OBSAH: REDAKCE: Hajná Štěpánka, 15 let Hovorková Kateřina, 14 let Hrušková Monika, 14 let Kozáková Lucie, 13 let Kratochvílová Michaela, 15let

Budějovická hvězda

OBSAH: Básně Prázdniny Anketa Babička a hlodavci Módní přehlídka Reportáž z Rakouska Na kolech na Lipno Obrázky Básně Comix Příjmení Nožička nebo parník Dívčí klub Kultura Křížovka

..................................................... ..................................................... ...……..………………………… …………………………………. …………………………………. …………………………………. …………………………………. …………………………………. …..………………………….….. ………………………………..... …………………………………. …….…………………………… …………………………………. ….………………………………

2 4 6 7 8 9 10 11 12 15 15 16 18 20

REDAKCE: Hajná Štěpánka, 15 let Hovorková Kateřina, 14 let Hrušková Monika, 14 let Kozáková Lucie, 13 let Kratochvílová Michaela, 15let

Nakreslila : Petra Kučerová

Adresa : Dům dětí a mládeže U zimního stadionu 1 České Budějovice 370 01

1


Prázdniny: Už jich máme celé hlavy, prázdniny jsou plné vody. Také tábor objeví se, plno dětí v centrifuze. Někam k moři, něco vidět, vykoupat se, zase odjet. Potom zajet za babičkou, zavzpomínat na chvíli dětskou. Dědu nesmím vynechat, má vždy plno dobrých rad. Co se děje, něco zvoní, z prázdnin zbylo jen pár vůní.

Napsala: Štěpa

2


Mé prázdninové dny a sny Konec školy už se blíží, oči se nám rychle klíží. Na prázdniny těšíme se, koupat v řece a spát v lese. Rodiče však jiné plány mají. A na ty se přese všechno spoléhají. K babičce jedeme a studnu tam kopeme. Místo koupání po kolena v kalu, možná se utopím i ve vlastním žalu. Na tábor však mohu jet, to je pro mne celý svět. Hned první den si hrajeme, s balónkem si hážeme. A pak ouvej, promiň, prsk, bolavý mám jeden prst. A tak běžím s tímhle bolem, honem, honem za doktorem. Prst se zvětšil a je modrý, no, tak to je tedy dobrý. Doktor ho dal do bandáže a pak zvesela mi káže. No nic, je jen naražený, do konce prázdnin se to prý změní. Dopadlo to ještě prima, jenže chytla se mě rýma. Já nerada marodím. A tak rýmu přechodím. A teď když mám zdravý palec, prázdnin už je zase konec.

Napsala: Monika Hrušková

3


ANKETA

Jaké se vám zdávají sny? Odpovědi: Josef: Sny se mi žádné nezdají, a když už se mi výjimečně něco zdá, tak to během několika minut zapomenu. Pavlínka: Zdálo se mi o pejskách a taky o slonovi, ale teď sen nechci, protože byl ošklivý. Kamila : Běžím, pronásleduje mě vrah. Vidím před sebou řeku a vím, že když ji přeplavu, pronásledovatele se zbavím. Najednou se ale nemůžu hnout z místa. Najednou všechno ztmavne a já se snažím běžet tu samou trasu – ale v noci a za tmy. Jitka: Nevím proč, větší zkušenosti nemám, ale zdálo se mi, že fetuji. Opravdu jsem si s nějakým opravdu hezkým klukem (ale nevím, kdo to byl) píchala heroin. Naprosto jsem věděla, co a jak dělat. Ale načapal nás spolužák. Pak jsem se probrala. Viktorie: Zdálo se mi, že běžím za autobusem a nemůžu ho dostihnout. Nakonec mi ujel. Vždy to bylo po ránu. Ale proč? Vždyť já do školy autobusem nejezdím! Nebo se mi zdá, že mi ujede atletický oddíl, když máme jet na závody do vzdáleného místa. Opět autobusem!

Petra: Jdu kolem lesa a stojí tam jednorožec. Já jdu, pohladím ho a on mě odnese někam do lesa. Tam čeká Harry Poter a já ho kopnu do ... Zuzka: Jednou se mi zdál takový sen: měla jsem plánek od pokladu. V deset hodin večer jsem se v noční košili vyplížila do lesa a začala kopat. Nejdřív jsem našla nějaký drát, a když jsem hledala dál podle něho, našla jsem svůj mobil. Ten drát byl totiž jeho nabíječka. Eva: Před naším panelákem je pískoviště. Zdálo se mi, že v blízkosti toho pískoviště stáli nějací podivní chlapíci. Bála jsem se jich. Najednou tam se mnou stála i má sestra. Protože jsme se k nim bály přiblížit, obcházely jsme je dokola. Pak jsem já utekla do našeho vchodu. Když jsem se ohlédla, místo mě obcházely ty muže se sestrou moje babička. Dlouho jsem na babičku volala, aby se nebála a utekla sem za mnou. Ale marně. Proto jsem se rozbrečela. Když jsem se pak probudila, zjistila jsem, že jsem opravdu plakala ze spaní. Adéla: Zdají se mi různé sny, ale nejvíc asi že chci utíkat, ale nemůžu běžet, nebo že jsem někde v minulosti, většinou ve středověku a je to tak stejné jako dnes, taky se mi zdá, že se měním ve zvíře a dost taky o rodině.

4

Budějovická hvězda Klára:Většinou se mi zdá, že běhám někde po louce, po poušti a před někým utíkám. Někdy se taky probudím hrůzou a přemýšlím, co se mi zdálo. Tereza: Jaké se mi zdají sny? No to je těžký, pokaždý nějaký jiný, ale nedávno se mi zdálo, že jsem byla na tréninku a byla tam malá holka, sáhla jsem jí na čelo a zjistila, že má teplotu. Když jsem se pak ráno vzbudila, má sestra byla nemocná. Taky se mi zdálo, že jsem místo morčete dostala tarantuli, která musela být jen v jednom pokoji, jinak by se něco stalo. Já jsem jednou z pokoje vycházela a tarantule byla mezi dveřmi, chtěla jsem ji nohou zastrčit zpátky, ale ona mě kousla do paty a než přijel doktor, byla jsem celá modrá. Martina: Mám velmi různé sny. Ale dnes se mi zdálo, že kamarádka Lucka dostala řidičský průkaz, první jízdu absolvovala se mnou. Ona jela strašně rychle a já se strašně bála, že nabouráme. Pak mě probudil táta a já zjistila, že jsem zaspala. Petra: Naše rodina jela lesní cestou bílým favoritem (kterého nemáme) a zastavili jsme v místě, kde z ničeho nic končila silnice a tekla tam řeka, za kterou ta řeka zase pokračovala. Byli jsme skoro v šoku, ale nenapadlo nás, že bychom se mohli třeba vrátit. Najednou kolem nás projelo šílenou rychlostí auto, Které tu vodu projelo. Chvíli jsme se za ním dívali a nakonec se můj otec rozhodl, že to přece musíme projet taky, a tak jsme to projeli. Eva: Sny se mi zdají jen zřídka, a když už, tak podle toho na co myslím před spaním.

Terka: Když jsem byla malá, tak se mi hodně zdálo o tom, jak mě někdo honí, ale teď se mi většinou zdá o lásce. Martin: Snům se moc nevěnuju, takže si na žádný konkrétně nevzpomínám, Jinak když o něčem vím, tak to za chvíli stejně zapomenu. Pavel : Mně se moc snů nezdá, já mám každý den tréninky a po nich padnu do postele jak podťatej a spím jako dřevo až do rána.

Monika : Mám různé sny, někdy je to o rodině, o zvířatech nebo o různých místech, kde jsem buď byla, nebo ještě nebyla. Někdy se kouknu do snáře, co by se mi mělo stát. No, někdy to trošku vyjde, někdy ani trochu. Jarda: Já, když spím, tak spím. Petra: Jdu kolem jeskyně a hrozně mě zajímá, co tam je. No a jsem tupá a jdu tam. Tam je nějaká „džuzna“ a padám celou noc, až spadnu a zazvoní budík. Tereza : Co se mi všechno přihodí za ten den, tak to se mi pak smixuje do takových nesmyslných patlanic. To se mi většinou zdá. Natálie: Já nevím, sny si většinou nepamatuji, většinou jen noční můry . Katka: Mě třeba, když jsem nemocná, se zdá vždy o tom samým. O velký gumový zdi z gumových kol a bordelu a kolem všude jsou samý jehlany a přes ně chodí zářivý osoby.

5


Babička a hlodavci „Tohle by se mělo napsat!“ takto okomentoval mé vyprávění o mé skvělé babičce můj kamarád. Začalo to všechno tím, že jsem se rozhodla koupit si křečky a jejich chovem si vydělat. Věděla jsem o nich už hodně, protože jsem vlastnila jednoho už staršího, a tak nikde nebyl problém. Křečci byli krásní a já z nich měla velkou radost. Pomalu začali dorůstat, když jsem jela s rodiči na dovolenou. Samozřejmě, že jsem své mladé kříči, ani jejich staršího příbuzného nemohla nechat doma samotné, a tak jsem je svěřila do opatrování své babičce. Když jsem se vrátila z prázdnin, čekala mě nemilá zpráva: můj nejstarší křeček zemřel. Jistěže mi ho bylo líto, jako asi každému z vás v mé situaci, ale netušila jsem, co s ním provedla babička. Protože i ona má zvířata a zastává názor, že i ony jsou členové rodiny, řekla si, že křečka nemůže jen tak hodit do popelnice nebo spláchnout do záchodu, ale že je třeba ho řádně pohřbít, a to až se vrátím. A proto se rozhodla strčit ho mezitím do mrazáku!!! To byl tedy šok i pro mne. Když jsem si představila, že půjdu do ledničky pro maso na řízek a na pánvičku hodím svého kříču, no netřeba mluvit dál. Ale tohle ještě nebylo všechno. V době mého zahraničního pobytu se u babičky objevila myš – a hádejte kde! Přímo v nové rozkládací sedačce. Jenže když ji babička objevila, bylo už pozdě. Myš do sedačky vyhlodala dolík a porodila tam mladé. Babička myš začala honit, jenže ta rychle kličkovala a babička ji omylem zašlápla. Ale kdo se teď postará o ty chudáčky maličké myšičky? Samozřejmě, že já. Křečci jsou ve své podstatě také myši, ne? Musela jsem je každý den krmit injekční stříkačkou, protože samy by se nenajedly, ale i ony vyrostly. Jenže některé vyrostly až moc rychle a naučily se dobře skákat. Než jsem je stačila vypustit do přírody, zjistila jsem, že mi jedna utekla. Třeba ji ještě někdy objevím zavrtanou v ponožkách – kdo ví? Jisté je, že moje babička je prostě super číslo. J Napsala: Monika

Vřískot v hlavě a tma přede mnou Mamka jela k babičce a já jsem zůstala doma. Nebránila mi, byla jsem marod, ale už mi bylo výrazně lépe. Odjeli v deset ráno a říkali, že přijedou až ve čtyři. Až do tří jsem se koukala na televizi na Erin Brokowic. Docela jsem se bála. Sice bylo světlo, ale měla jsem strach. Včera večer jsem se koukala na vřískot a neustále mám před očima tu „blbou masku“. No, koukala jsem se, a když jsem pro něco chtěla, jít začala jsem si nahlas zpívat, rychle jsem vletěla do kuchyně a rozsvítila světlo; beze světla bych byla ztracená. A tak se to opakovalo několikrát, když jsem chtěla jít na záchod, pro sušenku nebo do vedlejšího pokoje. A když mě ten film Erin Brokowic přestal bavit, šla jsem vedle. Zapnula jsem počítač a televizi. Venku byla už tma, tak jsem si rozsvítila a došla jsem k topení a najednou všechno zhaslo: televize, počítač, světlo, absolutní tma. Zaječela jsem ( protože to první, co mě napadlo, byl Vřískot, někdo schválně vypojil pojistky, aby mě zabil, nebo abych umřela sama strachy.) Jak jsem zaječela, rychle jsem šla. Spíše jsem se snažila rychle. Moc rychle nešlo. Před sebou jsem šermovala rukama, aby někdo do mě nevrazil nůž, nebo něco podobného. Došla jsem však bravurně až k zavřeným dveřím, logicky je otevřela, a rychle se instinktivně hnala k hlavním dveřím. Šla jsem k sousedce, nemohla jsem tu takhle zůstat . Zabušila jsem na dveře, otočila se chvilku šermovala rukama před sebou, a pak se schoulila do rohu chodby. Slyšela jsem kroky, to se sousedka blížila ke dveřím, z dálky jsem slyšela: „Kačí, jsi to ty?“, a já jenom na to: „Jo, jo, jo jsem to já, neboj.“ Spíš jsem se strachy dusila já. Otevřela mi. Už jsem se nebála, byla tam navíc její sestra. Všude po bytě jsme rozestavěly svíčky a vyčkávaly. Elektřina po 20 minutách naskočila a já se vrátila domů, ale bát bych se měla dál, protože elektřina, jak jsme byli informováni se bude vypínat častěji.

Napsala: Káťa

6


Módní přehlídka Znáte ten pocit nudy? I z něho se někdy vyrojí zajímavé nápady. Takto vznikla i společnost GIOVANNA založená dvěma studentkami z Biskupského gymnázia. Je to společnost, která se zabývá šitím modelů, které si lze i zakoupit. Většina těchto modelů byla ručně ušita Lucií Lekešovou a Magdou Zikmundovou a poté předvedena modelkami na módních přehlídkách pořádaných v tělocvičnách škol Rudolfovská a Biskupského gymnázia. Nyní se připravuje další přehlídka, na které budou předvedeny nově ušité modely. V případě zájmu je možno si modely zakoupit nebo se o konání přehlídek informovat na Biskupském gymnáziu ve třídě 3.A u Lucie Lekešové a Magdy Zikmundové.

Napsala: Lucie

7


REPORÁŽ Z RAKOUSKA Zahraniční pobyty jsou velmi užitečná věc. Nejen, že se člověk naučí cizí jazyk, ale také pozná cizí kraje a zvyky. Já jsem se díky své škole dostala na takovýto pobyt do Rakouska. Bydlela jsem u pana Nabera v rodinném domku, který se nachází ve vesničce Schönberg. Je to krásná vesnička ležící v údolí řeky Kamp poblíž Kremsu. Pan Naber je bývalý učitel hudby a nyní poskytuje ubytování studentům a možnost zlepšování se v německém jazyce a bližší poznání naší sousední země Rakouska. Jeho severní část (konkrétně okolí Kremsu), kterou jsem dosud poznala, se může pyšnit obrovskými vinicemi. Tím pádem zde řadu malých vesniček tvoří pouze vinné slípky. I já jsem měla možnost se do takového sklípku podívat a víno ochutnat. I přes velké množství polí k pěstování vinné révy je zde rozmanitá kopcovitá krajina s řadou lesů a luk. Myslím si, že Rakousko je krásná zem, kterou stojí zato poznat! ROZHOVOR S PANEM NABEREM: 1) Bydlel jste vždy v Schönbergu? Ne, své dětství jsem strávil v okolí Dörfernu. Potom jsem studoval ve Vídni pedagogickou fakultu a poté jsem se vrátil jako učitel zpět do Dörfernu. Roku 1969 jsem koupil v Schönbergu stavební parcelu a postavil zde pro svoji sedmičlennou rodinu dům a od roku 1971 zde bydlím. 2)Co jste dělal před touto prací? Pracoval jsem ve svém oboru jako učitel a ředitel. Dále jsem vedl hudební skupinu zvanou „Schönberge Jungenmusikanten“, divadelní kroužek a pracoval tam, kde mě potřebovali. 3) Jak se staví paní Naberová k vaší práci? Nejprve se nemohla smířit s tím, že bude mít doma pořád mladé lidi. Když ale poznala, jak mohou být milí, tak souhlasila. .

Napsala: Lucie

8


Na kolech na Lipno Už dlouho jsme já a mé kamarádky nebyly někde spolu, a tak jsme se dohodly, že příjemné spojíme s užitečným, vezmeme s sebou kola a budeme sportovat. Původně jsme měly jet vlakem do Černé v Pošumaví a odtud na kole do Kovářova, kde má jedna z mých kamarádek chatu. Jenže počasí nebylo zrovna na takovou akci ideální a navíc většina z nás byla unavená z dopoledního plaveckého závodu, který jsme absolvovaly. A tak se nabídl taťka další z mých kamarádek a odvezl nás do Kovářova i s koly. Bylo odpoledne, a proto jsme ten den už nikam na kolech nejely. Vyzkoušely jsme Lipno a na to, že byl teprve začátek května, bylo krásně teploučké. Ale když jsme vylezly, viděly jsme hned ten problém. Voda byla docela čistá – až na oblasti u břehu, tam byl navátý pyl do výšky asi dvou centimetrů. Všechny jsme se tedy jako mávnutím proutku proměnily ve žluté příšery a tak jsme příště radši vylézaly jinudy. Na druhý den jsme si naplánovaly výlet na Kramolín. Všechny nás zajímalo, jak vypadá takové lyžařské centrum v létě. Cesta nebyla ani moc dlouhá, ale nám netrénovaným se zdála dost obtížná. Po několika obtížích s naší částí, která nebrala ohledy na ostatní vzadu, jsme se přece jen dostaly až na Kramolín a jelikož bylo poledne, proč bychom se nemohly naobědvat? Hotel a restaurace Kramolín fungovaly i na jaře a jídlo měli výborné. Místo toho, abychom si potom nazuly lyže a sjely z kopce dolů, natáhly jsme se na vrcholu sjezdovky a opalovaly se. Kramolín nám nepřišel vůbec jako Kramolín, protože sníh opravdu všechno změní. Zatímco jsem se já a další dvě členky naší výpravy šly podívat i na další zelené sjezdovky, naše druhá část jela dolů, že tam na nás počkají. Jenomže v tomto dělení spočívaly všechny naše nadcházející problémy. Když jsme přijely dolů, náš ostatek tam už nebyl , a tak jsme si řekly, že teď pojedeme podle sebe. Ještě jsme ani nevyjely z Frymburku, když se náš zbytek ozval. Volaly telefonem, že už jsou dávno u chaty, ale ta je zamčená, a my máme navíc jejich plavky v batozích, které máme u sebe my. Řekly jsme jim, že nechvátáme a přijedeme až za čas. Uvítaly nás radostným řevem, protože musely být až do té doby v Lipně, jelikož se vykoupaly v kraťasech a byla jim zima. Večer však byl skvělý a spát jsme šly až druhý den. Pořád jsme si měly co říci. Druhý den jsme se vydaly na Vítkův kámen, zříceninu na druhé straně Lipna. Cesta byla celkem nenáročná, ale dělení na dvě skupiny jsme se stejně nevyhnuly. Objevily jsme dvě cesty a každý tvrdil, že se tam dostaneme jinudy. Moje skupina dojela sice později, ale jak jsme se později dozvěděly, jely jsme kratší cestou a méně namáhavou. Ve vesničce Svatý Tomáš bylo krásně, v ohradě na louce běhal kůň a po cestě v lese policisté, kteří tam měli cvičení. Hrádek mě okouzlil jak strategickým místem, tak romantickým vzhledem. Za svého času to jistě byl dobrý a silný hrad, i když ne zas tak velký. Dolů zpět k přívozu jsme sjely opět ve dvou skupinách, ale nikomu to nevadilo. Večer jsme se začaly rozpadat, neboť pro jednu kamarádku přijeli rodiče. My ostatní jsme vyrazily druhý den na vlak – samozřejmě na kole. Spaly jsme dlouho a než se nám podařilo celou chatičku uklidit, dalo nám to dost práce. Navíc to vypadalo, že bude pršet a tak se nám ani moc na dlouhou cestu nechtělo. Všichni byly jaksepatří nervózní, že nám vlak ujede, takže na ně neplatily ani mé klidné řeči. Na nádraží jsme nakonec přijely o půl hodiny dříve a jediné, co nás nepříjemně překvapilo, byla cena jízdenky. Ale ještě ve vlaku jsme si řekly, že tuhle akci musíme někdy zopakovat. Napsala: Monika

9

Budějovická hvězda Práce žáků výtvarných kroužků DDM :

10


Samota Mám plný klín slz, zbyl mi jen dým. Nebyl to sen a vám nevěřím Samota bolí, tiší a pálí. Já spálená jsem po celé kůži, utíkám před ní, ona je hrozná. Nedán si říct a stále mě honí Běžíme přes kopce, hory a doly. Kácím se únavou, všechno mě bolí Ona však může, a to teď sražuje, Nebude konec, utíkám od boje.

Pokušení Máme jich spousty, máme jich sta, skrytá pod vousy lidského zla. Vykouknou krátce a přec tu jsou, jeden je vládce ostatní poskakujou. Jsou malí o to však horší, jsou drzí tím víc jsme starší. Smějou se, perou se, je jim to fuk, myslí jen na sebe jsou jako puk. Dotkneš se jich už se tě nepustí, dotkneš se jich do tmy tě propustí.

Noc Na zadumanou zemi padl stín, chvějí se lístky kopretin. Každý, kdo teď vyšel ven, zažehl si pochodeň. Tma vlezla do všech koutů světa. V noci vše jen dýchá, nic neodkvétá. Noc je záhadná a krásná, hvězdy svítí zčista jasna. Blikají z nebetyčných výšek, daleko, nad střechami chýšek. Noc na nás dýchá hlubokým dechem, nevadí jí, že minulost obrůstá mechem. Byla tady a bude po nás, překrývající navždy největší z krás.

Theodorik Je to dávno, co se tento příběh stal. Kdysi před lety žil jeden moc zlý král. Říkal si Theodorik, jiné jméno neměl, nebyl první ani druhý, byl prostě jen jeden. Jeho paní, krásná žena, hodná byla velice, však jí ten král Theodorik ubližoval nejvíce. Kudy chodil a když mohl dělal jí jen naschvály, jednou, když se chtěla bránit dal ji hodit do studny. Avšak tato paní radost měla, to byla ta spása, bohužel však Theodorik onemocněl z jasna. Tato nemoc dlouhá byla, však nebyla fyzická. Vědom si už hrůzy činu, nemoc byla psychická. Napsala: Štěpánka Hajná

Slzy deště Nespočetné množství slz omývá zemi, každá dopadá do vlastního jezírka. Nejhůře na světě teď asi je mi, nedokážu žít s lehkostí pírka. Jak každá kapka dopadá, hraje mi smutný rekviem. Zhasl mihotavý plamínek, už skoro nežijem. Všechno je prosáklé, jak čerstvou krví, po boji namáhavém, kdy zlo dobro drví. Život pomalu odchází, nikdo jej nevnímá, jen déšť, déšť nad ním rozjímá. Kap, kap, kap, kap… Napsala: Monika Hrušková

Hvězdička Hvězdička padá něco jí chybí, je to ten měsíček co ona vidí ,a tak letí k němu a už nepadá našla to co hledala . A teď spolu svítí pro ty dole, pro ty lidi. A tak jsou oba spolu a dívají se dolů. Napsala: Káťa

11


12


13


14


Příjmení Už jste někdy přemýšleli nad tím, jak vznikla vaše příjmení? Podle čeho jsou odvozena nebo vymyšlena? Jistě se dá vysvětlit vznik křestních jmen. Každé má svůj význam, podle dávných jazyků se překládá jako přívlastek, který má vždy spojitost s bohem. Štěpánka je bohu oddaná, Michaela podobná a Filip je jeho poslem. Někteří rodičové vybírají jméno pro své děťátko právě podle těchto starých bájí. Ale jak je to s příjmením? Některá se dají také trochu podložit. Například Jiří z Poděbrad byl občas nazýván Jiřím Poděbradským. Příjmení Jana Husa jen potvrzuje fakt, že pocházel z Husince. Ale čím vysvětlit nynější jména, která můžeme najít v telefonních seznamech, v médiích i všude kolem nás jako třeba Myšák, Nalezený nebo Halíř? Pokoušela jsem se odpovědi na tyto otázky vyhledat v odborné literatuře. Také jsem se ptala učitelů češtiny a bohemistiky, jak to tedy s tím naším jazykem je. Bohužel mi nikdo nepodal konkrétní vysvětlení a v knihách jsem toho také moc nevypátrala. Nezbývá nám tedy nic jiného, než se spokojit s potencionálním tvrzením, že každý Netušil, Nejezchleba nebo Kaňka mají svou zajímavou historii. Napsala: Míša

Nožička nebo parník? Nedávno běžel v televizi velkofilm Titanic a myslím, že tak nějak by se daly nazvat nadměrné dolní končetiny. Až na to, že Titanik se potopil, kdežto zkáza velkých nohou tkví v tom, že ještě teď se na ně špatně shání to, čemu by se v menším provedení dalo říkat boty. Dám příklad. Zajdete do obchodu „s obuví“, slušně se zeptáte na osm a půlky, prodavačka na vás vykulí oči, jako by v životě nic podobného neslyšela, sjede si vás od hlavy až k patě a s omluvným úsměvem podotkne: „My bereme jen do šestek.“A tak si vždy, když tuto větu slyším říkám, že doba jde neúprosně dopředu, jen my s velkou nohou s ní nemůžeme držet krok. Napsala: Štěpa

15


Dívčí klub při DDM Dívčí klub působí pod Domem dětí a mládeže už čtvrtý školní rok. Scházejí se zde dívky od věku 7 do 15 let. Pod vedením učitelky Olgy Pikousové se učí řadě textilních technik jako je tkaní, vosková batika, tvoření řetízků z vln. Během vánoční a velikonoční doby dívky pravidelně prezentují své výrobky a předvádějí již osvojené techniky na výstavách DDM.

Během velikonoční výstavy r.2003 byla uskutečněna výtvarná dílna, kde dívky předváděly tradiční způsob zdobení kraslic voskem.

Žákyně předvádí starou lidovou techniku tkaní na destičce.

16


Obálky a přáníčka zdobená hedvábným motivem. Použitá technika – malba na hedvábí.

Zdobení voskem.

DDM opatřil v školním roce 2002-03 velký dvoulistový stav, na kterém žákyně mohou vytvářet koberečky, polštářky a tašky.

17


Kleopatra – Královna králů V roce 2002 vyšlo poutavé zpracování Kleopatřina života od Fiony MacDonald. Samozřejmě o životě této mocné egyptské vládkyně bylo zpracováno mnoho románů i filmových adaptací. Pokud se zajímáte o její románek s Caesarem, nebo i o dobu, ve které vládla a jakým způsobem, tak si myslím, že právě tato kniha pro vás může být dobrým pramenem. Na své si však přijdou i ty, co se o Egypt tolik nezajímají. Je psána trochu jako encyklopedie a zároveň jako poutavý příběh se spoustou zajímavých citátů, fotografií a kreseb. Napsala: Štěpa

Kruh Když někdo vysloví toto slovo ve spojení s filmovým dílem,, skoro každý, kdo jej slyší, se otřese. Nový psychický horor si totiž získal spoustu diváků. Hlavním „hrdinou“ je neznámá videokazeta. Každému, kdo se na ní podívá, zazvoní telefon a v něm se ozve „Seven days“ . Tento člověk je pak jakoby označený, takže když ho někdo vyfotí nebo natočí, má rozmazaný obličej a přesně za týden musí zemřít. Tato smutná příhoda se stane neteři jedné novinářky. Ta, už kvůli svému povolání, začne pátrat po příčině smrti své neteře a jejích přátel, kteří záhadnou náhodou zemřeli ve stejnou chvíli. Když se novinářka Rachel podívá na kazetu uvidí různé obrazy. V nich figuruje žena a na konci zářící kruh. Zasvětí do problému i svého přítele a sama si kazetu zkopíruje. Během těch sedmi dní se jí vždy zobrazují jednotlivé obrazy z filmu. Rachel mezitím přijde na jejich vysvětlení a šestý den zjistí, že ta žena z videokazety měla dceru Samaru, kvůli které však přišla o vše, co jí bylo drahé. Samara podle všeho okolo sebe šířila negativní energii, kterou zvířata a zvláště koně vycítili. Sedmý den Rachel se svým přítelem objeví studnu, skrytou v chatě na útesu. Když odstrčí víko, něco ji do studny jakoby vcucne. Tam najde tělo mrtvé Samary a zjistí, co se přihodilo. Žena z videokazety přivedla svou dceru ke studni a ve svém šílenství ji tam hodila a zahradila studni poklopem. Samara však byla ještě živá a zespodu viděla jen kruh slunce, který svítil okolo poklopu celých sedm dní. Rachel se svým přítelem vyndali ze studny její tělo a nechali ji pohřbít. Šťastný konec, dalo by se říci, ale to není všechno. Rachelin syn se na kazetu omylem také podíval a den po vysvobození Samary novinářka zjistila, že tím ještě nic nekončí, že tohle je začarovaný kruh. Rychle jela za svým přítelem, kterému teď dobíhal sedmý den, ale to už bylo pozdě. Mrtvá Samara vylezla z jeho televize a on zemřel. Co tedy udělala Rachel jinak, že nezemřela? Zkopírovala kazetu. Tak ji její syn také musel zkopírovat a kazeta se dál dostává mezi lidi… Možná, že i vám se jednou ve sluchátku ozve „Seven days“…

Napsala: Monika

18


Svatby podle Mary: V hlavních rolích Jenifer Lopez ztvárnila svatební agentku v romantické komedii Svatby podle Mary. Mary ( Jenifer Lopez ) má v rukou šanci, díky níž se může stát partnerem ve svatební agentuře v které dělá. Ovšem tato šance je svatba, kterou Mary musí do 3 měsíců do posledního detailu připravit to by nebylo tak hrozné. Mary je ve svém oboru nejlepší. Horší je, že ženich velice vlivné a bohaté nevěsty se zaplete s Mary a láska přebije všechno. Jenže čí svatba se vlastně povede?

Operace Hacker: Byl jedním z nejlepších hackerů v Americe, jenže od téhle práce upustil. Chtěl začít nový život, být chvíli se svojí dcerou. Jenže John Travolta má s ním jiné plány, o kterých Hugh Jackman nechce ani slyšet. Jenže za velký prachy udělá každý cokoliv. Tak se Hugh s ním pustí do velkého kšeftu, který skončí, jak by nikdo nikdy nečekal. Napsala: Káťa

Lucie Záře reflektorů, nadšení fanoušci, mlhavý opar všude, kam se podíváte. Takhle nějak by se dala popsat atmosféra koncertu Lucie, který se konal 25.5. v Českých Budějovicích. Jako předskokani byli na tuto show pozváni Ready Kirken a Support Lesbiens, kteří sklidili chvályhodný aplaus. Ovšem ti, co se mohli pyšnit opravdu vřískotem byla jak jinak než Lucie. Když vylezli na pódium, div se celá Budwar aréna neotřásla v základech. Ochranka musela okamžitě podávat lidem v prvních řadách nějakou vodu, aby samým vzrušením nezkolabovali. A když se pak ozvaly tóny první písničky Daniela z nového alba Dobrá kočka která nemlsá, podle kterého bylo mimochodem pojmenováno celé turné, zahučelo to celou halou a všichni se nechali strhnout do této báječné rockové atmosféry. Co více dodat, myslím, že slibovaná světelná podívaná byla opravdu skvělá a celý koncert byl velice vydařený. Napsala: Štěpa

19


Nakreslila: Lucie

20

OBSAH: REDAKCE: Hajná Štěpánka, 15 let Hovorková Kateřina, 14 let Hrušková Monika, 14 let Kozáková Lucie, 13 let Kratochvílová Michaela, 15let

Recommend Documents