Obsah ÚVOD 4 ZÁVĚR 29 PŘÍPRAVNÉ KURZY 30 SEZNAM VYSOKÝCH ŠKOL 31

Obsah ÚVOD 4 Kapitola I. PROČ STUDOVAT 5 Kapitola II. JAKOU VYSOKOU ŠKOLU JE SPRÁVNÉ SI ZVOLIT? 9 Kapitola III. UNIVERZITY A VYSOKÉ ŠKOLY 16 Kapitola IV. ČLENĚNÍ STUDIA 19 Kapitola V. PŘIJÍMACÍ ZKOUŠKY 21 Kapitola VI. JAK STUDOVAT 24 ZÁVĚR 29 PŘÍPRAVNÉ KURZY 30 SEZNAM VYSOKÝCH ŠKOL 31

DŽA DUREDER – POKRAČUJ Příručka pro lepší orientaci uchazečů o přijetí na vysoké školy. Občanské sdružení Slovo 21 vydáno za finanční podpory Roma Education Fund tisk: Datapont, s.r.o. design: Dufek, Detutelbaum © 2008

ÚVOD V ruce držíte publikaci, která vznikla jakou součást projektu „Dža dureder – Pokračuj“, a měla by být pro vás pomocí při rozhodování o studiu na vysoké škole. Autorkou je Jiřina Šiklová, socioložka, zakladatelka katedry Sociální práce a dlouholetá pedagožka Univerzity Karlovy v Praze. V textu sděluje své osobní zkušenosti jak z pozice bývalé studentky, tak i člověka, který na vysoké škole vyučuje a v neposlední řadě mnoho let byla a je také členkou zkušebních komisí při přijímacích zkouškách FFUK. Zvolila velmi otevřený přístup a její snaha motivovat i poradit je z textu patrná. Jiřina Šiklová dlouhodobě spolupracuje se Slovem 21 na projektech věnovaných podpoře vstupu romských středoškoláků na vysoké školy. Sama také v přípravných kurzech učila. Měla tak možnost zjistit, jaký druh informací romským studentům povětšinou chybí. Tato publikace by tedy měla sloužit jako zdroj informací o systému vysokého školství v ČR a měla by dát základní přehled o možnostech studia. Těmto statím předchází část věnovaná obecnému úvodu, kde autorka vyzdvihuje potřebnost vzdělání, a především toho vysokoškolského, pro jedince jako takového, a v neposlední řadě pak potřebnost vzdělání pro zlepšení situace Romů v ČR. Věříme, že po přečtení publikace bude vaše rozhodnutí studovat ještě pevnější a že vám pomůže v  nasměrování vašich sil na ten správný obor studia. Dalším krokem by pak pro vás měla být cílevědomá a kvalitní příprava na přijímací zkoušky. Pomoc nabízíme v našich bezplatných přípravných kurzech, o nichž se více dozvíte na konci této brožurky. Slovo 21

4

Kapitola I. PROČ STUDOVAT

prestiž, jak se dostat z chudoby. Nemáme-li bohatého tatínka, který nám odkáže podnik, firmu nebo obchod, je vzdělání jediným způsobem, jak si zlepšit svoje sociální postavení, jak trochu zbohatnout, jak se dostat do skupiny obyvatel, kteří žijí lépe, než jak žili naši rodiče a sourozenci. Slovo mobilita je z latiny a označuje pohyb, proto se získání vzdělání také někdy říká „mobilitní kanál“, tedy kanál kterým si mohu zlepšit svoji budoucnost.

Vzdělání, pokud možno střední, tedy dosažení maturity, je nezbytným předpokladem dalšího uplatnění. A má-li člověk navíc ještě vysokou školu, má jistotu, že vždy najde zaměstnání. Pokud žijeme v rodině, ve které skoro všichni mají dokončené střední nebo dokonce vysokoškolské vzdělání a vidíme kolem sebe již od ranného dětství mnoho knížek a rodiče je před námi čtou a o knihách mluví, máme velkou výhodu. Nemáme-li takovéto výchozí podmínky, jsme v nevýhodě. Nikdo nás nepovzbuzuje, nesměruje k učení, není pro nás vzorem pro další studium. Tak tomu bývá v mnoha rodinách a děti z takovýchto rodin, přestože jsou nadané a mohly by studovat, často nepokračují ve studiu dalších škol, protože je k tomu nikdo nepovzbuzuje, ani jim nevysvětlí, jaké typy vysokých škol existují a co všechno je možné studovat a jak jim toto vzdělání později ulehčí jejich život. Nejen ulehčí, ty děti se dostanou o stupínek výše na pomyslném společenském žebříčku sociálního postavení i finančního zabezpečení. Tato informační brožurka má sloužit právě mladým lidem – studentům a studentkám, kteří složili nebo budou skládat maturitu a nevědí, co dělat potom, zda mají jít studovat vysokou školu a chtějí-li, nevědí jak a dle čeho se rozhodovat. Zatímco dětem z většinové populace rodiče opakovaně zdůrazňují, jak by si přáli, aby jejich děti studovaly, někdy je k  tomu doslova „tlačí“, rodiče mladých Romů toto svým dětem převážně nezdůrazňují. A nemohou to s nimi ani probrat, protože sami nemají dostatek informací a zkušeností.

Lepší pracovní možnosti

Nezaměstnanost vysokoškoláků je v ČR skoro nulová – jen 1,8% absolventů VŠ je nezaměstnaných. V EU průměru pak nezaměstnanost vysokoškoláků činí 5%, a to také vzhledem k obecně vyšší míře nezaměstnanosti všech lidí (viz tabulka). Tabulka – porovnání nezaměstnanosti VŠ absolventů v % Celková nezaměstnanost obyvatel Nezaměstnanost vysokoškoláků

Česká republika 5 1,8

8 5

Jak vidíte, celkově je nezaměstnanost v této republice nízká. Nižší, než v jiných zemích Evropské Unie, do které patříme. Také chudých je mezi námi jen 6,5 % – tedy lidí, jejichž příjem na hlavu člena domácnosti je pod polovinou průměrného příjmu ostatního obyvatelstva. To, že právě v této znevýhodněné, sociálně chudé části naší populace převažují občané považovaní za Romy, není jen otázkou jejich diskriminace. Ta po právní stránce neexistuje a informace o tom, jak proti zjevné diskriminaci postupovat se dozvíte například na webových stránkách http://www.slovo21.cz, pomoc pak naleznete na telefonních číslech uvedených na http:// www.poradna-prava.cz. Existuje tu ale skrytá diskriminace Romů. Většinová společnost má s některými z nich špatné zkušenosti a zevšeobecňuje. Mnozí Romové se často do práce přihlásí a pak do ní nechodí, přicházejí pozdě, mají velmi nízkou kvalifikaci. Tito lidé jsou mezi většinovou společností také a přesto nikdo neříká, že Češi jsou bezdomovci, kteří nepracují. U minority se často chování některých jejích členů zevšeobecňuje a přenáší na všechny. Je to chyba, odsuzujeme to, ale zlepšit se to dá jedině tím, že lidé uvidí jiné příklady. I proto je a bude dobré, když Romové budou mezi učiteli, tlumočníky, redaktory, lékaři a inženýry. A k tomu je potřebné mít vysokoškolské vzdělání.

Poznatky důležité pro uskutečnění dnešního stylu života jsou tak složité, že se nemůžeme všechno naučit jenom nápodobou postupů od svých rodičů, tedy opakovat to, co dělal náš tatínek nebo maminka. Ještě před sto lety to často stačilo, protože děti žily v rodině a tam se prováděla většina prací, které potom ony potřebovaly. Dnes se ale přímo v rodinách nepracuje, nic se tam nevyrábí a do práce se chodí mimo domov. V rodině spolu členové komunikují, vyprávějí si, ale těžko se tam dítě naučí pracovním postupům, které potom může vykázat jako znalosti pro získání zaměstnání. Když se hlásíte do práce, první co po vás žádají, je doklad o vašem vzdělání, kvalifikaci. Čím vyšší je, tím snadněji práci najdete a tím vyšší budete mít i plat. Vzdělání a vyšší kvalifikace je v současnosti také jediná možnost, jak dostat lepší práci a zvýšit svoji společenskou 5

EU

6

Předsudky a stereotypy Romové, ať již se ke své národnosti hlásí nebo nehlásí, jsou tzv. viditelná minorita. I když všichni jsme Indoevropané a jsme stejné rasy, přece jen se svojí fyziognomií, tedy rysy své tváře, někteří Romové odlišují od většinové společnosti, podobně jako se odlišují třeba Vietnamci či další národy zde s námi žijící. Romové dosud většinou pracují v nízko kvalifikovaných profesích, například jako dělníci na ulici při výkopech nebo na stavbách. Naproti tomu mezi učiteli, lékaři, právníky či inženýry je jich stále poměrně málo. Ne proto, že by Romové byli méně nadaní, ale proto, že ve svém okolí nevidí dost příkladů a nemají motivaci pro pokračování ve studiu na vysoké škole. Bude-li na viditelných místech ve společnosti více Romů v prestižních profesích, budou-li pracovat jako učitelé, zdravotníci, sociální pracovníci, právníci na úřadech a na stavbách jako inženýři, nepomůže to jenom jim samým. Pomůže to změnit názory většinové společnosti o Romech jako celku. Pomohou tímto studiem sobě a nepřímo i všem Romům. Každý z nás totiž máme v sobě předsudky, názory, které jsme přejali nebo si udělali na podkladě jednoho příkladu, nebo vyprávění. Svoje předsudky, kladné i záporné, generalizujeme, tedy zevšeobecňujeme, na skupinu lidí, ke kterým ten který jedinec patří. Děláme to proto, že nám to umožňuje se rychleji orientovat ve společnosti, jakoby předem si rozdělit lidi, kteří jsou kolem nás. Je-li některá skupina v minoritě, tedy vyskytuje-li se v menším počtu a případně se navíc ještě odlišuje od ostatních, tak jsou tyto rozšířené a často neoprávněné názory o celé skupině ještě větší. Vždy to souvisí s tím, které skupiny jsou v té které společnosti v postavení minority a které v postavení majority, tedy tvoří většinu. A nemusí to souviset pouze s etnicitou. Dokud bylo málo žen řidiček, bylo běžné, že udělala-li žena za volantem nějakou chybu, většinová skupina, tedy muži, svoje negativní hodnocení přenášela na všechny řidičky. Skoro celý svůj život jsem kolem sebe slyšela poznámky: ženskou nemají pouštět za volant, tam sedí neschopná ženská a zastavila provoz apod. V současnosti je žen řidiček hodně a už se to neříká. A obdobně je to i třeba s ženami, které sedí v parlamentu, jsou na vedoucích pozicích. Muže, kteří jsou v politice, si pamatujeme jejich jménem. Chyby žen, které jsou ve vedoucích pozicích, obvykle generalizujeme a mluvíme hned o „neschopných ženách v politice“, které by snad neměly do parlamentu ani pouštět. A přitom, jak všichni víme, žen je celkově ve společnosti více než mužů, mají stejné intelektuální schopnosti. Ženy ale neměly v minulosti tolik příležitostí, jako měli muži, a také je nikdo v rodinách nepovzbuzoval k tomu, aby studovaly a veřejně se angažovaly. Analogické (obdobné) postoje vůči Romům snad ani nemusím uvádět. To si odvodíte sami. Názory a předsudky o určité skupině nemusí být jenom záporné a přesto tuto skupinu handicapují, přinášejí jí nevýhody. Černoši v USA, správně řečeno Afroameričané, po dlouhá léta podávali lepší výkony v lehké atletice. Asi více trénovali, věděli, že sport je jednou z mála možností, 7

jak oni, jasně diskriminovaní předsudky vůči nim a obvykle chudí, mohou vyniknout. Nakonec se začalo všeobecně říkat, že černoši mají „vrozené schopnosti“ pro tento sport a i toto oceňování se stalo předsudkem. Obdobně je to někdy i vůči Romům u nás. Říká se, že Romové jsou vynikající tanečníci, mají rytmus v těle a oni sami pak se o jiné profese, ve kterých by také mohli být dobří, ani nezajímají. Aby společnost změnila svoje předsudky – kladné i záporné – musí vidět příslušníky minority na všech obvyklých místech, ve všech obvyklých profesích ve společnosti. Dosáhnout této změny je dalším úkolem těch Romů, kteří půjdou studovat. Tedy další úkol současné generace mladých Romů je nejen vystudovat, ale být vzorem pro ostatní Romy, měnit svým dobrým uplatněním předsudky a očekávání o Romech jako celku, jako skupině. Jde to pomalu, ale je to možné. V podobné situaci jako Romové dnes, byli například Češi a Moravané před 15O lety během národního obrození. V  době Rakousko-Uherska představovali společenskou elitu Němci, případně Rakušané, kteří také zastávali naprostou většinu rozhodovacích a úřednických pozic. Úředním jazykem byla v  českých zemích němčina a Češi a Moravané byli považováni za nižší třídu obyvatel. Během dvou generací se Čechům v předminulém, tedy devatenáctém století podařilo vytvořit silnou a poměrně bohatou střední třídu, která navíc udržovala a rozvíjela češtinu a tím působila na další české lidi. Jde o jev, který probíhal v historii i mezi jinými národnostmi a etniky nejen v Evropě. Jak tento proces začít? Zvýšit počet Romů mezi vysokoškoláky, jejich vystudování jim pak umožní zaujmout dobré pozice ve společnosti.

Již se těším, jak bude slušet Romce červený talár s řetězem, až bude promotorkou v Karolinu na Karlově univerzitě. A co za své studium „dostanete“? Lepší možnost nalézt zaměstnání? Lepší plat ? Za nejdůležitější bych já osobně považovala to, že práce vás bude bavit, sami si ji budete řídit! Zkusili jste někdy dělat činnost, která vás opravdu baví? Sami si budete řídit svůj čas, práci, rytmus – budete převážně rozhodovat o svých činnostech, i když se budete muset snažit. To, že bude-li více vysokoškolsky vzdělaných Romů a Romek, celkově to přispěje k zlepšení image (obrazu) Romů jako celku, to již jsem uvedla výše.

Současná společnost se často nazývá společností informační, stálé celoživotní vzdělávání a doplňování kvalifikace je nezbytností. Poznatky ve většině oborů lidské činnosti se mění tak rychle, že ten, kdo by nové poznatky nesledoval, ztratil by rychle svoji kvalifikaci získanou studiem. Kdo z nás by se například chtěl nechat ošetřit lékařem, který by neznal nejnovější postupy v medicíně? Nebo právník, který by denně nesledoval literaturu, nové zákony, jejich novelizace (tedy jejich nové úpravy), by jistě nemohl zastupovat svého klienta kvalitně a spolehlivě. 8

Kapitola II. JAKOU VYSOKOU ŠKOLU JE SPRÁVNÉ SI ZVOLIT? Návod na to není a člověk se musí rozhodovat podle toho, jaké má schopnosti, jakou práci chce perspektivně dělat po vystudování. Bohužel ani rodiče těch, kteří by rádi studovali, jim nedovedou poradit. Sami nevědí, co se v různých profesích vlastně dělá, kolik stojí asi studium a jaké vysoké školy zde existují a jak se potom člověk uplatní. O tom co dělá lékař či lékařka, nebo učitelé, obvykle máme určitou představu. Ale méně často již víme, že právníci nejen vynášejí rozsudky, ale že také denně musí číst stovky stran spisů a pak z toho dělat odpovědné závěry. Musí sepisovat stížnosti, radit jak prosadit zájem podniku, upozornit, v čem je ve smlouvě chyba, jinak může perspektivně klienta poškodit a sám za to nést odpovědnost. Náplní práce učitelů také není jen stát u tabule, zkoušet žáky, dávat jim známky. Musí denně studovat, sledovat obor, číst průběžně odborné časopisy a to všechno i o své dovolené. Učitel na vysoké škole musí opakovaně skládat další zkoušky během svého života, tedy dělat tzv. atestace, publikovat články v odborných časopisech, účastnit se různých setkání a vědeckých konferencí. Tedy vlastně musí stále „trénovat“, podobně jako to třeba dělá aktivní sportovec, nebo hudebník. Pokud to člověka baví, rád

Jaké studijní směry lze studovat? Je těžké vybírat si obor, pokud nevíme, co všechno se dá vlastně studovat. Například na www.vysokeskoly.cz můžete otevřít Databázi vysokých škol, ve které lze vyhledávat podle názvu škol (pokud je pro vás důležitá dostupnost z místa vašeho bydliště nebo třeba renomé školy), ale také je zde katalog oborů, ve kterém zjistíte, jaké obory se v ČR nabízejí nebo třeba jestli se váš vysněný obor vůbec na vysoké škole v ČR vyučuje. Obecně se dají vysoké školy dělit na technické, přírodovědné, humanitní a umělecké. Každé z těchto studijních odvětví se pak dělí na množství oborů, z nichž některé jsou úzce specializované, jiné jsou naopak obecnější a až po jejich absolvování se může student specializovat na část, která mu připadá nejzajímavější.

denně hraje a cvičí se na nástroj, který ovládá. Pokud ho to ale nebaví, je to horší.

Proto by si měli ti, co se hlásí na vysokou školu, napřed uvědomit, co jim vlastně opravdu vyhovuje. Vědí to ale o sobě samých?

Informovanost o oboru je předpokladem úspěchu V zásadě platí, že na každý obor, na který se hlásíte, je dobré předem se informovat. Nepodávat přihlášky jen tak, proto abyste se někam přihlásili. Nejen, že to stojí zbytečně peníze, ale i proto, že pak zjistíte, že jste se dostali na studium oboru, který vás nezajímá. A pokud nemáte o obor takový zájem, aby vám to stálo za námahu, dobře se o něm informovat, tak se raději na vysokou školu nehlaste! Jsem trochu přísná, ale přednáším na univerzitě mnoho a mnoho let a za tu dobu jsem četla stovky studentských prací a tak vím, že ti, co mají o určitý obor opravdu zájem, projevují ten zájem dříve, než jen v době, kdy končí přijímání přihlášek na vysoké školy. Promyslete si svoje možnosti, zjistěte si co nejvíce informací o vysoké škole, oboru, na který se chcete přihlásit. Nebojte se zeptat, obrátit se na pracovníky Slova 21 nebo studenty ve vašem okolí. Využijte možnosti navštívit školy během dnů otevřených dveří, zkuste se zajít podívat na některé přednášky. Odkazy na webové stránky všech vysokých škol naleznete na http://www.msmt.cz/vzdelavani/verejne-vysoke-skoly-4, věnujte čas jejich prostudování.

9

10

A. Technické vysoké školy

Obory jako management, veřejná správa apod. však lze studovat i v rámci dalších vysokých škol nebo univerzit. Například UJEP v Ústí nad Labem – fakulta sociálně ekonomická, Vysoká škola polytechnická Jihlava, dokonce i na filosofické fakultě UK je nabízen obor ekonomie.

Tyto vysoké školy nabízejí široké spektrum technických oborů. Student si může volit mezi zaměřeními, například výpočetní technika, biomechanika, elektrotechnika, letadlová technika apod. Některé techniky nabízejí také velmi žádané studium architektury, které se dá studovat rovněž v rámci uměleckých škol. V současnosti je zájem o technické obory poměrně nízký a tak některé techniky přijímají nové studenty bez přijímacích zkoušek, pouze na základě prospěchu či účasti v matematických a fyzikálních soutěží. Ovšem po prvním semestru nebo ročníku studia se dobře ukáže, kdo z přijatých studentů má skutečně dostatek potřebných schopností. Je třeba počítat s tím, že studium na těchto školách je poměrně náročné a vždy se bude točit kolem matematických a fyzikálních disciplín. Absolventi technických vysokých škol nacházejí dnes snadno svoje uplatnění. V současnosti, kdy naprostá většina středoškoláků volí pro další studium ekonomické nebo humanitní obory, a o technické obory je mezi mládeží malý zájem, produkují technické vysoké školy malý počet absolventů. Současně s tím však v ČR stoupá počet podniků působících ve zpracovatelském průmyslu a tyto podniky potřebují vedoucí pracovníky s technickým vzděláním. Firmy nabízejí dobře placená místa i pro čerstvé absolventy se všemi zaměstnaneckými výhodami. Budou-li mezi nimi Romové a Romky, přispěje to k prestiži všech.

V posledních letech v ČR vznikly také pobočky řady zahraničních vysokých škol, zaměřených na zahraniční obchod a investice a problémy globalizace trhu. Tyto zahraniční školy jsou obvykle soukromé, platí se za semestr vysoké částky, uskutečňují se obvykle v  angličtině, jako mezinárodním obchodním jazyku. Předpokladem tedy je nejen výborná znalost angličtiny, ale i finanční podpora. Uplatnění z těchto škol je dobré, pokud vás baví mezinárodní obchod, cestování a jste ochotni žít nejen zde, ale i v cizině. Není třeba zdůrazňovat, že na všech těchto oborech je předpokladem vedle angličtiny i dobrá znalost z informačních technologií, tedy práce s počítačem a jednotlivými základními jazyky pro počítače. Pokud máte slušné znalosti z angličtiny, je vhodné přihlásit se k mezinárodní zkoušce. Z této zkoušky, která je mezinárodně uznávaným testem znalostí angličtiny, dostanete osvědčení s vyjádřením dosažených bodů. Pak stačí na dalších přihláškách uvádět jenom výsledek těchto testů a datum, kdy jste zkoušky složili. Tyto certifikáty jsou platné i pro přihlášky na studium do zahraničí, pro získání zahraničních stipendií. Seznam zahraničních vysokých škol opětně najdete na www.vysokeskoly.com.

Technické obory nabízí například Vysoké učení technické v Brně (VUT Brno), České vysoké učení technické v Praze (ČVUT), Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, Technická univerzita v Liberci a další.

C. Vysoké školy a univerzity přírodovědeckého směru

B. Ekonomické vysoké školy Někdy jsou řazeny mezi obory humanitní, jindy mezi vysoké školy technického zaměření. Vysoké školy ekonomické mají řadu fakult, na kterých se přednáší také jazyky, zahraniční obchod, ekonomika podniku ale také management lidských zdrojů (tedy jak se má jednat se zaměstnanci, jak je získávat a udržet je v podniku) a samozřejmě i nauky o burzách, finančních fondech, investování, získávání finančních prostředků pro podnikání, získávání hypoték pro další investice apod. Některé katedry jsou zaměřeny na ekonomiku spotřebního průmyslu, jiné na zahraniční styky, na problémy globalizace a také na sociální práci. Hodně času je věnováno otázkám právním. Každá vysoká škola je specializovaná a je proto dobré si zjistit, které katedry a s jakou specializací jsou na té které vysoké škole ekonomické a jakou má tato škola pověst. Nabídku ekonomických oborů koncentruje především pražská VŠE – Vysoká škola ekonomická, která se dělí na několik fakult.

Dají se sem zařadit obory jako medicína, veterinární lékařství, farmacie, přírodní vědy jako chemie, matematika, fyzika a další. V rámci Univerzity Karlovy existuje celkem pět lékařských fakult – tři z nich jsou v Praze, jedna v Plzni a jedna v Hradci Králové. Kromě toho se lékařství studuje také na Univerzitě Palackého v Olomouci a v Brně na Masarykově univerzitě. Mezi jednotlivými fakultami existují rozdíly v počtu každoročně přijímaných studentů, v organizaci studia a ve specializaci a zaměření studia na jiné obory. Tyto rozdíly přetrvávají z minulosti, kdy se například 1. LF nazývala fakultou všeobecného lékařství, 2. LF fakultou dětského lékařství a 3. LF fakultou preventivního lékařství a hygieny. Každá z fakult pak provádí praktickou výuku v příslušné nemocnici, která se tedy označuje jako fakultní. Pro získání titulu MUDr. musíte studovat šest let a pak teprve se hlásíte k atestacím, kterými se specializujete – například na lékařku či lékaře internistu, lékaře chirurga, gastroenterologa, očního lékaře, a tak bych mohla jmenovat postupně všechny specializace tzv. humánní, na člověka

11

12

orientované medicíny. Zubní lékařství, stomatologie, se studuje 5 let a je vedeno jako samostatný obor vysokoškolského studia. Po absolvování získáváte titul MDDr. V  současné době již několik let zajišťují lékařské fakulty vzdělávání také dalšího zdravotnického personálu – zdravotních sester, laborantů, fyzioterapeutů, ale také zdravotnických techniků apod., kteří získávají studiem titul bakalář a mohou pokračovat v navazujícím magisterském studiu. Jedinou vysokou školou zajišťující vzdělávání budoucích veterinářů je v ČR Veterinární a farmaceutická fakulta Masarykovy univerzity v Brně. K dosažení titulu MVDr. je třeba absolvovat šest let studia. Student medicínských oborů by měl disponovat velkou vytrvalostí a cílevědomostí, protože studium těchto oborů patří k jedněm z nejnáročnějších co se týče rozsahu i složitosti učiva. Vysoká škola chemicko-technologická v Praze, Matematický ústav v Opavě či jednotlivé fakulty univerzit ( např. Přírodovědecká fakulta UK) nabízejí široké spektrum oborů zaměřených na jednotlivé disciplíny přírodních věd. O některé z oborů přírodovědného směru je v současnosti nižší zájem, a tak i zde uchazeč nemusí konat přijímací zkoušku, pokud dosahuje v profilových předmětech děkanem stanovený průměr, nebo se úspěšně účastnil olympiád v daných předmětech. To ovšem neznamená, že studium přírodních oborů by bylo snadnou záležitostí. Jde o víceméně exaktní vědy, kde se uplatňuje logické myšlení a je třeba mít schopnost aplikovat načerpané informace v praxi.

D. Obory humanitního směru Mezi ně patří všechny školy zaměřené především na společenské vědy jako je historie, filozofie, sociologie, politologie, sociální politika a všechny obory, na kterých se studují jazyky (tlumočnictví, lingvistika, cizí jazyky v  obchodní praxi apod.). Také sem patří všechny obory zaměřené na pedagogiku, všechny právnické fakulty různého typu, vysoké školy, na kterých se studují problémy světa z hlediska světové populace, včetně politických otázek současnosti. Tedy obory vyučované na filosofických, sociálních, pedagogických fakultách univerzit. Protože sama jsem kdysi studovala na Filozofické fakultě Karlovy univerzity a později jsem na této fakultě více jak dvacet pět let přednášela, uvedu jako příklad Karlovu univerzitu, která je jedna z nejstarších na světě a vůbec nejstarší ve Střední Evropě. Je dobré si pamatovat, že ji založil císař a král Karel IV. v roce l348 v Praze. Dodnes se její základní budovy nacházejí na místech, kde to určil Karel IV., ale na rozdíl od svých začátků, kdy se na univerzitě studovala jen teologie, filozofie, matematika, astronomie a latina s řečtinou, má dnes tato univerzita 17 fakult. Mimo jiné 3 fakulty medicínské, fakultu přírodovědeckou, právnickou a samozřejmě i několik fakult teologických, neboli bohosloveckých. Filozofická 13

fakulta Karlovy univerzity má v současné době 82 kateder. Mezi ně patří katedry lingvistické, tedy zaměřené na jazyky, včetně dnes již samostatné katedry romistiky. Na té se studuje romština jako jazyk, gramatika romštiny, historie Romů a romské kultury. To, že někdo umí romsky, neznamená, že tato katedra bude pro něj snadnější. Příkladem je obor bohemistika, tedy čeština. Přestože všichni v této zemi mluvíme dobře česky, umíme pravopis, již na základní škole píšeme v češtině slohová cvičení a čteme povinnou četbu, přesto na FF UK existuje samostatný obor čeština, bohemistika. A je to složité a náročné studium. Obor zkoumá jazyk do hloubky a v jednotlivých podrobnostech. Obdobně je to i s romistikou. Studovat se dá mnoho dalších jazyků včetně japonštiny, čínštiny, norštiny nebo třeba indické jazyky. Požadavky pro přijímací řízení jsou různé. Pokud chce někdo studovat hlavní světové jazyky jako je angličtina, němčina, francouzština či španělština, je třeba mít ke zkoušce již poměrně rozsáhlé znalosti (alespoň na úrovni státní zkoušky). Pro méně frekventované jazyky je požadovaná úroveň různá a většinou předem definovaná při vypsání oboru. Požadavky k přijímací zkoušce naleznete na webových stránkách příslušné fakulty v sekci Pro uchazeče. Další významné obory najdete v tzv. Karolince, tj. přehledu, který vydává každoročně fakulta pro zájemce o studium i pro studenty. Jsou tam uvedeny obory jako filozofie, historie, sociologie, politologie, kulturologie, antropologie, pedagogika, andragogika, sociální práce, divadelní věda, orientalistika, srovnávací literatura a další a další. A zase je dobré si napřed uvědomit k čemu, k jaké práci, mne vystudovaný obor kvalifikuje, opravňuje. Absolvent etnografie nebo kulturní antropologie nebude zaměřen jen na studium života starých indiánských kmenů v Americe, nebo na historii Romů, ale může se uplatnit jako člověk, který bude spolu s architekty projektovat návrhy satelitních měst, kde bude řešit infrastrukturu z hlediska volného času obyvatel, řešit problémy spojené s migrací občanů za prací, vylidňování či naopak přelidňování určitých oblastí země. Určitě se s tím vzděláním uplatní velmi dobře v marketingu, v médiích a samozřejmě jako novinář, nebo novinářka či moderátorka různých pořadů. Ale abychom nebyli pragocentričtí, tedy orientovaní na hlavní město, je třeba zmínit slavné univerzity v jiných velkých městech, například Masarykovu Univerzitu v Brně, Palackého univerzitu v Olomouci, Univerzitu J.E.Purkyně v Ústí nad Labem, Univerzitu v Ostravě, Západočeskou univerzitu v Plzni, Jihočeskou univerzitu v Českých Budějovicích, Slezskou univerzitu v Opavě a další. Mezi romskými studenty, kteří prošli našimi přípravnými, kurzy výrazně převažuje zájem o obory pedagogické nebo sociální, především speciální pedagogiku, vychovatelství nebo sociální pedagogiku. Tyto obory jsou však všeobecně žádané, a tak poměr přihlášených a přijatých uchazečů je vysoký. Počítejte s tím, že pokud se na tyto obory budete hlásit, šance na přijetí je statisticky 1:5. Tedy, že přijat ke studiu je zhruba každý pátý uchazeč. Cílevědomá a kvalitní příprava k přijímacímu řízení je tedy nutností.

14

E. Vysoké školy uměleckého směru Patří někdy pod univerzity nebo jsou zcela samostatné. Často jsou vedeny pod názvem akademie a známe je pod zkratkami DAMU (Divadelní Akademie Múzických umění), JAMU (Janáčkova akademie múzických umění), FAMU (Filmová akademie múzických umění) nebo UMPRUM (zkratka používaná pro Vysokou školu umělecko průmyslovou v Praze). Studují se na nich obory jako činoherní nebo muzikálové herectví, hra na různé nástroje, malba, sochařství, filmová nebo divadelní režie, produkce, dramaturgie, patří sem i studium architektury, designu, oděvního výtvarnictví (návrhářství), tanec, choreografie apod. Přesný seznam uměleckých oborů i požadavky najdete zase na internetu. Je dobré si ale uvědomit, že na všech těchto fakultách uměleckého směru se dělají talentové zkoušky, tedy zkoušky zjišťující vaše mimořádné umělecké vlohy, schopnosti. Tyto zkoušky zkoumají vaše nadání. Protože mnozí mladí lidé mají o umělecké obory zájem, myslí si, že jsou dobří hudebníci, malíři, hrají v různých divadelních souborech a chtěli by být herci a herečkami, ale ve skutečnosti jejich nadání pro tyto obory není dostatečné, dělají se talentové zkoušky o několik měsíců dříve, než jsou vyhlášeny přijímací zkoušky na jiné vysoké školy. Je to proto, aby tito mladí lidé měli možnost přijmout případný neúspěch a podat si přihlášky na jiné obory. Věřte, že odborníci většinou poznají talent, a tak je dobré přijmout jejich doporučení a orientovat se jiným směrem. Samozřejmě, že všude se dělají chyby a i někteří z těch, co byli odmítnuti, se později proslaví jako významní herci a herečky. Pokud na tyto školy chcete jít, měli byste v daném oboru již delší dobu něco podnikat v rámci školních i mimoškolních aktivit, tedy projevit již předem zájem. Dle oboru to je například činnost ve výtvarných kroužcích, účast na výstavách, zpěv v souborech, ochotnické divadlo, podílení se na režii filmu, vlastní fotografie z cest, zajímavé záběry, vlastní povídky, kresby. Ptejte se přátel, co se na daném uměleckém oboru vlastně učí, co jsou to tzv. tvůrčí dílny neboli ateliéry, a kdo na škole učí. Vliv osobnosti vysokoškolského učitele, ať již má titul profesora nebo docenta, je na těchto školách významný. Celý život budete říkat jsem žákem/žákyní té a té zpěvačky, herečky, dirigenta, architekta… Jméno vašeho učitele bude i pro vás jakousi legitimací. K pohovorům si vždy vezměte s sebou, i když to není pokaždé v pozvánce napsáno, nějaké doklady o vlastní tvorbě. Ten, kdo má zájem třeba o film, chce být scénáristou, filmovým kritikem, kdo chce být výtvarníkem, fotografem, zcela určitě již předem si zkoušel něco z této „profese“. Určitě má doma soubor svých zajímavých fotografií, obrazy, které namaloval, doklady o účasti na různých výstavách, třeba jen amatérských, články, které publikoval. Tyto materiály je dobré vzít s sebou. Třeba tím zvýšíte pravděpodobnost svého přijetí, pokud budete mít příležitost své práce předložit. Ten, kdo má zájem o určitý obor, angažuje se v něm a určitě se pokouší psát třeba do novin, i když neabsolvoval fakultu žurnalistiky.

15

Kapitola III. UNIVERZITY A VYSOKÉ ŠKOLY Jaký je rozdíl mezi univerzitou a vysokou školou? Vysoké školy v České republice se dělí na univerzitní a neuniverzitní. Vysoká škola univerzitního typu může uskutečňovat všechny typy studijních programů (bakalářské, magisterské, doktorandské). Kromě činnosti pedagogické provozuje i činnost vědeckou a výzkumnou, vývojovou nebo uměleckou. Skládá se z jednotlivých fakult. Vysoká škola neuniverzitního typu se na rozdíl od univerzitní vysoké školy nečlení na fakulty a většinou realizuje pouze bakalářské studijní programy.

Univerzita zblízka Pod univerzity, které tvoří celek a jsou obvykle pojmenovány po svých zakladatelích nebo nesou jméno významné osobnosti, spadají jednotlivé, relativně samostatné fakulty. Na těch jsou zase jednotlivé katedry, nebo dnes někdy tzv. instituty. Úroveň univerzit je rozdílná, některé mají vysokou prestiž a jste-li jejich absolventem či absolventkou, tak máte všude dveře otevřené. Zde i ve světě. V USA se těm neznámějším, prestižním a také nejdražším říkává „břečťanové“ a být jejich studentem je vstupenkou na ty nejlepší a nejvlivnější místa na světě. Jistě jste někdy již slyšeli jména jako Harvard, Berkeley, Yale... Každá z  těchto univerzit se chlubí úspěšností svých absolventů (používá se pro ně výrazu „alumni“) a přehled jejich uplatnění uvádí ve svých prospektech jako známku kvality univerzity. Je zvykem, že absolventi těchto univerzit podporují své alma mater, tedy mateřské university, na kterých vystudovali, finančními příspěvky po celý život. Často také v závěti odkazují těmto univerzitám část svého majetku. Je to také výrazem díků za to, že je tato univerzita tak dobře připravila pro jejich kariéru. Podobný trend podporovat „své“ univerzity se začíná objevovat i u nás. Někteří naši podnikatelé, kteří dosáhli úspěchu, již také zakládají školy či finančně přispívají na vysoké školství. Uvědomují si, že jedině pomocí vzdělaných lidí se tato republika dostane opět mezi ekonomicky vyspělé státy a bude zde vysoká životní úroveň. V čele každé univerzity stojí rektor univerzity, moderně řečeno ředitel. Slovo rektor je z latiny, protože univerzity vznikaly již ve středověku, v době, kdy mezinárodní řečí byla latina. Proto jsou dosud používány základní pojmy převzaté z latiny nebo z řečtiny. Pod rektorát ( jakési ředitelství univerzity) spadají jednotlivé fakulty, v jejichž čele stojí děkan. A kolem něho bývá různý počet proděkanů, kteří jsou odpovědni za jednotlivé úkoly fakulty. Například proděkan či proděkanka pro zahraniční vztahy, pro vědecké úkoly, pro studijní záležitosti apod.

16

Členění vysokých škol na veřejné, státní a soukromé V České republice existují vysoké školy veřejné, soukromé a státní. Veřejné vysoké školy jsou zřizovány a rušeny zákonem. Většina z nich je univerzitního typu, pouze Vysoká škola polytechnická v Jihlavě je neuniverzitní. Veřejné vysoké školy jsou financovány především dotacemi ze státního rozpočtu. Dalšími zdroji jejich financí mohou být poplatky spojené se studiem, výnosy z majetku, příjmy ze státních fondů a z rozpočtů obcí, výnosy z doplňkové činnosti a dary. Soukromé vysoké škole musí k provozu činnosti udělit souhlas akreditační komise Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Soukromé vysoké školy jsou financovány především z vlastních zdrojů, může jim však být poskytnuta i státní dotace. Platí se na nich školné. Státní vysoké školy jsou policejní a vojenské. Jsou spravovány přímo státem, resp. příslušnými ministerstvy (vnitra a obrany). V České republice působí dvě státní vysoké školy: Policejní akademie ČR a Univerzita obrany. Obvykle jsou považovány za školy univerzitního typu.

SOUKROMÉ VYSOKÉ ŠKOLY A UNIVERZITY V posledních deseti letech vznikají u nás také soukromé vysoké školy, dokonce i soukromé univerzity. I tyto vysoké školy, například Moravská vysoká škola Olomouc, zaměřená na management, Baťova vysoká škola ve Zlíně, Municipální univerzita v Praze, Pražská vysoká škola psycho- sociální a další a další najdete opět na http://www.msmt.cz/vzdelavani/prehled-vysokych-skol. Pokud jsou tyto vysoké školy akreditované, tedy komisí odborníků při ministerstvu školství bylo uznáno, že obsah studia odpovídá obvyklým požadavkům, dostávají i tyto vysoké školy finanční dotace od státu a jejich studenti mají všechny výhody, jako studenti škol státních. Tedy nemusí si sami platit sociální ani zdravotní pojištění, mají nárok na zlevněnou legitimaci na vlak na městskou dopravu a slevy i na vstupenky do některých divadel včetně různých výstav. Zatímco v USA či Velké Británii mají soukromé univerzity a vysoké školy dlouholetou tradici, u nás se teprve s nimi začíná. Finanční prostředky dostávají akreditované vysoké školy jak od státu, tak je získávají přímo od studentů. Škola si stanovuje poplatek za semestr, tedy zhruba za 3–4 měsíce výuky včetně vyzkoušení. Školné je různé, od 25–6O tisíc za dva semestry. Vysoké školy, na kterých je mnoho seminářů, práce v laboratořích, v pitevnách, na klinikách, bývají podstatně dražší, než vysoké školy, na kterých se vyučují třeba jazyky nebo právní vědy. Posluchárna je určitě levnější, než vybavení laboratoře. Ve srovnání se západními státy je toto studium v České republice nesmírně levné. Na průměrných univerzitách se v  USA se platí 4O–6O tisíc dolarů za jeden rok, tedy za dva semestry, na světoznámých univerzitách obdobná částka jen za jeden semestr. Ale pro nadané studenty existuje všude možnost získat stipendium a uděláte-li vynikajícím způsobem vstupní zkoušky, určitě najdete sponzora a bude vám školné odpuštěno. Ačkoli 17

si student platí školné, a je tedy jistým způsobem „zákazníkem“, nemůže jít na jakoukoli školu, protože samotné univerzity si své studenty velmi pečlivě vybírají. Na Západě si může uchazeč vzít půjčku na takovéto studium. Po skončení studia, v době, kdy již svoje vzdělání uplatňuje, a díky jemu má také vysoké příjmy, tyto peníze musí splácet. Zadarmo to není. Tím více se pak studenti snaží studovat dobře a rychle, neboť vědí, že jinak by peníze takto investované propadly, nic by za to nezískali. I proto mají tito studenti zájem skončit studium v termínech, které jsou stanoveny a zbytečně si to neprodlužovat. Obvykle je první zkouška automaticky zdarma. Ale když student propadne, zkoušku neudělá, musí za další vyzkoušení již zaplatit. To není u nás obvyklé, ale během několika let i toto bude asi zavedeno. Zjistěte si podmínky placení na vysokých školách a máte-li možnost, snažte se třeba na toto studium získat určitý příspěvek od nějaké nadace, od města, od obce, ve kterém bydlíte. Pro nepříliš majetné studenty a studentky je ideální, když se dostanou na státní školy. Pak nejsou vázáni na tyto poplatky, nemusejí si hledat sponzora, ani požadovat peníze od svých rodičů.

ANI NA STÁTNÍCH A VEŘEJNÝCH VYSOKÝCH ŠKOLÁCH NENÍ STUDIUM ZADARMO! Ani na státních a veřejných vysokých školách není studium zadarmo! Za výuku sice na státních školách a univerzitách neplatíte předem, ale počítejte, že v době studia si nemůžete vydělávat peníze, že si budete muset platit kolej, tedy ubytování pro studenty, nebo dopravu do města, kde je univerzita. Také knihy, skripta, něco stojí. Jídlo v mense, tedy studentské jídelně, je sice poměrně levné, stravenky si ale stejně musíte koupit sami. A hlavně, po dobu studia nebudete zaměstnáni. Většina studentů si sice najde během studia určité zaměstnání, jakýsi přivýdělek, ale není vhodné vydělávat peníze na úkor studia. Tedy počítejte s větším finančním zatížením i v případě, že nebudete platit školné. Zjistěte si proto svoje možnosti, včetně dojíždění na vysokou školu, a rozhodněte se spíše pro obor, který je možné studovat co nejblíže vašeho bydliště. Bude to pro vás levnější. Studium vás určitě časově zatíží, vaši blízcí, ať již je to vlastní rodina, nebo rodina, ve které bydlíte, partner nebo partnerka, se kterým žijete, by měl vědět o vašem rozhodnutí jít studovat. Diskutujte

o tom! 18

Kapitola IV. ČLENĚNÍ STUDIA

A ještě něco je podstatné: Nikdo vás na vysoké škole nebude denně kontrolovat, pobízet, zkoušet, ověřovat zda studujete nebo ne. Vysoká škola není totéž co střední škola, do které musíte denně chodit a tím denním navštěvováním jste vedeni ke studiu. Na vysoké škole se předpokládá, že ten, kdo tam studuje, má o obor zájem, je dospělý ve smyslu odpovědný, proto se snaží studovat, i když ho nikdo nekontroluje. Skoro každá základní zkouška na vysoké škole odpovídá rozsahem maturitě. A na maturitu jste se taky nepřipravovali jen jeden týden!

Systém studia Jak již bylo výše uvedeno, vysokoškolské studium se dělí na semestry. Zimní semestr obvykle začíná prvního října a přednášky končí v polovině ledna. Pak nastává zkouškové období, které trvá zhruba jeden měsíc.V té době se nepřednáší, jen se zkouší, případně je možné chodit na konsultace k učitelům, diskutovat s nimi o vašich písemných pracích, ptát se na literaturu. Hlavní je ale udělat zkoušky a získat potřebný počet bodů, neboli kreditů. Letní semestr začíná koncem února, přednášky končí v  květnu a pak opětně začíná zkouškové období. Do konce června či poloviny července by každý student měl udělat tolik zkoušet, aby získat předepsaný počet kreditů. Každá vysoká škola má předepsaný jiný počet a zhruba platí, že za těžší, náročné a základní předměty, získáte více kreditů. Za snadnější obory je kreditů méně. Zkoušek tedy musíte dělat za jeden semestr více. Také se rozlišují povinné zkoušky, které musí složit každý ze studentů. Zcela mimo tyto předepsané zkoušky jsou výběrové semináře a přednášky, které je nutno absolvovat, ale můžete si vybrat předmět. Navštěvují je studenti i z několika oborů. Z těch obvykle bývá jenom zápočet, což je jakási nižší forma zkoušky. Vyučující jej zapíše do indexu často jen na základě účasti na přednáškách a seminářích, nebo dle toho, zda jste diskutovali nebo udělali nějaký referát. V současnosti je obvyklé, že se studenti přihlašují do jednotlivých přednáškových cyklů, ba i seminářů po internetu. Budete-li přijati, zjistěte si to předem. Některé přednášky, zvláště ty z jazyků, bývají rychle obsazené. A je-li stanoven maximální počet studentů do některého semináře, tak vás tam později nepřijmou. Laboratoř není možné rozšířit, to jistě každý pochopí. Přednášky bývají volně přístupné i pro ty, kteří se na předmět včas nepřihlásili. Budete-li je navštěvovat a přihlásíte-li se pak ke zkoušce, přednášející vás určitě neodmítne. Ale budete mít nevýhodu proti těm studentům a studentkám, které měli možnost také chodit do seminářů, procvičovat si přednášenou látku, naučit se číst odborné texty a umět o nich diskutovat. Proto je dobré si včas zjistit, kdy opravdu semestr začíná. První, úvodní, přednášky, které vám poskytnout základní přehled o rozsahu a literatuře, ze které máte studovat, nevynechávejte. Později, až systém studia lépe poznáte, je možné si individuálně, dle vlastní volby někdy udělat „delší volno“, například kvůli brigádě. Ale na začátku studia to vhodné není. Na začátku studia si teprve tvoříte návyky a učíte se jak studovat a jak poslouchat přednášené, jak si dělat poznámky. Soustředění se na studium v prvních semestrech je důležité!

19

Bakalariát je první stupněm vysokoškolského studia Po skončení studia a promoci si pak můžete psát Bc. před jméno. Je to více než jakási druhá maturita a v  mnoha zaměstnáních vám to budou počítat jako ucelené vysokoškolské vzdělání. Bakalářské studium obvykle trvá 6 semestrů, tedy za tři roky byste měli skončit. Končí se státními závěrečnými zkouškami a odevzdáním bakalářské práce, ve které prokážete, že jste schopni samostatně studovat odbornou literaturu a problém řešit, formulovat. Chcete-li pokračovat, vstoupíte do stupně magisterského. Ten trvá obvykle 4 semestry, tedy dva roky. Takže v optimálním případě celou vysokou školu skončíte za 5 let. Málokdo to ale stačí a dokážete-li to za 6 let, stále to bude dobrý výsledek. Po absolvování magisterského studia získáte titul Mgr., který si také píšete před svoje jméno. Pokud vaše diplomová práce je vynikající, státnice také výborné, je možné si zažádat o získání titulu PhDr., který se také píše před jméno. Ale tyto zvyklosti se liší na různých univerzitách i vysokých školách a pro začátek studia nejsou tak podstatné. Například na lékařských fakultách získáváte titul MUDr.hned po absolutoriu (tedy po skončení 6. ročníku) a dále již v zaměstnaneckém poměru pracujete na získání atestace v určitém specifickém medicínském oboru. Právnický titul JUDr. naopak nezískáte automaticky po skončení právnické fakulty, ale můžete ho získat teprve po získání praxe a složení dalších zkoušek. Někteří z vašich přednášejících budou mít navíc titul docent či docentka, profesor či profesorka, který se uvádí před jménem a píše se zkratkou. Kdybyste ale tomuto člověku psali osobní dopis, zkratkou ho neoslovujete, to není slušné. Titul v oslovení musíte vypsat. Třeba „Vážená paní docentko“, ale určitě nepiště „Vážená paní doc.Čermáková“ . To ale najdete v každé příručce o tom, jak se mají psát úřední dopisy. Další tituly jako je PhD. či DrSc. za jménem, jsou tituly důležité především pro ty, kteří chtějí nadále vědecky pracovat, nebo působit na vysokých školách jako pedagogové. Přála bych vám, abyste tohoto stupně dosáhli, ale zatím vás to nemusí tolik zajímat. Tituly sice nejsou důležité, ale ihned se z nich pozná, že jste studoval či studovala a studium dokončili. 20

Kapitola V. PŘÍJÍMACÍ ZKOUŠKY

Jak se připravit na přijímací zkoušky?

Rady pro přijímací zkoušku Při každé zkoušce ale i vstupním pohovoru je dobré si přinést seznam literatury, kterou jste četli, a která se vztahuje ke studovanému oboru. Když totiž zkoušející občas neví, na co se vás má zeptat, položí tradiční otázku: „A co jste o tomto problému četla, nebo četl?“ Podáte-li mu seznam, určitě se vás pak zeptá na to, co jste četli a vlastně si vybere z toho, co vy trochu znáte. Ty knížky si ale opravdu přečtěte, nebo alespoň si přečtete některé kapitoly z nich. Není vhodné uvádět knihy, které jsou třeba v jazyce, který neznáte. Zeptá-li se examinátor (to je zase název pro zkoušejícího převzatý z latiny) na některou z těch statí a vy ani neumíte pořádně vyslovit její název, tak je to doklad jasného podvodu, neboli „chlubení se cizím peřím“. Zkoušející se nejen naštve, ale začne mít o vás také špatné mínění, a pokud vás rovnou od zkoušky nevyhodí, určitě to nepřispěje k vaší dobré pověsti. Tedy raději méně, než více. Dostanete-li otázku, o které opravdu nic ale nic nevíte, je vhodnější to přiznat, než se pokoušet vymýšlet nějaké odpovědi. To, že neznáte odpověď se stejně pozná. A navíc se při tomto vašem kličkování prokáže, že třeba neznáte mnoho dalších věcí, na které by se jinak nepřišlo. Členové komise někdy již opravdu nevědí, na co by se vás zeptali, nebo by vám chtěli nějak situaci ulehčit. K tomu je obvyklý dotaz, zaměřený na to, co vás na problému zaujalo, proč to chcete studovat, proč jste si tento předmět zvolil nebo se vás přímo zeptají: „A které téma si vyberete pro náš zkušební pohovor?“. Připravte se na to a promyslete si, čím byste sebe sama nejraději prezentovali, představili. Snažte se uvést něco zajímavého, co třeba souvisí i s vaším předchozím životem, co vás motivovalo pro tento obor. Řeknete-li, že o tom nic nevíte, že jste prostě chtěl či chtěla studovat a ještě si prodloužit dobu mládí, bude to odpovídat skutečnosti, ale příliš vám to nepomůže a komise nebude proto k vám milejší. To, že si promýšlíte podobnou otázku, také svědčí o vašem zájmu o obor. Někdy jsou vstupní otázky zdánlivě jednoduché: „Víte, co se tady vlastně studuje?“. I na to se můžete připravit tím, že se zajdete předem podívat na přednášky, promluvíte s těmi, co již studují tento obor, nebo si přečtete heslo věnované tomuto oboru v nějaké encyklopedii či na internetu. Odpovědi jako: „Mně se líbí chodit v bílém plášti“, nebo „Já chci pomáhat Romům“ nebudou asi to pravé.

21

Základní podmínky, tedy požadavky k  přijímacím zkouškám, najdete opět na internetových stránkách té které vysoké školy. Tam jsou obvykle ukázky přijímacích testů z přijímacích zkoušek v předchozích letech. Je samozřejmé, že konkrétní otázky budou zcela jiné, ale podstata testů, podstata toho, jak se zkouší, se nemění. Ten, kdo si zkusil vyplňovat určitý test a k tomu se snažil dodržet předepsaný časový limit, bude mít výhodu proti těm, kteří se o to nikdy nepokusili. Jde totiž o schopnost najednou se soustředit, nezdržovat se přemýšlením nad jednou otázkou, ale postupovat klidně dál, vyplňovat další odpovědi a teprve až projdu všechny otázky, když mám naději, že získám hodně bodů, tak se vracet k otázkám, které byly pro mne na začátku příliš těžké. Tuto možnost, nacvičit si test, má každý, kdo se vážně zajímá o studium na vysoké škole. A položit si vedle sebe hodinky a dle časového určení skončit, to si taky může každý vyzkoušet. Jde o nácvik vyplňování, o přípravu, o pochopení zadání testu, požadavků, toho co od vás vlastně chtějí. Naučíte-li se to,využijete těchto znalostí i během dalšího života, neboť i v dalších zaměstnáních vám určitě zaměstnavatel předloží vstupní test, než vás přijme. Budete li chtít získat řidičský průkaz, zjistíte, že i tam jsou vstupní testy. Jejich podstata je podobná.

Postup zkoušky Takže obvykle přijímací zkoušky na vysokou školu začínají testy, při kterých buď odpovídáte na určité otázky, nebo zaškrtáváte jednu ze čtyř možných odpovědí. Tu, která je podle vás správná. Testy se bodují. Nedosáhnete-li určitý, předem stanovený počet bodů, nebudete přizvání k druhému stupni zkoušky, tedy k přijímacímu pohovoru. Pohovory jsou již jen pro ty, kteří udělali první testy, prošli prvním sítem rozřazujícím uchazeče o studium. Domnívám se sice, že někdy testy zkreslují, že uchazeč může být velice nadaný, chytrý, ale nervozita udělá své. Není schopen se soustředit a proto dosáhne jen průměrného výsledku. Proti tomu sice můžete mít námitky, ale musíte se těmto požadavkům podřídit. S tím se nedá nic dělat. Všechny uchazeče přijmout není možné. Testy jsou jakési první kolo, první stupeň výběru. Něco jako rozřazovací závody, aby se vědělo, do jakého družstva vás mají začlenit. Je tedy vhodné si trochu testy nacvičit, smířit se s tím, nebo se hlásit na vysokou školu, na které se přijímací testy nedělají, kde se začíná zkouškou talentovou, nebo přímo pohovorem. Tyto rozdíly v požadavcích najdete opětně na www stránkách jednotlivých vysokých škol. Zatímco výjimečný talent na určitý umělecký obor se obvykle pozná hned na začátku, tyto testy nejsou obvykle dokladem, že byste nebyli schopni studovat vysokou školu. Nenechte se proto tím otrávit, neztraťte sebevědomí a zkuste to znovu za rok, případně si dejte přihlášku současně na jinou vysokou školu. Obory, které jsou 22

málo obsazené, nebo kde počet uchazečů byl nedostatečný, často vypisují ještě další termíny, náhradní termíny na podzim téhož roku. I negativní, tedy záporná zkušenost z neúspěchu při prvních zkouškách, vám usnadní přijímací řízení na druhý termín. Knížky z oboru, alespoň ty základní, si alespoň prolistujte, když již je nestačíte přečíst. Abyste i z nich poznali, co se na tomto oboru studuje a zda odborné knihy jsou pro vás srozumitelné. Alespoň trochu. Je proto dobré přečíst z oboru, na který se hlásíte několik knížek, poznamenat si jejich tituly, autory a případně názvy kapitol, které vás zaujaly. Z  těchto kapitol si udělejte poznámky, abyste na dotaz „A o čem ta knížka věnovaná deviacím pojednává?“, dovedli říci, že deviace je určitá odchylka od běžného chování a že v té třetí kapitole vás zaujalo, jak se liší normy, či očekávání, že se člověk bude chovat v rozdílných kulturách. A třeba i to, že to, co my v této společnosti považujeme za deviantní a za co člověka trestáme či vylučujeme, může být v jiném typu společnosti, nebo za jiné situace (třeba za války) chápáno jako normální, běžné, případně i správné.

Kapitola VI. JAK STUDOVAT Dostali jste oznámení o přijetí! Co dál? Tak přijali vás, máte určitě z toho radost. Ale pozor, přijetí na vysokou školu ještě neznamená, že jí dostudujete. Pamatujte „Mnoho povolaných, málo vyvolených“! Tedy podívejte se na předchozí odstavec a přečtete si znovu doporučení o způsobu studia, o využívání času ke studiu. Pokud vás přijali na více vysokých škol, doporučuji využít této možnosti a navštívit na začátku přednášky i na druhé vysoké škole, na kterou jste byli přijati. Opětně zde platí: Rozhodujte se na podkladě svého zájmu, schopností a uvědomte si, že to poznáte teprve tehdy, když zkusíte studovat. Napřed člověk o svých schopnostech ani dost dobře neví. Znám studenta, který se dostal na dvě vysoké školy najednou. Protože na tu jednu bylo lepší vlakové spojení a trvalo to kratší dobu, tak si zvolil univerzitu, která byla blíže jeho bydliště. Vyšlo mu to, ale často to není takto jednoduché. Tak se i na ten další obor jeďte či jděte alespoň podívat.

Co je důležité pro studium na vysokých školách jakéhokoliv typu? Je to jednoduché, ale platí to stále: pro úspěch ve studiu na vysoké škole je důležité systematické, tedy soustavné denní studium. To znamená mimo jiné chození na přednášky a semináře, pravidelné čtení doporučené literatury, každodenní, alespoň krátkodobé studium jazyků, opakování a psaní textů. Já vím, že vám to říkali rodiče i učitelé od prvních tříd na školách, takže to neberete vážně. Berte to vážně, nepodceňujte to! Nadání, inteligence je důležitá pro úspěch, ale píle a schopnost se učit, tedy studovat, to je druhá položka jakéhokoliv úspěchu. Na rozdíl od středních škol, na kterých vás učitelé a středoškolští profesoři skoro každodenně zkoušeli a často známkovali a tím vás nutili se učit, na vysoké škole to nikdo dělat nebude. Naučit se velké celky, to není možné najednou. Přečíst stovky, ba tisíce stránek textů, není možné za čtrnáct dní. Proto je nutné se naučit studovat. A naučíte-li se to, vydrží vám tato schopnost po celý život. Budete ji potřebovat v dospělosti a ve stáří.Celoživotní vzdělávání a doplňování si znalostí je v současnosti nutností.

23

24

Jak úspěšně studovat Především si udělejte jakýsi neformální rozvrh času. Přednášky obvykle nenavazují přesně za sebou, musíte přecházet mezi budovami. Ztratíte-li denně těch několik hodin, kdy se nekoná přednáška jen a jen povídáním s kolegy a kolegyněmi, nikdy nebudete úspěšní. Proto doporučuji, najít si přímo v budově nebo v nejbližší veřejné knihovně svoje místo, kam vždy půjdete, bude li časová mezera mezi přednáškami. Je vhodné pro tuto dobu mít připravenu nějakou učebnici, skripta, odbornou publikaci a číst ji v tomto mezičase. Slovíčka, opakování na hodiny jazyků je možné dělat kdykoliv a kdekoliv. Stačí si nahrát cizojazyčné texty a pouštět si je do sluchátek třeba v autobuse. Budete-li přitom sledovat tentýž text i vytištěný, obojí se vám propojí a máte část každodenního opakování za sebou. Také dojíždíte-li do školy třeba vlakem nebo autobusem, je dobré se naučit využívat tento čas ke studiu. Dojíždí li student například z Prahy na univerzitu do Ústí nad Labem máte pokaždé nejméně tři hodiny cesty ke studiu. A to je hodně. Dojíždíte-li jednou na týden třeba do Ostravy, máte k dispozici nejméně 8-10 hodin na studium. A tak bychom mohli pokračovat. Chce to jedinou věc: dokázat se soustředit, izolovat se od poslouchání rozhovorů kolem sebe buď koncentrací na to, co čteme, nebo tím, že si pouštíme do sluchátek nějakou nenápadnou hudbu, která nás izoluje od povídajících si spolucestujících. Mnoho studentů využívá tlumiče do uší, koupíte je za deset korun v každé lékárně.

tu si nevypisujte celé věty, to je jen zdržování. Vypisujte si body, hesla. Snažte se u jakéhokoliv textu si na konci říci vlastními slovy o čem byl, co asi tam bylo napsáno. Učíte se tím zobecňovat a vlastně i myslet. A toto se můžete učit i třeba jen při čtení novin či časopisů. Při přednáškách si dělejte poznámky. Ale ty poznámky musí být zase jen přehledem toho, co je přednášeno. Piště si body, do závorek dejte citáty, abyste to odlišili, a zase třeba na okraj svoje poznámky k přenášenému. Já toto dělám celý život. Již na základní škole jsem si dělala podobné výpisky z knížek. Byly třeba naivní, jednoduché, ale dodatečně mně to umožnilo uvědomit si obsah. Někteří přednášející používají power point, promítají schémata na projekční plátno, promítají obrázky. Obvykle máte možnost tato schémata získat a přenést do svého počítače. V tom případě vše z tabule neobkreslujte, ale napište si do poznámek číslo toho grafu, případně co na něm bylo zvláště zajímavé.Využívejte svůj čas a současně jím šetřete.

Při studiu textů je dobré si dělat poznámky. Psát si je do bloku, na okraj knížky, pokud je ovšem vaše a nemusíte ji vracet, typem písma odlišovat body toho, co je podstatné a nějak si třeba i napsat vlastní myšlenky, které vás při čtení textu napadly. Jen dejte pozor, abyste potom u zkoušky nevydávali svoje nápady za poznatky autora knížky. Vřele doporučuji, vždy si poznamenejte název autora knížky, název, případně i kdo vám ji půjčil, kde ji můžete znovu a snadno získat. Já si do poznámek píšu i to, zda je či není knížka moje. Z tex-

Jiní přednášející píši na tabuli poznámky, obvykle jména autorů a názvy knížek, o kterých mluví. Vřele doporučuji, opište si to do svých poznámkových bloků, je-li autor zahraniční, všimněte si, jak přednášející vyslovuje jeho jméno a tuto výslovnost si poznamenejte do závorky vedle jména autora, politika, představitele určitého směru. I když umíte vynikajícím způsobem třeba anglicky, tak je dobré to dělat, protože jména osob se často vyslovují jinak, než je v té které řeči obvyklé. Pokud jsou to autoři a autority jejichž jména jsou převzata z latiny, tak je to výhoda. Tam není nutné zaměřovat se na výslovnost. Je to již tzv. mrtvý jazyk. Občas se mně samotné stane, že si vzpomenu na jméno autora, ale neumím ho správně vyslovit a vím to. V tom případě doporučuji vyslovit to, jak se domníváte, že je to nejlepší a současně uvést, že si nejste jisti s touto výslovnosti. Přiznat chybu je lepší, než předstírat vědomosti, které nemám.

25

26

Studovat není totéž jako se učit na střední škole Máte pravdu, všechno, co přečtete, si nemůžete zapamatovat a navíc si pak na to vzpomenout, když tuto znalost potřebujete. Jak studovat, jak číst, jak si dělat poznámky, neboli konspekty, z odborných knih i skript a jak se to všechno naučit, to je vlastně podstatou pedagogiky. Správně jste se to měli naučit již na nižším stupni školství, tedy na středních školách. Tam jste se měli naučit, jak číst knížky, jak si v nich podtrhávat, jak hledat k určitým heslům samostatně vysvětlení a další detaily. Pokud jste se nenaučili samostatně studovat, tak to bude prvním vaším úkolem po vstupu na vysokou školu.

(a vědět, že Tichý oceán je mezi Amerikou a Asií ) a druhá na jejím konci, když již bylo nacistické Německo poraženo. Podíváte-li se vždycky na mapu (stačí k tomu malý školní atlas, nebo mapa na internetu), tak se vám tyto bitvy uloží do paměti současně s místem, kde se odehrály a později je dáte snadněji do dalších souvislostí. Dobré je taky sám si vyhledat význam cizích slov, se kterými se setkáte! V tomto ohledu je pomocníkem slovník cizích slov, který seženete téměř v každém knihkupectví.

Obecně platí, že po přečtení určitě kapitoly z odborné knihy byste si z ní měli poznamenat to, co je nejdůležitější. Alespoň v bodech. Pokud studujete z učebnice, ze skript, často jsou tyto body již vyznačeny na okraji stránek. A na závěr pak máte několik kontrolních otázek, zjišťujících, zda jste pochopili to, co jste přečetli. Nejen, zda jste si to zapamatovali, ale zda jste to pochopili a dovedli byste na podkladě takto získaných znalostí sami situaci řešit či odpovědět na dané otázky. Takovýto návod je na začátku dobrý. Ale nemají ho všechny knížky, proto se musíte naučit studovat odborné texty a to i v případě že nejsou zjednodušeny do podoby skript. Naučit se učit, tedy studovat, je velké umění a když to zvládnete, tak potom tuto schopnost a dovednost budete využívat ve všech dalších oborech, v celoživotním vzdělávání. V jedné brožurce vám způsob studia nevysvětlím. Budete li přijati, musíte vedle obecných zásad doporučovaných pro studium, hledat vlastní způsoby studia. Každý jsme jiný, každý vnímáme trochu odlišným způsobem, vnímáme poznatky odlišně. Tedy obecný návod nikde nenajdete. Určitě budete mít na začátku ze zjištěných poznatků zmatek. Postupně se vám ale informace budou skládat v celek a dávat vám smysl. Asi jako když naleznete mnoho různobarevných kamínků a teprve když je složíte, objevíte, že tvoří zajímavý celek. Když jste skládali jako hru různě vyřezané kousky, tzv. puzzles, tak jste také nevěděli, který kousek kam patří a čeho později bude významnou součástí. Každý ale byl nakonec významný a bez něho byste mozaiku nikdy nedokončili. S poznáním, s poznáním jednotlivých částí, je to taky tak. Takže učte se i to, co na začátku považujete za zbytečné, nesmyslné.

Poslední rada

Snažte si svoje poznatky doplňovat dalším samostudiem. Například v textu objevíte slovo agrese, z obsahu pochopíte, že je to někdy vztek a snaha útočit na druhého. Ale ten pojem má i jiné významy a není vyvolán jen naší reakcí na útok toho druhého, ale i jinými faktory. Budete-li číst článek třeba o útoku na Pearl Harbour, nebo o pádu Berlína, je dobré si uvědomit, že obě události byly součástí druhé světové války, že jedna se odehrála na jejím začátku v Tichém oceánu

A poslední rada: zvykněte si po přečtení každé knihy, článku ale třeba i zhlédnutí zajímavého filmu či výstavy, zamyslet se a zopakovat si, co jste to vlastně viděli, co vás na tom zaujalo, nebo proč se vám to nelíbilo. Mnoho lidí si něco přečte, prohlásí, že je to nesmysl, že názor toho či onoho politika považují za bláznovství a odsuzují to, a přitom nedovedou sami sobě odpovědět na jednoduchý dotaz: a proč s tím nesouhlasím? Proč mne naštvalo? Proč se mi to líbilo a proč odcházím z tohoto představení spokojená a proč z jiného rozčilená. I vytváření vlastního názoru na jevy a situace kolem mne patří ke studiu. Kladení si otázek, zjišťování proč to tak je a proč to je jinak, hledání vlastních odpovědí na zdánlivě základní, banální otázky, je součástí vysokoškolského vzdělání.

27

28

ZÁVĚR

PŘÍPRAVNÉ KURZY

Věřím, že text, který jste právě dočetli, zodpověděl některé z otázek, které jste si kladli, když jste se rozhodovali pro studium. Přála bych si, aby pro vás tato brožurka byla prvním krokem na vaší cestě za vzděláním, které je pro profesionální život ale i osobní hodnoty člověka tak důležité. Přeji vám na této cestě mnoho štěstí a úspěchů. Bude to stát mnoho sil a někdy i přemáhání, ale výsledek bude stát za to. Nebojte se obrátit s dalšími dotazy na pracovníky o.s.Slovo 21 a doufám, že se s některými z vás sejdu v přípravných kurzech, o nichž se více dozvíte dále. Na konci publikace také najdete seznam veřejných a státních vysokých škol s jejich internetovými adresami.

Držím palce!

Pokud je studium vysoké školy vaším cílem nebo o něm teprve uvažujete, je tu pro vás projekt “Dža dureder – Pokračuj”. Nabízí romským studentům 3. a 4.ročníků středních škol a zároveň také dřívějším absolventům SŠ bez omezení věku poradenství a bezplatné přípravné kurzy na přijímací zkoušky na vysoké školy všech oborů. S přípravnými kurzy po celé ČR máme již pětiletou zkušenost a úspěšnost absolventů kurzů u přijímacího řízení je přes 50 %. Kurzy tak přispěly k tomu, že na vysoké školy bylo od roku 2004, kdy jsme je realizovali poprvé, přijato celkem 86 romských středoškoláků. Koordinátory kurzů jsou mladí Romové. Poskytují své osobní zkušenosti se studiem a přihlášeným studentům pomáhají při výběru oboru a školy, na které budou podávat přihlášku. Při kurzech spolupracují učitelé a studenti vyšších ročníků vysokých škol. Kurzy se odehrávají v prostředí vysokých škol nebo jsou pořádány návštěvy na akademické půdě, aby si budoucí studenti mohli akademický svět „osahat“. Protože kurzy jsou určeny především pro romské studenty, mají jejich účastníci možnost setkat se s dalšími romskými středoškoláky a přesvědčit se, že Romů s vysokoškolskými ambicemi je více. Studenti se tak mohou vzájemně motivovat a podporovat. Do kurzů se může přihlásit každý nezávisle na vysoké škole nebo oboru, na který se chce hlásit. Adepti přípravy, kteří ještě nemají představu o výběru oboru, využívají informací od koordinátorů. Po výběru oboru a školy jsou studenti rozřazeni do skupin. Po vytvoření skupin mají koordinátoři za úkol vyhledat příslušné lektory. Projekt je nastaven tak, aby byly tvořeny malé skupinky studujících, ve kterých by mohl být uplatněn individuální přístup ke každému studentovi. Lektoři mají za úkol, a sami to také považují za důležité, zaměřit se na to, aby frekventanti o tématech přemýšleli, naučili se udělat si vlastní názor a byli schopni tento názor následně prezentovat. Příprava se uskutečňuje většinou 1–2x týdně. Hodinová dotace jednoho setkání se v jednotlivých kurzech liší. Vždy záleží na dohodě lektora se studenty, dále úrovni znalostí studentů v daném oboru, s tím spojené potřeby doplňování znalostí, oboru přípravy a v neposlední řadě na formě, jakou se má odehrát přijímací řízení. Průměrný počet odučených hodin věnovaných jednomu setkání se pohybuje kolem 3. V případě zájmu o další informace nebo pro přihlášení využijte tel.číslo: 222 511 434, nebo e-mailovou adresu: [email protected]

29

30

Veřejné vysoké školy (zdroj: http://www.msmt.cz/ vzdelavani/prehled-vysokych-skol )

•

Univerzita Pardubice – http://www.upce.cz

•

Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně – http://web.utb.cz

•

Veterinární a farmaceutická univerzita Brno – http://www.vfu.cz

•

Akademie múzických umění v Praze – http://www.amu.cz

•

Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava – http://www.vsb.cz

•

Akademie výtvarných umění v Praze – http://www.avu.cz

•

Vysoká škola ekonomická v Praze – http://www.vse.cz

•

Česká zemědělská univerzita v Praze – http://www.czu.cz

•

Vysoká škola chemicko-technologická v Praze – http://www.vscht.cz

•

České vysoké učení technické v Praze – http://www.cvut.cz

•

Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích – http://www.vstecb.cz

•

Janáčkova akademie múzických umění v Brně – http://www.jamu.cz

•

Vysoká škola umělecko-průmyslová v Praze – http://www.vsup.cz

•

Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích – http://www.jcu.cz

•

Vysoké učení technické v Brně – http://www.vutbr.cz

•

Masarykova univerzita v Brně – http://www.muni.cz

•

Západočeská univerzita v Plzni – http://www.zcu.cz

•

Mendelova zemědělská a lesnická universita v Brně – http://www.mendelu.cz

•

Vysoká škola polytechnická Jihlava – http://www.vspji.cz

•

Ostravská univerzita v Ostravě – http://www.osu.cz

•

Slezská univerzita v Opavě – http://www.slu.cz

•

Technická univerzita v Liberci – http://www.vslib.cz

•

Univerzita Hradec Králové – http://www.uhk.cz

•

Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem – http://www.ujep.cz

•

Univerzita Karlova v Praze - http://www.cuni.cz

•

Univerzita Palackého v Olomouci – http://www.upol.cz

31

DOPORUČUJEME • www.vysokeskoly.cz • www.vysokeskoly.com • http://www.msmt.cz/vzdelavani/prehled-vysokych-skol • http://www.vejska.cz/vysoka-skola/seznam-vysokych-skol

Použité zdroje - www.msmt.cz - Jan Koucký a Martin Zelenka: Postavení vysokoškoláků a uplatnění absolventů vysokých škol na pracovním trhu 2006 (SVP PF UK, Praha 2006)

32

Plze

adresy a názvy viz str. 31–32

eské Bud jovice

Praha

Ústí n. Labem

Liberec

města, kde se nacházejí veřejné vysoké školy

Jihlava

Pardubice

Hradec Králové

Brno

Olomouc

Zlín

Opava Ostrava