OBSAH Podìkování .............................................................9 Pøedmluva ............................................................ 10 DÍL PRVNÍ ................................................................ 15 1. O neosobním postoji, odstupu a støízlivé mysli. 15 2. O nelpìní na vìcech a na lidech ......................... 19 3. O životních lekcích .............................................. 23 4. O životní høe ........................................................ 25 5. O výbavì pro život............................................... 28 6. O pozornosti ........................................................ 31 7. O zpùsobu myšlení .............................................. 35 8. O zásadách ochrany a bezpeènosti .................... 43 9. O posuzování lidí................................................. 48 10. O pružnosti v životì............................................. 53 11. O sebedùležitosti.................................................. 56 12. O štìstí ................................................................. 60 DÍL DRUHÝ .............................................................. 63 1. O pokoøe......................................................... 63 2. O vdìènosti .................................................... 67 3. O pomíjivosti .................................................. 70 4. (Ještì) o sebedùležitosti .................................. 73 5. O géniích a Bohu ............................................ 78 6. O nahlížení pod povrch vìcí a zázracích ....... 82 7. O zákonu odevzdání (vzdání se sebe sama) ... 87 8. O tom, jak vnímáme vìci okolo nás............... 90 9. O promìòování životních zkoušek v pouèení a pouèení v moudrost .................................... 93 10. O životních úlohách ....................................... 97
5
11. O pojetí èlovìka jako bojovníka .................. 100 12. O zákoutích lidské povahy (podle Agathy Christie) ................................ 104 DÍL TØETÍ............................................................... 109 1. O èastých chybách v práci – nedostatek uvážlivosti a povrchnost ............................... 109 2. O životních znameních ............................... 112 3. O vìcech nových .......................................... 115 4. O uvolnìní.................................................... 119 5. O bdìlosti ..................................................... 123 6. O životních úskalích .................................... 128 7. O nerozlišování, nevmìšování se do pøirozené podstaty vìcí a nehodnocení ....... 132 8. O umìní rovnováhy (o vyrovnávání a vyvažování) ....................... 139 9. O moudrosti a osvícení ................................ 143 10. O sebereflexi................................................. 151 11. O ovládané pošetilosti .................................. 154 12. O pouèeních prùvodkynì Vìry .................... 157 DÍL ÈTVRTÝ .......................................................... 161 1. O nelítostnosti, vychytralosti, trpìlivosti a vlídnosti ..................................................... 161 2. O vlastnostech moudrého èlovìka (Vztah ke svìtu)............................................ 167 3. O vlastnostech moudrého èlovìka – pokraèování (Zásady jednání) ................... 172 4. O vlastnostech moudrého èlovìka - pokraèování (Vztah k lidem) ...................... 180 5. O úskalích na cestì k moudrosti.................. 186 6. O pøítomnosti v daném okamžiku ............... 190 7. O intuici, instinktu a záporných emocích .... 193 8. O tázavém duchu ......................................... 199 6
9. O pùsobení zákona resonance ..................... 203 10. O neodmítání ............................................... 207 11. O umìní naslouchat .................................... 211 12. O umìní klást otázky ................................... 214 DÍL PÁTÝ ................................................................ 219 1. O naladìní .................................................... 219 2. O zenu .......................................................... 224 3. O vìcech urèených rozumu a o vìcech jiných ......................................... 231 4. O posledních 24 hodinách ........................... 236 5. O hotových šablonách v našem myšlení...... 239 6. O zpùsobu jednání s kontroverzními lidmi .. 244 7. O životních pøekážkách ................................ 253 Jak øídit vlastní život .............................................. 253 Pøekonávání pøekážek patøí k životu .................... 255 My a „ostatní“......................................................... 257 O zvláštnostech chodu života ............................... 260 8. O pùsobení energie, zvláštì té „negativní“ .. 261 9. O strachu ...................................................... 268 10. O Devítidílné cestì Stanleyho Binga ............ 272 11. O utrpení ...................................................... 281 12. O potížích v zamìstnání............................... 285 Seznam použité literatury.................................. 290
7
5. O výbavì pro život Kdyby mohl člověk předtím, než vyrazí do života, inkasovat jakousi základní výbavu, co by asi tak hlavně potřeboval? Představ si, že máš před sebou pomyslný životní batoh a máš možnost si do něj vložit základní potřebné věci. Zajímavá otázka, pojďme se na ni podívat trochu zblízka. Jako jednu z prvních věcí bych asi uvedl sebedůvěru. A rovnou řeknu, že té potřebuje člověk opravdu pořádný kus. Protože pokud si nevěříš, nedokážeš v životě téměř nic. I obyčejný rozhovor s neznámým člověkem, kterého se potřebuješ na něco zeptat, se může stát pro tebe problémem. Stejně jako třeba jednání na úřadě, jakákoliv konfliktní situace, problémy v zaměstnání, vztah k učiteli ve škole a já nevím, co ještě všechno. První podmínkou úspěchu je, že si musíš věřit, musíš být přesvědčen, že to nějak zvládneš. Třeba v dané chvíli sám nevíš jak, ale musíš věřit, že až dojde na lámání chleba, tak tě tvá osobní síla povede tím správným směrem a pomůže ti najít řešení. Se sebedůvěrou souvisí úzce potřeba odvahy a určité osobní statečnosti. Jinak řečeno, občas s tím musíš také trochu bojovat, protože takový je už běh života, že někdy v něm jdou věci ztuha a ty se musíš do nich opřít. Své zájmy musíš prosazovat sám, protože když to neučiníš ty, tak kdo jiný? Nemá smysl se spoléhat na to, že někdo přijde a zatlačí nám. „Život patří těm, kdo se ho dovedou zmocnit. Ustrašeným, zakřiknutým a přezdvořilým, kteří nemají dost vervy ani chuti, těm toho moc neposkytne. Život miluje stat28
né a odvážné chlapy a pánovité dobyvatele. I v tom je ženou.“ To napsal francouzský spisovatel Gabriel Chevallier ve své slavné knize Zvonokosy. Hned za odvahou následuje houževnatost a vytrvalost. Něco vydržet a neztratit nervy hned, když se něco zasekne. Trpělivě pracovat, zkoušet a prověřovat různé možnosti, obrazně řečeno „zvedat kameny“ a hledat cesty. Ano, hledat řešení, nikoliv překážky. A musíš se současně naučit čekat a využívat změn, které přináší čas, ve svůj prospěch. Pamatuj, že ani nepříznivé okolnosti netrvají věčně a podléhají změnám. Jak říká čínské přísloví, „je čas rybolovu a je čas sušení sítí“. Co budeš určitě potřebovat na cestu životem, je vůle učit se a pracovat na svém sebezdokonalování. Práce na sobě a na rozvoji tvé osobnosti je tím nejlepším využitím tvého času; čím budeš lepší, tím také budeš platnější těm, kteří budou tvou pomoc potřebovat. Pracuj přitom s těmi podněty, které ti každodenní život přináší a nečekej na velké události a změny. A pamatuj, že učit se můžeš i od druhých – tedy z jejich chyb a zkušeností, aniž bys musel projít všemi peripetiemi, kterými prošli oni. Má to ovšem jeden háček – musíš se chtít od druhých učit a musíš to také prakticky dělat, nejen slovně proklamovat. Tak jako potřebuješ hygienu tělesnou, potřebuješ také hygienu duševní. Na cestě životem ti rozhodně pomůže, když se naučíš co nejčastěji očišťovat se od všech omezení své osobnosti – jednak od napětí, nervozity, křečovitosti a stresu, jednak od svých záporných emocí. Od jakých záporných emocí se zejména
29
potřebuješ očišťovat? Lze je rozdělit zhruba do čtyřech základních skupin: 1) především od své sebedůležitosti, ješitnosti, závisti a žárlivosti, a vůbec od vší pýchy, arogance a sebestřednosti. Tyto emoce nás rozleptávají jako kyselina; 2) od pocitů hněvu, pomstychtivosti a nenávisti, a vůbec od veškeré zloby a zášti. Tyto emoce nás zaslepují a vnitřně rozežírají; 3) od pocitů strachu, úzkosti, neustálých pochybností a obav, a vůbec od vší ustaranosti a utrápenosti. Tyto pocity nás dokonale paralyzují a chromují; 4) od pocitů smutku, zoufalství a beznaděje, a vůbec od všech depresivních a poraženeckých nálad. Tyto emoce nás rozkládají a otevírají dveře vážným nemocem. Očišťovat se od nervozity a záporných emocí je účelné každý den tak, jako se každý den umýváš. Důležité je, najít si pro to klidnější chvíli, aby ses mohl uvolnit a cele soustředit. Dobrou metodou je meditace. Nemusí to ale být nezbytně jenom doma v absolutní tichosti, ale třeba i cestou do práce v metru, při čekání v čekárně lékaře, ve frontě na poště či u pokladny v supermarketu apod. Důležité je, aby ses vědomě chtěl těchto omezení zbavit. Postrádáš-li veškerá omezení, nemůže tě nic zasáhnout a všechno zlo se rozplyne ještě dříve, než k tobě dorazí. Jako voda v písku, jako smrad ve vzduchu. Pokusí-li se tě někdo urazit nebo ponížit, tvé srd-
30
ce zůstane lhostejné. Neboť máš svůj způsob myšlení a jednání a nejsi odpovědný za jednání druhých. To jsou některé vlastnosti a návyky užitečné pro život. Dodejme, že věcí, které by se ti mohly hodit do tvého životního batohu, by bylo možné jmenovat ještě daleko více. Například pozornost k tomu, co se kolem tebe děje, střízlivou mysl, schopnost pracovat s lidmi a další. O některých z nich už řeč byla, o jiných ještě bude v jiné souvislosti.
6. O pozornosti Většina z nás dělá běžné věci každodenního života více automaticky než soustředěně. Člověk jde po ulici, ale je ponořený do svých myšlenek, v důsledku čehož neodpovídá lidem na pozdrav, nevnímá krásy prostředí, jímž právě prochází, anebo – což je ještě horší – přechází ulici a nevnímá auto, které se k němu rychle blíží. Doma nalévá do skleničky vodu, ale dívá se jinam než na své ruce, takže nalije vodu vedle. Zamyšleně prochází dveřmi a ve své nepozornosti bolestně vrazí do kliky. V zaměstnání svou práci, kterou právě udělal, kontroluje povrchně a nepozorně, takže přehlédne chyby a neopraví je. V obchodě nedává pozor u pokladny a následně doma zjišťuje, že mu naúčtovali také věc, kterou nekupoval, nebo že mu vrátili špatně nazpět a ošidili ho. Odchází z prodejny a přehlédne, že na pultě nechal noviny, které koupil a zapomněl přidat k ostatnímu nákupu. Jde po schodech, ale zakopne, protože je zrovna duchem někde jinde. 31
Kolik takových případů by mohl každý z nás uvést ze svého vlastního života a kolik lidí už draze zaplatilo za svou chybu z nepozornosti! Někdy i cenu nejvyšší v podobě svého zdraví nebo dokonce svého života. Mnohdy si svou nepozornost uvědomíme (zejména, když jsme utrpěli citelnou ztrátu) a slibujeme, že si příště už dáme pozor, ale po nějaké době se opět přistihneme při nepříjemném klopýtnutí, za které bychom si nejraději dali pohlavek. Je tu ale ještě jeden závažný důsledek. Když to domyslíme do konce, zjistíme, že vlastně značnou část našeho života prožíváme v jakémsi polovědomí a že také to, co vnímáme, vnímáme v důsledku naší nepozornosti neúplně a zkresleně. Pak ale nevnímáme svět skutečně takový, jaký je, ale spíše jen jeho deformovanou podobu! Jaké důsledky takové zjištění má, není těžké si představit. Hlavní příčinou těchto našich chyb je bezmyšlenkovitost. Děláme jedno a myslíme na druhé. Přepneme takzvaně na autopilota a děláme věci mechanicky, aniž bychom se na ně soustředili. Jak to řekl jeden zenový mistr svému žákovi: „Ty, když sedíš, tak už vlastně vstáváš, a když vstáváš, tak už vlastně jdeš. A když jdeš, tak už jsi v cíli“. A tak vypadá život většiny z nás. Jen málokdo dokáže žít opravdu naplno a vědomě v každém okamžiku. Většina lidí žije tak, že ještě jednu věc nedokončili a už přemýšlejí, co budou dělat dalšího. Další příčinou našich chyb je spěch. Honem, rychle, hlavně stihnout co nejvíce věcí, činností, setkání. Nezáleží ani tak moc na tom jak, ale hlavně kdy. Jen-
32
že v horečném spěchu nejsou naše smysly (o našem zdraví ani nemluvě) v ideálním stavu. Zmateně těkají z jedné věci na druhou a zachycují jen část toho, co bychom vnímali za normálních okolností. Není divu, že pak něco přehlédneme. Jak se říká, práce kvapná, málo platná. Ale opět si musíme uvědomit, že stejně tak probíhá i celý náš život – rychle, ale povrchně. Nemáme čas (jak se nám aspoň zdá) věci doopravdy prožít. Jsme třeba v restauraci na dobrém obědě, ale jíme duchem poněkud nepřítomni – už totiž přemýšlíme, co budeme dělat, až vyjdeme ven a vrátíme se domů nebo do práce. Místo oběda v restauraci si můžeme dosadit jako příklad také procházku v lese, chvíle s rodinou, návštěvu rodičů, dovolenou u moře nebo cokoliv jiného. Další příčinou chyb je naše pohodlnost. Nechce se nám být důkladní a s věcí, kterou právě děláme, si trochu pohrát. Projevit vůči ní respekt. Dát jí to, co si zaslouží – péči, pozornost, čas. Namísto toho věci odbýváme a děláme svou práci tak říkajíc napolovic. Není divu, že pak i výsledek je jen tak napolovic. A – dotaženo do důsledku – i náš život je pak jen tak napolovic! Podívejme se, jak se od chyb z nepozornosti najednou dostáváme ke kritickému pohledu na způsob a obsah našeho života. Řeklo by se, že jde o maličkost, a teď takové důsledky! Co s tím dělat? Klíč k řešení věci je v tom, žít naplno v každé chvíli a soustředit se právě na to, co v té chvíli děláš. Čas je teď, místo je tady. Nejde o to, zda děláš věc „velkou“ nebo „malou“. „Důležitou“ nebo zdánlivě „nedůležitou“. Když si vaříš čaj, mysli na přípravu čaje
33
a neopaříš se horkou párou, ani nebudeš muset čaj vylít a dělat znovu, protože jsi jej nechal luhovat více jak pět minut a teď je jako bota. Když jdeš po ulici, dívej se pozorně kolem sebe, všímej si, co se děje a současně kontroluj své držení těla. Uvidíš třeba zajímavé věci nebo lidi, neporaníš si kotník šlápnutím do výmolu a nepřejede tě auto. Když kontroluješ v práci dokument, který jsi právě napsal, nechej všechno ostatní stranou a dej si záležet na tom, abys četl pozorně a s plným vědomím. Vyhneš se zbytečným chybám, které tě budou stát mnohem více času (a nepříjemností), než když vynaložíš těch patnáct minut na důkladnou kontrolu. A když se právě věnuješ své rodině nebo svým zájmům, nemysli na pracovní problémy, ale snaž se plně uvolnit. Nebuď jako ten evangelický kněz, který při milování myslel na své kázání a při psaní kázání myslel na milování. Jde o to nerozptylovat svou pozornost a své síly. Když tě náhle napadne něco – podle tvého názoru – důležitého, poznamenej si svou myšlenku, abys ji nezapomněl, a vrať se k ní později, až na to budeš mít čas. Rakouský spisovatel Josef Kirschner to vyjádřil výstižně: „Když děláš jedno, nemysli na jiné. Když jsou tvé ruce tady, ať jsou tady také tvé myšlenky.“ Jde také o to, nezahlcovat se množstvím aktivit a nenastavovat si svůj „záběr“ příliš široce. Nebýt maximalista. To ti pomůže lépe soustředit svou pozornost na to, co děláš, a lépe a plněji prožívat svůj život. Neuděláš toho tolik, ale zato budeš žít klidněji a plněji. A to je přece větší hodnota, nebo snad ne?
34
