OBSAH. Moji milí čtenáři,

OBSAH

Moji milí čtenáři,

PRIMO LOCO Zahraniční stáž u Horské záchranné služby v Nízkých Tatrách str. 3 Liptovský Mikuláš – liptovská nemocnice s poliklinikou str. 5 Pracovní stáž – Erasmus ve Vídní str. 8 Tříměsíční odborná stáž – Berlín str. 9 Zahraniční stáž – Sankt-Petěrburg str. 10 VOX POPULI Vítání jara str. 11 Odpad fest str. 12 Rekondiční canisterapeutický víkend str. 13 Integrační canisterapeutický tábor 2010 str. 15 II. ročník „Letního tábora pro rodiče s dětmi 2010“ str. 17 Studentské hodnocení výuky str. 18 Zodpovědný vztah mezi dítětem a psem – Projekt „Hraj si, štěkej, nekousej“ str. 19 EXCLUSIV Stateční mezi námi str. 20 MUDr. Jan Trachta z pražské motolské nemocnice pomáhal na Haiti str. 21 Jak jsme pomáhali Haiti… str. 22 VIA FACTI Hodnotíme roční spolupráci s EJF str. 23 Trochu Tibetu tu – 10. březen na ZSF JU str. 24 Filmový klub dokumentárního filmu Lidé a jejich osudy str. 25 Projekt „Něco víc“ aneb Benefiční koncert 11. 11. 2010 str. 26 Bazilika – podzim 2010 str. 27 International student club str. 28 Projekt „KU“ str. 29 VADEMECUM Akademická knihovna str. 30 „Losnu, nebo Mažňáka?“ str. 31 Nadační fond Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity str. 31 European Society for Animal Assisted Therapy – ESAAT str. 32 AD NOTAM Soutěž – Navrhněte obálku Quo vadis str. 33 SURCUM CORDAM S literárním střevem v bankovním sejfu str. 33 NOTA BENE Vylepšená menza JU dopřeje studentům pizzu i víc místa str. 34 VARIA Svatba, manželství a rodinná výchova ve světle lidové tradice a současná situace str. 35

v dalším akademickém roce máme zase stejný „kabát“. V loňské „dvojce“ našeho časopisu jsme vyhlásili soutěž o nejlepší desky, abychom trochu zatraktivnili obálku. Přišly návrhy pouze od jedné studentky, za což jí děkujeme. Na hodnocení soutěže je to ale málo. Proto soutěž trvá – navrhujte, rýsujte, malujte, pište, ... Na prahu tohoto roku můžeme také bilancovat: naši fakultu úspěšně absolvovalo 685 studentů a do prvních ročníků nastoupilo 845 nových kolegů. Studují ve 14 bakalářských a 4 navazujících magisterských oborech. Fakulta nabízí řadu atraktivních oborů, již tradičně se nejvíc studentů hlásí na obory Sociální práce ve veřejné správě, Fyzioterapie a Všeobecná sestra. Tento rok přinese v životě naší fakulty (a vlastně i celé univerzity) asi hodně změn. Ty se budou odvíjet od zvolení nového děkana (posléze nového rektora). Oba jsou ve funkci již druhé volební období, takže podle zákona nemohou kandidovat potřetí. Ptáte se, kdo bude těmi vyvolenými? Přece jeden z těch, které navrhnete, oni kandidaturu přijmou a po předvolebních přesvědčováních o své jedinečnosti jednoho zvolí příslušné akademické senáty. Znovu Vás všechny vyzývám k aktivitě. Pokud se Vám něco nelíbí, napište nám, navrhněte řešení, nenechte se odradit prvním neúspěchem. Je přece čas na změny! Studentské podhoubí na fakultě se pomalu ale jistě opět probouzí k životu a já doufám, že budete všemi smysly vnímat, co se kolem Vás děje. Máte si totiž v následujících měsících z čeho vybírat. Studenti prezenčního studia se v naprosté většině narodili již po roce 1989, kdy nastaly velké změny. Těším se na Vaše příspěvky do našeho – Vašeho časopisu QUO VADIS, který se právě chystáte dále číst. Obraťte tedy další list……… a další..….… a další...…… a další… Váš glosátor Quovád

MARGINALIA str. 38

Zahraniční stáž u horské záchranné služby … str. 3

Letní tábor pro rodiče s dětmi… str. 17

MUDr. Trachta na pomoc Haiti… str. 21

QUO VADIS 1/2010 Informační bulletin Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích Registrováno u MK ČR pod č. jed. E 14761 ze dne 6. 10. 2003 Adresa redakce: ZSF JU, Jírovcova 24, 370 04 České Budějovice e-mail: [email protected], tel.: +420 389 037 501, +420 389 037 502 Ilustrace: Miloslav Martenek



Tisk: Tiskárna Vlastimil Johanus

 Číslo 1/2010 vyšlo v říjnu 2010

PRIMO LOCO

J

ednou z radostí studia oboru Zdravotnický záchranář na ZSF JU v Českých Budějovicích je i možnost účastnit se pracovní zahraniční stáže (v případě Slovenské republiky je toto označení skutečně přiléhavé) u „Horskej záchrannej služby“ v Nízkých Tatrách. Práce u horské služby mne vždy velmi zajímala a lákala, ale věděl jsem, že není vůbec snadné se k takové příležitosti dostat. Musím říct, že možnost vyjet na pracovní stáž tohoto charakteru a vlastně si tak nanečisto vyzkoušet, co povolání horského záchranáře obnáší, u mne hrála určitou roli při výběru vysoké školy. A tak, když jsem se po dvou třech semestrech kolejního života, stovkách stran více či méně odborné literatury a hektolitrech naší budějovické pýchy „ve zdraví“ prokousal až do druhého ročníku a tato nabídka pro mne začala být aktuální, přihlásil jsem se na konkurz. Přihlásili jsme se vlastně dva. Dva na dvě vypsaná místa. Mohlo by to zdánlivě devalvovat veškerý význam konkurzu pořádaného zahraničním oddělením ZSF. My jsme ale hoši bez předsudků, a tak nám skutečnost, že jsme ani nemohli být nevybráni, na radosti z toho, že nás čekají 3 měsíce aktivní dovolené v krásném prostředí nejrozsáhlejšího tatranského lyžařského střediska, slibující skvělou praxi, sportovní vyžití, dobrou společnost a pro někoho i třeba splnění dávných přání, neubrala ani trochu málo. Po prvotní euforii následovalo pár starostí, se kterými jsme se museli poprat. Nutno podotknout, že s některými z nich se pořád ještě částečně vypořádáváme. Jde v první řadě o zápočty a zkoušky, které se nám z větší části podařilo splnit ještě před odjezdem. Musím říct, že vlastně všichni vyučující nám vyšli maximálně vstříc, nikdo nám rozhodně neházel klacky pod nohy a za to jim všem patří velký dík. Vše ostatní, co jsme museli vyřídit před samotným odjezdem, byly už jen takové „maličkosti“ jako např. různé typy pojištění, prohlídka u lékaře, že jsme zdravotně způsobilí se stáže účastnit, kontaktování vyučujících letního semestru, že nebudeme přítomni na výuce a spousta QUO VADIS 1/2010

ZAHRANIČNÍ STÁŽ U HORSKÉ ZÁCHRANNÉ SLUŽBY V NÍZKÝCH TATRÁCH dalších, které nás zaměstnávaly každou volnou chvilku a na které se nesmělo zapomenout. A najednou tu byly Vánoce... 3. ledna večer jsem dorazil do Jasné pod Chopkom. Honza už mne čekal na našem hotelovém pokoji, já se vybalil, snědl poslední řízek od starostlivé maminky a šel si lehnout, abych byl zítra ve formě. Hned zrána jsme se seznámili s náčelníkem HZS Nízké Tatry, ten nás provedl po středisku, abychom si trochu omrkli prostředí, pak jsme nafasovali výstroj potřebnou k výkonu naší práce (batoh, lékárnu, vysílačku, mačky, skialpové lyže, vesty SKI PATROL). Následoval rychlokurz, jak zacházet s vysílačkou, a pak už hurá do terénu, obhlédnout a naučit se znát jména sjezdovek, orientační body, restaurační zařízení na svahu, ...

Trvá to určitě několik dní, než si je člověk jist, kam vlastně jet, když je volán, a mně osobně se z počátku několikrát stalo, že jsem pacienty hledal někde jinde, než čekali. Ale začátky nebývají lehké a ani to není žádoucí, aby byly, takže jen co jsme se začali orientovat a prodělali kurz „Záchranná činnosť na lyžiarskej trati“, stali jsme se plnohodnotnou součástí denních služeb ve středisku Chopok sever. Pracovní den začínal v 7.30 hod., kdy se většina těch, co právě sloužili, sešla u společné snídaně. Mně osobně tento zvyk velmi vyhovoval a příjemně mě po ránu naladil. V 8.30 hod. začal provoz lanovek a vleků a tedy i hlavní část dne. Tou dobou jsme my jakožto členové lyžařské služby vyráželi do terénu. Naší povinností bylo zkontrolovat sjízdnost a bezpečnost všech

3

PRIMO LOCO

tratí, což nám obvykle zabralo téměř 2 hodiny. Zároveň to byly 2 hodiny, kdy bylo na svahu nejméně lyžařů a sjezdovky byly většinou relativně dobře upravené, takže jistě není třeba zmiňovat, že tato „povinnost“ byla vcelku příjemná. Dopoledne se obvykle stávalo méně úrazů než v odpoledních hodinách. Kolem 11. hodiny bylo již středisko cele zaplněno a začaly první výjezdy. Co se týče úrazů, jednalo se většinou o zlomeniny, naraženiny, poranění kloubů, hlavy, popř. páteře. Ač se může zdát, že ve většině případů jde o celkem lehká poranění, to, že se stanou v klíně zimních hor, jim dodává na vážnosti. I přes to, že jde při výjezdu vše hladce (jistě nemusím zdůrazňovat, že ne vždy se tak stalo), pacienta najdeme, ošetříme, dle potřeby transportujeme a předáme do rukou RZP, popř. jiné posádky, celý výjezd trvá v podstatě vždy minimálně 30–40 min. Když si představíte, že teplota se pohybovala přibližně od 0 do –20 °C a že například zlomenina může znamenat značnou ztrátu krve, je tento čas velmi dlouhý. Zimní podmínky navíc znamenají, že nelze užít některých postupů (např. zajištění žilní linky je často velký problém a když už se vám podaří, infuze stejně zmrzne ještě v hadičce...). Takže se veškeré ošetření zužuje na určení diagnózy, zajištění vitálních funkcí, fixaci, udržení tepelné4

ho komfortu a co nejrychlejší a nejšetrnější transport na ošetřovnu HZS nebo k čekající posádce RZP/ RLP. Záchranář se musí rychle a správně rozhodovat, aby byly následky úrazu pro pacienta co možná nejmenší. Vyšetřovat je vždy třeba v latexových rukavicích, i když to v mrazu a silném větru znamená často velké sebezapření. Ve služebních batozích jsme vozili lékárnu (obvazy, obinadla, dezinfekci, sterilní krytí, termoizolační folie, trojcípé šátky, nůžky, rukavice) a několik kusů „kramerek“ (Kramerovy dlahy). Pokud si to typ úrazu vyžadoval, byl nám na sněžném skútru dodán další materiál (vakuové dlahy, matrace, fixační límec, kanadské saně atd.). Ke zkušenostem se záchranou ze sjezdových tratí nám přibyly ještě další, když jsme byli přiděleni k SLP – Středisko lavinové prevence. Zde jsme měli možnost seznámení s problematikou lavin, povětrnostních podmínek, vytvářením meteorologických předpovědí a statistik nejen od kancelářského stolku, ale také přímo v terénu. Měli jsme tedy možnost účastnit se preventivních odstřelů lavinózních svahů a lavinové sondáže jak v regionu Nízkých Tater, tak i v Tatrách Vysokých a Západních. I když to tak ani nezní, to vše, co jsem vyjmenoval, byly vlastně naše povinnosti. Kéž by tomu tak bylo i v budoucnu, že se povinnosti sta-

nou zábavou, motivací a příjemnou kratochvílí! Ve dnech volna jsme většinou vyráželi na výlety po okolí (skialpové túry), za kulturou do Liptovského Mikuláše, kde byly na stáži v nemocnici dvě naše spolužačky. Měli jsme s sebou automobil, takže

QUO VADIS 1/2010

PRIMO LOCO jsme mohli i s děvčaty vyrážet na delší výlety (Zakopané) nebo si jen zajít do bazénu, na pivko nebo do kina. Jsem opravdu rád, že jsem mohl tuto stáž absolvovat. Byla pro mne hodnotná jak z profesionálního, tak osobního hlediska. Měl jsem možnost si vyzkoušet povolání (pro tuto profesi snad ani neexistuje přiléhavější označení), které mne od malička fascinuje, zároveň poznat spoustu skvělých lidí, krásné prostředí Nízkých Tater, místa, kam se budu vždy rád vracet a vzpomínat na zážitky spojené s mojí stáží u Horskej záchrannej služby! Rád bych poděkoval celému týmu HZS Nízké Tatry za to, že mi byli dobrými učiteli, kolegy a přáteli a že jsem se mezi nimi mohl cítit opravdu jako mezi svými. Jste prima, hoši! Z trochu jiného soudku: Součástí studia oboru Zdravotnický záchranář je i týdenní zimní kurz horské služby pořádaný již tradičně HZS Nízké Tatry. Mým názorem je, že studenti se při kur-

Z

ahraniční oddělení Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity nabízí nepřeberné množství zahraničních stáží snad pro každý obor ZSF JU. Pro obor Zdravotnický záchranář ovšem letos byly dvě nabídky – Horská záchranná služba a Nemocnice s poliklinikou v Liptovském Mikuláši. Horská služba nás samozřejmě velice lákala, avšak po tom, co jsme objektivně zhodnotily naši fyzickou zdatnost, rozhodly jsme se přihlásit do konkurzu na pracovní stáž do nemocnice. Trochu jsme předpokládaly, že činnosti, které zde budeme provádět, se nebudou tolik lišit od činností v České republice. Braly jsme ji spíše jako „dárek, procvičit si teorii v praxi“. A naopak jsme také doufaly, že po styku s veškerým tím zdravotnickým materiálem se nám pak bude lépe učit trochu sušší teorie ve škole. Čekalo nás ovšem hned několik překvapení, která se netýkala jen pracovních postupů. Hned první QUO VADIS 1/2010

zu dostanou k nenahraditelným vědomostem a dovednostem a že je celá akce velkým přínosem z toho důvodu, že instruktoři jsou ve svém oboru skutečnými profesionály a že se celý kurz koná v pohoří, které svými parametry přesahuje všechna pohoří ČR.

Myslím, že pro obor Zdravotnický záchranář by bylo krokem zpět v této tradici z jakéhokoliv důvodu nepokračovat.

Jan Hlaváček, 2. ZZ 

LIPTOVSKÝ MIKULÁŠ LIPTOVSKÁ NEMOCNICE S POLIKLINIKOU den našeho příjezdu se nás ujala velice milá paní PhDr. Cvengrošová Koleňová, náměstkyně ředitele pro ošetřovatelskou péči. Dala nám všechny potřebné informace – včetně plánku, načrtnutém na malém kousku papírku, kde nám popsala cestu k ubytovně. Zorientovat se v něm bylo vcelku snadné, sic obsahoval pouze dva čtverečky a jeden obdélníček. Ubytovna se nacházela u polikliniky a tam jsme také dorazily. Budova kdysi žluté barvy, v jejímž čele se tyčil polorozpadlý nápis POLIKLI—KA, nám způsobila mírnou tachykardii, ale to nás nezastavilo. S bagáží na zádech jsme se vpotácely dovnitř, kde jsme se měly

setkat s panem Švecem, majitelem naší ubytovny. Brzy na to se tam objevil a už jsme si to mašírovali přes chodby polikliniky. Mohutné stříbrné roury kolem zdí a občasné oprýskané nápisy „vstup zakázaný tu nezamestnaným“ nás trochu děsily, ovšem nakonec nás pan Švec vyvedl z toho téměř podzemního bludiště a doprovodil nás na naše pokoje. Oddechly jsme si. Malé, ale útulné pokoje nás uvítaly s otevřenou náručí. Každá jsme nafasovaly jednu „izbu“ s postelí, skříňkou, malým stolkem, křeslem a umyvadlem a k tomu klíče od společného sociálního zařízení. Podepsaly jsme smlouvy a byly obeznámeny s chodem celé budovy. Také nás pan ma5

PRIMO LOCO jitel upozornil na jednoho divočejšího nájemníka, jehož se snaží již několik měsíců vystěhovat, ale stále se to nedaří, a při případné konfrontaci s ním jsme měly povoleno volat policii. Několik dalších překvapení nás čekalo hned druhý den přímo v nemocnici. Každá z nás pracovala na jiném oddělení a během celé stáže jsme se třikrát vyměnily. Mému startu pozitivně přihrála Chirurgická jednotka intenzivnej starostlivosti. Vybavení bylo pěkné, nové,

a své pohyby přizpůsobilo zdejšímu terénu. Toto oddělení také vynikalo svým uměním rychlé změny. Relativně klidný den se dokázal z minuty na minutu změnit v takový fofr, že jsem si několikrát opravdu upřímně přála mít více funkčních končetin. Samotný příjem pacienta k akutnímu zákroku nebo operaci byl dosti náročný – sepsání důležitých informací, uschování oblečení a šperků, příprava před operací, dokumentace, léky, cévkování, zavedení nasogastrické sondy, peri-

všude bylo čisto. Prostoru sice mohlo být trochu více – člověk si musí delší dobu zvykat na to, že při přípravě léků a infuzní terapie má četné střety s nábytkem ve frontální oblasti. Po několika boulích ale mé tělo pochopilo, že se nemůže chovat jako rock´n´rollový tanečník

ferní žilní katetrizace – vše co nejdříve. A co teprve, když bylo příjmů několik po sobě nebo najednou. Ovšem naštěstí pro nás jsme se při nevědomosti mohly kohokoli zeptat a nikdo na nás ani nezvýšil hlas. Tento přístup z nás, studentek, udělal vcelku samostatné pra-

6

covnice se schopností rychlé organizace práce, a to je přece vlastnost, kterou by měl správný zdravotnický záchranář vynikat. Koronární jednotka intenzivnej starostlivosti nás také mnoho naučila. Měly jsme trochu obavy, že nebudeme zvládat rychlou orientaci v kardiální problematice a farmakologii. Velice brzy jsme se ale strachovat přestaly. Zjistily jsme, že koronární onemocnění nemusí být vždy úplně akutní a problémy, které se zde řeší, se téměř nemění, proto i naše seznámení s ošetřovatelskými i lékařskými postupy proběhlo vcelku rychle. Jistě to byla velká zásluha vlídného personálu, který nás touto problematikou věrně provázel. Ovšem ani zde nás liptovská nemocnice nezklamala v nečekaném překvapení. Jakožto absolventky střední zdravotnické školy jsme již ve zdravotnictví něčím prošly a co se týče postupů při práci, byly jsme přesvědčeny o tom, že pokud nás české nemocnice něčemu opravdu naučily, tak šetření a improvizaci. Z tohoto krásného snu jsme se ale velice rychle probudily. Vybavení jednotky bylo opravdu skromné – pacientská lůžka představovala tři úzké matrace na kovové konstrukci, která nám nejednou sevřela prsty ve své rychle padající postranici. Lineárních dávkovačů i infuzních pump také nebylo mnoho (ve srovnání s jednotkami v ČR), ovšem za celou dobu naší praxe se nestalo, že bychom si některý z těchto přístrojů musely půjčovat na jiném oddělení. To, na co ale jistě nikdy nezapomeneme, byla místnost – tzv. vyšetřovna, kterou jsme konstruktivně nazvaly „liptovská emergency“. Příznačnost tohoto názvu je jasná – rychlá záchranná služba totiž zde vozila každého pacienta s podezřením na kardiální onemocnění bez jakéhokoli předchozího oznámení a bez dotazu, zda je vůbec na jednotce nějaké volné místo. A tak nebylo nezvyklé během jednoho dne vyměnit osazenstvo oddělení i z 60 %. Ale i tyto zkušenosti jsou pro nás velice cenné. Již víme, na co se pacientů ptát, když mají kardiální problémy, co je v danou chvíli nezbytně nutné provést, co může počkat. Jistě, ve škole nás toto učí QUO VADIS 1/2010

PRIMO LOCO také, jen to neslyšíme pětkrát denně, a jak víme – opakování je matkou moudrosti. Poslední oddělení, na kterém jsme měly možnost působit, bylo OAIM (Oddělení anestezie a intenzivnej medicíny). Jak je z názvu patrné, rozdělovalo se na dvě části. Úsek anestezie byl pro nás velikým přínosem – chodily jsme se sestrami na operační sály, denně zaváděly žilní katétry, asistovaly při spinální anestezii, ředily a podávaly léky před, během i bezprostředně po operaci, budily pacienty z narkózy, prováděly anesteziologické záznamy. Vyzkoušely jsme si několik způsobů zajištění dýchacích cest a naučily se pracovat s ventilátory a hodnotami na něm. Velice jsme oceňovaly přístup sester, které nás vedly v práci a při nevědomosti nebo nezkušenosti nám ochotně radily a pomáhaly. Také lékaři-anesteziologové nás mnohému naučili – posadili nás na židličku k hlavě pacienta, do ruky strčili dýchací přístroj a řekli: „Tak teď si to hlídej, kdyby ti padaly objemy, tak si přehmátni prsty a až nebudeš moct nebo se ti něco nebude zdát, zavolej...“ Zpočátku to byl trochu problém, přístroje jsme neznaly a práce na sále pro nás byla také novinkou. Ovšem brzy jsme si styl takové praxe velice oblíbily a na „anestézu“ se těšily. Úsek intenzívnej medicíny pak nabízel jednotku srovnatelnou s českými ARO, kde se nacházelo 6 lůžek pro pacienty vyžadující urgentní péči. To se pro nás také stalo obrovskou školou – vrchní sestra nám dala na starosti jediného pacienta a péči o něj jsme si musely organizovat samy – od hygieny, podání léků, regulace hydratace, asistencí u prováděných výkonů až

po dokumentaci. Vyzkoušely jsme si péči o pacienty s polytraumaty, kraniocerebrálními poraněními, metabolickými rozvraty, septickými šoky, hypotermií i ebrietami. Při jakékoli nejasnosti nebyl absolutně žádný problém s domluvou s personálem, a to jak zdravotnickým, tak lékařským. Celkově jsme zhodnotily práci v této nemocnici jako velice přínosnou – ač jsme si na začátku připadaly místy jako Alenky v říši divů, brzy jsme se adaptovaly jak na podmínky ekonomické, tak na mírnou rozdílnost ošetřovatelských postupů. Velikou podporou nám ovšem byl personál nemocnice, který se k nám choval jako k „vlastním“. Ve většině případů jsme nezaznamenaly sebemenší náznak přehnaně vysokého sebevědomí, jakým se pyšní spousta lékařů, se kterými jsme se mohly setkat v ČR. No uznejte – setkali jste se někdy s tím, že za vámi přijde primář chirurgie a operačních sálů, vezme

vás rodičovsky kolem ramen a řekne: „Tak ako? Páči sa vám tu?“ Během celé stáže jsme měly možnost navštívit spoustu krásných míst – hory, města, vyhlídky. Všude bylo velice krásně a ze Slovenska si budeme ve vzpomínkách odnášet obrovskou spoustu zajímavých zážitků z výletů a zkušeností z nemocnice. Ale největším přínosem pro nás bylo poznat odpovědnost nejen za sebe, ale také za druhé. Poznaly jsme spousty dalších lidských osudů a názorů, které nás posunuly zase o kousek dál. Tímto všem velice děkujeme.

Jitka Formáčková a Romana Pajurková, 2. ZZ 

V nemocnici jako doma!

QUO VADIS 1/2010

7

PRIMO LOCO

PRACOVNÍ STÁŽ ERASMUS VE VÍDNI

M

y, studentky druhého ročníku oboru Fyzioterapie jsme se v minulém akademickém roce 2009/2010 rozhodly dočasně opustit naši alma mater, Zdravotně sociální fakultu Jihočeské univerzity a odjet „na zkušenou“ do rakouské metropole. Proč právě Vídeň? Lákala nás svou kulturou, krásným okolím, historickými památkami a snadnou dostupností. Nejvíce jsme se ale těšily na to, v jaké formě se ve Vídni provádí naše budoucí profese – fyzioterapie. Fyzioterapie je vcelku mladý obor, v každé zemi se proto fyzioterapeuti zaměřují na jiné metody. Pracovní stáž Erasmus se nám zdála jako velice užitečná zkušenost pro naši budoucí kariéru. Naší hostitelskou školou ve Vídni se stala Fachhochschule Campus Wien, což je vzdělávací instituce, svou strukturou podobná Jihočeské univerzitě. Budova této školy je

bohužel vůbec nemůžeme porovnávat s nepřeberným množstvím literatury knihovny zahraniční školy. Na FH Campus Wien jsme mohly během prvního týdne semestru navštívit vybrané hodiny, abychom viděly průběh výuky. Naše stáž byla pracovní a ne studijní, měly jsme tedy již před naším odjezdem do Rakouska smluvená místa, kam budeme docházet na praxi. Prvním pracovištěm bylo Geriatrické centrum. Toto centrum je určeno především starším pacientům, kteří potřebují rehabilitaci a nejsou schopni pro svou nemoc docházet ambulantně. Pacienti zde mohou zůstat po dobu tří měsíců, během kterých je jim poskytována zdravotní péče. Podle jejich diagnózy je jim doporučena fyzioterapie, ergoterapie, elektroterapie, masáže a logopedie pro ty, kteří mají poruchu řeči například po mrtvici. Centrum se nacházelo v hezkém areálu na okraji Vídně,

byla narušena nemocí, nacvičovaly rovnováhu, cvičily jemnou motoriku. Cílem všech cvičení bylo, aby byl pacient schopný samostatně zvládat každodenní činnosti. Další část praxe jsme trávily na oddělených pracovištích. Jedním bylo oddělení neurologie v nemocnici a druhým centrum soukromé praxe zaměřené na neurorehabilitaci. Fyzioterapie na oddělení neurologie v nemocnici je shodná s fyzioterapeutickými metodami a postupy v českých nemocnicích. Soukromá praxe však byla vedena ve velice neformálním a přátelském duchu. Kromě fyzioterapie se pacienti účastnili ergoterapie, psychoterapie a logopedie. Léčili se zde ambulantně lidé, kteří utrpěli kraniotrauma, prodělali mrtvici či tumor na mozku. Co se týče našeho ubytování, vybraly jsme si kolej, která byla umístěna v hezké čtvrti, chůzí vzdálená od centra Vídně 10–15 minut. Tedy ideální poloha pro procházky městem. Ke stáži v zahraničí nepatří samozřejmě jen studium či praxe, ale i volný čas. Vídeň je krásné a příjemné město k životu. Nabízí ohromné množství kulturního, sportovního i gastronomického vyžití. Spolu s ostatními zahraničními studenty, se kterými jsme se seznámily na hodinách německého jazyka nebo na akcích pořádaných školou FH Campus, jsme podnikli několik výletů po Rakousku a jeden víkend jsme společně strávili i v Budapešti. Stáž nám byla inspirací, jakým způsobem se dá fyzioterapie dělat, poznaly jsme mnoho přátel a v neposlední řadě jsme procvičily německý jazyk, který se nám v případě cestování za prací do zahraničí bude velmi hodit.

Klára Červinská a Gabriela Keharová, 2. FYZ    nově postavena, zařízena moderním vybavením a pro nás důležitou, obsáhlou knihovnou. Počet knih pro fyzioterapeuty v univerzitní knihovně v Českých Budějovicích 8

za jasného počasí jsme mohly s pacienty v rámci terapie chodit ven. Během cvičebních jednotek jsme s nimi trénovaly především jejich kondici, svalovou sílu, která QUO VADIS 1/2010

PRIMO LOCO

T

ento článek by klidně mohl začít slovy „Bylo nebylo…“, neboť jeho obsah je jako z pohádky. Vše začalo náhodným projitím okolo univerzitní nástěnky se zmatkem v hlavě a touhou žít pro něco víc než doposud. Na nástěnce visel leták s nabídkou zahraničních stáží, jak ho známe – stejný formát, stejné informace – jen jedno slovo natolik upoutalo moji pozornost, že jsem musela zastavit a znovu si ho přečíst… Berlín. Toto slovo mi nedalo spát a stále narušovalo moji pozornost. Plán byl jasný, bylo jen potřebné najít dalšího odvážlivce, kterému by nevadilo strávit tři měsíce se mnou. Po rozeslání tisíce e-mailů se nakonec našel, resp. našla. Nikdy bych neřekla, jak je důležité mít s sebou spolehlivého a veselého „parťáka“, který bude s vámi řešit třeba i ty nejnepodstatnější maličkosti. A já jsem měla to štěstí, že to byla zrovna Marta. Přípravy, cesta a domluva s naším německým koordinátorem nebyl problém, než nám, příjezdem do Berlína, došlo, že už je to tady a není cesty zpět. Byly jsme ale připraveny čelit překvapením Berlína a hodně jsme od naší praxe očekávaly. Náplň byla rozdílná díky tomu, že jsme každá z jiného ročníku. Obě jsme si měly splnit praxi s dětmi a Marta navíc i s dospělými klienty. Společně jsme pracovaly v pobytovém zařízení pro děti se zdravotním, mentálním nebo kombinovaným postižením – Kinder und Jugendhaus (KJH), Debenzer Strasse. Jednalo se o děti ve věkovém rozmezí od 3 do 21 let, které byly podle věku rozděleny do dvou skupin. Každá z nás byla v jedné skupině, ve které bylo okolo osmi dětí a devíti pečovatelů. Velmi se nám líbilo prostředí, ve kterém bydlely – bezbariérový domek s terasou, zahradou, houpačkami, trampolínou, zahradním domkem s králíky a morčaty (pro zooterapii). Každé dítě mělo svůj pokoj, ve kterém mělo soukromí. I celkové vybavení zařízení bylo na vysoké úrovni (od polohovatelných lůžek, van, přes speciální fyzioterapeutické pomůcky, chodítka, individuální invalidní vozíky, speciální jízdní kola s podpěrami a fixací končetin, jízdní kola QUO VADIS 1/2010

TŘÍMĚSÍČNÍ ODBORNÁ STÁŽ BERLÍN pro invalidní vozík aj.). Velmi nás nadchl přístup pracovníků, kteří se 1x týdně setkávají a přemýšlejí nad chodem zařízení, klienty, řeší personální záležitosti a vymýšlejí pro děti nejrůznější akce. Každý pracovník měl na starosti jednoho klienta, u kterého vyřizoval všechny záležitosti. Všichni pracovníci byli k našemu překvapení nadšení a dělali svoji práci doopravdy poctivě a s láskou. Myslím si, že tato skutečnost byla pro nás největší motivací – dělat tu práce stejně dobře jako oni. Praxe probíhala v odpoledních hodinách, když se děti vrátily ze školy. Bylo třeba jim pomoci vybalit věci ze školních tašek, provést hygienu. Tento čas byl příjemný pro navázání komunikace s nimi a poté byl volný čas pro zábavu, procházky, hry na zahradě, krmení králíků, nákupy aj. Každé dítě mělo v da-

dobu naší praxe v zařízení KJH jsme si připadaly jako v jedné krásné rodině, kde věci a organizace fungují, kde se mají navzájem rádi a kde mohou být děti s mentálním postižením přijímány stejně jako děti „pouze“ s postižením zdravotním. Tento přístup pracovníků v nás nechal touhu být taky takové a radost z práce, kterou děláme. Já jsem byla celé tři měsíce v KJH a Marta měla tu možnost být na jeden měsíc u dospělých klientů. Její praxe probíhala v orientační skupině v dopoledních hodinách u klientů se získaným postižením, kteří nemohou chodit do práce. Program byl zaměřen na informování klientů o událostech ve světě, v Německu a také v zařízení. Každý klient si mohl přinést zprávu nebo postřehy ze zařízení, o kterých si chce povídat. Vždy se začínalo informacemi typu – kolikátého je,

ném týdnu přidělenou službu – např. vynést koš, sklidit nádobí ze stolu, zamést, uklidit obývací pokoj. Tento řád dával dětem určité povinnosti a nejen díky tomuto opatření každý věděl, co má dělat. Celou

co je dnes za den, jaké bude počasí a plynule se přešlo k aktualitám dne. Druhá část dopoledního programu byla orientována na tvoření a aktivizační činnosti a zároveň na rozvoj jemné motoriky klientů. 9

PRIMO LOCO Berlín jako město je naprosto úžasné s neomezenými možnostmi. Jeho jednoduchý a provázaný systém dopravy vás zaveze přesně tam, kam budete chtít… i když se třeba o půlnoci rozhodnete, že byste chtěli zajít k Turkům na kebab nebo se projít růžovou zahradou k vyhlídce s pohledem na celý východní Berlín. Musíme říci, že nás doopravdy překvapila přívětivost a poctivost Němců a jejich ochota nám pomoci nebo jen tak si s námi mile popovídat. Když máme tu možnost zpětně s odstupem času hodnotit tuto stáž, tak musíme říci, že to byla zatím ta nejlepší zkušenost, co nás doposud potkala. Uvnitř nás zůstal ten hřejivý pocit, že kdesi za horami existuje taková práce, ve které jsme si našly zalíbení. A my víme, že jsme tam nejely naposled…

Eliška Plchová a Marta Sýkorová, RPB 

ZAHRANIČNÍ STÁŽ SANKT-PETĚRBURG

O

ddělení zahraničních vztahů nabídlo v prosinci 2009 studentům stáž ve městě Petrohrad (Ruská federace) ve spolupráci s Ruskou státní hydrome teor ologickou un iverz i to u (RSHU). Po úspěšném konkurzu jsme se této stáže zúčastnili dva: Jan Mráz a Ladislav Sirový (oba 1. CNP) v termínu: 25. 6. 2010– 24. 7. 2010. Přípravu jsme zahájili seznámením s ruštinou, vyřízením víza, které je nutné pro vstup do Ruské federace, a online nákupem zpáteční letenky z Prahy do Petrohradu u ČSA za cenu cca 9 000 Kč. Do Petrohradu jsme v hotovosti vezli několik dolarů a euro, které je možné za ruské rubly směnit v bankách, kterých je ve městě dost. My

10

jsme nejvíce využívali výběrů menší hotovosti v rublech z bankomatů. Na rozdíl od našich předchůdců jsme neměli žádné zkušenosti s kriminalitou, přesto jsme s sebou velké obnosy v hotovosti nenosili. Co se jazykových znalostí týká, před stáží doporučujeme budoucím zájemcům získat co největší znalost ruštiny nebo alespoň základní. Velmi to usnadní a zrychlí vzájemnou komunikaci, protože ne všichni studenti umějí anglicky. Bez znalosti azbuky se kromě metra není možné obejít nikde. Stravování jsme povětšinou řešili na koleji, kde jsme si v rámci možností vařili sami. Typické české restaurace ve městě nenaleznete, ale mají mnoho stánků s rychlým občerstvením (gyros, kukuřice, bli-

ny, …), kde se dá velmi chutně a levně najíst. Kolej, kde jsme byli ubytováni, patří Hydrometeorologické univerzitě a bydlí v ní studenti i „civilisté“. Náplň naší stáže byla velmi různorodá a bohatá. Navštívili jsme obě budovy univerzity, kde nás seznámili s její historií a provedli nás několika pracovišti. Také jsme se zúčastnili přednášek prof. V. A. Shelutka nebo plk. prof. MUDr. A. N. Grebenjuka, DrSc. Na třetí týden jsme odjeli na ostrov Valaam, nádherné místo v severní části Ladožského jezera, kde jsme se připojili ke studentům RSHU, kteří zde vykonávali svou praxi. Spolu s nimi jsme si vyzkoušeli sběr vzorků vody z jezera a jejich následnou analýzu v laboratoři. Naše vlastní praktické cvičení se týkalo měření radiace pomocí dozimetru na několika vytipovaných místech na ostrově. Stáž nám přinesla mnoho cenných zkušeností. Velice si ceníme zkušenosti s prací v týmu, která je k nezaplacení jak pro další studium, tak pro budoucí povolání. DalQUO VADIS 1/2010

PRIMO LOCO ším přínosem byla komunikace v cizích jazycích, jež vedla ke zlepšení úrovně naší angličtiny a k velkému pokroku v jazyce ruském. Neočekávaným zážitkem pro nás byl pobyt v opravdu překrásné přírodní divočině na ostrově Valaam během praktických cvičení, samozřejmě také nekončící množství kulturních zážitků v podobě návštěv památek, muzeí a galerií, které velmi hodnotně rozšířily naše znalosti. A jako každá návštěva cizí země přinesla nám tato možnost srovnání, co a jak funguje v Ruské federaci jinak než v České republice aneb „Jiný kraj, jiný mrav“. Děkujeme za tuto zkušenost všem, kteří nám pomáhali zúčastnit se jí.

Jan Mráz a Ladislav Sirový 1. CNP 

VOX POPULI

D

ne 22. března 2010 se na naší fakultě poprvé vítalo jaro. Proč vlastně? Myslím, že si to jaro zaslouží. A nejen jaro, ale i my. Po této obzvlášť vydatné zimě, pro mé francouzské spo-

lubydlící a přátele ještě vydatnější, neboť toliko sněhu po tak dlouhou dobu ještě nezažili a jen žasli, se snad každý těší na první hřejivé sluneční paprsky, zelenající se trávu i barevné květy. Jaro však nepři-

VÍTÁNÍ JARA náší nový život a mízu jen rostlinám a živočichům, ale i nám, lidem, jež do přírody přirozeně patříme a ona na nás působí. Je to čas očisty nejen našeho těla, ale i mysli. Přivítáme-li tedy jaro i uvnitř nás, bude to jistě znát i navenek. Škoda jen, že toto píši a vy čtete až na podzim. Vítání jara proběhlo ve vyzdobené budově Uranu, v atriu v prvním patře a posléze i venku. V atriu byl za doprovodu netradičních nástrojů Tibetské zpívající mísy, Didgeridoo a již tradičnější kytary odehrán příběh, ve kterém vystupovali lidé společně s takovými velikány, jako jsou Zima, Jaro a otec Slunce. V příběhu potřebovali lidé stejně jako příroda pomoci

QUO VADIS 1/2010

11

VOX POPULI

probudit se ze „zimního spánku“. A tak se také stalo. Všichni se pak společně vydali ven, kde za svitu slunce hrála k oslavám Jara bubenická kapela Bummmbuk. Kdo chtěl, tančil, jiný mohl na plátno kreslit motivy jara, další se zase mohl občerstvovat čerstvým kopřivovým čajem z Tesca, protože kopřivy to nestihly a v onen den to byla pouze centimetrová děťátka. To ale nikdo nevěděl, čaj byl trhá-

ODPAD FEST

D

ne 14. 4. 2010 se konal již druhý ročník Odpad festu. Hlavními iniciátory jsou studenti z Českých Budějovic. Odpad fest stejně jako minulý rok započal průvodem, který vycházel z Lannovy třídy, kde účastníci dostali pytle, rukavice a pokyny ke sběru odpadků. Průvod se vydal parkem Na Sadech, Krajinskou ulicí přes náměstí Přemysla Otakara II., Sokolský ostrov, Stromovku až ke kolejím, kde na louce v místě ohniště 12

kem. Všichni se však mohli vesele bavit v příjemné jarní atmosféře. Byl jsem velice spokojen. Chtěl bych poděkovat všem, kteří přispěli a podpořili zosnování a následnou realizaci této akce. Děkuji Mgr. Daně Kováčové a Mgr. et Mgr. Josefu Havlíkovi. Dále děkuji svým kolegům a přátelům, jejichž pravá jména ke všeobecné radosti neuvedu, budou to ta jména, která jsou mi milejší. Děkuji Ti Luc.Ku,

čekal všechny sběrače a ostatní posluchače příjemný večer plný hudby, ale i divadla a fire show. Odpad fest vznikl díky myšlence, jež spojovala studenty, kteří chtěli upozornit na spotřebu a konzumaci věcí, které mají za následek velkou produkci odpadů, protože se člověk mnohdy bezmyšlenkovitě vrhá ke koupi zboží, vyhazuje odpad a nepřemýšlí o tom, co se s ním děje dál. Studenti chtějí upozornit na to, že je důležité si uvědomovat, co a jak si člověk kupuje, co a jak spotřebovává, co a jak vyhazuje. Důležitým prvkem se zde stává recyklace, kterou si účastníci osvojili při sběru odpadků při úklidu města. Nejenže sbírali odpadky, ale prů-

Honzí.Ku, Anič.ku, Mir.ku, Péťo, Mathiew, Píšťalko, Honzíku, my Boss Helčo, Iko, Markéto, Lucko, Lukášu. Toto však nebyla a není poslední akce týmu těchto lidí, týmu KU. Na konci letního semestru jsme pro studenty připravili ještě jednu akci nesoucí název velice originální – Rituál KU loučení. Byl to již druhý rituál KU, který se odehrál v budějovickém klubu Solnice. Hrála zde opět mezinárodní kapela s honosným názvem „A chléba prosim“, jež za svůj výkon dostala nejen chleba. Budějovická kapela orientálních rytmů Gamar, Afrika KU a Bummmbuk, Colectice, aby všichni věděli, že Budějice – moje Jamajka jéé a nakonec Dj King John Kill – Mr. Šamánek. Bylo pěkné vidět před nadcházejícím volnem tváře všech známých a přátel. Někteří tu letos již nebudou. Zato přijdou noví, které mezi sebe rádi přivítáme. Tým KU pro Vás chystá i v letošním akademickém roce několik projektů a akcí, to už ale v jiném povídání. Kdokoli se může přidat, vymýšlet, pomáhat, psát. Make a connection – Připoj se. Kéž se Vám daří!

Poustevníček 

vod na sebe upoutával pozornost i díky tzv. freezingu. Freezing je aktivita, při níž skupina na domluvený signál „zmrzne“ v pohybu. Tímto signálem byla tento rok slovní spojení, která obsahovala

QUO VADIS 1/2010

VOX POPULI barvy košů s názvy odpadů, které do nich patří. Průvod letošní rok tvořilo bezmála 40 připojivších se mladých lidí. Sbíral se odpad, rozdávaly se letáčky, nesly se transparenty, na kterých byla hesla a název festivalu. Příjemnou atmosféru a jednotu skupiny dotvářel již zmíněný freezing. Druhá část, která byla odměnou pro všechny zúčastněné, byl kulturní program u kolejí. V místě, kde je ohniště, vyrostlo již během dopoledne pódium a stan, kde se mohl každý občerstvit. Na ohni se opékalo a nápoj jste dostali do kelímku, za který jste si zaplatili zálohu. Tak se zajistila menší spotřeba plastů a jednodušší úklid. Všechen odpad, který se během průvodu posbíral, se obřadně odvezl ke kontejnerům. Jako první se divákům představil DJ Šaman, kterému se podařilo zahnat mraky a déšť. Poté se na pódiu objevila bubenická skupina Big Bam Bulls, jejíž členové jsou hlavními organizátory Odpad festu. Nechyběla ani písnička Recyklace, ve které se zpívá: „Recyklujte, lidičky!“ Bubny nepřestávaly znít. Africké rytmy skupiny Bummmbuk byly inspirací pro mnohé, kteří cítili jejich pozitivní vibrace. Po hudebním klání se pódium přeměnilo na volební místnost. Studentské univerzitní divadlo a Anonymní amatéři dokázali, jakým způsobem k sobě patří třídění odpadů a momentální politická situace. Jako další se objevil na pódiu Jacquinstep, který diváky uchvátil svým zpěvem. Hřebem večera byla kapela Fadžitulikistulán, která rozpohybovala i nehybné. Již se vše vlnilo a skákalo do tmy a hned vedle pódia se připravovala skupina Tohuvabohu se svou fireshow.

S překvapením se opět objevila skupina Bummmbuk, která nyní zahrála na různé části, součásti a odpady. Kovová koza, výfuk a jiné se se svými zvuky linuly tmou stejně jako tančící ohnivé ženy. A poté již bubnoval každý, kdo chtěl. Na cokoliv. Večer postoupil, ale stále ještě byl na programu jeden slibný zážitek. Colectiv směle zpíval na prázdném pódiu, které slibovalo brzký konec. Ničemu to však nevadilo, protože dokázal naladit posluchače na vlnu příjemného reggae, které je v jeho podání blízké každému, kdo

REKONDIČNÍ CANISTERAPEUTICKÝ VÍKEND

J

ako každý rok i tentokrát měly děti další možnost zapojení se do programu canisterapie.

QUO VADIS 1/2010

Výcvikové canisterapeutické sdružení Hafík, o. s., a Zdravotně sociální fakulta JU (Centrum zoorehabili-

opravdu poslouchá jeho vlastní texty. DJ Šaman celé večerní odpadové setkání ukončil. Oheň ještě chvíli plápolal do tmy. A mohlo se konstatovat, že se tento ročník opět příjemně vydařil. Nad očekávání. A objevila se i myšlenka na Odpad fest 2011. Doporučuji vám hlídat si jarní termíny. Vždyť je krásné udělat něco pro sebe, pro druhé a přitom za to být vděčný. Lucie Hořáková 1. RPNP



tací na Ústavu sociální práce) společně uspořádaly canisterapeutický pobyt v termínu 28.–30. 5. 2010. Pobyt z velké části financovalo město Třeboň a individuální dárce. Dofinancování realizovalo Výcvikové canisterapeutické sdružení Hafík, o. s. Pro zúčastněné děti byl tedy pobyt bezplatný. 13

VOX POPULI Pobyt se konal na letní základně ZSF JU v Hradcích u Lipí. Zúčastněných dětí bylo celkem 15. Na tento pobyt byly pozvány děti, které se celoročně účastní canisterapie, a případně jejich sourozenec (kamarádi). Pobytu se účastnilo 6 psovodů (cca 8 psů), 9 dobrovolníků (studenti ZSF JU) a kuchař. Po příjezdu dětí, kdy se všechny ubytovaly ve svých chatkách a seznámily s okolím, přišly na řadu seznamovací hry, a to ne jedna, ale hned několik, z nichž byla jedna zajímavější a vtipnější než druhá. Nesmělo chybět ani seznámení s pejsky, které proběhlo formou našich oblíbených her – tunely počínaje a piškotovanou konče. Celý víkend se nesl v duchu olympijských her, kdy děti při první etapě v pátek večer obdržely bodovací karty, kam jim byly při všech aktivitách týkajících se her připisovány body za proběhlé výkony. Co by to bylo za olympijské hry bez olympijského ohně. I Hradce byly celovíkendově obohaceny o svého olympijského „noše“, který s dětmi velmi originálním ohňovým rituálem zahájil olympiádu. Body měly děti možnost nasbírat např. při integračních hrách, kdy po dvojicích či trojicích zdolávaly několik stanovišť, kde poznávaly různé vůně, chutě či tvary, vyzkoušely si, jak zvládají chůzi poslepu za pomoci psa aj. Další možností získání bodů bylo atletické odpoledne, kdy děti opět po skupinkách běhaly po stanovištích a plnily úkoly, nyní ryze sportovně-olympijské – běh na krátkou

14

a dlouhou trať, hod diskem či koulí, překážkový běh, skok daleký či novinku, kterou od nás možná převezme olympijský výbor – obtížný běh (rozuměj běh snožmo se svázanýma nohama). Neodolali jsme a po delším váhaní zařadili i štafetu, vytvořili týmy složené z dětí i vedoucích a poctivě si zasprintovali po obvodu celého tábořiště. Byl to skutečně boj o čest a hlavně o setiny, týmy byly neuvěřitelně vyrovnané a fanoušci si tak při fandění málem vykřičeli hlasivky. V duchu „cvičebního“ víkendu a k využití záviděníhodného počasí jsme se vydali na procházku okolo Hradců, kde děti po cestě procvičovaly nejen tělo, ale i hlavičky tak, že pro ně byly po cestě přichystány různé převážně vědomostní úkoly, které plnily. Při cestě si všichni stih-

li povodit pejsky na vodítku, kteří nás při cestě doprovázeli. Nechyběl ani společný oheň, při němž jsme si tentokrát vystačili i bez kytary a zpívali, co komu přišlo na jazyk, …na jazyk přišly pochopitelně i tolik oblíbené buřty, které u takového ohně zaručeně nesmí chybět. V programu měli v průběhu celého víkendu pochopitelně hlavní místo pejsci, kteří se podíleli na všech aktivitách a některé aktivity byly zaměřené přímo na ně. Krom uvítacího večera či společné procházky děti absolvovaly také přednášku o prevenci úrazů způsobených psem, kterou vedla Maruška Chlopčíková, která děti velmi zaujala. I na tomto pobytu nesmělo tradičně chybět všemi oblíbené povození se na vozíku taženém psem. A aby pejsků nebylo málo, chtěli jsme, aby si děti odvezly domů každý svého pejska. Štěňata jsme nerozdávali, nýbrž Zuza Bursová děti naučila, jak si vyrobit svého pejska z květníku. Výrobky se mimochodem náramně povedly. V neděli jsme opět za pomoci olympijského „noše“ rituálně uhasily olympijský oheň a odebrali se obohaceni o nové zážitky a příjemně prožité chvíle do svých domovů. Rádi bychom touto cestou poděkovali výše zmíněným sponzorům, bez jejichž pomoci bychom pobyt jen těžko realizovali. Moc děkujeme i manželům Cimlovým a jejich leonbergří smečce QUO VADIS 1/2010

VOX POPULI za svezení dětí na vozíku i přes nepřízeň počasí. Veliký dík patří pochopitelně i osvědčeným organizátorům a všem vedoucím za jejich ochotu věnovat svůj volný čas a energii dětem, které na zážitky z proběhlých dní budou jistě dlouho vzpomínat. Věříme, že tento pobyt nebyl poslední a že se tak budeme moci odměnit my i děti znovu za rok příjemnou chvílí v příjemný čas na ještě příjemnějším místě.

Hlavní organizátoři: Jaroslava Eisertová (psovod) + Šimon, Buddy, Lucky; Zuzana Bursová (vedoucí), Adéla Bartesová (vedoucí) Vedoucí: Veronika Garaiová (zdravotnice), Pavla Valentová, Jan Talich, Anna Staníková, Iveta Rachačová CT týmy: Lída Cimlová + Praclík; Marie Chlopčíková + Majlí; Eliška Čunátová + Fripp, Ebby; Alena Novotná + Falco; Lenka Motlová + Arny; Zuzka Staffová + Čenda, Flamy (a Kubík)

INTEGRAČNÍ CANISTERAPEUTICKÝ TÁBOR 2010

V

letošním roce se uskutečnil již XIII. ročník Letního integračního canisterapeutického tábora na základně ZSF JU v Hradcích u Lipí v termínu 25. 7.–7. 8. 2010. Tábor, který jako každoročně pořádá ZSF JU za spolupráce o. s. Hafík, si klade za cíl integrovat navzájem děti zdravé s dětmi s postižením za každodenní přítomnosti speciálně vycvičených canisterapeutických psů. Tábor byl stejně jako i v předešlých letech finančně podpořen Ministerstvem zdravotnictví ČR. V letošním roce tábor také podpořily níže uvedené firmy materiálními dary. Tábora se celkem zúčastnilo 35 dětí, z toho 17 zdravých a 18 s postižením různého typu (děti se zrakovým postižením, DMO, lehký a středně těžký stupeň mentálního postižení, logopedické vady, hyperkinetický syndrom). Na děti dohlíželo po celou dobu 13 vedoucích a 8 psovodů spolu s 13 psy. Jako každý rok byli děti i vedoucí spolu s psovody a jejich psy rozděleni do čtyř oddílů, které byly opět originálně pojmenovány – Žlutý express, CK 40 zelených nožiček. Přičemž byl každý QUO VADIS 1/2010

oddíl rozdělen na 8–9 dětí, 3 vedoucí a 2 psovody. Zásadní změnou tohoto tábora byla pravidelně probíhající individuální canisterapie v rámci každého z oddílů, která se stala nosným pilířem průběhu canisterapie na táboře. Dobrovolníci se psem si vytvořili individuální cíle u každého z dětí a stanovili si konkrétní postup realizace, kterého se drželi v průběhu celého

Fotograf: Ivo Pokorný Kuchař: Ondra Čunát

Anna Staníková, 3. RPBP 

Taky umím udělat psí oči!

tábora. Nemohli jsme ale opomenout několik oblíbených skupinových aktivit se psy, jako jsou tunely, piškotovaná, překážky apod. Všichni táborníci i letos absolvovali Maruščinu přednášku o prevenci úrazů způsobených psem, zaujatě poslouchali, sami si vyzkoušeli modelové situace a vyslechli si důležité informace. Čtyřikrát v průběhu tábora nás navštívili manželé Cimlovi se svým pomocníkem leonbergerem Gerym, který s výpomocí Frippa povozil všechny děti na speciálním vozíku. Nosným tématem celotáborové hry byla inspirace románem Julese Verna s názvem „Cesta kolem světa za 80 dní“. Anglický lord Willy

15

VOX POPULI Fog spolu se všemi dětskými gentlemany procestoval celý svět. Museli společně čelit mnoha nástrahám, které jim do cesty kladl sir Nicolson za pomoci svých „prodloužených rukou“ detektiva Fixe, indiánů, čínských trhovců či fakýra Zoe, aby jim společně překazili ambice ke zdolání nelehkého úkolu. Gentlemanům byl vždy po ruce věrný přítel Barnabáš, bez jehož pomoci by jen těžko vysvobodili princeznu Romy, která se stala spřízněnou duší všech cestovatelů a partnerkou samotného Foga. Bez oddané pomoci hradeckých gentlemanů by Willy Fog v Evropě přišel o veškerý svůj majetek, v Africe by byl utancován místními domorodci, v Asii by nezachránil princeznu Romy, nepostavil by bez nich loď, která byla nezbytná k přepravě do Ameriky, nezachránil by věrného přítele Barnabáše, neobhájil by svou čest, že nevykradl londýnskou banku a už vůbec by nestihl dorazit včas do cíle a vyhrát tak sázku nad sirem Nicolsonem a co víc, neměl by ani nejluxusnější hradeckou svatbu v historii. To vše společně zvládli a vysloužili si tak zaslouženou odměnu a doklad o úspěšném zdolání strastiplné cesty kolem světa v rekordním čase čítajícím pouhých čtrnáct dní! Počasí nám sice letos nepřálo jako v předešlých letech, ubylo nám tak koupání, rozhodně však neubylo skvělé nálady. V dobrém rozmaru se nesl každodenní program plný rozmanitých her a různých překvapení v podobě externích programů. Nechyběla tradiční posezení u táboráku, celodenní výlet pro některé do Holubova, pro jiné na Dívčí Kámen. Obohacením tanečních večerů byla vystoupení nadaného muzikanta Káji z řad hradeckých gentlemanů. Neopomněli jsme ani procvičení těl v rámci olympiád a sportovních her, které jsme do programu museli nutně zařadit vzhledem k tomu, že skvělé kulinářské umění našich kuchařů by jinak na mnohých z nás zanechalo trvalé následky. Další novinkou letošního tábora byla výroba produktů, jež budou postoupeny na benefiční koncert, který se uskuteční 11. 11. 2010 v českobudějovickém klubu Solnice 16

na podporu dobrovolnických aktivit a programů na Zdravotně sociální fakultě JU. Ani letos si nemůžeme stěžovat na nedostatek „externího“ programu, který byl opět perfektně připraven. Letos poprvé nás navštívili policejní kynologové, kteří nám předvedli využití služebního psa, o čemž naše děti mnohokrát slyšely, ale málokdo z nich jejich práci viděl na vlastní oči. Velmi zajímavá byla také ukázka výcviku a přípravy asistenčních psů, kterou pro děti připravila paní Andrea Tvrdá z organizace Elva Help. Netradičním, velmi pestrým a zábavným programem byl vizuální a taneční „výlet“ do Afriky, který nám zprostředkovaly dámy, jež skutečně vědí, o čem mluví – Jolana Ročňová, Lenka Rosková a Lucie Hořáková. Hudebně nás za pomoci bubnů do Afriky zanesla kapela Bummmmbuk. Hudby jsme si letos užili vrchovatě, svou návštěvou nás poctila i českobudějovická kapela Epy de Mye, která z každého účastníka tábora během svého hraní vykouzlila hudebníka. Fanda Ciml se svým týmem opět připravil lanovou dráhu, na které se mohli všichni na chvíli vznášet nad zemí. Notnou dávku vtipu a energie jsme obdrželi při představení divadla Okýnko, které nás již tradičně navštívilo s novou pohádkou. A aby humoru nebylo málo, dorazili do Hradců i klauni, kteří přítomné dokázali na chvíli proměnit v artisty. I přesto, že jsme měli na táboře dostatek psů, obohatila nás Verča Cipínová alespoň na jeden večer rozšířením našeho „zvěřince“ o papoušky kakadu, kteří nás zdvořile pozdravili, nechali se pohladit a těm nejodvážnějším se prošli po ramenou. Přednášku o ptácích, ornitologii s názornou ukázkou nám jako tradičně zajistil Kuba Mráz. Na svůj statek nás pozvala Eva Hambergerová, která jím provedla všechny děti a nechala je nahlédnout, jak vypadá takový domácí „zvěřinec“ v podobě oveček, koz a dalších zvířat Aby takového programu nebylo málo, nelze nezmínit návštěvu úžasných šermířů, kteří nám předvedli středověký šerm i tehdejší módu, kterou si všichni mohli na vlastní kůži vyzkoušet.

Jako každý rok se potýkáme s úkolem, jak neokázale, ale se stejnou dávkou vděčnosti poděkovat všem, kteří si udělali čas a nezištně přijeli zpestřit den všem táborníkům. Snad byl dostatečně výmluvný vykouzlený úsměv na tváři a potěšení z přítomnosti všech zúčastněných, kterým jsme, doufejme, obdarovali všechny zmíněné dobré duše. Obrovský dík všem realizátorům rozhodně není samozřejmostí. Celoroční práce, jejíž výsledek je vidět v průběhu pouhých čtrnácti dní, si zaslouží obrovské ocenění, které letos bylo rozhodně vidět již v samotném průběhu tábora. Jak? Úsměvy, spokojené tváře a hlavy plné krásných vzpomínek… Děkujeme všem, kteří tábor finančně či materiálně podpořili: Ministerstvo zdravotnictví ČR, JF GROUP, spol. s r. o.; KIII, spol. s r. o.; pekárna Srnín; Zeelandia, s r. o.; Malšice, Záruba M&K, a. s.; Exver Food, spol. s r. o.; Ing. Jan Kačerovský, K+K Břilice – Gigant, spol. s r. o. Jmenovitě děkujeme vedoucím a organizátorům tábora: Hlavní vedoucí: Jaroslava Eisertová Zástupkyně hlavní vedoucí: Adéla Bartesová Sociální pracovnice: Zuzana Bursová (hlavní realizátoři) Oddíloví vedoucí: Adéla Bartesová, Roman Bílek, Pavla Valentová, Pavla Brázdová Vedoucí: Zuzana Bursová, Iveta Rachačová, Anna Staníková, Míša Pošvářová, Zdeněk Zajíc, Jana Sobíšková, Jan Talich, Žaneta Říhová, Lenka Prokopová Fyzioterapeut: Lenka Prokopová Canisterapeutické týmy: Jaroslava Eisertová s Buddym (bernský salašnický pes), Lucky s Grimmem (kern teriér), Tereza Svobodová s Nessie (labradorský retrívr), Ludmila Cimlová s Pracíkem (čínský chocholatý pes), Lenka Motlová s Arnym (bernský salašnický pes), Katka Pejchalová s Perlou (labradorský retrívr) a Azalkou (brabantík), Eliška Čunátová s Frippem (novofundlandský pes), Ebby (flat coated retrívr) a Flamy (zlatý retrívr), Jana Vaníčková s Forestem (kříženec), Marie Chlopčíková s Majlí (labradorský retrívr) Zdravotnice: Veronika Garaiová (dík za obětavou a ochotnou pomoc vždy tam, kde bylo potřeba) Fotograf, kameraman, „všeuměl“: Ivo Pokorný (obrovský dík za pomoc k nezaplacení) Kuchaři: Jarda Vyskočil a Ondra Čunát (dík za skvělé kulinářské umění)

Anna Staníková, 3. RPBP  QUO VADIS 1/2010

VOX POPULI

II. ROČNÍK

„LETNÍHO TÁBORA PRO RODIČE S DĚTMI 2010“

V

e dnech 8.–14. 8. 2010 se na Letní výukové základně ZSF JU Hradce uskutečnil druhý ročník letního tábora určeného rodičům s dětmi. Tento týdenní pobyt absolvovalo celkem 46 účastníků, z toho 21 dětí ve věku 2–14 let, 12 maminek, 1 tatínek a 11 vedoucích včetně kuchaře a zdravotníka. Tábor pořádal oddíl Pěšáci silnice z České tábornické unie ve spolupráci se Zdravotně sociální fakultou JU. Vedoucí z řad studentů ZSF JU, FF JU a oddílu Pěšáci silnice připravili pro účastníky etapovou hru „Cesta kolem světa za 80 dní“. Děti spolu s maminkami absolvovaly celkem 6 etap, např. byly svědky sázky Willy Foga, osvobozovaly princeznu Romy, pomáhaly Willy Fogovi dokončit jeho cestu a vrátit se do Londýna. Starší děti se učily navíc tábornickým dovednostem, čekalo je uzlování, práce s nožem, vaření na ohni. Malí táborníci se také spolu s Willy Fogem vypravili do Zoo Ohrada Hluboká nad Vltavou, kde se účastnili nejen prohlídky zoo, ale také absolvovali ekovýchovný program na téma „Vyhynulá zvířata“. Jako překvapení pro rodiče a děti byla připravena návštěva kouzelníka, který dětem předvedl své umění. Pro maminky byl navíc připraven program – pro velký úspěch z loňského tábora znovu batikovaly trička savovou batikou, pletly košíky z novinového papíru (lektorka Marie Opelková), absolvovaly seminář o zdravé výživě (lektorka ing. Klára Lišková) a pokračovaly esoterickým programem spojeným s výkladem karet (lektorka Romana Miňková). S lektorkami Mirkou Lapešovou a Janou Pochopovou vyráběly šperky z korálků a z pryskyřice. Vedoucí pro rodiče navíc připravili outdoorové odpoledne. Součástí byla také přednáška, v rámci které se rodiče dozvěděli, jak vybrat dětem správný batoh, spacák a další tábornické vybavení. QUO VADIS 1/2010

Děti uspořádaly vlastní divadelní představení „O Budulínkovi“, v rámci kterého mezi sebou vybraly 17 Kč a věnovaly je jako první příspěvek na sbírku, kterou Nadační fond ZSF JU v září 2010 zahájí. Taktéž maminky své výrobky (šperky a košíky) věnovaly na podporu benefiční akce, kterou pořádá NF ZSF JU 11. listopadu 2010 v Solnici.

Renata Švestková hlavní vedoucí tábora 

17

VOX POPULI

STUDENTSKÉ HODNOCENÍ VÝUKY

S

ledujete-li bedlivě své třídní e-maily, webové stránky fakulty a vůbec dění kolem sebe, máte pravidelné informace o studentském dění na fakultě, k němuž rozhodně patří i anketa Studentského hodnocení výuky. V semestru ZS 09/10 se hodnocení účastnilo na celé JU celkem 799 studentů. Naše fakulta byla co do počtu hlasujících studentů ve srovnání s ostatními fakultami na třetím místě po PřF a FF s 6,72 %. Je sice poměrně pozitivní zpráva, že jsme byli třetí, ale ve výsledku procentuální vyjádření nehovoří právě o pozitivním výsledku. Vaši studentští zástupci ve Studentské radě dělají co umí pro to, aby vaše připomínky byly vyslyšeny. Na webu fakulty visí výsledky tohoto hodnocení i zpětná reakce vedení na ně. Na vaše třídní e-maily byly výsledky hned po zpracování rozeslány, zmínka o výsledcích proběhla i na shromáždění akademické obce v uplynulém semestru.

Lidově řečeno, nyní je míč na vaší straně. Mnohokrát již bylo zmíněno, že pouze ve vyšším počtu lze dosáhnout změn. Když hlasuje např. z 45 studentů na přednášce pouhých 5, logicky lze jen těžko tento výsledek považovat za validní. Vedení i vyučující o naši adekvátní zpětnou vazbu stojí a je jen na vás, jak se tohoto úkolu zhostíte. Hodnotit úroveň svého studia je jedním z vašich důležitých práv, které při studiu máte, nevzdávejte se ho a dejte najevo vyučujícím, co vám vyhovuje a co byste naopak chtěli změnit. Existuje několik stále se opakujících argumentů, které často slýcháme od studentů při dotázání se, proč nehlasují. Studentská rada na vaše dotazy reaguje a zodpovídá nejčastější: Anonymita SHV je zcela zaručena systémem, který vyplněné dotazníky zpracovává.

Výsledky

slovního hodnocení obdrží od ředitele CIT Studentská rada. V tomto dokumentu je z vašich údajů zveřejněna pouze fakulta, zkratka a název předmětu a vaše slovní hodnocení. Výsledky číselného hodnocení jsou veřejně přístupné komukoli na odkazu http://wstag.jcu.cz/ portal/kvalita/index.jsp Výsledky slovního hodnocení Studentská rada rozdělí a rozešle podle toho, komu jsou adresovány – ředitelce knihovny, řediteli kolejí a menz, rektorovi, děkanům a vedoucím kateder. Dotazník SHV neslouží pouze pro kritiku, ale i pro pochvaly a jakékoli další připomínky k vašemu studiu na Jihočeské univerzitě. Aby měli děkani fakult povinnost se hodnocením zabývat, je potřeba, aby jej vyplnilo alespoň 12 % studentů. Pokud jich bude méně, výsledky se zabývat mohou, ale nemusí. Pro více informací pište na: [email protected]

Anna Staníková místopředsedkyně SR JU za ZSF místopředsedkyně AS ZSF JU



Hlavu neztrácím, je to moje přednost!

18

QUO VADIS 1/2010

VOX POPULI

ZODPOVĚDNÝ VZTAH MEZI DÍTĚTEM A PSEM

PROJEKT „HRAJ SI, ŠTĚKEJ, NEKOUSEJ“ Jakým způsobem?

N

ěkteří z nás si pečlivě pročetli poslední číslo časopisu Quo vadis (2/2009) a příspěvky Šárky Koubové a Honzy Talicha nenechali bez povšimnutí, jiní si vyslechli motivující přednášku a každý z nás se setkal s někým, kdo měl pozitivní zkušenost s programem nazvaným Make a connection (Připoj se). Na základě zmíněného se vyprofilovala skupinka dobrovolnic se psy (převážně studentky ZSF JU), které se rozhodly za podpory svého okolí zkusit štěstí a vytvořit projekt, který bude zaměřen na osvětu a další šíření informací ohledně zodpovědného vztahu mezi dítětem a psem.

QUO VADIS 1/2010

Program Make a connection (společný program Nadace rozvoje občanské společnosti a společnosti Nokia – www.pripojse.cz) podporuje mladé lidi v aktivním přístupu ke komunitě, ve které žijí, a to cestou poskytnutí pomoci při sepisování projektu a v průběhu jeho realizace, v případě úspěchu poskytne příspěvek až 30 000 Kč. Naše skupinka tedy zkusila své štěstí a sepsala projekt, který by se měl zaměřit na podporu neformálního vzdělávání dětí ve věku 8–12 let v oblasti budování zodpovědného vztahu mezi dítětem a psem a podporu jejich vzájemného soužití. A zdařilo se. Ve výsledku jsme byli podpořeni částkou 14 500 Kč, z níž jsme měli opravdu radost.

v pěti vybraných základních školách na jihu Čech. Realizace se ujmou dobrovolníci se psy – speciálně vyškolené canisterapeutické týmy o. s. Hafík. Obsahem jednotlivých setkání bude aktivní zapojení dětí do problematiky etologie, výchovy a výcviku psa, péče a harmonického soužití dítěte a psa. Výsledkem každé akce budou mj. dětmi vytvořené výtvarné výrobky se psí tematikou, které budou postoupeny na benefiční koncert, jenž je projektem další skupinky studentů ZSF JU, čímž propojíme spolupráci a informovanost o realizovaných projektech. Dovolím si touto cestou již nyní poděkovat všem realizátorům a pomocníkům, kteří vložili a ještě vloží svou energii a čas nezištně do užitečné věci. V případě zájmu o další informace nás můžete kdykoliv kontaktovat.

Co se bude dít nyní? Poskytnuté finance nám slouží od června do prosince 2010, tou dobou zrealizujeme náš projekt formou pěti edukačně-interaktivních setkání s dětmi ve věku 8–12 let

za realizační tým projektu

Anna Staníková, 3. RPBP 

19

EXCLUSIV

STATEČNÍ MEZI NÁMI

V

pondělí 26. října 2009 byly v Praze při příležitosti státního svátku 91. výročí vzniku samostatného československého státu v Trojském zámku v Praze předány medaile a plakety Hasičského záchranného sboru České republiky (HZS ČR). Generální ředitel HZS ČR genmjr. ing. Miroslav Štěpán rozhodl o udělení tří medailí HZS ČR „Za statečnost“, dvanácti plaket HZS ČR a 45 medailí HZS foto nahoře: Petr Šanda – uprostřed foto vlevo: Petr Šanda – druhý zprava foto dole: Trojský zámek v Praze

Mjr. Bc. Petr Šanda, student naší fakulty, ke sboru nastoupil v roce 1987, v roce 2009 byl jmenován do funkce velitele stanice Strakonice. Po absolvování bakalářského studia byl přijat na magisterské studium obor Civilní nouzová připravenost, který studuje druhým rokem.

red 

ČR „Za věrnost“ I. stupně. Ocenění převzali medaile a plakety z rukou náměstka ministra vnitra ing. Jaroslava Salivara a generálního ředitele HZS ČR gen-mjr. ing. Miroslava Štěpána. Mezi oceněnými medailemi za statečnost byli i příslušníci Hasičského záchranného sboru Jihočeského kraje, územního odboru Strakonice mjr. Bc. Petr Šanda a nstržm. Jindřich Králík. Oba prokázali obrovskou statečnost, když se dne 7. července 2009 na řece Otavě ve Strakonicích podíleli na záchraně vodáků z převráceného raftu a záchraně svých kolegů, kteří se při této záchranné akci dostali také do bezprostředního ohrožení života. 20

QUO VADIS 1/2010

EXCLUSIV

MUDR. JAN TRACHTA Z PRAŽSKÉ MOTOLSKÉ NEMOCNICE POMÁHAL NA HAITI

V

úterý 23. března 2010 zorganizovaly Nadační fond Zdravotně sociální fakulty JU pro pomoc zdravotně a sociálně handicapovaným spoluobčanům a Zdravotně sociální fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích seminář s chirurgem MUDr. Janem Trachtou, členem organizace Lékaři bez hranic. Seminář byl svolán v návaznosti na dobročinnou sbírku pro ostrov Haiti, který byl postižen v lednu ničivým zemětřesením. Zúčastnilo se ho na 150 studentů a pracovníků JU. Atmosféra byla velmi přátelská. Studenti byli aktivní, na všechny dotazy MUDr. Trachta ochotně odpovídal. Přednáška byla věnována převážně lékařské humanitární pomoci. MUDr. Trachta představil své zážitky z mise ve válečném Kongu, kde byl v roce 2008 s mezinárodní nevládní organizací Lékaři bez hranic na tříměsíční misi. Poté posluchače seznámil se zážitky a zkušenostmi z Haiti, kam dorazil již třetí den po ničivém zemětřesení. Pan doktor mimo jiné vyzval studenty, aby se nebáli vycestovat. Humanitární práci a výjezdy do zahraničí by měli brát jako součást nutného vzdělávání, kde načerpají nejvíce zkušeností pro osobnostní profil a vlastní práci. Podle MUDr. Jana Trachty je „mise a humanitární pomoc určitým životním stylem“. Níže uvádíme krátký přepis rozhovoru pana MUDr. Jana Trachty pro časopis Corpus Medicorum, který nám s laskavým svolením poskytl.

let zkušeností a na mise po celém světě posílá ročně čtyři tisíce profesionálů z různých oborů. Takže když mi dvanáct hodin po zemětřesení zavolala koordinátorka z Lékařů bez hranic, jestli bych na Haiti ihned neodjel, protože chirurgů bude zoufale třeba, promluvil jsem s přednostou Kliniky dětské chirurgie FN Motol, kde normálně pracuji, zda by mě ihned neuvolnil a on souhlasil. Pár hodin poté jsem už seděl v letadle... Odkdy spolupracujete s organizací Lékaři bez hranic a jakých akcí jste se zúčastnil? Roku 2008 jsem poprvé vyjel na tříměsíční misi na východ Demokratické republiky Kongo, kde trvá již skoro patnáct let válka a v jejímž důsledku zemřelo přes pět milionů lidí. Je to konflikt, který navázal na rwandskou genocidu v roce 1994 (během pouhých tří měsíců bylo povražděno osm set tisíc lidí), jenom se přesunul za nejbližší hranice, tzn. do východního Konga. Druhá mise byla na podzim 2009 opět v Kongu, ale tentokrát jsem se ocitl přímo uprostřed bojů, takže jsme operovali pět týdnů od rána do večera střelná poranění a ošetřovali popáleniny. Výjezd na Haiti byl mojí třetí misí.

Kromě práce v terénu zasedám pravidelně ve správní radě rakouské sekce Lékařů bez hranic a v dozorčí radě české sekce. Je to sice práce náročná, která mi bere většinu volného času, ale odměnou je mi mezinárodní společenství lidí, kteří žijí pro myšlenku humanitární pomoci více než pro vlastní kariéru nebo peníze a je to na nich vidět. Neznamená to ovšem, že řada z nich kariéru doma neudělala. Na misích jsem se setkal s řadou starších chirurgů s profesorskými tituly z celého světa, kteří touto pouze symbolicky placenou prací tráví závěr svého profesního života... Co vás vůbec vedlo k myšlence pracovat pro tuto organizaci? Tak jako řadu humanitárních pracovníků několik věcí. Chuť být opravdu potřebný a maximálně využít svoje schopnosti místo toho, aby člověk trpělivě čekal léta na to, až se někde uvolní vhodná pozice a mohl začít dělat svoji práci naplno. Chuť pracovat v týmu lidí, kteří žijí a pracují především pro myšlenku pomoci, a ne tolik pro peníze. Chuť být součástí mezinárodního společenství, kde je samozřejmostí demokratická diskuse nebo partnerský přístup staršího k mladšímu, zahrnující

Proč jste se rozhodl účastnit mise na Haiti? Nerozhodl jsem se já, ale mezinárodní organizace Lékaři bez hranic (Médecins Sans Frontières, MSF), pro kterou třetím rokem pracuji a na kterou jsem patřičně hrdý. Myslím, že je to nejlepší organizace na světě poskytující zdravotní péči v krizových oblastech, jako bylo například zemětřesení na Haiti. Má za sebou v této práci čtyřicet QUO VADIS 1/2010

21

EXCLUSIV recipročně přirozený (nikoliv vynucovaný) respekt pro autoritu a zkušenosti staršího. Zkrátka chuť žít naplno, dokud to jde, a nenechat se přitlačit k zemi dennodenními starostmi, které každý máme. Kdy jste odletěl na Haiti? Jestli to dobře počítám, tak šestnáct hodin po zemětřesení jsem už seděl v letadle. V médiích se psalo, že všude vládl šílený chaos. Setkal jste se s tím také? Ano, chaos ve smyslu, že nic nefungovalo, nikdo nic neřídil a nikdo nic nevěděl. Nikdo na místě ani nevěděl, kolik je mrtvých, kolik raněných, a hlavně kde všude jsou. Čísla se teprve postupně upravovala. Vláda zasedala na plastových židličkách na policejní stanici nedaleko letiště a prakticky neměla žádnou moc. V ulicích až na incidenty vládl výše zmíněný klid, o kterém si každý rozumný „humanitárec“ musel myslet, že je to klid před bouří. Máte-li totiž na ulicích milion lidí bez střechy nad hlavou, bez latrín, bez jídla a bez vody, může se strhnout davová psychóza a třeba i hromadné zabíjení kvůli malič-

kosti. Všichni ti lidé jsou zoufalí a letargie se u nich střídá se záchvaty slepé podnikavosti. Věřím, že nervy mají napjaté a perspektivu života v následujících měsících nebo letech žádnou. V jakém prostředí jste operoval? Celé dva týdny, které jsem na Haiti pracoval, jsem operoval venku, nejprve na starých postelích na chodníku před nemocnicí vedle hromady písku a sutin, poté přechodně dva dny na školních stolech v jedné ze tříd střední zdravotnické školy v Leogane a nakonec tamtéž venku pod plechovou střechou vedle naší stanové nemocnice, která měla 60 a později 90 lůžek. Zůstávali jsme venku, protože pacienti po tom, co si prožili, naprosto striktně odmítali vejít dovnitř jakékoliv budovy. Navíc čas od času přicházela ještě další menší zemětřesení, která nás rušila při práci a z pobytu uvnitř jakékoliv budovy činila poměrně stresující zážitek i pro nás. Do jaké míry může chirurg v takové situaci dodržovat hygienická pravidla? Neobával jste se vzniku nějakých infekcí? Kromě toho, že všechny rány bez jediné výjimky, kterou bych si byl schopen

JAK JSME POMÁHALI HAITI…

T

ak to přišlo. Katastrofální zemětřesení zasáhlo Haiti. Zprávy o ničivé síle zemětřesení, stále vzrůstajícím počtu zraněných a narůstající humanitární katastrofě denně plnily stránky deníků a internetových zpravodajství. Během krátké chvíle byly zahájeny mise velkého množství humanitárních a neziskových organizací. I vzešel nápad uspořádat finanční sbírku na půdě Jihočeské univerzity a Nadační fond Zdravotně sociální fakulty vyjednal s humanitární organizací ADRA zapůjčení dvou kasiček, kam mohli studenti a pedagogové odevzdat svůj příspěvek pro Haiťany v nouzi. Akce dopadla, velmi mírně řečeno, nevalně. Jedna z kasiček byla umístěna na recepci ZSF a druhá v knihovně univerzitního kampusu. Za celou dobu bylo vybráno 4 895 Kč. Jen pro srovnání například ZŠ J. Š. Baara, kde měli kasičku jeden týden, vybrali 6 663 Kč a v Církevní mateř22

ské škole na Rudolfovské ulici za dva dny 4 388 Kč. Vezměme v potaz pouze studenty a studentky ZSF, kterých je zhruba 1 700, a předpokládejme, že by každý student věnoval pouhých 10 korun českých, měli bychom v kasičce najít alespoň 17 000 korun. Připočtěme asi 200 pedagogů, kteří si na rozdíl od studentů/tek mohou jistě dovolit přispět poněkud vyšší částkou, a jejich příspěvek (vzhledem k hospodářské krizi zůstaňme při zemi) ve výši 100 korun. Rázem by v kasičce mělo přibýt dalších 20 000 korun českých. Podtrženo a sečteno by to mělo dohromady dělat nějakých 37 000 korun českých. Jak je možné, že na půdě ZSF, kde by měli působit lidé s poněkud vyšším sociálním cítěním než, řekněme, na technických oborech, je tak nízká solidarita s trpícími? Anebo je to tak daleko, že síla jejich utrpení do české kotliny nedoletí?

vybavit, byly infikované, tak jsme i přes počáteční provizorní podmínky měli kupodivu minimum infekčních komplikací. Dnes už jsou ovšem Lékaři bez hranic na Haiti v docela jiné fázi pomoci, máme dvacet míst v Port-au-Prince a okolí, na kterých pacienty operujeme, ošetřujeme a hospitalizujeme, a vše probíhá podle standardních protokolů Lékařů bez hranic, to znamená velmi kvalitně a sterilně, podle všech zásad evropské medicíny. Má taková mise i nějaké pozitivum, na které budete rád vzpomínat? Hluboce jsem tam obdivoval řadu lidí z Lékařů bez hranic. Některé logistiky, šedesátileté lékaře a sestry, kteří pracovali tak, že jsem se vedle nich styděl, a všechno to snášeli s obrovským humorem, kamarádstvím, pokorou a optimismem. Myslím, že tihle lidé jsou mi životním vzorem. Pojedete příště znovu? Ano.

Veronika Šimečková koordinátorka Adopce zambijských dětí na dálku



Také je možné, že všichni ti, kteří do kasičky nepřispěli, už přispěli jinde a jinak. Možná… Každopádně bychom měli více otevřít svá srdce soucitu a vzájemné solidaritě, a to nejen proto, že příště můžeme být na místě těch postižených my sami, ale protože jsme lidé. Je dobré nezapomínat, že nikdo z nás není na světě jen sám za sebe a řečeno s Albertem Schweitzerem: „Musí nás zaměstnávat nejen naše blaho, nýbrž i blaho ostatních.“

Lenka Rosková, předsedkyně správní rady NF ZSF JU



QUO VADIS 1/2010

VIA FACTI

D

ne 22. ledna 2009 podepsal děkan Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity prof. MUDr. Miloš Velemínský, CSc., dr. h. c., spolu s představiteli německé společnosti Evangelisches Jugend- und Fürsorgewerk (EJF, internetová reprezentace na www.ejf.de) smlouvu o spolupráci obou institucí. Ta je směrována do tří oblastí. EJF provozuje školicí a poradenské středisko Sozialakademie Haus Silberbach (www.haussilberbach.de), nacházející se v německé příhraniční oblasti poblíž Chebu, které celoročně pořádá odborné semináře (jednacími jazyky jsou zde paralelně němčina a čeština). Naše fakulta se na činnosti střediska podílí jednak vysíláním přednášejících (v roce 2009 jsme se dobře uvedli v ostré konkurenci např. s odborníky z mnichovské univerzity či pražských specializovaných institucí) a rovněž účastí našich studentů na vybraných zajímavých akcích. Program německo-českých seminářů pro rok 2010 uvádíme v plném znění: 1. února „O budoucnosti péče o seniory“ Silberbašské fórum s přednáškami, semináři a panelovou diskusí s politiky 8.–10. února „Bazální stimulace – Základní kurz“ Certifikován Mezinárodní asociací bazální stimulace/Internationaler Förderverein Basale Stimulation e. V. Ve spolupráci s Institutem bazální stimulace, Frýdek-Místek 18.–19. března „Romové v Evropě – integrace, inkluze a cesta tam“ Německo-český odborný seminář na téma Decade of Roma Inclusion Evropská unie 26.–27. dubna „Bazální stimulace – Nástavbový kurz“ Certifikován Mezinárodní asociací bazální stimulace/Internationaler Förderverein Basale Stimulation e. V. Ve spolupráci s Institutem bazální stimulace, Frýdek-Místek 5.–7. května „Syndrom vyhoření v sociální práci – příčiny, diagnóza, terapie a prevence – deprese z pracovního přetížení a její následky pro pracovníky a organizace“

QUO VADIS 1/2010

HODNOTÍME ROČNÍ SPOLUPRÁCI S EJF 21.–23. června „Krátkodobé tresty odnětí svobody pro mladistvé versus odvrácení vyšetřovací vazby“ O účinnosti odstrašujících opatření a přísnějších trestů pro mladistvé pachatele násilných trestných činů a výchovných úvahách v trestním právu mladistvých 6.–8. října „Děti jako svědci domácího násilí“ Psychické následky a účinná opatření jako sociálně pedagogická pomoc rodině 14.–16. listopadu „Profesionální jednání v násilných situacích PART (Professional Assault Response Training) při násilí v kontextu sociální péče“ 24.–26. listopadu „9. odborná konference o ochraně dětí: Komerční sexuální vykořisťování dětí a mladistvých“ Prostituce, pornografie a internet

Jednacími jazyky všech silberbašských setkání jsou čeština a němčina (vždy je zajišťován simultánní překlad), což je výhodné zejména pro ty účastníky z Čech, kteří se chtějí orientovat na spolupráci s profesními kolegy v zemích německy hovořícího regionu. EJF, zaměřující se ve své práci na komplexní péči o postižené děti, dospělé i seniory, vlastní přímo v Berlíně, ale též v různých oblastech Německa celou řadu velmi kvalitních výchovně-terapeutických, sociálních a dalších zařízení. Podpisem smlouvy o partnerství získali studenti ZSF jedinečnou možnost uskutečňovat také v nich své zahraniční praxe. Navštívili jsme v Berlíně prvé dvě naše praktikantky, ocenili podmínky pro život a práci zde jako výborné, vyslechli chválu na studentky z úst vedoucích funkcionářů EJF i vedoucích jednotlivých pracovišť, avšak přivezli domů i konkrétní doporučení pro zlepšení jazykové vybavenosti budoucích praktikantů. Zprávu z tříměsíční odborné stáže v EJF našich dvou studentek si můžete přečíst na: http://www.zsf.jcu.cz/zahranicni _vztahy/pro-studenty-bakalarskych-a-magis

terskych-oboru/zpravy-studentu-ze-zahra nicnich-studijnich-pobytu-a-stazi/nemeckoberlin/ V široké škále zmiňovaných zařízení se EJF může pochlubit skutečnou evropskou exkluzivitou. V rámci hnutí Menschen statt Mauern/ Lidé místo zdí rozvíjí projekty práce s mladistvými provinilci cílené k zabránění nutnosti jejich uvěznění do vyšetřovací, případně soudní vazby. Vedle možnosti, aby studenti ZSF praktikovali také v těchto po všech stránkách výjimečných střediscích, vede koordinovaná snaha EJF a ZSF k vybudování obdobného vzorového zařízení rovněž v České republice. K postupné realizaci tohoto záměru jsou již založeny některé společné výzkumné a v návaznosti na ně i motivační aktivity sledující v první etapě dosažení žádoucích změn postojů české laické i odborné veřejnosti. Ve dnech 4.–6. prosince 2009 se delegace ZSF zúčastnila oslav 115. výročí založení EJF. Bylo pro nás velmi příjemné, když jsme při slavnostním zasedání konaném v jednom z nejkrásnějších berlínských sálů vyslechli slova chvály a uznání na rozvoj spolupráce EJF a ZSF již v prvém roce. Neměli bychom však usnout na vavřínech. Německý partner je silný a seriózní. Očekává od nás do budoucna totéž. Pokud kdokoliv ze studentů nebo vyučujících projeví zájem o angažování se v některém z naznačených směrů spolupráce s EJF, lze doporučit neformální konzultaci s kontaktní osobou, kterou je: PhDr. Jaroslav Hála www.sweb.cz/penologie.hala e-mail: [email protected] tel.: 389 037 566

Jaroslav Hála, KPR 

23

VIA FACTI

T

ibet je dnes takříkajíc v kurzu. Leckdo pálí vonné tyčinky, vyvěšuje tibetské modlitební praporky, roztáčí modlitební mlýnky a vytváří mandaly. V přesvědčení o duchovní vyčpělosti Západu nebo prostě jen tak zlákán exotikou hledá v tibetských pláních to pravé duchovno, nic nedbaje moudrého nabádání buddhistických mnichů, že kdo hledá spirituální inspiraci na Východě, měl by nejprve proniknout do hlubin vlastních náboženských a kulturních tradic. Tak či onak je Tibet pro mnoho lidí Západu symbolem čehosi, co ve vlastní kultuře postrádají. 10. březen však každoročně ukazuje ještě jinou symboliku Tibetu. Toho dne na mnoha evropských radnicích i jiných veřejných budovách vlají tibetské vlajky, aby připomněly násilně potlačené povstání Tibeťanů proti čínské okupaci, které se uskutečnilo téhož dne roku 1959. Po vzniku Čínské lidové republiky r. 1949 začala čínská vláda zavádět v této oblasti společenské reformy provázené radikálním porušováním lidských práv. Tibeťané i po šedesáti letech čínské okupace nadále čelí omezování svobody slova, názoru a projevu, omezování

24

TROCHU TIBETU TU 10. BŘEZEN NA ZSF JU pohybu, svévolnému zatýkání, zadržování a věznění, mučení a nelidskému zacházení ve věznicích. Jejich náboženské a kulturní zvyky a tradice byly a až dodnes jsou zakazovány nebo omezovány. Nadále pokračují převýchovné programy a kampaně namířené proti tibetskému duchovnímu vůdci dalajlámovi, dochází k výraznému omezování počtu mnichů v tamních klášterech a zákazům oslav tradičních tibetských svátků. Velkým problémem zůstává diskriminace Tibeťanů ve všech sférách života a zejména pak masivní řízený přesun čínského obyvatelstva na území Tibetu. To všechno bez ohledu na to, že se Čína paradoxně zavázala k dodržování Deklarace lidských práv jako jedna z prvních zemí na světě. Svobodný svět si proto připomíná 10. březen jako Den Tibetu a různými akcemi upozorňuje na porušování lidských práv nejen v této oblasti, ale zároveň všude ve světě. Mezi nepřehlédnutelné akce

tohoto druhu patří i „Vlajka pro Tibet“, která vznikla v polovině devadesátých let v západní Evropě jako forma projevu solidarity s tibetským obyvatelstvem. To proto, že vyvěšení této vlajky je v Číně vlastizrádným činem, po jehož vykonání následuje trest vězení a nezřídka se stává, že viník prostě bez soudu „zmizí“. V roce 1996 se k akci poprvé připojila čtyři česká města (Litoměřice, Horní Planá, Praha 3 a Hradec Králové), v letošním roce to již bylo 364 měst, městských částí, magistrátů, obcí a krajů z celé České republiky, mezi nimi i České Budějovice. V poslední době se začínají přidávat i některé, zejména střední, školy. Akademický senát ZSF JU jednal o připojení se k této aktivitě dne 22. 2. 2010 a po bouřlivé diskusi, zda je vyvěšení tibetské vlajky vhodným způsobem upozornění na porušování lidských práv ve světě, návrh zamítl (pro 4, proti 4, zdrželi se 3). Senátoři však podpořili ostatní formy připojení se ke Dni Tibetu. A tak se studenti i vyučující mohli s pestrobarevnou tibetskou vlajkou plnou symboliky setkat ve vestibulu „Uranu“, kde byla součástí informačních panelů o tibetské problematice. V předvečer Dne Tibetu se pak v téměř zaplněném sále E konala projekce dvou dokumentárních filmů, které pro tuto příležitost laskavě zapůjčila organizace Člověk v tísni, o. p. s. První z nich s názvem Dalajláma – síla pravdy (Dánsko, 2002) provázel exilového duchovního a politického vůdce tibetského lidu na jeho návštěvě v Dánsku, při němž dalajláma šířil své přesvědčení o síle nenásilí, potřebě dialogu, respektu a porozumění. Spolu s tím však poukazoval na to, co nazývá kulturní genocidou: rušení klášterů a snaha o vymýcení tradičního tibetského způsobu života. Film rovněž ukazuje, jaké vrásky dělá každá návštěva dalajlámy západním politikům: nebýt srab, vyjádřit mu podporu, ale QUO VADIS 1/2010

VIA FACTI ne moc oficiálně, abychom příliš nenaštvali vlivnou Čínu. Druhý dokument Oči pro Tibet (USA, 2005) nahlížel tibetskou problematiku z jiného úhlu, jenž byl studentům ZSF blízký. Ukazoval, že život na „střeše světa“ přináší i jiná úskalí, než o jakých slýcháme v souvislosti s čínskou okupací. Ostré sluneční záření způsobuje tamním obyvatelům vážná oční onemocnění – převážně šedý zákal. Pokud se některá z těchto nemocí neléčí, mohou vést až ke slepotě. Dokumentarista Isaac Solotaroff představuje ve svém filmu projekt amerického lékaře Marca Liebermana, který r. 1995 navštívil Tibet, aby vyškolil

zdejší lékaře a provedl stovky očních operací. Film poukazuje na to, jak i tato zcela nepolitická aktivita naráží na nepřízeň čínských úřadů, sleduje zdravotníky bojující s problémy špatně fungujících nemocnic a zároveň líčí příběhy Tibeťanů, jež se vydali na dlouhou cestu, aby podstoupili nadějnou léčbu. Účastníci tohoto večera si pak s sebou domů odnesli papírové tibetské vlaječky, které se následujícího dne objevily v oknech některých studentských pokojů. Takže se „Vlajka pro Tibet“ na ZSF svým způsobem konala i bez oficiálního „požehnání“. A to je nakonec dobrá zpráva, že žijeme v srdci Evropy

FILMOVÝ KLUB DOKUMENTÁRNÍHO FILMU

LIDÉ A JEJICH OSUDY

Z

ačátkem dubna 2010 začal na Zdravotně sociální fakultě Jihočeské univerzity nový Filmový klub dokumentárního filmu Lidé a jejich osudy organizovaný Mgr. Pavlou Štochlovou z katedry sociální práce a sociální politiky ZSF JU. Filmový klub byl určen studentům všech fakult Jihočeské univerzity a probíhal každou středu až do konce letního semestru 2010 v sále G budovy Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity. Filmový klub vznikl v rámci projektu Dějiny, film a lidská práva pod záštitou společnosti Člověk v tísni, o. p. s. Jde o nový projekt probíhající pod hlavičkou festivalu Jeden svět, který byl finančně podpořen německou nadací Stiftung EVZ. Jeho hlavním cílem je zpřístupnit dokumentární filmy s tematikou lidských práv vysokoškolským studentům, umožnit jejich široké využívání v rámci výuky na českých vysokých školách a přispět k reflexi problematiky porušování lidských práv skrze historickou perspektivu. Zásadní vizí tohoto projektu jsou

QUO VADIS 1/2010

původní semináře vedené studenty magisterských a doktorandských programů společenskovědních oborů, které budou postupně zařazovány do studijních plánů. Studentské semináře byly započaty ve své pilotní formě v druhé polovině letního semestru 2010 a pokračovat by měly v plné síle v akademickém roce 2010/2011 na několika vybraných univerzitách v České republice.

v roce 2010, kdy nám nikdo nezakazuje ani nepřikazuje, co do svých oken věšet smíme a co nesmíme a senát o tom může svobodně diskutovat a hlasovat. Kéž by se podobné svobody dočkali také Tibeťané, aby slunce, které na tibetské vlajce září do všech směrů a symbolizuje radost ze svobody a duchovní i materiální štěstí a blahobyt všech bytostí žijících nejen v Tibetu, zazářilo i ve skutečnosti.

Ondřej Doskočil KFE 

Ve filmovém klubu na Jihočeské univerzitě byl po každé projekci příslušného dokumentárního filmu vymezen prostor pro reflexi a debatu se zajímavým hostem na dané téma. Studenti mohli v průběhu letního semestru 2010 zhlédnout celkem sedm dokumentárních filmů s tematikou lidských práv, a to filmy Bílý teror, Barmský VJ, Taxi na temnou stranu, Příběhy z Jodoku, Pevnost, Proč zabili své sousedy? a Bílý král, červený kaučuk, černá smrt. V rámci těchto filmů bylo možno debatovat na témata jako například rovnost versus diskriminace – práva založená na rasové rovnosti, svoboda shromažďování, svoboda slova a svoboda pohybu, ochrana proti mučení a svévolnému

25

VIA FACTI zatčení, demokracie versus autoritářský stát, právo azylu a imigrantští dělníci, mezinárodní spravedlnost, pravda a smíření a otroctví. Jako doprovodná akce tohoto filmového klubu proběhly ve dnech 14. 4. 2010 až 14. 5. 2010 v aule budovy Uran ZSF JU dvě výstavy fotografií, a to výstava na téma Lidé a země autora Petra Louženského a výstava Děti Afriky fotografa Davida Švejnohy. Bylo možno zhlédnout zajímavé fotografie lidí žijících v zemích jako například Jemen, Indie, Nepál, Izrael a Jeruzalém či nahlédnout do života dětí ze zemí subsaharské Afriky. Filmový klub dokumentárního filmu Lidé a jejich osudy proběhl velmi úspěšně, každý týden se na projekci sešlo průměrně 25 diváků z řad studentů a zaměstnanců Jihočeské univerzity i dalších zájemců z nejrůznějších oborů. Informace o připravované projekci i synopse k jednotlivým filmům bylo vždy možné najít na webových stránkách Jihočeské univerzity i jejích jednotlivých fakult, dále na sociální síti Facebook a v neposlední řadě na plakátcích vyvěšených v budově menzy, kolejích a vybraných fakult Jihočeské univerzity. Na výběr promítaných filmů i pozvané hosty do-

stala organizátorka z nejrůznějších stran velice pozitivní ohlasy. Nejen z toho důvodu bude večerní filmový klub probíhat i nadále, a to opětovně na půdě ZSF JU od listopadu 2010. Dále od letního semestru 2011 budou v rámci projektu Dějiny, film a lidská práva otevřeny na ZSF JU volitelné předměty, v jejichž rámci budou studentům promítány další dokumentární filmy s nejrůznějšími závažnými sociálními tématy. Více informací o projektu a jeho aktivitách naleznete na: http://www.jedensvet.cz/ow/festival/index.php? id=325 nebo přímo na stránkách společnosti Člověk v tísni www.clovekvtisni.cz/ dejinyfilmalidskaprava Program proběhlého filmového klubu v bodech: 7. 4. 2010 Bílý teror Téma: rovnost versus diskriminace – práva založená na rasové rovnosti Host: PhDr. et PaedDr. Jiří Dvořák, Ph.D. – Historický ústav FF JU

21. 4. 2010 Taxi na temnou stranu Téma: ochrana proti mučení a svévolnému zatčení Host: Mgr. Sylvie Koubalíková – psycholožka Vazební věznice České Budějovice 28. 4. 2010 Příběhy z Jodoku Téma: demokracie versus autoritářský stát: gulagy Host: Mgr. Tomáš Horák, Ph.D. – koreanista 5. 5. 2010 Pevnost Téma: právo azylu a imigrantští dělníci Host: Armen Asatryan – bývalý žadatel o azyl v ČR 12. 5. 2010 Proč zabili své sousedy? Téma: mezinárodní spravedlnost, pravda a smíření Host: Mgr. Lenka Rosková – členka katedry práva, řízení a ekonomiky ZSF JU 19. 5. 2010 Bílý král, červený kaučuk, černá smrt Téma: otroctví Host: Markéta Kutilová – zakladatelka mise v Kongu, Člověk v tísni, o. p. s.

Pavla Štochlová KSB 

14. 4. 2010 Barmský VJ Téma: svoboda shromažďování, svoboda slova a svoboda pohybu Host: Lucie Kundra – koordinátorka Barmských projektů, Člověk v tísni, o. p. s.

PROJEKT „NĚCO VÍC“ ANEB BENEFIČNÍ KONCERT 11. 11. 2010

ního fondu Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity (dále jen NF ZSF) a dobrovolnického programu Pět P, který nás podpořil i minulý rok. HLAVNÍ CÍL:

Projekt „Něco víc“ je podpořen programem Make a Connection/Připoj se, jenž je společným programem Nadace rozvoje občanské společnosti a společnosti Nokia – www.pripojse.cz).

N

aši skupinu tvoří 7 studentů Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity (ZSF JU). Čtyři z nás byli zapojeni v projektu Žabky (víkend a tři od26

poledne pro děti a dobrovolníky z dobrovolnického programu Pět P v Českých Budějovicích), který jsme realizovali za podpory programu Připoj se. Naše spolupráce byla cennou a pozitivní zkušeností a těší nás výsledek naší práce, který kladně ohodnotila cílová skupina i širší okolí. Velmi rádi bychom navázali na předchozí činnost naším novým projektem. Přizvali jsme nové lidi, kteří byli účastni víkendu pro děti a chtějí s námi spolupracovat. Pro naši činnost jsme získali podporu a doporučení od Nadač-

Podpora

a propagace dobrovolnictví v Českých Budějovicích – chceme upozornit na dobrovolnické činnosti, které se ve městě České Budějovice realizují a dát tak příležitost lidem, zamyslet se nad rolí dobrovolnictví ve společnosti.

DÍLČÍ CÍLE PROJEKTU: Víkend

pro děti a dobrovolníky dobrovolnického programu Pět P.

Benefiční

koncert ve čtvrtek 11. 11. 2010 v Solnici – čímž chceme představit a finančně podpořit čtyři vybrané dobrovolQUO VADIS 1/2010

VIA FACTI nické programy Ústavu ZSF JU. Tyto programy budou prezentovány na benefičním koncertě formou příběhu, obrazů, fotek a scének. Při této příležitosti se budou i prodávat výrobky dětí a klientů těchto programů. Finanční prostředky z prodeje výrobků a případných sponzorských darů budou určeny na zajištění chodu těchto programů, které fungují díky nezištné práci téměř 80 dobrovolníků. Diskusní

večer v galerii Měsíc ve dne – tento diskusní večer bude navazovat na benefiční koncert s odstupem 14 dnů. Diskuse bude probíhat neformálním způsobem mezi zástupci progra-

PODZIM 2010 ŘÍJEN HUDBA Solnice – Sly rabbits, Bran, festival Jazzové dny Bazilika – Vltava, Skyline, festival Jazzové dny – Mouse on the keys + Radovan Tariška Sextet, The Ecstasy of Saint Therese DIVADLO Bazilika – VerTeDance – Emigrantes Choreografie: Veronika Kotlíková, Tereza Ondrová, režijní spolupráce: Štěpán Pácl, interpretace: Andrea Opavská, Lucia Kašiarová, Petr Opavský, Ondřej Nosálek, Adam Chaloupka, Adam Pospíšil, Anna Kukátková, Jasmína Lustigová, Eda Manukjan, hudba: DVA, scénografie, kostýmy: Kristýna Täubelová Světelný design: Pavel Kotlík, TANEČNĚ-DIVADELNÍ představení o chlapci, který musel opustit důvěrně známé místo zvané DOMOV. Před něčím prchá snad každý z nás. Kam utíká ON? Vrátí se ještě někdy zpátky DOMŮ? … a kde to vlastně je…? PředQUO VADIS 1/2010

mu Pět P (garantkou programu), zástupcem neziskového sektoru, skupinou, která realizuje tento projekt, a širokou veřejností. Témata k diskusi: „Dítě potřebuje pozitivní vzor, který je sám o sobě vyzrálý a odpovědný. Dobrovolnictví jako jedna z cest k rozvoji osobnosti dospělého i dítěte.“ Benefiční

koncert bude zahájen v 18:30 kapelou Bonsai č. 3. Na tento vstup bude navazovat v 19:00 oficiální zahájení, po kterém se budou střídat dobrovolnické programy se svými prezentacemi s kapelami Bonsai č. 3 a Epy de Mye. Na závěr vystoupí kapela Smutný Karel. Ka-

stavení Emigrantes nahlíží dětskýma očima fenomén uprchlictví. Choreografky Tereza Ondrová a Veronika Kotlíková se opět nechaly inspirovat dětským viděním světa i spontánností jejich pohybového projevu. Na scéně tak uvidíte 4 dospělé a 5 dětských interpretů, kteří pravidelně navštěvovali Ateliéry kreativního pohybu Archa.lab. Patří mezi ně i Eda Manukjan, arménský chlapec, jehož vzpomínky, sny a přání byly jednou z inspirací k představení. OSTATNÍ Solnice – Antidiskotéka, Četba na přání – „MÁCHA – PROROK PRO ROK 2010“ Ateliéry – workshop: Otevírání hlasu – cesta do nitra s Ivanou Plachou DOPROVODNÉ AKCE Solnice – Jihočeský výlov 3, Ekofilm LISTOPAD HUDBA Solnice – legendy bigbeatu Vl. Třešňák a kapela, Ostinato Bazilika – Kryštof – klubové turné, Asonance, TataBojs

pely hrají na koncertě bez požadavku na odměnu, za což jim patří velký dík. Jste srdečně zváni k účasti na tomto zážitku a také k prožití dobrovolnictví v jeho neobyčejné každodennosti.

Jan Talich hlavní zástupce projektu student 2. RPNP



DIVADLO Solnice – Buchty a loutky – Lynch OCENĚNÍ NA MEZINÁRODNÍM LOUTKÁŘSKÉM FESTIVALU SKUPOVA PLZEŇ 2010: Zvláštní ocenění poroty – tzv. Cenu Antonína Šimely – Davidu Lynchovi a jeho loutkářské inkarnaci Radku Beranovi za inscenaci Divadla Buchty a loutky Lynch Bazilika – Dejvické divadlo – Dračí doupě. Autor: Viliam Klimáček, Hrají: Ivan Trojan, David Novotný, Martin Myšička, Klára Melíšková, Klára Issová, scéna: Martin Chocholoušek, kostýmy: Martin Chocholoušek a Vladimíra Fomínová, hudební spolupráce: DVA, dramaturgická spolupráce: Miroslav Krobot, překlad a režie: Karel František Tománek. Jeden z nejznámějších slovenských dramatiků napsal hru přímo pro Dejvické divadlo a pro konkrétní herce. Vše se točí kolem setkání dvou dávných spolužáků z medicíny – Ivan se protlouká jako dealer zubních kartáčků, David je okázale úspěšným firemním psychologem. Scházejí se poprvé po dvaceti letech, v lese, daleko od civilizace a především poblíž místa, ke kterému

27

VIA FACTI je váže společný zážitek, na který se oněch dvacet let marně snažili zapomenout. Vzhledem k tomu, že Dračí doupě je hra napínavá a s řadou dějových zvratů, bylo by asi nevhodné prozrazovat více. Na pozadí podivně vykloubených událostí se však hraje především o osobních krizích, bilancování a sebeobelhávání. K nejsilnějším momentům večera tak patří scény, v nichž celá pětice (Ivan Trojan, David Novotný, Martin Myšička, Klára Melíšková a Klára Issová) hraje „Dračí doupě“ a do infantilně dobrodružného příběhu nezadržitelně prolíná nejen reálná hierarchie postav, ale i jejich utajované příběhy, vztahy a nenávisti. Právě zde ostatně padne klíčová otázka: Jak má člověk žít s tím, co se stalo? OSTATNÍ Solnice – Četba na přání – „MÁCHA – PROROK PRO ROK 2010“ Bazilika – 5leté výročí – ples DOPROVODNÉ AKCE Solnice – Budějovický manifest (3x koncert)

PROSINEC HUDBA Solnice – legendy bigbeatu J. Spálený a ASPM, Xindl X a kapela, Vl. Merta Bazilika – Dan Bárta a Robert Balzar Trio DIVADLO Solnice – Husa na provázku – Růžový panter? Režie: Jiří Jelínek, v hlavních rolích: Jiří Jelínek a Jiří Kniha, členové spolku DNO a nyní i profesionálové v brněnské Huse na provázku, za hodinu stihnou vypustit takový gejzír nápadů a gagů, o jakém se tvůrcům dnešní televizní zábavy ani nesní. Jejich humor není žádná „alternativa“, za kterou sbírají ceny, ale moderní intelektuální klaunství, mající kořeny ve zdejší staré dobré škole – jejich logika a úhel pohledu má nejblíže k Lasicovi a Satinskému a Jiřímu Suchému. Bazilika – Skutr – Mistr a žák Úspěšný autorský projekt režijního tandemu SKUTR (Martin Kukučka, Lukáš Trpišovský) vznikl pro prázdninovou

INTERNATIONAL STUDENT CLUB Chcete si „zašprechtit“? Vylepšit si angličtinu u piva? Staňte se mentory zahraničních studentů!

M

ezinárodní studentský klub při Studentské radě organizuje mentorování zahraničních studentů, kteří zde tráví jeden nebo i více semestrů nejčastěji v rámci programu Erasmus. Vy jako „mentor“ pomůžete studentovi zorientovat se na univerzitě, vyřídit si ubytování a různá oficiální lejstra a jako odměnu dostanete příležitost zlepšit si cizí jazyk, aniž byste mu-

atmosféru Letní Letné. Hrají: Rostislav Novák, Martin Vraný, Jiří Kohout a Jakub Prachař. Projekt Mistr a žák propojuje akrobacii, moderní taneční a fyzické divadlo, techniky bojových umění, slovní improvizaci ve stylu commedia dell`arte a živou muziku. Na scéně se setkají mistr, žák, sluha a hudebník, aby s nadsázkou a humorem, a v patřičné evropské recyklaci, vyprávěli klasický asijský příběh o setkání mistra a jeho žáka. Představení Mistr a žák stojí na jednoduché zápletce. Mistr pro svou žárlivost zmařil nevinný dívčí květ, svou životní lásku. Jeho duše hledá klid na stezce východního učení. Žák chce pomstít smrt své dívky a Sluha zas trochu toho uznání a životního štěstíčka. A k tomu všemu se hudebník občas promění ve svůdnou zpěvačku. OSTATNÍ Solnice – Četba na přání – „MÁCHA – PROROK PRO ROK 2010“ DOBROVODNÉ AKCE Solnice – Loučení se Solnicí, Silvestr

seli odcestovat do zahraničí, a navíc získáte spoustu nových kontaktů a přátel. Ti nejlepší mentoři na konci semestru obdrží i finanční ohodnocení za svůj čas věnovaný „erasmákům“.

Vše se dozvíte na: [email protected] nebo na připravovaném webu: isc.jcu.cz International student club



Kolik řečí znáš, tolikrát můžeš jít do cizí hospody jako domů!

28

QUO VADIS 1/2010

VIA FACTI

PROJEKT „KU“ Projekt se zaměřuje na aktivizaci studentů ZSF JU a na rozvoj v jejich osobnostním vývoji. Jeho realizátorem je skupina aktivních studentů ZSF JU, jejímž cílem je zvýšit zájem studentů o dění na akademické půdě i ve společnosti a vytvořit zde inspirativní prostředí. Projekt začal již v září Výcvikem lektorů a organizací Setkání studentů prvních ročníků, kdy byl pro nové studenty připraven program směřující k vzájemnému seznámení, k informovanosti o možnostech studenta jako aktivního člena akademické obce a společnosti. Součástí této aktivity bylo také prezentování dobrovolnických programů. Během října, listopadu a prosince naváží tři proudy aktivit – publikační večer, kulturní večery a vzdělávací aktivity. Publikační večer s názvem „Informační tok – my v něm“ chce poukázat na nepřeberný tok informací – napomoci studentům zorientovat se v tomto toku a dokázat zaujmout kritický postoj a uplatňovat racionální dialog. Večer proběhne v SUDu (Studentském univerzitním divadle), tedy v místě, kde se studenti mohou zapojit do divadelních inscenací, autorských čtení etc., večer obsahuje: přednášku novináře, vliv médií na společnost, zaměření na kritický přístup ke zprávám z médií, diskusi i představení fakultního bulletinu Quo vadis. Dvě kulturní odpoledne zaměřená na celostní vnímání člověka jsou o tom, jak na nás působí hudba a pohyb a jak toho lze využít v běžném životě, ale i o tom, jak můžeme různé metody použít jako terapii. Obsahem prvního zmíněného odpoledne nazvaného „Tajemství pohybu a jeho využití“ bude přednáška o pohybové terapii a relaxaci a zvládání stresu pomocí pohybu. Obsahem druhého odpoledne nazvaného „Tajemství zvuku a jeho využití“ bude přednáška o hudbě a jejích účincích na organismus (např. v období těhotenství) a na QUO VADIS 1/2010

kvalitní vývoj plodu a rodiny. Po odpolední přednášce bude následovat netradiční večer s výrobou nástrojů, prezentace netradičních nástrojů a ukázky hry. Závěrečnou částí budou vzdělávací aktivity zaměřené na prohloubení vědomostí a praktických dovedností studentů ZSF JU v přístupu k lidem s poruchou paměti. Součástí bude zároveň ukázka konkrétních činností v oblasti trénování paměti v rámci přednášky „Mozek a paměť“ – v rámci různých věkových skupin. Zde budou představeny techniky na trénování paměti. Touto přednáškou se bude také prolínat soutěž „Krátkodobá a dlouhodobá paměť“ mezi čtyřčlennými družstvy studentů a klientů (seniorů) dobrovolnického programu PATUP, který se realizuje při Ústavu sociální práce ZSF JU. Tým „KU“

 VÝCVIK LEKTORŮ PRO SETKÁNÍ STUDENTŮ PRVNÍCH ROČNÍKŮ „Nežij, abys dostával, dávej, abys žil“, tak zní heslo studentského projektu KU. Ve stejném duchu se odehrával i výcvik lektorů pro Setkání studentů prvních ročníků, který se uskutečnil na výukové základně Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity v Hradcích

u Lipí ve dnech 3. až 5. 9. 2010. Školení bylo vedeno pod odbornou záštitou ing. Renaty Švestkové, Ph.D. Program byl bohatě členěn a zaměřen na komunikační cvičení, týmové hry a spolupráci, outdoorové hry a především na přípravu obsahu zmíněného setkání. Týmové hry pod vedením ing. Renaty Švestkové, Ph.D., Poustevníčka a HonzíkaKU byly zahájeny krátce po příjezdu. Měly za úkol stmelení a naladění týmu na stejnou vlnu. Hry splnily své poslání, poněvadž atmosféra, která vládla v Hradcích, byla více než příjemná. O adrenalin se postaral Nitrák, náš organizátor outdoorových her, vyhlášením noční hry nazvané Štvanec, chůzí po laně, během na dřevěných lyžích, prolézáním lanového pavouka, přenášením hrnku s vodou na ručníku, stavěním stožáru s lany apod. Již samy názvy vypovídají o tom, že nebyla nouze o dobrodružství v lese, legraci, plánování strategie a „velký boj“, měřící fyzické síly nás všech. Komunikační cvičení a hry byly propojeny nápaditě a zapadávaly přirozeně do sebe s cílem naučit nás společně efektivně komunikovat. Inspirující byly diskuse, které se vyvolaly ať už chtěně, či nechtěně. Všechny byly přínosné. Zážitky, informace, nadšení, noví přátelé – to všechno za necelých 72 hodin. Příležitost, která stojí za to... Jen otevřít oči, osmělit se a vstoupit...

Jitka Vaculčíková, studentka ZSF JU 

29

VADEMECUM

AKADEMICKÁ KNIHOVNA

O

d předchozího akademického roku máme možnost navštěvovat novou univerzitní Akademickou knihovnu přímo naproti rektorátu, je tedy nasnadě napsat vám o ní několik informací.

V přízemí knihovny je zasedací místnost pro pořádání různých schůzí (senát, studentská rada apod.), prodejna skript či jedinečný bufet s kavárnou, kde lze platit studentskou kartou, veškeré zboží zakoupit za „studentské“ ceny, být obsloužen vstřícnou obsluhou a pochutnat si na neopakovatelné kávě (pověstným se pomalu ale jistě stává cappuccino se skořicovým „přáním pěkného dne“). Do knihovny se lze dostat pouze přes turniket, na který musíte mít svou studentskou kartu. V knihovně vládnou paní knihovnice – veskrze laskavé bytosti, které se starají, aby byl každý zásoben potřebnými informacemi (tedy obzvláště těmi, které nejsou běžně dostupné, např. na internetu). Pokud máte jakýkoli problém s hledáním knih nebo tiskem, neostýchejte se jich zeptat. Knihovna disponuje wi-fi sítí, několika pevnými počítači s internetem, individuálními studovnami, skupinovými studovnami či pohodlnými křesílky, takže můžete pilně studovat v prostředí, na které máte právě náladu. 30

Knihovna nabízí poměrně slušný fond časopisů, odborných knih, učebnic a jazykových příruček. Najdete zde i obhájené diplomové práce svých starších kolegů. Kromě časopisů odebíraných v papírové podobě disponuje knihovna i poměrně rozsáhlou databází odborných časopisů, ke kterým má zaplacený přístup on-line. Některé časopisy jsou přístupné pouze z knihovny, jiné z celé fakultní sítě. Mimochodem, nezřídka se stává, že se vám podaří stáhnout článek i z časopisu, který se tváří jako nepřístupný. Kromě odborného čtiva je knihovna zásobena i denním tiskem. K dispozici jsou též kopírky a skenery pro okopírování čehokoliv z knihovního fondu. Kopírky a skenery v knihovně fungují na univerzitní kartu, kterou si musíte pro tento účel nabít extra penězi. Velkou vymožeností knihovny je knihovní systém – umožňuje provádět prodlužování výpůjček, zadávání rezervací a další vymoženosti, aniž byste se museli namáhat do knihovny osobně. Navíc vám umožňuje podat elektronickou žádanku o kopii nebo knihu z jiné knihovny přímo na webu. Další knihovní vymožeností je samoobslužný vraceč knih, kde lze vracet 24 hodin denně do boxu, který se nachází u vchodu z parko-

viště, kam máte přístup opět na svou studentskou kartu. Nechcete-li stát dlouhé fronty u výpůjčních pultů, nemáte-li žádné resty ve výpůjčkách atd., je v přízemí další novinka a tou je samoobslužná výpůjčka knih, se kterou manipulujete také pomocí studentské karty tak rychle, že si skoro nevšimnete, že se vám kniha načetla. Na stránkách věnovaných knihovně www.lib.jcu.cz jsou odkazy na důležité elektronické databáze (pod záložkou e-zdroje). Otevírací doba knihovny je Po– Pá 8–20 hod. So 9–16 hod. (po 17. hodině vstup jen s kartou JU). Pokud máte nějaké otázky či problém se službami knihovny, nebo její služby chcete naopak vychválit (a že si to mnozí zaslouží), pište na: [email protected] nebo přijďte osobně (pokud vám ani jedna z cest nevyhovuje, zkontaktujte své studentské zástupce na [email protected] nebo na [email protected]).

Studentská rada JU 

QUO VADIS 1/2010

VADEMECUM

„LOSNU, NEBO MAŽŇÁKA?“ Koho volíš? Losnu, nebo Mažňáka?“ Různé variace na tuto okřídlenou větu z Foglarovy Záhady hlavolamu uslyší naše senátorky a naši senátoři brzy jistě mnohokrát. Neschyluje se sice k volbě Velkého Vonta, tajemného vládce Stínadel, ale i tak bude letošní podzim volební s velkým „V“. Akademický senát Zdravotně sociální fakulty bude rozhodovat o novém děkanovi, univerzitní senát pak o novém rektorovi naší vysoké školy. Budou tedy vybírat osobnosti, které budou stát v následujících čtyřech letech v čele naší fakulty i celé univerzity. Volbu nebudou mít snadnou. Po výrazných a nepřehlédnutelných osobnostech profesora Velemínského a profesora Bůžka budou muset rozhodnout, zda a kterým směrem ta která osobnost stočí kormidlo jí svěřené. Volby a s nimi spojené „střídání stráží“ patří k demokracii a je to tak dobře. I sebelepší osobnosti mají své limity a je správné dát po určité době příležitost novým tvářím, novým myšlenkám, novým nápadům nebo prostě jen novému stylu. Volby jsou vždy příležitostí k ohlédnutí se za uplynulým obdobím i výzvou

k zamyšlení nad novým směřováním a novými vizemi. I stávající vysokoškolský zákon na tuto pravdu pamatuje a dovoluje děkanům a rektorům stát v čele fakult a univerzit pouze dvě po sobě jsoucí čtyřletá funkční období. Čteme-li tento zákon pozorně, neunikne nám, že senáty tak úplně děkana a rektora nevolí, nýbrž volí kandidáty na tyto funkce. S konečnou platností jmenuje děkana fakulty rektor a rektora zase prezident republiky. Přesto mají na volbu zásadní vliv a jen zřídkakdy se stává, že není jmenován kandidát navržený senátem. Celý volební maratón má zpravidla následující průběh: Poté, co akademický senát vyhlásí volby, rozeběhne se návrhové kolo, v němž každý člen akademické obce, tedy každý akademický pracovník (učitel) i každý student, může podávat návrhy kandidátů. Poté senátem určená volební komise zjistí, kteří z navržených kandidátů s kandidaturou souhlasí, a zveřejní jejich jména. V následujícím, většinou týdenním, období mohou opět všichni členové akademické obce zasílat volební komisi své případné připomínky k navrženým kandidá-

tům. Kandidáti pak veřejně vystoupí na shromáždění akademické obce, kde představí svůj volební program a odpovídají na dotazy shromážděných akademických pracovníků a studentů. Brzy poté následuje tajná volba, v níž zvítězí ten kandidát, který získá nadpoloviční většinu hlasů všech senátorů. V případě, že se tak nestane, postupují dva nejúspěšnější kandidáti do druhého kola. Nedojde-li ani ve druhém kole ke zvolení, rozhoduje senát hlasováním o tom, zda se bude konat třetí kolo či zda se vyhlásí nové volby. Volby kandidátů na funkci děkana a rektora tedy probíhají na základě principu zastupitelské demokracie – vybírají je zvolení zástupci akademické obce. Ti, ačkoli jsou při svém rozhodování vázáni pouze svým svědomím, jsou vnímaví vůči názorům členů akademické obce. Nepromarněme proto příležitost své názory a svou vůli projevit. Nakonec třeba i tím, že senátorky a senátory, s jejichž prací nejsem spokojen/a, jednoduše příště volit nebudu. I je totiž čeká na jaře „výměna stráží“. Ondřej Doskočil předseda AS ZSF JU

 Nikdy Bahňáka!

NADAČNÍ FOND ZDRAVOTNĚ SOCIÁLNÍ FAKULTY JIHOČESKÉ UNIVERZITY

V

ážení studenti, kolegové,

velice rádi bychom Vám touto cestou připomněli aktivity, cíle a také nové logo Nadačního fondu Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity. QUO VADIS 1/2010

Nadační fond ZSF JU byl založen Zdravotně sociální fakultou JU v roce 1998 a vznikl přeměnou z nadace stejného názvu na nadační fond. Hlavní cíle Nadačního fondu: Nadační fond ZSF JU je účelovým sdružením majetku, který v souladu

s nadačním zákonem slouží k dosahování obecně prospěšných cílů, zejména k: vytváření a rozvíjení duchovních hodnot; 31

VADEMECUM pomoci

při odstraňování překážek v začleňování handicapovaných spoluobčanů do společenství zdravých lidí; pomoci při vytváření motivačně výchovných a vzdělávacích programů pro zdravotně a sociálně handicapované spoluobčany; poskytování sociálního a zdravotního poradenství; organizování společenských a dalších akcí zejména pro handicapované jedince; podpoře talentovaných studentů, a to formou stipendií;

rozvoji

zahraničních styků studentů, pedagogů a vědeckovýzkumných pracovníků péče o děti v rozvojových zemích.

NF ZSF JU směřuje své aktivity především do oblasti spolupráce a porozumění v oblasti pomoci zdravotně a sociálně handicapovaným osobám, dětem v rozvojových zemích, dále se zaměřuje na dobrovolnické aktivity studentů JU. Jednou ze stěžejních aktivit NF ZSF JU je realizace projektu Adopce zambijských dětí. Tento projekt je zaměřen na trvalou pomoc dětem v Zambii, kterým jejich rodiče či nejbližší okolí nemůže poskytnout základní péči (dostatek jídla, ošacení, vzdělání, zdravotní péči). Pro většinu dětí je též nedostupná zdravotní péče, přestože jsou velmi ohrožovány nemocemi, jako jsou např. malárie, HIV/AIDS, průjmová onemocnění, TBC apod., které jsou ve spojení s podvýživou často smrtelné. Vzdělání je v těchto podmínkách pro řadu rodin zcela nedostupné a je považováno za druhořadé. Adopce zambijských dětí – projekt pomoci na dálku je více než jen jednoduchá mezinárodní výpomoc, vytváří pouto solidarity, porozumění a vzájemné náklonnosti mezi růz-

EUROPEAN SOCIETY FOR ANIMAL ASSISTED THERAPY

ESAAT

E

SAAT je jedinou evropskou zastřešující asociací pro výkon terapie za asistence zvířat. Organizace byla založena v roce 2004 u příležitosti konání mezinárodního Sympozia o terapii za asistence zvířat – Tiere als Therapie ve Vídni. Snahou společnosti je propagace terapie za asistence 32

zvířat, podpora výzkumu a dalšího vývoje v oblasti terapie a především tvorba základních standardů a pravidel praktikování terapie za asistence zvířat. Jako zásadní úkol si organizace předsevzala profesionalizaci terapie a rozvoj vzdělávání osob terapii provádějících. Organizace navrhuje metodiku odborného

nými národy a kulturami. Tento projekt je forma pomoci, která poskytuje dítěti možnost chodit do školy a tím i naději na lepší život, zatímco zůstává ve své rodné zemi, se svou rodinou. Vzhledem k vysoké nezaměstnanosti a s tím spojené chudobě si rodiče dětí nebo jejich opatrovníci často nemohou dovolit hradit výdaje spojené s výukou – jedná se zejména o školní uniformy, knihy a učebnice, sešity apod. Pro jakékoli další informace a možnosti zapojení do uvedených činností nás kontaktujte na http://nadacnifond.zsf.jcu.cz SÍDLO:

Jírovcova ul. č. 24., 370 04 České Budějovice, Česká republika IČO 472 36 370, Bankovní spojení: ČSOB, Lannova 3, 370 02 České Budějovice č. ú.: 612031553/0300

Lenka Rosková předsedkyně správní rady



vzdělávání osob, jež terapii provádějí, a také metodicky tuto přípravu koordinuje. Asociace je jedinou zastřešující organizací v Evropě tohoto druhu. Občanské sdružení Hafík je od roku 2008 jedinou organizací v ČR, která je členem ESAAT, a také jedinou organizací, jež v roce 2010 získala akreditaci pro oblast přípravy a vzdělávání canisterapeutických týmů (které po absolvování vzdělávání realizují aktivity, edukaci a terapii za asistence psa).

Ludmila Cimlová dobrovolník o. s. Hafík, 3. RPBP

 QUO VADIS 1/2010

AD NOTAM

SOUTĚŽ

Podmínky, které musí Váš návrh obsahovat:  dodržet formát A4  znak univerzity  název časopisu  číslo časopisu  ročník  zbytek je na Vaší fantazii!

NAVRHNĚTE OBÁLKU

QUO VADIS

C

hcete se aktivně podílet na přeměně tváře našeho časopisu? Máte skvělou možnost spojit příjemné (pro některé) s užitečným (jistě pro každého).

!!!Navrhněte OBÁLKU Quo vadis a vyhrajte 2

000 Kč!!!

Nezapomeňte uvést Vaše jméno a kontakt na Vás!!! Těšíme se na Vaše návrhy na: [email protected]

SURSUM CORDAM

M

ilí čtenáři, nečekejte ode mne morbidní úvahu bulvárního rázu, i když připouštím, že název sloupku tomu může nasvědčovat. To bych si nedovolil. Chci naopak upozornit na jeden finanční ústav za počin, který mě mile překvapil. Neočekával bych totiž po různých zkušenostech se zvyšováním poplatků za

Ukázka z „Knihy pro bohatší život“

bankovní služby, kdy jako klienti nosíme v přeneseném smyslu dříví do lesa a platíme lesní (v tomto případě bankovní) správě za jeho ohlídání a někdy QUO VADIS 1/2010

S LITERÁRNÍM STŘEVEM

V BANKOVNÍM SEJFU i za ztrátu (to v případě krajním, bankrotovém), po nabídkách inter, home, tele a dalších bankingů apod., že se najednou z finančních operací, nabídek investování, úrokových a jiných sazeb objeví na bankovní přepážce vedle lákavých možností využít maximálně efektivně volných finančních prostředků cosi, co je moderní, ale přesto tradiční, chytré, a přesto ne vychytralé, nápadité, a přesto účelné: Kniha pro bohatší život, text, kde není např. ani zmínka o koruně, euru, dolaru a jejich vzájemném kurzu, který naopak pestře a nápaditě graficky vybaven vybízí k překonání fobofobie – kdo neví, tak to je strach z vlastního strachu, k prostocvikům u počítače, kdy

za každý mechanický úkon se můžete odměnit lehkým sportovním úkonem, k postmodernistickým bobříkům jako milovat se se zavázanýma očima, poskytuje návody jak si najít svého trilobita, jak vypadat dobře na fotografiích, jak se naučit plavat stylem speciálních jednotek, jak na podzimní melancholii, jak si sestavit rodokmen, jak si upražit vlastní kávu apod. Také se můžete naučit základům květomluvy, zkusit porušit jeden svůj zlozvyk nebo se jeden den vydávat za cizince, postavit hrad z karet, vydat se v Čechách za menhiry, znovu si přečíst svoji oblíbenou knížku z dětství, pořídit si talisman, prostě se díky podnětu z bankovního ústavu pokusit o spoustu možná lidsky 33

SURSUM CORDAM

vzájemně užitečnějších věcí a aktivit, než je ukládání a úspěšné investování finančních prostředků. Možná bankéře už unavilo neustále počítat, vymýšlet zřetelné fiskálně úspěšné strategie a úkony a management se rozhodl jít na to od už zmíněného lesa, byť v jiných souvislostech. Stále mi ale nebylo jasné jak. Až jsem to pochopil. Banka ukryla svou finanční strategii zaměřenou na klienty tentokrát mezi řádky textu jiného typu, rozprostřela před nimi přepestrou nabídku nejrůznějších aktivit a nechala protentokrát pouze na nich, aby pochopili, že na to všechno musí nejdříve mít Čili Svěřit Obnos Bance. Ukázky z „Knihy pro bohatší život“

(voň) 

NOTA BENE

VYLEPŠENÁ MENZA JU DOPŘEJE STUDENTŮM PIZZU I VÍC MÍSTA

chceme mít hotové,“ uvedl ředitel Kolejí a menz Jihočeské univerzity František Vrtiška na začátku prázdnin. Zatímco menší minutková jídelna se 60 místy už v menze fungovala, pizzerie tam bude zcela nová. Kuchaři v ní budou lákat

Jídelna Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích má od akademického roku 2010–2011 kapacitu větší o 200 míst a také samostatnou pizzerii. Strávníci si mohou odnést italskou specialitu i s sebou v krabici.

S

tudenti Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích se mohou v menze těšit na pestřejší jídelníček a víc místa u stolů. Zatímco do června jim nabízela ve svých jídelnách 460 míst, od nového akademického roku se jejich počet skoro o polovinu zvýšil. „V přízemí přibude 200 nových míst v minutkové a pizza jídelně. S jejich výstavbou jsme začali poslední týden v červnu a do 5. září je 34

QUO VADIS 1/2010

NOTA BENE strávníky nejen na tradiční italskou dobrotu přímo v jídelně, ale připraví také pizzu do krabice. Stavba obou jídelen i s vybavením vyšla na 6,5 milionu korun. „Určitě občas zajdu i na pizzu, mám ji ráda. Je to další rozšíření nabídky menzy, i když už je docela široká. Problém je, že kombinace jídelníčku jsou pořád stejné a některá jídla nejsou nic moc: třeba kuře s bramborami a zelím stojí vždy proti buchtičkám se šodó,“ svěřila se studentka Tereza z Filozofické fakulty. Kuchaře naopak nejvíc chválí za skvělou brokolici se sýrovou omáčkou a dobré polévky. Menza Jihočeské univerzity patří mezi nejefektivněji využívané stravovny vysokých škol. Její 64členný kolektiv připravuje denně okolo čtyř tisíc jídel pro univerzitu a dalších

1 600 až 1 700 snídaní, obědů a večeří pro pacienty budějovické nemocnice a 800 až 900 obědů pro její zaměstnance. „Díky tomu, že menza vaří 365 dní v roce, můžeme studentům nabídnout nejlepší ceny za hotová jídla ze všech vysokoškolských stravoven v Česku,“ tvrdí Vrtiška. Studenti Jihočeské univerzity se vejdou s polévkou a hlavním jídlem do třiceti korun. Pokud se chtějí rozšoupnout nějakou specialitou, třeba kroketami s větším kusem masa, zaplatí za ni 42 korun. Strádat hladem nemusejí ani ti, kteří jsou odkázáni na nějakou dietu – menza nabízí čtyři druhy, které stojí shodně po 25 korunách. Některá jídla si musejí strávníci menzy objednávat den předem na dotykových obrazovkách, týdenním

snímači nebo na internetu, ale i bez objednávky si mohou přímo v menze vybrat ze tří hotových obědů a dvou minutek. „Před pár lety jsme pro univerzitu vařili asi třetinu jídel. Jenže to byla jen Přírodovědecká a Zemědělská fakulta. Dnes tu přibyla Ekonomická i Filozofická fakulta a v kampusu se učí i řada předmětů nové Fakulty rybářství a ochrany vod, která sídlí ve Vodňanech. Proto strávníků v menze výrazně přibylo,“ shrnul Vrtiška. Regionální mutace / Mladá fronta DNES – jižní Čechy / Autor: Ludmila Mlsová

red. 

VARIA

SVATBA, MANŽELSTVÍ A RODINNÁ VÝCHOVA VE SVĚTLE LIDOVÉ TRADICE A SOUČASNÁ SITUACE Kongres Láska & pevné objetí, Liebe & Festhalten, Praha 14.– 17. 10. 2009 Kongres se konal pod záštitou kardinála Miloslava Vlka, arcibiskupa pražského, Jana Kasala, místopředsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, a Dany Juráskové, ministryně zdravotnictví ČR

Z

volila jsem toto téma jako dcera jižní Moravy, kraje, kde se stále ještě vyšívají kroje, hrají muziky, staví kapličky a vyřezávají boží muka. Naši opilci cestou z hospody zpívají čistý folklór. V dětství jsem v humně mojí babičky lezla na meruňku přes smírčí kámen, který byl postaven v roce

QUO VADIS 1/2010

1777 jako součást trestu na místě, kde byl o pouti a hodech zastřelen pavlovskými občany Jan Vykydal z Kobylí. Patřilo to k našemu životu tak samozřejmě jako svatby, křtiny, pohřby, poutě, ale taky draní peří, zabijačky, vinobraní, hody. Avšak nečekejte etnografickou studii roku na vsi. Podtitul mé přednášky zní: Terapeutické prvky v lidové tradici. Systematické zákonitosti s ní totiž podivuhodně rezonují. Jak tedy vypadaly sňatky „po našem“. Není pravda, že se dříve uzavíraly jako formalita a především kvůli majetku. Ne častěji než dnes. Srdce dětí a jeho volba byly větši-

nou respektovány. Potíž nastala, když byli mladí lidé jiného vyznání nebo z jiného společenského okruhu. Naši předkové věděli, že každá oblast lidského života, která nebude u manželů ve shodě či rovnováze, zmenší naději svazku na šťastnou budoucnost. Svatby se pořádaly po žních a vinobraní, kdy byl všeho dostatek, úroda byla sklizená, domácí zvířectvo vykrmené, víno vykvašené, pá-

35

VARIA lenka vypálená, nikdy ne v adventu a v půstu (také květen nebyl vhodný sňatečný měsíc), tedy ve shodě s řádem přírodním i církevním. Vždy předcházely ohlášky – tři neděle po sobě oznamoval farář při mši svaté jména snoubenců, jména jejich rodičů, příjmení matky za svobodna, jejich bydliště a majetkové poměry (láník, pololáník, chalupník), případně zaměstnání. Kromě prostého informování veřejnosti nepochybně sloužila tato praxe jako prevence skrytě příbuzenských sňatků. (Nezbývá než doufat, že internet všechno ví a lidem počatým anonymně v rozmnožovacím ústavu tuto službu poskytne.) Snoubenci žili do posledního dne ve svých původních rodinách. Nebylo slýcháno, aby dovoleně a s vědomím jedněch nebo druhých rodičů strávili spolu noc v domě jednoho z nich, ani s rodinou svého nastávajícího nestolovali. Pod okénky byly vystáté důlky a mamičky měly tenké spaní. Na svatbu muselo být pozváno veškeré příbuzenstvo, kmotři a kmotřenky a také nejbližší sousedé, kteří se započítávali jako příbuzní. Zvací řeč vypadala například takto: „Milí prátelé, odpusťte nám, že do vašich príbytků vstupujeme. Ale není to z vůle naší, ale z vůle Pána Boha a z vůle novomanželů, kerí vás prosá, abyste jich ve stredu do chrámu Páně doprovodili a pak jejich milými hosťmi byli. Pochválen buď Ježíš Kristus.“ (Verze z Kuželova.) Někoho nepozvat mohlo být špatné znamení (viz pohádku, která nás víc než o síle kletby nepozvané sudičky poučuje o síle vyloučení). Den před svatbou se mladí každý zvlášť loučili spolu s přáteli a rodinou se svobodou na „svíci“. Do společenství svobodných vrstevníků již více patřit nebudou. Změna životního stylu po svatbě byla podstatná. Mladý ženáč již nemohl obrážet tancovačky v okolí s partou kamarádů, a pokud ano, vědělo se, že nedělá dobře. (Rozhodně se nepřemítalo o tom, co jeho žena dělá špatně, že se jí muž nedrží doma.) Ráno v den svatby ženy nastrojily nevěstu do svatebního kroje. Ženich před odchodem z domu poklekl před svými rodiči a za přítomnosti družby je požádal: „V tento, pro mňa tak významný deň vám děkuju, ma-

36

mičko a tatíčku, za vaše vychování, za lásku, probdělé noci při mém vychovávaňú a prosím vás, abyste ně odpustili, jestli sem vám někdy v životě ublížil, a dali ně své rodičovské požehnání.“ Rodiče jej přežehnali křížem na čelo a průvod s muzikou se vydal do domu nevěsty. Také ona žádala svoje rodiče: „Tatíčku, mamičko, prosím vás pro milosrdenství Boží, co sem vám kdy ublížila a vás v něčem rozhněvala alebo kdy v čem neposlechla, žádám vás srdečně, odpusťte mně.“ Potom oba snoubenci poklekli před rodiči nevěsty, ženich jim poděkoval za jejich dceru a oba dostali požehnání. Před odchodem do kostela podával družba výklad o stvoření Evy a ustanovení manželství dle Písma svatého a pak už se s muzikou a průvodem šlo pěšky k oltáři před zraky celé obce za přísného dohledu kostelových bab, které kontrolovaly, jestli se nevěstě sukně vpředu náhodou nezkracuje. Po příchodu z obřadu domů představoval družba novomanžele rodičům nevěsty slovy: „Drazí naši prátelé, u svatého Matouše čteme v kapitole 25. veršu 14–27 o člověku, kerý vycházeje na cesty rozdělil mění svým služebníkom, aby s ním podle schopností hospodárili. Tak aj já sem z vašich rukú prijal jednu hrivnu, ale vracám sa k vám se dvěma hrivnama. Ráno ste ně svěrili céru a včil vám priváďám z chrámu Páně aj syna s posvěcením stavu manželského. Proto prijmitě tohoto manžela vašej céry jako svého syna. Ty ženichu, cti rodinu manželky svéj, jak to prikazuje štvrté Boží prikázání. Cti otca svého aj matku svú, aby dobre ti bylo na zemi.“ V domě ženicha byla nevěsta přijata za dceru a musela podojit krávu (kterou nedostala, jak víme). No a pak už jídlo, pití, zpěv, hry, tance až do rána, někdy i po více dnů… Svatební noc byla pochopitelně první společnou nocí novomanželů, což celému svatebnímu dni dodávalo mimořádné napětí. Jakmile si nejstarší syn přivedl domů nevěstu, stali se mladí manželé majiteli domu i pole. Převzali veškerou zodpovědnost za chod hospodářství a rodiny. Staří rodiče se přestěhovali na výminek ve dvoře. Mohli přispívat svými životními zkušenostmi, vykonávat drobné prá-

ce podle svých možností, ale hlavně se za celou rodinu modlili a poskytovali jí tak duchovní zaštítění. Chovali děti a vyprávěli jim pohádky, předávajíce jim kromě dějin rodu a obce také archetypy o boji dobra se zlem, o lásce, životě a smrti. (Děti nemilují pohádky o tom, jak stařeček měnil, až vyměnil. Milují sekání hlav, řezání břich, potoky krve a živou a mrtvou vodu. A nakonec byla svatba veliká.) Nejen mezigenerační, ale také genderové kompetence byly poměrně přesně rozděleny. Pravidla byla jasná a předvídatelná. Frustrace z nenaplněných očekávání nezaměstnávaly mysl a na zvládání konfliktů nebylo třeba zvláštního školení. Žena sekla srpem, muž kosil kosou. Ženy zabíjely drůbež, muži dobytek. Muž nikdy nepral a nevařil, žena nikdy nekácela stromy. V případě ovdovění vařila muži příbuzná nebo sousedka tak dlouho, dokud bylo potřeba. Tím zároveň bylo zajištěno, aby člověk v těžké životní situaci nebyl prost sociálních kontaktů a nezůstal sám. Děti přicházely na svět jako dary Boží. Nebyly chápány jako nutné zlo, překážka v kariéře. Byly milovány oběma rodiči, ale pečovaly o ně pouze ženy. Porod a šestinedělí byly vysloveně ženskou záležitostí. Matka s kojencem je trávila v rohu světnice, „v kůtě“, oddělená plachtou kůtnicí. Zde ji navštěvovaly příbuzné a sousedky a přinášely potřebné dary – slepičí polévku, máslo, cukr, mouku. Koupat miminko a ošetřovat rodičku chodila denně babka, s péčí o domácnost, případně o další děti pomáhaly ženy. Bylo neslýcháno, aby mladá matka zůstala po celý den sama bez pomoci a podpory a vyčerpaná čekala, až se večer muž vrátí z práce, aby jí s dítětem aspoň trochu pomohl, jak je dnes v atomizované panelákové nebo satelitní době běžné. Děti byly nošeny v plachtě trávnici nebo kanafasové chůvce. (To, co teď znovuobjevujeme a obdivujeme při studiu přirozeného odchování dětí u indiánských kmenů, máme i v naší vlastní nedávné minulosti.) Matky dětem zpívaly, říkaly říkanky, mazlily se s nimi, ale cílené rozvíjející hry, jak je dnes zvykem, s dětmi nehrály. Partnery pro hru byly ostatní děti, nikoli rodiče. Matky děti učily QUO VADIS 1/2010

VARIA odmalička domácím pracím, otcové učili syny hospodařit. Výchova byla skutečně autoritativní. Kdo takovou výchovu chápe jako štěkání povelů, nezažil to, co mí rodiče a jejich rodiče – totiž autoritu laskavou a milující. Dětem se nenadávalo, neponižovaly se, neposílaly se za dveře. Byly podporovány v samostatnosti a sebedůvěře. Citově nestrádaly, a pokud, tak v rodinné patologii, která byla patologií i tehdy. Děti rodičům celý život vykaly. Jejich vzájemný vztah se rozhodně nedal definovat jako přátelství, už vůbec ne důvěrné, což ale neznamená, že byl prost vzájemné důvěry, naopak. Nebylo třeba říkat dětem všechno třikrát, vysvětlovat a obhajovat rodičovské postoje a dosahovat u dítěte souhlasu s nimi (nebo taky ne). Pramenilo to ze vzájemného naladění a ochoty ke spolupráci. Čtvrté přikázání bylo prožíváno jako naprostá samozřejmost. Povšimněme si, že při odchodu dětí z rodiny do manželství omlouvaly se děti rodičům, nikoli naopak. Rodiče si byli vědomi své důstojnosti, ale i své lidské omylnosti, a nemuseli tápat ve výchovných stylech při čtení příruček o výchově, aby s trýznivými pocity viny hledali, co všechno udělali špatně. Přeloženo do terapeutické, symbolické řeči: děti byly malé, rodiče byli velcí. Poklek dětí před rodiči v den sňatku vyjadřoval jak tuto velikost, tak také úctu a vděčnost za dar života a vychování. Rodiče s požehnáním (benedictio) propouštějí dítě ze své péče do jeho života, zříkají se výsadního postavení v jeho srdci, předávají je jeho životnímu partnerovi s respektem k jeho rodině. Dítě zaujímá postoj nezávislého dospělého, zcela vědomě opouští svou původní rodinu a zakládá novou. (Model maminčin mazánek a tatínkova holčička, pokud vznikl, má šanci skončit.) Už od oltáře jdou novomanželé bok po boku, se svými rodiči a rodinami za zády. Jsou jeden pro druhého první. Berou si jeden druhého v celistvosti, i s jeho kořeny. Jejich pohled míří dopředu, do budoucna, a jejich srdce nemusejí nechráněná bolestně a zbytečně zrcadlit nedořešenou minulost předků. QUO VADIS 1/2010

Manželství bylo považováno za nezrušitelné, tím bylo také nezničitelné. Ani bída, nemoc, ani invalidita, narození postiženého dítěte nebo neplodnost nebyly důvodem k jeho rozpadu. Prostý člověk věděl, že jestliže jednou dal slib, a to veřejně a před tváří světa, nemůže se z něho vyvázat, až se mu jeho plnění bude zdát těžké. Vysvětlovat tuto pevnost jako pouhý výsledek tlaku veřejného mínění, ekonomickou nutnost nebo pokrytecký předsudek omezující svobodu individua by bylo hrubě zjednodušující. Člověk jako bytost bio-psychosocio-spirituální do manželství vstupoval ve všech těchto svých složkách včetně majetkoprávní, v jednotě osobního a veřejného. Manželství a rodina byly pevně ukotveny jak horizontálně – ve společenství a v přítomnosti, tak i vertikálně – v kontinuitě minulosti a budoucnosti, v úctě k předkům a odevzdanosti a otevřenosti k Bohu. (Obraz, který mě napadá, je lanový most v Ústí nad Labem: spousta úvazů různých délek, stavba je vzdušná, pevná, přemosťující, se siluetou mířící vzhůru.) V dnešní nevazebné době se sňatek často nekoná vůbec. Stručný přehled běžných patologií: Dospělé dítě si do domácnosti svých rodičů přivede partnera, který se jako poslední přišedší do systému zařadí na místo nejmladšího dítěte (a tak se i chová). Narodí-li se mladému páru dítě, jeho otec je „přítel“, kterého jste dříve poznali až v nouzi, jeho matka je „přítelkyně“. Ze strachu před rozpadem hnízdo radši ani není založeno. Hlavním pojítkem vztahu je dítě, které pochopitelně dospělé pohromadě neudrží. Bydlení bývá často z praktických důvodů vyřešeno rekonstrukcí podkroví v domě, který je majetkem rodičů jednoho z partnerů. Mladý pár se zatíží na desítky let hypotékou až ve výši několika milionů. Původní a současná rodina nejsou dobře odděleny citově ani ekonomicky. Ten, který zůstal doma, neopustil své rodiče, aby přilnul ke své ženě. Odchod z původní rodiny doprovází – a má doprovázet – bolest v srdci rodičů i dětí. Vyhnout se jí znamená založit systém, ve kterém nikdo nemá své správné místo.

Dobrá vůle ani komunikační dovednosti nestačí, je-li chaos v základech. Pokud dojde ke svatbě, ano dnes většinou znamená – ano dokud… ano možná. Potom manželství trvá tak, jak bylo slíbeno – dočasně. Neustálá možnost zpochybňovat jednou učiněnou volbu vyvolává cyklické krize, aniž by po jejich překonání došlo k rozvinutí do spirály směrem vzhůru. Naopak – po vyčerpání veškeré energie ve snaze udržet vztah na úrovni jeho romantického začátku se spirála roztáčí směrem dolů, jak nám hezky ukazuje film Válka Roseových. (Potřeba stále ověřovat pravost diamantu znemožňuje nosit ho s radostí a případně ho podle potřeby přibrousit.) Starý slib je s pomocí úřadů vyhlášen za neplatný, aby mohl být učiněn nový, stejně relativní. Širší příbuzenstvo nebývá zváno „z úsporných důvodů“, aby si mladí mohli pořídit něco do začátku, a někdy i rodiče bývají informováni o sňatku svých dětí až dodatečně. (Nakonec při větším počtu manželů ani není divu.) A tak děti, nerozloučené, neodloučené, nepožehnané, zakládají rodiny na bázi biopsychologické, což je oproti minulosti považováno za lepší a pravé. S potěšením lze konstatovat, že tradice, které jsem popsala, nikdy zcela nevymřely a po pádu totalitního režimu se znovu oživují. Dobře prožité klíčové události lidského života – narození, sňatek a smrt – doprovází odpuštění, smíření a odevzdání jako poklad pro budoucnost rodu i celého lidského společenství. Manželský slib má stále ještě toto znění: „Já, ……., odevzdávám se Tobě, ………, a přijímám Tě za manžela. Slibuji, že Ti zachovám lásku, úctu a věrnost, že Tě nikdy neopustím a že s Tebou ponesu všechno dobré i zlé až do smrti. K tomu mi dopomáhej Bůh.“ Jarmila Pospíšilová

37

MARGINALIA

Právě vyšlo...

KONTAKT 3/2010 Recenzovaný odborný a vědecký časopis pro zdravotně sociální otázky Ročník 12 – Číslo 3 – 2010 – ISSN 1212-4117 OBSAH ČÍSLA EDITORIAL Editorial (J. Šimek) ............................................................................................................................................................................................................ 249 Kmenové buňky (K. Smetana) .......................................................................................................................................................................................... 251 OŠETŘOVATELSTVÍ Konceptuálne modely v ošetrovateľstve – význam ich využitia pri meraní kvality života (E. Gurková) ...................................................................................................................................................................................................................... 255 Měření úzkosti a strachu ze smrti u studentek ošetřovatelství (R. Bužgová) ................................................................................................................... 264 Uplatnění komunitní sestry v péči o seniory (V. Tóthová, S. Bártlová) ............................................................................................................................. 272 Vnímání pečovatelského chování sestrami a pacienty chirurgických oddělení (D. Jarošová, H. Tomášková, E. Papastavrou) ................................................................................................................................................................. 281 Činnosti sestry v procese rozhodovania onkologických pacientov (A. Slamková, G. Vörösová) .............................................................................................................................................................................................. 288 ZDRAVOTNĚ SOCIÁLNÍ VĚDY Analýza současného stavu pobytových služeb pro seniory v Českých Budějovicích (P. Zimmelová et al.) ......................................................................................................................................................................................................... 298 Přínos kurzů tréninku paměti v domovech pro seniory v okrese Strakonice z pohledu seniorů (P. Formánková, L. Motlová) ................................................................................................................................................................................ 307 Využívání příspěvku na péči o seniory k zajištění potřebné pomoci ze systému sociálních služeb (P. Formánková) ................................................................................................................................................................................... 315 Ochota akceptace změny rizikového chování v korespondenci s biochemickými ukazateli aterosklerózy u klientů po rekonstrukční cévní operaci dolních končetin (P. Pták) .......................................................................................................... 325 Úvod k textu Allana Wallace: Buddhistická tradice šamaty – metody výzkumu vědomí a jeho zjemňování (P. Zach) ............................................................................................................................................................................................. 331 Buddhistická tradice šamaty – metody výzkumu vědomí a jeho zjemňování (B. A. Wallace) .................................................................................................................................................................................................................. 333 POPULARIZACE VĚDY Kanabinoidy (L. Milfortová) ............................................................................................................................................................................................... 343 VARIA Systém léčby na Spinální rehabilitační jednotce v Rehabilitačním ústavu Kladruby (E. Talpová, M. Kulakovská) ............................................................................................................................................................................................. 352 RECENZE Wolf, A. F.: Kde věda potkává ducha (J. Vitoň) ................................................................................................................................................................ 358 Janečková, H., Vacková, M.: Reminiscence: využití vzpomínek při práci se seniory (L. Motlová) ....................................................................................................................................................................................................................... 359 INSTRUKCE PRO AUTORY ............................................................................................................................................................................................. 363

Vycházejí čtyři čísla za rok, každé v ceně 50 Kč Prodej časopisu Kontakt v prodejně skript JU (Branišovská 31a) a ve studovně ZSF JU (Objekt Vltava, J. Boreckého 27, České Budějovice) Předplatné časopisu Kontakt – 300 Kč. Objednávky přijímá redakce. Tel: +420 389 037 834, E-mail: [email protected] 38

QUO VADIS 1/2010

MARGINALIA

PODĚKOVÁNÍ Děkujeme za příkladnou spolupráci a odbornou pomoc, kterou vybraným rozhlasovým tématům věnují někteří pracovníci ZSF. Vstřícnost, ochota, odbornost a zároveň schopnost určité popularizace tematiky pro rozhlasové publikum jsou přínosem pro diskusní pořady a rozhovory, které příležitostně s jejich pomocí připravujeme. Mám-li být konkrétní, tak pravidelněji svůj čas věnuje nezištně rozhlasu např. paní Mgr. Petra Zimmelová, Ph.D., příležitostně paní doc. PhDr. Jana Šemberová, CSc., paní Mgr. Lenka Motlová nebo třeba pan PaedDr. František Batysta. Nerad bych však na někoho zapomněl. Zaměření Zdravotně sociální fakulty JU nabízí mnoho zajímavých témat pro naši cílovou posluchačskou skupinu, a tak jde opravdu o vítanou pomoc.

Chtěly bychom ocenit účast a pomoc studentek Vaší fakulty na ojedinělé akci pořádané organizací Domov Libníč a Centrum sociálních služeb Empatie – tanečním kurzu pro lidi s mentálním postižením se závěrečným plesem. Studentky Bidlová, Sádovská a Kupcová se tříměsíční akce účastnily jako taneční partnerky s úkolem podpořit svého tanečního partnera ve výuce společenských tanců. Děkujeme výše uvedeným studentkám a Vaší fakultě přejeme mnoho úspěchů v přípravě a výchově mladých lidí ochotných podpořit lidi s postižením.

Děkuji Vám za zajištění zdravotnického dozoru při Pohádkovém lese v Rudolfově. Vaši studenti projevili skutečný zájem a ochotu zajistit tuto službu co nejlépe. Tlumočte, prosím, poděkování Klubu českých turistů těmto studentům Vaší fakulty: Martinu Zrzaveckému, Magdaleně Plánské a Jaroslavě Melicharové. Ing. Jiří Fink místopředseda Klubu českých turistů oblast jižní Čechy

Za organizátory z Centra sociálních služeb Empatie v Českých Budějovicích Mgr. Dana Pokorná a Zuzana Marková

Mgr. Libor Soukup (šéfredaktor ČRo ČB)

NADCHÁZEJÍCÍ UDÁLOSTI NA ZSF JU V. ROČNÍK KONFERENCE SENIOR LIVING

pod patronací ZSF JU

9.–10. 11. 2010 Pardubice od 9:00 do 12:00 hod. (Výstavní a společenské centrum IDEON) Jedním ze spoluorganizátorů tohoto ročníku je i tentokrát Zdravotně sociální fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. K významným osobnostem, které převzaly záštitu nad jejím konáním, patří děkan ZSF JU prof. MUDr. Miloš Velemínský, CSc. Hlavními tématy konference zůstávají „bydlení seniorů“ a „kvalita života ve stáří“. Vedle tradičních vystoupení špičkových českých a slovenských odborníků bude účastníkům konference umožněna prohlídka seniorského zařízení. Aktuální informace nejen o konferenci jsou k dispozici na www.ledax.cz. Zájemci o účast na konferenci se mohou přihlásit do 20. října 2010. Kontakt: Mgr. Barbora Čepičková, tel.: +420 724 007 202; e-mail: [email protected]

V. ROČNÍK KONFERENCE S MEZINÁRODNÍ ÚČASTÍ VÝŽIVA – NEDÍLNÁ SOUČÁST LÉČBY ZÁVAŽNÝCH CHOROB

18.–19. 11. 2010 Poděbrady (kongresové centrum Lázeňská kolonáda) ***

STUDENTNÁ KONFERENCE DIAGNOSTIKA, LÉČBA A PREVENCE ZÁVAŽNÝCH CIVILIZAČNÍCH ONEMOCNĚNÍ

25. 11. 2010 Plzeň Univerzita Karlova, Lékařská fakulta v Plzni (za podpory Grantu UK pro Specifický vědecký výzkum – SVV)

Cílem této konference je podpořit zájem o vědecký výzkum u pregraduálních studentů a umožnit prezentaci výsledků doktorandům, zabývajícím se výzkumem na poli lékařských a biotechnických 19. 11. 2010 od 9.30 hod. oborů. Díky grantové podpoře UK budou oceněny (ZSF JU – Ústav sociální práce ve spolupráci nejlepší práce jak ve skupině pregraduálních, tak s o. s. Hafík) postgraduálních studentů velmi zajímavými finančními částkami, které jsou určeny na podporu dalšíMísto konání: ZSF JU, J. Boreckého 27 (objekt ho studia a výzkumu. Vltava – sál E), České Budějovice Zaměření konference: Benefity současné zoore- Kontakt: As. MUDr. Jiří Moláček, Ph.D. habilitace Lékařská fakulta UK v Plzni XII. ROČNÍK KONFERENCE PRAVDA O ZOOTERAPII 2010

Kontakt: Mgr. Zuzana Bursová E-mail: [email protected]

KONTAKTY Quo vadis redakce: [email protected]

Studentská rada Jihočeské univerzity [email protected]

Quo vadis studenti [email protected]

Studentská rada Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity [email protected]

SLOVNÍČEK AD NOTAM AD SCIENTIAM EDITORIAL EXCLUSIV MARGINALIA NOTA BENE PRIMO LOCO

poznámky věda úvodní slovo zajímavosti maličkosti novinky na prvním místě

QUO VADIS SURSUM CORDAM VADEMECUM VARIA VIA FACTI VOX POPULI

kam směřuješ vlastní tvorba průvodce, seznámení různé aktuality hlas lidu