Obsah Slovo úvodem Prolog
7 9
ALBÁNIE Tomorri Dajti Lur¨es Divjak¨es Thetit Bredhi Drenov¨es Llogaras
11 11 11 12 12 12 12
BOSNA Sutjeska Kozara
29 29 29 29 31 31 31
Vito‰a Ropotamo Steneto Rusenski Lom Pirin
14 14 14 15 16
âESKÁ REPUBLIKA Krkono‰e ·umava Podyjí âeské ·v˘carsko
18 20 22 22
Gargano Arcipelago Toscano Vesuvio Gennargentu Adamello – Brenta
55 55 55 56 56
LITVA FRANCIE Vanoise Port – Cros Pyrénéés Occidentales Cévennes Écrins Mercantour
33 33 34 35 36 37
13 13
BULHARSKO
CHORVATSKO Plitvicka jezera Paklenica Risnjak Mljet Krka Kornati Brijuni
39 39 40 40 41 42 43
Aukstaitija Kursiu Nerija Dzukija Zemaitija
57 57 57 57
MAëARSKO Hortobágy Kiskunság Bükk Aggtelek Fertö
59 59 61 61 62
MAKEDONIE Mavrovo Pelister Galicica
63 63 63
IRSKO
ESTONSKO Lahemaa
24
FINSKO Pallas-Ounastunturi Pyhätunturi Lemmenjoki Oulanka Liesjärvi Rokua Linnansaari Pyhä-Häkki Petkeljärvi Patvinsuo Riisitunturi Salamajärvi Hiidenportti Kauhaneva-Pohjäkangas Seitseminen
25 25 27 27 27 27 27 27 27 27 28 28 28 28 28
4
Lauhanvuori Helvetinjärvi Tiilikkajärvi Isojärvi Itäinen Suomenlahti Urho Kekkonen Saaristomeri
Killarney Glenveagh Connemara
ISLAND Thingvellir Skaftafell Jökulsárgljúfur
ITÁLIE Gran Paradiso Abruzzo Circeo Stelvio Calabria Etna Gran Sasso e Monti Della Laga Majella Val Grande Monti Sibillini Pollino Foreste Casentinesi Monte Falterona, Campigna Dolomiti Bellunesi
44 44 45
46 47 47
49 50 50 50 52 52 52 53 53 53 53 54 54
NùMECKO Bayerischer Wald Berchtesgaden Schleswig Holsteinisches Wattenmeer Niedersächsisches Wattenmeer Vorpommersche Boddenlandschaft Müritz Hamburgisches Wattenmeer Sächsische Schweiz Hochharz Jasmund
67 67 68 68 68 68 69 69
NIZOZEMÍ Veluwe Zoom De Hoge Veluwe De Kennemerduinen De Biesbosch Schiermonnikoog
70 70 71 71 71
65 66
NORSKO Rondane Børgefjell Gutulia
73 73 73
Ormtjernkampen Gressamoen Stabburdalen Änderdalen Øvre Pasvik Øvre Dividal Femundsmarka Rago Svalbardské NP Dovrefjell Øvre Anarjoka Jotunheimen Hardangervidda Reisa Saltfjellet – Svartisen
74 74 74 75 75 75 76 76 77 77 78 78 79 79 79
POLSKO Pieninski Bialowieski Swietokrzyski Tatrzanski Babiogórski Ojcowski Wielkopolski Kampinoski Karkonoski Wolinski Slowinski Bieszczadski Roztoczanski Gorczanski Wigierski Drawienski
81 82 83 83 84 84 84 84 85 85 86 88 88 89 89 89
PORTUGALSKO Peneda Geres
90
RAKOUSKO Hohe Tauern Nockberge
91 92
¤ECKO Olympos Parnassos Parnes Samaria Gorge Ainos Pindos Oité Vicos – Aoos Prespa Sounion
101 102 102 102 102 103 104 104 104 105
SLOVENSKO Vysoké Tatry Pieniny Nízké Tatry Malá Fatra Slovensk˘ raj Poloniny Muránská planina Slovensk˘ kras Velká Fatra
107 108 109 110 111 112 112 114 115
·VÉDSKO Sarek Abisko Peljekaise Sonfjället Stora Sjöfallet Vadvetjäkka Töfsingdalen Muddus Padjelanta Gotska Sandön Store Mosse Tiveden Skuleskogen
129 129 130 130 131 131 131 132 133 134 134 134 134
·V¯CARSKO Schweizerischer
137
UKRAJINA Karpatski Askania Nova
139 139
VELKÁ BRITÁNIE Lake District Snowdonia Peak District Dartmoor North York Moors Pembrokeshire Coast Yorkshire Dales Exmoor Northumberland Brecon Beacons
141 141 143 143 144 144 145 146 146 146
SLOVINSKO Triglav
116
SRBSKO A âERNÁ HORA Durmitor 118 Biogradska Gora 119 Lovãen 119 Fru‰ka Gora 119 Djerdap 120 Tara 120 Kopaonik 120 Skadarsko jezero 121
Vysvûtlivky pojmÛ 148 Doporuãená a pouÏitá literatura 150
RUMUNSKO Retezat Danube Delta
94 94
RUSKO Kavkazské pfiírodní rezervace
97
·PANùLSKO Picos de Europa Valle de Ordesa Canadas del Teide Caldera de Taburiente Aigües Tortes Coto de DoÀana Timanfaya Las Tablas de Daimiel Garajonay
123 123 125 125 125 126 126 127 127 5
C H O RVAT S K O PLITVICKA JEZERA
PA K L E N I C A
Vyhlá‰en v r. 1949, plocha 33 000 ha. V roce 1979 byl tento národní park zapsán do seznamu Svûtového dûdictví a z pÛvodní rozlohy 19 172 ha byl roz‰ífien na souãasnou plochu. Horské masivy Mala Kapela a Plje‰ivica s nadmofiskou v˘‰kou od 800 aÏ do 1 200 m, oddûlují zde prameny fieky Korana. Strm˘ spád dna doliny a stfiídání vrstev dolomitu a vápence zpÛsobily, Ïe profil dna prolákniny byl prudk˘m tokem vody vytvofien kaskádovitû. Tak vznikla Gornja jezera (soustava dvanácti Horních jezer) a Donja jezera (soustava ãtyfi Dolních jezer), s vysok˘mi skalními stûnami. Malebn˘ vodopád Slap Plitvice na Dolních jezerech je vysok˘ 76 m. Stûny soutûsky fiíãky Korany jsou vysoké pfies 120 m. Na tfiicet jeskyÀ, které se na území parku nacházejí, je svûdectvím erozní ãinnosti vody v krasovém podloÏí. Nejv˘znamnûj‰í z nich jsou sintrové. Nacházíme zde typické krasové jevy, ponory, jeskynû, závrty a ledové jámy. V‰echna sráÏková voda se ztrácí v podzemí a vyvûrá v podobû krasov˘ch pramenÛ na hranicích tektonick˘ch zlomÛ. Bohaté lesní porosty, zãásti pÛvodní, sloÏené z buku, dubu, jasanu a bfiízy, pokr˘vají dna údolí a úboãí. S nimi se kolem vodních tokÛ prolínají husté smrkové a borové lesy s bujnou vegetací. Travertinové skalní stûny jsou obrostlé mechorosty a fiasami. Krasové plo‰iny nad stûnami jezer svou kvûtenou pfiipomínají alpínské louky. Pestrá je i zvífiena parku. BûÏná jsou zde divoká prasata, dále zde Ïije kuna, tchofi, li‰ka, srnec, jezevec, veverky. Z ohroÏen˘ch druhÛ se eviduje kolem 50 kusÛ medvûdÛ hnûd˘ch, dále vlk, koãka divoká a vydra. Îije zde 126 druhÛ ptákÛ, z nich osm druhÛ datlovit˘ch, ledÀáãek, volavka, luÀák, tetfiev hlu‰ec, jefiábek, tetfiívek, v˘r, orel skalní a ãetné sovy. ¤eky a jezera jsou bohaté rybami, z nichÏ pstruh obecn˘ zde dosahuje délky aÏ 1 m.
Vyhlá‰en v r. 1949, plocha 3 616 ha. V roce 1978 byla na území majestátného dalmátského pohofií Velebit vyhlá‰ena na plo‰e 200 000 ha biosférická rezervace. Perlou této rezervace je na jihu se rozkládající narodní park Paklenica se sv˘mi impozantními skalními srázy a nejvy‰‰ím vrcholem Vaganski vrch (1757 m). Geomorfologick˘m v˘vojem zde vznikla zajímavá soustava podéln˘ch a pfiíãních údolí. Ta jsou zafiezána do vápencov˘ch vrstev, provázen˘ch ãetn˘mi prameny. ¤eky mají vût‰inou ponorn˘ charakter, zpÛsoben˘ celou ‰kálou krasov˘ch jevÛ a speleologick˘ch objektÛ. Dominantou parku jsou velkolepé kaÀony Velké a Malé Paklenice se stûnami vysok˘mi aÏ 400 m. Potok Velké Paklenice
Záhřeb Risnjak Plitvička jezera Brijuni Paklenica Kornati
Krka
Mljet
Národní park Plitviãka jezera Ve spleti lián a mechÛ
Národní park Plitviãka jezera Stupním Dolních vodopádÛ vévodí Veliki slap, vysok˘ 76 m CHORVATSKO
39
doevropské a stfiedozemní. V˘skytují se nûkteré reliktní druhy, napfi. drobná Degenia velebitica z ãeledi brukvovit˘ch, která se stala symbolem zdej‰í botanické zahrady, zfiízené ve v˘‰ce 1500 m v dolinû Modriã. Faunu zastupují bûÏné horské a lesní druhy. Za vstup do kaÀonu se platí mal˘ poplatek. Sídlo Správy parku je v pfiímofiském mûsteãku Starigrad.
RISNJAK
Národní park Paklenica Podveãer v kaÀonu Mala Paklenica
se ostfie zafiezává do mûlk˘ch vápencÛ a vytváfií tak kaÀon, v nejuωích místech jen 20 m ‰irok˘. Okolo potoka, kter˘ je tu jedin˘m stál˘m vodním zdrojem, rostou smokvonû, ostruÏiny a husté trnité kefie makchie. Jsou zde zachovány i pÛvodní porosty borovice ãerné a buku, na hfiebenech skal pak
jalovce a kosodfievina. Niωí polohy ovládá dub ‰ípák, habrovec habrolist˘, habr v˘chodní. Mezi krasov˘mi útvary vyniká jeskynû Manita Peã s krápnikovou v˘zdobou. Paralelnû s údolím Velké Paklenice se táhne roklina Malé Paklenice. Stûny kaÀonu jsou tu niωí, ale celkovû je divoãej‰í a vyprahlej‰í. Koryto zdej‰ího potoka je vût‰inou suché a naplní se jen po vût‰ích de‰tích. Flóra celého pohofií Velebit je pfiíznaãná setkáním dvou vegetaãních oblastí – stfie-
Vyhlá‰en v r. 1953, plocha 3 014 ha. Nachází se v západní oblasti Dinársk˘ch Alp, severnû od Rijeky. Vytváfií krasovou krajinu dolomitick˘ch hornin. Nejvy‰‰ím vrcholem je Risnjak, vysok˘ 1528 m, poskytující malebn˘ pohled na pobfieÏí Kvarnerského zálivu. Území je z velké ãásti pokryto porosty buku a jedle, ve vy‰‰ích polohách nad 1 200 m jsou ãisté buãiny, v˘‰e uÏ jen porosty kleãe a zakrslého buku. Z flóry vyniká protûÏ alpská a pûni‰ník srstnat˘ (Rhododendron hirsutum). Fauna je zastoupena bûÏn˘mi druhy, vãetnû medvûda hnûdého a vlka. Ze 111 ptaãích druhÛ je zde na pfi. orlík krátkoprst˘, tetfiev hlu‰ec, jefiábek lesní, krahujec. V lesích lze spatfiit ãolka horského.
MLJET Vyhlá‰en v r. 1960, plocha 3 100 ha. Zahrnuje západní ãást ostrova Mljet nedaleko Dubrovníku. Jsou zde ãetné jeskynû a jezera, zformovaná zaplavením mofie do krasové prohlubeniny. Tímto zpÛsobem vznikla dvû jezera s mofiskou vodou, spojená s mofiem úzk˘m zálivem a písãitou ‰íjí Solina. Veliko jezero hluboké 46 m má plochu 145 ha, Malo jezero 24 ha s hloubkou 29 m. Ozdobou ostrova je bujná stfiedomofiská vegetace, kterou vyniká mezi ostatními jadransk˘mi ostrovy. Z celé fiady druhÛ dominuje dub cesmínov˘, myrta, vavfiín, vfies a jahodník. Z bohaté fií‰e hmyzu je zajímav˘ mot˘l – jiÏní bíl˘ admirál (Limenitis reducta). Z plazÛ se udrÏel dosud vzácn˘ gekon (Hemidactylus turcidus) a je‰tûrka (Lacerta oxycephala). Park je cenn˘ také historicky. Na ostrÛvku uprostfied Velikého jezera zachoval se architektonicky neobvykl˘ kostel z románského období, bohat˘ nejrÛznûj‰ími stavebními prvky. V zálivu Polaãe svûdãí o monumentálním letním sídle ze 4. století n. l. pozÛstatky antického zdiva.
Národní park Krka Charakteristické travertinové prahy 40
CHORVATSKO
KRKA Vyhlá‰en v r. 1962, plocha 14 200 ha. Park se nachází v oblasti stfiedního toku fieky Krka v dalmátské ãásti zemû, severnû od mûsta ·ibenik. Krajina je zde zajímavá pfiedev‰ím krasov˘mi útvary, vodopády a kaskádami, vyznaãuje se velkou bohatostí forem a hojností vegetace. Svûtov˘m unikátem je zde skupina pûnovcov˘ch vodopádÛ na fiece v krasovém kaÀonu pod mûstem Knin. V závislosti na roãním období jsou v‰ak velkou ãást roku zcela suché. Vodu zde zadrÏují pouze krasová jezera. Vodopád Brljan spadá ze svislé stû-
ny, vysoké pfies 15 m a vytváfií linii ‰esti mohutnûj‰ích a fiady drobn˘ch slapÛ. Necel˘ kilometr pod ním následuje vodopád Manojlovac, kter˘ je svou v˘‰kou 60 m nejvy‰‰ím pûnovcov˘m vodopádem na Balkánû. Poslední nejvodnûj‰í a turisticky nejznámûj‰í vodopád Skradinski buk je vysok˘ 45,7 m a vytváfií 17 dílãích stupÀÛ a nûkolik ramen. Jeho hráz zadrÏuje jezero Visovac, které je zde nejvût‰ím. Má kaÀonovité úseky, kde spadají svislé skalní stûny se zajímav˘mi pûnovcov˘mi lemy pfiímo do vody. Hráze, kaskády a jezera vytváfiejí optimální podmínky pro hojn˘ v˘skyt pstruhÛ.
V˘znamn˘ je zde v˘skyt ledÀáãka a vydry fiíãní. Na bfiezích fieky a jezer roste kolem 200 druhÛ mediteranních a submediteranních druhÛ rostlin. Jednou z dominantních dfievin je zde olivovník.
Národní park Krka Kaskády na fiece v lokalitû Skradinski buk
CHORVATSKO
41
K O R N AT I Vyhlá‰en v r. 1980, plocha 6 900 ha. Národní park se nachází v Jaderském mofii v srdci rozsáhlého severodalmátského ostrovního prostoru. Chránûné souostroví vytváfií sloÏit˘ labyrint hol˘ch ostrovÛ a ostrÛvkÛ s mnoha prÛlivy, úÏinami a zátokami, skalisky a útesy fantastick˘ch tvarÛ. Celkem zahrnuje 109 (uvádí se aÏ 146) ostrovÛ. Ostrovní prostor je dlouh˘
Národní park Kornati Klifové útesy ostrova Lavsa
42
CHORVATSKO
35 km a v nej‰ir‰ím místû mûfií 13 km. PrÛmûrná rozloha ostrovÛ je 0,42 km2 a nûkteré jsou dokonce men‰í neÏ 1 ar. Nejvût‰í z nich ostrov Kornat má plochu 3250 ha. 85 % povrchu kornatsk˘ch ostrovÛ je zcela kamenit˘ch, bez vegetace. Jen asi 5 % pÛdy je vhodné k obdûlávání chud˘ch terasov˘ch políãek, kde se pûstují olivy, vinná réva a smokvonû. Nejvy‰‰í vrch ostrovÛ je vysok˘ 296 m. Celá ostrovní oblast parku vyniká mofiskou faunou a florou a je v˘znamná z hlediska studia ostrovní biogeografie. Jedineãnost tohoto ekosystému je dána specifiãností vegetace, suchozemské a hlavnû mofiské fau-
Národní park Kornati KuÏelovit˘ tvar ostrova Kornat, tvofien˘ jako vût‰ina Kornatsk˘ch ostrovÛ ostr˘m ‰krapovit˘m vápencem
ny, geologicko-petrografick˘ch zvlá‰tností, ale i Ïivotem ãlovûka. I pfies chudé Ïivotní podmínky a nedostatek pitné vody bylo prokázáno dávné osídlení tûchto ostrovÛ nalezi‰ti z mlad‰í doby kamenné, i z pozdûj‰ích dob starofiímské a byzantské fií‰e. Z pozoruhodné mediteránní vegetace bylo zaznamenáno okolo 200 rostlinn˘ch druhÛ ve 20 spoleãenstvech. Z velmi omezené suchozemské zvífieny je zde roz‰ífien plch a my‰, ojedinûle zajíc a kuna. Z ptactva se vyskytuje vrána ‰edá, vrabec, skfiivánek, drozd ãern˘, sova, divocí holubi, potápky a racci. Mofie okolo kornatsk˘ch ostrovÛ je velmi bohaté na mofiské Ïivoãichy. Je to ovlivnûno podmofisk˘m reliéfem, podmofisk˘mi proudy a zvlá‰tností mofie v labyrintu ostrovÛ. Vyskytuje se zde vût‰ina z 330 druhÛ ryb, Ïijících v Jadranském mofii. Z ostatních mofisk˘ch ÏivoãichÛ jsou zde napfi. langusty, sepie a chobotnice, dále je moÏno nalézt i pfiekrásné kolonie korálÛ a nejrozmanitûj‰í mu‰le velk˘ch rozmûrÛ, jejichÏ sbûr byl vyhlá‰ením národního parku pfiísnû omezen. Pro svou krásu se tento podmofisk˘ svût stal rájem sportovních potápûãÛ.
BRIJUNI Vyhlá‰en v r. 1983, plocha 736 ha. Národní park zahrnuje skupinu vápencov˘ch ostrovÛ a ostrÛvkÛ 7 km od pfiístavu Pula na jihov˘chodû Istrijského poloostrova. Nejvût‰í z nich je Veliki Brion o plo‰e 579 ha, dlouh˘ 5 km a ‰irok˘ 1 aÏ 3 km. Brijuni jsou nepfietrÏitû osídleny uÏ od 2. tisíciletí pfi. n. l. a mají velmi bohatou historii. PÛsobily zde vlivy fiímské, byzantské i benátské. Po smrti jugoslávského prezidenta Tita, kter˘ zde od roku 1947 zfiídil své letní sídlo, byl v roce 1983 vyhlá‰en z celé této oblasti národní park a památník a cel˘ areál s komfortním vybavením byl otevfien náv‰tûvníkÛm. Bylo zde rovnûÏ zfiízeno safari a zoologická zahrada. Náv‰tûvníkÛm slouÏí 274 km vybudova-
n˘ch cest pro pû‰í i jízdní turistiku. Pfiíznivé podnebí vytváfií optimální podmínky pro v˘skyt druhovû bohaté kvûteny, bylo zde zji‰tûno kolem 700 rostlinn˘ch druhÛ. Typickou autochtonní dfievinou je dub cesmínov˘, z jehliãnanÛ borovice halepská, borovice pinie, cedr, cypfii‰ a mnoho druhÛ vfiesÛ a vfiesovcÛ. Borovice halepská zde dosahuje aÏ 90 m v˘‰ky a pfies 100 cm v prÛmûru. Jako rarita je zde chránûn olivovník, jehoÏ stáfií bylo urãeno na více neÏ 1600 let. V pÛvodní faunû dominuje asi 250 druhÛ ptactva, pfieváÏnû vodní druhy a drobní zpûvní ptáci. Hojní jsou zde divocí holubi, hfiivnáã a doupÀák, od roku 1895 také baÏant. Tradice chovu exotick˘ch zvífiat trvá od roku 1912, kdy zde byla zfiízena
Národní park Brijuni Leteck˘ pohled na souostroví Brijuni Foto archiv Správy NP
stanice pro aklimatizaci zvífiat, pfieváÏen˘ch hlavnû z Afriky do evropsk˘ch ZOO. Ve volné safari dnes pobíhají poãetná stáda jelena siky, srncÛ, gazel, zeber, muflonÛ a velbloudÛ. V zoologické zahradû lze spatfiit pumu, ãerného pantera, lvy, geparda, indické slony, lamy, tygry, Ïirafy, antilopy, tibetského medvûda a dal‰í. Pfiedpokládá se, Ïe se národní park Brijuni stane turisticky nejatraktivnûj‰ím parkem zemû.
CHORVATSKO
43
IRSKO KILLARNEY Vyhlá‰en v r. 1932, plocha 10 129 ha. Park leÏí v jihozápadní ãásti Irska v hrabství Kerry, jehoÏ centrem je stejnojmenné mûsto Killarney. Oblast je nejznámûj‰í a nejstar‰í turistickou lokalitou. Zdej‰í jezera, hory, lesy a vodopády pfiitahují kaÏdoroãnû miliony náv‰tûvníkÛ. Krajinu tvofií jezernaté území, bohaté na lesy. Mnohá z jezer jsou tektonického pÛvodu. Oblast totiÏ leÏí na styku ãerveného pískovce s vápencem. Celá oblast byla v˘raznû ovlivnûna dobou ledovou. Kamenné bloky a bludné balvany byly bûhem glaciálu pfiemístûny z náhorních plo‰in do údolí. Rozpustností vápencového podloÏí vznikly malebné prolákliny a jeskynû podél jezerních bfiehÛ. Nejvy‰‰í bod dosahuje 840 m.
Národní park Killarney Jezero Upper Lake Foto Ivo Netopil
44
IRSKO
Glenveagh
Connemara
vysoká, danûk, zajíc bûlák, jezevec a vydra. V roce 1844 zde byl umûle vysazen jelen sika. Mimo bûÏného zpûvného ptactva zde Ïije sokol stûhovav˘, po‰tolka, dfiemlík, bûlokur, krkavec, na vodních plochách pak ãetné vodní ptactvo. V roce 1982 bylo území parku vyhlá‰eno biosférickou rezervací.
Dublin
GLENVEAGH Killarney
V lesních porostech dominuje dub zimní, bfiíza, místy jefiáb a jasan, na úpatí svahÛ tis a cesmína ostrolistá (Ilex aquifolium). Pfiirozen˘ v˘voj místních dubov˘ch lesÛ je ohroÏen ‰ífiením pûni‰níku. Mírné a vlhké oceánské klima, pfiiná‰ející prÛmûrné roãní sráÏky 1200 mm, ovlivÀuje bujn˘ rÛst mechorostÛ, li‰ejníkÛ i kapradin, z nich napfi. vzácn˘ a ohroÏen˘ vláskatec tajemn˘ (Trichomanes speciosum). Faunu zastupuje hlavnû zvûfi
Vyhlá‰en v r. 1975, plocha 9 667 ha. Území parku leÏí na severu zemû asi 25km od mûsta Letterkenny. Tvofií jej Ïulové pohofií, rozdûlené údolím, na jehoÏ dnû leÏí hluboké a dlouhé oligotrofní jezero. Svahy údolí jsou pokryté listnat˘mi lesy s dominujícím dubem zimním a bfiízou. Ve vy‰‰ích polohách se nacházejí rozsáhlá, sítinou porostlá ra‰elini‰tû a vlhká vfiesovi‰tû, která jsou domovem vysoké zvûfie skotského pÛvodu. Na tyto nadmofiské v˘‰ky je vázána pfieváÏnû arkto-alpínská a mokfiadní flora, roste zde napfi. vrba pûtimuÏná, vrba bylinná, bfiíza zakrslá, vachta tfiílistá. Nadmûrnû se ‰ífií pûni‰ník ãernomofisk˘ (Rhododendron.
Národní park Connemara Mokfiady a vfiesovi‰tû vytváfiejí charakter krajiny Foto Alena ·varcová ponticum), kter˘ potlaãuje pfiirozené zmlazování a v˘voj pÛvodních lesních spoleãenstev. Podobné nebezpeãí pfiedstavuje také vysok˘ stav zvûfie.
CONNEMARA Vyhlá‰en v r. 1980, plocha 2 699 ha. Nachází se v pfiímofiské ãásti západního Irska, 14 km od Clifdenu. Tvofií jej ãást pohofií od pobfieÏí do v˘‰e 800 m. Geologick˘m podkladem jsou krystalické bfiidlice. PfievaÏují zde vfiesovi‰tû a mokfiadní spoleãenstva, mezi nimiÏ se vyskytují enklávy lesních porostÛ. Díky vlhkému oceánskému klimatu jsou bohatû zastoupeny mechorosty a li‰ejníky. Cílem správy národního parku je vedle ochrany pfiirozené krajiny a pÛvodních rostlinn˘ch spoleãenstev také snaha o obnovu v˘skytu jelena evropského a chov ãistokrevn˘ch místních poníkÛ druhu Connemara. Náv‰tûvníkÛm slouÏí nauãné stezky a informaãní centrum. Národní park Connemara „Diamantová hora“ (Diamond Hill) IRSKO
45
ISLAND THINGVELLIR Vyhlá‰en v r. 1928, plocha 4 300 ha. První islandsk˘ národní park zahrnuje nejvût‰í jezero Islandu Thingvallavatn s hnízdícími labutûmi zpûvn˘mi a rozsáhlou sopeãnou krajinu na jeho severním pobfieÏí ve vzdálenosti asi 50 km od hlavního mûsta Reykjavíku. Hloubka jezera dosahuje 109 m a jeho bfiehy jsou strmé a kamenité. Oblast tvofií tektonická prohlubeÀ, pokrytá nûkolika nánosy lávy a rozpraskaná mnoÏstvím trhlin. Na západû je ohraniãena tektonick˘m zlomem, pfies kter˘ se valí vodopády fieky Öxary. Na tenké vrstvû humusu v okolí vodopádu rostou zakrslé bfiízy a mechorosty. Ve
Národní park Skaftafell âediãové varhany tvofií kulisu vodopádu Svartifoss Foto Thomas Böhme
46
ISLAND
Jökulsárgljúfur
Reykjavík Thingvellir
Skaftaffell
vodách se vyskytuje pouze jedin˘ druh ryby – arktick˘ siven. Kfii‰Èálovû ãistá fieka Öxara, pramenící kdesi v hlubinách zemû, valí se temnou roklinou v tûsné blízkosti povûstné „Skály zákonÛ“. Její voda má stálou teplotu 41 °C a ani v nejvût‰ích mrazech nezamrzá. Opl˘vá prÛzraãnû zelen˘mi tÛnûmi a drav˘mi víry, kam pr˘ byly házeny odsouzené nevûrné Ïeny. Z hlubok˘ch roklí, zafiezan˘ch v rovinû lávov˘ch polí, je nejpÛsobivûj‰í obrovská trhlina, dlouhá
7 km a naz˘vaná Allmannagjá – „Rokle v‰ech muÏÛ“. Její strmé stûny dosahují 40 m v˘‰ky. Cílem národního parku je vedle ochrany pfiírody také zachování kulturnû a národnû – historické v˘znamné lokality. Park byl pÛvodnû zaloÏen k pfiíleÏitosti oslav tisíciletého v˘roãí zaloÏení „Althingu“ – snûmu, na kter˘ se sjíÏdûli zástupci z celé zemû. Byl to ve skuteãnosti nejvy‰‰í soud a první parlament ve svûtové historii. Odtud pochází jiÏ v˘‰e uveden˘ název „Skála zákonÛ,“ jak se toto místo konání snûmÛ naz˘valo. Bazaltová skála vytváfiela kromû estetické kulisy také amfiteátr s vynikající akustikou. Zde bylo po staletí konáno právo a na volném prostranství konány soudy, na tûchto místech bylo také pfiijato kfiesÈanství. Poslední velké shromáÏdûní se zde konalo v roce 1944, kdy byl Island slavnostnû prohlá‰en republikou. Tak dne‰ní národní park Thingvellir, kde nikdy nikdo trvale nebydlel, byl po tisíc let nejdÛleÏitûj‰ím místem této zemû.
S K A F TA F E L L Vyhlá‰en v r. 1968, plocha 50 000 ha. LeÏí na jiÏním pobfieÏí Islandu mezi územím nejvût‰ího islandského ledovce Vatnajökull a úpatím nejvy‰‰ísh islandsk˘ch vulkánÛ Öraefajökull. Nejvy‰‰ím vrcholem parku je hora Midfellstindur (1430m). Celá oblast je hluboce rozbrázdûna ledovcovou a fluviální erozí a má také mnoho typick˘ch rysÛ alpínské krajiny. MnoÏství hork˘ch pramenÛ s teplotou kolem 80 °C svûdãí o území s fiadou postvulkanick˘ch jevÛ. âasté vulkanické erupce v dfiívûj‰ích dobách zanechaly v krajinû ‰edé lávové pruhy a ãernû zbarvené popelavé pou‰tû. Na území parku se nalézají tfii velké ledovce, z nichÏ Skeidarárjökull je vÛbec nejvût‰ím údolním ledovcem v Evropû s rozlohou 1600 km 2 . Ledovec Morsárjökull se fiítí v mohutn˘ch ledopádech dolÛ do údolí fieky Morsá. V oblasti protékají tfii ledovcové fieky – Skeidará, Morsá a Skaftafellsá. Skeidará je z nich nejvût‰í s prÛmûrn˘m prÛtokem 200 m 3 /sec. Je proslulá velk˘mi povodnûmi s prÛtokem aÏ 40 000 m3/sec., které zpÛsobují zmûny fiíãních koryt, vytváfiejí slepá ramena a laguny, místy aÏ 100 m hluboké. V morénách lze najít mnoÏství minerálÛ a polodrahokamÛ. Díky Golfskému proudu a vysoké hradbû hor ze severu má oblast parku pfiíznivé
klimatické podmínky. Na území parku je registrováno asi 210 cévnat˘ch rostlin. Do nadmofiské v˘‰ky 260 m se trvale zakofienila bfiíza jako skromn˘ kefi. Souvislá vegetace konãí v nadmofiské v˘‰ce asi 700 m, v˘‰e uÏ jsou jen pomístnû zakrslé kefie a trávy. V fií‰i fauny je v˘znamn˘ velmi rozmanit˘ hmyz, z ptactva sokol islandsk˘, papuchalk severní, chaluhy a ãetní racci. Ze savcÛ zejména li‰ka polární a v lagunách fiek tuleÀ. Z umûl˘ch chovÛ se rozmnoÏil do volné pfiírody norek.
JÖKULSÁRGLJÚFUR Vyhlá‰en v r. 1973, plocha 15 100 ha. Území parku leÏí západnû od ledovcové fieky Jökulsá á Fjöllum na severu zemû, severnû od vodopádu Dettifos. KaÀon této divoké fieky je nejvût‰ím na Islandû. Je hlubok˘ kolem 100 m a dlouh˘ 25 km. JiÏ zmínûn˘ vodopád Dettifos, nejmohutnûj‰í vodopád v Evropû a pfiipomínající Niagaru, je vysok˘ 45 m a ‰irok˘ asi 100 m. Patfií k nejúchvatnûj‰ím scenériím, umocÀovan˘m ãist˘m pfiírodním rázem bez jak˘chkoliv stop lidské ãinnosti. Letní prÛtok vodopádu ãiní kolem 1 500 m3 za sekundu. V parku jsou ãetné skalní útvary, útesy a mnoho jeskyÀ. Atraktivní lokalitou je Ásbyrgi (Hrad ÁsÛ), pfiíkrá asi 100 m vysoká skalní stû-
Národní park Skaftafell Splaz nejvût‰ího islandského ledovce Vatnajökull Foto Thomas Böhme
na s podkovovit˘m pÛdorysem o délce 3,5 km. PrÛmûrné roãní sráÏky ãiní jen 400 mm, prÛmûrná ãervnová teplota 10 °C. Charakteristick˘mi rostlinn˘mi spoleãenstvy jsou kfioviny a vfiesovi‰tû. Rostou zde zakrslé bfiízy p˘fiité, vrby nízké, jalovce, jefiáb ptaãí, z bylin napfi. medvûdice léãivá (Arctostaphyllos uva-ursi). Z ptactva se vyskytuje napfi. vzácn˘ sokol islandsk˘ a sovice snûÏní. Z nepoãetn˘ch savcÛ pfiedev‰ím li‰ka polární, norek americk˘ a my‰ice kfiovinná.
ISLAND
47
48
ITÁLIE
I TÁ L I E G R A N PA R A D I S O Vyhlá‰en v r. 1922, plocha 70 000 ha. Parco Nazionale Gran Paradiso je nejznámûj‰ím a na faunu nejbohat‰ím národním parkem v Itálii. Území se nachází v severozápadní ãásti zemû v centru velkého oblouku, kter˘ tvofií Grajské Alpy. Svou západní hranicí navazuje na francouzsk˘ národní park Vanoise. Je typick˘m vysokohorsk˘m parkem, kde velk˘ poãet ‰títÛ pfiesahuje v˘‰ku 3500 m a vytváfií jedno z nejkrásnûj‰ích horsk˘ch panoramat v Evropû. Nejvy‰‰ím vrcholem je stejnojmenn˘ Gran Paradiso s v˘‰kou 4061 m, nejníÏe poloÏené místo leÏí v 850 m n. m. Na území parku se nachází 57 ledovcÛ. Klima je velmi suché a. chladné. Ve v˘‰ce 1500 m setrvává sníh aÏ ‰est mûsícÛ v roce. PrÛmûrná teplota nejvy‰‰ích poloh je podobná podmínkám v Grónsku anebo na Alja‰ce. Geologické sloÏení je velmi pestré. Nacházejí se tu stopy po pÛvodním zalednûní jako morény, hladké skalní stûny a mnoho horsk˘ch jezer, vodopádÛ a bystfiin. Flóra je druhovû bohatá. Mísí se zde alpínská, severská a stfiedozemní vegetace. AÏ po hranici lesa ve v˘‰ce 2400 m roste smrk, modfiín a limba, nad touto hranicí uÏ jen jalovce a pûni‰níky. K v˘razn˘m a vzácn˘m rostlinn˘m druhÛm patfií napfi. protûÏ alpská, lomikameny, hofice, hvozdík paví (Dianthus pavonius) a dal‰í. Slavná je botanická zahrada „Paradisa“, zaloÏená v roce 1955 v údolí Val Nontey ve v˘‰ce 1700 m. Její rozloha ãiní kolem 1 ha a je k ní zfiízena bohatá vûdecká knihovna, herbáfi alpsk˘ch rostlin a poãetn˘ archiv fotodokumentace. V roce 1965 zde zaãala pracovat také horská biologická stanice. Nejvût‰í atrakcí parku je kozoroÏec alpsk˘, v souãasnosti Ïijící v populaci asi 4000 kusÛ. Z oblasti parku se roz‰ífiil do sousedních zemí, pfiedev‰ím do francouzského parku Vanoise. KozoroÏci Ïijí v alpínském pásmu od posledních v˘bûÏkÛ lesa aÏ po hranici vûãného snûhu. Nejradûji pob˘vají na alpínsk˘ch loukách s ostrÛvky kleãe a na nivách mezi skalními útesy. Svá oblíbená místa opou‰tûjí jen za krut˘ch zim, i tyto v‰ak proÏívají ve v˘‰kách 2300 aÏ 3200m. Ráj zvífiat oÏivuje také velk˘ poãet kamzíkÛ a svi‰ÈÛ. Z ptákÛ vyniká orel skalní, v˘r, tetfiev hlu‰ec, snûhule horská. Na alpínsk˘ch loukách je hojn˘ mot˘l jasoÀ ãervenook˘.
Stelvio
Val Grande
Adamello-Brenta
Dolomiti Bellunesi
Gran Paradiso
Foreste Casentinesi Monte Falterona, Campigna Arcipelago Toscano Monti Sibillini Gran Sasso Majella Řím Abruzzo Gargano
Circeo
Vesuvio
Gennargentu
Pollino Calabria
Etna
Pro náv‰tûvníky je vybudováno pfies 350 km znaãen˘ch cest. Sídlo Správy parku je v Aostû.
Národní park Gran Paradiso KozoroÏec alpsk˘ – dominantní zástupce fauny tohoto parku Foto Ivo Petr
Národní park Adamello Brenta Cima Tossa (3173 m) ITÁLIE
49
Národní park Gran Paradiso Pohled na jezero Lago Rosset v nadmofiské v˘‰ce 2703 m Foto Ivo Petr
ABRUZZO Vyhlá‰en v r. 1922, plocha 43 950 ha. Nachází se v oblasti centrálních Apenin jihov˘chodnû od ¤íma, v nadmofiské v˘‰ce od 700 do 2200 m. Je typick˘m vysokohorsk˘m a stfiedohorsk˘m parkem s ãetn˘mi vrcholy nad 2000 m, s ledovcov˘m reliéfem, zvlá‰tû v údolí fieky Sangry. Geomorfologick˘ v˘voj zde zanechal ledovcové kotle s morénov˘mi pahorky a krasov˘mi jevy. Témûfi 67 % plochy parku pokr˘vají lesy. Rostou zde staré bukové porosty s pfiímûsí javoru, jasanu, borovice ãerné, ve vy‰‰ích polohách jalovec a kleã. Horské louky jsou porostlé borÛvkou a brusinkou. Îije zde medvûd hnûd˘, vlk, koãka divoká, rys, hrabo‰ snûÏn˘, jelen, srnec a kamzík. Z ptactva je to zejména orel skalní, orebice horská, v˘r velk˘, havran, kavãe Ïlutozobé a vzácn˘ strakapoud bûlohfibet˘. Sídlo parku leÏí v mûsteãku Viale Santa Lucia.
50
ITÁLIE
CIRCEO
S T E LV I O
Vyhlá‰en v r. 1934, plocha 8 622 ha. Území parku vytváfií spolu s ostrovem Zannoe vápencov˘ masiv v˘bûÏku Circeo ve vzdálenosti asi 90 km jiÏnû od ¤íma. Zahrnuje zbytky rozsáhl˘ch lesÛ, vysu‰ené baÏiny Pontinské, circeoské pfiedhofií (541 m) a krásná pobfieÏní jezera. Oblast lesÛ a baÏin na úpatí Monti Lepini patfiila k nejkrásnûj‰ím krajinám Itálie. V pfiímofiské ãásti vynikají píseãné duny se zajímavou mediteranní vegetací, povaÏovanou za typickou botanickou rezervaci. Z dfievin zde roste dub korkov˘, dub balkánsk˘, dub zimní, jasan ostroplod˘, ol‰e, jilm a jalovec. Z fauny je poãetné prase divoké, li‰ka, kuna, lasice, zajíc. Na jezerech a na pobfieÏí Ïije asi 220 druhÛ ptákÛ. V ãetn˘ch jeskyních masivu Circeo byly nalezeny zbytky prehistorického ãlovûka – lebka neandrtálce stfiedního paleolitu. Dnes je oblast citelnû znehodnocena odvodnûním po roce 1930, povolováním tûÏby, zemûdûlstvím, v˘stavbou a zavádûním cizích dfievin. PfiestoÏe v roce 1977 byla na plo‰e 3260 ha zfiízena biosférická rezervace, pokraãuje devastace krajiny stále poãetnûj‰í turistikou, stavbou pfiístavu a provozem motorov˘ch ãlunÛ. Sídlo správy parku je v mûsteãku Sabbaudia.
Vyhlá‰en v r. 1935, plocha 148 271 ha. Národní park leÏí na severu zemû v oblasti Rhaetsk˘ch Alp a zahrnuje horskou skupinu Ortles. Stejnojmenn˘ vrchol Ortles ve v˘‰ce 3905 m je nejvy‰‰ím bodem této velehorské oblasti. Nachází se zde pfies 100 ledovcÛ, které pokr˘vají asi 10 % plochy parku. Z nich „Ghiacciaio dei Formi“ je souãasnû nejvût‰ím italsk˘m ledovcem. V oblasti parku je také 110 vût‰ích a men‰ích jezer glaciálního pÛvodu, pfies polovina jich leÏí v nadmofiské v˘‰ce nad 2500 m. Krajinu modelují ostré skalnaté ‰títy a hfiebeny, hluboká a ‰iroká údolí a prÛsmyky, koncové morény a morénové terasy, které vznikly ve ãtvrtohorách pÛsobením mrazÛ a ledovcÛ. Ledovce tehdy vyplÀovaly v‰echna údolí a dosahovaly tlou‰Èky pfies 1000 m. Jejich splazové jazyky konãily aÏ v hluboké Pádské níÏinû. Geologicky prolínají se zde krystalické bfiidlice s dolomitick˘mi vápenci a mramory. Dominantní dfievinou parku je modfiín spolu s borovicí ãernou, ve vy‰‰ích polohách s borovicí limbou. Na subalpínském stupni rostou pûni‰níky, jalovec nízk˘, limba a borÛvka. Vegetace snûhového stupnû (nad 2700 m) je zastoupena mechorosty, li‰ejníky a zakrsl˘mi kefii. Zvífienu zde zastupuje bûÏn˘ jelen, srnec, kamzík, kozoroÏec alpsk˘, svi‰È, zajíc snûÏn˘, rejsek alpsk˘. Z ptactva je v˘znamn˘
Národní park Stelvio Ortles (3905 m), v˘chodní stûna nejvy‰‰ího vrcholu
tetfiev hlu‰ec, tetfiívek, bûlokur horsk˘, orebice horská, orel skalní a kavãe Ïlutozobé. Z dal‰ích ÏivoãichÛ je zajímav˘ mlok alpsk˘, Ïijící aÏ do v˘‰ek 3000 m, skokan hnûd˘, zmije, horská je‰tûrka, ve vodách Ïije losos. Správa parku sídlí v obci Bormio.
Národní park Stelvio Ledovcov˘ reliéf sk˘tá ãetná nepfiíjemná pfiekvapení ITÁLIE
51
