OBSAH Chyba! Záložka není definována

OBSAH OBSAH............................................................................................................................. 1 1 ÚVOD....................................................................................................................... 2 2 CÍL ............................................................................................................................ 9 3 LITERÁRNÍ PŘEHLED ........................................................................................ 10 3.1 Výživa a krmení odchovu telat ....................................................................... 10 3.1.1 Mlezivové období ................................................................................... 12 3.2 Období mléčné výživy .................................................................................... 14 3.2.1 Plnotučné mléko v odchovu telat............................................................ 16 3.2.2 MKS........................................................................................................ 16 3.2.3 Okyselování mléka ................................................................................. 18 3.2.4 Zkrmování zbytkového mléka telatům ................................................... 18 3.2.5 Krmiva rostlinného původu .................................................................... 19 3.3 Systémy výživy telat ve skupině..................................................................... 21 3.3.1 Použití napájecích automatů u telat ........................................................ 21 3.3.2 Odchov telat u kojných krav a pod matkou ............................................ 22 3.3.3 Napájení telat vodou ............................................................................... 23 3.4 Ustájení telat ................................................................................................... 23 3.4.1 Vzdušný odchov telat ve VIB ................................................................. 23 3.4.2 Venkovní skupinové boxy (VSB) telat v období mléčné výživy ........... 24 3.4.3 Ustájení v období rostlinné výživy ........................................................ 25 3.5 Způsoby ustájení ............................................................................................. 27 3.5.1 Volné boxové stáje.................................................................................. 27 3.5.2 Vazné ustájení......................................................................................... 29 3.6 Působení faktorů chovného prostředí na telata ............................................... 29 3.6.1 Větrání .................................................................................................... 29 3.6.2 Teplota .................................................................................................... 31 3.7 Porod............................................................................................................... 32 3.7.1 Průběh porodu......................................................................................... 33 3.7.2 Ošetření telete po narození ..................................................................... 35 3.8 Zdravotní stav a nemoci telat.......................................................................... 37 3.8.1 Rozdělení nemocí telat............................................................................ 37 3.8.2 Stres v odchovu telat............................................................................... 38 3.8.3 Průjem telat ............................................................................................. 39 4 MATERIÁL A METODIKA.................................................................................. 41 4.1 Charakteristika podniku .................................................................................. 41 4.2 Materiál ........................................................................................................... 41 4.2.1 Charakteristika výživy v odchovu telat .................................................. 41 4.2.2 Ustájení ................................................................................................... 44 4.3 Popis vlastní metodiky.................................................................................... 45 4.3.1 Metodika pozorování zdravotního stavu telat v terénu........................... 46 5 VÝSLEDKY A DISKUSE ..................................................................................... 48 6 ZÁVĚR ................................................................................................................... 69 7 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY .................................................................... 71 8 SEZNAM TABULEK ............................................................................................ 77 9 SEZNAM OBRÁZKŮ............................................................................................ 78 10 PŘÍLOHY ...................................................... Chyba! Záložka není definována.

1

ÚVOD Živočišná výroba je specifickým odvětvím zemědělství, je jeho důležitou a

neodtržitelnou součástí. Produkcí této živočišné výroby není jen mléko a maso a další suroviny, chov skotu hraje svoji nezastupitelnou roli i v údržbě krajiny, uchování půdní úrodnosti a v neposlední části i zaměstnanosti obyvatel ČR. V dnešní době, kdy je cena mléka nízká, mnohdy na hranici rentability a pro mnohé podniky až likvidační, se od chovu dojeného skotu upouští ještě ve větší míře, než tomu bylo v posledních letech běžné. Dochází tak k rušení menších, nestabilních chovů s nedokonalým systémem odchovu a s menší mléčnou užitkovostí, a naopak vzrůstá počet chovaných kusů na farmách, kde se rozhodli i nadále chovat mléčný skot a investovat do modernizací. Stejně tak, jako chce rodič vidět dosahovat své dítě životních úspěchů, musí se tak pohlížet i na telata. Pokud se zaměření nebude týkat zdárného odchovu, nikdy se nedosáhne pohledu na zdravé a silné dojnice s vysokou produkcí. Co se zanedbá na začátku života, to se už nikdy nedožene. První hodiny a dny mají vliv na celé produkční období života skotu. Průjmovité a apatické tele, které jen s obtížemi přijímá krmivo a jeví jen malé známky vitality, nebude ani při nejlepší dostupné navazující péči průměrným kusem stáda. Proto musí být kladeny vysoké požadavky nejen na dílčí prvky, jako je snadný průběh porodu, krmivo, pitná voda, zoohygiena a péče, ale hlavně na komplexnost managementu odchovu a jeho návaznost na produkční období. Již na počátku života může

personál

svým

zodpovědným

chováním

předejít

možným

následným

komplikacím a finančním ztrátám, už jen tím, že nepodcení porod a pečlivě napojí mládě mlezivem, osuší jej, řádně vydezinfikuje pupeční pahýl a uloží jej do venkovního individuálního boxu. Odchov telat je sice částí živočišné výroby, která s sebou nese vyšší nároky nejen na investice a spolehlivost personálu, ale i na vlastnosti prostředí, kde tento proces probíhá. V každém případě se do něj vyplatí investovat, když už se chovatel

rozhodne

pro

tento

způsob

podnikání.

2

CÍL Byla analyzována vhodnost venkovního a vnitřního prostředí odchovu telata

plemene skotu Českého strakatého skotu s hlavním ohledem na zdravotní stav. Obsahem práce je zdůvodnit rozdílnost odchovu uvnitř stáje - v teletníku - a mimo ni, tj. ve VIB a ve venkovním kotci s výběhem. V podniku je část telat umístěna ve stáji v mlezivovém období na vazném ustájení a po odstavu přemístěna do skupinového ustájení v kotcích. Druhá část byla odchovávána ve venkovní individuální ubikaci a pak přesunuta do kotců s venkovními výběhy. Zaměření výzkumu se týkalo posuzování zdravotního stavu, protože tento ukazatel je hlavním znakem kvality a úspěšnosti odchovu. Projevuje se mortalitou – úhynem a počtem odchovaných telat z původního narozeného počtu telat. Byly sledovány přírůstky, výskyt a intenzita průjmových onemocnění, kvalita srsti, ochota příjmu a množství přijatého krmiva (mleziva, mléka, MKS, sena, siláže, startéru) vody, kálení dále pohybová aktivita, zjevná vitalita a zájem o okolí, odpočinek. Telata byla rozčleněna do skupin – podle pohlaví a podle systému ustájení. Další posuzování zdravotního stavu se týkalo vlivu měsíce. Klimatické podmínky byly posuzovány z hlediska projevů na zdravotní stav a úmrtnost. Účelem je porovnání vhodnosti obou ustájení i z hlediska zamoření patogeny a množstvím a druhem poporodních komplikací. Ze zjištěných dat bylo vybráno ustájení, které lépe odpovídá fyziologickým a etiologickým potřebám zvířat. Tento druh ustájení má splňovat podmínku snadnějšího odchovu z hlediska méně častějších viróz spojených s průjmovitými onemocněními a odmítáním příjmu krmiva, a tím lepšího zdravotního stavu, vyšším počtem odchovaných telat. Důležité je zlepšení následné užitkovosti projevující se vyššími přírůstky. Nesmíme také zapomenout na zjištění a posouzení systémů z hlediska finanční a časové náročnosti a efektivity práce. Cílem je zaměření se na systém: zdravé tele => silná a odolná jalovice => vysokoužitková kráva.

9

3

LITERÁRNÍ PŘEHLED

3.1 Výživa a krmení odchovu telat Odchov telat se z hlediska výživy a krmení dělí na období mlezivové, mléčné a rostlinné výživy. Období mlezivové a mléčné výživy je poměrně krátké, ale z pohledu další úspěšnosti dalšího chovu zvířat velice významné. Do tohoto období se totiž koncentruje nejvíce zdravotních, dietetických a technologických problémů (URBAN et al. 1997). Přirozenou výživou pro tele je kolostrum a mléko, proto také fyziologie trávení a anatomické poměry jsou značně odlišné od trávení u dospělých přežvýkavců. U novorozených telat je kapacita slezu zpravidla 1,5 -2 l, zatímco kapacita předžaludků je 0,5 – 1 l. V prvních dnech po narození roste z trávicího ústrojí nejintenzivněji slez, jehož hmotnost dosahuje dvojnásobku za 7 dní. Hmotnost předžaludků se zdvojnásobí za 2 – 3 týdny. V dalším období se růst slezu zpomaluje a podstatně rychleji, zejména v závislosti na příjmu rostlinné složky, se zvětšuje objem bachoru. U telete ve věku 8 týdnů je objemový poměr bachoru a slezu 1 : 1 a ve 12. týdnu 2 : 1. Bílkoviny mléka a mléčných směsí jsou tráveny ve slezu a střevě telete proteolytickými enzymy. Předpokladem pro optimální trávení je kvalitní bílkovina mléčných směsí a dostatečná kapacita. Hlavními enzymy odpovědnými za trávení bílkovin ve slezu telete jsou chymozin a pepsin za spolupůsobení HCl. Ke srážení mléka dochází ve slezu za 3 – 6 min po napojení. Chymozin sráží mléko nejrychleji při teplotě 38 ºC a při pH 6,5, zatímco pepsin při pH 5,2. Při poruchách srážení a trávení mléka, resp. kolostra je vhodné od druhého až třetího dne věku telat zkrmovat mléčné nápoje okyselené, čímž jsou do určité míry substituovány žaludeční šťávy ve slezu. Bylo prokázáno, že v důsledku sníženého pH (4,2-5,5) mléčného nápoje je významně omezen rozvoj nežádoucí mikroflóry (E. coli, salmonel) v mléku a trávicím ústrojí telete, a tím i výskyt průjmů (ZIKMUND,2009). V souvislosti s funkční nedokonalostí trávicí soustavy telete v prvních dnech po narození až do tří týdnů věku je hlavním zdrojem živin pro organismus telat mléko, které se v organismu nejmenších telat tráví z 95 – 97 %, zatímco krmiva rostlinného původu tráví tele ve věku 10 dní jen z 16 % (MEDVECKÝ,1983).

10

Nejekonomičtější je telata odstavovat pokud možno co nejmladší, úměrně s dosažením nízké mortality a požadovaných hmotnostních přírůstků. Existují důkazy o tom, že časný odstav, např. ve věku 5 týdnů nebo měně, zvyšuje náchylnost k enzootické pneumonii. Toto může být pravděpodobně redukováno zvýšením úrovně a prodloužením doby zkrmování mléka. Jestliže přistoupíme na časný odstav a nízkou úroveň zkrmování mléčné směsi, např. 4 l denně, je možné telata náhle odstavit, jakmile jsou schopna přijmout kolem 1,0 kg starteru denně. Hmotnostní přírůstky se budou pohybovat v období od narození do odstavu ve věku 35 dní kolem 0,4 kg/den. Velkou část však bude představovat zvýšená náplň střev (BOUŠKA, 2006). Všechny další systémy odchovu telat než na produkci telecího masa než systémů založených na sání krávy jsou pravděpodobně variantami zmíněných metod uvedených dříve. Při dobré kvalitě MKS založené na suchém odstředěném mléku by mělo být možné bez škodlivých účinků zkrmovat krmivo v koncentraci 125 g na litr mixovaného mléka od období zkrmování mleziva (BASOVNÍK, 2008). Při zajišťování energetických potřeb zvířete dochází ke ztrátám při procesech trávení a přeměně potravy. Jestliže je tele zcela závislé na kvalitní MKS, která se nedostává do bachoru, ale prochází přímo do slezu, budou se ztráty energie výkaly pohybovat pouze kolem 5 % přijeté energie, zatím co po odstavu bude výkaly ztraceno nejméně 18 % energie a ztráty se ještě zvýší bachorovou činností (ve formě plynů a tepla produkovaného při fermentačních procesech). Ačkoliv zkrmování MKS představuje vysoké náklady, tyto mají pro telata mnohem vyšší obsah dostupné energie, než sušina dané kvality, ať již ve formě koncentrátů nebo sena. Mezi 7-10 dny věku krmné dávky je využívaná mnohem efektivněji než suchá složka potravy (BOUŠKA, 2006).

Základní principy výživy telat:


Kolostrum: poskytnout co nejdříve (během prvních 3 – 4 hodin života) a v dostatečném množství (2 l). Vysoká kvalita (> 50 mg imunoglobuliny/ml) je životně důležitá. Kolostrum obsahuje 2 x více sušiny a 2 – 3 x více bílkovin než normální mléko a kromě toho ještě různé hormony a růstové faktory. V případě potřeby použít zmražené kolostrum (ohřát v teplé vodě nebo mikrovlnné troubě – na nízký počet wattů, šetrně!). Napájení mlezivem alespoň po dobu 48 – 110 hodin po narození 2 – 3× denně v denní dávce 7 – 9 litrů (DOLEŽAL,1996). 11




Napájení: Po kolostrální fázi je třeba rozhodnout se pro plnotučné zbytkové mléko nebo zvolit vhodné mléčné krmné náhražky, jež vyhovují systému podniku. Podávání mléčné náhražky nebo plnotučného mléka v dávce 2 – 3 litry na 1 krmení 2× denně, nejprve 3 litry, po 4 dnech snížení dávky až na 2 litry




Voda: tele ji musí mít neustále k dispozici




Jadrné krmivo: od 1. týdne života




Objemné krmivo: po několika týdnech může být nabídnuto seno nebo dobrá travní /kukuřičná siláž a TMR dobré kvality. Telecí startér a TMR musí být vzájemně sladěny. Předkládání startéru z obilí v omezeném množství, které umožní kontrolu příjmu a slouží k podpoře rozvoje předžaludků od počátku odchovu je také doporučováno




Odstav: pokud jednotlivá zvířata přijmou cca 1 kg telecího startéru/den (MEDVECKÝ, 1983)

3.1.1

Mlezivové období Tímto se rozumí období, kdy je tele krmeno mlezivem. Je to doba, po kterou

dojnice produkuje mlezivo, tj. v prvních 4 – 5 dnech věku telete. Z hlediska získání pasivní imunity (placenta skotu není propustná pro imunoglobuliny a tele se rodí bez protilátek) je důležité pouze mlezivo z 1., 2., eventuálně 3. nádoje. U krav dojených plemenic produkce mleziva vysoká, a lze je tudíž využívat pro další telata. Zbytkové mlezivo ke krmným účelům lze uchovávat chlazením (1-2 dny), přirozenou fermentací nebo okyselením (2 - 4 dny). Směsné zbytkové mlezivo je vhodné podávat telatům od třetího dne věku. V závislosti na užitkovosti krav lze zbytkovým mlezivem zajistit teleti výživu do 7 – 14 dní věku (RULFFES, 1942). Prvním krmivem, které zajišťuje teleti přísun esenciálních živin a ochranných látek, je mlezivo získané z prvního výdoje mléčné žlázy zdravé matky. Napojení telete do dvou hodin po narození kvalitním mlezivem by mělo být součástí poporodního ošetření. Mlezivem jsou teleti zajišťovány jak živiny, tak především protilátky a jiné biologicky aktivní látky nutné pro jeho přežití a odolnost (KLEIN, 2008). Dosažení co nedřívějšího otelení začíná vydatnou mlezivovou výživou. Během prvních čtyř hodin po narození přijmou střeva nejvíce protilátek. Takže toto je doba,

12

kdy je nutné do telete dostat co nejvíce mleziva. Nucené „nalití“ čtyř litrů mleziva pomocí sondy však není ideální. Tato metoda však funguje ideálně, a pokud se dodržují hygienické podmínky, tak nevede k průjmům. První mlezivo není získáváno ručním oddojením, ale podojením v dojírně za přísných hygienických podmínek a okamžité napájení telat tímto mlezivem. Žaludek je schopen „zasýřit“ jen asi 2 až 2,5 litrů mleziva. Mlezivo potom vstupuje do tenkého střeva, což nemusí způsobovat problém, pokud se získání mleziva a následné napájení provádí přísně hygienicky. Výhodou je, že protilátky se velmi rychle absorbují. Dalším přínosem je úspora práce v tomto marginálním období a jistota, že tele přijalo důležité protilátky v prvních 24 hodinách bez nutnosti opakovaného ručního vydojování matky (DAVÍDEK, 2010). Snížená sekrece trávicích šťáv u novorozených telat, neutrální pH slezu a vysoká aktivita inhibitoru trypsinu v kolostru chrání zejména v prvních 24 hodinách po narození kolostrální imunoglobuliny (Ig) před trávením. Imunoglobuliny mohou být resorbovány střevní sliznicí bez předchozího rozložení trávicími enzymy jen asi 24 až 36 hodin po narození, přičemž jejich obsah v mlezivu klesá za 12 hodin po porodu na 40 %, za 24 hodin na 30 %, po 48 hodinách na 10 % a po 72 hodinách na 2 % původního množství (PYTLOUN, 1996).

Kvalita mleziva

Odhad množství Ig v mlezivu ještě před jeho podáním telatům umožní chovateli předejít počáteční chybě, která by vznikla napájením nekvalitním mlezivem. Kvalitní mlezivo (γ >1,050) je vhodné uchovat v mrazicím boxu pro další telata. Doporučuje se mrazit mlezivo jen z prvního nebo druhého dojení, které má vysoký obsah Ig. Ostatní mlezivo je nutné zkrmit starším telatům, a to bez konzervace nebo konzervované pouze chlazením, popř. chemicky (2 ml kyseliny mravenčí na 1 l mleziva). Důležitost mleziva v prevenci nemocí telat je známa již déle. Snížená hladina imunoglobuliny zhoršuje obranyschopnost organismu proti patogenním mikroorganismům. Telata, která následkem infekce enteropatogenních E. coli hynou, mají obvykle nižší koncentraci imunoglobulinů v séru než telata, která přežívají (DOLEŽAL, 2002). Pasivní přenos mateřských imunoglobulinů telatům závisí na tvorbě mleziva a vysoké koncentraci imunoglobulinů matky, požití odpovídajícího objemu mleziva teletem a na účinném vstřebávání mlezivových imunoglobulinů teletem. Sání může zvýšit účinnost absorpce mlezivových imunoglobulinů, avšak objem mleziva požitého 13

sajícími telaty často neodpovídá spotřebě. Výsledky ukazují, že při prvních krmeních je třeba zkrmit 3 až 4 litry mleziva, aby se minimalizoval rozsah výskytu selhání pasivního přenosu Ig u novorozených telat. Toto množství je značně vyšší než spotřeba, které telata dosahují při sání, a je také vyšší než dobrovolná spotřeba většiny telat krmených z láhví se strukem. Optimálním řešením je podávání mleziva sondou (DAVÍDEK,2010). Na složení mleziva má vliv mnoho faktorů včetně individuality zvířete, plemene, pořadí laktace, výživy koncem březosti a roční doby, délky období stání na sucho a expozice dojnic ve stájovém prostředí. Novorozené tele má rovněž nízké plazmatické hladiny i zásoby vitamínů A a E a bylo prokázáno, že přetrvávají i po příjmu kolostra. Proto pro dosažení optimálních hladin a zabezpečení zdraví telat je nutné podávat vitaminy A a E ihned v prvních hodinách po narození (do první dávky kolostra) a opakovaně ve 4 – 6 týdenních intervalech. Nejnižší plazmatické hladiny vitamínu C byly zjištěny u telat ve věku 10 dnů a pak nad 6 týdnů. Proto se doporučuje v těchto kritických obdobích a zejména při stresu (transport do teletníku), popř. při zvýšeném výskytu respiračních onemocnění, denní perorální podávání vitaminu C (DOLEŽAL, 2009).

3.2 Období mléčné výživy Od pátého dne po otelení produkují dojnice již zralé mléko, které je pro telata po mlezivu následným přirozeným zdrojem živin v optimálním složení. Jeho vysoká nutriční hodnota se projevuje vysokou stravitelností (97 – 98 %) a využitelností všech živin a minerálních látek. V odchovu telete tak nastává tzv. období mléčné výživy. Jako mléčné krmivo ve formě mléčného nápoje je možné telatům podávat:


mlezivo, plnotučné mléko fermentované nebo okyselené mlezivo a plnotučné




mléko (i nestandardní)




mlékárensky upravené mléko




mléčné krmné směsi (DOLEŽAL, 2002)

Na rozdíl od mlezivového období, kdy je optimální napájet telata čtyři – až třikrát denně při průměrném množství mleziva v dávce 1,7 l, se od pátého dne telata napájejí dvakrát denně, průměrné množství mléčného nápoje je 6 l za den. Podmínkou

14

při limitovaném krmení mléčných nápojů je neomezený přístup telat k vodě a objemným krmivům. Pravděpodobně jedinou nevýhodou mléka je jeho vysoká cena, která může výrazně ovlivnit ekonomiku odchovu telat. Z toho důvodu se vyvíjejí systémy odchovu, v nichž je spotřeba mléka minimalizována nebo je mléko nahrazováno, a to především mléčnými krmnými směsmi (MKS). Při nákupu MKS musí chovatel sledovat zejména obsah živin a skladbu komponentů. Důležitá jsou také doporučení výrobce, týkající se např. ředění MKS, resp. koncentrace zkrmovaného mléčného nápoje, a doporučený věk telat pro zahájení zkrmování MKS (MOTYČKA et al. 1996). Přestože jsou mléko a MKS nejvhodnějším zdrojem bílkovin pro výživu telat, jsou hledány i jiné, ekonomicky atraktivnější zdroje na bázi rostlinné, kvasničné či živočišné bílkoviny. V současné době se nejvíce používá tzv. sójové mléko, což je enzymaticky upravený a sterilovaný sójovo – proteinový koncentrát zbavený antinutričních látek. Přesto, že je nutriční hodnota těchto krmiv poměrně vysoká, lze jejich zkrmování doporučit spíše ke konci období mléčné výživy (BLOEMERT, 2009). Největším problémem odchovu telat v období mléčné výživy jsou časté průjmy různého původu, obvykle však alimentárního. Tyto průjmy se dostavují někdy již druhý nebo třetí den po narození telete, obvykle však mezi pátým a sedmým dnem. Průjmová onemocnění mívají za následek zpomalení růstu postiženého jedince, oslabení organismu a usnadnění nástupu infekčních onemocnění s plným negativním dopadem na další vývoj zvířete. Jednou z možností, jak lze průjmová onemocnění omezit, je zkrmování okyselených mléčných nápojů, přičemž okyselovat lze mlezivo, mléko i mléčnou krmnou směs (DOLEŽAL, 2002). Po narození se telata převáží na odchovnou farmu. Po příjezdu dostanou injekčně dávku železa a o šest týdnů později, kdy začíná doba odstavu, dostanou další. Až 30 – 40 % telat má nedostatek železa. Jedna pětimililitrová injekce zajistí dostatek železa, nejlepší je tuto dávku rozdělit na poloviny. Takto nejlépe stimulujeme správný rozvoj hospodaření se železem. Mléčné období však není nejintenzivnějším obdobím z hlediska růstu telat. Pro cílevědomé dosažení co největšího růstu se musí dodržet pokud možno co nejkratší doba krmení mlékem (MOTYČKA et al., 1996). Použití „cucáků“ je vyloučeno, pokud nelze zajistit jejich čištění alespoň 2× týdně. Telata by měla být ustájena v čistých, dobře dezinfikovaných a nastlaných boxech tak, aby nedocházelo ke kontaktu s telaty v sousedství, protože se zvyšuje riziko patogenů. Telata v boudách krmíme 2× denně, v zimě je však nutno přidat jednu dávku 15

pro dostatečný příjem energie i u malých telat, která nesežerou dostatečné množství startéru (600g denně). Krmení 3× denně začíná obvykle na začátku prosince a končí koncem března. Také v zimě musíme podávat telatům vodu, která je nezbytná pro zdravý vývoj telete a rychlý příjem startéru (DAVÍDEK, 2010).

3.2.1

Plnotučné mléko v odchovu telat Plnotučným mlékem jsou telata krmena zvláště na konci mléčného

hospodářského roku. Bohužel ne vždy s dobrými výsledky. Jistota a rentabilita mohou být optimalizovány, jak dokazuje nová mléčná náhražka. Zbytkové mléko je vysoce kvalitní a přirozené. Při zkrmování plnotučného mléka se však vždy objevují průjmy. Jiná situace je ve stádech dojnic bez tržní produkce mléka – tam tyto problémy neznají. Pod krávou telata pijí až 11× za den, což vyžaduje celkem více než jednu hodinu. Telata mléko pijí po velmi malých dávkách. Z napájecích automatů a dudlíkových věder telata oproti tomu pijí desetinásobnou rychlostí. Zvláště při napájení z věder nemůže zůstat teplota napájení konstantní (RAAB, 2006). Příliš nízká teplota napájení ve spojení s příliš vysokou rychlostí sání a velkými dávkami nakonec zapříčiňuje horší srážení mléka a způsobuje tak průjmy. Nemohou –li být zcela splněny požadavky „přirozeného“ odchovu, jsou hledána jiná řešení. Plnotučné mléko není po stránce živin dostačující. Obsah tuku je podstatně vyšší než v jakékoli mléčné krmné náhražce. Plnotučné mléko obsahuje jen malé množství stopových prvků, jako je např. železo, zinek a měď. Následkem dávkovaného množství mléka které je nutné kvůli vysokému množství energie, se zvětšuje deficit jiných složek. Nové výzkumy ukazují, že telata reagují na doplnění energie velmi pozitivně. Obsahy energie v plnotučném mléce činí sotva 0,4 mg/l. Při příjmu 0,75 l plnotučného mléka dostane tele cca 3 mg železa. Ve skutečnosti ale potřebuje 100 mg železa na den, což je 30× více. Cílem zkrmování plnotučného mléka by mělo být vyrovnat deficit a zajistit spolehlivý vývoj telete (BASOVNÍK et al., 2008).

3.2.2

MKS Variabilita složení MKS na základě receptur uváděných domácími a

zahraničními výrobci je velká. Značná část receptur obsahuje probiotika nebo je výrobci

16

zařazují na přání odběratelů. Jedná se o mikroorganismy, resp. jimi produkované látky, které stimulují mléčným kvašením tvorbu těkavých masných kyselin, snižují pH v trávicím traktu. Tím potlačují hnilobnou mikroflóru, růst a množení kmenů E. coli, Salmonela,

Clostridia.

Omezují

zároveň

tvorbu

bakteriálních

toxinů.

Jsou

doporučovány k rychlejší obnově střevní mikroflóry po léčbě antibiotiky a chemoterapeutiky. Snížení pH přispívá k optimalizaci prostředí v trávicím ústrojí a omezování rozvoje nežádoucích kmenů mikroorganismů. Z tohoto důvodu jsou zařazovány do receptur látky snižující pH označované jako okyselovala. Používají se mravenčan vápenatý, kyselina citronová, jablečná, vinná, fumarová, fosforečná, ortofosforečná a další nebo jejich směsi. Používáno je obvykle jejich ředění 1 : 8 až 1 : 10 dle návodu pro přípravu příslušného výrobku. Při ředění 1 : 8 se dávkuje 125 g suché směsi do 10 l vody, při ředění 1 : 10 je to 100 g do stejného množství vody. Teplota nápoje je obvykle 37 – 40 ºC (DOLEŽAL et al. 1996). MKS jsou obvykle baleny v papírových pytlích. Kvalita MKS může být narušena nevhodným skladováním. Skladování by mělo být zajištěno na suchém, vzdušném místě. Při dodržení skladových podmínek uváděných výrobci je doba použitelnosti MKS obvykle 6 měsíců, někteří výrobci uvádí 6 měsíců. Současný sortiment MKS je v ČR dosti široký. Celková roční spotřeba je odhadována na asi na 10 tisíc tun. Vzhledem ke snižujícím se stavům dojnic v minulém období došlo k podstatnému snížení spotřeby těchto krmiv. K dispozici jsou doplňková krmiva, která se míchají s vodou nebo se přidávají do nativního mléka. Sortiment je doplněn krmivy s protiprůjmovými účinky a posilujícími účinky vhodnými při použití při akutním výskytu průjmů, v případech zvýšené stresové zátěže telat s souvislosti se změnou ustájení apod. (BOUŠKA, 2006). Místo mléčné krmné směsi (MKS) založené na sušeném odtučněném mléku může být zvolena MKS založená na syrovátkách. Nízkotučné sušené mléko tuhne, což znamená že pomaleji prochází tenkým střevem. Metabolismus se zrychlí, pokud použijeme MKS založenou na sušených syrovátkách. Jalovice dokáží přijmout více jadrného i objemného krmiva. Syrovátková MKS se podává telatům pár dní po narození. Počáteční příjem je podpořen kompozičním müsli startérem a senem. Siláž se nepodává do 12. týdne věku telete. Seno je objemnější a podporuje velikost a hustotu bachoru. Na vrcholu je podáváno 6 litrů mléka denně, ale po 5. týdnu se denní dávka cíleně snižuje. Telata odstavujeme v 8. nebo 9. týdnu, ale v té době už žerou v průměru 17

3 kg koncentrovaného krmiva denně, což umožňuje snadnější odstav. Růst jalovic se zrychluje (URBAN et al., 1997). Po odstavu zvířata dostávají také preventivní ošetření proti kokcidióze. Jejich výkaly jsou řídké. Může to být přechodný stav, ale kokcidióza hraje roli také při stresových situacích (VELECHOVSKÁ, 2007).

3.2.3

Okyselování mléka




Při limitovaném podávání mléka dochází k časnějšímu příjmu objemných krmiv.




Při adlibitním příjmu mléka jsou lépe využívány živiny mléka. Tímto systémem lze zkrmovat celou škálu mléčných nápojů, popř. je měnit podle momentální situace zemědělského závodu a hodnotit zbytkové a netržní mléko při homologiím typu zkrmování. Vedle tradičně používané kyseliny mravenčí nebo Acilaminu (80 % kyseliny mravenčí, 10 % HCl a 10 % spolarinu) jsou dnes v nabídce pro chovatele okyselovací preparáty v sypké formě (RAAB, 2006).

3.2.4


Zkrmování zbytkového mléka telatům Nelze používat odpadové mléko z prvního, ale raději i z druhého dojení po léčení antibiotiky. Toto mléko obsahuje příliš mnoho antibiotik a z antibiotik v mléce by mohly nastat ruminální problémy. To může být velice závažným problémem, zvláště tehdy, jestliže se toto mléko zkrmuje bybybeef býčkům před odesláním na jatka. Jestliže se jím krmí jalovice na doplnění stáda, neměl by to být problém, ale musí se podávat opatrně. Riziko vytvoření rezistence je vysoké.




Zkrmováním mléka s obsahem antibiotik se mění přirozená rovnováha střevní mikroflóry. Tím může dojít k posunu ve prospěch kvasinek a plísní s následnými alimentárními poruchami (RESSLER, 2009).




Nelze používat mléko, které obsahuje nadměrné množství krve nebo je neobvyklého zjevu. Toto mléko pravděpodobně obsahuje aktivní patogeny, bílé krvinky bojující s nemocí

a jiné látky, které by citlivý trávicí trakt telete

nemusel dobře strávit.

18




Nelze zkrmovat odpadové mléko skupinově ustájeným telatům. Některé výzkumy naznačují, že skupinově ustájená telata se navzájem „ocucávají“ a po napájení odpadovým mlékem se mohou navzájem infikovat patogeny z mléka.




Zkrmovat odpadové mléko s vysokým obsahem somatických buněk lze pouze býčkům, s výhledem výkrmového období.




Nelze používat mléko krav infikovaných E. coli nebo bakterií Pasteurella. Tyto bakterie mohou být v mléce zkrmovaném telatům obsaženy a mohou infikovat střeva telete a vyvolat onemocnění (RAAB, 2006).

3.2.5

Krmiva rostlinného původu Nezbytnou součástí krmné dávky telat již v prvním období mléčné výživy jsou

krmiva rostlinného původu, která podle obsahu živin rozdělujeme na koncentrovaná a objemná. Jako koncentrovaná krmiva se používají doplňkové jadrné směsi, tzv. startéry, ve formě vyrovnávacích tvarovaných směsí či kompletních tvarovaných krmiv. Objemná krmiva musí být vždy prvotřídní kvality (kukuřičná siláž, senáž, seno luční a vojtěškové). Konzumem objemných krmiv se zabezpečuje příjem vlákniny, která má význam pro normální funkci předžaludků. Nedostatek vlákniny se může projevovat výskytem metabolických poruch. Z dietetického hlediska má ve výživě telat velký význam seno, zejména luční, popř. vojtěškové (MEDVECKÝ, 1983).

Koncentrované jadrné krmivo

Nejdůležitějším

krmivem

rostlinného

původu

živin

je

vzhledem

k nedostatečnému vývoji jednotlivých částí předžaludků, zejména při použití úsporných dávek mléčných krmiv, koncentrované jadrné krmivo. Toto krmivo obsahuje v menším objemu větší množství lépe stravitelných a naopak méně vlákniny a vody. Je hlavním prostředkem ke zvyšování úrovně výživy. Celkové množství přijatého koncentrovaného krmiva telaty rozhoduje o intenzitě jejich růstu. Ve výživě telat má toto krmivo největší význam do věku 3 – 5 měsíců, protože v menším objemu krmiva se takto telatům, která v tomto období mají objem předžaludků, dodává větší množství živin. Množství jadrných krmiv podávané v denní dávce telat závisí na požadovaných přírůstcích, respektive na požadovaném chovném záměru. Tyto startérové směsi se doporučují

19

podávat jalovičkám limitovaně, s cílem maximálně stimulovat příjem objemných krmiv, a býčkům naopak neomezeně, aby byla maximálně využita jejich růstová schopnost. Při sestavování receptur doplňkových jadrných směsí pro telata se vychází z celkové spotřeby mléčných krmiv, přičemž se tato krmiva s ohledem na normy potřeby živin navzájem doplňují. Směsi se vyrábějí granulované nebo ve formě „müsli“. Zkušenosti se zkrmováním startérových směsí ukazují, že granulovaná forma (velikost granulí do průměru 5 mm) je vhodnější než „müsli“, neboť granulování umožňuje dokonalou homogenizaci všech komponentů a zabraňuje telatům vybírat chutnější složky startéru (VELECHOVSKÁ, 2007).

Vyrovnávací tvarované směsi

Tyto se uplatňují hlavně ve výživě jaloviček od věku 3 – 4 měsíců za předpokladu, že základem krmných dávek je jeden druh objemného krmiva. Při zkrmování kukuřičné siláže tvoří základ vyrovnávací tvarované směsi vojtěškové úsušky (35 – 65 %) a sušené řízky (10 – 15 %), při krmení telat senáží pak úsušky celé rostliny kukuřice (50 – 70 %). Podle kvality základních objemných krmiv se směsi doplňují 10 – 30 % bílkovin, 4 – 5 % specificky účinných látek a potřebným množstvím melasy jako pojiva při granulaci. Denní dávky vyrovnávacích směsí mají představovat 2 kg na kus a den (DOLEŽAL, 2009).

Šťavnatá objemná krmiva

Ve výživě telat se uplatňuje hlavně kukuřičná siláž nebo senáž, a to podle výrobní oblasti. Do krmných dávek telat lze kvalitní siláž zařadit už od věku 1 – 2 měsíce při postupném navykání. Od věku 2,5 – 3 měsíců se denní dávky siláže telatům neomezují, krmná dávka je doplněna vyrovnávající směsí. Objemná krmiva je nutné zakládat dvakrát denně při zachování časového sledu krmení. Nejdříve má být předkládáno seno, pak jadrná krmiva a na závěr hlavní objemná krmiva (BOUŠKA, 2006).

20

3.3 Systémy výživy telat ve skupině Vliv velikosti skupiny a druh napáječky má na sociální chování a množství přijatého mléka u telat zásadní vliv. Telatům přijímající mléko pomocí „cucáků“, trvá vypití stejného množství mléka déle v porovnání s telaty pijícími z věder. Na druhé straně je ale pozorováno negativní vzájemné vysávání telat u telat pijících přes „cucák“ jen velmi zřídka. Při analýze bylo zjištěno, že telata ustájená ve skupinách po šesti mléko přijímala rychleji než telata ustájená v kotci pro dva. Ve větší skupině telat vzniká větší konkurence. Proti očekávání nedošlo ke snížení konkurence při příjmu mléka telaty v případě použití věder vybavenými „cucáky“. Bylo často sledováno, že telata obsazují napáječky jiných telat. To se stávalo i v případě, pokud byla vědra prázdná (VELECHOVSKÁ, 2007).

3.3.1

Použití napájecích automatů u telat Čím nižší je cena mléka, tím déle musí krávy žít. Optimální odchov jaloviček a

chov dojnic s rentabilní produkcí mléka představují správný začátek a konec uzavřeného chovatelského kruhu. Jeho zvládnutí musí být pro každého chovatele stálým cílem, neboť je základem konkurenceschopnosti jeho chovu. Velmi rozšířený vzdušný individuální odchov telat s napájením 2× za den je často nahrazován vzdušným skupinovým odchovem a napájením z automatů, a to probíhá na velkých farmách turnusově. Automaty umožňují přirozenou četnost sání telat s uspokojením sacího reflexu, dále lépe zajišťují správnou teplotu nápoje, hygienu, ale i přesný přehled o chování a výsledcích každého telete. Vysoký stupeň automatizace umožňuje vyšší produktivitu práce, precizní individuální management je pak dílčím nástrojem pro dosažení dlouhověkosti krav (BRŮNOVÁ, 1999). Při skupinovém ustájení je dosahováno vysoké produktivity práce a výkonnosti. Jestliže existují na farmě problémy s pracovní silou, může být skupinové ustájení relativní výhodou. Krmné automaty na MKS byly po mnoho let úspěšně používány v českých zemích (Katky), ale i v ostatních státech. Zařízení je opatřeno „cucáky“, které umožňují přístup ke krmnému mléku souběžně několika telatům najednou. Mléko může být buď limitováno nebo zkrmováno kontinuálně. Výhodou krmných automatů je jejich jednoduchost, nízké náklady a snadnost používání.

21

Krmný automat nového typu, tj. s počítačovým řízením krmených dávek má jednu velkou chovatelskou nevýhodu. Jeden „cucák“ připadá na 15-20 telat. Celkové provozní náklady na pití telete z vědra jdou sice vyšší, ale co je to platné, vědro se dá snadno vyčistit a desinfikovat. S ohledem na výši investičních nákladů je tato varianta „počítačových“ krmných automatů podstatně dražší variantou. Skrývá nejen určité šance pro zproduktivnění odchovu, ale také rizika. Tyto automaty umožňují přirozený příjem mléčného nápoje „cucáky“. Avšak to hlavní riziko spočívá v hygienických podmínkách celého procesu. To, že velký počet telat (někdy i 20 kusů) používá jeden „cucák“, umožňuje poměrně dokonale přenos nemocí. Chovné jalovičky by měly být ustájeny ve VIB s prostorovou izolací. Čistota je prioritou, také žádné mouchy a množství vzduchu je dalšími podmínkami (ZIKMUND, 2009). Z těchto kritérií lze pro různé podmínky chovatele vyhodnotit různá pořadí vhodnosti. Je zajímavé, že např. v USA na předních mléčných farmách stále převažuje klasický odchov ve VIB s krmením MKS do věder, i když ekonomika práce je na posledním místě. Ale ostatní kritéria tuto nevýhodu převyšují. Proto až dosud, krmné automaty na MKS pro odchovávaná zvířata se zabudovanou elektronikou na řízenou výživu a krmení, nenalezly širšího uplatnění (DOLEŽAL, 2002).

3.3.2

Odchov telat u kojných krav a pod matkou Tato metoda spolu s odchovem telat u vlastní matky nejvíce odpovídá

biologickým požadavkům a fyziologickým potřebám odchovávaných telat. Většímu rozšíření však brání poměrně nepříznivá ekonomika, která je negativně ovlivněna větší pracností a potřebou většího ustájovacího prostoru pro kojné krávy s telaty. Dalším vážným problémem je skutečnost, že telata do kojné stáje je možné přesunovat až po ukončení mlezivové výživy. Pro odchov pomocí kojných krav je třeba vyčlenit 7 až 9 % dojnic z celkového počtu chovaných (dojených) krav (STEMME, 2006). Odchov telete s vlastní matkou je nejpřirozenější způsob, který plně vyhovuje biologickým požadavkům mláděte (URBAN, 1997).

22

3.3.3

Napájení telat vodou Fermentaci starteru a jadrného krmiva v bachoru na TMK vyvolávají bachorové

bakterie. Aby mohly fermentovat substrát, musí žít ve vodním prostředí. Bez dostatečného množství vody nemohou bakterie růst a ruminální vývoj je zpomalen. Většina vody, která se dostává do bachoru, pochází z volně přijímané vody z napájení. Jestliže je voda telatům nabízena od raného věku, nebývá to obvykle problém, telata budou pít dostatečné množství vody pro bachorové bakterie a pro uhašení žízně. Bohužel, mnoho našich chovatelů neposkytuje telatům volný přístup k vodě, dokud telata nedosáhnou 4 nebo více týdnů věku (PAULÍK, 2007). Jako vhodnější se ukazuje příjem vody z napájecích žlabů, s dostatečnou zásobou a přítokem vody a s možností jejího temperování. Automatické napáječky mají podstatnou nevýhodu v tom, že v důsledku minimální plochy a hloubky napájecích mís do značné míry omezují zvířata v příjmu vody. Tento nepřirozený způsob pití může být příčinou snížení užitkovosti i změn životních projevů skotu. V poslední době se na základě doporučení výzkumu začíná uplatňovat i napájení magneticky upravenou vodou (ANONYM, 2006).

3.4

Ustájení telat

3.4.1 Vzdušný odchov telat ve VIB Vzdušný odchov telat se stal jednou z nejrozšířenějších metod odchovu zdravých telat a prochází jím více než 60 % odchovaných telat v ČR. Tato metoda vychází z poznatků o příznivém působení nízkých teplot na mobilizaci termoregulačních mechanizmů i stimulaci fyziologických a biochemických pochodů. Základní typ venkovního individuálního boxu (VIB) je v podstatě přístřešek o min. rozměrech 120 x 120 x 120 cm, se vstupním otvorem (44 – 60 x 100 cm) a odnímatelnou spádovanou střechou. K přístřešku je přisazen výběh o rozměrech min. 120 x 120 cm s výškou hrazení min. 110 cm. V čele výběhu je kryté krmiště s možností zakládání krmného mléka, jádra a vody. V boku výběhové stěny mohou být umístěny

23

kryté jesle na seno. Manipulaci s teletem umožňuje vysunovatelná čelní stěna dvířek v postranní části hrazení výběhu či otevíratelná přední část výběhu (RESSLER, 2009). Po ukončení doby odchovu telat se boxy nadzvednou a přesunou na nově upravené stanoviště, čímž je po běžné dezinfekci zajištěno přesušení infekčního řetězce. Telata se přesunují do venkovních boxů bezprostředně po narození, po jejich důkladném osušení, ošetření a napojení mlezivem (6-12 hodin od narození). Tím dojde k mobilizaci termoregulačních mechanismů. Včasný přesun zabrání i rané infekci ve stájovém prostředí. Tele může zůstat v porodním boxu s matkou do doby, než ho olíže a osuší, což stimuluje jeho krevní oběh a pomáhá vytvoření mikroflóry. V případě zdravotních problémů ve stádě (průjmy) se tele matce odebere co nejdříve a tele musí dokonale vysušit ošetřovatel. Optimální klima pro telata je ve venkovních boxech (VIB), kde je i nejmenší infekční tlak (RESSLER, 2009). Ve stájích bývá koncentrace tři miliony mikroorganismů v m3 vzduchu, ve VIB pouze 300 na m3 vzduchu. Telata ustájená ve VIB sežerou více starteru, lépe rostou, nemívají dýchací problémy, ale průjmová onemocnění tu bývají stejně častá jako u telat ustájených v teletníku. Ideální by bylo, kdyby tele mohlo zůstat po celou dobu odchovu v boudách. Protože ošetřování telat ve VIB je daleko pracnější, u nás je časté, že telata se po týdnu ve VIB přesunují do skupinového ustájení. Ale je potřeba se zaměřit na kvalitu stájí. Příkladem nevhodného ustájení je využití vysokých hal, kde je příliš vysoký sloupec chladného vzduchu nad telaty, chladný vzduch, který jde do stáje, padá dolů k teleti, které rychle prochladne (HALINA, 2010).

3.4.2

Venkovní skupinové boxy (VSB) telat v období mléčné výživy Supinové ustájení telat má celou řadu nevýhod. Pravděpodobně nejzávažnější je

úzký kontakt mezi telaty. Jestliže se u jednoho telete objeví onemocnění (respiratorní, střevní, atd.), je zde daleko větší pravděpodobnost, že se choroba při úzkém kontaktu telat přenese kapénkovou infekcí, kontaktem s infikovanou podestýlkou, výkaly apod. Důsledkem tohoto ustájení je zvýšená potřeba sanitace a potřeby lidské a vysoce odborné práce chovatelů a veterinárních lékařů na eliminaci vzniklých problémů. Další nevýhodou skupinového ustájení telat je obtížnost udržet vědra, „cucáky“, nádoby a náčiní čisté a bez bakterií. Skupinová krmná zařízení jsou přístupná telatům převážně nepřetržitě. Čištění a sanitace se stávají o to větším problémem. VSB sestávají

24

z přístřešků s boxovými loži, krmných žlabů s jeslemi krytými stříškou, zábran a napájecích žlabů. Nejčastějším stavebním materiálem je dřevo. Střecha je vyrobena z lepenky, vlnitého eternitu aj. VSB se instalují na tvrdém nepropustném podloží (beton, asfalt). Plocha je spádovaná (do 3 %) do jímky. V provozních podmínkách jsou všechny pracovní operace mechanizovány (vyhrnování chlévské mrvy, krmení, stlaní) (DAVÍDEK, 2010). Tento způsob je vhodný pro skupinové ustájení telat v období mléčné výživy, obvykle po mlezivovém období do odstavu. Přístřešky jsou otevřenou čelní stěnou spojeny s výběhem a krmištěm. Minimální půdorysný rozměr je 300 x 400 cm. Na jedno tele připadá 1,5 m2 podlahy. Střecha přístřešku je pevná. Instalují se na zpevněném podloží. Výběh může být nezpevněný, ale vždy nastýlaný. Expozice je podobná jako u VIB. Do přístřešků se přesunují telata z VIB v 5 – 10 dnech věku po skupinách po 5 – 10 kusech. Denně se nastýlá 0,7 – 1 kg suché slámy na kus. Určitou nevýhodou skupinového odchovu je možnost zvýšeného infekčního tlaku a vzájemného vysávání telat (PAULÍK, 2007).

3.4.3

Ustájení v období rostlinné výživy

Výživa telat v tomto období se již přibližuje výživě dospělých zvířat. Jako vhodná technologie se ukazuje odchov telat od asi 3 měsíců věku ve venkovních skupinových boxech. Tento způsob odchovu zabezpečuje adekvátní chovné podmínky pro odchovávaná telata při úměrných investičních nákladech, s využitím plné mechanizace pracovních operací (DOLEŽAL, 2010). Zatímco se obecně přijala, a to již před více než 20 lety, metoda vzdušného odchovu telat v období mléčné výživy ve venkovních individuálních boxech (VIB), kdy se již tímto způsobem odchovává více než 75 % telat, kategorie telat v období rostlinné výživy je chovateli systémově přehlížena. Stále převažuje odchov telat starších osmi týdnů v rekonstruovaných stájích K-96, zateplených odchovnách, či v lepším případě v bývalých přístřešcích pro zemědělskou mechanizaci. Do této kategorie se bohužel investuje ojediněle, a když ano, nikoliv vždy racionálně bez návaznosti na další kategorie. Záleží na směru odchovu a obsahu krmné dávky v následném období. Zásadou je, aby krmná dávka byla vyvážená v obsahu bílkovin, energie, minerálních

25

látek včetně stopových prvků a vitamínů. Cílem je dosažení optimálního růstu (DAVÍDEK, 2010). Při ustájení v nezateplených stájích v zimním období je potřeba krmit vysokosušinové siláže (nad 32 %). K napájení se nejlépe osvědčily žlaby s temperovanou vodou. Při nedostatku takovýchto siláží mohou být nahrazeny vyššími dávkami sena a jádra. Při adaptaci na nízké teploty je nutné počítat s úměrným zvýšením spotřeby krmiv. S poklesem krmiv o 1 ºC pod hranici teplotní neutrality se při změně intenzity růstu zvyšuje potřeba živin asi o 1 %. V tomto období se musí uplatňovat i základní požadavky na techniku krmení. Krmí se většinou 2× denně s minimálním časovým rozpětím deset hodin. Je potřeba dodržovat časový sled krmení. Ideální je již v tomto období zahájit zkrmování směsné krmné dávky (TMR) (PYTLOUN et al. 1996).

Teletníky a přístřešky Jedná se obvykle o zateplené objekty, které jsou řešeny jako faremní teletníky, popř. jsou to stávající velkokapacitní teletníky. Oddělení nebo objekty mléčné výživy musí být řešeny tak, aby bylo umožněno nastájení skupiny telat přibližně stejného věku (maximálně do 21 dnů věku) do provozně a prostorově vymezené části oddělení nebo objektů mléčné výživy a jejich jednorázové vystájení při dodržování zásad turnusového provozu (DOLEŽAL, 2010). Telata jsou ustájena individuálně v boxech nebo skupinově ve stlaných kotcích. Krmení je individuální, a to pitím nebo sáním minimálně 2× denně tekutou mléčnou krmnou směsí, popř. mlékem. Krmné směsi – startéry a objemná krmiva – musí být volně k dispozici. Tekuté krmivo musí být všem telatům ve skupině dávkováno současně, pokud se nekrmí z automatů. Předností těchto teletníků je lepší pracovní prostředí pro ošetřovatele a ve většině případů i větší produktivita práce. Hlavním nedostatkem těchto objektů je nedostatečná měrná kubatura (m3/ks), která determinuje kvalitu stájového mikroklimatu. Nutnost temperování a nezbytnost nuceného větrání naznačuje nerentabilnost tohoto řešení, od kterého se postupně upouští. Funkční jistota tohoto typu teletníků je na nízké úrovni i vzhledem ke snadnosti vzniku stájové únavy, která limituje zdravotní stav telat. Zateplené teletníky je však možné účelně a investičně přijatelně přebudovat na provozuschopná odchovná zařízení,

26

a to i stáje bez nucené ventilace, přičemž optimalizace stájové kubatury je zcela nezbytná (DOLEŽAL, 2002). Přístřešek lze charakterizovat jako objekt, jehož minimálně jedna strana (stěna) je otevřená a tím přístupná venkovnímu klimatu. Předpoklady úspěšnosti odchovu telat v přístřeškových ustájeních jsou stejné jako kategorie krav (BRŮNOVÁ, 1999).

Návaznost technologie ustájení telat


Telata nesmí ze vzdušného odchovu přejít do podmínek zateplených teletníků,




Telata

z hluboké

podestýlky

nesmí

být

nastájena

bezprostředně

do

bezstelivového ustájení,


Telata s ustájením na hluboké podestýlce musí mít zajištěnou zpevněnou plochu krmiště, která je pravidelně odklízena vyhrnováním,




Telata musí mít snadný přístup ke zcela nezávadné vodě




Telata z VIB by neměla být přesunuta do kotců s tzv. vysokou podestýlkou na spádovaném loži, protože tato technologie bývá zvláště v zimním období nefunkční, pohyb vrstvy hnoje se zastavuje a neúměrně narůstá (URBAN, 1997).

3.5 Způsoby ustájení

3.5.1

Volné boxové stáje Volné skupinové ustájení a technika chovu s použitím volného boxového

ustájení, kdy zvířata odpočívají v boxových stlaných ložích, je systémem vyhovujícím potřebám a pohodě zvířat v celém životním cyklu. Rozměrové, funkční i dispoziční řešení boxových loží má zásadní vliv na úspěšnost tohoto systému. Dobře řešený box zajišťuje : -

snadnou orientaci zvířat při vstupu a důvěru ve vyhrazené místo k odpočinku

-

pohodlí při uléhání a vstávání a prostor pro volný pohyb těla (hlavy)

27

-

dostatek místa pro boky a břišní krajinu při současném vyloučení příčného zaléhávání v boxech

-

pevnost a trvanlivost podlahy a bočního hrazení.

Důležitá je tato příprava zvířat na tento způsob ustájení již od mládí, kdy odchovu je možné nejlépe připravovat telata na ustájení. Šířkové rozměry hnojných chodeb jsou při dodržení základních minimálních rozměrů limitovány způsobem odklizu mrvy a nastýlání použitými mechanismy (BRŮNOVÁ, 1999). Dobře řešená volná boxová stáj představuje nejlepší chovné zařízení, protože stupeň chovatelského komfortu je na vysoké úrovni. Tato technologie umožňuje úměrně zvyšovat koncentraci zvířat, takže má i velký význam pro budoucnost. Při hodnocení ostatních kritérií lze konstatovat, že při důsledném dodržování pracovního řádu se nevyskytují žádné poruchy chování a že se plně využívá přirozené rytmicity životních projevů. Technologie umožňuje využití jak stelivového, tak bezstelivového provozu se všemi výhodami a nevýhodami. Rovněž výstavba boxových stájí v nezateplených vzdušných či dokonce přístřeškových stájích je nejen možná, ale dokonce žádoucí. Poměr počtu zvířat k počtu boxových loží 1:1 je ideální, avšak při vhodné technice krmení umožňuje poměr počtu zvířat k počtu míst u žlabu 1,5 : 1 (DOLEŽAL, 2002). Hluboká podestýlka patří v povědomí chovatelů mezi technologie s vysokou funkční jistotou a vysokým standardem pohody zvířat. Toto tvrzení je platné pouze z části. Vysoká funkční jistota je dána kvalitou podestýlky. Nedostatek podestýlky vede naopak ke katastrofálním situacím. Pohoda zvířat je dána hustotou obsazení, množstvím podestýlky a kvalitou mikroklimatu. V uzavřených objektech by měla být hluboká podestýlka úplně vyloučena, protože je to v podstatě reaktor na produkce CO2, vodní páry, NH3 a zápašných látek. Účinné odvětrávání těchto zplodin je možné pouze v otevřených přístřeškových stájích. Pro využití v praxi je možné doporučit víceprostorové řešení, tj. oddělení lehárny a krmiště. Nastýlat se musí v množství min. 7 kg čisté slámy na 1 VDJ a den. Ideální vyklízecí cyklus je delší než 3 měsíce. Bohužel v důsledku pravidelného nastýlání nelze uvažovat s malými kotci, což podmiňuje tvorbu velkých skupin, které mohu být mnohdy nevýhodné. Funkční nejistota této technologie vyplývá především z nestabilního množství disponibilní podestýlkové slámy, protože požadovaný roční objem slámy pro 100 zvířat lze sklidit ze 100 ha obilovin. Stavební požadavky na izolace v prostoru lehárny nejsou žádným zlevňujícím opatřením, spíše naopak (URBAN, 1997). 28

3.5.2

Vazné ustájení Vazné ustájení překročilo svůj zenit ve výkonnosti před dvaceti lety. Sebelepší

technické zdokonalení stájových detailů nepřináší potřebný a výrazný efekt ve snížení pracnosti zvýšení chovného komfortu. Navíc vysokoužitková zvířata vyžadují pohyb jako svou nezbytnou životní potřebu, což vazné ustájení s předozadním pohybem okolo 1 m neumožňuje. Přesto v omezených případech bude nutné počítat se speciální péčí, nutností zvýšené kontroly. Nevýhody spočívají ve vyšší pracnosti při ošetřování a dojení, nižší čistotě vemene i zvířete, horším zdravotním stavu, zvláště končetin, horších výsledcích reprodukce, ale i celkového hodnocení aspektů welfare. To vše rozhoduje o pochopitelném útlumu tohoto systému ustájení a o nástupu systémů s volným ustájením (DOLEŽAL, 2002).

3.6 3.6.1

Působení faktorů chovného prostředí na telata Větrání Volné stáje nové generace stále více splňují základní požadavky na životní

prostředí vysokoužitkových zvířat. Venkovní individuální boxy pro telata, stáje s hřebenovým větráním a v poslední době přístřeškové stáje s protiprůvanovými sítěmi a shrnovacími zástěnami jsou odrazem pochopení těchto požadavků progresivními chovateli. K tomu, aby se chovné prostředí skotu přizpůsobilo požadavkům ustájených zvířat, je nutné zabezpečit výměnu vzduchu větráním. Účelem větrání stájových prostorů je odstraňovat látky, které mohou poškodit zdravotní stav zvířat a negativně ovlivnit jejich užitkovost nebo poškodit tepelně izolační vlastnosti a životnost stavby (BOUŠKA, 2006). Cílem funkce větracího, popř. vytápěcího zařízení je zabezpečit optimální stav stájového vzduchu, nebo se mu přiblížit po většinu doby provozu zastájeného prostoru v průběhu roku. Optimální stav vzduchu ve stáji je takový, při kterém lze očekávat největší užitkovost, pokud možno s nejnižšími náklady a při únosné energetické náročnosti zařízení.

29

Stav vzduchu ve stáji je závislý na intenzitě větrání, tj. na poměru mísení čerstvého venkovního vzduchu se vzduchem vydechovaným zvířaty a zplodinami procesů probíhajících ve stáji. Z hlediska technických a provozních možností zajištění určitých mikroklimatických podmínek ve stájových prostorech lze stájové objekty rozdělit obecně do dvou kategorií:


objekty tepelně neizolované nebo otevřené




objekty s tepelně izolovanou uzavíratelnou ustajovací částí (PAULÍK, 2007).

Nezanedbatelná je také otázka řešení zařízení pro výměnu vzduchu a ustájovacích prostorů. V zimním období je většinou výměna vzduchu větráním ve stájích nedostatečná a také mikroklima bývá horší. Nedostatečným větráním v zimním období dochází k nárůstu relativní vzdušné vlhkosti vzduchu. Snížení teploty stájového vzduchu vyvolává u zvířat zvýšenou produkci vodní páry dýcháním, následné zvýšení obsahu vodní páry v ovzduší. Zvýšení relativní vlhkosti vzduchu, zejména při nedostatečné izolaci obvodových konstrukcí pláště, přibližuje dosažení teploty rosného bodu na stěnách, což vyvolává jejich zvlhnutí. Vysrážená vodní pára vytváří příznivé podmínky pro množení plísní a bakterií. Výsledkem zvlhnutí stěn je samozřejmě i další zhoršení tepelné bilance stáje. Pokud tento řetěz příčin a následků není přerušen, vznikají podmínky pro snížení tělesné teploty ustájených zvířat (hypotermie), které zvyšuje pravděpodobnost onemocnění ustájených zvířat. Kombinace vysoké vlhkosti vzduchu a jeho proudění zvyšuje aerogenní přenos mikroorganismů mezi ustájenými zvířaty, a tak přispívá k šíření respiračních onemocnění (HAMMOND, 1971). Vzájemné vztahy mezi kvalitou ovzduší, zdravotním stavem ustájených zvířat a úrovní produkčních ukazatelů jsou velmi komplikované, zvláště při vlivu venkovního ovzduší. Ekonomické ztráty, které vznikají, nejsou jen přímé v důsledku snížené produkce a úhynů zvířat, ale také nepřímé ve formě nákladů na prevenci a terapii. Pozornost je při tom nutné věnovat vlivu různých makroklimatických situací s využitím nových modelovacích technik, které umožňují vyhodnotit, do jaké míry je v definovaných podmínkách ekonomika chovu ovlivněna rozdíly v použitých technologických systémech chovu, úrovni výživy, ošetřovatelské i veterinární péče, které

jsou

předpokladem

využití

genetického

potenciálu

ustájených

zvířat

(MEDVECKÝ, 1983). Stáj má svou stavební konstrukcí poskytovat ochranu před nadměrnými ztrátami tepla vyprodukovaného zvířaty v chladných makroklimatických obdobích. Na měnící se teplotní podmínky reagují zvířata změnou chování i změnou fyziologických funkcí 30

(frekvence dechu, hloubka dechu, atd.). Vedle teploty hrají stejně významnou roli i další klimatické podmínky jako je proudění vzduchu, vzdušná vlhkost apod. Tyto vlivy zesilují účinky jak nízkých, tak i vysokých teplot prostředí. Současně je nutné zabraňovat přílišnému průniku tepla do stáje z vnějšího prostředí v letních měsících. (KVAPILÍK, 1995). Vlhkost vzduchu a počet choroboplodných zárodků jsou jedním z rozhodujících ukazatelů kvality stájového mikroklimatu. Vysoká relativní vlhkost v kombinaci s nízkou teplotou vzduchu a vysokou rychlostí proudění vzduchu způsobuje naopak neúměrné zvýšení tepelných ztrát zvířat. Nastává podchlazení organismu a oslabení jeho rezistence, a tím i zvýšená náchylnost k chorobám. Pro telata se doporučuje relativní vlhkost do 75 % (BOUŠKA, 2006). Zvýšená rychlost proudění vzduchu způsobuje stále nové zahřívání tenkých vrstev vzduchu, obklopujících tělo zvířete, čímž dochází ke zvýšenému odvodu tepla z povrchu těla. Proudění vzduchu zdůrazňuje působení teplotního faktoru a vyšší relativní vlhkosti, zvláště při nerovnoměrném proudění vzduchu (průvan), to způsobuje podchlazení zvířat, a tím i sníženou odolnost k nemocem (HALINA, 2010).

3.6.2

Teplota Termoneutrální zóna představuje optimální tepelný stav organismu (v určitém

rozmezí teplot), kdy má zvíře jen nepatrný výdej energie na udržení tepelných funkcí a má pocit tepelné pohody. Termoneutrální zóna a současně teplota okolního prostředí jsou ovlivňovány nejen vlastnostmi organismu zvířat, ale i výživou a ustájovacím prostředím. Je potřeba si uvědomit, kde jsou hranice kritických teplot, mimo které vzrůstá, nebo klesá produkce tepla, resp. jeho ztráty s následným očekáváním snížení přírůstků a horší konverzí krmiva (ANONYM, 1997). V praktických podmínkách se vymezují optimální rozsahy faktorů ovlivňující tepelnou pohodu, při kterých je dosahována optimální konverze živin, a to při velmi intenzivním metabolismu. Při poklesu nebo vzestupu za hranice optima po minimální, resp. maximální hodnoty dojde ke zhoršení konverze živin. Při překročení minima nebo maxima nastupuje chladový nebo tepelný stres s negativním dopadem na užitkovost a zdravotní stav (ANONYM, 1997).

31

Termoregulace u telat Tele se rodí na vyšším stupni ontogenetického vývoje. Je vybaveno vynikajícími termoregulačními mechanismy. Toto je však nemožné při vysoké relativní vlhkosti, při nadměrném proudění. Je nutné eliminovat tzv. „prádelníkové či skleníkové“ klima. Velký význam v termoregulaci telete hraje hnědá tuková tkáň, tvořící asi 2 % tělesné hmotnosti. Toto tkáň je přítomna pouze od narození do asi 50. dne věku a je snadno metabolizovatelná (oproti bílé tukové tkáni). Díky této hnědé tukové tkáni je tele schopno produkovat v organismu teplo bez projevu třesu (HALINA, 2010). Je to tzv. „třesová tvorba tepla“, kdy při nadměrném působení chladu dochází k nedobrovolnému třesu kosterní svaloviny. Jedná se o obrannou reakci vůči chladu. Třes se obvykle objevuje po porodu telete, kdy je povrch těla mokrý, po osušení vymizí. Objeví-li se třes v dalších týdnech, hledáme příčinu hlavně v nedostatečném krmení, resp. krytí živin. (BRŮNOVÁ, 1999).

3.7 Porod Porod je fyziologické ukončení gravidity trvající průměrně 285 dní a spočívá ve vytlačení zralého plodu z dělohy porodními cestami. Uskutečňuje se kontrakcemi svaloviny dělohy a břišního lisu za aktivní účasti celého organismu matky a částečně i plodu (BRŮNOVÁ, 1999). Porodní hmotnost telat se pohybuje v rozpětí 30 – 50 kg v závislosti na plemenné příslušnosti a dalších faktorech. Správně vedený porod a ošetření telete po porodu jsou základními předpoklady získání životaschopného telete. Základní ošetření telete po narození zahrnuje uvolnění dýchacích cest telete, vytření nozder, v případě nezájmu krávy o tele jeho osušení, v mrazech krátký pobyt v termoboxu, pečlivé ošetření pupečního pahýlu a kontrolu zdravotního stavu krávy a telete. Pro zdraví telete je zásadní zjištění dostatečného napojení kvalitním mlezivem, které poskytuje imunoglobuliny pro jeho imunitu. Důležitá je kvalita mleziva, kterou můžeme sledovat hustoměrem, doporučená hustota je 1050 g/l. První napojení musí proběhnout nejdéle do 6 hodin po narození. (KLEIN, 2008).

32

Porodní místo upravujeme již před předpokládaným telením, nejpozději ale s viditelnými změnami vysokobřezích krav. Nezávisle na typu ustájení musí místo splňovat tyto požadavky:


musí být adekvátně veliké, aby kráva mohla bezproblémově vstávat a ulehat,




neklouzavá podlaha, musí být bohatě podestlána čistou a suchou podestýlkou,




místo telení musí bát bez průvanu, aby nedošlo k podchlazení často silně potících se zvířat (DOLEŽAL, 2002).

3.7.1

Průběh porodu

Porod se rozděluje na 3 stádia: otevírací stádium, vypuzovací stádium, poporodní stádium. Místo porodu je dáno podle dané technologie ustájení. Chovatel připraví k porodu pro případ potřeby vydezinfikované porodní provázky a monitoruje průběh porodu. Při případné pomoci je nutné dodržovat hygienické zásady (LOUDA, 2008).

Otevírací stádium

Zvíře je nepokojné, přešlapuje, vstává, lehá, otáčí se dozadu, často močí a kálí. Pokud nastalo znečištění vulvy, je zapotřebí jí a celé okolí omýt teplou vodou. V tomto stádiu mění plod svoji polohu. Do porodních cest vstupuje s nataženými předními končetinami, ke kterým je přitlačena hlavička (přední podélná poloha) nebo s nataženými pánevními končetinami (zadní podélná poloha). V přední poloze se rodí 95 % telat (ŘÍHA, 2004).

Vypuzovací stádium

Stupňuje se intenzita a frekvence kontrakčních pohybů dělohy a plodové obaly tlačí na porodní cesty. Plodový vak postupuje dále do pochvy. Prasknutí plodových obalů dochází zpravidla po jejich vystoupení z vulvy, někdy již v pochvě. Jako první praskne allantoidový vak, jako druhý vak amniový. Odtékající plodové vody svlažují porodní cestu a usnadňují vypuzení plodu. Toto stádium trvá asi 3 hodiny a nevyskytnou-li se komplikace během porodu, je nakonec plod vystupňovanými stahy vypuzen. K přerušení pupečního provazce dojde buď samovolně přetržením, nebo musí

33

být přestřižen. Přetržením pupečního provazce se přeruší krevní oběh plodu, v krvi se začne hromadit kysličník uhličitý, a tím se podráží dechové nervové centrum. Vybaví se první dechy, plíce se naplní průdušnicovým vzduchem a roztáhnou se. Zvýší se průtok krve plícemi, která jako okysličená proniká plicními žilami do levé srdeční předsíně. Tím je oddělen život mláděte od matky (DOLEŽAL, 2002). Chovatel by měl mít přehled o průběhu porodu a v případě potřeby by měl pomoci – když se objeví amniový obal s nožičkami, pomůže tahem za nožičky, aby se zmenšily bolesti. Pokud amnion nepraskne samovolně, tak to učiní sám v této fázi. Nikoliv však dříve. Potom citlivým tahem (maximálně dvou osob) vytáhne tele za nožičky z pohlavních orgánů. K tomuto úspěšně poslouží porodní provázky. Při vytahování telete se dává pozor na hlavičku a zároveň se kontroluje stav zevních pohlavních orgánů matky, aby nedošlo k natržení hrázky a dalším poraněním. Současně musí dávat pozor, aby tele po vytažení z porodních orgánů nespadlo prudce na podlahu. (STEMME, 2006).

Poporodní stádium (puerperium)

Kontrakce dělohy ustupují, kratší trvající stahy dělohy vytlačují plodové obaly s částí placenty, které nazýváme lůžko. Při normálním porodu je tato fáze ukončena za 3 až 8 hodin. Pokud není lůžko vypuzeno do 12 hodin po porodu, voláme veterinárního lékaře. Nevypuzené zbytky plodových obalů se totiž rychle rozkládají a mohou být zdrojem infekcí a příčinou akutních a chronických zánětů dělohy a následně mohou negativně ovlivnit další reprodukční činnost plemenice. V tomto období se pohlavní orgány změněné za březosti vracejí do původního stavu. Probíhá involuce dělohy, a co se týče velikosti, vrátí se do původního stavu asi za 3 týdny. Hmotnost dělohy z 9 kg po porodu se snižuje na 1 kg ve 30 dnech. Obnovuje se činnost ovárií, na vaječníku se objevují folikuly. Po prasknutí folikulu se vyvíjí žluté tělísko. K plné regeneraci endometria dochází kolem 42. dne. Starší krávy potřebují k regeneraci o něco delší dobu (ŘÍHA, 2004).

34

3.7.2

Ošetření telete po narození Pupeční šňůra praskne, jestliže podbřišek telete se dostane na okraj pánve matky.

Jestliže porodní šňůra po „vyjití“ telete z porodních cest ještě intaktní, bude tele ještě po několik minut těsně spojeno. Nejúčelnější je odstřihnout pupeční šňůru na „píď“ (20 cm) od povrchu telete. Po odstřižení je nutné pupeční žílu asi na 30 sekund palcem a ukazováčkem stisknout, aby se zastavilo krvácení ze žíly. Při pozdějším krvácení z pupečního pahýlu je nutné je podvázat provázkem, ošetříme v dezinfekčním roztoku. Při odtržení pupeční šňůry se svinou artérie a zatáhnou se zpět do dutiny břišní. Pupeční žíly u pupečního prstence se uzavřou a odtrhnou se. Další ošetření pupku je spojeno s činností čistých a dezinfikovaných rukou, což by mělo být samozřejmostí (URBAN, 1997). Při narození se nachází v pupečním pahýlu určité množství krve, které je ideální živnou půdou pro baktérie. Patogenní organismy se mohou velice intenzivně namnožit a způsobovat záněty pupku. Protože pupek je po narození ještě ve spojení s krevním řečištěm, mohou tyto zárodky také vniknout do krevního oběhu a vyvolat celkovou infekci v organismu. Dochází ke změnám klinického obrazu až k ochrnutí organismu telete. Namočení pupku do dezinfekčního roztoku snižuje možnost infekce a působí na urychlení zaschnutí pahýlu. Přitom se má pupek takto ošetřit nejen z vnějšku. Navíc se pahýl otevírá opatrně a i do něj se vlije trochu roztoku. Dezinfekce sprejem není tak účinná. V prvních týdnech života se musí pupeční pahýl kontrolovat, jestliže se objeví bolestivé zduření, musí se okamžitě vykonat ošetření antibiotiky (PAULÍK, 2007). Vhodné je používat také tekutý obvaz Akutol s dehtem (případně další dostupné dezinfekční prostředky ve sprejích), dodávaný na trh v tlakových lahvičkách s rozprašovačem, který při ošetření vytváří jemnou mlhu. Ze vzdálenosti asi 30 cm se postříká pupeční pahýl. Akutol rychle zasychá a vytvoří na pahýlu ochrannou vrstvu, která má hojivé a protiinfekční účinky. Ochranná vrstva vydrží na pupku prakticky až do jeho mumifikace a většinou se nemusí obnovovat.




Pro prevenci chorob u nově narozených telat je klíčový pasivní přenos imunity a dále pak vystavení patogenům. Zatímco prvnímu faktoru, tj. pasivnímu přenosu imunity věnuje většina chovatelů značnou pozornost, malý důraz je kladen na faktor druhý, tj. vystavení patogenům. Přitom minimalizace vystavení patogenů 35

je jednou z nejspolehlivějších, nejsnadnějších a z hlediska nákladnosti nejefektivnějších metod zvyšování přežití telat a nestojí příliš mnoho úsilí.


Patogeny způsobující choroby telat (Rota a Dodona virus, Salmonela, E. coli, Cryptosporidium atd.) pronikají obvykle do organismu telete nejčastěji z vnějšího prostředí. Takovým připraveným zdrojem kontaminace je podestýlka a mrva či výkaly obsahující mikroorganismy nebo oocysty. Také matka může často přechovávat mikroorganismy, které mohou tele infikovat – ať již mlezivem a mlékem nebo částečkami výkalů v matčině těle (DOLEŽAL, 2009).




Infekce pupečního pahýlu může mít za následek velice rychlé onemocnění septikémie až smrt. Je velice důležité minimalizovat tyto potenciální infekce dezinfekcí. Pouze polovina telat však mívá ošetřené pupky. Jodová tinktura by měla být 7 %, neměl by se používat slabší roztok. Obsažený alkohol napomáhá stažení a vysušení pupku.




Dezinfekce pupku by měla proběhnout co nejdříve po narození, jakmile tele přemísťujeme z místa porodu do VIB nebo kotce a pak znovu po 12-18 hodinách. Je to snadné, nenákladné opatření snižující mortalitu a náklady na léčení telat (DAVÍDEK, 2010).

Po narození je vhodné zavěsit tele krátce hlavou dolů. Zadní nohy se spojí porodním provázkem, provlékne se tyč (násada vidlí) a dva muži zvednou tele do vzpažení. Třetí pomáhá uvolnit dýchací cesty oboustranným rytmickým tlakem na hrudník a břišní krajinu. Posledním pokusem o vybavení dechu je fouknutí vzduchu ústy přes roušku do nozder telete nebo se použije speciální resuscitátor. Oživovací pokusy umělým dýcháním, masáží srdeční krajiny mírnými údery pěstí, polití temene hlavy studenou vodou se musí provádět opakovaně a vytrvale alespoň 10 minut, než se dostaví očekávaný úspěch (URBAN et al. 1997). •

Opatření:

Nemocné tele je třeba izolovat od ostatních telat, která často zduřelé pupky nemocných telat ocucávají, a tím znemožňují hojení. Ze zaníceného pupečního pahýlu je nutno ostříhat srst a zánět tlumit v počátečním stádiu protizánětlivými mastmi. Zhnisaný pupek je třeba chirurgicky otevřít, vyčistit a léčit pomocí antibiotik a tampónů (PAULÍK, 2007).

36

3.8 Zdravotní stav a nemoci telat

3.8.1

Rozdělení nemocí telat

Trávicí soustava


poruchy zažívání (dyspepsie)




dysfunkce čepcobachorového žlabu




bachorové tympanie (nadmutí)




dilatace a dislokace slezu




slezový vřed




záněty slezu a střev (abomasoenteritidy)




kryptosporidiosa (PARKER, 1980)

Dýchací soustava


onemocnění dolních a horních cest dýchacích




záněty plic




zánět pohrudnice




hrudní vodnatelnost




asfyxie telat




respirační syndrom




slizniční nemoc skotu (BVD – MD- bovine virus diarrhoea mucosal disease)




parainfluenza skotu – parachřipka (PI – 3)




respirační syncytiální virus skotu (bovinní respirační syncytiální virus, RSV)




IBR – infekční bovinní rinotracheitida a infekční pustulární vulvovaginitida IPV




Adenoviróza




Rhinoviry




Hlavnička (zhoubná katerální horečka)




Q – horečka




Pasteurelóza telat




Nekrobacilóza (diftérie telat)

37




Mykoplazmózy




Bronchitida parazitárního původu (plicní červivost) (BŽANT, 2008).

Další zdravotní problémy


Ochroma telat (onemocnění pupku a kloubů)




Meningitidy




Otitidy (záněty ucha)




Nedostatek vápníku, fosforu a vitamínu D (hypokalcemie, hypofosfotemie, hypovitaminóza D)




Nedostatek mědi




Tetanie telat (hypomagnezemie, snížená hladina hořčíku v séru)




Nedostatek vitamínu A (hypovitaminóza A, deficiente vitamínu A)




Nedostatek jodu (deficience jodu)




Nedostatek selenu a vitamínu E (deficience selenu a hypovitaminóza E)




Nedostatek zinku (deficience zinku) ((PAULÍK, 2007)

3.8.2

Stres v odchovu telat Tvorba mladých skupin, ještě v období mléčné výživy, by měla probíhat citlivě.

Telata s menším příjmem mléčného nápoje je vhodné umístit do skupiny, která je nejvíce na očích, aby byla zajištěna dostatečná péče a zamezilo se zbytečným ztrátám. Každý přechod v systému krmení a ustájení by měl být realizován i podle okolních vlivů. Zpravidla by se měla zvířata přesouvat v průběhu týdne, ne v pátek před víkendem, kdy se ke změně může přidat horší víkendová péče (VELECHOVSKÁ, 2007). Dalším stresovým mezníkem v životě telat je odstav. Nikdy by se neměl čas odstavu shodovat se změnou startérového krmiva. Tím bychom riskovali výrazný pokles příjmu dostatečného množství krmiva a opět přivodili značné problémy v momentě, kdy je potřeba využít růstový potenciál mladých zvířat v jejich nejintenzivnějším období. V tomto věku jakýkoliv stres značně snižuje efektivitu odchovu. Úsilí tak nepřináší očekávaný výsledek v růstu, ani v konečném ekonomickém hodnocení. Opatrní bychom měli být i na změny ustájení. Odstavená telata bývají

38

přesouvána do uzavřených rekonstruovaných stájí. V těchto podmínkách často dochází ke zhoršení mikroklimatu. Tato zátěž se může projevit na rozvoji respiračních onemocnění a opětovném omezení dobrého výsledku (HALINA, 2010).

3.8.3

Průjem telat

Kokcidióza telat

Kokcidie jsou pro většinu chovatelů méně známým endoparazitem, proto většinu pozitivní nález překvapuje. Vysoká bývá jak frekvence, tak i intenzita výskytu oocysty. Klinický příznak onemocnění se projevuje poruchami gastrointestinálního traktu v podobě průjmu. U telat ve věku do jednoho do pěti měsíců patří mezi závažné parazitární protozoární onemocnění (ALEXA, 2008). V souvislosti s uplatňováním nových technologických systémů ve velkochovech při odchovu telat se problematika stává aktuálnější. Specifické mikroklimatické podmínky – především stálá teplota a vysoká relativní vlhkost, dále společné ustájení telat svážených z mnoha mateřských farem s různou úrovní zoohygieny a vysoká koncentrace zvířat, vytvářejí velmi vhodné podmínky pro sporulaci oocysty kokcidie do infekceschopného stadia, čímž umožňují jejich rychlé a většinou jen velmi obtížně kontrolovatelné šíření kokcidiózy v daném chovu (DOLEŽAL, 2009).

Koliinfekce telat

U telat vyvolávají bakterie Escherichia coli dvě samostatná onemocnění, která jsou samostatnými nosologickými jednotkami: septické koliinfekce a enterální infekce. Patogeneze obou onemocnění je odlišná, stejně jako opatření proti nim (ALEXA, 2008).

Septické koliinfekce

Tyto kolisepse jsou vyvolávány tzv. invazivními kmeny E. coli, které nejčastěji náležejí k séroskupinám O1,O2, O15, O78, 0115, a o 137. Tyto kmeny jsou odolné vůči účinku komplementu a jsou schopny růst v přítomnosti séra. Jejich další vlastností je schopnost navázat ionty železa z krve. Kolisepse obvykle postihují telata do stáří 2

39

týdnů, nejčastěji se projevují kolem jednoho týdne věku. Rozhodujícím činitelem však není samo agens, ale zdravotní stav telat. Onemocnění postihuje hlavně telata, u nichž je nedostatečná hladina imunoglobulinů v krevním séru (hladině imunoglobulinů je nižší než 5 mg/l. Vstupní branou je hlavně nosní a orofaryngeální sliznice. Může se uplatnit nedostatečně ošetřený pupek a jen ojediněle je vstupní branou střevní sliznice. Terapie bává málo úspěšná, telata ztrácejí sací reflex, objevuje se průjem hlenovitého charakteru. Telata hynou v důsledku endotoxinového šoku (DOLEŽAL, 2009).

Enterální koliinfekce

Etiologickým agens jsou enterotoxigenní E. coli (ETEC). Pro tyto kmeny jsou charakterizovány

dva

faktory

virulence:

produkce

enterotoxinu

a

vybavení

kolonizačními faktory. ETEC| telat produkují téměř výhradně termostabilní enterotoxin (Sta). Jako kolonizační faktory neboli adheziny jim slouží fibrinové antigeny K 99 (F5). Enterální koliinfekce telat řadíme ke třem séroskupinám (O8, O9, O101). Nejčastější postižení je u telat do 10 dní věku. K infekci dochází nejčastěji po narození, vnímavost telat k infekci s věkem klesá a končí 24 hod. po narození, což je způsobeno výskytem adhezinů pouze v nezralých enterocytech. Vzniklý průjem vede k dehydrataci, acidóze a úhynu. Morbidita závisí na zdravotním stavu matek, v nevakcinovaných stájích může dosáhnout až 70 %. Pro diagnostiku je zapotřebí vyšetření uhynulých nebo průjmujících telat. Terapie musí být zahájena velmi časně, k úhynu může dojít už několik hodin po infekci. Rozhodujícím terapeutickým zákrokem je rehydratace. Antibiotická terapie nebývá úspěšná z důvodu časté rezistence kmenů ETEC (ALEXA, 2008).

40

4

MATERIÁL A METODIKA

4.1 Charakteristika podniku Zemědělské družstvo vzniklo 1.1.1993 podle Zákona č. 42/1992 transformací Zemědělského družstva Vrbátky. ZD Vrbátky obhospodařuje asi 1000 ha zemědělské půdy při 100 % zornění, má 185 členů a 85 000 000 Kč majetkových podílů. Hospodaří v řepařské výrobní oblasti, rostlinná výroba se specializuje na výrobu konzumních brambor a cibule, živočišná výroba je zaměřena na produkci mléka.


220 ks dojnic, 230 telat a 120 ks jalovic




výkrm býků neprobíhá




roční produkce mléka 1 300 000 l, z toho dodávka do mlékárny OLMA 1 150 000 l




roční produkce hovězího masa 36,0 t (vyřazené dojnice a jalovice)




dojnice ustájeny v nově adaptovaném kravíně s rybinovou dojírnou pro 16 ks




jalovice jsou ustájeny ve venkovní stáji




odchov telat probíhá ve vnitřních prostorách porodny a ošetřovny - umístění na čtyřřadém kravínu s vazným ustájením




veškerý odchov i chov – stelivový systém




zaměstnanci: 7 ošetřovatelů dojnic a 5 ošetřovatelů skotu

4.2 Materiál


4.2.1

telata Českého strakatého skotu v počtu 230 ks do věku půl roku v roce 2009

Charakteristika výživy v odchovu telat

Vazné ustájení a skupinový odchov uvnitř teletníku, případ 1

1) Napájení mlezivem – první nápoj 2 – 3 l z konvičky s dudlíkem, pak 3 – 4 l z kbelíku, přípravek Cotosan plus, 8 litrů denně, rozděleno do dvou dávek, do prvního nápoje přídavek BIOPECT od SANA

41

2) Ředění mléka – mléko + Milsan, dietní a doplňková směs sloužící k vyrovnání elektrolytů 1g/ kg živé hmotnosti 3) Napájení mlékem –první 4 týdny 2× denně (2 × 4 l/ tele), pak až 10 12 litrů mléka (i odpadního) 4) Teplota mléka – 34 – 38 ºC 5) Napájení Milsanem – 1 odměrka do mléčné směsi 2× denně po dobu 3 – 5 dní, při silném průjmu 2 odměrky do 2 l vody a po další 2 dny 1 odměrka do 2 l vody, prevence – 0,5 odměrky do 2 l vody 2× denně 1 – 2 dny 6) Startér – vždy k dispozici, každý den čerstvý, předkládá se do koryt, pouze v množství na 1 den, 0,5 kg až 0,7 kg/ tele , vlastní výroba •

Průjmy – Živá voda – 1 ml × kg živé váhy, 2 balení Živé vody a 2 l vody – 4 krmení, později 1 l roztoku na 1 l mléka, při nekončících potížích následují 2 l roztoku 3 – 4×

•

Problémová telata – izolace neprobíhá

•

Silové napájení – slabé tele – větší péče, sonda

•

Označení telat - která nepřijímají krmivo, nebo jsou problematická (většinou neprobíhá, ošetřovatelé mají přehled o nemocných kusech)

•

Telata nenapojitelná z kbelíku – pokud se nenaučí pít do 3 dnů, někdy umístění ke klidné krávě, možnost pití od otelené dojnice

•

Napájení – individuálně, ošetřovatel stojí u každého jedince

•

Vyskladnění – před ním nekrmíme

VIB, skupinové kotcové ustájení s venkovním výběhem, případ 2 1) Napájení mlezivem– 8 litrů denně, rozděleno do dvou dávek, napájení pomocí sondy 2) Ředění mléka – mléko : glukosol, 10 :1 (vždy ve čtvrtek odpoledne) 3) Napájení mlékem – první 4 týdny 2× denně (2 × 4 l/tele) 4) Teplota mléka – 34 – 38 ºC 5) Napájení glukosolem – telata starší 14 dnů podáváme glukosol 1× týdně ve čtvrtek odpoledne, místo mléka, 4 g glukosolu/ tele 6) Startér – vždy k dispozici, každý den čerstvý, předkládá se do koryt, pouze v množství na 1 den, prvních 14 dní pytlovaný (Meggi ®), starším

42

předkládán ze zásobníku, starter, ČOT, seno (jen 1× denně) – 1. týden, ČOT (1 kg/ks/den) – 2. a 3. týden, ČOT (1 kg/ks/ den) + 1 lopata ČOT ráno + 1 večer/ kotec, seno (0,5 kg/ks/den) 7) Průjmy – glukosol, nebo dietní nápoj Dietrang (200g/3 – 4 l vody = 1 kg/15 – 20 l vody) 8) Problémová telata – izolace na samostatné části, po vyléčení vracíme a označíme pro následnou kontrolu zdravotního stavu 9) Silové napájení – slabé tele – sonda, 2 l glukosou při průjmu (bez průjmu – mléko) 10) Označení telat - která nepřijímají krmivo, nebo jsou problematická 11) Telata nezapojitelná z kbelíku – pokud se nenaučí pít do 3 dnů – izolace 12) Napájení – k napájení 2× více dudlíků, než je telat 13) Vyskladnění – před ním nekrmíme

Doba a způsob předkládání krmiva – případ 1 (teletník)


1. krmení ve 4:00 hod.




2. krmení v 15:00 hod.




Délka krmení : 2 – 3 hod.




Přístup k čisté pitné vodě

Složení startéru při odchovu v teletníku: •

10 % mléko SANOLAC CITRO

•

25 % kukuřice

•

25 % pšenice

•

30 % ječmen

•

Siláž 1 kg do 6 týdnů až 3 kg od 6 týdnů

Doba a způsob předkládání krmiva – případ 2 (skupinové boxy s venkovním výběhem)


1. krmení v 5:00 hod.




2. krmení v 16:00 hod.

43




Délka krmení : 2 – 3 hod.




Přístup k čisté pitné vodě

4.2.2

Ustájení

Parametry ustájení - teletník – případ 1




Koncentrace zvířat •

nelze uplatnit metodu u vazného ustájení na porodně all in, all- out,

•

velikost skupiny – u vazného ustájení – mlezivové období – samostatně, pak skupinové kotcové ustájení, (max. do 15 telat)




•

rozdíly max. 2 týdny, průměrně 1,6 m2 podlahové plochy na tele

•

nemocná telata nejsou izolována

•

stáj: K 96

Životní prostředí •

bez průvanu (pohyb vzduchu do 3m/s)

•

vysoký obsah čpavku, velké množství hmyzu (mouchy, ovádi)

•

vysoká vlhkost (80 – 90 %)

•

velké množství prachových částic, u telat v mlezivové výživě – suchá podestýlka, u telat ve skupinových kotcích – mokrá podestýlka)

•

průměrná roční teplota uvnitř stáje je min. o 6 - 7 ºC vyšší než ve venkovním prostředí, tj. 14 - 16 ºC

Parametry ustájení - VIB a kotce s venkovním výběhem – případ 2




Koncentrace zvířat •

lze uplatnit metodu all in, all out – u kotců s přístupem do výběhu

•

velikost skupiny – ve VIB samostatně, skupinové kotcové ustájení (max. do 15 telat)

44




•

rozdíly max. 2 týdny, průměrně 1,9 m2 podlahové plochy na tele

•

nemocná telata jsou izolována

Životní prostředí •

bez průvanu (pohyb vzduchu do 3 m/s)

•

nižší obsah čpavku, nižší zatížení hmyzem (mouchy, ovádi)

•

vlhkost (60 – 80 %)

•

množství prachových částic, suchá podestýlka

•

průměrná roční teplota ve VIB téměř shodná s průměrnou roční teplotou (8 – 9 ºC ), tj. 10 - 11ºC a ve skupinových kotcích průměrně vyšší o 3 – 4 ºC než je teplota venkovního prostředí (11 - 13 ºC)

Poporodní ošetření telete


tele je očištěno od plodových obalů a vody, osušeno, a buď ponecháno u matky na dosušení, nebo přímo předěláno na místo odchovu, na vazné ustájení, nebo VIB




je mu ošetřen pupek




napojení mlezivem

4.3 Popis vlastní metodiky Data byla získávána pomocí měření probíhajícím každý týden ve stáji, a to vždy pravidelně v době krmení probíhajícím od 15: 00. Byl sledován jak příjem krmiva, tak i pitné vody, životní funkce, vitalita, kálení, pohybová aktivita, odpočinek i komfortní chování. Zjištěné hodnoty byly roztříděny, zhodnoceny a statisticky zpracovány dle obvyklých variačních metod.

Bylo použito těchto symbolů:


n – počet případů v souboru




sX – směrodatná odchylka 45




V [%] – variační koeficient




min. – minimální hodnota




max. - maximální hodnota




průměr - aritmetický

4.3.1


Metodika pozorování zdravotního stavu telat v terénu rozčlenění telat na skupiny dle ustájení •

telata uvnitř teletníku na vazném ustájení + kotcové skupinové ustájení uvnitř teletníku (případ 1)

•

VIB + skupinové ustájení v kotcích s přístupem do venkovního výběhu (případ 2)







rozdělení telat dle pohlaví •

jalovičky

•

býčci

rozdělení zjevného zdravotního stavu – dle pozorování těchto projevů •

vitalita, životnost

•

odpovídající vývin

•

oči a nos - přítomnost výtoku

•

sací reflex u sajícího telete

•

zaschlá pupeční šňůra, dobře zhojený pupeční pahýl

•

klouby – suchost, přítomnost otoků

•

kvalita srsti – čistota a suchost

•

teplota těla (optimální rozmezí – 38,5 – 39,5 ºC)

•

dechová frekvence – (optimální rozmezí – 30 – 40 dechů/ minutu)




kálení, vyměšování




příjem krmiva




pití – příjem nápoje




stání




vstávání, lehání – pohybová aktivita




odpočinek




komfortní chování




chování z nudy 46

Určení bodů stupnice •

1 - výborný zdravotní stav

•

2 – dobrý zdravotní stav

•

3 – problematický zdravotní stav

•

4 – akutní zdravotní stav

•

5 – kritický zdravotní stav

47

5

VÝSLEDKY A DISKUSE

Hodnocení úspěšnosti odchovu telat v podniku za rok 2009 (%)

Graf č. 1: můžeme vidět, že u jalovic ustájených na teletníku vazným systémem ustájení byla nejvyšší natalita v srpnu, nejnižší v červenci, říjnu a prosinci. Nejvyšší mortalita byla zaznamenána v říjnu, kdy dosáhla 100 %. Alarmující byl však i úhyn v srpnu, kdy dosáhl 42,85 %. Odchov byl nejzdárnější v měsíci červnu, červenci, srpnu a listopadu. U býků byla situace následující: natalita byla vyšší během ledna až března, pak v červenci až říjnu, nejnižší byla zaznamenána v prosinci. Nejvyšší mortalita byla zaznamenána během března, kdy dosáhla 71,40 %, zvýšení

mortality bylo

zaznamenáno také během prosince, kdy dosáhlo 50 %. V kotcovém ustájení uvnitř teletníku byla situace, co se týče úhynů, také nepříznivá. 50 % úhyn u jaloviček v měsíci srpnu a až 100 % úhyn v měsíci březnu a říjnu u býčků je alarmující a svědčí o selhání použitého způsobu odchovu. V systému ustájení jalovic ve VIB byl nejvyšší početní stav 8 ks, nejvyšší mortalita byla 50 %, a to v říjnu. U býčků byly zaznamenány nejvyšší početní stavy v měsících leden, březen, květen a červenec. Nejvyšší mortalita se pohybovala v řádu 20 %, a to v říjnu a listopadu. Situace ve skupinovém ustájení v kotcích s výběhy byla nadějnější. Mortalita se u odchovávaných jaloviček i býčků pohybovala max. 33,33 %, v prvním případě tomu tak bylo v měsíci dubnu, v druhém v průběhu října. Nejkritičtější vůbec byla situace u býků ustájených v kotcích uvnitř teletníku, a to během měsíců března a října, kdy byla mortalita 100 %. Průměrně bylo odchováno 76,38 % býků (Vx = 47,29 %) a 84,72 % (Vx = 47,60 %) jalovic v kotcích umístěných uvnitř budovy teletníku. Nejlépe, co se odchovu týče, dopadly kotce s venkovními výběhy pro jalovice. Průměrný odchov se zde rovnal 97,22 % (Vx = 9,47 %), příznivé bylo hodnocení i pro odchov býků ve VIB, kde bylo úspěšně odchováno 94,06 % (Vx = 9,04 %). Z hlediska srovnávání měsíců dle úspěšnosti odchovu vychází nejlépe leden, kdy byl zaznamenán 95,31 % odchov (Vx = 9,12%), stejně tak červen, kdy bylo průměrně odchováno 95,83 % telat (Vx = 11,40 %) a říjen, v němž bylo odchováno 95,83 % narozených telat (Vx = 11,50 %). Nejhůře se na odchovu projevilo období

48

března, kdy se hodnota průměrného odchovu rovnala 70,23 % (Vx = 51,10 %) a hlavně říjen, kdy bylo průměrně odchováno pouhých 36,70 % (Vx = 87,21 %). Toto svědčí nejen o špatném odchovu jako takovém, ale i o zjevném zanedbání preventivních vakcinací ze strany personálu. V nevhodném ustájení se velice rychle rozšířily infekční částice, což mělo na telata oslabená vlivem špatného welfare, decimační účinky. Nikterak dobře také nebyla zhodnocena úspěšnost odchovu býčků a jaloviček v systému vnitřního vazného ustájení, kde se vysoká mortalita projevovala hlavně během měsíců srpna a listopadu. Důvodem mohlo být zhoršení stavu způsobené ztížením termoregulace a horší výměny zamořeného vzduchu stáje, nebo opět - selhání lidského faktoru - absence vakcinace. Dalším vlivem zhoršeného zdravotního stavu narozených telat může být špatná příprava dojnic na porod, kdy byla podceněna důležitost složení krmné dávky suchostojných dojnic a jejich příprava na porod. Jak uvádí DOLEŽAL (2009) - péče o tele začíná již před jeho narozením. Souborem opatření realizovaných v průběhu stání na sucho může chovatel podpořit životaschopnost telat po narození. Zásadní vliv má výživa vysokobřezí plemenice. Zdraví a životaschopnost telat je ovlivněno již průběhem nitroděložního vývoje plodu. Kromě dobrého zdravotního stavu matky je nejdůležitější zajistit březím plemenicím plnohodnotnou a vyrovnanou krmnou dávku bez plísní a patogenů, vyloučit rozvoj poruch metabolismu – acidóz, ztučnění dojnic, lipomobilizačního syndromu, ketóz, které negativně ovlivňují životaschopnost telete. Stejně tak COOK (2004) zmiňuje, že jde o působení vlivů chovatelského prostředí, jako jsou vliv roků, ročních období, způsobu výživy, chovu, stáda, haly, umístění v hale atd. Tyto lze souhrnně označit jako vliv chovatele, neboť jejich působení na zvířata je chovatelem ovlivnitelné. Kromě systematických vlivů působí na užitkovost ještě náhodné nekontrolovatelné vlivy prostředí, jejichž působení nelze ovlivnit ani předvídat. ŠMERDA (2001) prezentuje názor: jakmile jeden z faktorů chovatelského prostředí projevuje svoji nedostatečnost, dochází k disbalanci celého komplexu. Limitujícím prvkem prostředí pro chovaná zvířata je člověk, který víceméně může ovlivňovat všechny uvedené faktory. Obdobně i sebeužitkovější zvířata bez odpovídající výživy nemohou své kvality plně projevit a naopak sebelepší výživa nemůže být plnohodnotně využita zvířaty s menší schopností konverze živin. Všechny faktory prostředí vytváří zvířatům podmínky pro využití živin a energie krmiv. Vzniká obrovské množství

49

variant, které je však možné rozčlenit do skupin faktorů technických, technologických a klimatických. Nadprůměrnou mortalitu v podniku potvrzuje i ANONYM (2009), který uvádí, že v zemích EU jsou v průměru ztráty telat asi 10 – 20 %. Důvody jsou špatný růst a vývin telat, jejich onemocnění, náklady na ošetřování a léčbu nemocných telat. Přestože jsou stále vyvíjeny nové léky a vakcíny, nedochází v posledních deseti letech k žádnému zlepšení, pokud jde o úhyny telat. Mezi příčiny úhynu patří z 53 % průjmová onemocnění, 23 % bronchopneumonie a zbytek tvoří ostatní onemocnění. V EU je chováno celkem asi 27 milionů krav, ročně se narodí, počítáme-li se zvýšenou sterilitou krav, asi 10,5 milionu telat, průměrné ztráty telat činí 15 %, a to znamená, že ročně uhyne 1,5 milionu telat. To jsou samozřejmě obrovské ekonomické ztráty. Přitom 90 % úhynů je způsobeno chybami v managementu odchovu, jsou to zbytečné ztráty telat. Problematikou ztučnění dojnic se zabývá také ANDRT et al. (2008), který zmiňuje, že při energeticky nadhodnocené krmné dávce v poslední třetině březosti dochází ke zvýšení intenzity růstu plodu, toto se projeví nadměrným zvětšováním hmotnosti telete při narození. Současně se u plemenice tvoří depozita tuku a dochází tím ke zvyšování úrovně tělesné kondice. Z ekonomického pohledu je zvyšování tělesné kondice během stání na sucho nežádoucí. Ztučnění krávy před porodem působí obtížnější porod se všemi svými důsledky pro životaschopnost telete a zdravotní stav krávy po otelení. Dále nadměrné tělesné zásoby tuku, při stupni tělesné kondice 4 body a více, tvoří absorpční tkáň pro hormony zajišťující znovuobnovení říjového cyklu, a tím tlumí jeho účinek. Správné řízení období stání na sucho je základním požadavkem úspěšného chovu dojnic a odchovu kvalitních telat – jalovic pro obnovu stáda.

50

100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0 1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

jalovice, vazné ustájení

býci, vazné ustájení

jalovice, kotce

býci, kotce

VIB jalovice

VIB býci

jalovice, kotce s venkovním výběhem

býci, kotce s venkovním výběhem

Graf č. 1: Odchov v podniku za rok 2009 vyjádřený v (%)

51

11

12

Hodnocení zdravotního stavu – vitalita:

Z grafu č. 2 je patrné, že nejlepší vitalitu projevovali býci ve skupinovém ustájení s přístupem do venkovního výběhu v prvních měsících na začátku roku, a to v lednu – dubnu. Dále byly kladně hodnoceni i býci ustájení v mlezivovém období ve VIB, a to ve stejném období - v měsících leden až duben. Nejhorší posuzovanou vitalitu projevovali býci ve vnitřních kotcích v měsících únor – duben a jalovice ustájené vazně uvnitř budovy teletníku v období března až června. Důvodem lepšího projevu vitality, čili projevu životnosti ve studenějších měsících může být hned několik. Jedním z nich je vliv mikroklimatu ve stáji, kdy telata netrpí teplotním stresem vlivem vysokých teplot. Při ustájení ve VIB nedochází k přehřívání organismu a obtěžování hmyzem, a tak mláďata daleko lépe prospívají. Důležitost udržovat mikroklima ve stáji nesmí být podceňována. Investice se formou zlepšení zdravotního stavu a zmírnění nákladnosti za veterinární ošetření vrátí. Jednou z možností zlepšení životnosti uvnitř teletníků je využití ionizace, daleko výhodnější je však telata přemístit do venkovních výběhů či VIB, jejichž konstrukce je snadná a nemusí být pro chovatele investičně nákladná. Stejně tak propaguje URBAN (1997) nezakrytý výběh, který umožňuje přístup slunečního záření k teleti, což je významné zejména v zimním období (tvorba vitaminu D). Ochrana před dešťovými a sněhovými srážkami může být řešena pomocí stahovatelné rolety nebo výsuvnou stříškou. Kromě tohoto typu může být přístřešek typu iglú, který je ve tvaru jehlanu a používá se v oblastech s vyššími sněhovými srážkami. K výrobě VIB se používá dřevo, překližka nebo plasty. Konstrukce VIB musí umožňovat snadný přístup k teleti. Jednotlivé boxy se řadí vedle sebe. Aplikací intervenční ionizace v uzavřených objektech se zabývá VELECHOVSKÁ (2010), která zdůrazňuje, že tato změna pomáhá navrátit stav ovzduší do přijatelných hranic. Pro chovatele se tak naskýtá naděje, že sníží náklady na léčiva, zlepší se zdravotní stav, zvýší se růstová schopnost a bude dosaženo vyššího ekonomického zisku v chovu. K ionizaci jsou nejvhodnější ionty záporné. Nebezpečí z předávkování je zanedbatelné. Zdravý organismus je k iontům značně rezistenční a terapeutické účinky se projevují tím lépe, rychleji a intenzivněji, čím závažnější je porušení dané funkce. Navíc, ionizace snižuje prašnost stájového prostředí.

52

6

bodová hodnota

5 4 3 2 1

prosinec

listopad

říjen

září

srpen

červenec

červen

květen

duben

březen

únor

leden

0

měsíc

Teletník, vazné ustájení jalovice

Teletník, vazné ustájení býci

Teletník, vnitřní kotce jalovice

Teletník, vnitřní kotce býci

VIB jalovice

VIB býci

Kotce s venkovním výběhem jalovice

Kotce s venkovním výběhem býci

1 lú b d č k s z řlp

0 0

Graf č. 2: Hodnocení zdravotního stavu – vitalita

Hodnocení zdravotního stavu – výskyt průjmů:

Tento graf č. 3 prezentuje nejlepší zdravotní stav z hlediska kálení, čili konzistence exkrementů. U býků v systému kotcového ustájení s venkovním výběhem v době června až srpna s následovným zlepšením stavu v září a zhoršením v říjnu. Také u jalovic během ledna, listopadu a prosince se dařilo ve venkovních výbězích udržet telata bez průjmů, ale v červnu až srpnu tomu bylo opačně. Nejhorší průjmovitost byla zjištěna u býků ve skupinovém odchovu uvnitř teletníku a v červnu až listopadu u býků na vazném ustájení v období mlezivové výživy uvnitř teletníku. Je vidět, že nejlépe prospívala telata ve venkovních výbězích, kde byl tlak infekčních částic menší, než tomu bylo uvnitř stáje. Naopak, nejhorší situace nastávala v teletníku, kde byl tento tlak citelně vyšší a telata mu podléhala v daleko vyšší míře. Důsledkem průjmovitých onemocnění bývá zhoršení přírůstků, odmítání příjmu krmiva a vody. Důsledkem zmíněných komplikací tele začne zaostávat ve vývoji a v akutních neléčených nebo pozdě podchycených případech může dojít až k úhynu, což je významnou ekonomickou ztrátou pro podnik. Zdrojem infekce mohou být nejrozličnější patogeny a

53

parazité (například v chovech často rozšířené kokcidie). Je zapotřebí jejich vliv pokud možno co nejvíce omezit a dosáhnout tím úspěšnějšího odchovu. Na nebezpečnost průjmů apeluje i DOLEŽAL (1996), který uvádí, že následkem průjmů jsou dehydratace, acidóza a nedostatek živin. Tele ztrácí denně až 4 – 6 litrů tekutin. Pro nápravu je třeba doplnit tekutiny – buď napitím nebo infuzí, doplnit živiny krmením, snížit acidózu elektrolyty (pití nebo infuze). Sliznice střeva, která je kvůli průjmům zničena, potřebuje na obnovu pět dní. Tele by se mělo napájet jedním litrem nápoje (mléčné náhražky) ráno, v poledne a večer, 1 – 2 litry elektrolytu a večer opět jeden litr mléčné náhražky. Elektrolyt si může chovatel namíchat sám z 3,5 g soli, 20 g hroznového cukru (ne více) 2,5 hydrogenuhličitanu sodného (jedlé sody), 1,5 g KCL na jeden litr vody. Při zaměření se na vznik průjmů z důvodu zamoření prostředí parazity, zjistíme, že TEUNISSEN (2009) při porovnávání základních technologických systémů odchovu telat v různých typech velkokapacitních teletníků zjistil, že se kokcidie vyskytovaly jak u telat ustájených v individuálních boudách, tak ve společných kotcích, a to jak při odchovu na betonové podlaze, tak na roštech. Zanedbatelné byly i rozdíly v nástupu kokcidiózních infekcí v jednotlivých systémech odchovu, ovšem u telat ve VIB došlo k infekci o něco později. Jediným možným a schváleným preparátem je sulfadimidin. Podává se v mléce a později v napájecí vodě.

6

4 3 2 1

měsíc

54

prosinec

listopad

říjen

září

srpen

červenec

červen

květen

duben

březen

únor

0

leden

bodová hodnota

5

Teletník, vazné ustájení jalovice

Teletník, vazné ustájení býci

Teletník, vnitřní kotce jalovice

Teletník, vnitřní kotce býci

VIB jalovice

VIB býci

Kotce s venkovním výběhem jalovice

Kotce s venkovním výběhem býci

1 lú b d č k s z řlp

0 0

Graf č. 3: Hodnocení zdravotního stavu – výskyt průjmů

Hodnocení zdravotního stavu – příjem krmiva:

V tomto grafu č. 4 je prezentována ochota přijímat potravu. Ukazatel je velice závislý na aktuálním zdravotním stavu a ovlivňuje následné přibývání živé hmotnosti, a tím velice zvyšuje či snižuje rentabilitu odchovu. Kladná situace byla zaznamenána během ledna až března u býků ve venkovním výběhu, ke zhoršení došlo během měsíců března až června. Následovalo prohloubení odmítání krmiva během srpna trvající až do října, kdy začalo docházet ke zlepšení. Situace u býků ustájených ve VIB byla během ledna až dubna velice slibná, došlo však k jejímu citelnému zhoršení během srpna až října, stejně, jako tomu bylo v předcházejícím případě. Zhoršená situace nastala během února až dubna u býků ve vnitřních kotcích, stejně tak i u jaloviček na vazném i kotcovém ustájení uvnitř teletníku, nejvíce během července a srpna. Tato situace může mít příčinu v příznivém vlivu venkovního klimatu na apetit telat. Ve venkovních výbězích a VIB přijímala telata krmivo daleko ochotněji, což může svědčit o lepším splnění fyziologických podmínek, než je tomu u ustájení v teletnících. Situace byla horší u telat starších, která již přijímala i rostlinnou stravu. Odstav má výrazný podíl na ochotě příjmu krmiva, kterou v počátku snižuje. Proto je pro podnik mnohdy lepší oddálit jej, i když je cena mléka, popř. mléčných směsí vysoká. Nemalou měrou se projevuje kvalita, složení a konzistence krmné dávky na fyziologickém stavu zvířat. Odlišností trávení u telat v nejmladším věku se zabývá DOLEŽAL (2002), který zmiňuje, že v tomto období je funkční činnost předžaludků ještě malá, a tak se základní část živin přijatých z krmiv tráví ve slézu a střevech působením trávicích šťáv. V průběhu vývojových fází se věkem mění fyziologické potřeby telat v souladu s vývinem trávicího ústrojí, především žaludků. URBAN et al. (1997) dokládá, že současný výzkum vede k rozvoji programů časného odstavu telat, zahrnující použití prestartérových směsí ke stimulaci přijímání suché potravy. Pomocí těchto programů se dosahuje odstavu již ve věku telat od 2 do 4 týdnů, bez škodlivých účinků na fyzický nebo imunologický vývoj. Avšak

55

ruminální změny spojené s časným odstavem zůstávají středem výzkumného zájmu, neboť u telat odstavených ve 4 – 6 týdnech věku byla prokázána vyšší mikrobiální aktivita. Na vývoj bachorového organismu má výrazný vliv i složení krmné směsi a úprava krmiva. K plynulému růstu telat je důležitá spotřeba sušiny po odstavu. U systémů výživy na bázi zrnin je důležitá fyziologická adaptace organismu. S tím souvisí nutnost předkládání startérových směsí již v mlezivovém období.

6 5

bodová hodnota

4 3 2 1

prosinec

listopad

říjen

září

srpen

červenec

červen

květen

duben

březen

únor

leden

0

měsíc

Teletník, vazné ustájení jalovice

Teletník, vazné ustájení býci

Teletník, vnitřní kotce jalovice

Teletník, vnitřní kotce býci

VIB jalovice

VIB býci

Kotce s venkovním výběhem jalovice

Kotce s venkovním výběhem býci

1 lú b d č k s z řlp

0 0

Graf č. 4: Hodnocení zdravotního stavu – příjem krmiva

56

Hodnocení zdravotního stavu – napájení:

V grafu č. 5 vidíme stabilní situaci v teletníku u jalovic umístěných v kotcích během celého sledovaného roku. Situace u býků, kteří měli možnost pobytu ve venkovních kotcích byla nestabilní a měnila se během celého roku. V lednu až dubnu byla situace optimální, od dubna došlo ke zhoršení, a toto trvalo do června, kdy došlo k opětovnému zvýšení ochoty přijímat pitnou vodu. U býčků umístěných do VIB byla zjištěna opět stabilita, a to nejvíce během první poloviny roku. Velká neochota v příjmu vody byla zjištěna u býčků umístěných v teletníku na vazném systému, nejhorší situace byla během měsíce prosince, ale nebyla nikterak příznivá ani během června až září, kdy ostatní telata pila daleko výraznější množství vody. Neochotu projevovali i býci z vnitřních kotců. Spotřeba pitné vody během jednotlivých měsíců závisí jak na teplotě, tak i na aktuálním zdravotním stavu, kondici zvířete i způsobu ustájení. Hlavní roli hraje množství, kvalita vody a dostupnost vody, hlavně při teplotních výkyvech, jako je tomu např. při mrazech, kdy zamrzají napáječky. To, že napájení patří k rozhodujícím faktorům chovu skotu zmiňuje i URBAN (1997). Množství vody, forma podávání, časová dispozice a teplota mohou být za specifických podmínek prostředí limitující faktory. Spotřeba vody je dána hmotností zvířat, produkčním směrem, teplotou prostředí a vody, sušinou krmiva a celou řadou dalších faktorů. Moderní systémy volného ustájení s sebou přinášení mj. problémy vhodného způsobu napájení, které lze považovat za velmi důležitý produkční faktor ovlivňující úspěch chovu, odchovu a výkrmu.

57

6

bodová hodnota

5 4 3 2 1

prosinec

listopad

říjen

září

srpen

červenec

červen

květen

duben

březen

únor

leden

0

měsíc

Teletník, vazné ustájení jalovice

Teletník, vazné ustájení býci

Teletník, vnitřní kotce jalovice

Teletník, vnitřní kotce býci

VIB jalovice

VIB býci

Kotce s venkovním výběhem jalovice

Kotce s venkovním výběhem býci

1 lú b d č k s z řlp

0 0

Graf č. 5: Hodnocení zdravotního stavu – napájení

Hodnocení zdravotního stavu – pohybová aktivita:

Graf č. 6 prezentuje variabilitu vstávání a lehání u jednotlivých kategorií během roku. Značně nestabilní se jeví sekce býků ustájených v kotcích s venkovními výběhy. Stabilně dobrou aktivitu jsem zaznamenala u býků ustájených ve VIB, hlavně během ledna – dubna. Naopak, v teletníku byla situace daleko horší, u býčků jak na vazném, tak i kotcovém ustájení uvnitř teletníku v období od května do října. To svědčí o vnímavosti telat na vysoké teploty, kdy se pohybová aktivita značně omezuje. Telata se jeví flegmatickými až apatickými. Hlavní důraz musí chovatelé klást na kvalitu ustájení splňující podmínky welfaru, a tím dostatečnou kubaturu stáje. Vliv horkého letního období na pohybovou aktivitu posuzoval BOUŠKA (2006), který prezentuje, že jednou z hlavních příčin potíží bývá nedostatečný výkon větracího zařízení, které nestačí daný prostor odvětrat. Výměna vzduchu v tomto makroklimatickém období musí být řešena z hlediska odvodu tepla, produkovaného metabolickou aktivitou zvířat, i tepla, které se při ohřevu budovy slunečními paprsky sekundárně zvyšuje teplotu stájového

58

vzduchu. Předpoklady pro zachování zdraví a životní pohody zvířat spočívají nejen ve správných chovatelských praktikách, technologických systémech, ale i ve vytvoření vhodného chovného prostředí, které odpovídá fyziologickým potřebám a potřebám souvisejícím se způsobem chování. URBAN (1997) říká, že předpokladem pro dosažení optimálního prostředí pro skot je zajištění poměru mezi kubaturou stáje a zatížením tohoto prostoru zvířaty. Z četných pokusů, sledování a měření vyplývá, že poměr min. 6 m3 na 100 kg živé hmotnosti je pro skot v našich klimatických poměrech a při současných stavebních konstrukcích maximálně vhodný. Je to dostačující prostor, který zachycuje přebytek vodních par, CO2 a ostatních škodlivin.

6

bodová hodnota

5 4 3 2 1

prosinec

listopad

říjen

září

srpen

červenec

červen

květen

duben

březen

únor

leden

0

měsíc

Teletník, vazné ustájení jalovice

Teletník, vazné ustájení býci

Teletník, vnitřní kotce jalovice

Teletník, vnitřní kotce býci

VIB jalovice

VIB býci

Kotce s venkovním výběhem jalovice

Kotce s venkovním výběhem býci

1 ld b ú č k s z řlp

0 0

Graf č. 6: Hodnocení zdravotního stavu – pohybová aktivita

59

Hodnocení zdravotního stavu – odpočinek:

Z tohoto grafu č. 7 je patrné, že nejlepší zdravotní stav jevily jalovice ustájené ve VIB v období dubna až května, došlo však ke zhoršení během července až srpna. Ve VIB se také dařilo býkům, a to během ledna až dubna, také v září. U býků umístěných na vazném ustájení uvnitř teletníku byl nejkritičtější projev odpočinku v měsíci srpnu. Jalovice ve vnitřních kotcích prokazovaly v srpnu citelné zhoršení. Situace se zhoršovala se vzrůstající teplotou, kdy telata vykazovala v letních měsících letargii. Jednalo se zejména o překročení optimálních hranic termoneutrální zóny a o daleko masivnější tlak hmyzu, než je tomu v ostatních částech roku. Naopak, při nižších teplotách se zdravotní stav nezhoršoval tak, jako při opačných hranicích termoneutrální zóny. Důležitost hraje také dodržování základních zoohygienických pravidel provozu. Termoneutrální zóna se pohybuje v rozpětí 10 – 18 ºC, jak uvádí HALINA (2010). Přesun do venkovního individuálního boxu, který je nejčastěji používaným způsobem odchovu telat u nás, probíhá během 6 – 18 hodin po narození. Změnou prostředí se rozlišuje termoneutrální zóna a zvyšuje se výkonnost metabolismu telete. Pro zajištění optimálního chovného prostředí je nutná správná technika ošetřování – kvalitní, suchá podestýlka, pravidelné krmení a napájení, kontrola příjmu krmiva a zdraví. Z faktorů, které se nejvíce uplatňují na schopnosti zvířat vyrovnat se s chladnými podmínkami, dominují typ ustájení a zařízení stáje, věk zvířat, výživa, teplotní aklimatizace, osrstění a chování zvířat, jak zmiňuje HALINA (2010). Pokud jsou zvířata chráněna před vysokou vlhkostí vzduchu a rychlostí proudění, snižuje se hranice dolní kritické teploty a minimalizuje se tak negativní dopad chladového stresu.

60

6

bodová hodnota

5 4 3 2 1

prosinec

listopad

říjen

září

srpen

červenec

červen

květen

duben

březen

únor

leden

0

měsíc

Teletník, vazné ustájení jalovice

Teletník, vazné ustájení býci

Teletník, vnitřní kotce jalovice

Teletník, vnitřní kotce býci

VIB jalovice

VIB býci

Kotce s venkovním výběhem jalovice

Kotce s venkovním výběhem býci

1 lú b d č k s z řlp

0 0

Graf č. 7: Hodnocení zdravotního stavu – odpočinek

Hodnocení zdravotního stavu – komfortní chování:

Tento graf č. 8 prezentuje častost projevu komfortního chování, které je do jisté míry i ukázkou správného welfare. Nejlepší výsledky byly zjištěny u býčků umístěných do VIB, hlavně během ledna až dubna. Dobré projevy byly zaznamenány i u býčků umístěných v kotcích s venkovními výběhy, a to ve shodném období jako v prvním případě. Nejhorší situace byla zaznamenána v srpnu v teletníku na vazném ustájení u jaloviček. Ani situace u býčků v období března až května na vazném ustájení v teletníku nebyla nikterak příznivá. Důvodem může být špatná výživa či nevhodné prostředí, a těmito vlivy zhoršená kondice zvířat. (DOLEŽAL, 1996): Jedním z primárních požadavků telete je požadavek na energii. Pro udržení tělesné hmotnosti je třeba, aby tělesné tkáně, podléhající oxidaci při procesu zajišťování energie pro dýchání, krevní oběh, svalovou činnost a jiné životní funkce, mohly být opětovně obnoveny za pomoci energie krmných diet. Při všech těchto procesech je produkováno teplo, které může být z těla odváděno. Teplo je také produkováno při normální

61

dobrovolné činnosti zvířete, jako je pití, chůze, vstávání a lehání, hra. Pro potřeby růstu je energie uchovávána převážně ve formě proteinu ve svalech a ve formě tuku, avšak teplo je také produkováno při metabolických procesech probíhajících nepřetržitě v tkáních.

6

bodová hodnota

5 4 3 2 1

prosinec

listopad

říjen

září

srpen

červenec

červen

květen

duben

březen

únor

leden

0

měsíc

Teletník, vazné ustájení jalovice

Teletník, vazné ustájení býci

Teletník, vnitřní kotce jalovice

Teletník, vnitřní kotce býci

VIB jalovice

VIB býci

Kotce s venkovním výběhem jalovice

Kotce s venkovním výběhem býci

1 lú b d č k s z řlp

0 0

Graf č.8: Hodnocení zdravotního stavu – komfortní chování

Hodnocení intenzity přírůstků dle typu ustájení – případ 1 (teletník):

Graf č. 9 znázorňuje přírůstky u telat ustájených v podniku uvnitř teletníku vazně a v kotcích. Přírůstky byly do 21. dne průměrně 0,4 kg/ ks, od 22. dne do 28. dne byly rovny 0,5 kg/ks a později se intenzita růstu zvýšila až na 0,6 kg/ks do 49. dne a nakonec vystoupla na 0,7 kg/ks v 85. dni. Průměrný přírůstek ve zvoleném systému odchovu byl 0,53 kg/ks/den (Vx = 17,03 %) a průměrná váha telat byla naměřena 63,67 kg/ks (Vx = 19,62 %). Vlivem, který nejvíce snížil intenzitu růstu, byl výskyt infekce, jehož následkem byla velice vysoká mortalita v odchovu, a to až 100 %. Nižší intenzita růstu byla zjevně způsobena nevhodnými podmínkami ustájení, chybami ošetřujícího personálu a také nevhodným složením krmné dávky jak suchostojných krav, tak i telat, u kterých došlo k omezení podávání startéru z důvodu jeho vysoké ceny. Z důvodů nezvládnutí výživy dojnic připravovaných na porod se 62

telení stává obtížnější kvůli vysokým porodním hmotnostem narozených telat. Tele, u kterého se vyskytnou komplikace již v průběhu příchodu na svět, bývá většinou problematické. Úloha správné výživy je nezastupitelná, jak uvádí DOLEŽAL (2002). Požadavky telat na množství výživných látek, jakož i na jednotlivé druhy krmiv se v průběhu růstu telat do věku 3 až 6 měsíců často mění. Aby se tyto požadavky mohly v praxi realizovat, sestavují se schémata krmných dávek, která bývají diferencována podle užitkového zaměření, pohlaví a požadovaných přírůstků, se zohledněním použitých druhů krmiv. Na zásadovost managementu v chovech dojeného skotu poukazuje

DOLEŽAL

(2009). Právě odchov telat ukazuje na ekonomiku výroby mléka v podniku a má své požadavky na stájové prostředí a krmení, které je potřeba dodržet. Při narození se počítá průměrně s hmotností 45 kg a na konci období, v osmém až desátém týdnu života by mělo tele vážit 140 kg s průměrnými přírůstky 850 g za den. Hlavním problémem při odchovu telat je počet uhynulých telat. Ztráty telat v poporodním období jsou příliš vysoké a zásadně dány

hmotnost/kg a přírůstek/kg

ustájením, krmením a ošetřováním telat.

0,8

90

0,7

80

0,6

70 60

0,5

50

0,4

40

0,3

30

0,2

20

0,1

10

0

0 0 - 7 8 – 14 15 – 21

22 – 28

29 – 35

36 – 42

43 – 49 věk/dny

Graf č. 9: Přírůstek ž. hm. – (Případ 1)

63

50 – 56

57 – 63

64 – 70

71 – 77

78 – 84

85 91

Hodnocení intenzity přírůstků dle typu ustájení – případ 2 (VIB, kotce s venkovními výběhy): Z tohoto grafu č. 10 je patrné, že průměrné přírůstky byly vyšší než v případě č. 2. V prvních 14 dnech se přírůstky pohybovaly okolo 0,5 kg/ks, následující dva týdny se pohybovaly okolo 0,6 kg/ks a později se až do 56. dne zvýšily na 0,7 kg/ ks. Tuto výši přírůstků dosahovala telata v případu č. 1 až v 85. dni, kdy telata ustájená tímto systémem dosahovala přírůstků 0,9 kg/ks. V daném případě byla průměrná velikost přírůstků stanovena na 0,68 kg/ks/den (Vx = 16,64 %) a průměrná hmotnost telat na 69,43 kg/ks (Vx = 22, 99 %). Důležitost zde hrála hlavně odlišnost prostředí, ve kterém se telata vyskytovala, a také krmných dávek v systému odchovu. Ty by se měly přizpůsobit budoucímu směru využití zvířat, který je důležitý pro stanovení optimálních přírůstků v použitém systému odchovu se zaměřením na budoucí produkci. Nutnost sledování vhodnosti zvoleného druhu výživy prezentuje URBAN (1997). Nutriční požadavky jsou určovány rychlostí růstu požadovanou pro určité produkční účely. Samozřejmě velmi intenzivní produkce masa nebo telení v mladém věku vyžadují mnohem větší rychlost růstu telete (0,8 – 1,0 kg/den), než je potřeba při telení ve věku 3 let u masných krav v dospělosti (0,4 – 0,5 kg/den). Problematiku hmotnostních přírůstků řeší TRÁVNÍČEK et al. (2005), kdy sdělují, že od narození do věku 12 týdnů kolísají od 0,5 – 0,75 kg/den podle množství koncentrátů nabízených po odstavu. Pro dosažení větší rychlosti růstu je třeba denně zkrmovat větší množství MKS a odstav musí probíhat pomalu. Jestliže jsou telata odstavena příliš rychle, dojde u nich k tzv. zadržení růstu a nebudou schopna zúročit větší množství relativně drahé MKS, která má v mladém věku rychlé přírůstky umožnit. Při zkrmování MKS ad libitum do věku 8 týdnů a následné pomalé redukci jejího příjmu až do odstavu ve 12 týdnech budou hmotnostní přírůstky telat mléčných plemen kolem 0,9 kg/den. Otázkou výživy telat s ohledem na budoucí uplatnění se zabýval VETÝŠKA et al. (2000), kdy byl na jalovičkách ověřen systém odstavu v 60 dnech věku na bázi limitovaného množství mléka v množství 3 – 5 l denní dávky, adlibitního podávání startérových směsí ve formě „müsli“ a podávání sena až po příjmu startétu 2 kg na den, což bylo přibližně v 75 dnech věku. Startér obsahoval 88 % sušiny, 19,5 % N – látek, 14,8 % SNL, 2,2 % tuku, 4,7 % vlákniny, 0,69 ŠJ, 6,5 g Ca, 4,9 g P, 28 g Mg, 7,8 g K, 2,4 g Na. Ve 185 dnech věku dosáhly

64

jalovice 190 kg živé hmotnosti. Růst vyjádřený průměrným denním přírůstkem v období 1. – 45. den byl 450 g, 45. – 90. den 780 g, 90. – 145. den 890 g a 145. – 185. den 900 g.

hmotnost/kg a přírůstek/kg

0,9

120

0,8

100

0,7 0,6

80

0,5

60

0,4 0,3

40

0,2

20

0,1 0

0 0 - 7 8 – 14 15 – 22 – 21 28

29 – 36 – 35 42

43 – 49

50 – 57 – 56 63

64 – 71 – 70 77

78 – 84

85 91

věk/dny

Graf č. 10: Přírůstek ž. hm. – (Případ 2)

Vliv teploty na mortalitu telat (Případ 1): Z grafu č. 11 je patrné, že nejvyšší mortalita – tj. 100 % - byla zaznamenána říjnu u jalovic ustájených uvnitř teletníku. V tomto období se sledovaná teplota pohybovala kolem 15 ºC, což spadá do termoneutrální zóny, která je optimální pro odchov, a tak tento úhyn nemohl být zapříčiněn vlivem teploty, ale infekce. Stejně tak u býků ustájených jednotlivě uvnitř teletníku byl v březnu zaznamenán 72 % úhyn, což se rovnalo úhynu 5 kusů, v průměru na tento případ to znamenalo 1,75 ks úhyn (Vx = 97,70 %). I tehdy byla teplota optimální – tj. 11,2 ºC, což opět svědčí o působení virové infekce ve stádě a selhání lidského faktoru. U jalovic odchovávaných rovněž uvnitř teletníku, a to v kotcích, byl nejvyšší úhyn v srpnu, a to 50 %, což se rovnalo 2 kusům, což znamenalo v průměru na systém odchovu průměrně 2,25 ks (Vx = 35,55 %). V tomto měsíci bylo naměřeno 26,9 ºC, což je mimo hranice termoneutrální zóny, a tak tyto úhyny mohly být zapříčiněny vlivem tepelného stresu. Měsíc říjen znamenal pro zvolený systém odchovu průměrné ztráty 1,5 ks (Vx = 74 %). U býků došlo ke 100 % úhynu v měsících březnu (11,2 ºC) a říjnu (15,1 ºC), kdy opět teploty nebyly nikterak vysoké a značí to spíše problémy související opět s nevyhovující zoohygienou a stájovou únavou.

65

To, že na chovaná zvířata působí celý systém faktorů vnějšího prostředí potvrzuje i ANONYM (2006). Nároky se velmi liší od nároků člověka, a proto chovatel musí eliminovat velkou část těch faktorů, které při jejich extrémních hodnotách nebo v určitých kombinacích nutí organismus zvířat posilovat obranné organismy, a tím omezovat potencionální užitkovost. Stejně tak zdůrazňuje DOLEŽAL (2002) hlavní nevýhodu teletníků, zejména u teletníků s kontinuálním provozem, málo uspokojivý zdravotní stav telat, vyplývající z promoření objektu (stájová únava) a špatného mikroklimatu, dále vyšší investiční náklady na výstavbu a údržbu.

30

stupně Celsia

25 20 15 10 5

ne c ro si P

to pa d Li s

Ř í je n

Zá ří

Sr pe n

Če rv en ec

Č er ve n

Kv ět en

Du be n

Bř ez en

Ún or

Le de n

0

měsíce

Teplota/ºC počet uhynulých telat typ ustájení uvnitř teletníku jalovice počet uhynulých telat typ ustájení uvnitř teletníku býci

L

počet uhynulých telat typ ustájení v kotci, uvnitř teletníku jalovice počet uhynulých telat typ ustájení v kotci, uvnitř teletníku býci

Graf

č. 11: Vliv teploty na mortalitu telat (Případ 1)

Vliv teploty na mortalitu telat – (Případ 2): Z tohoto grafu č. 12 je patrné, že k nejvyšší mortalitě docházelo, stejně tak jako v případě č. 1 v měsíci říjnu, kdy evidentně došlo k celopodnikové nákaze virovým onemocněním, které se přeneslo, snad i vlivem personálu, na všechna zvířata. V tomto měsíci došlo k úhynu 1 jalovice (50 % mortalita), 1 býka ustájeném v VIB (20 % mortalita) a 1 66

v kotci s venkovním výběhem (33 % mortalita), což znamenalo pro systém v průměru 0,75 ks úhynu (Vx = 57,33 %). Průměrná teplota byla 8,6 ºC, což není nikterak nevyhovující teplota pro odchov telat. Pochopitelnější by byl úhyn v zimních měsících, kdy teplota klesá pod bod mrazu, což znesnadňuje krmení a napájení mláďat. Dalším problematickým měsícem byl duben, kdy došlo k úhynu jalovičky ustájené v kotci s venkovním výběhem, což znamenalo 33 % mortalitu v měsíci u dané kategorie. Zdá se, že tyto úhyny nebyly způsobeny vlivem špatného ustájení, ale oslabenou imunitou telat vypovídající o nezodpovědné péči o telata, jak z hlediska výživy (hlavně podávání mleziva), tak ze zanedbané hygieny chovu a následném vysokém infekčnímu tlaku. Toto tvrzení však popírá DOLEŽAL (2009), který tvrdí, že největším problémem venkovního ustájení nejsou vysoké koncentrace škodlivin, např. plyny, průvany, ale vysoké teploty. Hodnoty teplot a intenzity slunečního záření v letních měsících velmi často překračují kritické hodnoty. Zvláště tam, kde nebylo možné dopřát zvířatům stín nad chovným prostorem. Z měření vyplývalo, že v některých typech VIB byly naměřeny hodnoty dokonce +34 ºC a krátkodobě až + 47 ºC. U polyetylenových bílých VIB přesahovala teplota více než 6 hodin dokonce 40 ºC. U plachtových VIB s vysokým podhledem a stropní ventilací byla teplota o 5 až 7 ºC nižší než u ostatních typů.

25

15 10 5

měsíce

67

ne c Pr os i

to pa d Li s

Ří je n

Zá ří

Sr pe n

Če rv en ec

Če rv en

Kv ět en

Du be n

Bř ez en

-5

Ún or

0

Le de n

stupně Celsia

20

Teplota/ ºC počet uhynulých telat typ ustájení VIB jalovice počet uhynulých telat typ ustájení VIB býci

s t u p ně

Ce s l a i

počet uhynulých telat typ ustájení Skupinové kotcové ustájení s přístupem do venkovního výběhu jalovice m

ě s í c e

počet uhynulých telat typ ustájení Skupinové kotcové ustájení s přístupem do venkovního výběhu býci

Graf č. 12: Vliv teploty na mortalitu telat ( Případ 2)

68

6

ZÁVĚR Byla sledována vhodnost daných způsobů ustájení na zdravotní stav telat, u kterého byly

zvoleny měřitelné znaky. Za základní parametry zkoumání a hodnocení dle vytvořené stupnice byly označeny body od 1 – 5, kdy 1 byla stanovena jako nejlepší hodnota a 5 jako nejhorší. Posuzovanými způsoby ustájeními byly vazné a volné kotcové ustájení uvnitř teletníku, ustájení ve VIB a v kotcích s venkovními výběhy, kdy nejlépe působilo na zdravotní stav ustájení ve VIB na býky. Tehdy byla zaznamenána nejnižší mortalita, a to 20 % v říjnu. Nejhorší vliv na životní projevy mělo kotcové ustájení v teletníku na býky, při kterém ztráty dosahovaly až 100 %, což bylo zaznamenáno v měsících březnu a říjnu. Při ustájení jalovic uvnitř teletníku jak vazně, tak i v kotcích i ve VIB se mortalita pohybovala kolem 50 %, kdy při vazném ustájení došlo k úhynům v prosinci, v kotcovém ustájení v srpnu a ve VIB v říjnu. I v tomto případu asi nedocházelo k úhynům z důvodu teplot, ale spíš vlivem zanedbání péče. Při způsobu ustájení v kotcích s přístupem do venkovních výběhů byla zaznamenána mortalita u obou pohlaví 33,33 %, u jalovic v měsíci dubnu a u býků v říjnu. Nejkritičtější z měsíců v se sledovaném roku 2009 byl říjen, kdy se v podniku projevila pandemie chřipkového onemocnění vysokou úmrtností ošetřovaných telat. V tomto podniku se setkáváme s podmínkami odchovu, které nejsou provázány s následujícími požadavky na produkci, a tak dochází k přerušení návaznosti ustájení. I když jsou dojnice ustájeny v produkční stáji v kotcích na vysoké podestýlce, porodna, ošetřovna a odchov telat probíhá v budově teletníku vazným způsobem, popř. v kotcích, což není ideální stav. Po přesunu do VIB telata vykazovala vyšší životaschopnost, a proto bych doporučovala užít tento způsob ustájení. Nákladnost výstavby VIB není tak ekonomicky zatěžující, jako je léčba telat se zhoršeným zdravotním stavem uvnitř teletníku. Rovněž vybudování venkovních výběhů u kotců není složitým způsobem zlepšení efektivity odchovu. Vhodným způsobem předcházení komplikovaných telení a

zdravotních komplikací narozených telat by bylo

zřízení IPK (individuálního porodního kotce). Další přínosnou změnou by bylo změnění systému výživy telat, zejména měření kvality a zamrazování kvalitního mleziva pro všechna telata. Dále zavedení používání kvalitních MKS a větší míra podávání startéru ve výživě a konec zkrmování odpadního mléka jalovičkám sloužícím pro obrat stáda by ušetřilo náklady v budoucích letech za léčení mastitid. Snížení pracovní náročnosti za současného zvýšení platů zaměstnanců a jejich odbornosti by se také projevilo na zlepšení odchovu, stejně tak i v počtu odchovaných kusů telat. Zásadní stránkou chovu skotu je v dnešní době hlavně ekonomika a její stabilita. Za stávající situace není tato část živočišné produkce příliš 69

rentabilní, a tak dochází k útlumu propagace inovací, která je však ještě více, než kdy jindy důležitější. Pokud nebude docházet k novým poznatkům v odchovu telat a chovu skotu obecně, a nové informace nebudou zpracovávány a uváděny do praxe, bude se situace i nadále zhoršovat a dojde ještě k masivnějšímu útlumu domácí živočišné produkce, než je tomu nyní. V ČR je dlouholetá tradice tohoto oboru, mělo by se z ní čerpat, a ne na ni zapomínat.

70

7

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY

ALEXA, P.: Koliinfekce telat, Vše pro chov skotu, Agrární obzor, 2008 ANDRT, M., DOLEŽAL, O., et al.: Technologické, technické a ekonomické normativní ukazatele pro zemědělství ČR, 3. vydání, Typos a.s., Praha Mze ČR, 1998, ISBN 80-2130455-3

BASOVNÍK, M., KROTKÝ, A.: Napájení telat syrovým kravským mlékem, Chovatelské impulzy, CHD Impuls, Zemědělská společnost Litohoř s.r.o., 2008, roč.7, č.2, s.7

BLOEMERT, J.: Intenzívní růst jen v dobré kondici, Chov skotu, CRV, 2009, roč. 6, s. 6 – 8, ISSN 1801 – 5409

BOUŠKA, J., et. al.: Chov dojeného skotu, 1. vydání, Profi Press s.r.o., 2006, 186 s., ISBN 80-86726-16-9

BRŮNOVÁ, A.: Systémy chovu, odchovu a řízení stáda, Využívání genetického potenciálu dojnic moderními způsoby chovu, Praha, ČZU, 1999, s.138 – 142

BURDYCH, V., VŠETEČKA, J., et al.: Reprodukce ve stádech skotu. 1. vydání, CHOVSERVIS a.s. Hradec Králové, Tiskárny B.N.B.spol.s.r.o. Velké Poříčí, 2004, 72 s. BŽANT, J.: V ČR přibývá prostých a ozdravených hospodářství od IBR, Náš chov, Profi Press s.r.o., 2008, č.12, s. 63-65, ISSN 0027-8068

COOK, N.: Šlechtitel, Genoservis a.s. Olomouc, 2004, č.4, s. 28-29

DAVÍDEK, J.: Období mléčné výživy, Chov skotu, 2010, roč.7, č. 2, s. 21, ISSN 1801-5409

DOLEŽAL, O.: V ustájení telat v období rostlinné výživy jsou velké rezervy, Náš chov, Profi Press s. r.o., 2010, č. 3, s. 62, ISSN 0027-8068

DOLEŽAL, O.: Nápravy chyb při odchovu telat, Zemědělský týdeník, Mediaservis, s.r.o., 2009, roč.XII, č.29, s.12-13, ISSN 1212-2246

71

DOLEŽAL, O.: Odchov telat, Zemědělský týdeník, Mediaservis s.r.o., 2009, r.XII., č. 27, s. 12-13, ISSN 1212-2246

DOLEŽAL,O., et al.: Odchov telat ve 222 otázkách a odpovědích, Agrospoj, 2002, 208 s.

DOLEŽAL, O., PYTLOUN, J., MOTYČKA, J.: Technologie a technika v chovu skotu, 1996, 213 s.

DOLEŽAL, O., et al.: Komfortní ustájení vysokoprodukčních dojnic/Vybrané statě z technologie a techniky chovu hospodářských zvířat, Praha, Výzkumný ústav živočišné výroby v Uhříněvsi ve spolupráci s Ústavem zemědělských a potravinářských informací, 2002, s. 58, ISBN 80-86454-23-1

HALINA, E.: Stres v odchovu telat, Chov skotu, 2010, roč.7, č.2, s.6 - 7, ISSN1801- 5409

HAMMOND, J., MASON, I., ROBINSON, T.: Hammond's Farm Animals, 4. vydání, Butler&Tanner Ldt., 1971, s.87, ISBN 0 7131 2322 2

HERING, P., BUCEK, P., HŘEBEN, F.: 100 let kontroly mléčné užitkovosti skotu v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 1905-2005, Českomoravská společnost chovatelů, Praha, 2005, s. 14, ISBN: 80-239-5481-4

HORÁKOVÁ, I., HNIDKOVÁ, D.: Statistická ročenka ČR 2009, Scienta, 1. vydání, Praha, 2009, výsledky chovu skotu, s. 477 – 480

JAKUBEC, V., ŘÍHA, J., et al.: Teorie a praxe selekce hospodářských zvířat, VÚCHS Rapotín, Asociace chovatelů masných plemen, Česká Zemědělská univerzita, 2003, s. 14, ISBN 80-903143-2-5

JEDLIČKA, M.: Kokcióza telat – onemocnění, o němž se mnoho nemluví, Náš Profi Press s.r.o., 2007, roč. 67, č. 6, s. 57-59, ISSN 0027-8068

72

chov,

KLEIN, P.: Výživa novorozených telat a její zdravotní aspekty - II.díl, Náš chov, 2008, č.2, s. 17-21, ISSN 0027-8068

KLEIN, P.: Výživa novorozených telat a její zdravotní aspekty- I.díl, Náš chov, 2008, č.1, s. 28, ISSN 0027-8068

KOZÁKOVÁ, J.: Je odrohování skotu nutné?, Náš chov, Profi Press s.r.o., 2003, č.11, s. 26 27, ISSN 0027-8068

KVAPILÍK, J.: Ekonomické aspekty chovu skotu, Svaz chovatelů českého strakatého skotu, 1995

KVAPILÍK, J.: Ekonomické aspekty odchovu a nemocí telat a jalovic, Náš chov, 2009, č.2, ISSN 0027-8068

KVAPILÍK, J., et. al.: Ročenka Chov skotu v České republice, Hlavní výsledky a ukazatele za rok 1999 Českomoravská společnost chovatelů, a.s., Svaz chovatelů českého strakatého skotu, Svaz chovatelů černostrakatého skotu v ČR, Český svaz chovatelů masného skotu, Praha, 2000, 80 s.

LOUDA, F. et al.: Uplatnění biologických zásad při řízení reprodukce plemenic, Výzkumný ústav pro chov skotu, s.r.o., Rapotín, 2008, 55.s. ISBN: 978-80-87144- 05-3

MEDVECKÝ, D.: Odchov telat, Bratislava, Príroda, 1983, 191 s.

NOVÁK, P., ROŽNOVSKÝ, J.: Vliv klimatických změn na organismus hospodářských zvířat, Náš chov, Profi Press s. r.o., 2008, č. 6, s. 60 – 62

PARKER, W.: Health and Disease in farm animals, 3. vydání, Pergamon Press, 1980, s. 171184, ISBN 0-08-025900-6

PAULÍK, I.: Odchov a zdraví telat III., Chovatelské impulzy, FIDES AGRO, spol. s.r.o., 2007, roč. 6, č. 1, s.14-15

73

PŘIBYL, J.: Šlechtění skotu a jeho vliv na jednotlivé chovy, Institut vzdělávání Ministerstva zemědělství ČR v Praze, 1997, s. 12, ISBN: 80-7105-155-1

PYTLOUN, P., VETÝŠKA, J.: Realizace šlechtitelského programu českého strakatého skotu a fylogeneticky příbuzných plemen v ČR, Šlechtitelské, výživářské a technologické aspekty produkce a kvality mléka, 1. vydání, Svaz výrobců mléka a. s. Šumperk, Českomoravská společnost chovatelů, a.s. Praha a Výzkumný ústav pro chov skotu, s.r.o., Rapotín, 2000, s. 24

RAAB, L.: Plnotučné mléko v odchovu telat, Úspěch ve stáji, 2006, č.2, roč. 3, 12 s.

RESSLER,G.: Podmínky pro zdárný odchov telat, Náš chov, Profi Press s.r.o., 2009, roč. 66, č. 5, s. 55-57, ISSN 0027-8068

RULFFES, R.: Odchov telat, Pragapress, Českomoravský svaz pro mléko a tuky, 1942, 45 s.

ŘÍHA, J., et al.: Reprodukce v procesu šlechtění skotu, Asociace chovatelů masných plemen Rapotín, Grafotyp Šumperk, 2004, 144 s. ISBN 80-903143-5-X

STEMME, K.: Tipy pro odchov telat, Úspěch ve stáji, 2006, č. 2, roč. 3, s. 9 – 10

ŠIMON, V., HORÁK, K., LOUDA F.: Řád chovu skotu, Praha, Svaz chovatelů holštýnského skotu, Svaz chovatelů českého strakatého skotu, Český svaz chovatelů jerseyského skotu, 2000, s. 8

ŠMERDA, A., KOVAŘÍK, P.: Bez reprodukce není produkce, České SANO, s.r.o., 2001

TEUNISSEN, J.: Není-li hygiena telecích bud dostatečná, mnoho telat onemocní, Chov skotu, CRV, 2009, roč. 6, č. 2, s. 24 – 26

TRÁVNÍČEK, Z., KAVKA, M.: Databáze technologických a technických a ekonomických normativních ukazatelů pro zemědělství České republiky, České a slovenské zemědělství na přelomu tisíciletí, Praha, Nadace Antonína Švehly, Česká akademie zemědělských věd, Praha, TOKO a.s., 204 s., ISBN 80-902411-0-7

74

TRIERUM, G.: International Dairy Topics, 2004, roč.3, č.4

URBAN, F., BOUŠKA, J., DOLEŽAL, O.: Chov dojeného skotu, 1. vydání, 1997, Praha, Apros, 289s., ISBN 80- 901100-7-X

VELECHOVSKÁ, J.: Výživa telat ve skupině, Farmář, Profi Press s.r.o., 2007,č.7, s. 7, ISSN 1210-9789

VELECHOVSKÁ, J.: S IBR o krok dále, Farmář, Profi Press s.r.o. 2010,č.3, s. 20, ISSN 1210-9789

ZIKMUND, B., Použití napájecích automatů u telat, Chov skotu, CRV, 2009, roč.6, č.5, s. 20, ISSN 1801-5409

Anonymní zdroje:

ANONYM: Výsledky zemědělského výzkumu a poradenství. I. A II. díl. Česká akademie zemědělských věd, 1995

ANONYM: Zákon č. 240/1991 Sb. České národní rady ze dne 21. května 1991 o šlechtění a plemenitbě hospodářských zvířat

ANONYM: Zpravodaj svazu chovatelů a plemenné knihy českého strakatého skotu, 1999, č.1, s.4

ANONYM: Calf rearing, Ministry of agriculture, Fisheries and Food, 1984, s.4, ISBN 0 11242643 3

ANONYM: Informační listy, Technická doporučení Mze ČR, 1992, 1993, 1994, 1995

ANONYM: Management chovu dojnic, KartoTISK, Svaz chovatelů a zpracovatelů mléka pro kojeneckou a dětskou výživu, a.s. Šumperk, Výzkumný ústav pro chov skotu, s.r.o. Rapotín, 1997, s.37

75

ANONYM: NRC National Research Counsil, 1989

ANONYM: Příručka pro zemědělce a poradce, Mze ČR, 1996

ANONYM: Situační a výhledová zpráva skot – hovězí maso, Mze, 2009, ISBN 978-80-7084814-2

ANONYM: SANO – moderní výživa zvířat spol. s.r.o., Jak odchováváme zdravá a silná telata, 2006, s.9

76

8

SEZNAM TABULEK

Tab. č. 1: Složení mleziva a zralého mléka krav (URBAN, 1997) Tab. č. 2: Požadovaná nutriční hodnota doplňkových jadrných krmiv pro telata (URBAN, 1997) Tab. č. 3: Krmný návod pro odchov telat – jaloviček mléčných plemen (URBAN, 1997)

Tab. č. 4: „Pravidlo tří“ (DOLEŽAL, 2002) Tab. č. 5: Charakteristika zdravého telete (DOLEŽAL, 2002) Tab. č. 6: Porovnání boxové a kotcové technologie ustájení telat (DOLEŽAL, 2002)

Tab. č. 7: Receptura prvotřídního startéru (DOLEŽAL, 2002)

Tab. č. 8: Termoregulační schopnosti telat (DOLEŽAL, 2002)

Tab. č. 9: Počet narozených telat (ANONYM, 2009) Tab. č. 10: Odhad nákladů odchovu telat do šesti měsíců věku (ANONYM, 2009)

77

9

SEZNAM OBRÁZKŮ

Obr. 1. Tele v těsné blízkosti nemocných a otelených dojnic

Obr. 2. Typicky zježená srst, která se vyskytuje u telat léčených na chřipkové onemocnění

Obr. 3. Napájení telat z kbelíku, kontrola množství příjmu krmiva

Obr. 4. Otelená dojnice, plodové obaly opouštějí porodní cesty

Obr. 5. Dojnice před porodem na vazném ustájení (převoz z volného ustájení produkční stáje)

Obr. 6. Dojnice s četnými poraněními, velké množství poranění, zdroj patogenů nedaleko novorozených telat

Obr. 7. Spokojená telata ve venkovním kotci

Obr. 8. Nevhodné ustájení telat na teletníku, evidentní znečištění srsti a apatie, nízká pohybová aktivita, zjevné příznaky průjmu

Obr. 9. Předkládání startéru telatům pouze v dávce na jeden den, čištění napáječky

Obr. 10. Skupinový odchov telat s přístupem do venkovního výběhu

Obr. 11. Příjem pitné vody pomocí pryžových struků

Obr. 12. Venkovní individuální bouda

78