsáhlou esej Obr.1: Habermas v Mnichově v roce O ústavě Evropy, vyvolal v Německu i jinde v Evropě 2008 bouřlivou debatu o směřování Evropské unie a o její současné krizi. V českém prostředí – k naší škodě – na hlubší reflexi Habermasových tezí nedošlo, což je nešťastné hned ze tří důvodů. Habermas především dokazuje, že i velký přívrženec prohlubování integrace může zaujímat ostře kritické stanovisko k současným snahám dua Merkelová-Sarkozy a že podpora hlubší integrace nemusí nutně znamenat podporu všech kroků, které EU a její členské státy navrhují. Ještě mnohem podstatnější je ale druhý důvod: srovnání Habermasovy studie s naší diskusí o evropské integraci dobře ilustruje, že český euroskepticismus je uzavřen v tautologickém kruhu několika vzájemně se podporujících mýtů a tyto mýty – stokrát opakované – byly postupně přijaty za základ debaty o EU i těmi, kdo mezi euroskeptiky nepatří. Třetí důvod je bizarní. Ukazuje se totiž, že čeští euroskeptici dokážou velmi hbitě Habermasova slova modifikovat a nakonec je prohlásit za svá. Příkladem takového postupu je prezident Václav Klaus. Ten v srpnu 2011 zveřejnil text, kde explicitně říká, že Habermas žádá „návrat k politice“ a kritizuje současnou „postdemokracii“. V listopadovém rozhovoru pro LN si již ale tytéž myšlenky bezostyšně přivlastňuje: „Z postdemokracie… já žádám návrat politiky.“ Jistě, myšlenka není Habermasovým vlastnictvím, a nejedná se tedy o jakousi ideovou analogii aféry s chilským perem. Přesto lehkost, s jakou kritik evropské integrace Klaus přejímá a k podobě své upravuje tvrzení eurofederalisty Habermase, může mnohé překvapit. Základní osa Habermasovy obhajoby politické integrace je vystavěna na pnutí mezi omezeností vlastního politického společenství (tj. státu) a morální sounáležitostí lidstva jako celku. Jak je možné, ptá se Habermas, že rozlišujeme mezi občanskými právy, vázanými na státní občanství, a univerzálními právy lidskými? Podle něj je toto rozlišení dočasné a lze jej odstranit posilováním mezinárodního práva a následně jeho konstitucionalizací. Podobným způsobem je pak třeba vnímat i prohlubování evropské integrace – jako „rozhodující krok na cestě k politicky ustavené světové společnosti“. Jakkoliv může toto Kantem inspirované tvrzení znít utopicky, Habermas velmi konkrétně ukazuje, v jakém slova smyslu se může mezinárodní systém (tj. systém tvořený státy) postupně proměnit v systém transnacionální, a nakonec i kosmopolitní. V tom je EU unikátní – jde o první systematický pokus o nadřazení nadnárodního práva právu národnímu a současně o systém, který z občanů států činí paralelně ještě občany Unie jako celku. Habermas především dokládá, že existuje zásadní rozdíl mezi státní suverenitou, coby 1
Observátor: (18) Návrat k politice schopností státu autonomně jednat, a lidovou suverenitou, coby schopností lidu určovat si vlastní zákony. Zatímco lidová suverenita je klíčovým prvkem demokratické formy vlády, státní suverenita je pouze historicky nahodilým dějinným procesem. Mezi oběma typy suverenity neexistuje žádná nutná vazba. Rozhodne-li se demokraticky lid určitého státu, že některé kompetence stát předá nadnárodní organizaci, neznamená to v žádném případě omezení lidové suverenity. Krátce řečeno, neexistuje žádný důvod, proč by přechod od státu k nadstátní politické jednotce měl znamenat oslabení lidové suverenity. Aby ovšem byla lidová suverenita zachována, je nutno vytvořit dostatečně pevné legitimizační mechanismy mezi občany EU a institucemi, které je mají reprezentovat – což znamená posílení Evropského parlamentu, volbu Evropské komise a obecně posílení přímé demokracie. Současná krize ale vede opačným směrem – kroky směřující k hlubší integraci nedemokraticky prosazují představitelé několika málo vlivných zemí. V Habermasově pojetí tak proti sobě stojí na jedné straně rodící se transnacionální demokracie a na straně druhé exekutivní postdemokracie, v níž si vlády přisvojují pravomoci, které ve skutečnosti náleží občanům a jejich voleným zástupcům. /.../ Svůj odpor vůči transnacionální demokracii přitom euroskeptici zdůvodňují tím, že demokracie coby vláda lidu nemůže existovat tam, kde neexistuje demos. Tento mýtus vychází z představy, že nejprve musí existovat národ a teprve následně si tento národ vytvoří politické instituce, případně vlastní stát. Tak tomu v minulosti skutečně bylo v případě (etnicky chápaného!) českého národa či některých dalších národů střední a východní Evropy. Ovšem mnohem obvyklejší je situace opačná – nejprve vznikne politická jednotka, a teprve následně se vytvoří státní národ, jak dosvědčuje zkušenost řady západoevropských zemí, například Francie. Je tedy naivní a nelogické očekávat, že politický národ vznikne dřív, než se ustaví jednotka, v níž má tento národ existovat. Převrácení vztahu mezi politickou jednotkou a národem má ale i další neblahé důsledky. Nejvýraznějším z nich je přimknutí řady českých euroskeptiků k nacionalismu, vyzdvihování národa jako přirozené kulturní entity a s ním spojená kritika multikulturalismu – tedy hesla, která často slyšíme od hnutí D. O. S. T. či Suverenity. /.../
♣ KLAUS, Václav. Blog IVK č. 2: Asi jsme nepoučitelní aneb zážitek z konference v Londýně. In: Václav Klaus [online]. 24.6.2013 [cit. 2013-08-21]. Dostupné z: http://www.klaus.cz/clanky/3399 O víkendu jsem se v Londýně zúčastnil zajímavé a inspirativní třídenní konference asi stovky současných i bývalých politiků, akademiků a představitelů byznysu, která se každoročně schází pod názvem Le Cercle. Byla tam řada známých osobností nedávné britské politiky (John Major, Norman Lamont, Malcolm Rifkind), z Ameriky (např. Paul Wolfowitz), ale i současný polský ministr zahraničí Sikorski nebo gruzínský prezident Saakašvili. Nebudu komentovat jednotlivá vystoupení, ani vystoupení své, které je k dispozici na těchto webových stránkách (a trochu zkráceně publikované v sobotních Lidových novinách pod názvem „Mezi stagnujícím Západem a rychle rostoucím Východem“). Poučil jsem se v mnohém, ale musím se podělit o jeden, zcela hrůzný zážitek, který jsem tam musel protrpět. Na konferenci vystoupil i švýcarský profesor z univerzity v Ženevě, předseda jakéhosi Evropského kulturního centra, ale hlavně speciální poradce (jeden ze čtyř) předsedy Evropské komise José Manuela Barrosa, Dusan Sidjanski. Zdá se, že ještě nepostřehl, že má dnešní Evropa (a hlavně Evropská unie a Eurozóna) nějaký problém. Vím sice, že eurofanatici existují, vím, že přes všechno, co se děje, chtějí stále více a více Evropy, ale míra a způsob, s jakým své názory 2
Observátor: (18) Návrat k politice prezentoval tento člověk, přesahovaly všechno, co jsem dosud zažil. Pikantní bylo, že to byl Švýcar narozený v Bělehradě – navíc ani Švýcarsko, ani Srbsko členy EU nejsou. Viníkem jakýchkoli existujících problémů EU jsou podle něj národní státy. Za všechno špatné mohou národní státy a ne byrokratický, nedemokratický, od lidí zcela oddělený a odtržený moloch zvaný Evropská unie. Dlouho protestuji proti tomu, že systém národních států vede nevyhnutelně k válkám (ač všichni rozumní lidé vědí, že k válkám vede nacionalismus ve spojení s totalitární ideologií), ale v tom tento řečník není ojedinělý. Přesto jeho vystoupení ojedinělé bylo. Ideologie evropeismu je zhoubná a zaslepuje oči, ale v době, kdy – kam se člověk otočí – slyší slovo Evropská unie, a kdy jsou tím nesmírně nešťastně manipulovány naše děti a naši vnukové, Barossův poradce považuje za naprostou hrůzu, že jsou dnes a denně děti ve školách „indoktrinováni ideologií nacionalismu a národního státu“ (!!!), ač je pravdou pravý opak. Žádal zásadní změnu a radikální výuku evropanství. Nemám chuť vznášet standardní, všem rozumným lidem známé protiargumenty, za šokující považuji už samotné arogantní věty – mně dosud neznámého – pana profesora. Profesoři mohou mít zmatené a ztřeštěné názory (i my jsme se s jedním takovým příkladem nedávno u nás setkali), ale zvolí-li si takového profesora za svého speciálního poradce nejvýznamnější funkcionář Evropské komise, pak se jedná o věc, kterou nelze zamlčet. Proto aspoň takto o této věci informuji. Každý nedemokratický, absolutistický či totalitární režim chtěl zmanipulovat děti. Evropský režim to chce také. Otázky a úkoly k prvnímu textu 1)Kdo je to Jürgen Habermas? 2)Čím tento muž vyvolal v Německu velkou debatu? 3)Proč je podle autora škoda, že se podobná debata neodehrála také u nás? 4)Co je podle autora typické pro český euroskepticismus? 5)Proč se hovoří o duu Merkelová – Sarkozy? 6)O co šlo v aféře s chilským perem? 7)Proč popsané jednání Václava Klause není podobné výše zmíněné aféře? 8)Na čem je vystavěna základní myšlenka Habermasovy úvahy? Odpovězte také vlastními slovy. 9)Co je na tomto rozlišení podle Habermase zvláštní a nepřijatelné? 10)Jakou úlohu mají v procesu evropské integrace lidská práva? 11)V čem je Evropská unie pro Habermase zcela unikátní? 12)Vysvětlete Habermasovo rozlišení dvou suverenit. 13)Která z těchto dvou suverenit je základnější? Proč? 14)Najděte v textu důkaz, že autor zastává smluvní teorii vzniku státu. 15)Jak by se měly změnit evropské instituce a proč? 16)Čím proti univerzalismu Evropské unie argumentují (podle Kratochvíla) euroskeptici? 17)Proč podle Kratochvíla tento argument neplatí? 18)Co se z Kratochvílova textu dovídáme o českém národním obrození? 19)K čemu podle autora vede chybné pojetí vztahu státu a národa? Otázky a úkoly k druhému textu 20)Kde byl Václav Klaus o jednom víkendu v červnu 2013? 21)O čem zde Václav Klaus hovořil? 22)Jaký zcela hrůzný zážitek ho zde čekal? 23)Co bylo na původci tohoto zážitku pikantního? Proč? 24)Co je podle Dusana Sidjanského hlavní příčinou současných problémů Evropské unie? 25)Jak naopak na tuto otázku odpovídá Václav Klaus? 3
Observátor: (18) Návrat k politice 26)Co podle autora vědí všichni rozumní lidé? 27)Porovnejte Sidjanského a Klausovy představy o současné indoktrinaci dětí ve školách. 28)Pokuste se sami formulovat všem rozumným lidem známé protiargumenty proti Evropské unii, jak o nich autor píše v předposledním odstavci. 29)Proč autor tyto protiargumenty v textu sám nepředložil? 30)Jakého profesora se ztřeštěnými a zmatenými názory má patrně Václav Klaus na mysli? 31)Proč autor chce o Sidjanském informovat? Otázky a úkoly k oběma textům 32)Porovnejte postoje Habermase a Klause k evropské integraci? Kdo ji vítá a kdo ne? 33)Pokuste se odhadnout, proč se názory těchto dvou myslitelů tak hluboce liší? Čím se liší tyto osobnosti a jejich názorové podhoubí? 34)Týká se Václava Klause výtka o skepticích, kteří vězí v tautologickém kruhu? Proč? 35)Souhlasil by Habermas v Kratochvílově interpretaci s „radikální výukou evropanství“? Proč? 36)Porovnejte způsob argumentace Habermase, Kratochvíla a Klause. O co opírají svá tvrzení? Otázky k přemítání 37)Který z obou textů je bližší vašim názorům na Evropskou unii. Proč? 38)Patříte také k lidem, které Václav Klaus považuje za rozumné? Svou odpověď opřete o znalost textů a o vlastní odůvodněné názory. 39)Jakou ze dvou Klausem uvedených indoktrinací jste v českém školství dosud zažili? 40)Byla by podle vás „radikální výuka evropanství“ přínosná? Proč? 41)Jaký je váš politický názor na iniciativy typu D.O.S.T. či stranu Suverenita? Slovníček absolutismus – politická ideologie podřizující občany panovníkovi akademik – vědecký pracovník vysoké školy analogie – podobnost arogantní - nadutý autonomní - samostatný bizarní – zvláštní byrokratický – přehnaně úřednický démos – lid D.O.S.T. - občanské sdružení prosazující tradiční národní hodnoty a odmítající užší evropskou integraci (L.Bátora, M.Semín) esej – úvaha etnicky - národnostně eurofederalisté – zastánci evropské federace eurofanatici – zanícení a nepřemýšliví zastánci evropské integrace euroskepticismus – pochybování o evropské integraci Eurozóna – oblast zemí Evropské unie platící eurem exekutivní – týkající se moci výkonné (prezidenta a vlády) explicitní – výslovný, jasný evropeismus (europeismus) – pojem Václava Klause popisující totalitní ideologii evropské integrace funkcionář – držitel funkce, činovník ideologie – soustava politických názorů, zde totalitní dogmatické myšlení ideový – myšlenkový indoktrinace - vynucené (mocenské) prosazování názorů („naočkování“, propaganda) 4
Observátor: (18) Návrat k politice inspirativní – podnětný, myšlenkově obohacující instituce - zřízení integrace – sjednocování IVK – Institut Václava Klause, liberálně-konzervativní think tank (instituce zabývající se analýzou a výzkumem) kompetence - oprávnění konstitucionalizace – zústavnění, uvedení nějaké normy do ústavy kontra – proti kosmopolitní – týkající se celého světa, být doma všude (v celém vesmíru) legitimizační mechanismus – zákonný postup, jakým se něco stane (právní) normou manipulování – ovlivňování, zpracovávání vědomí člověka modifikovat - uzpůsobovat moloch – kruté božské monstrum multikulturalismus – představa tolerantního soužití mnoha kultur v jednom politickém celku mýty – báje nacionalismus – politická ideologie pod heslem „vše pro náš národ“ naivní - hloupý národní stát – představa, že stát tvoří jednolitá masa společenství národa občanská práva – práva vyplývající z občanství státu (např. Volební) pikantní – zde dráždivě zajímavý politický národ – představa, že národy existují přirozeně před vznikem států postdemokracie – současná fáze demokracie zapomínající na původní demokratické hodnoty reflexe – přemýšlení (zpětné, zpytující) reprezentovat – zastupovat standardní – řádný, běžný státní národ – pocit příslušnosti k národu, který vznikl až zpětně po vzniku nového státu suverenita – nezávislost, právo vládnout si sám Suverenita – politická strana Jany Bobošíkové bojující za svébytnost národa (proti Evropské unii) systematický – uspořádaný, soustavný tautologie – zde nesmysl, v logice vždy správné, ale nijak obohacující tvrzení („čtverec má čtyři rohy“) teze – tvrzení totalitární – uvádějící do nesvobody, podřizující si člověka transnacionální – překračující rozměr národa unikátní - jedinečný univerzální práva – všeobecná práva vyplývající z lidství utopický – fantastický, snový Zdroje obrázků Obr.1 (na s.1): Staženo 21.8. 2013. Jürgen Habermas zachycený (asi v roce 2008) na Mnichovské vysoké škole filosofie. Autorem Wolfram Huke. Dostupné pod licencí Creative Commons na této adrese: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:JuergenHabermas_retouched.jpg Námět ke studiu ODBOR INFORMOVÁNÍ O EVROPSKÝCH ZÁLEŽITOSTECH ÚŘADU VLÁDY ČR. Euroskop.cz: Věcně o Evropě [online]. [cit. 2013-08-21]. Dostupné z: https://www.euroskop.cz/ CEVRO: Liberálně - konzervativní akademie [online]. [cit. 2013-08-21]. Dostupné z: http://www.cevro.cz/cs 5
Observátor : (19) Reflexe globalizačních procesů v sociálních vědách
M I L O S LAV P E T R U S E K „R E F L E X E G L O B A L I Z A Č N Í C H PROCESŮ V S O C I Á L N Í C H V Ě D Á C H“ ♣ PETRUSEK, Miloslav. Reflexe globalizačních procesů v sociálních vědách: Publikováno v časopise Vesmír, 2000/7, 79/408. In: Vesmír: Přírodovědecký časopis [online]. [cit. 2013-08-21]. Dostupné z: http://www.vesmir.cz/clanek/reflexe-globalizacnichprocesu-v-socialnich-vedach /.../ Na globalizačním procesu není zajímavý onen jeden rozměr, rozměr idylicky se spojujícího světa (ostatně Obr. 1: Sociolog Petrusek přednáší ani v onom spojení o žádnou idylu nejde), ale způsob, jak za katedrou na snímku Michala se obě dimenze - tribalizující a univerzalizující - propojují Kotíka a setkávají. Obrazem idylicky se globalizujícího světa je situace, kterou mi popsal Zdeněk Vašíček: Stojím, já Čech, na zahradě svého francouzského domu, a povídám si anglicky s Japoncem o ruské literatuře. Metaforou druhého scénáře je islámský fundamentalista vyzbrojený kalašnikovem, který jedním uchem poslouchá mulu vyzývajícího ke svaté válce a druhým uchem loví seriál nebo talk show vysílanou přes satelit televizní společností, která patří americkému velkokapitalistovi. Oba scénáře ale posuzuje Barber stejně nemilosrdně: „Ani světové trhy, ani společenství spojená pokrevní vazbou neslouží veřejnému dobru a jejich cílem není rovnost ani spravedlnost... Džihád provádí krvavou politiku samostatnosti a identity, McSvět nekrvavou politiku zisku. Každý, kdo náleží k McSvětu, se automaticky stává konzumentem, každý kdo hledá identitu, se stává příslušníkem nějakého kmene. Nikdo není občanem. Je však demokracie myslitelná bez občanů? Džihád a McSvět mají jednu společnou vlastnost: vyhlašují válku suverénnímu státu, a tím podlamují jeho instituce. Oba se vzpírají občanské společnosti a degradují význam občanských a demokratických ctností, aniž by se starali o hledání rozumných institucionálních alternativ. Jak ironicky poznamenává G. Steiner: Skončit můžeme tak, jak začala východní Evropa, která nebyla spojena nějakým abstraktním ideálem lásky ke svobodě a společenské spravedlnosti. Nově osvobození se vrhli na videokazety, porno, kosmetiku amerického stylu a sportovní oblečení popsané anglickými nápisy, nikoli na četbu Tocquevilla, Milla nebo Solženicyna. Jestliže kdysi na stráži svobody stály demokratické instituce a ústavy jakož i akty občanských práv, pak novými svatostánky svobody budou pravděpodobně restaurace McDonalds a Kentucky Fried Chicken.“ Globalizační fenomén má - jak z výše uvedeného patrno - tři dimenze: dimenzi objektivní (řekněme tomu tak), dimenzi multidimenzionální vědecké reflexe a dimenzi ideologické interpretace. Ta třetí dimenze je součástí první, globalizační proces patří k fenoménům, které se nikdy z ideologických kontextů nevyvázaly a vyvázat nemohly. /.../ Jeden z mnoha ideologických sporů má tedy své hluboké podloží v otázce, zda je globalizace proces záměrný, intencionální, programovaný, anebo spontánní, odpovídající vizi Friedricha von Hayeka, kritika totalitarizmu všeho druhu. Jinými slovy a v odpovídající dikci: Bude nový světový řád, jemuž americký diplomat a publicista říká nový světový ne-řád, řádem spontánním, anebo řádem vnuceným světu nepatrnou menšinou zpravidla anonymních bankovních, 1
Observátor : (19) Reflexe globalizačních procesů v sociálních vědách průmyslových, vojenských a politických magnátů a bosů? Polsko-britský sociolog Zygmunt Bauman, který - podobně jako Robertson, Featherstone aj. - spojuje problém globalizace s fenoménem postmoderny, se vyjadřuje jednoznačně: „Módní pojem globalizace dnes v hlubším, ba nejhlubším významu znamená nedeterminovaný, neurčitý, sebepohánějící proces světových událostí. Znamená absenci centra, řídicího panelu a manažerského ústředí. Globalizace je Jowittův nový svět ne-řádu, ale pod jiným jménem. A tím se liší globalizace od univerzalizace, pojmu kdysi tak konstitutivního pro moderní diskurz o světových událostech, ale dnes téměř zapomenutého... Univerzalizace byla optimistická. Nabízela stejné životní podmínky každému a kdekoliv, tedy reálně rovné šance rovnoměrně geograficky rozdělené... Dnes globalizace není záměrem, ale primárně je souborem globálních efektů, notoricky nečekaných a nezamýšlených. V globalizaci nejde o to, co my všichni nebo alespoň většina nás bohatých a podnikavých chceme či přejeme si udělat, ale o to, co se nám všem děje.“ Ulrich Beck, proslulý tvůrce pojmu riziková společnost, upozorňuje na to, že globalizace je definována primárně nezamýšlenými důsledky, že nezamýšlené důsledky jsou definičním znakem toho, co označuje svým osobitým termínem reflexivní modernita. U. Beck, jako by nás chtěl uvést in medias res, abychom důstojně a neočekávaně uzavřeli uvažování o globalizaci, píše: „Projevy lokálního nacionalizmu a artikulace lokálních identit mohou být chápány jako důsledky globalizace, což je sice protimluv, ale Rusko je toho pozorovatelným a tragickým příkladem.“ /.../ Otázky a úkoly k textu 1)Co je na globalizačním procesu nejvíc zajímavé? 2)Přibližte vlastními slovy dvě dimenze globalizace. Uveďte jejich příklady z české společnosti. 3)Jak se v životě islámského teroristy projevuje globalizace (podle textu)? 4)Popište, jaké dvě možnosti se nabízejí podle Barbera obyvatelům globalizovaného světa? 5)Co mají tyto možnosti podle Barbera společného? 6)V čem spočívá riziko tohoto společného jmenovatele obou globalizačních tendencí? 7)Před čím varuje Steinerův příklad z východní Evropy? 8)Proč je otázka spontaneity či řízenosti globalizace tak závažná? Která z těchto dvou možností je podle Petruska riziková a proč? 9)V čem spočívá rozdíl mezi univerzalizací a globalizací? Uveďte příklady obou procesů. 10)Co Bauman tvrdí o otázce řízenosti globalizace? 11)Co tvrdí o stejném problému Ulrich Beck? 12)Proč Beck uvedl jako příklad Rusko? Co na něm chtěl ukázat? Otázky k přemítání 13)Pokuste se popsat změnu v životě malé lokální společnosti – např. vesnice Horní Houžovec – před globalizací, po začátku globalizace, ve fázi rozvinuté globalizace. Využijte přitom znalostí získaných četbou textu. 14)Je globalizace spontánní, nebo řízená? Svůj názor opřete o argumenty. 15)Kde je vaše vlastní místo v globalizačním procesu (z hlediska dvou popsaných opačných tendencí)? 16)Týkají se varovné příklady východní Evropy a Ruska také současné České republiky? Proč? 17)Který z uvedených názorů vás nejvíc zaujal? Proč? 18)Máme se bát globalizace? Proč? Slovníček absence - postrádání abstraktní – obecný alternativy – varianty, možnosti výběru
2
Observátor : (19) Reflexe globalizačních procesů v sociálních vědách americký diplomat a publicista – Petrusek má na mysli Francise Fukuyamu artikulace – „článkování“, vyslovení, vyjádření Barber, Benjamin R. - americký politolog (nar. 1939), autor známé knihy „Jihad vs. McWorld“ (1992, 1995, 1997) Beck, Ulrich – současný německý sociolog (nar. 1944) ctnost – trvalá způsobilost (habitus) jednat ve shodě s morálkou degradovat – snížit na nižší stupeň (úroveň) dikce - způsob mluvy, vyjařování dimenze – rozměr, aspekt džihád – zde „svatá válka“ muslimů, správně však jakékoli úsilí ve prospěch islámu Featherstone, Joseph - kanadský liberální politik (1843-1913) fenomén - jev fundamentalista – fanatik, zde islamista, radikální přivrženec netolerantního islámu globalizační proces – vývoj vedoucí k mizení hranic světové ekonomiky, politiky, informací a kultury Hayek, Friedrich von – rakouský liberální ekonom (1899-1992) identita – totožnost ideologická interpretace – výklad jevu podle již zavedeného systému hotových názorů in medias res – k jádru věci instituce – zřízení ironicky – výsměšně Jowittův nový svět ne-řádu – narážka na pojem amerického politologa Kennetha Jowitta („New World Disorder“ z roku 1992) kalašnikov – nejpoužívanější útočná puška sovětské výroby konstitutivní – utvářející, ustavující kontext - souvislost konzument – spotřebitel lokální - místní manažer – řídící pracovník větší firmy McSvět – Barberův ironický výraz pro globalizovaný svět (srovnej: Mc Donald) metafora – obrazné pojmenování Mill, John Stuart – známý britský filosof, teoretik svobody (1806-1873) modernita – fáze vývoje společnosti spojená s vírou v pokrok a vědu mulla – titul islámských duchovních učitelů (mullah) multidimenzionální – vícerozměrný nacionalismus – politická ideologie zdůrazňující národ nedeterminovaný – neřízený, svobodný notorický – známý, pověstný postmoderna – stav vývoje společnosti založený na pluralitě cest, svobodě a individualitě primární - prvotní reflexe – promýšlení reflexivní modernita – Beckova vize společnosti, jejíž vývoj je prověřován zkoumáním možných rizik (např. ekologických) Robertson, William Ewart – britský liberální politik (1809-1898) Solženicyn, Alexandr – známý ruský spisovatel, dokumentující poměry v gulagu (1918-2008) Steiner, George – francouzský literární kritik (nar. 1929) suverénní – sám sobě vládnoucí spontánní – bezděčný, samovolný Tocqueville, Alexis de – francouzský teoretik demokracie (1805 – 1859) totalitarismus – soustava myšlenek vedoucí k potlačení veškerých svobod člověka tribalizující tendence– tíhnutí vedoucí ke vzniku místních skupin, kmenů; proces opačný ke globalizačnímu univerzalizace - zevšeobecnění univerzalizující tendence– směřování vedoucí ke vzniku obecného, celosvětového společenství, zobecňující Vašíček, Zdeněk – český filosof, archeolog, publicista (1933-2011) veřejné dobro – obecné dobro; to, co je dobré pro všechny členy společnosti vize – představa (často o budoucnosti) Zdroje obrázků Obr.1 (na s.1): 21.8. 2013. Sociolog Miloslav Petrusek (1936 – 2012) přednáší za katedrou na snímku Michala Kotíka. Dostupné pod licencí Creative Commons na této adrese: commons.wikimedia.org/wiki/File:Miloslav_Petrusek_za_katedrou(02).jpg?uselang=cs
3
Observátor: (20) Bhagavadgíta
B HAGAVAD G Í TA (Zpěv Vznešeného)
♣ PRABHUPÁDA,, A. Č. Bhaktivédanta Swami. Bhagavad-gítá taková, jaká je: s původními sanskrtskými texty, přepisem do latinského písma, českými synonymy a podrobnými výklady. Praha: Bhaktivedanta Book Trust, c1998, 926 s., [16] s. barev. obr. příl. ISBN 91-7149405-7. Citováno ze s. 369 - 377 (kap. 8, „Dosažení Nejvyššího, sloka 1-8). Arjuna se otázal: „Ó můj Pane, Nejvyšší Osobo, prosím vysvětli mi: Co je Brahman? Co je vlastní já? Co jsou činnosti s touhou po jejich plodech? Co je tento hmotný projev? A kdo jsou polobozi? Ó Madhusúdano, kdo je Pán oběti a jak žije v těle? A jak Tě mohou ti, kdo vykonávají oddanou službu, znát v čase smrti?“ Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil: „Nezahubitelná, transcendentální živá bytost je nazývána Brahman a její věčná Obr. 1: Bůh Kršna hrající na flétnu přirozenost se nazývá adhyátma, vlastní já. Činnost, jež přispívá k vytváření hmotných těl živých bytostí, se nazývá karma neboli jednání s touhou po jeho plodech. Ó nejlepší ze vtělených bytostí! Hmotná příroda, která se neustále mění, se nazývá adhibhúta (hmotný projev). Vesmírná podoba Pána, zahrnující všechny polobohy, jako jsou bozi Slunce a Měsíce, se nazývá adhidaiva. A Já, Nejvyšší Pán, zastoupený v Nadduši v srdci každé vtělené bytosti, jsem adhiyajňa (Pán oběti). A každý, kdo na konci života při opouštění svého těla vzpomíná jen na Mě, dosáhne okamžitě Mého stavu bytí. O tom není pochyb. Ó synu Kuntí, každý naprosto jistě dosáhne právě toho stavu bytí, na který vzpomíná, když opouští své tělo. Proto bys měl, Arjuno, neustále myslet na Mě v Mé podobě Kršny a zároveň konat svou předepsanou povinnost – bojovat. Když své činnosti zasvětíš Mně a soustředíš na Mě svou mysl a inteligenci, bezpochyby ke Mně dojdeš. Ó Pártho! Ten, kdo o Mně medituje jako o Nejvyšší Osobnosti Božství, jehož mysl je neustále pohroužena ve vzpomínkách na Mě a neodbíhá, Mě zaručeně dosáhne.“ 1
Observátor: (20) Bhagavadgíta
♣ ZDRAŽILA, Václav. Efektivita jógového výcviku: Z doktorské práce z roku 1998. In: Dingir: Religionistický časopis o současné náboženské scéně [online]. 1/1999. [cit. 2013-0814]. Dostupné z: z:http://www.dingir.cz/dingir/1999_1/clanky/D19 9 9_1_28.html Námi sledovaný druh jógové praxe vychází z otevřeného a přátelského vztahu mezi cvičitelem a cvičencem. Existují však i jiná jógová uskupení, která jsou charakterizována dominantním postavením „gurua" a v nichž se klade zvýšený důraz na náboženské a rituální prvky. Často v nich bývá zavedena meditační praxe na guru mantry, které bývají společně s požehnáním udělovány někdy i nezletilým osobám. Meditace na guru mantru bývá spojována s promítáním představy nejvyšší dokonalosti do osoby gurua. Mantra je posvátná slabika, slovo nebo věta, jejíž pomocí se rozvíjí duchovní síly. Guru mantra je individuální mantra udělovaná guruem konkrétnímu žákovi. Udělením a přijetím guru mantry se upravuje vztah mezi guruem a žákem. Guru se zavazuje, že povede žáka na jeho duchovní cestě a dovede ho k cíli. Žák přijímá Mistra jednou provždy a zavazuje se mu naprostou oddaností . Tento vztah bývá slavnostně Obr. 2: Sedm čaker v rukopisu z r. 1899 manifestován rituálním obřadem. Z psychologického hlediska je taková jógová praxe problematická, neboť ve svých důsledcích vede k závislosti. Pomocí výzkumné metody PASKO jsme zjistili, že příznačným osobnostním rysem cvičenců jógy je zvýšená adaptabilita, která se mimo jiné projevuje poslušností, ochotou podřizovat se a ochotou ztotožňovat se s autoritami. U takto zaměřených lidí je větší pravděpodobnost, že upadnou do závislosti na autoritě, která bude ochotna převzít odpovědnost za jejich život. Závislosti je snadnější předcházet, než se z ní vyprostit. Závislí lidé často nebývají přístupni rozumovým argumentům. Je tedy lépe mít na paměti několik stěžejních zásad, které nám mohou pomoci včas rozeznat i skrytou snahu, jež by nás měla zbavit svobody rozhodování. Patří mezi ně: 1. Vědomí, že stále existuje nebezpečí závislosti. 2. Je třeba pozorně sledovat, zda u člověka, jehož příkladem se chceme řídit - nedochází k rozporu mezi jeho slovy a činy, - zda nás záměrně neizoluje od našich blízkých a přátel, - zda vždy připouští otevřenou a věcnou diskusi o všech problémech, - zda jeho aktivity nesměřují nakonec k tomu, aby mu přinášely prospěch. 3. Stále je nutno mít na paměti, že žádný člověk není naprosto dokonalý. Ani my, ani guru
2
Observátor: (20) Bhagavadgíta Otázky a úkoly k prvnímu textu 1)S kým Arjuna v textu vlastně mluví? 2)Zopakujte vlastními slovy Arjunovu otázku. 3)Co je podle textu „já“ člověka a v jakém vztahu je k božství? 4)Proč karma vede živé bytosti k tomu, aby si utvářely hmotná těla? 5)Co jsou podle textu vesmírná tělesa? 6)Jak se může člověk dostat do božské úrovně samotného Kršny? 7)Jak se tento cíl slučuje s aktivním životem (nikoli životem mnicha)? 8)Co se můžeme o Kršnovi dozvědět z obr. 1? Využijte nápovědu ve Slovníčku. Otázky a úkoly k druhému textu 9)V čem mohou spočívat některá rizika jogínské praxe? 10)Co jsou to mantry? 11)Co autor zjistil o lidech, kteří cvičí jógu? 12)Jak lze předejít tomu, aby se adept jógy nestal sektářem? 13)Jak obr. 2 souvisí s druhým textem? Otázky a úkoly k oběma textům 13)Porovnejte to, co se z druhého textu dovídáte o józe, s tím, co vyžadoval sám Kršna po svých ctitelích. Otázky k přemítání 14)Které rysy hinduismu se podobají hodnotám evropské společnosti? 15)Které rysy naopak jsou s evropskou tradicí jen obtížně slučitelné? 16)Posuďte míru sektářství a psychické manipulace u populárních hinduistických guru (Sri Chinmoy, Saji Baba, Osho) a v hnutí Haré Kršna. Slovníček (a výklad obr. 1) adaptibilita - přizpůsobivost adhibhúta – hmotná, tělesná podoba světa adhyátma – átma(n), individuální duše, vlastní jednotlivé já argument – logický důvod Arjuna – Ardžuna, mladý válečník, který před bitvou hovoří s vozatajem Kršnou autorita – ten, kdo je respektován Brahman – nejvyšší božská entita, brahma, božství flétna (bansi) – Kršna na ni hrál, když pásl krávy, proto je přezdíván Góvinda – miláček krav (go), zde též okouzloval pastýřky (gópi) guru – hinduistický duchovní vůdce, často uctívaný a zbožňovaný guru mantra – osobní mantra, kterou žák obdržel od svého Mistra jóga – způsob spojení átmanu a brahmy skrze ukáznění těla a mysli karma – zákon příčiny a následku, činnost v tomto světě a vše, k čemu vede (i v příštích životech) Kunti – matka Arjuny i jeho nepřítele Karny lotos – symbol převtělení, z bahna a vody tohoto světa rozkvést ve volnosti nekonečna Madhusúdan – Arjunův titul, ten, který zabil démona Madhu manifestace - projev mantra – posvátná slabika, jejíž recitování přibližuje k božstvu modrá Kršnova pleť – patrně vyjadřuje nekonečnou modrou oblohu Nadduše – nesmrtelná součást psychiky všech bytostí (totožná s Kršnou) 3
Observátor: (20) Bhagavadgíta oddaná služba – vše, co dělá ten, který miluje Kršnu Pártha – jiné jméno pro Kunti paví pírko na čelence – symbol očí bohů šperk – na Kršnově hrudi drahokam vyrobený z kravského mléka (dle báje) rituální - obřadní transcendentální – transcendentní, překračující tento svět, posvátný (paraman) věnec (garlanding) – sochy božstev nebo významné osoby dostávají jasmínový věnec na znamení úcty, pocty Zdroje obrázků Obr.1 (na s.1): Staženo 14. 8. 2013..Bůh Kršna hrající na flétnu. Miniaturní kresba (10 x 7,5 cm) zakoupená 14.3. 2012 v obchodě v indickém městě Udaipur. Dostupné pod licencí Creative Commons na této adrese: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:SDIM2052-Krishna-Udaipur-x3f.png Obr. 2 (na s.2): staženo 14.8. 2013. Sedm čaker v indickém rukopisu z roku 1899. Dostupné pod licencí Creative Commons na této adrese: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Sapta_Chakra,_1899.jpg Námět ke studiu Mnohé články časopisu Dingir. Dingir: Religionistický časopis o současné náboženské scéně. Zdeněk Vojtíšek. Praha: Dingir, s. r. o., Vychází už 16.ročník. ISSN 1212-1371. Dostupné z: http://dingir.cz/
4
Observátor: (21) Karma, přerozování, samsára
AS H I N OTTAMA „K A R M A, P Ř E R O Z O V Á N Í, S A M S Á R A“ ♣ OTTAMA, Ashin. Karma, přerozování, samsára: [soudobý pohled na tři témata Buddhovy nauky : cesta k novému chápání naší životní reality]. 1. vyd. Překlad Tomáš Vystrčil. Praha: DharmaGaia, 1999, 115 s. Mangalam. ISBN 80-859-0560-4. Citováno ze s. 68-69 (kap. „Malé cvičení“). Pokuste se porovnat mrně, kterým jste byli ve věku jednoho měsíce, s osobou, kterou jste nyní. Je to ten samý člověk, nebo ne? „Určitě ne,“ řeknete. Obr. 1: Socha Buddhy (Laos, 18. Dobrá. Nyní vezměme věk čtyř let. Ve čtyřech století) letech jste již uměli mluvit i trochu myslet, ale ten človíček byl někdo zcela jiný, není-li pravda? A co v deseti? Některé charakterové rysy z rané doby přetrvaly možná až podnes. Nicméně zájmy ve věku deseti let byly ještě velmi dětinské. Tak vezměme věk dvaceti let. Osoba, kterou jste byli ve dvaceti, a osoba, kterou jste nyní, je to tentýž člověk, nebo ne? Začíná to být obtížné – těžko říci. Ale pravděpodobně nebudete pocitově souhlasit s tím, že se jedná o tu samou osobu. Porovnejte minulý měsíc s přítomností. A co včera, co před hodinou? Když jste začali číst tuto knihu, nebyli jste to samé „já“, kterým se cítíte být nyní. Z momentu na moment nejsme stejní, ale nejsme také zcela jiní. A to je dost přesně to, co v Buddhově nauce znovuzrození znamená: Bytost z předchozí existence, osoba tohoto života a bytost té předchozí existence – tyto osoby nejsou ani identické, ani zcela různé. Pro ilustraci znovuzrození uvádějí staré texty podobenství pečetidla. Pečetidlo a jeho otisk nejsou ani zcela totožné, ani nejsou něčím zcela jiným. Ve své podstatě jsou spolu hluboko spojeny vztahem příčiny a následku. Podobně také předešlý život není totožný s tím následujícím, ale existuje mezi nimi hluboký přímý kauzální vztah a návaznost. Kromě tohoto karmického „otisku“ se z minulého do následujícího života nic nepřeneslo. Jiný příklad, který najdeme v textech, je zvuk a jeho ozvěna. „Osoba“ nebo „já“ má v Buddhově nauce jen velmi relativní platnost; nepatří do kategorie nejzazší, nejvyšší pravdy. Vědomí a pocit já, pocit sama sebe může být někdy velmi jasný, silný a evidentní . Zaměříme-li však na něj reflektor naší pozornosti, naše já náhle ustoupí, rozptýlí se, rozpustí – jen aby se hned seskupilo jinde. V Buddhově nauce je pocit já a celý dojem sama sebe výsledkem mylného vnímání.
♣ Jeho Svatost čtrnáctý dalajlama Džampal Ngawang Lozang Ješe Tändzin Gjamccho. Soucítění jako pilíř světového míru. In: Dalajláma. info [online]. [cit. 2013-08-15]. Dostupné z: http://www.dalajlama.info/prednaska/poselstvi/ Podle buddhistické psychologie je většina našich potíží způsobována vášnivou touhou po věcech, které mylně pokládáme za trvalé hodnoty, a naší příchylností k nim. Honba za předměty naší touhy má za následek agresi a konkurenční boj jako domnělé účinné nástroje. Tyto představy se 1
Observátor: (21) Karma, přerozování, samsára snadno změní ve skutek a jejich samozřejmým důsledkem je boj. Takovéto duševní pochody probíhaly v myslích lidí odnepaměti, jejich uskutečňování nabylo však v moderních podmínkách na účinnosti. Co můžeme udělat pro to, abychom dostali pod kontrolu a mohli ovládat tyto „jedy“ - klam, chtivost, agresi? Vždyť právě tyto jedy jsou téměř za vším, co trápí tento svět. Jako člověk vychovaný v tradicích mahájánového buddhismu jsem přesvědčen, že láska a soucit jsou morálním základem světového míru. Rád bych nejprve definoval, co míním pod pojmem soucítění. Když cítíte soucit nebo lítost nad velmi ubohou osobou, vyjadřujete svou účast, protože ta osoba je ubohá; váš soucit je založen se altruismu. Na druhé straně láska k vaší ženě, muži, dětem nebo blízkému příteli je obvykle založena na náklonnosti. Když se tato náklonnost změní, vaše laskavost se také změní, možná i zmizí. Ale to není pravá láska. Pravá láska není založena na náklonnosti, ale na altruismu. V tom případě váš soucit, soucítění, zůstává lidskou odpovědí na utrpení, dokud jen budou bytosti trpět. Obr. 2: Dalajláma v Itálii O takové soucítění musíme usilovat, pěstovat ho v sobě v roce 2007 a rozvinout ho z omezeného rozsahu do neomezeného. Bezvýhradné, spontánní a neomezené soucítění ke všem cítícím bytostem není samozřejmě ta obvyklá láska, kterou člověk cítí k příteli, přítelkyni nebo rodině, ta je zkalené touhou, náklonností a nevědomostí. Láska, kterou bychom měli obhajovat, je ta obsáhlejší láska, kterou cítíte i k někomu, kdo vám ublížil: ke svému nepříteli. Rozumové důvody pro soucítění jsou v tom, že každý z nás má touhu vyhnout se utrpení a dosáhnout štěstí. Je založeno na opravdovém pocitu „já“, který určuje celosvětovou touhu po štěstí. Všechny bytosti se narodily se stejnými touhami a měly by i mít stejná práva jich dosáhnout. Když srovnám sebe s ostatními, kterých je bezpočet, cítím, že ostatní jsou důležitější, protože já jsem jen jedinec, zatímco jich je mnoho. A kromě toho nás tradice tibetského buddhismu učí pohlížet na všechny cítící bytosti jako na své drahé rodiče a dávat najevo svou vděčnost tím, že je budeme milovat. Proto se, podle buddhistického učení, neustále znovu a znovu rodíme a je možné, že každá bytost už byla aspoň jednou naším rodičem. Tímto způsobem se staly všechny bytosti na světě členy jedné rodiny. Otázky a úkoly k prvnímu textu 1)Co lze podle autora zjistit, když srovnáváme sami sebe se sebou v minulosti? 2)Jsme to my sami? Pokuste se o precizní odpověď v souladu s textem. 3)Vysvětlete vlastními slovy Ashinův příklad s pečetidlem. 4)Hovoří autor, když srovnává různá „já“, o minulých životech, nebo o psychickém vývoji v rámci jednoho lidského života? 5)Co se přenáší z jednoho života do druhého? Pokuste se autorův výklad doplnit o konkrétní příklady takových přenesených věcí. 6)Co autor v textu tvrdí o meditaci (v souvislosti s pocitem „já“)? 7)Rozveďte jen naznačenou metaforu o ozvěně. 8)Co je to karma? 9)Pokuste s pomocí Slovníčku vyložit symboliku obr. 1.
2
Observátor: (21) Karma, přerozování, samsára Otázky a úkoly ke druhému textu 10)Co je podle dalajlámy příčinou většiny lidských problémů? 11)Co je podle autora pro lidskou mysl přímo jedovaté? 12)Proč autor připisuje soucitu tak velkou úlohu? V čem může pomoci? 13)Proč láska k rodině není ve skutečnosti opravdovým soucitem? 14)Proč máme pohlížet na všechny lidi jako na své rodiče? Otázky a úkoly k oběma textům 15)Doložte, jak se ve druhém textu projevuje koncepce lidského „já“ vysvětlená v textu prvním. 16)Pokuste se ve druhém (mahájánovém) textu najít něco, s čím by nesouhlasil autor textu prvního (hínajánového). Otázky k přemítání 17)Zamyslete se nad tvrzením Ashina Ottamy, že lidské „já“ není samo se sebou v minulosti identické, ale ani od něho různé. Použijte přitom klasickou logiku. Jak lze toto tvrzení obhájit? 18)Zamyslete se nad dalajlámovým odmítáním lásky k rodině v předposledním odstavci ve srovnání s obhajobou lásky k rodičům v odstavci posledním. Použijte přitom klasickou logiku. Jak lze toto tvrzení obhájit? 19)Jaké důsledky by mohla mít buddhistická představa o lidském „já“ pro právo (např. pro pojetí fyzické osoby)? 20)Posuďte věrohodnost dalajlámova návrhu cesty, kterou by lidstvo mohlo dojít ke světovému míru. Slovníček altruismus – nesobecké upřednostňování druhých evidentní - zřejmý gesto Buddhova dotyku země (bhúmisparšamudra)– Gautama se dotkl země při meditaci, když se v něm démon Mára pokoušel vyvolat nízké touhy, dotykem oslovil bohyni Země identita – totožnost karma – zákon zapřičiňující kvalitu života bytosti kategorie – množina, skupina jevů kauzální vztah – vztah příčiny a následku mahájána – velký vůz buddhismu, široké tradice Tibetu, Číny, Japonska ad. spontánní – bezděčný Zdroje obrázků Obr.1 (na s.1): Staženo 15..8. 2013..Bronzová socha Buddhy z Laosu (18. století). Vystavena ve venkovní galerii muzea ve Vientiane. Dostupné pod licencí Creative Commons na této adrese: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Judas_-_Johann_Zwink_Oberammergau.jpg?uselang=cs Obr. 2 (na s.2): Staženo 15. 8. 2013. Dalajláma při návštěvě v italském městě Cologno Monzese MI, 18. prosince 2007. Autorem snímku Luca Galuzzi. Dostupné pod licencí Creative Commons na této adrese: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Dalai_Lama_1473_Luca_Galuzzi_2007.jpg Námět ke studiu Základní informace o buddhismu nabízí film Malý Buddha (Velká Británie, Francie 1993).
3
Observátor: (22) Desatero
D E SAT E R O Kniha Exodus (Druhá Mojžíšova) 20, 1-17) ♣
Obr. 1: Ortodoxní Židé čtoucí svitek Tóry před Západní zdí v Jeruzalémě
Jeruzalémská Bible: Písmo svaté vydané Jeruzalémskou biblickou školou. 1. české vyd. Překlad František X Halas, Dagmar Halasová. Praha: Krystal OP, 2009, 2229 s., ISBN 978-808-7183-113. S.133 n.
Bůh vyslovil všechna tato slova a řekl: „Já jsem Jahve, tvůj Bůh, který tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. (1) Nebudeš mít jiné bohy přede mnou. Neuděláš si žádnou sochu, nic, co se podobá tomu, co je nahoře na nebi nebo dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Těmto bohům se nebudeš klanět a nebudeš jim sloužit, neboť já, Jahve, tvůj Bůh, jsem žárlivý Bůh, který trestám vinu otců na dětech, vnucích a pravnucích za ty, kteří mě nenávidí, ale který dávám milost tisícům za ty, kteří mě milují a dodržují má přikázání. (2) Nevyslovíš nadarmo jméno Jahva, svého Boha, neboť Jahve neponechá bez trestu toho, kdo nadarmo vysloví jeho jméno. (3) Pomni sobotního dne, abys jej světil. Po šest dnů budeš pracovat a konat veškeré své dílo; ale sedmý den je sobota pro Jahva, tvého Boha. Nebudeš konat žádné dílo ani ty, ani tvůj syn, ani tvá dcera, ani tvůj služebník, ani tvá služka, ani tvá zvířata, ani cizinec, který dlí v tvých branách. Neboť v šesti dnech udělal Jahve nebe, zemi, moře a vše, co je v nich, ale sedmého dne si odpočinul, a proto požehnal Jahve sobotní den a posvětil jej. (4) Cti otce svého a matku svou, abys byl dlouho živ na zemi, kterou ti dává Jahve, tvůj Bůh. (5) Nezabiješ. (6) Nezcizoložíš. (7) Nepokradeš. (8) Nevydáš lživé svědectví proti svému bližnímu. (10) Nebudeš dychtit po domu svého bližního. (9) Nebudeš dychtit po ženě svého bližního, ani po jeho služebníkovi, ani po jeho služce, ani po jeho býku, ani po jeho oslu, po ničem z toho, co patří tvému bližnímu.
1
Observátor: (22) Desatero
♣ SCHUBERT, Kurt. Židovské náboženství v proměnách věků: zdroje, teologie, filosofie, mystika. Vyd. 2. Překlad Jindřich Slabý. Praha: Vyšehrad, 1999, 285 s. ISBN 80702-1303-5. Citováno ze s. 109 (kap. IX. Židovská zbožnost“, 1. „Zákon a zákony“).
Obr. 2: Interiér synagogy v Nevatim (bima, áron ha kodeš, parochet) Zákon platil a platí v židovství za metafyzickou realitu, jejíž sukus, závazný pro lidi, se skládá z 613 příkazů a zákazů Tóry. První krok k takovému chápání máme před sebou již v Kněžském kodexu, který vznikl jako nejmladší pramen Pentateuchu asi v 6. století př. Kr. a předpokládá exilovou situaci židovství. Podle Kněžského kodexu patří šabat ke stvořitelskému řádu božímu (Gn 2,2n). Podle tohoto řádu se chovají pouze Židé, jen oni dodržují sobotní klid. Právě tak bylo podle Gn 9,4 přikázáno Noemovým synům, aby nejedli maso s krví. Také toto přikázání dané lidstvu pokládají za závazné jen židé. Zde se jednoznačně předpokládá kongruence řádu stvoření s konkrétním lidským chováním. Kdo tedy nedodržuje sobotní klid a předpisy o pokrmech, nežije podle řádu stvoření. Řád božího stvoření byl ztotožňován s moudrostí, které Bůh používal při stvoření světa. O moudrosti čteme v Př 8,22n: „Hospodin mě vlastnil jako počátek své cesty, dříve než co konal odedávna. Od věků jsem ustanovena, od počátku, od pravěku země.“ V Př 8,30 vypovídá moudrost sama o sobě, že byla božím dílovedoucím při stvoření světa. Podobně čteme o moudrosti v Jb 28,27, že když Bůh stanovil kosmický řád, hned tehdy „ji viděl a vyprávěl o ní, učinil ji nepohnutelnou a také ji prozkoumal.“ Otázky a úkoly k prvnímu textu 1)Proč před vyslovením Desatera Bůh ukazuje svou totožnost? 2)Kterému přikázání věnoval Bůh největší pozornost? Proč? 3)Které přikázání vede k tomu, že lidé budou dlouho žít na zemi? Proč? 4)Co to znamená vyslovit jméno Jahva nadarmo? 5)Porovnejte, jak Jahve trestá a jak dává milost. Co lze z tohoto poměru vyčíst? 6)Čím se liší deváté a desáté přikázání od šestého a sedmého? 7)Ve kterém přikázání se hovoří o modloslužbě (modlářství)? 8)Čím text zdůvodňuje přikázání sobotního klidu? 9)Proč mají Židé zakázáno dělat sochy a jiná zpodobnění? 10)Kolik dní trvalo stvoření světa? 11)Která přikázání se týkají všech lidí a která jen Židů?
2
Observátor: (22) Desatero Otázky a úkoly k druhému textu 12)Kolik pravidel lze celkem najít v Tóře? 13)Odkdy se začala Tóra chápat jako posvátná skutečnost? 14)Jak Židé chápou moudrost? 15)Jak souvisí Tóra s moudrostí? 16)Jak souvisí Tóra se stvořením světa?
Obr. 3: Hebrejská abeceda
Otázky a úkoly k oběma textům a k obrázkům 1-2 17)Vyložte co nejpodrobněji s využitím Slovníčku a textů obr. 1 a 2. Jaký význam mají symboly na fotografiích? 18)Které další židovské symboly můžeme často vidět? 19)Porovnejte podle obou textů, jaké důsledky by přineslo nedodržování předpisů Tóry. 20)Kdo má Tóru dodržovat? 21)Jak může dodržování Desatera souviset s řádem stvoření? Jinými slovy: proč etika souvisí s ontologií?
Otázky k přemítání 22)Která z přikázání mohou mít univerzální platnost? 23)Která z přikázání mají platnost jen v západní civilizaci (prostřednictvím křesťanství)? 24)Která z přikázání převzali muslimové? 25)Co si vy sami myslíte o závaznosti Desatera? Svou odpověď vysvětlete. 26)Pokuste se objevit několik možných příčin antisemitismu. 27)Kde v okolí vašeho bydliště narazíte na nějaké židovské památky? Slovníček áron ha kodeš – svatostánek, skříň, kam se v synagoze ukládá svitek Tóry bima – místo, odkud se čte svitek Tóry v synagoze bližní – člověk v mé blízkosti cizoložství – nejen nevěra, ale jakékoli nedovolené sexuální jednání (smilstvo) egyptská země – zde byli Židé v otroctví, než je Mojžíš zázračně vyvedl exil – vyhnanství Hospodin – staročeský překlad jména Jahve (Pán) Jahve – יהוה, posvátné Boží Jméno, které zjevil Mojžíšovi (znamená „Jsem, který jsem.“) jméno – v židovské tradici klíč k osobě svého nositele kipa – jarmulka, čepička židovských mužů (nutná při modlitbě, v synagoze, na hřbitově) Kněžský kodex – části Starého zákona vytvořené po babylonském zajetí kodex – kniha kongruence - souběh megila – svitek Tóry ukládaný v synagoze do pouzdra a do svatostánku metafyzický – zde posvátný, nad - skutečný milost (chesed) – nezasloužený Boží dar, projev přízně modla – zakázaný předmět úcty, který je zbožňován víc než Bůh (modloslužba) moudrost (chochma) – zosobněná Boží inteligence, Logos, řád skutečnosti nadarmo – například při zaklínání Noe – praotec lidstva, který se svou rodinou přežil potopu světa a dostal od Boha příkazy ortodoxní – pravověrný, přísně dodržující tradici, nauku 3
Observátor: (22) Desatero Pentateuch – Pět knih Mojžíšových (Genesis, Exodus, Levitikus, Numeri, Deuteronomium) Tóra – Zákon, v úzkém slova smyslu Pentateuch, jádro židovské Bible (Tanach) parochet – závěs na svatostánku v synagoze požehnat (beracha) – přát dobré, předat zvláštní milost přikázání (micvót) – předpisy dané Zákonem o tom, jak má Žid jednat sobota – sedmý den týdnu, den odpočinku, šabat sukus – jádro, podstata synagoga – židovská modlitebna šabat - sobota světit – svěřit Bohu, vyhradit pro Boha talit – modlitební šál s třásněmi (cicit) Zákon - Tóra Západní zeď – Zeď nářků, jediný zbytek po jeruzalémském Chrámu země – pro Židy je Bohem přislíbenou zemí Izrael Židé – synové a dcery Jákoba (12 kmenů), zejména Judy (královský rod) Zdroje obrázků Obr.1 (na s.1): Staženo 16.8. 2013.Ortodoxní Židé čtoucí Tóru při ranní modlitbě před jeruzalémskou Západní zdí. Fotografoval v roce 2011 Eliel Joseph Schafler. Dostupné pod licencí Creative Commons na této adrese: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:MORNING_TORA_READING.jpg Obr. 2 (na s.2): Staženo 16.8. 2013. Interiér synagogy v městě Nevatim v Negevské poušti v Izraeli. Fotografováno 7.9. 2009. Dostupné pod licencí Creative Commons na této adrese: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:PikiWiki_Israel_4510_Nevatim_in_the_Negev.JPG? uselang=cs Obr. 3 (na s.3): Staženo 16.8. 2013. Hebrejská abeceda. Dostupné pod licencí Creative Commons na této adrese: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Hebrew_Alphabet.png?uselang=cs Námět ke studiu Vyhraďte si alespoň jeden den na prohlídku vynikajících expozic Židovského muzea: Židovské muzeum v Praze [online]. [cit. 2013-08-16]. Dostupné z: http://www.jewishmuseum.cz/czindex.php
4
Observátor : (23) Překročit práh naděje
J A N PAV E L I I . „P Ř E K R O Č I T P R Á H NAD Ě JE “ ♣ JAN PAVEL II. (Karol Wojtyla). Překročit práh naděje. 1. vyd. Překlad Ivana Peprná. Praha: Tok, 1995, 195 s. ISBN 80-901-0069-4. Citováno ze s. 76-77 (kap.11, „Boží bezmocnost?“) Víra prohlašuje, že Bůh je všemohoucí. Proč tedy ještě nevymýtil utrpení ze světa, který sám stvořil? /.../ Konečný výrok Velkého pátku zní: Člověče, ty, který soudíš Boha, který mu přikazuješ, aby se hájil před tvým tribunálem, zamysli se nad sebou, jestli ty sám nejsi vinen smrtí tohoto odsouzence, jestli soud nad Bohem není ve skutečnosti soudem nad tebou samým. Přemýšlej, jestli tento soud a jeho důsledek Obr. 1: Ježíš Pantokrator na byzantské kříž a vzkříšení – nejsou pro tebe jedinou cestou mozaice z 12. století ke spáse. Když Gabriel oznamoval v Nazaretě Panně Marii narození Syna a zjevil jí, že jeho království bude nekonečné (srv. Lk 1,33), bylo jistě těžké předvídat, že se ta slova vztahují k podobné budoucnosti; že se Boží království na světě uskuteční za takovou cenu; že od toho okamžiku dějiny spásy celého lidstva povedou takovou cestou. Teprve od toho okamžiku? Nebo už od samého počátku? Událost, k níž došlo na Golgotě, je historický fakt. Přesto není omezen v čase ani prostoru. V minulosti sahá až na počátek dějin. Zahrnuje všechna místa a doby, všechny lidi. Kristus není jen očekávání, je zároveň i naplnění. „Neboť pod nebem není lidem dáno žádné jiné jméno, v němž bychom mohli dojít spády“ (Sk 4,12). Křesťanství je náboženství spásy neboli soteriologie, abychom použili tento teologický termín. Středem křesťanské soteriologie je velikonoční tajemství. Aby člověk mohl doufat, že ho Bůh spasil, musí se zastavit pod Kristovým křížem. A potom v neděli po Bílé sobotě musí dojít před prázdný hrob a uslyšet tam, jako to slyšely jeruzalémské ženy: „Není tady. Byl vzkříšen“ (Mt 28,6). Od kříže ke Vzkříšení vede jistota, že Bůh dává člověku spásu a že mu ji dává prostřednictvím Krista, jeho kříže a vzkříšení.
♣ BONHOEFFER, Dietrich. Následování: Výklad Kázání na hoře. Předmluva J. M. Lochmana. Přel. F. M. Dobiáš, A. Molnár. Další údaje neuvedeny. Citováno ze s.59-60 (kap. „Následování a kříž“). /.../ Ježíš chce překonat utrpení světa, a proto je musí cele vytrpět. Utrpení sice zůstává 1
Observátor : (23) Překročit práh naděje oddáleností od Boha, ale ve společenství utrpení Ježíše Krista je utrpení překonáno utrpením. Obecenství s Bohem je darováno právě utrpením. Aby nás utrpení minulo, musíme je nést. Buď je ponese svět a zahyne s ním, nebo postihne Krista a bude v něm přemoženo. Tak trpí Kristus zástupně za svět. Jenom jeho utrpení je vykupitelské. Jenže i církev nyní ví, že utrpení světa potřebuje někoho, kdo by je nesl. Tak ji na cestě následování Krista postihuje utrpení a ona je nese tím, že je sama Kristem nesena. Církev Ježíše Krista stojí před Bohem zástupně za svět, následuje-li ho pod křížem. Bůh se nás ujímá. Syn Boží vzal na sebe naše tělo, vzal proto na sebe kříž, vzal na sebe všechny naše hříchy, a právě tím nás usmířil. K této službě je volán i ten, kdo následuje. V tom záleží křesťanský život. Obr. 2: El Grecův obraz Ježíšova ukřižování (1579) Otázky a úkoly k prvnímu textu 1)Na jakou otázku papež odpovídá? Pokuste se ji formulovat vlastními slovy a posoudit její závažnost. 2)Kdy a jak člověk soudil Boha? 3)Proč by každý člověk měl být vinen Ježíšovou smrtí? 4)Co Panna Maria při setkání s andělem nemohla předpokládat? 5)Jaký význam autor připisuje Ježíšovu kříži a vzkříšení? 6)Co autor tvrdí o jiných možnostech záchrany lidstva, které nejsou spojeny s Ježíšem? 7)Co má člověk udělat pro to, aby byl spasen? 8)Co křesťané rozumí pod slovem „spása“? Mají pravdu, když tvrdí, že po spáse touží celé lidstvo? Otázky a úkoly ke druhému textu 9)Jak podle druhého textu může být překonáno veškeré utrpení? 10)Jak se změní utrpení člověka, když ho bude prožívat s Ježíšem? 11)Co podle autora vede jedině k vykoupení? 12)Čím byli lidé smířeni s Bohem? 13)V čem podle autora spočívá křesťanský život? 14)Jaký je postoj církve ke světu? 15)Jaký je vztah Boha k lidem? Otázky a úkoly k oběma textům 16)Porovnejte oba texty z hlediska tématu. Co mají společného a čím se liší? 17)Pokuste se porovnat pohled obou textů na otázku spásy. 18)Pokuste se zjistit, zdali není v prvním textu patrné, že autor byl katolík, a v druhém, že byl protestant (evangelík, lutherán). 2
Observátor : (23) Překročit práh naděje Otázky k přemítání 19)Čím se liší křesťanský a buddhistický přístup k otázce utrpení? Který je pro vás věrohodnější? Proč? 20)Představuje křesťanství příznivé hodnoty umožňující rozvoj západní civilizace? Svou odpověď založte na argumentaci. Slovníček archanděl – vyšší anděl (Boží posel) Bílá sobota – den po Ježíšově smrti Boží království – Ježíšův výraz pro stav lidí spojených s Bohem církev – obec křesťanů, společenství věřících v Ježíše Golgota – návrší v Jeruzalémě, kde zemřel Ježíš hříchy – přestoupení Božích zákonů, po Adamově hříchu se předpokládá hříšnost všech lidí jméno – u Židů klíč k celé osobě jeho nositele Kristus – pomazaný, to jest mesiáš, očekávaný zachraňující král Židů kříž – mučící nástroj, po Ježíšově oběti křesťanský symbol proměny hříchu v život Nazaret – město v Galileji (sever Izraele), v němž vyrůstal Ježíš obecenství – obcování, communio, účast, společenství s někým Otec – první osoba Trojice (se Synem Ježíšem a Duchem svatým) Pantokrator – vševládce, titul připisovaný Ježíšovi na ikonách Poslední soud – závěrečná proměna světa (zavržení zla, vyzdvižení dobra) smíření – napravení vztahu s Bohem soteriologie – nauka o spáse spása – duchovní i tělesné uzdravení od hříchů, záchrana svět – v Novém zákonu často protiklad Božího království teologie – křesťanská věda o Bohu termín – přesný pojem tribunál – shromáždění soudců velikonoční tajemství – události Ježíšovy smrti a vzkříšení, které podle křesťanů vedly ke spáse Velký pátek – den, kdy Ježíš zemřel v Jeruzalémě na kříži (asi r. 29 nebo 30) vykoupení – spása, záchrana lidí z područí hříchu (zla) vzkříšení – Ježíšovo zmrtvýchvstání, křesťané očekávají totéž po Posledním soudu Zdroje obrázků Obr.1 (na s.1): Staženo 15.8. 2013..Mozaiková ikona Ježíše Pantokratora ze 12. století (v byzantském stylu). Uloženo v Muzeu byzantského umění v Berlíně. Dostupné pod licencí Creative Commons na této adrese: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Mosaikikon_Bode_Berlin_2.jpg http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Judas_-_Johann_Zwink_Oberammergau.jpg?uselang=cs Obr. 2 (na s.2): Staženo 15. 8. 2013. Obraz španělského manýristického malíře El Greca (1541 – 1614). Dostupné pod licencí Creative Commons na této adrese: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:El_Greco_011.jpg Námět ke studiu Intelektuálně bohatý vstup do křesťanství umožňuje tato slavná kniha: RATZINGER, Josef. Úvod do křesťanství. Brno: Petrov, 1991. ISBN 80-852-4713-5.
3
Observátor : (24) Muhammad
IBN ISHÁK „M U H A M M A D“ ♣ IBN ISHÁK, Muhammed. Muhammad: život Alláhova proroka. Vyd. 1. Přel. Viktor Svoboda. Praha: Leda, 2009, 230 s. ISBN 978-807-3351847. Citováno ze s.29-30 (kap.3. „Zjevení“).
Obr. 1: Muhammadova „Noční cesta" (z perského rukopisu z roku 1514)
Alláhův prorok strávil každý rok měsíc modlitbami v Híře a krmil chudé, kteří k němu přišli. A když se vrátil do Mekky, než vstoupil do svého domu, obešel sedmkrát Ka 'bu, protože to těší Alláha. Během měsíce ramadánu toho roku, kdy se Alláh rozhodl seslat na něj svoji milost, když bylo Muhammadovi čtyřicet let, jel Alláhův prorok jako obvykle do Híry a jeho rodina ho doprovázela. V noci přišel anděl Gabriel s Alláhovým příkazem. Prorok později řekl: „Přišel, když jsem později spal, v brokátovém obleku, na kterém byl nápis, a řekl: „Recituj.“ Odpověděl jsem: „Nemůžu recitovat.“ Pak mě stiskl tak, že jsem si myslel, že umírám. Uvolnil svůj stisk a řekl: „Recituj“. Odpověděl jsem: „Nemůžu recitovat.“ Znovu mě stiskl, dokud jsem si nemyslel, že umírám. Pak uvolnil svůj stisk
a řekl: „Recituj.“ Odpověděl jsem: „Nemůžu recitovat.“ Ještě jednou mě stiskl a řekl: „Recituj.“ Protože jsem se zeptal: „Co mám recitovat?“ A to jsem řekl, protože jsem se bál, že mě znovu stiskne. Pak řekl: „recituj ve jménu Pána tvého Stvořitele, který stvořil člověka z kapky krve. Recituj, tvůj Pán je nejštědřejší, učil pomocí pera, učil muže, který neví.“ Poté jsem recitoval slova, jeho úkol skončil a on ode mě odešel. Probudil jsem se ze spánku a cítil jsem, jako by ta slova byla vyryta do mého srdce. Poté jsem šel ven, a když jsem byl ve středu hory, slyšel jsem hlas z nebes, který říkal: „Muhammade! Ty jsi Alláhovým prorokem a já jsem Gabriel.“ Zdvihl jsem hlavu k nebi a hle! Uzřel jsem Gabriela v podobě muže s roztaženými křídly, stojícího na nebeské klenbě, s nohama dotýkajícíma se země. A on znovu řekl: „Muhammade! Ty jsi Alláhovým prorokem a já jsem Gabriel.“ Zíral jsem na něj a ani jsem nepostupoval, ani jsem neustupoval. Pak jsem od něj odvrátil svoji tvář na jinou část oblohy, ale kamkoliv jsem se podíval, viděl jsem ho ve stejné podobě. Tak jsem zůstal stát na stejném místě a Chadídža poslala posly, aby mě hledali. Došli až do nejvyšších částí Mekky a zase se k ní vrátili, zatímco já jsem zůstával na stejném místě, dokud anděl neodešel a já se nevrátil ke své rodině. Když jsem přišel k Chadídže, vyprávěl jsem jí, co jsem viděl, a ona řekla: „Buď dobré mysli a raduj se! Přísahám při Něm, v jehož rukou je život Chadídži, že doufám, že budeš prorokem 1
Observátor : (24) Muhammad tohoto národa!“ Pak vstala a odešla za Warakem.
♣ Korán. Vyd. 1. Překlad Ivan Hrbek. Praha: Levné knihy KMa, 2006, 797 s. ISBN 80-730-9992-6. Súra 1. Oteviratelka knihy. Al Fátiha Ve jménu Boha milosrdného, slitovného. Chvála Bohu, Pánu lidstva veškerého, Milosrdnému, Slitovnému, vládci dne soudného! Tebe uctíváme a Tebe o pomoc žádáme, veď nás stezkou přímou, stezkou těch, jež zahrnuls milostí Svou, ne těch, na něž jsi rozhněván, ani těch, kdo v bludu jsou. Súra 96. Kapka přilnavá. Al Alaq. Přednášej ve jménu Pána svého, který stvořil, člověka z kapky přilnavé stvořil! Obr. 2: Mithráb v pákistánské mešitě Přednášej, vždyť Pán tvůj je nadmíru štědrý, ten, jenž v Multanu. naučil perem, naučil člověka, co ještě neznal. Však pozor, člověk vzpurným se stává, neb za soběstačného se pokládá, však věru k Pánu tvému (vše) svůj návrat má! Co soudíš o tom, jenž zabraňuje služebníkovi, když se modlí? Soudíš, že na správné cestě dlí či bohabojnost přikazuje? Co soudíš o něm, jestliže odvrací se a ze lži obviňuje? Což neví, že Bůh (jej) vskutku pozoruje? Však pozor, nepřestane-li, tedy jej věru chytíme za jeho kštici, tu kštici prolhanou a hříšnou! Pak ať svolává si svůj klan, my přivoláme si stráž pekelnou! Však pozor, neposlouchej ho, leč padni na tvář svou a (k Bohu) se přibliž! Súra 61- Sevřený šik. Al Saf. (až do verše 12) Chválí Boha vše, co na nebesích je i na zemi a On mocný je i moudrý. Vy, kteří věříte! Proč říkáte to, co nečiníte? Bůh velice nenávidí, že říkáte něco, co neděláte, avšak Bůh věru miluje ty, kdož bojují na cestě Jeho v sevřeném šiku, jako by byli stavbou olovem spojenou. Vzpomeň si, jak pravil Možíš lidu svému: „Lide můj, proč se mnou zle nakládáte, když víte, že jsem poslem Božím k vám?“ A když se odvrátili, Bůh odvrátil srdce jejich, neboť Bůh nevede cestou správnou lid hanebníků. A vzpomeň si, jak pravil Ježíš, syn Mariin: „Dítka Izraele, já jsem vskutku poslem Božím k vám, potvrzujícím pravdivost toho, co bylo přede mnou sesláno z Tóry, a oznamujícím vám radostnou zvěst o poslu, jenž přijde po mně a jehož jméno Ahmad bude.“ Avšak když předvedl jim jasné důkazy, řekli: „To je kouzelnictví zjevné.“ . Kdo je nespravedlivější než ten, kdo si proti Bohu lži vymýšlí, zatímco je vyzýván k přijetí islámu? Bůh věru nevede cestou správnou lid nespravedlivý. Rádi by sfoukli světlo Boží ústy svými, avšak Bůh učiní světlo Své dokonalým, i když se to protiví nevěřícím. A On je ten, jenž seslal posla Svého se správným vedením i s náboženstvím pravdivým, aby zvítězilo nad všemi náboženstvími, i když se to protiví modloslužebníkům. Vy, kteří věříte! Mám vám ukázat obchod, jenž ochrání vás před trestem bolestným? Uvěřte v Boha a posla Jeho a veďte boj na cestě Boží majetky svými i osobami svými! A to bude pro vás nejlepší, jestliže jste vědoucí! A tehdy vám On odpustí hříchy vaše a uvede vás do zahrad, pod nimiž řeky tekou, a do příbytků příjemných v zahradách Edenu; a to bude úspěch nesmírný. 2
Observátor : (24) Muhammad Otázky a úkoly k prvnímu textu 1)Jak žil Muhammad před tím, než se stal prorokem islámu? 2)V kolika letech začal mít zjevení? 3)Kdo se Muhammadovi zjevoval? 4)Kde měl Muhammad své první zjevení? 5)Proč Muhammad řekl, že neumí recitovat? 6)Co Muhammad při prvním zjevení cítil? 7)Co bylo obsahem prvního poselství? Proč právě toto? 8)Jak byl podle poselství stvořen člověk? 9)Co viděl Muhammad při prvním zjevení na obloze a jak se přitom choval? 10)Proč Chadídža nechala Muhammada hledat? 11)Jak první zjevení přijala Muhammadova rodina? 12)Jak zjevení přijal Muhammad? 13)Pokuste se v textu objevit některé z Pěti pilířů islámu. Obr. 3: Ka'ba ve Velké mešitě v Mekce (19. stol.)
Otázky a úkoly k úryvkům z Koránu K súře 1 14)Zjistěte, proč je tato súra pro muslimy tak důležitá?
15)Co je to basmala? 16)Jaké vlastnosti má Bůh muslimů? 17)Co je to přímá stezka? Kam vede a čím se vyznačuje? Co lze ze súry zjistit o jiných stezkách? K súře 96 18)Co už víte z prvního textu o historii této súry? 19)Porovnejte uvedené dva překlady těchto slov poselství. 20)Před čím se ve druhé části súry varuje? Proč? 21)Co se ze súry dovídáme o sociálním životě na Arabském poloostrově? 22)Kdo je onen „služebník“? A kdo onen „člověk vzpurný“? K súře 61 23)Co vlastně dělají ti, kteří říkají to, co nedělají? 24)Co je podle textu opačným příkladem oproti těm, kteří říkají to, co nedělají? 25)Co mají společného uvedené příklady Mojžíše a Ježíše? Na co upozorňují? 26)V jakém vztahu je islám (podle textu) k ostatním náboženstvím? 27)Čím se v textu liší pojetí Ježíšova evangelia (radostné zvěsti) od křesťanského pojetí? 28)Kdo je podle textu vůbec ten nejméně spravedlivý? 29)Co se stane s těmi, kteří neuvěří? 30)Co se stane s těmi, kteří uvěří? 31)Co je to „boj na stezce Jeho“? Otázky a úkoly ke všem textům 32)Vyberte z textů myšlenku, kterou považujete za nejpřínosnější. Proč právě tuto? 33)Se kterou myšlenkou z textů nemůžete vůbec souhlasit? Proč? 33)V jakého Boha vlastně muslimové věří? Co vše se o něm z textů můžeme dovědět? Otázky k přemítání 34)Podrobně rozeberte obsah a symboliku obr. 1-3. Využijte přitom texty, Slovníček i další zdroje. 35)Co je na islámu přitažlivého pro tolik mladých lidí? 3
Observátor : (24) Muhammad Slovníček Alláh – obecné slovo znamenající „Bůh“ Ahmad – varianta jména „Muhammad“ (ustavičně chválící Boha) basmala – začátek súry 1, atributy Boha bohabojnost – respekt vůči Bohu Eden – zahrada v Ráji (podle Starého zákona, knihy Genesis) Gabriel – anděl známý již ze Starého a Nového zákona hadíth – ústní vyprávění o Muhammadově životě Híra – jeskyně u Mekky, ve které se Muhammad modlil a kde měl první zjevení Chadídža – Kahdijah bint Khuwaylid, Muhammadova první žena, starší o 15 let (555-620) islám – doslova „podřídit se Bohu“ Izrael – synové Jákobovi, židovský národ Ka' ba - kámen meteoritického původu uctívaný v Mekce kaligrafie – ozdobné písmo kapka přilnavá – al Alaq, asi krevní sraženina nebo sperma klan – arabský rod, velkorodina Korán – doslova „určeno k přednesu“, soupis výroků, které obdržel od Boha Muhammad Mekka – významná oáza na Arabském poloostrově, Muhammadovo rodiště (570 po Kr.) mešita – islámská modlitebna milost – nezasloužená Boží přízeň mithráb – výklenek v mešitě směrem k Mekce modloslužebník – kdo uctívá falešné bohy (modly) Mojžíš – starozákonní prorok, který obdržel na Sinaji Jahvovo Desatero (Tóru) Noční cesta – v súře 7 popsaný Muhammadův let na koni Búrakovi do Jeruzaléma (zde modlitba s Mojžíšem a Ježíšem, kteří oba uznali jeho prvenství) odvrátit se – dopustit se hereze, odpadu od Boha, zradit Boha a jeho náboženství prorok – člověk, který přináší poselství (výroky) od Boha radostná zvěst – překlad řeckého „evangelium“, Ježíšovo označení poselství o Božím království ramadán – měsíc modliteb a postu recitovat – odříkávat (posvátný rituál) soudný den – den konce světa, Posledního soudu Tóra – židovský Zákon, jádro Starého zákona Warak - Waraka (or Waraqah) ibn Nawfal Al-Qurashi, Chadídžin bratranec Zdroje obrázků Obr.1 (na s.1): Staženo 19.8. 2013. Muhammadova „Noční cesta“. Kopie listu z knihy perského básníka Bustana Sa'di. Kaligrafie od Sultana Muhammada Nur Bukhary. 1514. Dostupné pod licencí Creative Commons na této adrese: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Muhammad_1514.jpg Obr. 2 (na s.2): Staženo 19.8. 2013. Mithráb v pákistánské mešitě v Multanu. Přeneseno do Linden Museum ve Stuttgartu. Dostupné pod licencí Creative Commons na této adrese: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Pakistan_Qibla-Wand_mit_Mihrab_Linden-Museum.jpg?uselang=cs Obr. 3 (na s.3): Staženo 19. 8. 2013. Posvátný černý kámen Ka'ba ve Velké mešitě v Mekce. Obraz od Élisée Recluse (1830 – 1905). Dostupné pod licencí Creative Commons na této adrese: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:D447-_la_mecque_-_la_pri%C3%A8re_devant_la_kaaba_-liv3-ch4.png? uselang=cs
Námět ke studiu Pohled na islám zevnitř (očima oddaného muslima): HAERI, Fadhlalla. Základy islámu: tradice, historie, vývoj, současnost. Překlad Kateřina Ferenčíková. V Olomouci: Votobia, 1997, 235 s. ISBN 80-719-8212-1. 4
Observátor: (25) Komunistický manifest
K A R L M A R X, FRIEDRICH ENGELS „K O M U N I S T I C K Ý M A N I F E S T“ ♣ MARX, Karl a Friedrich ENGELS. Komunistický manifest. 1. vyd. Překlad Ivan Olbracht. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1970, 60 s. Citováno z 2.kap. „Proletáři a komunisté“. Odstavce upraveny.
Charakteristickými rysem komunismu není odstranění vlastnictví vůbec, nýbrž odstranění buržoazního vlastnictví. Avšak moderní buržoazní soukromé vlastnictví je posledním a nejúplnějším výrazem vyrábění Obr.1: Fotografický portrét Karla a přivlastňování výrobků, které spočívá na třídních Marxe protikladech, na vykořisťování jedněch druhými. V tomto smyslu mohou komunisté shrnout svou teorii v jedinou větu: zrušení soukromého vlastnictví. Nám komunistům se vytýkalo, že prý chceme odstranit osobně nabyté, vlastní prací získané vlastnictví; vlastnictví, které je základem veškeré osobní svobody, činnosti a samostatnosti. Prací získané, řádně nabyté, vlastními mozoly zasloužené vlastnictví! Mluvíte o maloburžoazním, malorolnickém vlastnictví, které tu bylo před buržoazním vlastnictvím? To nepotřebujeme odstraňovat my, to odstranil a denně odstraňuje vývoj průmyslu. Nebo snad mluvíte o moderním buržoazním soukromém vlastnictví? Vytváří však námezdní práce, práce proletářova, proletáři vlastnictví? Naprosto ne. Vytváří kapitál, tj. vlastnictví, které vykořisťuje námezdní práci, které se může rozmnožovat jen pod podmínkou, že plodí novou námezdní práci, aby ji znovu vykořisťovalo. Vlastnictví v nynější podobě se pohybuje v protikladu mezi kapitálem a námezdní prací. Prozkoumejme obě stránky tohoto protikladu. Být kapitalistou znamená zaujímat ve výrobě postavení nejen ryze osobní, nýbrž společenské. Kapitál je kolektivním produktem a může být uveden do pohybu jen společnou činností mnoha členů společnosti, koneckonců jen společnou činností všech členů společnosti. Kapitál není tedy osobní mocí, je mocí společenskou. Bude-li tedy kapitál přeměněn v kolektivní vlastnictví, patřící všem příslušníkům společnosti, nezmění se osobní vlastnictví ve společenské. Změní se jen společenský charakter vlastnictví. Vlastnictví ztratí svůj třídní charakter. Přejdeme k námezdní práci. Průměrná cena námezdní práce se rovná mzdovému minimu, tj. sumě životních prostředků nutných k tomu, aby dělníka zachovaly při životě jako dělníka. Co si tedy námezdní dělník přivlastňuje svou činností, stačí pouze k reprodukci jeho holého života. Nechceme naprosto odstranit toto osobní přivlastňování výrobků práce, sloužící bezprostředně k reprodukci života, přivlastňování neponechávající žádný čistý přebytek, který by mohl vytvořit moc nad cizí prací. Chceme jen odstranit nuzácký charakter tohoto přivlastňování, kdy dělník žije jen proto, aby rozmnožoval kapitál, a žije jen potud, pokud to vyžaduje zájem panující třídy. V buržoazní společnosti je živá práce jen prostředkem k rozmnožování nahromaděné práce. V komunistické společnosti je nahromaděná práce jen prostředkem k rozšiřování, obohacování a usnadňování životního procesu dělníků. 1
Observátor: (25) Komunistický manifest V buržoazní společnosti panuje tedy minulost nad přítomností, v komunistické společnosti přítomnost nad minulostí. V buržoazní společnosti je kapitál samostatný a osobní, kdežto pracující individuum nesamostatné a neosobní. A zrušení těchto poměrů nazývá buržoazie odstraněním osobnosti a svobody! Má pravdu. Jde ovšem o odstranění buržoazní osobnosti, buržoazní samostatnosti a buržoazní svobody. Svobodou se v rámci nynějších buržoazních výrobních vztahů rozumí svoboda obchodu, svoboda koupě a prodeje. S čachrem však padne i svobodný čachr. Řeči o svobodném čachru, jako všechny ostatní volnostářské tirády naší buržoazie mají vůbec smysl jen potud, pokud jde o nesvobodný čachr, pokud jde o středověké zotročení měšťana, ne však pokud jde o komunistické odstranění čachru, buržoazních výrobních vztahů a buržoazie samotné. Děsíte se, že chceme zrušit soukromé vlastnictví. Ale v nynější vaší společnosti je soukromé vlastnictví zrušeno pro devět desetin jejích členů; existuje právě proto, že pro devět desetin neexistuje. Vytýkáte nám tedy, že chceme zrušit vlastnictví, které předpokládá jako nezbytnou podmínku, že obrovská většina společnosti nemá vlastnictví. Zkrátka vytýkáte nám, že chceme zrušit vaše vlastnictví. Ano, to opravdu chceme.
♣ BĚLOHRADSKÝ, Václav. Komunistický manifest v novém tisíciletí. In: Sluňákov: Centrum ekologických aktivit města Olomouce, o.p.s. [online]. [cit. 2013-08-08]. Dostupné z: http://www.slunakov.cz/download/ Čapek napsal, že „nejdivnější a nejnelidštější na komunismu je jeho zvláštní pochmurnost co je, je špatné". Nevím, jestli měl na mysli „železný zákon mzdový", v každém případě ten zákon je opravdu ponurý. Marxovo přesvědčení, že mzda nemůže být vyšší, než je jen nutné životní minimum, je empiricky nepravdivé a teoreticky nesmyslné: kdo by spotřebovával ty spotřební statky, které kapitál produkuje, kdyby příjmy pracující většiny neměly nikdy růst? Kapitalismus prochází od začátku devadesátých let nebezpečnou mutací - globalizuje se, stává se „superkapitalismem", napsal Karel Kosík. Demokracie je příliš svázána s hodnotami, na nichž stojí národní státy, superkapitalismus ji vyprazdňuje v té míře, v níž vyprazdňuje jejich svrchovanost: svobodný veřejný prostor, občanská nezávislost, sdílený přirozený jazyk, antikonformní a transversální komunikace, začíná překážet růstu globální uniformity, která nesnáší žádné meze, žádné hranice. R. Dahrendorf hovoří o „singapurském syndromu", o nebezpečí vzniku autoritářského kapitalismu, řízeného „globalizační nomenklaturou", k níž patří největší finanční instituce, zbrojní průmysl, eurobyrokracie, multinacionální koncerny a manažeři mediální moci. Ke Komunistickému manifestu se budeme stále vracet, protože osvětluje základní tendenci kapitalismu - globalizaci. Současně ale zaslepuje příslibem happyendu dějin, konečného řešení rozporů průmyslové civilizace, uspokojuje nostalgii moderního člověka po zjevené pravdě. Zdá se mi proto, že nejhlubší poučení, které si z tragikomického příběhu Komunistického manifestu můžeme vzít, se týká zlotvorné moci potřeby happyendu, apokalyptického a eschatologického tónu v myšlení, který paralyzuje naše kritické schopnosti, odpoutává nás od zkušenosti a činí nás „všeho schopnými". Jazyk globalizátorů jim nasákl, připomeňme si například odpornou pseudonáboženskou rétoriku projevů prezidenta Bushe. Jako za vším, co nám slibuje poslední bitvu a odhalení tajemství budoucnosti, se za Komunistickým manifestem skrývá intelektuální zbabělost před konečností lidské existence a politické tyranství. „Revolucionář je absolutista a tyran, třebaže táhne do boje s heslem rovnosti a bratrství... V poměru filosofie k proletariátu máme anticipaci Nietzscheova nadčlověka" - napsal jasnozřivě Masaryk už v roce 1898. 2
Observátor: (25) Komunistický manifest Otázky a úkoly k prvnímu textu 1)Jaký majetek chtějí komunisté vlastně odstranit? 2)Jakým způsobem podle Marxe přišli tehdejší vlastníci ke svému majetku? 3)Proč bylo podle Marxe odstraněno vlastnictví drobných živnostníků a zemědělců? Souhlasíte s touto tezí? Proč? 4)Proč námezdní práce nevede k dělníkovu zbohatnutí? 5)Proč kapitál není pouze podnikatelovým výdělkem? 6)Co se podle autorů změní kolektivizací kapitálu? 7)Jaký je v kapitalistické společnosti smysl dělníkova života? Platí to také pro současné zaměstnance? Proč? 8)K čemu slouží práce v buržoazní společnosti? Platí to i dnes? Proč? Obr. 2: Friedrich 9)K čemu bude sloužit práce v komunistické společnosti? Platilo to Engels ve státech tzv. reálného socialismu? Proč? 10)Porovnejte, jakou úlohu má svoboda v kapitalismu a komunismu. 11)V čem se jeví Komunistický manifest jako humanistický, tedy usilující o důstojnost člověka? 12)Jaké je podle Marxe rozložení bohatství v kapitalistické společnosti? Porovnejte jeho tvrzení se současnými statistikami o rozložení majetku na Zemi, v USA, v Německu a v České republice. 13)Proč Marx a Engels považují zrušení soukromého vlastnictví za spravedlivý požadavek? 14)Posuďte text z hlediska čtenářského komfortu. Otázky a úkoly k druhému textu 15)Co je to „železný zákon mzdový“? 16)Proč podle Bělohradského neplatí tato Marxova představa o mzdách? 17)Jak se od Marxových dob změnila povaha kapitalismu? 18)Co je to „singapurský syndrom“? Proč právě singapurský? 19)Proč je podle druhého textu Komunistický manifest stále aktuální? 20)Proč je příběh tohoto textu tragikomický? 21)Co naopak autor Komunistickému manifestu vytýká? 22)Co má podle autora společného americký prezident Bush s Karlem Marxem? 23)Proč Masaryk odmítal revoluce? 24)Posuďte text z hlediska čtenářského komfortu. Otázky a úkoly k oběma textům 25)Doložte prvním textem Bělohradského tvrzení, že lze v manifestu hledat vysvětlení globalizačního směřování tržní ekonomiky. 26)Doložte nebo vyvraťte textem Manifestu Bělohradského názor, že se v něm skrývá intelektuální zbabělost. Otázky k přemítání 27)Nemůže být četba Manifestu pro studenty gymnázia nebezpečná? Nejde zde o propagaci protidemokratického hnutí? 28)Dochází dnes k vykořisťování pracovní síly? Pokud ano, posuďte, zdali Marxem nabízené řešení povede ke skutečnému pokroku. Jaká jiná řešení ještě přicházejí v úvahu? 29)Považujete marxismus za aktuální? Proč? 30)Proč socialistické státy vedly ještě k většímu potlačení lidskosti? 31)Může existovat humanistický komunismus?
3
Observátor: (25) Komunistický manifest Slovníček absolutista – panovník, kdo vládne neomezenou mocí anticipace – předjímání něčeho v budoucnosti antikonformní – proti konformismu, proti splývání s většinou, nekonformní apokalyptický – související s Apokalypsou – biblickou knihou o konci světa; katastrofický autoritářský – nesnášející nesouhlas, totalitní buržoazie – vládnoucí vrstva vlastnící výrobní prostředky, podnikatelé, továrníci, statkáři čachr – tajný podvodný obchod empirický – potvrzený zkušeností, výzkumem eschatologický – týkající se posledních věcí, konce světa, posledního soudu eurobyrokracie – hanlivé označení vedení Evropské unie (zejména Evropské komise) globalizace – proces mizení hranic mezi zeměmi globalizovat se – stávat se celosvětovým happyend – šťastné rozuzlení individuum - jednotlivec kapitál – výrobní prostředky, co lze využít k podnikání; jmění kapitalista – vlastník kapitálu, člen buržoazie kolektivní produkt – společný výtvor kolektivní vlastnictví – společné vlastnictví (např. družstevní, komunistické) komunismus – politická ideologie usilující o společné vlastnictví majetku (kapitálu) kritická schopnost – schopnost pravdivě posuzovat skutečnost, rozumově vyhodnocovat fakta maloburžoazní – týkající se drobných podnikatelů malorolnický – týkající se drobných venkovských hospodářů manažeři – řídící pracovníci, vedoucí, ředitelé mediální moc – vliv hromadných sdělovacích prostředků multinacionální koncerny – nadnárodní podniky, velké světové firmy mutace – neřízená (samovolná) změna mzdové minimum – nejnižší možná mzda umožňující jen holé přežití námezdní práce – práce za mzdu nomenklatura – zde souhrn prověřených a spolehlivých pracovníků totalitního režimu nostalgie – stesk po minulosti paralyzovat – ochromit proletář - dělník přebytek – podnikatelův zisk z výroby pseudonáboženský – připomínající, nebo dokonce napodobující náboženství reprodukce – zde zachování, opakování života rétorika – řečnictví, zde spíše způsob vyjadřování, řečnění, oficiální projevy spotřební statky – užitečné věci, které jsou lidmi konzumovány, po použití znehodnocovány suma – souhrn, částka peněz syndrom – příznaky nemoci tendence – směřování, tíhnutí transversální – jdoucí napříč různými oblastmi třídní protiklady – rozpor mezi dvěma společenskými třídami, zde dělníky a kapitalisty tyranství – nadvláda, područí uniformita – stejnost, jednotvárnost volnostářské tirády – záplavy slov těch, kteří se nechtějí nechat něčím omezovat (např. Morálkou) vykořisťování – parazitování na výsledcích práce někoho jiného, zneužívání pracovní síly výrobní vztahy – vztahy mezi zaměstnanci a zaměstnavatelem 4
Observátor: (25) Komunistický manifest zjevená pravda – sdělení pocházející přímo od Boha nebo od jiné nadpřirozené mocnosti Zdroje obrázků Obr.1 (na s.1): Staženo 8.8. 2013..Karl Marx na Grangerově (?) fotografickém portrétu. Dostupné pod licencí Creative Commons na této adrese: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Karl_Marx.png Obr.2 (na s.3): Staženo 8.8. 2013. Friedrich Engels. Dostupné pod licencí Creative Commons na této adrese: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Engels.jpg Námět ke studiu Zamyslete se nad příčinami polistopadového úspěchu českých komunistů. Volební program KSČM pro volby do PS PČR 2010 - 2014. In: KSČM: Komunistická strana Čech a Moravy [online]. [cit. 2013-08-09]. Dostupné z: http://www.kscm.cz/volby-a-akce/poslaneckasnemovna-pcr6/programove-cile-kscm/volebni-program-2010-2014
5
Observátor : (26) Druhé pojednání o vládě
JOHN LOCKE „D R U H É P O J E D N Á N Í O V L Á D Ě“ ♣ LOCKE, John. Druhé pojednání o vládě. Vyd. 2. Překlad Josef Král. Praha: Svoboda, 1992, 184 s. Filozofické dědictví. ISBN 80-205-0222-X. Citováno ze s.78/79 (kap. VII, „O politické čili občanské společnosti“, § 87). Člověk, narozen, jak bylo dokázáno, s nárokem na dokonalou svobodu a nebrzděné požívání všech práv a výsad přirozeného zákona stejně s kterýmkoli jiným člověkem nebo počtem lidí ve světě, má od přirozenosti moc nejen zachovat své vlastnictví, to je svůj život, svobodu a jmění, proti bezprávím a útokům jiných lidí, Obr. 1: John Locke nýbrž i soudit a trestat porušení onoho zákona u jiných tak, jak to podle jeho přesvědčení přestupek zasluhuje, i samou smrtí u zločinců, kde to ohavnost činu podle jeho mínění vyžaduje. Ale protože politická společnost nemůže existovat ani se udržet, aniž sama má moc chránit vlastnictví a za tím účelem trestat přestupky všech členů oné společnosti, je politická společnost tam a pouze tam, kde se každý z členů vzdal této přirozené moci a odevzdal ji do rukou společenství ve všech případech, kde není vyloučen z toho, aby se odvolal pro ochranu k zákonu jím zavedenému. A protože tím je vyloučen veškerý soukromý soud každého jednotlivého člena, stává se společenství rozhodčím a rozhoduje podle stanovených stálých a nestranných pravidel, týchž pro všechny strany, a lidmi, majícími od společenství oprávnění k provádění oněch pravidel, všechny neshody, jež mohou vzniknout mezi kterýmikoli členy oné společnosti o nějaké právní věci, a trestá ony přestupky, jichž se kterýkoli člen společnosti proti ní dopustil, takovými tresty, jež stanovil zákon. Podle toho je pak snadné rozeznat, kdo jsou a kdo nejsou pospolu v politické společnosti. Ti, kdo jsou spojeni v jedno těleso a mají společné zavedené právo a soudnictví, k němuž by se odvolali, s pravomocí rozhodovat s druhými pospolu v občanské společnosti. Ale ti, kdo nemají takové společné odvolání, míním zde na zemi, jsou ještě v přirozeném stavu, kdy každý je tam, kde není jiného soudce, soudcem pro sebe a vykonavatelem. To pak je, jak jsem dříve ukázal, dokonalý stav přirozený.
♣ DOLEŽAL, Bohumil. Příspěvek o liberalismu. In: Události: Politický zápisník Bohumila Doležala [online]. 17.9.2001 [cit. 2013-08-14]. Dostupné z: http://bohumildolezal.lidovky.cz/texty/u04903.htm Liberalismus je politický pojem, označuje politický směr, který určitým způsobem řeší otázku vztahu státu a jedince. Jeho východisko je přitom náboženské, křesťanské. Abych to mohl doložit, dovolte mi malý historický exkurs. Problém, na němž se liberalismus poprvé etabloval, byl problém náboženské tolerance, který vyvstal v poreformační době: otázka, jak se má stát vztahovat k jednotlivým křestanským církvím poté, co se katastrofálně neosvědčila zásada Cuius regio, eius religio. Právě touto otázkou se zabývá ve svém Listě o toleranci Magnus parens evropského liberalismu John Locke. Locke vychází ze 1
Observátor : (26) Druhé pojednání o vládě smluvního pojetí občanské společnosti: občané se dobrovolně a k vlastnímu prospěchu zříkají části své suverenity a přenášejí ji na obec, na stát. Přitom vyvstává otázka, jaké povahy jsou (a smějí být) věci, jichž se občan takto zříká. Locke rozlišuje na jedné straně hodnoty věčné, péči o spásu vlastní duše, jež je povinností člověka jako jedince a je v zásadě nepřenosná, a hodnoty dočasné, světské, jako je život, svoboda a vlastnictví. Společenskou smlouvou svěřuje jedinec starost o některé z těchto dočasných hodnot, respektive část této starosti, společné instituci, obci, státu. Z tohoto rozlišení vyplývá: stát, obec nemá právo zabývat se péčí o duše svých občanů a používat v této věci mocenských prostředků. Ale nejen to: jednotlivec ani nesmí přenést péči o hodnoty věčné (tj. o spásu své duše) na státní instituci, respektive pokud to přece jen dělá, vůbec to neznamená, že tím deleguje taky svou osobní zodpovědnost před Bohem. Jsou tedy v životě jednotlivce oblasti, kde je svým pánem, kam se mu nesmí nikdo plést, a kde dokonce ani on sám by neměl připustit, aby se mu tam někdo pletl a dělal mu tam pořádek. A jsou jiné oblasti, kde jedinec péči o ně ve vlastním zájmu svěřuje ve větší či menší míře do kompetence společenství, například státu. Jen na okraj uvádím, jaké důsledky má podle Locka toto pojetí pro vztah státu a církve. Církev je svobodné, dobrovolné společenství lidí, ustanovené za účelem uctívat Boha tím způsobem, jaký je podle jejich přesvědčení Bohu milý a jaký je potřebný pro spásu jejich duší. Stát nesmí zasahovat do vnější, institucionální stránky církve (její řády a pravidla), pokud ovšem se nedotýkají toho, co spadá do státní kompetence: života, svobody, vlastnictví občanů. Z toho plynou oboustranné závazky pro koexistenci církve a státu: církev si nesmí své členy podrobovat násilím, krajní prostředek, který smí vůči nim použít, je exkomunikace. Na druhé straně církev, stejně jako jedinec, je před státem plnoprávný subjekt, a stát nesmí jednu církev upřednostňovat před druhou. Tak je již v samých základech liberalismu zabudováno uznání kolektivních práv.
Otázky a úkoly k prvnímu textu 1)S jakou důstojností se podle Locka rodí každý člověk? 2)Co všechno člověk od narození podle práva vlastní? 3)Na co má ještě člověk v přirozeném stavu právo, kromě zachovávání svých vlastnictví? 4)Co Locke soudil o trestu smrti? 5)Co je nutnou podmínkou vzniku politické společnosti? 6)Proč v politické společnosti jedinec nemůže sám soudit a trestat zásah do přirozeného práva? 7)Za jakých okolností může stát soudit a trestat? 8)Může být souzen a trestán i ten, kdo stojí v čele státu? Proč? 9)Co Locke vyvozuje z případů lidí, kteří se při utrpěném bezpráví nemají kam odvolat? 10)Co mají tito lidé dělat? 11)Posuďte uvedené literární a filmové postavy z hlediska Lockova textu o politické společnosti a přirozeném stavu. Je jejich jednání obhajitelné? Postavy: Antigona, Hamlet, Hrabě Monte Cristo, Rambo, Frantina Otázky a úkoly ke druhému textu 12)Jaký je podle autora vztah liberalismu a křesťanství? 13)Na kterém problému se liberalismus vlastně etabloval? 14)Která práva mohou občané převést na stát? 15)Do kterých práv občanů se naopak stát nikdy nesmí míchat? 16)Všimněte si, jakou úlohu připsal Locke (podle Doležala) právu na život. Jak je tomu v dnešních liberálních státech? 17)Popište pozici církve v liberálním státu. Odpovídá tomu dnešní situace církví v České republice? 2
Observátor : (26) Druhé pojednání o vládě Otázky a úkoly k oběma textům 18)Porovnejte témata obou úryvků. Kde se překrývají, kde nikoli? 19)Porovnejte oba texty z hlediska čtenářského komfortu. Otázky k přemítání 20)Jsou si občané České republiky vědomi svých přirozených práv? 21)Jak se v našem státě projevují principy liberalismu? 22)Zaručuje náš stát svým občanům zachování jejich přirozených práv? Pokud ne, co mají občané dělat? 23)Odkud pocházejí přirozená práva všech lidí? Slovníček Cuius regio, eius religio – čí země, toho náboženství; víru poddaných určuje panovník delegovat – zmocnit, pověřit etablovat se – ustavit se exkomunikace – vyloučení z církve exkurs – odbočka instituce – zřízení koexistence – soužití kolektivní - společný kompetence – zde pravomoce Magnus parens – velký tvůrce, velký otec (rodič) politická společnost – občanská společnost, stát poreformační – po období reformace (odštěpení menších církví od katolické v 16. století) přirozená moc – právo každého člověka nakládat se sebou samým a se svým vlastnictvím přirozený stav - období před vznikem státu přirozený zákon - pravidla, která jsou Bohem vložena do rozumu (svědomí) všech lidí respektive – mimo jiné suverenita - samostatnost tolerance – uznání svobody druhého člověka Zdroje obrázků Obr.1 (na s.1): Staženo 14.8. 2013..John Locke na blíže neurčeném portrétu. Dostupné pod licencí Creative Commons na této adrese: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Locke-John-LOC.jpg Námět ke studiu Filosofické prohloubení tématu lze najít v precizní knize: SOUSEDÍK, Stanislav. Svoboda a lidská práva: jejich přirozenoprávní základ : esej. Vyd. 1. Praha: Vyšehrad, 2010, 131 s. Moderní myšlení. ISBN 978-807-4290-367.
3
Observátor: (27) Co je filosofie?
C O J E F I L O S O F I E? ♣ A.Aristotelés: Metafysika (982 ab) Je tedy zjevno, že moudrost jest věda, jež vykládá jistý druh příčin a počátků. Ježto hledáme tuto vědu, jest třeba zkoumati, jakého druhu jsou příčiny a počátky, jimiž se zabývá vědění, jež nazýváme moudrostí. Snad nám to bude zřejmé, uvědomíme-li si, jaké představy máme o muži moudrém. Předně se domníváme, že moudrý, pokud je možno, všechno ví, aniž má vědění o všech jednotlivostech. Za druhé za moudrého pokládáme toho, kdo dovede poznati, co jest obtížné a co člověku je nesnadno poznávati – neboť smyslové vnímání je společné všem lidem, proto je snadné a není na něm nic moudrého. Dále v každé vědě moudřejším se zdá ten, kdo je přesnější a o příčinách dovede lépe poučovati. Obr. 1: Karikatura filosofa z roku 1880 Míníme také, že moudrostí ve větší míře jest věda, kterou volíme pro ni samu a pro vědění, nikoli pro to, co z ní vyplývá, a rovněž, že moudrost jest spíše věda vládnoucí než sloužící; neboť moudrému se nemá poroučeti, nýbrž nařizovati a vésti má on, a nemá přejímati přesvědčení od jiného, nýbrž jeho má poslouchati člověk méně moudrý. /.../ Že to není věda , věda o tvoření, jest možno viděti již u prvních filosofujících mužů. Neboť jako dnes, tak v dřívějších dobách lidé začali filosofovat, protože se něčemu divili. Z počátku se divili záhadným zjevům, jež jim bezprostředně ukazovala zkušenost, a teprve ponenáhlu postupujíce cestou naznačenou, dospěli k záhadám významnějším, na příklad k záhadě jednotlivých období měsíce, dráhy slunce a hvězd a vzniku všehomíra. Ten pak, kdo pochybuje a diví se, má vědomí nevědomosti – proto také milovník vymyšleného výkladu (filomýthos) jest v jistém smyslu milovníkem moudrosti (filosofos), neboť obsahem vymyšleného výkladu jsou zjevy hodné údivu -. Jestliže tedy lidé filosofovali, aby unikli nevědomosti, je zjevno, že usilovali o vědění proto, aby rozuměli, nikoli pro nějaký vnější užitek. O tom svědčí skutečný vývoj. Neboť o takový druh myšlení a poznání začalo se usilovati teprve tehdy, když byly opatřeny všechny věci potřebné k pohodlnému životu, k jeho okrase a rozptýlení. A tak vidíme, že tuto vědu nevyhledáváme pro žádný jiný vnější užitek, nýbrž jako říkáme, že svobodný je člověk, jenž jest pro sebe a nikoli pro druhého, tak i ona jenom jest vědou svobodnou; jenom ona totiž jest vědou pro sebe. /.../ I když tedy všechny vědy jsou k životu potřebnější než tato, větší hodnotu nemá žádná. /ARISTOTELÉS. Metafysika. 2. vyd. Přeložil Antonín Kříž. Praha: Jan Laichter, spisy Aristotelovy. Sv. 1. Kniha první (A). 982 ab. S.36-38./
1
Observátor: (27) Co je filosofie?
B.Józef Maria Bocheński: Cesta k filosofickému myšlení Filosofie se od ostatních věd liší svým hlediskem. Když totiž uvažuje o nějakém předmětě, vidí jej vždy a výlučně takříkajíc z hlediska nejzazších základních aspektů. V tomto smyslu je filosofie vědou o základech. Tam, kde jiné vědy zůstávají stát, kde přijímají předpoklady a neptají se dále, tam teprve se začíná ptát filosof. Vědy poznávají – filosof se ptá, co je poznání; ostatní stanoví zákony – on si klade otázku, co je zákon. Běžný člověk a politik mluví o smyslu a účelnosti – ale filosof se ptá, co se vlastně má smyslem a účelem rozumět. Filosofie je tedy také radikální (od latinského radix – kořen) vědou – v tom smyslu, že jde ke kořenům a hlouběji než jakákoli jiná věda; že tam, kde jsou ostatní už uspokojeni, se táže dál a chce vědět víc. /BOCHEŃSKI, Józef Maria. Cesta k filozofickému myšlení. Vyd. 3., v Academii 1. Praha: Academia, 2001, 93 s. Edice Reprint, sv. 10. ISBN 80-200-0853-5. Citováno ze s.24 (kap. „Filosofie“)/ C.Joseph Gredt: Základy aristotelsko – tomistické filosofie Filosofie se tedy definuje jako poznání z posledních příčin na základě principů zřejmých přirozenému rozumu. /GREDT, Joseph. Základy aristotelsko-tomistické filosofie. Vyd. 1. Praha: Krystal OP, 2009, 583 s. ISBN 978-808-7183-090. Citováno ze s.28 (§ 1)./ D.Ladislav Hejdánek: Filosofie a víra Filosofie je tedy principiální reflexí, tj. reflexí „posledních principů“ nejen vlastní filosofické aktivity, nýbrž principů životní orientovanosti, s nimiž je filosofická orientace buď solidární a ve shodě, anebo s nimiž je v rozporu a proti nimž kriticky protestuje. /HEJDÁNEK, Ladislav. Filosofie a víra. 1. vyd. Praha: Institut pro středoevropskou kulturu a politiku, 1990, 171 s. Oikúmené. ISBN 80-852-4102-1. Citováno ze s. 53 (kap. „Filosofie jako principiální reflexe“)./ E.Tomáš Matula: Filosofie přírody Jak přírodověda, tak i filosofie přírody se zabývají přírodním materiálním jsoucnem. Do té míry se shodují. Rozdíl však nastává ve způsobu, jakým se tímto přírodním jsoucnem obě disciplíny zabývají. Přírodovědu zajímá soubor smyslově vnímatelných vlastností jsoucna (jak se to či ono chová, jak vypadá, kolik měří apod.) Filosofii přírody zajímá bytostná struktura přírodního jsoucna (co je, proč je, apod.) Samozřejmě, že přírodovědec se také ptá „co to je?“, ale chápe tuto otázku právě v rovině kvantifikovatelných a pozorováním zachytitelných údajů. Filosof se naopak snaží dobrat esence věci nebo skutečnosti, o kterou se jedná, ale musí přitom projevovat zájem o to, jak se daný předmět jeví, neboť postupuje od smyslově postižitelných údajů. Je tedy zřejmé, že obě disciplíny mají základní předmět svého zájmu společný, ale že se významně odlišují ve způsobu jeho uchopení. /MACHULA, Tomáš. Filosofie přírody. Vyd. 1. Praha: Krystal OP, 2007, 109 s. ISBN 978-8087183-007. Citováno ze s.16/17 (kap. „Filosofie přírody a přírodověda“)./ F.Břetislav Horyna: Filosofie posledních let před koncem filosofie Pokud filosofie chce žít bytostnou reprezentací jazyka moci své jednoznačnosti, jazyka stavu mezí nekomunikace, jazyka dozorců nad počátkem i koncem, kteří svou voyerskou obzíravostí potírají každou zkušenost s jinakostí, stane se z ní „cosi, jež je mrtvé či zmírá.“ /HORYNA, Břetislav. Filosofie posledních let před koncem filosofie: kapitoly ze současné německé filosofie. Vyd. 1. Praha: KLP-Koniasch Latin Press, 1998, 348 s. Kassandra, sv. 2. ISBN 80-8591749-1. Citováno ze s. 9 (kap. „před koncem filosofie?)/
2
Observátor: (27) Co je filosofie?
♣ Otázky a úkoly k jednotlivým textům ad A – 1)Pokuste se vysvětlit, co Aristotelés rozumí moudrostí a jaký vztah má moudrost k filosofii? 2)Je pro Aristotela filosofie věda? 3)Pokuste z textu vytvořit co nejpřesnější definici filosofie. 4)Vysvětlete podle ukázky vztah filosofie k mýtu. 5)K čemu filosofie slouží? Jak ji lze prakticky využít? 6)Proč filosofie souvisí s údivem a pochybností? 7)Jaká podmínka musí být ještě splněna, aby lidé mohli začít filosofovat? 8)Jakou pozici by měla mít filosofie ve společnosti? ad B – 9)Je podle autora filosofie věda? 10)Ukažte na příkladu přístupu k vrabci domácímu rozdíl mezi hlediskem filosofie a jiných vědních oborů. 11)Jak autor rozumí radikalitě? 12)Jaký je vztah filosofie a spokojenosti? ad C – 13)Pokuste se do definice dosadit různé obory lidské činnosti a ověřit, zdali není příliš široká, nebo naopak úzká. ad D – 14)Uveďte opět na příkladu přístupu k vrabci domácímu, jak si autor představuje filosofii. 15)Má se filosofie podle Hejdánka společensky angažovat? Proč? 16)Má se filosofie zabývat sama sebou? Proč? ad E – 17)Vytvořte podle Matuly alespoň šest otázek typických pro vědy přírodní a další šest otázek typicky filosofických. 18)Ukažte na příkladu tématu života oba odlišné přístupy. 19)Proč se filosof na rozdíl od přírodovědce musí zabývat také tím, jak se věci jeví? ad F – 20)Co má podle Horyny udělat filosofie pro to, aby nezemřela? 21)Pokuste se na příkladu vrabce ukázat, jak si Horyna představuje přístup umírající filosofie. 22)Co je na filosofii voyerského? Otázky a úkoly ke všem textům 23)Zjistěte, kteří z autorů považují filosofii za vědu. Jakého názoru jste vy? Proč? 24)Porovnejte, v čem autoři vidí funkci a smysl filosofie (ve společnosti). V čem tento smysl vidíte vy? Proč? 25)Co motivuje lidi k tomu, aby filosofovali? Porovnejte různé názory v ukázkách a připojte k nim také svůj odůvodněný názor. 26)Který z textů podle vás nejlépe vystihl podstatu filosofie? Proč právě tento? 27)Který z textů podle vás podstatu filosofie vystihl naopak nejhůře? Proč právě tento? 28)Která z myšlenek vás v textech nejvíce zaujala? Proč právě tato? Otázky k přemítání 29)Je filosofie normální? 30)Co je filosofie podle autora obr. 1? Proč?
3
Observátor: (27) Co je filosofie? Slovníček ad - k aspekt – zorný úhel bytostnou reprezentace jazyka moci své jednoznačnosti – výtka adresovaná filosofii, že si libuje v mocenském nátlaku prostřednictvím striktního jazyka definic, dogmat disciplína – vědní obor esence - podstata filomýthos – milovník bájí (vymyšlených výkladů), vyprávění, příběhů filosofos – milovník moudrosti, kdo má náklonnost k získávání znalostí hledisko – způsob pohledu jednotlivost – konkrétní jev, věda může být jen o obecném jinakost - různost jsoucno - věc kritika – zde rozumové posouzení kritický – zde prověřující, přemýšlivý kvantifikovatelný – spočítatelný, měřitelný materiální - hmotný moudrost (sofia) – chytrost, znalectví nekomunikace – zde netolerantní uzavření filosofie do sebe samé orientace - směřování počátek (arché, principium) – obecný princip skutečnosti (to, čím se vše řídí) poeietická – týkající se tvorby (např. Umění) poslední příčiny – nejobecnější (nejzákladnější) struktury skutečnosti princip – základ skutečnosti (kořen) principiální – jdoucí až k nejdůležitějším principům (jindy držící se zásad) principiální reflexe – odkrývání základních předpokladů předpoklady – neuvědomělé předsudky (filosofie je chce odkrývat) příčina (aitia, causa) – zde důvod, proč se něco děje nebo proč něco je přirozený rozum – zde lidský rozum bez nadpřirozených vlivů reflexe – zrcadlení, zpytující pozorování, rozebírání reprezentace - zastupování solidární - v sounáležitosti údiv (thauma) – otřes samozřejmostí vedoucí k otázkám či pochybnostem voyer – kdo slibuje v tajném pozorování důvěrností
Zdroje obrázků Obr.1 (na s.1): Staženo 17.8. 2013.Karikatura filosofa z roku 1880. Dostupné pod licencí Creative Commons na této adrese: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:The_philosopher.jpg Námět ke studiu V první kapitole této knihy najdete asi nejbohatší přehled odpovědí na otázku „co je filosofie?“ ANZENBACHER, Arno. Úvod do filozofie. 2. vyd. Praha: Stát. pedagog. nakl., 1991, 304 s. ISBN 80-042-6038-1.
4
Observátor: (28) Racionalismus a empirismus
RAC I ONALI SMUS A EMPIRISMUS ♣ DESCARTES, René. Rozprava o metodě: Jak správně vésti svůj rozum a hledati pravdu ve vědách. Přeložila Věra Szathmáryová - Vlčková. Poznámkami a doslovem opatřil Jan Patočka. Praha: Jan Laichter, 1947. Laichterova Filosofická knihovna, sv. 7. S.24-27. A jako mnohost zákonů bývá často omluvou neřestem, takže stát je mnohem lépe řízen, má-li jen velmi málo zákonů, jež jsou velice přísně zachovávány: tak jsem se domníval, že místo onoho velkého počtu pravidel, z nichž je Obr.1: Descartes na dobové složena logika, budu mít dosti na čtyřech, jen rozhodnu-li se rytině pevně a nastálo, že se od nich ani jedinkrát neuchýlím. První bylo, nepřijímat nikdy žádnou věc za pravdivou, již bych s evidencí jako pravdivou nebyl poznal: tj. vyhnout se pečlivě ukvapenosti a zaujatosti; a nezahrnovat nic víc do svých soudů než to, co by se objevilo tak jasně a zřetelně mému duchu, abych neměl žádnou možnost pochybovat o tom. Druhé, rozdělit každou z otázek, jež bych prozkoumával, na tolik částí, jak je jen možno a žádoucno, aby byly lépe rozřešeny. Třetí, vyvozovat v náležitém pořadí své myšlenky, počínaje předměty nejjednoduššími a nejsnáze poznatelnými, stoupaje povlovně jakoby se stupně na stupeň až k znalosti nejsložitějších, a předpokládaje dokonce řád i mezi těmi, jež přirozeně po sobě nenásledují. A poslední, činit všude tak úplné výčty a tak obecné přehledy, abych byl bezpečen, že jsem nic neopominul. Ony dlouhé řetězy docela prostých a snadných důvodů, jichž geometrové obvykle užívají, aby došli svých nejnesnadnějších závěrů, daly mi popud k názoru, že všechny věci, jež se mohou stát předměty lidského vědění, následují po sobě stejným způsobem, a že když se jen vyhneme tomu, přijímat nějakou věc nepravdivou za pravdivou, a když zachováváme vždy pořádek, jakého je potřebí k vyvozování jedněch z druhých, nemůže být nic tak vzdáleného, aby se toho nakonec nedosáhlo, ani tak skrytého, aby to nebylo objeveno. Nebylo pro mne příliš nesnadné najít ony věci, jimiž bylo potřebí začít: neboť jsem již věděl, že jsou to věci nejjednodušší a nejsnáze poznatelné; a vida, že mezi všemi těmi, kteří předtím hledali pravdu ve vědách, toliko matematikové byli s to nalézt určité důkazy, tj. určité jasné a evidentní důvody, nikterak jsem nepochyboval o tom, že je nutno počít těmi, kterými se oni zabývali.
♣ BERKELEY, George. Pojednání o základech lidského poznání: kde se zkoumají hlavní příčiny omylu a nesnází ve vědách, spolu s důvody skepticismu, ateismu a bezbožnosti. Vyd. 2., v nakl. Svoboda 1. Překlad Jan Brdíčko. Praha: Svoboda, 1995, 172 s. ISBN 80-205-0479-6. S.37. Úvod. VIII. O generalizování. Poněvadž dále mysl zpozorovala, že v jednotlivých rozlohách, vnímaných smyslem, je něco společného a stejného ve všech a něco zas zvláštního, jako například 1
Observátor: (28) Racionalismus a empirismus ta nebo ona forma nebo velikost, jíž se liší jedna od druhé, pozoruje zvlášť nebo vyloučí od všeho ostatního to, co je společné, a udělá z toho krajně abstraktní ideu rozlohy, která není ani čarou, ani plochou, ani tělesem, ani nemá žádné formy nebo velikosti, nýbrž je to idea všeho toho prostá. Stejně si vytvoří mysl abstraktní ideu barvy, která není ani červená, ani modrá, ani bílá, ani žádná jiná určitá barva, tím, že vynechá z jednotlivých barev vnímaných smyslem to, čím se navzájem mezi sebou liší, a podrží jen to, co je všem společné. Podobně vznikne abstraktní idea pohybu tím, že se pozoruje pohyb bez ohledu nejen na pohybující se těleso, nýbrž i na obrazec jím opisovaný i na všechny jednotlivé směry a rychlosti; ta vyhovuje všem možným pohybům, které mohou být vnímány smyslem. Obr. 2: Berkeley na dobovém portrétu
Část 1. III. Pokud je možno připustit souhlas obecného mínění. Každý uzná, že ani naše myšlenky, vášně, ani ideje vytvořené obrazivostí neexistují mimo mysl. A mně se zdá stejně samozřejmé, že všechny senzace (vjemy) nebo ideje vtiskované ve smysly, ať jsou sebesložitější nebo sebetěsněji spojeny (to znamená, ať tvoří jakékoli objekty), nemohou existovat jinak než v mysli, která je vnímá. Myslím, že každý, kdo si uvědomí smysl výrazu „existovat“, užívá-li se ho o smyslových věcech, může o tom dosáhnout intuitivního vědění. Říkám-li, že stůl, na kterém píši, existuje, znamená to, že jej vidím a cítím; a kdybych byl mimo svou pracovnu, řekl bych, že existuje, a myslil bych tím, že bych jej mohl vnímat, kdybych byl ve své pracovně, anebo že nějaký jiný duch jej právě vnímá. Existovala vůně, to znamená, že byla čichána; existoval zvuk, to znamená, že byl slyšen; barva nebo tvar – byly vnímány zrakem nebo hmatem. Tyto a podobné výrazy mohu chápat jen v tomto smyslu. Zdá se mi totiž naprosto nepochopitelné, co se říká o absolutní existenci nemyslících věcí bez vztahu k tomu, jsou-li vnímány či ne. Jejich esse se rovná percipi, a je naprosto vyloučeno, aby měly nějakou existenci mimo mysl nebo mimo myslící věci (bytosti), které je vnímají. (s.60/61). Otázky a úkoly k prvnímu textu 1)Proč si Descartes určil jen čtyři pravidla? 2)K čemu mají uvedená pravidla sloužit? 3)Které pravdy splňují Descartovu první podmínku? Uveďte alespoň příklady tří takových. 4)Která tvrzení naopak tuto podmínku nesplňují? Uveďte alespoň tři různé příklady. 5)Proč mají být otázky rozdělovány do částí? 6)Uveďte alespoň jeden příklad takového užitečného rozdělení nějaké otázky. 7)Formulujte vlastními slovy třetí Descartovo pravidlo. 8)Proč chce Descartes vytvářet spoustu výčtů? 9)Jakou myšlenku autor převzal od geometrů? 10)Co Descarta opravňuje tvrdit, že budou vyřešeny všechny nesnadné otázky? 11)Vysvětlete název celého díla. Využijte přitom četbu ukázky. Otázky a úkoly k druhému textu 12)Jak podle Berkelye vzniká pojem velikosti, barvy nebo pohybu? 13)Jakou úlohu má v procesu poznání lidská mysl? 14)Proč autor nemůže souhlasit s obecným míněním o existenci stolu v jeho pracovně? 2
Observátor: (28) Racionalismus a empirismus 15)Vysvětlete větu „esse se rovná percipi“. 16)Kde podle autora existuje stůl, u kterého sedíte? 17)Proč autor svůj názor omezil pouze na existenci nemyslících věcí? 18)Co se stane s věcí, pokud ji přestane lidská mysl vnímat? Například pokud odejdete z místnosti a přestanete vidět tento stůl. Otázky a úkoly k oběma textům 19)Posuzujte pečlivě úlohu mysli (rozumu) u obou autorů. Kde je lidská mysl aktivnější, kde si naopak počíná pasivněji? Proč? 20)Porovnejte metodu správného poznání u obou autorů. U kterého jde o indukci a u kterého o dedukci? Proč? 21)Vysvětlete na ukázkách, proč jednoho z autorů můžeme považovat za racionalistu a druhého za empirika. 22)Porovnejte, jak bude vypadat věda vytvářená na zásadách těchto filosofů. 23)Co mají oba autoři ve svých názorech společného? Otázky k přemítání 24)Který z názorů považujete za pravdivější? Proč? 25)Vyberte si jeden z uvedených filmů a pokuste se v něm objevit souvislost s myšlenkami vyslovenými v těchto ukázkách. Nabídku můžete též sami rozšířit o další díla. Nabídka filmů: „Já, robot“ (nebo Asimovova „Nadace“), Matrix, Síť, Trávníkář, Počátek 26)Jak se myšlenky obou filosofů zapsaly do podoby současného světa? Slovníček absolutní - naprostý abstraktní – obecný esse – zde existence evidence – zde zřejmost, to, co je na první pohled jasné (a viditelné) forma - tvar generalizování – zobecňování idea – zde obraz věci v mysli, myšlenka, mentální reprezentace skutečnosti, pojem intuitivní – pocházející z bezprostředního postřehu jasně a zřetelně (clare et distincte) – požadavky na vědecké poznání podle Descartovy metody logika – nauka o formálních pravidlech myšlení neřest – trvalý sklon jednat v určité situaci nemorálně (špatně) obecné mínění – to, co o věci soudí většina lidí objekt – předmět percipi – být vnímán povlovně – postupně rozloha – zde velikost senzace – smyslový vjem soudy – tvrzení, připisování vlastností věcem (predikace) zvláštní – zde individuální, jedinečný Zdroje obrázků Obr.1 (na s.1): Staženo 20.8. 2013. Descartes na dobové rytině. Dostupné pod licencí Creative Commons na této adrese: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Descartes-s-w.JPG Obr. 2 (na s.2): Staženo 20.8. 2013. Berkeley na dobovém portrétu. Dostupné pod licencí Creative Commons na této adrese: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:George_Berkeley.jpg
3
Observátor: (29) K věčnému míru
I MMAN U EL KANT „K V ĚČ N É M U M Í R U“ ♣ KANT, Immanuel. K večnému mieru. Překlad Teodor Münz. Bratislava: Archa, c1996, 90 s. Filozófia do vrecka (Archa), zv. 31. ISBN 80711-5129-7. Citováno ze s. 21 – 23 („Druhý definitivní článek k věčnému míru.“ „Mezinárodní právo se má zakládat na federalismu svobodných států“). Převedeno ze slovenštiny. Národy jako státy je možné posuzovat jako jednotlivé lidi, kteří se ve svém přirozeném stavu (to je v nezávislosti na vnějších zákonech) poškozují už tím, že jsou vedle sebe, a ze kterých každý může a má žádat od druhého, aby kvůli své bezpečnosti vstoupil s ním do nějakého zřízení Obr. 1: Immanuel Kant na portrétu z 18. podobného občanskému, kde je možné každému století jeho právo zabezpečit. Byl by jím svaz národů, který by však ještě nemusel být státem národů. V tom by totiž byl protimluv: jestliže každý stát obsahuje vztah vyššího (zákonodárce) k nižšímu (poslouchajícímu, totiž národu), ale mnoho národů by v jednom státě tvořilo jen jeden národ, protiřečí to předpokladu (neboť tu máme uvažovat o vzájemném právu národů, pokud tvoří právě tolik různých států a nemají splynout do jednoho státu). Když se s hlubokým opovržením díváme, jak divoši lpí na své bezzákonné svobodě, jak spolu raději neustále zápasí, než aby se podrobili zákonnému, jimi samotnými konstituovanému nucení, a že tedy pochybnou svobodu upřednostňují před rozumovou, a když to pokládáme za surovost, neotesanost a dobytčí znesvěcování lidstva, potom by civilizované národy (každý pro sebe sjednocený v jednom státě) podle všeho musely pospíchat, aby se, čím dříve tím lépe, vymanily z tohoto zavrženého stavu: místo toho však naopak každý stát vkládá svůj majestát (neboť majestát národa je nevhodný výraz) do toho, že se nepodrobuje vůbec žádnému zákonnému nucení a lesk jeho vládce je v tom, že mu bez toho, aby se sám musel vystavovat nebezpečí, stojí k dispozici tisíce, kteří se nechají obětovat za věc, jež se jich vůbec netýká. /.../ /.../. Musí existovat svaz zvláštního druhu, který je možné nazvat mírovým svazem (foedus pacificum) a který by se lišil od mírové smlouvy (pactum pacis) tím, že by se tato smlouva snažila skončit ne už jen jednu válku, ale všechny války. Tomuto svazu nejde o získání nějaké státní moci, ale jen o uchování a zabezpečení svobody jednoho státu pro něho samotného a zároveň pro jiné státy ve svazu, ale bez toho, že by se proto musely podrobit (tak jako lidé v přirozeném stavu) veřejným zákonem a jejich donucováním. - Uskutečnitelnost (objektivní realita) této ideje federality, která se má postupně rozprostřít na všechny státy, a tak vést k věčnému míru se dá vyložit. Neboť pokud štěstí dovolí, že mocný a osvícený národ se může vypracovat na republiku (která musí být svou přirozeností nakloněná věčnému míru), republika se stává středobodem federativního sjednocování jiných států, které se k ní mají připojovat, a tak zabezpečit stav svobody států podle ideje mezinárodního práva. /.../ 1
Observátor: (29) K věčnému míru
♣ NOVOTNÁ, Tereza. Kantova idea věčného míru z evropského integračního pohledu. In: Asociace pro mezinárodní otázky [online]. 9.12.2003 [cit. 2013-08-13]. Dostupné z: http://www.amo.cz/publikace/idea-kantova-vecneho-miru-z-evropskeho-integracniho-pohledu.html /.../ Kant ve svých úvahách vychází z předpokladu, že v přirozeném stavu panuje válka všech proti všem. Tato hobbesovská představa neplatí pouze ve vztazích mezi jednotlivci, ale rovněž, a především, na mezistátní úrovni. Zatímco mezi lidmi jako individui došlo i přes odpor přirozených lidských sklonů za pomoci přírody k jakémusi vyrovnání či vzájemnému zadržení egoistických sil, toto v oblasti vztahů mezi národy neplatí. Jestliže státní autorita disponuje násilnými prostředky dostatečně velkými, je schopna „udržet na uzdě“ i společenství zloduchů. Ti, ač nejsou mravně dobrými lidmi, jsou donuceni být alespoň dobrými občany. Stejný postup však nefunguje mezi státy, které nejsou ochotny, a v rámci zachování své suverenity a autonomie ani nemohou, podřídit své chování vyšší autoritě. Není možné mezi nimi zabezpečit smír tím, že budeme od států požadovat, aby vstoupily do svazku podobného typu, jako je občanský, jenž je založen na podrobení se podřízeného (=stát) nadřízenému (=vnější autorita). Pokud se budeme držet analogie s meziválečnou situací ve světě, zdá se, že toto nepochopení bylo hlavní příčinou neúspěchu versaillského systému. Především velmoci (ať už máme na mysli demokratické Spojené státy či autoritativní Německo a Sovětský svaz) nebyly ochotny vzdát se svých práv a podřídit svá jednání autoritě Společnosti národů. I na základě historické zkušenosti je tedy zřejmé, že anarchie ovládající mezistátní prostor není řešitelná stejnými prostředky jako situace před vytvořením občanskozákonného stavu. /.../ Po roce 1945 byla důležitou otázkou situace v Porýní. Tato část německého území je zvláště bohatá na zásoby černého uhlí a byla to vždy Francie, která měla o tuto oblast velký zájem, protože sama koksovatelné uhlí nevlastní. Soupeření o Porýní tak bylo po staletí zdrojem napjatých vztahů mezi Německem a Francií. Politici po druhé světové válce se chtěli vyvarovat chyb svých meziválečných kolegů. Veden myšlenkou vytvořit trvalý mír mezi evropskými národy a potřebou vyřešit letité nepřátelství mezi Francií a Německem, přednesl v květnu 1950 francouzský ministr zahraničních věcí Robert Schuman plán na vytvoření společenství zastřešující společnou výrobu a obchod s uhlím a ocelí. V Deklaraci se mimo jiné uvádí: „solidarita ve výrobě uhlí a oceli… položí základy pro existenci širšího a hlubšího společenství mezi zeměmi, jež dlouho rozdělovalo krvavé násilí…. otevřené pro všechny země, které se budou chtít podílet za stejných podmínek… položí reálné základy pro jejich hospodářské sjednocení… vzejde z tohoto návrhu první konkrétní základ Evropské federace, jež je nezbytná pro udržení míru.“ Dle Kanta je obchodnický duch a zejména peněžní moc nejspolehlivější mezi všemi mocemi. Státy jsou pak nuceny, i když patrně nikoli právě mravními pohnutkami, podporovat mír. Toto poznání se odráží v Schumanově větě, že „jakákoli válka mezi Francií a Německem bude nejenom nemyslitelná, nýbrž i prakticky nemožná.“ Počátek evropské integrace a také věčného míru alespoň v části světa, začíná mírovým svazkem mezi Francií a Německem. Tyto státy vytvářejí tedy „jakýsi střed federativního spojení pro jiné státy,“ k nimž se ihned připojí další čtyři evropské země a postupně mnoho jiných. Myšlenka federality a jednoty Evropy je obsažena v zakládajících smlouvách všech evropských společenství, jež nakonec vyústily v založení svazku národů – Evropské unie. „Svoboda jednoho státu pro něho samého a zároveň pro ostatní“ je zajištěna v tomto „svazku zvláštního druhu“ kantovským federalismem. /.../ 2
Observátor: (29) K věčnému míru
Obr. 2: Robert Schuman na německé poštovní známce
Otázky a úkoly k prvnímu textu 1)Vysvětlete Kantovo přirovnání současného světa k situaci lidstva v přirozeném stavu. 2)Proč Kant odmítl nazvat navrhovaný svaz „svazem států“? 3)Proč Kant opovrhoval divokými národy? 4)V čem se státy podobají těmto divochům? 5)Čím se liší mírový svaz od mírových smluv? 6)Co dovolovalo Kantovi tvrdit, že mírový svaz je uskutečnitelný? 7)Co je podmínkou této uskutečnitelnosti?
Otázky a úkoly k druhému textu 8)Proč podle Kanta nemohou státy vstoupit do svazku podobného občanskému? 9)Jakými historickými fakty autorka toto Kantovo tvrzení dokládá? 10)Lze podle autorky tvrdit, že Kantova koncepce věčného míru předjala myšlenku evropské integrace? Proč? Otázky k přemítání 11)Porovnejte míru uplatnění Kantovy představy o fedaralizaci v těchto společenstvích: OSN, USA, RVHP, Evropská unie. 12)Je podle vás Kantova idea platnou záklopkou proti nebezpečí válečných konfliktů? Svůj názor zdůvodněte. Slovníček analogie – podobnost anarchie - bezvládí autonomie – samostatnost, nezávislost autorita – ten, kdo ovlivňuje ostatní, ke komu se vzhlíží s respektem disponovat - vlastnit federace – svazek rovnoprávných států hobbesovský – vycházející z názorů Thomase Hobbese (zde o válce všech proti všem) idea - myšlenka konstituovaný – vytvořený majestát – vznešenost, důstojnost, autorita občanské zřízení – společenské instituce (zaručující práva a povinnosti) objektivní – odpovídající skutečnosti přirozený stav – přírodní stav lidstva před vznikem státu republika – stát zaručující práva občanů suverenita – právo vládnout si sám sobě svaz – federace versaillský systém – systém politického uspořádání Evropy po první světové válce Zdroje obrázků Obr.1 (na s.1): Staženo 13. 8. 2013. Immanuel Kant na dobovém portétu. Dostupné pod licencí Creative Commons na této adrese: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Immanuel_Kant_%28painted_portrait%29.jpg Obr.2 (na s.3): Staženo 13.8. 2013. Robert Schuman na západoněmecké poštovní známce z roku 1968. Dostupné pod licencí Creative Commons na této adrese: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Stamps_of_Germany_%28BRD%29_1968,_MiNr_556.jpg
3
Observátor: (30) Tak pravil Zarathustra
FRIEDRICH NIETZSCHE „T A K P R A V I L Z A R A T H U S T R A“ ♣ NIETZSCHE, Friedrich. Tak pravil Zarathustra. Překlad Otokar Fischer. Olomouc: Votobia, 1992, 301 s. Šlépěj v okně, sv. 2. ISBN 80-856-1928-8. Citováno ze s.20 21 (První díl, kap. „Zarathustrovy řeči“. „O třech proměnách“. Tři proměny vám jmenuji ducha: jak duch se stává velbloudem, lvem velbloud a dítětem posléze lev. Mnoho těžkého se naskýtá duchu, silnému, nosnému duchu, v němž přebývá úcta: po těžkém a nejtěžším volá jeho síla. Obr. 1: Friedrich Nietzsche v době Co je těžké? tak se táže nosný duch, tak pokleká, vzniku Zarathustry podoben velbloudu, a chce, aby se mu hodně naložilo. Co je nejtěžší, vy bohatýři? tak se táže nosný duch, abych to na se vzal a svou silou se těšil. Zdaž to není toto: ponížiti se a tím zraniti svou pýchu? Dát zářiti své pošetilosti, a tím své moudrosti se posmívati? Či je to snad toto: loučiti se se svou pří, a na vítězství své slaví? Stoupati na vysoké hory a pokušitele tam pokoušeti? Či je to snad toto: živiti se žaludy a býlím poznání a pro pravdu hladověti ve své duší? Či je to snad toto: býti chor a nepřijímati těšitelů a vcházeti v přátelství s hluchými, kteří nikdy neslyší, čeho chceš? Či je to snad toto: stoupati ve špinavou vodu, je-li to voda pravdy, a neodháněti od sebe studených žab a horkých ropuch? Či je to snad toto: milovati toho, kdo námi pohrdá, a podávati ruku strašidlu, chce-li nás polekati? Vše toto nejtěžší na se béře nosný duch: podoben velbloudu, jenž nákladem obtěžkán pospíchá na poušť, tak pospíchá duch na svou poušť. Ale v nejosamělejší poušti nastává druhá proměna: lvem se tu stává duch, svobodu chce si ukořistiti a pánem býti ve své vlastní poušti. Svého posledního pána si tu vyhledá: chce se znesvářit s ním i se svým posledním bohem, o vítězství chce se rvát s velikým drakem. Kdo je ten veliký drak, jehož nechce již zváti duch pánem a bohem? „Musíš," tak sluje veliký drak. Duch lví však praví „Chci". „Musíš" leží mu v cestě, zlatem se blyštící šupinaté zvíře, a na každé šupině zlatitě se leskne „musíš!" Tisícileté hodnoty se lesknou na těch šupinách, a takto dí nejmocnější všech draků: „Všechna hodnota věci - leskne se na mně." „Všechna hodnota již byla stvořena, a všechna stvořená hodnota - tou jsem já. Věz, již nemá býti žádného ,Chci!" Tak mluví drak. Bratří moji, k čemu je v duchu potřeba lva? Proč nestačí soumar, jenž se odříká a jenž uctívá? Tvořiti nové hodnoty - toho ani lev ještě nesvede: ale svobodu si stvořiti k novému tvoření 1
Observátor: (30) Tak pravil Zarathustra to dovede síla lví. Svobodu si stvořiti a posvátné Ne i k povinnosti: k tomu, bratři moji, je třeba lva. Násilím právo si vzíti k novým hodnotám - toť nejhroznější násilí pro ducha nosného a uctivého. Věru, je mu to lupem, je mu to věcí loupežné šelmy. Za své nejposvátnější měl kdysi v lásce své „musíš": teď jest nucen i v nejposvátnějším nalézati blud a zvůli, aby si uloupil osvobození od své lásky: lva je třeba k tomuto lupu. Ale řekněte, bratří moji, co že dovede dítě, čeho nesvedl ani lev? Proč se má loupežný lev ještě dítětem stát? Nevinností je dítě a zapomenutím, je novým početím, je hrou, je kolem ze sebe se roztáčejícím, je prvým pohybem, je posvátným Ano. Věru, ke hře tvorby, bratří moji, je třeba posvátného Ano: svou vlastní vůli chce potom duch, svůj vlastní svět si zbuduje, světu jsa ztracen. Tři proměny jsem vám jmenoval ducha: kterak duch se stal velbloudem, lvem velbloud a dítětem posléze lev. Tak pravil Zarathustra. A tehdy dlel v městě, jež sluje „Pestrá kráva".
♣ SLAVNÉ VÝROKY ► Hlásám vám nadčlověka. Člověk je cosi, co má býti překonáno. Co jste vykonali, aby byl překonán? Všechny bytosti dosud vytvořily něco nad sebe samy: a vy chcete býti odlivem tohoto velkého přílivu a raději snad se vrátit k zvířeti, než abyste překonali člověka? Čím je opice člověku? Posměchem nebo bolestným studem. A stejně má i člověk býti nadčlověku: posměchem nebo bolestným studem. Urazili jste cestu od červa k člověku, a leccos ve vás je posud červ. Kdysi jste byli opice, a i nyní je člověk opice - více než kterákoli opice. Kdo však je z vás nejmoudřejší, je také rozmíškou a míšencem rostliny a strašidla. Ale což vám káži, abyste se stali strašidly nebo rostlinami? Hleďte, hlásám vám nadčlověka. Nadčlověk je smysl země. Vaše vůle nechť dí: nadčlověk budiž smysl země! (První díl. Kap. „O nadčlověku a posledním člověku“, část 3., s.9) ► Běda všem milujícím, kteří nemají ještě vyšší výšky nad svým soucitem! Takto kdysi ke mně promluvil ďábel: „I bůh má své peklo: tím jest jeho láska k lidem." A nedávno jsem od něho zaslechl toto slovo: „Bůh je mrtev; svým soucitem s lidmi zemřel bůh." Nuž přijměte mi výstrahu před soucitem: odtud lidem přichází ještě těžký mrak! A já se vyznám ve znameních povětrnosti! (Druhý díl. Kap. „O soucitných“, s.73) ► Mužovo blaho sluje: já chci. Ženino blaho sluje: on chce. „Hle, teď právě svět se stal dokonalým!" - tak myslí každá žena, je-li poslušná celou svou láskou. A žena musí poslouchati a hloubku nalézti k svému povrchu. Povrchem je ženino nitro; pohyblivým bouřlivým povlakem na vodách mělkých. Mužovo nitro však je hluboké, jeho proud burácí v podzemských slujích: žena tuší jeho sílu, ale nechápe ji. /.../ A takto promluvila stará ženka: „Jdeš k ženám? Nezapomeň na bič!" Tak pravil Zarathustra. (První díl. Kap. „O starých i mladých ženkách“, s.54/55).
2
Observátor: (30) Tak pravil Zarathustra Otázky a úkoly k prvnímu textu 1)Čeho se týkají tři popsané proměny? Kdo se tu proměňuje? 2)Přibližte, co vše je typické pro proměnu velblouda. 3)Uveďte alespoň pět příkladů velbloudí proměny ve známých literárních nebo filmových dílech. 4)Kde dochází k další proměně velblouda? Proč právě tam? 5)S kým musí lev bojovat? Proč právě s ním? 6)Co získá lev, když porazí draka? 7)Porovnejte vztah velblouda a lva k tomu, co společnost považuje za posvátné. 8)Uveďte alespoň pět příkladů lví proměny ve známých literárních nebo filmových dílech. 9)Čím třetí proměna předčí lva? 10)Přibližte, co je typické pro tuto třetí proměnu. 11) Uveďte alespoň pět příkladů třetí proměny ve známých literárních nebo filmových dílech. 12)Kterou z proměn Zarathustra nejvíc pohrdá? Proč? Otázky a úkoly ke slavným výrokům 13)Co u Nietzscheho znamená slovo „nadčlověk“? 14)V jakém vztahu je nadčlověk k přírodě a vývoji živé přírody? 15)Jak může z člověka vzniknout nadčlověk? 16)Co Zarathustra říká o Bohu? 17)Proč Bůh podle Zarathustry zemřel? 18)Co si Nietzsche myslel o soucitu? 19)Čím se podle Zarathustry odlišují muž a žena? 20)Může být nadčlověkem žena? 21)Jak se má muž chovat k ženě? Otázky a úkoly k oběma textům 22)Pokuste se ve slavných výrocích objevit doklady chování tří proměn z prvního textu. 23)Která z proměn ve výrocích převažuje? Proč? Lze totéž říci o celé knize? 24)Lze za nadčlověkem ještě hledat nějakou bytost odpovídající třetí proměně? Otázky k přemítání 25)Souhlasíte s uvedeným rozdělením evoluce člověka do tří fází? Proč? 26)Ve kterých pasážích lze spatřovat souvislost s nacismem? Proč? 27)Odpovídá Nietzschův pohled na mužskou a ženskou psychiku současným znalostem? Proč? 28)Co lze z textů usuzovat o náboženských názorech Friedricha Nietzsche? 29)Kterou myšlenku považujete za nejpřínosnější a proč? 30)Která myšlenka v sobě skrývá největší nebezpečí? Z jakého důvodu?
3
Observátor: (30) Tak pravil Zarathustra Slovníček bohatýr – hrdina, válečník dí - říká chor – chorý, nemocný nosný duch – pokorné, obětavé chování Pestrá kráva – podle překladatele (s.278) asi Janov pře – spor rozmíška – hádka sluj - jeskyně soumar – osel, který nosí náklady veliký drak – narážka na draka z biblické Apokalypsy ženka - žena Zdroje obrázků Obr.1 (na s.1): Staženo 13.8. 2013.. Fotografický portrét Friedricha Nietzsche od Gustava Schultze (pořízený v září r. 1882 v Naumburgu). Dostupné pod licencí Creative Commons na této adrese: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Nietzsche1882.jpg Námět ke studiu Nietzschovou filosofií nihilismu se v mnoha textech zabývá Tomáš Halík. HALIK, ́ Tomas. ́ ̌ Co je bez chveni, ̌ ́ není pevne:́ labyrintem sveta ̌ a virou ́ a pochybností. Praha: Nakl. Lidové noviny, 2002, 379 p. ISBN 80-710-6628-1. HALÍK, Tomáš. Modlitba tohoto večera. In: Tomáš Halík [online]. 2005 [cit. 2013-08-13]. Dostupné z: http://www.halik.cz/kazani/modlitba_vecera.php HALÍK, Tomáš. Nietzsche a filosofie náboženství. In: Katolická dekadence [online]. 2.6.2005 [cit. 2013-08-13]. Dostupné z: http://www.katolicka-dekadence.cz/?p=94
4
Observátor: (31) Česká otázka
TOM Á Š GAR R I GU E MASARYK „Č E S K Á O T Á Z K A“ ♣ MASARYK, Tomáš Garrigue. Česká otázka. O naší nynější krisi. Jan Hus. Zdeněk Franta. Karel Celemínský. Praha: Státní nakladatelství, 1924. Knihy pro každého. Sbírka spisů poučných. Roč. III. Sv.1.-2. Citováno ze s. 158 – 162 (kap. 55.). V původním pravopisu.
Obr.1: T.G.M. v roce 1918
A tu jsme při věci hlavní. Všecek smysl naší historie v tom je uzavřen: pochopiti cíl humanitní po stránce mravní a rozumové, pochopiti plně, že čistá člověckost nesmí býti pouze obrozenským heslem, ale že snaha Dobrovského, Kollárova, Palackého, Havlíčkova musí býti snahou nás každého a všech, že humanita jakožto cíl a program národní musí důsledně
spravovati i naši národní taktiku. Nenutí nás historie starší stejně jako běh událostí časových k tomu, ujasnit si dokonale, jak se jakožto samobytný a samostatný národ udržíme? Nenutí nás všecek náš vývoj k otázce, jak se udrží národ malý? Tato myšlenka trápila naše buditele Dobrovského, trápila Kollára, jehož všecko úsilí bylo unikáním přirozené malosti; na myšlenku tuto odpovídal Palacký, rozšířiv Kollárův problém kulturní na problém politický. A ovšem nemohl k otázce, jak udrží se národ malý, odpověděti jinak než Kollár, neboť i politika konec konců jako všecka praxe musí spočívati na teoretických zásadách; je-li však humanita cílem všeho myšlení, musí býti cílem i všeho snažení, humanita jen humánními prostředky se dobude – osvícenou hlavou a teplým srdcem. Upomínky na naše četné boje za existenci v minulosti a zejména povstání končící porážkou bělohorskou, náš pád, naše obrození za francouzské revoluce a osvícenského hnutí minulého věku, revoluce 1848tého, povstání polské – to všecko nutí myslícího Čecha k rozhodnutí: násilně nebo smírně, mečem nebo pluhem, krví nebo prací v potu tváře, smrtí nebo životem? Ne násilím ale smírně, ne mečem ale pluhem, ne krví ale prací, ne smrtí ale životem k životu - toť odpověď českého genia, toť smysl našich dějin a odkaz velikých předků. /.../ Národ náš jest jak na počet tak i na rozsáhlost sídel svých n e v a l n ý, a již na druhé tisíciletí jest mu zápasiti se sousedem mocnějším o uhájení a zachování bytu svého. Vyložilť jsem na jiném místě, kterak celá historie česká, co do hlavního obsahu svého, jest ustavičné a věčné stýkání a potýkání se Slovanství s Němectvím a to téměř ve všech oborech působení lidského. Ví to již tuším každé dítě, že v osudném zápasu tom, ačkoli nerovni počtem a silou hmotnou, obstáli jsme nejednou nejen čestně ale i slavně: to však ještě na mále vešlo v obecnou známost a musí teprv snažně připomínáno býti, že kdykoli jsme vítězili, dálo se to pokaždé více převahou ducha nežli mocí fysickou, a kdykoli jsme podléhali, že tím vinen býval vždy nedostatek duchovní činnosti, mravní statečnosti a odvahy. /.../ Jen tehdáž zabezpečíme trvale budoucnost svou, když duchem vítěziti a vévoditi budeme v odvěkém zápasu prozřetelností boží nám uloženém.
1
Observátor: (31) Česká otázka
♣ KOHÁK, Erazim. Člověk Masaryk: Od myšlenky k činu: Jihlavská přednáška pro Masarykovu dělnickou akademii. In: Listy: Dvouměsíčník pro kulturu a dialog [online]. 2010 [cit. 2013-08-13]. Dostupné z: http://www.listy.cz/archiv.php?cislo=105&clanek=051005. Nejprve uveřejněno v periodiku „Listy“, č.5, r. 2010. Přednáška vychází z autorovy knihy „Domov a dálava“. /.../ Zbývají především Masarykovy filozofické zásady. Dál platí, že smyslem lidského života i smyslem dějin je růst od barbarství boje všech proti všem k humanitě soužití ve vzájemné úctě a dobré vůli. Pokud bereme Masaryka vážně, potřebuje být naším úkolem především výchova národa – občanů – k vyspělosti lidství, k humanitě. Potřebujeme budovat stát, který by všemožně podpořil růst svých občanů k občanské vyspělosti a zajistil pro ni předpoklady. Ve stopách Masarykových nám nestačí stát jako četník a sanitář nad bojem všech proti všem. Potřebujeme stát nejen demokratický, nýbrž i sociální. Zbývají Masarykovy náboženské zásady. Potřebujeme si zachovat nadhled zorného úhlu věčnosti. Naše politika a všechen náš život trpí zoufalou krátkozrakostí. Naše dlouhodobá rozhodnutí vyrůstají nejednou z krátkodobých popudů a přání. Opětovně obětujeme ideál chvilkovým náladám. Potřebujeme posuzovat s odstupem, pod zorným úhlem Dobra a zla, ne výhod a nevýhod. Jenže zoufale nepotřebujeme sektářský dogmatismus, ani ve filozofii, ani ve víře, ani v politice. Poučili jsme se, že ideál vyzbrojený mocí se stává ideologií, ať je to ideál politický nebo náboženský. Potřebujeme Masarykovu nedogmatickou důvěru ve správnost a pravdivost života i dějin – i Masarykovu odvahu jednat podle ní. Zbývá nám Masarykův státnický nadhled. Naše situace se nezměnila. Jsme dál národ příliš malý, abychom se zahalili do své svrchovanosti a obklopili ostnatým drátem. Vždyť i ti husité bojovali proti všem jen v Jiráskově básnické představivosti! V historické skutečnosti usilovně hledali spojence a usilovali o uznání své pravověrnosti římskou Církví. Tedy ne velmocenská strategie, ale také ne strategie Velkého spojence. Zkušenost nám potvrdila, co věděl Masaryk – že velký spojenec tísní – a v kritickém okamžiku obvykle zklame. Potřebujeme Masarykovu strategii budování společenství rovných, které by nám zaručilo státoprávní zastřešení. Tentokrát tu možnost máme. Evropská unie je tím, čím Rakousko i Československo potřebovalo, leč nedokázalo být – společenstvím rovných. Pokud chceme pokračovat na cestě, na kterou nás nasměroval Masaryk, potřebujeme budovat stát, – který je demokratický i sociální, – který si je vědom svých náboženských kořenů a chápe nadhled věčnosti, avšak neprotežuje žádnou formu zbožnosti, – a který bude čím dál tím víc integrální součástí Evropské unie a záštitou naší české kulturní svébytnosti. Není ovšem nikde psáno, že se tou cestou musíme vydat. Pro mnoho našich spoluobčanů jsou humanismus, demokracie a sociální solidarita něčím zastaralým. Představa spořádaného světa, ve kterém je možné soužití ve smíru a dobré vůli, jim připadá naivní. Daleko víc je láká síla, soutěž a boj se zásadou Čert vzal bábu, dědka! Kolik aut máš, tolikrát jsi člověkem. Možná právě tak nás nasměrují volby. Prý je to pokrok. Pro mě je to skluz do barbarství. Možná proto, že jsem starý, tak starý, jako jednou budou dnešní mladí. Ač také možná proto, že jsem odchovaný Masarykem.
2
Observátor: (31) Česká otázka Otázky a úkoly k prvnímu textu 1)Co bylo pro Masaryka smyslem českého národa? 2)Pokuste se bedlivým studiem textu dojít k co nejpřesnější definici Masarykova pojetí humanity. 3)Kdo Masarykovi představoval vzorové postavy takového pojetí humanity? 4)Pokuste se prověřit, zdali Masarykovo vyzdvihování těchto osob odpovídá historické skutečnost. Opravdu jim tolik záleželo na ideji humanity? 5)Jaké rozhodnutí stojí před každým myslícím Čechem? 6)Co bylo podle Masaryka hlavním obsahem českých dějin? 7)Pokuste se tuto myšlenku opět kriticky posoudit. 8)Čím si může český národ zajistit trvalou budoucnost? Otázky a úkoly k druhému textu 9)Co podle Erazima Koháka zůstalo z Masaryka stále aktuální? Proč? 10)Co si Kohák představuje pod pojmem „humanita“? 11)V čem vidí budoucnost českého státu?
Obr. 2: Erazim Kohák v dubnu 2010 Otázky a úkoly k oběma textům 12)Porovnejte Masarykovu a Kohákovu koncepci humanity. Případné rozdíly se pokuste vysvětlit. 13)Porovnejte, co podle Masaryka a Koháka vede k nadějné budoucnosti naší země. Případné rozdíly se opět pokuste vysvětlit. Otázky k přemítání 14)Posuďte, nakolik se humanitní koncepce národa objevuje v současné české politice. 15)Uveďte konkrétní doklady Masarykova tvrzení, že národ může zvítězit jen převahou ducha. 16)Posuďte, zda je pro naši zemi důležité hledat odpověď na Masarykovu otázku po smyslu českého národa. 17)Je humanitní koncepce národa jen specificky česká (nebo slovanská), nebo ji lze doporučit všem národům? Slovníček barbarství – primitivnost, likvidace kulturních hodnot člověckost – lidskost dogmatismus – nepřemýšlivé lpění na stanovených názorech genia – zde ducha humanitní – zde vycházející ze zásad humanity – lidskosti, úcty k druhému člověku, lásky (tedy humánní), v současnosti spíše vycházející z věd o člověku humánní – lidský, respektující jedinečnost konkrétního člověka integrální – nedílný minulý věk – minulé století, zde 18. století (text je z r. 1895) obrozenský – související s národním obrozením prozřetelnost boží – Boží vůle, Boží řízení událostí světa samobytný – autonomní, nezávislý solidarita - sounáležitost státoprávní – související s právním vymezením státu strategie – řízení činnosti k předem určenému cíli Zdroje obrázků Obr.1 (na s.1): Staženo 13.8. 2013. Tomáš Garrigue Masaryk po příjezdu do Prahy 21. prosince 1918. Dostupné pod licencí Creative Commons na této adrese: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Tom%C3%A1%C5%A1_G_Masaryk1918.jpg?uselang=cs Obr.2 (na s.3): Staženo 13.8. Erazim Kohák 22. dubna 2010. Dostupné pod licencí Creative Commons na této adrese: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Erazim_Koh%C3%A1k_-_portr%C3%A9t.jpg
3
Observátor : (19) Reflexe globalizačních procesů v sociálních vědách
J E AN - F R A N Ç O I S L Y O T A R D „O P O S T M O D E R N I S M U“ ♣ LYOTARD, Jean-Francois. O postmodernismu: Postmoderno věnované dětem. Postmoderní situace. 1. vyd. Přel. Jiří Pechar. Praha: Filosofický ústav AV ČR, 1993, 206 s. ISBN 80-700-7047-1. Citováno ze s. 176 n. („Postmoderní situace“, kap. 14. Legitimizace paralogií“). Uznání heteromorfnosti řečových her je prvním krokem v tomto směru. Předpokládá samozřejmě vzdát se teroru, který postuluje a pokouší se realizovat jejich izomorfnost. Druhým krokem je pak zásada, že pokud tu je konsensus o pravidlech Obr. 1: Lyotard definujících každou hru a „tahy“, které se v ní dělají, tento konsensus musí být lokální, to znamená doložený aktuálními partnery a nevylučující případné odvolání. Tím je dána orientace na mnohost metaargumentací konečné povahy, jinak řečeno: na časoprostorově omezené argumentace týkající se metapreskripcí. Tato orientace odpovídá vývoji společenských interakcí, při němž v profesionálních, afektivních, sexuálních, kulturních, rodinných i mezinárodních otázkách stejně jako v záležitostech politických dočasná úmluva fakticky nahrazuje trvalou instituci. /.../
♣ BAUMAN, Zygmunt. Úvahy o postmoderní době. 1. vyd. Přeložil Miloslav Petrusek. Praha: Sociologické nakladatelství, 1995, 165 s. ISBN 80-858-5012-5. Citováno ze s. 151 (kap. „Zjevená morálka“). Situace, v níž jsme se v postmoderní době ocitli, je ale ještě horší než ta, jíž nás strašili moderní budovatelé a opěvovatelé rozumného řádu. Dnešní hrůzy jsou zcela jiného řádu a rozměru. Dnes stojíme tváří v tvář situaci, kterou jsme se nenaučili si představovat ani v nejhorších nočních snech: je to situace, v níž je zpochybněn nikoliv ten či onen zákon a nikoliv ten či onen zákonodárce (samozřejmě s tím, že je lze zastoupit jiným zákonem a jiným zákonodárcem), ale neguje se zákonodárství jako takové, popírá se možnost a potřeba stanovování principů a zásad. Džungle zbavená všech zákonů, dokonce i zákona džungle... Morálka bez etiky... Dnes se na obzoru rýsuje nikoliv ona dávná, nepříjemná, ale z moralizujících podobenství a vyprávění nám dobře známá možnost jiné, horší morálky, morálky založené na špatně vybraných, zpátečnických, falešných, nezobecnitelných, protirozumových a co do důsledků zhoubných principech. Na obzoru se rýsuje perspektiva společnosti b e z morálky! /.../
1
Observátor : (19) Reflexe globalizačních procesů v sociálních vědách Otázky a úkoly k prvnímu textu 1)Co je pro autora nejhorším terorem? Uveďte příklad takového jednání. 2)Na čem mají být založena pravidla v postmoderní společnosti? Srovnejte je s pravidly společnosti moderní. 3)Co autor tvrdí o všem, co je trvalé nebo univerzální? Proč? 4)Jakou platnost mají dohody uzavřené v postmoderní společnosti? 5)Uveďte alespoň pět příkladů konsensů splňujících autorovy požadavky. Každý příklad musí být z jiného druhu interakcí uvedených ve druhém odstavci. 6)Všimněte si slova, které Lyotard napsal kurzívou. Posuďte, nakolik je toto slovo v souladu s autorovou představou o konsensu v postmoderní situaci. 7)Lze aplikovat požadavky postmodernismu na postmodernismus Obr.2: Bauman v roce 2005 samotný? Proč? 8)Posuďte text z hlediska čtenářského komfortu. Svá tvrzení zdůvodněte. Otázky a úkoly k druhému textu 9)Čím nás podle Baumana strašili zastánci moderní společnosti? Uveďte konkrétní příklad takového strašení. 10)Proč je pro Baumana nastalá situace nejhorším nočním snem? 11)Vysvětlete autorův pojem „morálka bez etiky“. 12)Uveďte nějaký konkrétní příklad jednání a jeho zdůvodnění podle morálky bez etiky. 13)Pokuste se najít nějaký příklad autorem zmíněných moralizujících podobenství. 14)Jaké principy budou podle Baumana řídit postmoderní morálku? Opět se pokuste objevit alespoň tři příklady takových principů. 15)Nemůže být Baumanův postoj odmítnut jako další příklad dobového strašení o cestě do pekla (ve stylu naříkání na zkažený svět a zkaženou mládež)? Proč? Otázky a úkoly k oběma textům 16)Porovnejte oba texty z hlediska postoje k postmoderní společnosti. Který z autorů postmoderní situaci odmítá a který ji propaguje? 17)Co autory vedlo k jejich odlišným postojům? Čím argumentují? 18)Se kterým z textů více souhlasíte a proč? Otázky k přemítání 19)Je postmoderní situace skutečnost? Proč? Pokud ano, jak se v ní máme chovat? Proč? 20)Ukažte na díle na obr. 3 některé z rysů postmoderní situace. 21)Ukažte na českém postmoderním umění některé z rysů postmoderní situace. 22)Jak se podle vás bude vyvíjet svět po postmoderní situaci? Proč právě tak?
2
Observátor : (19) Reflexe globalizačních procesů v sociálních vědách
Obr. 3: Magdalena Abakanowicz: Nerozpoznaní
Slovníček afektivní – zde pocitový časoprostor – místo a doba (zde nikoli ve fyzikálním významu) definující – vymezující etika – zde nauka o jednání podle univerzálních (obecných) hodnot fakticky – skutečně, vlastně heteromorfní – různorodý, mnohotvarý izomorfní – jednolitý, stejnorodý kampaň – velká organizovaná akce bojující za určitý názor konsensus – souhlas, shoda v názorech metaargumentace - „nadzdůvodňování“, odůvodňování nejzákladnějších pravidel metapreskripce – vyšší předpis pravidel modernita – fáze vývoje společnosti založená na víře ve vědu a pokrok moralizující – předepisující, co je v souladu se společenskými hodnotami (co je správné) negovat – popřít, odmítnout
instituce - zřízení interakce- vzájemné působení, součinnost legitimizace – proces získání oprávnění, potvrzování, uzákonění lokální – místní morálka – systém hodnot a pravidel uznávaných jednou společností orientace - směřování paralogie – protimluv, nesmysl perspektiva – výhled do budoucna, naděje podobenství – parabola, konkrétní příběh s obecným poučením princip – základní pravidlo profesionální – zde týkající se povolání postmoderní – přicházející po období modernity postulovat – požadovat, vyhlašovat jako normu realizovat - uskutečnit řečová hra – Wittgensteinův výraz označující způsob mluvy i myšlení spojený s určitou skupinou lidí, dobou nebo situací (srov.: diskurz, epistémé, paradigma, dílčí racionalita) teror – zastrašování, útlak Zdroje obrázků Obr.1 (na s.1): Staženo 19.8. 2013. Jean – François Lyotard na portrétní fotografii. Jako zdroj uveden Bracha L. Ettinger. Dostupné pod licencí Creative Commons na této adrese: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Jean-Francois_Lyotard_cropped.jpg Obr.2 (na s.2): Staženo 19.8. 2013. Polský sociolog Zygmunt Bauman v roce 2005 ve Varšavě. Autorem fotografie Mariusz Kubik. Dostupné pod licencí Creative Commons na této adrese: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Zygmunt_Bauman_by_Kubik.JPG Obr.3 (na s.3): Staženo 19.8. 2013. Socha polské sochařky Magdaleny Abakanowicz „Nerozpoznaní“. Umístěna v Citadele v Poznani. Dostupné pod licencí Creative Commons na této adrese: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Abakany_Cytadela_Poznan.jpg
Námět ke studiu GRENZ, Stanley J. Úvod do postmodernismu. 1. vyd. Překlad Alena Koželuhová. Praha: Návrat domů, 1997, 199 s. ISBN 80-854-9574-0. 3
