DIAMANTOVÉ SRDCE KNIHA DRUHÁ

DIAMANTOVÉ SRDCE KNIHA DRUHÁ

.

DIAMANTOVÉ SRDCE KNIHA DRUHÁ

Svoboda bytí

A. H. ALMAAS

2014

KATALOGIZACE V KNIZE - NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Almaas, A. H. Diamantové srdce. II, Svoboda bytí / A.H. Almaas ; [z anglického originálu ... přeložila Jana Žlábková]. -- 1. vyd. v českém jazyce. -- Praha : Maitrea, 2014. -- 171 s. Název originálu: Diamond hearth. Book 2 ISBN 978-80-87249-97-0 (brož.) 111.1/.3 * 159.923.2 * 13 * 159.9 * 133.2 * 165.322 * 159.964 - bytí -- duchovní aspekty - bytí -- psychologické aspekty - self - sebepoznání -- duchovní aspekty - sebepoznání -- psychologické aspekty - duchovní cesta - duchovní poznání - hlubinná psychologie - přednášky 13 - Filozofie ducha [5]

A. H. Almaas Diamantové srdce II Diamond Hearth, book 2 Copyright © A - Hameed Ali, 1989 Translation © Jana Žlábková, 2012 Czech edition © MAITREA a.s., Praha 2014 ISBN 978-80-87249-97-0

OBSAH

ÚVOD

7

1. UVOLNĚNOST

9

2. MYSL A ESENCE

18

3. VNITŘNÍ POZNÁNÍ

32

4. LPĚNÍ A PROSTOR

41

5. NAUKA O BEZNADĚJI

56

6. PŘIJETÍ

70

7. ZMĚNA A PRAVDA

82

8. VŮLE

98

9. EGO A STAV BEZ EGA

109

10. LÁSKA

122

1 1. PŘÁTELÉ A MILENCI

142

12. BÝT SÁM SEBOU

157

O DIAMANTOVÉM PŘÍSTUPU

171

Z

a někdejších časů tíživé chudoby jsem počítal majetek druhých a dnes jsem dumal a dumal a uvědomil si, že každý musí stvořit své vlastní bohatství, a tak jsem kopal a našel jsem ukrytý poklad, perlu čirou jako křišťál a tak dokonalou, že i kdyby ji chtěl koupit mocný modrooký cizinec a tajně ji odvézt kamsi pryč, okamžitě bych mu řekl, že ta perla má nevyčíslitelnou hodnotu. Chan-šan

ÚVOD

Ž

ijeme ve světě tajemství, zázraků a krásy. Většina lidí ale žije v tomto skutečném světě jen výjimečně a vnímá spíše svět, jenž je spojen převážně s úsilím, utrpením a bezvýchodností. Tato situace je způsobena především tím, že neznáme svůj lidský potenciál a nežijeme naplno. Potenciál člověka se dá probudit poznáním a rozvíjením lidské esence. Tato esence je naší vrozenou a pravou součástí a může se zapojit do reálného světa. Série knih Diamantové srdce je přepisem mých promluv určených skupinám zaměřeným na práci s nitrem, s nimiž již několik let pracuji v Kalifornii a Coloradu. Smyslem mých přednášek je nabízet orientaci jedincům, kteří se intenzivně věnují práci na esenciálním poznání. Mé přednášky jsou připraveny tak, aby ukazovaly různé stavy a stadia poznání způsobem vhodným pro žáky, přinejmenším pro ty, kteří používají naši učební metodu: Diamantový přístup. Začínají výčtem stavů, poznatků a otázek nezbytných k započetí práce na sobě a postupně se dostávají do větší hloubky a k jemnějším nuancím, až nakonec kulminují detailním pochopením nejvyzrálejších stavů a podmínek duchovního poznání. Každá promluva objasňuje určitý stav esence neboli bytí. V mých přednáškách jsou postupně probírány všechny psychologické jevy a překážky, jež jsou s tím spojeny, a zároveň využívám moderní psychologické pojetí stavu bytí ve vztahu k lidské mysli, životu a procesu vnitřního vývoje. Tato série tedy není pouze detailním a specifickým průvodcem určeným žákům, ale zároveň je i vyjádřením a projevením vývoje lidské 7

Diamantové srdce II

esence, jež odhaluje podivuhodná tajemství, nádheru a bohatost reálného světa, celého našeho dědictví. Každá promluva je vlastně objasněním určitého aspektu neboli dimenze bytí a vždy vychází z aktuálních potřeb jednotlivých žáků. Učitel je přitom jak ztělesněním této reality, tak kanálem pro živoucí poznání, které je součástí tohoto ztělesnění. Přál bych si, aby se stále více lidí zapojovalo do reálného světa a poznávalo neuvěřitelnou krásu a integritu lidské bytosti, jež je dokonalým projevením lásky a pravdy. Richmond, Kalifornie 1986

8

1. K A PI TO L A

UVOLNĚNOST

P

roces osvobození sebe sama je možno vnímat ze dvou komplementárních a vzájemně propojených hledisek. První ho pojímá jako sebepoznání nazývané seberealizace nebo esenciální vývoj. Druhé hledisko chápe tento proces jako uvolnění a osvobození. Výběr hlediska závisí pouze na tom, jak vnímáte sami sebe. Jsou zde dva soutěžící ucházející se o vaši přízeň: esence a osobnost, vaše pravá podstata a získaná identita. Sebepoznání je z pohledu esence poznáním a rozvíjením vlastní esence. Z hlediska osvobození je celý proces chápán jako osvobození se od osobnosti. V naší duchovní práci probíhá obojí současně a ve skutečnosti jde o jeden proces. V minulosti kladly různé systémy důraz na jednu či druhou stránku do takové míry, že na první pohled vypadají jako protiklady. A určité nejasnosti jsou způsobeny terminologií. Ti, kteří kráčejí cestou vedoucí k sebepoznání, říkají: „Poznejte sebe a rozvíjejte vlastní potenciál. Co je vlastně osvícení? Nic takového neexistuje.“ A lidé hledající osvobození neboli osvícení prohlašují: „Co je sebepoznání? Není koho poznávat. Musíte se zbavit představy o tom, čemu se říká já.“ My při naší práci tato dvě hlediska neoddělujeme. Nicméně doposud jsme přistupovali k procesu sebeosvobození hlavně z hlediska esenciálního vývoje, při němž se stále víc stáváte vlastní esencí. Nyní se zaměříme spíše na hledisko osvobození a nalezení svobody. Tato záležitost je příznačná pro ty, kteří již okusili svou esenci a prožívají svou pravou podstatu, protože jakmile ji poznají, dostanou chuť na úplné osvobození. Osvobození neboli pocit volnosti se nezabývá určitým esenciálním aspektem, kvalitou či stavem. Není důležité, jaký esenciální stav existuje v prožitku osvobození. Jakmile se osvobodíte 9


od osobnosti, jste svobodní bez ohledu na to, v jakém stavu se nacházíte. Ve stavu osvobození ztrácí obsah prožitku důležitost. Je naprosto obyčejný. Nic zvláštního se neděje, nedostavují se úžasné prožitky poznání nebo odstraňování mysli. Je to ten nejpřirozenější stav. Je tak obyčejný a přirozený, že jakmile ho dosáhneme, nevíme, že jsme ho dosáhli. Je tak poklidný, že do něj téměř každý může vstupovat a zase ho opouštět. Nejsou to záblesky světla či zářící slunce. Neodehrává se žádné drama. Osvobození přesahuje dichotomii esence a osobnosti a právě proto, že je tak poklidné, uniká většinou naší pozornosti. Jeho nenápadnost nám brání, abychom ho poznali a vůbec si uvědomili, že se něco takového děje. O tomto stavu se nemluví snadno, protože je velmi obyčejný; nedá se říct, že něco obsahuje nebo neobsahuje. Je to stav, jaký prožíváte každý den, když nevnímáte sami sebe nebo se nezabýváte specifickou činností. Je-li vaše mysl svobodná, osvobozená od starostí a problémů a na nic se nezaměřuje a vaše srdce nic nedrží a na ničem nelpí, jste svobodní. Nejvýraznější vlastností tohoto stavu je nelpění, což znamená, že se nezaměřujete na konkrétní záležitost či prožitek. Co je, to prostě je. Je to svoboda mysli, protože mysl neříká: „Chci tohle“ nebo „Chci se na to podívat“ nebo „Musí to být takhle.“ Mysl je uvolněná. Pocit osvobození se dá vyjádřit slovem „uvolněnost“. Být svobodný znamená na ničem nelpět; člověk nemá starosti ani problémy a nic ho netíží. Mysl není fixována a nezaměřuje se na určitou věc, není ničím poutána; vnímáte, co vyvstává v mysli, aniž byste o to usilovali, aniž byste se snažili něco vnímat. Nezajímá vás, zda cítíte svou esenci nebo jestli tam vůbec je. Není důležité, jste-li šťastní nebo smutní; není podstatné, zda s vámi někdo je nebo není. Na okamžik se zcela a úplně oprostíte od všech starostí. Pokud o tento stav usilujete, nikdy ho nedosáhnete. Jednou se to prostě stane, a pokud si toho všimnete, nebudete to považovat za cosi významného. Budete dál večeřet, budete se věnovat tomu, co právě děláte. Jakmile se z tohoto stavu stane významná událost, ihned zmizí. Pokud si řeknete: „Ach, to je nádhera! Chci vědět, co se děje – chci ten stav udržet,“ je náhle pryč. Chtění je přesně to, co v tomto stavu chybí, ale člověk má sklon lpět na něm, a proto je 10

1. kapitola - Uvolněnost

velmi pomíjivý. Je to zcela prosté, je to ta nejprostší věc. Malé děti bývají v tomto stavu po většinu času; je to stav, v němž se nezajímají o něco konkrétního a jen sní nebo si hrají. Ale zážitky z minulosti zaměřily naši mysl určitým směrem, takže se soustředíme pouze na určitou část reality a zbytek odmítáme. Tato selekce je příčinou ztráty onoho stavu. Začne se projevovat už v raném dětství, ale pevný základ získává většinou v pěti až sedmi letech. Do té doby prožitky tohoto stavu přicházejí a odcházejí, ale postupně se dostavují stále méně a méně často. Během života se občas objeví, u některých lidí častěji než u ostatních. Je to stav uvolnění, v němž uvolněnost nevnímáme vědomě; všechno je prostě uvolněné. Tento stav svobody se nepodobá stavu, v němž se zbavíme určité tíhy; je to čirý stav samotného osvobození, jenž je tak uvolňující, že vaše prožitky ztrácejí jakoukoli důležitost. Je vám jedno, co prožíváte. Srdce je otevřené a mysl se nezaměřuje na předpojaté představy a netrápí se tím, co by se mohlo stát. Prostě jen vše přijímáte, aniž byste přemýšleli o tom, že něco přijímáte. V tomto stavu se esence projevuje svobodně a přesně tak, jak to vaše bytí v daném okamžiku potřebuje, a přesto není esence předmětem vašeho zájmu, ale vnímáte jen to, kdo jste, a vše, co je přítomno ve vašem prožitku. O tomto stavu sice můžeme mluvit, ale nedá se přesně říct, co to vlastně je. Možná si uvědomíte, že je to důvěrně známé a už mnohokrát jste se tak nacházeli. Je to zcela běžný stav a každý ho potřebuje prožívat, má-li žít naplno a užívat si života. Jak se můžeme připravit na tento prožitek, hlavně na vnímání pocitu uvolnění a svobody? Samozřejmě k tomu přispívá vše, co zde děláme, ale zaměřme se přímo na základní složky, jež nazývám „faktory osvícení“. Jaké jsou základní faktory, které vás připraví na tento způsob vnímání – na citlivé vnímání pomíjivého prožitku? Potřebujete v podstatě všechny esenciální aspekty a poznání a moudrost, jež z nich pramení. Nyní prozkoumáme sedm základních aspektů. Potřebujete především energii, dostatek energie, abyste mohli pracovat na sobě a poznávat osobnost a vzorce jejího chování. Energie je pocit, že máte dost schopností, síly a odvahy něco s tím udělat; jste schopni 11


udělat něco se sebou a se svým životem. Máte energii, jež ve vás vyvolává přesvědčení: „Ano, já to dokážu. Mám dost sil, odvahy a schopností.“ Tato energie vás posiluje natolik, že se dokážete podívat sami na sebe a chápat věci. Je třeba pochopit spoustu věcí a také je prožívat; procházení tímto procesem a odstraňování iluzí zamlžujících jasné vnímání vyžaduje nesmírné množství energie a odvahy. A proto musíte uvolnit a neustále rozvíjet faktor odvahy a síly. Dalším faktorem je odhodlání. Bez odhodlání není energie k ničemu. Musíte mít pevné odhodlání a neochvějnou vůli pokračovat dál a vytrvale čelit váhavosti a zklamání. Odhodlání vás posunuje dál a posiluje vytrvalost. Je důležité pochopit ony stránky osobnosti, jež se týkají vůle a odhodlání: jaké záležitosti vyvolávají pocit kastrace, blokují vůli a jsou překážkou odhodlání ubezpečujícímu: „Já to dokážu.“ Musíte zjistit, co vám brání, abyste si řekli: „Já to udělám. Ať se děje cokoli – přestože cítím zklamání, bolest a strach – budu pokračovat. Možná dřív zemřu, ale v žádném případě nepřestanu. Budu pokračovat i po smrti.“ Pokud to dokážete, víte, že můžete jednat podle toho, jak je pro vás určitá činnost důležitá. Dalším faktorem, jenž zde hraje zásadní roli, je pocit lehkosti a radosti spojený s touto prací. Je to zvláštní druh radosti, zvláštní druh lehkosti, zvláštní druh štěstí. Pocity radosti a štěstí jsou ve skutečnosti samotnou duchovní prací. Je to radost z pravdy, radost z vnímání a prožívání pravdy. Tak trochu se podobá zvídavosti – radostnému zkoumání věcí. Máte-li pouze energii a odhodlání, bývá vše většinou dost obtížné, těžkopádné a velmi, velmi vážné. Faktor radosti do toho vnáší lehkost a potěchu, díky nimž jsou věci otevřenější. Máte radost ze všeho, co děláte. V této lehkosti je zvídavost; tatáž, jakou projevuje malé dítě. Pokud je dítě zvídavé, nemá v mysli žádný cíl. Neuvažuje o získání bakalářského či doktorského titulu. Je v tu chvíli prostě jen zvídavé. Nezajímá ho, co se bude dít dál. Další faktor, jenž je velmi důležitý během přípravy na vnímání prožitku osvobození, je láskyplné soucítění. Je to základní a zcela nezbytná vlastnost. Musíte být láskyplní sami k sobě, protože daný proces je 12


obtížný. Zatím nejste osvobozeni, a proto budete přirozeně trpět, tak proč byste sami sobě způsobovali ještě větší utrpení? Proč se bičovat, když uděláte chybu? S faktorem láskyplnosti je spojena schopnost projevovat sebedůvěru, takže důvěřujete procesu, důvěřujete své mysli a své esenci. Láskyplnost zároveň vyvolává nesobecký postoj. Jste-li laskaví, jednáte láskyplně se všemi a vším. Jste laskaví ke všem trpícím. Děláte tuto práci láskyplně, protože zatím trpíte. Vidíte, že trpíte, a cítíte vůči sobě takovou lásku, že s tím chcete něco udělat, a tato láskyplnost se časem rozšíří na ostatní. Dotýká se vás utrpení druhých. Chcete osvobodit sebe a chcete, aby se i druzí zbavili problémů. Přirozený běh událostí přináší velmi důležitý přístup, jenž je faktorem umožňujícím dosažení stavu osvobození. Toto osvobození není na nic zaměřeno, ale pokud se soustředíte pouze na sebe, je to ta největší fixace. „Jaký to má pro mě přínos, co mi škodí a co mi neškodí, co je pro mě dobré?“ Činnost je v tomto případě zaměřena na vaše já, na vnímání identity ega. Soucítění je nástroj, jenž odstraňuje fixaci a vazby a osvobozuje vás od sebestřednosti. Díky láskyplnému přístupu je bolest spojená s obtížnou prací snesitelnější a vnáší větší důvěru do mysli, esence a srdce; vaši práci obohacuje větší citlivostí a soucítěním s druhými a uvolňuje sebestřednou fixaci, jež patří mezi hlavní překážky sebeosvobození. Je to nezbytný faktor, který je třeba rozvíjet při práci se vzorci osobnosti a podobnými záležitostmi. Dalším důležitým faktorem této práce je poklid, tedy schopnost být v klidu, míru, tichu a nevyvíjet neustále nějakou činnost a rozruch. Je to klid mysli. Chcete-li poznat opravdovou svobodu, musíte být schopni ztišit se a zklidnit, protože osvobození je velmi nestálé. Pokud přemýšlíte a děláte si starosti a plánujete a při činnosti udržujete běžné rychlé tempo, předem tím vylučujete tento prožitek ze svého života. Jakmile začnete rozvíjet a oceňovat vnitřní ticho odstraňující neklid, dostanete se do spokojeného stavu vedoucího k intuici, vhledu a citlivému vnímání. Dalším potřebným faktorem je schopnost naplno se zabrat do činnosti, bez ohledu na to, co děláte a v jakém stavu se nacházíte. Jste na prožitek natolik soustředěni, že jste do něj zcela ponořeni, tak ponořeni, 13


že se v něm úplně rozplynete. Je to určitý vztah k prožitku, jistá schopnost a osvobození se od osobnosti. Osobnost si většinou udržuje od prožitku určitý odstup. Má strach, že by se v něm rozplynula, že by s ním splynula. Pokud prožíváte esenci naplno, neexistuje explicitní prožitek; jste do něj tak ponořeni, že je pouze esence. Když prostíráte stůl, jste do toho natolik zabráni, že příbory a stůl tam uvnitř splývají v jedno. Mysl během prožitku nic nevyčleňuje a nerozlišuje. Můžete být ponořeni do činnosti, emocí, myšlenek, pocitů či esenciálního aspektu. Hinduisté nazývají tento stav samádhi, dokonalé pohroužení. V takovém stavu může osobnost sama zemřít, zmizet, zcela se ponořit do prožitku a splynout s ním. Sedmým a posledním faktorem osvobození je procitnutí, tedy schopnost bděle vnímat prožitek. Mluvili jsme o schopnosti ponořit se do prožitku a toto je schopnost vnímat ho opravdu bděle a pozorně. Uvědomujete si, že máte pocit, jako byste skutečně procitli. Všude kolem sebe cítíte světlo. Procitnutí je protilátkou na ospalost a otupělost vnímání při provádění určité činnosti. Je třeba pochopit různé stránky vlastní osobnosti a pomoct jí vypořádat se s tím, na čem lpí. Bděle vnímáte, co se děje; nejste neteční, jste vědomí. Vaše pozornost je čirá a jasná a vše je zjevné a svěží. Vidíte věci tak, jak jsou, jaké přesně jsou, nikoli tak, jak je vidí vaše nevědomí. Vše je jasné a světlé jako čistá, širá a nezamlžená obloha. Není to totéž, jako když hledíte na čiré nebe – vy jste onou čirostí. Mysl funguje s naprostou otevřeností a čirostí. Spojení všech uvedených faktorů vytváří objektivitu. Sedm faktorů – energie, odhodlání, radost, laskavost, pohroužení, poklid a bdělost – existuje v naprosté vyváženosti jako jeden jev, jehož vlastností je objektivita. Objektivita je přesně to, co potřebujete při práci na osobnosti, jejích základních vzorcích a sklonech ke lpění a připoutanosti. Díky objektivitě nepodléháte vlivu svého superega či nevědomí; vše, co vidíte, prostě je. Nejste determinováni zážitky z minulosti, představami nebo názory. Vaše síla je objektivní, vaše vůle je objektivní, vaše radost je objektivní, vaše láskyplnost je objektivní, váš vnitřní klid je objektivní, vaše soustředění i pohroužení je objektivní. Objektivita dostává sedm 14


faktorů do jiné dimenze, na jinou úroveň. Těchto sedm faktorů se nazývá „lataif“, sedm elementů jemného vědomí. Energie je červená lataif , odhodlanost je bílá lataif, radost je žlutá lataif, láskyplnost plná soucítění je zelená lataif, vnitřní klid je černá lataif, pohroužení je modrá lataif a bdělost, jež nás zbaví tužeb, se nazývá čirá lataif. Lataif označuje velmi jemnou přítomnost; někteří lidé říkají, že je jako vzduch, jemný vzduch vytvářející v člověku tyto vlastnosti. Vědomí je objektivní, protože vyvažuje sedm faktorů a je přesně takové, jaké je zapotřebí k osvobození se od připoutanosti a lpění, což jsou nejzákladnější charakterové rysy osobnosti. Objektivní vědomí, kterému my říkáme „diamantové vědomí“, umožňuje zbavení se těchto aspektů osobnosti. Diamantové vědomí je panoramatické a je protikladem fixního zaměření osobnosti. Kdybyste se dokázali podívat na své problémy a konflikty objektivně, viděli byste, že je to pouhá neochota přijmout objektivitu a vidět věci takové, jaké skutečně jsou. Lpíte na svých představách a nechcete vidět věci tak, jak jsou. Ze všeho nejvíc lpíte na samotné osobnosti, na tom, jak funguje, co se jí líbí a nelíbí, na daných vzorcích. Žili jste s ní hodně dlouho a velmi dobře ji znáte. I když se vám některé její části nelíbí, je vám blízká a je na ni spoleh. Proč ji opouštět? Nechcete se jí zbavit. Jednat objektivně znamená pochopit, jakou roli vaše osobnost vlastně hraje. Pouze objektivní vědomí dokáže vnímat stav osvobození, protože na ničem nelpí a vnímání není ničím zatemněno. My těmto faktorům říkáme faktory osvícení nejen proto, že vás dovedou k objektivitě a osvobození, ale také protože jsou přítomny v samotném stavu osvobození. Jste veselí, příjemní, máte soustu energie a odhodlání, jste čistí, procitnutí, jste naplno pohrouženi do prožitku a zažíváte vnitřní klid. Všechny tyto vlastnosti jsou společně přítomny v objektivní rovině v podobě diamantového neboli objektivního vědomí. Jakmile diamantové vědomí začne vnímat stav osvobození, roztaje, změkne a je jemné, plynulé, uvolněné a neustále proudí. Nemá strukturu, na ničem nelpí, nic nedrží, nic neupřednostňuje. Neznamená to, že jste objektivní nebo neobjektivní, 15


že jste příjemní nebo nepříjemní; nic takového. Všechno jako by se rozplynulo a náhle to zcela uvolněně proudí. Je to taková uvolněnost a svoboda, že nepřemýšlíte o tom, jestli jste příjemní a šťastní. Jakmile řeknete: „Já jsem teď šťastný,“ je to pryč. Prostě jste a toť vše. Nestaráte se o to a dál se věnujete své činnosti; snídáte, čtete noviny, jdete do práce, snažíte se uspět. Není to podstatné. Tohle je úplná svoboda. Pochopili jste, jak se máte uvolnit. Jste osvobozeni a procitli jste. Vlastnost čirého světla je velmi důležitá, protože jste procitli a víte, že víte. To je okamžik poznání. Dítě se sice nachází ve stavu osvobození, ale nevnímá ho vědomě, a když ho ztratí, ani o tom neví. Ale pokud ho poznáte v dospělosti, procitnete. Buddhisté kladou tak velký důraz na čiré světlo, na procitnutí, protože je to zcela nezbytná součást. K procitnutí do tohoto stavu potřebujete čiré světlo, které musíte bděle vnímat. Jste do něj ponořeni. Ale nikterak na něm nelpíte. Těchto sedm faktorů nakonec utváří osmý faktor, jenž je všechny obsahuje, takže vzniká jakýsi osmiúhelník. Mluvil jsem o těchto vlastnostech, protože jsou to hlavní aspekty esence vytvářející lataif, a když pokračujete dál, zjistíte, že každá lataif proniká na hlubší úroveň. Každá je jako vlastní vesmír. Oněch sedm faktorů je zapotřebí k osvobození, neboť jsou to faktory stavu osvobození. A díky nim se dokážete zcela uvolnit. Takže myslím, že dnešní promluva objasnila vztah mezi osobností a esencí a ukázala, jak esence přispívá k osvobození od osobnosti, což vám zároveň umožní svobodně si užívat vlastní esenci. Máte nějaké otázky? Žák: Jakou roli zde hraje bdělá pozornost? A. H. Almaas: Pomocí bdělé pozornost se rozvíjí stav procitnutí. Když jste bdělí, jste všímaví, aniž byste si toho všímali. Jste jako žárovka a nemusíte to ani vnímat. Procitnutí je v podstatě úplné překonání pozornosti. Pozorujete a pozorujete a pozorujete a náhle se stanete pozorováním. Pak už do pozorování nevkládáte žádné úsilí a jste bdělí. Nemusíte se dívat, abyste viděli; prostě jste a vidíte. Už nemusíte pozorovat. Ale zpočátku je třeba dlouho pozorovat. Musíte rozvíjet pozorování, dokud se jím nestanete. 16


Ž.: Mohl bys říct něco o významu slova „ridhwan“ a o jeho vztahu k osvobození? A. H.: Ridhwan je pocit spokojenosti pramenící z osvobození. Jakmile dosáhnete stavu osvobození, je vaše osobnost spokojena. Zbaví se utrpení a konfliktů. Kristus řekl, že chcete-li vstoupit do nebeského království, musíte být jako malé děti. Ridhwan, spokojenost, je vstupem do nebeského království. Je to aspekt esence. Osvobození je vlastně stav, v němž osobnost získá volnost; povolí sevření a konečně může relaxovat. Jakmile se vaše osobnost uvolní, jste jako dítě a vstoupíte do ráje. V arabštině označuje slovo „ridhwan“ anděla strážného z ráje. Ale je to zároveň určitý stav a esenciální aspekt spokojenosti, uspokojení a naplnění. Mnohé systémy o něm z jistého důvodu nemluví: pokud něco takového vykládáte člověku, jenž neprožil osvobození, jen tím posilujete lpění a touhy. Líčení krásy tohoto stavu je v podstatě popisováním ráje, což může zvětšit utrpení a strnulost. Proto mnohé systémy mluví jen o tom, jak se člověk může uvolnit. I kdybyste byli v ráji, ale neuměli se uvolnit, nemohli byste si to pořádně užívat.

17

DIAMANTOVÉ SRDCE KNIHA DRUHÁ

Recommend Documents