Obsah. Jan Fíla: Úloha fosforylace proteinů v progamické fázi vývoje samčího gametofytu tabáku 6

Obsah EDITORIAL (Jan Krekule)

2

Co se událo v ČSEBR v r. 2016 a co nás čeká v r. 2017 (Jana Albrechtová)

3

OBOROVÉ AKTUALITY (Lubomír Adamec)

5

Zaujalo nás: Kořist a chitin indukují u masožravé láčkovky hromadění fytohormonů a spouštějí genovou expresi (Lubomír Adamec)

5

DISERTAČNÍ PRÁCE (redakční rada)

6

Jan Fíla: Úloha fosforylace proteinů v progamické fázi vývoje samčího gametofytu tabáku

6

Jana Knoppová: Biogenesis of Photosystem II in the Model Cyanobacterium Synechocystis sp. PCC 6803 – the Role of Selected Auxiliary Protein Factors and Subcellular Localisation

7

Denis Líška: Vplyv kremíka na rast a diferenciáciu vybraných druhov rastlín v in vitro podmienkach

8

Milan Soukup: Metabolizmus kremíka a vývin kremičitanových fytolitov v rastlinách: Formovanie kremičitanových agregátov v koreňoch ciroku dvojfarebného (Sorghum bicolor)

9

Nemanja Vukašinović: Funkce komplexu exocyst v sekreci a biogenezi buněčné stěny

10

DIPLOMOVÉ PRÁCE (redakční rada)

11

Klára Aldorfová: Charakterizace podjednotky SEC15 poutacího komplexu exocyst u A. thaliana

11

Šárka Benešová: Vývojová terminace aktivity apikálního meristému kořene

11

Noemi Bucharová: Syntéza, charakterizace a biologická aktivita caged-fytohormonů s 2-nitrobenzylovou

12

chránící skupinou

Magdalena Dostálová: Utilizace vybraných sacharidů houbového původu orchidejemi a jejich možný přenos

12

v mykorhize

Natália Glanc: Ultrastruktura chloroplastů smrku ztepilého - heterogenita v rámci jehlice.

13

Jan Mareš: Porovnání statistických a fyzikálních modelů pro predikci obsahu biochemických látek v listoví jehličnanů

13

Vlasta Matušková: Syntéza a biologická aktivita nových purinových 9-(β)-D-nucleosidů

14

Lucie Pilařová: Interakce signálních drah modrého světla a brasinosteroidů v růstu rostlin

15

Václav Svoboda: Role izoforem PsbO v Arabidopsis thaliana

15

VĚDECKÁ SETKÁNÍ (redakční rada)

16

Umožní rostliny přežít 21. století (Jan Krekule)

16

Adieu Praho, au revoir Kodani (Jiří Šantrůček)

19

Praha bola miestom stretnutia rastlinných biológov nielen z Európy, ale i celého světa (Marek Vaculík)

23

Ozvěny z konference očima studenta (Petra Cifrová)

24

Konference EPSO/FESPB 2016 (Jan Fíla)

25

EPSO/FESPB 2016 Congress Prague, Czech Republic, June 26-30, 2016 (Tomáš Vlčko)

26

Rostliny a stresy (Eva Pšídová)

27

Brno nejen zlatá, ale i zelená loď... (Jan Krekule)

29

PŘIPOMÍNÁME SI (Jan Krekule)

30

RNDr. Milada Čiamporová CSc., jubileum (Peter Paľove-Balang)

30

Tomáš Gichner, osmdesátník (Jan Krekule)

32

70 let Ivany Macháčkové (Jan Krekule)

33

Rozloučení s vědcem, pěstitelem, kolegou… (Jan Krekule)

35

August Bayer—biolog (botanik, dendrolog, fytopatolog, mykolog, ekolog)

37

70 let fyziologie rostlin na Slovensku (Jan Krekule)

39

1

Editorial Editorial Jan Krekule V prvním a zároveň posledním čísle letošního ročníku akcentujeme především konání evropského Kongresu Plant Biology Europe EPSO/FESPB 2016. Kongresů samozřejmě v Evropě habaděj i Praha se stala oblíbeným pořadatelským centrem. Okolnost, že tím hostitelem se stala Česká Společnost Experimentální Biologie Rostlin (ČSEBR), byť neuváděna v záhlaví propagačních materiálů, je významná. Kongres není běžná záležitost a přináší výzvu srovnávat domácí „produkci“ s tou zahraniční. Zároveň umožňuje nastupující generaci, alespoň v některých oblastech, setkání s těmi, kdo rýsují horizonty oborů a současně zkusit vlastní prezentaci před náročným publikem. Též je třeba poděkovat prezidentům za jejich často nedoceněné a nakonec úspěšné úsilí. Proto jsme se zaměřili na reflexe kongresu u samotných organizátorů i v širším zázemí účastníků. Obsah čísla je poněkud asymetrický. Některá rubrika vynechána, jiná jako po odtučňovací kůře. Zachraňují abstrakty doktorských a magisterských prací, vědecká setkání v čele s kongresem a jubilanti. Jako celek odraz práce redakčního kolektivu. Ve vzpomínkách jsme uvedli i zapomenutý příklad protinacistického brněnského biologa profesora Bayera. Kolikrát jsme se s tím jménem mohli na Mendelově univerzitě setkat a nic neříkalo. Nezapomínejme. Je potěšitelná autorská přítomnost slovenských kolegů. Naplnění dříve deklarovaných snažení. Děkujeme a věříme, že se ustálí jako samozřejmost. Zažilé periodikum považuje za samozřejmost i jazykovou korekturu běžných textů. Náročná práce mimo dosah autorů i čtenářů. Poprvé se podařilo upravit všechny české texty. Věřím, že v budoucnu standardní situace. Poděkování Mirkovi Kutíkovi, který zavedl i udržuje. Kritický pohled do budoucnosti jednoznačně sděluje, že se neobejdeme bez obměn a především rozšíření Redakční rady. Tolik chybí zejména moravský hlas. Úkol pro šéfredaktora (nejen). Přijímám. Nakonec opakované i velice oprávněné poděkování technické redaktorce Lence Sikorové. To ona v poslední chvíli zachraňuje nejen tvář, ale i samotnou existenci Bulletinu.

V uhoněné turbulentní době přání zastavení i klidných dnů.

Jan Krekule ÚEB AV ČR Praha

Poděkování Redakce děkuje za vstřícnost s níž šéfredaktorka Živy paní RNDr. Jana Šrotová a redaktor Bulletinu AV ČR Mgr. Luděk Svoboda udělili souhlas s přetištěním označených příspěvků.

2

Co se událo v ČSEBR v roce 2016 Co se událo v ČSEBR v r. 2016 a co nás čeká v r. 2017 Jana Albrechtová Letošní rok 2016 byl pro ČSEBR především ve znamení přípravy vrcholného oborového vědeckého setkání Plant Biology Europe Congress 2016 (http://www.europlantbiology2016.org), konaného v Praze, s hlavními organizátory, kterými byly jednak dvě přední evropské organizace rostlinných biologů – FESPB (Federation of European Societies of Plant Biology) a EPSO (European Plant Science Organization) a pak národním organizátorem, na kterém byla úplná realizace kongresu, kterým byla ČSEBR. Z řad ČSEBR byl koncipován Lokální organizační výbor a v jeho čele stáli dva prezidenti kongresu – já a Jiří Šantrůček. Oba jsme se přípravě kongresu věnovali dlouho. Nejprve jsme v r. 2012 na kongresu FESPB ve Freiburgu získali pořadatelství, to ještě nás v našem úsilí podporoval Lubomír Nátr, tehdejší místopředseda ČSEBR. Pak v r. 2014 v Dublinu jsme přebrali pořadatelské žezlo a v mé osobě jsme přebrali též prezidentství FESPB na dobu do konání kongresu v Praze. Přípravy kongresu, logistika tvorby programu, realizace kongresu – to vše nás, a tím myslím především Jiřího a sebe dokázalo plně zaměstnat v prvním půlroce r. 2016. Jiří o kongresu napsal krásný příspěvek do tohoto čísla Bulletinu. A to tak krásný a plně popisující i mou zkušenost, že ani nemusím nic dodávat. Ale mám radost, že se po 22 letech Česká republika stala na chvilku světovým centrem rostlinné biologie. Těch 22 let počítám od kongresu pořádaného Stanislavem Procházkou v Brně, snad kolegům nevadí že Moravu zahrnu do územního celku České republiky. Tehdy jsem se tohoto kongresu v Brně zúčastnila jako student a rozhodně mě nenapadlo, že za mnoho let budu kongres pořádat. A mám radost, že mohu říci, že dle mnohočetné zpětné vazby je zřejmé, že můžeme uzavřít, že se kongres v mnoha ohledech vydařil, i když v různých ohledech mohlo být jistě něco lépe. Ale přes tuto organizační zátěž se ČSEBR významně zapojila do již tradiční aktivity – Dne fascinace rostlinami dne 18. 5. 2016. V tomto roce nebyl Den fascinace rostlinami koordinován z Bruselu organizací EPSO, ale v r. 2017 se EPSO opět zapojí a dodá akci celoevropský punc s přesahem i na jiné kontinenty. Ale v národních podmínkách se podařilo uskutečnit velmi zajímavý program v řadě míst České republiky. Na Přírodovědecké fakultě UK v Praze se zapojila i ČSEBR do velké a již tradiční akce v Botanické zahradě UK, koordinátorem na fakultní úrovni byl člen ČSEBR – Jan Kolář. K akci se připojil i ÚEB AV ČR, součástí byly komentované prohlídky skleníků i zahrady, laboratoří, prezentace, přednášky na zajímavá témata, soutěže a pokusy s rostlinami pro školní skupiny i veřejnost. Další podobnou akci pořádala Botanická zahrada Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, kde se též zapojili členové ČSEBR. Patrně probíhaly i jiné akce v rámci Dne fascinace rostlinami, které se mi nepodařilo dohledat na webu. V každém případě děkuji všem členům, co se zapojili a těšíme se na ročník 2017. Vzhledem ke konání kongresu jsme upustili od organizace tradiční mezinárodní konference studentů EBR, ale v novém roce se konat bude, a to již 14. International Conference of Students of Experimental Plant Biology 2017. Další aktivity, které bychom rádi oživili v rámci naší činnosti jsou celostátní semináře pořádané ČSEBR a katedrou EBR na PřF UK v Praze. V letošním roce (2016) oslaví koncem roku neuvěřitelné jubileum Jan Krekule, jeden ze zakládajících členů ČSEBR, současný místopředseda. A to je nejlepší příležitost tradici oživit, i když to bude až v r. 2017, neboť se to z organizačních důvodů nepodařilo v čase vánočním zrealizovat. Ale to jistě neubere tomuto semináři na atraktivitě. Tedy těšte se v r. 2017 na již 11. Celostátní seminář věnovaný Janu Krekulemu u příležitosti jeho 85. narozenin v r. 2016. Jsem si jistá, že budou i další akce, do kterých se zapojí členové ČSEBR v r. 2017 a budeme velmi rádi, budeme-li vás moci v těchto aktivitách podpořit. Dejte nám vědět a nezapomeňte, že svoje aktivity a akce můžete inzerovat na webových stránkách ČSEBR (www.csebr.cz). Tam uvítáme i příspěvky o proběhlých akcích do aktualit – velmi bychom potřebovali, kdyby si někdo chtěl vzít stránky obsahově i částečně na starost. Dále svoje akce můžete inzerovat v Newsletteru ČSEBR (http://www.csebr.cz/ newsletter.html), který během roku občasně zasíláme. A samozřejmě v neposlední řadě je platformou pro příspěvky nejen o akcích, ale též vědecké příspěvky Bulletin ČSEBR, který vychází alespoň jednou ročně. 3

Co se událo v ČSEBR v roce 2016 Z aktivit, které se budou konat v r. 2017 mohu zmínit několik z VÚKOZ, Dendrologické zahrady (www.dendrologickazahrada.cz), na které upozornila Jana Šedivá, která spolupracuje s Výborem ČSEBR a to: 1. Výstava a workshop na téma: Průhonické šlechtění jiřinek a mečíků (srpen 2017), 2. Seminář na téma: Včely a květy 1. Část (předjaří a jaro), 17. 3. 2017, a 3. Seminář ku příležitosti 90. výročí založení Výzkumného ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v.v.i. v Průhonicích dne 25. 5. 2017 ve Vzdělávacím a kongresovém centru Floret, Průhonice (www.vukoz.cz). A musím ještě zmínit důležitou součást činnosti ČSEBR, neboť v posledních dvou letech probíhá údobí velkých administrativních změn v činnosti společností jako je ČSEBR, teď již spadáme do kategorie “zapsaných spolků” a abychom nepřestali existovat, bylo nutné schválit Stanovy ČSEBR v r. 2015 – děkuji všem, co se zapojili za spolupráci – a též nás zaregistrovat u soudu. To úspěšně proběhlo, ale ještě nás čekají další administrativní úkony, bez kterých je ohrožena naše formální existence. Ráda bych na tomto místě poděkovala Zuzaně Kubínové z naší katedry, na jejíchž bedrech administrativa ČSEBR spočinula téměř cele v r. 2016, po odchodu Hany Ševčíkové též z KEBR PřF UK z administrativy ČSEBR. Doufám, že se nám brzy podaří zapojit i další členy a nalézt řešení. Berte to, prosím, i jako výzvu k Vašemu zapojení, které bude velmi vítáno. Součástí změny Stanov ČSEBR je i nový Volební řád ČSEBR, který dokončujeme a dle kterého proběhnou volby do Výboru ČSEBR, aby v novém roce měla ČSEBR nově zvolený výbor. A v neposlední řadě bych ráda zmínila i přispění Lenky Sikorové, bez které by nebylo Bulletinu, ani webových stránek.

Závěrem přeji, ať konec roku a rok nový přinese nové výzvy, obzory a hlavně radost z toho, co děláme. Ať se daří!

Jana Albrechtová Předsedkyně Výboru ČSEBR Katedra experimentální biologie rostlin PřF UK a Botanický ústav AV ČR

4

Oborové aktuality Zaujalo nás Zpracoval L. Adamec

Kořist a chitin indukují u masožravé láčkovky hromadění fytohormonů a spouštějí genovou expresi

Masožravé rostliny láčkovky (Nepenthes, Nepenthaceae) se svými nejméně 120 druhy představují 3. nejpočetnější rod masožravých rostlin s těžištěm výskytu v tropech JV Asie. Jsou to robustní rostliny většinou charakteru lián dlouhé někdy i přes 10 m a jejich fotosyntetické listy končí pevným úponkem, který nese charakteristickou konvici s víčkem jako pasivní past. U různých druhů různě velké a tvarované konvice mohou mít objem i přes 1 litr. V pastech se obvykle nachází kyselá trávicí tekutina se smáčecím účinkem pomáhajícím usmrcovat kořist. Tou mohou být vedle hmyzu vzácně i drobní obratlovci. Pasti láčkovek se v posledním desetiletí staly častým objektem studia zejména anatomie, mutualistických vztahů mezi pastí a různými organismy přiživujícími se na kořisti, struktury a skladby kořisti, zvláštností výživy a také studia biochemické regulace trávení kořisti. Ukázalo se mimo jiné, že v tak početném souboru druhů láčkovek na obrovském území existuje i několik druhů, u nichž dochází k částečnému ústupu od masožravosti: mohou být specializovány na využívání detritu (detritivorie) nebo exkrementů poloopic tan anebo ukrývajících se netopýrů (koprofágie, např. Pavlovič et al. 2011). Trávicí tekutina v pastech láčkovek se díky velkému objemu stala již po mnoho let oblíbeným modelem studia hydrolytických enzymů trávících chycenou kořist. V tekutině u různých druhů láčkovek bylo popsáno a biochemicky charakterizováno mnoho desítek proteáz (nejznámější jsou nepenthezin I a II) a pro některé byly i izolovány a klonovány odpovídající geny (Mithöfer 2011). Jiné proteiny zjištěné v trávicí tekutině (chitinázy, proteázy, glukanázy) mají antimikrobiální vlastnosti a představují typické protipatogenní proteiny (PR) s dobře známou funkcí obrany proti patogenní infekci u rostlin, což napovídá, že masožravost u rostlin se vyvinula z existujících obranných reakcí. A. Mithöfer se spolupracovníky z Ústavu Maxe Plancka v Jeně v Německu v pastech modelového druhu Nepenthes alata studovali nejmodernějšími molekulárními metodami indukci genové exprese výše uvedených enzymů vyvolanou přidáním kořisti (octomilek Drosophila melanogaster) nebo koloidního chitinu do tekutiny pastí anebo rostlinného hormonu kyseliny jasmonové (JA), která u masožravých rostlin zprostředkovává fyziologické odpovědi po chycení kořisti (viz Živa 2015, 3: LXIII). Autoři zjistili, že během prvních 12 h po vložení octomilek do pasti vzrostla 4× koncentrace konjugátu JA s isoleucinem (JA-Ile) v tekutině pastí a zůstala potom vysoká nejméně 3 dny. Analogicky také během 48 h po vložení kořisti postupně vzrostl v pletivech spodní trávicí části pastí obsah JA a JA-Ile 2-4×. Během 24-48 h po vložení kořisti do pastí se v pastech mnohonásobně zvýšila exprese genů pro nepenthezin I a chitinázu 3, ale hladina protipatogenního proteinu PR-1, který nemá enzymatickou, ale jen antimikrobiální aktivitu, zůstala nezměněna. Po přidání samotného chitinu do tekutiny pastí vzrostl také během 24-48 h obsah JA a JA-Ile v pletivech pastí 3-6×, ale genová exprese obou enzymů v mnohem menší míře než po vložení kořisti. Nicméně chitin indukoval ve stejné době zvýšení aktivity nepenthezinu I v tekutině pastí 4-6×. Studie jasně potvrdila i v nepohyblivých pastech láčkovky, že jasmonáty jsou endogenní signální molekulou pro rozpoznání signálu v podobě chycení kořisti, a prokázala, že chitin kořisti (pravděpodobně spolu s jinými dusíkatými látkami) představuje takový signál. Tato signální kaskáda vede od chycené kořisti k indukci genů kódujících enzymy využívané k trávení kořisti, které jsou ale zároveň zařazovány mezi protipatogenní proteiny. Autoři tedy získali další potvrzení hypotézy, že masožravost rostlin se vyvinula z obrany rostlin proti patogenům či herbivorům. [Ann. Bot. 118: 369-375, 2016].

Zpracoval L. Adamec Botanický ústav AV ČR, Třeboň

5

Disertační práce Úloha fosforylace proteinů v progamické fázi vývoje samčího gametofytu tabáku

Jan Fíla Katedra experimentální biologie rostlin PřF UK v Praze

Zralý pyl tabáku obsahuje silně dehydratovanou cytoplazmu a je metabolicky neaktivní. Po rehydrataci cytoplazmy je jeho metabolizmus nastartován a po dokončení aktivace vyrůstá pylovou aperturou pylová láčka. Změny v zavodnění cytoplazmy spolu s nastartováním metabolizmu jsou doprovázeny regulací translace i post-translačních modifikací (zejména fosforylace) přítomných proteinů. V této disertační práci jsou prezentovány fosfopeptidy ze zralého pylu tabáku virginského (Nicotiana tabacum), pylu aktivovaného in vitro 5 min a pylu aktivovaného in vitro 30 min. Z každého stádia byl získán celkový proteinový extrakt, jenž byl naštěpen trypsinem a získaná peptidová směs byla obohacena metodou MOAC (afinitní chromatografie s využitím kovového oxidu/hydroxidu) s matricí z oxidu titaničitého. Fosfopeptidy v obohaceném eluátu byly identifikovány kapalinovou chromatografií v kombinaci s tandemovou hmotnostní spektrometrií (LC–MS/MS). Celkem bylo identifikováno 471 fosfopeptidů, nesoucích 432 přesně lokalizovaných fosforylačních míst. Získané fosfopeptidy pocházely z 301 fosfoproteinů, které spadaly do třinácti funkčních kategorií. Převládajícími funkcemi se staly transkripce, syntéza proteinů, cílení a skladování proteinů a přenos signálu. Mnohé fosfopeptidy podléhaly koncentračním změnám mezi třemi studovanými stádii samčího gametofytu; 209 regulovaných fosforylovaných peptidů vykázalo sedm regulačních trendů, z nichž většina patřila do skupiny zahrnující fosfopeptidy identifikované exkluzivně ve zralém pylu. Navíc bylo v získaném fosfoproteomickém datovém souboru nalezeno pět kinázových motivů obsahujících fosforylovaný serin a jeden fosfothreoninový motiv. V pylovém proteomu a v sekretomu pylových láček tabáku pak byly vyhledány kinázy, jež mají podle predikce rozpoznávat nalezené sekvenční motivy. Souhrnně vzato se jedná o první fosfoprotemickou studii aktivovaného pylu krytosemenných rostlin (Angiospermae) a o studii značně rozšiřující identifikovanou část fosfoproteomu zralého pylu tabáku virginského (Nicotiana tabacum).

6

Disertační práce Biogenesis of Photosystem II in the Model Cyanobacterium Synechocystis sp. PCC 6803 – the Role of Selected Auxiliary Protein Factors and Subcellular Localisation

Jana Knoppová (supervisor: Josef Komenda)

Inst. Microbiol. CAS, Třeboň, and Univ. South Bohemia, Fac. Sci., České Budějovice (2011-2016; defended 2016) PSII is a component of the photosynthetic machinery embedded in the thylakoid membranes of plants, algae and cyanobacteria. It is a multicomponent enzyme complex binding a large number of pigments and co-factors involved in the light driven charge separation leading to the highly energetically demanding reaction of water splitting. The biogenesis of PSII requires close coordination of the apoprotein synthesis and membrane incorporation with the synthesis and insertion of chlorophylls and other pigments and cofactors. This sophisticated process is supported and optimised by a number of auxiliary protein factors interacting transiently with PSII subunits or assembly subcomplexes. The thesis explores localisations and roles of three auxiliary protein factors, Psb27, Ycf39 and CyanoP, involved in the biogenesis of photosystem II (PSII) in the cyanobacterium Synechocystis sp. PCC 6803. It also contributes to subcellular localisation of the process of PSII biogenesis within the main membrane systems of cyanobacteria, i.e. thylakoid and plasma membrane. The methods employed in the thesis include targeted mutagenesis, biochemical protein separation and visualisation, tag-specific protein purification using affinity chromatography, detection of pigments, separation of membrane fractions and PSII oxygen evolving activity and growth rate measurements. The main results are as follows: i) The Psb27 protein has been identified as a factor interacting with a lumenal domain of the photosystem II subunit CP43. A role of Psb27 in optimisation of the short-term acclimation to high light has been suggested. ii) A novel pigment binding complex formed by the Ycf39 protein and high-light-inducible proteins (Ycf39-Hlip) has been discovered and implicated in photoprotection of the assembling PSII reaction centre. Purification of the Ycf39-Hlip complex and the analysis of its absorption spectrum provided the strongest evidence yet for chlorophyll-a and β-carotene binding to the Hlips. iii) CyanoP, a cyanobacterial orthologue of the plant PsbP extrinsic subunit of PSII implicated in optimising the binding environment of the oxygen evolving cluster, has been demonstrated to assist in early steps of PSII biogenesis as an assembly factor facilitating the association of D2 and D1 subunits of the reaction centre of photosystem II. iv) An older model suggesting that the early steps of PSII biogenesis occur in the plasma membrane of

Synechocystis has been revised and the evidence has been provided that the entire biogenesis process occurs in the thylakoid membranes. The thesis is based on the following papers: i) Komenda J, Knoppová J, et al. (2012) The Psb27 Assembly Factor Binds to the CP43 Complex of Photosystem II in the Cyanobacterium Synechocystis sp. PCC 6803. Plant Physiology 158: 476-486. ii) Knoppová J, et al. (2014) Discovery of a Chlorophyll Binding Protein Complex Involved in the Early Steps of Photosystem II Assembly in Synechocystis. The Plant Cell 26: 1200-1212. iii) Knoppová J, et al. (2016) CyanoP is Involved in the Early Steps of Photosystem Two Assembly in the Cyanobacterium Synechocystis sp. PCC 6803. Plant and Cell Physiology, (accepted in June 2016). iv) Selão TT, Zhang L, Knoppová J, et al. (2016) Photosystem II Assembly Steps Take Place in the Thylakoid Membrane of the Cyanobacterium Synechocystis sp. PCC6803. Plant and Cell Physiology 57: 95-104. 7

Disertační práce Vplyv kremíka na rast a diferenciáciu vybraných druhov rastlín v in vitro podmienkach

Líška Denis Univerzita Komenského v Bratislave, Prírodovedecká fakulta, Katedra fyziológie rastlín, Mlynská dolina, Ilkovičova 6, 842 15 Bratislava 4, PhD abstrakt, email: [email protected] Kľúčové slová: in vitro, kremík, kukurica, miera expresie Lsi transportérov, podzemnica olejná, sucho, toxicita kadmia Kadmium (Cd) je toxickým a karcinogénnym prvkom pre všetky živé organizmy. Vplyvy človeka na životné prostredie, ako sú napr. doprava, priemysel, produkcia odpadových vôd, spôsobujú zvýšenú akumuláciu Cd v pôde. Je známe, že kremík (Si) má pozitívny vplyv na zvyšovanie tolerancie rastlín voči rôznym environmentálnym faktorom, akými sú bylinožravý hmyz, hubové ochorenia, extrémne teploty, mráz a ťažké kovy. Hlavným cieľom tejto práce bolo sledovanie vplyvu Si a/alebo Cd na rast koreňa, 1. a 2. listu pri in vitro kultivovanej kukurici siatej (Zea mays L., hybrid Reduta) počas 5, 10 a 15 dňovej kultivácie. Zamerali sme sa na rastové a akumulačné parametre rastlín, anatomické zmeny koreňov, zmeny v aktivite antioxidačných enzýmov (G-POX, CAT, SOD) a expresiu Lsi génov v prípade 4 rôznych variantov kultivácie: kontrola (agarom spevnené MS médium), Cd (100 µM Cd – Cd(NO3)2.4H2O), Si (5 mM Si – Na2SiO4.nH2O) a Cd+Si (100 µM Cd + 5 mM Si). Kadmium štatisticky preukazne znížilo rast koreňa v Cd a Cd+Si variante v porovnaní s Si variantom. Kremík preukazne zvýšil dĺžku primárnych seminálnych koreňov a % SH 1. listu sa v Si variante v 10. a 15. dni kultivácie, v porovnaní s ostatnými variantami signifikantne zvýšilo. Stanovili sme vyššie aktivity SOD, G-POX a CAT v koreňoch v porovnaní s 1. a 2. listom. V koreňoch experimentálnych rastlín sme stanovili 7 izoforiem zásaditých G-POX a v 1. liste 5 izoforiem G-POX. V 2. liste sme stanovili 4 izoformy G-POX v kontrolnom a Si variante a 5 izoforiem G-POX v Cd a Cd+Si variante. V 10. dni kultivácie sme stanovili expresiu Lsi1, Lsi2 a Lsi6 génov zodpovedných za príjem a distribúciu Si rastlinou. Pridanie Cd a Si zvýšilo expresiu Lsi1 a Lsi2 génu v koreňoch kukurice. V 2. liste sme stanovili zvýšenú expresiu Lsi6 génu. Vplyvom Cd v MS médiu sa vývin apoplazmických bariér v koreňoch kukurice urýchlil. Samostatne aplikovaný Si však vývin exodermy a endodermy neurýchlil. V ďalšej časti našej práce sme sledovali vplyv jednostranne pôsobiaceho Cd a sucha na vývin apoplazmických bariér. V koreňoch vystavených lokálnemu, jednostrannému pôsobeniu Cd sa suberínová lamela vyvíjala asymetricky, len na strane vystavenej Cd a ďalej smerom k báze koreňa. Suberínová lamela sa vplyvom sucha vyvíjala tiež asymetricky, len na strane pôsobiaceho sucha a bližšie ku koreňovej špičke (Líška et al., 2016). V ďalšej časti práce sme z povrchovo sterilizovaných listových explantátov podzemnice olejnej (kultivar Chibahandachi) získali primárne kalusy. Po 10 subkultivačných intervaloch sme pozorovali tvorbu rozpadavého kalusu. Sledovali sme vplyv Cd a/alebo Si na rast kalusovej kultúry. Použili sme 4 varianty: kontrola (agarom spevnené MS médium), Cd (10, 25, 50 a 100 µM Cd), Si (5 mM Si) a Cd+Si (10, 25, 50 a 100 µM Cd + 5 mM Si). Vplyvom Cd a Si sme pozorovali nekrotizáciu a odumieranie pletiva. Líška, D., Martinka, M., Kohanová, J., Lux, A. 2016. Asymmetrical development of root endodermis and exodermis in reaction to abiotic stresses. Annals of Botany 118: 667–674.

8

Disertační práce Metabolizmus kremíka a vývin kremičitanových fytolitov v rastlinách: Formovanie kremičitanových agregátov v koreňoch ciroku dvojfarebného (Sorghum bicolor).

Mgr. Milan Soukup Univerzita Komenského v Bratislave, Prírodovedecká fakulta, Katedra fyziológie rastlín, 2016; abstrakt PhD práce, [email protected] Formovanie biominerálov amorfného hydratovaného oxidu kremičitého (SiO2 .n H2O), často označované aj ako silicifikácia, je biologickým fenoménom charakteristickým najmä pre rozsievky. Možno ho však pozorovať aj u niektorých druhov vyšších rastlín, napríklad u prasličiek (Equisetaceae) a tráv (Poaceae), kde môže oxid kremičitý tvoriť až 10% suchej hmotnosti rastliny. Tieto organizmy z prostredia prijímajú bežne dostupnú monomérnu kyselinu kremičitú (Si(OH)4), ktorú následne využívajú ako substrát pre silicifikáciu buniek a pletív. Impregnácia bunkových stien a vypĺňanie medzibunkových priestorov oxidom kremičitým zvyšuje ich mechanickú pevnosť, a teda aj ich odolnosť voči rôznym negatívnym vplyvom vonkajšieho prostredia. Hoci je tento proces už dlhší čas intenzívne skúmaný biologickými i materiálovotechnologickými odbormi, jeho mechanizmus nie je stále dostatočne porozumený. Jednou z rastlín vyznačujúcich sa intenzívnou silicifikáciou je cirok dvojfarebný Sorghum bicolor (L.) Moench, ktorého charakteristickým znakom je rozsiahla tvorba kremičitanových agregátov v endodermálnych bunkách koreňov. Práve tento znak je veľmi často spájaný s výraznou schopnosťou tejto rastliny tolerovať sucho, čo z nej robí veľmi dôležitú hospodársku plodinu v oblastiach s nedostatkom vlahy. Viaceré vedecké práce naznačili, že miera schopnosti prekonávať sucho sa zvyšuje, ak je rastlinám ciroku spolu so živinami dodávaný aj kremík. Hlavným cieľom tejto práce bolo teda nielen preskúmať spôsob akým dochádza k tvorbe kremičitanových agregátov v endoderme koreňov, ale aj vzťah medzi silicifikáciou a toleranciou sucha. Experimentálna časť práce bola zameraná na objasnenie kľúčových aspektov silicifikácie v rastlinách ako sú mechanizmus transportu kyseliny kremičitej do priestorov určených na jej mineralizáciu a úloha bunkových štruktúr a procesov podieľajúcich sa na tomto jave. Pri práci sme využili viaceré metodiky a kombinácie rôznych prístupov, vrátane histochémie, mikroskopie, spektroskopie, real-time PCR analýzy, in vitro a hydroponických experimentov. Dôležitým výstupom tejto práce je návrh novej metódy vizualizácie kremičitanových agregátov prostredníctvom fluorescenčnej mikroskopie (Soukup et al. 2014). Zistili sme, že v prostredí zvýšeného pH je možné po osvietení UV svetlom docieliť veľmi dobrú pozorovateľnosť agregátov, ktorú možno následne využiť na ich morfometrické analýzy. Výsledky našej práce ďalej ukázali, že kyselina kremičitá je prijímaná prednostne apikálnou časťou koreňa pomocou transportných proteínov Lsi1 a Lsi2 a do bazálnych častí koreňa sa dostáva prechodom cez apoplazmu stredného valca. Následne kyselina kremičitá prechádza centrifugálne do endodermálnej vrstvy, kde dochádza počas tvorby terciárnej bunkovej steny k jej precipitácii. Intenzita tvorby kremičitanových agregátov sa vplyvom sucha zvyšovala, no predpoklad, že tento dôsledok zlepšuje schopnosť zadržiavať vodu v koreni počas nedostatku vlahy sa nepotvrdil. Soukup, M., Martinka, M., Cigáň M., Ravasszová F., Lux, A. 2014. New method for visualization of silica phytoliths in Sorghum bicolor roots by fluorescence microscopy revealed silicate concentrationdependent phytolith formation. Planta 240:1365–1372.

9

Disertační práce Funkce komplexu exocyst v sekreci a biogenezi buněčné stěny Functions of the exocyst complex in secretion and cell wall biogenesis

Mgr. Nemanja Vukašinović, Ph.D. Katedra experimentální biologie rostlin PřF UK v Praze

Školitel: Mgr. Lukáš Synek, Ph.D. Konzultanti: Ing. Martin Potocký, RNDr. Michal Hála, Ph.D.

The mechanical strength of plant tissues and organs can be attributed to specific properties of the cell wall. In many cases, in order to establish their final shape, cells deposit various cell wall materials in a localized manner. This is achieved by highly organized action of the endomembrane system which is essential for biosynthesis and secretion of cell wall proteins and polysaccharides. The exocyst complex is a conserved tethering complex in eukaryotes and it is involved in tethering of secretory vesicles to the sites of secretion at the plasma membrane. In this study, we address several aspects of the plant exocyst complex architecture and cell wall development using molecular biology techniques and advanced confocal microscopy. We demonstrated that two SEC10 exocyst subunits are present in Arabidopsis thaliana and share redundant functions. We also showed that the architecture of the plant exocyst complex shares several structural features with the yeast one. We demonstrated the importance of the functional EXO84b exocyst subunit for normal tracheary element development and showed that the main constituents of the secondary cell walls are deposited normally in exocyst mutants. We described a clear difference in the exocyst microtubule-independent dynamics in epidermal cells vs. cell type specific microtubule-driven exocyst recruitment in developing tracheary elements. In Arabidopsis pollen tubes, we showed that the depletion of EXO70C1 and EXO70C2 isoforms leads to a complete male-specific transmission defect due to inefficient pollen tube growth. Both proteins localize in the cytoplasm of pollen grains, pollen tubes and root hair cells. We suggest that EXO70C1/C2 may not act as subunits of the exocyst complex but rather acquired a different function as regulators of polar growth. Taken together, our findings extend the current knowledge about the exocyst complex in plant cells and further support its role in targeted secretion.

10

Diplomové práce Mgr. Klára Aldorfová Katedra experimentální biologie rostlin PřF UK v Praze Charakterizace podjednotky SEC15 poutacího komplexu exocyst u A. thaliana Characterization of the exocyst complex SEC15 subunit in A. thaliana Vedoucí / školitel: RNDr. Michal Hála, Ph.D. Konzultanti: doc. RNDr. Viktor Žárský, CSc., Mgr. Martina Růžičková

The final step of secretion termed exocytosis is mediated by the exocyst complex. The exocyst is an evolutionary conserved protein complex that tethers secretory vesicle to the target membrane and consists of eight subunits: Sec3, Sec5, Sec6, Sec8, Sec10, Sec15, Exo84, and Exo70. Sec15 exocyst subunit was previously shown to connect the rest of the exocyst complex with a secretory vesicle in yeast, mammals and fruit fly via interaction with Rab GTPase and GEF of Rab GTPase. Here, I show that plant SEC15B potentially functions in evolutionary conserved manner. First, two mutant lines of Arabidopsis thaliana sec15b mutant were tested in characteristics typical for other exocyst mutants. Although some characteristics reach certain level of plasticity, both sec15b-1 and sec15b-2 show similar tendencies, which are mostly consistent with defects with other mutants in exocyst subunits. sec15b-1 has been determined as a stronger allele that is defective in formation of seed coat, elongation of etiolated hypocotyl, growth of stem and primary root, establishment of axillary branches and lateral roots, diameter of rosette and, unexpectedly, growth of pollen tubes. Phenotype of sec15b-1 was rescued by insertion of SEC15B gene under SEC15B promotor. Second, complementation test showed that SEC15B and SEC15A are functionally redundant in seed coat formation and development of etiolated hypocotyl. Third, SEC15B protein was successfully expressed, purified and tested in protein lipid interaction and protein-protein interaction with Rab GTPase. Using PIP Strip analysis, interaction of SEC15B with lipids was not confirmed. In contrast, RAB A4a GTPase was identified as a potential interactor of SEC15B in pull down assay. Therefore, plant SEC15B exocyst subunit potentially acts in evolutionary conserved manner.

Mgr. Šárka Benešová Katedra experimentální biologie rostlin PřF UK v Praze Vývojová terminace aktivity apikálního meristému kořene Development related termination of the root apical meristem

Vedoucí / školitel: RNDr. Aleš Soukup, Ph.D.

Root system architecture is modulated through growth and branching of individual roots, while the growth is strictly regulated via long term apical meristem (RAM) maintenance and cell elongation. RAM activity is not consistent during root ontogeny, which was shown in several dicotyledonous species as change in root meristem structure and decline in root growth rate during individual root development. This thesis is focused on changes in extent and arrangement of meristematic tissues and their derivatives within adventitious roots of Acorus calamus and Oryza sativa during long term cultivation. Changes in meristem and elongation zone length, the root cap length, radial tissue complexity, as well as the changes in root hair emergence, etc., are put into relation with quantied expression level of selected important regulatory elements taking part in RAM maintenance (WOX and SCR family transcription factors). Methodology and approach for future research in this feld are outlined. 11

Diplomové práce Bc. Noemi Bucharová obor Fyziologie rostlin, Laboratoř růstových regulátorů, PřF UP v Olomouci Syntéza, charakterizace a biologická aktivita caged-fytohormonů s 2-nitrobenzylovou chránící skupinou Vedoucí práce: Mgr. Václav Mik, Ph.D. Rostlinné hormony neboli fytohormony představují rozmanitou skupinu přírodních látek, které jsou schopné již v nízkých koncentracích zásadně ovlivňovat různé fyziologické procesy v rostlinách. Růst, diferenciace a vývoj rostlinných pletiv jsou převážně regulovány vzájemným působením dvou hlavních skupin fytohormonů – auxinů a cytokininů. Studium funkcí těchto látek v rostlinách bývá nejčastěji založeno na sledování morfologických či metabolických změn způsobených exogenní aplikací fytohormonů nebo pomocí specifických mutantních linií. Zajímavý alternativní způsob regulace hladin rostlinných hormonů v daném biologickém systému představují tzv. caged-molekuly (cage – klec). Biologická aktivita daného fytohormonu je dočasně potlačena kovalentní vazbou fotolabilní chránící skupiny (tzv. caging group), kterou lze poté pomocí vhodného světelného zdroje odštěpit, a uvolnit tak původní aktivní molekulu. Možnost velmi precizní regulace času a místa vzniku bioaktivní látky představuje jednu z hlavních výhod potencionálního využití caged-fytohormonů pro „zapnutí“ či „vypnutí“ konkrétních biologických procesů. V rámci diplomové práce byly připraveny vybrané cagedderiváty cytokininů a auxinů s třemi typy fotolabilních chránících skupin odvozených od 2-nitrobenzylu. Připravené látky byly charakterizovány dostupnými fyzikálně-chemickými metodami a následně byla studována jejich fotolýza vlivem působení UV záření. Biologická aktivita vybraných caged-fytohormonů byla testována pomocí ARR5::GUS a DR5::GUS biotestu, kompetičního receptorového testu a interakce s cytokinindehydrogenasou.

Mgr. Magdalena Dostálová Katedra experimentální biologie rostlin PřF UK v Praze Utilizace vybraných sacharidů houbového původu orchidejemi a jejich možný přenos v mykorhize Utilization of selected fungal saccharides by orchids and possibility of their transport in Vedoucí / školitel: RNDr. Jan Ponert Konzultant: doc. RNDr. Helena Lipavská, Ph.D. Orchideoidní mykorhizní symbióza (OM) se týká téměř desetiny druhů rostlin. Pro orchideje je ustavení této symbiózy naprosto kritické, neboť v přírodě nedokáží samy vyrůst bez externí dodávky energie, kterou jim poskytuje symbiotická houba. Jak probíhá transport látek mezi oběma symbionty, není známo. Trehalóza je zatím jedinou látkou považovanou za pravděpodobného účastníka tohoto přenosu. Tato práce si klade za cíl zjistit, které další houbové sacharidy by mohly v tomto procesu hrát roli. Na semenáčcích orchideje Dactylorhiza majalis byla zjišťována schopnost utilizace jednotlivých látek. Výstupy ukázaly, že arabitol, erythritol, manitol a sukralóza nejsou utilizovány, zatímco xylitol, sorbitol, glycerol a manóza utilizovány jsou. Orchidejemi není zpracovávána ani aminokyselina glutamin, rovněž podezřívaná z účasti na transportu v OM. Výsledkem práce byla i izolace částečné sekvence DNA enzymu sorbitoldehydrogenázy z modelové rostliny.

12

Diplomové práce Mgr. Natália Glanc Katedra experimentální biologie rostlin PřF UK v Praze Ultrastruktura chloroplastů smrku ztepilého - heterogenita v rámci jehlice. Norway spruce chloroplast ultrastructure - heterogeneity within a needle. Vedoucí / školitel: Mgr. Zuzana Lhotáková, Ph.D. Konzultanti: prof. RNDr. Jana Albrechtová, Ph.D., RNDr. Barbora Radochová, Ph.D. Temperátní lesy, které jsou dlouhodobým úložištěm uhlíku, reagují na zvyšující se koncentraci oxidu uhličitého (CO2) v ovzduší. Smrk ztepilý (Picea abies (L.) Karst.) je nejrozšířenějším jehličnatým stromem v lesích České republiky, proto jsem se ve své práci zaměřila na odpověď fotosyntetického aparátu této dřeviny na zvýšenou koncentraci CO2. Cílem práce bylo vyhodnotit, jak koncentrace CO2 ovlivňuje ultrastrukturu chloroplastů ve slunných a stinných jehlicích. Vliv koncentrace CO2 a ozářenosti byl sledován na poměrném zastoupení škrobu v chloroplastech mezofylových buněk jehlic. Dalším cílem práce bylo otestovat, zda chloroplasty z první vrstvy mezofylu jsou z hlediska kvantifikace škrobu reprezentativní pro celou jehlici. Pro výzkum byly použity 11 let staré stromy smrku ztepilého, které byly po dobu 6 let vystaveny atmosférické nebo zvýšené koncentraci CO2 v kultivačních sférách s automaticky ovládanými okny na Experimentálním stanovišti Bílý Kříž v Moravskoslezských Beskydech. V říjnu 2011 byly odebrány jehlice 1. ročníku ze stromů vystavených běžné atmosférické koncentraci (382-395 ppm) a zvýšené koncentraci (700 ppm) CO2. Z jehlic byly připraveny ultratenké řezy a mediánní řezy chloroplastů byly nasnímány pod transmisním elektronovým mikroskopem. Pro vyhodnocení poměrného zastoupení škrobu byla použita stereologická metoda bodové mřížky a metoda interaktivní segmentace. Tyto metody se projevily jako zastupitelné. Pro vyhodnocení obsahu škrobu byly vybírány chloroplasty z první vrstvy mezofylu pod pokožkou a z celé plochy mezofylu pomocí metody systematicky rovnoměrně náhodného výběru (SRN). V případě měření plochy chloroplastu na řezu se potvrdilo, že chloroplasty z první vrstvy mezofylu jsou reprezentativní pro celou jehlici. Při měření plochy škrobových zrn a poměrného zastoupení škrobu byly chloroplasty z první vrstvy mezofylu reprezentativní pro celou jehlici s výjimkou slunných jehlic bez ošetření CO2, u kterých chloroplasty z první vrstvy mezofylu vykazovaly méně škrobu, než chloroplasty vybrané metodou SRN. Na velikost chloroplastu a škrobových zrn měly vliv oba sledované vnější faktory, silnější efekt však měla ozářenost. Bez ohledu na koncentraci CO2 byl podíl škrobu vyšší ve slunných jehlicích, než ve stinných. Zvýšená koncentrace CO2 ovlivňovala zejména četnost chloroplastů obsahujících škrob. Více jak polovina chloroplastů jehlic rostoucích při atmosférické koncentraci CO2 neobsahovala žádná škrobová zrna, zatímco většina chloroplastů slunných jehlic ošetřených CO2 obsahovala alespoň jedno škrobové zrno.

Mgr. Jan Mareš Katedra experimentální biologie rostlin PřF UK v Praze Porovnání statistických a fyzikálních modelů pro predikci obsahu biochemických látek v listoví jehličnanů Comparison of statistical and physical models for prediction of contents of conifer leaf biochemicals

Vedoucí / školitel: prof. RNDr. Jana Albrechtová, Ph.D. Konzultanti: Mgr. Zuzana Lhotáková, Ph.D., RNDr. Lucie Kupková, Ph.D., Mgr. Jan Mišurec

13

Diplomové práce Tato práce se zabývá vztahem mezi obsahy biochemických látek v listoví smrku ztepilého (Picea abies L. Karst.) a jeho odrazivostí ve viditelné a infračervené oblasti elektromagnetického záření (400-2500 nm) s využitím převzatých dat získaných ze vzorků listoví z lokalit okolí obcí Přebuz a Kovářská v Krušných horách. Je porovnáno biochemické složení listoví v obou lokalitách a nalezeny statisticky významné rozdíly svědčící o lepším stavu listoví v lokalitě Kovářská. Dále jsou testovány vegetační indexy převzaté z literatury a zkoumána korelace odrazivosti a biochemických parametrů. V práci je potvrzen jev, kdy maximální korelace s obsahem chlorofylu dosahuje odrazivost v oblastech nižší absorpce fotosyntetických pigmentů. Jsou navrženy nové vegetační indexy optimalizované pro použitá data. Dále je popsán pokus o predikci obsahu ligninu na základě spektroskopických dat, který však byl neúspěšný. (Použitelnost metody přitom byla testována na předpovědi obsahu chlorofylu.) Důvodem může být komplikovanost vztahu obsahu ligninu k odrazivosti kombinovaná s nedostatečnou kvalitou použitých dat. Poslední částí práce byla inverze modelu optických vlastností listoví LIBERTY. K hledání parametrů byl použit evoluční algoritmus, který pomohl odhalit problémy v kompatibilitě modelu LIBERTY s použitými daty. Práce se celkově zaměřuje na didaktický, detailní popis fungování použitých matematických metod a dává doporučení, jak dané metody použít v dalším výzkumu.

Bc. Vlasta Matušková obor Bioorganická chemie a chemická biologie, Laboratoř růstových regulátorů, PřF UP v Olomouci Syntéza a biologická aktivita nových purinových 9-(β)-D-nucleosidů Vedoucí práce: RNDr. Marek Zatloukal, Ph.D. Konzultant: RNDr. Tomáš Gucký, Ph.D. Obsahem práce je teoretická a experimentální část. Teoretická část je rešerší problematiky purinových cytokininů, nukleosidových protinádorových léčiv, antivirotik a popisuje také základní přístupy syntézy nukleosidů. V experimentální části je shrnut popis přípravy čtrnácti nových N6-substituovaných derivátů 2´-deoxy-9-(β)-D-ribofuranosylpurinu, kde v pozici N6 jsou na benzenovém jádře různě substituované deriváty benzylaminu. U všech těchto sloučenin byla testována protinádorová aktivita na nádorových liniích K562 a MCF7 s negativním výsledkem, což by v případě pozitivní antivirové aktivity bylo žádoucí. Předmětem zájmu v blízké budoucnosti bude připravit několik dalších sloučenin tohoto typu a provést testy antivirotické aktivity a zejména také důkladné testy cytokininové aktivity. Cytokininová aktivita byla testována jen na AHK4 receptorech s negativním výsledkem, ovšem tato skupina sloučenin by mohla nést mnohem větší cytokininový potenciál.

14

Diplomové práce Bc. Lucie Pilařová, obor Fyziologie rostlin, Laboratoř růstových regulátorů, PřF UP v Olomouci Interakce signálních drah modrého světla a brasinosteroidů v růstu rostlin Vedoucí práce: Doc. RNDr. Martin Fellner, PhD. Diplomová práce se věnuje interakci modrého světla a brasinosteroidní signální dráhy v růstu mutanta rajčete 7B‑1, který byl selektován pro svoji samčí sterilitu. Jedná se o recesivní mutaci v jednom genu, která má pleiotropní účinek. Mutace vede ke změnám v hladině endogenních hormonů a k toleranci k abiotickým stresům. Mutant 7B-1 má rovněž narušenou de-etiolizaci hypokotylu a otevírání průduchů vlivem modréhosvětla. Téma diplomové práce vychází z bakalářské práce, ve které byly poprvé popsány změny v reakcích mutanta 7B‑1 k exogenním brasinosteroidůma v hladině endogenních brasinosteroidů (Pilařová, 2014). Teoretická část diplomové práce nabízí přehled odborné literatury, týkající se výzkumu mutanta 7B-1, signální dráhy světla, brasinosteroidní signální dráhy a jejich interakce. Experimentální část představuje výsledky transkripčních analýz metodou RT‑qPCR, které zkoumaly expresibrasinosteroidního receptoru BRI1 v hypokotylech mutanta 7B-1jako funkce modrého světla. Výsledky ukázaly, že hladina exprese BRI1 je snížena modrým světlem, a že hypokotyly mutanta 7B‑1exprimujívýrazně méně BRI1 v porovnání se standardním genotypem. Na základě získaných výsledků byl navržen model interakce signálních drah modrého světla a brasinosteroidů v procesu prodlužování hypokotylu. Pilařová L (2014) Růstové reakce mutanta 7B˗1 k brasinosteroidům v závislosti na světelných podmínkách

Mgr. Václav Svoboda Katedra experimentální biologie rostlin PřF UK v Praze Role izoforem PsbO v Arabidopsis thaliana Role of PsbO isoforms in Arabidopsis thaliana Vedoucí / školitel: Mgr. Miloš Duchoslav Konzultant: RNDr. Lukáš Fischer, Ph.D.

Photosystem II (PSII) uses sunlight to catalyze water oxidation and reduce plastoquinone. Water oxidation takes place in oxygen evolving complex (OEC). OEC is stabilized by extrinsic subunits of PSII. The largest and most important of them is PsbO, manganese-stabilizing protein which can be found in all known oxygenic photosynthetic organisms. Model plant Arabidopsis thaliana expresses two isoforms of psbO gene, namely PsbO1 and PsbO2. Mutants psbo1 and psbo2 lacking PsbO1 and PsbO2, respectively, recently brought new findings on the particular roles of isoforms in maintaining photosynthesis. PsbO1 is commonly considered as the main isoform facilitating water splitting, whereas PsbO2 is believed to be involved in PSII repair process (replacement of photodamaged D1 subunit). This work focuses on particular roles of Arabidopsis PsbO isoforms in maintaining photosynthesis with special focus on response to light stress. Mutants psbo1, psbo2 and wild type plants Col-0 were used for extensive biochemical investigation. Our aim was to find out what is the impact on overall thylakoid structure and composition in mutants. Furthermore, to investigate response to light stress in wild type regarding to yields of particular subcompartments, changes in photosystem II subpopulations and particularly, changes in distribution of PsbO isoforms. We found that PsbO isoforms are distributed heterogeneously among thylakoid subcompartments (grana core, grana margins and stroma lamellae). PsbO2 showed more pronounced response to light stress than PsbO1, these findings support earlier hypothesis about role of PsbO2 in PSII repair cycle. We also found that PsbO accumulates in high amounts in lumen after exposure to light stress. Interestingly, our investigation regarding to psbo1 mutant, lacking PsbO1 isoform, showed considerably impaired saccharide metabolism. 15

Vědecká setkání

16

OBĚ FOTA: MIROSLAV BARTÁK, www.skyrecords.cz

Vědecká setkání

17

Vědecká setkání

Přetištěno z Akademického bulletinu 2016.

18

Vědecká setkání Adieu Praho, au revoir Kodani Jiří Šantrůček Adieu Praho, au revoir Kodani, kongres je za námi. Nemyslím, že by bylo mnoho čtenářů Bulletinu, kteří by nevěděli, který kongres mám na mysli. Samozřejmě ten, který se uzavřel koncem června a na kterém se v hotelu Clarion v pražských Vysočanech sešlo skoro tisíc lidí z různých koutů světa, jejichž zálibou, koníčkem, profesí nebo předmětem studia jsou rostliny; kongres nazývaný oficiálně Plant Biology Europe (PBE) nebo také EPSO-FESPB joint Congress Prague 2016. Kongres, za kterým organizačně stála Česká společnost experimentální biologie rostlin a profesionální organizátor Guarant International (GI). V poněkud větší vzdálenosti pak obě evropské instituce, které zastřešují biologii rostlin, EPSO a FESPB (viz dále). Pokud v následujícím textu píši v první osobě množného čísla, myslím tím většinou dvojici Jana Albrechtová a Jiří Šantrůček; za GI pak hlavně Zuzanu Šeps. Slíbil jsem editorovi tohoto časopisu Jeníkovi Krekulemu, že napíši „jak to viděl jeden z organizátorů“. Teď si ale uvědomuji, že nevím a) pro koho mám vlastně psát a b) kde začít. Pokud jste tam byli, máte vlastní názor, který je skoro jistě objektivnější než ten můj, protože jste jako účastníci viděli a slyšeli víc přednášek, posterů, výstav, odborných diskusí než já, měli jste asi víc příležitostí hledat a (ne)nalézat, sdělovat, inspirovat a poučit se ve svém úzkém předmětu zájmu, byli jste mícháni v kongresovém hrnci bez toho, že za to míchání můžete a s tím, že máte patřičný nadhled v míře úměrné počtu podobných absolvovaných kongresů. Pokud jste tam nebyli, ať už z jakýchkoli důvodů (bylo to drahé na mne i můj grant, na takové široce rozkročené super-hyper akce zásadně nejezdím, nepozvali mne jako význačného hosta, neměl jsem co zajímavého prezentovat…), asi víte své a názor na kongres, ještě k tomu uplynulý, není to, čemu byste chtěli věnovat svůj čas a pozornost. Budu tedy psát, pro Jeníka, snad mu to udělá radost. Kde začít? Chronologicky od toho „jak kongres do Prahy přišel“? Opět váhám; nevím, jestli to je prospěšné. Lidská, a asi ne jen česká, společnost odborná i laická má ráda a potřebuje legendy. Nebudu svým pohledem bořit ideál jasnozřivých otců a praotců zakladatelů - nebo matek a pramatek zakladatelek, abychom byli genderově korektní? Neudělám víc škody než užitku na sebevědomí mladé generace českých vědců, když napíši, že prvotní impulz (roku 2008) ke kongresu v Praze nevyšel z vědecké sféry, ale byl spíš ekonomický? Že teprve až „percepce“ a vedení toho impulzu bylo motivované snahou ukázat, že se v České republice dělá (a dělala tradičně v některých oborech) výborná věda o rostlinách? Ať už byly začátky jakékoli, po oficiálním výběrovém řízení na konferenci v německém Freiburgu v roce 2012 bylo jasné, že kongres Federace evropských společností rostlinné biologie (FESPB) a Evropské organizace věd o rostlinách (EPSO) se bude konat v Praze v červnu 2016. A tak se také stalo.

Jak (ne)dělat kongres aneb Střípky ze zákulisí Zjišťuji, že je jen málo faktických informací o kongresu, které by nebyly dohledatelné na stále aktivních internetových stránkách kongresu, (http://www.europlantbiology2016.org/) případně v prohlášení pro tisk (např. https://www.natur.cuni.cz/fakulta/pro-media/tiskove-zpravy/rok-2016/pbrc-tiskova-zprava6.pdf) a článku, jehož autorem je Jan Krekule, a který nevím, kde je zveřejněn (mám v počítači, zašlu na požádání). Takže nezbývá než se uchýlit k informacím z kategorie zákulisních a osobních, tedy jinými neautorizovaným a nutně subjektivním. Těm z mladších kolegů/kolegyň, kteří/které stojí před organizováním konferencí, kongresů a jiných vědeckých setkání doporučuji přečíst si kapitolu „Konference“ v humorně laděné knížce P. Kondelíka a V. Jiránka „Jak (ne)dělat vědu“ (SNTL 1990). Doba se přece jen už posunula, nepoužíváme diaprojektor a epidiaskop a nerozesíláme cirkuláře poštou, ale lidé, jejich motivace a modely chování zůstávají. Jedno ze základních poučení z organizace konference popisované v knížce nejen že přetrvává, ale nabývá dnes na naléhavosti: Přenechte organizaci profesionálům! V případě PBE kongresu tím profesionálem byla 19

Vědecká setkání organizace Guarant International. Měli jsme šťastnou ruku. Devadesát procent organizační práce a odpovědnosti z nás sejmuli, byli ochotní, přátelští, obětaví, pracovali o půlnoci, pokud bylo potřeba, i (téměř) během porodu. Sestavovali a hlídali rozpočet a odpovídali za účetnictví, vyřizovali registraci i ubytování všech i kulturní a doprovodný program během a po kongresu; a pracovali promptně. Při takovém partnerství vám zbývá vlastně jen dát dohromady vědecký program tak, aby přitáhli dostatek účastníků, tj. sestavit atraktivní scénář a obsadit kus „herci“. Vytipovat témata (za pomoci a při respektování názorů členů vědeckého výboru kongresu z EPSO a FESPB), plenární řečníky a hlavní řečníky v jednotlivých sekcích v procesu asi 10 měsíců trvající korespondence, zorganizovat pokud možno maximálně objektivní výběr řečníků v sekcích na základě nabídnutých abstraktů a vybrat a dohodnout předsedování všech sekcí. Sbor, který se tak vystřídal na jevištích během kongresu, čítal asi 170 osob. Co bylo v programu specifické? Každý kongres je trochu jiný, každý by jistě měl vyjadřovat určitou národní vědeckou specifiku, ale nemělo by se to přehnat, jinak vzbudíte pocit provinciálnosti lidé nepřijeli na „týden české vědy“. Snad nejlépe posoudí každý sám, zda jsme byli dost umírnění a současně dost (dvou)národní, když z česko-moravsko/slovenských luhů, hájů a hor trochu vykukoval genom obilí, fytohormony, fotosyntéza, epigenetika, membránová dynamika a biologie kořenů. Moc děkuji všem osloveným z luhů, hájů a hor, kteří neodmítli, prezentovali a organizovali. Jako specifiku tohoto kongresu také asi mnozí vnímali hned tři blokové prezentace šéfredaktorů různých prestižních časopisů, ukazující mladým kde, co a jak publikovat a čeho se naopak vyvarovat; trocha etiky vědecké komunikace. Jako tradičně, součástí kongresu byly čtyři oceněné práce mladých vědců a jejich plenární představení, po dvou vybraných výbory FESPB a EPSO. Do hrnce češství i evropanství jsme pak přilili fakultativní přednášku o letos jubilejním králi a císaři Karlu IV a podvečerní DVD kytici s tancem, sochami Olbrama Zoubka a muzikou Bohuslava Martinů to vše namíchané na Malostranském hřbitově v choreografii Evy Blažíčkové a Ivana Adama. „Peníze, kde jsou mé peníze?“, ptá se Harpagon v Moliéreovi, ale stejnou otázku lze vytušit nebo i slyšet v přípravné fázi kongresu i po něm. Není divu. Nutnost zaměstnat profesionální organizátory, najmout velké prostory s technikou a platit ubytování a cestovné alespoň plenárním řečníkům má i negativní stránku. Nutí organizátory stanovit předem dostatečně vysoké konferenční poplatky zvyšující naději na ekonomicky úspěšný kongres, ale současně snižující počet účastníků, což jde proti prvému. Tak se může stát, že kongres bude malým „klubem vyvolených“, kteří mají granty a peníze; klubem zavřeným pro méně ekonomicky bohaté země nejen střední a východní Evropy a pro studenty, které vysoké vložné odradí, nebo masovou akcí zklamaných z toho, že neviděli hvězdy vědeckého nebe, a pro příště také odrazených. Oboje pak může končit kongresem v červených číslech. Kongres s rozpočtem blízkým 12 milionům Kč, jako byl ten náš, je obtížné předem naplánovat a uhlídat tak, aby nebyl ztrátový. Za to, že se tak nestalo, naopak, že všechny pořádající organizace (FESPB, EPSO, ČSEBR) z výnosu kongresu dostanou určitý podíl (po velmi dlouhé době pokud ne poprvé v historii FESPB kongresů, které pamatuji), bychom rádi poděkovali už zmíněným kolegyním a kolegům z Guarant International a samozřejmě všem aktivitou organizátorů získaným komerčním i jiným sponzorům včetně Magistrátu Prahy, který kongres také podpořil formou grantu uděleného ČSEBRu i volným cestovným v MHD pro všechny registrované. Politikou, kterou jsme se snažili prosadit, bylo a) být lacinější než na předešlých kongresech v Dublinu a Freisingu, b) maximálně snížit kongresový poplatek pro studenty, c) zpřístupnit kongres nabídkou laciného ubytování v Praze (relativně k situaci v Dublinu a jinde). FESPB a posléze i EPSO hradily v poměru 2:1 celkem 30 cestovních stipendií pro studenty ze zemí Evropské unie. Snahou organizátorů také bylo snížit na minimum počet odpuštěných poplatků a hrazených cest představitelům FESPB a EPSO a dalším VIP osobám a chovat se ekonomicky přesně podle „Memoranda“ (viz dále). To zcela jistě také přispělo k ekonomickému výsledku kongresu. Naopak, pozvali jsme k účasti bez kongresového poplatku několik našich vážených zkušenějších kolegů a kolegyň, kteří se zasloužili o rozvoj rostlinné vědy v České republice a na Slovensku (škoda, že někteří asi nemohli přijít, Ingrid Tichá a Bohdan Slavík mně osobně velmi chyběli). Slibné ekonomické vyhlídky kongresu pak také dovolily pozvat všechny zúčastněné studenty a členy obou výborů na slavnostní kongresovou večeři v Obecním domě bez dodatečného poplatku.

20

Vědecká setkání Půjdou FESPB a EPSO i nadále spolu? Příští obdobný kongres se bude konat v Kodani za dva roky (2018); zde v Praze rozhodoval výbor FESPB o místě konání kongresu pro rok 2020, z čehož vyšel vítězně Italský Turín. EPSO by údajně na začátku roku 2017 měla zvážit a rozhodnout, zda se přidá a bude pokračovat tradice jednoho spojeného evropského kongresu, či nikoli. Obě organizace kromě společného zájmu o rozvoj evropské vědy o rostlinách spojuje dokument zvaný „Memorandum of Understanding“, který existuje už od roku 2008, pokud se nemýlím, a který definuje vztahy FESPB a EPSO a, mimo jiné, i způsob organizace a konání společného kongresu s periodou 2 roky. To, co obě organizace rozděluje a co jsme měli příležitost vnímat velmi, jsou poněkud jiné představy o financování resp. zisku plynoucího ze společného kongresu. Obecnější odlišnosti obou evropských organizací spočívají ve směru jejich podpory; EPSO si klade za cíl víc podporovat aplikované směry vědy o rostlinách s působností a přesahy do světa politiky a financování vědy, lobovat mezi politiky za pochopení nutnosti investic do výzkumu rostlin, je podle mého také více profesionálně nastavena; FESPB jako tradiční organizace se zdá být víc konzervativní s prioritou podpory veškeré (základní) vědy o rostlinách, její řízení a reprezentace je volenými zástupci, kteří vykonávají funkce na „dobrovolnické“ bázi. Mítinky a setkávání hlavně mladých vědců pak patří k portfoliu obou, FESPB má ovšem delší tradici. Rozdíly existují a některé z nich jasně vynikly při našem způsobu aplikace zmíněného Memoranda na organizaci kongresu. Nutnost „novelizace“ Memoranda, pokud má plnit svoji funkci, si snad uvědomují obě strany. Věřme, že obě společnosti budou nadále spolupracovat a scházet se alespoň při pořádání kongresů; každá z nich má své opodstatnění, svoji roli v posilování evropské rostlinné vědy.

Kdo - kolik a odkud? Jak už bylo napsáno výše, celkový počet zaregistrovaných účastníků byl kolem 950. Následující graf ukazuje počty zaslaných abstrakt z jednotlivých zemí asi 2 měsíce před začátkem kongresu (po termínu pro podání abstrakt). V té době jsme měli abstrakta od vědců z 60 zemí (jejich počet v závěru o několik klesl údajně kvůli finančním potížím účastníků, kteří plánovali přijet, ale nedostali grant, a proto svoji účast zrušili).

21

Vědecká setkání Je dobré dodat, že mladých vědců s českými nebo slovenskými kořeny (občanstvím), ale patrně i Poláků, Maďarů, Rusů, Ukrajinců a dalších bylo víc, než udává graf, protože figurovali s afiliací k západoevropským laboratořím a státům, kde v současnosti často pracují. Obdobné rozdělení, pokud si jej promítnete do detailu České Republiky, ukazuje následující obrázeki, který jistě zahřeje srdce všem v srdci Čechii.

Co jsme mohli udělat lépe Takových věcí bylo určitě hodně a každý, kdo tam byl, jich může jistě vysypat z rukávu řadu. Od drobností jako příliš vysoké konferenční stolky, kde dámy menšího vzrůstu nebyly, např. za sklenicí piva, téměř vidět a stěží samy viděly do talíře, až po důležitější selhání jako malé prostory pro rozmístění posterů (postery „na směny“), absence rejstříku, nejlépe tištěného, pro snadné vyhledávání osob a příspěvků. Pak také to, co možná bylo vidět méně, například naše počáteční nejistota v tom, jak jsou rozděleny kompetence mezi výbory, EPSO a FESPB (např. kdo vlastně sestavuje vědecký výbor kongresu; pravidla zmíněná v Memorandu v praxi nefungovala), a z toho plynoucí poměrně pozdní začátek tvorby témat a programu a následných kontaktů s potenciálními řečníky (10 měsíců před kongresem může mít řada špičkových vědců termín už obsazen). Na toto místo by bylo užitečné vložit Excelovou tabulku s mnoha řádky, do kterých by čtenář-účastník mohl doplnit své položky „organizátorských selhání“, pak Bulletiny shromáždit a udělat sumář. Nereálné. Budeme rádi za případné elektronicky poslané připomínky a dojmy. Ve zmíněné knížce „Jak (ne)dělat vědu“ byl organizací konference pověřen subalterní kolega Kořínek. Autor knihy našel dvě chyby, kterých se pan Kořínek při organizaci dopustil. První byla, že se hned na začátku nezhroutil. Druhou bylo, že si po skončení konference myslel, že umí konference organizovat. Té druhé chyby jsem se doufám nedopustil. Tedy sbohem, pražský PBE 2016, a - doufejme - na viděnou v Kodani v červnu 2018 u malé mořské víly.

V Č. Budějovicích 23. 9. 2016

Jiří Šantrůček Katedra experimentální biologie rostlin, Přírodovědecká fakulta JU i

Předem se omlouvám těm z jiných míst ČR, kteří poslali abstrakt před 22. dubnem 2016 a jejich sídlo není v grafu zmíněno. Mohl jsem je v časové tísni před kongresem přehlédnout.

ii Pro Olomoučáky a všechny další, kteří by rádi viděli, jak jsou Pražáci neproduktivní, doporučuji vynést počty abstraktů v přepočtu na hlavu obyvatele příslušného sídla.

22

Vědecká setkání Praha bola miestom stretnutia rastlinných biológov nielen z Európy, ale i celého světa Marek Vaculík Začiatkom tohto leta sa Praha stala na necelý týždeň hlavným mestom rastlinnej biológie nielen v Európe, ale dovolím si tvrdiť, že aj na svete. Dvojica známych súčasných českých fyziológov rastlín Jana Albrechtová z Karlovej Univerzity v Prahe spolu s Jiří Šantrůčkom z Jihočeské Unverzity v Českých Budĕjovicích sa ako hlavní organizátori pričinili o to, že významný kongres Plant Biology Europe EPSO/ FESPB 2016 Congress sa v termíne od 26. do 30. júna uskutočnil v hlavnom meste našich západných susedov. V každom prípade, ide o prestížny medzinárodný kongres, ktorý sa vo viac-menej pravidelných intervaloch organizuje každé dva roky. Praha štafetu prebrala po írskom Dubline, kde sa akcia konala v roku 2014. Ako sa už stalo novodobou tradíciou, kongres sa konal pod záštitou dvoch významných organizácií - EPSO (European Plant Science Organisation) a FESPB (Federal European Societies of Plant Biology). Napriek pomerne vysokému vložnému, ktoré je však pre akcie podobného typu charakteristiké, kedže sa nedajú organizovať svojpomocne ale za pomoci externej špecializovanej firmy, kongres prilákal až okolo 900 účastníkov prevažne z Európy, ale aj z iných, viac-či-menej vzdialených končín sveta. Organizácia konferencie bola na vysokej úrovni a účastníci mali možnosť vypočuť si zaujímavé prednášky alebo prezrieť pútavé postery v 34 sekciách. Organizátori vhodne využili šancu a príležitosť spropagovať špičkový výskum na niektorých českých a slovenských univerzitách alebo výskumných ústavoch formou viacerých pozvaných prednášok domácich vedcov. O atraktivite jednotlivých prednášok a sekcií svedčí ich vysoká návštevnosť. Snáď jedinou nevýhodou bolo, že niektoré sekcie prebiehali súčasne a človek riešil dilemu, ktorú sekciu alebo ktorú prednášku uprednostní. Na druhej strane, ak by mali všetky prednášky prebiehať jedna po druhej, tak ako je to zvykom na menších špecializovaných konferenciách, kongres podobného charakteru a rozsahu ako bol v Prahe by trval aspoň tri týždne. Okrem ostrieľaných vedeckých kapacít sa kongresu zúčastnilo aj veľké množstvo mladých vedcov a výskumníkov, vrátane doktorandov, čo je dobrým signálom, že záujem o štúdium a prácu s rastlinami je stále nažive. Počas záverečného ceremoniálu sa účastníkom kongresu prihovorili aj Jan Krekule z Prahy spolu s Alexandrom Luxom z Bratislavy. Zástupcovia dvoch spriatelených národov spoločne poďakovali organizátorom a súčasne poukázali na dobré česko-slovenské „fyziologické“ vzťahy a ich historický vývin, ako aj na pretrvávajúcu spoluprácu České společnosti experimentální biologie rostlin a Slovenskej botanickej spoločnosti. Myslím, že pražský Plant Biology Europe EPSO/FESPB 2016 Congress dopadol na výbornú a organizátori budúceho kongresu o dva roky v Kodani budú musieť zdolávať vysoko postavenú latku.

Marek Vaculík Zástupca Fyziologickej sekcie Slov. botanickej spoločnosti v organizačnom výbore konferencie

23

Vědecká setkání Ozvěny z konference očima studenta Petra Cifrová

Na začátek konference EPSO/FESPB v Praze jsem se ráno doslova přiřítila. První ponaučení, které jsem si odnesla z účasti na své premiérové velké konferenci, zní: „Nenechávej si tisknout poster ráno v den konference, jde o zbytečný strach a stres“. Naštěstí stres ze správného vytisknutí posteru byl ten poslední stres, který jsem na konferenci zažila. Celá proběhla stejně rychle jako můj běh z metra do hotelu, ale byla plna zajímavých informací a bohatá na lidi s názorem a zkušenostmi. Ze začátku jsem nové informace přijímala plynule, ale jak konference pokračovala, byla jsem vděčná za velké plenární přednášky, které většinou shrnovali dané téma. Několik mých kolegů si na to sice stěžovalo, že se z nich nedozví nic nového, ale já jsem byla ráda, že dostávám celé téma naservírované na zlatém podnose. Krásné a shrnující byly například přednášky ze sekce o buněčných stěnách. Trošku náročnější na pozornost byly přednášky odehrávající se v menších přidružených sálech, byla tam ale větší možnost diskuze s přednášejícími. Když se zmiňuji o diskuzích mezi účastníky konference, velmi překvapivé pro mě bylo, že největší vědecké debaty jsem vedla se členy svojí domácí katedry. Sice vedle sebe celý rok sedíme v jedné budově, ale jak většinou není čas a prostor sejít se a popovídat si, co kdo dělá, tak konference v tomto bodě zafungovala přesně, jak by měla a všechny nás svedla v čase a prostoru na jednom místě a já jsem si naše debatování velmi užila. Zvláště debaty se členy laboratoře paní docentky Cvrčkové po její forminové přednášce byly pro moji další práci velmi přínosné. Na konferenci jsem se netěšila pouze na vědecké lekce, ale také pro lekce nadstavbové, životní – účastnila jsem se totiž dvou pořádaných workshopů. Jeden byl na téma „Jak vést a zvládnout svoji kariéru“ a druhý se zaměřil na „Ženy ve vědě“. Ze semináře „Žen ve vědě“ jsem měla zprvu obavy, nevěděla jsem, jakou nabude formu, ale přednášející Christine Foyer měla nesmírně milý, energický, logický a motivační přístup. Je náročné skloubit kariéru úspěšné vědkyně a šťastné manželky/maminky, ale lze to, jak jsem se přesvědčila na vlastní oči a uši. Považuji to za velmi důležité zjištění. Nad svým posterem, na poslední chvíli nakonec i správně vytištěným, jsem si podebatovala s pár lidmi. Daleko přínosnější podle mě bylo ale číst a učit se styl a formu podávání informací z ostatních posterů svých podobně starých kolegů. Jak jsem si procházela ty stovky dalších posterů, uvědomovala jsem si, co je a co není důležité ukázat, a že méně je někdy více. Už teď vím, že můj příští poster bude vypadat úplně jinak, ale doufám, že bude viset na podobně příjemné, zajímavé a „domácí“ konferenci, jakou byla tato pražská.

Petra Cifrová KEBR PřF UK Praha

24

Vědecká setkání Konference EPSO/FESPB 2016 Jan Fíla

Koncem června, ve dnech 26.—30. 6. 2016, se v Praze konala konference spolupořádaná společnostmi EPSO a FESPB. Biologové studující rostliny se tak mohli opět setkat po dvou letech na této konferenci, tentokrát v srdci Evropy. Konference se konala v hotelu Clarion, který skýtal možnost vměstnání všech účastníků do velké konferenční haly i do několika menších sálů, které dovolovaly možnost jednání v několika paralelních sekcích. Témata přednášek i plakátových sdělení pokrývala snad celé spektrum rostlinného výzkumu, jmenujme například svět proteinů a molekulární biologii rostlin, studium vývoje rostlin, včetně přechodu ke kvetení a studium gametofytu, výživu rostlin spolu s transportem látek cévními svazky, fytohormony a funkce rostlin v ekosystémech. Některé přednášky byly plenární, tudíž byly určeny pro všechny delegáty konference. Organizátorům konference není co závidět výběr těch nejzajímavějších příspěvků, protože mnohé další přednášky by si také zasloužily být plenárními. Jindy probíhalo jednání v několika paralelních sekcích (zpravidla pěti). Tolik paralelních sekcí poskytovalo obrovskou možnost výběru, i když mnohdy byl výběr velmi nesnadný, protože bylo potřeba se rozhodnout, kterou z přednášek nebo celých sekcí bude třeba oželet. Velmi pozitivně hodnotím možnost pro mladé vědce a čerstvé postdoktorandy, kteří se mohli zúčastnit soutěže o některou z cen. Vítězové pak dostali příležitost představit svůj výzkum plenární přednáškou na konferenci. Konference představovala velikou akci, kterou si zajisté experimentální biologie rostlin zaslouží. Nicméně by možná stálo za zvážení konat akci s delší periodicitou (3-4 roky), protože pro navazování kontaktů se mi jeví lepší spíše menší konference zabývající se užším, specifičtějším tématem. Veliká akce (a to šířeji zaměřená) však dodnes (i v době elektronické) dává jednou za čas stále smysl, a to jak na úrovni tuzemské, tak mezinárodní.

Jan Fíla ÚEB AV ČR Praha

25

Vědecká setkání EPSO/FESPB 2016 Congress Prague, Czech Republic, June 26-30, 2016 Tomáš Vlčko EPSO (Evropská organizace pro rostlinné vědy) je akademická organizace založená v roce 2000 sdružující přes 227 vědeckých institucí a univerzit. K jejím prioritám náleží koordinace vědecké činnosti na národní úrovni a podpora financování základního a aplikovaného výzkumu. FESPB – federace evropských společností rostlinné biologie je významnou evropskou organizací sdružující rostlinné biology. Byla založena již v roce 1978 a patří k největším organizacím svého druhu v Evropě. V intervalu dvou let pořádá v evropských městech konference, na kterých představuje novinky v oblasti rostlinné biologie. Pod záštitou EPSO a FESPB se uskutečnila od 26. do 30. června velká vědecká konference v hotelu Clarion v Praze. Konference se účastnilo přes osm set vědeckých pracovníků a studentů z celého světa. V reprezentativních prostorech hotelu byl k dispozici velký skvěle vybavený přednáškový sál, ve kterém probíhaly úvodní a závěrečná přednáška. Konferenční příspěvky byly přednášeny paralelně v hlavním sále a dále v šesti vedlejších sálech. Úroveň přednášejících a jejich přednášek byla velmi vysoká. Posluchači se mohli seznámit s čerstvými novinkami v oblasti rostlinného výzkumu od genomiky, fyziologie po ekologii. Velmi bohatá byla také posterová sekce, která ještě rozšířila už tak rozsáhlou nabídku přednáškových bloků o další zajímavé informace. Přednáškové bloky byly prokládány přestávkami na občerstvení, při nichž se čile konverzovalo. Osobně mne zaujala přednáška Hardy Rolletscheka „Unravelling the architecture of cereal grains and perspectives for crop improvement“ popisující odlišné metabolické strategie semenných pletiv, které se však dokonale doplňují a fungujíce jako jedna jednotka synergisticky využívají až 95 % uhlíku. Velmi podnětnou byla přednáška Christiana Körnera „Ecosystems Under Climate Change“, v níž představil koncept vysvětlující, že za řízením růstu rostlin není rychlost fotosyntézy, nýbrž aktivita dělivých pletiv. Příjemným zpestřením konference byla možnost navštívit některý z workshopů nebo přednášku o Karlu IV. Neformálním vrcholem konference se stala kongresová večeře v Obecním domě v centru města, jež si hojnou nabídkou výborného tradičního českého jídla získala všechny přítomné hosty. Chvályhodná byla snaha pořadatelů zajistit kulturní vyžití účastníků konference. Připraveny byly poznávací výlety na Karlštejn nebo do Kutné Hory, případně také noční plavba po Vltavě. Tematický rozsah a kvalita přednášek na konferenci byly po vědecké stránce velmi vynikající. Luxusní prostředí hotelu, chutné občerstvení a bohatý kulturní program dotvořily výsledný obraz k dokonalosti, a udělaly tak z této konference nezapomenutelný zážitek.

Tomáš Vlčko PřF UP v Olomouci [email protected]

26

Vědecká setkání Rostliny a stresy Eva Pšídová

Konferencia s názvom Vplyv abiotických a biotických stresorov na vlastnosti rastlín 2016 sa uskutočnila v dňoch 13. – 14. septembra 2016 v priestoroch Ústavu ekológie lesa SAV vo Zvolene, ktorý zorganizoval toto stretnutie odborníkov v spolupráci s Českou zemědělskou univerzitou v Prahe. Samotnému začiatku konferencie predchádzalo slávnostné odovzdanie pamätnej medaily Juraja Fándlyho. Fándlyho medaila je najvyšším vyznamenaním členom Slovenskej spoločnosti pre poľnohospodárske, lesnícke, potravinárske a potravinárske vedy pri SAV v Bratislave a osobnostiam pôdohospodárskych vied. Medailu odovzdal trom oceneným Ing. Ján Kukla, CSc., predseda Lesníckej sekcie Spoločnosti. Získali ju doc. Ing. Rudolf Petráš, CSc., Ing. Marián Radocha, CSc. a Ing. Katarína Sládeková. Tohtoročný 16. ročník konferencie sa niesol v znamení nosnej témy: využitie a aplikácia antistresových látok v pestovateľskej technológii. disciplín. Spomedzi zúčastnených 70 účastnikov konferencie boli práve študenti doktorandského stupňa štúdia a mladí vedeckí pracovníci vo významnom zastúpení. Voda ako kľúčový stresový faktor lesných ekosystémov v oblasti zahrnujúcej mierne pásmo severnej pologule bola obsahom prednášky doc. RNDr. Ing. Jozefa Minďáša, PhD. zo Stredoeurópskej vysokej školy v Skalici. Na príklade vedeckých štúdií realizovaných na Slovensku, v ČR, Nemecku a strednej Európe analyzoval vodnú bilanciu, sucho a povodne. Jeho prednáška, spolu s prednáškou doc. Ing. Gabriely Juhásovej, CSc. z ÚEL, patrila k tým vyzvaným. G. Juhásová informovala o výsledkoch hodnotenia drevín na ľavej strane hrádze pri rieke Nitre v úseku od cesty R1 po most Výčapy Opatovce. Okrem inventarizácie stromov a pňov sa vyhodnotil vplyv koreňov na plánovanú stavbu hrádze. Niektoré aspekty reprodukčného procesu borovice lesnej, borovice horskej a ich hybridného roja predstavil RNDr. Andrej Kormuťák, DrSc. z Ústavu genetiky a biotechnológií rastlín SAV. Vzájomným

kontaktom borovice a kosodreviny dochádza sporadicky k ich spontánnemu kríženiu za tvorby hybridných rojov, čo je možné pozorovať na niektorých lokalitách v SR. Ing. Marek Ježík, PhD. z ÚEL sa venuje vzťahu medzi sezónnou dynamikou nárastu obvodu kmeňov mladých jedincov jedle bielej a variabilitou počasia. Prezentoval výsledky výskumu realizovaného počas sezóny 2015 v severovýchodnej časti Slovenska, pričom práve dosahované vysoké teploty, zrážkový deficit a pokles vodného potenciálu pôdy počas augusta a septembra ovplyvnili dynamiku formovania kmeňov. O vplyve mulčovania na pestovanie papriky ročnej hovoril Ing. Marcel Golian zo Slovenskej poľnohospodárskej univerzity v Nitre. Pokus sa založil na parcele na južnom Slovensku. Zistilo sa, že na dosiahnutie priaznivejšieho teplotného reži mu, vo dn ého reži mu a ďalšíc h pestovateľských podmienok je vhodnejšie mulčovanie tmavými mulčovacími fóliami než svetlými. Ťažkým kovom ako stresovým faktorom pre rastliny sa vo svojej prednáške venovala RNDr. Marianna Molnárová, PhD. z Univerzity Komenského v Bratislave. Ťažké kovy môžu zvyšovať úroveň oxidačného stresu a následne poškodiť dôležité biomolekuly (proteíny, lipidy a DNA). Uviedla, že aj vznik mnohých humánnych ochorení je možné odvodiť z pôsobenia ťažkých kovov. Mgr. Alexandra Filová z Univerzity Komenského v Bratislave referovala o výskume zameranom na vplyv podzemných vôd z okolia skládky bývalej niklovej huty Sereď na riasy druhu Pseudokirchneriella subcapitata. Obsah niklu sa zistil v dvoch zo štyroch skúmaných vzoriek podzemných vôd, nepredstavoval však riziko toxicity. Zníženie rastu rýchlosti rias, obsah chlorofylu a a zvýšenie úrovne oxidačného stresu boli po expozičnom čase 96 h vo všetkých 4 testovaných prípadoch štatisticky významné. Príčinou nebola toxicita niklu, ale skôr nedostatok niektorých živín (fosforu, kobaltu a molybdénu).

27

Vědecká setkání Svojím vystúpením zaujala Ing. Markéta Drešlová z Českej zemědělskej univerzity v Prahe. Predmetom jej výskumu bol vplyv miešania a aerácie pri príprave vodných výluhov z vermikompostov s rôznym surovinovým zložením na obsah a vyluhovateľnosť fosforu a draslíka. Vermikompostovanie je proces, ktorý slúži na rozklad biologicky rozložiteľných organických materiálov a na získanie kvalitného hnojiva. Porovnaním výluhov z piatich rôznych vermikompostov sa zistilo, že najväčšiu koncentráciu fosforu mal výluh vermikompostu z konského hnoja, pričom aerácia mierne zvýšila hodnoty koncentrácie fosforu. Vo výluhu vermikompostu z kuchynského bioodpadu sa dosiahli najvyššie hodnoty koncentrácie draslíka v každej hodine odberu. Odporučila aplikovať vermikompostovanie aj v domácich podmienkach. Kompost si môžeme založiť napr. na balkóne alebo v pivnici. Získaným hnojivom ošetrené paradajky zo záhradky chutia vraj oveľa lepšie ako zo supermarketu. Vplyv syntetického strigolaktónu GR21 na oxidačný systém pri reakcii na nedostatok fosfátu bol názov ďalšej prednášky. Fostát je významnou živinou z hľadiska vývoja rastlín, jeho koncentrácia v pôdach je často veľmi nízka, preto sa hľadal spôsob, ako ho zvýšiť. Ako je zrejmé z najnovších štúdií, v regulácii rastu koreňov majú úlohu rastlinné hormóny strigolaktóny. Tieto sa uplatňujú najmä pri stimulácii rastu koreňového vlásenia v čase odozvy na nedostatok fosfátu. Mgr. Barbara Kramná z Ústavu experimentální botaniky AV ČR prezentovala výsledky výskumu kolektívu autorov. Uskutočnili ho s rastlinami Arabidopsis thaliana. Ukázalo sa, že syntetický strigolaktón GR24 mal stimulačný účinok na niektoré enzýmy antioxidačného systému. Rastliny reagujú na stres vyvolaný chladom rôznymi obrannými mechanizmami. Syntéza bielkovín a cukrov, hromadenie prolínu, následne biochemické zmeny – to je obranný mechanizmus rastlín na stres vyvolaný chladom. Doc. Ing. František Hnilička, PhD. z ČZU, člen organizačného výboru konferencie, priniesol nové zistenia o vplyve nízkej teploty na fyziologické reakcie súboru genotypov papriky ročnej a o vplyve antistresovej látky Atonic. Realizovaný výskum preukázal vplyv genotypu na obsah prolínu a taktiež vplyv antistresovej látky na obsah prolínu pri jednotlivých odrodách papriky ročnej v kontrolnom i stresovanom variante. Pôdna zasolenosť je problémom pri pestovaní

dyne červenej nielen na Slovensku. Ing. Peter Ferus, PhD. z ÚEL sa vo svojom výskume venoval oxidačnej odozve kultivarov dyne červenej s odlišnou intenzitou rastu na pôdne zasolenie. Autor testoval toleranciu voči soľnému stresu dvoch genotypov líšiacich sa intenzitou rastu, a to rastlín málo vzrastného genotypu Sugar Baby a rastlín veľmi vzrastného kultivaru Crimson Sweet. Zvýšenú citlivosť veľmi vzrastného kultivaru je možné spájať s menšou kapacitou antioxidačnej ochrany. Použitie menej vzrastného kultivaru Sugar Baby v podmienkach pôdneho zasolenia sa preto javí ako vhodnejšie. Ako prebieha obnova fyziologických reakcií u 6mesačných semenáčikov smreka a buka vys tavených simulovanej dehydr atácii a opätovnému zavlaženiu, sa zamýšľala Ing. Eva Pšidová, PhD. z ÚEL s kolektívom. S týmto cieľom sa realizoval nádobový pokus v kontrolovaných laboratórnych podmienkach v ÚEL. Opätovným zavlažením sa najrýchlejšie obnovili fyziologické funkcie pri proveniencii pochádzajúcej z bukového optima a najpomalejšie reagovala proveniencia pochádzajúca z oblasti suchej klímy. Pri semenáčikoch smreka rýchlejšia obnova fyziologických funkcií sa zaznamenala pri proveniencii pochádzajúcej z dolnej hranice rozšírenia smreka. Ing. Margita Kuklová, CSc. z ÚEL, členka organizačného výboru konferencie, oboznámila s výsledkami výskumu o vplyve znečistenia ovzdušia z cestnej dopravy na obsah energie listov duba červeného a jaseňa štíhleho v dvoch lesných porastoch priliehajúcich k rýchlostnej ceste R4 Košice – Milhosť. Cieľom bolo zistiť, či došlo k špecifickým zmenám v akumulácii energie a popola v listoch sledovaných drevín vplyvom výstavby diaľnice. Vzorky listov sa odoberali pred výstavbou diaľnice, počas výstavby a po uvedení do prevádzky. Záver konferencie sprevádzali príjemné pocity z nových poznatkov, inšpirácií a entuziazmus k čomu nepochybne prispeli veľmi živé plány organizátorov na ďalší, už 17. ročník konferencie v roku 2017. Príspevky z medzinárodnej konferencie sú uverejnené v recenzovanom zborníku s názvom Vliv abiotických a biotických stresorů na vlastnosti rostlin 2016 (ISBN 978-80813-2681-1, ISBN 978-80-89408-25-2), ktorý je dostupný aj v elektronickej forme: http:// www.savzv.sk/conferences/stresy2016.

Eva Pšídová Ústav ekológie lesa SAV, Zvolen 28

Vědecká setkání

29

Připomínáme si RNDr. Milada Čiamporová CSc., jubileum Peter Paľove-Balang

botanickej mikrotechniky u doktorky Márie Luxovej. Tá v nej vzbudila záujem dozvedieť sa viac o rastlinných bunkách, čo ju priviedlo k štúdiu biológie a chémie na Prírodovedeckej fakulte Univerzity Komenského v Bratislave (1963—1968). Tam sa zamerala na genetiku rastlín a jej diplomová práca mala cytogenetické zameranie. K Márii Luxovej sa vrátila ako interná ašpirantka (1969—1974) na novozaložený Botanický ústav SAV, ktorý sa medzi tým vyčlenil z bývalého Biologického ústavu. Dostala za úlohu zvládnuť metodiku elektrónovej mikroskopie, ktorá ju zaviedla do fascinujúceho sveta submikroskopickej stavby rastlinných buniek. Po úspešnom ukončení ašpirantúry sa stala vedeckou pracovníčkou na tomto ústave (1975), kde sa postupne vypracovala až na vedúceho vedeckého pracovníka (1995). Samostatne, alebo ako spoluautorka publikovala desiatky vedeckých prác a viedla 11 vedeckých projektov. Na prelome rokov 2015/2016 sa dožíva významného jubilea RNDr. Milada Čiamporová CSc., ktorá dlhé roky pôsobí na Botanickom ústave SAV v Bratislave, kde sa venuje najmä ultraštruktúre rastlinných buniek. Je to vhodný podnet s úctou si zaspomínať: RNDr. Milada Čiamporová sa narodila na Mikuláša, 6. 12. 1945 v Bratislave. Keďže vyrastala v rodinnom dome, bola od malička v kontakte s rastlinami a vždy ju lákala aj príroda, keď chodievala so svojím otcom do Malých Karpát. Viacero prázdnin strávila v stanovom tábore pri Richnavskom rybníku v Štiavnických vrchoch. Spomienky na Štiavnicu v sebe živí dodnes a stále sa tam veľmi rada vracia. Po skončení gymnázia ešte nemala jasnú predstavu o svojej budúcnosti, a namiesto vysokej školy si našla zamestnanie ako nekvalifikovaný pomocný technik na vtedajšom Biologickom ústave SAV. Tam sa naučila vykonávať jednoduchšie laboratórne práce v pracovných skupinách s rôznym zameraním, pričom najviac ju upútala práca v laboratóriu

Počas svojho pôsobenia na ústave sa venovala rastlinným bunkám na submikroskopickej úrovni. V rámci výskumu diferenciácie intaktných buniek koreňových primordií topoľa opísala prítomnosť tukových teliesok a sezónne zmeny ich početnosti, súvisiace s vyrastaním adventívnych koreňov. So svojou výskumnou skupinou dokumentovala dynamiku zastúpenia tukových teliesok, podmienenú mobilizáciou zásobných lipidov za účasti glyoxyzómov v bunkách aktivovaných koreňových primordií. V koreňoch viacerých druhov poukázala na prítomnosť transferových buniek, ktoré majú úlohu v radiálnom transporte látok. Tieto bunky sa vyskytujú najmä v pletivách nadzemnej časti rastlín, alebo v periférnych pletivách koreňov v podmienkach stresu z nedostatku železa. Boli nájdené aj vo vaskulárnom parenchýme koreňov intaktných rastlín, v mieste vyrastania bočných koreňov. Stupeň ich diferenciácie môže byť rôzny, v závislosti od druhu. Spozorovala aj niektoré štruktúrne vlastnosti koreňových pletív, ktoré súvisia s geneticky podmienenými rozdielmi v rýchlosti rastu tráv. K poznaniu mechanizmov tvorby koreňových vláskov prispeli jej pozorovania ultraštruktúrnych zmien 30

Připomínáme si v cytoplazme a bunkovej stene trichoblastov, ktoré napomáhajú počiatočnej fáze vyrastania vlásku. Pri tomto výskume spolupracovala s Consejo Superior de Investigaciones Cientificas, Centro de Investigaciones Biológicas v Madride. Podrobne sa venovala aj zmenám ulraštruktúry koreňových buniek vplyvom abiotických stresov s ohľadom na štádium ich diferenciácie, veku a funkcie týchto buniek. Medzi zaujímavé poznatky patrí nesporne výrazne odlišná reakcia medzi bunkami aj v prípade, že sa nachádzajú v rovnakom pletive a sú na rovnakej úrovni diferenciácie. Napríklad silná deštrukcia cytoplazmatického obsahu v jednej bunke môže byť v protiklade so zachovanými štruktúrami v okolitých bunkách po pôsobení toxických koncentrácií hliníka. Takýto spôsob reakcie buniek naznačuje schopnosť nadmernej akumulácie toxickej látky s cieľom ochrániť okolité pletivo. Svoj záber rozšírila aj o výskum divo rastúcich rastlín na území Slovenska (Arabidopsis arenosa, A. halleri a Acetosella vulgaris), ktoré sa vyskytujú na pôdach kontaminovaných vysokým obsahom Zn, Pb, Cd a Cu. Táto práca ju priviedla do lokalít v okolí jej obľúbenej Banskej Štiavnice. Projekty venované tejto tematike kombinovali výskum vegetácie, fyziologických, morfologických a anatomických vlastností koreňov a ultraštruktúrnych vlastností buniek pri druhoch s rozdielnou citlivosťou voči ťažkým kovom. Odpoveď spomínaných prirodzene sa vyskytujúcich pse udometalofytov bola porovnávaná s netolerantným druhom A. thaliana z prirodznej populácie a tiež jeho modelovým ekotypom Columbia. Výskum výraznou mierou prispel k poznatkom o variabilite morfologických vlastností

koreňového systému mladých rastliniek, anatomických vlastností ich koreňov a ultraštruktúrnej charakteristike ich buniek, ktoré majú vzťah k adaptácii rastlín na toxicitu ťažkých kovov v pôde. Po novembri 1989 sa stala vedúcou Oddelenia štruktúrnej botaniky, neskôr Oddelenia fyziológie rastlín a krátko na to aj vedeckou tajomníčkou Botanického ústavu SAV. Je členkou Slovenskej botanickej spoločnosti, kde bola podpredsedníčkou v rokoch 2010—2012, a od roku 2005 je čestnou členkou. Je tiež dlhoročnou čle nkou Česko-Slove nske j mikroskopickej spoločnosti. Jej vedecká činnosť bola ocenená Holubyho medailou Slovenskej botanickej spoločnosti za publikačnú činnosť a Striebornou plaketou Slovenskej akadémie vied za zásluhy v biologických vedách. Vedecká činnosť doktorky Čiamporovej išla vždy ruka v ruke s jej kvalitami ľudskými a charakterovými. Spolupráca s ňou preto bola vždy príjemným obohatením, čo sú vlastnosti skutočnej dámy. To si zasluhuje pozornosť aj preto, že v dnešnej hektickej a uponáhľanej dobe sa na tieto vlastnosti niekedy pozabúda. Preto s radosťou v srdci prajem doktorke Čiamporovej v mene svojom ako aj jej kolegov súčasných i minulých všetko najlepšie, najmä pevné zdravie a veľa pozitívnej energie do ďalších rokov.

Peter Paľove-Balang Univerzita Pavla Jozefa Šafárika v Košicích

31

Připomínáme si Tomáš Gichner, osmdesátník Jan Krekule

Stručné CV sděluje, že se narodil v roce 1936, v roce 1959 ukončil studia na Katedře genetiky Přírodovědecké fakulty UK, od roku 1960 byl řádným a s p i r a n t e m Biologického ústavu ČSAV, na Oddělení fyziologie a genetiky rostlin. Aspiranturu dokončil v roce 1963, to již v samostatném Ústavu experimentální botaniky ČSAV, kde byl i během celé vědecké kariéry zaměstnán. V roce 1989 obhájil teze „velkého“ doktorátu DrSc. Na tomto místě je třeba představit i Tomášovo alter ego, Jiřího Velemínského. Nerozlučná dvojice, která prošla společně celou dráhu vědecké kariéry. Komplementární svazek. Není úkolem jubilejního článku rozebírat podíly společných výsledků, úspěchů, proslulosti. V Tomášově pohledu byla oblast, které se nejraději věnoval, a která přinesla nejvíce osobního úspěchu a satisfakce zastřešena heslem mutageneze. Měla návaznou logiku jednotlivých kroků a představovala nakonec uzavřený celek. V zkratkovitém pohledu zahrnovala řešení dílčích zadání jako metabolické aktivity promutagenů, mutagenní aktivity ionizačního záření, gama záření, studium chemických mutagenů, detekci chromozomálních aberací u ječmene. Zahrnovala i společenský významné a aktuální téma stresové fyziologie. Výzkum poškození a reparace DNA u planě rostoucích rostlin po aplikaci látek zamořujících vnější prostředí (např. polycyklické bifenyly, těžké kovy). Výsledky pak byly vyhodnoceny pomocí testu kvantifikujícího porušení DNA (kometa). Ten celek ukazuje na široké spektrum zvládnutých experimentálních přístupů a jeho výsledky byly vysoce oceněny. V jubilejním článku se ale odřekneme bibliometrických podrobností, nejde o grantovou přihlášku. K vědeckému profilu patří i seznam stáží, pobyt na excelentních pracovištích oboru, prestižní

přednášky. Ten dlouhý Tomášův katalog nebudeme podrobně probírat. Je podstatné, že již na samém počátku vědecké kariéry, v šedesátých letech minulého století, v době železnou oponou zmrazených styků, zahájil velkolepě svá tovaryšská putování. Pobyt na Max Planck Institutu v Kolíně nad Rýnem, pár měsíců strávil na universitě ve Stockholmu. Lze pokračovat. To vše bez dobové propustky stranické legitimace. Příklad, který je klíčem k celoživotním úspěchům, styl práce. Tehdy znamenal účinnou orientaci v široké krajině směřování oboru. Schopnost navazovat styky, prodat účinně první výsledky učednické práce. Je-li těžké navštívit guru u nich doma, proč je nepozvat k nám. Vlaky dobových trendů se rozjíždějí, je třeba naskočit. A tak vzpomínám, že na jakési dobové fotografií, setkání těch, kteří představují huseníček rolní jako nový model, se mezi klasiky najde i tvář našeho protagonisty. Ano, arabiska a včasné seznámení. Měli i štěstí a dokázali přesvědčit o svých schopnostech (plurál, mluvím i za Tomášovo dvojče) i vědecké náčelníky. Není to tak dávno, co jsem na ústavu opakovaně slyšel mluvit o Tomášovi. Nešlo o přípravu besídky pro pamětníky. Tomáš byl uváděn jako metodický konzultant těch, kdo zavádějí „komety“. Žádané zboží. Tomáš zná řemeslo a drží se jej i na prahu osmdesátky. I to je symptomatické. Tomáš zasvětil (dovolte to klišé) vědě celý život. Šel po badatelské cestě bez zákrutů a odboček soustředěně, cílevědomě a s předvídavým itinerářem. Zdánlivě triviální, ale málokdo to naplní. Nerozptyloval se, ale vždy dokázal poradit, pomoci, naplnit společenskou objednávku - vím z osobní zkušenosti. Teď přání, za obec experimentálních biologů rostlin, za Ústav experimentální botaniky AV. Vážíme si Tě Tomáši a děkujeme za poznání, které jsi přinesl. Přejeme klidná léta a věříme, že se s Tebou budeme ještě dlouho setkávat.

Jan Krekule ÚEB AV ČR Praha 32

Připomínáme si 70 let Ivany Macháčkové Jan Krekule

Setkávám se s Ivanou poměrně ča sto a m ohu dosvědčit, že s t a n d a r d n í jubilantské klišé o dožití v plné svěžesti by bylo na místě. Dobře vypadá, přiměřeně si stěžuje na neduhy a spravuje stále početná obročí povinností domáckých i duchovních. Stejně je ovšem jasné, že tenhle jubilant uniká běžným šablonám a jde po cestě jež vroubena mezníky vědy i víry. Setkali jsme se na této její osobní trajektorii v Živě již před deseti léty. Slavilo se výročí šedesáti let. Rok před definitivním ukončením profesní kariéry. Než se soustředíme na bilancování posledního desetiletí je namístě zopakovat podstatné části příběhu úspěšné biochemičky ve službách rostlinné biologie Ivana se narodila 5. června 1946. Otec ve výsadce zahraničního obchodu, matka úřednice na ministerstvu. Středostavovská rodina z biotopu dejvické Hanspaulky. První Ivanino přiblížení k přírodním vědám bylo studium na je dné z ne m nohých stře dních škol specializovaných na matematiku a fyziku. Zvítězila chemie. Fascinace realizovaná studiem na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze v letech 1964—69. Biochemie byl ten koníček a rostliny se staly nakonec předmětem zájmu. Diplomová práce vedená Dr. V. Jiráčkem na téma „Vliv oxidu siřičitého na rostliny“. Po skončení fakulty umístěnka na Výzkumném ústavu rostlinné výroby v Ruzyni v laboratoři RNDr. Zdeňka Zmrhala, CSc. Práce na úkolu strategické povahy. Vliv chlorcholinchloridu (CCC) na růst a metabolismus. Cílovou plodinou byla pšenice u niž se aplikací CCC na statisících hektarech zkracovalo stéblo, aby se zabránilo poléhání a zvýšily se výnosy. Ponecháme-li stranou zadání doby, pro Ivanu téma znamenalo první setkání s rostlinnými hormony. Dlouživý růst je spojen i s otcem hormonů auxinem.

Řešení problému jeho metabolismu pod vlivem peroxidáz. Bylo zahájeno až po mateřské dovolené v roce 1979. Výchova fyziologa pak byla rozšířena i na studium etylénu, dalšího fytohormonu a stanovení elektrických potenciálů jako vývojového markeru. Hormonální problematika přinesla originální výsledky, poskytla silný motiv dalšího směřování. Tvůrčí období netrvalo dlouho. Doba nastolila v roce 1980 jiný aktuální problém, výživu rostlin. Končí hormony, rozpaky jak oslovit bez solidního zázemí a přípravy nové téma. Nabídli jsme Ivaně přechod do Ústavu experimentální botaniky do Oddělení fyziologie vývoje a jeho regulace. Fytohormony byly významnou součástí našeho směřování, Ivanu jsme znali. Přijala. Věcně samozřejmost, oddělená v reálu příkopem kádrových tahanic. Ivana byla kádrově nedůvěryhodný element (bratr v roce 1968 emigroval do Kanady). Pravda nezvítězila, ale konec dobrý a Ivana se v roce 1984 stala spolupracovníkem naší vývojové laboratoře. Rychle se spřátelila s novým modelem. Chenopodium rubrum a jeho příbuzným Chenopodium murale. Následuje těch více jak dvacet let Ivaniny velmi úspěšné práce v naší Laboratoři a nakonec, po mém odchodu, převezme její vedení. Bádání soustředěné na indukci kvetení u fotoperiodicky citlivých rostlin. Především Ivanina zásluha na získání korelací mezi změnami hladin fytohormonů, etylénu či cytokininů v různých orgánech i fázích indukčního cyklu kvetení. Oceňovaná analytická práce. Bilancovali jsme již, i s Ivanou, výsledky těch pokusů v Živě a nebudeme je zvláště rozebírat. Experimentální repertoár Ivany byl posléze rozšířen o výzkum markerů mrazuvzdornosti obilovin, studium vývojových endogenních rytmů a hledání melatoninu, který u živočichů endogenní rytmy reguluje. To vše na pozadí spolupráce s dalšími týmy našeho ústavu (Mirek Kamínek, Mirek Strnad), které fytohormonální problematiku tradičně pěstují. Na tomto místě snad poznámka, že jsem se dosud nesetkal se školeným biochemikem, který tak cílevědomě pronikl do biologické podstaty 33

Připomínáme si své práce a na základě znalostí struktury rostlin, jejich transportních systémů i fotoperiodických procesů samostatně rozhodoval o designu experimentů. Doučila, dohnala, její styl. Dále i „úřednické“ pokračování kariéry. V letech 1999—2007 byla Ivana ředitelkou Ústavu experimentální botaniky. Paralelně pak i zástupcem ČR ve Federation of European Societies of Plant Physiology (FESPP), později působící jako European Plant Science Organization (EPSO). Ivaně - ředitelce se podařilo zachovat a dále kultivovat způsoby jednání nastolené za jejího předchůdce Jiřího Velemínského. Dědictví jež určovalo chod instituce jako místa, kde se příjemně pracuje a kde jsou hrany případných konfrontací obrušovány vstřícným jednáním. Vzpomínka, kterou doba nezahladila. Jako evropský činovník se Ivana výrazně odlišila od těch, kteří jednou za rok přijedou podepsat protokol o činnosti organizace. Zaměřila se na pomoc národním organizacím, které se po letech badatelské dormance přihlásily ke společným cílům. Zchudlý Východ, bohatý Západ. V agendě bylo poskytování stipendií pro účast na společných setkáních (většinou kongresech), specializované semináře pro „doškolení“, pomoc při doplňování zaostalých knižních fondů. Úspěchy i zklamání, Evropa fungovala často jinak než naše představy. Té práce, zejména pro domácí obec rostlinných biologů bylo samozřejmě více, ale nebuďme malicherní, podstatné jsme uvedli. Vraťme se teď k oné křižovatce na níž Ivana 31. května 2007 ukončí druhý termín své ředitelské kadence a odchází za vírou, za hlasem srdce (to není literární trivialita, ale velmi autentické vyjádření jež použila nejen Ivana). Preludiem, ještě v době ředitelování, bylo v letech 2000-2004 ukončené studium na Evangelické Teologické Fakultě UK oboru Teologie křesťanských tradic. Nakonec se sama stává osm let koordinátorkou zmíněného bakalářského oboru, který posléze rozšířen i o magisterské studium. Je i ředitelkou občanského sdružení (dnes zapsaného jako spolek) Institutu ekumenických studií. Volbou diecézního shromáždění se dostala do Ústřední rady Československé církve husitské, stala se její místopředsedkyní. Toto řazení Ivanina životopisu vyvolává představu životního kroku jako přestupu od řízení správy vědní oblasti k řízení statků církevních. Víra se neztratila. Víme, že byla a je naplňována a že jedním z takových projevů jsou duchovní cvičení, jichž se Ivana

zúčastňuje na domácí půdě či v klášteře sester sv. Josefa v Dánsku a Norsku. To je ale hájemství kam nedovedeme a ani nechceme vstoupit. Pro ty kdož Ivanu blíže poznali není překvapením, že její agilnost, potřeba pomáhat dobrým řešením se projevila v neztenčené podobě i v novém prostředí s exekutivní pravomocí. Všudy přítomná v přípravě a naplnění Husova loňského jubilea spojeného i se záchranou a revitalizací jeho husineckého rodiště. Společné národní dědictví. Ani nepřekvapilo (mě, televizního diváka), když za Husity podepisovala restituční protokoly Ivana. Nakonec střípek z mozaiky vzpomínání. Krátce po příchodu Ivany do naší vokovické laboratoře, se při jakési piplavé práci, připomínající draní peří (exstirpace vzrostných vrcholů merlíku), dámská část účastníků ztichlým hlasem bavila o kulinárních výdobytcích. Druhý den ráno Ivana předmět diskursu přinesla v perfektní podobě a nadstandardní chuti. Cizinec byl přijat do rodiny. V třaslavé době naplňované stále větší mírou skutků ostrých loktů i dikcí urážlivých slov hledáme východiska z nouze. Ivana patří k těm, kteří je poskytují a propagují příkladem. Přišli gratulanti. Přání mnoha dalších let prožitých dle Tvého obrazu a zahrnujících i aspirace duchovní. Poděkování jménem obce rostlinných biologů domácích a ex offo i těch evropských za všechno číms tolikrát pomohla. Nakonec i pozdravení a přání od kamarádů biologů z hospody: ať ta setkání vydrží ještě dlouho a oživený diskurs neutuchá.

Jan Krekule ÚEB AV ČR Praha

34

Připomínáme si Rozloučení s vědcem, pěstitelem, kolegou… Jan Krekule

10. června letošního (2016) roku zesnul Ing. Jaroslav Tupý, DrSc., vedoucí Stanice pro šlechtění jabloní na rezistenci proti c h or o b á m Ú s t a v u experimentální botaniky AV ČR. V ý r a z n á , mezinárodně uznávaná, osobnost experimentální biologie rostlin. Poprvé jsme se sešli před více jak šedesáti lety u dveří improvizované zkušební místnosti přijímacího pohovoru na aspiranturu vypsanou Oddělením fyziologie a genetiky rostlin Biologického ústavu ČSAV v Praze 6, Na cvičišti 2 (dnes Flemingovo nám.). Jaroslav tehdy končil vojenskou prezenční službu jako specialista u Vojenských lesů ČSSR. Stačili jsme si před tím pohovorem vedeným profesorem Ctiborem Blatným, sdělit že je nám dobře v přírodě, že rádi chodíme do lesa. Byli jsme přijati a sdíleli i společného konzultanta-školitele profesora Bohumila Němce. Jeho poslední žáci. Osadili jsme rozdílná, byť nepříliš vzdálená, pole vývojové biologie rostlin, věděli jsme o sobě a to první setkání i následná aspirantura vytvořily jakási občas společně pociťovaná východiska jednání.

vědeckých časopisů (Sexual Plant Reproduction, Biologia Plantarum, Genetika a Šlechtění). Loučení není karierní dotazník, a bylo by nepatřičné uvádět jeho přínos biologii kvantifikací originálních sdělení. Poznatky, které se uchytily i v učebnicích a kompendiích.

Jaroslav zanechal dosud zřetelně čitelnou stopu v badatelském provozu ústavu, realizoval nové směry šlechtění jabloní a zásadně ovlivnil technologie produkce latexu. Uveďme ale na počátku základní údaje jeho životopisu.

Při bilancování Jaroslavovy profesní dráhy je udivující, co všechno se dá odvést za jeden život, je až neuvěřitelné s jakou visačkou kvality byla životní práce odvedena. Na počátku bylo klíčení a zrání pylu. Obecný model vývojové biologie. In vitro studium vlivu cukrů a jejich metabolismus, molekulárně biologický pohled na celý proces, úloha a chování „zásobní“ RNA. Podněty, které se otiskly i v historii současného směřování Laboratoře biologie pylu (David Honys) a Laboratoře buněčné biologie (Viktor Žárský) Ústavu experimentální botaniky. Byla i dlouhá léta tropických pobytů rozprostřená zejména mezi Kambodžu a Pobřeží Slonoviny. Expert atomové agentury i vysoce ceněný odborník francouzských firem. Zájem byl soustředěn na produkci latexu, studium jeho metabolismu, technologie jeho produkce s realizovaným návrhem na její zvýšení po ošetření růstovými regulátory. Ve frankofonní oblasti nezpochybnitelná autorita. A pak jsou ta jablka. Jakýsi trade mark ústavu pro odbornou veřejnost i nadřízené orgány (každý si rád kousne do chutného jablka). Spojení invence šlechtitele i molekulárního biologa, který s využitím genomiky zbavil jablka strupovitosti. V Evropě i za oceánem vysoce oceněný úspěch. Jako pouhý konzument přenechávám hodnocení celého rámce úspěchu odborníkům.

Narodil se v Užhorodu odkud byla rodina po mnichovském záboru Maďary v roce 1939 vysídlena. Nový domov našla v Bílkově u Dačic. Jaroslav vystudoval zahradnickou specializaci brněnské VŠZ v Lednici a kromě zahradničení se stále zajímal i o fyziologii rostlin. V roce 1967 se stal expertem Mezinárodní atomové agentury ve Vídni a v roce 1988 získal titul DrSc. Byla mu udělena (1994) zlatá Mendelova medaile za zásluhy v biologických vědách. Byl členem redakčních rad domácích i zahraničních

Z osobních setkání vím, že Jaroslav byl velmi skromný člověk. Prakticky nepoužitelný pro mediální propagaci vlastní práce. V Jaroslavovi se vždy prosazoval i cílevědomě pracující sedlák. Jakýsi prototyp protestantské dělnosti, která se jen těžko smiřuje s tím, co všechno v současném světě od práce, jako konečného cíle, odvádí. Kolikrát jsem od něho slyšel, jak stále více potřebují lidé nepotřebné věci. Pozlátka konzumu. Ne, nebyl suchar, měl rád vážnou muziku, její perfektní reprodukci věnoval 35

Připomínáme si hodně času i prostředků. Měl rád přírodu a vyměnili jsme si i chalupářské zážitky (měl chalupu v Novohradských horách). Svou práci dokázal i dobře prodat, i v tom kus sedláka. Uzavíral smlouvy, chránil značku odrůdy, ovládal příslušnou legislativu. Současná doba hledá, většinou marně, osobnostní vzory. Jaroslav jistě jeden takový představuje. Je podložen ryzí mincí celoživotního díla. S loučením i poděkováním za všechno co jsi jako biolog i šlechtitel udělal, nemůžeme na Tebe zapomenout, žiješ s námi ve výsledcích svého snažení.

Jan Krekule ÚEB AV ČR Praha

36

Připomínáme si August Bayer (6. 3. 1882 Jičín, Čechy – 23. 2. 1942 Mauthausen, Rakousko) biolog (botanik, dendrolog, fytopatolog, mykolog, ekolog) Pocházel z rodu z n á m ý c h přírodovědců. Jeho otec byl Antonín Ba ye r, ta jem ník o k r e s n í h o zastupitelstva v Jičíně. A. Bayer maturoval v létě 1900 na státním gymnáziu v rodném městě a téhož roku začal studovat přírodovědu na FF pražské české univerzity. Vysokoškolská studia zakončil r. 1904. Následovala pedagogická dráha na státních učitelských ústavech v Jičíně a Příbrami, přičemž využil všech možností věnovat se i vědecké práci. Delší dobu studoval v královské botanické zahradě v Kwe u Londýna v londýnských muzeích stejně jako v nizozemských vědeckých ústavech a muzeích. Během první světové války A. Bayer sloužil až do konce září 1915 v rakouské armádě. Poté byl propuštěn a v létě 1917 uznán trvale nezpůsobilým. Plného uplatnění došlo jeho botanické vzdělání i pedagogické schopnosti v meziválečném Československu. V roce 1926 úspěšně habilitoval na VŠZ v Brně. O deset let později byl na téže škole jmenován řádným profesorem dendrologie, lesnické fytopatologie a bakteriologie. Pro potřeby fytopatologických pokusů vybudoval pokusná dendrologická pole v komplexu tehdejší školní botanické zahrady. V letech 1928–29 na území adamovského školního lesního statku Vysoké školy zemědělské ve Křtinách založil arboretum, v němž postupně shromáždil rozsáhlý sortiment lesních dřevin jak domácí provenience, tak i z četných studijních cest po Evropě. Další arboretum, které se stalo součástí dnešní univerzitní Botanické zahrady a arboreta, zřídil r. 1938 v blízkosti školy. Široká veřejnost znala jeho jméno rovněž z agrárního deníku Venkov, kde od r. 1917 řídil samostatnou rubriku (Z přírody). Po násilném uzavření českých vysokých škol v listopadu 1939 byl provoz dendrologického ústavu a arboreta po měsíčním uzavření gestapem povolen pro výzkumné účely a A.

Bayer ponechán v jeho čele. V dendrologickém ústavu, na pokusných polích a ve křtinském arboretu dále pokračoval ve studiích, laboratorních výzkumech a pozorováních ve volné přírodě. Kromě toho se po r. 1939 rovněž intenzivně věnoval ochraně přírody na Moravě. Usiloval o ochranu vegetačně nejpamátnějších lokalit na Moravě a snažil se skloubit ochranářské zájmy s turistikou. Horlivá práce v oblasti ochrany přírody a krajiny, která se během protektorátu stala důležitou složkou ochrany národní kultury a identity, ho s největší pravděpodobností přivedla do řad aktivních odpůrců nacismu a k ilegální práci, a to zejména v rámci Moravské pětky. A. Bayer se v ní setkal se svým spolupracovníkem z výboru Svazu na ochranu přírody a domoviny na Moravě a ve Slezsku, s aktivním členem odbojové organizace Obrany národa Vl. Kristem (1905–1942), který byl v červenci 1941 na dendrologický ústav přeložen z botanického ústavu zrušené PřF MU. Za prvního stanného práva byl A. Bayer dne 23. 12. 1941 zatčen mezi posledními členy z ilegálního hnutí vysokoškolských profesorů a odvlečen do Kounicových kolejí. Dne 10. 1. 1942 byl brněnským německým Stanným soudem odsouzen za přípravu vlastizrady k předání gestapu. Následně byl společně s dalšími brněnskými vysokoškolskými profesory odtransportován do koncentračního tábora v Mauthausenu. Zde, vystaven kruté zimě, hladu, týrání, tělesným trestům a těžké fyzické práci v nechvalně známém kamenolomu, A. Bayer zemřel 23. 2. 1942 ve věku nedožitých šedesáti let. Na návrh plenárního sboru profesorů VŠZ byla 25. 9. 1946 přejmenována ulice Na pískách, kde A. Bayer až do svého zatčení žil, na ulici Bayerovou. Dne 26. 10. 1946 byl Bayerovi in memoriam udělen titul čestného doktora zemědělských věd a prezident republiky mu rovněž in memoriam udělil Čs. válečný kříž 1939. Pamětní deska byla instalována r. 1973 ve křtinském arboretu. R. 1995 byla při Lesnické a dřevařské fakultě zřízena Nadace prof. Augusta Bayera. Při příležitosti oslav 80. výročí vzniku Lesnické a dřevařské fakulty v Brně r. 37

Připomínáme si 1999 byla posluchárna Ústavu ochrany lesů a myslivosti nazvána Bayerovou posluchárnou.

Převzato ve zkrácené podobě z příspěvku PhDr. Aleny Mikovcové z Archivu MZLU v Brně. Tato práce je součástí biografického slovníku „Zmizelá věda. Vědci a akademici v českých zemích jako oběti nacistické perzekuce 1939-1945“. Autory jsou PhDr. Alena Mikovcová a Michal Šimůnek Ph.D., spoluautorsky se podílel doc. Ing. Jan Krekule, DrSc. Připraveno pro nakladatelství Karolinum.

38

Připomínáme si

39

Připomínáme si

40 Přetištěno z časopisu Živa 4/2016. Významnou část textu poskytl Alexander Lux, který je fakticky spoluautorem. J.K.