Obsah: Hurá škola zavolala Hádanky Týden knihoven TOP 12 – Kniha mého srdce Báseň Na vydání čísla se podíleli: Andrejka Náhlíková, Monika Školařová, Liduška Hanáková, Terezka Hanzelková, Marie Janíčková
1
Hurá škola
zavolala
Než se děti nadály a než se počasí umoudřilo, začala 1. září opět škola. A protože víme, že i ve škole může být veselo, uvádíme zde několik příkladů.
Student na medicíně skládá zkoušky. Profesor se ptá: „Co nejvíce způsobuje pocení u člověka?“ „Vaše otázky“ – odpovídá student. „Tati, přeložili mě do zvláštní školy“ - oznamuje synek tatínkovi. „Výborně synku, když na to máš, tak studuj“. Při zkoušce z matematiky se brání student: „ Já jsem otázku pochopil, pane profesore. Nemohu ale za to, že vy jste nepochopil moji odpověď!“
Maminka veze syna do školy. Když Pepíček vystoupí, ptá se maminky: „A jak to mami, že jsme dnes nepotkali žádné idioty, amatéry, nemehla, poseroutky ani debily?“ „To je tím, že tě dneska nevezl tvůj tatínek!“ (Vybrala Monika Školařová)
2
A na procvičení mozkové kůry uvádíme několik hádanek.
1. Slyšel jsi mě před chvílí, teď mě slyšíš zase. Za chvíli zemřu, ale jen do doby, než mě znovu zavoláš. Kdo jsem? ?????? 2. Když se černoušek narodí má černé tělo, černé ruky, černé nohy, černou hlavu a jaké má zuby? ?????? 3. Tři muži se potápějí v řece, ale když vylezou z vody, jenom dva mají mokré vlasy. Jak je to možné? ?????? 4. Student Petr si za korunu koupil letenku z Prahy do Curychu. Letadlo vyletělo ráno z Prahy a za 80 minut bylo v Curychu. Avšak, když stejné letadlo letělo po stejné trase stejnou průměrnou rychlostí zpět do Prahy, večerní let trval hodinu a 20 minut. Jak je to možné? ?????? Možná se vám hádanky zdály tak lehké, že jste si správnou odpovědí naprosto jistí, ale pro jistotu zde uvádíme správné řešení: 1. ozvěna, 2. žádné, 3. třetí muž je holohlavý, 4. Proč by to nebylo možné? 80 minut = 1 hodina a 20 minut). (Vybrala Andrejka Náhlíková)
3
Všichni víme, že březen je“Měsíc knihy“. Ale, že by byl během roku ještě „Týden knihoven“, to jste možná neslyšeli. Protože knihovníci považují za velmi důležité připomínat práci knihoven a zvyšovat zájem o čtení knih , vyhlásili na podzim „Týden knihoven“. V letošním roce to bude v týdnu
od 3. – 9. 10. Při této příležitosti bych chtěla i já napsat něco o naší knihovně a práci v ní. Hlavní náplní práce knihovníka je samozřejmě půjčování knih (popřípadě časopisů). V roce 2010 měla naše knihovna 157 registrovaných čtenářů (z toho 77 dětí). Během roku se uskutečnilo 5 559 výpůjček (z toho 902 periodik). Aby bylo stále co půjčovat musí knihovník zajišťovat i nové knihy (zapsat, obalit, zařadit). Nových knih je každý rok kolem 200. Staré - popřípadě opotřebované knihy se musí vyřadit. Můžeme se pochlubit i dobrou spoluprací s MŠ v Hroznové Lhotě a v Tasově a s prvním stupněm ZŠ. Jednotlivé třídy během roku přicházejí na hodinu češtiny do knihovny a zde se seznamují jak s knihovnou, tak s knihami autorů, které právě probírají ve škole. K milým úkolům knihovníka patří i příprava časopisu Kulík a besídek pro děti, které se konají dvakrát do roka.
I když si myslím, že většina čtenářů z naší obce do knihovny chodí, přesto je možné, že někdo se stále nemůže odhodlat. A tak u příležitosti letošního „Týdne knihoven“ nabízím možnost registrace zdarma právě v tomto týdnu. Přijďte a staňte se našimi čtenáři. Čeká na vás spousta krásných a zajímavých knih. (Marie Janíčková, knihovnice). 4
Kniha mého srdce – TOP 12 Dnes nám zbývá představit si již jen tři knihy, které se v této anketě umístily na nejlepších místech. A proto si myslím, že si zaslouží, abychom si o každé z nich řekli něco víc, popřípadě je přiblížily krátkými ukázkami. ANTOINE DE SAINT EXUPÉRY MALÝ PRINC (3. MÍSTO – 24 232 HLASŮ) Antoine de Saint-Exupéry se narodil jako hrabě, ale nikdy tento titul nepoužíval. Jediný „titul“, kterého si cenil, byla jeho dětská přezdívka „král Sluníčko“. Jako takový vládl svou fantazií a citlivostí. Ještě déle než spisovatelem, byl Exupéry pilotem. A ironií osudu, byl v roce 1944 sestřelen německým pilotem, který netušil, že sestřelil svého oblíbeného autora. Knížka „Malý princ“ byla zařazena jako filozofická pohádka. Knížka vznikla ke konci autorova života, v době válečného exilu a autor ji doprovodil vlastními ilustracemi. Je zdánlivě určena dětem, ale její myšlenková hloubka, mravní náboj a poezie oslovuje i každého vnímavého dospělého. Její poselství je nadčasové. Jako alternativu bezcitnosti, sobectví, povrchnosti, bezohlednosti a hamižnosti nabízí kult čistého přátelství, univerzální duchovnosti, samozřejmé obětavosti, humanity a nezištné empatie. Ukazuje tedy právě takový svět, v jakém bychom chtěli žít, v němž platí, že je člověk navždy odpovědný za to, co k sobě připoutá, nebo že nejlepším způsobem, jak
naložit s časem, který ušetříme spolknutím pilulky proti žízni, je jít docela pomalu ke studánce a …. 5
BOŽENA NĚMCOVÁ BABIČKA (2. MÍSTO – 29 935 HLASŮ) Zeptáte-li se kohokoliv na knihu, jež svou citovou vřelostí, nadčasovou moudrostí, dojímavostí i poutavostí děje bere za srdce víc než jiné a k tomu je ryze česká a vpravdě národní, téměř každý označí právě tento román. … Bylo to druhý den kvečeru po návratu dětí, když babička tiše
skonávala. Barunka jí předříkávala modlitbu umírajících, babička modlila se s ní, až najednou ústa se nehýbala, oko upřené zůstalo na krucifix nad ložem visícím, dech se zatajil. Plamínek života jejího zhasl, jako zhasíná pomalu dohořívající kahánek, v němž palivo vše stráveno. Barunka zatlačila jí oči, mladá Mílová otevřela okno, „aby duše volnost měla k odletu“. Vorša nemeškajíc mezi plačícími pospíchala k úlu, který pan otec babičce před kolika roky postavil, a zaklepavši naň, volala třikrát: „Včeličky, včeličky, babička nám umřela!“, pak teprv sedla na lavičku pod bez a pustila se do štkání. Pan myslivec kráčel cestou k Žernovu, aby dal zvonit umíráčkem, sám se nabídl k té službě. Bylo mu ouzko v stavení, musel ven, by se mohl vyplakat. „Stýskalo se mi po Viktorce, jakpak zapomenu babičku“, povídal si cestou. Když zazněl umíráček, hlásající všemu lidu, že „není více babičky“, zaplakalo celé údolíčko. Třetí den ráno, když se pohřební průvod, záležející z velikého množství lidstva, neboť každý, kdo babičku znal, chtěl ji doprovodit ku hrobu, ubíral okolo zámku, rozhrnula bílá ruka těžké záclony u okna a paní kněžna se mezi nimi objevila. Jak dlouho bylo průvod vidět, tak dlouho smutný zrak její ho provázel, až pak záclonu spustíc a hluboce si vzdechnouc zašeptala: „Šťastná to žena!“ 6
SATURNIN
ZDENĚK JIROTKA (1. MÍSTO
38 430 HLASŮ)
Teta přicházela a odcházela a už ve dveřích vždy ohlašovala: „Přinesla jsem ti žloutek s cukrem. Přinesla jsem ti med. Přinesla jsem ti zavařeninu. Přinesla jsem ti sýr.“ Když přišla počtvrté, dědeček rozzuřeně vyskočil a teta se dala rychle na ústup. Sotva se dědeček zase posadil, otevřely se dveře, vstoupil Milouš s rezavou plechovkou v ruce a řekl dědečkovi: „Přinesl jsem ti červy.“ Zdeněk Jirotka nepatří mezi autory, kterých by si česká literární kritika zvlášť považovala. Přesto jeho román Saturnin je v mnohém ohledu výjimečný. Trvale si získal velkou přízeň čtenářů. Román předvádí velmi širokou škálu možností komiky: satiru, parodii, grotesku, ironii i množství bláznivých gagových situací. Hlavním smyslem díla je odhalování povrchnosti, prázdnoty a předstírání. Proti konvenci, životní strnulosti a malichernosti staví autor vnitřní bohatství člověka, družnost, laskavost a nesobeckost.
„Dědeček provedl na oblém balvanu několik potrhlých pohybů, zamával rukama, jako by chtěl uletět do údolí, a s temným žuchnutím zmizel za balvanem. Zůstali jsme chvíli jako strnulí a teprve dědečkovo sakrování nás vymrštilo na nohy. Oběhli jsme celou tu kupu kamení a nalezli jsme dědečka vklíněného mezi balvany a chrlícího ze sebe kletby v nejrůznějších jazycích. Několik příštích minut bylo vyplněno záchrannými pracemi. Namáhali jsme se vyprostit dědečka a každý z nás se o to pokoušel jiným způsobem. Vytahovali jsme ho za ruce i nohy a byli jsme poplašeni jeho neustálým proklínáním. Saturnin volal na Milouše: „Táhněte vzhůru!“, doktor Vlach na ně volal: „Táhněte vpravo!“ a dědeček řval: „Táhněte k čertu, vždyť mě přetrhnete!“ 7
Představili jsme Vám 12 knih z ankety „Kniha mého srdce“. Možná Vás některých překvapilo, které knihy se v této dvanáctce umístily. Možná někoho mrzí, že ta jeho nejoblíbenější se zde vůbec neobjevila. Ale to přece není vůbec důležité. Hlavní je, že knihy pro nás stále mnoho znamenají, a že stále mají své příznivce. A protože se v této anketě neumístnila žádná poezie, přestože pro mnohé čtenáře představuje to nejlepší co v literatuře vzniklo, uvádíme zde úryvek z básně Jana Skácela, který má k našemu kraji velmi blízký vztah, protože se narodil ve Vnorovech.
D ů m Až se můj život schýlí, nakloní, takový přál bych si mít dům: Dubový by měl práh, podrovnávku z opuky, do sadu okno, sadu starého s babičkou bílou, vetchou jabloní. Můj dům by měl dveře bez petlice a okna nezasklená, aby každý mohl vejít dovnitř, slepice s kuřaty. déšť, vítr, mlha, moje milá, s radostí žal i vážná, tichá chvíle. nikdo by třikrát klepat nemusel, nikdy by zámek nezaskřípěl.
8
