Chyba! Záložka není definována. Chyba! Záložka není definována

Rozbory

1

Obsah 1. Identifikační údaje ......................................................................................................................... 6 1.1. Základní údaje........................................................................................................................ 6 1.2. Zřizovací právní předpis ........................................................................................................ 6 1.3. Vymezení hranic NP, stávající zonace, překryv s dalšími kategoriemi chráněných území na území NP a jeho ochranného pásma, administrativní členění ................................ 6 Překryv s ptačí oblastí.......................................................................................................... 10 Evropsky významné lokality, ležící v Národním parku Křivoklátsko................................. 10 Národní přírodní rezervace .................................................................................................. 11 Přírodní rezervace ................................................................................................................ 11 1.4. Výměra a vlastnické poměry................................................................................................ 12 1.5. Mezinárodní význam ........................................................................................................... 13 1.6. Předmět ochrany .................................................................................................................. 13 Předmět ochrany NP ............................................................................................................ 13 Vyhodnocení stavu jednotlivých ekosystémů...................................................................... 13 Předmět ochrany EVL .....................................................Chyba! Záložka není definována. Předmět ochrany PO ........................................................Chyba! Záložka není definována. 1.7. Cíl ochrany........................................................................................................................... 14 Cíl ochrany NP..................................................................................................................... 14 Cíl ochrany EVL.................................................................................................................. 14 Cíl ochrany PO..................................................................................................................... 14 2. Charakteristika území NP ............................................................................................................ 15 2.1. Úvod..................................................................................................................................... 15 2.2. Stručná charakteristika celého území................................................................................... 15 Nejvýznamnější jevy............................................................................................................ 15 Geomorfologie..................................................................................................................... 15 Geologie, paleontologie a pedologie.................................................................................... 16 Hydrologie a hydrogeologie ................................................................................................ 17 Klima ................................................................................................................................... 17 Ekologické fenomény .......................................................................................................... 17 Flóra a vegetace ................................................................................................................... 19 Houby, lišejníky a mechorosty ............................................................................................ 20 Fauna.................................................................................................................................... 21 Biotopy ................................................................................................................................ 23 2.3. Vývoj přírodního prostředí pod vlivem člověka v předhistorickém období ........................ 24 2.4. Historický vývoj a současný stav osidlování a využívání území ......................................... 24 2.5. Historie ochrany území ........................................................................................................ 25 3. Zhodnocení dosavadní péče a naplňování cílů ochrany přírody.................................................. 27 3.1. Lesní ekosystémy dle stupně přirozenosti (viz. Vyhláška č.60/2008 Sb.)........................... 28 Lesy původní – pralesy výčet, popis, historický vývoj........................................................ 28 Lesy přírodní........................................................................................................................ 28 Lesy přírodě blízké .............................................................................................................. 28 Lesy kulturní ........................................................................................................................ 29 Lesy nepůvodní.................................................................................................................... 29 Přehled lesních biotopů........................................................................................................ 29 3.2. Nelesní ekosystémy ............................................................................................................. 33 Nelesní ekosystémy přirozené ............................................................................................. 33 Nelesní ekosystémy ovlivněné činností člověka a ponechané samovolnému vývoji .......... 37 Nelesní ekosystémy ovlivněné člověkem a vyžadující další péči........................................ 37 3.3. Fytogenofond a zoogenofond............................................................................................... 40 Prováděná péče o zvláště chráněné, ohrožené a vzácné taxony rostlin a hub...................... 40

2

Prováděná péče o genové zdroje lesních dřevin .................................................................. 41 Prováděná redukce geograficky nepůvodních a invazních rostlinných druhů..................... 41 Prováděná péče o zvláště chráněné, ohrožené a vzácné taxony volně žijících živočichů (včetně managementu zvěře a ryb)...................................................................... 41 Prováděná regulace stavů nepůvodních živočišných druhů................................................. 42 3.4. Analýza případných střetů s cíli ochrany NP při realizaci opatření k naplnění cílů EVL nebo PO, ochranou populací druhů či některých polopřirozených biotopů ................ 43 3.5. Výčet a popis známých činitelů ohrožujících předmět ochrany .......................................... 43 Průmysl, energetika ............................................................................................................. 43 Zemědělství.......................................................................................................................... 43 Lesní hospodářství ............................................................................................................... 44 Těžba nerostů....................................................................................................................... 45 Doprava................................................................................................................................ 45 Rekreace .............................................................................................................................. 45 Myslivost ............................................................................................................................. 46 Rozvojové záměry ............................................................................................................... 47 4. Vyhodnocení péče o krajinu v NP ............................................................................................... 48 4.1. Krajinný ráz .................................................................................................................. 48 4.2 Limity ochrany přírody pro výstavbu (vč. architektury, urbanismu apod.) ................... 48 4.3 Jiné typy ochrany území (ÚSES, CHOPAV atd.).......................................................... 48 4.4 Realizované výkupy a nájmy pozemků ......................................................................... 48 5. Monitoring a výzkum .................................................................................................................. 49 5.1. Koordinace monitoringu a výzkumu.................................................................................... 49 5.2. Monitoring a výzkum prováděný Správou NP..................................................................... 49 5.3. Monitoring a výzkum prováděný jinými subjekty ............................................................... 49 5.4. Dokumentace a využití výsledků monitoringu a výzkumu.................................................. 49 6. Veřejné využívání území národního parku.................................................................................. 51 6.1. Vzdělávání, osvěta a informace ........................................................................................... 51 6.2. Turistické a rekreační využívání .......................................................................................... 51 6.3. Regionální vazby ................................................................................................................. 51 6.4. Vztahy s občanskými sdruženími ........................................................................................ 51 7. Mezinárodní spolupráce .............................................................................................................. 52 7.1. Dvoustranné mezinárodní vztahy......................................................................................... 52 7.2. Další mezinárodní vztahy..................................................................................................... 52 8. Správa NP.................................................................................................................................... 53 Úvod................................................................................................................................................. 55 1. Obecné údaje o národním parku .................................................................................................. 60 1.1. Základní údaje...................................................................................................................... 60 1.2. Strategie ochrany přírody v NP ve vazbě na předmět a cíl ochrany, obecné a specifické cíle ...................................................................................................................... 60 Charakteristika území se zřetelem na předmět ochrany....................................................... 60 Geomorfologie..................................................................................................................... 61 Geologie, paleontologie a pedologie.................................................................................... 61 Hydrologie a hydrogeologie ................................................................................................ 62 Klima ................................................................................................................................... 62 Ekologické fenomény .......................................................................................................... 62 Flóra a vegetace ................................................................................................................... 64 Houby, lišejníky a mechorosty ............................................................................................ 65 Fauna.................................................................................................................................... 66 Biotopy ................................................................................................................................ 69 Cíle ochrany......................................................................................................................... 69 2. Ochrana přírody, ochrana a obnova přirozených procesů v NP .................................................. 70 2.1. Členění území pro účely ochrany přírody............................................................................ 70 Zonace.................................................................................................................................. 70 I. zóna .................................................................................................................................. 70

3

II. zóna ................................................................................................................................. 70 III. zóna................................................................................................................................ 70 Území zařazená do soustavy Natura 2000 ........................................................................... 71 Soubor doporučených opatření pro ptačí oblast Křivoklátsko na území Národního parku .................................................................................................................................... 73 Předmět ochrany .................................................................................................................. 75 Stav ptačí oblasti z hlediska předmětu ochrany................................................................... 77 Ostatní kategorie zvláště chráněných území, památné stromy ............................................ 80 2.2. Zásady péče o lesní ekosystémy .......................................................................................... 80 Zásady péče o lesní ekosystémy v jednotlivých zónách NP................................................ 81 Lesy z hlediska zonace ........................................................................................................ 82 2.3. Zásady péče o lesní biotopy................................................................................................. 83 2.4. Zásady péče o nelesní ekosystémy....................................................................................... 88 Zásady péče o přirozené nelesní biotopy ............................................................................. 88 2.5. Zásady péče o biotopy silně ovlivněné nebo vytvořené člověkem .................................... 101 2.6. Opatření pro obnovu přirozeného stavu abiotických složek přírodního prostředí ............. 103 2.7. Zásady péče o fytogenofond a zoogenofond...................................................................... 104 Zásady péče o zvláště chráněné, ohrožené a vzácné taxony cévnatých rostlin ................. 104 Zásady péče o vzácné taxony hub, lišejníků a mechorostů................................................ 106 Péče o genové zdroje lesních dřevin.................................................................................. 107 Redukce geograficky nepůvodních a invazních rostlinných druhů ................................... 108 Péče o zvláště chráněné, ohrožené a vzácné taxony volně žijících živočichů ................... 110 Management zvěře............................................................................................................. 114 Management živočichů, kteří mohou být usmrcováni dle ustanovení § 14 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti ................................................................................................ 119 Regulace nepůvodních živočišných druhů......................................................................... 120 2.8. Návrh řešení možných střetů ve vztahu k předmětu a cíli ochrany NP a střetů při realizaci a naplnění cílů EVL a PO.................................................................................... 121 3. Péče o krajinu NP ...................................................................................................................... 122 3.1. Opatření pro zachování a zlepšení krajinného rázu ........................................................... 122 3.2. Stanovení limitů ochrany přírody pro výstavbu (vč. architektury, urbanismu apod.)........ 122 3.3. Opatření pro jiné typy ochrany území (ÚSES, CHOPAV atd.) ......................................... 122 3.4. Plánované výkupy a nájmy pozemků se zdůvodněním...................................................... 122 4. Monitoring, výzkum a dokumentace ......................................................................................... 123 4.1. Koordinace monitoringu a výzkumu.................................................................................. 123 Inventarizace...................................................................................................................... 123 Monitoring ......................................................................................................................... 123 Socioekonomický monitoring............................................................................................ 124 4.2. Monitoring a výzkum prováděný Správou NP................................................................... 125 4.3. Monitoring a výzkum prováděný jinými subjekty ............................................................. 125 4.4. Dokumentace a využití výsledků monitoringu a výzkumu................................................ 125 5. Veřejné využívání území národního parku, plány, cíle ............................................................. 126 5.1. Vzdělávání, osvěta a informace ......................................................................................... 126 5.2. Turistické a rekreační využívání ........................................................................................ 128 5.3. Regionální vazby ............................................................................................................... 129 5.4. Občanská sdružení s aktivitami ve vztahu k NP, spolupráce, střety .................................. 129 6. Mezinárodní spolupráce ............................................................................................................ 130 6.1. Dvoustranné mezinárodní vztahy....................................................................................... 130 6.2. Další mezinárodní vztahy................................................................................................... 130 7. Závěrečné údaje......................................................................................................................... 131 7.1. Slovník pojmů.................................................................................................................... 131 7.2. Seznam používaných zkratek............................................................................................. 134 7.3. Odkazy na související publikované a jiné prameny........................................................... 135 8. Přílohy plánu péče ..................................................................................................................... 140 8.1. Mapové přílohy.................................................................................................................. 140

4

8.2. Ostatní přílohy ................................................................................................................... 140 Tabulky, grafy a textové přílohy........................................................................................ 140 Fotografie........................................................................................................................... 140

5

1. Identifikační údaje 1.1. Základní údaje Název Národní park Křivoklátsko Evidenční číslo z ústředního seznamu ochrany přírody U nově vyhlašovaných území se evidenční číslo neuvádí.

1.2. Zřizovací právní předpis U nově vyhlašovaných území se číslo zřizovacího právního předpisu neuvádí.

1.3. Vymezení hranic NP, stávající zonace, překryv s dalšími kategoriemi chráněných území na území NP a jeho ochranného pásma, administrativní členění Vymezení hranic NP Část Křivoklát: Nejzápadnějším bodem NP je Podmokelský mlýn. Od mostku přes Zbirožský potok u Podmokelského mlýna vede hranice severně po silnici Broumy - Podmokly na křižovatku silnic Podmokly – Čilá, kde odbočuje severozápadně k obci Čilá. Na okraji lesa uhýbá ze silnice východně na lesní cestu, vedoucí po severozápadním okraji porostu K610E k okraji lesa. Po okraji lesa pokračuje jihovýchodně ke Zbirožskému potoku a dále 200 m proti proudu. Zde přechází přes potok a vede po hranici porostu K609B a dále porostní hranicí K612A, G, F, přetíná elektrovod a pokračuje jihovýchodním směrem po porostní hranici severovýchodního okraje porostů K612C, D až k silnici Broumy – Skryje, kterou přetíná a směřuje severně po okraji porostů K614D, K618F, B a západním okrajem porostu K619E, A až k břehu Berounky, k pravému břehu ústí Skryjského potoka. Dále přechází hranice NP tok Berounky na levý břeh, kde pokračuje po polních cestách p.č. 562/2, 547/6, 547/2, 550/6, 550/7, 550/8, 550/11, 565 a dále jihovýchodním okrajem pozemku p.č. 456/1, přetíná cestu p.č. 550/1 a pokračuje po jižním okraji pozemku p.č. 36/1 a jižním a jihovýchodním okrajem pozemku p.č. 122 400 m, pokračuje severně 300 m východním okrajem pozemku p.č. 127, při styku s pozemkem p.č. 130/1 se stáčí jižně po hranici pozemku p.č. 530/2 a po 20 m uhýbá severozápadně po hranici téhož pozemku a navazuje na silnici Týřovice – Roztoky. Výše uvedené pozemky náleží do k.ú. Týřovice nad Berounkou a nejsou součástí NP. Hranice pokračuje po silnici severním směrem k mostku přes Hřebecký potok, kde odbočuje západně 80 m po porostní hranici K322G a pokračuje po jižním okraji lesních pozemků p.č 199/2, 199/3, 199/4 a 199/5 v k.ú. Hřebečníky. Uvedené pozemky jsou součástí NP. Dále je hranice NP vymezena okrajem lesa po porostních hranicích K321J, H, E, F, D, C, B a K322B, E, J pokračuje po severní hranici oddělení K323 a hranicí mezi odděleními K323 a K324 na okraj lesa. Zde se stáčí jižním směrem po východním okraji oddělení K323 na jihovýchodní okraj porostu K323F a dále 100 m západně po hranici téhož porostu. Odtud odbočuje hranice NP 100 m jižně po hranici k.ú. Hracholusky nad Berounkou přes silnici Týřovice – Roztoky do středu řeky, dále vede hranice 2370 m východním a severovýchodním směrem po hranici k.ú. Branov k severnímu okraji porostu K509B,

6

kde ze středu řeky odbočuje východně a pokračuje jižní a jihovýchodní hranicí porostů K509B, C, K501L, K a K501H, G, pokračuje jižně a jihovýchodně a dále severně západním okrajem porostů K503H, J a K502C, D k pravému břehu Berounky, kde navazuje na hranici PR U Eremita. Hranice NP je shodná s hranicí PR v délce 1500 m až k severovýchodnímu okraji porostu K502C. Odtud pokračuje jižním a jihovýchodním směrem po okraji lesa do údolí potoka Klucná a dále po silnici Karlova Ves – Roztoky 500 m severně. Zde se hranice NP stáčí východně po severním okraji porostů K401D, E a K402E a pokračuje severně po západním okraji porostu K402D až k Berounce. Hranice NP přetíná v kolmém směru na osu řeku na levý břeh a po něm severně proti proudu řeky pokračuje 300 m. Po hranici pozemku p.č. 647/2 vede hranice 20 m jižně a 30 m západně. Zde odbočuje po severních a západních hranicích pozemků p.č. 643/1, 643/2, 643/3, 645/1, 645/2, 625/2, 625/1, 615/1, 742/3 v k.ú Křivoklát. Pozemky jsou součástí NP. V místě styku pozemku 742/3 se severním okrajem pozemku p.č. 527 v k.ú. Křivoklát odbočuje hranice do středu řeky a pokračuje severně 420 m. Zde v místě proti železničnímu přejezdu odbočuje 150 m východně, přetíná železniční trať a pokračuje po cestě p.č. 362/1 v k.ú. Újezd nad Zbečnem 300 m, kde odbočuje východně po porostní hranici K406F na okraj lesa. Okrajem lesa pokračuje až k transformátoru, kde navazuje na silnici Zbečno – Račice, po které pokračuje 250 m jihovýchodně a odbočuje východně po severní hranici porostu K407B,C, kde mění směr k jihu k silnici Račice – Nižbor po východní hranici porostů K407C, F, G, H. Po silnici pokračuje severovýchodně k severnímu cípu porostu K408A, kde se stáčí k východu a pokračuje po hranicích porostů 408B, E a 408F do údolí Žloukavy a po ní k Berounce. Pokračuje po pravém břehu Berounky 500 m východně, odbočuje vpravo a obchází po okraji lesa zemědělské pozemky ke Žloukovické hájovně. Odtud vede po porostní hranici mezi K421C, D a K421E a dále po severozápadním okraji porostu N402A severně k okraji chatové osady. Zde hranice pokračuje 200 m jižně po porostní hranici N402A a dále pak po severní hranici porostu N402B, E východně, 60m jižně východním okrajem porostu N402D a dále východně severním okrajem N403D až ke styku s porostem N403E. Odtud vede hranice severozápadně západním okrajem porostu N403E a okrajem porostní skupiny N403B8 a N403B17 až k silnici Žloukovice – Nižbor. Dál vede po silnici směrem na Nižbor 1,5 km k hranici oddělení 404 a 405. Zde se jižně stáčí, vede po východní hranici oddělení N405 k hájovně Lísa a pokračuje po silnici Nižbor – Roztoky západním směrem na křižovatku Červený kříž a po silnici směrem na Karlov. 450 m za křižovatkou u Hořejšího rybníka se hranice stáčí severozápadně podél okraje lesa a dál severně k zámku Leontýn k jižnímu okraji porostu K428B a dále západně k jižnímu okraji porostu K428A západně 100 m na silnici Roztoky – Karlov, po které pokračuje jihozápadně 300 m a dále po kraji lesa k silnici Karlov – Karlova Ves, kterou přetíná a pokračuje 520 m polní cestou p.č 546 v k.ú Roztoky u Křivoklátu a dále polní cestou p.č. 321/73 v k.ú. Roztoky u Křivoklátu k východnímu okraji porostu K529A. Odtud 100 m jižně a dále 270 m západně po jižním okraji K529A k okraji lesa. Hranice pokračuje jihovýchodním okrajem pozemku p.č. 321/3 v k.ú. Roztoky u Křivoklátu 60 m jihozápadně a po hranici téhož pozemku pokračuje 90 m severozápadně k jižnímu okraji porostu K529A. Jižní hranicí porostů K529 A, B, C, E, F, G, H vede západně až k potoku Oupoř, který přetíná a po východním okraji porostu K624E pokračuje 300 m a dále západně po jižním okraji téhož porostu 130 m. Zde odbočuje jižně po západním okraji pozemku p.č. 573/2 a navazuje na cestu p.č. 786/1, po které pokračuje 40 m jihozápadně, přetíná cestu p.č. 788 a dále vede po západním okraji pozemku p.č. 568/1, po severním a jihozápadním okraji pozemku p.č. 568/6, po severozápadním a jihozápadním okraji pozemku p.č. 568/5 a po jihozápadním okraji pozemku p.č. 568/1 k severnímu okraji porostu K627C. Okrajem porostu K627C vede hranice 30 m východně, 230 m jihovýchodně a 500 m západně. Hranice pokračuje jižně po západním okraji pozemku p.č. 708/6, jihozápadně a severovýchodně po severním a jižním okraji pozemku p.č. 715I1. Výše uvedené pozemky jsou v k.ú. Broumy. Dále pokračuje hranice NP po východním okraji pozemku p.č. 714/2, přetíná silnici Broumy – Skryje, pokračuje východním okrajem pozemků p.č. 718/1, 718/3 a 718/2. Tyto pozemky jsou v k.ú. Broumy a jsou součástí NP. Dále vede hranice jihovýchodně západním okrajem lesních porostů K634B, D, K635B, a K639B, pokračuje po cestě p.č. 730/32 v k.ú. Broumy k severnímu cípu porostu K639D. Zde se hranice stáčí jižně po východní hranici porostů K639D, K640C, D a K643B k severozápadnímu cípu pozemku p.č. 708 v k.ú. Kublov. Po hranici uvedeného pozemku, který je součástí NP, vede hranice 220 m východně k silnici Broumy – Březová. Po silnici pokračuje hranice 420 m jižně a na křižovatce U křížku pokračuje 530 m západně po silnici Kublov – Líšná k severovýchodnímu okraji porostu K711A. Odtud pokračuje jihovýchodně severovýchodním okrajem porostů K711A, C k silnici Broumy – Březová a po silnici

7

jižně 640 m k jihovýchodnímu okraji porostu K714C. Dále pokračuje hranice jižním okrajem porostů K714C, B, K713C, D, přechází elektrovod a pokračuje západně jižním okrajem porostu K713F, mění směr jižně, přechází elektrovod a pokračuje po západní hranici porostů K713A, K712E, A, stáčí se západně a vede jižním okrajem porostů K624A, K637C, D, F, K632E a K631J. Zde hranice přetíná elektrovod po jihozápadním okraji pozemku p.č. 898/2 v k.ú. Skryje a vede severozápadně 2300 m ke styku s cestou p.č. 991 v k.ú Skryje. Uvedené pozemky jsou součástí NP. Dále hranice pokračuje západně jihozápadním okrajem porostů K615G, K608D, C, B, jižním okrajem pozemku p.č. 901/3 v k.ú. Skryje, který je součástí NP a jižním okrajem porostu K608A. Po západním okraji porostu K608A se hranice stáčí k severu a navazuje na silnici Broumy – Podmokly a pokračuje na mostek přes Zbirožský potok. Část Nižbor: Nejsevernější výběžek tvoří křižovatka Luby na silnici Sýkořice – Běleč. Odtud vede hranice NP východně po okraji porostu N708B k hájovně Skalka a dále po lesní cestě severním okrajem porostů N701A, N711A, B, D, N712A, C, D N713A a N601F, B, C, D, E východně až k silnici Nižbor – Bratronice. Po této silnici pokračuje hranice 1300 m jižně na křižovatku se silnicí Nižbor – Chyňava, na kterou se stáčí jihovýchodně a vede po ní 700 m. Dále pokračuje západně 300 m po severní hranici lesního oddělení V114 a jižně po hranici oddělení V113 a V103. Z jihovýchodního rohu oddělení V103 pokračuje hranice NP jihozápadně po jižním okraji oddělení V103, V107, V108, V109 a po hranici oddělení V106 jižně a jihovýchodně k okraji lesa. Pokračuje 450 m jihozápadně po jižním okraji oddělení V106, jihovýchodně po hranici porostu N618A, západně 450 m po hranici porostu N618A, D a dále jižně 300 m po východní hranici porostu N618D, 350 m západně po jižní hranici porostu N618D, C a 250 m jižně po západním okraji porostu N622C k cestě. Odtud pokračuje hranice jihozápadně hranicí porostu N622C, N621B, C po lesní cestě p.č 633/2 v k.ú. Stradonice u Nižbora severozápadně přes porostní skupinu N621A11 do údolí Výbrnice. Dále vede hranice 50 m západně po jižní hranici hráze vodní nádrže p.č. 532/1 v k.ú. Stradonice u Nižbora (pozemek je součástí NP) a pokračuje jižním směrem po východním okraji porostu N620E k železničnímu mostku. Dále pokračuje západně po okraji lesa jižní hranicí porostů N620D, C k obci Nižbor. Odtud 450 m severovýchodně po severozápadní hranici oddělení N620 a pokračuje severozápadně po jihozápadní hranici porostu 615B na severní okraj Nižbora na silnici Nižbor – Bratronice a odbočuje 120 m jižně na křižovatku silnic Nižbor – Sýkořice a Nižbor – Bratronice. Dále vede hranice severně po silnici Nižbor – Sýkořice 100 m, pokračuje po cestě p.č. 506/10 v k.ú. Nižbor, vrací se na silnici Nižbor – Sýkořice, kterou přetíná, a pokračuje 600 m západně po porostní hranici N613A, kde se stáčí k jihu a pokračuje 100 m po porostní hranici N613B a dále 200 m jihovýchodně na křižovatku lesních cest a odtud 50 m jihozápadně po lesní cestě k severovýchodnímu cípu porostu N614C. Zde pokračuje hranice NP jižně po východní hranici N614C k železnici Beroun – Rakovník. Hranice pokračuje západně po jižní hranici lesa porostní skupiny N614C a pozemku p.č. 506/10 v k.ú. Nižbor, který je součástí NP. Po pozemkové hranici odbočuje na jihovýchodním okraji pozemku hranice NP 100 m severně a po severním okraji pozemku p.č. 454 v k.ú. Nižbor 60 m západně přes potok Vůznice k východnímu okraji porostu N728F. Po této porostní hranici pokračuje hranice NP 100 m jižně a dále západně a severozápadně po jižní a jihozápadní hranici porostů N728E, D, A, N725D, H, G, F k západnímu okraji PR Kabečnice. Odtud po hranici oddělení 719 1050 m severně, 550 m východně, 280 m jižně a 140 m opět východně. Dále pokračuje hranice NP po severních a západních hranicích pozemků p.č. 207/3, 207/1, 227/3, 227/4, 291/2, 291/1 a 293 v k.ú. Sýkořice. Uvedené pozemky jsou součástí NP. Po západní hranici porostu N717A pokračuje hranice na silnici Sýkořice – Běleč a odbočuje východně 670 m po silnici na křižovatku Luby. Poznámky ke slovnímu popisu: Příslušnost jednotek prostorového rozdělení lesa k lesnímu hospodářskému celku je upřesněna indexy před číslem oddělení: K-LHC Křivoklát, N-LHC Nižbor, V-LHC VLS Nouzov. Tvoří-li hranici NP silnice, cesta, vodní tok, nebo hranice pozemku identifikovaného parcelním číslem, nejsou součástí NP, není-li v textu popisu uvedeno jinak. Pokud je popisován průběh hranice NP po prostorové jednotce rozdělení lesa, je uvedená jednotka součástí NP, není-li v textu popisu uvedeno jinak.

8

Překryv s územně správními jednotkami kraj: Středočeský, Plzeňský okres: Beroun, Kladno, Rakovník, Rokycany obec s rozšířenou působností: Beroun, Kladno, Rakovník, Rokycany obec: Běleč, Branov, Bratronice, Broumy, Čilá, Hracholusky, Hřebečníky, Chyňava, Karlova Ves, Křivoklát, Kublov, Nižbor, Ostrovec – Lhotka, Podmokly, Račice, Roztoky, Skryje, Sýkořice, Zbečno katastrální území: Běleč, Branov, Bratronice u Kladna, Broumy, Čilá, Hracholusky nad Berounkou, Hřebečníky, Chyňava, Karlova Ves, Křivoklát, Kublov, Nižbor, Ostrovec u Terešova, Podmokly nad Berounkou, Račice nad Berounkou, Roztoky u Křivoklátu, Skryje nad Berounkou, Stradonice u Nižboru, Sýkořice, Týřovice nad Berounkou, Újezd nad Zbečnem, Žloukovice Zonace Vymezení zón národního parku bylo provedeno na základě Metodického pokynu MŽP č. 6/2004, k vymezení, schvalování a dokumentování zón ochrany přírody v národních parcích ČR (Věstník MŽP10/2004). Zóny Národního parku Křivoklátsko jsou nástrojem Správy NP a dalších orgánů státní správy k zajištění ochrany území NP. Při jejich vymezování se vycházelo zejména z přírodních hodnot jednotlivých lokalit, jejich zranitelnosti neregulovanými lidskými aktivitami, cílů ochrany a poslání národního parku. Rozdělení území národního parku do zón nekoresponduje striktně se způsobem či intenzitou péče o jednotlivé části území. Území ponechaná samovolnému vývoji jsou vymezována v I. i II. zóně na základě stavu biotopů bez ohledu na zonaci. Režim území ponechaných samovolnému vývoji nevylučuje odůvodněnou možnost individuálních zásahů k ochraně před požáry, k údržbě značených turistických cest a cest nezbytných pro management území, k údržbě staveb, managementu zvěře, na ochranu před invazními druhy rostlin a živočichů, pro časově omezenou ochranu lesních dřevin a pro event. revitalizace území. I. zóna I. zóna má výměru 3030,8 ha, tedy 29,6 % celkové rozlohy Národního parku. Do první zóny se zařazuje území, na kterém se nacházejí nejcennější, jedinečné biotopy Křivoklátska, bez ohledu na jejich původnost, a u kterých je nezbytné vycházet při jejich ochranně z principu předběžné opatrnosti. Dále se do I. zóny zahrnují přírodě blízké a přirozené biotopy a stanoviště zvláště chráněných a ohrožených druhů živočichů a rostlin, pokud jsou ohrožovány nadměrnou návštěvností, pohybem osob nebo, byť extenzivním, hospodařením. Obligátně se do I. zóny zařazuje území všech národních přírodních rezervací a kromě toho většiny přírodních rezervací. Pro zařazení do I. zóny není kritérium bezzásahovosti (území ponechaná samovolnému vývoji) či naopak nutnosti trvalého managementu rozhodující. Do I. zóny ovšem nejsou zařazovány lesní či luční porosty určené k rekonstrukci. K I. zóně jsou z důvodu arondace připojeny navazující plochy s jinými vlastnostmi, takže je plocha každého segmentu I. zóny zvětšena nejvýše o 30 %. II. zóna II. zóna má výměru 7042,9 ha, tedy 68,9 % celkové rozlohy Národního parku. Do druhé zóny se zařazují jednak území určená ve střednědobém horizontu pro obnovu samořídících funkcí a jednak území s výskytem zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů, jejich společenstev nebo ochranářsky cenných biotopů, která nebyla z důvodu malé zranitelnosti zařazena do I. zóny, a to včetně těch, kde je

9

dlouhodobě odůvodněné provozování ochranářského managementu. V duchu této zásady sem budou zařazeny plochy určené k převedení na lesy nízké a střední v zájmu péče o jednotlivé druhy živočichů a rostlin, případně lesy, kde by dlouhodobá bezzásahovost mohla vést k zániku ochranářsky cenných fenoménů (dubohabřiny, některé doubravy). III. zóna III. zóna má výměru 150,6 ha, tedy 1,5 % celkové rozlohy Národního parku. Do třetí zóny se zařazují zastavěné území obce Karlova Ves, orná půda, louky v nivě Berounky, vlastní koryto řeky a dále plochy určené k trvalému, byť extenzivnímu, zemědělskému využívání, vymezené s podmínkou, že jednotlivý segment dosahuje rozlohy nejméně 5 ha. Menší území byla arondována k I. a II. zóně. Území zařazená do soustavy Natura 2000

Překryv s ptačí oblastí CZ0211001 Křivoklátsko. Výměra ptačí oblasti Křivoklátsko je 31 960 ha, z toho na území Národního parku Křivoklátsko leží 9919 ha, tedy 31,0 %. Ptačí oblast zaujímá 97,0 % výměry Národního parku, tedy naprostou většinu. Předmětem ochrany v ptačí oblasti Křivoklátsko jsou populace a biotopy včelojeda lesního (Pernis apivorus), výra velkého (Bubo bubo), kulíška nejmenšího (Glaucidium passerinum), ledňáčka říčního (Alcedo atthis), žluny šedé (Picus canus), strakapouda prostředního (Dendrocopos medius), lejska malého (Ficedula parva) a lejska bělokrkého (Ficedula albicollis).

Evropsky významné lokality, ležící v Národním parku Křivoklátsko CZ0214011 Týřov – Oupořský potok Výměra evropsky významné lokality Týřov – Oupořský potok je 1341,2 ha, z toho na území parku leží 1340,7 ha, tedy 99,96 %. Předmětem ochrany v evropsky významné lokalitě Týřov – Oupořský potok jsou Kontinentální opadavé křoviny (2 ha), Panonské skalní trávníky (podř. Stipo-Festucetalia pallentis) (1,7 ha), Extenzivní sečené louky nížin až podhůří (sv. Arrhenatherion, sv. BrachypodioCentaureion nemoralis) (10,9 ha), Středoevropské silikátové sutě (6,7 ha), Chasmofytická vegetace silikátových skalnatých svahů (5,2 ha), Bučiny asociace Luzulo-Fagetum (86,6 ha), Bučiny asociace Asperulo-Fagetum (328,463 ha), Dubohabřiny asociace Galio-Carpinetum (205,9 ha), Lesy svazu Tilio-Acerion na svazích, sutích a v roklích (226,5 ha), Smíšené jasanovo-olšové lužní lesy temperátní a boreální Evropy (sv. Alno-Padion, sv. Alnion incanae, sv. Salicion albae) (14,7 ha) a ze živočichů kovařík fialový (Limoniscus violaceus) a rak kamenáč (Austropotamobius torrentium). CZ0214015 Vůznice Výměra evropsky významné lokality Vůznice je 397,2 ha, z toho na území parku leží 397,2 ha, tedy 100 %. Předmětem ochrany v evropsky významné lokalitě Vůznice jsou naturová stanoviště Středoevropské silikátové sutě (0,1 ha), Chasmofytická vegetace silikátových skalnatých svahů (1,9 ha), Bučiny asociace Asperulo-Fagetum (29,2 ha), Dubohabřiny asociace Galio-Carpinetum (163,9 ha), Lesy svazu Tilio-Acerion na svazích, sutích a v roklích (56,3 ha), Smíšené jasanovo-olšové lužní lesy temperátní a boreální Evropy (Alno-Padion) (15,9 ha), Eurosibiřské stepní doubravy (8,7 ha) a ze živočichů kuňka žlutobřichá (Bombina variegata) a roháč obecný (Lucanus cervus). CZ0213512 Skočová-pískovna Výměra evropsky významné lokality Skočová-pískovna je 2,5 ha, z toho na území parku leží 2,5 ha, tedy 100 %. Předmětem ochrany v evropsky významné lokalitě Skočová-pískovna je kuňka žlutobřichá (Bombina variegata).

10

Zvláště chráněná území, ležící v Národním parku Křivoklátsko

Národní přírodní rezervace Týřov Vyhlášena r. 1984, její výměra je 420,6 ha, hlavním motivem ochrany je zachovalá vegetace v geologicky různorodém území, geomorfologicky členitém, místy se skalními výstupy a balvanitou sutí, ve kterém se nachází pestrá mozaika lesních i nelesních biotopů včetně tzv. pleší. Velká Pleš Vyhlášena r. 1984, její výměra je 95,7 ha, hlavním motivem ochrany je vegetace vrcholového bezlesí, tzv. pleší, kterou tvoří mozaika společenstev skalních spár, primitivních půd, xerofilních trávníků a teplomilných lemů, navazující rozvolněné břekové doubravy, zakrslé bikové doubravy a dále vegetace skalních svahů, která zahrnuje např. suťové lesy, habrové doubravy a lipové bučiny s jedlí. Vůznice Vyhlášena r. 1984, její výměra je 231,22 ha, hlavním motivem ochrany jsou lesní společenstva v hluboce zaříznutém údolí potoka Vůznice, typická pro členitý reliéf přítoků Berounky na Křivoklátsku.

Přírodní rezervace Čertova skála Vyhlášena r. 1949, její výměra je 2,35 ha, hlavním motivem ochrany je odkryv polštářových láv a skalní společenstva s xerotermní květenou. Červený kříž Vyhlášena r. 1989, její výměra je 12,6 ha, hlavním motivem ochrany je střídavě vysýchavá subkontinentální doubrava s mochnou bílou (Potentilla alba). Jezírka Vyhlášena r. 1995, její výměra je 59,5 ha, hlavním motivem ochrany je geologicky pestré území s mozaikou společenstev, suťové javořiny a svahové doubravy, jakož i ochrana paleontologických lokalit středního kambria. Jouglovka Vyhlášena r. 1984, její výměra je 3,41 ha, hlavním motivem ochrany je velký buližníkový kamýk s původní flórou i faunou. Kabečnice Vyhlášena r. 1984, její výměra je 25,5 ha, hlavním motivem ochrany jsou strmé skály a výchozy na břehu Berounky s teplomilnou vegetací. Stříbrný luh Vyhlášena r. 1984, její výměra je 106,6 ha, hlavním motivem ochrany jsou porosty suťových javořin s tisem na svazích meandru Berounky a lesostepní vegetace na temenech přilehlých kopců. U Eremita Vyhlášena r. 1984, její výměra je 7,8 ha, hlavním motivem ochrany jsou suťové habrové javořiny s tisem červeným.

11

Vysoký Tok Vyhlášena r. 1984, její výměra je 8,8 ha, hlavním motivem ochrany jsou projevy dobře vyvinutého vrcholového fenoménu na erozí rozrušeném hřbetu Vlastecké vrchoviny se zachovalými společenstvy typických křivoklátských pleší. Bližší podrobnosti o zvláště chráněných územích jsou uvedeny v příloze č. 14. Památné stromy na území NP Název památného stromu, skupiny památných stromů nebo aleje Pět dubů Stradonický dub Dub u Kouřimecké rybárny Břek u Kouřimecké rybárny Dub Buben Jasan u Pusté Seče Břek u vartovny Dub na Švábovce Dub u Pusté Seče Dub v Mrchovišti Dub U senné kůlny Dub U senné kůlny 2 Rohanův dub Břetislavův dub Smrk pod Leontýnskou kapličkou Dub na Švábovce 2 Dub na Švábovce 3

kód

katastrální území

202027.1/1 202035.1/1 212002.1/1 212003.1/1 212027.1/1 212065.1/1 212066.1/1 212068.1/1 212070.1/1 212071.1/1 212072.1/1 212073.1/1 212074.1/1 212089.1/1 212148.1/1 212150.1/1 212151.1/1

Nižbor Stradonice u Nižboru Branov Branov Karlova Ves Račice nad Berounkou Račice nad Berounkou Roztoky u Křivoklátu Roztoky u Křivoklátu Roztoky u Křivoklátu Roztoky u Křivoklátu Roztoky u Křivoklátu Roztoky u Křivoklátu Sýkořice Račice nad Berounkou Roztoky u Křivoklátu Roztoky u Křivoklátu

1.4. Výměra a vlastnické poměry Výměra Národního parku Křivoklátsko činí 10 224,2 ha. Výměra nově definované Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko, která de facto funguje jako ochranné pásmo Národního parku Křivoklátsko, je 52 278,7 ha. Výměra národních přírodních rezervací na území Národního parku je 740,2 ha (7,2 %) a přírodních rezervací 224,4 ha (2,2 %), dohromady tedy 964,6 ha (9,4 %). Výměra dle zón Zóny ochrany I. zóna II. zóna III. zóna Celkem

Plocha (ha) 3031 7043 150 10224

% plochy NP 29,6 68,9 1,5 100

Výměra dle druhů pozemků a typu vlastnictví Druh Nelesní Lesní

Celkem

Vlastník Stát Soukromí vlastníci Stát Soukromí vlastníci Obec Kublov

Plocha (ha) 162 275 9730 34 23 10224

% plochy NP 1,6 2,7 95,2 0,3 0,2 100

12

1.5. Mezinárodní význam Křivoklátsko je jednou ze 6 biosférických rezervací Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO) v České republice (spolu s Třeboňskem, Dolní Moravou, Šumavou, Bílými Karpaty a bilaterální biosférickou rezervací Krkonoše). Biosférickou rezervací bylo Křivoklátsko vyhlášeno dne 1. března 1977, spolu s Třeboňskem a Slovenským krasem jako první v tehdejším Československu. Biosférické rezervace jsou vyhlašovány v rámci programu Man and the Biosphere UNESCO. V současnosti je ve 107 zemích světa 553 biosférických rezervací. Jejich hlavním posláním je demonstrovat moderní přístupy k ochraně přírody na základě principů udržitelného rozvoje.

1.6. Předmět ochrany Předmět ochrany NP Předmětem ochrany nově vzniklého Národního parku Křivoklátsko je rozsáhlý vnitrozemský komplex lesa nižších poloh s velkým podílem přirozených či lidskou činností málo ovlivněných ekosystémů, s výrazně vyvinutým říčním a vrcholovým fenoménem Berounky (a jejích přítoků) v různých podobách, a mimořádně vysokou rozmanitostí živé i neživé přírody na všech hierarchických úrovních.

Vyhodnocení stavu jednotlivých ekosystémů Lesní ekosystémy Současný stav lesních ekosystémů Národního parku je podrobně popsán v kapitole 3.1 rozborové části plánu péče. Dosavadní postupy hospodaření v lesích vedly na mnoha místech k zásadnímu snížení druhové diverzity lesních ekosystémů, ke změnám druhové skladby, byla narušena věková a prostorová struktura lesa, došlo k fragmentaci původních přírodních lesních porostů, k narušení půdoochranné funkce lesa a mnohde k nevratnému narušení vodního režimu a koloběhu živin a energie v ekosystému, k výraznému ochuzení genofondu a ohrožení některých původních druhů a lokálních populací rostlin a živočichů. Jedinou cestou k zachování a obnově těchto významných hodnot je systémová ochrana vybraných cenných území, která je zaměřena na ochranu přírodních procesů. Na základě klasifikace stupně přirozenosti lesů a znalostí dynamiky lesních ekosystémů je nutné navrhnout budoucí péči o lesní ekosystémy v Národním parku. Nelesní ekosystémy Podrobný popis stavu nelesních ekosystémů je součástí kapitoly 3.2 rozborové části plánu péče. Mezi nejcennější nelesní stanoviště Národního parku patří pleše – primárně bezlesé nebo otevřené lesní plochy se specifickými teplomilnými společenstvy, jejichž výskyt je vázán na působení říčního a skalního fenoménu. Pleše jsou z odborného hlediska dlouhodobě sledovány, bohužel se nedaří dostatečně účinně eliminovat škody způsobené především mufloní zvěří, v některých případech jsou lokality poškozovány nevhodným způsobem lesního hospodaření. Kvůli neúměrné koncentraci spárkaté zvěře (v tomto případě hlavně muflonů) je půdní substrát dlouhodobě eutrofizován, keříčková vegetace a zranitelná společenstva mechů a lišejníků jsou na některých místech téměř zdestruovány. Lokality jsou monitorovány z pohledu některých ohrožujících faktorů (zarůstání nevhodnými druhy dřevin a výskyt invazních a expanzních druhů rostlin, vliv spásání spárkatou zvěří). Účinná ochrana těchto vzácných společenstev se neobejde bez redukce početnosti spárkaté zvěře. Na území Národního parku se nacházejí druhově velmi bohaté sekundární trávníky, na nejcennějších lokalitách je jejich ochrana zajištěna pravidelným sečením, pastvou, případně odstraňováním náletových dřevin, tyto aktivity bude v budoucnu potřebné rozšířit i na další podobná stanoviště.

13

Pro Křivoklátsko významná jsou společenstva skal, skalních štěrbin a sutí, která, vzhledem ke svému sporadickému výskytu na území, Čech vyžadují mimořádnou ochranu. Mezi ně patří například společenstva s kapradinkou skalní (Woodsia ilvensis), jejichž ochranu též nelze zajistit bez redukce početnosti spárkaté zvěře. Mokřady a pobřežní vegetace se nacházejí podél toku řeky Berounky a některých jejích větších přítoků, jsou sledovány jako možné lokality výskytu invazních rostlin. Přednostně na přírodovědně cenných lokalitách a na lokalitách výskytu vzácných a ohrožených společenstev a druhů jsou invazní rostliny dlouhodobě potlačovány. Národní park Křivoklátsko zajišťuje rovněž ochranu evropsky významných lokalit TýřovOupořský potok, Vůznice a Skočová-pískovna a ptačí oblasti Křivoklátsko

1.7. Cíl ochrany Cíl ochrany NP Cílem ochrany Národního parku Křivoklátsko je uchovat pro další generace přírodní a krajinné hodnoty Křivoklátska k duchovním, vědeckým, rekreačním, výchovným a turistickým účelům a zachovat v co nejlepším stavu reprezentativní ukázky fyzicko-geografického regionu, společenstev živočichů a rostlin, genetických zdrojů, druhů živočichů a rostlin a biologickou diverzitu na všech úrovních. Mezi hlavní cíle ochrany patří rovněž zachování a obnova dynamiky říčního fenoménu v jeho rozmanitých projevech, zachování a obnova samovolného vývoje lesních ekosystémů v rámci velkého lesního komplexu, zachování a obnova nehorského mezického klimaxu nižších poloh s výskytem primárního skalního bezlesí v exponovaných polohách údolí Berounky a na pleších.

Cíl ochrany EVL Cílem ochrany Národního parku Křivoklátsko z hlediska ochrany evropsky významných lokalit, k jejichž ochraně Národní park slouží, tedy EVL Týřov-Oupořský potok, EVL Vůznice a EVL Skočová-pískovna, je zachování příznivého stavu evropsky významných stanovišť, které v nich jsou předmětem ochrany, a zachování populací evropsky významných druhů, které jsou zde předmětem ochrany, a obnova příznivého stavu jejich stanovišť.

Cíl ochrany PO Cílem ochrany ptačí oblasti Křivoklátsko je zachování a obnova ekosystémů významných pro včelojeda lesního (Pernis apivorus), výra velkého (Bubo bubo), kulíška nejmenšího (Glaucidium passerinum), ledňáčka říčního (Alcedo atthis), žluny šedé (Picus canus), strakapouda prostředního (Dendrocopos medius), lejska malého (Ficedula parva) a lejska bělokrkého (Ficedula albicollis) a jejich biotopů v jejich přirozeném areálu rozšíření a zajištění podmínek pro zachování populací těchto druhů ve stavu příznivém z hlediska ochrany.

14

2. Charakteristika území NP 2.1. Úvod V rámci pahorkatin a vrchovin představuje toto území největší souvislý komplex přírodních a přírodě blízkých lesů v České republice. Vysoká stanovištní a druhová pestrost Křivoklátska je podmíněna mnoha přírodními a historickými souvislostmi. Mezi nejdůležitější patří velká členitost Křivoklátské vrchoviny. Časová a prostorová proměnlivost morfogenního činitele řeky Berounky a jejích přítoků je znásobena geologickou rozmanitostí skalního podkladu, která se projevuje nebývalou pestrostí trofických a vlhkostních poměrů v půdách, které se zde vytvořily. K tomu přistupují i významné mikroklimatické rozdíly dané působením reliéfu. Nebývalý výskyt reliktních druhů a společenstev na Křivoklátsku je spojen s charakteristickým prolínáním říčního, vrcholového, údolního fenoménu a minoritně i fenoménu sutí.

2.2. Stručná charakteristika celého území Nejvýznamnější jevy Říční fenomén s jeho rozmanitými projevy Říční fenomén se vyskytuje i na několika dalších lokalitách v rámci České republiky. Křivoklátský říční fenomén je však jedinečný díky zachovalosti a velkému prostorovému přesahu navazující členité kopcovité krajiny s hlubokými údolími potoků, která je zároveň součástí velkého lesního komplexu. Podobná území v rámci České republiky se liší odlišnou morfologií, jiným geologickým podložím a větším poškozením jevu antropogenními vlivy (např. Vltavský říční fenomén je vážně narušen kaskádou vodních děl). Velký komplex křivoklátských lesů Na území Křivoklátska se vyskytuje největší zachovalý vnitrozemský komplex lesů (spolu s Brdy a Chřiby) v rámci České republiky. Řada citlivých lesních druhů má v území velké a souvislé areály výskytu. Území je disponované k ochraně druhů vysokých teritoriálních škál. Absolutní plochu lesa v těchto ohledech nelze ničím nahradit. Nehorský mezický „klimax“ nižších poloh s oky primárního skalního bezlesí Plochy bezlesí jsou situovány jednak do údolí Berounky, jednak na vrcholy některých kopců, kde vytváří tzv. pleše.

Geomorfologie Krajina Národního parku Křivoklátsko je tvořena pahorkatinou až vrchovinou. Nejnižší část tvoří niva řeky Berounky u Nižbora (220 m n. m.), nejvyšším bodem je vrchol Vlastce, ležící v jihozápadní části Národního parku (612 m n. m). Národní park leží v geomorfologickém celku Křivoklátská vrchovina. Podél hranic Národního parku se vine od jihozápadu k severovýchodu v hluboce zaříznutém údolím silně meandrující řeka Berounka, která ve Zbečně mění směr na jihovýchodní a přetíná území Národního parku u Žloukovic. Okolí Berounky je charakteristické extrémními výškovými rozdíly, členitým terénem a přirozenými geologickými odkryvy, na kterých se střídají stinné, chladné a vlhké polohy s polohami slunnými, suchými a extrémně teplými. Díky geologické stavbě se i části krajiny vzdálené od řeky

15

a větších údolí vyznačují poměrné pestrým utvářením povrchu, jak lze vidět hlavně na jih od Berounky. Výrazným fenoménem jsou různé typy skalních tvarů prostorově vázané především na kaňon Berounky a jejích větších přítoků (Týřovické skály, Čertova skála). Nápadným útvarem je průlom Zbirožského potoka v přírodní rezervaci Jezírka. V jižní části navrženého území jsou četné tvarově výrazné buližníkové suky, vypreparované z okolních hornin (Jouglovka). Všechny popisované tvary kromě své geologické hodnoty formují prostřednictvím svých morfologických, strukturních či chemických vlastností výjimečná stanoviště pro biotu.

Geologie, paleontologie a pedologie Převážná část území Národního parku je budována proterozoickými a paleozoickými horninami Barrandienu. Krajině dominuje vyvřelé křivoklátsko-rokycanské pásmo, s mnoha význačnými vrcholy, a proterozoikum, kde četná silicitová (buližníková) tělesa tvoří výrazně modelované skalnaté kamýky. Nejstarší horniny území jsou z neoproterozoika, které je zastoupeno fylitickými břidlicemi, drobami a prachovci kralupsko-zbraslavské skupiny. Těmito horninami pronikají místy vulkanické bazalty – spility. Paleozoikum je na území zastoupeno kambriem, ordovikem a karbonem. Nejstaršími paleozoickými horninami jsou mořské usazeniny skryjsko-týřovického středního kambria. Kambrické sedimenty jsou světově známými nálezy fosilní fauny proslavenými Joachimem Barrandem. Z navrhovaného území NP byla zatím popsána vývojová stádia trilobita chlupáčka skryjského – (Sao hirsuta), trilobiti Eccaparadoxides pusillus, Hydrocephalus carens, Conocoryphe sulzeri; polymeridní a miomeridní trilobiti Acadoparadoxides (A.) cf. sirokyi, Agraulos ceticephalus, Condylopyge rex, Conocoryphe sulzeri atlanta, Diplorrhina cuneifera, Eccaparadoxides rohanovicus, Ellipsocephalus cf. hoffi, Germaropyge germari, Jincella prantli, Lobocephalina emmrichi, Mikaparia mutica, Phalacroma bibullatum, Phalagnostus nudus, Pleuroctenium granulatum, Plutonides hicksi, Ptychoparia dubinka, Ptychoparioides henkli, Skreiaspis spinosa, Skryjagnostus pompeckji, Solenopleurina tyrovicensis. Další hojně zastoupenou skupinou jsou ramenonožci Acrothele quadrilineata, Glypacrocthele bohemica, Bohemiella romingeri, Lingulella sp. a Luhotreta pompeckji; ostnokožci Buchavocrinus joachimi, Trochocystites bohemicus, Ceratocystis perneri, Etoctenocystis aff. Bohemica, Lichenoides vadosus a Trochocystoides parvus; hyoliti Buchavalites primus, Maxilites maximus, Maxilites robustus, Oboedalites oboediens, Parentilites parens a Slapylites signatulus. Vzácně se nacházejí měkkýši Latouchella sp. a problematická Volborthella tenuis bohemica, zařazená do skupiny nejistého systematického postavení. Paleontologické lokality v navrhovaném NP poskytují významnou a bohatou faunu, která patří mezi klasické lokality skryjsko – týřovické oblasti s evropským a světovým významem. Jejich možné budoucí studium může přispět k lepšímu pochopení paleoekologie středního kambria. Nejvýraznější hřbet křivoklátsko-rokycanského pásma svrchnokambrického stáří je budován suchozemskými vulkanickými horninami velmi rozdílného složení. Třetihorní (miocénní) říční a jezerní písky, štěrky a jíly tvoří jen malé ostrůvky v okolí Broum a Karlovy Vsi. V údolích a sníženinách jsou pokryvné sedimenty. Čtvrtohorní pokryv tvoří na plošinách eluvia podložních hornin, na svazích deluviální hlíny, zahliněné i volné sutě. Na svazích údolí Berounky a jejích některých přítoků jsou vyvinuty spraše. Morfologicky nápadné jsou říční terasy řeky tvořené naplavenými štěrky a písky. Zvláštností jsou holocenní pěnovce při některých pramenech vytékajících z kambrických vulkanitů. Četné jsou pleistocénní tvary (skalní útvary, kamenná moře). Půdy vzniklé na místních horninách patří k vývojové sérii hnědých půd – kambizemí. Vyzrálým půdním typem je kambizem typická, vyskytující se většinou v mezotrofní a oligotrofní variantě. Na plošinách a mírných svazích z proterozoických břidlic je kambizem velmi uléhavá a špatně provzdušněná. Na sprašových nebo svahových hlínách se vytvářejí hnědozemě. V mělkých depresích denudačních plošin vyplněných hlínami se setkáváme s pseudoglejí a na strmých svazích se vytvořily půdy typu ranker, na skalních výchozech jejich časná vývojová stadia, tzv. lithosoly. Rankery představují raná vývojová stadia kambizemní série.

16

Hydrologie a hydrogeologie Území Národního parku je celkově chudé na podzemní vody. Většina zdrojů podzemních vod je vázána na poruchové a drcené zóny nebo na připovrchovou zvodeň kvartérních sedimentů s průlinovou nebo průlinově-puklinovou propustností. Celé území je odvodňováno řekou Berounkou. Dlouhodobý průměrný průtok v profilu Křivoklát je 31,8 m3/s. Přítoky Berounky (mezi nejvýznamnější patří Zbirožský potok, Oupoř, Klucná, Vůznice a Žloukava) jsou převážně bystřinného charakteru. Vytvářejí hluboce zaříznutá inverzní údolí s řadou stálých i občasných suťových pramenů.

Klima Křivoklátsko má suché a poměrně teplé podnebí – patří do mírně teplé klimatické oblasti (Quitt, 1971). Při průměrné roční teplotě vzduchu 7–8 °C dosahují průměrné roční úhrny atmosférických srážek 500–550 mm. Ve vegetačním období spadne průměrně jen asi 350 mm. Nejvíce srážek spadne v červenci. Pro ochranářsky významné fenomény jsou velmi důležité anomálie, které se na Křivoklátsku projevují v měřítku mezoklimatu a mikroklimatu. V hluboce zaříznutých údolích se výrazně uplatňuje inverzní fenomén. Zatímco dna údolí jsou studená a vlhká, horní poloviny svahů a lysých vrcholů nad nimi jsou podstatně sušší a teplejší. Rovněž dobře patrné jsou expoziční rozdíly protilehlých svahů vykazující nestejné klimatické charakteristiky. Mikroklima nepříliš vzdálených stanovišť je tudíž často velmi odlišné.

Ekologické fenomény Význam reliéfu a jeho atributů (nadmořská výška, orientace, svažitost, povrchové tvary) pro vegetační diverzitu Křivoklátska lze popsat pomocí tzv. geomorfologicko-ekologických fenoménů, někdy též označovaných jako ekofenomény, nebo ekologické fenomény (Jeník, 1994). Fenomén v přírodovědné literatuře označuje charakteristický soubor stanovišť a procesů s typickou flórou a faunou podmíněný geologickými a hydrologickými poměry, reliéfem a klimatem (Ložek 1988, 1994). Ekologické fenomény jsou obvykle podmíněny horninou a jejím georeliéfem na úrovni makroaž mezoreliéfu (pískovcový, krasový, slínovcový, neovulkanický), úživností a rozpadem hornin tvořících (mezo-) mikroreliéf (neovulkanický, hadcový, sprašový, fenomén sutí), nebo jsou podmíněny erozní činností vody, mezo- a mikroklimatem a vzdušným prouděním – fenomény říční, údolní, vrcholový a fenomén mrazových holin a sutí (Kučera, 1997). Nebývalý výskyt reliktních druhů a společenstev na Křivoklátsku je spojen s charakteristickým prolínáním říčního, vrcholového, údolního fenoménu a fenoménu sutí. Termín „říční fenomén“ pro výrazná říční údolí s ostře řezanými povrchovými tvary a příkrými svahy, oddělená od okolní krajiny údolní hranou uvedl do české vegetační a krajinně ekologické literatury Jeník (1964). Časová a prostorová proměnlivost morfogenního činitele tekoucí vody je znásobena geologickou rozmanitostí skalního podkladu, která se projevuje velkou pestrostí trofických a vlhkostních poměrů v půdách, které se zde vytvořily. K tomu přistupují i významné mikroklimatické rozdíly dané působením reliéfu. Formulace říčního fenoménu v 60. letech souvisela s výstavbou vltavské kaskády, která negativně ovlivnila jeho existenci v oblasti středního Povltaví (Jeník, Slavíková, 1964). Nověji se studiem říčního fenoménu zabývá například Chytrý (1964), Kučera (1997), Zelený (2004, 2008). V hluboce zařízlých říčních údolích se pohromadě vyskytuje řada jevů, které v okolní krajině v podobné kombinaci nenalezneme: Erozí vypreparované geologické odkryvy nepřekryté zvětralinovým pláštěm umožňují vyniknout rozdílům ve fyzikálních a chemických vlastnostech hornin, výchozy nenavětralých hornin ovlivňují tvary reliéfu (skalní věže, hluboké soutěsky). Meandrující údolí s četnými postranními roklemi nabízejí celou škálu svahů rozličné orientace a svažitosti se střídáním slunných jižních a stinných severních poloh (mikroklimatické rozdíly způsobené makroexpozicí a mikroreliéfem zde mohou odpovídat až rozdílům klimatu vzdálených oblastí kontinentu), vysokou stanovištní diferenciací a pestrostí, výskytem extrémních stanovišť s vyhraněnými společenstvy tvořícími mozaiky.

17

Převažující „V“ tvar údolí usměrňuje vzdušné proudění a vytváří charakteristické teplotní inverze. Nepřístupnost příkrých a hlubokých strží umožnila zachovat vegetaci v historii málo ovlivněnou lidskými zásahy. Proměnlivost půdy a klimatu podmiňuje proměnlivost poměrů vegetačních. Říční údolí jsou díky otevřeným skalním biotopům migrační cestou pro heliofilní a nelesní společenstva, na druhé straně stanoviště chladnější v inverzních údolních polohách umožňují migraci a ecesi horských prvků. Tímto setkáváním chladnomilných a teplomilných druhů zde vznikají unikátní společenstva nemající ve své pestrosti jinde obdoby. Význam říčních údolí jako refugií pro vzácné druhy rostlin a živočichů byl zesílen během klimaticky nepříznivých podmínek, kdy tyto druhy v širším okolí vymizely. Dle Jeníka a Slavíkové (1964) jsou za floristicky a fytocenologicky nejbohatší stanoviště říčního fenoménu považovány: • nárazové meandry • pobřežní ekotopy podél litorální čáry • skalnaté hřbety rozsoch sbíhajících po spádnici • dna bočních zářezů a přilehlých údolí • ekotopy na hranách mezi zaříznutým údolím a přilehlou náhorní plošinou. Pro šíření a ecesi teplomilných a horských druhů má limitující úlohu i zeměpisná vzdálenost od příslušných center šíření. Říční fenomén nabývá na významu hlavně v pokročile vyvinutých nárazových březích hluboce zaříznutých meandrů, kde bočně erodovaný svah je přestupní stanicí teplomilné vegetace při makroexpozici SE, S, SW a W, nebo refugiem bohatých vlhkých suťových lesů – NW, N, NE, E (Jeník et Slavíková, 1964). Některé skalní lokality nebyly nikdy během postglaciálu překryty zapojeným lesem, ani silnější zvětralinou, jejich extrémní klimatické a edafické podmínky se posouvaly jako celek s postupem boční eroze toku a v podstatě se neměnily po tisíce let (Ložek, 2007). Říční fenomén je velmi dobře vyvinut v některých variských pohořích v malém prostoru severně a západně od alpsko-karpatské oblasti a jižně od glaciálně modelované krajiny německé a polské, v oblasti Českého masivu pak zejména na střední a dolní Vltavě, Dyji, Berounce, Labi, na středním toku řeky Ohře, též na Jihlavě, Sázavě, Jizeře, Střele, Oslavě a některých dalších menších tocích Českého masivu (Sádlo, Hošek 2000). Na Křivoklátsku je říční fenomén vyvinut v kaňonovitém údolí řeky Berounky, která tvoří páteř celého Křivoklátska, v jejích postranních přítocích, v poměrně dobře zachovalých říčních nivách, na skalních hranách, strmých srázech a v chladných inverzních roklích. Významné projevy říčního fenoménu jsou předmětem ochrany v PR Čertova skála, NPR Vůznice, NPR Týřov, NPR Velká Pleš, PR Stříbrný luh, PR Kabečnice a PR U Eremita. Vrcholový fenomén popsal Scharfetter (1918) jako projevy vlastností odlišujících vrcholky kopců od okolí nezávisle na klimatické oblasti. Pro všechny typy vrcholového fenoménu je typické zvýraznění některého z biotických faktorů, které nastoluje extrémní podmínky pro vegetaci. Je rozlišován vrcholový fenomén horský, mezohumidní a xeroacidní (Kučera, 1997). Vrcholový fenomén se projevuje klimaticky (vítr, teplota, oslunění, námraza, sníh, srážky), edaficky (snížením pH půdy, degradace, vlhkost, skeletovitost) a vegetačně (tvar rostlin, výskyt fytoindikátorů, hranice lesa, celková vegetační mozaika). Rozdíly vznikají na návětrných a závětrných polohách, na vrcholech a svazích se v důsledku mrazového zvětrávání v průběhu morfogeneze reliéfu objevují periglaciální skalní tvary (mrazové sruby, kryoplanační terasy, skalní hradby, tory, mrazové srázy, sutě, osypy apod.). Na Křivoklátsku, ležícím v kolinním až suprakolinním stupni, se projevuje xeroacidní vrcholový fenomén. Jedná se o oblast minerálně slabších hornin, kde na vrcholech dochází k vyplavování živin, degradaci a skeletizaci půdy, ústupu bylinného patra s otevřenou plošinou s acidofilní travobylinnou vegetací (Kučera 1997). Stanovištní pestrost podmiňují četné výchozy různých typů hornin v podobě skalek či sutí s různou makroexpozicí. Vrcholový fenomén se zde projevuje otevřeným bezlesím (zvláště na jihozápadních temenech některých křivoklátských vrcholů) označovaným termínem „pleše“ se společenstvy skalních výchozů s kapradinkou skalní (Woodsia ilvensis), společenstvy skeletovitých půd s kostřavou ovčí (Festuca ovina) a jestřábníkem chlupáčkem (Hieracium pilosella), společenstvy teplomilných trávníků s kostřavou walliskou (Festuca valesiaca), bělozářkou větvitou (Anthericum ramosum), bělozářkou liliovitou (Anthericum liliago). Svahy jsou pokryty břekovými doubravami, zakrslými bikovými doubravami, na teplejších místech dubohabřinami suťovými lesy, úpatí lipovými bučinami s výskytem podhorských a horských druhů

18

například s kyčelnicí devítilistou (Dentaria enneaphyllos) a kyčelnicí cibulkonosnou (Dentaria bulbifera). Pro bezlesé enklávy křivoklátských skalních stepí a pleší jsou příznačné výrazné teplotní a vlhkostní výkyvy během dne a během roku. Extrémnost těchto stanovišť ještě zvyšuje mikroklima během zimního období. Sníh se díky utváření reliéfu neudrží na povrchu půdy a rostliny nejsou chráněné sněhovou pokrývkou. Na těchto stanovištích pak dochází k míšení druhů patřícím k různým květenným elementům: arkto-alpínskému cirkumpolárnímu – kapradinka skalní (Woodsia ilvensis); boreálnímu – šťovík menší (Rumex acetosella), kociánek dvoudomý (Antennaria dioica), vřes obecný (Calluna vulgaris), brusnice borůvka (Vaccinium myrtillus); atlantskému a subatlantskému – bika mnohokvětá (Luzula multiflora), penízek namodralý (Thlaspi caerulescens); aurasijskému a eurosibiřskému; subkontinentálnímu – prorostlík srpovitý (Bupleurum falcatum), chrpa parukářka (Centaurea pseudophrygia), mochna písečná (Potentilla arenaria), koniklec luční (Pulsatilla pratensis subs. bohemica), hlaváč žlutavý (Scabiosa ochroleuca); submediteránnímu – třemdava bílá (Dictamnus albus) oman hnidák (Inula conyzae), tařice skalní (Aurinia saxatilis), chrpa latnatá (Centaurea stoebe), divizna sápovitá (Verbascum phlomoides), rozrazil rozprostřený (Veronica prostrata), bělozářka větvitá (Anthericum ramosum), bělozářka liliovitá (Anthericum liliago), penízek prorostlý (Thlaspi perfoliatum), česnek šerý horský (Alium senescens subsp. montanum), hvozdík kartouzek (Dianthus carthusianorum), kakost krvavý (Geranium sanguineum), hvězdnice zlatovlásek (Aster linosyris), zahořanka žlutá (Orthantha lutea), ponticko-jihosibiřskému – oman srstnatý (Inula hirta), svízel sivý (Galium glaucum), strdivka zbarvená (Melica picta), bojínek tuhý (Phleum phleoides), lilie zlatohlavá (Lilium martagon), ostřice nízká (Carex humilis), pelyněk ladní (Artemisia campestris), silenka nící (Silene nutans), jahodník trávnice (Fragaria viridis), tužebník obecný (Filipendula vulgaris); panonskému – sesel sivý (Seseli osseum); jak uvádí Kučera a Mannová (1998). Výše zmiňovaný fenomén údolní je vázán na reliéf údolí menších toků s projevy říčního fenoménu (Kučera 1997), na Křivoklátsku se jedná hlavně o drobnější přítoky Berounky (například Oupořský potok, Zbirožský potok, Vůznice, Klucná, Žloukava). Suťový fenomén je vyhraněný ekologicky extrémní stanovištní fenomén (Sádlo et Kolbek, 1994) umožňující existenci eraticky podmíněného reliktního bezlesí. Sutě vznikají fyzikálním rozpadem hornin působením kryogenních procesů, podle sklonu svahu jsou buď stabilní (zarůstají postupně lesem), nebo nestabilní, které se sesouvají k patě svahu a zde tvoří suťové kužele či osypy (zůstávají zpravidla otevřené). Princip suťového fenoménu spočívá ve specifickém mikroklimatu sutí: povrch podléhá teplotním výkyvům, prostředí uvnitř sutí je vlhčí, má vyrovnané teploty, takže může docházet k proudění vzduchu sutí a jeho exhalacím (fumaroly, ventaroly), na tyto projevy je vázána reliktní flora a fauna. Velmi dobře je tento fenomén vyvinut v Českém Středohoří a v Krkonoších, Křivoklátska se týká méně, ale i zde se velmi často vyskytují vzácná suťová společenstva – v jednom případě (naproti restauraci U Rozvědčíka na pravém břehu Berounky, jak uvádí Kolbek, 1983) i s významným druhem lomikámenem trstnatým křehkým (Saxifraga rosacea subsp. sponhemica). Jedná se o lokality s vysoce reliktním charakterem, jež konzervují stav vegetace z období glaciálů.

Flóra a vegetace Květena i vegetace Křivoklátska je velmi bohatá a pestrá. Zachovalá vysoká diverzita společenstev flóry je důsledkem velké diferenciace ekologických podmínek a relativně malého antropogenního narušení. Největší část plochy Křivoklátska zaujímají lesy. Oblast jako celek vysoce překračuje celostátní průměr lesnatosti v pahorkatině a vrchovině. Výzkum potenciální přirozené vegetace prokázal, že dominantní strukturu lesa vytvářejí v nižších polohách především černýšové dubohabřiny (as. .Melampyro nemorosi-Carpinetum). Ve vyšších polohách nebo na severnějších expozicích jsou nahrazeny společenstvy lipových bučin (as. Tilio cordatae-Fagetum). Specifickými lesními společenstvy Křivoklátska byly dříve poměrně hojně rozšířené jedliny, které lze i v současné době rekonstruovat v několika jednotkách. Strmé suťové svahy a rokle jsou doménou suťových habrových javořin (as. Aceri-Carpinetum). Významné a pro Křivoklátsko charakteristické jsou suťové porosty s tisem červeným (Taxus baccata). Charakteristickou skupinou jsou i teplomilné doubravy svazu Quercion petraeae, zejména společenstva s mochnou bílou (as. Potentillo albae-Quercetum), a kyselé doubravy na silikátových půdách svazu Genisto germanicae-Quercion. V údolích potoků rostou různé typy olšin a jasenin.

19

Pro svoji jedinečnost zasluhují zvláštní zmínky skalnaté vrcholy, které nesou zbytky vegetace z teplého a suchého období poledové doby, zvláště pak reliktní porosty dubu zimního (Quercus petraea), k němuž přistupuje jeřáb břek (Sorbus torminalis), jeřáb muk (Sorbus aria) a někdy i borovice lesní (Pinus sylvestris). Významné jsou i suché bory silikátových skal svazu DicranoPinion. Na jihozápadních svazích přecházejí tyto porosty do otevřených ploch – tzv. „pleší" – s xerotermními druhy, které jsou významným prvkem této oblasti. V jejich plášti se uplatňují různé keře, např. hlohy (Crataegus sp.), slivoň trnitá (Prunus spinosa), řešetlák počistivý (Rhamnus cathartica) nebo skalník celokrajný (Cotoneaster integerrimus). Z 15 asociací keřových společenstev rozlišovaných v České republice je jich 9 zaznamenáno na území Křivoklátska. Tento fakt je dokladem nadprůměrné diverzity vegetace na území Národního parku. Ve vrcholových porostech vystupují často menší izolované skály, skalní hradby a mrazové sruby, většinou obrácené k severu až východu, se sutěmi na úpatí, kde najdeme smíšené suťové lesy, které na těchto expozicích přecházejí do dubových až čistých bučin. Tato pestrá směs stanovišť nahloučených na malém prostoru podmiňuje velké bohatství flóry i hospodářsky významných dřevin, kterých se zde běžně nachází až 20 druhů, což je na středoevropské poměry velký počet. Bohatství lesních společenstev potvrdil i dendrologický průzkum, který prokázal výskyt více než 80 druhů původních stromů a keřů. Na skalních ostrožnách nad údolím Berounky rostou teplomilné druhy rostlin např. třemdava bílá (Dictamnus albus), kavyl Ivanův (Stipa joannis), koniklec luční český (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica), chrpa chlumní (Centaurea triumfettii), bělozářka liliovitá (Anthericum liliago), na skalách pak plodné keře břečťanu popínavého (Hedera helix) a celé porosty tařice skalní (Aurinia saxatilis). Tyto druhy a řada ekologicky obdobných skládají společenstva teplomilných lemů (sv. Geranion sanguinei), strmých skal (sv. Alysso-Festucion pallentis) i teplomilných trávníků (sv. Bromion erecti). Na k severu otočených skalách, především spilitových a často též paleoandezitových, je rozšířeno perialpinské reliktní společenstvo pěchavy vápnomilné (Sesleria caerulea) a lomikamene vždyživého (Saxifraga paniculata). Za zmínku stojí i vegetace pohyblivých sutí např. s konopicí úzkolistou (Galeopsis angustifola), která se zde vyskytuje v přirozených lokalitách, zatímco mimo Křivoklátsko je většinou omezena na antropogenní lokality v lomech a zářezech silnic. Na úpatí suťových svahů vytváří celé porosty měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva), typicky kolem hradu Týřova a v NPR Vůznice. K rozmanitosti území přispívají velkou měrou i louky, jejichž postupný vývoj a změny způsobené lidskou činností ovlivňovaly jejich druhové složení. Pro Křivoklátsko jsou charakteristické úzké pruhy luk podél potoků, místně zvané „luhy". V barokní době takové louky rozčleňovaly většinu lesních komplexů po celých Čechách, jen na Křivoklátsku se však ve větší míře zachovaly, byť často v degradované podobě. Pokrývají prakticky téměř všechny nivní polohy Berounky a jejích přítoků. Kolem vodních toků se hojně vyskytují psárkové louky (as. Alopecuretum pratensis), v nivě se štěrkopískovými sedimenty na ně navazují ovsíkové louky (as. Arrhenatheretum elatioris) a na vyvýšeninách s písčitější půdou pak pro Křivoklátsko typické, druhově bohaté kostřavové louky s mochnou bílou (as. Potentillo albae-Festucetum rubrae). Řeka Berounka i její přítoky mají většinou přirozené neopevněné břehy. Podél řeky jsou dobře vyvinutá pobřežní společenstva svazu Phalaridion s dominantní lesknicí rákosovitou (Phalaris arundinacea).

Houby, lišejníky a mechorosty Křivoklátsko je domovem řady vzácných a ohrožených druhů hub, mechorostů a lišejníků. Vzhledem k tomu, že prozkoumanost celého území není pro tyto skupiny příliš velká, dá se v budoucnu předpokládat objevení mnoha dalších zajímavých druhů. V dobře zachovalých a přírodě blízkých lesích Křivoklátska můžeme na tlejících kmenech listnáčů nalézt mnoho saprofytických druhů hub, které se jinde v kulturních lesích téměř nevyskytují. Patří mezi ně např. choroše – rezavec dubomilný (Inonotus dryophilus), pstřeňovec dubový (Buglossoporus quercinus), dubovnice střevovitá (Pachykytospora tuberculosa), dále vzácný prachovečník bukový (Phleogena faginea), na odumřelé větve a kmínky řešetláku vázaná, kriticky ohrožená a zákonem chráněná káčovka ploská (Biscogniauxia simplicior), nebo vzácné a esteticky velice působivé korálovce – korálovec bukový (Hericium coralloides) a korálovec ježatý (Hericium erinaceus). z lupenatých hub na tlejícím dřevě jsou ochranářsky a bioindikačně významné štítovky (Pluteus), např. štítovka Thomsonova (Pluteus thomsonii), štítovka huňatá (Pluteus hispidulus) nebo štítovka

20

stinná (Pluteus umbrosus). Ze zákonem chráněných dřevožijných (saprofytických) druhů hub se na území Národního parku Křivoklátsko dále vyskytují bolinka černohnědá (Camarops tubulina), mozkovka rosolovitá (Ascotremella faginea) a kukmák dřevní (Volvariella caesiotincta). Přírodovědecky velmi hodnotná je mykoflóra skalních stepí a lesostepí, odkud pochází např. mnohokrčka dírkovaná (Myriostoma coliforme), která má na Křivoklátsku jedinou lokalitu v Čechách, a hvězdovka Pouzarova (Geastrum pouzarii), velmi vzácný a zákonem chráněný druh, vázaný na podloží bazických vyvřelých hornin v teplých oblastech Čech. K dalším vzácným druhům těchto stanovišť patří hvězdovka tuhová (Geastrum coronatum), ohňovec řešetlákový (Phellinus rhamni) a kriticky ohrožený škrobnatec terčovitý (Aleurodiscus disciformis). Velmi bohatě jsou na Křivoklátsku zastoupeny i mykorhizní druhy hub, mezi které patří například zástupci rodů hřib (Boletus), pavučinec (Cortinarius), ryzec (Lactarius), vláknice (Inocybe) nebo holubinka (Russula). Skály, sutě, suché trávníky, vřesoviště a přírodě blízké lesy jsou domovem pro mnoho druhů lišejníků, z těch vzácnějších lze jmenovat například Thelocarpon epilobium, Melanelia panniformis, Melanelia subargentifera, Melanelia subaurifera, Parmelia tiliacea, Xanthoparmelia mougeotii, Xanthoparmelia protomatrae, Diploica canescens, Zwackhiomyces sphinctrinoides či Endococcus pseudocarpus. Vlhčí polohy na sutích, zastíněné skály, borka starých listnatých stromů a dále sekundární trávníky a vřesoviště jsou nejvýznamnějšími nalezišti mechorostů na Křivoklátsku. Lze zde nalézt velké množství velmi vzácných druhů, jako například rokytník krátkodobý (Hylocomium brevirostre), šikoušek zelený (Buxbaumia viridis), dvouhrotec zelený (Dicranum viride), kovanec tamaryškový (Frullania tamarisci), zrnitka skalní (Zygodon rupestris), termovka kostrbatá (Weissia squarrosa), Orthotrichum patens či Neckera besseri.

Fauna Fauna Křivoklátska je typickou faunou středoevropské teplé lesní oblasti. Zachovalost přirozených biotopů, výskyt lesních porostů pralesního charakteru a území, na kterých v minulosti nedošlo k odlesnění, to jsou hlavní faktory, které podpořily uchování řady vzácných, ohrožených či vymírajících druhů. Druhová diverzita je nejvyšší u hmyzu, měkkýšů, pavoukovců a obratlovců. Tyto skupiny patří rovněž mezi nejlépe prozkoumané. V oblasti jsou patrné určité zoologické gradienty – termofilní prvky se nejvíce vyskytují u východního okraje, zatímco montánních druhů přibývá v jihozápadním směru. Mezi typické druhy skalních biotopů patří z měkkýšů Vertigo alpestris a Vertigo pusilla, z pavouků skálovka Zelotes puritanus, pavučenka Erigonoplus jarmilae a cedivka Altella biuncata. Plně rozvinuté skalní stepi dokladují měkkýši Pupilla triplicata, Pupilla sterri a vřetenatka česká (Alinda biplicata bohemica). Z pavouků zde žijí například dva druhy sklípkánků Atypus affinis a Atypus piceus. Několik lokalit zde má západoevropský stepník Eresus sandaliatus, který se dále na východ vyskytuje pouze v sousedním Českém krasu a u Slapské přehrady. Charakteristické rostliny skalních teras a kamenitých stepí hostí specifickou faunu. Na tařici skalní zde žijí všechny druhy nosatců, které jsou na ni u nás potravně vázány. Je to Ceutorhynchus lukesi, Ceutorhynchus ignitus, Ceutorhynchus puncticollis a na tařici horské i Ceutorhynchus angustus. Na česneku chlumním se vyskytuje nosateček Oprohinus suturalis a rozchodníky jsou živnou rostlinou pro nosatčíka Apion sedi. Na čilimníkovci černajícím lze nalézt nosatce Apion elongatum, Apion formaneki, Apion corniculatum, na rmenu barvířském se velmi vzácně vyskytuje Apion pseudodispar. V nízké vegetaci skalních stepí žijí čtyři druhy nosatců z rodu Trachyphloeus, a to Trachyphloeus bifoveolatus, Trachyphloeus asperatus, Trachyphloeus angustisetulus, Trachyphloeus rectus. Na skalních výchozech hnízdí výr velký (Bubo bubo) a poštolka obecná (Falco tinnunculus). Xerotermní trávníky stepního charakteru, teplomilné bylinné lesní lemy a lesostepi jsou biotopem celé řady zajímavých a namnoze i reliktních druhů hmyzu, např. mandelinek Chrysolina aurichalcea thurntaxisi, Chrysolina cerealis, Chrysolina analis a dřepčíků Dibolia cynoglossi a Psylliodes illyricus. Žije zde pontopanonský štítonoš Cassida pannonica, krytohlavové Cryptocephalus vittatus a dále pak Cryptocephalus vittula a Cryptocephalus pygmaeus. Motýlí fauna křivoklátských stepí obsahuje mimo jiné okáče skalního (Chazara briseis), otakárka fenyklového (Papilio machaon) a otakárka ovocného (Iphiclides podalirius), bělopáska dvouřadého (Limenitis camilla) a můru Staurophora celsia, která tu vytváří stabilní populaci a jejíž další výskyt je znám pouze z jihovýchodní

21

Moravy. Žije zde řada vzácných druhů krasců, např. Acmaeodera degener, jehož další výskyt je také znám pouze z jižní Moravy, dále Habroloma geranii, sledující výskyt kakostu krvavého, nebo Cylindromorphus bifrons. Z kovaříků obývajících ekotonová stanoviště na přechodu lesa a stepi tu žije např. Pseudanostirus globicollis, Ampedus rufipennis či Porthmidius austriacus. Na teplejších lesostepních svazích byl vzácně zaznamenán výskyt vrubouna Sisyphus schaefferi, známého váleče kuliček z trusu. Z hlediska zoogeografického je na stepních lokalitách velice významný ploskoroh žlutý (Libelloides coccajus), jehož východní hranice areálu zasahuje na území Křivoklátska. Od poloviny 20. století se však tento druh na Křivoklátsku nepodařilo ověřit. Na pleších žijí sarančata Caliptamus italicus a Stenobothrus crassipes. Prosluněné stráně jsou biotopem ještěrky zelené (Lacerta viridis) a užovky hladké (Coronella austriaca). Na křovinatých výslunných místech můžeme zahlédnout pěnici vlašskou (Sylvia nisoria), pěnici hnědokřídlou (Sylvia communis) a ťuhýka obecného (Lanius collurio). Rozpadající se mrazové sruby a balvanité sutě osidluje jezevec lesní (Meles meles) a liška obecná (Vulpes vulpes). Lesní ekosystémy jsou útočištěm mnoha vzácných a faunisticky zajímavých druhů. Reprezentativní je především garnitura xylofágního a mykofágního hmyzu. Jenom z čeledi tesaříkovitých brouků (Cerambycidae), čítající na území Čech 184 druhů, se na Křivoklátsku vyskytuje 137 druhů, tedy 74 %. Vyskytují se zde i tak pozoruhodné druhy, jako je tesařík obrovský (Cerambyx cerdo), tesařík broskvoňový (Purpuricenus kaehleri), dále Necydalis ulmi, Akimerus schaejferi, Corymbia erythroptera, Ropalopus spinicornis, R. femoratus, Leioderes kollari a Nivellia sanguinosa. Významný je i výskyt tesaříka Phymatodes pusillus, jehož nominátní forma Phymatodes pusillus pusillus byla zatím zjištěna pouze na Křivoklátsku. Pralesní entomofauna je zastoupena především hmyzem vázaným na dutiny stromů, jako jsou vzácní kovaříci Hemicrepidius mutilatus, Megapenthes lugens, Limoniscus violaceus a Achnodes sanguinicollis anebo zvláště chráněný páchník hnědý (Osmoderma eremita). Patří sem také brouci potravně spojení s tlejícím dřevem, dřevními houbami a jejich mycelii, např. nosatci rodu Acalles a Cotaster a řada druhů čeledí Melandryidae, Mycetophagidae, Erotylidae, Leiodidae, Scydmaenidae a Pselaphidae. Dosud ne zcela probádaný je způsob života brouků čeledi Lycidae, z nichž stojí za zmínku především vzácný druh Platycis cosnardi. Velmi vzácným obyvatelem nejzachovalejších lesních formací je zdobenec Gnorimus variabilis (např. Lánská obora) a zejména v bučinách střevlík Carabus irregularis. Na zbytky jedlových porostů jsou vázány některé reliktní druhy brouků jako Zilora sericea (Melandryidae) a kovařík Ampedus melanurus. Suťové smíšené lesní porosty jsou nejbohatší na výskyt měkkýšů. Žije zde vřetenatka Cochlonida orthostoma, Bulgarica cana, Petasina unidentata a na okrajích volných drolin Vertigo alpestris. Zoologicky pozoruhodné jsou i vnitřní prostory drolin nezarostlých lesní vegetací. Za zmínku stojí především podmrzající suť s lomikamenem trsnatým křehkým (Saxifraga rosacea subsp. sponhemica) naproti restauraci U Rozvědčíka. Na jediném místě v České republice zde byla nalezena plachetnatka podzemních prostor Porrhomma rosenhaueri. V suťových lesích a v bučinách se vyskytují mimo jiné typičtí střevlíci Licinus hoffmannsegi a Cychrus attenuatus, zbytky kdysi rozsáhlejších lesních porostů s jedlí obývají tesaříci Pogonocherus ovatus a Acanthocinus reticulatus. Ze skupiny nočních motýlů tyto lesní porosty doprovází strakáč březový (Endromis versicolora), hřbetozubec Odontosia carmelita, šedavka bučinová (Apamea illyria), srpokřídlec bukový (Watsonalla cultraria) a různorožec černopásný (Fagivorina arenaria). Faunisticky významná jsou kamenná pole na svazích se vzácnými reliktními druhy sekáčů žláznatkou Nemastoma triste a klepítníkem členěným (Ischyropsalis hellwigi). Pouze v těchto kamenných polích žije střevlíček Leistus montanus. Xerofilní doubravy na teplých kamenitých srázech údolí Berounky a jejích přítoků mají zajímavou faunu tesaříků, mandelinek a pavouků. Z rodu krytohlav je pozoruhodný např. druh Cryptocephalus octomaculatus, který byl v Čechách nalezen pouze zde a pak na podobném biotopu v okolí hradu Krašova. Z dalších teplomilných brouků tu průzkum prokázal existenci krytohlavů Cryptocephalus imperialis a Cryptocephalus frontalis a na dubech žijících mandelinek Lachnaia sexpunctata a Pachybrachis picus. Z pavouků jsou významné především druhy Atyphaena furva a Cetonana laticeps vázané na povrch kmenů zakrslých dubů. Z ohrožených druhů motýlů se v teplejších lesích Křivoklátska vyskytuje např. batolec duhový (Apatura iris), batolec červený (Apatura ilia) a bělopásek topolový (Limenitis populi). V bukových a dubových porostech žije náš největší brouk roháč obecný (Lucanus cervus), a ve zbytcích starých dubů tesařík obrovský (Cerambyx cerdo).

22

Rozsáhlé lesní porosty poskytují dobré hnízdní podmínky mnoha druhům ptáků, jako je např. včelojed lesní (Pernis apivorus), jestřáb lesní (Accipiter gentilis), datel černý (Dryocopus martius), strakapoud malý (Dendrocopos minor), strakapoud prostřední (Dendrocopos medius), krutihlav obecný (Jynx torquilla), čáp černý (Ciconia nigra), kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum), puštík obecný (Strix aluco), sýc rousný (Aegolius funereus), žluva hajní (Oriolus oriolus), lejsek bělokrký (Ficedula albicollis), lejsek malý (Ficedula parva), holub doupňák (Columba oenas). Dobré podmínky zde nacházejí i různé druhy netopýrů, jak je např. netopýr velkouchý (Myotis bechsteinii), netopýr stromový (Nyctalus leisleri) a netopýr ušatý (Plecotus auritus). Vyskytuje se zde i více druhů drobných zemních savců, jako je např. plch velký (Glis glis) a myška drobná (Micromys minutus). Ve velkém lesním komplexu Křivoklátska nacházejí velmi dobré podmínky sudokopytníci, zejména jelen evropský (Cervus elaphus) a prase divoké (Sus scropha), kteří jsou zde následkem špatného mysliveckého hospodaření přemnoženi. V relativně velkých počtech se zde vyskytují nepůvodní druhy muflon (Ovis orientalis musimon), daněk evropský (Dama dama) a sika japonský (Cervus nippon nippon). Dosavadní nadměrně vysoké stavy sudokopytníků, kterým scházejí přirození nepřátelé, jsou příčinou silné ruderalizace, která poškozuje např. vegetaci křivoklátských pleší, a omezeně či místy znemožňující přirozenou obnovu stanovištně odpovídajících lesních dřevin vlivem příliš intenzivního okusu. V drobných vodních nádržích žijí fytofágní brouci rákosníčci z rodů Plateumaris a Donacia (Plateumaris braccata, Donacia versicolora, Donacia cinerea nebo Donacia marginata, na stulíku žlutém i vzácnější Donacia crassipes), v porostech bahničky dřepčík Chaetocnema aerosa, na stolístku nosatečci Phytobius leucogaster a Pelenomus canaliculatus a řada dalších. V mělkých nevysychavých tůňkách žije kuňka žlutobřichá (Bombina variegata) a kuňka obecná (Bombina bombina). Početné populace mloka skvrnitého (Salamandra salamandra) obývají prameniště a drobné potůčky. Větší tůně jsou biotopem vzácného čolka velkého (Triturus cristatus) a čolka horského (Mesotriton alpestris). Druhově velmi bohaté jsou lužní biotopy, které jsou částečně zachovalé v údolí řeky Berounky a v malých bočních údolích. V křivoklátských tocích žije rak kamenáč (Austropotamobius torrentium) a rak říční (Astacus astacus). V potocích se vyskytuje též vranka obecná (Cottus gobio), střevle potoční (Phoxinus phoxinus) a dominantní druh pstruh obecný (Salmo trutta). V údolí řeky Berounky se vyskytuje užovka podplamatá (Natrix tessellata) a na říční fenomén Berounky vázaná ještěrka zelená (Lacerta viridis). Při tahu se zde často zastavuje orlovec říční (Pandion haliaetus). V bezprostřední blízkosti Národního parku hnízdí orel mořský (Haliaeetus albicilla). Jak hnízdící, tak i potulující se jedinci pravidelně zalétávají za potravou do údolí Berounky. Pod vodní hladinou mezi kameny loví vodní hmyz skorec vodní (Cinclus cinclus) a v hlinitých, vodou erodovaných březích si buduje hnízdní nory ledňáček říční (Alcedo atthis). Břehy vodních toků obývá vydra říční (Lutra lutra), rejsec černý (Neomys anomalus) a hraboš mokřadní (Microtus agrestis). V posledních desetiletích zde velmi rychle roste populace nepůvodního invazního druhu norka amerického (Mustela vison). Různé typy luk představují význačný biotop pro řadu živočichů, zvláště hmyzu. Ve zbytcích druhově bohatých ovsíkových a kostřavových luk přežívají vzácné druhy hmyzu. Ještě dnes zde můžeme nalézt nosatečky Omiamima mollina a Bagous collignensis a na chrastavcích krasečka Trachys troglodytes. Vlhké a mokré louky svazu Calthion patří k typickým křivoklátským biotopům, i když často přecházejí do nekosených vysokobylinných lad. Na pcháči zelinném se tu v pozdním létě a na podzim pravidelně setkáváme s robustní mandelinkou Galeruca laticolli. Z ptáků obývají luční společenstva koroptev polní (Perdix perdix) a křepelka polní (Coturnix coturnix). Vzácně se vyskytuje chřástal polní (Crex crex). Vlhké louky jsou významným biotopem bohatého spektra obojživelníků. Z plazů zde žije ještěrka živorodá (Zootoca vivipara) a zmije obecná (Vipera berus). Podle registrovaného výskytu zvláště chráněných druhů se na území národního parku vyskytuje 16 kriticky ohrožených, 49 silně ohrožených a 39 ohrožených druhů živočichů.

Biotopy Z přirozených lesních biotopů jsou na území Národního parku Křivoklátsko plošně nejzastoupenější habrové doubravy (L3.1, 21,5 %), květnaté bučiny (L5.1, 11,1 %), suťové lesy (L4, 6,0 %), acidofilní doubravy (L7.1, 5,3 %), acidofilní bučiny (L5.4, 3,7 %) a údolní luhy (L2.2, 1,5 %),

23

z nelesních biotopů dosahují plošně většího zastoupení pouze mezofilní ovsíkové trávníky (T1.1, 1,2 %). Jak vyplývá z výše uvedeného přehledu, zahrnuje území Národního parku Křivoklátsko významné plochy biotopů středoevropských opadavých lesů a hájů mimořádného plošného rozsahu a kvality.

2.3. Vývoj přírodního prostředí pod vlivem člověka v předhistorickém období Příroda Křivoklátska se mohla zachovat jen díky specifickému vývoji osídlení, které bylo vždy relativně řídké. V předhistorickém období bylo jádrové území prakticky neobydlené, pouze údolím Berounky probíhala obchodní cesta, jejíž význam postupně stoupal. Okrajové oblasti Křivoklátska sousedily s hustěji osídlenými oblastmi Pražské plošiny a Hořovické brázdy. Relativně nečetné pravěké lokality se nacházejí v okrajových částech CHKO Křivoklátsko či vně hranic CHKO. Asi 2 km východně od hranice NP se nachází oppidum Stradonice, které bylo jedním z nejvýznamnějších keltských oppid na území Čech. Keltové se zde usídlili v průběhu 2. století př. n. l.. Nejprve se jednalo pouze o malou osadu, která postupně rostla, avšak zanikla na přelomu letopočtu. Předpokládá se, že vliv tohoto oppida na přírodu jádrového území Křivoklátska byl zanedbatelný.

2.4. Historický vývoj a současný stav osidlování a využívání území Vlastní území Národního parku nebylo nikdy významně osídleno a vyhnula se mu i průmyslová činnost. Vývoj území Křivoklátska od raného středověku byl silně ovlivněn tím, že přemyslovská knížata a králové i jejich pozdější následníci se rozhodli používat tuto lokalitu jako svůj lovecký hvozd. Pobývali zde ve dvorci ve Zbečně, na původním hradišti Křivoklát a později na novém hradě Křivoklát, který vznikl na místě dřívějšího halštatského hradiště. V širších souvislostech zůstalo Křivoklátsko ostrovem málo dotčené krajiny i později. Jednotlivé vesnice byly zakládány tak, aby nenarušily celistvost lesů. Na zachovalost přirozených lesních společenstev měla velký vliv převážně jednotná držba území, malé osídlení a velká členitost území. První zmínka o povolení těžby dřeva králem Václavem IV. pochází z roku 1396. Od poloviny 16. století jsou doložena písemná nařízení pro oplocení pasek a omezující pálení dřevěného uhlí a nadměrnou pastvu dobytka v lesích. Obrat v přístupu k lesům přinesla změna komorní držby v soukromou, kdy v roce 1658 bylo panství zastaveno Adolfu ze Schwarzenberka a v roce 1685 bylo koupeno Janem z Waldsteina. Větší rozmach lesnictví nastal až po roce 1735, když křivoklátské lesy získali Fürstenberkové. V dosud kompaktním lesním celku Křivoklátska bylo založeno několik zemědělských dvorů (Karlov, Doupno, Emilov, Amálie a Požáry). V některých okrajových částech Křivoklátska se začalo těžit dřevo pro hutě v Nižboru, Roztokách a Novém Jáchymově. Železná ruda byla hlubinně těžena na Krušné hoře a na Velízi. Jedinou významnou výrobní činností v nitru Křivoklátska byla v 17. století sklárna v Broumech. V 18. století se zde poprvé při lesnickém obhospodařování objevuje umělá obnova síjí. Většinou byl na holiny vyséván smrk a borovice. Byla používána i podsíje buku a jedle pod březové porosty, kterých zde byla (po působení předchozích vlastníků) velká rozloha. Výsadbu lesních sazenic je možno datovat od roku 1783. Přibližně dnešní podobu získala krajina Křivoklátska během první poloviny 19. století. Ve druhé polovině 19. století začaly být zakládány jehličnaté monokultury, často z dovezeného osiva. Listnaté porosty byly obnovány i nadále přirozeně ze semene nebo převodem na pařeziny. V letech 1918–1925 byly tyto nové porosty smrku, borovice, jedle a modřínu značně poškozeny žírem mnišky, posléze i sněhovými a větrnými kalamitami. V roce 1929 přešlo křivoklátské panství do majetku

24

československého státu. Hospodaření řídila státní taxační kancelář v Brandýse nad Labem. Změněné nepůvodní lesní porosty jsou velmi labilní. Na přelomu let 1939 a 1940 došlo k největší kalamitě – větrem a sněhem bylo poškozeno 11 tisíc hektarů lesa. Vzhledem k nutné rychlé obnově lesa a k nedostatku vhodných sazenic byla obnova prováděna opět nevhodnými dřevinami. Dnes jsou nejzachovalejší lesní porosty na strmých svazích podél řeky Berounky a jejích přítoků nebo v těžko přístupných oblastech centrální části Křivoklátska. Současné lesní porosty jsou velmi různorodé, převážně jde o porosty skupinovitě smíšené. Vyskytují se zde čtyři vegetační lesní stupně – dubový (eukolinní), bukodubový (kolinní), dubobukový (vyšší kolinní) a bukový (submontánní). V souvislosti s rozvojem průmyslu na Plzeňsku bylo v minulosti uvažováno o splavnění Berounky, první oficiální studii nechal vypracovat v roce 1911 průmyslník Karel Škoda. Po něm následovalo ještě několik podobných návrhů. Všechny se ukázaly jako nereálné, a to zejména z ekonomických důvodů. Rozvoj moderních způsobů dopravy, propojení Plzně se světem pomocí dálnice D5 a výstavbou IV. železničního koridoru, jakož i restrukturalizace českého hospodářství, učinily úvahy o splavnění Berounky nesmyslnými.

2.5. Historie ochrany území Vzhledem k tomu, že hlavním předmětem ochrany území jsou dochovaná přirozená lesní společenstva, je na místě zmínit využívání lesů již v raném středověku. Oblast Křivoklátska byla od přelomu prvního tisíciletí výsadním lovištěm českých knížat a králů. Ochrana lesů měla v dané oblasti také strategický význam, neboť zde byly vystavěny významné královské hrady Týřov, Točník, Žebrák, Krakovec, Křivoklát a Nižbor s loveckými hrádky jako Jivno a Jinčov, které mimo jiné funkce také střežily hlavní stezky. I v dobách, kdy byla většina území v majetku nebo v zástavě šlechtických rodů (od poloviny 17. století do dvacátých let 20. století), se zachoval vliv nejvyšších státních institucí (koruny české, císařství, zemských správních úřadů) na nakládání s lesem. V těchto lesích byla regulována těžba dřeva, hrabání steliva, čižba nebo pastva dobytka. Křivoklátská pahorkatina si tak dlouho uchovala bohatost lesních společenstev ve srovnání s ostatní středoevropskou krajinou, kde byl podíl intenzivně pěstovaného hospodářského lesa s vysokým podílem zakládaných jehličnatých monokultur převažující. Již od konce 19. století upozorňují přírodovědci nejrůznějších oborů na výjimečnost Křivoklátska a na nutnost jeho ochrany. V první polovině minulého století jsou to pak nejrůznější vlastivědné spolky nebo pracovníci muzeí a škol, kteří na Křivoklátsko upozorňují. V roce 1933 jsou vyhlášeny rezervace Týřovské tisy a Oupoř (později spojeny do současné NPR Týřov). Ve čtyřicátých letech minulého století byly vyhlašovány další rezervace (většinou mimo vymezené území NP) jako je Vraní skála, Zdická skalka u Kublova a Svatá Alžběta. Vesměs šlo o hospodářsky obtížně využitelné drobné části Křivoklátska. V druhé polovině 20. století postupně vznikají návrhy na vyhlášení dalších rezervací a konkrétní podobu získává v sedmdesátých letech také myšlenka na velkoplošnou ochranu Křivoklátska. Prvními výsledky úsilí o ochranu území bylo vyhlášení biosférické rezervace v rámci programu MaB UNESCO dne 1. března 1977. O více než rok později, 24. listopadu 1978, Ministerstvo kultury ČSR vyhlásilo velkoplošně chráněné území – Chráněnou krajinnou oblast Křivoklátsko na ploše 628 km2. Pokračovalo vymezování maloplošných chráněných území v CHKO. Na území NP bylo vyhlášeno 11 MZCHÚ o celkové výměře 974 ha, což je 9,5 % plochy území NP. V rámci péče o MZCHÚ bylo zpracováno velké množství inventarizací a dílčích výzkumů a studií, jejichž výsledků bylo využito k návrhům opatření při tvorbě plánů péče. Jako odborný podklad pro péči o CHKO byl zpracován „Oborový dokument“. Na jeho podkladech bylo koncem osmdesátých let navrženo zařazení do zón odstupňované ochrany přírody a v letech 1993–96 byl jedním z hlavních podkladů pro tvorbu plánu péče o CHKO. Na ploše navrhovaného NP se zóny odstupňované ochrany CHKO podílejí takto: I. zóna 59 %, II. zóna 37 %, III. zóna 3,8 % a IV. zóna 0,2 %. Pro ochranu genofondu zejména hospodářsky významných dřevin byly lesníky v osmdesátých letech vymezovány genové základny. První genová základna v ČR vznikla v roce 1984 na ploše 1800 ha v lokalitě Týřov pro dub, buk a ostatní listnáče. Později vznikly genové základny také na

25

polesí Dřevíč a Žlubinec. V současné době překrývají vymezené genové základny navrhované území NP na ploše zhruba 2,2 tis. ha. Významným obdobím v ochraně území byla devadesátá léta dvacátého století. Nově vzniklá legislativa, především zákon o ochraně přírody, lesní zákon a jejich prováděcí předpisy umožnily změny v přístupu k obhospodařování lesů v chráněných územích. V souvislosti s přistoupením České republiky a záváděním soustavy Natura 2000 byla na území Národního parku zřízena Ptačí oblast Křivoklátsko a 3 evropsky významné lokality (viz kapitola 1.6).

26

3. Zhodnocení dosavadní péče a naplňování cílů ochrany přírody V lesnickém provozu nebyly možnosti přírodě blízkého lesnického hospodaření, dané zákonem č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody, zákonem č. 289/1995 Sb., o lesích, a jejich prováděcími předpisy vždy důsledně využívány, a to ani v I. a II. zóně CHKO. Při obnově porostů je stále uplatňováno vysoké procento jehličnatých dřevin včetně smrku a modřínu, který je nadužíván při vylepšování kultur. Díky vysokým stavům velké spárkaté zvěře (zejména jelení a mufloní) se nedaří výrazně zvýšit podíl přirozené obnovy lesa. Pro CHKO a pro MZCHÚ jsou zpracovány plány péče, které jsou podkladem nejen pro tvorbu lesních hospodářských plánů, ale pro veškerou územně plánovací dokumentaci. V rámci hospodaření v lesích je významně omezeno používání geograficky a stanovištně nepůvodních dřevin. Změnil se přístup k obnově listnatých porostů. Podíl přirozené obnovy lesních porostů se postupně zvýšil a v I. a II. zóně byla zrychlena přeměna porostů směrem k přirozené dřevinné skladbě. Zásadní význam pro nastartování výše uvedených procesů mělo snížení početních stavů spárkaté zvěře. To se bohužel podařilo pouze pro přechodné období v letech 1996 – 2002. V posledních šesti letech postupně stavy spárkaté zvěře a její enormní tlak na lesní ekosystémy opět neúměrně zatěžují oblast Národního parku. Vyhlášení genových základen přispělo ke zlepšení druhové skladby dřevin a prostorové struktury porostů. Bohužel se ani v nich důsledně neuplatňují jemnější způsoby hospodaření včetně přirozené obnovy porostů. Od roku 1994 byly v oblasti vymezovány územní systémy ekologické stability (ÚSES) ve všech kategoriích. V Národním parku je vymezeno nadregionální biocentrum Týřov na ploše 2264 ha a nadregionální biokoridor Berounka. Do navrhovaného území NP zasahují regionální biokoridory a regionální biocentra Dřevíč I., Dřevíč II., Nižbor, Stříbrný luh a Ostrovec. V rámci celého území jsou zpracovány generely ÚSES s vymezením lokálních a interakčních prvků (v naprosté většině funkčních), které účelně propojují navrhovaný NP s územím CHKO a s volnou krajinou. Od roku 1996 je využíváno finančních prostředků z programů SFŽP pro obnovu a údržbu krajiny. Jenom z Programu péče o krajinu byla v posledních letech uvolňována částka okolo 3 mil. Kč. Prostředky byly významnou měrou zaměřeny na zlepšení stavu přírodního prostředí v území vymezeném pro vznik NP. S plánovaným přistoupením do EU byla také připravována soustava Natura 2000. V letech 2001– 2008 bylo prováděno mapování biotopů, vymezování evropsky významných lokalit a jejich zařazování do národního seznamu předkládaného ke schvalování EU. V prosinci 2004 byla vyhlášena Ptačí oblast Křivoklátsko. Za důležitou součást dosavadní péče lze jistě považovat také oblast osvěty, výchovy a vzdělávání. V území navrženého NP je pouze naučná stezka U Eremita a po řece Berounce prochází vodácká naučná stezka. Od počátku existence CHKO byla oblasti výchovy a vzdělávání věnována velká pozornost. Vznik naučných stezek jako např. Brdatka, Školní naučná stezka nebo informačních systémů na turistických cestách v rámci mikroregionů má mimo jiné jako jeden z hlavních cílů usměrnit návštěvníky mimo nejcennější oblasti, které jsou v současné době předmětem návrhu NP. S ohledem na ochranu centrální části Křivoklátska byla také prováděna korekce a úpravy vedení tras turistických stezek, cyklostezek a dálkových koňských stezek. Ochrana území je mimo jiné prakticky zajišťována funkční stráží přírody a k ochraně krajinného rázu přispěla v neposlední řadě také stavební uzávěra výstavby rekreačních chat, která platí v celém území CHKO od roku 1987. Národní park vzniká na území dosavadní CHKO Křivoklátsko. Tato forma ochrany se ukázala nedostatečnou pro účinnou ochranu výjimečných přírodních hodnot tohoto území. Jde jednak o prosté zachování velkého druhového bohatství, ale o zachování a obnovu přirozené vývojové dynamiky, která zůstala na některých místech díky pestrosti reliéfu nedotčena a na jiných je stále ještě možné ji v krátkodobém a střednědobém horizontu obnovit.

27

3.1. Lesní ekosystémy dle stupně přirozenosti (viz. Vyhláška č.60/2008 Sb.) Lesy tvoří přibližně 95 % rozlohy navrhovaného NP Křivoklátsko. V rámci přípravy podkladů pro vyhlášení NP Křivoklátsko byla provedena klasifikace stupně přirozenosti všech lesů nacházejících se na území navrhovaného NP (celkem 9627,2 ha) podle § 2, odst. 1, vyhlášky č. 60/2008 Sb. a vytvořen přehled plánovaných obnovních a výchovných těžeb v lesních porostech zařazených do I. zóny navrhovaného NP Křivoklátsko podle § 2, odst. 2, téže vyhlášky. Hodnocení stupně přirozenosti lesů bylo provedeno dle klasifikačních kritérií uvedených ve vyhlášce č. 60/2008 Sb. a přirozená druhová skladba byla definována na základě systému ing. Průši (Průša, 2001). Terénní šetření bylo provedeno pracovníky firmy Lesprojekt Stará Boleslav s.r.o. pod metodickým dohledem Správy CHKO Křivoklátsko. Při hodnocení stupně přirozenosti musel být význam vybraných kritérií vyhlášky č. 60/2008 Sb. v případech některých cenných lesních porostů oslaben. Jedná se především o kritérium škod způsobených zvěří, které jsou v podstatě na celém území navrhovaného NP Křivoklátsko vysoké bez ohledu na stupeň přirozenosti lesa jako důsledek dlouhodobě vysokých stavů zvěře. Podobně byly při splnění dalších podmínek hodnoceny některé pěstební a těžební zásahy v přírodovědecky hodnotných lesních porostech, neboť s výjimkou maloplošných zvláště chráněných území se v lesích CHKO Křivoklátsko hospodaří dle lesnických kritérií a to včetně lesů I. zóny CHKO. Na druhou stranu je nutno zmínit, že řada přírodovědecky cenných lesních porostů splňujících většinu požadavků kladených na přírodě blízké lesy (C-3) byla z důvodů výrazného vlivu zvěře a lesnických zásahů v nedávné minulosti zařazena do kategorie lesů kulturních (D-4).

Lesy původní – pralesy výčet, popis, historický vývoj Porosty vyhovující kritériím pro lesy původní se na území navrhovaného NP Křivoklátsko nevyskytují. V důsledku dlouhodobého lesního hospodaření je velmi obtížné nalézt porosty bez pochybností vyhovující kritériím A1 (žádná těžba v minulosti nebo před více než 100 lety) a B1 (odumřelé dřevo se nikdy neodváželo nebo před více než 50 lety). Naprosto zásadní překážku představuje všudypřítomný vliv vysokých stavů zvěře na lesní porosty, které tak jednoznačně nesplňují kritérium C1 (nejsou patrné známky negativního vlivu spárkaté zvěře na lesní ekosystém).

Lesy přírodní Jedná se o fragmenty lesních porostů, jejichž druhová a věková struktura se blíží lesům původním (člověkem neovlivněným), vyvíjejícím se v přírodních podmínkách Křivoklátska. Tyto porosty se nachází prakticky výhradně v členitých morfologických podmínkách strmých svahů řeky Berounky a jejích přítoků. Obtížné lesní hospodaření v těchto podmínkách je nepochybně jedním z důvodů méně výrazného ovlivnění těchto porostů lidskou činností v minulosti. V současné době je většina těchto porostů součástí MZCHÚ: NPR Vůznice, NPR Týřov, PR U Eremita, PR Stříbrný luh, PR Jouglovka, dílce 712 F a 713 H (LHC Nižbor) a část porostní skupiny 509 B 17/6 (LHC Křivoklát) navazující na NPR Velká Pleš. S výjimkou NPR Týřov je stávající rozloha přírodního lesa nedostatečná a neumožňuje takový dlouhodobý přirozený vývoj lesního ekosystému v daných přírodních podmínkách, který by zahrnoval reprezentativní rozlohu všech jeho vývojových stadií jako jednu z podmínek uchování biodiverzity. Naproti tomu může prostorová roztříštěnost přírodních lesů představovat i určitou výhodu, neboť představuje základní kostru přírodního lesa pokrývající víceméně rovnoměrně celé území navrhovaného NP Křivoklátsko.

Lesy přírodě blízké Lesy přírodě blízké pokrývají poměrně velkou část území navrhovaného NP Křivoklátsko. Kromě toho může podstatná část lesů klasifikovaných v současné době jako lesy kulturní v relativně krátké době plně vyhovovat kritériím přírodě blízkého lesa, pokud budou sníženy již výše jmenované

28

negativní vlivy zvěře a lesního hospodaření (viz zejména kritériím A14 – absence záměrných pěstebních nebo výchovných zásahů v minulosti a C1 – v současnosti probíhá přirozená obnova všech hlavních stanovištně původních dřevin). Rozlohou největší část lesů přírodě blízkých navrhovaného NP Křivoklátsko ve většině případů bezprostředně navazuje na lesy přírodní (NPR Týřov, NPR Velká Pleš, NPR Vůznice, PR Stříbrný luh). Obdobně jako lesy přírodní, tak i část lesů přírodě blízkých pokrývá morfologicky velmi členitá stanoviště, jejichž obtížná přístupnost vysvětluje nižší ovlivnění člověkem v minulosti. Naproti tomu ovšem významná část těchto lesů roste i na stanovištích, které vyhovují standardnímu lesnímu hospodaření. Tyto porosty představují jedinečný základ pro vytvoření plošně významnějšího přírodě blízkého lesního ekosystému zahrnujícího nejen nepřístupná morfologicky členitá stanoviště z pohledu lesního hospodaření nezajímavá, ale i stanoviště pokrytá v současnosti převážně kulturními a nepůvodními lesními porosty. Tyto snadno přístupné přírodě blízké porosty byly v minulosti v různé míře ovlivněny nepříznivými hospodářskými zásahy a je žádoucí do budoucna koncipovat jejich management s vědomím jejich přírodovědecké hodnoty a do značné míry i unikátnosti v kontextu kulturní krajiny střední Evropy.

Lesy kulturní Tato kategorie zahrnuje širokou škálu standardně lesnicky obhospodařovaných lesních porostů s alespoň částečně zachovalou přirozenou druhovou skladbou dřevin. Na jedné straně tak zahrnuje lesní porosty nepříliš vzdálené lesům přírodě blízkým s přirozenou druhou skladbou, které nemohly být do kategorie lesů přírodě blízkých zařazeny, neboť nevyhověly především výše diskutovaným kritériím A14 a C1 metodiky hodnocení přirozenosti lesních porostů, ale souhrný vliv lidské činnosti v nedávné minulosti je spíše mírný. Na straně druhé do této kategorie patří i porosty s poměrně významnou příměsí nepůvodních dřevin (od 10 do 50 %) a velmi zřetelným vlivem hospodářských zásahů v současnosti. Porosty s příměsí nepůvodních dřevin tak reprezentují lesní prostředí, které se ve větší míře na Křivoklátsku vyskytuje až v posledních dvou staletích. Podle historicky nejstarších věrohodných údajů o stavu lesních porostů na Křivoklátsku (z konce 18. a počátku 19. století) se smrk a modřín pěstovaly pouze v malé míře (Svoboda 1943). O století později byl smrk již nejhojnější dřevinou, hojná byla i borovice, méně byla zastoupena jedle a modřín a listnaté dřeviny tvořily méně než 20 % plochy lesních prostů širší oblasti Křivoklátska. V současné době jsou jehličnaté dřeviny na území navrhovaného NP Křivoklátsko zastoupeny 45 % (smrk 25 %, jedle jen 0,5 %) a podíl listnatých dřevin činí 54 %.

Lesy nepůvodní Lesy nepůvodní jsou plošně nejvýznamnější kategorií lesů na území navrhovaného NP Křivoklátsko s podílem nepůvodních druhů dřevin vyšším než 50 %. Lesní hospodaření v těchto porostech v minulosti nezohledňovalo nepříznivé důsledky změny druhové skladby pro přírodní ekosystémy a nakonec i pro lesní hospodaření samotné (viz kalamity z let 1869, 1921 či 1939–40) (Svoboda 1943). Většina těchto porostů je v návrhu NP Křivoklátsko zařazena do II. zóny odstupňované ochrany. Požadavek přibližování stávající druhové skladby dřevin skladbě přirozené bude sledován při péči o tyto porosty.

Přehled lesních biotopů Mokřadní olšiny (L1; 2,77 ha) Zamokřené terénní sníženiny na plošinách, v nivě Berounky a místy v nivách potoků, ve výškách do cca 400 m n. m. Půdy se vyznačují nadbytkem vody stagnující po většinu roku v úrovni povrchu nebo jej dlouhodobě přeplavující. Jsou nedostatečně provzdušněné, těžší, mokré až zbahnělé, s vrstvou slatiny nebo náslatě. V nivách dolních toků řek, kde dochází k akumulaci bahna při záplavách, se mokřadní olšiny nevyskytují. Vyžadují trvalé dosycování podzemní vodou, v ČR se vyskytují pouze fragmentárně, na území NP je lze nalézt jen na několika málo rozlohou nevelkých lokalitách (Vyspalova seč u Nového Jáchymova). Mají významnou funkci půdoochrannou a vodoochrannou,

29

v současné době se v Evropě řadí mezi silně ohrožené typy společenstev. Na Křivoklátsku jsou poškozovány především odvodňováním a následnými výsadbami smrku na odvodněných pozemcích. Tato stanoviště je třeba podrobně zmapovat a navrhnout revitalizační opatření směřující k obnově narušeného vodního režimu. Údolní jasanovo-olšové luhy typické (L2.2A; 90,22 ha) Zpravidla víceetážové porosty údolních jasanovo-olšových luhů osidlují břehy vodních toků, svahová lesní prameniště a terénní sníženiny s hladinou podzemní vody ležící v malé hloubce a dočasně vystupující nad půdní povrch. Půdy jsou zde vlhké až mokré, dočasně zbahnělé gleje i lužní půdy typu paternia, s širokým rozpětím půdní reakce i obsahu humusu a dostatečnou zásobou živin. Údolní jasanovo-olšové luhy se vyskytují od nížin do podhůří. V Národním parku se nacházejí významné porosty zejména v NPR Vůznice, NPR Týřov, PR Jezírka, ústí Skryjského potoka. V současné době se v Evropě řadí mezi silně ohrožené typy společenstev. Jsou člověkem dlouhodobě ovlivňované, díky specifičnosti stanovišť a značným schopnostem pařezové výmladnosti části přirozeně zastoupených dřevin (zejména olše lepkavé) nebyly zcela destruovány. Mají významnou funkci půdoochrannou a vodoochrannou. Na území Křivoklátska jsou často ohrožena nevhodnými lesnickými zásahy, výsadbou smrkových a jiných monokultur, což vedlo na mnoha místech k narušení vodního režimu. Při obnově těchto procesů bude třeba dbát i na zachování přirozené dřevinné skladby porostů. Údolní jasanovo-olšové luhy ostatní (L2.2B; 60,06 ha) Břehy vodních toků, svahová lesní prameniště a terénní sníženiny s hladinou podzemní vody ležící v malé hloubce a dočasně vystupující nad půdní povrch. Půdy jsou vlhké až mokré, dočasně zbahnělé gleje i lužní půdy typu paternia, s širokým rozpětím půdní reakce i obsahu humusu a dostatečnou zásobou živin. Na území národního parku se tato stanoviště vyskytují zejména na území NPR Vůznice, NPR Týřov, PR Jezírka, v ústí Skryjského potoka, v údolí Žlubineckého potoka. V současné době se v Evropě řadí mezi silně ohrožené typy společenstev. Mají významnou funkci půdoochrannou a vodoochrannou. Nevhodný způsob lesnických zásahů v minulosti způsobil na některých lokalitách významné narušení vodního režimu, k jehož obnově by měly směřovat budoucí opatření ochrany přírody. Hercynské dubohabřiny (L3.1; 2085,43 ha) Živinami bohaté, zpravidla hluboké půdy na svazích i plošinách v teplejších oblastech. Podloží je tvořeno nejrůznějšími typy hornin. Na těžších půdách může docházet i k lokálnímu zamokření. Na území národního parku se jedná o druhově bohatá lesní společenstva černýšových doubrav (as. Melampyro nemorosi-Carpinetum). V minulosti zde tvořila jádra kolinního stupně (od 250 m n. m. do 500 m n.m.), v současné době jsou zachovány jen ojedinělé přirozené porosty v chráněných územích Týřov, Vysoký tok a dále na lokalitách Dubinky, Holý vrch a Zadní vrch, na západním svahu Vosníku, nedaleko Pusté Seče. Přirozená dřevinná skladba těchto společenstev byla na mnohých lokalitách silně narušena nevhodnými lesnickými zásahy, zmlazování je negativně ovlivněno vysokými stavy spárkaté zvěře. Budoucí opatření by měla vést k postupnému návratu k přirozené skladbě. Suťové lesy (L4; 591,14 ha) Strmé svahy s výchozy skal nebo s výrazným půdotokem, suťovými proudy, rokle, dolní části svahů a svahová úpatí s akumulací balvanů nebo jiného suťového materiálu na erozně exponovaných místech osidlují strukturně bohaté porosty s různým stupněm zápoje. Podloží je obvykle tvořeno tvrdými horninami. Půdy jsou zpravidla hlubší, ale s vysokým obsahem skeletu, bohaté živinami a s velmi dobrou mineralizací opadu. Často jsou vlhké, nikoliv však trvale zamokřené. Suťové lesy tvoří většinou jen maloplošné porosty rozšířené od pahorkatin do horských poloh; horní hranice dosahují v nadmořských výškách kolem 800–900 m. Jsou azonální ekologicky vyhraněnou skupinou společenstev podmíněných edaficky, topograficky a mezoklimaticky. V Nrodním parku patří k významným společenstvům výrazně spojeným s říčním fenoménem řeky Berounky a jejích přítoků, mají významnou půdoochrannou a protierozní funkci. Suťové lesy v užším smyslu zde představuje

30

asociace Aceri-Carpinetum na sutích hůře zvětrávajících a zároveň minerálně silnějších silikátových hornin často s tisem červeným (Taxus baccata) a jedlí bělokorou (Abies alba). Dobře vyvinuté jsou na méně přístupných lokalitách např. v NPR Týřov, PR U Eremita, PR Jezírka, PP Stříbrný luh a v údolí Vůznice, Oupořského a Zbirožského potoka. Roklinové lesy jsou roztroušeny v maloplošných porostech při dnech úzkých inverzních roklí. Patří sem asociace měsíčnicová javořina (LunarioAceretum) a asociace udatnová javořina (Arunco-Aceretum), např. v NPR Týřov a NPR Vůznice. Tento typ biotopu byl na některých místech poničen těžbou, případně výsadbami nepůvodních dřevin. Významnou péči je třeba věnovat podpoře tisu červeného (Taxus baccata) a jedle bělokoré (Abies alba). Květnaté bučiny (L5.1; 1096,96 ha) Květnaté bučiny se vyskytují na eutrofních, obvykle kambizemních půdách s rychlou mineralizací humusu, na různých druzích hornin. Jsou významnou složkou přirozené lesní vegetace národního parku, obvykle se vyskytují v polohách kolem 400 m n.m. na vyzrálých půdách, vlivem mezoklimatu osidlují i atypické polohy (např. hluboce zaříznutá údolí jižních svahů). Lipová bučina (as. Tilio cordate-Fagetum) má v České republice těžiště výskytu právě na Křivoklátsku. Přirozené porosty jsou nejen genetickým rezervoárem lesních druhů, ale mají velký význam pro udržení příznivých půdních vlastností. Převod na smrkové monokultury drasticky redukoval jejich bylinné patro (přeměnou hnědozemního pedogenetického procesu v proces podzolizační, který způsobí degradaci půdy). Rozsáhlejší porosty této asociace lze nalézt např. v NPR Týřov, NPR Velká Pleš, PR Stříbrný luh, na severním svahu hřbetu Branovská vrata, na severním svahu vrchu Zadní Hrobce u Karlovy Vsi, na severním svahu hřbetu mezi Emilovnou a Velkou Pleší. Kostřavová bučina (as. Festuco altissimaeFagetum) se vyskytuje na chudších hnědozemních půdách, vyznačuje se méně bohatým bylinným patrem, v NP se vyskytuje jen maloplošně a vzácně (vrch Cikán). Tato společenstva byla na mnohých místech destruována vysokými stavy zvěře, převodem na jehličnaté monokultury, často úplně chybí přirozené zmlazení, z porostů téměř vymizela jedle, zbývající porosty nejsou věkově diferencovány. K těmto problémům je třeba směrovat budoucí péči, mnohde bude vlivem silné degradace půdy náprava možná jen částečně. Acidofilní bučiny (L5.4; 368,22 ha) Acidofilní bučiny se hojně vyskytují v suprakolinních až montánních polohách. Na území národního parku se vyskytují na minerálně chudých půdách s pomalou mineralizací opadu. Jsou zde zastoupeny druhově chudou asociací biková bučina (Luzulo-Fagetum), která představuje edafický klimax na minerálně slabých horninách. Významně chrání půdu před erozí a stabilizuje režim bází. Nejcennější porosty se vyskytují v NPR Týřov, na Spáleném vrchu jihovýchodně od myslivny Emilova, na jižním svahu Dlouhé skály, mezi Dlouhou skálou a hájovnou Lukárna. Dále jsou sem řazeny druhově chudé acidofilní jedliny svazů Luzulo pilosae Abietetum a Deschampsio flexuosae Abietetum, které pravděpodobně dříve na Křivoklátsku tvořily rozsáhlé porosty, dnes se vyskytují pouze na nepatrných rozlohách. Tento typ biotopu ohrožuje především převod na jehličnaté monokultury, které způsobují nevratné změny půdních poměrů (podzolizaci) a přezvěření. Péči bude třeba věnovat návratu k přirozené dřevinné skladbě, přirozené zmlazení lze podpořit snižováním stavů spárkaté zvěře. Středoevropské bazifilní teplomilné doubravy (L6.4; 103,15 ha) Rovinaté terény, mírné svahy nebo i mělké terénní sníženiny na měkkých horninách. Půdy jsou těžké, zpravidla ilimerizované a někdy oglejené, v povrchových vrstvách odvápněné, ve spodině však vápníkem bohaté. Pro Národní park Křivoklátsko jsou z hlediska ochrany genofondu velmi cenné porosty mochnových doubrav (as. Potentilo albae-Quercetum) na rovinných a mírně sklonitých plošinách slunných expozic s těžšími slehlými půdami s nevýraznými stopami pseudooglejení, nebo na silně skeletovitých půdách hnědozemního typu, obvykle ve výškách 300 až 430 m n. m. (PR Červený kříž, mezi Vyspalovou sečí a Leontýnským zámkem, Šnárova hora u Nižbora, Holý vrch u Horního Žlubince, východně od hájovny Zelená bouda). Porosty mochnových doubrav se vyznačují pestrým mozaikovitým bylinným patrem. Historicky byly vždy vystaveny silnému antropogennímu vlivu (vysekávání křovin, hrabání steliva, lesní pastva, změna dřevinné skladby porostů výsadbou

31

jehličnatých monokultur, zejména modřínu a borovice), po jeho přerušení společenstvo obvykle spěje k přeměně v habrové doubravy. Dalším, zde jen okrajově se vyskytujícím společenstvem, je doubrava s třemdavou bílou (as. Dictamno-Sorbetum) – nejteplejší lesní společenstvo NP s významnými teplomilnými druhy (na území NP jen na skále nedaleko ústí Vůznice). Na strmých svazích s jižní expozicí na andezitech, spilitech, diabasech a dacitech se vyskytují kamejkové doubravy (as. TorilidoQuercetum petraea). Vyznačuje se vyšší pokryvností keřů (až 50%), než je u jiných lesních společenstev oblasti obvyklé, v podrostu bývá též neobvykle vysoký podíl nitrofilních druhů. Vyskytuje se pouze maloplošně, na většině lokalit je značně devastováno mufloní zvěří (NPR Týřov, Krkavčiny). Péče by měla být věnována důslednému udržování podmínek vhodných pro zachování keřového a bylinného patra a dosažení nízkých stavů zvěře. Acidofilní teplomilné doubravy bez kručinky chlupaté (Genista pilosa) (L6.5B; 188,75 ha) Výslunné, strmé, často skalnaté svahy, v nejteplejších a nejsušších oblastech také plošiny a svahy o mírném sklonu. Geologickým podkladem jsou kyselé silikátové horniny, na nichž se vyvíjejí půdy typu ranker nebo mělčí kambizemě. Na jižních a jihozápadních strmých svazích, často vázaných na koryto Berounky a jejích přítoků, se objevují břekové doubravy (sv. Sorbo torminalis-Quercetum) s velkým množstvím teplomilných lesních i nelesních druhů (NPR Týřov). Společenstvo má významnou půdoochrannou a protierozní funkci. Druhově středně bohaté smolničkové doubravy (as. Viscario-Quercetum) s vysokou diverzitou mechového patra – např. V NPR Týřov, NPR Vůznice, v Luhu pod Branovem – patří v Čechách mezi velmi vzácná společenstva často vázána na říční údolí. Na strmých skalnatých jižních, jihozápadních, někdy i západních svazích s mělkou půdou plní funkci půdoochrannou, z hlediska ochrany genofondu je zde soustředěno velké množství vzácných druhů (acidofyty lesních i nelesních stanovišť), z nichž některé zde mají ekologické optimum svého výskytu. Porosty byly často přeměňovány na borové kultury, někdy s akátem (Robinia pseudoacacia), modřínem (Larix decidua) nebo borovicí černou (Pinus nigra), rozvoj bylinného a keřového patra omezován vlivem přezvěření. K těmto problémům by měla být vztažena budoucí péče, při níž by měl být zohledněn i význam genofondu zdejšího dubu zimního (Quercus petraea). Suché acidofilní doubravy (L7.1; 528,20 ha) Živinami chudé substráty, např. ruly, žuly, svory, kyselé typy břidlic a porfyry v pahorkatinách, méně často v nížinách, mezi 250 a 450 m n. m. Středně hluboké až mělké, čerstvé až silně vysýchavé půdy patří typologicky k oligotrofní nebo rankerové kambizemi, řidčeji k rankeru. Zejména ve východní části NP lze vzácně (Přední Hrobce, Nový Jáchymov) nalézt bikové doubravy (as. Luzulo albidae-Quercetum) s dominantním dubem zimním (Quercus petraea). Osidlují zpravidla hlubší až oligotrofní hnědozemě na ryolitech, proterozoických břidlicích nebo písčitých štěrcích teras až do nadmořské výšky 500 m n.m. Půdy jsou dobře drenované, velmi silně humózní, v letním období vysýchají. Pro bylinné patro jsou charakteristické trávy, převažují acidofilní druhy někdy s prvky listnatých mezofilních lesů. Porosty přeměněné výsadbou borovice rychle degradují, proto je třeba péči zaměřit na podporu přirozené dřevinné skladby těchto společenstev s ohledem na význam genofondu zdejšího dubu zimního (Quercus petraea). Vlhké acidofilní doubravy (L7.2; 74,22 ha) Mělké terénní sníženiny, plošiny, bezodtoké mělké úžlabiny v nížinách a pahorkatinách, zpravidla mezi 200 a 400 m n. m., řidčeji v mělkých sníženinách uprostřed acidofilních bučin v nadmořských výškách kolem 450 m. Půdním typem jsou střídavě vlhké, silně kyselé, ve spodině zhutnělé pseudogleje nebo pseudooglejené kambizemě, dočasně zamokřené stagnující srážkovou vodou a silně vysýchající v suchém létě nebo podzimu. V bezodtokých sníženinách se tvoří kyselý surový humus a při silném zamokření dochází k povrchovému slatinění, kterým vzniká tzv. anmór. Řídce (Karlova Ves) se na území národního parku vyskytuje společenstvo bezkolencových doubrav (as. Molinio arundinaceae-Quercetum) vázané na pseudooglejené půdy terénních depresí na střídavě vlhkých, v létě velmi vysýchavých půdách v nadmořské výšce kolem 400 až 500 m s dominantním dubem (Quercus robur, řidčeji Q. petraea). Výskyt málo narušených porostů je poměrně vzácný, často byly převedeny na borové, příp. smrkové kultury, většina je silně odvodněna, proto je ochrana zbylých

32

lokalit velmi významná. V počáteční fázi obnovy těchto biotopů bude třeba obnovit přirozený vodní režim (např. přerušením drenážních stok). Boreokontinentální bory ostatní (L8.1B; 13,62 ha) Geologickým podkladem jsou tvrdé, špatně zvětrávající a minerálně slabší horniny. Mělké a suché rankerové půdy jsou chudé humusem a kamenité. Skalní podklad často vystupuje nad povrch půdy. Porosty se vyskytují většinou maloplošně na strmých svazích a skalních ostrožnách, kde je ve vegetačním období nedostatek půdní vláhy. V Národním parku lze nalézt lišejníkový bor s dutohlávkami (Cladonio rangiferinae-Pinetum sylvestris) – edaficky a mikroklimaticky podmíněné společenstvo na minerálně chudých obtížně zvětrávajících horninách. Stromové patro je nízké, řídce zapojené s borovicí lesní (Pinus sylvestris) a s lokálně přimíšeným dubem zimním (Quercus petraea) a ojediněle i s jedlí (Abies alba), bylinné patro je chudé. Významné je bohatě vyvinuté mechové patro s převahou lišejníků rodu Cladonia. Na údolí řeky Berounky a jejích přítoků jsou vázány reliktní acidofilní jestřábníkové bory (as. Hieracio pallidi-Pinetum) s dominantní borovicí lesní (Pinus sylvestris), kodominantním dubem zimním (Quercus petraea) a občas přimíšenou břízou bělokorou (Betula pendula) – například v NPR Týřov, NPR Vůznice, u Bránova. Zápoj stromového patra je řídký až mezernatý, vzrůst zakrslý, keřové i bylinné patro s nízkou pokryvností. Častá je přítomnost acidofilních druhů. V národním parku je na tato společenstva vzácně vázán výskyt ohrožených druhů jako je zimostrázek alpský (Polygala chamaebuxus) a hvězdnice chlumní (Aster amellus). Z hlediska ochrany genofondu představují jestřábníkové bory zbytky vzácného společenstva, které je významným zdrojem autochtonních typů borovice lesní, dubu zimního, jeřábů a dalších dřevin skalních stanovišť. Tento typ biotopu ohrožuje především výsadba a zarůstání nepůvodními dřevinami, zejména borovicí černou (Pinus nigra) a akátem (Robinia pseudacacia) a vysoké stavy spárkaté zvěře, které neumožňují odrůstání přirozeného zmlazení. Péče by měla směřovat k obnově přirozené struktury porostů a eliminaci spárkaté zvěře.

3.2. Nelesní ekosystémy Nelesní ekosystémy přirozené Vodní toky a nádrže Zhodnocení stavu Na území národního parku dosud chybí systematická inventarizace vodních toků. Dále není systematicky monitorována jakost povrchových vod, nejsou uspokojivě podchyceny všechny bodové zdroje znečištění. Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod – ostatní porosty (V1F; 0,88 ha) Patří sem přirozené eutrofní nebo mezotrofní stojaté až mírně tekoucí vody, nedochází k periodickému vysýchání. Minerální substrát na dně, např. štěrk, jíl nebo písek, je často pokryt silnou vrstvou organického bahna a nerozloženého opadu. V Národním parku jsou to menší lesní rybníčky (například rybníček nedaleko Emilovny „U olše“, či rybníček poblíž pískovny Skočová). Na území Křivoklátska je sledován stav biotopu v lokalitách s dobře vyvinutými společenstvy (např. as. Potametum natansis) a jsou uplatňována ad hoc opatření k jejich ochraně. Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod, porosty bez významných vodních makrofyt (V1G; 0,12 ha) Jedná se o společenstva přirozených eutrofních nebo mezotrofních stojatých až mírně tekoucích vod. Tento typ biotopu není z hlediska předmětu ochrany významný, k jeho ochraně ani managementu nejsou uplatňována žádná specifická opatření.

33

Mokřady a pobřežní vegetace Zhodnocení stavu Na území Národního parku jsou společenstva potočních a říčních niv sledována jako možné lokality výskytu invazních rostlin, jejichž výskyt a šíření je dlouhodobě potlačován (přednostně na přírodovědně cenných lokalitách vzácných a ohrožených společenstev a druhů). Jedná se zvláště o bolševník (Heracleum mantegazzianum) a křídlatku (Reynoutria sp.), jejichž likvidace probíhá kombinací metody kosení a postřiku herbicidem. Říční rákosiny (M1.4; 5,84 ha) Písčité až štěrkovité, vzácněji hlinité pobřežní náplavy a lavice v meandrujících úsecích toků, které jsou krátkodobě, často i opakovaně v jarním a letním období zaplavovány, avšak koncem léta a na podzim bývají exponovány výrazným poklesům hladiny. Chrastice rákosovitá (Phalaris arundinacea) je vůči přímému mechanickému narušování proudem odolnější než ostřice Buekova (Carex buekii), takže roste i na erozních březích meandrů nebo na náplavech uprostřed toku. Oba dominantní druhy se šíří i na opuštěné louky v říčních aluviích, taková vegetace je ale výrazně druhově chudší. Na území Národního parku lze tento biotop nalézt hlavně na březích Berounky.Tento typ biotopu není z hlediska předmětu ochrany významný, v jeho ochraně ani managementu nejsou uplatňována žádná specifická opatření. Pobřežní vegetace potoků (M1.5; 0,38 ha) Písčito-hlinité, hlinité až jílovité náplavy v korytě potoků a podmáčené plochy na březích, občas i v uměle vytvořených příkopech a strouhách, na náplavech Berounky a v okolí pramenišť. Za normálního stavu vody je půdní povrch mělce zaplaven. V období zvýšené hladiny mohou být porosty na krátkou dobu zaplaveny úplně, naopak za letního průtokového minima voda často zcela opadá. Tento typ biotopu není z hlediska předmětu ochrany významný, k jeho ochraně ani managementu nejsou uplatňována žádná specifická opatření, s výjimkou sledování výskytu invazních rostlin a jejich případné eliminace. Bylinné lemy nížinných řek (M7; 0,70 ha) Nitrofilní vysokobylinná vegetace osidlující zaplavované nivy potoků a řek, nejčastěji v blízkém okolí toku, mrtvých ramen, tůní a na březích příkopů a kanálů. Navazuje na pobřežní vrbové křoviny s vrbou trojmužnou (Salix triandra) a vrbou košíkářskou (Salix viminalis) nebo na rákosiny. V přirozených podmínkách jde o vegetaci úzkých lemů, která se vlivem odlesňování říčních niv, zanedbaného kosení luk a jiných faktorů v poslední době šíří. Druhotné porosty jsou ale zpravidla značně ruderalizované. Půdy jsou hlinitopísčité až písčité nebo štěrkopísčité, vzácněji jílovité, někdy mírně zasolené, vždy ale s vysokým obsahem dusíku. V Národním parku tato společenstva doprovázejí celý tok Berounky a její větší přítoky (louka pod Týřovickými skalami, ústí Zbirožského potoka). Tento typ biotopu není z hlediska předmětu ochrany významný, k jeho ochraně ani managementu nejsou uplatňována žádná specifická opatření, s výjimkou sledování výskytu invazních rostlin a jejich případné eliminace. Štěrkové náplavy bez vegetace (M4.1; 2,16 ha) Náplavy v okolí vodních toků, na ostrůvcích v korytech a vzácněji i postupujících výspách meandrů, dosud nekolonizovaných vegetací, s převahou štěrkového materiálu. Zastoupeny jsou sedimenty různé zrnitosti, od kamenů přes písek až po hlinité částice. Substrát bývá v hloubce mokrý a živinami bohatý, ale jeho povrch zpravidla kryje suchý a neúživný štěrk, z něhož byla jemnozem vymyta proudem při vyšších stavech vody nebo deštěm po obnažení náplavu. Biotop je ohrožován především regulací vodních toků a s ní spojenou absencí záplav. Z hlediska předmětu ochrany není významný, k jeho ochraně ani managementu nejsou uplatňována žádná specifická opatření, s výjimkou sledování výskytu invazních rostlin a jejich případné eliminace.

34

Prameniště a rašeliniště Zhodnocení stavu Na území Národního parku se nacházejí cenná lesní prameniště, jejichž současný stav není dostatečně zmapován, zvláště z pohledu negativních zásahů do vodního režimu vlivem nevhodného hospodaření v lese v minulých letech. Lesní prameniště bez tvorby pěnovců (R1.4; 0,58 ha) Lesní zastíněná prameniště s měkkou vodou, jejíž nízký obsah vápníku a hydrogenuhličitanových aniontů neumožňuje srážení pěnovců. Vegetace je potlačována zastíněním stromovým patrem a množstvím listového opadu. Na rozsáhlejších prameništích méně ovlivněných korunovým zápojem dřevin se proto nacházejí zapojenější a vyšší porosty. Lesní prameniště se vyvíjejí jak na humózních, tak i kamenitých půdách, v mnohých případech i na mokrých skalách. V takových případech jsou převládající složkou vegetace lišejníky a mechorosty. V NP jsou vázána hlavně na okraje olšin a ve vyšších polohách na bučiny (NPR Vůznice, Prachoviště u Branova, PR Stříbrný luh, údolí Klucné). Lokality s výskytem těchto společenstev jsou sledovány z hlediska možných zásahů do vodního režimu vlivem nevhodného způsobu těžby a možné ruderalizace vlivem přemnožení zvěře. Skály a sutě Zhodnocení stavu Tato cenná společenstva jsou na území Národního parku dlouhodobě sledována, bohužel se nedaří dostatečně účinně eliminovat škody způsobené především mufloní zvěří, v některých případech jsou lokality poškozovány nevhodným způsobem lesnického hospodaření. Chybí dlouhodobější monitoring eutrofizace substrátu způsobené kromě jiného neúměrnou koncentrací spárkaté zvěře. Lokality jsou monitorovány z pohledu některých ohrožujících faktorů (zarůstání nevhodnými druhy dřevin a výskyt invazních a expanzních druhů rostlin), proti nimž je většinou účinně zasahováno. Štěrbinová vegetace silikátových skal a drolin (S1.2; 14,95 ha) Skalní štěrbiny, stinné i slunné skalních srázy a balvanové rozpady, v údolích na různých typech substrátu. Patří sem též celoevropsky významná velmi vzácná a ohrožená společenstva se sleziníkem severním (Asplenium septentrionale) a kapradinkou skalní (Woodsia ilvensis) – Woodsio ilvensisAsplenietum septentrionalis známé pouze z Týřovických skal, Velké Pleše a mimo NP ze Sirské hory, a dále společenstvo se sleziníkem červeným (Asplenietum septentrionalis). V Čechách se vyskytují jen na několika málo místech, proto zasluhují stálé sledování a mimořádnou ochranu. Těmto společenstvům je věnována zvýšená péče, sleduje se zarůstání křovinami, jejich ochrana se neobejde bez eliminace mufloní zvěře v oblasti. Vysokostébelné trávníky skalních terásek (S1.3; 1,00 ha) Izolované vrchy v podobě horních hran skal s hlubší půdou a terásek skalnatých svahů. Specifické podmínky stanoviště vytváří prostor pro výskyt světlomilných lesních, plášťových, lemových i některých výrazně xerotermních druhů. Na území Národního parku je jejich výskyt vázán zejména na okolí Týřovických skal a NPR Vůznice. Je sledována zejména míra zapojení keřového patra, narušování trávníků mufloní zvěří je značné. Vysokobylinná vegetace zazemněných drolin (S1.4; 1,91 ha) Stabilizované a silněji zazemněné sutě, které bývají zazemněny jen při povrchu, kde se hromadí padající kameny a hlavně organický materiál, jako je listový opad, větve stromů a ron humusu. Nacházejí se na úpatí stinných svahů. Přes vysoké zásobení živinami se tu udržuje bezlesí, a to vlivem teplotních inverzí, vnitřního mikroklimatu sutí a zastínění při vysokém horizontu (v Národním parku se jedná např. o společenstva s měsíčnicí vytrvalou (Lunaria rediviva) v NPR Týřov). Nejsou uplatňována žádná specifická opatření, s výjimkou sledování výskytu invazních rostlin a jejich případné eliminace.

35

Křoviny skal a drolin s rybízem alpínským (S1.5; 4,57 ha) Slunné i stinné svahy skalnatých údolí a vrcholových skal izolovaných kopců, obvykle v komplexu primárního bezlesí na zazemněných drolinách, skalních rozpadech, hranách skal; porostní mezery suťových lesů a lesní paseky. Na území Křivoklátska se společenstvo křovin rybízu alpského a růže alpinské (subas. Ribeso alpini-Rosetum pendulinae) vyskytuje jen s rybízem alpským (Ribes alpinum) a zimolezem obecným (Lonicera xylosteum), v rozvolněném vyšším patře s bezem červeným (Sambucus racemosa). Lze jej nalézt např. v NPR Týřov, PR Jezírka a PR Stříbrný luh. Tvoří jen maloplošné porosty na lesních skalách a hrubých stabilizovaných sutích na bázích svahů s chladným a vlhkým mikroklimatem daným obvykle klimatickou inverzí vázaným na říční fenomén řeky Berounky a jejích přítoků. Má významnou stabilizační funkci. Nejsou činěna žádná specifická opatření k jeho ochraně. Pohyblivé sutě karbonátových hornin (S2A; 1,15 ha) Pohyblivé sutě se skládají většinou z menších kamenů či štěrku. Vyskytují se na karbonátových horninách na příkřejších svazích všech orientací o sklonu nad 35°. Obvykle jsou situovány v dolní části svahů pod skalním stupněm, nad nímž je erozní svah. V rámci téhož suťového tělesa se často nacházejí jak silně pohyblivé osypy s malým množstvím jemnozemě, tak sutě částečně stabilizované a silněji zazemněné. Tomu odpovídá i vegetační zonace. Vlastní osyp bývá neosídlen a vegetace zpravidla porůstá méně pohyblivé okrajové části a vyvýšené, po spádnici protažené erozní hřbítky oddělující osypové proudy, jejichž materiál bývá gravitačně vytříděn podle velikosti, s většími úlomky v nižších částech svahu. V Národním parku jsou spojeny převážně s říčním fenoménem řeky Berounky a jejích přítoků (lokality pod Čertovou skálou, pod Týřovickými skalami a pod pravobřežními svahy Oupořského potoka). Jedná se o biotopy reliktního rázu, které osidlují zvláště adaptovaní ekologičtí specialisté, vzácně například lomikámen trsnatý křehký (Saxifraga rosacea subsp .sponhemica) a velmi bohatá skupina druhů xerofilních a xerotermních přesahujících z okolních biotopů. Jednotlivé lokality jsou sledovány z hlediska možnosti zarůstání křovinami a některými invazními nebo expanzními druhy, v těchto případech pak je prováděn potřebný management. Pohyblivé sutě silikátových hornin (S2B; 7,17 ha) Pohyblivé sutě se skládají většinou z menších kamenů či štěrku. Vyskytují se na silikátových horninách na příkřejších svazích všech orientací o sklonu nad 35°. Obvykle jsou situovány v dolní části svahů pod skalním stupněm, nad nímž je erozní svah. V rámci téhož suťového tělesa se často nacházejí jak silně pohyblivé osypy s malým množstvím jemnozemě, tak sutě částečně stabilizované a silněji zazemněné. Tomu odpovídá i vegetační zonace. Vlastní osyp bývá neosídlen a vegetace zpravidla porůstá méně pohyblivé okrajové části a vyvýšené, po spádnici protažené erozní hřbítky oddělující osypové proudy, jejichž materiál bývá gravitačně vytříděn podle velikosti, s většími úlomky v nižších částech svahu. Na území Národního parku je lze nalézt v NPR Týřov a NPR Vůznice. Na těchto lokalitách nejsou prováděna žádná specifická opatření. Sekundární trávníky a vřesoviště Zhodnocení stavu Acidofilní vegetace efemér a sukulentů a brusnicová vegetace skal a drolin patří na území Národního parku k nejvzácnějším společenstvům. Vyskytují se pouze maloplošně, jsou dobře zdokumentována, ale některé z lokalit jsou poškozovány a není dostatečně zabezpečena jejich ochrana. Acidofilní vegetace efemér a sukulentů bez netřesků (T6.1B; 1,14 ha) Osluněné skalní plošiny a terásky, meze, stráně s mělkou půdou a narušovaná místa v nízkých trávnících na různých typech hornin. Náleží sem druhově chudé společenstvo s chmerkem vytrvalým (as. Polytricho pilifero-Scleranthetum perennis) s dominujícím chmerkem vytrvalým (Scleranthus perennis), mateřídouškou vejčitou (Thymus pulegioides) a kostřavou ovčí (Festuca ovina), s ploníkem chluponosným (Polytrichum piliferum) a rohozubem nachovým (Ceratodon purpurens) v mechovém patře. Jeho nejvýznamnější lokalita v NPR Týřov je výrazně poškozena mufloní zvěří. Nejsou prováděna žádná specifická opatření.

36

Brusnicová vegetace skal a drolin (T8.3; 0,05 ha) Skalní hrany, terásky strmých skal a drolin minerálně chudších hornin (křemence, buližníky). V keříčkových porostech často dochází ke hromadění surového humusu. Zpravidla jde o přirozenou lemovou vegetaci na světlinách a okrajích acidofilních doubrav, bučin nebo borů. Jedná se o archaická společenstva mimořádného významu (Klucná, Dlouhá skála, Výrovka) s významnou stabilizační funkcí schopná osidlovat extrémní podklady a stanoviště. Porosty v Národním parku jsou pravděpodobně velmi starými pozůstatky primárního edaficky podmíněného bezlesí (tvrdé horniny, zablokovaná sukcese). V ochraně ani managementu nejsou uplatňována žádná specifická opatření. Křoviny Zhodnocení stavu Na území Národního parku lze nalézt hlavně v nivě řeky Berounky světlomilná společenstva křovitých vrb. Jejich současný stav je dobře zmapován, výskyt je ovlivněn erozní činností toku a zastiňováním dřevinami. Vrbové křoviny hlinitých a písčitých náplavů (K2.1; 5,22 ha) Břehy řeky Berounky a v malé míře Zbirožského potoka na místech vystavených mechanickému působení silného vodního proudu. Jde o světlomilnou vegetaci, ustupující při silnějším zastínění spojeném s rozvojem stromového patra. Žádná specifická ochranná ani managementová opatření nejsou prováděna.

Nelesní ekosystémy ovlivněné činností člověka a ponechané samovolnému vývoji Vodní toky a nádrže Zhodnocení stavu Na těchto lokalitách dosud chybí soustavnější sledování chemismu vody. Makrofytní vegetace mělkých stojatých vod – ostatní porosty (V2C; 0,53 ha) Jedná se o společenstva přirozené eutrofních nebo mezotrofních stojatých až mírně tekoucích vod, která nejsou z hlediska předmětu ochrany Národního parku významná, k jejich ochraně ani managementu nejsou uplatňována žádná specifická opatření.

Nelesní ekosystémy ovlivněné člověkem a vyžadující další péči Sekundární trávníky a vřesoviště Zhodnocení stavu Cenná luční společenstva jsou zachována na místech, kde byla extenzivním přepásáním či pravidelnou sečí ve správném období podpořena jejich druhová bohatost (Kouřimecká rybárna), tento typ obhospodařování by bylo vhodné aplikovat v daleko větším měřítku včetně pro Křivoklátsko význačných lesních louček. Sekundární stepní trávníky jsou na nejcennějších místech udržovány sečí či pastvou, jsou odstraňovány náletové dřeviny. Pro mnohá ze zdejších vzácných společenstev je devastující přítomnost mufloní zvěře, jejíž eliminaci se dlouhodobě nedaří zajistit. Mezofilní ovsíkové louky (T1.1; 113,53 ha) Vyšších stupně aluviálních teras a svahy, nejčastěji v blízkosti sídel. Ovsík vyvýšený (Arhenatherum elatius) převládá zejména na živinami dobře zásobených půdách, zatímco typy s dominantní kostřavou červenou (Festuca rubra) jsou vázány na živinami chudší půdy ve vyšších nadmořských výškách. Porosty jsou zpravidla dvakrát ročně koseny a příležitostně mohou být

37

přepásány. Typickým příkladem tohoto biotopu jsou louky u Kouřimecké rybárny. Některé lokality se daří udržovat pravidelným kosením spojeným s vyklízením biomasy. Poháňkové pastviny (T1.3; 14,60 ha) Tento typ biotopu se nachází na území Národního parku Křivoklátsko na obdobných půdách jako mezofilní louky, liší se však četností odběrů nadzemní biomasy. Nejvýznamnějšími faktory určujícími charakter vegetace je selektivní spásání rostlin, odstraňování rostlinné biomasy průběžně během celého vegetačního období, narušování vegetace sešlapem a pravidelné hnojení. Vegetace travních porostů sečených několikrát do roka je často podobná vegetaci pastvin, ale chybějí v ní skupinky trnitých nebo pro zvířata nechutných rostlin. Na některých lokalitách se porosty udržují šetrnou pastvou či doplňkovou sečí. Aluviální psárkové louky (T1.4; 4,83 ha) Vlhké louky v zaplavovaných částech říčních a potočních náplavů na hlubokých, živinami dobře zásobených půdách (např. pod Týřovem a Čertovou skálou). Dříve pravidelné záplavy (někdy i několikrát do roka při letních lijácích) zásobovaly půdu živinami. Vývoj porostů začíná oproti jiným travním porostům velmi časně (půda je vlhká, povrch zbavený loňské stařiny), jedná se o jedno z nejproduktivnějších lučních společenstev. Jsou ohrožovány především regulacemi toků, změnami vodního režimu nebo ruderalizací – především nitrofilními druhy, jako je kopřiva dvoudomá (Urtica dioica) nebo metlice trsnatá (Deschampsia caespitosa). Při absenci pravidelného kosení se odblokuje sukcese, dochází ke změnám druhového složení přes vegetaci lad, náletu křovin směrem ke světlému živinami dobře zásobenému lesu s jasanem ztepilým (Fraxinus excelsior). Některé lokality jsou udržovány kosením s následným vyklízením biomasy. Vlhké pcháčové louky (T1.5; 2,93 ha) Podmáčené glejové půdy v údolí řeky Berounky a jejích větších přítoků, luční prameniště. Hladina podzemní vody je zde trvale vysoká, porosty nesnášejí dlouhotrvající zaplavení ani periodické vysýchání. V NP se vyskytují zvláště cenné drobné lesní enklávy s těmito společenstvy. V minulosti byla velká část těchto porostů odvodněna a doseta kulturními druhy, zejména travinami, na některých místech došlo k úplnému upuštění od obhospodařování. Proto si fragmenty dosud zachovalých porostů zasluhují zvýšenou péči. Některé lokality jsou udržovány kosením s následným vyklízením biomasy. Vlhká tužebníková lada (T1.6; 5,91 ha) Vlhké půdy, většinou dobře zásobené živinami, podél menších toků a řeky Berounky a v pramenných mísách potoků. V jarních měsících mohou být dočasně zaplavovány. Vysokobylinná vegetace vzniká zpravidla z vlhkých pcháčových luk ponechaných ladem, s nimiž také často tvoří mozaiku. Některé lokality jsou udržovány kosením s následným vyklízením biomasy. Střídavě vlhké bezkolencové louky (T1.9; 5,07 ha) Extenzivně obhospodařované, střídavě vlhké nehnojené louky na oglejených půdách se silně kolísající hladinou podzemní vody. Z hlediska zásoby živin jde o půdy chudší až středně bohaté. Lokality v Národním parku se nacházejí na lesních loučkách, na vyšších terasách údolních niv potoků a v podmáčených svahových polohách. Některé lokality jsou udržovány kosením s následným vyklízením biomasy, jsou pravidelně kontrolovány z hlediska výskytu ruderálních a nepůvodních druhů. Podhorské až horské smilkové trávníky bez jalovce (T2.3B; 2,15 ha) Krátkostébelné pastviny nebo jednosečné louky kyselých a málo produktivních půd, většinou na písčitě zvětrávajících substrátech. Vyskytují se roztroušeně jak v sušších svahových polohách, tak na střídavě vlhkých místech v plochých terénech nad 400 m n.m. na vyvýšeninách a malých lesních loučkách. Některé lokality jsou udržovány občasným kosením s následným vyklízením biomasy, jsou kontrolovány z hlediska výskytu ruderálních a nepůvodních druhů.

38

Skalní vegetace s kostřavou sivou (Festuca pallens) (T3.1; 7,20 ha) Výslunné skalnaté svahy a skály zejména v kaňonu Berounky, Oupořského potoka a údolí Vůznice. Na strmých skalách je výskyt omezen hlavně na skalní štěrbiny a terásky. Zapojenější porosty se tvoří na méně strmých skalnatých svazích. Mají významnou půdoochrannou funkci, lze v nich nalézt mnoho genofondově významných a ohrožených druhů, vzhledem ke své vzácnosti a vysokému druhovému bohatství vyžadují zvýšenou pozornost. Management spočívá v odstraňování náletových dřevin a nepůvodních druhů rostlin. Pěchavové trávníky (T3.2; 1,12 ha) Druhově bohaté společenstvo s lomikámenem vždyživým a pěchavou vápnomilnou na severních svazích (subas. Saxifrago aizoi-Seslerietum calcariae) a společenstvo subas. Alysso saxatilisSeslerietum variae se na území Národního parku Křivoklátsko řídce nalézají na strmých svazích nebo skalních ostrožnách na bazických silikátech vlhčích expozic (Týřov, Andělská skála při ústí Klucné). Orientace svahů je nejčastěji severní, případně západní, což podmiňuje větší a vyrovnanější půdní vlhkost. Suché trávníky s pěchavou vápnomilnou (Sesleria caerulea) a lomikámenem vždyživým (Saxifraga paniculata) mají výrazně reliktní charakter, často se váží na skály, které nebyly v postglaciálu nikdy porostlé zapojeným lesem. Tato vzácně se vyskytující stanoviště se vyznačují přísně vyhraněnými ekologickými podmínkami. Je pro ně charakteristická přítomnost keřového patra, jedná se o jedno z druhově nejbohatších společenstev Národního parku. Na vybraných ohrožených lokalitách jsou odstraňovány náletové dřeviny a nepůvodní druhy rostlin. Acidofilní suché trávníky bez význačného výskytu vstavačovitých (T3.5B; 2,85 ha) Výslunné svahy o různém sklonu na kyselých silikátových horninách. Jde o sekundární vegetaci se slabě vyvinutým keřovým patrem na relativně hlubších půdách vzniklou na místě původních teplomilných a acidofilních doubrav. V minulosti byly tyto trávníky využívány jako příležitostné ovčí pastviny a měly proto vyrovnané a bohaté druhové složení. Z hlediska genofondu se jedná o společenstva velmi významná. Na vybraných ohrožených lokalitách jsou odstraňovány náletové dřeviny a nepůvodní druhy rostlin. Není možné však za současného stavu výskytu mufloní zvěře zajistit účinnou ochranu těchto společenstev. Suché bylinné lemy (T4.1; 3,15 ha) Výslunné svahy o různém sklonu nejčastěji na andezitech, spilitech a diabasech a v teplotně příhodných podmínkách i na ryolitech a proterozoických břidlicích (vázaných na kaňon řeky Berounky a jejích přítoků). Na území Národního parku se vyskytují například v NPR Týřov, PR Čertova skála, PR Kabečnice, na skalách v ústí Vůznice. Tvoří je velmi cenná druhově bohatá společenstva, patřící k nejteplomilnějším v ČR, zde vázaná převážně na skalní výchozy, kde tvoří přechod mezi lesní a skalní vegetací, nebo vznikají sekundárně na okrajích lesních porostů na teplotně a expozičně příhodných stanovištích. Porosty bývají hustě zapojené, druhově velmi bohaté, někdy s výskytem teplomilných keřů. V bylinném patře dominuje kakost krvavý (Geranium sanguineum), válečka prápořitá (Brachypodium pinnatum), tolita lékařská (Vincetoxicum hirudinaria), vzácně třemdava bílá (Dictamnus albus), řepík lékařský (Agrimonia eupatoria), sasanka lesní (Anemone sylvestris), smldník jelení (Peucedanum cervaria), prorostlík srpovitý (Bupleurum falcatum), aj. Patří sem velmi cenné společenstvo s třemdavou bílou (as. Geranio-Dictamnetum) s množstvím vzácných a ohrožených druhů, dále teplomilné lemové společenstvo se smldníkem jelením (as. Peucedanetum cervariae). Na vybraných ohrožených lokalitách jsou odstraňovány náletové dřeviny a nepůvodní druhy rostlin. Acidofilní trávníky mělkých půd (T5.5; 6,00 ha) Bylinná společenstva s pavincem horským (as. Jasiono montanae-Festucetum ovinae) se na území Národního parku Křivoklátsko nacházejí na mělkých, živinami chudých skeletovitých půdách na kyselých silikátových horninách (NPR Týřov, NPR Vůznice). Jedná se o sekundární vegetaci na místě původních acidofilních doubrav nebo acidofilních bučin. Pro svou malou produktivitu se tyto trávníky využívaly zpravidla jako chudé pastviny pro ovce nebo kozy. Většina porostů je maloplošných,

39

vyvinutých na mezích podél cest, na okrajích lesa nebo kolem skalních výchozů. Na vybraných ohrožených lokalitách jsou odstraňovány náletové dřeviny a nepůvodní druhy rostlin. Suchá vřesoviště nížin a pahorkatin bez jalovce (T8.1B; 1,56 ha) Tento typ biotopu se nachází na území Národního parku Křivoklátsko jako vegetace sekundární, vzniklá po odlesnění na místech acidofilních nebo teplomilných doubrav, místy i primárně na skalních hranách a svazích s dominantním druhem vřesem obecným (Calluna vulgaris) – as. AnthericoCallunetum. Geologickým podkladem jsou minerálně středně silné horniny, na nichž dochází k odvápnění půdy, nebo buližníky. Uzavřené porosty uvnitř lesních komplexů patří mezi stabilizovaná společenstva, zachovávající si stejnou strukturu i několik desetiletí. Na Velké Pleši a Týřově byla tato společenstva vlivem působení muflonů zcela zdevastována. Jako významná archaická společenstva s dlouhodobou stabilizující funkcí si zasluhují zvýšenou péči. Na vybraných ohrožených lokalitách jsou odstraňovány náletové dřeviny a nepůvodní druhy rostlin. Není možné však za současného vysokého stavu mufloní zvěře zajistit jejich účinnou ochranu. Vysoké mezofilní a xerofilní křoviny (K3; 11,67 ha) Čerstvé vlhké až suché půdy na různých podkladech na rovinách i svazích všech orientací. Často jde o mezičtější enklávy v primárním bezlesí, např. skalní rozsedliny, dále o přirozené i sekundární lesní pláště na rozhraní se skálami, suchými trávníky či loukami, velmi hojně o meze podél cest a opuštěné louky, pastviny nebo pole. Na území Národního parku je lze nalézt například v PR Kabečnice. Na vybraných ohrožených lokalitách jsou odstraňovány náletové dřeviny a nepůvodní druhy rostlin. Nízké xerofilní křoviny se skalníkem (K4A; 2,72 ha) Výslunné svahy na různých typech hornin, na půdách o různé mocnosti, od skalních hran s málo vyvinutou mělkou půdou po hluboké půdy na spraši. Na strmých svazích jde o součást vegetace skal a suchých trávníků na přirozených světlinách v doubravách a suťových lesích. V komplexech sekundárních suchých trávníků se nízké křoviny vyvíjejí na místech po delší dobu neobhospodařovaných, sukcesí však po čase přecházejí ve vysoké křoviny. Na vybraných ohrožených lokalitách jsou odstraňovány náletové dřeviny a nepůvodní druhy rostlin.

3.3. Fytogenofond a zoogenofond Prováděná péče o zvláště chráněné, ohrožené a vzácné taxony rostlin a hub Dlouhodobým cílem ochrany přírody, který se týká území Národního parku, je uchování biodiverzity. Inventarizace vlhkých luk byla zaměřena na zvláště chráněné druhy, zejména na vstavač májový (Dactylorhiza majalis), vstavač kukačka (Orchis morio), vstavač osmahlý (Orchis ustulata), upolín nejvyšší (Trollius altissima), kosatec sibiřský (Iris sibirica), hořec hořepník (Gentiana pneumonanthe), hadilka obecná (Ophioglossum vulgatum), tolije bahenní (Parnassia palustris), zvonečník hlavatý (Phyteuma orbiculare), všivec bahenní (Pedicularis palustris) a všivec lesní (Pedicularis sylvatica). Lokality známé výskytem těchto rostlin jsou sledovány, vhodným kosením luk a následným vyklízením biomasy je podporována vitalita jednotlivých populací. S ohledem na rozsah této činnosti a její význam pro zachování genofondu původních rostlinných druhů je třeba se této činnosti nadále intenzivně věnovat. Znalosti by bylo třeba doplnit o možnosti obnovy vodního režimu na některých lokalitách. Jsou sledovány některé lokality s výskytem dalších chráněných, vzácných a ohrožených druhů ve snaze alespoň do určité míry zabránit jejich poškozování (zavážením, odvodněním nebo lesní těžbou). Snahou ochrany přírody je též ochrana a rozvoj populací ohrožených a v hospodářských lesích opomíjených dřevin zejména jedle bělokoré (Abies alba), tisu červeného (Taxus baccata) a jilmů (r. Ulmus).

40

Zhodnocení stavu Ochrana dochovaného genofondu původních rostlinných druhů a hub by nadále měla jít cestou ochrany vhodných stanovišť. Pro vytvoření účinného managementu zajišťujícího ochranu jednotlivých biotopů je nezbytná revize lokalit vzácných a ohrožených druhů a dále zvážení možností ex situ metod ochrany populací některých mizejících druhů.

Prováděná péče o genové zdroje lesních dřevin Ochranou přírody je dlouhodobě podporováno zvyšování zastoupení stanovištně původních druhů dřevin, tyto snahy ovšem dosud nejsou na území Národního parku účinné v dostatečném rozsahu. Zachovat a posílit genové zdroje je významné zejména v případě cenných místních ekotypů lesních dřevin, jako je například jedle bělokorá (Abies alba), dub zimního (Quercus petraea), buk obecný (Fagus sylvatica), chlumní typ smrku ztepilého (Picea abies), a pro Křivoklátsko velmi významné suťové dřeviny: tis červený (Taxus baccata), javor mléč (Acer platanoides), javor klen (Acer pseudoplatanus), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), lípa srdčitá (Tilia cordata), lípa velkolistá (Tilia platyphyllos) a jilm drsný (Ulmus glabra) včetně některých druhů keřového patra. Obecně by měla být dodržována zásada v maximální možné míře využívat přirozené obnovy. Zastoupení dřevin, jejichž četnost je na stanovišti snížena proti přirozenému zastoupení, či zde na některých lokalitách úplně vymizely, jako je to u jedle bělokoré (Abies alba), je možné zvyšovat aktivní ochranou semenáčků, doséváním, nebo výsadbami. Je třeba navrhnout koncepci ex situ ochrany těchto druhů, vytvořit genofondovou stanici, či zvážit založení semenných sadů a klonových archivů.

Prováděná redukce geograficky nepůvodních a invazních rostlinných druhů Hlavními biotopy v NP a CHKO Křivoklátsko ohroženými šířením invazních rostlinných druhů jsou stepi, břehy vodních toků, louky a pastviny, paseky, okolí cest a ladem ležící plochy v blízkosti sídel. Nepříznivý vliv na vzácná společenstva rostlin mají i některé původní druhy rostlin šířící se intenzivně na stanoviště vzniklá nevhodným hospodařením v lese či na zemědělských pozemcích nebo eutrofizací, mnohdy též způsobenou vyšším obsahem atmosférického dusíku. Mezi tyto expanzní druhy patří například třtina křovištní (Calamagrostis epigejos), kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), bolehlav plamatý (Conium maculatum) a další nitrofilní rostliny. Zejména velké povodně v minulých letech přispěly k šíření netýkavky žláznaté (Impatiens glandulifera), křídlatky (Reynoutria sp.) a dalších nepůvodních druhů v území podél řeky Berounky, které funguje jako migrační koridor. V oblasti se vyskytuje i bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum), jehož výskyt je velmi dobře vymapován a daří se jeho postupná eliminace. Výsadby akátu trnitého (Robinia pseudacacia) z dřívějších dob lze najít zejména na prudkých svazích nad Berounkou. Na území Národního parku jsou invazní i expanzní druhy odstraňovány přednostně na přírodovědecky cenných lokalitách. Na nejcennějších stepních lokalitách je mechanicky likvidován akát, v některých případech je povoleno i použití herbicidu. Plošně je potlačován výskyt křídlatek a bolševníku, a to kombinací kosení a herbicidu. Dále je na některých stanovištích častou sečí potlačován výskyt a šíření třtiny křovištní. Výskyt invazních a expanzních druhů rostlin bude třeba nadále systematicky monitorovat a v případě potřeby eliminovat jejich populace.

Prováděná péče o zvláště chráněné, ohrožené a vzácné taxony volně žijících živočichů (včetně managementu zvěře a ryb) Ptáci a netopýři jsou v CHKO, resp. Ptačí oblasti Křivoklátsko předmětem pravidelného sčítání, samostatné sčítání pro území Národního parku nebylo dosud prováděno. Péče o druhy ptáků se provádí především vyvěšováním budek, resp. polobudek (pro skorce) a cíleným zaměřením strážní služby, resp. péčí nevládních organizací.

41

V rámci Ptačí oblasti Křivoklátsko se pohybuje počet obhajovaných teritorií výra velkého (Bubo bubo) 9 – 16. Na rozdíl od mírného nárůsu početnosti v rámci celé České republiky počet potvrzených hnízdění na Křivoklátsku klesá. Počet obsazených teritorií žluny šedé (Picus canus) je 45 – 65 a má v posledních letech vzestupnou tendenci. Počet obsazených teritorií strakapouda prostředního (Dendrocopos medius) je 100 – 200 a jejich počet poměrně značně narostl. Počet hnízdících párů lejska bělokrkého (Ficedula albicollis) je 3000 – 4000 a v posledních letech vzrostl. Počet hnízdících párů lejska malého (Ficedula parva) je 30 – 45 a má v poslední době mírně klesající tendenci. Počet hnízdících párů včelojeda lesní (Pernis apivorus) činí 6 – 12 a má mírně stoupající tendenci. Počet obhajovaných teritorií kulíška nejmenšího (Glaucidium passerinum) je 30 – 50 obhajovaných teritorií a v posledních letech vykazuje vzestupnou tendenci. V Ptačí oblasti je 10 – 14 hnízdících párů ledňáčka říční (Alcedo atthis) a jejich početnost je stabilní. Z dalších hnízdících druhů je to např. čáp černý (Ciconia nigra) – 4–6 párů, pěnice vlašská (Sylvia nisoria) – 25–35 párů, ťuhýk obecný (Lanius collurio) – 165–260 párů, ve větších počtech zde hnízdí rovněž sluka lesní (Scolopax rusticola), datel černý (Dryocopus martius), holub doupňák (Columba oenas), hrdlička divoká (Streptopelia turtur), krutihlav obecný (Jynx torquilla), skorec vodní (Cinclus cinclus) a rehek zahradní (Phoenicurus phooenicurus). Na Křivoklátsku hnízdí rovněž luňák červený (Milvus milvus) a luňák hnědý (Milvus migrans). Na Oupořkém potoce se provádějí zásahy ve prospěch populací ohrožených druhů ryb a raka kamenáče (Austropotamobius torrentium). Informace o stavu populací a trendů jejich vývoje jsou pro většinu druhů živočichů zatím velice nedostačující. Rovněž péče o tyto druhy je v režimu CHKO nedostatečná.

Prováděná regulace stavů nepůvodních živočišných druhů Z hlediska vlivu na předměty ochrany Národního parku je nejzávažnějším nepůvodním živočichem muflon (Ovis orientalis musimon, syn. Ovis musimon). Početnost muflonů se na tomto území postupně zvyšuje již po řadu desetiletí a od 80. let 20. století představuje závažný problém. Přes veškerou snahu se zatím nepodařilo jeho početnost snížit. Údaje o početnosti muflonů na území NP nejsou zatím k dispozici, je však možno ji odhadovat podle předchozích sčítání. Např. v rakovnické části CHKO Křivoklátsko 2003 – 07 se pohyboval výsledek každoročního sčítání v rozmezí 145 – 226 ks, čemuž odpovídaly i počty ulovených kusů, které vzrostly v tomto období z 99 na 168 kusů. Takový lov však byl značně nedostatečný, neboť pro efektivní snižování populace by měl být loven každoročně alespoň dvojnásobkem sčítaných stavů. Na území Národního parku se muflon vyskytuje pravidelně zejména v honitbě Kouřimec, největší škody působí v oblasti Týřovických skal. V některých přilehlých honitbách, např. Vlastec a Královec je prováděn chov muflona a jsou v nich stanoveny minimální stavy, což přispívá ke zvyšování jeho početnosti na území Národního parku. Dalším nepůvodním druhem je daněk evropský (Dama dama), který se na území Národního parku běžně zatoulává z přilehlých honiteb, kde je předmětem mysliveckého obhospodařování. V blízkých honitbách je myslivecky obhospodařován nepůvodní druh sika japonský (Cervus nippon nippon), který se již trvale vyskytuje na území Národního parku. Jeho stavy se na území NP stále zvyšují, ačkoliv v honitbách na území parku není normován. Jeho sčítané stavy však byly dlouhodobě podhodnocovány. Lov dosud neodčerpával ani celý přírůstek a reprodukční základna samic narůstala. Každoročně se na Křivoklátsku uloví 1–2 ks psíka mývalovitého (Nyctereutes procyonoidaes), což svědčí o tom, že zde s největší pravděpodobností vytvořil stabilní populaci, neboť vzhledem ke skrytému způsobu života většinou uniká pozornosti. O jeho skutečné početnosti a jejím trendu chybí údaje. Norek americký (Mustela vison) se vyskytuje zejména v okolí Berounky, kde bylo v letech 2001 až 2003 odchyceno přibližně 50 kusů. Jeho populace stále roste a norek obsazuje nová teritoria.

42

3.4. Analýza případných střetů s cíli ochrany NP při realizaci opatření k naplnění cílů EVL nebo PO, ochranou populací druhů či některých polopřirozených biotopů V nově vzniklém Národním parku Křivoklátsko dosud k žádném střetu s cíli ochrany NP při realizaci opatření k naplnění cílů EVL nebo PO, ochranou populací druhů či některých polopřirozených biotopů nedošlo. Vzhledem k tomu, že předmětem ochrany EVL a PO jsou druhy a evropsky významná stanoviště, které je možno dostatečně účinně chránit ochranou jejich prostředí (stanovišť a biotopů) v rámci obecných opatření, uvededných v tomto plánu péče, žádný střet se nepředpokládá.

3.5. Výčet a popis známých činitelů ohrožujících předmět ochrany Průmysl, energetika Uvnitř území Národního parku Křivoklátsko se nenacházejí žádné průmyslové podniky. V nejbližším okolí jsou umístěny dva významnější průmyslové podniky, a to Permon s. r. o. v Roztokách u Křivoklátu a sklárna Rückl Crystal a. s. v Nižboru. Ani jeden z těchto podniků svojí činností nepředstavuje významné riziko pro území Národního parku a předměty jeho ochrany. V areálu společnosti Permon – nový závod se nachází stará ekologická zátěž (kontaminace půdy a vody šestimocným chromem). Na území Národního parku byla v blízkosti Karlovy Vsi v minulosti výrobna dřevěného uhlí (družstvo Druchema), výroba zde však byla ukončena a celý areál přešel do soukromého vlastnictví. Z důvodu poklesu zájmu o produkci dřevěného uhlí se s obnovením výroby nejspíše nepočítá. Vzhledem k exponované poloze areálu bývalé výrobny je důležité věnovat budoucímu využití těchto pozemků pozornost. V zastavěném území Karlovy Vsi pak funguje několik menších podniků, určitý význam z hlediska kvality životního prostředí mohou mít dvě firmy, zabývající se automobilovou nákladní dopravou. V ostatních sídlech, jejichž katastry zasahují do navrženého Národního parku či k němu přiléhají, se pak vyskytuje nevelký počet drobnějších podniků (Skryje – výroba plastů, firma Karlow – Karlshoff – prodej zemědělské a lesnické techniky), u nichž je nepravděpodobný jakýkoli zaznamenatelný vliv na přírodu Národního parku Křivoklátsko. Lze shrnout, že na lokální a regionální úrovni je vliv průmyslové činnosti nevýznamný a ani do budoucna nepředstavuje rizika výraznější střetů. Územím Národního parku prochází dálkové elektrické vedení 400 kV v délce celkem cca 6 km, které nepříznivě ovlivňuje krajinný ráz, menší nepříznivé efekty mohou souviset s údržbou pásu území v jeho ochranném pásmu.

Zemědělství Zemědělskou činnost na území Národního parku Křivoklátsko lze charakterizovat jako málo významnou a spíše extenzivního charakteru. Zcela převažují pozemky s trvalými travními porosty, a to i v případě několika ploch evidenčně vedených jako orná půda. Pouze ve velmi omezeném rozsahu je několik malých pozemků při hájovnách a bývalých lesovnách užíváno i k produkci obilovin nebo okopanin pro potřeby jejich vlastníků. Z větších uživatelů se žádný na svých pozemcích, které jsou součástí Národního parku Křivoklátsko, nevěnuje komerční produkci obilovin, okopanin, olejnin a dalších plodin, vyžadujících každoroční kultivaci půdy. Největší podíl zemědělského půdního fondu na území Národního parku Křivoklátsko leží v k.ú. Broumy (patří sem enkláva Bušohrad) a pak v k.ú. Roztoky (svahy hřebene a kopce Špička). Je zde větší množství vlastníků, ale pouze velmi málo skutečných uživatelů půdy (podle evidence MZe v systému LPIS). V k.ú. Broumy je to především AGRONA Rpety, s.r.o., která na užívaných plochách produkuje píci pro skot nebo skot přímo pase. Vyhlášení Národního parku by jejich hospodaření nemělo nijak omezit. Středisko zemědělské výroby

43

leží v obci Broumy, mimo území Národního parku. Rovněž na pozemcích U Háků se pasou hospodářská zvířata a produkuje píce pro jejich krmení. Dalším malým uživatelem zemědělské půdy je pak pan Milan Kynčl, který na území Národního parku Křivoklátsko vlastní a užívá velmi malou plochu, na které je z části louka a z části ovocný sad. Na pozemcích v k.ú. Roztoky hospodaří akciová společnost KARLOW-KARLSHOFF, jejíž provozovna je na statku Karlov, také mimo Národní park. Do plochy Národního parku spadají jen zatravněné jižní svahy vrcholu Špička, kde není nutné současný způsob užívání nikterak omezovat. Také ostatní uživatelé zemědělské půdy v k.ú. Branov a Skryje produkují píci, zejména seno pro krmení hospodářských zvířat, která jsou ustájena buď mimo Národní park, nebo v několika málo případech v uzavřených objektech v zastavěných částech obcí nebo se pasou na oplocených pozemcích. Časté je mulčování trvalých travních pozemků, zejména lesních luk. Někteří uživatelé, využívají vyprodukovanou píci také k přikrmování zvěře ve svých honitbách, ležících v Národním parku i mimo něj. To se týká také pozemků patřících ČR a spravovaných státním podnikem Lesy ČR. Ty nejsou začleněny do systému LPIS, ale jsou pravidelně koseny či mulčovány. Část nelesních pozemků, ležících uprostřed lesů, je udržována péčí Správy CHKO Křivoklátsko, jako významné botanické lokality nebo prvky zvyšující diverzitu krajiny. Souhrnně lze charakterizovat zemědělskou činnost na území Národního parku Křivoklátsko jako aktivitu, která není a nebude v rozporu se zákonem stanovenými ochrannými podmínkami národního parku a není důvod očekávat, že by v budoucnu mohla být předmětem významnější střetů.

Lesní hospodářství Podstatná část křivoklátských lesů zůstávala ušetřena intenzivního hospodářského využití až do poloviny 18. století, kdy tento korunní majetek přechází do rukou Fürstenbergů (podrobněji viz kap. Historie). Až do této doby se na Křivoklátsku uchovaly plošně významné jedlové porosty. Zastoupení jedle výrazně pokleslo v důsledku intenzivního hospodaření v následujících dvou staletích. V současné době na Křivoklátsku v podstatě nenajdeme plošně rozsáhlejší lesní porost, který by nebyl v minulosti ovlivněn hospodářskou činností člověka. Na druhou stranu se zde nachází pestrá škála porostů, v nichž byla hospodářská činnost člověka limitována specifickými přírodními podmínkami stanoviště (nepřístupnost, nízká úživnost půdy apod.). To vedlo jednak k zachování fragmentů relativně neovlivněných porostů zejména na strmých svazích a jinak těžko přístupných stanovištích a jednak ke vzniku mnoha unikátních porostů – např. zakrslých doubrav a bučin. Zastoupení druhů dřevin v současných porostech v hrubých rysech odpovídá situaci v celé ČR, dominance smrku ztepilého není však tolik výrazná. Smrk je sice nejhojnější dřevinou lesních porostů uvažovaného Národního parku, jeho podíl (25 %) je však méně než poloviční ve srovnání s celou ČR (53 %) (MZe 2005). Podíl buku je naopak podstatně vyšší ve srovnání s průměrem ČR (16 % ku 7 %), stejně je tomu i u dubu zimního jako v pořadí třetí nejhojnější dřeviny (13 % ku 7 %). Jedle je v dnešních porostech na území Národního parku zastoupena minimálně (0,5 %), ale v posledním desetiletí dochází k její spontánní regeneraci, která je limitována jen vysokými stavy zvěře. Ve srovnání s průměrem ČR je na území Národního parku Křivoklátsko rovněž výrazně vyšší podíl lesních porostů vyšších věkových tříd. Celá třetina lesních porostů je starších 100 let (průměr za ČR činí necelých 18 %) a podíl porostů starších 150 let přesahuje 16 %. Věková struktura porostů přitom odráží význam smrku jako hlavní hospodářské dřeviny. Podíl smrků ve věku 130 a více let činí na území Národního parku pouze necelých 7 %, zatímco u dubu zimního téměř 57 %, u buku, ostatních listnatých dřevin i jedle pak kolem 40 %. Současná podoba lesů je výsledkem historicky různě vzdálených hospodářských zásahů do lesního prostředí a působení přírodních a antropogenně modifikovaných faktorů (zvěř), jejichž kombinace vytváří relativně jemnozrnnou mozaiku ploch s lesy různou měrou vzdálenými od přirozeného (přírodního) stavu (ve smyslu druhové a věkové skladby a prostorové struktury). Jejich rozložení a proporce však dávají dobré předpoklady pro rekonstrukci přírodě blízkých lesů v Národním parku Křivoklátsko. Vzhledem k druhové skladbě a struktuře lesů nehrozí riziko žádných větších kalamit, gradací škůdců apod. Celkem 9730 ha lesů v Národním parku (99,4 %) je ve vlastnictví státu, z toho je většina ve správě Lesů České republiky, s.p. (9397 ha), zbytek ve správě Vojenských lesů a statků, s.p. (333 ha). Dále je 23 ha v majetku obce Kublov a zbytek tvoří lesy ve vlastnictví soukromých vlastníků.

44

Převod hospodaření v lesích ve státním vlastnictví na Správu NP a CHKO Křivoklátsko vytváří dobrý předpoklad pro razantní změnu v dopadech lesního hospodaření na předměty ochrany Národního parku Křivoklátsko. Lesy – vlastnictví pozemků Vlastník – správce ČR-Lesy České republiky, s.p., lesní správa Křivoklát ČR-Lesy České republiky, lesní správa Nižbor ČR-Lesy České republiky, s.p. celkem ČR-Vojenské lesy a statky, s.p., lesní správa Nouzov Lesy ve vlastnictví České republiky celkem Obec Kublov Drobní soukromí vlastníci

plocha (ha) % plochy NP 6998 68,5 2399 23,5 9397 92,0 333 3,3 9730 95,2 23 0,2 34 0,3

Těžba nerostů Na území Národního parku Křivoklátsko se nenachází žádné výhradní ložisko nerostných surovin, ani schválený prognózní zdroj, ani nevýhradní ložisko s vydaným rozhodnutím o využití území. Z hlediska možného vlivu na území Národního parku Křivoklátsko je relativně nezvýznamnější těžba kamene na výhradním ložisku Sýkořice (Zbečno). V těsné blízkosti hranic Národního parku (západně od Broum) se dále nachází výhradní ložisko jílů, které zatím není schváleným prognózním zdrojem. Jeho eventuelní otevření v budoucnosti by mohlo nepříznivě ovlivnit ekosystém Oupořského potoka. Celkově lze shrnout, že problematika aktuální i výhledové těžby nerostů ve vztahu k záměru založení Národního parku Křivoklátsko nebude zdrojem významnějších střetů.

Doprava Území Národního parku Křivoklátsko je umístěno mimo hlavní dopravní tepny a koridory, což je dáno jeho geografickou polohou, členitým terénem a historickými důvody. Rovněž místní komunikační síť je poměrně řídká. Oblastí neprochází žádná státní silnice 1. třídy a pouze tři silnice 2. třídy, z nichž jen dvě procházejí parkem (z Karlova do Roztok silnice II/236, z Nižboru do Lubů silnice II/116). Železniční trať č. 174 vede mezi oběma částmi Národního parku údolím Berounky, v jednom místě jím prochází v délce cca 0,5 km a v dalších dvou o délce 2 km a 0,3 km se přibližuje k jeho hranici. V další části železniční trať č. 174 v krátkém úseku o délce cca 3 km Národním parkem prochází. Tato lokální trať bez elektrické trakce, která spojuje Beroun s Rakovníkem, byla dána do provozu 30.4.1876. V současnosti je na této trati frekvence spojů velmi malá. Řeka Berounka je splavná pro turistické lodě po větší část roku, pro dopravní účely splavná není. Doporučené minimální stavy pro turistické lodě jsou 60 cm na vodočtu na ř. km 137,0 nebo rovněž 60 cm na vodočtu na ř. km 34,0. Problematika dopravy není z hlediska ochrany přírody významná a doprava by neměla být zdrojem významných střetů.

Rekreace Oblast Křivoklátska prostorově navazuje na tradiční, stále hojně navštěvovanou turistickou oblast Českého krasu. Největšími turistickými atraktivitami je údolí Berounky a historické památky, mezi nimi zejména hrad Křivoklát. Vlastní území Národního parku, s výjimkou zřícenin hradů Týřov a Jenčov, nezahrnuje žádné významné aktraktivity cestovního ruchu. Pro vlastní území Národního parku nejsou přesné údaje o návštěvnosti známy, ale je nepochybné, že většina území je navštěvována mnohem méně, než přilehlá území CHKO Křivoklátsko.

45

V rámci celého Křivoklátska převažuje individuální turistika. Více než polovina návštěvníků přijíždí autem a pětina vlakem (Trnková, 1995). Asi 30% návštěvníků oblasti k ubytování používá soukromé chaty či chalupy (Trnková, 1995). Celkem se v sousedství parku nachází 4411 rekreačních domů, chat a chalup (ČSÚ, 1991). Na vlastním území parku se však vyskytuje rekreačních domů, chat či chalup velice málo. K ubytování jsou dále často využívány kempy a veřejná tábořiště (mimo území NP). Nabídka penzionů, hotelů a podobných ubytovacích zařízení je velice omezená. Na území CHKO býval větší počet podnikových rekreačních zařízení, většina z nich je dnes pronajímána či přešla do soukromých rukou (Vitoušová, 2004). Kempy a veřejná tábořiště jsou soustředěna podél řeky Berounky, a to ve Skryjích, Branově, Roztokách, Zbečně, Sýkořicích a Račicích (opět mimo území NP). Celková kapacita kempů a veřejných tábořišť je odhadována na 700 – 1000 stanových jednotek (Vitoušová, 2004). Na území Národního parku se nachází síť stezek pro pěší turisty o celkové délce 56 km. Přes území, v převážné míře po silnicích II. a III. třídy, vedou též značené cykloturistické trasy. V širším okolí Národního parku je vcelku častá nabídka hipoturistiky, vlastním územím Národního parku vede pouze krátký úsek koňské stezky (24 km). Berounka je tokem významným z hlediska vodní turistiky a sportovního rybářství. Nejčastějšími motivy návštěv Křivoklátska je pobyt ve volné přírodě, pěší a vodní turistika, cykloturistika a návštěva historických a kulturních památek (Trnková, 1995). Rozsáhlé lesní komplexy v jihovýchodní části Národního parku jsou navštěvovány zejména za účelem sběru hub. Mimo houbařskou sezónu je tato část Národního parku Křivoklátsko navštěvována v malé míře. Návštěvy motivané sběrem drobného lesního ovoce jsou, vzhledem k nízké atraktivitě území z tohoto pohledu, nevýznamné. Většina návštěvníků přichází z velkých měst v okolí, zejména Prahy, Kladna, Berouna, Rakovníka, Plzně, Teplic a Mostu (Trnková, 1995). Drobnější lokální problém by snad mohlo působit vodáctví spojené s divokým kempováním v částech parku v nivě Berounky či obdobně hromadné pobytové formy rekreace vázané opět především na nivu Berounky či dolní tok Zbirožského potoka. Ostatní formy rekreace v současnosti nejsou zdrojem významnějších problémů a ani do budoucna se neočekává, že by mohly být zdrojem významnějších střetů.

Myslivost Myslivecké využití má na území Národního parku dlouhodobou tradici. Myslivecké využívání vždy významným způsobem ovlivňovalo podobu Křivoklátska, a to jak pozitivně, tak i negativně. Po řadu staletí bylo Křivoklátsko honitbou českých králů, což významně omezovalo jakékoliv pokusy o hospodářské využívání jeho území. V současnosti na území Národního parku Křivoklátsko zasahuje výraznějším způsobem (více než 50 ha) celkem 15 honiteb, z toho jsou 3 režijní. Největším držitelem honiteb na území Národního parku Křivoklátsko jsou Lesy ČR, s.p. Stávající podoba struktury honiteb je výsledkem reorganizace, provedené v roce 1993, kdy byly dřívější velké honitby státních lesů rozděleny na menší plochy a v rámci výběrových řízení pronajmuty. Dosavadní myslivecké hospodaření lze charakterizovat jako krajně nevhodné. Výsledkem je přezvěření a nevhodný poměr pohlaví. Skutečné stavy zvěře jsou ve sčítáních výrazně podhodnocovány. Stavy jelena evropského jsou přibližně sedminásobně vyšší než jsou stavy normované (stanovené orgánem státní správy myslivosti v rozhodnutích o uznání honitby). Dosud jsou udržovány vysoké stavy nepůvodních druhů – muflona (Ovis orientalis musimon) a siky japonského (Cervus nippon nippon) a častěji se zde objevuje i daněk evropský (Dama dama), který sem přechází z okolních honiteb. Příliš vysoké jsou také stavy prasete divokého (Sus scrofa), které působí škody v lučních, stepních a lesních biotopech a predací negativně ovlivňují populační hustotu zvláště chráněných druhů živočichů. Srnčí zvěř pouze nevýznamně interferuje se zájmy ochrany přírody v území Národního parku Křivoklátsko, i zde je však nepříznivý poměr pohlaví (ve prospěch samic).

46

Myslivost lze z hlediska záměru zřízení parku pokládat za jednu z nejvýznamnějších lidských aktivit provozovaných v tomto území. Vážné nedostatky v mysliveckém hospodaření, které jsou umocněny absencí velkých predátorů, vedou k nekontrolovanému nárůstu početních stavů většiny druhů zvěře, včetně druhů geograficky nepůvodních. Nepříznivý je poměr pohlaví, kondice zvěře a sociální struktura. Současné stavy zvěře prakticky znemožňují přirozenou obnovu lesa bez jeho ochrany a především vážným způsobem poškozují předměty ochrany ve většině typů biotopů v území.

Rozvojové záměry Území Národního parku Křivoklátsko bezprostředně neohrožují žádné známé rozvojové záměry.

47

4. Vyhodnocení péče o krajinu v NP 4.1. Krajinný ráz Krajinný ráz území Národního parku je dán především jeho velmi vysokou lesnatostí. S výjimkou Karlovy Vsi je území Národního parku málo zastavěno. V obecné rovině jsou uplatňovány zásady stavební činnosti pro CHKO. Územím Národního parku prochází dálkové elektrické vedení 400 kV v délce celkem cca 6 km, které nepříznivě ovlivňuje krajinný ráz, menší nepříznivé efekty mohou souviset s údržbou pásu území v jeho ochranném pásmu.

4.2 Limity ochrany přírody pro výstavbu (vč. architektury, urbanismu apod.) Území Národního parku dosud podléhalo režimu CHKO, což znamená, že k činnostem, které by mohly snížit nebo změnit krajinný ráz, byl nezbytný souhlas orgánu ochrany přírody. Rozsáhlejší výstavba na území Národního parku nebyla realizována.

4.3 Jiné typy ochrany území (ÚSES, CHOPAV atd.) Od roku 1994 byly v oblasti NP vymezovány územní systémy ekologické stability (ÚSES) ve všech kategoriích. V Národním parku je vymezeno nadregionální biocentrum Týřov na ploše 2264 ha a nadregionální biokoridor Berounka. Do navrhovaného území NP zasahují regionální biokoridory a regionální biocentra Dřevíč I., Dřevíč II., Nižbor, Stříbrný luh a Ostrovec. V rámci celého území jsou zpracovány generely ÚSES s vymezením lokálních a interakčních prvků (v naprosté většině funkčních), které účelně propojují navrhovaný NP s územím CHKO a s volnou krajinou. Žádná chráněná oblast přirozené akumulace vod se na území Národního parku nenachází. Rovněž se zde nenachází žádný jiný obdobný typ chráněného území.

4.4 Realizované výkupy a nájmy pozemků Na území Národního parku nebyly žádné výkupy pozemků dosud realizovány.

48

5. Monitoring a výzkum Cévnaté rostliny Křivoklátska a jejich společenstva byly pod vedením doc. RNDr. Jiřího Kolbeka, CSc., DSc. zpracovány v rozsahu, který je v podmínkách České republiky jedinečný. Monitoring a výzkum je v podmínkách CHKO značně omezen a soustřeďuje se zejména do MZCHÚ, ostatní průzkum je spíše nahodilý. Nedostatečně jsou zatím zpracovány houby. Mechorostům a lišejníkům je věnována pozornost až v posledních letech. Zoologické průzkumy se zaměřovaly na obratlovce, z bezobratlých pak nejvíce na pavoukovce a některé skupiny brouků. Staršího data jsou údaje o měkkýších, v posledních letech jsou zpracováváni motýli. Z některých MZCHÚ dosud chybí jakékoliv zoologické údaje. Pro další zajištění následné péče o druhy, stanoviště i krajinu je nutné sledovat a vyhodnocovat prováděné managementové zásahy, stejně jako vliv dalších činitelů na cílovou biotu (hospodaření, tlak zvěře, sukcese apod.). Přírodovědcká fakulta Univerzity Karlovy v Praze zde prováděla průzkum malých vodních toků Vůznice, Opouře a Klucné. Jednotlivé průzkumy diverzity ryb se prováděly rovněž přímo na toku Berounky. Na Křivoklátsku je umístěno více pokusných ploch, na kterých se zkoumá vliv nadměrných počtů spárkaté zvěře na rostlinná společnestva. V 90. letech 20. století bylo Křivoklátsko součástí programu monitoringu přírody v CHKO a NP, který zajišťovalo ústřední pracoviště AOPK ČR, v rámci kterého byl zpracován např. epigeon. Na Křivoklátsku jsou rovněž sčítáni ptáci v rámci Jednotného programu sčítání ptáků.

5.1. Koordinace monitoringu a výzkumu Koordinaci výzkumu a monitoringu na území Národního parku dosud provádí Správa CHKO Křivoklátsko.

5.2. Monitoring a výzkum prováděný Správou NP Správa CHKO Křivoklátsko se podílí na monitoringu netopýrů, ryb, mihulí, obojživelníků, plazů, raků, orchidejových luk a vodních makrofyt.

5.3. Monitoring a výzkum prováděný jinými subjekty Na území Národního parku prováděla dosud výzkum řada organizací, např. Česká společnost ornitologická (ptáci), Botanický ústav AV ČR (cévnaté rostliny), Národní muzeum v Praze (houby, pavoukovci), Přírodověcká fakulta Univerzity Karlovy v Praze a poměrně velký počet samostatně působících odborníků.

5.4. Dokumentace a využití výsledků monitoringu a výzkumu Data získaná dokumentací živé i neživé přírody představují významný podklad pro stanovení odpovídajícího managementu a pro výkon státní správy. Veškeré získané údaje jsou průběžně zapisovány do Nálezové databáze ochrany přírody. Tato data jsou většinou geograficky lokalizována a

49

jsou tedy využitelná pomocí nástrojů GIS. Získaná data mohou sloužit ke zpracování návrhů opatření pro ochranu a management jednotlivých taxonomických skupin, společenstev a biotopů. Data získaná předchozím výzkumem jsou k dispozici ve formě závěrečných zpráv, a to v elektronické i tištěné podobě. Tato data jsou postupně převáděna do Nálezové databáze ochrany přírody. Dokladové exempláře obratlovců nejsou na Správě CHKO shromažďovány. Fotografie, dokumentující jednotlivé druhy, jejich stanoviště apod. byly ukládány v lokální databázi Správy CHKO a jsou uloženy i v celostátní databázi AOPK ČR. Správa CHKO vede sbírku bezobratlých živočichů, která obsahuje determinovaný srovnávací materiál a ukázky preparovaných živočichů pro osvětové účely. Významné a unikátní exempláře hmyzu jsou deponovány v Entomologickém oddělení Národního muzea v Praze. Některé významnější dokladové exempláře získané při faunistických výzkumech externistů jsou rovněž uloženy ve sbírkách jednotlivých institucí a fyzických osob.

50

6. Veřejné využívání území národního parku 6.1. Vzdělávání, osvěta a informace Vzdělávání, osvětu a informace na území Národního parku dosud zajišťovala Správa CHKO Křivoklátsko.

6.2. Turistické a rekreační využívání Sladění zájmů ochrany přírody na území Národního parku s jeho turistickým, rekreačním a sportovním využíváním představuje jeden ze základních cílů. Území Národního parku Křivoklátsko a přilehlé CHKO Křivoklátsko je tradiční oblastí soustředěného cestovního ruchu, turistiky a sportu. Ze sportovních aktivit je nejrozšířenější pěší a cyklistická turistika, vodácká turistika a sportovní rybolov. Síť značených cest (turistické, cyklotrasy, hipostezky) je hustá, přesto dochází k nežádoucímu pohybu návštěvníků mimo tyto trasy. Předpokládájí se konflikty s ochranou přírody v oblasti paraglidingu, jízdy na terénních kolech či čtyřkolkách, jízdy na koních a problémy v místech s vysokou návštěvností (rozdělávání ohně, odpady, ničení vybavení chráněných území).

6.3. Regionální vazby Správa CHKO spolupracuje se samosprávami obcí, se zástupci mikroregionů a se Středočeským krajem.

6.4. Vztahy s občanskými sdruženími Správa CHKO spolupracuje s občanskými sdruženími, působícími v místě. Významná je spolupráce s Českou společností ornitologickou, která se zajišťuje monitoring druhů ptáků na území Národního parku. Správa CHKO spolupracuje se základními organizacemi Českého svazu ochránců přírody.

51

7. Mezinárodní spolupráce 7.1. Dvoustranné mezinárodní vztahy Správa Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko nemá uzavřeny žádné přímé dvoustranné vztahy.

7.2. Další mezinárodní vztahy Správa CHKO Křivoklátsko je zapojena v programu Man and the Biosphere UNESCO a prostřednictvím AOPK ČR ve Federaci Europarc.

52

8. Správa NP Dosavadní péči o území Národního parku zajišťuje v režimu chráněné krajinné oblasti Správa Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko v počtu 14 velmi zdatných pracovníků. Z předběžného objektivního vyhodnocení potřeb personálního obsazení správ CHKO v celé ČR vyšlo Křivoklátsko podhodnocené o 4 pracovníky.

53

Návrh plánu péče o národní park

54

Obsah 1. Identifikační údaje ......................................................................................................................... 6 1.1. Základní údaje........................................................................................................................ 6 1.2. Zřizovací právní předpis ........................................................................................................ 6 1.3. Vymezení hranic NP, stávající zonace, překryv s dalšími kategoriemi chráněných území na území NP a jeho ochranného pásma, administrativní členění ................................ 6 Překryv s ptačí oblastí.......................................................................................................... 10 Evropsky významné lokality, ležící v Národním parku Křivoklátsko................................. 10 Národní přírodní rezervace .................................................................................................. 11 Přírodní rezervace ................................................................................................................ 11 1.4. Výměra a vlastnické poměry................................................................................................ 12 1.5. Mezinárodní význam ........................................................................................................... 13 1.6. Předmět ochrany .................................................................................................................. 13 Předmět ochrany NP ............................................................................................................ 13 Vyhodnocení stavu jednotlivých ekosystémů...................................................................... 13 Předmět ochrany EVL .....................................................Chyba! Záložka není definována. Předmět ochrany PO ........................................................Chyba! Záložka není definována. 1.7. Cíl ochrany........................................................................................................................... 14 Cíl ochrany NP..................................................................................................................... 14 Cíl ochrany EVL.................................................................................................................. 14 Cíl ochrany PO..................................................................................................................... 14 2. Charakteristika území NP ............................................................................................................ 15 2.1. Úvod..................................................................................................................................... 15 2.2. Stručná charakteristika celého území................................................................................... 15 Nejvýznamnější jevy............................................................................................................ 15 Geomorfologie..................................................................................................................... 15 Geologie, paleontologie a pedologie.................................................................................... 16 Hydrologie a hydrogeologie ................................................................................................ 17 Klima ................................................................................................................................... 17 Ekologické fenomény .......................................................................................................... 17 Flóra a vegetace ................................................................................................................... 19 Houby, lišejníky a mechorosty ............................................................................................ 20 Fauna.................................................................................................................................... 21 Biotopy ................................................................................................................................ 23 2.3. Vývoj přírodního prostředí pod vlivem člověka v předhistorickém období ........................ 24 2.4. Historický vývoj a současný stav osidlování a využívání území ......................................... 24 2.5. Historie ochrany území ........................................................................................................ 25 3. Zhodnocení dosavadní péče a naplňování cílů ochrany přírody.................................................. 27 3.1. Lesní ekosystémy dle stupně přirozenosti (viz. Vyhláška č.60/2008 Sb.)........................... 28 Lesy původní – pralesy výčet, popis, historický vývoj........................................................ 28 Lesy přírodní........................................................................................................................ 28 Lesy přírodě blízké .............................................................................................................. 28 Lesy kulturní ........................................................................................................................ 29 Lesy nepůvodní.................................................................................................................... 29 Přehled lesních biotopů........................................................................................................ 29 3.2. Nelesní ekosystémy ............................................................................................................. 33 Nelesní ekosystémy přirozené ............................................................................................. 33 Nelesní ekosystémy ovlivněné činností člověka a ponechané samovolnému vývoji .......... 37 Nelesní ekosystémy ovlivněné člověkem a vyžadující další péči........................................ 37 3.3. Fytogenofond a zoogenofond............................................................................................... 40 Prováděná péče o zvláště chráněné, ohrožené a vzácné taxony rostlin a hub...................... 40

55

Prováděná péče o genové zdroje lesních dřevin .................................................................. 41 Prováděná redukce geograficky nepůvodních a invazních rostlinných druhů..................... 41 Prováděná péče o zvláště chráněné, ohrožené a vzácné taxony volně žijících živočichů (včetně managementu zvěře a ryb)...................................................................... 41 Prováděná regulace stavů nepůvodních živočišných druhů................................................. 42 3.4. Analýza případných střetů s cíli ochrany NP při realizaci opatření k naplnění cílů EVL nebo PO, ochranou populací druhů či některých polopřirozených biotopů ................ 43 3.5. Výčet a popis známých činitelů ohrožujících předmět ochrany .......................................... 43 Průmysl, energetika ............................................................................................................. 43 Zemědělství.......................................................................................................................... 43 Lesní hospodářství ............................................................................................................... 44 Těžba nerostů....................................................................................................................... 45 Doprava................................................................................................................................ 45 Rekreace .............................................................................................................................. 45 Myslivost ............................................................................................................................. 46 Rozvojové záměry ............................................................................................................... 47 4. Vyhodnocení péče o krajinu v NP ............................................................................................... 48 4.1. Krajinný ráz .................................................................................................................. 48 4.2 Limity ochrany přírody pro výstavbu (vč. architektury, urbanismu apod.) ................... 48 4.3 Jiné typy ochrany území (ÚSES, CHOPAV atd.).......................................................... 48 4.4 Realizované výkupy a nájmy pozemků ......................................................................... 48 5. Monitoring a výzkum .................................................................................................................. 49 5.1. Koordinace monitoringu a výzkumu.................................................................................... 49 5.2. Monitoring a výzkum prováděný Správou NP..................................................................... 49 5.3. Monitoring a výzkum prováděný jinými subjekty ............................................................... 49 5.4. Dokumentace a využití výsledků monitoringu a výzkumu.................................................. 49 6. Veřejné využívání území národního parku.................................................................................. 51 6.1. Vzdělávání, osvěta a informace ........................................................................................... 51 6.2. Turistické a rekreační využívání .......................................................................................... 51 6.3. Regionální vazby ................................................................................................................. 51 6.4. Vztahy s občanskými sdruženími ........................................................................................ 51 7. Mezinárodní spolupráce .............................................................................................................. 52 7.1. Dvoustranné mezinárodní vztahy......................................................................................... 52 7.2. Další mezinárodní vztahy..................................................................................................... 52 8. Správa NP.................................................................................................................................... 53 Obsah................................................................................................................................................ 55 Úvod................................................................................................................................................. 59 1. Obecné údaje o národním parku .................................................................................................. 60 1.1. Základní údaje...................................................................................................................... 60 1.2. Strategie ochrany přírody v NP ve vazbě na předmět a cíl ochrany, obecné a specifické cíle ...................................................................................................................... 60 Charakteristika území se zřetelem na předmět ochrany....................................................... 60 Geomorfologie..................................................................................................................... 61 Geologie, paleontologie a pedologie.................................................................................... 61 Hydrologie a hydrogeologie ................................................................................................ 62 Klima ................................................................................................................................... 62 Ekologické fenomény .......................................................................................................... 62 Flóra a vegetace ................................................................................................................... 64 Houby, lišejníky a mechorosty ............................................................................................ 65 Fauna.................................................................................................................................... 66 Biotopy ................................................................................................................................ 69 Cíle ochrany......................................................................................................................... 69 2. Ochrana přírody, ochrana a obnova přirozených procesů v NP .................................................. 70 2.1. Členění území pro účely ochrany přírody............................................................................ 70 Zonace.................................................................................................................................. 70

56

I. zóna .................................................................................................................................. 70 II. zóna ................................................................................................................................. 70 III. zóna................................................................................................................................ 70 Území zařazená do soustavy Natura 2000 ........................................................................... 71 Souhrn doporučených opatření pro ptačí oblast Křivoklátsko na území Národního parku .................................................................................................................................... 73 Předmět ochrany .................................................................................................................. 75 Stav ptačí oblasti z hlediska předmětu ochrany................................................................... 77 Ostatní kategorie zvláště chráněných území, památné stromy ............................................ 80 2.2. Zásady péče o lesní ekosystémy .......................................................................................... 80 Zásady péče o lesní ekosystémy v jednotlivých zónách NP................................................ 81 Lesy z hlediska zonace ........................................................................................................ 82 2.3. Zásady péče o lesní biotopy................................................................................................. 83 2.4. Zásady péče o nelesní ekosystémy....................................................................................... 88 Zásady péče o přirozené nelesní biotopy ............................................................................. 88 2.5. Zásady péče o biotopy silně ovlivněné nebo vytvořené člověkem .................................... 101 2.6. Opatření pro obnovu přirozeného stavu abiotických složek přírodního prostředí ............. 103 2.7. Zásady péče o fytogenofond a zoogenofond...................................................................... 104 Zásady péče o zvláště chráněné, ohrožené a vzácné taxony cévnatých rostlin ................. 104 Zásady péče o vzácné taxony hub, lišejníků a mechorostů................................................ 106 Péče o genové zdroje lesních dřevin.................................................................................. 107 Redukce geograficky nepůvodních a invazních rostlinných druhů ................................... 108 Péče o zvláště chráněné, ohrožené a vzácné taxony volně žijících živočichů ................... 110 Management zvěře............................................................................................................. 114 Management živočichů, kteří nejsou zvěří, avšak mohou být regulováni v rámci myslivosti........................................................................................................................... 119 Regulace nepůvodních živočišných druhů......................................................................... 120 2.8. Návrh řešení možných střetů ve vztahu k předmětu a cíli ochrany NP a střetů při realizaci a naplnění cílů EVL a PO.................................................................................... 121 3. Péče o krajinu NP ...................................................................................................................... 122 3.1. Opatření pro zachování a zlepšení krajinného rázu ........................................................... 122 3.2. Stanovení limitů ochrany přírody pro výstavbu (vč. architektury, urbanismu apod.)........ 122 3.3. Opatření pro jiné typy ochrany území (ÚSES, CHOPAV atd.) ......................................... 122 3.4. Plánované výkupy a nájmy pozemků se zdůvodněním...................................................... 122 4. Monitoring, výzkum a dokumentace ......................................................................................... 123 4.1. Koordinace monitoringu a výzkumu.................................................................................. 123 Inventarizace...................................................................................................................... 123 Monitoring ......................................................................................................................... 123 Socioekonomický monitoring............................................................................................ 124 4.2. Monitoring a výzkum prováděný Správou NP................................................................... 125 4.3. Monitoring a výzkum prováděný jinými subjekty ............................................................. 125 4.4. Dokumentace a využití výsledků monitoringu a výzkumu................................................ 125 5. Veřejné využívání území národního parku, plány, cíle ............................................................. 126 5.1. Vzdělávání, osvěta a informace ......................................................................................... 126 5.2. Turistické a rekreační využívání ........................................................................................ 128 5.3. Regionální vazby ............................................................................................................... 129 5.4. Občanská sdružení s aktivitami ve vztahu k NP, spolupráce, střety .................................. 129 6. Mezinárodní spolupráce ............................................................................................................ 130 6.1. Dvoustranné mezinárodní vztahy....................................................................................... 130 6.2. Další mezinárodní vztahy................................................................................................... 130 7. Závěrečné údaje......................................................................................................................... 131 7.1. Slovník pojmů.................................................................................................................... 131 7.2. Seznam používaných zkratek............................................................................................. 134 7.3. Odkazy na související publikované a jiné prameny........................................................... 135 8. Přílohy plánu péče ..................................................................................................................... 140

57

8.1. Mapové přílohy.................................................................................................................. 140 8.2. Ostatní přílohy ................................................................................................................... 140 Tabulky, grafy a textové přílohy........................................................................................ 140 Fotografie........................................................................................................................... 140

58

Úvod Předložený plán péče je prvním plánem péče nově vyhlášeného Národního parku Křivoklátsko. Je výsledkem práce mnoha specialistů přírodovědných oborů, četných konzultací, diskuzí a jednání. Snahou autorů bylo vytvořit plán péče, který by reflektoval nejnovější poznatky a trendy ochrany přírody a vyvaroval se úskalí a problémů, kterými prošly ostatní národní parky v České republice. Výhodou Národního parku Křivoklátsko je vysoce homogenní území, které je již v současnosti z 99,4 % v rukou českého státu, vzniklého na základě pečlivého výběru nejhodnotnějších částí Křivoklátska. Další výhodou Národního parku Křivoklátsko je rozsáhlá Chráněná krajinná oblast Křivoklátsko, která jej obklopuje a plní funkci ochranného pásma Národního parku. Na území parku se nacházejí tři velké rezervace národního významu, osm regionálně významných přírodních rezervací a památek, jedna ptačí oblast a tři evropsky významné lokality. V těsném sousedství NP se nachází NPR Kohoutov a několik velmi cenných přírodních rezervací vázaných na říční a údolní fenomén (Lípa, Nezabudické skály, Na Babě, Bradatka). Tato MCHÚ jsou plošně velmi reprezentativní a komplexní a jejich kvalitu dokládá zařazení mezi evropsky významné lokality. V centrálním Křivoklátsku je zastoupena celá ekologická amplituda chlumních lesů, tedy listnatých a smíšených lesů tvořících četné přechody mezi lužními olšinami, dubohabřinami a lipovými javořinami, kyselými a teplomilnými doubravami až po kyselé a květnaté bučiny, které navíc mají historickou kontinuitu lesních porostů (což je pro některé druhy organismů zcela určující). Česká republika leží v jádru středoevropských listnatých lesů, jejichž nejreprezentativnějším a v celoevropském kontextu nejrozsáhlejším územím je právě Křivoklátsko. Založení NP Křivoklátsko je zasazením ochrany přírody do celoevropského kontextu.

59

1. Obecné údaje o národním parku 1.1. Základní údaje Plán péče byl vypracován na základě příslušných ustanovení zákona č. 395/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, vyhlášky č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona České národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny a vyhlášky č. 60/2008 Sb., o plánech péče, označování a evidenci chráněných území. Plán péče pro Národní park Křivoklátsko platí ode dne vyhlášení do 31.12.2020

1.2. Strategie ochrany přírody v NP ve vazbě na předmět a cíl ochrany, obecné a specifické cíle Charakteristika území se zřetelem na předmět ochrany V rámci pahorkatin a vrchovin představuje toto území největší souvislý komplex přírodních a přírodě blízkých lesů v České republice. Vysoká stanovištní a druhová pestrost Křivoklátska je podmíněna mnoha přírodními a historickými souvislostmi. Mezi nejdůležitější patří velká členitost Křivoklátské vrchoviny. Časová a prostorová proměnlivost morfogenního činitele řeky Berounky a jejích přítoků je znásobena geologickou rozmanitostí skalního podkladu, která se projevuje nebývalou pestrostí trofických a vlhkostních poměrů v půdách, které se zde vytvořily. K tomu přistupují i významné mikroklimatické rozdíly dané působením reliéfu. Nebývalý výskyt reliktních druhů a společenstev na Křivoklátsku je spojen s charakteristickým prolínáním říčního, vrcholového, údolního fenoménu a minoritně i fenoménu sutí. Nejvýznamnější jevy Říční fenomén s jeho rozmanitými projevy Říční fenomén se vyskytuje i na několika dalších lokalitách v rámci České republiky. Křivoklátský říční fenomén je však jedinečný díky své zachovalosti a velkému prostorovému přesahu navazující členité kopcovité krajiny s hlubokými údolími potoků, která je zároveň součástí velkého lesního komplexu. Podobná území v rámci České republiky se liší odlišnou morfologií, jiným geologickým podložím a větším poškozením jevu antropogenními vlivy (např. Vltavský říční fenomén je vážně narušen kaskádou vodních děl). Velký komplex křivoklátských lesů Na území Křivoklátska se vyskytuje největší zachovalý vnitrozemský komplex lesů (spolu s Brdy a Chřiby) v rámci České republiky. Řada citlivých lesních druhů má v území velké a souvislé areály výskytu. Území je disponované k ochraně druhů vysokých teritoriálních škál. Absolutní plochu lesa v těchto ohledech nelze ničím nahradit. Nehorský mezický „klimax“ nižších poloh s oky primárního skalního bezlesí Plochy bezlesí jsou situovány jednak do údolí Berounky, jednak na vrcholy některých kopců, kde vytváří tzv. pleše.

60

Geomorfologie Krajina Národního parku Křivoklátsko je tvořena pahorkatinou až vrchovinou. Nejnižší část tvoří niva řeky Berounky u Nižbora (220 m n. m.), nejvyšším bodem je vrchol Vlastce, ležící v jihozápadní části Národního parku (612 m n. m). Národní park leží v geomorfologickém celku Křivoklátská vrchovina. Podél hranic Národního parku se vine od jihozápadu k severovýchodu v hluboce zaříznutém údolím silně meandrující řeka Berounka, která ve Zbečně mění směr na jihovýchodní a přetíná území Národního parku u Žloukovic. Okolí Berounky je charakteristické extrémními výškovými rozdíly, členitým terénem a přirozenými geologickými odkryvy, na kterých se střídají stinné, chladné a vlhké polohy s polohami slunnými, suchými a extrémně teplými. Díky geologické stavbě se i části krajiny vzdálené od řeky a větších údolí vyznačují poměrné pestrým utvářením povrchu, jak lze vidět hlavně na jih od Berounky. Výrazným fenoménem jsou různé typy skalních tvarů prostorově vázané především na kaňon Berounky a jejích větších přítoků (Týřovické skály, Čertova skála). Nápadným útvarem je průlom Zbirožského potoka v přírodní rezervaci Jezírka. V jižní části navrženého území jsou četné tvarově výrazné buližníkové suky, vypreparované z okolních hornin (Jouglovka). Všechny popisované tvary kromě své geologické hodnoty formují prostřednictvím svých morfologických, strukturních či chemických vlastností výjimečná stanoviště pro biotu.

Geologie, paleontologie a pedologie Převážná část území Národního parku je tvořena proterozoickými a paleozoickými horninami Barrandienu. Krajině dominuje vyvřelé křivoklátsko-rokycanské pásmo, s mnoha význačnými vrcholy, a proterozoikum, kde četná silicitová (buližníková) tělesa tvoří výrazně modelované skalnaté kamýky. Nejstarší horniny území jsou z neoproterozoika, které je zastoupeno fylitickými břidlicemi, drobami a prachovci kralupsko-zbraslavské skupiny. Těmito horninami pronikají místy vulkanické bazalty – spility. Paleozoikum je na území zastoupeno kambriem, ordovikem a karbonem. Nejstaršími paleozoickými horninami jsou mořské usazeniny skryjsko-týřovického středního kambria. Kambrické sedimenty jsou světově známými nálezy fosilní fauny proslavenými Joachimem Barrandem. Z navrhovaného území NP byla zatím popsána vývojová stádia trilobita chlupáčka skryjského – (Sao hirsuta), trilobiti Eccaparadoxides pusillus, Hydrocephalus carens, Conocoryphe sulzeri; polymeridní a miomeridní trilobiti Acadoparadoxides (A.) cf. sirokyi, Agraulos ceticephalus, Condylopyge rex, Conocoryphe sulzeri atlanta, Diplorrhina cuneifera, Eccaparadoxides rohanovicus, Ellipsocephalus cf. hoffi, Germaropyge germari, Jincella prantli, Lobocephalina emmrichi, Mikaparia mutica, Phalacroma bibullatum, Phalagnostus nudus, Pleuroctenium granulatum, Plutonides hicksi, Ptychoparia dubinka, Ptychoparioides henkli, Skreiaspis spinosa, Skryjagnostus pompeckji, Solenopleurina tyrovicensis. Další hojně zastoupenou skupinou jsou ramenonožci Acrothele quadrilineata, Glypacrocthele bohemica, Bohemiella romingeri, Lingulella sp. a Luhotreta pompeckji; ostnokožci Buchavocrinus joachimi, Trochocystites bohemicus, Ceratocystis perneri, Etoctenocystis aff. Bohemica, Lichenoides vadosus a Trochocystoides parvus; hyoliti Buchavalites primus, Maxilites maximus, Maxilites robustus, Oboedalites oboediens, Parentilites parens a Slapylites signatulus. Vzácně se nacházejí měkkýši Latouchella sp. a problematická Volborthella tenuis bohemica, zařazená do skupiny nejistého systematického postavení. Paleontologické lokality v navrhovaném NP poskytují významnou a bohatou faunu, která patří mezi klasické lokality skryjsko – týřovické oblasti s evropským a světovým významem. Jejich možné budoucí studium může přispět k lepšímu pochopení paleoekologie středního kambria. Nejvýraznější hřbet křivoklátsko-rokycanského pásma svrchnokambrického stáří je tvořen suchozemskými vulkanickými horninami velmi rozdílného složení. Třetihorní (miocénní) říční a jezerní písky, štěrky a jíly tvoří jen malé ostrůvky v okolí Broum a Karlovy Vsi. V údolích a sníženinách jsou pokryvné sedimenty. Čtvrtohorní pokryv tvoří na plošinách eluvia podložních hornin, na svazích deluviální hlíny, zahliněné i volné sutě. Na svazích údolí Berounky a jejích některých přítoků jsou vyvinuty spraše. Morfologicky nápadné jsou říční terasy řeky tvořené naplavenými štěrky a písky. Zvláštností

61

jsou holocenní pěnovce při některých pramenech vytékajících z kambrických vulkanitů. Četné jsou pleistocénní tvary (skalní útvary, kamenná moře). Půdy vzniklé na místních horninách patří k vývojové sérii hnědých půd – kambizemí. Vyzrálým půdním typem je kambizem typická, vyskytující se většinou v mezotrofní a oligotrofní variantě. Na plošinách a mírných svazích z proterozoických břidlic je kambizem velmi uléhavá a špatně provzdušněná. Na sprašových nebo svahových hlínách se vytvářejí hnědozemě. V mělkých depresích denudačních plošin vyplněných hlínami se setkáváme s pseudoglejí a na strmých svazích se vytvořily půdy typu ranker, na skalních výchozech jejich časná vývojová stadia, tzv. lithosoly. Rankery představují raná vývojová stadia kambizemní série.

Hydrologie a hydrogeologie Území Národního parku je celkově chudé na podzemní vody. Většina zdrojů podzemních vod je vázána na poruchové a drcené zóny nebo na připovrchovou zvodeň kvartérních sedimentů s průlinovou nebo průlinově-puklinovou propustností. Celé území je odvodňováno řekou Berounkou. Dlouhodobý průměrný průtok v profilu Křivoklát je 31,8 m3/s. Přítoky Berounky (nejvýznamnější jsou Zbirožský potok, Oupoř, Klucná, Vůznice a Žloukava) jsou převážně bystřinného charakteru. Vytvářejí hluboce zaříznutá inverzní údolí s řadou stálých i občasných suťových pramenů.

Klima Křivoklátsko má suché a poměrně teplé podnebí – patří do mírně teplé klimatické oblasti (Quitt, 1971). Při průměrné roční teplotě vzduchu 7–8 °C dosahují průměrné roční úhrny atmosférických srážek 500–550 mm. Ve vegetačním období spadne průměrně jen asi 350 mm. Nejvíce srážek spadne v červenci. Pro ochranářsky významné fenomény jsou velmi důležité anomálie, které se na Křivoklátsku projevují v měřítku mezoklimatu a mikroklimatu. V hluboce zaříznutých údolích se výrazně uplatňuje inverzní fenomén. Zatímco dna údolí jsou studená a vlhká, horní poloviny svahů a lysých vrcholů nad nimi jsou podstatně sušší a teplejší. Rovněž dobře patrné jsou expoziční rozdíly protilehlých svahů vykazující nestejné klimatické charakteristiky. Mikroklima nepříliš vzdálených stanovišť je tudíž často velmi odlišné.

Ekologické fenomény Význam reliéfu a jeho atributů (nadmořská výška, orientace, svažitost, povrchové tvary) pro vegetační diverzitu Křivoklátska lze popsat pomocí tzv. geomorfologicko-ekologických fenoménů, někdy též označovaných jako ekofenomény, nebo ekologické fenomény (Jeník, 1994). Fenomén v přírodovědné literatuře označuje charakteristický soubor stanovišť a procesů s typickou flórou a faunou podmíněný geologickými a hydrologickými poměry, reliéfem a klimatem (Ložek, 1988, 1994). Ekologické fenomény jsou obvykle podmíněny horninou a jejím georeliéfem na úrovni makroaž mezoreliéfu (pískovcový, krasový, slínovcový, neovulkanický), úživností a rozpadem hornin tvořících (mezo-) mikroreliéf (neovulkanický, hadcový, sprašový, fenomén sutí), nebo jsou podmíněny erozní činností vody, mezo- a mikroklimatem a vzdušným prouděním – fenomény říční, údolní, vrcholový a fenomén mrazových holin a sutí (Kučera, 1997). Nebývalý výskyt reliktních druhů a společenstev na Křivoklátsku je spojen s charakteristickým prolínáním říčního, vrcholového, údolního fenoménu a fenoménu sutí. Termín „říční fenomén“ pro výrazná říční údolí s ostře řezanými povrchovými tvary a příkrými svahy ,oddělená od okolní krajiny údolní hranou, uvedl do české vegetační a krajinně ekologické literatury Jeník (1964). Časová a prostorová proměnlivost morfogenního činitele tekoucí vody je znásobena geologickou rozmanitostí skalního podkladu, která se projevuje velkou pestrostí trofických a vlhkostních poměrů v půdách, které se zde vytvořily. K tomu přistupují i významné mikroklimatické rozdíly dané působením reliéfu. Formulace říčního fenoménu v 60. letech souvisela s výstavbou vltavské kaskády, která negativně ovlivnila jeho existenci v oblasti středního Povltaví (Jeník 1964). Nověji se studiem říčního fenoménu zabývá například Chytrý (1964), Kučera (1997), Zelený (2004,

62

2008). V hluboce zařízlých říčních údolích se pohromadě vyskytuje řada jevů, které v okolní krajině v podobné kombinaci nenalezneme: Erozí vypreparované geologické odkryvy nepřekryté zvětralinovým pláštěm umožňují vyniknout rozdílům ve fyzikálních a chemických vlastnostech hornin, výchozy nenavětralých hornin ovlivňují tvary reliéfu (skalní věže, hluboké soutěsky). Meandrující údolí s četnými postranními roklemi nabízejí celou škálu svahů rozličné orientace a svažitosti se střídáním slunných jižních a stinných severních poloh (mikroklimatické rozdíly způsobené makroexpozicí a mikroreliéfem zde mohou odpovídat až rozdílům klimatu vzdálených oblastí kontinentu), vysokou stanovištní diferenciací a pestrostí, výskytem extrémních stanovišť s vyhraněnými společenstvy tvořícími mozaiky. Převažující „V“ tvar údolí usměrňuje vzdušné proudění a vytváří charakteristické teplotní inverze. Nepřístupnost příkrých a hlubokých strží umožnila zachovat vegetaci v historii málo ovlivněnou lidskými zásahy. Proměnlivost půdy a klimatu podmiňuje proměnlivost poměrů vegetačních. Říční údolí jsou díky otevřeným skalním biotopům migrační cestou pro heliofilní a nelesní společenstva, na druhé straně stanoviště chladnější v inverzních údolních polohách umožňují migraci a ecesi horských prvků. Tímto setkáváním chladnomilných a teplomilných druhů zde vznikají unikátní společenstva nemající ve své pestrosti jinde obdoby. Význam říčních údolí jako refugia pro vzácné druhy rostlin a živočichů byl zesílen během klimaticky nepříznivých podmínek, kdy tyto druhy v širším okolí vymizely. Dle Jeníka a Slavíkové (1964) jsou za floristicky a fytocenologicky nejbohatší stanoviště říčního fenoménu považovány: • nárazové meandry • pobřežní ekotopy podél litorální čáry • skalnaté hřbety rozsoch sbíhajících po spádnici • dna bočních zářezů a přilehlých údolí • ekotopy na hranách mezi zaříznutým údolím a přilehlou náhorní plošinou. Pro šíření a ecesi teplomilných a horských druhů má limitující úlohu i zeměpisná vzdálenost od příslušných center šíření. Říční fenomén nabývá na významu hlavně v pokročile vyvinutých nárazových březích hluboce zaříznutých meandrů, kde bočně erodovaný svah je přestupní stanicí teplomilné vegetace při makroexpozici SE, S, SW a W, nebo refugiem bohatých vlhkých suťových lesů – NW, N, NE, E (Jeník, 1964). Některé skalní lokality nebyly nikdy během postglaciálu překryty zapojeným lesem, ani silnější zvětralinou, jejich extrémní klimatické a edafické podmínky se posouvaly jako celek s postupem boční eroze toku a v podstatě se neměnily po tisíce let (Ložek, 2007). Říční fenomén je velmi dobře vyvinut v některých variských pohořích v malém prostoru severně a západně od alpsko-karpatské oblasti a jižně od glaciálně modelované krajiny německé a polské, v oblasti Českého masivu pak zejména na střední a dolní Vltavě, Dyji, Berounce, Labi, na středním toku řeky Ohře, též na Jihlavě, Sázavě, Jizeře, Střele, Oslavě a některých dalších menších tocích Českého masivu (Sádlo, Hošek 2000). Na Křivoklátsku je říční fenomén vyvinut v kaňonovitém údolí řeky Berounky, která tvoří páteř celého Křivoklátska, v jejích postranních přítocích, v poměrně dobře zachovalých říčních nivách, na skalních hranách, strmých srázech a v chladných inverzních roklích. Významné projevy říčního fenoménu jsou předmětem ochrany v PR Čertova skála, NPR Vůznice, NPR Týřov, NPR Velká Pleš, PR Stříbrný luh, PR Kabečnice a PR U Eremita. Vrcholový fenomén popsal Scharfetter (1918) jako projevy vlastností odlišujících vrcholky kopců od okolí nezávisle na klimatické oblasti. Pro všechny typy vrcholového fenoménu je typické zvýraznění některého z biotických faktorů, které nastoluje extrémní podmínky pro vegetaci. Je rozlišován vrcholový fenomén horský, mezohumidní a xeroacidní (Kučera 1997). Vrcholový fenomén se projevuje klimaticky (vítr, teplota, oslunění, námraza, sníh, srážky), edaficky (snížením pH půdy, degradace, vlhkost, skeletovitost) a vegetačně (tvar rostlin, výskyt fytoindikátorů, hranice lesa, celková vegetační mozaika). Rozdíly vznikají na návětrných a závětrných polohách, na vrcholech a svazích se v důsledku mrazového zvětrávání v průběhu morfogeneze reliéfu objevují periglaciální skalní tvary (mrazové sruby, kryoplanační terasy, skalní hradby, tory, mrazové srázy, sutě, osypy apod.). Na Křivoklátsku, ležícím v kolinním až suprakolinním stupni se projevuje xeroacidní vrcholový fenomén. Jedná se o oblast minerálně slabších hornin, kde na vrcholech dochází

63

k vyplavování živin, degradaci a skeletizaci půdy, ústupu bylinného patra s otevřenou plošinou s acidofilní travobylinnou vegetací (Kučera 1997). Stanovištní pestrost podmiňují četné výchozy různých typů hornin v podobě skalek či sutí s různou makroexpozicí. Vrcholový fenomén se zde projevuje otevřeným bezlesím (zvláště na jihozápadních temenech některých křivoklátských vrcholů) označovaným termínem „pleše“ se společenstvy skalních výchozů s kapradinkou skalní (Woodsia ilvensis), společenstvy skeletovitých půd s kostřavou ovčí (Festuca ovina) a jestřábníkem chlupáčkem (Hieracium pilosella), společenstvy teplomilných trávníků s kostřavou walliskou (Festuca valesiaca), bělozářkou větvitou (Anthericum ramosum), bělozářkou liliovitou (Anthericum liliago). Svahy jsou pokryty břekovými doubravami, zakrslými bikovými doubravami, na teplejších místech dubohabřinami suťovými lesy, úpatí lipovými bučinami s výskytem podhorských a horských druhů například s kyčelnicí devítilistou (Dentaria enneaphyllos) a kyčelnicí cibulkonosnou (Dentaria bulbifera). Pro bezlesé enklávy křivoklátských skalních stepí a pleší jsou příznačné výrazné teplotní a vlhkostní výkyvy během dne a během roku. Extrémnost těchto stanovišť ještě zvyšuje mikroklima během zimního období. Sníh se díky utváření reliéfu neudrží na povrchu půdy a rostliny nejsou chráněné sněhovou pokrývkou. Na těchto stanovištích pak dochází k míšení druhů patřících k různým květenným elementům: arkto-alpínskému cirkumpolárnímu – kapradinka skalní (Woodsia ilvensis), boreálnímu – šťovík menší (Rumex acetosella), kociánek dvoudomý (Antennaria dioica), vřes obecný (Calluna vulgaris), brusnice borůvka (Vaccinium myrtillus); atlantskému a subatlantskému – bika mnohokvětá (Luzula multiflora), penízek namodralý (Thlaspi caerulescens); aurasijskému a eurosibiřskému, subkontinentálnímu – prorostlík srpovitý (Bupleurum falcatum), chrpa parukářka (Centaurea pseudophrygia) mochna písečná (Potentilla arenaria), koniklec luční (Pulsatilla pratensis subs. bohemica), hlaváč žlutavý (Scabiosa ochroleuca); submediteránnímu – třemdava bílá (Dictamnus albus) oman hnidák (Inula conyzae), tařice skalní (Aurinia saxatilis), chrpa latnatá (Centaurea stoebe), divizna sápovitá (Verbascum phlomoides), rozrazil rozprostřený (Veronica prostrata), bělozářka větvitá (Anthericum ramosum), bělozářka liliovitá (Anthericum liliago), penízek prorostlý (Thlaspi perfoliatum), česnek šerý horský (Alium senescens subsp. montanum), hvozdík kartouzek (Dianthus carthusianorum), kakost krvavý (Geranium sanguineum), hvězdnice zlatovlásek (Aster linosyris), zahořanka žlutá (Orthantha lutea); ponticko-jihosibiřskému – oman srstnatý (Inula hirta), svízel sivý (Galium glaucum), strdivka zbarvená (Melica picta), bojínek tuhý (Phleum phleoides), lilie zlatohlavá (Lilium martagon), ostřice nízká (Carex humilis), pelyněk ladní (Artemisia campestris), silenka nící (Silene nutans), jahodník trávnice (Fragaria viridis), tužebník obecný (Filipendula vulgaris); panonskému – sesel sivý (Seseli osseum), jak uvádí Kučera a Mannová (1998). Výše zmiňovaný fenomén údolní je vázán na reliéf údolí menších toků s projevy říčního fenoménu (Kučera 1997), na Křivoklátsku se jedná hlavně o drobnější přítoky Berounky (například Oupořský potok, Zbirožský potok, Vůznice, Klucná, Žloukava). Suťový fenomén je vyhraněný ekologicky extrémní stanovištní fenomén (Sádlo et Kolbek, 1994) umožňující existenci eraticky podmíněného reliktního bezlesí. Sutě vznikají fyzikálním rozpadem hornin působením kryogenních procesů, podle sklonu svahu jsou buď stabilní (zarůstají postupně lesem), nebo nestabilní, které se sesouvají k patě svahu a zde tvoří suťové kužele či osypy (zůstávají zpravidla otevřené). Princip suťového fenoménu spočívá ve specifickém mikroklimatu sutí: povrch podléhá teplotním výkyvům, prostředí uvnitř sutí je vlhčí, má vyrovnané teploty, takže může docházet k proudění vzduchu sutí a jeho exhalacím (fumaroly, ventaroly), na tyto projevy je vázána reliktní flora a fauna. Velmi dobře je tento fenomén vyvinut v Českém Středohoří a v Krkonoších, Křivoklátska se týká méně, ale i zde se velmi často vyskytují vzácná suťová společenstva (v jednom případě i s významným druhem lomikámen trstnatý křehký Saxifraga rosacea subsp. sponhemica, jak uvádí Kolbek (1983), naproti restauraci U Rozvědčíka na pravém břehu Berounky). Jedná se o lokality s vysoce reliktním charakterem, jež konzervují stav vegetace z období glaciálů.

Flóra a vegetace Květena i vegetace Křivoklátska je velmi bohatá a pestrá. Zachovalá vysoká diverzita společenstev flóry je důsledkem velké diferenciace ekologických podmínek a relativně malého antropogenního narušení. Největší část plochy Křivoklátska zaujímají lesy. Oblast jako celek vysoce překračuje celostátní průměr lesnatosti v pahorkatině a vrchovině.

64

Výzkum potenciální přirozené vegetace prokázal, že dominantní strukturu lesa vytvářejí v nižších polohách především černýšové dubohabřiny (as. .Melampyro nemorosi-Carpinetum). Ve vyšších polohách nebo na severnějších expozicích jsou nahrazeny společenstvy lipových bučin (as. Tilio cordatae-Fagetum). Specifickými lesními společenstvy Křivoklátska byly dříve poměrně hojně rozšířené jedliny, které lze i v současné době rekonstruovat v několika jednotkách. Strmé suťové svahy a rokle jsou doménou suťových habrových javořin (as. Aceri-Carpinetum). Významné a pro Křivoklátsko charakteristické jsou suťové porosty s tisem červeným (Taxus baccata). Charakteristickou skupinou jsou i teplomilné doubravy svazu Quercion petraeae, zejména společenstva s mochnou bílou (as. Potentillo albae-Quercetum), a kyselé doubravy na silikátových půdách svazu Genisto germanicae-Quercion. V údolích potoků rostou různé typy olšin a jasenin. Pro svoji jedinečnost zasluhují zvláštní zmínky skalnaté vrcholy, které nesou zbytky vegetace z teplého a suchého období poledové doby, zvláště pak reliktní porosty dubu zimního (Quercus petraea), k němuž přistupuje jeřáb břek (Sorbus torminalis), jeřáb muk (Sorbus aria) a někdy i borovice lesní (Pinus sylvestris). Významné jsou i suché bory silikátových skal svazu DicranoPinion. Na jihozápadních svazích přecházejí tyto porosty do otevřených ploch – tzv. „pleší" – s xerotermními druhy, které jsou významným prvkem této oblasti. V jejich plášti se uplatňují různé keře, např. hlohy (Crataegus sp.), slivoň trnitá (Prunus spinosa), řešetlák počistivý (Rhamnus cathartica) nebo skalník celokrajný (Cotoneaster integerrimus). Z 15 asociací keřových společenstev rozlišovaných v České republice je jich 9 zaznamenáno na území Křivoklátska. Tento fakt je dokladem nadprůměrné diverzity vegetace na území Národního parku. Ve vrcholových porostech vystupují často menší izolované skály, skalní hradby a mrazové sruby, většinou obrácené k severu až východu, se sutěmi na úpatí, kde najdeme smíšené suťové lesy, které na těchto expozicích přecházejí do dubových až čistých bučin. Tato pestrá směs stanovišť nahloučených na malém prostoru podmiňuje velké bohatství flóry i hospodářsky významných dřevin, kterých se zde běžně nachází až 20 druhů, což je na středoevropské poměry velký počet. Bohatství lesních společenstev potvrdil i dendrologický průzkum, který prokázal výskyt více než 80 druhů původních stromů a keřů. Na skalních ostrožnách nad údolím Berounky rostou teplomilné druhy rostlin např. třemdava bílá (Dictamnus albus), kavyl Ivanův (Stipa joannis), koniklec luční český (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica), chrpa chlumní (Centaurea triumfettii), bělozářka liliovitá (Anthericum liliago), na skalách pak plodné keře břečťanu popínavého (Hedera helix) a celé porosty tařice skalní (Aurinia saxatilis). Tyto druhy a řada ekologicky obdobných skládají společenstva teplomilných lemů (sv. Geranion sanguinei), strmých skal (sv. Alysso-Festucion pallentis) i teplomilných trávníků (sv. Bromion erecti). Na k severu otočených skalách, především spilitových a často též paleoandezitových, je rozšířeno perialpinské reliktní společenstvo pěchavy vápnomilné (Sesleria caerulea) a lomikamene vždyživého (Saxifraga paniculata). Za zmínku stojí i vegetace pohyblivých sutí např. s konopicí úzkolistou (Galeopsis angustifola), která se zde vyskytuje v přirozených lokalitách, zatímco mimo Křivoklátsko je většinou omezena na antropogenní lokality v lomech a zářezech silnic. Na úpatí suťových svahů vytváří porosty měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva), typicky kolem hradu Týřova a v NPR Vůznice. K rozmanitosti území přispívají velkou měrou i louky, jejichž postupný vývoj a změny způsobené lidskou činností ovlivňovaly jejich druhové složení. Pro Křivoklátsko jsou charakteristické úzké pruhy luk podél potoků, místně zvané „luhy". V barokní době takové louky rozčleňovaly většinu lesních komplexů po celých Čechách, jen na Křivoklátsku se však ve větší míře zachovaly, byť často v degradované podobě. Pokrývají prakticky téměř všechny nivní polohy Berounky a jejích přítoků. Kolem vodních toků se hojně vyskytují psárkové louky (as. Alopecuretum pratensis), v nivě se štěrkopískovými sedimenty na ně navazují ovsíkové louky (as. Arrhenatheretum elatioris) a na vyvýšeninách s písčitější půdou pak pro Křivoklátsko typické, druhově bohaté kostřavové louky s mochnou bílou (as. Potentillo albae-Festucetum rubrae). Řeka Berounka i její přítoky mají většinou přirozené neopevněné břehy. Podél řeky jsou dobře vyvinutá pobřežní společenstva svazu Phalaridion s dominantní lesknicí rákosovitou (Phalaris arundinacea).

Houby, lišejníky a mechorosty Křivoklátsko je domovem řady vzácných a ohrožených druhů hub, mechorostů a lišejníků. Vzhledem k tomu, že prozkoumanost celého území není pro tyto skupiny příliš velká, dá se v budoucnu předpokládat objevení mnoha dalších zajímavých druhů.

65

V dobře zachovalých a přírodě blízkých lesích Křivoklátska můžeme na tlejících kmenech listnáčů nalézt mnoho saprofytických druhů hub, které se jinde v kulturních lesích téměř nevyskytují. Patří mezi ně např. choroše – rezavec dubomilný (Inonotus dryophilus), pstřeňovec dubový (Buglossoporus quercinus), dubovnice střevovitá (Pachykytospora tuberculosa), dále vzácný prachovečník bukový (Phleogena faginea), na odumřelé větve a kmínky řešetláku vázaná, kriticky ohrožená a zákonem chráněná káčovka ploská (Biscogniauxia simplicior), nebo vzácné a esteticky velice působivé korálovce – korálovec bukový (Hericium coralloides) a korálovec ježatý (Hericium erinaceus). z lupenatých hub na tlejícím dřevě jsou ochranářsky a bioindikačně významné štítovky (Pluteus), např. štítovka Thomsonova (Pluteus thomsonii), štítovka huňatá (Pluteus hispidulus) nebo štítovka stinná (Pluteus umbrosus). Ze zákonem chráněných dřevožijných (saprofytických) druhů hub se na území Národního parku Křivoklátsko dále vyskytují bolinka černohnědá (Camarops tubulina), mozkovka rosolovitá (Ascotremella faginea) a kukmák dřevní (Volvariella caesiotincta). Přírodovědecky velmi hodnotná je mykoflóra skalních stepí a lesostepí, odkud pochází např. mnohokrčka dírkovaná (Myriostoma coliforme), která má na Křivoklátsku jedinou lokalitu v Čechách, a hvězdovka Pouzarova (Geastrum pouzarii), velmi vzácný a zákonem chráněný druh, vázaný na podloží bazických vyvřelých hornin v teplých oblastech Čech. K dalším vzácným druhům těchto stanovišť patří hvězdovka tuhová (Geastrum coronatum), ohňovec řešetlákový (Phellinus rhamni) a kriticky ohrožený škrobnatec terčovitý (Aleurodiscus disciformis). Velmi bohatě jsou na Křivoklátsku zastoupeny i mykorhizní druhy hub, mezi které patří například zástupci rodů hřib (Boletus), pavučinec (Cortinarius), ryzec (Lactarius), vláknice (Inocybe) nebo holubinka (Russula). Skály, sutě, suché trávníky, vřesoviště a přírodě blízké lesy jsou domovem pro mnoho druhů lišejníků, z těch vzácnějších lze jmenovat například Thelocarpon epilobium, Melanelia panniformis, Melanelia subargentifera, Melanelia subaurifera, Parmelia tiliacea, Xanthoparmelia mougeotii, Xanthoparmelia protomatrae, Diploica canescens, Zwackhiomyces sphinctrinoides či Endococcus pseudocarpus. Vlhčí polohy na sutích, zastíněné skály, borka starých listnatých stromů a dále sekundární trávníky a vřesoviště jsou nejvýznamnějšími nalezišti mechorostů na Křivoklátsku. Lze zde nalézt velké množství velmi vzácných druhů, jako například rokytník krátkodobý (Hylocomium brevirostre), šikoušek zelený (Buxbaumia viridis), dvouhrotec zelený (Dicranum viride), kovanec tamaryškový (Frullania tamarisci), zrnitka skalní (Zygodon rupestris), termovka kostrbatá (Weissia squarrosa), Orthotrichum patens či Neckera besseri.

Fauna Fauna Křivoklátska je typickou faunou středoevropské teplé lesní oblasti. Zachovalost přirozených biotopů, výskyt lesních porostů pralesního charakteru a území, na kterých v minulosti nedošlo k odlesnění, to jsou hlavní faktory, které podpořily uchování řady vzácných, ohrožených či vymírajících druhů. Druhová diverzita je nejvyšší u hmyzu, měkkýšů, pavoukovců a obratlovců. Tyto skupiny patří rovněž mezi nejlépe prozkoumané. V oblasti jsou patrné určité zoologické gradienty – termofilní prvky se nejvíce vyskytují u východního okraje, zatímco montánních druhů přibývá v jihozápadním směru. Mezi typické druhy skalních biotopů patří z měkkýšů Vertigo alpestris a Vertigo pusilla, z pavouků skálovka Zelotes puritanus, pavučenka Erigonoplus jarmilae a cedivka Altella biuncata. Plně rozvinuté skalní stepi dokladují měkkýši Pupilla triplicata, Pupilla sterri a vřetenatka česká (Alinda biplicata bohemica). Z pavouků zde žijí například dva druhy sklípkánků Atypus affinis a Atypus piceus. Několik lokalit zde má západoevropský stepník Eresus sandaliatus, který se dále na východ vyskytuje pouze v sousedním Českém krasu a u Slapské přehrady. Charakteristické rostliny skalních teras a kamenitých stepí hostí specifickou faunu. Na tařici skalní zde žijí všechny druhy nosatců, které jsou na ni u nás potravně vázány. Je to Ceutorhynchus lukesi, Ceutorhynchus ignitus, Ceutorhynchus puncticollis a na tařici horské i Ceutorhynchus angustus. Na česneku chlumním se vyskytuje nosateček Oprohinus suturalis a rozchodníky jsou živnou rostlinou pro nosatčíka Apion sedi. Na čilimníkovci černajícím lze nalézt nosatce Apion elongatum, Apion formaneki, Apion corniculatum, na rmenu barvířském se velmi vzácně vyskytuje Apion pseudodispar. V nízké vegetaci skalních stepí žijí čtyři druhy nosatců z rodu Trachyphloeus, a to Trachyphloeus bifoveolatus, Trachyphloeus asperatus,

66

Trachyphloeus angustisetulus, Trachyphloeus rectus. Na skalních výchozech hnízdí výr velký (Bubo bubo) a poštolka obecná (Falco tinnunculus). Xerotermní trávníky stepního charakteru, teplomilné bylinné lesní lemy a lesostepi jsou biotopem celé řady zajímavých a namnoze i reliktních druhů hmyzu, např. mandelinek Chrysolina aurichalcea thurntaxisi, Chrysolina cerealis, Chrysolina analis a dřepčíků Dibolia cynoglossi a Psylliodes illyricus. Žije zde pontopanonský štítonoš Cassida pannonica, krytohlavové Cryptocephalus vittatus a dále pak Cryptocephalus vittula a Cryptocephalus pygmaeus. Motýlí fauna křivoklátských stepí obsahuje mimo jiné okáče skalního (Chazara briseis), otakárka fenyklového (Papilio machaon) a otakárka ovocného (Iphiclides podalirius), bělopáska dvouřadého (Limenitis camilla) a můru Staurophora celsia, která tu vytváří stabilní populaci a jejíž další výskyt je znám pouze z jihovýchodní Moravy. Žije zde řada vzácných druhů krasců, např. Acmaeodera degener, jehož další výskyt je také znám pouze z jižní Moravy, dále Habroloma geranii, sledující výskyt kakostu krvavého, nebo Cylindromorphus bifrons. Z kovaříků obývajících ekotonová stanoviště na přechodu lesa a stepi tu žije např. Pseudanostirus globicollis, Ampedus rufipennis či Porthmidius austriacus. Na teplejších lesostepních svazích byl vzácně zaznamenán výskyt vrubouna Sisyphus schaefferi, známého váleče kuliček z trusu. Z hlediska zoogeografického je na stepních lokalitách velice významný ploskoroh žlutý (Libelloides coccajus), jehož východní hranice areálu zasahuje na území Křivoklátska. Od poloviny 20. století se však tento druh na Křivoklátsku nepodařilo ověřit. Na pleších žijí sarančata Caliptamus italicus a Stenobothrus crassipes. Prosluněné stráně jsou biotopem ještěrky zelené (Lacerta viridis) a užovky hladké (Coronella austriaca). Na křovinatých výslunných místech můžeme zahlédnout pěnici vlašskou (Sylvia nisoria), pěnici hnědokřídlou (Sylvia communis) a ťuhýka obecného (Lanius collurio). Rozpadající se mrazové sruby a balvanité sutě osidluje jezevec lesní (Meles meles) a liška obecná (Vulpes vulpes). Lesní ekosystémy jsou útočištěm mnoha vzácných a faunisticky zajímavých druhů. Reprezentativní je především garnitura xylofágního a mykofágního hmyzu. Jenom z čeledi tesaříkovitých brouků (Cerambycidae), čítající na území Čech 184 druhů, se na Křivoklátsku vyskytuje 137 druhů, tedy 74 %. Vyskytují se zde i tak pozoruhodné druhy, jako je tesařík obrovský (Cerambyx cerdo), tesařík broskvoňový (Purpuricenus kaehleri), dále Necydalis ulmi, Akimerus schaejferi, Corymbia erythroptera, Ropalopus spinicornis, R. femoratus, Leioderes kollari a Nivellia sanguinosa. Významný je i výskyt tesaříka Phymatodes pusillus, jehož nominátní forma Phymatodes pusillus pusillus byla zatím zjištěna pouze na Křivoklátsku. Pralesní entomofauna je zastoupena především hmyzem vázaným na dutiny stromů, jako jsou vzácní kovaříci Hemicrepidius mutilatus, Megapenthes lugens, Limoniscus violaceus a Achnodes sanguinicollis anebo zvláště chráněný páchník hnědý (Osmoderma eremita). Patří sem také brouci potravně spojení s tlejícím dřevem, dřevními houbami a jejich mycelii, např. nosatci rodu Acalles a Cotaster a řada druhů čeledí Melandryidae, Mycetophagidae, Erotylidae, Leiodidae, Scydmaenidae a Pselaphidae. Dosud ne zcela probádaný je způsob života brouků čeledi Lycidae, z nichž stojí za zmínku především vzácný druh Platycis cosnardi. Velmi vzácným obyvatelem nejzachovalejších lesních formací je zdobenec Gnorimus variabilis (např. Lánská obora) a zejména v bučinách střevlík Carabus irregularis. Na zbytky jedlových porostů jsou vázány některé reliktní druhy brouků jako Zilora sericea (Melandryidae) a kovařík Ampedus melanurus. Suťové smíšené lesní porosty jsou nejbohatší na výskyt měkkýšů. Žije zde vřetenatka Cochlonida orthostoma, Bulgarica cana, Petasina unidentata a na okrajích volných drolin Vertigo alpestris. Zoologicky pozoruhodné jsou i vnitřní prostory drolin nezarostlých lesní vegetací. Za zmínku stojí především podmrzající suť s lomikamenem trsnatým křehkým (Saxifraga rosacea subsp. sponhemica) naproti restauraci U Rozvědčíka. Na jediném místě v České republice zde byla nalezena plachetnatka podzemních prostor Porrhomma rosenhaueri. V suťových lesích a v bučinách se vyskytují mimo jiné typičtí střevlíci Licinus hoffmannsegi a Cychrus attenuatus, zbytky kdysi rozsáhlejších lesních porostů s jedlí obývají tesaříci Pogonocherus ovatus a Acanthocinus reticulatus. Ze skupiny nočních motýlů tyto lesní porosty doprovází strakáč březový (Endromis versicolora), hřbetozubec Odontosia carmelita, šedavka bučinová (Apamea illyria), srpokřídlec bukový (Watsonalla cultraria) a různorožec černopásný (Fagivorina arenaria). Faunisticky významná jsou kamenná pole na svazích se vzácnými reliktními druhy sekáčů žláznatkou Nemastoma triste a klepítníkem členěným (Ischyropsalis hellwigi). Pouze v těchto kamenných polích žije střevlíček Leistus montanus.

67

Xerofilní doubravy na teplých kamenitých srázech údolí Berounky a jejích přítoků mají zajímavou faunu tesaříků, mandelinek a pavouků. Z rodu krytohlav je pozoruhodný např. druh Cryptocephalus octomaculatus, který byl v Čechách nalezen pouze zde a pak na podobném biotopu v okolí hradu Krasová. Z dalších teplomilných brouků tu průzkum prokázal existenci krytohlavů Cryptocephalus imperialis a Cryptocephalus frontalis a na dubech žijících mandelinek Lachnaia sexpunctata a Pachybrachis picus. Z pavouků jsou významné především druhy Atyphaena furva a Cetonana laticeps vázané na povrch kmenů zakrslých dubů. Z ohrožených druhů motýlů se v teplejších lesích Křivoklátska vyskytuje např. batolec duhový (Apatura iris), batolec červený (Apatura ilia) a bělopásek topolový (Limenitis populi). V bukových a dubových porostech žije náš největší brouk roháč obecný (Lucanus cervus), a ve zbytcích starých dubů tesařík obrovský (Cerambyx cerdo). Rozsáhlé lesní porosty poskytují dobré hnízdní podmínky mnoha druhům ptáků, jako je např. včelojed lesní (Pernis apivorus), jestřáb lesní (Accipiter gentilis), datel černý (Dryocopus martius), strakapoud malý (Dendrocopos minor), strakapoud prostřední (Dendrocopos medius), krutihlav obecný (Jynx torquilla), čáp černý (Ciconia nigra), kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum), puštík obecný (Strix aluco), sýc rousný (Aegolius funereus), žluva hajní (Oriolus oriolus), lejsek bělokrký (Ficedula albicollis), lejsek malý (Ficedula parva), holub doupňák (Columba oenas). Dobré podmínky zde nacházejí i různé druhy netopýrů, jak je např. netopýr velkouchý (Myotis bechsteinii), netopýr stromový (Nyctalus leisleri) a netopýr ušatý (Plecotus auritus). Vyskytuje se zde i více druhů drobných zemních savců, jako je např. plch velký (Glis glis) a myška drobná (Micromys minutus). Ve velkém lesním komplexu Křivoklátska nacházejí velmi dobré podmínky sudokopytníci, zejména jelen evropský (Cervus elaphus) a prase divoké (Sus scropha), kteří jsou zde následkem špatného mysliveckého hospodaření přemnoženi. V relativně velkých počtech se zde vyskytují nepůvodní druhy muflon (Ovis orientalis musimon), daněk evropský (Dama dama) a sika japonský (Cervus nippon nipon). Dosavadní nadměrně vysoké stavy sudokopytníků, kterým scházejí přirození nepřátelé, jsou příčinou silné ruderalizace, která poškozuje např. vegetaci křivoklátských pleší, a omezení či místy znemožnění přirozené obnovy stanovištně odpovídajících lesních dřevin vlivem příliš intenzivního okusu. V drobných vodních nádržích žijí fytofágní brouci rákosníčci z rodů Plateumaris a Donacia (Plateumaris braccata, Donacia versicolora, Donacia cinerea nebo Donacia marginata, na stulíku žlutém i vzácnější Donacia crassipes), v porostech bahničky dřepčík Chaetocnema aerosa, na stolístku nosatečci Phytobius leucogaster a Pelenomus canaliculatus a řada dalších. V mělkých nevysychavých tůňkách žije kuňka žlutobřichá (Bombina variegata) a kuňka obecná (Bombina bombina). Početné populace mloka skvrnitého (Salamandra salamandra) obývají prameniště a drobné potůčky. Větší tůně jsou biotopem vzácného čolka velkého (Triturus cristatus) a čolka horského (Mesostriton alpestris). Druhově velmi bohaté jsou lužní biotopy, které jsou částečně zachovalé v údolí řeky Berounky a v malých bočních údolích. V křivoklátských tocích žije rak kamenáč (Austropotamobius torrentium) a rak říční (Astacus astacus). V potocích se vyskytuje též vranka obecná (Cottus gobio), střevle potoční (Phoxinus phoxinus) a dominantní druh pstruh obecný (Salmo trutta). V údolí řeky Berounky se vyskytuje užovka podplamatá (Natrix tessellata) a na říční fenomén Berounky vázaná ještěrka zelená (Lacerta viridis). Při tahu se zde často zastavuje orlovec říční (Pandion haliaetus). V blízkosti Národního parku opakovaně zahnízdil orel mořský (Haliaeetus albicilla). Jak hnízdící, tak i potulující se jedinci pravidelně zalétávají za potravou do údolí Berounky. Pod vodní hladinou mezi kameny loví vodní hmyz skorec vodní (Cinclus cinclus) a v hlinitých, vodou erodovaných březích si buduje hnízdní nory ledňáček říční (Alcedo atthis). Břehy vodních toků obývá vydra říční (Lutra lutra), rejsec černý (Neomys anomalus) a hraboš mokřadní (Microtus agrestis). V posledních desetiletích zde velmi rychle roste populace nepůvodního invazního druhu norka amerického (Mustela vison). Různé typy luk představují význačný biotop pro řadu živočichů, zvláště hmyzu. Ve zbytcích druhově bohatých ovsíkových a kostřavových luk přežívají vzácné druhy hmyzu. Ještě dnes zde můžeme nalézt nosatečky Omiamima mollina a Bagous collignensis a na chrastavcích krasečka Trachys troglodytes. Vlhké a mokré louky svazu Calthion patří k typickým křivoklátským biotopům, i když často přecházejí do nekosených vysokobylinných lad. Na pcháči zelinném se tu v pozdním létě a na podzim pravidelně setkáváme s robustní mandelinkou Galeruca laticolli. Z ptáků obývají luční společenstva koroptev polní (Perdix perdix) a křepelka polní (Coturnix coturnix). Vzácně se vyskytuje chřástal polní (Crex crex). Vlhké louky jsou významným biotopem bohatého spektra obojživelníků.

68

Z plazů zde žije ještěrka živorodá (Zootoca vivipara) a zmije obecná (Vipera berus). Podle registrovaného výskytu zvláště chráněných druhů se na území Národního parku vyskytuje 16 kriticky ohrožených, 49 silně ohrožených a 39 ohrožených druhů živočichů.

Biotopy Z přirozených lesních biotopů jsou na území Národního parku Křivoklátsko plošně nejzastoupenější habrové doubravy (L3.1, 21,5 %), květnaté bučiny (L5.1, 11,1 %), suťové lesy (L4, 6,0 %), acidofilní doubravy (L7.1, 5,3 %), acidofilní bučiny (L5.4, 3,7 %) a údolní luhy (L2.2, 1,5 %), z nelesních biotopů dosahují plošně většího zastoupení pouze mezofilní ovsíkové trávníky (T1.1, 1,2 %). Jak vyplývá z výše uvedeného přehledu, zahrnuje území Národního parku Křivoklátsko významné plochy biotopů středoevropských opadavých lesů a hájů mimořádného plošného rozsahu a kvality.

Cíle ochrany Cílem ochrany Národního parku Křivoklátsko je uchovat přírodní a krajinné hodnoty Křivoklátska k duchovním, vědeckým, rekreačním, výchovným a turistickým účelům pro další generace a zachovat v co nejlepším stavu reprezentativní ukázky fyzicko-geografického regionu, společenstev živočichů a rostlin, genetických zdrojů, druhů živočichů a rostlin a biologickou diverzitu na všech úrovních. Mezi hlavní cíle ochrany patří rovněž zachování a obnova dynamiky říčního fenoménu v jeho rozmanitých projevech, zachování a obnova samovolného vývoje lesních ekosystémů v rámci velkého lesního komplexu, zachování a obnova nehorského mezického klimaxu nižších poloh s výskytem primárního skalního bezlesí v exponovaných polohách údolí Berounky a na pleších. Cílem ochrany Národního parku Křivoklátsko z hlediska ochrany evropsky významných lokalit, k jejichž ochraně Národní park slouží, tedy EVL Týřov-Oupořský potok, EVL Vůznice a EVL Skočová–pískovna je zachování příznivého stavu evropsky významných stanovišť, které v nich jsou předmětem ochrany a zachování populací evropsky významných druhů, které jsou zde předmětem ochrany a a obnova příznivého stavu jejich stanovišť.

Strategie ochrany Strategií ochrany přírody v národním parku je zachování velkého druhového bohatství Křivoklátska a především podpora přírodních procesů a jejich vývojové dynamiky, která zůstala na mnoha místech díky nepřístupnosti a pestrosti reliéfu nedotčena. Vzhledem k mimořádně zachovalé struktuře a složení lesních porostů, jedinečné v evropském měřítku, je možné vybrané části národního parku ponechat samovolnému vývoji již v současné době. U části dalších lesních porostů budou aktivní zásahy při péči o les směřovat k tomu, aby tato lidská činnost byla postupně omezována a v průběhu několika desetiletí směřoval národní park k rozšíření území ponechaných samovolnému vývoji. Pro zachování druhového bohatství bude u vybraných lesních porostů a bezlesí zajištěna trvalá řízená péče (např. teplomilné doubravy, obnova a údržba nízkých a středních lesů, kosení luk).

69

2. Ochrana přírody, ochrana a obnova přirozených procesů v NP 2.1. Členění území pro účely ochrany přírody Zonace Vymezení zón Národního parku bylo provedeno na základě Metodického pokynu MŽP č. 6/2004, k vymezení, schvalování a dokumentování zón ochrany přírody v národních parcích ČR (Věstník MŽP10/2004). Zóny Národního parku Křivoklátsko jsou nástrojem Správy NP a dalších orgánů státní správy k zajištění ochrany území NP. Při jejich vymezování se vycházelo zejména z přírodních hodnot jednotlivých lokalit, jejich zranitelnosti neregulovanými lidskými aktivitami, cílů ochrany a poslání národního parku. Rozdělení území Národního parku do zón nekoresponduje striktně se způsobem či intenzitou péče o jednotlivé části území. Území ponechaná samovolnému vývoji jsou vymezována v I. i II. zóně na základě stavu biotopů bez ohledu na zonaci. Režim území ponechaných samovolnému vývoji nevylučuje odůvodněnou možnost individuálních zásahů k ochraně před požáry, k údržbě značených turistických cest a cest nezbytných pro management území, k údržbě staveb, managementu zvěře, na ochranu před invazními druhy rostlin a živočichů, pro časově omezenou ochranu lesních dřevin a pro event. revitalizace území.

I. zóna I. zóna má výměru 3030,8 ha, tedy 29,6 % celkové rozlohy Národního parku. Do první zóny se zařazuje území, na kterém se nacházejí nejcennější, jedinečné biotopy Křivoklátska, bez ohledu na jejich původnost, u kterých je nezbytné vycházet při jejich ochranně z principu předběžné opatrnosti. Dále se do I. zóny zahrnují přírodě blízké a přirozené biotopy a stanoviště zvláště chráněných a ohrožených druhů živočichů a rostlin, pokud jsou ohrožovány nadměrnou návštěvností, pohybem osob nebo, byť extenzivním, hospodařením. Obligátně se do I. zóny zařazuje území všech národních přírodních rezervací a kromě toho většiny přírodních rezervací. Pro zařazení do I. zóny není kritérium bezzásahovosti (území ponechaná samovolnému vývoji) či naopak nutnosti trvalého managementu rozhodující. Do I. zóny ovšem nejsou zařazovány lesní či luční porosty určené k rekonstrukci. K I. zóně jsou z důvodu arondace připojeny navazující plochy s jinými vlastnostmi, takže je plocha každého segmentu I. zóny zvětšena nejvýše o 30 %.

II. zóna II. zóna má výměru 7042,9 ha, tedy 68,9 % celkové rozlohy Národního parku. Do druhé zóny se zařazují jednak území určená ve střednědobém horizontu pro obnovu samořídících funkcí a jednak území s výskytem zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů, jejich společenstev nebo ochranářsky cenných biotopů, která nebyla z důvodu malé zranitelnosti zařazena do I. zóny, a to včetně těch, kde je dlouhodobě odůvodněné provozování ochranářského managementu. V duchu této zásady sem budou zařazeny plochy určené k převedení na lesy nízké a střední v zájmu péče o jednotlivé druhy živočichů a rostlin, případně lesy, kde by dlouhodobá bezzásahovost mohla vést k zániku ochranářsky cenných fenoménů (dubohabřiny, některé doubravy).

III. zóna III. zóna má výměru 150,6 ha, tedy 1,5 % celkové rozlohy Národního parku. Do třetí zóny se zařazují zastavěné území obce Karlova Ves, orná půda, louky v nivě Berounky, vlastní koryto řeky

70

a dále plochy určené k trvalému, byť extenzivnímu využívání zemědělskému, vymezené s podmínkou, že jednotlivý segment dosahuje rozlohy nejméně 5 ha. Menší území byly arondovány k I. a II. zóně.

Území zařazená do soustavy Natura 2000 Zásady ochrany stanovišť z Přílohy I. směrnice o stanovištích (92/43/EHS) Kontinentální opadavé křoviny (40A0) Toto stanoviště se v evropsky významné lokalitě Týřov-Oupořský potok vyskytuje v podobě biotopu K4A Nízké xerofilní křoviny – porosty se skalníky (Cotoneaster spp.). Hlavní zásady ochrany tohoto stanoviště spočívají v eliminaci mufloní zvěře. Panonské skalní trávníky (Stipo-Festucetalia pallentis) (6190) Toto stanoviště se v evropsky významné lokalitě Týřov-Oupořský potok vyskytuje v podobě biotopu T3.1 Skalní vegetace s kostřavou sivou (Festuca pallens). Hlavní zásady ochrany tohoto stanoviště spočívají v eliminaci mufloní zvěře a dále v odstraňování náletových dřevin. Extenzivní sečené louky nížin až podhůří (Arrhenatherion, Brachypodio-Centaureion nemoralis) (6510) Toto stanoviště se v evropsky významné lokalitě Týřov-Oupořský potok vyskytuje v podobě biotopu T1.1 Mezofilní ovsíkové louky. Hlavní zásady ochrany tohoto stanoviště spočívají v kosení (1–2× ročně) a ve vyloučení jakéhokoliv hnojení těchto luk. Středoevropské silikátové sutě (6,7 ha) (8150) Toto stanoviště se v evropsky významných lokalitách Týřov-Oupořský potok a Vůznice vyskytuje v podobě biotopu S2B Pohyblivé sutě silikátových hornin. Hlavní zásady ochrany tohoto stanoviště spočívají v eliminaci mufloní zvěře. Chasmofytická vegetace silikátových skalnatých svahů (8210) Toto stanoviště se v evropsky významných lokalitách Týřov-Oupořský potok a Vůznice vyskytuje v podobě biotopu S1.2 Štěrbinová vegetace silikátových skal a drolin. Hlavní zásady ochrany tohoto stanoviště spočívají v eliminaci mufloní zvěře. Bučiny asociace Luzulo-Fagetum (9110) Toto stanoviště se v evropsky významné lokalitě Týřov-Oupořský potok vyskytuje v podobě biotopu L5.4 Acidofilní bučiny. Hlavní zásady ochrany tohoto stanoviště spočívají v udržování nízkých stavů zvěře a ochraně přirozeného zmlazení. Bučiny asociace Asperulo-Fagetum (9130) Toto stanoviště se v evropsky významných lokalitách Týřov-Oupořský potok a Vůznice vyskytuje v podobě biotopu L5.1 Květnaté bučiny. Hlavní zásady ochrany tohoto stanoviště spočívají v udržování nízkých stavů zvěře a ochraně přirozeného zmlazení. Dubohabřiny asociace Galio-Carpinetum (9170) Toto stanoviště se v evropsky významných lokalitách Týřov-Oupořský potok a Vůznice vyskytuje v podobě biotopu L3.1 Hercynské dubohabřiny. Hlavní zásady ochrany tohoto stanoviště spočívají ve snížení stavů vysoké zvěře, eliminaci mufloní zvěře, event. v podpoře přirozené obnovy.

71

Lesy svazu Tilio-Acerion na svazích, sutích a v roklích (9180) Toto stanoviště se v evropsky významných lokalitách Týřov-Oupořský potok a Vůznice vyskytuje v podobě biotopu L4 Suťové lesy. Hlavní zásady ochrany tohoto stanoviště spočívají ve snížení stavů vysoké zvěře, eliminaci mufloní zvěře, event. v ochraně přirozené obnovy. Smíšené jasanovo-olšové lužní lesy temperátní a boreální Evropy sv. Alno-Padion, sv. Alnion incanae, sv. Salicion albae (91E0) Toto stanoviště se v evropsky významných lokalitách Týřov-Oupořský potok a Vůznice vyskytuje v podobě biotopu L2.2A Údolní jasanovo-olšové luhy, typické porosty. Hlavní zásady ochrany tohoto stanoviště spočívají ve vyloučení výsadby stanovištně nepůvodních druhů dřevin jak přímo na lokalitách výskytu tohoto biotopu, tak i v jejich okolí. Eurosibiřské stepní doubravy (91I0) Toto stanoviště se v evropsky významné lokalitě Vůznice vyskytuje v podobě biotopu L6.4 Středoevropské bazifilní teplomilné doubravy. Hlavní zásady ochrany tohoto stanoviště spočívají v zachování přirozené dřevinné skladby porostů a v udržování nízkého stavu zvěře. Případně je možné na podporu světlomilných druhů v bylinném patře proředit korunový zápoj. Zásady ochrany evropsky významných druhů Kovařík fialový (Limoniscus violaceus) – 1079 Úvod Tento druh je svým výskytem vázán na původní lesní listnaté porosty, kde v kmenových a kořenových dutinách s vhodným trouchem dochází k vývoji larev. Je dobrým indikátorem kontinuity lesa, neboť chybí v lesích s přerušeným kontinuem. V České republice je poměrně vzácný, recentně byl potvrzen jeho výskyt jen na cca 10 lokalitách. Na Křivoklátsku se v menší početnosti, avšak stabilině nachází v oblasti Týřovských skal, Velké Pleše a údolí Oupořského potoka. Ohrožujícím faktorem pro tento druh je plošné kácení starších listnatých porostů a nedostatek dutin k vývoji larev. Opatření Obecné zásady péče o ekosystémy Národního parku Křivoklátsko plně vyhovují potřebám ochrany kovaříka fialového. Nejdůležitější je ponechávání starých stromů v lesních ekosystémech. Rak kamenáč (Austropotamobius torrentium) – 1093 Úvod Tento druh se vyskytuje v horních úsecích přírodních a přírodě blízkých toků s kamenitým nebo štěrkovitým dnem. Úkryty vyhledává převážně pod kameny. V České republice se vyskytuje jen v některých oblastech, recentní výskyt je potvzen na více než 30 tocích. Populace raka kamenáče ve střední části potoka Oupoře a jeho horní části, zvané Míza, je celkem stabilní. V úseku pod rybníkem u Kučerova mlýna v roce 2005 populace vyhynula na račí mor, avšak nyní se postupně obnovuje. Opatření Ve spolupráci s veterinární službou uplatnit karanténních opatření vůči račímu moru, zejména zákaz dovozu a vysazování raků v rámci širšího povodí. Desinfikovat obuv a pomůcky před jakýmikoliv aktivitami v tocích s výskytem raka kamenáče, a to i v případě toků s pouze pravděpodobným výskytem.

72

Dále zajistit monitoring základních hydrochemických a hydrobiologických parametrů v tocích a v případě potřeby uplatnit opatření na ochranu kvality vody v těchto tocích (viz kapitola o monitoringu). Zajistit přísnou regulaci výskytu invazního druhu norka amerického (viz kapitola o mysliveckém managementu), který významně populace raků kamenáčů ohrožuje. Odstraňovat nevhodné vodohospodářské úpravy a ponechat koryta vodních toků projevům přirozené dynamiky vodních toků. Kuňka žlutobřichá (Bombina variegata) – 1193 Úvod V České republice je její výskyt omezen na čtyři izolované oblasti. V rámci Křivoklátska se vyskytuje bodově. Druh je ohrožován ztrátou stanovišť, v případě Křivoklátska především zanášením a postupným zarůstáním tůní, které v průběhu vývoje larev ztrácejí vodu a vysychají. Dále jej ohrožuje užití chemických látek v prostředí. Opatření K zaručení stability širší populace bude nezbytné v krátkodobém horizontu vytvořit vhodná stanoviště uměle, v dlouhodobém horizontu pak obnovit přirozenou dynamiku povrchových vod, která zaručí periodickou obnovu vhodných stanovišť, zejména při povodních. V lokalitě Skočová-pískovna se kuňka žlutobřichá vyskytuje na stanovištích vzniklých činností člověka. Pro zachování populace kuňky žlutobřiché v této lokalitě je nezbytný trvalý management, spočívající v čištění tůněk od sedimentů a odstraňování náletových dřevin. Obecné zásady péče o ekosystémy Národního parku Křivoklátsko rovněž přispějí k ochraně tohoto druhu. Roháč obecný (Lucanus cervus) – 1083 Populace druhu je dle výsledků entomologických průzkumů i náhodných pozorování stabilní, ohrožována je zejména výrazným početním nadstavem černé zvěře, což dokládají obryté pařezy s výskytem larev tohoto brouka. Vhodným opatřením k udržení a podpoře populací roháče by tak bylo snížení populační hustoty prasete divokého (Sus scrofa) a zároveň ponechávání vhodných suchých stromů a pařezů (zejména po starých dubech) v porostu pro vývoj larev. V tomto ohledu je důležitý pravidelný monitoring lesních porostů s výskytem roháče (aby nedocházelo k nežádoucímu odtěžování příhodných stromů) a stavu jeho populace.

Souhrn doporučených opatření pro ptačí oblast Křivoklátsko na území Národního parku Ptačí oblast Křivoklátsko (CZ0211001) se významným způsobem překrývá s územím Národního parku. Péče o oba typy zvláště chráněných území musí být koordinována tak, aby byly optimálním způsobem chráněny jejich předměty ochrany. Tento soubor doporučených opatření (dále též „SDO“) je vypracován na základě společných zásad, které budou uplatněny též pro zbývající část Ptačí oblasti. Základní indentifikační a popisné údaje o ptačí oblasti Ptačí oblast (PO) Křivoklátsko byla vyhlášena nařízením vlády č. 684/2004 Sb., ze dne 8. prosince 2004. Předmětem ochrany této PO jsou populace včelojeda lesního (Pernis apivorus), výra velkého (Bubo bubo), kulíška nejmenšího (Glaucidium passerinum), ledňáčka říčního (Alcedo atthis), žluny šedé (Picus canus), strakapouda prostředního (Dendrocopos medius), lejska malého (Ficedula parva) a lejska bělokrkého (Ficedula albicollis) a jejich biotopy. Cílem ochrany je zachování a obnova ekosystémů významných pro výše jmenované druhy ptáků v jejich přirozeném areálu rozšíření a zajištění podmínek pro zachování populací těchto druhů ptáků ve stavu příznivém z hlediska jejich ochrany.

73

Výměra Výměra ptačí oblasti Křivoklátsko je 31 960,1481 ha a z území Národního parku zaujímá 97,0 % (9 919 ha, což tvoří 31,0 % ptačí oblasti). Odborné a věcné zdůvodnění cílů a způsobů péče Souhrn doporučených opatření slouží k naplnění cílů ochrany ptačí oblasti Křivoklátsko, tedy k zachování populací včelojeda lesního (Pernis apivorus), výra velkého (Bubo bubo), kulíška nejmenšího (Glaucidium passerinum), ledňáčka říčního (Alcedo atthis), žluny šedé (Picus canus), strakapouda prostředního (Dendrocopos medius), lejska malého (Ficedula parva), lejska bělokrkého (Ficedula albicollis) a jejich biotopů v příznivém stavu v dlouhodobém horizontu. Za tímto účelem směřují opatření k zajištění kvalitních biotopů využívaných výše uvedenými druhy na dostatečně velkých plochách a dále upozorňují na další faktory, které by mohly mít negativní dopad na předmět ochrany této PO. Popis ptačí oblasti na území NP se v podstatě shoduje s popisem Národního parku a v něm odkazujeme na příslušné kapitoly tohoto plánu péče. Ornitologický průzkum Každoročně probíhá monitoring druhů ptačí oblasti a dalších vybraných druhů přílohy I směrnice o ptácích. Na území ptačí oblasti Křivoklátsko bylo dosud zjištěno 120 hnízdících druhů a dalších 40 druhů bylo zaznamenáno mimo hnízdní období nebo je jejich hnízdění považováno za pravděpodobné, avšak nebylo dosud potvrzeno. Oblast Národního parku Křivoklátsko, který má velkou lesnatost, má význam především pro hnízdění lesních druhů ptáků, z nich například pro šplhavce a druhy hnízdící v dutinách. Velký význam má i pro druhy hnízdící na skalních výchozech a prudkých srázech. Okrajové partie Národního parku a nelesní biotopy na jeho území jsou významné pro hnízdění ptáků nelesní krajiny. Současně jsou důležité z hlediska potravní nabídky pro některé druhy hnízdící v lesních komplexech uvnitř území Národního parku. Režim Národního parku a opatření, která budou uplatňována v péči o lesní a nelesní ekosystémy, budou mít pro druhy ptáků, které jsou předmětem ochrany, pozitivní efekt. Postupně se bude zvyšovat druhová, věková i prostorová diverzita lesa a bude se zvyšovat počet doupných stromů. Současně se bude zvyšovat pro většinu druhů potravní nabídka. Ptačí oblast Křivoklátsko není zvláště významná jako zimoviště, shromaždiště nebo tahová zastávka ptáků, což je dáno jejím charakterem (zejména lesnatostí).

74

Významné hnízdící druhy Druh včelojed lesní (Pernis apivorus) výr velký (Bubo bubo) kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum) ledňáček říční (Alcedo atthis)

Kategorie ohrožení SO O SO

Početnost (páry) 7–14 9–16 30–50

SO

10–14

žluna šedá (Picus canus)

-

45–65

strakapoud prostřední (Dendrocopos medius) lejsek malý (Ficedula parva) lejsek bělokrký (Ficedula albicollis) čáp černý (Ciconia nigra) pěnice vlašská (Sylvia nisoria) ťuhýk obecný (Lanius collurio) sluka lesní (Scolopax rusticola) holub doupňák (Columba oenas)

O

100–200

SO SO SO O O SO

30–45 3000– 4000 4–6 25–35 165–260 ? 100–200

KO KO -

20–40 5–7 2 ?

skorec vodní (Cinclus cinclus) luňák červený (Milvus milvus) luňák hnědý (Milvus migrans) rehek zahradní (Phoenicurus phoenicurus)

Biotop lesy s otevřenými plochami různé typy kompexy jehličnatých lesů pomaleji tekoucí úseky čistých vodních toků komplexy listnatých a smíšených lesů se staršími stromy starší lesy, zejména doubravy listnaté lesy, zejména bučiny starší listnaté a smíšené lesy rozsáhlejší lesní komplexy s vodními toky lesní okraje a křovinaté biotopy lesní okraje a křovinaté biotopy smíšené lesy s mokřinami starší světlejší listnaté porosty, zejména bučiny mělké vodní toky lesnaté oblasti lesnaté oblasti, zejména v blízkosti vod listnaté a smíšené lesy

Vysvětlivky: 1) Počty párů jsou uvedeny pro celou ptačí oblast 2) Odhad početnosti platí pro rok 2004 3) Tučně jsou označeny druhy, které jsou předmětem ochrany PO 4) Kategorie ohrožení je uváděna podle aktuálního znění vyhlášky č. 395/19992 Sb., KO – kritický ohrožení, SO – silně ohrožený, O – ohrožený

Předmět ochrany Předmětem ochrany PO je 8 druhů přílohy I směrnice o ptácích. Následující kapitoly přinášejí popis biologie a obecných biotopových nároků těchto druhů. Jsou zde v analogickém členění popsány specifické nároky druhů v PO a stav PO z hlediska jejich ochrany. Dále jsou pak shrnuty požadavky těchto druhů k zajištění jejich ochrany. Výr velký (Bubo bubo) Výr velký je stálý druh s palearktickým rozšířením. Obývá biotopy různého druhu. Tok probíhá v období leden–únor. Hnízdí na skalách, kamenitých stráních, opuštěných lomech nebo ve zříceninách budov, zpravidla nedaleko otevřených ploch. Vyhrabává si hnízdní kotlinku na zemi nebo hnízdí na skále, v různých dutinách nebo ve starých hnízdech dravců, volavek nebo čápů. Hnízdí jednou ročně, od února do dubna snáší 2–4 (1–5) vejce. Sedí pouze samice, samec ji po celou dobu krmí. Po 34–36 dnech se líhnou postupně mláďata, na hnízdě zůstávají 5–6 týdnů a pak se rozlézají po okolí. Vzletná jsou ve stáří 9 týdnů, i v této době jsou ještě krmena rodiči. Pohlavně dospívají v prvním roce, hnízdit ale většina začíná až ve věku 2–3 let. Živí se savci do velikosti zajíce, ptáky do velikosti bažanta (loví i dravce a jiné druhy sov) a příležitostně i jiné obratlovce.

75

Kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum) Kulíšek nejmenší je stálým druhem, jen horské populace přelétají na zimu do nižších poloh. Loví v noci i za dne. Kulíšek obývá především staré jehličnaté nebo smíšené lesy, avšak v rámci České republiky i listnaté lesy nižších poloh. Ve starých stromech hnízdí a zásoby potravy ukrývá do dutin, vytesaných např. strakapoudem velkým, datlíkem tříprstým nebo žlunami. Samice snáší 4–8 bílých, jemně lesklých vajec, na kterých sedí sama po dobu 28 dnů a mláďata krmí asi 6 týdnů. Vejce je kulovitého nebo oválného tvaru, váží cca 7g. Vejce jsou snášena v rozmezí dvou dnů a samice usedá až po snesení posledního. Samec obstarává pouze potravu. Samice zůstává na hnízdě i po vylíhnutí mláďat a potravu od samce přebírá a předkládá mláďatům. Vyváděna jsou zhruba ve stáří 30 dnů. Následující tři týdny jsou ještě voděna rodiči. Pohlavně dospělá jsou v prvním roce života. Potravu tvoří převážně drobní zemní savci a drobní ptáci, případně i hmyz. Loví na okrajích lesů a v lučních enklávách. Dokáže lovit drobné ptáky v letu a uloví i kořist, která je těžší, než on sám. Ledňáček říční (Alcedo atthis) Ledňáček není stálý, v zimě se jedinci potulují. Hnízdí v hnízdních norách, které hrabe ve vyšších strmých hlinitých či písčítých březích. Hnízdí v dubnu až červenci dvakrát ročně. Samice snáší 6–7 kulovitých vajec, na kterých sedí oba rodiče po dobu 21 dnů a mláďata krmí též oba rodiče po dobu asi 25 dnů. Loví drobné rybky a větší bezobratlé v pomaleji tekoucích vodách. Žluna šedá (Picus canus) Je to stálý druh s palearktickým rozšířením. V ČR hnízdí roztroušeně na většině území mimo souvislých lesů od nížin po horní hranici lesa. Nejčastějším hnízdním prostředím jsou starší smíšené lesy ve vyšších polohách, zejména bučiny. Potravním biotopem jsou okraje lesů a zarůstající mýtiny. Potravní biotop bývá v blízkosti hnízdiště. Hnízdní dutina je vždy v poškozeném nebo odumřelém stromě, zpravidla listnatém. Dutina bývá využívána po více let. Tok probíhá už od března, první snůšky jsou kladeny už od první dekády dubna. Ve snůšce je obvykle 6–7 vajec, která jsou inkubována 17–18 dní. Mláďata jsou krmena oběma rodiči a vyvedena po 23–28 dnech. Potrava je živočišná, složená zejména z mravenců a jejich kukel, brouků a dalšího hmyzu. Živočišnou potravu žluna získává hloubením rýh do země a rozbíjením pařezů. Příležitostně požírá bobule, plody a jádra ovocných stromů. Strakapoud prostřední (Dendrocopus medius) Strakapoud prostřední je stálý druh. Obývá listnaté a smíšené lesy nižších poloh. Obecně preferuje starší porosty, zejména čisté doubravy nebo doubravy s výskytem habru, buků nebo jilmů. Hnízdí ve stromových dutinách, které si sám vytesává, vzácně i v budkách. Od konce dubna do konce května snáší obvykle 5–6 vajec, na snůšce sedí oba rodiče po dobu 11–12 dní. Mláďata opouštějí hnízdo 22.–23. den. Pohlavně dospívají druhým rokem. Živí se hmyzem, hlavně brouky a mravenci, a dále též bukvicemi, semeny lípy a habru a ovocnými plody. Včelojed lesní (Pernis apivorus) Včelojed je tažný druh, který se vrací ze zimovišť od konce března do dubna. Na hnízdní prostředí je včelojed lesní nenáročný. Hnízdiště obsazuje ihned po příletu, staví si hnízdo na silnějších větvích stromů. Vajíčka snáší od konce dubna do června, zpravidla dvě vejce v intervalu 2–4 dnů. Sedí oba rodiče po dobu 28–38 dní. Mláďata se líhnou v odstupu 1–3 dní (sezení začíná hned po snesení prvního vejce), prvních 7–10 dní jsou nepřetržitě na hnízdě kryta jedním z rodičů. Ve věku 35–40 dní vylézají z hnízda na okolní větve, během několika dní jsou i schopna létat. Ještě asi 2 týdny se do hnízda vracejí. Pohlavně dospívají ve 2. roce života.

76

Včelojed lesní je potravním specialistou, za potravu mu slouží především vosy a jejich larvy, které vyhrabává ze zemních hnízd. V menší míře se živí i jiným hmyzem, event. drobnými savci. Hnízdní hustota včelojeda je vzhledem k jeho potravní specializaci poměrně nízká. Lejsek malý (Ficedula parva) Lejsek malý je tažný pták, ze zimovišť přilétá počátkem května a odlétá na přelomu srpna a září. Hnízdo ze stébel, kořínků a mechu staví nejčastěji v polodutinách stromů, ale i v dutinách a budkách. Samice snáší 5–7 bělavých vajec s rezavě hnědými tečkami, na kterých sedí sama po dobu 15 dnů a poté mláďata krmí oba rodiče po dobu asi 14 dnů. V hnízdní době se živí výhradně hmyzem, později i bobulemi. Lejsek bělokrký (Ficedula albicollis) Lejsek bělokrký je tažný pták, ze zimovišť se vrací na přelomu dubna a května a odlétá na přelomu srpna a září. Hnízdí ve světlých listnatých lesích v květnu až červnu jednou ročně. Hnízdo je miskovité, postavené ze stébel, kořínků, mechů a srsti v dutinách nebo hnízdních budkách. Na hnízdní prostředí kromě nezbytnosti dutin není náročný, obývá zejména starší listnaté a smíšené lesy, ale spokojí se i s parky a liniovou zelení. Samice snáší 5–8 jednobarevně modrozelených vajec, na kterých sedí samice po dobu 14–16 dnů a mláďata poté krmí oba rodiče po dobu 14–17 dní. Živí se hmyzem, který chytá v letu.

Stav ptačí oblasti z hlediska předmětu ochrany Tato kapitola podává přehled o stavu PO z hlediska jednotlivých druhů a naplnění jejich biologických nároků. Svým členěním kapitola navazuje na předchozí kapitolu, která podává popis obecných nároků jednotlivých druhů. Výr velký (Bubo bubo) Početnost druhu v PO je odhadována na 9–16 párů. Stavy výra velkého na Křivoklátsku spíše klesají, za příčinu je možno považovat s největší pravděpodobností predaci vajec a mladých při hnízdění na skalách nebo na zemi a dále nelegální lov a vybírání hnízd (v oblasti zaznamenán na Chlumu). Stav PO z hlediska ochrany druhu je možné považovat za nevyhovující. Kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum) Početnost druhu v PO se postupně zvyšuje a je odhadována na 30–50 párů. Vyskytuje se v lesních porostech po celé oblasti. Stav PO z hlediska ochrany druhu je možné považovat za vyhovující. Ledňáček říční (Alcedo atthis) Početnost druhu v PO je odhadována dlouhodobě na 10–14 párů. V současnosti je známo cca 10 pravidelných a 6 nepravidelných hnízdišť. Stavy ledňáčků kolísají v souvislosti s úspěšností zimování, avšak dlouhodobý trend je stabilní. Stav PO z hlediska ochrany druhu je možné považovat za vyhovující. Žluna šedá (Picus canus) Početnost druhu v PO je odhadována na 45–65 párů. Vyskytuje se roztroušeně po celé oblasti. Pravidelný výskyt s doloženým hnízděním je vázán na oblasti s částečné zachovalými bukovými porosty, staršími smrkovými porosty s vtroušeným bukem. Dlouhodobě se její stavy na Křivoklátsku snižují, jak se snižuje výměra starých bukových porostů. Stav PO z hlediska ochrany druhu je možné považovat za nevyhovující.

77

Strakapoud prostřední (Dendrocopus medius) Početnost druhu v PO je odhadována dlouhodobě na 100–200 párů. Obývá především údolí Berounky a rezervace, kde jsou zachovány staré, zejména dubové porosty. Jeho početnost v oblasti postupně klesá. Stav PO z hlediska ochrany druhu je možné považovat za nevyhovující. Včelojed lesní (Pernis apivorus) Početnost druhu v PO je odhadována dlouhodobě na 7–14 párů. Vyskytuje se především v komplexech listnatých lesů, trend jeho početnosti je stálý. Stav PO z hlediska ochrany druhu je možné považovat vyhovující. Lejsek malý (Ficedula parva) Početnost druhu v PO je odhadována dlouhodobě na 30–45 párů. Na Křivoklátsku se vyskytuje ostrůvkovitě, preferuje bučiny na severních svazích. Tendence jeho početnosti není jasná. Stav PO z hlediska ochrany druhu je možné považovat za vyhovující. Lejsek bělokrký (Ficedula albicollis) Početnost druhu v PO je odhadována dlouhodobě na 3000–4000 párů. Lejsek bělokrký je hojný na celém území, zejména v údolí Berounky a jejích přítoků. Stav PO z hlediska ochrany druhu je možné považovat za dobrý. Optimální způsoby využívání území ptačí oblasti Vhodné způsoby využívání PO ve vztahu ke kvalitě biotopů Území Národního parku bude v naprosté většině využíváno pouze k ochraně přírody a krajiny, žádné hospodářské zasahy zde prováděny nebudou. Na řadě ploch ovšem bude dočasně i trvale prováděn ochranářský management. Při provádění ochranářského monitoringu budou respektovány potřeby a požadavky ochrany ptáků v Ptačí oblasti, např. na lokalitách budou ponechávány potenciální i stávající doupné stromy a stojící i ležící mrtvé dřevo. Z porostů budou v řadě případů odstraňovány druhově a stanovištně neodpovídající dřeviny. Takový způsob využívání PO je možno považovat za ideální. Vhodné způsoby využívání PO s přímým vlivem na jedince druhů, jež jsou předmětem ochrany PO Režim Národního parku bude z hlediska přímého vlivu na jedince druhů, které jsou předmětem ochrany PO optimální. Turistika a jiné zdroje rušení by měla být během hnízdění v blízkosti hnízdišť omezena, případně vyloučena. Aktuální stav využívání území ptačí oblasti Viz příslušné kapitoly plánu péče o NP a CHKO Aktuální stav využívání PO ve vztahu ke kvalitě biotopů Viz příslušné kapitoly plánu péče o NP a CHKO Aktuální stav využívání PO – činnosti s přímým vlivem na jedince druhů, jež jsou předmětem ochrany PO Následující tabulka podává přehled a základní charakteristiku činností, aktivit a jevů na území PO, které mají či by v dohledné době mohly mít negativní vliv na druhy, jež jsou předmětem ochrany PO.

78

Faktor

ovlivněné druhy

Likvidace doupných stromů Predace, zejména prase divoké a liška obecná Aplikace pesticidů (insekticidy, rodenticidy) Výsadba nevhodných druhů dřevin a zakládání monokulturních, stejnověkých porostů Plošné a rychlé snižování věku lesních porostů Vysoké stavy spárkaté zvěře: omezení zmlazování a přirozené obnovy lesa Pytláctví

žluna šedá

prostorá specifikace celoplošně

časová specifikace celoročně

výr velký

celoplošně

žluna šedá

v blízkosti sídel celoplošně

v době hnízdění celoročně

žluna šedá, strakapoud prostřední, včelojed lesní, lejsek malý žluna šedá, kulíšek nejmenší, strakapoud prostřední, lejsek malý žluna šedá, kulíšek nejmenší, strakapoud prostřední, lejsek malý výr velký, včelojed lesní

celoročně

významnost kriticky významný faktor málo významný faktor málo významný faktor vysoce významný faktor

celoplošně

celoročně

vysoce významný faktor

celoplošně

celoročně

vysoce významný faktor

celoplošně

únor– červenec

nejasná

Jednotlivé negativní faktory jsou blíže popsány v textu pod tabulkou. Likvidace doupných stromů Problémem pro populaci žluny šedé je odstraňování poškozených, odumírajících a suchých stromů v porostech, které jsou nezbytné pro vybudování hnízdní dutiny. Určitý podíl narušené a mrtvé hmoty umožní přítomnost a činnost dekompozitorů – nižších hub, půdní fauny, dřevokazných organismů zajistí vyšší biodiverzitu a celkové zlepšení potravní nabídky. Predace – zejména prase divoké, liška obecná Významným predátorem pro výra velkého, který často hnízdí na zemi, je, vzhledem ke své vysoké početnosti, černá zvěř a také lišky, u kterých se snížila přirozená mortalita v souvislosti s proočkováním populace proti vzteklině a nepřítomností přirozených predátorů. Aplikace pesticidů (insekticidy, rodenticidy) Žluna šedá je potravně závislá na hmyzu, který sbírá převážné na zemi. Nejdůležitější složku potravy přitom představují mravenci různých druhů. Kontaminovaný hmyz může vážně ohrozit zdravotní stav žlun šedých. Výsadba nevhodných druhů dřevin a zakládání monokulturních, stejnověkých porostů Výsadba nevhodných druhů dřevin a zakládání monokulturních, stejnověkých porostů nevhodným způsobem mění vlastnosti stanovišť a snižuje tak hnízdní i potravní možnosti druhů ptáků, které jsou předmětem ochrany PO. Plošné a rychlé snižování věku lesních porostů Plošné a rychlé snižování věku lesních porostů nevhodným způsobem mění vlastnosti stanovišť a snižuje tak hnízdní i potravní možnosti druhů ptáků, které jsou předmětem ochrany PO. Vysoké stavy spárkaté zvěře vedoucí k omezení zmlazování a přirozené obnovy lesa Vysoké stavy spárkaté zvěře, které omezují či zcela zamezují zmlazování a přirozené obnově lesa, nevhodným způsobem mění vlastnosti stanovišť a snižují tak hnízdní i potravní možnosti druhů ptáků, které jsou předmětem ochrany PO. Pytláctví

79

O vlivu pytláctví na předměty ochrany PO na území NP Křivoklátsko chybí bližší údaje, nicméně je nutno, vzhledem k tomu, že pytláctví v České republice je na vzestupu, s tímto faktorem vážně počítat. Pytláctví se týká výra velkého a včelojeda lesního. Plán opatření Dlouhodobý plán opatření Zajištění požadavků druhů, které jsou předmětem ochrany PO Ponechání doupných stromů Známé stromy s hnízdní dutinou identifikovat, zakreslit do map, popřípadě označit a při těžbě tyto dřeviny ušetřit. Dále v porostech uchovávat odumírající a mrtvé listnaté dřeviny. Žluna hnízdí i po více roků ve stejné dutině, což zvyšuje význam a účinnost opatření. Omezení aplikaci pesticidů (insecticidy, rodenticidy) Použití přípravků na hubení hlodavců na zalesňovaných plochách se sazenicemi dřevin je třeba omezit na minimum, popř. nahradit obnažením okolí jednotlivých sazenic, aby se hlodavci neměli kde ukrývat. Potírání pytláctví Jediný způsob vyloučení těchto aktivit je důsledná osvěta a kontrola původu materiálu v preparátorských dílnách. Opatření správního charakteru Změnit hospodaření v lese přechodem na tvorbu lesního plánu dle provozní evidence. Uplatnit postup dle § 39 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti a snížit stavy zvěře. Vymezení lokalit s podrobně plánovaným managementem V rámci ptačí oblasti Křivoklátsko žádné lokality s podrobně plánovaným managementem nebudou vymezeny. Řešení konflitků s jinými předměty ochrany, např. významnými druhy v území V rámci ptačí oblasti Křivoklátsko se žádné konflikty s jinými předměty ochrany nepředpokládají.

Ostatní kategorie zvláště chráněných území, památné stromy V období platnosti plánu péče se nenavrhují žádné změny ostatních kategorií zvláště chráněných území. Opatření k ochraně památných stromů se a priori nenavrhují, budou uplatňována dle potřeby.

2.2.

Zásady péče o lesní ekosystémy

Cílem péče o lesní ekosystémy v NP Křivoklátsko jsou porosty s dobře fungující přírodní dynamikou, které se vyznačují druhovou bohatostí, přírodě blízkou dřevinnou skladbou, věkově i prostorově příznivě diferencované. Postupy hospodaření v lesích od začátku 19. století vedly na mnoha místech k razantnímu snížení druhové diverzity lesních ekosystémů, došlo ke změnám druhové skladby s nepřirozeně vysokým zastoupením smrku ztepilého na úkor ostatních dřevin, byla narušena věková struktura a prostorová struktura lesa, došlo k fragmentaci původních přírodních lesních porostů, k narušení půdoochranné funkce lesa a mnohde k nevratnému narušení vodního režimu a koloběhu živin a energie v ekosystému, k výraznému ochuzení genofondu a ohrožení některých původních druhů a lokálních

80

populací rostlin a živočichů. Jedinou cestou k zachování a obnově těchto významných hodnot je systémová ochrana vybraných cenných území, která je zaměřena na ochranu přírodních procesů. Konkrétní opatření péče o les souvisí s úrovní současných vědeckých poznatků v této oblasti, nutně bude potřeba je postupně doplňovat a přizpůsobovat novým informacím. Hned od počátku bude nutno na území Národního parku vymezit oblasti ponechané samovolnému vývoji, v nichž se nebude provádět žádný lesnický management. Ponecháním samovolnému vývoji rozumíme dle Metodického pokynu k vymezení, schvalování a dokumentování zón ochrany přírody v národních parcích ČR (Věstník MŽP, říjen 2004) ty části Národního parku, v nichž budou odůvodněně umožněny pouze následující činnosti: • protipožární ochrana, • údržba základní cestní sítě a stezek pro pěší • lov vybraných druhů zvěře • bránění šíření invazních druhů • časově omezená mechanická ochrana dříve vysazených listnáčů a jedle • revitalizace vodního režimu Opatření • Na základě znalostí dynamiky lesních ekosystémů a typologického průzkumu území navrhnout detailní péči o lesní porosty. • Průběžně aplikovat výsledky přírodovědného výzkumu území NP při uplatnění plánu péče a promítnout je do provozních opatření. • Na vybraných plochách zahájit dlouhodobý výzkum dynamiky lesních ekosystémů. • Zajistit autochtonní sadební materiál v požadovaném množství i sortimentu z vlastních zdrojů tak, aby byl zaručen jeho původ i nároky na pěstování. • Provést inventarizaci ekologicky a geneticky významných původních druhů dřevin a keřů a zmapovat rozšíření nepůvodních dřevin. • V návaznosti na inventarizaci vymezit vhodné semenné porosty pro potřeby péče o NP.

Zásady péče o lesní ekosystémy v jednotlivých zónách NP Porosty NP lze podle způsobu péče o ně rozdělit do čtyř skupin: A. Porosty s přírodě blízkou dřevinnou skladbou, věkově i prostorově diferencované Část těchto porostů lze ponechat samovolnému vývoji, u některých je třeba přirozenou dřevinnou skladbu podpořit dosadbami a ochranou semenáčků proti okusu (jedle bělokorá). V případě nutnosti drobné probírky (např. potřeba jednorázově vytvořit prosvětlenější porost s ohledem na bylinnou vegetaci) je třeba na místě zanechat všechno mrtvé dřevo jako útočiště pro společenstva organismů na něj vázaných. Tyto porosty se nacházejí v I. i ve II. zóně. B. Porosty s přirozenou či přijatelnou dřevinnou skladbou, ale nedostatečně věkově nebo prostorově diferencované, se zastoupením nepůvodních dřevin U těchto porostů je třeba výchovou a obnovou měnit dřevinnou skladbu ve smyslu stanovených cílů pro jednotlivé porosty, vnášet chybějící dřeviny přirozené skladby včetně vtroušených a vzácných (se zvláštním zřetelem na jedli bělokorou) a menšími obnovními prvky porosty věkově diferencovat. Dbát o ponechání optimálního množství mrtvého dřeva na místě. Semenáčky i případné výsadby citlivějších druhů chránit před okusem. Tyto porosty se nacházejí v I. a II. zóně. C. Porosty ve tvaru lesa nízkého a středního Vybrané části lesa ve II. zóně budou postupně převedeny na les nízký (pařezina) a střední (smíšená pařezina s kmenovinou, přičemž bude vycházeno z tradice starých tzv. selských lesů). Tento způsob hospodaření by mohl pozitivně ovlivnit dnes velmi vzácné druhy hmyzu a rostlin vázané na světlé listnaté lesy. Tyto porosty budou dlouhodobě sloužit jako pokusné plochy pro pěstování nízkého

81

a středního tvaru lesa a jako vhodný zdroj palivového dřeva pro místní obyvatele. Budou mít též významný vliv jako pufrační a úživná zóna pro spárkatou zvěř. Nacházejí se ve II. zóně. D. Porosty s nevyhovující dřevinnou skladbou Porosty budou již v rámci výchovných zásahů postupně převáděny (zvolením vhodné dřevinné skladby a důrazem na prostorovou a věkovou diferencovanost) na les přírodě blízký. V případě podmáčených poloh, kde jsou vysázeny někdy už v druhé generaci zdravotně neprosperující smrčiny, je třeba brát zřetel na výrazně negativně ovlivněný vodní režim těchto poloh a rekonstrukcí lesních porostů i drobnými zásahy mechanickými se pokusit o jeho obnovu. Tyto porosty se nacházejí ve II., maloplošně i v I. zóně.

Lesy z hlediska zonace I. zóna Lesnická činnost v první zóně je zaměřena na ochranu přírodních lesů, směřuje k plně autonomním společenstvům s vysokou schopností autoregulace, z lesnického pohledu jde o dosažení kvality porostů typu A. Zásady péče o les v I. zóně Účelem zřízení navrhovaného NP Křivoklátsko je mimo jiné zajistit podmínky pro vytvoření plošně významného přírodního lesního celku s využitím zachovalých fragmentů přírodního a přírodě blízkého lesa. Přehled navržených managementových zásahů plánovaných v I. zóně NP Křivoklátsko je v souladu s tímto účelem zaměřen na podporu přirozené druhové skladby a vyloučení nepůvodních druhů dřevin z těchto porostů. Při výchovných zásazích je navrženo z porostů odstraňovat prakticky jen (nepůvodní) jehličnaté dřeviny (modřín, borovice, smrk), z listnatých dřevin ve větší míře pouze habr. V porostech mýtného věku s nepůvodní druhovou skladbou nejstarší etáže budou prováděny těžební zásahy podrostním, násečným či výběrným způsobem hospodaření. Část přírodě blízkých lesů s přirozenou druhovou skladbou dřevin a většina lesů přírodních bude ponechána samovolnému vývoji bez dalších přímých managementových zásahů. Výjimku představují zásahy směřující k odstranění mladých porostů nepůvodních dřevin. Při realizaci plánovaných managementových opatření bude nutné zajistit, aby způsob jejich provedení a intenzita konkrétních zásahů byla v souladu s hlavním cílem těchto opatření a bylo rovněž přihlédnuto k otázkám, které nejsou součástí navrhovaných lesnických výchovných a těžebních zásahů, ale s jejich provedením úzce souvisí (ponechávání mrtvého dřeva v porostech apod.). Při obnově se v maximální možné míře využívá zmlazení, a to výhradně stanovištně vhodnými dřevinami. Chybějící dřeviny včetně vtroušených a vzácných jsou vnášeny do porostů formou podsíje a podsadby geneticky vhodným materiálem místní provenience. Chemické ošetření kultur (kromě nátěrů proti okusu zvěří) a hnojení porostů se nepřipouští. Výchovné zásahy v porostech se provádějí pouze s cílem dosažení přirozené druhové a věkové skladby porostů a prostorové diferencovanosti. Při zásazích bude dřevní hmota až na výjimky (některé nepůvodní a invazní druhy) ponechána v porostech. Staré suché stromy nebudou odstraňovány. Úmyslné těžby včetně přibližování dřeva budou prováděny v období od 1.11. do 15.3. následujícího roku. Budování svážnic a svahových cest je z důvodu nebezpečí narušení vodního režimu a eroze vyloučeno. Světliny v lesostepních lokalitách budou zpravidla ponechány přirozenému vývoji. V některých odůvodněných případech bude potlačováno jejich nežádoucí zarůstání. Stavy zvěře budou sníženy tak, aby bylo umožněno odrůstání přirozeného zmlazení všech zastoupených dřevin přirozené druhové skladby.

82

II. zóna Při péči o les ve II. zóně je třeba směřovat obnovu směrem k lesům vysoce všestranně strukturovaným s přirozenou dřevinnou skladbou a vysokou mírou autoregulace. Cílem obnovních těžeb bude příprava porostů k přirozené obnově. Zásady péče o les ve II. zóně Základní směrování bude stejné jako v zóně první s následujícími dodatky: V rozsáhlejších monokulturních porostech stanovištně nevhodných dřevin může být prováděna clonná seč či násek. V případě odůvodněné těžby budou v porostech ponechány doupné stromy (doupné stromy by měly být označeny standardní značkou), stromy geneticky cenné, či jinak pro les významné a určitá část mrtvého dřeva dle plánu pro jednotlivé lokality. Část ploch bude dle příznivosti poloh převedena na lesy s nízkým a středním tvarem. Předpokládá se, že na těchto plochách se bude trvale hospodařit. Způsob a intenzita hospodaření budou odvozeny od konkrétních podmínek a požadavků druhové ochrany. III. zóna Ve třetí zóně se nenacházejí žádné lesní porosty.

2.3. Zásady péče o lesní biotopy Mokřadní olšiny (L1; 2,77 ha) Charakteristika a výskyt Zamokřené terénní sníženiny na plošinách, v nivě Berounky a místy v nivách potoků, ve výškách do cca 400 m n. m. Půdy se vyznačují nadbytkem vody stagnující po většinu roku v úrovni povrchu nebo jej dlouhodobě přeplavující. Jsou nedostatečně provzdušněné, těžší, mokré až zbahnělé, s vrstvou slatiny nebo náslatě. V nivách dolních toků řek, kde dochází k akumulaci bahna při záplavách, se mokřadní olšiny nevyskytují. Vyžadují trvalé dosycování podzemní vodou, v ČR se vyskytují pouze fragmentárně, na území NP je lze nalézt jen na několika málo rozlohou nevelkých lokalitách (Vyspalova seč u Nového Jáchymova). Mají významnou funkci půdoochrannou a vodoochrannou, v současné době se v Evropě řadí mezi silně ohrožené typy společenstev. Jsou poškozovány především odvodňováním a následnými výsadbami smrku na odvodněných pozemcích. Zásady péče o biotop Je třeba zachovat, případně obnovit přirozenou dřevinnou skladby s dominancí olše lepkavé. V případě narušení vodního režimu stanoviště je třeba pokusit se jej upravit přerušením odvodňovacích stružek a dalšími pro konkrétní lokality vhodnými postupy. Údolní jasanovo-olšové luhy typické (L2.2A; 90,22 ha) Charakteristika a výskyt Zpravidla víceetážové porosty údolních jasanovo-olšových luhů osidlují břehy vodních toků, svahová lesní prameniště a terénní sníženiny s hladinou podzemní vody ležící v malé hloubce a dočasně vystupující nad půdní povrch. Půdy jsou zde vlhké až mokré, dočasně zbahnělé gleje i lužní půdy typu paternia, s širokým rozpětím půdní reakce i obsahu humusu a dostatečnou zásobou živin. Údolní jasanovo-olšové luhy se vyskytují od nížin do podhůří. V Národním parku se nacházejí významné porosty zejména v NPR Vůznice, NPR Týřov, PR Jezírka, ústí Skryjského potoka. V současné době se v Evropě řadí mezi silně ohrožené typy společenstev. Jsou člověkem dlouhodobě ovlivňované, díky specifičnosti stanovišť a značným schopnostem pařezové výmladnosti části

83

přirozeně zastoupených dřevin (zejména olše lepkavé) nebyly zcela destruovány. Mají významnou funkci půdoochrannou a vodoochrannou. Tento typ biotopu ohrožuje především narušení vodního režimu krajiny, vysekávání dřevin, mýcení, výsadba smrkových a jiných monokultur. Takové zásahy mohou být pro tato společenstva ireverzibilní. Zásady péče o biotop Na existujících stanovištích je třeba zachovat případně obnovit vodní režim a dbát na zachování přirozené dřevinné skladby porostů. Údolní jasanovo-olšové luhy ostatní (L2.2B; 60,06 ha) Charakteristika a výskyt Břehy vodních toků, svahová lesní prameniště a terénní sníženiny s hladinou podzemní vody ležící v malé hloubce a dočasně vystupující nad půdní povrch. Půdy jsou vlhké až mokré, dočasně zbahnělé gleje i lužní půdy typu paternia, s širokým rozpětím půdní reakce i obsahu humusu a dostatečnou zásobou živin. Na území Národního parku se tato stanoviště vyskytují zejména na území NPR Vůznice, NPR Týřov, PR Jezírka, v ústí Skryjského potoka, v údolí Žlubineckého potoka. V současné době se v Evropě řadí mezi silně ohrožené typy společenstev. Mají významnou funkci půdoochrannou a vodoochrannou. Tento typ biotopu ohrožuje především narušení vodního režimu krajiny, výsadba smrkových a jiných monokultur. Zásady péče o biotop Na existujících stanovištích je třeba zachovat případně obnovit vodní režim a dbát na zachování přirozené dřevinné skladby porostů. Hercynské dubohabřiny (L3.1; 2085,43 ha) Charakteristika a výskyt Živinami bohaté, zpravidla hluboké půdy na svazích i plošinách v teplejších oblastech. Podloží je tvořeno nejrůznějšími typy hornin, a to od kyselých hornin krystalinika přes vápence a slínovce až po třetihorní a čtvrtohorní sedimenty. Na těžších půdách může docházet i k lokálnímu zamokření. Na území Národního parku se jedná o druhově bohatá lesní společenstva černýšových doubrav (as. Melampyro nemorosi-Carpinetum). V minulosti zde tvořila jádra kolinního stupně (od 250 m n.m. do 500 m n.m.), v současné době jsou zachovány jen ojedinělé přirozené porosty v chráněných územích Týřov, Vysoký tok a dále na lokalitách Dubinky, Holý vrch a Zadní vrch, na západním svahu Vosníku, nedaleko Pusté Seče. Tento typ biotopu ohrožuje především přeměna na jehličnaté kultury a přezvěření. Zásady péče o biotop Zachování přirozené skladby stromového patra, udržování nízkých stavů zvěře, vzhledem ke stabilitě a ekologickým funkcím společenstva je důležité zachování společenstva v celé jeho variabilitě. Porosty na místě bývalých černýšových doubrav, které jsou vzdálené přirozené dřevinné skladbě, lze biologicky meliorovat za použití lípy srdčité, habru a dalších listnatých dřevin a postupně převést na porosty s výrazným podílem přirozených společenstev.

84

Suťové lesy (L4; 591,14 ha) Charakteristika a výskyt Strmé svahy s výchozy skal nebo s výrazným půdotokem, suťovými proudy, rokle, dolní části svahů a svahová úpatí s akumulací balvanů nebo jiného suťového materiálu na erozně exponovaných místech osidlují strukturně bohaté porosty s různým stupněm zápoje. Podloží je obvykle tvořeno tvrdými horninami. Půdy jsou zpravidla hlubší, ale s vysokým obsahem skeletu, bohaté živinami a s velmi dobrou mineralizací opadu. Často jsou vlhké, nikoliv však trvale zamokřené. Suťové lesy tvoří většinou jen maloplošné porosty rozšířené od pahorkatin do horských poloh; horní hranice dosahují v nadmořských výškách kolem 800–900 m. Jsou azonální ekologicky vyhraněnou skupinou společenstev podmíněných edaficky, topograficky a mezoklimaticky. V Národním parku patří k významným společenstvům výrazně spojeným s říčním fenoménem řeky Berounky a jejích přítoků, mají významnou půdoochrannou a protierozní funkci. Suťové lesy v užším smyslu zde představuje asociace Aceri-Carpinetum na sutích hůře zvětrávajících a zároveň minerálně silnějších silikátových hornin často s tisem červeným (Taxus baccata) a jedlí bělokorou (Abies alba). Dobře vyvinuté jsou např. v NPR Týřov, PR U Eremita, PR Jezírka, PR Stříbrný luh a v údolí Vůznice, Oupořského a Zbirožského potoka. Roklinové lesy jsou roztroušeny v maloplošných porostech při dnech úzkých inverzních roklí. Patří sem asociace měsíčnicová javořina (Lunario-Aceretum) a asociace udatnová javořina (AruncoAceretum), např. v NPR Týřov a NPR Vůznice. Tento typ biotopu ohrožuje především těžba, výsadby smrkových monokultur a nepůvodních dřevin. Zásady péče o biotop K podpoře tisu červeného (Taxus baccata) je důležité zachování přirozené skladby stromového patra. Na těchto lokalitách je velmi žádoucí ochrana semenáčků jedle bělokoré (Abies alba), případně její dosadba sazenicemi místního původu. Květnaté bučiny (L5.1; 1096,96 ha) Charakteristika a výskyt Květnaté bučiny se vyskytují na eutrofních, obvykle kambizemních půdách s rychlou mineralizací humusu, na různých druzích hornin. Jsou významnou složkou přirozené lesní vegetace Národního parku, obvykle se vyskytují v polohách kolem 400 m n.m. na vyzrálých půdách, vlivem mezoklimatu osidlují i atypické polohy (např. hluboce zaříznutá údolí jižních svahů). Lipová bučina (as. Tilio cordate-Fagetum) má v České republice těžiště výskytu právě na Křivoklátsku. Přirozené porosty jsou nejen genetickým rezervoárem lesních druhů, ale mají velký význam pro udržení příznivých půdních vlastností. Převod na smrkové monokultury drasticky redukoval jejich bylinné patro (přeměnou hnědozemního pedogenetického procesu v proces podzolizační, který způsobí degradaci půdy). Rozsáhlejší porosty této asociace lze nalézt např. V NPR Týřov, NPR Velká Pleš, PR Stříbrný luh, na severním svahu hřbetu Branovská vrata, na severním svahu vrchu Zadní Hrobce u Karlovy Vsi, na severním svahu hřbetu mezi Emilovnou a Velkou Pleší. Kostřavová bučina (as. Festuco altissimaeFagetum) se vyskytuje na chudších hnědozemních půdách, vyznačuje se méně bohatým bylinným patrem, v NP se vyskytuje jen maloplošně a vzácně (vrch Cikán). Tento typ biotopu ohrožuje především převod na jehličnaté kultury, přezvěření a ruderalizace. Zásady péče o biotop K ochraně těchto stanovišť je nutné udržování nízkých stavů zvěř a ochrana přirozeného zmlazení (včetně oplocení). V porostech s možným zastoupením jedle bělokoré je nutné vytvářet podmínky pro její přirozené zmlazování, do porostů je vhodné vnášet chybějící dřeviny včetně vtroušených a vzácných se zvláštním zřetelem k jedli bělokoré. V rozsáhlých stejnověkých porostech podpořit věkovou diferenciaci.

85

Acidofilní bučiny (L5.4; 368,22 ha) Charakteristika a výskyt Acidofilní bučiny se hojně vyskytují v suprakolinních až montánních polohách. Na území Národního parku se vyskytují na minerálně chudých půdách s pomalou mineralizací opadu. Jsou zde zastoupeny druhově chudou asociací biková bučina (Luzulo-Fagetum), která představuje edafický klimax na minerálně slabých horninách. Významně chrání půdu před erozí a stabilizuje režim bází. Nejcennější porosty se vyskytují v NPR Týřov, na Spáleném vrchu jihovýchodně od myslivny Emilova, na jižním svahu Dlouhé skály, mezi Dlouhou skálou a hájovnou Lukárna. Dále jsou sem řazeny druhově chudé acidofilní jedliny svazů Luzulo pilosae Abietetum a Deschampsio flexuosae Abietetum, které pravděpodobně dříve na Křivoklátsku tvořily rozsáhlé porosty, dnes se vyskytují pouze na nepatrných rozlohách. Tento typ biotopu ohrožuje především převod na jehličnaté monokultury, které způsobují nevratné změny půdních poměrů (podzolizaci) a přezvěření. Zásady péče o biotop V porostech s možným zastoupením jedle bělokoré (Abies alba) je nutné vytvářet podmínky pro její přirozené zmlazování, do porostů je vhodné vnášet chybějící dřeviny včetně vtroušených a vzácných se zvláštním zřetelem k jedli. Je třeba chránit přirozené zmlazení a udržovat nízké stavy zvěře. Středoevropské bazifilní teplomilné doubravy (L6.4; 103,15 ha) Charakteristika a výskyt Rovinaté terény, mírné svahy nebo i mělké terénní sníženiny na měkkých horninách, nejčastěji zvětralinách křídových slínů a slínovců, neogenních jílovitých sedimentech, paleogenních flyšových jílovcích a sprašových hlínách. Půdy jsou těžké, zpravidla ilimerizované a někdy oglejené, v povrchových vrstvách odvápněné, ve spodině však vápníkem bohaté. Pro Národní park Křivoklátsko jsou z hlediska ochrany genofondu velmi cenné porosty mochnových doubrav (as. Potentilo albaeQuercetum) na rovinných a mírně sklonitých plošinách slunných expozic s těžšími slehlými půdami s nevýraznými stopami pseudooglejení, nebo na silně skeletovitých půdách hnědozemního typu, obvykle ve výškách 300 až 430 m n. m. (PR Červený kříž, mezi Vyspalovou sečí a Leontýnským zámkem, Šnárova hora u Nižbora, Holý vrch u Horního Žlubince, východně od hájovny Zelená Bouda). Porosty mochnových doubrav se vyznačují pestrým mozaikovitým bylinným patrem. Historicky byly vždy vystaveny silnému antropogennímu vlivu (vysekávání křovin, hrabání steliva, lesní pastva, změna dřevinné skladby porostů výsadbou jehličnatých monokultur, zejména modřínu a borovice), po jeho přerušení společenstvo obvykle spěje k přeměně v habrové doubravy. Dalším zde jen okrajově se vyskytujícím společenstvem je doubrava s třemdavou bílou (as. Dictamno-Sorbetum) – nejteplejší lesní společenstvo NP s významnými teplomilnými druhy (na území NP jen na skále nedaleko ústí Vůznice). Na strmých svazích s jižní expozicí na andezitech, spilitech, diabasech a dacitech se vyskytují kamejkové doubravy (as. Torilido-Quercetum petraea). Vyznačuje se vyšší pokryvností keřů (až 50%), než je u jiných lesních společenstev oblasti obvyklé, v podrostu bývá též neobvykle vysoký podíl nitrofilních druhů. Vyskytuje se pouze maloplošně, na většině lokalit je značně devastováno mufloní zvěří (NPR Týřov, Krkavčiny). Tento typ biotopu ohrožuje především výsadba jehličnatých monokultur, zejména modřínu a borovice, přezvěření a eutrofizace. Zásady péče o biotop Pro tato společenstva je důležité udržování podmínek vhodných pro zachování keřového a bylinného patra (udržování optimálního korunového zápoje apod.) a dosažení nízkých stavů zvěře. Dále je třeba zajistit péči o genofond dubu zimního.

86

Acidofilní teplomilné doubravy bez kručinky chlupaté (Genista pilosa) (L6.5B; 188,75 ha) Charakteristika a výskyt Výslunné, strmé, často skalnaté svahy, v nejteplejších a nejsušších oblastech také plošiny a svahy o mírném sklonu. Geologickým podkladem jsou kyselé silikátové horniny, na nichž se vyvíjejí půdy typu ranker nebo mělčí kambizemě. Na jižních a jihozápadních strmých svazích, často vázaných na koryto Berounky a jejích přítoků, se objevují břekové doubravy (sv. Sorbo torminalis-Quercetum) s velkým množstvím teplomilných lesních i nelesních druhů (NPR Týřov). Společenstvo má významnou půdoochrannou a protierozní funkci. Druhově středně bohaté smolničkové doubravy (as. Viscario-Quercetum) s vysokou diverzitou mechového patra – např. v NPR Týřov, NPR Vůznice, v Luhu pod Branovem – patří v Čechách mezi velmi vzácná společenstva často vázána na říční údolí. Na strmých skalnatých jižních, jihozápadních, někdy i západních svazích s mělkou půdou plní funkci půdoochrannou, z hlediska ochrany genofondu je zde soustředěno velké množství vzácných druhů (acidofyty lesních i nelesních stanovišť), z nichž některé zde mají ekologické optimum svého výskytu. Tento typ biotopu ohrožuje především zavádění borových kultur, invaze akátu (Robinia pseudoacacia), přezvěření, tracheomykózy a eutrofizace. Zásady péče o biotop Obnova porostů se zachováním přirozené dřevinné skladby (citlivé odstranění cizorodých dřevin např. akátu (Robinia pseudoacacia), modřínu (Larix decidua), borovice černé (Pinus nigra), přičemž nesmí být narušeno bylinné patro), udržování nízkých stavů zvěře. Zajistit péči o genofond dubu zimního. Suché acidofilní doubravy (L7.1; 528,20 ha) Charakteristika a výskyt Živinami chudé substráty, např. ruly, žuly, svory, kyselé typy břidlic a porfyry v pahorkatinách, méně často v nížinách, mezi 250 a 450 m n. m. Středně hluboké až mělké, čerstvé až silně vysýchavé půdy patří typologicky k oligotrofní nebo rankerové kambizemi, řidčeji k rankeru. Zejména ve východní části NP lze vzácně (Přední Hrobce, Nový Jáchymov) nalézt bikové doubravy (as. Luzulo albidae-Quercetum) s dominantním dubem zimním (Quercus petraea). Osidlují zpravidla hlubší až oligotrofní hnědozemě na ryolitech, proterozoických břidlicích nebo písčitých štěrcích teras až do nadmořské výšky 500 m n.m. Půdy jsou dobře drenované, velmi silně humózní, v letním období vysychají. Pro bylinné patro jsou charakteristické trávy, převažují acidofilní druhy někdy s prvky listnatých mezofilních lesů. Porosty přeměněné výsadbou borovice rychle degradují. Tento typ biotopu ohrožuje především mýcení přirozených porostů, převod na jehličnaté kultury, tracheomykózy, eutrofizace. Zásady péče o biotop Pro suché acidofilní doubravy je důležité zachování příznivé dřevinné skladby s dominancí dubů. Dále je třeba zajistit péči o genofond dubu zimního. Vlhké acidofilní doubravy (L7.2; 74,22 ha) Charakteristika a výskyt Mělké terénní sníženiny, plošiny, bezodtoké mělké úžlabiny v nížinách a pahorkatinách, zpravidla mezi 200 a 400 m n. m., řidčeji v mělkých sníženinách uprostřed acidofilních bučin v nadmořských výškách kolem 450 m. Půdním typem jsou střídavě vlhké, silně kyselé, ve spodině zhutnělé pseudogleje nebo pseudooglejené kambizemě, dočasně zamokřené stagnující srážkovou vodou a silně vysýchající v suchém létě nebo podzimu. V bezodtokých sníženinách se tvoří kyselý surový humus a při silném zamokření dochází k povrchovému slatinění, kterým vzniká tzv. anmór.

87

Řídce (Karlova Ves) se na území Národního parku vyskytuje společenstvo bezkolencových doubrav (as. Molinio arundinaceae-Quercetum) vázané na pseudooglejené půdy terénních depresí na střídavě vlhkých, v létě velmi vysýchavých půdách v nadmořské výšce kolem 400 až 500 m s dominantním dubem (Quercus robur, řidčeji Q. petraea). Výskyt málo narušených porostů je poměrně vzácný, většina je silně odvodněna, proto je ochrana zbylých lokalit velmi významná. Tento typ biotopu ohrožuje především mýcení porostů, převod na borové, příp. smrkové kultury, odvodnění drenážními kanály, tracheomykózy, eutrofizace. Zásady péče o biotop Pro vlhké acidofilní doubravy je nutné zachování přirozeného složení stromového patra a obnovení vodního režimu přerušením drenážních stok. Boreokontinentální bory ostatní (L8.1B; 13,62 ha) Charakteristika a výskyt Geologickým podkladem jsou tvrdé, špatně zvětrávající a minerálně slabší horniny. Mělké a suché rankerové půdy jsou chudé humusem a kamenité. Skalní podklad často vystupuje nad povrch půdy. Porosty se vyskytují většinou maloplošně na strmých svazích a skalních ostrožnách, kde je ve vegetačním období nedostatek půdní vláhy. V Národním parku lze nalézt lišejníkový bor s dutohlávkami (Cladonio rangiferinae-Pinetum sylvestris) – edaficky a mikroklimaticky podmíněné společenstvo na minerálně chudých obtížně zvětrávajících horninách. Stromové patro je nízké, řídce zapojené s borovicí lesní (Pinus sylvestris) a s lokálně přimíšeným dubem zimním (Quercus petraea) a ojediněle i s jedlí (Abies alba), bylinné patro je chudé. Významné je bohatě vyvinuté mechové patro s převahou lišejníků rodu Cladonia. Na údolí řeky Berounky a jejích přítoků jsou vázány reliktní acidofilní jestřábníkové bory (as. Hieracio pallidi-Pinetum) s dominantní borovicí lesní (Pinus sylvestris), kodominantním dubem zimním (Quercus petraea) a občas přimíšenou břízou bělokorou (Betula pendula) – například v NPR Týřov, NPR Vůznice, u Bránova. Zápoj stromového patra je řídký až mezernatý, vzrůst zakrslý, keřové i bylinné patro s nízkou pokryvností, častá přítomnost acidofilních druhů. V Národním parku je na tato společenstva vzácně vázán výskyt ohrožených druhů jako je zimostrázek alpský (Polygala chamaebuxus) a hvězdnice chlumní (Aster amellus). Z hlediska ochrany genofondu představují jestřábníkové bory zbytky vzácného společenstva, které je významným zdrojem autochtonních typů borovice lesní, dubu zimního, jeřábů a dalších dřevin skalních stanovišť. Tento typ biotopu ohrožuje především výsadba a zarůstání nepůvodními dřevinami, zejména borovicí černou (Pinus nigra) a akátem (Robinia pseudacacia) a vysoké stavy spárkaté zvěře. Zásady péče o biotop Tato stanoviště vyžadují odstraňování nepůvodních dřevin a dosažení takových stavů zvěře, které umožní bezproblémové odrůstání přirozeného zmlazení všech zastoupených dřevin přirozené druhové skladby.

2.4. Zásady péče o nelesní ekosystémy Zásady péče o přirozené nelesní biotopy Úvod Mnoho nelesních přírodních biotopů v rámci Národního parku Křivoklátska patří, z důvodů obtížné přístupnosti, mezi nejméně ovlivněné lidskou činností. Některé z nich zahrnují velmi cenná archaická stabilní společenstva edaficky podmíněného primárního bezlesí.

88

Nejcennějšími lokalitami s výskytem přirozeného bezlesí na území Národního parku jsou skalní stepi a pleše vázané na říční fenomén řeky Berounky a jejích přítoků (Oupoř, Vůznice, Kabečnice, Velká Pleš, Týřovické skály, Stříbrný luh, Čertova skála, Skryjská jezírka). Zvláště v případě pleší jsou však zdejší nesmírně vzácná společenstva v důsledku vysokého stavu mufloní zvěře velmi ohrožena, některá se již vyskytují pouze ve fragmentech. Pro většinu těchto biotopů je optimální ponechání přirozenému vývoji, pokud je jejich stav z hlediska ochrany přírody vyhovující a jejich charakter nevyžaduje soustavný ochranářský management. Důležitý je extenzivní monitoring stavu výše vyjmenovaných biotopů zaměřený hlavně na nejreprezentativnější, nebo naopak problematické lokality: např. sledování vlivu přítomnosti zvěře (zejména muflonů na Týřovických skalách a Velké Pleši), sledování výskytu nežádoucích druhů rostlin (včetně invazních) a jejich odstraňování. Dále je nutno udržovat v přiměřeném stavu křoviny, a to buď přirozenou pastvou (ovšem za předpokladu, že zvěř je udržována v pohybu tak, aby nevznikala výležiska), nebo asanací křovin takovým způsobem, aby tvořily pouze okrajový ochranný pás lesním porostům a zároveň nepostupovaly do otevřených enkláv. Menší skalní výchozy, jakým je například Čertova skála je třeba monitorovat i z hlediska nadměrného sešlapu. Otevřené skalní výchozy na buližnících jsou v tomto směru výrazně odolnější, zde by bylo na vybraných místech vhodné obnovit výhledy ze skal a k nim vedoucí stezky. V následujícím textu jsou popsány zásady péče o jednotlivé typy biotopů. Lokalizace jednotlivých biotopů jsou v textu uvedeny jen rámcově, neboť jsou velmi často poměřně fragmentované. Při realizaci jednotlivých opatření je nezbytné vycházet z GISové vrstvy aktualizovaného mapování biotopů. Zásady péče o jednotlivé nelesní biotopy Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod – ostatní porosty (V1F; 0,88 ha) Charakteristika a výskyt Patří sem přirozené eutrofní nebo mezotrofní stojaté až mírně tekoucí vody, nedochází k periodickému vysýchání. Minerální substrát na dně, např. štěrk, jíl nebo písek, je často pokryt silnou vrstvou organického bahna a nerozloženého opadu. V Národním parku jsou to menší lesní rybníčky (například rybníček nedaleko Emilovny „U olše“, či rybníček poblíž pískovny Skočová) Biotop je ohrožován především eutrofizací, která je způsobována nadměrným přísunem živin z pramenných oblastí vodních toků, ležících mimo území Národního parku. Potenciálním ohrožením by mohly být i vodohospodářské úpravy, nešetrné odbahňování nádrží, jejich hnojení, nevhodná rybí obsádka (např. velká obsádka těžkých kaprů, vysazování amurů atd.), zasypávání těchto vod odpadem či používání herbicidů přímo na těchto biotopech, ale též v jejich bezprostředním okolí nebo v povodí jejich vodních zdrojů. Zásady péče o biotop V Národním parku Křivoklátsko bude sledován stav biotopu na lokalitách s výskytem dobře vyvinutých společenstev (např. as. Potametum natansis, jejíž populace v současnosti na území České republiky výrazně ubývají). Lokality budou chráněny před ohrožujícími vlivy (viz výše) a v případě potřeby budou podniknuta aktivní opatření k zachování jejich kvality. Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod, porosty bez významných vodních makrofyt (V1G; 0,12 ha) Charakteristika a výskyt Jedná se o společenstva přirozených eutrofních nebo mezotrofních stojatých až mírně tekoucích vod.

89

Zásady péče o biotop Tento typ biotopu není z hlediska předmětu ochrany Národního parku Křivoklátsko významný, a jeho rozloha v rámci Národního parku je velmi malá, proto nebudou v Národním parku Křivoklátsko k jeho ochraně ani managementu uplatňována žádná specifická opatření. Makrofytní vegetace mělkých stojatých vod – ostatní porosty (V2C; 0,53 ha) Charakteristika a výskyt Jedná se o společenstva přirozené eutrofních nebo mezotrofních stojatých až mírně tekoucích vod. Jsou ohrožována především vysýcháním aluviálních vod vlivem absence záplav, změnou chemismu vody, nadměrnými stavy býložravých ryb (hlavně amura a tolstolobika), aplikací herbicidů a sportovním rybařením. Zásady péče o biotop Tento typ biotopu není z hlediska předmětu ochrany Národního parku Křivoklátsko významný a jeho rozloha v rámci Národního parku je velmi malá, proto nebudou k jeho ochraně ani managementu uplatňována žádná specifická opatření. Rákosiny eutrofních stojatých vod (M1.1; 0,14 ha) Charakteristika a výskyt Přirozeně eutrofní a mezotrofní vody, substrát dna je zpravidla dobře zásobený živinami, hlinitý až jílovitý, vzácněji písčitý nebo štěrkovitý, na povrchu často se silnou vrstvou sapropelového bahna, případně nerozložené stařiny. Charakteristické je jen mírné kolísání vodní hladiny, v létě může nastat i krátké období bez vody. Jsou ohrožovány především ničením mokřadů, absencí pravidelných povodní v záplavových oblastech, regulacemi vodních toků, šířením neofytů a rumištních bylin. Zásady péče o biotop Tento typ biotopu není z hlediska předmětu ochrany Národního parku Křivoklátsko významný a jeho rozloha v rámci Národního parku je velmi malá, proto nebudou k jeho ochraně ani managementu uplatňována žádná specifická opatření, s výjimkou sledování výskytu invazních rostlin a jejich případné eliminace. Říční rákosiny (M1.4; 5,84 ha) Charakteristika a výskyt Písčité až štěrkovité, vzácněji hlinité pobřežní náplavy a lavice v meandrujících úsecích toků, které jsou krátkodobě, často i opakovaně v jarním a letním období zaplavovány, avšak koncem léta a na podzim bývají exponovány výrazným poklesům hladiny. Chrastice rákosovitá (Phalaris arundinacea) je vůči přímému mechanickému narušování proudem odolnější než ostřice Buekova (Carex buekii), takže roste i na erozních březích meandrů nebo na náplavech uprostřed toku. Oba dominantní druhy se šíří i na opuštěné louky v říčních aluviích, taková vegetace je ale výrazně druhově chudší. Na území Národního parku lze tento biotop nalézt hlavně na březích Berounky. Jsou ohrožovány především regulacemi toků a změnou hydrologického režimu, šířením nitrofilních a invazních neofytů, zejména netýkavkou žláznatou (Impatiens glandulifera). Zásady péče o biotop Tento typ biotopu není z hlediska předmětu ochrany Národního parku Křivoklátsko významný a jeho rozloha v rámci Národního parku je velmi malá, proto nebudou k jeho ochraně ani

90

managementu uplatňována žádná specifická opatření, s výjimkou sledování výskytu invazních rostlin a jejich případné eliminace. Pobřežní vegetace potoků (M1.5; 0,38 ha) Charakteristika a výskyt Písčito-hlinité, hlinité až jílovité náplavy v korytě potoků a podmáčené plochy na březích, občas i v uměle vytvořených příkopech a strouhách, na náplavech Berounky a v okolí pramenišť. Za normálního stavu vody je půdní povrch mělce zaplaven. V období zvýšené hladiny mohou být porosty na krátkou dobu zaplaveny úplně, naopak za letního průtokového minima voda často zcela opadá. Je ohrožována především regulacemi vodních toků, odvodňováním, podchycováním pramenů, eutrofizací vod, šířením neofytů, např. dvouzubec černoplodý (Bidens frondosa), netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera). Zásady péče o biotop Tento typ biotopu není z hlediska předmětu ochrany Národního parku Křivoklátsko významný a jeho rozloha v rámci Národního parku je velmi malá, proto nebudou k jeho ochraně ani managementu uplatňována žádná specifická opatření, s výjimkou sledování výskytu invazních rostlin a jejich případné eliminace. Bylinné lemy nížinných řek (M7; 0,70 ha) Charakteristika a výskyt Nitrofilní vysokobylinná vegetace, osídlující zaplavované nivy potoků a řek, nejčastěji v blízkém okolí toku, mrtvých ramen, tůní a na březích příkopů a kanálů. Navazuje na pobřežní vrbové křoviny s vrbou trojmužnou (Salix triandra) a vrbou košíkářskou (Salix viminalis) nebo na rákosiny. V přirozených podmínkách jde o vegetaci úzkých lemů, která se vlivem odlesňování říčních niv, zanedbaného kosení luk a jiných faktorů v poslední době šíří. Druhotné porosty jsou ale zpravidla značně ruderalizované. Půdy jsou hlinitopísčité až písčité nebo štěrkopísčité, vzácněji jílovité, někdy mírně zasolené, vždy ale s vysokým obsahem dusíku. V Národním parku tato společenstva doprovázejí celý tok Berounky a její větší přítoky (louka pod Týřovickými skalami, ústí Zbirožského potoka). Je ohrožována především regulacemi vodních toků, nadměrnou eutrofizací, šířením invazních druhů. Zásady péče o biotop Tento typ biotopu není z hlediska předmětu ochrany Národního parku Křivoklátsko významný a jeho rozloha v rámci Národního parku je velmi malá, proto nebudou až na vyjímky k jeho ochraně ani managementu uplatňována žádná specifická opatření, s výjimkou sledování výskytu invazních rostlin a jejich případné eliminace. Štěrkové náplavy bez vegetace (M4.1; 2,16 ha) Charakteristika a výskyt Náplavy v okolí vodních toků, na ostrůvcích v korytech a vzácněji i postupujících výspách meandrů, dosud nekolonizovaných vegetací, s převahou štěrkového materiálu. Zastoupeny jsou sedimenty různé zrnitosti, od kamenů přes písek až po hlinité částice. Substrát bývá v hloubce mokrý a živinami bohatý, ale jeho povrch zpravidla kryje suchý a neúživný štěrk, z něhož byla jemnozem vymyta proudem při vyšších stavech vody nebo deštěm po obnažení náplavu. Tento typ biotopu je ohrožován především regulací vodních toků a s ní spojenou absencí záplav.

91

Zásady péče o biotop Tento typ biotopu není z hlediska předmětu ochrany Národního parku Křivoklátsko významný a jeho rozloha v rámci Národního parku je velmi malá, proto nebudou k jeho ochraně ani managementu uplatňována žádná specifická opatření, s výjimkou sledování výskytu invazních rostlin a jejich případné eliminace. Lesní prameniště bez tvorby pěnovců (R1.4; 0,58 ha) Charakteristika a výskyt Lesní zastíněná prameniště s měkkou vodou, jejíž nízký obsah vápníku a hydrogenuhličitanových aniontů neumožňuje srážení pěnovců. Vegetace je potlačována zastíněním stromovým patrem a množstvím listového opadu. Na rozsáhlejších prameništích méně ovlivněných korunovým zápojem dřevin se proto nacházejí zapojenější a vyšší porosty. Lesní prameniště se vyvíjejí jak na humózních, tak i kamenitých půdách, v mnohých případech i na mokrých skalách. V takových případech jsou převládající složkou vegetace lišejníky a mechorosty. V NP jsou vázána hlavně na okraje olšin a ve vyšších polohách na bučiny (NPR Vůznice, Prachoviště u Branova, PR Stříbrný luh, údolí Klucné). Jsou ohrožována především svedením pramenů na hluboce zařezanou lesní cestu, rozježděním lesní mechanizací, výsadbou smrkových kultur. Lesní prameniště jsou rovněž často poškozována přemnoženou zvěří a následně ruderalizována. Zásady péče o biotop Všem lokalitám s výskytem těchto společenstev na území Národního parku Křivoklátsko bude věnována zvýšená pozornosti z hlediska výše uvedených ohrožujících faktorů. Pro další existenci pramenišť je třeba podpořit přirozené druhové složení okolních lesních porostů vhodnými zásahy. Štěrbinová vegetace silikátových skal a drolin (S1.2; 14,95 ha) Charakteristika a výskyt Skalní štěrbiny, stinné i slunné skalních srázy a balvanové rozpady v údolích, na různých typech substrátu. Patří sem též celoevropsky významná velmi vzácná a ohrožená společenstva se sleziníkem severním (Asplenium septentrionale) a kapradinkou skalní (Woodsia ilvensis) – Woodsio ilvensisAsplenietum septentrionalis známé pouze z Týřovických skal, Velké Pleše a mimo NP ze Sirské hory, a dále společenstvo se sleziníkem červeným (Asplenietum septentrionalis). V Čechách se vyskytují jen na několika málo místech, proto zasluhují stálé sledování a mimořádnou ochranu. Tento typ biotopu ohrožuje zarůstání a zastínění skalek a eutrofizace způsobená neúměrnou koncentrací introdukované zvěře. V mělkém půdním substrátu pak dochází k významnému zvyšování koncentrace nitrátů. Zásady péče o biotop Těmto společenstvům je třeba věnovat zvýšenou ochranu a intenzivně je sledovat. Jejich ochrana se neobejde bez úplné eliminace mufloní zvěře v oblasti. Vysokostébelné trávníky skalních terásek (S1.3; 1,00 ha) Charakteristika a výskyt Izolované vrchy v podobě horních hran skal s hlubší půdou a terásek skalnatých svahů. Specifické podmínky stanoviště vytváří prostor pro výskyt světlomilných lesních, plášťových, lemových i některých výrazně xerotermních druhů. Na území Národního parku je jejich výskyt vázán zejména na okolí Týřovických skal a NPR Vůznice. Případné ohrožení biotopu spočívá především v eutrofizaci či narušování mufloní zvěří v některých částech Národního parku.

92

Zásady péče o biotop Bude eliminován muflon a omezen výskyt spárkaté zvěře, která má být udržována v pohybu, aby nevytvářela výležiska. Dále je potřeba dlouhodobě sledovat míru zapojení keřového patra. Vysokobylinná vegetace zazemněných drolin (S1.4; 1,91 ha) Charakteristika a výskyt Stabilizované a silněji zazemněné sutě, které bývají zazemněny jen při povrchu, kde se hromadí padající kameny a hlavně organický materiál, jako je listový opad, větve stromů a ron humusu. Nacházejí se na úpatí stinných svahů. Přes vysoké zásobení živinami se tu udržuje bezlesí, a to vlivem teplotních inverzí, vnitřního mikroklimatu sutí a zastínění při vysokém horizontu (v Národním parku se jedná např. o společenstva s měsíčnicí vytrvalou (Lunaria rediviva) v NPR Týřov). Tento typ biotopu ohrožuje především nevhodná péče o les. Zásady péče o biotop Nebudou uplatňována žádná specifická opatření, s výjimkou sledování výskytu invazních rostlin a jejich případné eliminace. Křoviny skal a drolin s rybízem alpínským (S1.5; 4,57 ha) Charakteristika a výskyt Slunné i stinné svahy skalnatých údolí a vrcholových skal izolovaných kopců, obvykle v komplexu primárního bezlesí na zazemněných drolinách, skalních rozpadech, hranách skal; porostní mezery suťových lesů a lesní paseky. Na území Křivoklátska se společenstvo křovin rybízu alpského a růže alpinské (subas. Ribeso alpini-Rosetum pendulinae) vyskytuje jen s rybízem alpským (Ribes alpinum) a zimolezem obecným (Lonicera xylosteum), v rozvolněném vyšším patře s bezem červeným (Sambucus racemosa). Lze jej nalézt např. v NPR Týřov, PR Jezírka. PR Stříbrný luh. Tvoří jen maloplošné porosty na lesních skalách a hrubých stabilizovaných sutích na bázích svahů s chladným a vlhkým mikroklimatem daným obvykle klimatickou inverzí vázaným na říční fenomén řeky Berounky a jejích přítoků. Má významnou stabilizační funkci. Tento typ biotopu ve zdejších podmínkách není příliš ohrožen díky nepřístupným polohám většiny lokalit. Zásady péče o biotop Nejcennější porosty budou monitorovány z hlediska výskytu ruderálních a nepůvodních druhů, které budou v případě významnějšího výskytu likvidovány vhodnými prostředky. Pohyblivé sutě karbonátových hornin (S2A; 1,15 ha) Charakteristika a výskyt Pohyblivé sutě se skládají většinou z menších kamenů či štěrku. Vyskytují se na karbonátových horninách na příkřejších svazích všech orientací o sklonu nad 35°. Obvykle jsou situovány v dolní části svahů pod skalním stupněm, nad nímž je erozní svah. V rámci téhož suťového tělesa se často nacházejí jak silně pohyblivé osypy s malým množstvím jemnozemě, tak sutě částečně stabilizované a silněji zazemněné. Tomu odpovídá i vegetační zonace. Vlastní osyp bývá neosídlen a vegetace zpravidla porůstá méně pohyblivé okrajové části a vyvýšené, po spádnici protažené erozní hřbítky oddělující osypové proudy, jejichž materiál bývá gravitačně vytříděn podle velikosti, s většími úlomky v nižších částech svahu. V Národním parku jsou spojeny převážně s říčním fenoménem řeky Berounky a jejích přítoků (lokality pod Čertovou skálou, pod Týřovickými skalami a pod pravobřežními svahy Oupořského potoka). Jedná se o biotopy reliktního rázu, které osidlují zvláště adaptovaní ekologičtí specialisté, vzácně například lomikámen trsnatý křehký (Saxifraga rosacea

93

subsp.sponhemica) a velmi bohatá skupina druhů xerofilních a xerotermních přesahujících z okolních biotopů. Tento typ biotopu ohrožuje především zarůstání a stabilizace sutí. Zásady péče o biotop Jednotlivé lokality budou sledovány z hlediska možnosti zarůstání křovinami a některými invazivními nebo expanzními druhy, v těchto případech pak bude proveden potřebný management. Pohyblivé sutě silikátových hornin (S2B; 7,17 ha) Charakteristika a výskyt Pohyblivé sutě se skládají většinou z menších kamenů či štěrku. Vyskytují se na silikátových horninách na příkřejších svazích všech orientací o sklonu nad 35°. Obvykle jsou situovány v dolní části svahů pod skalním stupněm, nad nímž je erozní svah. V rámci téhož suťového tělesa se často nacházejí jak silně pohyblivé osypy s malým množstvím jemnozemě, tak sutě částečně stabilizované a silněji zazemněné. Tomu odpovídá i vegetační zonace. Vlastní osyp bývá neosídlen a vegetace zpravidla porůstá méně pohyblivé okrajové části a vyvýšené, po spádnici protažené erozní hřbítky oddělující osypové proudy, jejichž materiál bývá gravitačně vytříděn podle velikosti, s většími úlomky v nižších částech svahu. Na území Národního parku je lze nalézt v NPR Týřov a NPR Vůznice. Tato společenstva ohrožuje především zarůstání a stabilizace sutí. Vyskytují se obvykle maloplošně, proto je možné, že na většině svých lokalit nejsou dlouhodobě stálá. Zásady péče o biotop Jednotlivé lokality budou sledovány z hlediska možnosti zarůstání křovinami a některými invazními druhy, v těchto případech pak bude proveden potřebný management Mezofilní ovsíkové louky (T1.1; 113,53 ha) Charakteristika a výskyt Vyšších stupně aluviálních teras a svahy, nejčastěji v blízkosti sídel. Ovsík vyvýšený (Arhenatherum elatius) převládá zejména na živinami dobře zásobených půdách, zatímco typy s dominantní kostřavou červenou (Festuca rubra) jsou vázány na živinami chudší půdy ve vyšších nadmořských výškách. Porosty jsou zpravidla dvakrát ročně koseny a příležitostně mohou být přepásány. Typickým příkladem tohoto biotopu jsou louky u Kouřimecké rybárny. Tento typ biotopu ohrožuje především přehnojování, ruderalizace, opouštění od obhospodařování pozemků a následné zarůstání zejména třtinou křovištní (Calamagrostis epigejos). Významnou degradaci představuje též přeorání a setba výnosných travních směsí, ke které docházelo často v minulosti. Zásady péče o biotop Na lokalitách, které určí Správa NP a CHKO Křivoklátsko, bude probíhat ochranářský management spočívající v pravidelném kosení (na špatně přístupných lokalitách a v místech s obtížným terénem – např. na zamokřených půdách, nebo mělkých půdách s vysokou skeletovitostí aj. – bude preferováno ruční kosení, případně kosení lištovou sekačkou) a vyklízení biomasy. Každoročně budou tyto plochy kontrolovány z hlediska výskytu ruderálních a nepůvodních druhů, které budou v případě významnějšího výskytu likvidovány vhodnými prostředky. V případě reliktních kostřavových luk je vyloučeno hnojení a vápnění. Poháňkové pastviny (T1.3; 14,60 ha) Charakteristika a výskyt Tento typ biotopu se nachází na území Národního parku Křivoklátsko na obdobných půdách jako mezofilní louky, liší se však četností odběrů nadzemní biomasy, takže vegetační kryt je odlišného

94

charakteru. Nejvýznamnějšími faktory jsou selektivní spásání rostlin, odstraňování rostlinné biomasy průběžně během celého vegetačního období, narušování vegetace sešlapem a pravidelné hnojení. Vegetace travních porostů sečených několikrát do roka je často podobná vegetaci pastvin, ale chybějí v ní skupinky trnitých nebo pro zvířata nechutných rostlin. Jsou ohrožovány především intenzifikací a ruderalizací obhospodařování pozemků a následným zarůstáním.

nebo

opouštěním extenzivního

Zásady péče o biotop Na lokalitách, které určí Správa NP a CHKO Křivoklátsko, lze zajistit ochranářský management spočívající v extenzivní pastvě, případně doplňkové seči. Aluviální psárkové louky (T1.4; 4,83 ha) Charakteristika a výskyt Vlhké louky v zaplavovaných částech říčních a potočních náplavů na hlubokých, živinami dobře zásobených půdách (např. pod Týřovem a Čertovou skálou). Dříve pravidelné záplavy (někdy i několikrát do roka při letních lijácích) zásobovaly půdu živinami. Vývoj porostů začíná oproti jiným travním porostům velmi časně (půda je vlhká, povrch zbavený loňské stařiny), jedná se o jedno z nejproduktivnějších lučních společenstev. Jsou ohrožovány především regulacemi toků, změnami vodního režimu nebo ruderalizací – především nitrofilními druhy, jako je kopřiva dvoudomá (Urtica dioica) nebo metlice trsnatá (Deschampsia caespitosa). Při absenci pravidelného kosení se odblokuje sukcese, dochází ke změnám druhového složení přes vegetaci lad, náletu křovin směrem ke světlému živinami dobře zásobenému lesu s jasanem ztepilým (Fraxinus excelsior). Zásady péče o biotop Na významnějších plochách, které určí Správa NP a CHKO Křivoklátsko, bude probíhat ochranářský management spočívající v pravidelném kosení (vhodnou častou sečí, v ideálním případě 2 až 3x ročně a následným vyklízením biomasy). Tímto způsobem lze obnovit strukturu, funkci a za příznivých okolností i druhové bohatství tohoto biotopu. Vlhké pcháčové louky (T1.5; 2,93 ha) Charakteristika a výskyt Podmáčené glejové půdy v údolí řeky Berounky a jejích větších přítoků, luční prameniště. Hladina podzemní vody je zde trvale vysoká, porosty nesnášejí dlouhotrvající zaplavení ani periodické vysýchání. V NP se vyskytují zvláště cenné drobné lesní enklávy s těmito společenstvy. V minulosti byla velká část těchto porostů odvodněna a doseta kulturními druhy, zejména travinami, na některých místech došlo k úplnému upuštění od obhospodařování. Proto si fragmenty dosud zachovalých porostů zasluhují zvýšenou péči. Zásady péče o biotop Na významnějších plochách bude probíhat ochranářský management spočívající v pravidelném kosení (s jednou až dvěma sečemi ročně) a vyklízení biomasy. Na některých místech bude vhodné obnovit vodní režim přerušením odvodňovacích struh a meliorací. Vlhká tužebníková lada (T1.6; 5,91 ha) Charakteristika a výskyt Vlhké půdy, většinou dobře zásobené živinami, podél menších toků a řeky Berounky a v pramenných mísách potoků. V jarních měsících mohou být dočasně zaplavovány. Vysokobylinná

95

vegetace vzniká zpravidla z vlhkých pcháčových luk ponechaných ladem, s nimiž také často tvoří mozaiku. Jsou ohrožovány především odvodňováním, zarůstáním dřevinami a expanzními rostlinami (zejména travinami a kopřivou dvoudomou). Zásady péče o biotop Na významnějších plochách budou výběrově odstraňovány přerůstající stromy a mozaikově vysekávány porosty křovin, a to mimo dobu hnízdění ptactva. Každoročně budou tyto plochy kontrolovány z hlediska výskytu ruderálních a nepůvodních druhů, které budou v případě významnějšího výskytu likvidovány vhodnými prostředky. Potřebná bude v některých případech i seč prováděná 1x ročně. Na některých místech bude třeba obnovit vodní režim přerušením odvodňovacích struh a meliorací. Střídavě vlhké bezkolencové louky (T1.9; 5,07 ha) Charakteristika a výskyt Extenzivně obhospodařované, střídavě vlhké nehnojené louky na oglejených půdách se silně kolísající hladinou podzemní vody. Z hlediska zásoby živin jde o půdy chudší až středně bohaté. Lokality v Národním parku se nacházejí na lesních loučkách, na vyšších terasách údolních niv potoků a v podmáčených svahových polohách. Jsou ohrožovány především odvodňováním, opouštěním a následným zarůstáním pozemků. Zásady péče o biotop Na významnějších lokalitách může být doporučen ochranářský management spočívající v kosení jedenkrát ročně a vyklízení biomasy. Pravidelně budou tyto plochy kontrolovány Z hlediska výskytu ruderálních a nepůvodních druhů, které budou v případě významnějšího výskytu likvidovány vhodnými prostředky. Podhorské až horské smilkové trávníky bez jalovce (T2.3B; 2,15 ha) Charakteristika a výskyt Krátkostébelné pastviny nebo jednosečné louky kyselých a málo produktivních půd, většinou na písčitě zvětrávajících substrátech. Vyskytují se roztroušeně jak v sušších svahových polohách, tak na střídavě vlhkých místech v plochých terénech nad 400m n.m. na vyvýšeninách a malých lesních loučkách. Jsou ohrožovány především eutrofizací, opouštěním luk a pastvin a následným zarůstáním, lokálně zalesňováním. Zásady péče o biotop Na významnějších lokalitách bude probíhat ochranářský management spočívající v kosení alespoň jedenkrát za dva roky a vyklízení biomasy, vhodná je i pastva. Každoročně budou tyto plochy kontrolovány z hlediska výskytu ruderálních a nepůvodních druhů, které budou v případě významnějšího výskytu likvidovány vhodnými prostředky. Skalní vegetace s kostřavou sivou (Festuca pallens) (T3.1; 7,20 ha) Charakteristika a výskyt Výslunné skalnaté svahy a skály zejména v kaňonu Berounky, Oupořského potoka a údolí Vůznice. Na strmých skalách je výskyt omezen hlavně na skalní štěrbiny a terásky. Zapojenější porosty se tvoří na méně strmých skalnatých svazích. Mají významnou půdoochrannou funkci, lze v nich nalézt mnoho genofondově významných a ohrožených druhů, vzhledem ke své vzácnosti a vysokému druhovému bohatství vyžadují zvýšenou pozornost.

96

Zásady péče o biotop Na vhodných významnějších lokalitách, které určí Správa NP a CHKO Křivoklátsko, bude probíhat ochranářský management spočívající v odstraňování náletových dřevin a pastvě. Každoročně budou tyto plochy kontrolovány z hlediska výskytu ruderálních a nepůvodních druhů, které budou v případě významnějšího výskytu likvidovány vhodnými prostředky. Pěchavové trávníky (T3.2; 1,12 ha) Charakteristika a výskyt Druhově bohaté společenstvo s lomikámenem vždyživým a pěchavou vápnomilnou na severních svazích (subas. Saxifrago aizoi-Seslerietum calcariae) a společenstvo subas. Alysso saxatilisSeslerietum variae se na území Národního parku Křivoklátsko řídce nalézají na strmých svazích nebo skalních ostrožnách na bazických silikátech vlhčích expozic (Týřov, Andělská skála při ústí Klucné). Orientace svahů je nejčastěji severní, případně západní, což podmiňuje větší a vyrovnanější půdní vlhkost. Suché trávníky s pěchavou vápnomilnou (Sesleria caerulea) a lomikámenem vždyživým (Saxifraga paniculata) mají výrazně reliktní charakter, často se váží na skály, které nebyly v postglaciálu nikdy porostlé zapojeným lesem. Tato vzácně se vyskytující stanoviště se vyznačují přísně vyhraněnými ekologickými podmínkami. Je pro ně charakteristická přítomnost keřového patra, jedná se o jedno z druhově nejbohatších společenstev Národního parku. Pěchavové trávníky jsou ohrožovány především zarůstáním křovinami a stromy a eutrofizací. Zásady péče o biotop Ochranářský management bude spočívat v odstraňování nadměrného výskytu náletových dřevin. Každoročně budou tyto plochy kontrolovány z hlediska přítomnosti ruderálních a nepůvodních druhů, které budou likvidovány vhodnými prostředky. Protože byla část nejcennějších lokalit v rámci České republiky zničena, je nutná velmi přísná ochrana a občasná kontrola stanovišť. Acidofilní suché trávníky bez význačného výskytu vstavačovitých (T3.5B; 2,85 ha) Charakteristika a výskyt Výslunné svahy o různém sklonu na kyselých silikátových horninách. Jde o sekundární vegetaci se slabě vyvinutým keřovým patrem na relativně hlubších půdách vzniklou na místě původních teplomilných a acidofilních doubrav. V minulosti byly tyto trávníky využívány jako příležitostné ovčí pastviny a měly proto vyrovnané a bohaté druhové složení. Z hlediska genofondu se jedná o společenstva velmi významná. Jsou ohrožována především neobhospodařováním pozemků (opuštěním od pastvy společenstva velmi rychle degenerují), přirozenou sukcesí křovin, zarůstáním expanzními druhy dřevin a depozicí atmosférického dusíku. Expanze trav ovsíku vyvýšeného (Arrhenatherum elatius) a třtiny křovištní (Calamagrostis epigejos) je spojena s vymizením vzrůstově nižších druhů rostlin. Významná je ruderalizace a nitrifikace půdy způsobená muflony a jeleny zvláště na Velké Pleši a Týřovických skalách, která má za následek téměř úplné zničení těchto společenstev. Zásady péče o biotop Na významnějších lokalitách, které určí Správa NP a CHKO Křivoklátsko, bude probíhat ochranářský management spočívající v odstraňování dřevin, na některých místech bude vhodná pastva ovcí a koz nebo kosení. Každoročně budou tyto plochy kontrolovány z hlediska výskytu ruderálních a nepůvodních druhů, které budou v případě významnějšího výskytu likvidovány vhodnými prostředky. Pro zabránění zániku nejcitlivějších exponovaných lokalit jako je NPR Týřov je nanejvýš žádoucí snížení stavů muflonů na minimum.

97

Suché bylinné lemy (T4.1; 3,15 ha) Charakteristika a výskyt Výslunné svahy o různém sklonu nejčastěji na andezitech, spilitech a diabasech a v teplotně příhodných podmínkách i na ryolitech a proterozoických břidlicích (vázaných na kaňon řeky Berounky a jejích přítoků). Na území Národního parku se vyskytují například v NPR Týřov, PR Čertova skála, PR Kabečnice, na skálách u ústí Vůznice. Tvoří je velmi cenná druhově bohatá společenstva patřící k nejteplomilnějším v ČR, zde vázána převážně na skalní výchozy, kde tvoří přechod mezi lesní a skalní vegetací, nebo vznikají sekundárně na okrajích lesních porostů na teplotně a expozičně příhodných stanovištích. Porosty bývají hustě zapojené, druhově velmi bohaté, někdy s výskytem teplomilných keřů. V bylinném patře dominuje kakost krvavý (Geranium sanguineum), válečka prápořitá (Brachypodium pinnatum), tolita lékařská (Vincetoxicum hirudinaria), vzácně třemdava bílá (Dictamnus albus), řepík lékařský (Agrimonia eupatoria), sasanka lesní (Anemone sylvestris), smldník jelení (Peucedanum cervaria), prorostlík srpovitý (Bupleurum falcatum), aj. Patří sem velmi cenné společenstvo s třemdavou bílou (as. Geranio-Dictamnetum) s množstvím vzácných a ohrožených druhů, dále teplomilné lemové společenstvo se smldníkem jelením (as. Peucedanetum cervariae). Společenstva jsou ohrožována především intenzivním obhospodařování pozemků v sousedství lesa a přirozenou sukcesí lesa. Jsou velmi snadno narušitelná expanzí cizorodých, ale i domácích dřevin Zásady péče o biotop Na významnějších lokalitách, které určí Správa NP a CHKO Křivoklátsko, bude probíhat ochranářský management spočívající v odstraňování křovin a stromů, a to mimo dobu hnízdění ptactva. Každoročně budou tyto plochy kontrolovány z hlediska výskytu ruderálních a nepůvodních druhů, které budou v případě významnějšího výskytu likvidovány vhodnými prostředky. Acidofilní trávníky mělkých půd (T5.5; 6,00 ha) Charakteristika a výskyt Bylinná společenstva s pavincem horským (as. Jasiono montanae-Festucetum ovinae) se na území Národního parku Křivoklátsko nacházejí na mělkých, živinami chudých skeletovitých půdách na kyselých silikátových horninách (NPR Týřov, NPR Vůznice). Jedná se o sekundární vegetaci na místě původních acidofilních doubrav nebo acidofilních bučin. Pro svou malou produktivitu se tyto trávníky využívaly zpravidla jako chudé pastviny pro ovce nebo kozy. Většina porostů je maloplošných, vyvinutých na mezích podél cest, na okrajích lesa nebo kolem skalních výchozů. Těmto druhově velmi bohatým společenstvům je nutno věnovat zvýšenou péči Jsou ohrožována především spontánním zarůstáním dřevinami a eutrofizací. Zásady péče o biotop Na významnějších lokalitách, které určí Správa NP a CHKO Křivoklátsko, bude probíhat extenzivní pastva a dále odstraňování náletových dřevin mimo dobu hnízdění ptactva. Každoročně budou tyto plochy kontrolovány z hlediska výskytu ruderálních a nepůvodních druhů, které budou v případě významnějšího výskytu likvidovány vhodnými prostředky. Acidofilní vegetace efemér a sukulentů bez netřesků (T6.1B; 1,14 ha) Charakteristika a výskyt Osluněné skalní plošiny a terásky, meze, stráně s mělkou půdou a narušovaná místech v nízkých trávnících na různých typech hornin. Náleží sem druhově chudé společenstvo s chmerkem vytrvalým (as. Polytricho pilifero-Scleranthetum perennis) s dominujícím chmerkem vytrvalým (Scleranthus perennis), mateřídouškou vejčitou (Thymus pulegioides) a kostřavou ovčí (Festuca ovina), s ploníkem

98

chluponosným (Polytrichum piliferum) a rohozubem nachovým (Ceratodon purpurens) v mechovém patře. Jeho nejvýznamnější lokalita v NPR Týřov je výrazně poškozena. Tento typ biotopu ohrožuje především přirozená sukcese a ruderalizace, dále degradace spojená s častým zdržováním se stád muflonů na místech výskytu biotopu. Zásady péče o biotop Specifický management biotopu v případě jeho výskytu na buližníkových výchozech nebude prováděn. Na ostatních lokalitách je nutno eliminovat stavy muflonů (NPR Týřov) Suchá vřesoviště nížin a pahorkatin bez jalovce (T8.1B; 1,56 ha) Charakteristika a výskyt Tento typ biotopu se nachází na území Národního parku Křivoklátsko jako vegetace sekundární, vzniklá po odlesnění na místech acidofilních nebo teplomilných doubrav, místy i primárně na skalních hranách a svazích s dominantním druhem vřesem obecným (Calluna vulgaris) – as. AnthericoCallunetum. Geologickým podkladem jsou minerálně středně silné horniny, na nichž dochází k odvápnění půdy, nebo buližníky. Uzavřené porosty uvnitř lesních komplexů patří mezi stabilizovaná společenstva, zachovávající si stejnou strukturu i několik desetiletí. Na Velké Pleši a Týřově byla tato společenstva vlivem působení muflonů zcela zdevastována. Jako významná archaická společenstva s dlouhodobou stabilizující funkcí si zasluhují zvýšenou péči. Jsou ohrožována především nadměrným okusem muflony a další spárkatou zvěří a eutrofizací spojenou s jejich častým a hojným pobytem na těchto stanovištích, obohacováním půdy dusíkem atmosférickou depozicí a následným šířením konkurenčně silnějších bylin na úkor keříčků. Zásady péče o biotop Na významnějších lokalitách, které určí Správa NP a CHKO Křivoklátsko, budou mimo dobu hnízdění ptactva odstraňovány náletové dřeviny. Každoročně budou tyto plochy kontrolovány z hlediska šíření ruderálních a nepůvodních druhů, které budou v případě významnějšího výskytu likvidovány vhodnými prostředky. Důležitá je eliminace muflonů. Brusnicová vegetace skal a drolin (T8.3; 0,05 ha) Charakteristika a výskyt Skalní hrany, terásky strmých skal a drolin minerálně chudších hornin (křemence, buližníky). V keříčkových porostech často dochází ke hromadění surového humusu. Zpravidla jde o přirozenou lemovou vegetaci na světlinách a okrajích acidofilních doubrav, bučin nebo borů. Jedná se o archaická společenstva mimořádného významu (Klucná, Dlouhá skála, Výrovka) s významnou stabilizační funkcí schopné osidlovat extrémní podklady a stanoviště. Porosty v Národním parku jsou pravděpodobně velmi starými pozůstatky primárního edaficky podmíněného bezlesí (tvrdé horniny, zablokovaná sukcese). Jsou ohrožovány především zarůstáním stromy a keři, pravděpodobně též atmosférickou depozicí dusíku a následným šířením konkurenčně silnějších bylin na úkor keříčků, narušování porostů a nadměrným výskytem spárkaté zvěře. Zásady péče o biotop V ochraně ani managementu nebudou uplatňována žádná specifická opatření, tento ojedinělý vegetační fenomén je však nutno dlouhodobě sledovat. Vrbové křoviny hlinitých a písčitých náplavů (K2.1; 5,22 ha) Charakteristika a výskyt Břehy řeky Berounky a v malé míře Zbirožského potoka na místech vystavených mechanickému působení silného vodního proudu. Jde o světlomilnou vegetaci, ustupující při silnějším zastínění spojeném s rozvojem stromového patra.

99

Zásady péče o biotop Na Křivoklátsku není tento typ biotopu významně ohrožen, proto nebudou žádná specifická ochranná ani managementová opatření prováděna. Vysoké mezofilní a xerofilní křoviny (K3; 11,67 ha) Charakteristika a výskyt Čerstvé vlhké až suché půdy na různých podkladech na rovinách i svazích všech orientací. Často jde o mezičtější enklávy v primárním bezlesí, např. skalní rozsedliny, dále o přirozené i sekundární lesní pláště na rozhraní se skálami, suchými trávníky či loukami, velmi hojně o meze podél cest a opuštěné louky, pastviny nebo pole. Na území Národního parku je lze nalézt například v PR Kabečnice. Tento typ biotopu ohrožuje především eutrofizace, šíření ruderálních a nepůvodních druhů, event. přirozená sukcese. Zásady péče o biotop Na vybraných lokalitách, které určí Správa NP a CHKO Křivoklátsko, bude probíhat ochranářský management spočívající ve výběrovém odstraňování přerůstajících stromů a mozaikovém vysekávání porostů křovin, a to mimo dobu hnízdění ptactva. Každoročně budou tyto plochy kontrolovány z hlediska šíření ruderálních a nepůvodních druhů, které budou v případě významnějšího výskytu likvidovány vhodnými prostředky. Nízké xerofilní křoviny se skalníkem (K4A; 2,72 ha) Charakteristika a výskyt Výslunné svahy na různých typech hornin, na půdách o různé mocnosti, od skalních hran s málo vyvinutou mělkou půdou po hluboké půdy na spraši. Na strmých svazích jde o součást vegetace skal a suchých trávníků na přirozených světlinách v doubravách a suťových lesích. V komplexech sekundárních suchých trávníků se nízké křoviny vyvíjejí na místech po delší dobu neobhospodařovaných, sukcesí však po čase přecházejí ve vysoké křoviny. Jsou ohrožovány především zarůstáním vyššími křovinami nebo náletem stromů, eutrofizací a šířením ruderálních a nepůvodních druhů Zásady péče o biotop Na významnějších lokalitách, které určí Správa NP a CHKO Křivoklátsko, bude probíhat výběrové odstraňování náletu stromů a druhů vysokých křovin. Každoročně budou tyto plochy kontrolovány z hlediska výskytu ruderálních a nepůvodních druhů, které budou v případě významnějšího výskytu likvidovány vhodnými prostředky. Nelesní ekosystémy v území navazujícím na NP Křivoklátsko Funkci ochranného pásma Národního parku Křivoklátsko de facto vykonává Chráněná krajinná oblast Křivoklátsko. Management nelesních ekosystémů zde bude probíhat na základně Plánu péče o CHKO Křivoklátsko. Hlavní zásadou managementu nelesních ekosystémů v území navazujícím na Národní park je hospodařit tak, aby nebyly dotčeny cíle managementu v přilehlých oblastech Národního parku. V centru zájmu by měly být některé cenné lokality s populacemi vzácných a ohrožených druhů, které fungují jako „nášlapné kameny“ (stepping stones) jejich migrace (Nezabudické skály, Lípa, Sirská hora, Dubinky, Trubínský vrch, Kohoutov, skály u Račic, Maršův vrch, Pekelské louky, louky pod Leontýnem, bývalé pastviny nad Hýskovem, Andělská skála, Stará ves aj.).

100

2.5. Zásady péče o biotopy silně ovlivněné nebo vytvořené člověkem Urbanizovaná území (X1; 25,91 ha) Zastavěné části sídel nebo průmyslových a zemědělských objektů, včetně ruderální bylinné a dřevinné vegetace, parků, stromořadí, menších lesíků a křovin na volných plochách mezi zástavbou Zásady péče o biotop Na těchto lokalitách je třeba sledovat výskyt významných invazních druhů rostlin. Intenzivně obhospodařovaná pole (X2; 9,71 ha) Kultury obilovin a okopanin, zpravidla na menších polích pravidelně ošetřovaných herbicidy, v nichž mezi plevelnými druhy nebyl potvrzen výskyt vzácnějších archeofytů, převládají neofyty. Druhy označované jako plevely mají často malou pokryvnost a vyskytují se hlavně na polních okrajích, v úzkých pruzích nezasažených herbicidy. Zásady péče o biotop Na těchto lokalitách je třeba sledovat výskyt invazních a potenciálně invazních druhů rostlin. Extenzivně obhospodařovaná pole (X3; 10,51 ha) Kultury obilovin a okopanin na extenzivně obhospodařovaných polích, zpravidla na záhumencích a menších parcelách. Plevelová vegetace je alespoň v některých částech roku bohatě vyvinutá a výrazné zastoupení v ní mají archeofytní druhy. Do této mapovací jednotky patří i zemědělská půda dočasně ležící ladem nebo nedávno opuštěná orná půda, na které převažují jednoleté plevele a ještě se nevyvinula vegetace zařaditelná do jiných biotopů. Zásady péče o biotop Na těchto lokalitách je třeba sledovat výskyt invazních a potenciálně invazních druhů rostlin. Intenzivně obhospodařované louky (X5; 42,74 ha) Druhově chudé, silně hnojené, několikrát do roka sečené a případně přeorávané louky nebo výsevy travních směsek, ve kterých nejčastěji převládají trávy psárka luční (Alopecurus pratensis), srha říznačka (Dactylis glomerata) nebo jílek mnohokvětý (Lolium multiflorum) s příměsí širokolistých nitrofilních bylin, jako je kerblík lesní (Anthriscus sylvestris) a šťovík tupolistý (Rumex obtusifolius). Patří sem také pole s výsevy jetelovin a druhově chudé louky postižené odvodněním, jejichž dominantami bývá např. medyněk vlnatý (Holcus lanatus) nebo trojštět žlutavý (Trisetum flavescens). Zásady péče o biotop Na těchto lokalitách je třeba sledovat výskyt expanzních a invazních druhů rostlin. Antropogenní plochy se sporadickou vegetací mimo sídla (X6; 2,24 ha) Člověkem vytvořené biotopy mimo sídla a průmyslové nebo zemědělské areály, na kterých je vyvinuta sporadická vegetace s pokryvností do 10 %, případně jsou úplně holé, bez vegetace. Patří sem těžební jámy a výsypky, odvaly hlušiny, haldy, lomy, štěrkovny, pískovny, skrývky zeminy, vybetonované nebo asfaltované plochy a podobná území s odstraněnou, převrstvenou nebo nevyvinutou půdou. Zásady péče o biotop Na těchto lokalitách je třeba sledovat výskyt významných invazních druhů rostlin.

101

Ruderální bylinná vegetace mimo sídla (X7; 51,16 ha) Porosty ruderálních a synantropních bylin, jednoletých i vytrvalých, často s dominancí invazních druhů, mimo sídla a průmyslové nebo zemědělské areály. Nezřídka se v terénu prolínají s biotopy sekundárních trávníků, mokřadů nebo pobřežní vegetace. Zásady péče o biotop Na těchto lokalitách je třeba sledovat výskyt významných invazních druhů rostlin. Křoviny s ruderálními a nepůvodními druhy (X8; 0,26 ha) Silněji narušované a člověkem ovlivňované křoviny s hojnými ruderálními druhy nebo výsadby nepůvodních druhů keřů. V ruderalizovaných křovinách nejčastěji převládají bez černý (Sambucus nigra), případně ostružiníky (Rubus spp.). Zásady péče o biotop Na těchto lokalitách je třeba sledovat výskyt významných invazních druhů rostlin. Lesní kultury s nepůvodními jehličnatými dřevinami (X9A; 3690,10 ha) Lesní kultury s vysazenými dřevinami, které nebyly součástí přirozených lesů, případně v nich měly jen menší podíl. Z jehličnanů jde nejčastěji o smrk ztepilý (Picea abies) a borovici lesní (Pinus sylvestris), případně modřín opadavý (Larix decidua). Zásady péče o biotop Část těchto porostů by měla být dopěstována běžným způsobem a v průběhu obmýtí výběrem vhodné dřevinné skladby, prostorové a věkové diferenciaci připravována pro obnovu na les přírodě blízký. U části porostů by bylo vhodné měnit dřevinnou skladbu ve prospěch chybějících dřevin výchovou nebo obnovou (a to včetně dřevin vtroušených a vzácných), porosty věkově diferencovat. Zvláštní pozornost je třeba v tomto smyslu věnovat jedli bělokoré (Abies alba). Lesní kultury s nepůvodními listnatými dřevinami (X9B; 14,59 ha) Lesní kultury s vysazenými dřevinami, které nebyly součástí přirozených lesů, případně v nich měly jen menší podíl. Zásady péče o biotop Péče o lesní plochy tohoto typu bude podrobněji rozebrána v samostatné kapitole věnované lesnímu hospodářství. U části porostů by bylo vhodné měnit dřevinnou skladbu ve prospěch chybějících dřevin výchovou nebo obnovou (a to včetně dřevin vtroušených a vzácných), porosty věkově diferencovat. Zvláštní pozornost je třeba v tomto smyslu věnovat jedli bělokoré (Abies alba). Část těchto porostů by měla být dopěstována běžným způsobem a v průběhu obmýtí výběrem vhodné dřevinné skladby, prostorové a věkové diferenciaci připravována pro obnovu na les přírodě blízký. Paseky s podrostem původního lesa (X10; 87,91 ha) Paseky a holiny, jejichž vegetace druhovým složením odpovídá bylinnému patru původního lesa. Nejčastěji jde o paseky na málo produktivních a živinami chudých půdách, kde po odstranění stromového patra nedochází k rozvoji nitrofilní pasekové vegetace. Paseky s nitrofilní vegetací (X11; 421,62 ha) Paseky a holiny s charakteristickou pasekovou vegetací, odlišnou od podrostu původního lesa, ve které jsou zastoupeny světlomilné a na živiny náročné byliny, u starších pasek křoviny nebo pionýrské náletové dřeviny. Zahrnují se sem i paseky s mladými stromovými výsadbami, pokud bylinná vegetace dosud plošně převažuje. Zásady péče o biotop Na těchto lokalitách je třeba sledovat výskyt významných invazních a expanzních druhů rostlin.

102

Nálety pionýrských dřevin (X12; 41,99 ha) Spontánní nálety pionýrských stromových dřevin na nelesních plochách mimo sídla. Nejčastěji jde o menší lesíky vzniklé na původně nelesní půdě nebo polní remízky s převládající břízou (Betula sp.), smrkem ztepilým (Picea abies), borovicí lesní (Pinus sylvestris), topolem osikou (Populus tremula) a vrbou ( Salix sp.). Zásady péče o biotop Na těchto lokalitách je třeba sledovat výskyt významných invazních druhů rostlin. Nelesní stromové výsadby mimo sídla (X13; 6,56 ha) Extenzivní sady s travinným podrostem, parky, zahrady, hřbitovy, aleje, stromořadí a větrolamy. Zásady péče o biotop Na těchto lokalitách je třeba sledovat výskyt významných invazních druhů rostlin a v případě potřeby proti nim zasáhnout. Velice často se v tomto biotopu vyskytují zvláště chráněné druhy živočichů i rostlin. Vzhledem k různorodosti biotopu musí být jejich ochrana řešena především individuálně, v závislosti na konkrétních okolnostech. V obecné rovině je nutno především chránit v tomto biotopu staré stromy, které jsou nebo mohou být stanovištěm xylofágních druhů hmyzu a doupné stromy, které jsou významné zejména z hlediska ochrany ptáků. Vodní toky a nádrže bez ochranářsky významné vegetace (X14; 3,64 ha) Antropicky silně ovlivněné vodní toky a nádrže, např. vybetonované strouhy a rybníčky v sídlech, odpadní kanály, požární nádrže, hluboké přehradní nádrže se strmými břehy, napřímené a ohrázované úseky řek, meliorační kanály uprostřed polních kultur, silně zastíněné vody v lesích, rybníky s intenzivním chovem ryb, intenzivně rekreačně využívané vody apod. Na území Národního parku se jedná například o nádrž na Vůznici a systém rybích sádek nebo lokalitu Výbrnice. Vegetace makrofyt chybí nebo je zastoupena pouze jedním nebo několika málo běžnými druhy eutrofních vod, např. okřehkem hrbatým (Lemna gibba), okřehkem menším (Lemna minor), okřehkem trojbrázdým (Lemna trisulca), závitkou mnohokořennou (Spirodela polyrhiza), rdestem kadeřavým (Potamogeton crispus), rdestem hřebenitým (Potamogeton. pectinatus), rdestem maličkým (Potamogeton pusillus), růžkatcem ponořeným (Ceratophyllum demersum), vodním morem kanadským (Elodea canadensis) a stolístkem klasnatým (Myriophyllum spicatum). Zásady péče o biotop Vzhledem k různorodosti a malému rozsahu biotopu je třeba provádět individuální opatření dle konkrétních podmínek, např. odstranit zdroje eutrofizace či provést vhodnou revitalizaci. Na lokalitě bývalých rybích sádek na vodním toku Vůznice budou provedena opatření k zachování a údržbě vodních ploch. V rámci extenzivního využívání rybochovných zařízení bude postupně prováděno odstraňování nefunkčních doprovodných zařízení, která nejsou na území NP žádoucí. U vodních děl, která budou využívána, je výhledově uvažováno o chovu chráněných a mizejících druhů ryb Křivoklátska (mřenka, vranka, střevle) nebo s jejich zachováním jako vhodných ploch pro rozmnožování vodních živočichů, především obojživelníků a některých skupin hmyzu.

2.6. Opatření pro obnovu přirozeného stavu abiotických složek přírodního prostředí Území Národního parku je geologicky velmi pestré. Na pravém břehu Berounky vystupuje vyvřelé Křivoklátsko-rokycanské pásmo tvořené především kambrickými terestrickými vulkanity pacifického typu (andezity, dacity a ryolity), nejstarší paleozoické horniny jsou mořské usazeniny skryjskotýřovického kambria se světoznámou trilobitovou faunou, část území je budována svrchním proterozoikem s výlevy podmořských bazaltů a čočkami mimořádně odolných buližníků vyčnívajících

103

z méně odolných břidlic a drob v podobě výrazně modelovaných skalnatých kamýků. Zvláštní zmínku zaslouží dacitová soutěska Jezírka na Zbirožském potoce s významnými paleontologickými nálezy, andezitový Týřovická skála a spilitová Čertova skála nad Berounkou u Týřovic. Podél Berounky a jejích přítoků lze nalézt sprašové závěje. Zvláštností jsou holocenní pěnovce vznikající při některých pramenech vytékajících z kambrických vulkanitů (Stříbrný luh, U Eremita). V nich nalezená postglaciální malakofauna dokládá přímou návaznost dnešních lesních společenstev na stav ke konci poledového klimatického optima (tedy minimální narušení lidskými zásahy v minulosti). Na tyto pěnovce jsou též navázána velmi vzácná společenstva rostlin a mnoho vzácných druhů bezobratlých. Dlouhodobým cílem ochrany přírody je zachování všech významných geologických a paleontologických lokalit, z nichž většina je dnes součástí vyhlášených zvláště chráněných území. Mezi významná opatření pro obnovu stavu abiotických složek prostředí patří činnosti směřující k obnově vodního režimu mokřadů, který zde byl narušen převážně nešetrným způsobem lesního hospodaření (plošné odvodňování, výsadba nevhodných dřevin, necitlivá těžba, apod.) a někdy též zemědělského využívání (odvodňování luk, zavážení mokřadů). Tyto lokality (mokřady, prameniště) bude třeba nejprve podrobně zmapovat. V případech, kdy tyto zásahy nebyly pro mokřadní společenstva ireverzibilní, bude dle charakteru lokality přistoupeno k revitalizačním opatřením zaměřeným na nápravu narušeného vodního režimu (podrobněji pro jednotlivé biotopy popsáno v kapitole 2.4 Zásady péče o nelesní ekosystémy a kapitole 2.3 Zásady péče o lesní ekosystémy). Na území Národního parku se obnova hydrologických funkcí mokřadů týká například lesních pramenišť, některých lučních společenstev, mokřadních olšin, luhů a lesních biotopů (zde například původně s jedlí bělokorou) v minulosti převedených na smrkové monokultury.

2.7. Zásady péče o fytogenofond a zoogenofond Zásady péče o zvláště chráněné, ohrožené a vzácné taxony cévnatých rostlin Národní park je určen především k ochraně celých ekosystémů a biotopů a biologické diverzity všech úrovních na celém území Národního parku, a proto nejsou stanoveny zvláštní zásady péče o jednotlivé taxony rostlin. Změny ve výskytu druhů, pokud nejsou indikátorem nežádoucích procesů v jednotlivých biotopech, je proto nutno posuzovat v kontextu dynamiky ekosystémů. Zásady péče o biotopy jsou uvedeny v příslušných kapitolách. K obecným zásadám patří ochrana přirozené dynamiky stanovišť, radikální snížení počtu spárkaté zvěře a ovlivňování jejich projevů (nadměrný okus vegetace, výlehy na pleších, apod.), zachovávání jemné i hrubé dřevní hmoty v lesních porostech a obnova přirozené či přírodě blízké dřevinné a prostorové skladby lesních ekosystémů. Dále zachování extenzivních postupů obhospodařování luk a pastvin a důsledné odstraňování invazních druhů rostlin (např. křídlatka, bolševník). Péče o jednotlivé druhy rostlin spočívá především v ochraně ekosystémů, biotopů a stanovišť, neplánují se žádné záchovné programy pro jednotlivé druhy, s výjimkou některých lesních dřevin (viz text dále). Pro uchování druhové diverzity rostlin je tedy nezbytné zachování exitujících přirozených ekosystémů a podpora přirozených procesů s cílem rekonstrukce přirozené druhové diverzity a prostorové skladby ekosystémů. Zvláštní pozornost je třeba věnovat ohroženým typům biotopů, jako jsou zejména vodní toky, mokřadní plochy, suťové lesy a otevřené sutě, reliktní bory, inverzní biotopy a lesní loučky. Pro existenci řady druhů zejména bezcévných rostlin a hub je důležité ponechávat v dostatečné míře mrtvé dřevo v porostech, dále pak zvýšit podíl listnatých dřevin a jedle v lesních porostech. Pro Křivoklátsko je zvláště významný výskyt tisu červeného (Taxus baccata), vratičky heřmánkolisté (Botrychium matricariifolium), bělolistu žlutavého (Filago lutescens), hruštičky prostřední (Pyrola media) a kapradinky skalní (Woodsia ilvensis). Tis červený (Taxus baccata) Bude potřeba dlouhodobě sledovat a podporovat populace ohroženého druhu (C3) tisu červeného (Taxus baccata) na všech existujících lokalitách v Národním parku (NPR Týřov, PR U Eremita, PR Jezírka, svahy údolí Berounky u Branovského luhu). V současné době je jeho zmlazení velmi vzácné,

104

proto je nutné zachovat druhové složení společenstev, v nichž se vyskytuje (v rámci Křivoklátska se jedná o habrové javořiny asociace Aceri-Carpinetum), které podmiňuje vznik příznivých forem humusu s vyšším obsahem Ca 2+. Asociace Aceri-Carpinetum představuje edaficky a mikroklimaticky podmíněný suťový les stupně habrových doubrav s dobře vyvinutým mechovým, bylinným, keřovým i stromovým patrem. Její výskyt je vázán na říční fenomén řeky Berounky a jejích přítoků. Tyto lokality jsou vzhledem k ochraně genofondu významným centrem vhodných ekotypů suťových dřevin z přirozené obnovy. Kapradinka skalní (Woodsia ilvensis) Štěrbinové společenstvo skal as. Woodsio ilvensis – Asplenietum septentrionalis s kapradinkou skalní (Woodsia ilvensis) se na Křivoklátsku vyskytuje jen na třech lokalitách, z toho dvě jsou na území Národního parku (Týřovická skála, Velká Pleš). V celoevropském měřítku se jedná o velmi vzácné společenstvo vyžadující velmi přísnou ochranu, což v případě Národního parku znamená eliminovat výskyt mufloní zvěře na všech známých lokalitách a výskyt kapradinky pečlivě monitorovat. Vysoký podíl nitrátů z exkrementů zvěře v mělkém půdním substrátu má za následek zdecimování populace nejen kapradinky skalní, ale i dalších vzácných doprovodných druhů. Kapradinka skalní se řadí mezi silně ohrožené druhy (C2), jedná se o arkto-alpínský subatlantskocirkumpolární prvek naší květeny, který byl na Křivoklátsku poprvé popsán Tadeášem Haenkem na skalách u Kouřimce v roce 1785 během pravděpodobně vůbec první dokumentované botanické exkurze na toto území, která se uskutečnila z podnětu majitele křivoklátského panství Karla Egona Fürstenberga, zakladatele vědecké společnosti Privatgesellschaft. Vratička heřmánkolistá (Botrychium matricariifolium) Tento pro českou květenu kriticky ohrožený druh (C1), obývající otevřené plochy a světlé lesy nebo rozvolněné porosty na kyselých minerálně chudých substrátech, se na území NP vyskytuje na čtyřech lokalitách. Jedná se o konkurenčně slabý druh, kterému zde vyhovují stanoviště s mírně zapojeným nebo rozvolněným bylinným podrostem, po úplném zapojení vegetace mizí. Proto je třeba se při snahách o jeho zachování zaměřit na citlivé prosvětlování korunového zápoje, při čemž ale nesmí dojít k ohrožení jednotlivých rostlin vratičky nacházejících se v bylinném patře, dále by bylo možné pro druh uměle vytvářet v blízkosti starých nalezišť nová stanovištně příhodná místa. Bělolist žlutavý (Filago lutescens) Tento vzácný polní plevel je pro květenu ČR kriticky ohroženým druhem (C1), na území NP je na hranici vymizení, vyskytuje se dosud na dvou malých lokalitách. Hruštička prostřední (Pyrola media) Zvláště chráněný kriticky ohrožený (C1) taxon hruštička prostřední obývá lesní okraje a polostinné lesy. Je to hemikryptofyt, který ke své existenci potřebuje endotrofní mykorhizu. V posledních letech byl jeho ústup způsobený pravděpodobně vlivem imisí na mykorhizní houby zpomalen, dokonce byl objeven na několika nových lokalitách. Lomikámen trsnatý křehký (Saxifraga rosacea subsp. sponhemica) V Čechách patří mezi silně ohrožené druhy (C2), na území NP jej lze nalézt na lokalitě „Zpropadený zámek“ na suti kolem ventarol (pravý břeh Berounky proti hospodě U Rozvědčíka). Naleziště je nutno velmi pečlivě sledovat. Ohrožené druhy lučních společenstev Při inventarizaci luk je třeba se zaměřit na zvláště chráněné druhy, zejména na: vstavač kukačka (Orchis morio), vstavač májový (Dactylorhiza majalis), vstavač osmahlý (Orchis ustulata), upolín nejvyšší (Trollius altissima), kosatec sibiřský (Iris sibirica), hořec hořepník (Gentiana pneumonanthe), hadilka obecná (Ophioglossum vulgatum), tolije bahenní (Parnassia palustris), zvonečník hlavatý (Phyteuma orbiculare), všivec bahenní (Pedicularis palustris) a všivec lesní (Pedicularis sylvatica). Monitorovat lokality známé výskytem těchto rostlin. Nepřipustit ohrožení

105

jejich populací a negativní zásahy do lokalit výskytu, naopak jim vytvářet vhodné prostředí (např. kosení luk s výskytem rostlin z čeledi Orchideaceae).

Zásady péče o vzácné taxony hub, lišejníků a mechorostů Houby tvoří významnou složku lesních i nelesních biotopů NP Křivoklátsko. Většina vzácných druhů hub je v NP vázána na ohrožené biotopy, mnoho z nich se vyskytuje na skalních biotopech a na stepních lokalitách (NPR Týřov, NPR Velká Pleš, PR Kabečnice, PR Čertova skála, NPR Vůznice). Výskyt jednotlivých taxonů hub na určitém stanovišti je dán širokým komplexem nejrůznějších faktorů. Houby jsou významným indikátorem stupně přirozenosti vegetace, půdních poměrů, biologických vlastností humusu, změn makro-, mezo- a mikroklimatu a antropogenní zátěže. V ekosystému houby zaujímají nenahraditelnou funkci jako saprofyté, parazité či mykorhizní symbionti. Lignikolní houby, vázané na staré padlé kmeny stromů, vyžadují vlhké mezoklima. Dobré podmínky jim poskytují větší lesní celky s dlouhou kontinuitou vegetace. Mykorhizní houby citlivě reagují na negativní procesy v půdě, jako je depozice dusíkatých látek nebo hromadění surového humusu. Narušení ektomykorhizních poměrů je znakem špatného zdravotního stavu hostitelských dřevin. Na území Národního parku Křivoklátsko se vyskytují tyto kriticky ohrožené druhy dle Červeném seznamu hub ČR (Holec et Beran, 2006): ohnivec řešetlákový (Pellinus rhamni), který roste na odumřelých větvích řešetláku v PR Čertova skála, mnohokrčka dírkovaná (Myriostoma coliforme), pro kterou je PR Čertova skála jedinou známou lokalitou v ČR, vidlenka smetanová (Vararia cremeoavellanea), která je saprofytem obývajícím zbytky větviček, listů a dřeva, pavučinopórka brvitá (Porotheleum fimbriatum), saprofyt rostoucí na větších odumřelých větvích nebo kmenech listnáčů na Týřovických skalách, a kožovka svraštělá (Hymenochaete corrugata), která je saprofytem známým z dosud pravděpodobně jediné lokality na Oupořském potoce. Z druhů zařazených v Červeném seznamu hub ČR v kategorii ohrožených se na území Národního parku vyskytuje kornatec zápašný (Hypochnicium analogum), houžovec medvědí (Lentinellus ursinus), saprofyt, který se vyskytuje na Týřovických skalách a na Kabečnici, káčovka ploská (Biscogniauxia simplicior), která roste na kmenech řešetláku v okolí Skryjí, káčovka jeřábová (B. repanda) – saprofyt rostoucí na mrtvých padlých i stojících jeřábech v PR Čertova skála, hvězdovka Pouzarova (Geastrum pouzarii), český endemit, který se vyskytuje též v PR Čertova skála, ryzec lilákový (Lactarius lilacinus), mykorhizní symbiont olší, rostoucích na bazických vyvřelinách a spilitech na jižních svazích stepí, často ve společenstvu suchých trávníků as. Festucion valesiacea, a prachovečník bukový (Phleogena faginea). Mezi druhy zranitelné se řadí hvězdovka kvítkovitá (Geastrum floriforme), korálovec ježatý (Hericium erinaceus), saprofyt až parazit žijící na mrtvých i živých kmenech a pařezech listnáčů, korálovec jedlový (Hericium flagellum) známý z jedlí, smrku, někdy i buku, kožovka teplomilná (Hymenochaete subfuliginosa), saprofyt žijící na odumřelých větvích a kmenech dubu, a hvězdovka tuhová (Geastrum coronatum). Téměř ohrožená je outkovka polní (Dichomitus campestris). Z NPR Týřov je udáván na zbytku území ČR pravděpodobně nezvěstný druh plešivka fialová (Calvatia fragilis). Pouze 2 lokality v Čechách jsou udávány u černolupene Eyreova (Melanophyllum eyrei), který se na území NP nalézá v údolí Žloukavy v suťových lesích svazu Tilio-Acerion s vtroušenou jedlí. Z okolí Křivoklátu je udáváno několik nálezů míhavky vodní (Vibrissea truncorum), která žije na dřevě ležícím ve vodě. Lišejníky Lišejníky jsou na Křivoklátsku vázány zejména na skály, sutě, suché trávníky a vřesoviště (NPR Týřov, NPR Velká Pleš, Výrovka, Dlouhá skála), řada zástupců žije v přirozených lesích s dlouhodobou kontinuitou (suťové porosty vázané na říční fenomén řeky Berounky a jejích přítoků). Tato biologická skupina je velmi málo prozkoumaná, její vysoká citlivost ke změnám prostředí (acidifikace, eutrofizace, změny mikroklimatu) je pravděpodobně dána nepřítomností kutikuly, velkým povrchem lišejníkové stélky, významnou schopností bioakumulace, neschopností zbavit se akumulovaných toxických látek, dlouhověkostí a křehkou povahou soužití dvou organismů. V NPR Týřov se vyskytující velmi vzácný druh Thelocarpon epilobium je indikátorem zachovalých přírodních stanovišť. Na lichenologicky dobře prozkoumané druhově velmi bohaté lokalitě Čertova

106

skála byl nalezen oceánický druh Diploica canescens (zde dosud na jediném místě v ČR), vzácná hůlkova Arnoldova (Bacidina arnoldiana) a parasymbiotické druhy Zwackhiomyces sphinctrinoides a Endococcus pseudocarpus. Mechorosty Pro mechorosty jsou nejvýznamnějšími křivoklátskými biotopy skály a sutě (převážně vlhčí polohy vázané na říční fenomén řeky Berounky a jejích přítoků, například PR U Eremita, NPR Týřov, NPR Vůznice, PR Čertova skála), sekundární trávníky a vřesoviště (zde velmi cenné společenstvo s chmerkem vytrvalým – Polytricho pilifero-Scleranthetum perennis – s výrazným mechovým patrem v NPR Týřov), rozvolněné xerotermní trávníky a lesní biotopy (epifyty se zde vyskytují prakticky výhradně na listnáčích, epixylické druhy bez rozlišení substrátu, spíše v závislosti na vlhkosti a zastínění). Rozhodujícími faktory pro výskyt mechorostů jsou chemické a fyzikální vlastnosti substrátu, vlhkost, a gradient teploty a oslunění. Výrazná vazba na abiotické podmínky prostředí daná ekofyziologickými vlastnostmi mechorostů (velký povrch stélky, dlouhověkost, neexistence bariér bránících průnik roztoků do fyziologicky aktivních center, výrazná schopnost akumulace zejména těžkých a radioaktivních kovů) umožňuje využití této skupiny jako indikační při monitoringu antropogenní zátěže prostředí. Mezi nejvzácnější druhy mechů vyskytujících se na území ČR patří subatlantský kriticky ohrožený druh rokytník krátkozobý (Hylocomium brevirostre) rostoucí na sutích na silikátovém podkladu, jehož jedna ze dvou recentních lokalit je právě na území Národního parku Křivoklátsko (stejně jako na druhé lokalitě v NP Podyjí je i zde vázán na říční fenomén). Evropsky významný (pro ČR silně ohrožený) druh šikoušek zelený (Buxbaumia viridis) vyskytující se na tlejícím dřevě lze nalézt v NPR Týřov v údolí Prostředního potoka. Evropsky významný (pro ČR kriticky ohrožený) epifytický druh dvouhrotec zelený (Dicranum viride) žije na listnatých dřevinách v NPR Týřov a NPR Vůznice. V údolí Prostředního a Oupořského potoka se vyskytují populace játrovky Noellia curvifolia, která je u nás s výjimkou horských oblastí Šumavy, Beskyd a Novohradských hor velmi vzácná. V údolí Oupořského potoka, Vůznice a na Čertově skále byl opakovaně nalezen ohrožený druh kovanec tamaryškový (Frullania tamarisci). Silně ohrožená zrnitka skalní (Zygodon rupestris) je známá z lokalit NPR Týřov a NPR Vůznice. Ohrožený druh termovku kostrbatou (Weissia squarrosa) s dosud málo známým rozšířením lze nalézt v NPR Vůznice. Silně ohrožený druh Orthotrichum patens má jednu z mála svých lokalit v NPR Vůznice. Jediný nález druhu Neckera besseri v Čechách pochází z PR Čertova skála. Rozsah nálezů vzácných a ohrožených taxonů hub, lišejníků a mechorostů poukazuje na výjimečnou kvalitu některých přirozených lesních a nelesních biotopů na území Národního parku Křivoklátsko. Historicky i v současnosti však nebylo území z tohoto pohledu dlouhodobě a systematicky příliš důkladně zkoumáno, proto lze s ohledem na množství zajímavých lokalit předpokládat, že některé z cenných druhů pozornosti badatelů unikly. Opatření Péče o přirozené lesní a nelesní biotopy, postupná přeměna porostů s nevyhovující dřevinnou skladbou v porosty s přírodě blízkou dřevinnou skladbou s dostatečným množstvím mrtvého dřeva ve všech stadiích rozkladu. Ponechávání mrtvých stojících stromů i ležících neodkorněných tlejících kmenů ve všech typech lesních porostů. Ochrana starších solitérních stromů, alejí a starých ovocných stromů jako náhradních stanovišť pro epifytické druhy lišejníků. Ochrana skalních útvarů a sutí před nadměrným sešlapem spárkatou zvěří. Dlouhodobé sledování výskytu vzácných a ohrožených taxonů, inventarizace málo prozkoumaných skupin.

Péče o genové zdroje lesních dřevin Základní zásadou, ze které se odvíjí péče o genofond, je udržení životaschopných populací všech autochtonních druhů, nacházejících se na území Národního parku Křivoklátsko při dodržování zásady minimálního nezbytného zasahování ze strany člověka. Vzhledem k tomu, že druhy lesních dřevin,

107

které jsou nejvíce zastoupeny v přirozené dřevinné skladbě lesních ekosystémů na území Národního parku Křivoklátska, nebyly dosud, až na výjimky, předmětem intenzivních výsadeb, je možno reálně předpokládat, že většina jedinců je místní provenience. Základní zásadou péče o genové zdroje tedy je zamezit dovozu genetického materiálu z jiných oblastí. Výsadba lesních dřevin by měla být omezena na minimum, přednostně by se měly aplikovat přírodě blízké postupy obnovy. Významným centrem vhodných ekotypů suťových dřevin jsou přirozené suťové porosty nacházející se zejména v údolí Berounky a jejích přítoků. Geneticky cenné jsou porosty jedle bělokoré (Abies alba) v PR Jezírka. Údolní polohy Křivoklátska jsou příznivými stanovišti regionálně odlišného genotypu chlumního typu smrku ztepilého (Picea abies). Všechny typy doubrav jsou původními genovými zdroji dubu zimního (Quercus petraea). Správa NP a CHKO Křivoklátsko zajistí vymapování fragmentů místních populací lesních dřevin. Tyto fragmenty budou při veškerých lesních pracích co nejvíce šetřeny. Určí semenné porosty s ohledem na místně významné druhy stromů a keřů. Kvůli aktivní reprodukci autochtonních druhů, jejichž zastoupení je v současné dřevinné skladbě nízké, bude třeba na vhodných místech založit školky. Dalším z úkolů by měl být výzkum zaměřený na původnost genofondu jednotlivých druhů.

Redukce geograficky nepůvodních a invazních rostlinných druhů Úvod Invazí rozumíme velké a náhlé zvětšení areálu druhu. Invaze začíná postupným šířením po nově vzniklých stanovištích v okolí dosavadního areálu nebo dálkovým výsadkem. Pro ochranu přírodních biotopů jsou obecně mnohem nebezpečnější invazní druhy se vzdálenějším areálem původního výskytu, které obvykle velmi rychle obsazují volnou niku, vytlačují domácí druhy a destabilizují původní společenstva. Hlavními druhy biotopů v NP a CHKO Křivoklátsko ohroženými šířením invazních rostlinných druhů jsou stepní lokality, břehy vodních toků, louky a pastviny, paseky, okolí cest a ladem ležící plochy v blízkosti sídel. Nepříznivý vliv na vzácná společenstva rostlin mohou mít též některé původní druhy rostlin šířící se intenzivně na stanoviště, vzniklá nevhodným hospodařením v lese či na zemědělských pozemcích nebo eutrofizací, mnohdy též způsobenou vyšším obsahem atmosférického dusíku. Mezi tyto expanzní druhy patří například třtina křovištní (Calamagrostis epigejos), kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), bolehlav plamatý (Conium maculatum) a další nitrofilní rostliny. Zejména velké povodně v minulých letech přispěly k šíření netýkavky žláznaté (Impatiens glandulifera), křídlatky (Reynoutria sp.) a dalších nepůvodních druhů v území podél řeky Berounky, které funguje jako migrační koridor. V oblasti se vyskytuje i bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum), jehož výskyt je velmi dobře vymapován a daří se jeho postupná eliminace. Výsadby akátu trnitého (Robinia pseudacacia) z dřívějších dob lze najít zejména na prudkých svazích nad Berounkou. Obecné zásady managementu invazních rostlin Přednostně musí být zamezeno výskytu a šíření invazních druhů rostlin na cenných lokalitách a preventivně musí být likvidována ohniska v jejich okolí. Vhodným managementem chráněného území musí být zamezeno vzniku vhodných stanovišť k dalšímu šíření expanzních rostlin. V rámci Národního parku Křivoklátsko musí být aktivně likvidovány především nejnebezpečnější nepůvodní druhy, jako je bolševník (Heracleum mantegazzianum) nebo křídlatka (Reynoutria sp.). Lokality ohrožené invazemi musí být pravidelně sledovány. V případě potřeby musí být přikročeno k jejich likvidaci, a to i v bezzásahových územích (metodika pro stanovení zonace připouští i v bezzásahových územích likvidaci nepůvodních invazních druhů). Systematicky musí být monitorován výskyt invazních a expanzních druhů rostlin na celém území NP a CHKO Křivoklátsko

108

Trnovník akát (Robinia pseudoacacia) Druh je původem ze Severní Ameriky, u nás byl vysazován již v 19. století jako medonosná, okrasná nebo svahy zpevňující dřevina. Invazí na stepních lokalitách může zcela potlačit původní společenstva, neboť ze spadlého listí se uvolňují fenylkarboxylové kyseliny, které potlačují klíčení jiných rostlin. Původní vegetace je nahrazována zejména nitrofilními druhy, např. kopřivou dvoudomou (Urtica dioica), a vlaštovičníkem větším (Chelidonium majus). Opatření Akát je nutno pravidelně mechanicky odstraňovat ze všech stepních poloh, dále je nutno individuálně aplikovat herbicid na pařezy a výmladky. Bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum) Druh původní v centrální Asii se v Evropě začal pěstovat již na začátku 19.století (Britské ostrovy), první výsadby v Čechách pocházejí ze zámeckého parku v Lázních Kynžvart z roku 1862. Již v roce 1877 je z okolí udáván jako zplanělý. Ve své původní domovině (vysokostébelné kavkazské louky pod hranicí lesa) vykvétá přibližně ve věku 5 až 7 let, v nepříznivých podmínkách i za 12 let, na našich lokalitách za velmi příznivých podmínek vykvete dokonce i ve druhém roce života. Fenologická plasticita, velmi dobrá regenerace a schopnost rychlého růstu umožňuje bolševníku poměrně rychlé šíření na nových lokalitách Obsazuje stanoviště s vlhčími půdami s dostatkem živin (především dusíku), ale někdy též lesní lemy a světliny. Opatření Souvislé porosty bolševníku je nutno kosit a to nejlépe za plného květu, kdy mají rostliny nejvíce biomasy. Poté aplikovat herbicid a pokosenou biomasu spálit na místě. Takto by mělo během několika let dojít k úplnému vyčerpání populace. Velmi důležité je správné načasování zásahu. Pokud rostliny zlikvidujeme příliš brzy, stihnou ještě rychle obrazit, pokud již ve stadiu zralejších semen, hrozí riziko, že nezabráníme jejich vyklíčení. Rozsáhlejší plochy je lépe dlouhodobě obhospodařovat pastvou Křídlatka (Reynoutria sp.) Křídlatka japonská (Reynoutria japonica) a křídlatka sachalinská (Reynoutria sachalinensis) jsou rostliny původem z východní Asie, které se do Evropy dostaly jako okrasné a medonosné rostliny v 19. století. Na českém území vznikl mezidruhový kříženec Reynoutria x bohemica, který má ještě daleko intenzivnější schopnost invaze. K regeneraci stačí malý úlomek lodyhy, velmi rychle se šíří podél vodních toků a na zanedbané plochy v intravilánech obcí. Kromě negativního vlivu na přirozená společenstva mají křídlatky významný destruktivní vliv na stabilitu břehů. Opatření V současné době porosty křídlatek na území Národního parku nedosahují významných rozloh, proto postačuje jejich chemická likvidace. V případě masivnější invaze je nejvhodnějším způsobem likvidace postřik herbicidem či pokosení porostů s odstranění celého objemu biomasy v měsíci červnu a následný postřik herbicidem v období srpen-září. U rozsáhlejších porostů je též velmi účinné nechat mladé rostlinky přepásat ovcemi nebo skotem. Netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera) Tato jednoletá bylina pochází z Himalájí, jako okrasná rostlina byla pěstována již ve 2. polovině 19. století. První doklady o jejím zplanění na našem území pochází z roku 1900 ze severní Moravy. Rychlou propagaci jí zajišťuje velké množství snadno klíčících semen. Šíří se převážně podél vodních toků, a to i jednotlivými úlomky rostlin unášenými vodou. Opatření Nejjednodušším způsobem likvidace je vytrhávání, případně kosení s následným odstraňováním biomasy nejlépe pálením. Zásah musí být proveden v plném květu, ještě před dozráváním semen.

109

Zásah bude prováděn pouze na vybraných lokalitách, kde budou touto pravidelnou údržbou uchovány některé cenné biotopy. Zlatobýl (Solidago sp.) Oba druhy zlatobýlu, které připadají v úvahu jako invazní (zlatobýl kanadský (Solidago canadensis) a zlatobýl obrovský (Solidago gigantea)), pocházejí ze Severní Ameriky a jsou pěstovány jako okrasné a medonosné rostliny. Velmi rychle se šíří na opuštěná pole, okraje sídel, náspy (zlatobýl obrovský osidluje též vlhčí a na živiny náročnější niky) a potlačují přirozenou vegetaci. Opatření Zlatobýly na území národního parku zatím nepředstavují významnější problém. Je ale třeba jejich výskyt monitorovat. V případě invaze na cennější lokality je pro likvidaci vhodné kombinovat kosení a postřiky (tam, kde to neohrožuje poškození dalších složek životního prostředí). Třtina křovištní (Calamagrostis epigejos) Tato výběžkatá velice vitální tráva snášející široké rozmezí ekologických podmínek patří mezi expanzní rostliny, šíří se zejména tam, kde se v lesích či na loukách nevhodně hospodařilo. Zcela zásadně potlačuje luční společenstva. Opatření Na cenných lokalitách je vhodné omezit expanzi třtiny křovištní častou sečí, okrajovou možností je vypalování a mechanické narušování drnu. Na vybraných lokalitách se osvědčuje pastva ovcí. Invazní rostliny, které by v blízké budoucnosti mohly ohrozit území NP Jedním z druhů invazních rostlin, které by mohly působit určité problémy v NP, je škumpa orobincová (Rhus typhina). Škumpa pochází ze Severní Ameriky, pěstuje se jako okrasná dřevina. V přírodě se ovšem velmi úspěšně šíří semeny a kořenovými výmladky hlavně podél cest, v lomech a též na stepních stanovištích. Na Křivoklátsku (mimo území NP) je často pěstována na zahrádkách u domů a rekreačních chat a v některých případech se již vyskytuje volně v jejich okolí. Vzhledem k nesmírné vitalitě a toleranci k širokému spektru podmínek je nutno tento druh na přírodních stanovištích kácet a následně ošetřit pařezy a výmladky herbicidem. Je třeba trvale monitorovat jejich event. výskyt na území NP.

Péče o zvláště chráněné, ohrožené a vzácné taxony volně žijících živočichů Hlavní prioritou péče o zvláště chráněné, ohrožené a vzácné druhy volně žijících živočichů je ochrana druhů, které jsou předmětem ochrany evropsky významných lokalit. Rak kamenáč (Austropotamobius torrentium) a kovařík fialový (Limoniscus violaceus) jsou předmětem ochrany evropsky významné lokality Týřov – Oupořský potok. Roháč obecný (Lucanus cervus) a kuňka žlutobřichá (Bombina variegata) jsou předmětem ochrany evropsky významné lokality Vůznice. Kuňka žlutobřichá (Bombina variegata) je též předmětem ochrany evropsky významné lokality Skočová-pískovna. Mezi nejvýznamnější postupy ochrany biotopů na území Národního parku Křivoklátsko patří obnova a ochrana přirozené a přírodě blízké druhové, prostorové a věkové skladby lesních porostů. Část lesních porostů bude ponechána samovolnému vývoji, část bude postupnými managementovými zásahy rekonstruována. V lesích bude ponecháváno hrubé mrtvé dřevo, které je stanovištěm xylofágního hmyzu. Ponechávány a chráněny budou též doupné stromy. Rovněž plochy přirozeného bezlesí budou ponechány přirozenému vývoji. Ochrana na úrovni biotopů vytvoří dostatečné předpoklady pro ochranu populací většiny zvláště chráněných druhů. Populace některých druhů však bude nutno dočasně či trvale podporovat managementovými opatřeními. Zvláštní opatření k ochraně a managementu jednotlivých druhů živočichů budou uplatňována zejména u taxonů živočichů, kteří jsou předmětem ochrany evropsky významných lokalit a ptačí oblasti.

110

Základní zásadou péče o volně žijící živočichy na území Národního parku je, že managementová opatření, prováděná k ochraně druhů, nesmí ohrožovat předměty ochrany Národního parku, evropsky významných lokalit nebo ptačí oblasti. S výjimkou některých taxonomických skupin je území Národního parku nedostatečně prozkoumáno a o přítomnosti druhů, velikosti jejich populací a obývaných stanovištních chybí dostatečně exaktní údaje. Nedílnou součástí péče o taxony volně žijících živočichů proto musí být pravidelné ověřování jejich výskytu a početnosti (viz kapitola o monitoringu). Rovněž musí být ověřována účinnost prováděných managementových opatření, a to jak opatření cílených na jednotlivé druhy, tak i určených ke zlepšení stavu stanovišť či biotopů. Změny na úrovni biotopů a stanovišť povedou ke zvýšení početnosti mnoha taxonů živočichů, neboť se zvýší celkový rozsah jejich stanovišť, včetně vyšší potravní nabídky a nabídky úkrytů a hnízdních možností (kde to je relevantní). Tyto změny se ovšem u některých druhů mohou projevit negativně a dojde u nich k poklesu početnosti nebo velikosti obývaného areálu. Jedná se o druhy, kterým současný stav lesů na Křivoklátsku a používané postupy lesního hospodářství z nejrůznějších důvodů vyhovují a představují pro ně selektivní výhodu. Ochrana těchto druhů nebude pro NP prioritní. Bezobratlí Specifický cílený management pro jednotlivé druhy nebude prováděn, neboť pro všechny druhy bezobratlých, které připadají v úvahu, budou dostačující opatření na biotopové úrovni. Změna zásad hospodaření v lese, jejíž součástí bude zachování starých stromů a hrubého mrtvého dřeva, jakož i změna světelných poměrů vytvoří dobré předpoklady pro život xylofágního hmyzu a mravenců rodu Formica. Revitalizační opatření na vodních tocích (viz odstavec o rybách) a likvidace invazních nepůvodních druhů, zejména norka amerického (viz odstavec o nepůvodních druzích) budou dostatečné k ochraně raků a vodních druhů měkkýšů. Ryby V zájmu péče o taxony ryb budou uplatňována revitalizační opatření v horních partiích přítoků Berounky, směrovaná ke snížení zatížení odpadními vodami z obcí a k obnově přirozené dynamiky vodních toků. Za tím účelem budou postupně odstraňovány meliorační prvky včetně přehrážek. K tomu Správa NP a CHKO Křivoklátsko připraví prováděcí plán. Na přítocích Berounky na území Národního parku budou vyloučeny hospodářské rybářské zásahy. Stávající status těchto toků zůstane zachován. Účelem těchto potoků bude mimo jiné umožnit rozmnožování a život ranných vývojových stádií ryb, které budou za tímto účelem vytahovat z řeky Berounky. V rámci revitalizačních zásahů bude proto hlavní prioritou obnova či zlepšení migrační prostupnosti těchto toků, včetně komunikace s Berounkou. Úseky řeky Berounky v Národním parku Křivoklátsko zůstanou součástí stávajících rybářských revírů v obhospodařování stávajících uživatelů. Nezbytnou podmínkou bude ochota těchto uživatelů zajistit přiměřený režim rybářského využívání toků. Na dotčených úsecích toku bude vyhlášena každoroční všeobecná doba hájení od 16.3. do 30.6. Vysazování nepůvodních druhů ryb (z hlediska ochrany přírody) nebude povoleno s výjimkou vysazování mírových kaprů za účelem snížení rybářského tlaku na přirozenou obsádku ryb. Obojživelníci V rámci České republiky jsou obojživelníci skupinou, která je nejvíce ohrožena změnami hospodaření v krajině i lesích. U většiny druhů obojživelníků došlo k celkovému poklesu jejich početnosti a počtu jejich lokalit. V rámci Křivoklátska je stále na poměrně dobré úrovni populace mloka skvrnitého (Salamandra salamandra). Opatření Opatření na ochranu obojživelníků budou prováděna pouze na úrovni biotopů a stanovišť. Základem budou revitalizace říčních systémů, zejména obnova přirozené dynamiky vodních toků (viz

111

odstavec o rybách), která by měla vést k obnově malých vodních ploch (tůní, periodických vodních ploch), které jsou základním předpokladem ochrany obojživelníků. Pozemní komunikace na území parku budou monitorovány z hlediska možného tahu obojživelníků. V případě významných tahů budou uplatněna opatření na ochranu obojživelníků, spočívající v instalaci dočasných či trvalých zábran a podchodů, snížení rychlosti jízdy, instalaci výstražných značek či dočasnému zákazu jízdy. Plazi Plazi jsou v rámci České republiky velmi ohroženou skupinou. Jejich celková početnost i počet lokalit v posledních desetiletí velmi klesly. Opatření Specifická opatření na ochranu plazů nebudou prováděna. Je předpoklad, že revitalizační opatření na vodních tocích a ochrana stepních a skalních stanovišť vytvoří dostatečné předpoklady pro rozvoj populací plazů. Dostatečná péče o živočichy zvýší potravní nabídku, která, spolu s přítomností stanovišť, je pro výskyt plazů limitující. Významným faktorem, ovlivňujícím populační hustotu plazů je výskyt nepůvodních invazních druhů, zejména norka amerického (Mustela vison), který bude v NP systematicky huben, a prasete divokého (Sus scrofa), jehož stavy budou v Národním parku Křivoklátsko regulovány. Ptáci O problematice ochrany druhů ptáků, které jsou předmětem ochrany v ptačí oblasti, pojednává kapitola o ptačí oblasti. Změny hospodaření v lesních porostech a na zemědělských pozemcích v Národním parku po jeho vyhlášení zlepší podmínky pro většinu přítomných druhů ptáků. Ačkoliv zásady přírodě blízkého hospodaření v lesích, podle kterých budou probíhat hospodářské zásahy v lesích na území parku, zahrnují v zásadě všechna opatření, potřebná ke zvýšení populační hustoty ptáků, je nezbytné tyto zásahy vždy zvažovat i z pohledu ochrany druhů ptáků. Jedná se zejména o zachování starých stromů, nízkých pahýlů po zlomech, stojícího i ležícího hrubého mrtvého dřeva. Těžba v porostech, ve kterých by se mohly vyskytovat doupné stromy, nesmí být prováděna v období od počátku jarního tání do konce června. Doupné stromy se nesmí kácet, ve vybraných případech budou doupné stromy lokalizovány a značeny. V Ptačí oblasti Křivoklátsko zaujímá Národní park přibližně jednu třetinu. Pro všechny druhy, které jsou předmětem ochrany ptačí oblasti, je nezbytná jejich ochrana jak uvnitř NP, tak i na zbývajícím území CHKO. Ačkoliv je celkový rozsah zemědělské půdy na území Národního parku Křivoklátsko malý a jednotlivé plochy jsou rozptýleny zejména po obvodu Národního parku, je nezbytné zlepšit podmínky pro ptáky na zemědělsky obhospodařovaných plochách jak v Národním parku, tak i v Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko, která plní funkci ochranného pásma Národního parku. Mnoho druhů ptáků, kteří hnízdí v lesních komplexech na území Národního parku, nachází na okolních zemědělsky obhospodařovaných plochách potravu (např. většina dravců a sov). Změny v obhospodařování zemědělských pozemků rovněž zlepší podmínky pro rozvoj stávajících populací druhů ptáků (a repatriaci dříve vymizelých), které na zemědělských pozemcích hnízdí (např. chřástal polní, linduška luční, skřivan polní, bekasína otavní nebo čejka chocholatá). Agrotechnické postupy a termíny na zemědělsky obhospodařovaných plochách musí být přizpůsobeny požadavkům ochrany těchto druhů ptáků. První seč by měla být nejdříve koncem června (v případě výskytu chřástala polního v srpnu). Interval mezi první a druhou sečí by měl být nejméně sedm týdnů (z důvodu možného hnízdění skřivana polního). Seč by měla probíhat nejlépe od středu pozemku do krajů nebo od jedné strany na druhou, aby byli přítomní ptáci (event. příslušníci jiných taxonomických skupin) vytlačeni ven ze sečeného pozemku. Seč by měla probíhat mozaikovitě, tedy po částech. Výška kosení by měla být nejméně 7 cm. Při strojním sekání by nemělo být používáno více strojů současně, neboť se tím zvyšuje pravděpodobnost zasažení ptáků. Případné vláčení či válcování luk by mělo probíhat výhradně na podzim.

112

Při pastvě by v období od poloviny března do konce června neměla být na pastvině vyšší koncentrace než jedna velká dobytčí jednotka (VDJ) na hektar, jinak se zvětšuje nebezpečí zničení hnízd rozšlapáním. Pastva ovcemi na jaře a dobytkem na podzim zvyšuje pestrost bylin a tím vytváří větší potravní nabídku pro ptactvo. Pokud by byla možnost vyhnízdění chřástala polního, je vhodné posunout začátek pastvy na konec června. V okrajových částech Národního parku a v lučních enklávách se nacházejí vhodné lokality pro koroptev polní (Perdix perdix) a křepelku polní (Coturnix coturnix), jako jsou okraje polí s travnatými mezemi, okraje cest, křoviny a remízky. Pro ochranu těchto druhů je podstatné, aby na lokalitě byl dostatek úkrytových možností a dobrá potravní nabídka (drobná rostlinná semena a hmyz). Pravidelně musí být sledována hnízda dravců a sov a v případě potřeby prováděna opatření na jejich ochranu před rušením či vykrádáním hnízd. Opatření Pro ochranu druhů hnízdích na zemi je důležité radikálně snížit početnost prasete divokého (Sus scrofa) a udržovat v rámci managementu zvěře početnost lišky obecné (Vulpes vulpes) na přijatelné úrovni. Změny v obhospodařování zemědělských pozemků a revitalizace vodních toků sníží potravní nabídku pro některé druhy ptáků, jmenovitě pro volavku popelavou. Žádná opatření na kompenzaci těchto změn prováděna nebudou. Vybrané zvláště chráněné druhy ptáků Čáp černý (Ciconia nigra) Tento druh zaznamenal v Evropě výrazné změny početnosti. V 19. a 1. polovině 20. století došlo k velkému úbytku jeho početnosti, přičemž v rozsáhlých oblastech západní Evropy zcela vymizel. Přibližně od 30. let 20. století se jeho početnost opět začala zvyšovat jak v Evropě, tak i u nás. Křivoklátsko je, vzhledem k vysoké lesnatosti a reliéfu, jednou z významných oblastí výskytu čápa černého v naší republice. Čáp černý obývá lesnaté oblasti s dostatečnou potravní základnou v okolí. Jeho potravu tvoří zejména ryby, dále drobní savci, žáby, plazi a větší bezobratlí. Opatření Pro ochranu čápa černého je nezbytná ochrana hnízdišť před rušením, a to již od počátku března. Důležité je také zlepšení kvality vody, která ovlivňuje potravní nabídku pro tento druh, a celkové zlepšení potravní nabídky (udržování tůní a mokřadů). Sokol stěhovavý (Falco peregrinus) Zálety jednotlivých ptáků v zimním a předhnízdním období jsou hlášeny z údolí Berounky již od konce 90.let. Překážkou trvalého návratu a zahnízdění tohoto velmi vzácného dravce zůstává vysoká návštěvnost celé oblasti (chatové kolonie, vodácký a turistický ruch). V oblasti není doloženo hnízdění sokolů od roku 1952 (Honsa), atraktivní lokalitou pro tento druh je především údolí Oupořského potoka a Týřovické skály. Holub doupňák (Columba oenas) Druh je stabilní v zachovalých porostech bučin (např. NPR Týřov), kde vytváří velmi perspektivní populace čítající přibližně 0,5% národní populace. V ostatních oblastech však pokračuje silný úbytek způsobený plošnou likvidací bučin. Zásahy na podporu druhu jsou především v oblasti lesnického hospodaření – zachování a zlepšení přirozené skladby lesa s různověkým porostem a převahou starších listnatých celků. Skorec vodní Historicky hnízdící druh celoročně osidlující tok většiny přítoků Berounky. Hnízdo umísťuje do skalních trhlin nad vodou nebo pod mostky, preferuje dolní toky. Může být ohrožen i jen přechodným znečištěním vody (a tedy úbytkem drobných měkkýšů a vodního hmyzu). Populaci lze podpořit

113

vyvěšováním hnízdních polobudek, čímž se podpoří hnízdní možnosti druhu a zároveň sníží riziko predace na přirozených hnízdech. Datel černý (Dryocopus martius) Datel černý je v oblasti pravidelně hnízdícím i zimujícím druhem. Upřednostňuje vzrostlé bučiny a smíšené lesy. Početnost tohoto druhu je stabilní.

Management zvěře Úvod V této kapitole je používáno specifické myslivecké názvosloví. Pojem zvěř označuje volně žijící živočichy, vyjmenované v zákoně o myslivosti, kteří jsou a nebo mohou být předmětem mysliveckého hospodaření. Vzhledem ke smyslu a poslání Národního parku je zde myslivost, pojímaná jako ekonomická činnost, vyloučena. Avšak vzhledem k omezené velikosti Národního parku, intenzivnímu mysliveckému hospodaření v přilehlém území a v neposlední řadě vzhledem k absenci velkých predátorů není možno ponechat většinu druhů zvěře bez dlouhodobého managementu. Původní druhy zvěře jsou zároveň jako druhy volně žijících živočichů předmětem ochrany stejně jako předmětem managementu. Management zvěře na území Národního parku Křivoklátsko musí být prováděn tak, aby zvěř neohrožovala předměty ochrany Národního parku. Přítomnost nepůvodních druhů zvěře, s výjimkou dlouhodobě naturalizovaného bažanta obecného (Phasianus colchicus), je v Národním parku nežádoucí. Území Národního parku bude i nadále negativně ovlivňováno migrací zvěře z přilehlých přezvěřených honiteb. Je proto vhodné, aby k režijním honitbám Národního parku byly přičleněny další pozemky vně parku, které budou sloužit jako nárazníková zóna a zároveň jako místo, kam bude zvěř z lesních celků atrahována a kde bude probíhat její lov. Do území Národního parku Křivoklátsko zasahuje 18 honiteb, z toho jsou 3 režijní, tzn. že držitel honitby je zároveň uživatelem. Ostatní honitby jsou pronajmuty. K tomuto rozdělení došlo v roce 1993. Největším držitelem honiteb na území Národního parku Křivoklátsko jsou Lesy České republiky, s.p. Hlavní zásady managementu zvěře Management zvěře musí v první řadě směřovat ke snížení stavů zvěře na míru, která nebude poškozovat ani ohrožovat předměty ochrany a bude v souladu s posláním a cíli Národního parku. Je nezbytné vyloučit či omezit na minimum výskyt nepůvodních druhů zvěře, především muflona (Ovis orientalis musimon), siky japonského (Cervus nippon nippon) a daňka evropského (Dama dama) a nepůvodního volně žijícího živočicha norka amerického (Mustela vison). Stavy ostatních druhů zvěře budou udržovány v přirozeně vyváženém stavu. Budování dočasných mysliveckých zařízení, která slouží ke snižování stavů spárkaté zvěře, je v odůvodněných případech povoleno i na území I. zóny. Na území II. zóny Národního parku Křivoklátsko lze budovat a provozovat myslivecká zařízení sloužící lovu a napajedla. Výjimečně je možno na území II. zóny budovat a provozovat též krmelce, zásypy a slaniska. Podmínkou je, že přikrmování zvěře bude prováděno po celou dobu období nouze a že k přikrmování budou použita nízkoenergetická krmiva, jako je seno. V omezeném množství je možno použít i oves. Použití vysokoenergetických krmiv, jako je cukrová řepa, krmná řepa, kukuřice, brambory, ovoce, strojená krmiva, melasa a pod. je vyloučeno. Zařízení k přikrmování je možno umístit nejblíže 500 od hranic maloplošných zvláště chráněných území a dalších cenných botanických lokalit. Na území III. zóny Národního parku Křivoklátsko a na pozemcích ležících mimo Národní park (které budou přičleněny směnou nebo nájmem k honitbě Národního parku) lze budovat a provozovat myslivecká zařízení sloužící lovu a dále krmelce, zásypy, slaniska a napajedla a v době nouze zvěř řádně přikrmovat. Pravidelně bude vyhodnocována účinnost mysliveckého managementu a, pokud nedojde k očekávanému efektu, stavy zvěře budou dále snižovány. K razantnímu snížení početních stavů

114

spárkaté zvěře by mělo dojít v časovém horizontu do 10 let od počátku řízení redukce. Vzhledem ke tvaru a výměře Národního parku se uvažuje o trvale řízeném managementu zvěře. O vypouštění velkých predátorů se na území Národního parku neuvažuje. Veterinární péči v honitbě organizuje a zajišťuje myslivecký hospodář ve spolupráci se státní správou myslivosti Národního parku i mimo něj (ORP Beroun a Rakovník). V režijních honitbách Národního parku bude i nadále realizována aplikace medicinálních krmiv s antiparazitálními přípravky. Zároveň bude zajištěn institut prohlížitele zvěřiny, tj. kvalifikované osoby kontrolující ulovenou zvěř a zajišťující další distribuci zvěřiny do výkupního místa (většina produkce). Předpokladem je, že část zvěřiny bude určena k prodeji zaměstnancům Národního parku, nebo bude poskytnuta jako odměna lovci zvěře (viz Instrukce MŽP). V rámci širšího zdravotního monitoringu populací zvěře na území Národního parku se vytvoří systém spolupráce s veterinárními pracovišti, jehož cílem bude pravidelné získávání informací použitelných pro kvalitní management všech druhů zvěře (např. sledování vztekliny, trichinelózy, moru prasat, střečkovitosti aj.). Organizační opatření Období od vyhlášení parku do 31.3.2013 Po vyhlášení Národního parku Křivoklátsko převezme Správa NP a CHKO Křivoklátsko do správy všechny lesní a zemědělské pozemky v majetku státu (které jsou v současnosti ve správě Lesů České republiky, s.p. a Vojenských lesů a statků, s.p.). Současné režijní honitby Lesů ČR s.p. Kouřimec a Žlubinec začne Správa Národního parku po převzetí pozemků provozovat v celé výměře jako vlastní režijní honitby, a to až do 31. 3. 2013. Státní pozemky, které jsou dosud součástí honiteb Nový Jáchymov (Lesy ČR, s.p.) a Nouzov (Vojenské lesy a statky, s.p.), na kterých nelze vzhledem k jejich velikosti vytvořit vlastní honitby, budou v nejbližším možném termínu přičleněny k režijním honitbám Kouřimec a Žlubinec. Po vyhlášení Národního parku vstoupí Správa NP a CHKO Křivoklátsko jako pronajímatel zčásti nebo zcela (podle výměry honebních pozemků, které přejdou na Správu NP a CHKO Křivoklátsko) do smluv o pronájmu honebních pozemků, které současní držitelé Lesy ČR, a.s. a Vojenské lesy a statky, s.p. k výkonu myslivosti pronajímají a nemají tedy na nich režijní honitby. Tyto smlouvy zůstanou v platnosti do konce nájemního období, tj. do 31. 3. 2013. Po ukončení nájmů budou tyto pozemky přičleněny do honitby Národního parku. Orgán státní správy myslivosti uloží všem držitelům honiteb na území národního parku snížení stavů spárkaté zvěře na minimální stav dle §39 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti. Období od 1.4.2013 Ke dni 1 .4. 2013 Správa Národního parku Křivoklátsko vytvoří na pozemcích ve své správě a na další pozemcích, které k tomuto účelu získá směnou nebo pronájmem jedinou honitbu s názvem „Národní park Křivoklátsko“ (dále jen „honitba Národního parku“). V rámci procesu úpravy a vyrovnání hranic honitby Národního parku musí dojít k propojení honebních pozemků v úseku mezi obcemi Žloukovice a Nižbor. Tyto pozemky jsou v majetku jiných vlastníků a přerušují souvislost připravované honitby „Národní park Křivoklátsko“. S jejich vlastníky je nutno zahájit jednání o přičlenění jejich honebních pozemků k honitbě Národního parku. U honiteb, kde Správa Národního parku poskytuje honební pozemky v malém rozsahu, bude omezen výkon práva myslivosti na území NP podle § 21 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Zásady managementu jednotlivých honiteb Uvažovaná honitba „Národní park Křivoklátsko“ Tato honitba vznikne ke dni 1. 4. 2013 na pozemcích ve správě Správy Národního parku a CHKO Křivoklátsko a na další pozemcích, které k tomuto účelu získá směnou nebo pronájmem. Zejména se bude jednat o pozemky nezbytné k propojení obou částí Národního parku a dále o pozemky, na kterých by měla být prováděna potřebná opatření mysliveckého managementu (políčka a loučky,

115

krmelce, odchytová zařízení apod.), resp. bude zřízena ochranná zóna k zachytávání nežádoucí migrující zvěře. Management jednotlivých druhů zvěře Jelen evropský (Cervus elaphus) Opatření Do 31. 3. 2013 bude ponecháno stávající zařazení honiteb do jakostních tříd, normované a minimální stavy. Nově vzniklá honitba „Národní park Křivoklátsko“ bude od 1.4.2013 zařazena do II. jakostní třídy. Ve II. jakostní třídě jsou pro souběh více druhů spárkaté zvěře (mimo prasete divokého) možné maximální normované stavy ve výši 31 ks/1000 ha honební plochy (viz vyhláška č.491/2002 Sb.). Vzhledem k tomu, že se v oblasti vyskytují i další druhy spárkaté zvěře (sika, daněk, muflon), které i po eliminaci budou do Národního parku migrovat z okolních honiteb, je nutno ponechat rezervu 2 ks/1000 ha (2 siky nebo 4 mufloni/1000 ha). Zbylých 29 ks/1000 ha bude rozděleno tak, že normované stavy pro jelení zvěř budou stanoveny na 14 ks/1000 ha a normované stavy srnčí zvěře na 60 ks/1000 ha (ekvivalent 1 jelen evropský = 1 jelen sika = 2 mufloni = 4 srnci). Minimální stavy (MiS) jsou určeny vyhláškou č. 491/2002 Sb.(dále vyhláška) pro jelení zvěř na 10 ks/1000 ha plochy, a tedy jarní sčítané stavy by se měly pohybovat mezi 10 – 11 ks/1000 ha výměry honitby. Poměr pohlaví bude stanoven na 1:1. Vzhledem k tomu, že současný reálný poměr pohlaví je značně vychýlen ve prospěch samic, bude nutno v plánovaném lovu výrazně navýšit odlov samic. Koeficient očekávané produkce (KOP) bude stanoven na 0,8. Stoupající stavy jelení zvěře a minimální mortalita mláďat ani jiné řešení neumožňují. Struktura populace podle výše zmíněné vyhlášky pro stanovený poměr pohlaví představuje podíl samců, samic a mláďat (v %) – 39:39:22. Současná reálná situace je však odlišná a proto náprava struktury populace a zastoupení věkových kategorií musí být významným kritériem při úpravě početních stavů. Stanovená věková struktura samců I., II.a III. věkové třídy je (v %) 44:37:19. Lov jelení zvěře je prostředkem k dosažení výše zmíněných bodů. Lov je nutno zaměřit na samice, mladé, slabé a nemocné jedince. Dominantní jedince je nutno zašetřit (simulace přirozeného výběru a predačního tlaku). Lov jelenů III. věkové třídy musí být omezen a musí být poskytnut klid v období 15.–30.9. K lovu budou využívány běžné metody lovu osamělého i společného (preference nátlaček a naháněk se slíděním). V případě malé účinnosti lovu bude nezbytné povolit výjimky ze zakázaných způsobů lovu. Bude nutno lépe využívat celé doby lovu jelení zvěře a využívat klimaticky příznivých měsíců (např. srpen). Srnec obecný (Capreolus capreolus) Opatření Do 31.3.2013 bude ponecháno stávající zařazení honiteb do jakostních tříd, normované a minimální stavy. Nově vzniklá honitba „Národní park Křivoklátsko“ bude od 1.4.2013 zařazena do II. jakostní třídy. Ve II. jakostní třídě jsou pro souběh více druhů spárkaté zvěře (kromě prasete divokého) možné maximální normované stavy ve výši 31 ks/1000 ha honební plochy (viz vyhláška č.491/2002 Sb.). Vzhledem k tomu, že se v oblasti vyskytují i další druhy spárkaté zvěře (sika, daněk, muflon), které i po eliminaci budou do Národního parku migrovat z okolních honiteb, je nutno ponechat rezervu 2 ks/1000 ha (2 siky nebo 4 mufloni/1000 ha). Zbylých 29 ks/1000 ha bude rozděleno tak, že normované stavy pro jelení zvěř budou stanoveny na 14 ks/1000 ha a normované stavy srnčí zvěře na 60 ks/1000 ha (ekvivalent 1 jelen evropský = 1 jelen sika = 2 mufloni = 4 srnci). Minimální stavy (MiS) jsou určeny vyhláškou č. 491/2002 Sb.(dále vyhláška) pro srnčí zvěř na 25 ks/1000 ha plochy a tedy jarní sčítané stavy by se měly pohybovat mezi 25 – 30 ks/1000 ha výměry honitby. Poměr pohlaví bude stanoven na 1:1. Vzhledem k tomu, že současný reálný poměr pohlaví je značně vychýlen ve prospěch samic, bude nutno v plánovaném lovu výrazně navýšit odlov samic.

116

Koeficient očekávané produkce (KOP) bude stanoven na 1,2. Tím bude vytvořen předpoklad k úpravě početních stavů. Struktura populace podle výše zmíněné vyhlášky pro stanovený poměr pohlaví představuje podíl samců, samic a mláďat – 36%:36%:28%. Stanovená věková struktura samců I., II. a III. věkové třídy je 41%:24%:35%. Náprava struktury populace musí být významným kritériem při úpravě početních stavů. Lov srnčí zvěře musí být přizpůsoben k dosažení výše zmíněných bodů. Lov je nutno zaměřit na samice, mladé, slabé a nemocné jedince. Dominantní kusy je nutno zašetřit. Lov srnců III. věkové třídy musí být omezen a poskytnut klid v období od 15.7. do 10.8. K lovu se budou využívat běžné metody osamělého lovu. U harmonogramu lovu holé zvěře bude cílem dosáhnout 60 – 70 % plánovaného odlovu do konce října, zbývající do konce prosince. Prase divoké (Sus scrofa) Opatření Do 31.3.2013 bude ponecháno stávající zařazení honiteb do jakostních tříd, normované a minimální stavy. Nově vzniklá honitba „Národní park Křivoklátsko“ bude od 1.4.2013 zařazena pro prase divoké do III. jakostní třídy. Normované stavy prasete divokého budou stanoveny na 10 ks/1000 ha. Minimální stavy (MiS) jsou podle vyhlášky pro prase divoké určeny na 5 ks/1000 ha plochy. Jarní stavy v honitbě „Národní park Křivoklátsko“ by se tedy po úpravě početních stavů měly pohybovat mezi 5–10 ks/1000 ha lesní plochy. Poměr pohlaví bude stanoven na 1:1. V současnosti je poměr pohlaví nevyhovující, a proto je v plánovaném lovu nutno zejména zvýšit lov samic (včetně lončaček). Koeficient očekávané produkce (KOP) bude určen na hodnotě 4,5. Struktura populace podle výše zmíněné vyhlášky pro stanovený poměr pohlaví a KOP 4,0 představuje podíl samců, samic a mláďat (v %) 36:36:28. Provedená nezávislá sčítání prokázala zcela nevyhovující strukturu populace. Náprava struktury populace musí být hlavním kritériem při úpravě početních stavů. Pro honitbu Národního parku bude struktura populace stanovena na 35%:35% 30%. Lov černé zvěře musí být přizpůsoben k dosažení výše zmíněných bodů. Při lovu je vhodné zašetřit kňoury a lov zaměřit na bachyně, lončáky a selata. V kategorii lončáků bude cílem navodit poměr pohlaví 2:1. Pro honitbu Národního parku je doporučen lov 90% selat z jejich stavu a 50 % lončáků z jejich stavu. Z celkového plánovaného lovu činí podíl 75–80 % selat, 10–15 % lončáků a 10 % kňourů a bachyní. Lov černé zvěře v letech 2003– 2007 činil v průměru 60% selat, 35% lončáků a 5% kňourů a bachyň. Muflon (Ovis orientalis musimon, syn. Ovis musimon ) Muflon pochází z Korsiky. První zmínky o chovech muflonů na Českém území pocházejí ze 16. století. V Lánské oboře na Křivoklátsku byli spolu se sikou japonským vysazeni v roce 1895 a odkud unikli do dalších částí Křivoklátska. Další příčinou rozmnožení muflona na Křivoklátsku bylo opakované vypouštění této zvěře v oblasti Kouřimce a Bušohradu, kde byla k těmto účelům zřízena aklimatizační a vypouštěcí obůrka. Stejně jako ve své domovině, kde preferuje skalnaté vrcholy vyšších poloh, i na Křivoklátsku se stáda dlouhodobě zdržují na vrcholcích kopců (v případě Křivoklátska se často jedná o pleše a další cenné lokality) a na skalnatých hranách kaňonu Berounky. Způsobem spásání vegetace těsně nad zemí tak početná mufloní stáda decimují nejcennější teplomilná a suchomilná společenstva na území parku, často zcela redukují keřové patro, které je významnou součástí některých společenstev, a na mnohých lokalitách znemožňují přirozenou obnovu lesa. Dochází k ruderalizaci bylinných společenstev, nitrifikaci půdy a k erozi způsobené obnažováním půdy. Nejvýznamněji se tento stav projevuje u vzácných nelesních společenstev, které jsou nejvíce ohroženy výraznějším okusem, jako je vegetace skal a drolin s kapradinkou skalní, vysokostébelné trávníky skalních terásek, acidofilní suché trávníky, acidofilní vegetace efemér a sukulentů bez netřesků, suchá vřesoviště nížin a pahorkatin bez jalovce v NPR Týřov, NPR Velká Pleš a PR Vysoký Tok.

117

Muflon je z mysliveckého hlediska atraktivní zejména kvůli trofeji, nikoliv však pro zvěřinu. To je hlavní příčinou jeho nežádoucího přemnožení, neboť se lov zaměřuje na trofejové kusy, nikoliv na mláďata a samice. Na území Křivoklátska začal být muflon problémem až v 80. letech 20. století. Výrazněji snížit jeho početnost se zatím nedařilo. Například v rakovnické části CHKO Křivoklátsko se mufloní zvěř v letech 2003 – 07 sčítala v počtu 145 – 226 ks. Úměrně tomu se zvyšoval i lov z 99 na 168 kusů. Nestačil však korigovat skutečný nárůst populace, lov by musel být alespoň dvojnásobkem sčítaných stavů (metoda zpětného propočtu). Na ploše Národního parku se muflon vyskytuje pravidelně zejména v honitbě Kouřimec. Největší škody působí v oblasti Týřovických skal. V některých přilehlých honitbách, např. Vlastec a Královec, je prováděn chov muflona a jsou v nich stanoveny minimální stavy. Opatření Neprodleně je třeba přikročit na celém území Národního parku k razantnímu snižování početnosti muflonů. K tomu je nutné využít i mimořádné způsoby lovu (naháňky, odchyt, výjimky ze zákona). Dále je nutno dosáhnout zrušení chovu muflonů ve všech honitbách na území CHKO Křivoklátsko. K tomu je třeba jednat s vlastníky a s úřady státní správy myslivosti. V případě potřeby je nutno k řešení problematiky přizvat i Českou inspekci životního prostředí. Daněk evropský (Dama dama) (syn. daněk skrvnitý) V blízkých honitbách jsou předmětem mysliveckého obhospodařování daňci evropští, kteří se na území Národního parku pravidelně zatoulávají. Tento druh sám o sobě zatím nepředstavuje velké nebezpečí pro vzácné biotopy či populace rostlin, je však na jedné straně konkurencí původním druhům jelenu evropskému a srnci obecnému a v současnosti spolu s nimi, vzhledem k jejich souhrnným nadměrným stavům, zásadním způsobem negativně ovlivňuje stav lesních i některých nelesních ekosystémů. Opatření Průběžně lovit všechny sčítané jedince. Sika japonský (Cervus nippon nippon) V blízkých honitbách je myslivecky obhospodařován sika japonský (Cervus nippon nippon), který se na území Národního parku již trvale vyskytuje. Jeho stavy se na území NP stále zvyšovaly, ačkoliv v honitbách na území parku není normován. Jeho sčítané stavy však byly dlouhodobě podhodnocovány. Lov dosud neodčerpával ani celý přírůstek a reprodukční základna samic narůstala. Tento druh sám o sobě zatím nepředstavuje velké nebezpečí pro vzácné biotopy či populace rostlin, je však na jedné straně konkurencí původním druhům jelenu evropskému a srnci obecnému a v současnosti spolu s nimi (a spolu s rovněž nepůvodním druhem daňkem evropský), vzhledem k jejich souhrnným nadměrným stavům, zásadním způsobem negativně ovlivňuje stav lesních i některých nelesních ekosystémů. Kromě toho nelze vyloučit, že se tento druh začne u nás chovat invazivně. Opatření Sika japonský je v Národním parku naprosto nežádoucím druhem. Proto je nutno k lovu siky japonského využít běžné metody lovu včetně naháněk i výjimek ze zakázaných způsobů lovu. Nezbytná je spolupráce s okolními držiteli a uživateli honiteb. Přítomnost druhu na území Národního parku je mimo jiné neslučitelná s chovem původních druhů spárkaté zvěře pro jeho mezidruhovou nesnášenlivost a potravní konkurenci. Zajíc polní (Lepus europaeus) Stavy zajíce polního na území Národního parku jsou velmi nízké. Nově vzniklá honitba „Národní park Křivoklátsko“ bude od 1.4.2013 zařazena pro zajíce polního do IV. jakostní třídy se stanoveným KOP 0,2. Normované stavy zajíce polního budou stanoveny na 10 ks/1000 ha, minimální stavy na 5 ks/1000 ha.

118

Králík divoký (Oryctolagus cuniculus) Králík divoký se na území Národního parku vyskytuje vzácně, sčítané stavy v oblasti představují v průměru pouhých 14 jedinců. Liška obecná (Vulpes vulpes) Výše stavů bude monitorována především ve vztahu k vymezeným předmětům ochrany. V případě nutnosti bude přistoupeno k regulaci stavu. Jezevec lesní (Meles meles) Výše stavů bude monitorována především ve vztahu k vymezeným předmětům ochrany. V případě nutnosti bude přistoupeno k regulaci stavu. Kuna lesní (Martes martes) Výše stavů bude monitorována především ve vztahu k vymezeným předmětům ochrany. V případě nutnosti bude přistoupeno k regulaci stavu. Kuna skalní (Martes foina) Výše stavů bude monitorována především ve vztahu k vymezeným předmětům ochrany. V případě nutnosti bude přistoupeno k regulaci stavu. Ostatní druhy šelem Ostatní druhy šelem jsou méně hojné (lasice, tchoř tmavý) a jejich výskyt je nutné nadále pečlivě sledovat. Ondatra pižmová (Ondatra zibethicus) Počet jedinců v posledních letech klesá. Je nutno jejich početnost nadále vyhodnocovat, případně přistoupit k regulaci odchytem. Bažant obecný (Phasianus colchicus) Vypouštění jedinců z krotkého chovu je v honitbách sousedících s Národním parkem nežádoucí. Proto je nutno jednat s uživateli sousedních honiteb o zastavení zazvěřování. Kachna divoká (Anas platyrhynchos) Vypouštění jedinců z krotkého chovu je v honitbách sousedících s Národním parkem nežádoucí. Proto je nutno jednat s uživateli sousedních honiteb o zastavení zazvěřování.

Management živočichů, kteří nejsou zvěří, avšak mohou být regulováni v rámci myslivosti Psík mývalovitý (Nyctereutes procyonoidaes) Tento druh pochází z jihovýchodní Asie. Jako kožešinový druh byl od 30. let 20. století vysazován na Ukrajině a v Bělorusku. Odtud se začal samovolně západním směrem, v současnosti leží západní hranice jeho areálu ve východní Francii. V České republice se objevil začátkem 60. let na severní Moravě a v severovýchodních Čechách, v současnosti se objevuje na celém území republiky. Obývá lesnaté oblasti, často v okolí vodních toků. Je všežravý, živí se hmyzem a jinými bezobratlými, drobnými obratlovci, vajíčky a mláďaty ptáků, mršinami, plody a semeny. Žije skrytým způsobem života a uniká tak pozornosti. Vzhledem k tomu, že často loví v okolí vodních toků, představuje faktor, který může negativně ovlivňovat populace obojživelníků, plazů i některých druhů ptáků. Na Křivoklátsku se pohybuje jeho lov v množství 1–2 ks, což svědčí o tom, že zde s největší pravděpodobností vytvořil stabilní populaci, neboť vzhledem ke skrytému způsobu života uniká pozornosti.

119

Opatření Tento druh je třeba sledovat a lovit všemi možnými způsoby. Norek americký (Mustela vison) O problematice norka amerického viz kapitola o invazních druzích živočichů. Toulaví psi a kočky Toulaví psi a kočky musí být důsledně regulováni odstřelem a odchytem.

Regulace nepůvodních živočišných druhů Nepůvodní invazní druhy živočichů závažným způsobem ohrožují předměty ochrany Národního parku Křivoklátsko. Tyto druhy se na Křivoklátsko rozšířily a většinou i udržují činností člověka. V obecné rovině bude regulace nepůvodních druhů řešena využitím ustanovení § 5, odst. 6) zákona č. 114/1992 Sb. a příslušných ustanovení zákona č. 449/2001, o myslivosti a zákona č. 99/2004 Sb., o rybářství. Muflon (Ovis orientalis musimon) O problematice muflona viz kapitola o managementu zvěře. Norek americký (Mustela vison) Úvod Závažný problém rovněž představuje norek americký (Mustela vison). Jedná se o druh, který se nekontrolovatelně šíří v České republice již po několik desetiletí. Základem populace se stali jedinci, kteří z kožešinových farem unikli do volné přírody. V případě Křivoklátska se jednalo o farmu v Karlově, i když je možno předpokládat, že někteří jedinci pocházejí i z jiných ohnisek šíření. Norek americký se vyskytuje zejména v okolí Berounky, kde bylo v letech 2001 – 2003 odchyceno přibližně 50 kusů. Norka amerického může dle § 14 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, usmrcovat myslivecká stráž a myslivecký hospodář. Opatření Norek americký musí být i nadále přísně monitorován a loven odstřelem a odchytem do drátěných sklopců. Sika japonský (Cervus nippon nippon) O problematice siky japonského viz kapitola o managementu zvěře. Daněk evropský (Dama dama) O problematice daňka evropského viz kapitola o managementu zvěře. Psík mývalovitý (Nyctereutes procyonoidaes) O problematice psíka mývalovitého viz kapitola o managementu živočichů, kteří mohou být usmrcováni dle ustanovení § 14 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti. Ondatra pižmová (Ondatra zibethicus) Úvod Tento druh pochází ze Severní Ameriky. V letech 1905–1906 bylo vypuštěno několik párů na břehu rybníka u Staré Huti u Dobříše a s největší pravděpodobností i na jiná panství ColloredoMansfeldů. Odsud druh expandoval téměř po celé Evropě. Potravu tvoří rostliny, především vodní, a dále měkkýši, vodní hmyz a mršiny. Historie tohoto druhu v Evropě je klasickým příkladem biologické invaze. Po masivním šíření došlo k jeho

120

naturalizaci, začlenění do ekosystémů, velkému poklesu početnosti, a dnes je, aniž by působila větší problémy, běžnou součástí našich mokřadních ekosystémů. Jediné škody, které působí, jsou na vodních dílech, zejména hrázích, což není pro působnost Správy NP a CHKO významné. Opatření Sledovat výskyt na území Národního parku a v přilehlých oblastech. Siven americký (Salvelinus fontinalis) Úvod Jedná se o severoamerický druh, který je v menších počtech vysazován do rybářských revírů. Jeho populace se mohou u nás udržovat samovolně jen v úsecích toků, které jsou z nějakých důvodů neobyvatelné pro pstruha obecného (Salmo trutta), neboť v konkurenci s ním neobstojí. V rybářských revírech má velice nízké přežití, návratnost v rybářských úlovcích je cca 1%. V revírech je snadno ulovitelný, pokud je vysazen v mírové velikosti, je naprostá většina vysazených jedinců v několika týdnech vylovena na udici. Jeho potravou jsou vodní živočichové odpovídající velikosti a živočichové spadlí do vody, nejčastěji hmyz, červi a menší obratlovci. Tento druh by mohl být pro předměty ochrany Národního parku určitým rizikem jen při masivním vysazení do přítoků Berounky na území Národního parku. Opatření Nepovolovat jeho vysazování do rybářských revírů na území Národního parku nebo CHKO Křivoklátsko. Ve spolupráci s vodoprávními orgány a s orgány státní správy rybářství zajistit, aby nebyl vysazován ani v přiléhajících rybářských revírech. Pstruh duhový (Oncorhynchus mykiss) Úvod Jedná se o severoamerický pacifický druh, který je vysazován do rybářských revírů. Jeho populace se prakticky u nás nemohou udržovat samovolně, je závislý na vysazování. V rybářských revírech má omezené přežití. Nejčastěji je vysazován v mírové velikosti a naprostá většina vysazených jedinců je v několika týdnech ulovena na udici. Jeho potravou jsou vodní živočichové odpovídající velikosti a živočichové spadlí do vody, nejčastěji hmyz, červi a menší obratlovci. Tento druh by mohl být pro předměty ochrany Národního parku určitým rizikem jen při masivním vysazení do přítoků Berounky na území Národního parku. Opatření Nepovolovat jeho vysazování do rybářských revírů na území Národního parku nebo CHKO Křivoklátsko. Ve spolupráci s vodoprávními orgány a s orgány státní správy rybářství zajistit, aby nebyl vysazován ani v přiléhajících rybářských revírech.

2.8. Návrh řešení možných střetů ve vztahu k předmětu a cíli ochrany NP a střetů při realizaci a naplnění cílů EVL a PO Vzhledem k poslání Národního parku Křivoklátsko je hlavní prioritou zachování ekosystémů, které jsou předmětem ochrany, a dále zajištění dobrého stavu biotopů, které jsou předmětem ochrany evropsky významných lokalit na území Národního parku Křivoklátsko, a dobrého stavu populací a stanovišť druhů živočichů a rostlin, které jsou předmětem ochrany evropsky významných lokalit na území Národního parku Křivoklátsko a Ptačí oblasti Křivoklátsko. Hlavním východiskem uchování a zvyšování početnosti vzácných druhů na dotčeném území je záchrana biotopů a ekosystémů a vytváření vhodných podmínek pro jejich další existenci. Veškerá činnost by měla vycházet z holistického přístupu k diverzitě ekosystémů.

121

3. Péče o krajinu NP 3.1. Opatření pro zachování a zlepšení krajinného rázu Vzhledem k režimu ochrany národního parku není třeba přijímat specifická opatření k ochraně krajiny a krajinného rázu.

3.2. Stanovení limitů ochrany přírody pro výstavbu (vč. architektury, urbanismu apod.) Limity ochrany přírody pro výstavbu jsou dány obecně závaznými právními předpisy, zejména zákonem č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, a zákonem o vyhlášení Národního parku Křivoklátsko. Pro Karlovu Ves a stavby rozptýlené na území parku platí stejné podmínky a pravidla jako pro stavby v CHKO Křivoklátsko.

3.3. Opatření pro jiné typy ochrany území (ÚSES, CHOPAV atd.) Režim Národního parku je více než dostačující pro péči o územní systémy ekologické stability na území Národního parku. Většina území parku je pokryta lesními ekosystémy. Jiné typy chráněných území, např. chráněná oblast přirozené akumulace vod, se v území nevyskytují.

3.4. Plánované výkupy a nájmy pozemků se zdůvodněním Většina území parku je v majetku státu. Správa NP bude usilovat o získání všech pozemků, které nejsou v současnosti majetkem státu a které leží na území I. a II. zóny NP, do majetku státu. K tomu bude využívat příslušné státní dotační tituly a alokované prostředky státního rozpočtu.

122

4. Monitoring, výzkum a dokumentace 4.1. Koordinace monitoringu a výzkumu Inventarizace Na celém území Národního parku bude prováděn periodický základní inventarizační průzkum, zaměřený na ověřování výskytu druhů, event. jejich početnosti v jednotlivých taxonomických či ekologických skupinách.

Monitoring Je nezbytné, aby Správa NP a CHKO Křivoklátsko neprodleně zahájila monitoring jednotlivých součástí předmětu ochrany, a to pokud možno interními silami. Na to bude třeba zaměstnat a proškolit řadu nových odborníků. Přehled monitoringu uvádí níže uvedená tabulka. Nedílnou součástí prováděných managementových a rekonstrukčních opatření bude sledování účinnosti, s jakou budou dosahovány deklarované cíle, odezvy cílových biotopů či druhů, dopady na jiné chráněné a ohrožené druhy živočichů, rostlin nebo biotopů. Monitoring stavu předmětu ochrany území v NP (včetně Natury 2000) Dosavadní výzkumné a odborné aktivity Na území Křivoklátska, vzhledem k jeho přírodním hodnotám a dobré dostupnosti z Prahy, byly prováděny v nadstandardní míře výzkumné práce ve více přirodovědných oborech a probíhají zde různá sledování. Monitoring jednotlivých taxonomických skupin a jevů tedy má na co navazovat. Opatření Monitoring předmětů ochrany Evropsky významných lokalit na území Národního parku Křivoklátsko a Ptačí oblasti Křivoklátsko bude prováděn v rámci celostátního programu monitoringu, zajišťovaném ústředním pracovištěm AOPK ČR v Praze. Nezbytný základní monitoring nejvýznamnějších jevů, které vyjadřují stav a vývojové trendy dalších předmětů ochrany Národního parku, shrnuje níže uvedená tabulka. Je naprosto nezbytné, aby uvedený základní monitoring byl zajišťován na pravidelné a profesionální bázi. Velkou většinu prací by měli zajišťovat profesionální pracovníci Správy parku, což bude jedinou zárukou dostatečné kvality a reprodukovatelnosti výsledků monitoringu. Jedinými výjimkami je monitoring druhů z řádu letouni (Chiroptera), který by měl být zajišťován pracovníky Správy ve spolupráci s Českou společností pro ochranu netopýrů (ČESON), monitoring ptáků, který by měl být zajišťován ve spolupráci s Českou společností ornitologickou (ČSO) a monitoring vodních toků, který by měl být zajišťován ve spolupráci s externím hydrobiologickým a hydrochemickým pracovištěm. Metodiky monitoringu by měly být vypracovány tak, aby byly, pokud možno, srovnatelné či kompatibilní s obdobnými aktivitami, které na území Křivoklátska nebo v jeho okolí již probíhají. V rámci tolik potřebné aktualizace mapování biotopů by bylo vhodné zároveň aktualizovat síťové mapování.

123

Přehled monitoringu v Národním parku Křivoklátsko Sledovaný jev

Sledovaná plocha

Biotopy – zastoupení a stav Dynamika lesních stanovišť Sledování vývoje po rekonstrukčních zásazích Podrobné sledování vybraných nelesních biotopů Modelová skupina vyšší rostliny Vybranné druhy vyšších rostlin Expanzní druhy rostlin Invazní druhy rostlin

Celé území NP Stálé plochy – cca 20 x 1 ha Celé území NP

Modelová skupina ptáci Vybrané druhy ptáků Modelová skupina saproxylofágní brouci Invazní druhy živočichů Stav vybraných vodních toků

Stavy zvěře Stavy vybraných predátorů Návštěvnost území Postoje místní veřejnosti a rekreantů

Frekvence opakování 1x za 10 let 1x za 10 let průběžně

Celá území či dílčí plochy vybraných biotopů

1x za 10 let

Celé území NP síťové mapování (každý rok 1/10 čtverců, pokrývajících území NP) V rozsahu skutečného výskytu na celém území NP Vybrané plochy v rámci aktuálního výskytu V rozsahu skutečného výskytu a dále dle potenciálních ohnisek (komunikace, sídla, toky, lemy) Celé území NP bodovou metodou Individuálně známá hnízda a potenciální hnízdiště Celá území či dílčí plochy vybraných biotopů Celé území NP Oupoř, Zbirožský potok, Klucná, Vůznice, na každém 2–5 profilů

1x za 10 let

Celé území NP Celé území NP Vybrané profily (komunikace) uvnitř NP a na jeho hranicích Obce uvnitř NP a na jeho obvodu, rekreanti na vybraných dotazovacích místech uvnitř NP

1x za 1 – 5 let 1x za 1 – 5 let 1x ročně

1x za 10 let 1x ročně 1x za 10 let 1x za 1 – 5 let chemie 4x do roka, bioindikace 1x za rok 1x za rok 1x za rok 1x za 1 – 5 let 1x za 5 let (průběžně)

Socioekonomický monitoring Úvod Na území NP a CHKO Křivoklátsko je nutné, aby turismus byl provozován s maximální ohleduplností k životnímu prostředí a zároveň udržoval prosperitu místních obyvatel. Této charakteristice odpovídají principy trvale udržitelného turismu, který respektuje přírodní hodnoty, kulturu, způsob života a socioekonomickou strukturu místních obyvatel. Zisky zůstávají místní komunitě a slouží k ochraně a zachování tradic, ochraně přírodních hodnot a péči o sociální a kulturní hodnoty (Wood, 2002, UNEP, WTO, 2005). Proto bude snahou Správy NP a CHKO Křivoklátsko usilovat o odbourání negativních ekologických a socioekonomických dopadů masového turismu a v dlouhodobém horizontu se podílet na rozšíření turismu environmentálně, sociálně a kulturně ohleduplného. Cíl Cílem dlouhodobého socioekonomického monitoringu je vytvoření moderního konceptu trvale udržitelného turismu na území NP a CHKO Křivoklátsko.

124

Opatření Bude vytvořena transparentní metodika monitoringu návštěvnosti a vyškoleni terénní pracovníci. Bude prováděno soustavné sledování turistického využívání jednotlivých částí Národního parku Křivoklátsko a dlouhodobé sledování vývoje potřeb obyvatel regionu, jehož součástí bude i sledování postojů obyvatelstva k otázkám ochrany přírody a k vlastnímu Národnímu parku (akceptovatelnost režimu ochrany, regionální změny v ekonomice obyvatel, hospodařících a podnikajících subjektů a obcí v souvislosti s existencí parku, změny v sociální struktuře a početnosti obyvatelstva a majitelů objektů v souvislosti s existencí Národního parku).

4.2. Monitoring a výzkum prováděný Správou NP Správa NP zajišťuje monitoring v rozsahu výše uvedené tabulky přednostně pomocí vlastních pracovníků. Jedná se především o monitoring biotopů, lesních stanovišť, flóry, vegetace a živočichů.

4.3. Monitoring a výzkum prováděný jinými subjekty Správa Národního parku zadává, ve spolupráci s ústředním pracovištěm AOPK ČR a Ministerstvem životního prostředí, výzkumné a monitorovací práce, k jejichž zajišťování nemá dostatečné kapacity, externím dodavatelům. Správa NP a CHKO Křivoklátsko široce spolupracuje s výzkumnou základnou tuzemskou i zahraniční. Správa vede přehled témat, která reflektují konkrétní potřebu výzkumných projektů na území parku. Správa spolupracuje s vysokými školami, mj. i formou zpracovávání diplomových, doktorských a habilitačních prací, zabývajícími se územím Národního parku.

4.4. Dokumentace a využití výsledků monitoringu a výzkumu Data získaná dokumentací živé i neživé přírody představují významný podklad pro ochranu Národního parku, a to zejména pro plánování a provádění managementu jednotlivých stanovišť a v neposlední řadě pro výkon státní správy. Veškeré získané údaje budou průběžně zapisovány do Nálezové databáze ochrany přírody. Tato data budou geograficky orientována a budou tedy využitelná pomocí nástrojů GIS. Data získaná předchozím výzkumem, která jsou k dispozici ve formě závěrečných zpráv a jiných archívních materiálů, budou postupně zapisována do Nálezové databáze ochrany přírody. Dokladové exempláře obratlovců nejsou a nebudou systematicky na Správě Národního parku shromažďovány, k dispozici budou pouze fotografie v nově vznikající celostátní databázi a zároveň v lokální databázi Správy Národního parku. Sbírka bezobratlých živočichů (především hmyzu – Lepidoptera, Coleoptera) je budována na Správě Národního parku, avšak omezuje se pouze na determinovaný srovnávací materiál a na ukázky živočichů pro osvětové účely. Významné a unikátní exempláře jsou deponovány v Entomologickém oddělení Národního muzea v Praze. V rámci pokračujících inventarizací je počítáno s rozšiřováním sbírek demonstračních materiálů vzácných druhů na Správě Národního parku.

125

5. Veřejné využívání území národního parku, plány, cíle 5.1. Vzdělávání, osvěta a informace Národní park Křivoklátsko je určen široké veřejnosti k účelům duchovním, vědeckým, rekreačním, výchovným a turistickým, v rozsahu a formách, které neohrozí cíle ochrany národního parku. Hlavním cílem v oblasti vzdělání, osvěty a informací je seznamovat širokou veřejnost s přírodními a kulturně-historickými hodnotami území Křivoklátska, s problematikou jejich ochrany, včetně objasnění úlohy státní ochrany přírody, funkcí jednotlivých kategorií zvláště chráněných území, problematiky Natury 2000, ÚSES atd. Věřejnost má být vhodným způsobem seznamována s principy cílené péče o zvláště chráněná území (managementem), záchranných programů ohrožených druhů živočichů a rostlin apod. Ekologická výchova a vzdělávání Správa NP a CHKO Křivoklátsko vypracuje Koncepci ekologické výchovy a vzdělávání na území Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko. Vzdělávání, osvěta a informovanost obyvatel bude zabezpečována v úzké spolupráci s obcemi a mikroregiony. Při realizaci jednotlivých opatření bude Správa NP a CHKO Křivoklátsko spolupracovat rovněž s odbornými a zájmovými organizacemi. Ekologická výchova dětí a mládeže bude zaměřena především na aktivní formy, jako jsou pobytové programy, exkurze, brigády, školní praxe, dobrovolná pomoc přírodě, apod. Správa Národního parku bude spolupracovat se školami všech stupňů při zpracování seminárních, bakalářských, magisterských, doktorských a habilitačních prací z oblasti přírodních věd, cestovního ruchu apod. K plnění cílů Plánu péče v oblasti vzdělání, osvěty a informací bude sloužit rovněž pravidelné vydávání časopisu – zpravodaje Správy Národního parku a použití webových stránek Správy Národního parku . Informační systém Průvodcovský systém V souvislosti se zabezpečením cílů turistického využívání území Národního parku bude vytvořen průvodcovský systém a vyškoleni autorizovaní průvodci a odborní lektoři pro EVVO z řad strážní služby Správy NP, zaměstnanců Správy NP a odborné veřejnosti. Průvodcovský systém je chápán jako důležitý regulační nástroj turistického ruchu na území Národního parku. Vyškolení autorizovaných průvodců a odborných lektorů pro EVVO bude probíhat podle vzdělávací osnovy s obdržením příslušného osvědčení. Naučné stezky Pro potřeby naplňování cílu EVVO a turistického využívání území Národního parku budou sloužit naučné stezky. V současné době se na území parku nachází Naučná stezka U Eremita, zaměřená na lesní dřeviny rostoucí v Národního parku, geologii území a na pochopení funkce lesních ekosystémů. Na naučné stezce bude prováděna pravidelná údržba, včetně úpravy chodníků a lávek. Správa NP a CHKO Křivoklátsko vydá Průvodce po NS v několika jazykových mutacích (český, anglický a německý jazyk) a kvalitě výchozího materiálu průvodce. Zázemí pro parkování motorových vozidel návštěvníků NS bude zabezpečeno v obci Roztoky. Na území se dále nachází Naučná stezka Skryje, která je zaměřená na několikasetleté lesnické využívání oblasti, geologii a paleontologii území Národního parku a CHKO Křivoklátsko a historii nejbližšího okolí. Tato naučná stezka začíná v Národního parku u ústí Skryjského potoka do řeky Berounky, později pokračuje na území CHKO Křivoklátsko, kde je spojena s vyhlídkou na území

126

národního parku „Skryje – u kříže“, Památníkem Joachima Barranda, jeho pomníkem, s geologickým odkryvem a paleontologickou lokalitou ve Skryjském luhu. Potřebná infrastruktura a parkovací plochy NS jsou zabezpečeny v obci Skryje. Podél řeky Berounky prochází územím NP Křivoklátsko Vodácká naučná stezka, která bude aktualizována ve vztahu s nově vzniklým NP. Výše uvedené naučné stezky přiměřeně územně i informačně pokryjí nejdůležitější lokality a přírodovědné i historické aspekty krajiny Národního parku. Informační středisko a informační body V návaznosti na projekt Domu přírody na Křivoklátsku bude v krátkém časovém horizontu vybudováno pro potřeby Národního parku a CHKO Křivoklátsko návštěvnické středisko, které bude umístěno v obci Roztoky, v turisticky frekventované části CHKO Křivoklátsko a těsné blízkosti Národního parku. Návštěvnické středisko naváže na provoz Informačního a vzdělávacího střediska na Křivoklátě. Pracovníci návštěvnického střediska a pracovníci Správy Národního parku, kteří se budou podílet na zajišťování služeb návštěvnického střediska, projdou pro tyto účely školením u odborné organizace. Smyslem návštěvnického střediska bude informování návštěvníků a veřejnosti o problematice ochrany přírody a krajiny v Národním parku a v CHKO Křivoklátsko, zvyšování povědomí o základních principech ochrany přírody a krajiny, usměrňování pohybu návštěvníků jak v Národním parku, tak i v CHKO Křivoklátsko. V návštěvnickém středisku budou vystavovány expozice z oblasti ochrany přírody a vlastivědy. Kromě toho zde bude provozován drobný prodeje publikací, vzdělávacích či propagačních materiálů a regionálních produktů. Návštěvnické středisko bude též poskytovat základní informace v oblasti cestovního ruchu. Správa Národního parku bude aktivně komunikovat s ostatními informačními a návštěvnickými středisky v regionu Národního parku a bude pro ně vytvářet kvalitní poskytování informací o Národním parku a CHKO. Na území CHKO v místech s vysokou kumulací potencionálních návštěvníků Národního parku bude Správa NP prosazovat zřízení informačních bodů v součinnosti s ostatními místně působícími subjekty (obce, mikroregiony, NNO, muzea). Informační body by měly poskytovat základní informace o Národním parku a CHKO Křivoklátsko, usměrňovat pohyb návštěvníků a poskytovat informace v oblasti cestovního ruchu. Předpokládá se umístění informačních bodů v obcích Skryje (objekt Památníku Joachima Barranda), Broumy (muzeum Mikroregionu Hudlicko) a Nižbor (Informační centrum keltské kultury). Ostatní prvky informačního systému V místech soustředěného vstupu na území Národního parku (v obcích příléhajících k hranici Národního parku a v ústí komunikací II. a III. třídy do Národního parku) a na hranicích zvláště chráněných území na území Národního parku budou umístěny informační stojany s panely. Součástí panelu bude turistická mapa oblasti, popis a zajímavosti území Národního parku a Návštěvní řád Národního parku. Po dohodě s obcí Karlova Ves a s obcemi, jejichž katastrální území zasahuje do území Národního parku, budou informace o aktuálním dění na území Národního parku (např. omezení vstupu, nabídka akcí pro veřejnost apod.) umisťovány na jejich úřední desky, vývěsní tabule a webové stránky. V součinnosti s Klubem českých turistů bude Správa Národního parku využívat a udržovat prvky informačního systému značení pěších turistických cest, cyklotras a stezek pro jízdu na koni. Ve střednědobém horizontu bude vypracována grafická podoba prvků informačního systému na území Národního parku (na základě grafického manuálu Správy Národního parku). Publikační, výstavní a expoziční činnost Správa Národního parku bude vydávat publikace a brožury o přírodním a kulturně historickém bohatství území Národního parku apod. Publikační a výstavní činnost Správy Národního parku se bude řídit edičním plánem, zpracovaným Redakční radou Správy Národního parku pro každý kalendářní rok v dostatečném časovém předstihu. Při vydávání publikací se počítá také s možností spolufinancování z jiných zdrojů než z rozpočtu

127

Správy Národního parku. Grafická podoba vydávaných publikací bude vycházet, obdobně jako prvky informačního systému, z Grafického manuálu Správy Národního parku.

5.2. Turistické a rekreační využívání Významným fenoménem moderní doby je stírání rozdílů mezi turistikou a sportem. Klasické formy turistiky, jakými jsou turistická cyklistika nebo vodní turistika, jsou provozovány v širokém spektru intenzity, jejíž extrémní projevy je možno považovat za sportovní aktivitu, naopak některé tzv. outdoorové sporty obsahují prvky turistiky. Z tohoto důvodu jsou tyto aktivity pojednány společně, neboť se jedná o různé formy aktivní rekreace a trávení volného času. Posláním národních parků je ochrana ekologické integrity jednotlivých ekosystémů pro současnou i budoucí generace. Národní parky by měly poskytovat prostor pro duchovní, vědecké, vzdělávací a rekreační využití, které ovšem musí takovou formu, která jsou slučitelná se zásadami ochrany ekosystémů a s kulturními aspekty ochrany přírody. Jednotlivé formy rekreace v Národním parku by měly být v první řadě zaměřeny na prožitky setkávání se s nedotčenou přírodou. Takové formy rekreace, které jsou z hlediska kvality přírody indiferentní nebo dokonce škodlivé nebo které ruší či omezují ostatní návštěvníky, musí být z území Národního parku vymístěny či alespoň přísně regulovány. Na rozdíl od Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko, která slouží jako ochranné pásmo Národního parku, leží vlastní území Národního parku Křivoklátsko mimo oblasti soustředěného cestovního ruchu, turistiky či sportu. Je to způsobeno především tím, že pro Národní park Křivoklátsko bylo vybráno území s vysokou lesnatostí, kde se, s výjimkou relativně krátkého průběhu údolí Berounky a zřícenin hradů Týřov a Jenčov, nenacházejí žádné jevy výjimečně atraktivní ze sportovního či turistického hlediska. Na území Národního parku jsou nejrozšířenějšími rekreačními aktivitami pěší turistika, sběr lesních plodin, cykloturistika, vodní turistika, sportovní rybolov a koupání. Pěší turistické trasy, které jsou vyznačeny ve spolupráci s Klubem českých turistů, dosahují v současnosti na území Národního parku délky 56 km. Délka značených cyklostezek na území Národního parku dosahuje délky 84 km a s jejich dalším rozšiřováním se zejména vzhledem k reliéfu krajiny Národního parku nepočítá. Poměrně novou turistickou aktivitou v oblasti Křivoklátska je turistika na koních. V roce 2007 a 2009 byly schváleny a vyznačeny v terénu tři jezdecké stezky v rámci projektu Středočeská koňská stezka pro jízdu na koni a koňského potahu (vůz, kočár, bryčka, saně). Krátké úseky těchto jezdeckých stezek, s celkovou délkou 24 km, zasahují do území Národního parku. Územím Národního parku probíhá část Vodácké naučné stezky na řece Berounce s celkovou délkou 11 km. Tradičním způsobem rekreace je sportovní rybolov na řece Berounce. V současnosti dochází k jednotlivým konfliktům mezi ochranou přírody a vyznavači rekreačního a sportovního rybolovu s vjížděním a parkováním motorových vozidel rybářů mimo cesty a místní komunikace, prováděním nelegálních úprav břehů pro rybolov, umísťováním obytných maringotek a přívěsů podél řeky a zanecháváním odpadků na březích. Opatření Infrastruktura návštěvnických zařízení, sloužících k naplnění poslání Národního parku, bude dále doplňována a udržována (viz níže). Stávající systém pěších turistických tras zůstane zachován a bude vhodným způsobem doplněn. Turistické trasy budou dovybaveny informačními tabulemi. Stávající značené turistické stezky pro jízdu na koních budou zachovány, ojediněle může dojít ke změně jejich dílčího vedení. Budou vyčleněna významná vyhlídková (pohledová) místa jak na území Národního parku, tak i na přilehlém území CHKO Křivoklátsko, která budou umožňovat výhledy na území Křivoklátska. Vyhlídková místa budou propojena se sítí turistických cest a doplněna o prvky infrastruktury. Pro potřeby jak Národního parku, tak i CHKO Křivoklátsko bude na nejdůležitějších přístupových směrech vybudována síť informačních středisek.

128

Vhodnou nabídkou návštěvnické vybavenosti (informační střediska, informační tabule, výhledová místa apod.) budou sportovní a turistické aktivity směrovány do nejméně zranitelných míst v rámci Národního parku, event. mimo jeho území. Postupně z území Národního parku vymístit formy turistických či sportovních aktivit, které ohrožují předměty ochrany Národního parku nebo ruší či omezují ostatní návštěvníky Národního parku. Opatření pro podporu návštěvnosti Národního parku bude Správa Národního parku a CHKO Křivoklátsko konzultovat s místními a krajskými samosprávami. Na území Národního parku bude vytvořen průvodcovský systém. K tomu budou vyškoleni průvodci. Správa NP a CHKO Křivoklátsko bude zajišťovat údržbu povrchů vybraných úseků značených turistických cest a jejich zařízení (mostky, propustky, zábradlí, vyhlídky apod.) ve své správě. V přiměřené míře bude odstraňovat suché či poškozené stromy nebo velké větve, které by mohly ohrozit bezpečnost turistů na těchto cestách. Při budování a údržbě cest a zařízení budou preferovány přírodní materiály místního původu. Při údržbě značených turistických cest a jejich zařízení jiných vlastníků bude Správa NP a CHKO Křivoklátsko s těmito vlastníky spolupracovat. Hromadné akce budou směřovány až na výjimky mimo I. zónu Národního parku, a to pouze po značených turistických trasách nebo zpevněných komunikacích. Současné vodácké využívání řeky Berounky (území III. zóny Národního parku) zůstane zachováno. Předkládaný plán nepočítá s konkrétními návrhy nové turistické infrastruktury, je zpracován na úrovni zásad. Přímo na území NP se nepočítá s budování rozsáhlé návštěvnické infrastruktury, většina zařízení bude přednostně směřována do přilehlých oblastí CHKO. Území NP a CHKO je považováno za integrální celek, ve kterém nelze stavět proti sobě NP a CHKO. Plán umístění a vybudování turistické infrastruktury bude zpracován ve spolupráci s dotčenými obcemi a v koordinaci s přípravou návštěvního řádu, na kterém se budou obce též podílet. Správa NP a CHKO Křivoklátsko vyhradí v každém přístupovém směru místa pro parkování osobních vozidel (s nezpevněným povrchem) a vybaví je základním vybavením, včetně místa pro piknikování. Zároveň zde zajistí sběr a likvidaci odpadků. Správa NP a CHKO Křivoklátsko vyhradí v návaznosti na území Národního parku nejméně 3 místa (pro spádovou oblast Rakovnickou, Hořovickou a Zbirožskou) pro nocování ve volné přírodě (bivakování) a vybaví je základním vybavením. Zároveň zde zajistí sběr a likvidaci odpadků. Skalní lezení na území Národního parku nebude povolováno s výjimkou managementových prací a akcí Hasičského záchranného sboru a Policie ČR. Lety motorových vzdušných dopravních prostředků (letadla, motorová rogala, vrtulníky apod.) budou přísně regulovány v souladu s blížšími ochrannými podmínkami Národního parku Křivoklátsko.

5.3. Regionální vazby Pro správné fungování Národního parku je nezbytné udržovat dobré vztahy se zástupci místních samospráv, samospráv krajů, s nevládními organizacemi i místními podnikateli. Správa NP a CHKO Křivoklátsko bude podporovat projekty podporujících udržitelný rozvoj regionu (environmentální projekty, projekty mikroregionů a MAS apod.). Zástupci obcí, mikroregionů, svazků, místních podnikatelů a nevládních organizací budou po projednání navrženi do Rady Národního parku.

5.4. Občanská sdružení s aktivitami ve vztahu k NP, spolupráce, střety Správa NP bude pokračovat ve spolupráci s občanskými sdruženími.

129

6. Mezinárodní spolupráce 6.1. Dvoustranné mezinárodní vztahy Správa Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko nemá uzavřeny žádné přímé dvoustranné vztahy. Správa NP a CHKO Křivoklátsko bude usilovat o navázání vztahů s rakouskou částí bilaterálního Národního parku Podyjí (Nationalpark Thayatal) v rámci existující spolupráce obou částí bilaterálního Národního parku Podyjí, který má v řadě rysů podobné podmínky. Podobná spolupráce se předpokládá s Nationalpark Sächsische Schweiz. Správa NP a CHKO Křivoklátsko bude rovněž usilovat o navázání vztahů se správami národních parků, které se zabývají ochranou podobných typů krajiny, např. Parc national des Cévennes (Francie), Parc naturel régional des Vosges du Nord (Francie), Parc national de la Vanoise (Francie), Parc naturel régional du Verdon (Francie), Białowieski Park Narodowy (Polsko), Southern Appalachian Biosphere Reserve (USA) a jeho část Great Smouky Mountains National Park, Nacionalni park Sjeverni Velebit (Chorvatsko) a Nacionalni park Risnjak (Chorvatsko). V rámci širší mezinárodní splupráce bude Správa NP a CHKO Křivoklátsko rozvíjet kontakty s ostatními národními parky a dalšími ochranářskými organizacemi v zahraničí, zejména v Evropě, za účelem výměny informací, zkušeností, publikací, odborných materiálů a expertů.

6.2. Další mezinárodní vztahy Europarc Správa NP a CHKO Křivoklátsko bude usilovat o členství ve Federaci přírodních a národních parků Evropy (Europarc Federation). Biosférická rezervace UNESCO Křivoklátsko je jedním ze 6 biosférických rezervací UNESCO v České republice (spolu s Krkonošským národním parkem, Národním parkem a Chráněnou krajinnou oblastí Šumava, CHKO Pálava, CHKO Třeboňsko a CHKO Bílé Karpaty). Biosférickou rezervací bylo Křivoklátsko vyhlášeno dne 1. března 1977. Vyhlášením Národního parku nebude Biosférická rezervace UNESCO nijak dotčena. Spolupráce s programem OSN MaB (Man and the Biosphere) bude pokračovat započatým způsobem. IUCN Ve spolupráci s Národním komitétem České republiky (Výborem pro spolupráci s IUCN) naváže Správa NP a CHKO Křivoklátsko spolupráci se Světovou komisí pro chráněná území (World Commission on Protected Areas). Jedním z cílů této spolupráce bude zapsání Národního parku Křivoklátsko do Seznamu chráněných území OSN/Světové databáze chráněných území (UN List of Protected Areas/World Database on Protected Areas) v kategorii II. – národní parky a odpovídající změna záznamu pro CHKO Křivoklátsko.

130

7. Závěrečné údaje 7.1. Slovník pojmů autochtonní

místně původní, náležící do dané oblasti

biodiverzita

rozmanitost všech ekosystémová)

bioindikační

vlastnost organismů, které svojí přítomností nebo nepřítomností indikují stav či vlastnost prostředí

biomasa

hmota organizmů

biotop

soubor veškerých biotických a abiotických činitelů, které vytvářejí životní prostředí určitého organismu nebo organismů

dospělec

dospělý jedinec určitého živočišného druhu, konečné stádium

ecese

vzcházení a trvalé uchycení nového jedince v rostlinném společenstvu, porostu nebo ekosystému. Zahrnuje vyklíčení semene, zakořenění a vznik životaschopného jedince, schopného dalšího rozmnožování.

ekosystém

funkční soustava živých a neživých složek životního prostředí, jež jsou navzájem spojeny výměnou látek, tokem energie a předáváním informací a které se vzájemně ovlivňují a vyvíjejí v určitém prostoru a čase

ekotyp

vnitrodruhová jednotka, která zahrnuje populace organismů s vlastnostmi danými působením životních podmínek určitého biotopu

eroze

přirozený proces rozrušování a transportu objektů na zemském povrchu (půda, horniny, skály, apod.); příčinou eroze je mechanické působení pohybujících se okolních látek, především větru, proudící nebo vlnící se vody, ledu, sněhu, pohyblivých zvětralin a nezpevněných usazenin

etát

množství těžené hmoty, které neporuší podstatu lesa; těžební podíl

etáž (v lesním porostu)

odlišitelná vrstva lesního porostu diferencovaná od ostatních částí lesního porostu věkem, vzrůstem, popř. i druhovou skladbou; většinou je uměle vytvořená a je samostatně popsaná v hospodářské knize

evropsky významná lokalita

je zřizovaná na základě směrnice o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin č. 92/43 EHS, tvoří spolu s ptačími oblastmi soustavu Natura 2000

genofond

soubor všech genů v populaci

genotyp

soubor všech genů organismu

geobiodiverzita

morfologická a substrátová rozmanitost daného území společně s biodiverzitou (biologickou rozmanitostí)

geograficky nepůvodní druh

druh, který není součástí přirozených společenstev určitého regionu

hipostezka

stezka určená pro jízdu na koni

hipoturistika

turistika provozovaná na koních

holina

nezalesněná lesní půda

invazní druh

na daném území nepůvodní druh, který se zde nekontrolovaně šíří, přičemž agresivně vytlačuje původní druhy; u zvláště nebezpečných invazí může dojít k tomu, že se daný druh začne šířit natolik nekontrolovaně, že rozvrací celé ekosystémy, což vede k rozsáhlým ekologickým škodám a potlačení či likvidaci mnoha původních druhů,

131

žijících

organismů

(genetická,

druhová,

nejen těch s podobnou nikou lesní typ

základní jednotka lesnického typologického systému; lesní typ je soubor lesních fytocenóz původních i změněných a jejich vývojových stádií včetně prostředí; v praxi ÚHÚL je lesní typ charakterizován půdními vlastnostmi, význačnou druhovou kombinací příslušné fytocenózy, výskytem v terénu a potencionální bonitou dřevin

maloplošné obnovní prvky

těžba stromů soustředěná na plochy menší rozlohy (několik arů) za účelem vytvoření nového lesního porostu, který bude více diferencovaný

management

v ochraně přírody: řízená péče o přírodu

meliorační a zpevňovací dřeviny

dřeviny, které svým opadem (listů i jehličím) zlepšují vlastnosti půdy; vesměs se jedná o listnaté dřeviny a jedli bělokorou, jejich minimální podíl v lesních porostech je závazné ustanovení lesních hospodářských plánů

místní akční skupina

Místní akční skupina je neziskovou organizací (občanským sdružením, nebo obecně prospěšnou společností), jejímiž zakladateli (nebo členy) jsou v souladu s podmínkami Evropské unie zástupci místní komunity – podnikatelů, zástupců orgánů samospráv i neziskových organizací, kdy podíl veřejné sféry činí méně než 50 %. Nezisková organizace, splňující výše uvedenou podmínku, následně může být žadatelem/příjemcem dotace v rámci tzv. programu "LEADER", realizovaného v České republice v rámci Programu rozvoje venkova. Uspěje-li místní akční skupina se svou žádostí o dotaci, získá pro období let 2009–2013 finanční alokaci, odvíjející se od počtu obyvatel v jejím území, jejíž rozdělení následně v souladu s metodikou programu LEADER administruje a "rozděluje tak" získané finanční prostředky na místní úrovni.

monitoring

průběžné či pravidelné sledování

monokultura (např. smrková)

porost tvořený jedním druhem rostliny, v lesnickém pojetí často shodného věku a druhu

nahodilá těžba

neplánovaná těžba stromů, které jsou poškozeny biotickými (hmyz, zvěř) či abiotickými činiteli (sníh, vítr)

Natura 2000

Natura 2000 je soustava chráněných území, kterou společně vytvářejí členské státy Evropské unie; je určena k ochraně biologické rozmanitosti a jednotlivá území jsou navrhována podle přesně stanovených kriterií, daných směrnicemi Evropských společenství

nepůvodní druh

druh, který není součástí přirozeného ekosystému

normovaný stav zvěře

maximální povolený stav zvěře

oplocenka

mechanická ochrana mladých stromků proti zvěři –oplocení dřevěné či drátěné

oplůtek

individuální ochrana stromku, dřevěný či drátěný

plůdek

vývojové stádium ryb

populace

soubor jedinců téhož druhu vyskytujících se v určitém prostoru a čase ve všech vývojových stádiích

požerák

typ vypouštěcího zařízení rybníka

provenience

místo původu

přirozená obnova

samovolně vzniklý nový porost dřevin

přirozená skladba dřevin

druhová skladba dřevin v lesním porostu, která odpovídá potenciálu daného stanoviště bez ovlivnění člověkem

ptačí oblast

území vyhlášené podle evropské směrnice č. 79/409/EHS, o ochraně

132

volně žijících ptáků; spolu s evropsky významnými lokalitami vytvářejí ptačí oblasti soustavu Natura 2000 rámcové směrnice péče

rámcové směrnice péče obsahují základní managementová doporučení, údaje o počátku obnovy, doporučených způsobech obnovy a výchovy, dobu zajištění kultur a podmínky pro převedení do bezzásahového režimu

rekonstruovaná potenciální přirozená vegetace

vegetace, která odpovídá potenciálu stanoviště a daného klimatu, rekonstruovaná např. na základě palynologických studií a rozborů vlastností stanoviště

repelentní nátěr

nátěr, který odpuzuje živočichy, např. na mladé stromky, aby byly chráněny proti okusu zvěří

reprodukční materiál

osivo, sazenice, plody a semena

ruderalizace

zpravidla obohacené dusíkem, začínají dominovat rumištní druhy

samovolný vývoj

přírodní vývoj ekosystému ovlivňovaný pouze přírodními (biotickými a abiotickými) činiteli, bez aktivní účasti člověka

sanace

opatření přijaté k nápravě

semenný sad

klonová výsadba lesních dřevin založená z roubovanců, sloužící ke sběru osiva lesních dřevin žádoucí genetické kvality

soubor lesních typů

součást lesnického typologického systému; jedná se o sdružené lesní typy dle ekologické příbuznosti

spárkatá zvěř

označení pro všechny druhy lovených sudokopytníků

sukcese

nesezónní, směrovaný a kontinuální proces kolonizace a zániku populací jednotlivých druhů na určitém místě, postupný dlouholetý vývoj ekosystému, jehož konečným stádiem je již dále relativně neměnný klimax

taxocenóza

část společenstva určeného taxonomickou příslušností k jedné taxonomické skupině organismů (např. taxocenóza střevlíků, vyšších rostlin apod.)

taxon

taxon neboli systematická jednotka neboli taxonomická jednotka je skupina konkrétních (žijících nebo vymřelých) organizmů, které mají společné určité znaky (nejčastěji jsou příbuzné) a tím se odlišují od ostatních taxonů

teritorium

území výskytu

typologie

interdisciplinární obor, který je základním kamenem v pěstování lesů; typologie popisuje vegetaci na daném stanovišti ovlivněnou souborem stanovištních podmínek

úmyslná těžba

plánovaná těžba s výchovným (úprava kvality, či druhové skladby a struktury porostu) nebo produkčním záměrem

typy vývoje lesa

soubor stanovišť s podobnou potenciální přirozenou vegetací a s velmi podobným vývojovým cyklem přírodního lesa závěrečného typu

zimoviště

místo nebo úkryt, v němž živočichové přečkávají nepříznivé zimní období

133

7.2. Seznam používaných zkratek AOPK ČR apod. ČESON ČR ČRS ČSO ČSOP ES EU EVL EVVO geog. GIS CHKO IS IUCN KČT KP LHC LHP MAB MAS MZCHÚ UNESCO MZD MZe MŽP NP NPR OPŽP OSN PČR PO PP PR PUPFL RSPLE Sb. SDO SFŽP SLT ÚHÚL ÚSES vč. vyhl. ZCHÚ

Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky a podobně Česká společnost na ochranu netopýrů Česká republika Český rybářský svaz Česká společnost ornitologická Český svaz ochránců přírody Evropské společenství Evropská unie evropsky významná lokalita environmentální výchova, vzdělávání a osvěta geograficky geografický informační systém chráněná krajinná oblast informační středisko International Union for Conservation of Nature (Světový svaz ochrany přírody) Klub českých turistů kulturní památka lesní hospodářský celek lesní hospodářský plán Man and the Biosphere (Člověk a biosféra) Místní akční skupina zahrnuje národní přírodní rezervace, přírodní rezervace, národní přírodní památky a přírodní památky United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization – (Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu) meliorační a zpevňující dřeviny Ministerstvo zemědělství Ministerstvo životního prostředí národní park národní přírodní rezervace Operační program životní prostředí Organizace spojených národů Policie České republiky ptačí oblast přírodní památka přírodní rezervace pozemek určený k plnění funkcí lesa rámcové směrnice péče o lesní ekosystémy Sbírka (zákonů) soubor doporučených opatření (v ptačí oblasti) Státní fond životního prostředí soubor lesních typů Ústav pro hospodářskou úpravu lesa Územní systém ekologické stability včetně vyhláška zvláště chráněné území

134

7.3. Odkazy na související publikované a jiné prameny Administrativní registr ekonomických subjektů (ARES) [databáze online]. 1999. Praha: Ministerstvo financí. [citováno 30.10.2008]. Dostupné z URL. Databáze ekonomických subjektů v České republice. Armstrong, M. 2006. A handbook of Human Resource Management Practice. 10th edition. London: Kogan Page. ISBN 0-7494-4631-5.Baldin, E.; Deadman, P.; Eagles, P. F. J. 2004. Visitor Statistics for Conservation Authorities in Ontario: Current Status and Methods. In Making Ecosystem Based Management Work. Proceedings of the Fifth International Conference on Science and Management of Protected Areas, 11 - 16 May 2003. SAMPAA. Benešová, L.; Pivničková, M.; Pivnička, J.; Tonika, J. 1993. Předběžná ekologická studie malých vodních toků v CHKO Český kras a Křivoklátsko. Bohemia Centralis. Roč. 22, s. 7 -34. Bílek, O. (2003). Příspěvek k poznání flóry a vegetace přírodní rezervace Jezírka v CHKO Křivoklátsko. Bohemia centralis 26. Praha. s. 149-184. Blažková, D. 1996a. Aluviální louky řeky Berounky. In Příroda, sv. 4. Praha: AOPK ČR. S. 125129. Blažková, D. 1996b. Změny vegetace české krajiny v nedávné minulosti. Muzeum a současnost. Roč. 10, s. 51-57. Boháč, J. 1988. Drabčíkovití (Coleoptera, Staphylinidae) vybraných biotopů rezervace Týřov ve středních Čechách. Bohemia Centralis. Roč. 34, s. 183-194. Brown, J.; Mitchell, N.; Bersford, M. 2005. The Protecte Landscape Approach: Linking Nature, Culture and Community. Gland: IUCN. 268 s. Bryja, V.; Svatoň, J.; Chytil, J.; Majkus, Z.; Růžička, V.; Kasal, P.; Dolanský, J.; Buchar, J.; Chvátalová, I.; Řezáč, M.; Kubcová, L.; Erhart, J.; Fenclová, I. 2005. Spiders (Araneae) of the Lower Morava Biosphere Reserve and closely adjacent localities (Czech Republic). Acta Musei Moraviae, Scientiae biologicae. Roč. 90, s. 13-184. Buchar, J; Růžička, V. 2002. Catalogue of spiders of the Czech Republic. Praha: Peres. 351 s. Černý. [1988?]. Historický průzkum porostů povodí Mlynářův luh. 74 s. Čeřovský, J. et al. 1999. Vyšší rostliny. Bratislava: Príroda. 456 s. Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů ČR a SR. Sv. 5. Chytrý, M., Pyšek, P., Tichý, L., Knollová, I., Danihelka, J. 2005. Invasion by alien plants in the Czech republic: a quantitative assesssement across habitats. Preslia 7. Praha. S. 339-354. Chytrý, M., Kučera, T. Kočí, M. (eds). (2001). Katalog biotopů České republiky. AOPK ČR. 304 s. Chytrý, M. 1994. Lesní vegetace Národního parku Podyjí/Thyatal. = Forest vegetation of the Podyjí/Thayatal National Park. Disertační práce na Masarykově univerzitě v Brně, Katedra systematické botaniky a geobotaniky. Cílek, V.; Mudra, P., Ložek, V. 2004. Vstoupit do krajiny – O přírodě a paměti středních Čech. Praha: Dokořán. 112 s. Czudek, T.; Demek, J. 1961. Význam pleistocénní kryoplanace na vývoj povrchových tvarů České vysočiny. Anthropos, Brno. Roč. 14, s. 57-69. Davey, A. G.; Autor, M.; Phillips, A. 1998. National System Planning for Protected Areas. Gland: IUCN. 71 s. Best Practice Protected Area Guidelines Series No. 1. Dudley, N.; Phillips, A. 2006. Forests and Protected Areas. Gland: IUCN. 58 s. Best Practice Protected Area Guidelines Series No. 12. Dvořák, R.; Hartl, R.; Benešová, V.; Šamšová, L. 2005. Analýza cestovního ruchu regionu Rakovnicko. 257 s. Výzkumná práce. Uloženo na Správě CHKO Křivoklátsko. Holec, J., Beran, M. (eds.) 2006. Červený seznam hub (makromycetů) České republiky. Příroda 24. Praha . 1-282. Hora, J.; Kaňuch, P. 1992. Významná ptačí území v Evropě. Československá sekce ICBP, s. 1-114. Hornback, K. E.; Eagles, P., F., J. 1999. Guidelines for Public Use Measurement and Reporting at Parks and Protected Areas. Gland: IUCN. 86 s. Hotská, A. 1981. Pavoučí zvířena stromového a keřového patra Státní přírodní rezervace Týřov. 182 s. Diplomová práce na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze.

135

Hůla, P.; Vápeník, L. 2008. Stavy zvěře jelena evropského, siky japonského a muflona v CHKO Křivoklátsko, části Rakovnicko. 3 s. Zpráva o provedeném monitoringu. Uloženo na Správě CHKO Křivoklátsko ve Zbečně. IUCN 2008. 2008 IUCN Red List of Threatened Species. <www.iucnredlist.org>. [citováno 30.10.2008]. Dostupné z URL IUCN. 2000. Guidelines for Protected Area Management Categories. Interpretation and Application of the Protected Area Management Categories in Europe. IUCN, Gland. 47 s. ISBN:3980682-1-6. IUCN. 2001. Zásady pro kategorizaci chráněných území na základě managementu. Interpretace a aplikace managementových kategorií pro chráněná území v Evropě. Planeta 5, MŽP, Praha. 20 s. IUCN. 1994. Guidelines for Protected Area Management Categories. IUCN, Gland. ISBN: 28317-0201-1. Jeník, J.; Slavíková, J. 1964. Střední Vltava a její přehrady z hlediska geobotanického. In Vegetační problémy při budování vodních děl. Praha: NČSAV. s. 67-100. Kirschnerová, L. (ed.). 1997. Monitoring vybraných přirozených společenstev a populací rostlinných indikátorů v České republice IV. Praha: AOPK ČR. 249 s. Příroda, sv. 11. ISBN: 8086064-08-5. Klika, J. 1959. Fytocenologické poměry polesí Dřevíč a Žlubinec na Křivoklátsku. Acta Univesitates Carolinae, Biologica. Roč. 1959 (1958)/2, s. 215-266. Klika, J. 1958. Fytocenologické poměry polesí Dřevíč a Žlubinec na Křivoklátsku. Acta Univesitates Carolinae, Biologica. Roč. 2, s. 215-266. Klika, J. 1941. Rostlinnosociologická studie křivoklátských lesů. Věstník Královské české společnosti nauk. Roč. 1941/3, s. 1-46. Knížetová, L. 1975. Vegetační poměry státní přírodní rezervace Týřov. Bohemia Centralis. Roč. 4, s. 151-162. Knobloch, Z. 1979. Arachnofauna údolí Oupořského potoka Státní přírodní rezervace Týřov. Praha. 118 s. Diplomová práce na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Kolbek, J. 2003b. Změny lesních společenstev v Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko – stav po 11 letech. In Karas, J. et al.(ed.) Sborník konference „Vliv hospodářských zásahů a spontánní dynamiky porostů na stav lesních ekosystémů“, Kostelec nad Černými lesy 20.–21. 11. 2003. s. 12–13. CD–ROM. Kolbek, J. 1996. Změny vegetace po 20 letech na některých lokalitách Křivoklátska. In Příroda, sv. 5. Praha: AOPK ČR. S. 85-102. Kolbek, J. 1985. Málo známá rostlinná společenstva CHKO Křivoklátsko. Preslia. Roč. 57, s. 151169. Kolbek, J. 1983a. Geobotanické poznámky k výskytu Saxifraga rosacea v okolí ventarol na Křivoklátsku. Zpr. Čs. Bot. Společ.. Roč. 18/3, s. 173-178. Kolbek, J. 1983b. Original diagnoses of new syntaxa. In Moravec, J. et al. Přehled vyšších vegetačních jednotek České socialistické republiky, Preslia. Roč. 55, s. 97 - 122. Kolbek, J. et al. 1999a. Květena Chráněné krajinné oblasti a Biosférické rezervace Křivoklátsko 1: Mapy rozšíření cévnatých rostlin. Praha: AOPK ČR; Průhonice: Botanický Ústav AV ČR. 300 s. Kolbek, J. et al. 1999b. Vegetace Chráněné krajinné oblasti a Biosférické rezervace Křivoklátsko 1. Vývoj krajiny a vegetace, vodní, pobřežní a luční společenstva. Praha: AOPK ČR; Průhonice: Botanický Ústav AV ČR. 232 s. Kolbek, J. et al. 2001a. Květena Chráněné krajinné oblasti a Biosférické rezervace Křivoklátsko 2: Rozbor a syntéza. Praha: Botanický Ústav AV ČR. 300 s. Kolbek, J. et al. 2001b. Vegetace Chráněné krajinné oblasti a Biosférické rezervace Křivoklátsko 2: Společenstva skal, strání, sutí, primitivních půd, vřesovišť, termofilních lemů a synantropní vegetace. Praha: Academia. 364 s. Kolbek, J. et al. 2003. Vegetace Chráněné krajinné oblasti a Biosférické rezervace Křivoklátsko 3: Společenstva lesů, křovin, pramenišť, balvanišť a acidofilních lemů. Praha: Academia. 380 s. Kolbek, J. et al. 1997. Potenciální přirozená vegetace Biosférické rezervace Křivoklátsko. Praha: Academia. 234 s. Kolbek, J.; Bílek, O.; Boublík, K.; Černý, T.; Petřík, P. 2003. Monitoring lesní a travinné vegetace v CHKO a BR Křivoklátsko. In Pivničková, M. (ed.). Sborník dílčích zpráv z grantového projektu VaV

136

610/10/00 “Vliv hospodářských zásahů na změnu v biologické rozmanitosti ve zvláště chráněných územích”. Praha: AOPK ČR. s. 279–285. Příroda, Supplement. Kolbek, J.; Vítková M. 1999. Dlouhodobé sledování změn lesních a lučních společenstev v Chráněné krajinné oblasti a Biosférické rezervaci Křivoklátsko. Praha: Inst. Bot..100 s. Kolbek, J.; Blažková, D. 1979. Mapa potenciální přirozené a aktuální vegetace zátopové oblasti CHKO Křivoklátsko. Průhonice: Botanický ústav ČSAV. Kolbek, J.; Blažková, D. 1988. Tvorba mapy potenciální přirozené a aktuální vegetace zátopové oblasti CHKO Křivoklátsko na základě leteckých snímků. In Cílový projekt základního výzkumu, Sborn. Ref. Porady řešitelů Březůvky, II. s. 431-437. Kolbek, J.; Brabec, E. 1998. Rozšíření zvláště chráněných druhů rostlin v CHKO a Biosférické rezervaci Křívoklátsko. In Příroda, sv. 12. Praha: AOPK ČR. S. 53-98. Kolbek, J.; Hroudová, Z.; Hrouda, L. 1980. Vegetační poměry vrchu Baba u Křivoklátu. In Fytogeografická a fytocenologická problematika středních Čech. S. 131-171. (Studie ČSAV, sv. 1). Kolbek, J.; Moravec J. et al. (eds.). 1995. Mapa potenciální přirozené vegetace Biosférické rezervace Křivoklátsko. Průhonice: Botanický ústav AV ČR. 12 map. Kolbek, J.; Petříček, V. 1985. Flóra a vegetace širšího okolí Čertovy a Kněžské skály na Křivoklátsku. Bohemia Centralis. Roč. 14, s. 109- 60. Kolbek, J.; Vítková, M. 1999. Dlouhodobé sledování změn lesních a lučních společenstev v Chráněné krajinné oblasti a Biosférické rezervaci Křivoklátsko. Praha: Botanický ústav AV ČR. 100 s. Kubát, K. et al. (ed.). 2002. Klíč ke květeně České republiky. Praha: Academia. 927 s. Kubíková, J. 2005. Praha. Praha: AOPK ČR; Brno: EkoCentrum. 304 s. Chráněná území ČR, svazek XII. ISBN 80-86064-69-7. Kučera, T. (ed.) 2005. Červená kniha biotopů ČR. Kučera, T. 2001. Horká místa biodiverzity a ekologické fenomény. Živa. Roč. 49 = 87, č.6, s. 256258. Kučera, T. 1999. Ekologické fenomény a biodiverzita. Živa. Roč. 47 = 85 , č.3, s. 111-113. Kučera, T. 1997a. Ochrana vegetačních fenoménů Křivoklátska. Ochrana přírody. Roč. 53, s. 291296. Kučera, T. 1997b. Vliv reliéfu na diverzitu vegetace. Disertační práce na Katedře botaniky Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze. 128 s. Kučera, T. 1994. Flóra a vegetace v NPR Vůznice. Bohemia Centralis. Roč. 23, s. 91-08. Kučera, T. 1993. Flóra a vegetace NPR Kohoutov po patnácti letech. Erica. Roč. 2, s. 15-30. Kučera, T.; Mannová, V. 1998. Srovnávací studie křivoklátských pleší. Sborník Západočeského Muzea, Příroda. Sv. 97, s. 1-48. ISSN: 0232 – 0738. Laňka, V. 1981. Fauna obojživelníků a plazů CHKO Křivoklátsko. In Sborník referátů z konference „Funkce lesních rezervací“. Plzeň: ČVTS. S. 134-138 Ložek, V. 2007. Zrcadlo minulosti. Česká a slovenská krajina v kvartéru. Praha: Dokořán. 198 s. Ložek, V. 1999. Vývoj v nejmladší geologické minulosti. In Kolbek et al.. Vegetace Chráněné krajinné oblasti a Biosférické rezervace Křivoklátsko 1. Vývoj krajiny a vegetace, vodní, pobřežní a luční společenstva. Praha: AOPK ČR; Průhonice: Botanický ústav AV ČR. s. 13-17. Ložek, V. 1988. Říční fenomén a přehrady. Vesmír. Roč. 67, s. 318-326. Ložek, V. 1983. Současný stav přírodního prostředí Křivoklátska podle výpovědi malakofauny. Bohemia Centralis. Roč. 12, s. 91-113. Ložek, V. 1980. Vývoj přírody středních Čech v nejmladší geologické minulosti. In Slavík, B. (ed.) Fytogeografická a fytocenologická problematika středních Čech. Studie ČSAV. Sv. 1981/1, s. 9-43. ISSN: 0577-3652. Ložek, V. 1975. Přehled měkkýšů Křivoklátska. Bohemia Centralis. Roč. 4, s. 104-131. Ložek, V. 1973. Příroda ve čtvrtohorách. Praha: Academia. 372 s. Ložek, V. et al. 2005. Střední Čechy. Praha: AOPK ČR; Brno: EkoCentrum. 904 s. Chráněná území ČR, svazek XIII. ISBN 80-86064-69-7. Matějka, K. et al. 2005. Participativní management chráněných území – klíč k minimalizaci konfliktů mezi ochranou biodiversity a socio-ekonomickým rozvojem místních komunit. České Budějovice: Ústav ekologie krajiny AV ČR. 51 s. Zpráva projektu VaV/610/03/03.

137

Metodický pokyn k vymezení, schvalování a dokumentování zón ochrany přírody v národních parcích České republiky. Říjen 2004. Věstník MŽP. Praha. Miller, F. 1941. Příspěvek k poznání pavoučí fauny Rakovnicka. Věstník Musejního spolku královského města Rakovníka a politického okresu Rakovnického. Roč. 30 (1940), s. 52–67. Mladý, F. 1983. Fytogeografické zákonitosti květeny a vegetace CHKO Křivoklátsko. Bohemia Centralis. Roč. 12, s. 35-89. Mladý, F. 1985. Skupiny druhů pro ochranářskou a chorologickou indikaci v Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko a ve zbývající části okresu Rakovník. Bohemia Centralis. Roč. 14, s. 161-179. Moravec, J. (ed.). 1994. Atlas rozšíření obojživelníků v České republice. Národní muzeum, Praha, s. 133. Novák, A.; Tlapák, J. 1975. Vývoj lesa a lesního hospodářství na Křivoklátsku. Bohemia Centralis. Roč. 4, s. 3-51. Průša, E. 1985. Státní přírodní rezervace Kohoutov, její ekologie a struktura. Lesnictví. Roč. 31, s. 989-1016. Průša E., 2001. Pěstování lesů na typologických základech. Lesnická práce, 594 str. Přírodě blízké hospodaření v lesích Chráněné krajinné oblasti Křivoklát. 2000. Lesnická práce. Roč. 79, s. 416. Rulf, J. 1979. K relativní hustotě osídlení Čech v neolitu a neolitu. Archeologické rozhledy. Roč. 31, s. 176-191. Růžička, V. 2000. Spiders in rocky habitats in Central Bohemia. Journal of Arachnology. Roč. 28, s. 217–222. Růžička, V. 2001. The female of Anyphaena furva Miller (Araneae: Anyphaenidae). Bulletin of the British arachnological Society. Roč. 12, s. 46-48. Růžička, V. 2002. Spatial distribution of spiders (Araneae) on scree slopes in Křivoklátsko and Moravský Kras Protected Landscape Areas. Acta Societatis Zoologicae Bohemicae. Roč. 66, s. 321– 328. Růžička, V. 2005. Araneae (pavouci). In Farkač, J.; Král, D; Škorpík, M. (eds.). Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. Praha: AOPK ČR. S. 76-82. Růžička, V. 2006. Pavouci a ochrana přírody v České republice. Ochrana přírody. Roč. 61, s. 6973. Růžička, V. [200-?]a. Přírodní rezervace Čertova skála – zoologický inventarizační průzkum. Přírodní rezervace Svatá Alžběta – zoologický inventarizační průzkum. Zpráva o výsledcích inventarizačního průzkumu epigeických pavouků a brouků. 16 s. Deponováno na Správě CHKO Křivoklátsko, Zbečno. Růžička, V. [200-?]b. Souhrnná zpráva o výsledcích monitorování společenstev epigeických pavouků v CHKO Křivoklátsko. 2 s. Deponováno na Správě CHKO Křivoklátsko, Zbečno. Sádlo, J.; Gojda, M. 1994. Roztoky: pokus o geobotanickou rekonstrukci vývoje kulturní krajiny (raný středověk – současnost). Archeologické rozhledy . Roč. 46, s. 191-203. Sádlo, J.; Hošek, J. 2000a. Návrh vymezení Národního parku Křivoklátsko: Kartografické analýzy, mapové přílohy. Sádlo, J.; Hošek, J. 2000b. Návrh vymezení Národního parku Křivoklátsko: Všeobecná diskuze k záměru, mapové přílohy. Sádlo, J.; Kolbek, J. 1994. Náčrt nelesní vegetace sutí kolinního až montánního stupně České republiky. Preslia. Roč. 66, s. 217-236. Sláma, J. 1982, Raný středověk. Praehistorica. Sv . 9, s.126-152. ISSN: 0231-5432. Sláma, J. 1967. Příspěvek k vnitřní kolonizaci středověkých čech. Archeologické rozhledy. Roč. 19, s. 433-444. Správa CHKO Křivoklátsko. Dopis ze dne 7. května 2008 ve věci žádosti o spolupráci ve věci neúměrně vysokých stavů spárkaté zvěře, zejména zvěře mufloní, siky japonského, daňka skvrnitého a jelena evropského. 4 s. Šmaha, J. 1990. Faunistic records from Czechoslovakia. Araneae. Acta Entomologica Bohemoslovaca. Roč. 87, s. 232. Šmaha, J. 1988. Některé příklady závislosti antropogenních změn fauny na charakteru biotopů Biosférické rezervace Křivoklátsko. Bohemia Centralis. Roč. 17, s. 245-248.

138

Šmaha, J. 1987. Arachnologický rozbor katén společenstev a dvourozměrná konfigurace jejich arachnofaunul na příkladech z Křivoklátska. Zpravodaj ochrany přírody města Ostravy. Roč. 1987, s. 26-33. Šmaha, J. 1985. Některé výsledky průzkumu arachnofauny Státní přírodní rezervace Týřov. Bohemia Centralis. Roč. 14. s. 189-224. Šmaha, J. 1983a. Beitrag zur Erkenntnis der Arachnofauna einiger Biozönosen des KřivoklátGebietes (Mittelböhmen). Věstník Československé společnosti zoologické. Roč. 47, s. 126-136. Šmaha, J. 1983b. Fauna pavouků (Araneae) v různých biocenózách a klimatopech Křivoklátska. Bohemia Centralis. Roč. 12, s. 183–198. Šmaha, J.; Chytrý, P. 1995. Ecological preferences of epigeic spiders (Araneida) in the systems of many biotopes. Acta Societatis Zoologicae Bohemicae. Roč. 59, s. 227-244. Šmaha, J.; Pěnička, P. 1990. Differentiation of the ground-surface spider fauna of the climax pattern in different plant communities in central Bohemia. Acta Entomologica Bohemoslovaca. Roč. 86 (1989), s. 442–458. Sofron, J. 1967. Lesní a křovinná společenstva střední Berounky. Sborník Západočeského Muzea v Plzni. Příroda. Roč. 1, s. 20-37. ISSN:0232-0738. Somol, V.; Plesková, E.; Brabec, J. 1999. Management lokality Gentianelle baltica na Křivoklátsku. In Příroda, sv. 15. S. 63-66. Štěpánek, P. et al. 1992. Národní park Křivoklátsko: návrh. Rukopis. Svoboda, P. 1943. Křivoklátské lesy, dějiny jejich dřevin a porostů. Studia Bot. Čech.. Roč. 6, s. 1228. Thomas, L.; Middleton, J.; Phillips, A. 2003. Guidelines for Management Planning of Protected Areas. Gland: IUCN. 79 s. (Best Practice Protected Area Guidelines Series No. 10.) Tichá, J. 2004. Potenciál cestovního ruchu na Křivoklátsku. Absolventská práce na 1.českém tenisovém gymnáziu, Střední pedagogická škola a Vyšší odborná škola, s.r.o. v Praze. Vedoucí absolventské práce prof. Lidmila Hamanová. Trnčík, P.; Šišák, L. 2004. Zhodnocení rizik a přínosů uvažovaného vyhlášení Národního parku Křivoklátsko, včetně ekonomického zhodnocení. Brandýs nad Labem: ÚHUL. 378 s. Zpráva projektu VaV620/03/03. Trnková, O. 1995. Průzkum návštěvnosti v CHKO Křivoklátsko v období červen – září 1994. Vitoušová, M. 2004. Analýza nových forem turistiky. Diplomová práce na Zemědělské fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích na katedře cestovního ruchu. Vedoucí diplomové práce Ing. Milan Hasman, Ph.D. Zacharda, M. 2000. New and little-known species of rhagidiidae from talus ecosystems, in the Czech Republic and Austria. Journal of Zoology. Roč. 251, s. 105-118. Zelený, D. 2002. Faktory ovlivňující vegetaci v údolí Vltavy severně od Zlaté Koruny. Diplomová práce na Katedře botaniky BF JU v Českých Budějovicích. 68 s. Zelený, D.; Chytrý, M. 2007. Environmental kontrol of vegetation pattern in deep river valleys of the Bohemian Massif. Preslia. Roč. 79, s. 205-222.

139

8. Přílohy plánu péče 8.1. Mapové přílohy 1. Vymezení parku – základní topografická mapa 1:35 000, hranice parku, MCHÚ (vložená příloha ve dvou částech) 2. Geologická mapa 3. Reliéf území (mapa v 3D zobrazení s výškopisem) 4. Vodní toky, základní povodí 5. Potenciální vegetace 6. Vlastníci lesa, zemědělské pozemky 7. Pěší turistické stezky a turisticky významné objekty a zařízení 8. Myslivecké honitby 9. Správní rozdělení – hranice sídel, obcí, pověřených obcí, okresů a krajů, zastavěná území obcí 10. Regionální a nadregionální ÚSES 11. Evropsky významné lokality a ptačí oblasti 12. Mapa stupňů přirozenosti lesních porostů 13. Mapa plánovaných opatření v lesních porostech

8.2. Ostatní přílohy Tabulky, grafy a textové přílohy 14. 15. 16. 17. 18. 19.

Přehled zvláště chráněných druhů rostlin Národního parku Přehled zvláště chráněných druhů živočichů Národního parku Maloplošná chráněná území na území Národního parku Přehled údajů o obcích, sídlech a katastrálních územích Přehled a adresář vlastníků a uživatelů zemědělských pozemků Vývoj počtu obyvatel v sídlech v letech 1869–2001

Fotografie 1. 2. 3. 4. 5.

Zimní pohled na zříceninu hradu Týřov Pleše NPR Velká Pleš Údolní niva s měsíčnicí vytrvalou v NPR Vůznice Soutěska s malým vodopádem na Zbirožském potoce v PR Jezírka Přirozený suťový les pod Krkavčinami v NPR Týřov

Volnou přílohou tohoto materiálu je: Hodnocení stupňů přirozenosti lesních porostů navrhovaného NP Křivoklátsko (2009). Brandýs nad Labem-Stará Boleslav : Lesprojekt Stará Boleslav, s.r.o.

140