OBSAH 1 ÚVOD CÍL A METODIKA PRÁCE TEORETICKÁ VÝCHODISKA SOCIÁLNĚ PATOLOGICKÉ JEVY Charakteristika a definice

OBSAH 1 ÚVOD............................................................................................................................ 2 2 CÍL A METODIKA PRÁCE ...................................................................................... 3 3 TEORETICKÁ VÝCHODISKA................................................................................ 4 3.1 SOCIÁLNĚ PATOLOGICKÉ JEVY ................................................................................. 4 3.1.1 Charakteristika a definice sociálně patologických jevů .................................. 4 3.1.2 Formy sociálně patologických jevů ................................................................. 5 3.2 ZÁŠKOLÁCTVÍ ........................................................................................................ 10 3.2.1 Definice a charakteristika záškoláctví........................................................... 10 3.2.2 Formy záškoláctví .......................................................................................... 10 3.2.3 Příčiny záškoláctví ......................................................................................... 11 3.2.4 Role pedagoga při výskytu záškoláctví .......................................................... 13 3.2.5 Následky, prevence a řešení záškoláctví........................................................ 14 3.3 ADOLESCENCE ....................................................................................................... 15 3.3.1 Definice adolescence ..................................................................................... 15 3.3.2 Charakteristika adolescence.......................................................................... 16 3.3.3 Změny v adolescenti....................................................................................... 17 4 METODIKA PRŮZKUMNÉHO ŠETŘENÍ........................................................... 20 4.1 CÍLE PRŮZKUMU A STANOVENÍ HYPOTÉZ ............................................................... 20 4.2 METODOLOGIE ....................................................................................................... 20 4.3 CHARAKTERISTIKA PROSTŘEDÍ PRŮZKUMU A RESPONDENTŮ ................................. 21 5 VÝSLEDKY PRŮZKUMNÉHO ŠETŘENÍ ........................................................... 23 5.1 VYHODNOCENÍ ZÁKLADNÍCH ÚDAJŮ O RESPONDENTECH ....................................... 23 5.2 VYHODNOCENÍ VZTAHU RESPONDENTŮ KE ŠKOLE ................................................. 26 5.3 VYHODNOCENÍ VZTAHU RESPONDENTŮ A RODIČŮ ................................................. 31 5.4 VYHODNOCENÍ OTÁZEK TÝKAJÍCÍCH SE PŘÍMO ZÁŠKOLÁCTVÍ ............................... 34 5.5 VYHODNOCENÍ TRÁVENÍ VOLNÉHO ČASU A VIZÍ DO BUDOUCNA RESPONDENTŮ ..... 41 5.6 VÝSLEDKY OVĚŘOVÁNÍ HYPOTÉZ .......................................................................... 46 6 DISKUSE.................................................................................................................... 48 7 ZÁVĚR ....................................................................................................................... 50 8 LITERATURA........................................................................................................... 52

1

1 ÚVOD Sociálně patologické jevy jsou v současnosti velmi diskutovaným problémem, ať už se jedná o krádeže, vandalství, šikanu, záškoláctví atd.. Příčiny těchto jevů nejsou vždy stejné. Příčin je velmi mnoho a jsou rozdílné, jak podle jednotlivce, tak i druhu daného problému. Sociálně patologické jevy jsou často spojeny s porušováním zákona, z čehož vyplývá závažnost těchto problémů. Je tedy jasné, že je potřeba tyto problémy nějak řešit a k tomu nám slouží studium těchto sociálně patologických jevů. Důležité je poznat vždy příčinu daného problému. Velmi znepokojující je také skutečnost, že dané jevy páchají čím dál mladší jedinci. Jelikož je problematika sociálně patologických jevů velmi často diskutovaným tématem, rozhodli jsme se jedním tímto jevem zabývat v bakalářské práci. Bylo vybráno záškoláctví, kterého se dopouštějí žáci a studenti na všech typech škol, my jsme se však zaměřili pouze na třetí ročníky středních škol. Problematika záškoláctví je složitá. Motivací tohoto jevu se stává různorodá škála příčin např. strach ze zkoušení, ze spolužáků, špatná rodinná situace. Samo záškoláctví je nebezpečné jen pro samotného aktéra, pokud zůstane doma a jen předstírá, že docházku do školy uskutečňuje. Větším problémem a také ohrožením společnosti je, když se daný jedinec ve volném čase, který má místo školy, začne páchat jinou nezákonnou činnost např. krádeže, vandalismus, kouření či braní drog. Důležité je vždy včasné odhalení záškoláctví. Velmi náchylnými k vykonávání patologických jevů jsou pubescenti a adolescenti. Daný jedinec prochází velkým množstvím změn tělesných, psychických i sociálních. V této bouřlivé etapě se osamostatňuje od rodičů, bouří se proti autoritám a hledá si přátele, budoucího partnera a musí si také zvolit budoucí povolání. Je tedy jasné, že je na jedince vyvíjen velký nátlak. Jedinec je potom velmi snadno ovlivnitelný a má také tendence, dělat něco proti předem stanoveným pravidlům.

2

2 CÍL A METODIKA PRÁCE Bakalářská práce řeší problematiku záškoláctví. Jejím hlavním cílem je postihnout záškoláctví jako sociálně patologický jev a analyzovat jej na vybraných středních školách Prostějovska. Z těchto důvodů je práce rozdělena na dvě části: část teoretickou a část praktickou. Cílem teoretické části bakalářské práce je na základě studia odborných pramenů specifikovat teoretická východiska sledované problematiky. V této souvislosti bude pozornost věnována zejména příčinám a následkům záškoláctví. V rámci tvorby těchto pasáží bakalářské práce budou využity mnohé metody vědecké práce, jako např. analýza, syntéza, komparace apod.. Cílem praktické části je zjistit míru záškoláctví na středních školách v Prostějově a určit jeho příčiny jednání záškoláků. Budou stanoveny tři hypotézy, které by měly být buď potvrzeny nebo vyvráceny. Metodou pro zjištění těchto dat bude zvoleno dotazníkové šetření, využita bude technika dotazování. Takto získané údaje se budou následně analyzovat za využití zvolených statistických postupů. Výsledky pak budou sloužit ke stanovení doporučení pro pedagogickou praxi.

3

3 TEORETICKÁ VÝCHODISKA 3.1 Sociálně patologické jevy 3.1.1 Charakteristika a definice sociálně patologických jevů Sociálně patologické jevy jsou závažné případy odchylek od sociálních norem. Jsou charakteristické svojí podstatou a škodlivostí vůči zájmům společnosti i osobnosti jedince. Podle R. Kohoutka se jedná o: „Společensky nežádoucí jevy (např. nezaměstnanost, chudoba, vysoká rozvodovost, extrémně zvýšená nemocnost) a především společensky nebezpečné jevy (např. násilí, vandalismus, terorismus, šikana, krádeže, rasismus, drogové

závislosti,

alkoholismus,

nikotismus,

prostituce,

pornografie,

gamblerství).“(www.slovnik-cizich-slov.abz.cz). Sociálně patologický jev je obecně takové chování jedince, které je charakteristické především nezdravým životním stylem, nedodržováním nebo porušováním sociálních norem, zákonů, předpisů a etických hodnot. Jde o chování a jednání, které vede k poškozování zdraví jedince, prostředí, ve kterém žije a pracuje, a ve svém důsledku pak k individuálním, skupinovým či celospolečenským poruchám a deformacím (Rydlo, J., 2006). Sociálně patologické jevy jsou souhrnné označení pro všechny nenormální nebo všeobecně nežádoucí společenské jevy. Stanovení, co je patologické, se odvíjí od pojetí normality akceptované danou společností (Vykopalová, H., 2001). Vymezení normy je obtížné a nejednoznačné. Norma může být chápána statisticky, funkčně nebo sociokulturně. Hranice mezi normou a abnormalitou představuje jakési kontinuum. Jeho vymezení závisí na mnoha faktorech, především na aktuální úrovni dané společnosti, u různých skupin se mže lišit, vyvíjí se v čase a nemá definitivní platnost (Vágnerová, M.,2004). Přírodovědné obory sledují stav normálnosti osobnosti, kdy se snaží určit obvyklé, příznačné nebo typické pro populaci. Normálnost je výsledek působení různých faktorů, které se dělí na velké - populační a malé - individuální, dále na faktory peristatické související s prostředím a na faktory genetické (Vykopalová, H., 2001). Normalita je podle J. Jandourka (2001, 126s.): „Vyjádření stavu (např. normalita osobnosti); stav jedince, skupiny nebo společnosti, který odpovídá zavedeným normám a uznávaným hodnotám; normalita je nepřítomnost deviace; statistická normalita

4

znamená soulad chování jedince nebo skupiny s většinou; funkční normalita popisuje stav, kdy platné normy přispívají stabilitě společnosti; normativní normalita vyjadřuje soulad společenských norem s normami jedince a skupiny.“ Sociálně patologické chování definoval R. Kohoutek takto: „Jedná se o projevy chování, které jsou společností klasifikovány jako nežádoucí, protože porušují sociální i morální normy a práva ostatních.“ (www.slovnik-cizich-slov.abz.cz). Existuje ovšem celá řada chování, které lze označit za deviantní (např. absence v práci, ve škole), ale nemusí být delikventní (např. krádeže, vandalismus) (Vykopalová, H., 2001). Deviace je mimořádná a proměnlivá odchylka. Způsob vnímání a představování nebývá přesně logicky a rozumově upraven. Delikvence (z lat. delinquere - opomenout, chybovat, provinit se) je asociální až antisociání činy, které vedou ke konfliktu se zákonem (Kujal, B., 1965). Pojem delikvence se používá pro mladší věkovou skupinu, tj. děti a mladistvé, pro dospělé se používá pojem kriminalita.

3.1.2 Formy sociálně patologických jevů Šikana Pojem je francouzského původu [chicane] – znamená zlomyslné obtěžování, týrání, sužování, pronásledování, opakované ubližování. Trýzněná osoba trpí často celé měsíce, nebo dokonce celá léta. Když však jde o zvlášť kruté ublížení, označíme za šikanu i jednotlivou událost, která se zatím neopakovala. Zásadně mluvíme o šikaně pouze tehdy, když je oběť z nějakého důvodu bezbranná, buď pro svoji fyzickou slabost či neobratnost, pro svou izolovanost v kolektivu, pro své psychické zvláštnosti nebo proto, že agresoři útočí ve skupině – jde tedy o asymetrickou agresi (Rydlo, J., 2006). Jedná se o zlomyslné obtěžování, pronásledování, týrání a napadání, které může mít bezpočet forem a podob. Jde tedy o opakované ubližování, které je uskutečňováno bez ohledu na věk, pohlaví nebo povolání (Vykopalová, H., 2001). Šikanu můžeme definovat jako násilně ponižující chování jednotlivce nebo skupiny vůči slabšímu jednotlivci, který se nemůže této situaci vyhnout a není schopen se jí účinně bránit. Jde o závažnou agresivní poruchu chování, při které dochází k porušování sociálních norem spojené s násilným omezováním základních lidských práv. Tato agresivní jednání můžeme vysvětlit jako prostředek k uspokojování potřeby,

5

v jejíž cestě stojí nějaké překážky, např. sebeprosazení, získání něčeho žádoucího (Straková, D., 2007).

Vandalismus Jedná se o svévolné neracionální ničení věcí, jehož skrytým účelem je vybití nahromaděného napětí a agresivity (Rydlo, J., 2006). V pozadí motivace vandalismu je nuda, prázdnota, zvědavost, nesouhlas se společností a z ní klíčící potřeba, aby se něco dělo. Jako vandalismus se označuje svévolné poškozování a ničení veřejného i soukromého majetku či podobných statků, které nepřináší pachateli žádné materiální obohacení, a který zpravidla nemá pro takový čin žádný motiv. Většinou tak koná jen pro vlastní potěšení či pro potřebu odreagovat se. Často k němu dochází lidmi pod vlivem alkoholu nebo drog. Nejčastějším projevem jsou graffiti na veřejných plochách a dopravních prostředcích, demolování veřejných objektů či městského mobiliáře (např. ničení laviček, telefonních automatů, rozbíjení zastávek či výloh, ničení hřbitovních náhrobků apod.) (www.cs.wikipedia.org/wiki/Hlavní_strana).

Krádeže Trestný čin vyplývá z poruchy chování. Patří sem běžné případy, jako krádeže, agresivita, destruktivní chování. Jsou to nejčastěji důsledky citové nevyrovnanosti, výchovné zanedbalosti popř. nezralosti mladistvých a nedostatku životních zkušenosti. Významným činitelem je puberta (Sovák, M., 1986). Jedná se o odcizování cizích věcí. Krádeže mohou mít různé podoby podle toho, zda jsou spáchány jedincem či skupinou, zda jsou epizodické nebo chronicky se opakující. Mezi nejčastější příčiny patří zanedbání výchovy rodiči, špatný vliv sociálního prostředí či snaha upozornit na sebe (Klapilová, S., 1996). O krádeži lze mluvit teprve tehdy, když je dítě na takovém stupni rozumové vyspělosti, kdy je schopno pochopit pojem vlastnictví a akceptovat normu chování, která vymezuje odlišný vztah k vlastním a cizím věcem (Vágnerová, M., 2004).

Násilí páchané na dětech Jedná se o zneužití dětí pro různorodou trestnou činnost. Práva dítěte jsou zakotvena v Úmluvě o právech dítěte z roku 1989, která má děti chránit proti násilí a zanedbávání,

6

před narkotickými a psychotropními látkami, před všemi formami sexuálního zneužívání a vykořisťování, obchodováním s dětmi (www.icm.uh.cz). Zanedbání vymezila Zdravotní komise Rady Evropy jako: „Jakýkoliv nedostatek péče, který způsobuje vážnou újmu ve vývoji dítěte nebo dítě ohrožuje. Je chápáno jako neuspokojování tělesných potřeb dítěte a zahrnuje neposkytování přiměřené výživy, přístřeší, zdravotní péče a ochrany před nebezpečím, neuspokojování citových potřeb, náklonnosti, patřičnosti a sounáležitosti.“ (www.zkola.cz). Tělesné týrání je ovlivněno více faktory. Jedním z nich může být například nezvládnutí prožívání zátěžové situace rodičem a ventilace emocí v podobě tělesného napadání dítěte, psychická nevyrovnanost, neuróza. Takto týrané děti trpí často syndromem bitého dítěte (Vykopalová, H., 2001). Fyzické týrání se projevuje nadměrným tělesným trestáním a bitím. Jde o zneužití fyzické síly dospělého vůči dítěti, tj. o tělesné strádání, které je zároveň i traumatem psychickým (Vágnerová, M., 2004). Psychické týrání, psychické ubližování vzniká jako následek nevšímání, ponižování, výsměchu, opovrhování nebo zastrašování. Takto týrané děti trpí trvalými pocity méněcennosti, stavy úzkosti, nedostatkem sebedůvěry a pocity vlastní nedostatečnosti. Psychické týrání se velmi těžko odhaluje, protože narozdíl od fyzického týrání nezanechává žádné hmatatelné stopy (Vykopalová, H., 2001). Jde o zneužití psychické nadřazenosti dospělého, jeho moci nad podřízeným a závislým dítětem (Vágnerová, M., 2004). Sexuální zneužívání lze definovat jako zneužití moci nad dítětem pro sexuální uspokojení dospělého. Vede k poškozování dítěte jak v oblasti tělesné, tak duševní. Interakce mezi

rodičem

a dítětem

zůstává

zachována,

ale je

patologická

(Vágnerová, 2004).

Syndrom CAN Syndrom CAN je definován: „Jakékoliv nenáhodné jednání rodičů nebo jiné dospělé osoby, které je v dané společnosti odmítané a nepřijatelné, jež poškozuje tělesný, duševní i společenský stav a vývoj dítěte, popř. způsobuje jeho smrt.“ (Vágnerová, M., 2004, 463s.). Syndrom týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte (Child Abuse and Neglect Syndrom – CAN) – je soubor nepříznivých příznaků v nejrůznějších oblastech stavu a vývoje dítěte i jeho postavení ve společnosti. Problematika je členěna do podskupin: tělesné týrání, psychické týrání (ponižování nebo citové vydírání), zanedbávání 7

(tzv. pasivní týrání), pohlavní zneužívání (tzv. syndrom CSA), podávání alkoholu, drog a svévolné podávání utišujících nebo naopak povzbuzujících léků, systémovéinstitucionální týrání (www.icm.uh.cz).

Sekty Slovo sekta pochází z latinského sequerre, což znamená následovat. V sektě tedy stoupenci následují svého učitele. Jako sekta je nejčastěji označována malá skupina, která se oddělila od většího náboženského seskupení a která se odchýlila i v celé řadě aktivit (Vykopalová, H., 2001). Sekta je malá náboženská skupina odštěpená od církve pro odlišné učení nebo je to skupina izolující se od nějakého hnutí nebo od společnosti vůbec a hlásající dogmaticky určité názory, zásady odtržené od skutečnosti (Klimeš, L., 1985). Podle J. Rydla (2006) jde o velmi problematické označení určitých vymezených skupin vůči majoritní společnosti, které v laickém pojetí má pejorativní nádech. Rozdělení podle třech různých hledisek: z hlediska teologického – chápeme sektu jako vytrženou část náboženského učení, vyděleného z kontextu, která je absolutizována a interpretována, někdy v modifikované podobě, jako samostatná věrouka; z hlediska sociologie a kulturní antropologie – jsou to společenské skupiny zaměřeny proti majoritní kultuře, společnosti a státu, odmítají tyto instituce, popř. jsou k nim lhostejné; z hlediska sociální psychologie – jde o totalitním způsobem organizované skupiny s pevnou ideologií.

Závislosti Závislost vzniká na základě uskupení behaviorálních, kognitivních a fyziologických faktorů, které se vytvoří po opakovaném užívání psychoaktivní látky. Syndrom závislosti vzniká ve spojitosti se specifickou látkou nebo skupinou látek (Vykopalová, H., 2001). Závislost můžeme dělit na drogovou a nedrogovou. Do drogové závislosti spadá alkoholismus, nikotismus, závislost na narkotických analgetikách (opium, morfin, heroin), závislost na psychostimulanciích (extáze, kokain, pervitin aj.) a závislost na lécích. Ve všech případech dochází ke konzumaci drogy. Za drogu je považovaná jakákoliv látka, která může vyvolat psychotropní účinky a vyvolat závislost (Vykopalová, H., 2001). Droga je omamující prostředek či dráždivý přípravek, jedná se o surovinu rostlinného nebo živočišného původu užívanou po určité 8

úpravě (Klimeš, L., 1985). Drogy můžeme dělit podle různých kritérií. Podle zákona dělíme drogy na legální (alkohol, nikotin, káva, čaj) a nelegální (marihuana, hašiš, heroin, kokain…). Podle míry účinků na psychiku a celý organismus konzumenta rozlišujeme drogy tzv. lehké (káva, marihuana) a tzv. tvrdé (heroin, kokain, těkavé látky) (Klapilová, S., 1996). Alkoholismus je způsoben závislostí na alkoholu. Alkohol je v našich zemích nejčastěji užívanou látkou. Je to droga společenská, lidé ji nejčastěji konzumují ve skupině např. ve formě přípitku na oslavě (Vágnerová, M., 2004). Rizika vzniku alkoholismu vyplývají z historické výroby alkoholu, jeho snadnou dostupností i celospolečenskou tolerancí. Nikotismus vzniká jako závislost na nikotinu, který je obsažen v tabákových výrobcích. Po objevení Ameriky se do Evropy dostal tabák, který je začal v hojné míře užívat. Škodlivé účinky byly objeveny až roku 1950. Tabák je také velmi snadno dostupným, tak si mohou děti snadno vyzkoušet cigarety. Mnohdy kouří pouze z „machrování“, aby dokázali, jak jsou dospělí. Do nedrogové závislosti spadají PC hry, internet, televize, mobil, gamblerství, bulimie, anorexie a workoholismus. V těchto případech nedochází ke konzumaci drogy jako takové, ale drogou se stává ta věc, předmět či činnost, bez které se daný jedinec nedokáže obejít. Gamblerství neboli patologické hráčství je vytvoření závislosti na hře. Patologickému hráči jde o hru jako předpoklad zisku. Závislého jedince definuje potřeba rychlého zbohatnutí bez vynaložení vlastního úsilí (Vágnerová, M., 2004). Pro patologické hráčství je charakteristické časté, opakované epizody hráčství, které dominují v životě jedince a vedou k poškození sociálních, pracovních, materiálních a rodinných hodnot a k zadlužení (Vykopalová, H., 2001). Mentální anorexie a mentální bulimie jsou v obecném slova smyslu patologické poruchy příjmu potravy. Mentální anorexie je definována jako úmyslně vyvolané ubývání a udržování na váze pacientem (Vykopalová, H., 2001). Základním projevem je patologický strach ze ztloustnutí spojený s odmítáním potravy (Vágnerová, M., 2004). Mentální bulimie je definována jako opakující se záchvaty přejídání a nadměrné zabývání se kontrolou vlastní tělesné váhy, což vede k následnému zvracení nebo užívání laxativ (Vykopalová, H., 2001).

9

3.2 Záškoláctví 3.2.1 Definice a charakteristika záškoláctví Jedná se o jev, kdy žák úmyslně, bez omluvitelného důvodu a bez vědomí rodičů nejde do školy. Zdržuje se v době vyučování mimo domov, často ve společnosti žáků jiných tříd nebo i dospívající mládeže (Kujal, B., 1967). Záškoláctví je jevem, jenž může vést k závažným společenským i osobnostním deviacím, jak uvádí S. Klapilová (1996). Záškoláctví, útěky, toulky jsou jevy, které patří do kategorie poruch chování. Tyto jevy si jsou navzájem podobné, prolínají se a někdy je obtížné stanovit mezi nimi přesnou

hranici.

Záškoláctví

je

úmyslné

zameškávání

školního

vyučovaní.

Žák o své vlastní vůli, většinou bez vědomí rodičů, nechodí do školy a neplní školní docházku. Jedná se vlastně o formu útěku žáka ze školy. Vyskytuje se již od 1. ročníku a s postupujícím věkem, zvláště v období prepuberty a puberty, kdy se počet zameškaných neomluvených hodin zvyšuje (www.studentf.jazzport.eu). Záškoláctvím („chozením za školu“) bývá označován přestupek žáka, který úmyslně zanedbává návštěvu školy. Je chápáno jako porušení školního řádu, ale ve skutečnosti jde o provinění proti školskému zákonu, který obsahuje ustanovení o povinné školní docházce. Nezřídka je spojeno s dalšími sociálně patologickými jevy, které mají neblahý vliv na osobnostní vývoj jedince (www.zkola.cz). Záškoláctví lze charakterizovat jako komplex obranného jednání, jehož cílem je vyhnout se nepříjemnosti, která je dána buď konfrontací neúspěšného dítěte s lépe prosperujícími spolužáky, nebo požadavky učitele na práci dítěte. Záškoláka je tedy možno definovat jako žáka, který nemá pro absenci ve škole legální důvod (www.prevence.net)

3.2.2 Formy záškoláctví Záškoláctví můžeme dělit podle různých kritérií. M. Vágnerová (2004) dělí záškoláctví na: a) impulzivní - Dítě předem neplánuje, že nepůjde do školy, ale reaguje náhle, nepromyšleně nebo odejde v průběhu vyučování. Někdy i impulzivně vzniklé záškoláctví trvá několik dnů, než rodiče zjistí, že dítě nechodí do školy. Dítě pokračuje v chození za školu ze strachu z následků, protože neví, co by mělo dělat;

10

b) účelové, plánované- Dítě předem plánuje odchod ze školy, vzdaluje se pod nejrůznějšími záminkami v době, kdy očekává zkoušení nebo kdy má mít neoblíbený předmět nebo neoblíbeného učitele. H. Francová (www.prevence.net) dělí záškoláctví do pěti kategorií. „První kategorií je pravé záškoláctví. V rámci tohoto označení žák do školy nedochází, ovšem rodiče předpokládají, že školní docházku plní. Do druhé kategorie spadá záškoláctví s vědomím rodičů. Žák do školy nechodí, ale rodiče jsou s tím srozuměni. Jde o situace, kdy žák stráví den např. tím, že doma s něčím pomáhá rodičům. Řádný a rozumný důvod pro absenci tedy nemá. Třetí kategorii tvoří záškoláctví s klamáním rodičů. V tomto případě žák lehce přesvědčí rodiče, že skrze zdravotní důvody nemůže jít do školy. Čtvrtou kategorií jsou útěky ze školy. Do této kategorie spadají situace, kdy žák do školy dorazí, je mu zapsána přítomnost, ale během dne ze školy odejde. Pátá kategorie je odmítání školy. Do této kategorie spadají žáci, kterým představa školní docházky činí psychické potíže (např. strach, že učení nezvládne).“

3.2.3 Příčiny záškoláctví Pokud se jev záškoláctví projeví, je nutno najít motivaci záškoláctví. Častými příčinami bývají špatné známky, konflikty se spolužáky, šikana, strach ze zkoušení, ale i snaha „dokázat“ něco partě, když se to nedaří jinak. Důležitý je také věk dítěte. Pokud se jedná o žáka prvního stupně, jde o reakci na určitou situaci a dítě nemyslí na následky. Žáci na hranici puberty si již jsou vědomi porušování pravidel a neplnění povinností (Krontorádová, A., 2002). Mezi příčinami problémů žáků ředitelé jmenují zejména špatné rodinné zázemí i laxnější přístup k výuce vzhledem k tomu, že do učebních oborů jsou ze základních škol přijímáni stále slabší žáci (Ama, 2008). S. Klapilová (1996) uvádí, že příčinou je většinou narušený morální vývoj dítěte, projevující se ve špatném vztahu k práci a povinnostem. Může však jít i o únik před tíživou životní situací, vyplývající z neschopnosti dítěte adaptovat se na nové prostředí,

nebo

z nemožnosti

vyhovět

příliš

náročným

požadavkům

rodiny

či nepříznivým sociálním klimatem školy nebo třídy. Příčin záškoláctví může tedy být mnoho, ale nejčastěji se dělí na dvě skupiny. První skupinou je škola a druhou skupinou je rodina. Někteří autoři uvádějí i třetí skupinu a tou je nevhodné trávení volného času např. T. Čech (www.zkola.cz).

11

Škola Ve škole žák získává nové informace, dovednosti a znalosti, na druhé straně je škola také místem, kde se vyskytuje mnoho situací, které mohou být spouštěčem záškoláctví. V pozadí záškoláctví bývá nejčastěji strach. Strach bývá obvykle definován jako reakce na nebezpečnou situaci (Martin, M., 1997). Nejčastěji se jedná o strach z nepřipravenosti na hodinu, strach z vyučujícího nebo strach ze spolužáků. Učitel by měl být pro žáky oporou a měl by jim pomáhat, v některých případech ovšem klade vysoké nároky, které nejsou schopni zvládnout. Protože každý žák má jiné intelektové schopnosti, může se u některých vyvinout odpor k předmětu i k učiteli. Tento

odpor

může

být

ještě

prohlouben

nespravedlivým

klasifikováním

nebo zasednutím si na žáka, které může vést k pocitům méněcennosti. Žáci s vysokou inteligencí, s poruchami učení nebo tělesným postižením se často stávají středem posměchu spolužáků, kteří se s nimi nechtějí kamarádit a vyhosťují je z kolektivu. Tito žáci jsou potom sami a již pobyt v takovém prostředí je pro ně deprimující. Do této skupiny patří také žáci, kteří jsou oběťmi šikany. V některých případech se může jednat o školní fobii. O fobii mluvíme jako o psychické poruše, kdy se jedná o nepřiměřený strach a úzkost z různých předmětů, osob nebo situací. Je-li to v souvislosti se školou, je to tzv. školní fobie (www.studentf.jazzport.eu). Podle M. Martina (1997) samotný název „školní fobie“ naznačuje, že jde o stav, kdy se dítě buď bojí školy jako celku nebo něčeho, co se tam vyskytuje. Žáci mohou zameškávat školní docházku také z důvodu odporu ke školní práci a školnímu režimu, kdy mají nedostatečnou motivaci. Žák se také může během vyučování nudit pro malou náročnost, proto dá přednost vlastnímu programu, který houspokojí. Žáci mohou opustit školu kvůli zajímavé události (cirkus, požár).

Rodina Rodina je první sociální skupina, se kterou přijde jedinec do kontaktu, proto je zřejmé, že má rodina zásadní vliv na dítě. „Předává mu základní model sociální interakce a komunikace. Začleňuje ho do určitého způsobu života a předává mu určité sociální požadavky. Prostřednictvím odměn a trestů podporuje přijetí těchto norem a požadavků,

jejich

interiorizaci

a

následné

(Linhartová D., 2006, 157s.).

12

zabudování

v chování

dítěte“

Záleží na postoji rodičů ke škole a na rodinné situaci. Někteří rodiče kladou vysoké nároky na svoje děti, někdy si jejich prostřednictvím chtějí splnit své sny, tím vyvíjí psychický nátlak na dítě, kterému se škola zprotiví. Naopak pokud mají rodiče odpor ke škole, protože si myslí, že jim nic nedala a je to ztráta času, potom děti nenutí chodit do školy a dokonce je v tom podporují, když jim píší omluvenky a nechávají je doma bez pádného důvodu. Nepříznivě působí na žáka velké množství faktorů jako nízký příjem, nízká úroveň vzdělání, přináležitost k minoritě či asociální chování v sousedství bydliště. Negativní vliv má také antisociální chování a nesoulad v soužití prarodičů či malou odolnost vůči stresu rodičů (Helus, Z., 2007). Velký vliv má na žáka také situace a starosti v rodině. Negativní dopad má rozvod v rodině, který vede k přehnanému vyhovění požadavkům dítěte nebo nezájmu o dítě. Špatně působí střídání různých způsobů výchovy a nejednotnost výchovného působení, kdy jednou jsou rodiče nepřiměřeně přísní, jindy nadměrně shovívaví, někdy lhostejní (www.studentf.jazzport.eu). Častou příčinou je nevšímání si dítěte a lhostejnost k jeho školním výkonům. Negativní vliv má také nezaměstnanost či špatná finanční situace, kdy se rodič dítěti nevěnuje kvůli vlastním problémům. Velkým problémem je také nevšímání si, jak a s kým tráví dítě volný čas. Trávení volného času V dnešní době mají žáci mnoho možností, jak strávit svůj volný čas. V dřívějších dobách museli pomáhat v domácnosti, ale dnešní doba je bohužel jiná. Rodiče dávají dětem velkou volnost, což vede často k problémům. Žáci ve volném čase většinou sedí u počítače nebo u televize, jejichž prostřednictvím na ně působí agresivita a násilí. Často si hledají kamarády mezi staršími dětmi, kteří je strhnou k nezákonné činnosti.

3.2.4 Role pedagoga při výskytu záškoláctví Pedagog je po rodině nejdůležitější osobou, která se podílí na formování osobnosti žáka. „Osobnost učitele má ve výchovně vzdělávacím procesu rozhodující úlohu. Předpokladem kladného vlivu učitele na žáka je jeho autorita. Ta je závislá na společenské a odborné úrovni učitele, jeho charakterových vlastnostech a řídících schopnostech“ (Linhartová D., 2006, 159s.). Učitel má možnost svými postoji, požadavky a svým jednáním vytvářet, ovlivňovat a měnit sociální vztahy uvnitř třídy, zvláště vztahy učitel - žáci. Ty mohou nabývat 13

různé kvality, přes manipulaci a strach ze sankcí až po partnerské vtahy spolupráce (Klapilová, S., 1996). Pedagog by neměl chápat záškoláctví pouze jako jednání žáka, které mu ztěžuje pedagogickou práci, ale jako určitou reakci dítěte, které není schopno adekvátně řešit své problémy. Záškoláctví je samo o sobě asociálním chováním a je vždy citlivým odrazem aktuálního psychického stavu dítěte. Je-li příčinou záškoláctví konflikt jedince s okolím (s rodiči, učiteli, spolužáky) nebo pocit bezpráví, má učitel možnost sehrát pozitivní roli a tyto příčiny zmírňovat, popř. odstraňovat (www.studentf.jazzport.eu).

3.2.5 Následky, prevence a řešení záškoláctví Záškoláctví je projevem asociálního chování, při kterém jedinec poškozuje spíše sebe než své okolí. Nebezpečný je především volný čas, který tráví žák mimo školu. Žák poškozuje sebe po morální stránce - zameškání vyučování, lhaní rodičům i učitelům, ale může se poškozovat i požíváním alkoholu, tabáku či drog. V horším případě může dojít k poškozování cizího majetku nebo zranění lidí, když začne činit žák trestnou činnost. Velkým společným úkolem školy a rodičů je vychovat člověka všestranného, harmonického, aktivního, s vědeckým světovým názorem a rozhodnými postoji ke společenskému pokroku (Králíková, M., 1985). Aby mohlo dojít ke splnění těchto cílů, je důležité, aby spolu škola a rodiče komunikovali. Díky komunikaci dojde k včasnému odhalení záškoláctví, jakožto prvnímu kroku při řešení tohoto problému. Je důležité, aby škola a rodiče při řešení problému spolupracovali. Je vhodné využít také výchovného poradce nebo psychologa. Prvním krokem je zjištění důvodu, který žák měl k záškoláctví. K hodnocení záškoláctví by se mělo přistupovat citlivě, což následně ovlivní i způsob potrestání žáka. Velkou měrou se projeví i to, zda se jedná o ojedinělé chování či nikoliv. Prevenci sociálně patologických jevů dělíme do tří kategorií: primární, sekundární a terciální prevence. V rámci primární prevence záškoláctví, tedy než se problém vyskytne, postupují ředitelé škol podle metodického pokynu MŠMT č.j.: 10 194/2002-14 k jednotnému postupu při uvolňování a omlouvání žáků z vyučování, prevenci a postihu záškoláctví. Dobu a způsob uvolnění žáka ze školního vyučování stanoví školní řád. Na prevenci záškoláctví se podílí třídní učitel, výchovný poradce a školní metodik. Prevence dále

14

probíhá ve spolupráci s ostatními učiteli a zákonnými zástupci žáka. Součástí prevence je: pravidelné zpracovávání dokumentace o absenci žáků, součinnost se zákonnými zástupci, analýza příčin záškoláctví žáků včetně přijetí příslušných opatření, výchovné pohovory s žáky, spolupráce se školním psychologem a institucemi pedagogicko psychologického poradenství, konání výchovných komisí ve škole a spolupráce s orgány sociálně-právní ochrany dětí apod. (www.msmt.cz). Účinnou primární prevencí je zejména podílení se na vytváření programů pro aktivní a zdravý způsob života dětí (iniciování účasti žáků na mimoškolních aktivitách ve střediscích volného času, domov dětí a mládeže, sportovních klubů atd.), včetně pěstování otevřené a komunikativní atmosféry ve škole a v rodině, informační servis pro učitele, žáky i rodiče v rámci programů primární prevence vykonávané různými občanskými sdruženími nebo pedagogicko-psychologické poradny, využívat v prevenci záškoláctví pediatry, terapeuty SPC (Speciálně-pedagogická centra). Sekundární prevenci, kdy se problém již vyskytl, zajišťují zejména terapeutičtí pracovníci SPC, sociální pracovnice oddělení péče o dítě, popřípadě PČR, psychiatrické ambulance, v krajních případech diagnostické ústavy nebo výchovné ústavy pro děti a mládež a jiná občanská sdružení zabývající se pomocí dětem v krizi. Terciální prevence se zajišťuje programy na podporu dalšího výskytu školního absentérství, zvláště v SPC (terapie), DDÚ (dětský diagnostický ústav), DÚM (diagnostický ústav pro mládež), podporou tvůrčím způsobem tráveného času (občanská sdružení a jejich akreditované preventivní programy), normalizace školního a rodinného prostředí (www.icm.uh.cz a).

3.3 Adolescence 3.3.1 Definice adolescence Ve vývojové psychologii je adolescence zpravidla definována jako vývojové stádium

začínající

pohlavní

dospělostí

a

končící

nástupem

dospělosti.

Avšak již tato definice, v níž je první hranice fyziologická a druhá sociální, ukazuje složitost tohoto jevu (Petrovskij, A.V., 1977). Termín adolescence je odvozen z latinského slovesa adolescere (dorůstat, dospívat, mohutnět). Přitom označení adolescenti (typické pro psychologii) se v českém jazyce volně zaměňuje s označením dospívající či dorost (typické pro lékařské vědy) a rovněž

15

s širším označením mládež (charakterističtější pro sociologii a pedagogiku) (Macek, P., 2003). Podle J. Rydla (2006) pochází adolescence z lat. adolescentia - jinošství, dospívání. Jde o období přípravy na dospělost; období ontogenetického vývoje následující po pubertě (pubescenci), v němž se člověk stává dospělým. Adolescence je fází postupného vyhraňování a stabilizace povahových vlastností. Podstatné rysy adolescence bývají spatřovány ve dvou vzájemně se doplňujících a ovlivňujících

procesech.

Jedny

jsou

vázány

na

postupující

personalizaci

či individuaci, druhé se vztahují k problematice socializace a kultivace (Čačka, O., 1994). Na konci tohoto období se mladý člověk stává emocionálně i ekonomicky nezávislým na rodičích a začíná si hledat své životní poslání a samostatně řešit své problémy (Kuric, J. et al., 1986).

3.3.2 Charakteristika adolescence Stádia vývoje jedince dělí D. Linhartová (2006, 88s.) na: “Novorozenecké období (od porodu do 6 týdnů), kojenecké období (od 6 týdnů do 1 roku), stádium batolete (od 1 roku do 3 let), stádium předškolního věku (od 3 let do 6let), prepuberta (od 6 let do 11 roků), puberta (od 11 do 15 roků), adolescence (mládí), které trvá od 15 do 1820 roků, dospělost (od 18-20 do 60 roků), počínající stáří (od 60 do 74 let), stáří (od 75 do 89 let) a dlouhověkost (od 90 let výše).“ V literatuře je také adolescence uváděna jako součást dospívání. Kdy např. P. Říčan (2005) ve své publikaci uvádí, že dospívání se dělí na dvě období: pubescenci (1115 let) a adolescenci (15 až 20-22 let). Za posledních sto let se etapa dospívání rozšířila oběma směry - zkracuje se tedy doba dětství a na druhé straně se oddaluje nástup plné dospělosti. Dospívání má v dnešní rozvinuté společnosti dolní hranici 11-12 let a horní hranici přibližně 2022 let. Je ovšem velký rozdíl mezi dvanáctiletým „skoro dítětem“ a dvacetiletým „skoro dospělým“. Proto bývá celé období děleno na období pubescence, které má fázi prepuberty a fázi vlastní puberty, a období adolescence, kdy jedinci jsou často nazýváni mladistvími, dorostem či teenagers (Langmeier, J., 2006). P. Macek (2003) uvádí, že adolescence (v české terminologii mládí) je datována od 15 do 20 (22) let. Ve své publikaci se přiklání k názoru, podle kterého se adolescencí

16

označuje celé období mezi dětstvím a dospělostí. Dále také uvádí, že je užitečné toto období dále rozdělovat a rozlišovat v jeho rámci tři fáze: časnou adolescenci (10 13 let), střední adolescenci (14 - 16 let) a pozdní adolescenci (17 – 20 let). V ranné adolescenci dominují pubertální změny. Projev prvních biologických a fyzických změn otvírá průchod od dětství do adolescence a posléze do dospělosti. Všichni adolescenti v tomto období nastartují pohlavní dozrávání, většina ho v tomto období ukončí a u některých probíhá až do střední adolescence. Typické je zvýšený zájem o opačné pohlaví a výskyt pohlavních sekundárních znaků. Střední adolescence je obdobím, kdy je vlastní dospívání nejčastěji objektem úvah a hodnocení. Adolescenti se snaží výrazně odlišit od svého okolí. V psychologickém slova smyslu se dá říci, že je to období hledání osobní identity. Pozdní adolescence je fáze, která nejvíce explicitně směřuje k dospělosti. Většina dospívajících ukončuje vzdělání a snaží se nalézt pracovní uplatnění. Má potřebu někam patřit, podílet se na něčem a něco s druhým sdílet. V daleko větší míře, něž v dřívějších fázích vývoje, se adolescent zamýšlí nad osobní perspektivou, uvažuje o budoucích cílech a plánech (Macek, P., 2003). Adolescence končí dosažením psychické dospělosti jedince. Mezi její významná kritéria patří volba povolání, volba životního partnera, osamostatnění se od rodičovské kontroly, získání emocionální rovnováhy s převahou pozitivních citů, racionální posuzování situací, životních problémů a konfliktů, tolerance ve společenských vztazích, samostatnost a kritičnost myšlení, vytvoření vlastních názorů a postojů a jejich uplatnění v životě a přiměřené trávení volného času (Linhartová, D., 2006).

3.3.3 Změny v adolescenti Dospívání

je

obdobím,

které

je

kromě

rychlého

vývoje

somatického,

charakterizováno i vývojem psychologickým a sociálním. Dospívající se psychicky emancipuje od rodinného prostředí, stoupá u něj vliv vrstevníků. Hledá vlastní identitu, svou roli ve společnosti, vytváří si vztah ke druhému pohlaví. Pro toto období je typická snaha riskovat, experimentovat. V té době může dospívající sáhnout po některé z forem rizikového chování (Kabíček, P., 2008). Adolescence je období změn, rozporuplného prožívání, sebepozorování, období, kdy se dětské jistoty začínají relativizovat, ale dospělé hodnoty ještě nejsou upevněny.

17

Jde tedy o období, v němž se odehrává velké množství biologických, psychických a sociálních změn.

Biologické změny Růst do výšky se zpomaluje, v závěru se zcela zastaví. Snižuje se přibírání tělesné hmotnosti, končí osifikace, ustaluje se počet kostí v kosterní soustavě. Pohlaví vývoj je ukončen (Linhartová, D., 2006). V období

adolescence

je

postupně

dosahována

plná

reprodukční

zralost

a dokončován pomalým tempem tělesný růst (Langmeier, J., 2006). Tělesné změny souvisí také s tělesnými proporcemi a funkcemi, takže na konci dospívání má organismus svou definitivní podobu. Pohyby jsou ladné a harmonické. Zvětšuje se síla a po osmnáctém roce je tělo schopno těžší práce (Kuric, J., 1986).

Psychické změny Myšlení je méně absolutní a více relativní, vztahové a sebereflektující. Přibývá vědomí možných rizik, zvažování důsledků a tendence konzultovat rozhodnutí s experty. Citové zážitky se diferencují, přibývá vyšších citů. Je charakteristické odeznívání náladovosti a vysoké lability, což souvisí s dokončeným pohlavním vývojem. Jde o období navazování přátelství, konsolidace vztahu k sobě a opětovného respektování autorit. Dochází k rozvoji osobní morálky, která je těsně propojena s utvářením

hodnotové

a

světonázorové

orientace.

Adolescent

se

orientuje

na budoucnost, která se skládá ze tří procesů - motivace, plánování a hodnocení (Macek, P., 2003). U adolescenta se prohubuje uvažování o vlastní osobě, dochází ke konfrontaci vlastních názorů s názory ostatních lidí, roste zájem o kulturní život. Je patrný rozvoj vůle jedince, do rozhodování a jednání vstupuje reálná úvaha, také se upevňuje cílevědomost, iniciativa, optimismus či smělost. Jedinec si vytváří morální postoje vůči společnosti,

rozvíjí

svoje

zájmy

a

zaměřuje

se

na

volbu

povolání,

která je pro adolescenta jedním z nejdůležitějších rozhodnutí (Kuric, J., 1986). Inteligence v tomto období dospívá k formální logice, tedy jedinec myslí abstraktně. Hledání vlastní identity znamená rozchod s názory a postoji, které si osvojil v dětství, které převzaly od rodičů a jiných autorit (Říčan, P., 2005). Výrazný je přechod od mechanické paměti na paměť logickou, vázanou na hlubší porozumění látce a její přiřazování k dřívějším poznatkům. Jedinec objevuje 18

svůj vnitřní svět a vyrovnává se s novými potížemi. Jedná se o období intenzivního utváření vlastní struktury hodnot, které jsou zobecněním dílčích cílů a zájmových aktivit (Čačka, O., 1995). Rozvíjí se řeč, i když to není na první pohled patrné. Roste slovní zásoba, složitost větné stavby i celková výrazová schopnost. Formálně abstraktní myšlení má významné následky pro postoj dospívajícího k celému světu a především k lidem. Odtud plyne adolescentova častá kritičnost, nespokojenost a zklamání (Langmeier, J., 2006).

Sociální změny Důležitým aspektem interpersonálních vztahů je komunikace, v adolescenci dochází k rozvoji komunikačních dovedností a je důležité naslouchat druhým, aby nevznikaly konflikty. V rodině dominuje snaha o zrovnoprávnění vlastní pozice, ve vztahu k vrstevníkům jde často především o vlastní zhodnocení. Řada studií ukazuje, že se adolescenti svou hodnotovou orientací více podobají rodičům než přátelům. Vytvářejí se nejen přátelské, ale i partnerské vztahy. Blízké přátelství mezi děvčaty je v adolescenci častější a důležitější než přátelství mezi chlapci, kteří jsou více kolektivnější (Macek, P., 2003). Mladý člověk hodnotí dospělé podle svých morálních zásad a vytváří si názory na lidi ve svém okolí a zaujímá k nim nejrůznější postoje. V této etapě života je nejvýraznější „generační problém“, který se na konci adolescence uklidní. U adolescentů

je typická potřeba sdělovat své prožitky blízkému člověku,

tím se upevňují přátelské vztahy, které pomáhají formovat vlastní názory. Velký vliv má také láska k partnerovi, kdy se jeden s pomocí druhého formuje sám sebe (Kuric, J., 1986). Adolescenti dávají zprvu přednost jedincům stejného pohlaví, čímž vytvářejí přátelské vtahy, ale později se zaměří na opačné pohlaví, tedy na hledání životního partnera. Tyto vztahy jsou bouřlivé a adolescenti jsou na tyto problémy velmi citliví. Dochází k volbě povolání, na kterou mají vliv mnohé faktory, jako jsou rodiče, škola, přátelé (Čačka, O., 1995). Období adolescence má za úkol na jedné straně uvolnění ze závislosti na rodičích a na straně druhé navazování diferencovanějších a významnějších vztahů k vrstevníkům obojího pohlaví, aby mohly být do budoucnosti uspokojeny role manželské i rodičovské (Langmeier, J., 2006).

19

4 METODIKA PRŮZKUMNÉHO ŠETŘENÍ 4.1 Cíle průzkumu a stanovení hypotéz Cílem dotazníkového šetření bylo zjistit, zda se na středních školách Prostějovska vyskytuje záškoláctví, příčinu záškoláctví, trávení času za školou, analyzovat rodinné prostředí žáků a osobní zkušenosti samotných žáků. Na základě teoretických poznatků budou navrženy možnosti prevence.

Hypotéza 1 Záškoláctví se budou více dopouštět chlapci než děvčata. Výsledek odpovědí na otázku č. 1 - Pohlaví a otázku č. 9 - Byl(a) jsi někdy během středoškolského studia za školou?.

Hypotéza 2 Záškoláctví se bude více vyskytovat na učilišti než na střední odborné škole nebo gymnáziu. Výsledek odpovědí žáků podle daných typů škol a otázky č. 9 - Byl(a) jsi někdy během středoškolského studia za školou?.

Hypotéza 3 Záškoláctví bude více charakteristické pro žáky z neúplných rodin. Výsledek odpovědí na otázku č. 3 - Žijete ve společné domácnosti s a otázku č. 9 Byl(a) jsi někdy během středoškolského studia za školou?.

4.2 Metodologie Průzkum byl proveden na středních školách Prostějovska, a to na Reálném gymnáziu a základní škole města Prostějova, na Střední odborné škole podnikání a obchodu, spol. s r.o. Prostějov a na SOU obchodní Prostějov. Šetření bylo provedeno pouze ve třetích ročnících, tedy ve věku žáků 18 – 19 let. Celkem bylo vyhodnoceno 161 dotazníků, z toho 100 dívek a 61 chlapců. Bylo rozdáno 195 dotazníků, návratnost tedy byla 83 %. Na každou školu bylo dáno 65 dotazníků, návratnost byla na Reálném

20

gymnáziu a základní škole města Prostějova 85 %, na Střední odborné škole podnikání a obchodu, spol. s r.o. Prostějov 63 % a na SOU obchodní Prostějov 100 %. Pro výzkumné šetření byla zvolena technika dotazníkového šetření. Tato byla zvolena proto, že její předností je, že lze jejím prostřednictvím postihnout velké množství respondentů, kteří jsou kryti anonymitou a tím odpovídají i na nepříjemné otázky za krátký časový úsek. Tento postup má ale také své nevýhody, jako je možnost vynechaných, neúplných či dokonce chybných odpovědí. Důležitou roli při tvorbě dotazníku mají formulace otázek. V dotazníku bylo použito několik typů otázek. Strukturu dotazníku tvoří dvě části. První část tvoří instruktáž a v druhé části jsou vlastní otázky. Nejčastější byly uzavřené otázky, kdy si respondent vybral vždy alternativu, která mu vyhovuje nejlépe. Tento typ byl použit u otázek: 1, 2, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 13, 16, 17, 18, 20 a 22. Druhým nejčastěji používaným typem byly otázky polozavřené, kdy měl respondent možnost doplnit vlastní odpověď, pokud mu žádná z nabízených možností nepřišla vhodná. Tento typ byl použit u otázek: 3, 11, 12, 15, 19 a 21. Posledním typem byly otevřené otázky, kdy měl respondent možnost odpovědět vlastními slovy na položenou otázku. Tento typ otázek byl použit u otázek: 14 a 23.

4.3 Charakteristika prostředí výzkumu a respondentů Dotazníky byly rozdány na Reálném gymnáziu a základní škole města Prostějova, na Střední odborné škole podnikání a obchodu, spol. s r.o. Prostějov a na SOU obchodní Prostějov. Tyto školy byly zvoleny proto, že součástí vyhodnocení sledované problematiky, je také porovnání záškoláctví na různých typech středoškolského vzdělání. Reálné gymnázium a základní škola existuje od školního roku 1992/93, sídlí ve školní budově, která byla postavena v roce 1974 a sloužila jako základní škola. Specifickým znakem školy tedy je spojení základní a střední školy do jednoho funkčního organismu, do jednoho právního subjektu. Reálné gymnázium přijímá ke studiu žáky ze sedmých tříd na šestileté studium a žáky z devátých tříd na čtyřleté studium. V současné době gymnázium navštěvuje kolem 300 žáků. Střední odborná škola podnikání a obchodu, spol. s r.o. Prostějov byla zařazena do sítě středních škol v srpnu roku 1994. na škole je několik studijních oborů. Čtyřleté denní studium v oboru Ekonomika a podnikání s dvěma ŠVP – Podnikání v EU a projektové řízení; Řízení služeb a marketing turismu. Dvouleté denní studium v oboru

21

Podnikání, stejný obor je možno studovat také dálkovou formou, a to tři roky. V rámci odborné praxe a předmětu praxe spolupracuje s mnoha firmami a institucemi Prostějovska. Školu v současné době navštěvuje kolem 400 žáků. SOU obchodní Prostějov bylo založeno v roce 1935 a za svoji dobu existence prošlo mnoha změnami. V současnosti škola soustřeďuje výuku v oblasti obchodu a služeb. Připravuje žáky v deseti atraktivních oborech, které mají širokou možnost uplatnění na trhu práce. Každý školní rok se u nás připravuje na své budoucí povolání v průměru 600 žáků.

Tab. 1: Přehled vzorku respondentů Škola RG a ZŠ města Prostějova Celkem SOŠ podnikání a obchodu Prostějov

Obor

Dívky

Počet respondentů

Čtyřleté studium

14

16

30

Šestileté studium

13

12

25

27

28

55

12

4

16

18

7

25

30

11

41

13

2

15

11 14 5 43 100

12 2 6 22 61

Podnikání v EU a projektové řízení Řízení služeb a marketing turismu

Celkem Číšník SOU obchodní Prostějov

Chlapci

Kuchař Brašnář-cukrář Kuchař-prodavač

Celkem Celkem

22

23 16 11 65 161 (Zdroj: Autorka)

5 VÝSLEDKY PRŮZKUMNÉHO ŠETŘENÍ 5.1 Vyhodnocení základních údajů o respondentech 1. Pohlaví Tab. 2: Pohlaví respondentů Absolutní četnost

Pohlaví

Relativní četnost

Dívky

100

62,1

Chlapci

61

37,9

Celkem

161

100 (Zdroj: Autorka)

70 60 50

%

40 30 20 10 0 dívky

hoši pohlaví

Graf 1: Poměr pohlaví respondentů

(Zdroj: Autorka)

Dotazníkového šetření se zúčastnilo více žákyň, a to 62,1 %, zatímco žáků 37,9 %. Žákyně převládají také v jednotlivých třídách, výjimku tvoří čtyřleté gymnázium a obory kuchaři a kuchař-prodavač, kde převládají žáci. Na gymnáziu je poměr pohlaví velmi vyrovnaný na rozdíl od střední školy a učiliště. Na střední škole je tvoří dívky dvě třetiny žáků a na učilišti je počet dívek dvakrát vyšší, což je dáno obory číšník a cukrář, kde se hlásí celkově více dívek než chlapců.

23

2. Trvalé bydliště Tab. 3: Trvalé bydliště respondentů Dívky

Trvalé bydliště

Chlapci

Celkem

Abs.

Relat.

Abs.

Relat.

Abs.

Relat.

četnost

četnost

četnost

četnost

četnost

četnost

Vesnice

60

60

22

36,1

82

50,9

Město

40

40

39

63,9

79

49,1

100

100

61

100

161

100

Celkem

(Zdroj: Autorka) 70,0 60,0 50,0

%

40,0 30,0 20,0 10,0 0,0 dívky

chlapci vesnice

Graf 2: Trvalé bydliště respondentů

celkem

město

(Zdroj: Autorka)

Z celkového počtu respondentů žije 50,9 % na vesnici a 49,1 % ve městě. Jedná se tedy o vyrovnané hodnoty. U dívek potem převážná většina žije na vesnici (60 %) a převážná většina chlapců žije ve městě (63,9 %). V dnešní době není již takový rozdíl, zda dítě studuje ve městě či na vesnici, protože je dostatek autobusových i vlakových spojů do okolních vesnic.

24

3. Společná domácnost Tab. 4: Rodinné prostředí respondentů Žijete ve společné domácnosti:

dívky

chlapci

celkem

Abs.

Relat.

Abs.

Relat.

Abs.

Relat.

četnost

četnost

četnost

četnost

četnost

četnost

S oběma rodiči

58

58

46

75,4

104

64,6

S jedním rodičem

38

38

13

21,3

51

31,7

4

4

2

3,3

6

3,7

100

100

61

100

161

100

Jiná Celkem

(Zdroj: Autorka) 80 70 60

%

50 40 30 20 10 0 dívky

chlapci

s oběma rodiči

Graf 3: Rodinné prostředí respondentů

s jedním rodičem

celkem jiná

(Zdroj: Autorka)

Celkem 64,6 % respondentů vyrůstá v úplné rodině, tedy s oběma rodiči, což má velký vliv na socializační proces a také na mravní vývoj dítěte. 31,7 % dotazovaných žije v neúplné rodině, tedy pouze s jedním rodičem. 3,7 % respondentů uvedlo, že žije v jiné formě rodiny. Dva respondenti žijí s prarodiči, jeden sám, jeden se sestrou a jeden v dětském domově. Počet dětí z rozvedených rodin se během posledních roků výrazně zvýšil, protože rozvodovost patří k dnešní hektické době.

25

4. Nejvyšší dosažené vzdělání rodičů Tab. 5: Dosažené vzdělání rodičů Nejvyšší dosažené vzdělání rodičů?

otec Abs. četnost

Základní Vyučen v oboru Středoškolské s maturitou Vysokoškolské Celkem

matka

Relat. četnost

Abs. četnost

Relat. četnost

5 74

3,1 46,0

3 63

1,9 39,1

56

34,8

78

48,4

26 161

16,1 100

17 161

10,6 100 (Zdroj: Autorka)

60,0 50,0

%

40,0 30,0 20,0 10,0 0,0 základní

vyučen v oboru středoškolské s vysokoškolské maturitou otec

matka

Graf 4: Dosažené vzdělání rodičů

(Zdroj: Autorka)

Z dotazníkového šetření vyplývá, že nejvíce mají rodiče středoškolské vzdělání a maturitou nebo jsou vyučeni v oboru. Jen zhruba 13 % rodičů má dosažené vysokoškolské vzdělání a jen 2,5 % rodičů má základní vzdělání. Tyto výsledky jsou zapříčiněny dřívějším režimem, kdy na vysoké škole mohla studovat jen malá část obyvatelstva.

5.2 Vyhodnocení vztahu respondentů ke škole V této podkapitole jsou žáci rozděleni do dvou skupin podle toho, zda se jedná o záškoláky či nikoliv. Záškoláci jsou skupina „ano“, ti co nechodí za školu „ne“.

26

1. Vztah respondentů ke škole Tab. 6: Vztah studentů ke škole Ano

Chodíš rád do školy?

Ne

Celkem

Abs.

Relat.

Abs.

Relat.

Abs.

Relat.

četnost

četnost

četnost

četnost

četnost

četnost

Ano vždy

2

2,1

3

4,5

5

3,1

Většinou

14

14,7

19

28,8

33

20,5

Občas

67

70,5

40

60,6

107

66,5

Nikdy

12

12,6

4

6,1

16

9,9

Celkem

95

100

66

100

161

100

(Zdroj: Autorka) 80,0 70,0 60,0

%

50,0 40,0 30,0 20,0 10,0 0,0 ano

ne ano vždy

většinou

Graf 5: Vztah studentů ke škole

občas

nikdy

(Zdroj: Autorka)

Nejčastější odpovědí respondentů bylo na otázku, zda chodí rádi do školy, byla odpověď „občas“, a to u obou skupin žáků. U záškoláků byla častěji volena odpověď „nikdy“, zatímco u studentů nechodících za školu byla často zvolená odpověď „většinou“. Z tohoto rozložení odpovědí vyplývá, že žáci, kteří rádi navštěvují školu, mají menší sklony k záškoláctví.

27

2. Opakování ročníku Tab. 7: Opakování ročníku Ano

Opakoval(a) jsi ročník?

Ne

Celkem

Abs.

Relat.

Abs.

Relat.

Abs.

Relat.

četnost

četnost

četnost

četnost

četnost

četnost

Ano

6

6,3

0

0

6

3,7

Ne

89

93,7

66

100

155

96,3

Celkem

95

100

66

100

161

100

(Zdroj: Autorka) 120,0 100,0

%

80,0 60,0 40,0 20,0 0,0 ano

ne

opakoval(a)

neopakoval(a)

Graf 6: Opakovaní ročníku

(Zdroj: Autorka)

Z dotazovaných neopakovalo ročník 96,3 % a opakovalo pouze 3,7 %. V jednom případě se jednalo o přerušení studia z důvodu dlouhodobé nemoci. V jednom případě bylo opakování ročníku zapříčiněno přestupem na jinou školu a u zbývajících 4 respondentů

došlo

k opakování

ročníku

z prospěchových

důvodů.

Všichni

respondenti, kteří opakovali ročník, byly během svého středoškolského studia za školou. Malé procento žáků, kteří opakovali ročník je zapříčiněno tím, že v dnešní době si každá škola snaží udržet žáky a také se snížili požadavky na učení.

28

3. Vztah respondentů k učitelům Tab. 8: Vztah studentů k učitelům Ano

Jaký je tvůj vztah k učitelům?

Ne

Abs.

Relat.

Abs.

Relat.

četnost

četnost

četnost

četnost

Výborný

7

7,4

10

15,4

Dobrý

58

61,1

51

76,9

Dostačující

27

28,4

5

7,7

Špatný

3

3,2

0

0,0

Celkem

95

100

66

100 (Zdroj: Autorka)

90,0 80,0 70,0

%

60,0 50,0 40,0 30,0 20,0 10,0 0,0 ano výborný

ne dobrý

Graf 7: Vztah studentů k učitelům

dostačující

špatný

(Zdroj: Autorka)

Převažující odpovědí u obou skupin na otázku, jaký je jejich vztah k učitelům, byla odpověď „dobrý“. U záškoláků byly častými odpověďmi „ dostačující“ a „špatný“, zatímco nezáškoláků se častěji objevovala odpověď „výborný“ a odpověď „špatný“, zde nebyla ani jednou. Opět z šetření vyplývá, že pokud mají žáci bezproblémový vztah k učitelům, mají menší sklony k záškoláctví.

29

4. Množství kamarádů ve škole Tab. 9: Množství kamarádů ve škole Kolik máš ve škole kamarádů?

Ano

Ne

Abs.

Relat.

Abs.

Relat.

četnost

četnost

četnost

četnost

Žádného

1

1,1

0

0,0

1-2

1

1,1

4

6,1

3-7

28

29,5

20

30,3

Více jak 7

65

68,4

42

63,6

Celkem

95

100

66

100 (Zdroj: Autorka)

80,0 70,0 60,0

%

50,0 40,0 30,0 20,0 10,0 0,0 ano žádný

ne 1-2

3-7

více jak 7

Graf 8: Množství kamarádů ve škole

(Zdroj: Autorka)

Nejvíce respondentů odpovídalo, že má ve škole více jak sedm kamarádů, a to u obou skupin studentů. Jeden záškolák uvedl, že nemá ve škole žádného kamaráda, zatímco u nezáškoláků se tato odpověď nevyskytla ani jednou. Počet kamarádů ve škole má vliv na to, zda žák rád chodí do školy. Množství kamarádů, ale u této skupiny respondentů nehraje významnou roli při výskytu záškoláctví.

30

5.3 Vyhodnocení vztahu respondentů a rodičů V této podkapitole jsou studenti rozdělení do dvou skupin podle toho, zda se jedná o záškoláky či nikoliv. Záškoláci jsou skupina „ano“, ti co nechodí za školu „ne“.

1. Zájem rodičů o dítě Tab. 10: Zájem rodičů o dítě Ano

Vědí rodiče, jak trávíš svůj volný čas?

Ne Relat.

Abs. četnost

Relat.

Abs. četnost

četnost

četnost

Ano vždy

14

14,9

16

24,2

Ví to většinou

44

46,8

33

50,0

Ví to občas

32

33,0

16

24,2

5

5,3

1

1,5

95

100

66

100

Neví to vůbec Celkem

(Zdroj: Autorka) 60,0 50,0

%

40,0 30,0 20,0 10,0 0,0 ano vždy

ví to většinou ano

ví to občas

neví to vůbec

ne

Graf 9: Zájem rodičů o dítě

(Zdroj: Autorka)

Z šetření vyplývá, že u záškoláků převládali odpovědi „ví to občas“ nebo „neví to vůbec“.

U

nezáškoláků

převládaly

naopak

odpovědi

„ano

vždy“

nebo

„ví to většinou“. Z tohoto výsledku vyplývá, že pokud se rodiče zajímají, jak jejich dítě

31

tráví volný čas, nedochází potom ve většině případů k záškoláctví. Vysoký počet rodičů, kteří se nezajímají o to, jak jejich dítě tráví volný čas je dán dnešní dobou, ve které mají rodiče spoustu dalších povinností, a nestíhají si potom udělat čas na vlastní dítě, což je velmi špatné a pro dítě do jisté míry škodlivé.

2. Zájem rodičů o školu Tab. 11: Zájem rodičů o školu Jak často se tě rodiče ptají na školu a na známky?

Ano

Ne

Abs.

Relat.

Abs.

Relat.

četnost

četnost

četnost

četnost

Nikdy

7

7

1

1,5

Občas

31

31

14

21,2

7

7

4

6,1

Týdně

17

17

7

10,6

Skoro každý den

28

28

23

34,8

Denně

5

5

17

25,8

Celkem

95

100

66

100

Měsíčně

(Zdroj: Autorka) 40,0 35,0 30,0

%

25,0 20,0 15,0 10,0 5,0 0,0 nikdy

občas

měsíčně

ano

Graf 10:- Zájem rodičů o školu

týdně

skoro každý den

denně

ne

(Zdroj: Autorka)

32

U převážné většiny záškoláků se rodiče na školu ptají „občas“, zatímco u nezáškoláků „skoro každý den“. Celkově se rodiče studentů chodících za školu ptají svých dětí „týdně“, „měsíčně“ nebo „nikdy“. Na druhou stranu u studentů nechodících za školu se rodiče ptají „denně“. Příčiny toho, že se rodiče ptají na školu jen málo, jsou stejné jako u předešlé otázky.

3. Řešení problémů Tab. 12: Řešení problémů Dívky

S kým obvykle řešíš svoje problémy?

Chlapci

Abs.

Relat.

Abs.

Relat.

četnost

četnost

četnost

četnost

S rodiči

17

17

24

41,5

0

0

0

0,0

S kamarádem(kou)

54

54

13

20,8

Sám(a)

18

18

18

30,2

Přítel(kyně)

11

11

6

7,5

100

100

61

100

S učitelem

Celkem

(Zdroj: Autorka) 60,0 50,0

%

40,0 30,0 20,0 10,0

dívka

Graf 11: Řešení problémů

přítel(kyně)

sám(a)

s kamarádem(kou)

s učitelem

s rodiči

0,0

chlapec

(Zdroj: Autorka)

33

Odpovědi se lišily podle pohlaví respondentů. Dívky nejčastěji z 54 % řeší svoje problémy s kamarádkou, z 18 % sama a až na třetím místě z 17 % řeší svoje problémy s rodiči. U chlapců převládá řešení problémů ze 41,5 % s rodiči, z 30,2 % sám a na třetím místě z 20,8 % s kamarádem. Objevují se zde odpovědi okolo 10 %, že problémy řeší s přítelem či přítelkyní, to se odvíjí od věku, kdy si studenti hledají partnera pro život.

5.4 Vyhodnocení otázek týkajících se přímo záškoláctví 1. Výskyt záškoláctví Tab. 13: Výskyt záškoláctví Dívky

Byl(a) jsi někdy během středoškolského studia

Chlapci

Celkem

Abs.

Relat.

Abs.

Relat.

Abs.

Relat.

četnost

četnost

četnost

četnost

četnost

četnost

Ano

54

54

41

67,2

95

59,0

Ne

46

46

20

32,8

66

41,0

100

100

61

100

161

100

za školou ?

Celkem

(Zdroj: Autorka) 80,0 70,0 60,0

%

50,0 40,0 30,0 20,0 10,0 0,0 ano

ne chlapci

Graf 12: Výskyt záškoláctví

celkem dívky

(Zdroj: Autorka)

34

Záškoláctví na středních školách Prostějovska je poměrně častým jevem, neboť se vyskytuje u 59 % dotazovaných studentů. Jak je z grafu patrno, záškoláctví se dopouštějí chlapci i děvčata. Záškoláctví se v posledních několika letech zvýšilo, což se potvrdilo také v mém průzkumu.

2. Říkají děti o záškoláctví rodičům Tab. 14: Říkají děti o záškoláctví rodičům Řekl(a) jsi o tom rodičům?

Dívky

Chlapci

Abs.

Relat.

Abs.

Relat.

četnost

četnost

četnost

četnost

Ano

29

53,7

18

43,9

Ne

25

46,3

23

56,1

Celkem

54

100

41

100 (Zdroj: Autorka)

60,0 50,0

%

40,0 30,0 20,0 10,0 0,0 dívka

chlapec ano

Graf 13: Říkají děti o záškoláctví rodičům

ne

(Zdroj: Autorka)

Tato otázka je vyhodnocena jen u žáků, kteří odpověděli na otázku č. 9 - Byl(a) jsi někdy během středoškolského studia za školou? „ANO“. Celkový počet respondentů s touto odpovědí je 95, což je 54 dívek a 41 chlapců. Z šetření vyplývá, že rodiče vědí o záškoláctví svých dětí z 50 %. Rodičům o záškoláctví řeklo 53,7 % dívek, zatímco chlapců jen 43,9. Dívky tedy o záškoláctví

35

říkají rodičům častěji než chlapci. Z tohoto šetření vyplývá, že se děti rodičům neříkají úplně všechno.

3. Příčina záškoláctví Tab. 15: Příčina záškoláctví Co tě zejména k tomu, abys nešel do školy, vedlo?

Dívky

Chlapci

Abs.

Relat.

Abs.

Relat.

četnost

četnost

četnost

četnost

Parta

15

28,6

9

22,7

5

8,9

7

15,9

17

32,1

9

22,7

Strach z učitele

1

1,8

1

2,3

Nechtělo se mi

15

26,8

11

31,8

1

1,8

2

4,5

54

100

41

100

Přítel(kyně) Strach z písemky, zkoušení

Práce Celkem

(Zdroj: Autorka) 35,0 30,0

%

25,0 20,0 15,0 10,0 5,0

chlapec

Graf 14: Příčina záškoláctví

práce

strach z učitele

dívka

nechtělo se mi

strach z písemky, zkoušení

přítel(kyně)

parta

0,0

(Zdroj: Autorka)

Tato otázka je vyhodnocena jen u žáků, kteří odpověděli na otázku č. 9 - Byl(a) jsi někdy během středoškolského studia za školou? „ANO“.

36

Pořadí příčin záškoláctví je u dívek i chlapců je velmi podobný. Dívky nechodí do školy především kvůli strachu z písemky, zkoušení (32,1 %), zatímco chlapcům se z 31,8 % do školy nechtělo. Dalším častým důvodem záškoláctví dívek je parta (28,6 %) a z 26,8 % se jim do školy nechtělo. U chlapců je dalším častým důvodem záškoláctví se stejným zastoupením z 22,7 % parta a strach z písemky, zkoušení. Důvodem, který uvedlo pár studentů byla také práce. Strach z učitele se vyskytl pouze u jedné dívky a jednoho chlapce. Strach z písemky měli většinou žáci na gymnáziu a střední škole, zatímco na učilišti byla nejčastější příčinou odpověď „nechtělo se mi“.

4. Náplň času během záškoláctví Tab. 16: Náplň času během záškoláctví Co obvykle děláš, když jsi za školou?

Dívky

Chlapci

Abs.

Relat.

Abs.

Relat.

četnost

četnost

četnost

četnost

Zůstanu doma

25

47,3

21

48,9

Jdu ven

14

25,5

9

22,2

Podniknu něco s partou

12

21,8

6

15,6

Příel(kyně)

2

3,6

0

0,0

Hospoda

1

1,8

5

13,3

Celkem

54

100

41

100 (Zdroj: Autorka)

60,0 50,0

%

40,0 30,0 20,0 10,0 0,0 zůstanu doma

jdu ven

podniknu přítel(kyně) něco s partou dívka

Graf 15: Náplň času během záškoláctví

hospoda

chlapec

(Zdroj: Autorka)

37

Tato otázka je vyhodnocena jen u žáků, kteří odpověděli na otázku č. 9 - Byl(a) jsi někdy během středoškolského studia za školou? „ANO“. Nejčastějším způsobem času stráveného za školou je pobyt doma, a to u chlapců ze 48,9 % a u dívek ze 47,3 %. Takto strávený čas uváděli studenti, kteří měli strach z písemky, nebo se jim nechtělo do školy. Druhou nejčastější odpovědí bylo, že jsou ven asi 24 % dotazovaných. U studentů, kteří uvedli jako příčinu záškoláctví partu, potom podnikli něco s partou (zhruba 19 %). Častým způsobem trávení času za školou, když se studentům nechtělo do školy, byla návštěva hospody.

5. Co si studenti myslí o záškoláctví Tab. 17: Co si studenti myslí o záškoláctví Dívky

Někteří si myslí, že záškoláctví je možné

Chlapci

považovat za dobré řešení vlastních

Abs.

Relat.

Abs.

Relat.

problémů. Máš dojem, že to tak je?

četnost

četnost

četnost

četnost

Ano

20

20

14

20,4

Ne

80

80

47

79,6

100

100

61

100

Celkem

(Zdroj: Autorka) 90,0 80,0 70,0

%

60,0 50,0 40,0 30,0 20,0 10,0 0,0 dívka

chlapec ano

Graf 16: Co si studenti myslí o záškoláctví

ne

(Zdroj: Autorka)

38

84,1 % dívek a 79,6 % chlapců si myslí, že záškoláctví není dobrým řešením problémů. Pouze 15,9 % dívek a 20,4 % chlapců si myslí, že jedná o dobré řešení problémů. Velmi zajímavé je také zjištění, že 80 % záškoláků si myslí, že záškoláctví není dobrým řešením vlastních problémů K této otázce se vztahovala otázka č. 14 - Zdůvodni svoji odpověď. Pokud odpovídali v otázce č. 13 „ne“ byly nejčastějšími odpověďmi respondentů, že záškoláctví nic neřeší a přidělává naopak další problémy, že není řešením problémů utíkat před nimi, že se jedná o rozmar nebo že se problémy mají řešit ve volném čase. Uvedu tři odpovědi, které se mi nejvíce líbily: „Je hloupost, když se někdo přihlásí na školu a pak tam záměrně nechodí.“; „Škola je základ života a kazit si ho záškoláctvím, to jen zhoršuje“; „Studujeme dobrovolně, tak musíme počítat s tím, že chodit do školy se musí“. Pokud odpovídali v otázce č. 13 „ano“ jednalo se především o studenty, kteří nešli do školy kvůli strachu z písemky, zkoušení uvedla, že se alespoň stihnou na další hodinu připravit. Častým zdůvodněním kladné odpovědi v otázce č. 13 bylo, že mohou být problémy v rodině. Velmi se mi líbila odpověď, že záleží na důvodu záškoláctví, potom je teprve možná jednoznačná odpověď. Jako příklad dobrého řešení problémů byly uvedeny právě problémy doma.

6. Povědomí studentů o záškolácích Tab. 18: Povědomí studentů o záškolácích Znáš někoho, kdo opakovaně chodívá za školu?

Dívky

Chlapci

Abs.

Relat.

Abs.

Relat.

četnost

četnost

četnost

četnost

Ano

82

82

49

81,7

Ne

18

18

12

18,3

100

100

61

100

Celkem

(Zdroj: Autorka)

39

90 80 70

%

60 50 40 30 20 10 0 dívka

chlapec ano

Graf 17: Povědomí studentů o záškolácích

ne

(Zdroj: Autorka)

Z průzkumu vyplývá, že studenti o záškoláctví svých kamarádů nebo spolužáků vědí, a to děvčata z 82 % a chlapci z 81,7 %. Žáci, kteří se dopustili záškoláctví, věděli všichni o někom, kdo také chodí za školu. Jedná se o jev, o kterém žáci vědí, ale nikomu to neříkají, starají se sami o sebe nebo se ke kamarádům přidají.

40

5.5 Vyhodnocení trávení volného času a vizí do budoucna respondentů 1. Náplň trávení volného času Tab. 19: Náplň trávení volného času Dívky

Co většinou ve svém volném čase děláš?

Chlapci

Abs.

Relat.

Abs.

Relat.

četnost

četnost

četnost

četnost

Dívám se na televizi

65

21,2

21

11,3

Sportuji

38

12,4

40

21,5

Trávím čas s kamarády

82

26,8

45

24,2

9

2,9

2

1,1

Hraji hry na PC

22

7,2

31

16,7

Surfuji na internetu

66

21,6

38

20,4

Přítel(kyně)

14

4,6

4

2,2

Práce

6

2,0

1

0,5

Četba, učení

4

1,3

4

2,2

306

100

186

100

Chodím do kroužku

Celkem

(Zdroj: Autorka) 30,0 25,0

%

20,0 15,0 10,0 5,0

dívka

Graf 18: Náplň trávení volného času

četba, učení

práce

přítel(kyně)

surfuji na internetu

hraji hry na PC

chodím do kroužku

trávím čas s kamarády

sportuji

dívám se na televizi

0,0

chlapec

(Zdroj: Autorka)

41

Na tuto otázku mohli žáci odpovídat výběrem více odpovědí, čehož všichni využili a odpovídali většinou třemi různými odpověďmi. Proto je celkový počet odpovědí 492, z čehož je 306 dívek a 186 chlapců U dívek z 26,8 % převládá trávení volného času s kamarády, 21,6 % surfování na internetu a 21,2 % dívání na televizi. U chlapců převládá také trávení volného času s kamarády z 24,2 %, 21,5 % sportuje a 20,4 % surfuje na internetu. Zajímavé je zjištění, že jen 2 % studentů navštěvuje nějaký kroužek. Opět se vyskytovaly odpovědi, že volný čas je tráven s přítelem či přítelkyní (3 %), z 2 % se studenti učí nebo si čtou a 1 % dotazovaných tráví čas na brigádách. Různorodost strávení času je dáno možnostmi dnešní doby, která žákům nabízí široké spektrum alternativ trávení volného času.

2. Intenzita nudy u respondentů Tab. 20: Intenzita nudy u respondentů Dívky Jak často se nudíš?

Abs. četnost

Chlapci Relat.

Abs. četnost

četnost

Relat. četnost

pořád

1

1

2

3,3

často

15

15

8

13,3

občas

72

72

38

61,7

nikdy

12

12

13

21,7

100

100

61

100

Celkem

(Zdroj: Autorka)

42

80,0 70,0 60,0

%

50,0 40,0 30,0 20,0 10,0 0,0 poř ád

často

občas

dívka

nikdy

chlapec

Graf 19: Intenzita nudy u respondentů

(Zdroj: Autorka)

U chlapců i dívek převládala odpověď, že se nudí „občas“. O 10 % chlapců více než dívek se nenudí „nikdy“ a o 2 % dívek více než chlapců se nudí „často“. Je tedy patrné, že studenti dokáží v převážné většině vyplnit svůj volný čas, protože mají nespočet možností.

3. Vize do budoucna Tab. 21: Vize do budoucna Dívky

Co budeš dělat, až ukončíš svoji nynější střední školu?

Chlapci

Abs.

Relat.

Abs.

Relat.

četnost

četnost

četnost

četnost

Chci pokračovat ve studiu

77

77

40

62,5

Najdu si práci

11

11

6

10,9

Podnikat

1

1

5

9,4

Zůstanu doma a uvidí se

0

0

2

3,1

11

11

8

14,1

0

0

0

0,0

100

100

61

100

Zatím nevím Jiná Cekem

(Zdroj: Autorka)

43

80,0

%

70,0 60,0 50,0 40,0 30,0 20,0

chlapec

jiná

zůstanu doma a uvidí se

dívka

zatím nevím

chtěl(a) bych podnikat

najdu si nějakou práci

chci pokračovat ve studiu

10,0 0,0

Graf 20: Vize do budoucna

(Zdroj: Autorka)

Jak je patrné, 77 % dívek a 62,5 % chlapců chce dále pokračovat ve studiu. Často se objevovaly odpovědi, že pokud by se nedostali na školu, tak by si našli práci. Téměř 10 % chlapců by chtělo podnikat, zatímco dívek pouze 1 %. Zajímavé je, že okolo 12 % respondentů neví, co budou dělat, až ukončí školní docházku. Žáci, kteří nevědí, co budou dělat jsou převážně z učiliště, a většina žáků, kteří chtějí pokračovat ve studiu, je z gymnázia.

4. Spokojenost se životem Tab. 22: Spokojenost se životem Jsi spokojený(á) se svým dosavadním životem?

Dívky

Chlapci

Abs.

Relat.

Abs.

Relat.

četnost

četnost

četnost

četnost

Ano

22

22

20

31,7

Spíše ano

57

57

24

39,7

Spíše ne

18

18

13

22,2

3

3

4

6,3

100

100

61

100

Ne Celkem

(Zdroj: Autorka)

44

60 50

%

40 30 20 10 0 ano

spíše ano dívka

spíše ne

ne

chlapec

Graf 21: Spokojenost se životem

(Zdroj: Autorka)

Z výzkumu vyplynulo, že 31,7 % chlapců se životem zcela spokojených, spíše spokojených je 39,7 % a 22,2 % je málo spokojených. U dívek je se životem spokojených 22 %, 57 % je spíše spokojených a 18 % je se životem spíše nespokojených. Pouze 5 % není se životem spokojených vůbec. Takto vysoké procento spokojených žáků je dáno tím, že mají v dnešní době vysokou míru vlastní volby.

5. Plánování budoucnosti

V otázce č. 23 Vypiš, čeho bys chtěl(a) v budoucnosti především dosáhnout, odpovídali studenti velmi podobně. Nejčastější odpovědí bylo úspěšné ukončení studia nebo pokračování ve studiu. Velká část dotazovaných odpovídala, že si chce najít dobrou práci, založit rodinu a být zdraví a šťastní. Často se objevovali odpovědi, že chtějí mít dost peněz a u chlapců také dobré auto. Jen 1 % respondentů by se chtělo v budoucnosti věnovat svému koníčku např. tanec, sport, malování.

45

5.6 Výsledky ověřování hypotéz Pro statistické ověření hypotéz byly použity testy hypotéz o relativních četnostech, kde

základní

hypotézou

je

nulová

hypotéza,

že pravděpodobnosti dané relativními četnostmi

w1,

u

které

se

předpokládá,

w2 dvou nezávislých výběrů

o rozsazích n1, n2 jsou si rovny . Je-li p=(0,3; 0,7) volí se statistika:  w1(1 − w1) w2(1 − w2)  , Z = ( w1 − w2) :  +  n 1 n 2   kde w1, w2 pravděpodobnosti relativní četnosti; n1, n2 velikost výběru.

Ve všech hypotézách se počítalo podle tohoto vzorce. Jelikož je ve všech hypotézách n > 40, tak w1 a w2

= sledovaná část výběru/velikostí výběru. Byla

stanovena hladina spolehlivosti α = 0,05. Kritická hodnota je z 0,025 = 1,96, aby byla hypotéza potvrzena musí být z < z 0,025. Hypotéza 1 - Záškoláctví se budou více dopouštět chlapci než děvčata.

Hypotéza H0 - Mezi mírou záškoláctví mezi chlapci a děvčaty není prokazatelný rozdíl. Z = 0,132 / (((0,672*0,328)/61)+((0,54*0,46)/100)) = 21,65

1,96 < 21,65, tedy hypotézu zamítáme. Výskyt záškoláctví nemá stejnou pravděpodobnost u obou skupin. Hypotéza byla verifikována, tedy 67,2 % chlapců chodí za školu, zatímco dívek 54 %. Přesto lze říci, že záškoláctví na Prostějovsku je velmi vysoké u obou pohlaví.

Hypotéza 2 – Záškoláctví se bude více vyskytovat na učilišti než na střední škole nebo gymnáziu..

Hypotéza H0 - Není rozdíl v míře záškoláctví na učilišti, střední škole a na gymnáziu. Gymnázium x střední škola Z = 0,192 / (((0,4909*0,5091)/55+((0,6829*0,3171)/41)) Z =19,54

hypotéza zamítnuta

46

Střední škola x učiliště

Z = 0,0829 / (((0,6829*0,3171)/41)+((0,6*0,4)/65)) Z =9,23

Učiliště x gymnázium

hypotéza zamítnuta

Z = 0,1091 / (((0,4909*0,5091)/55+((0,6*0,4)/65)) Z = 0,62

hypotéza nezamítnuta

V případech, kde se vyskytuje střední škola, byla hypotéza zamítnuta. Z tohoto výsledku plyne, že pravděpodobnost výskytu záškoláctví není stejná na střední škole a gymnáziu, ani na střední škole a učilišti. Při porovnání učiliště a gymnázia vyplývá, že pravděpodobnost výskytu záškoláctví je na obou školách stejná. Hypotéza byla tedy falzifikována.

Hypotéza 3 - Záškoláctví bude více charakteristické pro žáky z neúplných rodin.

Hypotéza H0 - Není rozdíl v míře záškoláctví v domácnosti s oběma rodiči, s jedním rodičem a jinou formou domácnosti.

Oba rodiče x jeden rodič Z = 0,0113 / (((0,5769*0,4231)/104+((0,5882*0,4118)/51)) Z = 1,59 Oba rodiče x jiná

Z = 0,0892 /(((0,5769*0,4231)/104+((0,6666*0,3334)/6)) Z = 2,26

Jeden rodič x jiná

hypotéza nezamítnuta

hypotéza zamítnuta

Z = 0,0784 / (((0,5882*0,4118)/51)+((0,6666*0,3334)/6)) Z = 1,88

hypotéza nezamítnuta

V případech, kde se vyskytuje jeden rodič, byla hypotéza nezamítnuta. Z tohoto výsledku plyne, že pravděpodobnost výskytu záškoláctví je stejná u domácností s jedním rodičem jako u domácností s oběma rodiči nebo jinou formou domácnosti. Ovšem při porovnání domácnosti s oběma rodiči a jinou formou domácnosti není pravděpodobnost výskytu záškoláctví stejná, protože hypotéza byla zamítnuta. Hypotéza byla tedy falzifikována.

47

6 DISKUSE Záškoláctví je velmi rozšířeným sociálně patologickým jevem. O tomto faktu svědčí také výsledky mého průzkumného šetření, kde bylo zjištěno, že za školu chodí 59 % žáků. Vysokých čísel se dosahuje také dotazníkové šetření k projektu School Virtual Youth Centre (2005), kde se záškoláctví dopustilo 69 % dotazovaných. Adamová J. (2008) zjistila na Středním odborném učilišti a Střední odborné škole SČMSD,Lomnice u Tišnova, s.r.o., že za školu chodí 42 % žáků. V některých výzkumech je míra záškoláctví pouze 13 % (www.streetwork.cz). Je tedy zřejmé, že míra záškoláctví je rozdílná, ale i přes rozdíly je velmi početná. Z šetření vyplývá, že záškoláctví se dopouštějí častěji chlapci, ke stejnému závěru dospěla také Adamová J. (2008). Nejčastější příčinou podle mého průzkumného šetření, která žáky vedla k záškoláctví, bylo to, že se žákům do školy nechtělo (29 %), strach z písemky (28 %) a parta (26 %). School Virtual Youth Centre (2005) zjistilo, že žákům se do školy nechtělo (13 %), strach z písemky (62 %) a parta (6 %). Adamová J. (2008) zjistila, že nejčastější příčinou byla parta (57 %) a strach ze zkoušení či písemky (12 %). Podobně

vysokého

procentuálního

zastoupení

u

party

(62 %)

uvádí

na

www.streetwork.cz. Podle výsledků dotazníkového šetření o záškoláctví neřeklo svým rodičům 50 % žáků. Podle jiných průzkumů byla neřeklo o záškoláctví svým rodičům 26 % (www.streetwork.cz) nebo 25 % (Adamová, J., 2008). Na záškoláctví žáků mají vliv různé faktory jako je rodina nebo vlastní prostředí školy. Z mého průzkumného šetření vyplynulo, že žáci mají poměrně dobrý vztah ke škole, k učitelům a mají ve škole poměrně hodně kamarádů. Prostředí školy není tedy příčinou záškoláctví. Ke stejným závěrům dospěli také Adamová J. (2008) nebo na www.streetwork.cz. Pokud jde o rodinné prostředí, které má také velký vliv na záškoláctví, z mého průzkumného šetření vyplynulo, že žáci, o kterých rodiče vědí, jak tráví volný čas, jaké mají děti známky ve škole, chodí z školu méně často. Pokud se jedná o domácnost, ve které jedinec žije, se vliv domácnosti potvrdil jen u jiné formy domácnosti, tedy pokud žák žije s někým jiným něž s rodiči. K opačnému výsledku dospěla Adamová J. (2008), která zjistila, že žáci z neúplných rodin se dopouštějí více záškoláctví něž žáci z úplných rodin. 48

Z mého dotazníkového šetření vyplývá, že žáci většinu volného času tráví s kamarády nebo na počítači, a v budoucnosti chce většina dotazovaných pokračovat ve studiu nebo si najít dobrou práci. Adamová J. (2008) ve svém výzkumu zjistila, že nejčastější formou trávení volného času je sport nebo kamarádi, a také většina dotazovaných chce pokračovat ve studiu nebo mít práci.

49

7 ZÁVĚR Cílem bakalářské práce bylo zjistit míru záškoláctví na středních školách Prostějovska a vyvodit z ní doporučení pro pedagogickou praxi. Průzkum probíhal na třech středních školách, a to Reálném gymnáziu a základní škole města Prostějova, na Střední odborné škole podnikání a obchodu, spol. s r.o. Prostějov a na SOU obchodní Prostějov. Šetření bylo provedeno pouze ve třetích ročnících, tedy ve věku 18 – 19 let. Celkem bylo vyhodnoceno 161 dotazníků, z toho 100 dívek a 64 chlapců. Analyzovala jsem záškoláctví z pohledu rodinného prostředí a školního prostředí, potom vlastní záškoláctví a jeho příčiny a také pohled žáků na budoucnost. Ze školního prostředí ovlivňuje žáka především vztah ke škole a vztah k učitelům. Jak se z výzkumu potvrdilo, pokud mají žáci kladný vztah k učitelům a škole, tak mají nižší sklony k záškoláctví. Pokud se jednalo o opakování ročníku, tak všichni žáci, kteří opakovali, chodili za školu. Vliv množství kamarádů na záškoláctví se neprokázal. Z rodinného prostředí má vliv především úplnost rodiny, kdy v úplných rodinách (s oběma rodiči) se záškoláctví vyskytuje méně než u neúplných rodin. Dalším faktorem ovlivňující záškoláctví je zájem rodičů o dítě a školu. Výzkum potvrzuje, že pokud se rodiče ptají dětí na školu a zajímají se, jak tráví volný čas, mají menší sklony k záškoláctví. Z průzkumu také vyplývá, že rodiče o záškoláctví vědí jen z 50 %. Zajímavé bylo zjištění, že chlapci nejčastěji svoje problémy řeší s rodiči, zatímco řešení problémů je u dívek až na třetím místě. Během středoškolského studia bylo za školou 67,2 % chlapců a 54 % dívek. Nejčastější příčinou bylo, že se žákům nechtělo do školy, měli strach z písemky nebo zkoušení a také je k tomu přivedla parta. Studenti nejčastěji zůstávají doma, jsou ven nebo podniknou něco s partou. Z výzkumu také vyplývá, že 82 % respondentů si myslí, že záškoláctví není dobrým řešením problémů. Na otázku, jak tráví studenti svůj volný čas, bylo nejvíce odpovědí, že s kamarády, surfováním na internetu, díváním na televizi nebo sportem. Pouhé 2 % studentů tráví svůj volný čas v zájmovém kroužku. Pokud se jedná o vizi do budoucna, tak převážná většina chce pokračovat ve studiu. Po studiích si chtějí najít dobře placenou práci a založit rodinu, která bude zdravá a šťastná. Sociálně patologické jevy, do kterých spadá také záškoláctví, jsou v dnešní společnosti čím dál častější. Je to způsobeno současnou společností, která má zcela jiné hodnoty a normy než byly před pár desítkami let. Nemůžeme se potom divit,

50

že se sociálně patologické jevy neustále rozšiřují. Velký vliv na to mají média, která mají v současnosti stejný výchovný vliv jako rodina a škola. Pokud chceme, aby se tento trend změnil, budeme se muset hodně snažit a hlavně vychovávat děti v úplných rodinách a také se nespoléhat na školu a média, že z dětí vychovají slušné lidi. Jelikož je záškoláctví na středních školách Prostějovska, tak častým jevem, měla by se v první řadě zlepšit komunikace mezi rodiči a školou, protože potom se nemůže stát to, že o záškoláctví svých dětí ví jen 50 % rodičů. Komunikace mezi školou a rodiči je základem preventivních opatření proti tomuto sociálně patologickému jevu a měla by se zlepšit na všech třech školách. Důležitá je také komunikace uvnitř školy, a to zejména mezi třídními učiteli, školním metodikem prevence a výchovné poradkyně. Jelikož záškoláctví je mnohdy odrazem momentálního psychického stavu jedince, je potřeba mít na škole k dispozici odborníky např. školního psychologa, který by mohl alespoň několikrát do měsíce na danou školu docházet. Dobrý vliv na dnešní mládež by mělo zajisté zapojení do sportovních aktivit, tím se také předchází páchání dalších sociálně patologických jevů. Na gymnáziu bylo záškoláctví nejnižší, proto bych doporučila pouze zlepšení komunikace s rodiči, pro včasné zachycení záškoláctví, již při prvních příznacích. Na střední škole bylo záškoláctví nejvyšší, proto je nutné začít tento problém ihned

řešit, především kontaktováním rodičů a sdělením absentovaných hodin jejich dětí. Zavedla bych přísnější kontrolu docházky. Pro omluvení absence by měla mít omluvenka razítko od lékaře i od rodiče. Na škole by měl také být k dispozici školní psycholog. Na učilišti bych také zlepšila komunikaci mezi rodiči a školou a měl by být také na škole školní psycholog.

51

8 LITERATURA Literární zdroje:

AMA. Žáci jsou stále otrlejší. Mladá fronta Dnes, květen 2008, č. 105, s. 1.

ČAČKA, O. Přehled psychologie obecné, dospívání a pracovní výkonnosti. Brno: Masarykova univerzita, 1995. 83 s. ISBN 80-210-0904-7 HELUS, Z. Sociální psychologie pro pedagogy. Praha: Grada Publishing, 2007. 280 s. ISBN 978-80-247-1168-3 JANDOUREK, J. Sociologický slovník. Praha: Portál, 2001. 173s. ISBN 80-7178-535-0 KABÍČEK, Pavel. Rizikové chování v dospívání. Zdravotnické noviny, červen 2008, č. 22, s. 14. KLAPILOVÁ, S. Kapitoly ze sociální pedagogiky. 1. vyd. Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, 1996. 63 s. ISBN 80-7067-669-8 KLIMEŠ, L. Slovník cizích slov. 3. vyd. upr. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1985. 816 s. ISBN 14-621-85 KRÁLÍKOVÁ, M., SINGEROVÁ-NEČASOVÁ, J. Rodina a škola ve výchovné spolupráci. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1985. 99 s. ISBN 14-551-85 KRONTORÁDOVÁ, Anna. Nelamte hůl nad záškolákem. Rodina a škola, březen 2002,

č. 3, s. 9. KUJAL, B. a kol. Pedagogický slovník 1. díl. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1965. 350 s. ISBN 14-026-65 KUJAL, B. a kol. Pedagogický slovník 2. díl. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1967. 533 s. ISBN 14-011-67 KURIC, J. et al. Ontogenetická psychologie. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1986. 264 s. ISBN 14-409-86 LANGMEIER, J., KREJČÍŘOVÁ, D. Vývojová psychologie. 2. vyd. Praha: Grada Publishing, 2006. 368 s. ISBN 80-247-1284-9 LINHARTOVÁ, D. Psychologie pro učitele, dotisk. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2006. 257 s. ISBN 80-7157-476-7 MACEK, P. Adolescence. 2. upr. vyd. Praha: Portál, 2003. 144 s. ISBN 80-7178-747-7 MARTIN, M., WALTMANOVÁ-GREENWODOVÁ, C. Jak řešit problémy s dětí se školou: lexikon pro rodiče. Přel. J. Foltýn. 1. vyd. Praha: Portál, 1997. 328 s. Přel. z: Solve your chilďs school-related problems. ISBN 80-7178-125-8

52

PETROVSKIJ, A.V. Vývojová pedagogická psychologie. Přel. E. Schmidtová. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1977. 260 s. Přel. z: Vozrastnaja i pedagogičeskaja psichologija. ISBN 14-696-77

ŘÍČAN, P. Psychologie. 1. vyd. Praha: Portál, 2005. 288 s. ISBN 80-7178-923-2 SOVÁK, M. Nárys speciální pedagogiky. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1986. 232 s. ISBN 14-072-86 STRAKOVÁ,D. Analýza pohledů na šikanu učitelů a žáků vybrané střední škole, závěrečná práce, 2007, 40 s VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha: Portál, 2004. 870 s. ISBN 80-7178-802-3 VYKOPALOVÁ, H. Sociálně patologické jevy v současné společnosti. 1. vyd. Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, 2001. 154 s. ISBN 80-244-0337-4

Internetové zdroje:

ADAMOVÁ, J. Analýza výskytu záškoláctví na střední škole a možnosti prevence. 2008.

[online].

[cit.

24.

dubna

2009].

Dostupné

na

internetu:<

http://is.muni.cz/th/166568/pedf_b/> RYDLO, J. Etopedický slovník. 2006. [online]. [cit. 13. srpna 2008]. Dostupné na internetu:< http://www.sos-ub.cz/prevence/21.php> School

Virtual

Youth

Centre

.

2005.

Dostupné

na

internetu:<

www.souviz.cz/socrates/doc/dotaznikA_cz_viz.doc > www.cs.wikipedia.org/wiki/Hlavní_strana. [online]. [cit. 27. srpna 2008]. Dostupné na internetu:< http://encyklopedie.seznam.cz/heslo/180414-vandalismus> www.icm.uh.cz.

[online].

[cit.

13.

srpna

2008].

Dostupné

na

internetu:<

http://www.icm.uh.cz/str/socialnepatologickejevy/socialne-patologickejevy/domaci-nasili-nasili-pachane-na-zenach-detech> www.icm.uh.cz a.

[online]. [cit. 19. srpna 2008]. Dostupné na internetu:<

http://www.icm.uh.cz/str/socialnepatologickejevy/socialne-patologickejevy/zaskolactvi> www.msmt.cz.

[online].

[cit.

19.

srpna

2008].

Dostupné

na

internetu:<

http://www.msmt.cz/uploads/soubory/prevence/LPMetodickypokynkjednotnemupos tupuomlouvani.pdf>

53

www.prevence.net. [online]. [cit. 14. srpna 2008]. Dostupné na internetu:< http://www.prevence.net/Science/francova_01.pdf> www.slovnik-cizich-slov.abz.cz. [online]. [cit. 13. srpna 2008]. Dostupné na internetu:< http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/socialne-patologicke-chovani> www.studentf.jazzport.eu. [online]. [cit. 14. srpna 2008]. Dostupné na internetu:< http://studentf.jazzport.eu/sociologie/zaskolactvi.htm> www.streetwork.cz. [online]. [cit. 24. dubna 2009]. Dostupné na internetu:< http://www.streetwork.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=1247&pr int=1> www.zkola.cz.

[online].

[cit.

14.

srpna

2008].

Dostupné

na

internetu:

< http://zkola.cz/zkedu/zaskolou/socialnepatologickejevyajejichprevence/socialnepat ologickejevyajejichprevenceobecne/15367.aspx> www.zkola.cz

a.

[online].

[cit.

14.

srpna

2008].

Dostupné

na

internetu:<

http://www.zkola.cz/zkedu/zaskolou/socialnepatologickejevyajejichprevence/zavislo sti/zavislostobecne/2480.aspx>

54