OBSAH: 1 Úvod a cíl práce Přehled literatury Analýza problému První etapa vývoje penzijního připojištění...11

OBSAH: 1

Úvod a cíl práce........................................................................3 1.1

Úvod do problematiky

3

1.2

Cíl práce

4

2

Přehled literatury.....................................................................5

3 Analýza problému........................................................................7 3.1 Tři pilíře systému

7

3.1.1

Důchodové pojištění....................................................................... 7

3.1.2

Penzijní připojištění.........................................................................8

3.1.3

Individuální pojištění a spoření........................................................9

3.2 Metodika řešení

10

3.2.1 Postup..............................................................................................10 3.2.2 Způsob zpracování...........................................................................10 3.2.3 Zdroje...............................................................................................10

4 První etapa vývoje penzijního připojištění ..............................11 4.1 Vznik

11

4.2 Státní dozor

11

4.3 Základní dokumenty

13

4.3.1 Statut.................................................................................................13 4.3.2 Penzijní plán......................................................................................13 4.4 Účast státu

18

4.5 Regulace hospodaření

19

4.6 Rozvoj penzijních fondů

20

4.7 Společná organizace penzijních fondů

21

4.8

22

Zaměstnavatelský příspěvek

Sociálně ekonomická analýza vývoje penzijního připojištění

4.9 Bezpečnost vkladů

23

5 Druhá etapa vývoje penzijního připojištění ...........................26 5.1 Novela zákona č. 42/1994 Sb.

26

5.2 Daňové zvýhodnění

28

5.2.1 Úspory zaměstnanců.........................................................................28 5.2.2 Úspory zaměstnavatelů ....................................................................30 5.3

Efekt novely

30

6 Třetí etapa vývoje penzijního připojištění...............................41 6.1 Další změna zákona

41

6.2 Mezistranická komise

42

6.3 Návrhy reformy podle politických stran

43

7 Realizace penzijního připojištění.............................................45 7.1 Investování

46

7.2 Vliv střední délky života na penze

51

7.3 Rozdíly v penzích podle pohlaví

54

7.4 Komparace doby důchodu se státy EU

54

7.5 Typy penzijního připojištění ve vybraných státech

56

8 Shrnutí........................................................................................61 8.1

Aktuální situace

62

8.2

Analýza SWOT

63

8.3 Predikce dalšího vývoje penzijního připojištění

65

8.3.1 Dosavadní systém.............................................................................66 8.3.2 Druhý pilíř povinný.............................................................................66 8.3.3 Zaměstnanecké penzijní fondy..........................................................67

9 Závěr............................................................................................68 10 Seznam použité literatury

69

10.1 Knihy:

69

10.2 Odborné publikace:

70

2


10.3 Legislativní publikace:

70

10.4 Příspěvky v periodickém tisku:

71

10.5

Seznam grafů:

74

10.6

Seznam tabulek:

74

10.7

Seznam příloh:

75

Příloha č. 1:

75

Příloha č. 3:

78

Příloha č. 4:

78

Příloha č. 5:

79

Příloha č. 6:

80

Příloha č. 7:

81

Příloha č. 8:

84

3


1

Úvod a cíl práce 1.1 Úvod do problematiky

Vlády všech vyspělých zemí světa byly nuceny v závěru 20. století i v současné době řešit otázku finančního zabezpečení svých občanů ve stáří vzhledem ke zhoršujícímu se poměru mezi produktivní a neproduktivní částí populace. Tento poměr se zhoršuje natolik povážlivě, že bez zásadní důchodové reformy by stávající systémy byly do budoucna finančně těžko udržitelné. Svět totiž celkově stárne i když ne všude stejně, ale v České republice se v roce 1993 dožívali muži 69,3 roku a ženy dokonce 76,4 roku a právě proto tento rok byl klíčový pro rozhodnutí jak dál. Je zřejmé, že čím vyspělejší země, tím vyšší je střední délka života. V rámci Evropské unie se v současnosti např. ve Švédsku muži dožívají 81,9 roku a ve Francii ženy 85,9 roku. (KREJČÍŘ, 2005) Je to dáno stupněm civilizačního vývoje společnosti, její technickou úrovní, ekonomickými možnostmi, životní úrovní v ekologických a zdravotních souvislostech a proto je pochopitelné, že nejvyššího podílu starých lidí na celkové populaci dosahuje Japonsko, USA, Kanada a některé státy západní Evropy jako například zmiňované Švédsko a Francie a dále Švýcarsko, Itálie, Německo a Rakousko. Stárnutí populace, při jejím současném růstu, je samozřejmě pozitivní faktor, znamená, že lidé se životem méně „opotřebovávají“, zdravěji se chovají a stravují a tak po ukončení pracovní aktivity mohou žít déle.Otázkou je - z čeho. V České republice se současný, státem garantovaný důchodový systém dostal počátkem devadesátých let v důsledku zhoršování věkové struktury populace do těžko řešitelné finanční krize. Tento základní systém sociálního pojištění je totiž dávkově definovaný s průběžným financováním, což znamená, že důchody jsou nárokové, ale systém nedisponuje žádným kapitálem, takže na každoročně vyplácené důchody musejí být peníze vybrány od ekonomicky aktivních obyvatel. Do budoucna se však na takovýto průběžný způsob, založený na mezigenerační solidaritě, už spoléhat nedá, protože demografický vývoj jasně signalizuje, že ekonomicky aktivní občané své důchodce zkrátka neuživí. Prodlužování průměrné délky života a současně stále klesající porodnost je přesně opak toho, co potřebuje průběžný systém ke své existenci, totiž trvalý růst ekonomicky aktivní populace. Pokud do systému nepřibývají noví účastníci, přestává fungovat stejně jako pyramidová hra. V roce 2004 se sice pokles porodnosti poněkud zastavil, ale počet narozených dětí na jednu ženu ve věku 15 až 49 let se nemění: zůstává na čísle 1,18. K prosté reprodukci národa je však třeba alespoň 2,1 dítěte na jednu ženu. (PETRÁŠOVÁ, L., 2004) Východiskem je taková důchodová reforma, která by byla schopna motivačními prvky přimět občany, aby se na své stáří zodpovědněji finančně připravili. Některé státy

4


se touto problematikou zabývaly již dříve (USA, Velká Británie, Belgie, Chile) jiné, hlavně ve střední a východní Evropě (Maďarsko, Česká republika, Polsko, Německo, Švýcarsko) v devadesátých letech minulého století a celou řadu dalších, hospodářsky slabších států, tento proces ještě čeká. Z mnoha existujících modelů se Česká republika rozhodla pro systém penzijního připojištění se státním příspěvkem, jako tzv. druhého pilíře pojistné ochrany svých občanů ve stáří.

1.2 Cíl práce ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■

Cílem této diplomové práce je: charakteristika a zhodnocení vývoje penzijního připojištění se státním příspěvkem v České republice od jeho počátku do současnosti, sledování geneze penzijních fondů ve vztahu k bezpečnosti produktu, prezentace ekonomických aspektů penzijního připojištění na konkrétních výpočtech zhodnocení vložených peněžních prostředků, analýza sociálních a demografických faktorů penzijního připojištění, posouzení vlivu střední délky života a pohlaví na výši penzí, porovnání českého modelu s některými systémy v Evropské unii a ve světě, prognóza možných směrů dalšího vývoje s přihlédnutím k politickým trendům a k členství České republiky v Evropské unii.

2

Přehled literatury

Sektor penzijního připojištění vznikl na základě zákona (zákon č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem), který stanovil podmínky pro schválení činnosti penzijních fondů a prvotní rozsah jejich investičních možností a dále se vyvíjel v etapách, za jejichž mezníky lze označit jednotlivé novely zmíněného zákona (zákon č. 170/1999 Sb. a zákon č. 36/2004 Sb.). Velký význam pro rozvoj sektoru měly i související novely daňových zákonů (zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, zejména zákona č.144/1999 Sb.). Problematikou penzijního připojištění se státním příspěvkem se za dvanáct let jeho existence zabývalo již mnoho autorů. Někteří z nich se ve svých dílech věnovali penzijnímu připojištění jako hlavnímu tématu, jiní spíše okrajově v rámci širších pohledů na finanční a kapitálové trhy, pojišťovnictví, demografickou situaci nebo důchodové systémy. Jednou ze základních prací v této oblasti je Penzijní připojištění a jeho výpočetní aspekty (Cipra, 1996), kde se lze přehledně a srozumitelným způsobem seznámit s fundamentálními technickými a matematickými prvky produktu, ale kde snad poněkud chybí sociální pohled.

5


Právě ten je populární formou zdůrazněn ve zdařilé publikaci Penzijní připojištění (Šulc, Illetško, 2000). Oba renomovaní autoři (první v dané době náměstek ministra financí, druhý prezident Asociace penzijních fondů ČR a ředitel největšího penzijního fondu) dokázali nevtíravým způsobem přiblížit penzijní připojištění čtenářům tak, že se na celou oblast soustředili prizmatem „obyčejného občana“ a formou nezávazných doporučení vlastně pobídli čtenáře k využití deklarovaných výhod produktu. Nutno však podotknout, že otázka bezpečnosti vkladů klientů v penzijních fondech není v publikaci dostatečně zodpovězena a určitá bagatelizace škod, skutečně způsobených klientům zkrachovalých penzijních fondů, signalizuje možnou podjatost autorů (vzhledem k jejich pozicím), protože v době vydání díla snad již mohli vědět, že se bude jednat o 450 miliónů korun šestačtyřiceti tisíc klientů, jak bylo později spočítáno v článku Pomůže stát i klientům padlých penzijních fondů? (Čechlovský, 2002). Solidní popis přechodu na podmínky první novely zákona o penzijním připojištění je uveden v publikaci Kdy do důchodu a za kolik (Přib, 2001), která současně staví penzijní připojištění do souvislostí s celým důchodovým systémem. Některé zde uvedené informace o ekonomických základech penzijního připojištění vycházejí ze skripta MZLU Finanční trhy (Rejnuš, 2000), přičemž možné způsoby alokace finančních prostředků a zajištění portfolia penzijních fondů lze čerpat mimo jiné z knihy Teorie a praxe obchodování s cennými papíry (Rejnuš, 2003). Pramenem celé řady, zejména statistických, údajů o všech současných aktivních penzijních fondech a situaci v sektoru, jsou pravidelné reprezentativní publikace, vydávané od roku 1997 každoročně v měsíci dubnu Asociací penzijních fondů České republiky, Penzijní připojištění se státním příspěvkem. Některé zdroje, uvedené v seznamu použité literatury, které se zabývají obecně řešením problematiky zvyšování střední délky života jako například materiál Stáří jako problém (Loucká, 1999) nebo Národní program přípravy na stárnutí populace (Zvoníková, 2001) obsahují pasáže s predikcemi, které jsou již v dnešní době vývojem překonány, ale také řadu tvrzení, jež mají obecnou platnost. Stejně tak se jeví z dnešního pohledu těžko realizovatelné závěry článků Zaměstnavatelsky sponzorované zaměstnanecké penzijní systémy (Samek, 2000) nebo Proč podnikové penzijní fondy (Samek, 2000), vzhledem k politické situaci, síle zájmových skupin a trendům v odvětví, ale fungování této zajímavé formy penzijního připojištění ve světě opodstatňuje uvedení základních principů zaměstnaneckých systémů v této diplomové práci. Celou historii existence penzijního připojištění provázely úvahy o naléhavosti reformy penzijního systému jako například Studie OECD o důchodové reformě (Blažek, 2001) nebo Penzijní reforma v ČR je nevyhnutelná (Foltýn, 2005) právě tak, jako úvahy o její nenaléhavosti – Krach penzijnímu systému zatím nehrozí (Hájek, 2005) a naopak o nutnosti udržení a posílení současného průběžně financovaného a z pohledu autora vyhovujícího systému vytvořením například nezávislé Penzijní pojišťovny jako v článku O příštích důchodech (Škromach, 2005).

6


Na problémy a nebezpečí související s fondovým řešením penzijního systému je upozorňováno ve statích Fondy nejsou všechno (Pertold, Žák, 2005) a Penzijní fondy a korupce (Mašek, 2005). Dalších desítek pramenů bylo využito při popisu a srovnávání zahraničních systémů penzijního připojištění s českou verzí, při rozboru možných směrů penzijní reformy a o jejich vlivu na formu penzijního připojištění v souvislosti s preferencemi politických stran a jejich kompletní přehled je uveden v seznamu použité literatury.

3 Analýza problému 3.1

Tři pilíře systému

V ČR se donedávna považoval za dostačující systém důchodového pojištění, který vycházel z dlouhodobých tradic. První zmínky o zajištění ve stáří pocházejí ze středověku a základy práva důchodového pojištění (pensijní zaopatření státních úředníků) se objevují v 18. století, za vlády Marie Terezie v Rakousku a později v Bismarckově Německu (tehdejším Prusku). Ve dvacátých letech minulého století, za první Československé republiky, byly přijaty právní předpisy, které důchodové pojištění rozšířily prakticky na všechny osoby činné v zaměstnaneckých vztazích a od roku 1948 i na osoby samostatně výdělečně činné. Tak vznikla jednotná úprava povinné účasti všech ekonomicky aktivních osob na důchodovém pojištění, v níž se uplatňuje princip solidarity pojištěnců s vyššími příjmy s pojištěnci s nižšími příjmy (tzn. redukce důchodů) a princip průběžného financování (tj. povinně vybrané pojistné se průběžně spotřebovává v rámci mezigeneračního transferu). Tento subsystém byl označen za první pilíř systému důchodového zabezpečení, druhým pilířem bylo nazváno penzijní připojištění s účastí státu a pilířem třetím individuální pojištění a spoření.

3.1.1

Důchodové pojištění

V devadesátých letech minulého století se však ukázalo, že první pilíř je pro další samostatnou a dlouhodobou existenci z důvodů trendu demografického vývoje nedostačující. Vzhledem k obrovskému poklesu natality v ČR po roce 1990 (čistá míra

7


reprodukce v roce 1998 byla 0,556 tzn., že podle nejhorších odhadů by v průběhu dalších dvou až tří generací poklesl počet obyvatel na pouhých pět miliónů) dojde k výraznému zvýšení počtu důchodců oproti produktivním občanům a podle střední varianty projekce ČSÚ z roku 1999, bude v roce 2020 již v populaci 27 % důchodců, které zřejmě ekonomicky aktivní občané systémem průběžného financování těžko uživí. Zatímco v roce 1948 pomyslně „živilo“ jednoho důchodce 9,5 pracujících lidí, dnes se na výplatě jednoho důchodu zhruba podílejí pouze dva ekonomicky aktivní občané a v roce 2040 by to měl být jen jeden. Potom se nabízí zcela jednoduchá rovnice: výše důchodu jednoho průměrného důchodce bude přesně taková jako odvod na důchodové pojištění jednoho průměrného pracujícího. A to by bylo na přežití, při současných procentuálních odvodech, opravdu dramaticky málo.

Demografická situace - růst počtu důchodců

4000000 3000000 2000000 1000000 0

2

0

3

6 ro

k

2

0

2

4 k ro

ro

k

2

0

2

0 0

2

6 ro

k

2

0

1

2 ro

k

2

0

1

8 2 k ro

ro

k

2

0

0

4 0 0

2 k

ro

ro

k

2

0

0

0

0

Graf č.1: Prognóza vývoje demografické situace Zdroj : Asociace penzijních fondů ČR 1997

3.1.2

Penzijní připojištění

V celé řadě evropských států (Velká Británie, Německo, Švýcarsko, Finsko), ale například i v USA existují vedle státních penzí i penze neposkytované státem, přičemž mají mnohdy dominující postavení. Jedná se většinou o penze zaměstnanecké, podporované státem daňovou stimulací. Podle tohoto vzoru byl i v České republice

8


připraven v roce 1993 návrh zákona o penzijním připojištění zaměstnanců, podle kterého měli zaměstnavatelé zakládat pro své zaměstnance, k zajištění jejich doplňkových příjmů ve stáří, zaměstnanecké penzijní fondy. Státní podpora tohoto systému se měla projevovat poskytováním daňových zvýhodnění zaměstnancům i zaměstnavatelům přispívajícím na tuto formu penzijního připojištění. Od této koncepce bylo však posléze upuštěno a místo ní byla přijata koncepce penzijních fondů, založených na rovném občanském principu, kde se státní podpora tohoto nového systému penzijního připojištění realizuje především formou státního příspěvku, poskytovaného ze státního rozpočtu. Z výše uvedených důvodů vzniká v průběhu roku 1994 v České republice, po vzoru vyspělých světových ekonomik, tzv. druhý pilíř finančního zabezpečení občanů státu ve stáří – penzijní připojištění se státním příspěvkem, jako dobrovolný doplňkový systém, který by měl občanům po ukončení produktivního věku zabezpečit další zdroj příjmů k udržení přiměřené životní úrovně. Míru této životní úrovně si svobodně stanoví za svého produktivního věku každý občan sám svým rozhodnutím o uzavření smlouvy s vybraným penzijním fondem a rozhodnutím o výši svých vlastních příspěvků, od níž se odvozuje výše státních příspěvků. Sociální podstata penzijního připojištění v zásadě vyplývá z určitého vstupu dotované vlastní zásluhovosti do budoucí životní úrovně důchodců, nad rámec morální povinnosti státu postarat se o své občany po skončení jejich aktivní pracovní činnosti. „Stát musí budoucí důchodce ochránit před chudobou, zabezpečit je alespoň na elementární úrovni“, jak prohlásil současný prezident Asociace penzijních fondů ČR Ing. Jiří Rusnok. (HOLÝ, 2005). To by měla řešit základní dávka důchodu, ale zaslouží-li se potenciální důchodce o zvýšení této úrovně vlastním vkladem do penzijních fondů, stát musí tuto zásluhovost ocenit svým příspěvkem. Ekonomická podstata penzijního připojištění spočívá v soustředění peněžních prostředků účastníků penzijního připojištění, příspěvků státu, výnosů hospodaření penzijních fondů a případně příspěvků třetích osob (zaměstnavatelů) na účtech penzijních fondů, v jejich umístění do bezpečných investic taxativně vymezených zákonem, zhodnocení a po dosažení stanoveného věku vrácení zpět účastníkům formou penzí nebo dávek. Ve vztahu penzijních fondů ke klientům se tedy jedná o produkt, který fondy nabízejí ke koupi, přičemž přirozená poptávka po něm, vyplývající z obav o klidné stáří, je umocněná vnější stimulací ve formě státních a zaměstnavatelských příspěvků a daňových zvýhodnění. Jedná se o systém státem podporovaný a regulovaný, avšak stát negarantuje jeho solventnost ani solventnost jednotlivých penzijních fondů. Výhodou tohoto systému je občanský princip umožňující svobodné rozhodování jedince.

9


3.1.3

Individuální pojištění a spoření

Jako dobrovolný třetí pilíř finančního zabezpečení ve stáří byl nazván další zdroj pojistné ochrany, závislý zcela na osobních aktivitách občanů. Tento systém v sobě zahrnuje například důchodové pojištění u komerčních pojišťoven, daňově zvýhodněné životní pojištění, investice do cenných papírů a nemovitostí, termínované vklady a celou řadu ostatních forem spoření. Snad jediným zvýhodněním ze strany státu jsou v tomto případě daňové úlevy při kapitálovém životním pojištění a motivací v rámci tohoto pilíře je výše připisovaných výnosů a úroků. Právě tato výše může však být podnětem k ukvapeným investicím, které mohou znamenat ztráty celoživotních úspor, což se v České republice již mnohokrát v nedávné minulosti potvrdilo. Hotovostní vklady v komerčních bankách a spořitelnách, které mají nejnižší výnos, jsou sice ze zákona pojištěny, ale pojistné plnění je omezeno a tak nikdy klient není chráněn stoprocentně. Vyšší výnosy, třeba z podílových fondů akciového trhu nebo z účastí v různých investičních společnostech, s sebou nesou riziko, přímo úměrné výši deklarovaného zisku a to se již stalo osudným značnému množství občanů. Přitom je celkem pochopitelné, že zejména lidé s menší orientací v oblasti finančních trhů by měli na své stáří spořit raději v bezpečnějších, státem kontrolovaných, silných penzijních fondech nebo bankách a nevkládat peníze do rizikovějších kampeliček, investičních fondů nebo spořitelních družstev.

3.2

Metodika řešení

3.2.1 Postup • Deskripce důchodového systému a vzniku institutu penzijního připojištění se státním příspěvkem, • analýza a zhodnocení zásad zákona č. 42/1994 Sb., • popis rozvoje penzijních fondů a jejich sdružení v Asociaci penzijních fondů ČR, • rozbor vlivu reklamy na hospodaření fondů, • komparace podmínek penzijních plánů některých fondů • komentář k novele zákona č. 42/1994 Sb. zákonem č.170/1999 Sb. a význam této změny vzhledem k daňovým souvislostem, • popis postupné koncentrace odvětví - úbytku penzijních fondů na trhu, • syntéza jednotlivých tržních subjektů a změny jejich akcionářské struktury, • příklad alokace finančních prostředků a jejich zhodnocení, • shrnutí dosavadního vývoje penzijního připojištění, • SWOT analýza současného stavu penzijního připojištění, • komparace důchodové situace v zemích EU a ve světě • predikce eventuálních směrů dalšího vývoje.

10


3.2.2 Způsob zpracování Chronologický popis vývoje penzijního připojištění ve stanoveném časovém úseku, rozděleném do tří etap podle období legislativních změn (novelizací příslušného zákona), od deskriptivního přehledu zpracovávané oblasti po celkovou komparativní analýzu charakteristických prvků produktu s využitím obsahu odborných prací renomovaných autorů uvedených v literatuře a s použitím vlastních komentářů a úvah.

3.2.3 Zdroje Knihy, odborné a legislativní publikace, články v periodickém a odborném tisku, uvedené v seznamu použité literatury a získané v regionálním pracovišti Zemského penzijního fondu a.s. Most v Ostravě, v sídle Hornického penzijního fondu Ostrava a.s., v Městské knihovně v Petřvaldě, Městské studovně v Havířově a v archivech redakcí podnikových novin Horník a Mladá směna.

4 První etapa vývoje penzijního připojištění 4.1

Vznik

Penzijního připojištění se státním příspěvkem v České republice vzniklo na základě zákona č. 42/1994 Sb.,o penzijním připojištění se státním příspěvkem a o změnách některých zákonů souvisejících s jeho zavedením, který byl schválen Parlamentem České republiky dne 16. února 1994 a nabyl účinnosti 21.března 1994. Tento zákon vymezil pravidla existence a činnosti penzijních fondů jako jediných oprávněných osob, smějících vykonávat penzijní připojištění a stanovil podmínky státního dozoru nad nimi. Zmíněnou činností se podle zákona rozumělo shromažďování peněžních prostředků od účastníků penzijního připojištění, peněžních prostředků státu, poskytnutých ve prospěch těchto účastníků, nakládání s těmito prostředky a vyplácení dávek penzijního připojištění. Účastníkem ve smyslu zákona mohla být jen fyzická osoba starší 18 let s trvalým pobytem na území České republiky, která uzavřela s penzijním fondem písemnou smlouvu o penzijním připojištění. Účast byla definována jako dobrovolná. Hlava druhá první části zmíněného zákona charakterizovala penzijní fondy jako právnické osoby se sídlem na území České republiky a akciové společnosti, pro které platila ustanovení obchodního zákoníku, s povinným základním jměním (podle tehdejší terminologie – dnes základní kapitál podle obchodního zákoníku) pouhých 20 miliónů Kč. Jak se později ukázalo, tato částka, která musela být tvořena pouze peněžitými

11


vklady, umožnila zakládat penzijní fondy i subjektům s nedostatečným kapitálovým zázemím, které vzhledem k vysokým nákladům na zahájení činnosti a k někdy nepřiměřeně vysokým provizním odměnám obchodních zástupců za získávání účastníků připojištění, nebyly schopny na trhu obstát.

4.2

Státní dozor

Podle § 42 výše uvedeného zákona podléhaly činnost penzijního fondu a činnost depozitáře (banka, u které měl penzijní fond vedeny své účty a která tuto funkci vykonávala na základě zvláštního zákona, upravujícího výkon této funkce obdobně jako pro investiční společnost a investiční fond) státnímu dozoru, který vykonávalo Ministerstvo financí (čímž nebyla dotčena kontrolní oprávnění finančních a jiných orgánů podle zvláštních předpisů) a toto ministerstvo bylo povinno dohlížet na dodržování příslušného zákona, statutu a penzijního plánu a dbát na ochranu účastníků. Mezi povinnosti ministerstva patřila i kontrola seznamů účastníků všech penzijních fondů tak, aby státní příspěvek byl poskytnut za každého účastníka pouze jednou. Pověření pracovníci ministerstva byli zákonem vybaveni rozsáhlými pravomocemi vůči penzijním fondům a v případě zjištění nedostatků mohlo ministerstvo podle závažnosti uložit pokutu do výše 5 miliónů Kč (o to se snížila část zisku rozdělovaná valnou hromadou), nebo pozastavit na vymezenou dobu (nejdéle však na šest měsíců) oprávnění představenstva nakládat s majetkem fondu, nebo v nejhorším případě odejmout povolení k činnosti, pokud by byly ohroženy nároky účastníků penzijního fondu. Činnost fondů povolovalo na základě písemné žádosti Ministerstvo financí, jehož schválení podléhaly také případné změny, po dohodě s Ministerstvem práce a sociálních věcí. Pokud by někdo provozoval penzijní připojištění bez příslušného povolení, bylo ministerstvo oprávněno uložit pokutu až do výše dvaceti miliónů Kč a další provozování této činnosti zakázat. K žádosti musely penzijní fondy přiložit zakládací listinu akciové společnosti, doklad o splacení základního jmění a o jeho původu, návrh statutu a stanov penzijního fondu a také návrh penzijního plánu. Do 60 dnů pak rozhodlo ministerstvo financí buď o povolení činnosti nebo o doplnění žádosti, přičemž součástí povolení byl schválený statut a penzijní plán, stejně jako schválení osob, navržených za členy představenstva a dozorčí rady a schválení depozitáře penzijního fondu. U členů představenstva a dozorčí rady platilo, že pokud ministerstvo do 30 dnů ode dne doručení návrhu na nového člena orgánu penzijního fondu nesdělí, že s tímto návrhem nesouhlasí, má se za to, že návrh schvaluje. Stejný postup byl zvolen pro změnu depozitáře fondu. Členy dozorčí rady nesměli být zaměstnanci penzijního fondu a členy orgánu penzijního fondu nesměli být poslanci ani senátoři Parlamentu a členové vlády, Nejvyššího kontrolního úřadu a bankovní rady České národní banky, členové orgánů jiného penzijního fondu, pojišťovny, banky, společností s povolením k obchodování s cennými papíry, makléři, členové orgánů burzy cenných papírů a

12


organizátora mimoburzovního trhu a členové orgánů investičních společností a investičních fondů, zaměstnanci jiného penzijního fondu, depozitáře, burzy cenných papírů, organizátora mimoburzovního trhu a střediska cenných papírů a osoby, kterým bylo odejmuto povolení podle zákona o cenných papírech a osoby, které se nepovažují za bezúhonné. Zákon také uložil zaměstnancům a členům orgánů penzijního fondu povinnost mlčenlivosti v souvislosti s výkonem funkce nebo zaměstnání a to i po jejich skončení. Představenstvo i dozorčí rada musely mít nejméně po pěti odborně způsobilých a bezúhonných členech. Nyní, s odstupem času, je nutno přiznat, že ministerstvem vnitřně stanovená, nezveřejněná kritéria výběru byla nekontrolovatelná a evidentně neměřila všem stejným metrem. I to se možná promítlo do pozdějších potíží některých fondů. Členové těchto orgánů penzijního fondu (stejně jako osoby jim blízké) nesměli kupovat nemovitosti ani movité věci, které tvořily majetek penzijního fondu, anebo penzijnímu fondu nemovitosti a movité věci prodávat, což v zásadě sice také znamenalo zvýšenou ochranu majetku fondu, ale to neznamenalo, že by toto ustanovení nešlo poměrně snadno obejít.

4.3

Základní dokumenty

Významnými, veřejně přístupnými dokumenty každého penzijního fondu byly statut penzijního fondu a penzijní plán, jejichž způsob přijímání a změny podle zákona upravovaly stanovy penzijního fondu. Změny obou těchto dokumentů podléhaly schválení ministerstva, jinak byly neplatné. Pokud ministerstvo do 30 dnů ode dne doručení návrhu na změnu nesdělilo, že se změnou nesouhlasí, platilo, že změna je schválena.

4.3.1 Statut Statuty měly v začátcích všechny fondy velmi podobné, protože zákon stanovil obligatorně jejich obsah jako : • rozsah činnosti penzijního fondu, • zaměření a cíle investiční politiky penzijního fondu, zejména druhy majetkových hodnot, které budou pořizovány z peněžních prostředků penzijního fondu, • zásady hospodaření penzijního fondu, • způsob použití zisku, • obchodní jméno a sídlo depozitáře, • způsob zveřejňování zpráv o hospodaření s majetkem penzijního fondu a změnách statutu a informaci o tom, kde lze tyto zprávy obdržet.

13


Takovéto vymezení nedávalo příliš prostoru pro výrazné odlišnosti i když také ze statutu se dalo usoudit, jakým směrem se penzijní fond bude na trhu pohybovat tzn., jak opatrná bude jeho investiční politika. Mnohem větší vypovídací schopnost měly však pro potenciální klienty penzijní plány, které se staly téměř základním kritériem pro posuzování jednotlivých fondů při rozhodování klientů, u kterého penzijního fondu se připojistit.

4.3.2 Penzijní plán Penzijní plán byl sestavován jako příspěvkově definovaný penzijní plán, v němž výše penze závisela na úhrnu příspěvků zaplacených ve prospěch účastníka, podílu účastníka na výnosech hospodaření penzijního fondu a věku, od kterého se poskytovala penze. Jednalo-li se o invalidní penze, mohla být výše těchto penzí určena podle pravidel příspěvkového penzijního plánu tak, že penzijní fond při splnění stanovených podmínek nároku na penzi zaručil její dohodnutou výši, popřípadě mohla být určena i jiným způsobem – potom se jednalo o dávkově definovaný penzijní plán. V tom případě musel penzijní plán obsahovat kritéria rozdělení výnosů hospodaření penzijního fondu na část, k níž se přihlíželo při stanovení výše penze podle příspěvkového penzijního plánu, a část, k níž se přihlíželo při stanovení výše penze podle dávkového penzijního plánu. Podle § 11 musel penzijní plán stanovit druhy penzí a ostatních dávek penzijního připojištění, nabízených penzijními fondy klientům přičemž ne všechny fondy uváděly všechny fakultativní penze. Penzijní fondy nabízely zpravidla: ♦ starobní penzi - poskytování této penze bylo třeba sjednat ze zákona obligatorně a nárok na tuto penzi na dožití vznikal po dosažení věku 50 let (bez ohledu na odchod do starobního důchodu ze státního systému) a po splnění pojištěné doby (doba placení příspěvků), stanovené v penzijním plánu - většinou 5 let. Pojištěnou dobu bylo možno u některých fondů zkrátit o jeden rok zaplacením částky rovnající se dvanáctinásobku dohodnutého příspěvku. Toto ustanovení bylo výhodné pro pojištěnce starší 46 let, protože si tím vlastně přiblížili o jeden rok vznik nároku. Výše této penze na dožití se, v závislosti na stavu finančních prostředků na účtu klienta, stanovila podle pojistně matematických pravidel, rozdílně pro muže a ženy, protože ženy se dožívají vyššího věku. Všechny penzijní fondy uváděly podmínky vzniku nároku na tuto penzi zhruba stejné, protože právě starobní penze byla chápána jako hlavní smysl celého systému penzijního připojištění a tak zákon mnoho variací neumožňoval. Přesto některé fondy využily možnosti snížení pojištěné doby (například Podnikatelský penzijní fond) a stanovily ji až na pouhé 3 roky. Tím umožnily včasnější čerpání jednorázového vyrovnání, což jim krátkodobě sice přineslo nárůst klientů, ale zároveň došlo k destabilizaci pojistného kmene. Penzijní připojištění totiž potřebuje hlavně tzv. dlouhé

14


peníze. Starobní penzi na sjednanou dobu bylo možno sjednat nejméně na 3 roky a lišila se od penze na dožití svou výší (stejnou pro muže i ženy) a závisela na stavu účtu a na době pobírání penze. Pro důchodce bylo hlavně pozitivní, že nárok na starobní penzi měli i účastníci, kteří vstoupili do systému až v době, kdy jim byl již přiznán starobní důchod, nebo do dosažení 50 let vdovský, vdovecký nebo plný invalidní důchod podle zvláštních předpisů, přičemž pojištěná doba činila nejméně 3 roky. I tuto pojištěnou dobu bylo možno o jeden rok zkrátit zaplacením částky rovnající se dvanáctinásobku dohodnutého příspěvku. ♦ invalidní penzi, bylo-li podmínkou nároku přiznání invalidního důchodu z důchodového zabezpečení. Právě existence této penze byla jedním z významných faktorů při rozhodování klientů o volbě penzijního fondu. Bylo jasné, že řada odvětví těžkého průmyslu nebo hornictví, vzhledem ke své rizikovosti, je potenciálním producentem invalidních důchodců a penzijní fond bez možnosti sjednání invalidní penze by byl pro zaměstnance z této oblasti těžko přijatelný. Například Podnikatelský penzijní fond, který měl některé podmínky pro vznik nároku na jednotlivé dávky příznivější než ostatní fondy, neměl tuto penzi zpočátku ve svém prvním penzijním plánu (penzijní plán z 21.července 1994) a po výše uvedeném zjištění ji do penzijního plánu doplnil. Nárok na tuto penzi vznikal přiznáním plného invalidního důchodu ze státního systému a splněním pojištěné doby pěti let (tuto dobu nebylo možno v penzijním plánu snížit). V případě, že byla sjednána na dožití, byla její výše rozdílná pro muže a ženy, v případě, že byla na dobu sjednanou (minimálně na 3 roky), byla její výše shodná. Výše se vypočetla podle pojistně matematických pravidel a byla závislá na stavu účtu klienta. Nárok na penzi trval a tato se vyplácela i v případě, že zanikl nárok na plný invalidní důchod, protože účastník přestal být plně invalidním nebo pokud byl plný invalidní důchod změněn na starobní. ♦ výsluhovou penzi, bylo-li podmínkou nároku dosažení doby penzijního připojištění, stanovené penzijním plánem. Tato penze byla vhodná pro mladší účastníky penzijního připojištění, kteří jejím prostřednictvím mohli ze svého účtu čerpat část prostředků ještě před nárokem na starobní penzi nebo na jednorázové vyrovnání. Sjednávala se při podpisu smlouvy, výše příspěvku mohla být maximálně 50 % z celkového příspěvku klienta a podmínkou pro vznik nároku byla pojištěná doba 15 let. V žádosti o přiznání této penze (po 15 letech) se muselo uvést, zda se sjednává na dobu určitou (minimálně na 3 roky) nebo na dožití (protože pak byla její výše pro muže a ženy rozdílná). Některé penzijní fondy neměly zprvu tuto penzi ve svých penzijních plánech, ale postupně ji tam všechny zavedly. ♦ pozůstalostní penzi, bylo-li podmínkou nároku úmrtí účastníka. Nárok na pozůstalostní penzi vznikal úmrtím účastníka penzijního připojištění, jehož pojištěná doba činila obvykle 5 let před vznikem nároku na dávku nebo po vzniku nároku při výběru penze na dobu sjednanou. Poskytovala se ve výši starobní nebo ve výši starobní a výsluhové (součet) penze na dobu sjednanou. Příjemci této penze byly oprávněné osoby určené ve smlouvě, popřípadě dědicové. Měl-li účastník ke dni úmrtí zaplaceno 12 příspěvkových měsíců, avšak méně než 60 příspěvkových měsíců (nebo jinak

15


stanovenou pojištěnou dobu), měly oprávněné osoby nárok na tzv. odbytné. Pokud nebyly určeny oprávněné osoby a účastníku nebyla ještě vyplácena penze, staly se příspěvky placené účastníkem a podíly na výnosech hospodaření penzijního fondu, odpovídající výši jím zaplacených příspěvků, předmětem dědictví. Pokud by nebyli dědicové, staly by se příspěvky majetkem fondu a použily by se ve prospěch účastníků penzijního připojištění. Tuto penzi nabízely od začátku všechny fondy za zhruba stejných podmínek, protože fond, který by neřešil tímto způsobem pozůstalost by se dostal do vážné konkurenční nevýhody. Měsíční výše všech penzí se vypočetla podle vzorce (viz penzijní plán): MVP = SIU * MK MVP SIU MK

- měsíční výše penze - suma finančních prostředků na individuálním účtu účastníka - příslušný multiplikační koeficient, závislý na dohodnuté době vyplácení penze a předpokládané úrokové míře vyjadřující zhodnocení finančních prostředků svěřených penzijnímu fondu

Dále uváděl penzijní plán povinně : • podmínky nároku na dávky penzijního připojištění a jejich výplatu - právě v tomto bodě se jednotlivé fondy výrazně lišily, protože zákon nestanovil taxativně ani pojištěnou dobu (doba placení příspěvků pro vznik nároku na penzi nebo dávku) ani věkovou hranici (dosažení určitého věku pro vznik nároku na penzi nebo příslušnou dávku), pouze omezil u penze (a tím i u jednorázového vyrovnání) horní hranici 60 měsíci a u věku spodní hranici 50 lety, • způsob výpočtu dávek poskytovaných z penzijního připojištění, • důvody vypovězení penzijního připojištění, • výši příspěvků účastníků na penzijní připojištění, • podmínky odkladu nebo přerušení placení příspěvků a změny výše příspěvků, • pravidla a způsob placení příspěvků a postup při neplacení a opožděném nebo nesprávném placení příspěvků, • podmínky převzetí peněžních prostředků z penzijního připojištění u jiného penzijního fondu a úpravu nároků na základě tohoto převzetí, • zásady, podle kterých se účastníci včetně příjemců penzí podílejí na výnosech hospodaření fondu. Rozdílně byly řešeny i způsoby ukončení penzijního připojištění, kdy některé penzijní plány při výpovědi účastníka stanovily přesně výpovědní dobu (maximálně dvouměsíční) a jiné nikoliv. Kromě penzí stanovil zákon možnost výplaty dávek na základě žádosti oprávněného:

16


♦ jednorázového vyrovnání, které se vyplácelo místo penze, za podmínek stanovených penzijním plánem nebo při ukončení trvalého pobytu účastníka na území České republiky a při němž obdržel účastník úhrn všech svých zaplacených příspěvků (případně příspěvků zaměstnavatele), úhrn státních příspěvků a podíl na výnosu hospodaření penzijního fondu. Nárok na tuto dávku vznikal vždy při vzniku nároku na starobní, invalidní nebo výsluhovou penzi. Na základě písemné žádosti účastníka byl penzijní fond do 3 měsíců ode dne doručení této žádosti povinen vyplatit celou částku uloženou na jeho individuálním účtu. Podmínky pro vznik nároku tuto dávku se u jednotlivých fondů lišily, stejně jako u nároků na penze a protože potenciální klienti starší 46 let zpravidla chtěli své zhodnocené vklady co nejdříve zpět, stala se minimální délka stanovené pojištěné doby u jednorázového vyrovnání jedním z rozhodujících kritérií pro individuální výběr fondu. Rozhodnutí mezi výplatami starobní penze a jednorázovým vyrovnáním je vždy na každém klientovi podle jeho přání, ale rozdíl v celkových inkasovaných částkách je podle následující tabulky opravdu přesvědčivý. Tabulka č. 1 : Komparace vyplácení starobní penze a jednorázového vyrovnání Zdroj : Penzijní fondy – Komerční příloha MF Dnes 31.října 2003 Měsíční příspěvek 500 Kč 500Kč Příspěvek za 30 let spoření 180 000 Kč 180 000 Kč Státní příspěvky 54 000 Kč 54 000 Kč Výnosy z hospodaření penzijního fondu 212 212 Kč 212 212 Kč Stav osobního účtu v 60 letech 446 212 Kč 446 212 Kč Jednorázová výplata v 60 letech 0 Kč 446 212 Kč Pravidelná měsíční penze v 60 letech 2720 Kč Pravidelná měsíční penze v 65 letech 2783 Kč Pravidelná měsíční penze v 70 letech 2838 Kč Pravidelná měsíční penze v 75 letech 2877 Kč Pravidelná měsíční penze v 80 letech 2885 Kč Celkem vyplaceno do 80 let 846 180 Kč 446 212 Kč Poznámka : Uvedené příklady jsou orientační a předpokládají výnos 4 % p.a. ♦ odbytného, při jehož výplatě však účastník přišel o státní příspěvky. To zřejmě nevadilo mnoha účastníkům, kteří pobírali i příspěvek zaměstnavatele v tom, aby si z penzijního připojištění neudělali zkrátka velice výnosné krátkodobé spoření a formou odbytného každoročně nečerpali své příspěvky vysokoprocentně zhodnocené zaměstnavatelskými příspěvky plus navíc výnosem hospodaření penzijního fondu. U odbytného totiž stačilo platit příspěvky alespoň dvanáct měsíců a do tří měsíců po obdržení žádosti oprávněné osoby musel penzijní fond tuto dávku vyplatit. Nárok vznikl

17


i oprávněným osobám určeným ve smlouvě, jestliže účastník zemřel a nebyla mu vyplácena penze, popřípadě jednorázové vyrovnání a pokud jim nevznikl nárok na pozůstalostní penzi. Podmínky vzniku nároku na odbytné měly všechny fondy stejné, protože je stanovil taxativně zákon, ale bylo to z hlediska fondů nejhorší plnění. Na získání klienta byly totiž vynaloženy nemalé náklady (provize, administrativní zpracování, režijní náklady apod.) a po dvanácti měsících odcházel, aniž by z jeho vkladů byl nějaký podstatný zisk. Výhodou ovšem bylo, že státní příspěvky, které se klientovi nevyplácely se nemusely vracet státu a vylepšovaly tak výsledky hospodaření fondu. Novela zákona o penzijním připojištění však později tuto výhodu zrušila. Z hlediska klientů bylo odbytné možností bezproblémového získání hotovosti jako u spoření, avšak ztráta státního příspěvku byla pro mnohé vysokou cenou. Příspěvky účastníků stanovil zákon na kalendářní měsíc a výše tohoto příspěvku nesměla být nižší než částka zakládající nárok na státní příspěvek tj. 100,-Kč. Příspěvek se považoval za zaplacený do konce kalendářního měsíce, byl-li do konce kalendářního měsíce připsán na účet penzijního fondu u jeho depozitáře. Účastník měl právo výši svého příspěvku měnit (pouze do budoucna) a za účastníka mohla příspěvek nebo jeho část platit s jeho souhlasem třetí osoba, například zaměstnavatel (pouze ze zisku po zdanění). Samozřejmě, že účastník nemohl platit příspěvek na penzijní připojištění (a tím nárokovat státní příspěvek) současně u více penzijních fondů.

4.4

Účast státu

Hlavním motivačním prvkem, který měl občany přimět k masovému využívání systému penzijního připojištění a k dlouhodobému spoření po celou dobu produktivního věku měly být státní příspěvky. Jejich výše zhodnocovala vložené prostředky oproti úrokovým sazbám peněžních ústavů nesrovnatelně vyšším procentem, přičemž nejvyššího zhodnocení bylo dosaženo právě při nejnižším vlastním vkladu, který činil 100,-Kč. Tím mělo být zpřístupněno a zatraktivněno penzijní připojištění i nejnižším příjmovým skupinám, které by za jiných podmínek zřejmě do systému nevstupovaly. Stejně tak i zvýšení státního příspěvku o 25 % v období dvou let ode dne, kdy účastníku poprvé vzniklo penzijní připojištění, znamenalo výrazný motivační faktor pro nastartování penzijního připojišťování v jeho začátcích.

18


Tabulka č.2 : Výše státních příspěvků na kalendářní měsíc (bez zvýšení o 25 %) Zdroj : Zákon č. 42/1994Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem, §29 Výše příspěvku účastníka v Kč 100 až 199 200 až 299 300 až 399 400 až 499 500 a více

4.5

Výše státního příspěvku v Kč 40 + 32 % z částky nad 100 Kč 72 + 24 % z částky nad 200 Kč 96 + 16 % z částky nad 300 Kč 112 + 8 % z částky nad 400 Kč 120 Kč

Regulace hospodaření

Zákon ukládal penzijním fondům hospodařit s majetkem fondu s odbornou péčí a s cílem zabezpečit spolehlivý výnos. V případě, že by fond zjistil svoji nezpůsobilost krýt nároky na dávky z penzijního připojištění, byl povinen přijmout opatření k nápravě a neprodleně informovat ministerstvo. Proto bylo stanoveno, že prostředky penzijního fondu mohly být umístěny pouze do : - státních dluhopisů, - dluhopisů vydaných bankami, - veřejně obchodovatelných dluhopisů, vydaných obchodními společnostmi a přijatých k obchodování na burze cenných papírů, - veřejně obchodovatelných akcií a podílových listů přijatých k obchodování na burze cenných papírů, - jiných movitých věcí než cenných papírů uvedených v písmenech a) až d) představujících záruku bezpečného uložení peněžních prostředků, - pozemků a jiných nemovitostí přinášejících stálý výnos a sloužících zcela nebo převážně k podnikání nebo k bydlení.

19


Složení portfolia PF v procentním vyjádření

0,3%

3%

2% Dluhopisy Pokladniční poukázky

9,9% 49%

9,8%

Peníze Akcie Ost. invest. Ost. aktiva

26%

Nemovitosti

Graf č. 2 : Struktura portfolia penzijních fondů APF ČR Zdroj : Asociace penzijních fondů ČR – duben 2000 Významným ochranným opatřením bylo ustanovení, že penzijní fond mohl kupovat cenný papír nejvýše a prodávat nejméně za kurz cenného papíru, za který byl v den nákupu nebo prodeje obchodován na veřejném trhu. Hodnota cenných papírů v majetku penzijního fondu se vypočetla na základě jejich kurzů zaznamenaných na veřejném trhu ke dni, ke kterému se výpočet prováděl. Také rozložení portfolia rámcově upravoval zákon v § 34, kde stanovil, že: ♦ Hodnota cenných papírů jednoho emitenta, obchodovaných na burze cenných papírů nesmí tvořit více než 10 % majetku penzijního fondu. Toto ustanovení se nevztahuje na státní dluhopisy. ♦ Hodnota jedné nemovitosti nebo movité věci nesmí tvořit více než 5 % majetku penzijního fondu. ♦ V majetku penzijního fondu nesmí být více než 20 % z celkové jmenovité hodnoty cenných papírů vydaných stejným emitentem a obchodovaných na burze cenných papírů. ♦ Při uplatnění nákupních a předkupních práv vyplývajících z cenných papírů a při změnách kurzů cenných papírů, změnách ocenění nemovitostí a movitých věcí mohou být podíly uvedené v předchozích odstavcích překročeny nejdéle na dobu šesti měsíců, během které musí být zabezpečeno rozložení rizika podle předchozích odstavců. ♦ Penzijní fond je povinen neprodleně oznámit ministerstvu překročení limitů uvedených v odstavcích 1 až 3. ♦ Penzijní fond nesmí nakupovat akcie jiného penzijního fondu a vydávat dluhopisy.

20


Zisk, který penzijní fond svým hospodařením vytvořil, se podle zákona rozdělil tak, že nejméně 5 % připadlo do rezervního fondu, nejvíce 10 % se rozdělilo podle rozhodnutí valné hromady a zbylá část se použila ve prospěch účastníků penzijního připojištění.

4.6

Rozvoj penzijních fondů

V roce 1994 se začaly zakládat první penzijní fondy podle výše uvedeného zákona a hned se tyto jednotlivé subjekty začaly předhánět v získávání klientů. Používaly k tomu nejen běžné reklamní prostředky jako plakáty, televizní spoty, rozhlasové relace či letáky, ale zcela nově i doplňkové nástroje a produkty svých akcionářů. Například pojišťovny nabízely slevy na pojistném, banky třeba zvýhodněné úroky a obchodní společnosti různé výhody při nákupech. Pochopitelně všechny fondy zdůrazňovaly svou jedinečnost, bezpečnost, finanční sílu, odbornost, výnosnost a dokonce i odvětvovou nebo profesní příslušnost – jako kdyby právě tento fakt byl relevantní pro rozhodování potenciálních klientů. Pravdou však je, že marketingové schopnosti managementu penzijních fondů, spojené s někdy až nevhodnou reklamou, se ukázaly jako rozhodující při získávání klientů a právě ty fondy, které do reklamy investovaly z peněz akcionářů nejvíce, dosáhly nejvyššího počtu klientů. Samozřejmě, že nákladné reklamní akce a neúměrné provize za sjednání smluv o penzijním připojištění externím obchodním zástupcům musely fondy zaplatit, což znamenalo značný dopad do jejich (ještě neziskového) hospodaření a mnohé se dostávaly do potíží již v samotných začátcích. V krátké době po roce 1994 splnilo zákonné podmínky pro založení penzijního fondu 44 subjektů, které hned zahájily činnost na trhu penzijním připojištěním (celkem bylo povoleno 46 penzijních fondů, ale dva svou činnost ani nezačaly). Tomuto vysokému počtu se nelze divit, protože všude ve světě jsou penzijní fondy váženými institucemi, které, podle toho jak dlouho generují příspěvky svých účastníků, hrají na kapitálových trzích významné, často i dominantní role (například postavení největšího amerického penzijního fondu Calpers jako akcionáře při nedávném rozhodování o fúzi společností Hewlett-Packard a Compaq za 22 miliard dolarů). Paragraf 5 příslušného zákona stanovil, že žadatel o povolení činnosti penzijního fondu je povinen v žádosti uvést, kromě obchodního jména, sídla a základního jmění i věcné a organizační předpoklady pro činnost penzijního fondu, odbornou způsobilost a bezúhonnost všech navrhovaných členů představenstva a dozorčí rady a „banku, která bude pro penzijní fond vykonávat funkci depozitáře“. V té době se na českém trhu pohybovala celá řada soukromých i státních bank, mnohé se staly depozitáři penzijních fondů a mnohé také později zkrachovaly, čímž přivedly do značných problémů i penzijní fondy, jejichž prostředky měly svěřeny.

21


4.7

Společná organizace penzijních fondů

Brzy po zahájení činnosti penzijních fondů se ukázalo, že kromě konkurence při získávání klientů mají fondy celou řadu společných zájmů, a proto bylo jen otázkou času, kdy budou tyto zájmy převedeny do programu společné organizace. Tak vznikla Asociace penzijních fondů České republiky (APF ČR), nejprve jako dobrovolné zájmové sdružení právnických osob bez právní subjektivity a později, 25. června 1996, na ustavující členské schůzi jako samostatný právní subjekt. Předmět jeho činnosti byl upraven ve stanovách a ukládal penzijním fondům: ♦ koordinovat, zastupovat, hájit a prosazovat společné zájmy svých členů, ♦ propagovat myšlenku penzijního připojištění, ♦ připomínkovat legislativní návrhy a jiná opatření, která se týkají oblasti penzijního připojištění a jiných zájmů penzijních fondů a iniciovat jejich změny, ♦ působit jako poradenské a informační centrum, ♦ podporovat a organizovat vzdělávací a vědeckou činnost, ♦ reprezentovat společné zájmy svých členů vůči zahraničí, navazovat a rozvíjet styky s obdobnými institucemi v zahraničí a participovat na procesu přibližování podmínek penzijního připojištění ČR standardům Evropské unie, ♦ dbát na dodržování etiky vztahů mezi členy APF ČR a účastníky penzijního připojištění, ♦ působit k odstraňování rozporů mezi členy APF ČR, organizovat odbornou, právní a věcnou součinnost při řešení procesů slučování, splývání a zániku penzijních fondů s cílem eliminovat případné negativní důsledky pro image penzijního připojištění a jeho účastníky. Pro naplnění poslání APF ČR byly vytvořeny odborné komise (sekce), a to pro oblast informatiky, provozní správy fondů, legislativy, ekonomiky, etiky, pojistné matematiky, PR aktivit a vnějších vztahů. Aby se dodržování etiky vztahů mezi jednotlivými subjekty českého trhu penzijního připojištění stalo opravdu samozřejmostí, schválila valná hromada APF ČR 27. února 1997 Kodex etiky Asociace penzijních fondů České republiky (viz Příloha č.7), který stanoví etické normy jednání a chování v penzijním připojištění se státním příspěvkem, uplatňované v praxi penzijními fondy. V Asociaci penzijních fondů ČR se postupně sdružily, až na výjimky, všechny fondy působící na trhu penzijního připojištění a její význam a vliv se projevil v minulosti například při projednávání návrhu zákona o zaměstnaneckých penzijních fondech, který byl již podruhé zatím zamítnut, a v současné době, kdy pod vedením bývalého ministra financí Ing. Jiřího Rusnoka se velmi aktivně podílí na návrzích důchodové reformy.

22


4.8

Zaměstnavatelský příspěvek

Významným vstupem do systému penzijního připojištění bylo poskytování příspěvků zaměstnavatelů na penzijní připojištění svým zaměstnancům. Výše příspěvku byla zpravidla sjednávána v kolektivních smlouvách z rozpočtů sociálních výdajů nebo z FKSP (ve státní sféře) a mohla tedy být v tomto období vyplácena jen z čistého zisku po zdanění. Netrvalo to však dlouho a zejména mladší zaměstnanci využili příležitosti a z penzijního připojištění si zkrátka udělali vysokoprocentní spoření: opakovaně vybírali v podobě odbytného své příspěvky zhodnocené příspěvky zaměstnavatelů a výnosem hospodaření fondu a vůbec jim nevadila ztráta státního příspěvku. Často se tedy stávalo, že při sepisování žádosti o výběr prostředků odbytným (i jednorázovým vyrovnáním) se hned uzavírala nová smlouva. Tabulka č. 3 : Měsíční příspěvky zaměstnavatelů a státu se zvýšením o 25 % (v Kč) Zdroj: Kolektivní smlouva Dolu ČSM ve Stonavě na rok 1995 Zaměstnanec 100 200 300 400 500

4.9

Zaměstnavatel 100 100 100 100 100

Stát první 2 roky 90 120 140 150 150

Stát další roky 72 96 112 120 120

Bezpečnost vkladů

Od samého začátku penzijního připojišťování se museli obchodní zástupci potýkat s nedůvěrou občanů k penzijním fondům, které řada lidí z nevědomosti považovala za ne příliš bezpečnou obdobu investičních fondů typu Futurum Aurum nebo VK Invest apod., jejichž klienti o své vklady přišli. Přesto se podařilo v krátké době dvou let reklamou, propagací a osobním působením obchodních zástupců získat značnou část občanů pro myšlenku penzijního připojištění a uzavřít s nimi smlouvy. Zde je nutno uvést, že po prvním přílivu klientů v roce 1995, nastala ve sjednávání smluv stagnace způsobená situací v bankovním sektoru (první banky v potížích) a penzijní připojištění potřebovalo podporu. Proto vedení většiny penzijních fondů připravilo sérii reklamních soutěží o ceny. Šlo například o zodpovězení jednoduché otázky z oblasti penzijního připojištění, kdy správné odpovědi účastníků-klientů fondu se veřejně slosovaly a výherci obdrželi z rukou nejvyšších představitelů penzijního fondu věcné ceny nebo i hotovost. Protože tyto soutěže byly slušně dotovány penzijním fondem a razantně propagovány všemi možnými informačními kanály, měly požadovaný efekt a počet nově uzavřených smluv opět stoupl. V roce 1997 se však opět rozšířil počet

23


zkrachovalých bank, přičemž některé byly dokonce depozitáři penzijních fondů a vzhledem k medializaci těchto případů zájem o penzijní připojištění znovu poklesl. Pravdou je, že po celá léta budovaná důvěra v bezpečnost systému penzijního připojištění dostala vážné trhliny. Po roce 1997 dlouhodobé potíže některých fondů, způsobené špatným a mnohdy nezodpovědným hospodařením (nebo také přímo tzv. tunelováním) vyústily do neudržitelných stavů a fondy začaly také krachovat. Výsledky byly různé. Při zániku některých penzijních fondů jejich klienti o své peníze nepřišli, protože se našel způsob, jak celé pojistné kmeny převést do zdravých penzijních fondů, nebo, v případě zrušení penzijního fondu bez právního nástupce (obvykle formou likvidace, což se stalo u několika velmi malých fondů), jednotlivce vyplatit jednorázovým vyrovnáním nebo odbytným. Toto štěstí měli klienti Českého národního penzijního fondu, Regionálního penzijního fondu, Penzijního fondu Univerzum, Nového penzijního fondu a Rodinného penzijního fondu. Také účastníci penzijního fondu Thalia byli později plně vypořádáni. Došlo však i k případům, kdy končící penzijní fondy nebyly schopny beze zbytku dostát svým závazkům a pak účastníci penzijního připojištění museli čekat na výtěžky konkursů majetku fondů. Hlavní tíhu ztrát by měli nést samozřejmě především akcionáři, ale v několika případech ani jejich vklady nestačily na plnou úhradu. V šesti penzijních fondech (o velikosti od 700 do 22 tisíc účastníků) tak ztratilo celkem 46 tisíc klientů (necelá 2 % všech klientů penzijních fondů) své úspory ve výši 420 až 450 miliónů korun, protože vklady v penzijních fondech nejsou ze zákona pojištěny (na rozdíl od vkladů v bankách a částečně i v kampeličkách).(ČECHLOVSKÝ, 2002) Tabulka č.4: Seznam zkrachovalých penzijních fondů Zdroj: PRÁVO 4.července 2002 Penzijní fondy, jejichž klienti utrpěli ztráty Bankovní penzijní fond MULTI penzijní fond GARANCE – Vzájemný penzijní fond pro Čechy, Moravu a Slezsko Penzijní fond CENTRUM – RENTA Penzijní fond VYŠEHRAD Penzijní fond VIVA

Občané České republiky tak pochopitelně nabyli přesvědčení, že „vytunelovat“ lze úplně všechno a to se také projevilo i v jejich zájmu o penzijní připojištění. Začalo se pomalu ukazovat, že zájem o penzijní připojištění může mít své mantinely, determinované mírou důvěry v bezpečnost produktu a že od určitého počtu důvěřivých klientů za podmínky ceteris paribus, může dynamika růstu uzavřených smluv postupně klesat, protože dosud nepřipojištění občané se budou o své prostředky bát.

24


Transparentním příkladem bezpečného investování byl třeba Zemský penzijní fond, který upřednostňoval investice do bezpečnějších dluhopisů a státních pokladničních poukázek před investicemi do volatilnějších akcií i za cenu nižších výnosů.

Struktura portfolia ZPF v roce 1997

17%

10%

1% 52% 18%

Dluhopisy Akcie Term. vklady Nemovitosti Stát. dluhopisy Pokl. poukázky

2%

Graf č. 3 : Struktura portfolia ZPF v roce 1997 Zdroj : Výroční zpráva Zemského penzijního fondu a.s. Ostrava za rok 1997

Tato obezřetná správa portfolia se fondu vyplatila zejména v roce 1999, kdy došlo k výraznému propadu úrokových měr na kapitálových trzích a poklesu cen akcií. V tomto roce byl Zemský penzijní fond vůbec nejúspěšnější v investování ze všech tehdejších dvaceti šesti penzijních fondů na trhu.

25


Tabulka č. 5: Úspěšnost penzijních fondů v investování v roce 1999 Zdroj : Příručka obchodního zástupce ZPF Úspěšnost Penzijní fond Zhodnocení Cena pořízení 1 Zemský PF 106,2 % 326 051 282 2 PF Jistota 106,0 % 566 253 265 3 Winterthur PF 105,6 % 1 727 147 976 4 Stavební PF ČR 103,7 % 207 824 166 5 Allianz-Živnobanka 103,0 % 913 059 892 6 Generali-Creditanstalt 102,2 % 82 083 889 7 Průmyslový PF 102,2 % 2 445 745 047 8 Všeobecný vzájemný 101,5 % 1 727 147 876 9 PF České pojišťovny 101,4 % 2 387 578 044 10 PF Koruna 101,2 % 704 004 885

Tržní cena 346 405 228 600 263 428 1 823 872 737 215 562 271 940 026 458 83 925 799 2 499 417 652 1 752 352 907 2 420 028 000 712 107 007

Kromě dvou dalších penzijních fondů, které se pohybovaly v úspěšnosti kolem jednoho procenta, byly všechny ostatní fondy z důvodu špatné diverzifikace portfolia ve ztrátě až dvacet procent. Tyto výsledky umožnily připsat všem účastníkům penzijního připojištění u Zemského penzijního fondu jako výnos z úspěšného hospodaření fondu v roce 1999 nadprůměrných 7 % p.a. a dlouhodobě spořícím dokonce 13 % p.a.

5 Druhá etapa vývoje penzijního připojištění 5.1 Novela zákona č. 42/1994 Sb.

Dočasná ztráta důvěry postihla celý systém penzijního připojištění. Ukázalo se, že dosavadní paragrafové znění zákona o penzijním připojištění je do budoucna v mnoha směrech nevyhovující a proto byl tento zákon v roce 1999 výrazně novelizován zákonem č. 170/1999 Sb. Novela reagovala zejména na praktické zkušenosti z více než čtyřleté existence penzijního připojištění se státním příspěvkem. Jejím hlavním přínosem bylo ve vztahu k penzijním fondům prohloubení jejich bezpečnosti jako finanční instituce a ve vztahu k účastníkům prohloubení rysů dlouhodobosti v penzijním připojištění, zvýšení státního

26


příspěvku, zavedení daňových úlev a posílení právního postavení účastníků. Změny se týkaly v zásadě všech oblastí, které zákon řešil. Nejpodstatnější úpravy : • zvýšení základního jmění na 50 miliónů Kč peněžitými vklady (mimo slučování penzijních fondů), • zvýšení minimálního věku pro vznik nároku na starobní penzi na 60 let a minimální pojištěné doby na 5 let, Tabulka č. 6: Zvýšení pojištěných dob potřebných pro vznik nároku na penze (roky) Zdroj : Zákon č. 170/1999 Sb. o penzijním připojištění se státním příspěvkem - § 21 Druh penze Starobní Invalidní Pozůstalostní Výsluhová

Stav do novely min max 0 5 0 5 0 5 15 není

Zvýšení pojištěných dob min max 5 10 3 5 3 5 15 není

• povinnost penzijního fondu vrátit Ministerstvu financí nejpozději do tří měsíců státní příspěvky, které nebyly vyplaceny účastníkovi při výplatě odbytného, • zvýšení částek státního příspěvku i po uplynutí dvou let od počátku penzijního připojištění na výši, v jaké se dosud poskytoval v prvních dvou letech, Tabulka č. 7: Výše státních příspěvků po novele zákona Zdroj : Zákon č. 170/1999 Sb. o penzijním připojištění se státním příspěvkem - § 29 Výše příspěvku účastníka v Kč Výše státního příspěvku v Kč 100 až 199 50 + 40 % z částky nad 100 Kč 200 až 299 90 + 30 % z částky nad 200 Kč 300 až 399 120 + 20 % z částky nad 300 Kč 400 až 499 140 + 10 % z částky nad 400 Kč 500 a více 150 Kč (podmínkou pro pobírání zvýšených státních příspěvků však bylo pro stávající pojištěnce přistoupení k novým penzijním plánům a tím i přijetí tvrdších podmínek podle novely zákona například v oblasti pojištěné doby nebo věkové hranice)

• povinnost předchozího souhlasu Ministerstva financí při převodech akcií penzijního fondu v rozsahu větším než 10 % základního jmění,

27


• zařazení prokuristy do okruhu osob podléhajících schválení Ministerstva financí a vyloučení členů orgánů zdravotní pojišťovny z možnosti stát se členy orgánů penzijního fondu, • možnost Ministerstva financí rozhodnout o změně depozitáře, pokud depozitář porušuje povinnosti stanovené zákonem nebo depozitářskou smlouvou, • povinnost penzijního fondu zřídit u svého depozitáře běžné účty nebo podúčty pro přijímání a vracení příspěvků účastníků,pro poskytování a vracení státních příspěvků, pro financování činnosti penzijního fondu a pro umísťování a ukládání prostředků penzijního fondu, • prodloužení lhůt ke schvalování změn penzijního plánu Ministerstvem financí v dohodě s Ministerstvem práce a sociálních věcí na 60 dnů, • možnost Ministerstva financí uložit penzijnímu fondu výměnu členů orgánů,podle závažnosti zjištěných nedostatků, • právo Ministerstva financí odejmout penzijnímu fondu povolení ke vzniku a činnosti mj. proto, že fond neuzavřel do jednoho měsíce ode dne nabytí právní moci rozhodnutí, jímž ministerstvo rozhodlo o změně depozitáře, novou depozitářskou smlouvu, • zvýšení lhůty k uložení sankcí Ministerstvem financí ze tří měsíců na jeden rok ode dne, kdy se ministerstvo dozvědělo o porušení povinností, • možnost investovat prostředky penzijního fondu také do dluhopisů, za které převzal záruku stát, do hypotéčních zástavních listů, dluhopisů, jejichž emitentem je Česká národní banka, dluhopisů vydaných obchodními společnostmi a přijatých k obchodování na hlavním nebo vedlejším trhu burzy cenných papírů, akcií a podílových listů přijatých k obchodování na hlavním nebo vedlejším trhu burzy cenných papírů, do komunálních obligací, za které převzala záruku banka nebo vydaných bankami, a do dluhopisů, jejichž emitenty jsou členské státy Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj nebo centrální banky těchto států, • možnost penzijních fondů ukládat prostředky i na vkladové účty u bank s tím, výše takto uložených prostředků u jedné banky nesmí tvořit víc než deset procent majetku penzijního fondu, • povinnost penzijního fondu koupit cenný papír jen za nejnižší cenu, za kterou by jej bylo možné při vynaložení odborné péče koupit, a prodat jen za nejvyšší cenu, za kterou by jej bylo možné při vynaložení odborné péče prodat a povinnost prokázat splnění těchto podmínek, • zákaz použít majetek penzijního fondu k zajištění závazků, • omezení, že hodnota akcií a podílových listů, přijatých k obchodování na hlavním nebo vedlejším trhu burzy cenných papírů nesmí tvořit více než dvacet pět procent majetku penzijního fondu, • úprava ztrátového hospodaření fondu tak, že ke krytí ztráty se použije nerozdělený zisk z minulých let, rezervní fond a další fondy tvořené ze zisku popřípadě musí být ztráta kryta snížením základního jmění, jehož hodnota však rozhodně nesmí poklesnout pod 50 miliónů Kč.

28


Významně novela upravila informační povinnosti penzijních fondů, archivování dokladů, možnosti přerušení penzijního připojištění a podstatně zvýšila kompetence státního dozoru.

5.2

Daňové zvýhodnění

5.2.1 Úspory zaměstnanců V souvislosti se změnou zákona o penzijním připojištění došlo i k přímé novele zákona č. 586/1992 Sb. o daních z příjmů, která upravila daňovou stimulaci účastníků penzijního připojištění k placení vyšších příspěvků, než které zajišťují maximální výši státních příspěvků a dále daňovou stimulaci zaměstnavatelů k placení příspěvků na penzijní připojištění se státním příspěvkem svým zaměstnancům. Od daně z příjmů tak byl osvobozen příspěvek zaměstnavatele na penzijní připojištění se státním příspěvkem poukázaný na účet jeho zaměstnance u penzijního fondu, maximálně však do výše 5 % vyměřovacího základu zaměstnance pro pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. Oproti dosavadnímu stavu se takto poskytnuté zaměstnavatelské příspěvky přestaly zaměstnancům zdaňovat, avšak na tyto příspěvky, placené zcela nebo zčásti zaměstnavatelem za své zaměstnance se neposkytoval státní příspěvek. Dále tato novela umožnila odečíst od základu daně z příjmů platbu příspěvků poplatníkem (tedy nikoliv třetí osobou) na penzijní připojištění se státním příspěvkem podle smlouvy o penzijním připojištění se státním příspěvkem uzavřené mezi poplatníkem a penzijním fondem. Částka , kterou bylo možno takto odečíst se rovnala úhrnu příspěvků zaplacených na penzijní připojištění se státním příspěvkem poplatníkem ve zdaňovacím období sníženému o 6 000,-Kč (tedy o maximální částku, na kterou je poskytován státní příspěvek – v ročním úhrnu). Maximální částka, kterou lze takto odečíst za zdaňovací období, byla stanovena na 12 000,-Kč. Pro klienty s vysokými příjmy (nejvyšší daňová skupina – 32 %) to znamenalo čistou úsporu na dani z příjmů ve výši 3 840,-Kč (32 % z 12 000,-Kč). Těmito opatřeními se tak na straně zaměstnanců vytvořily mimořádně příznivé předpoklady pro zvýšení odváděných příspěvků, ale na druhé straně se nedokonalostí dikce zákona vytvořil prostor ke spekulativnímu zneužívání penzijního připojištění se státním příspěvkem. Tato možnost zneužívání spočívá v opakovaném uzavírání nových smluv na základní částku (100,-Kč) a po 12 měsících (podmínka pro odbytné) v závěru roku v jednorázovém navýšení vkladu na celkových 18 000,-Kč. Tím se získá maximální daňový odpočet až 3 840,-Kč a následně se zruší penzijní připojištění. Přesto, že klient ztratí státní příspěvek je výnosnost tohoto kroku až neuvěřitelná – od 30 % při 15% daňové skupině až do 69 % při nejvyšším 32% daňovém pásmu. Až

29


novela zákona o daních z příjmů, platná od začátku roku 2006, reaguje v § 15, odst.5, na tuto výše uvedenou situaci a ukládá „dodanit“ v případě vyplacení odbytného období předchozího roku s tím, že uplatněný odpočet ze základu daně je považován za příjem podle § 10. Podle přechodných ustanovení se však toto dodanění předchozího období ještě netýká roku 2005, aby nedošlo k retroaktivitě zákona a bude uplatněno až od roku 2006. Tabulka č. 8: Daňové úspory poplatníků daně z příjmu Zdroj : Zákon č. 586/1992 Sb. ve znění zákona č.144/1999 Sb., § 15

Daňový základ (Kč/měsíc)

10 000 12 000 15 000 20 000 25 000 30 000 40 000

Úspora na dani z příjmu účastníka za dobu připojištění měsíční příspěvek 1 000 Kč 1 rok 5 let 10 let 20 let 900 4 500 9 000 18 000 900 4 500 9 000 18 000 1 200 6 000 12 000 24 000 1 200 6 000 12 000 24 000 1 500 7 500 15 000 30 000 1 500 7 500 15 000 30 000 1 920 9 600 19 200 38 400

měsíční příspěvek 1 500 Kč a 1 rok 5 let 10 let 1 800 9 000 18 000 1 800 9 000 18 000 2 310 11 550 23 100 2 400 12 000 24 000 2 700 13 500 27 000 3 000 15 000 30 000 3 840 19 200 38 400

vyšší 20 let 36 000 36 000 46 200 48 000 54 000 60 000 76 800

5.2.2 Úspory zaměstnavatelů Na straně zaměstnavatelů zase novela umožnila považovat za výdaje (náklady) vynaložené na dosažení, zajištění a udržení příjmů (a odečíst od daňového základu) také příspěvek zaměstnavatele na penzijní připojištění se státním příspěvkem, poukázaný na účet jeho zaměstnance u penzijního fondu, maximálně však do výše 3 % vyměřovacího základu zaměstnance pro pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. Tímto opatřením se otevřel nový prostor pro daleko širší zapojení zaměstnavatelů do systému penzijního připojištění svých zaměstnanců. Celkově lze charakterizovat novelu zákona o penzijním připojištění jako posílení kontrolní úrovně státu, reprezentovanou státním dozorem, zvýšení stability systému a dlouhodobosti účasti v něm, zvýšení motivace pro zaměstnance i zaměstnavatele pro vstup do systému a setrvání v něm a také zajištění bezpečnosti a přehlednosti prostředků uložených klienty u penzijních fondů. Zde je však nutno uvést, že podle mnohých odborníků jsou daňové úlevy zaměstnavatelů nespravedlivým přerozdělováním peněz, protože

30


zvýhodňují zaměstnavatele a zaměstnance oproti osobám samostatně výdělečně činným, které tuto možnost snížení základu daně nemají.

5.3

Efekt novely

Kromě změn v legislativě došlo v letech 1999 a 2000 k významným změnám na trhu penzijního připojištění. Penzijních fondů postupně ubývalo a na přelomu uvedených let jich z původních 44 zůstalo 22. Výrazně se změnila akcionářská struktura, do penzijních fondů začaly vstupovat kapitálově silné zahraniční skupiny, celá řada fondů se sloučila ve větší celky a některé fondy úplně zanikly. Počet aktivně zapojených účastníků penzijního připojištění překročil již dva milióny

Vývoj počtu účastníků penzijního připojištění do roku 1999 (v tis.)

2500

2144

2000 1500

1290

1564

1637

1740

rok 1996

rok 1997

rok 1998

1000 500 0 rok 1995

rok 1999

Graf č 4 : Vývoj počtu účastníků penzijního připojištění do roku 1999 Zdroj : Asociace penzijních fondů ČR – duben 2000 Penzijní fondy v této době již obhospodařovaly majetek značně přesahující 37 miliard korun.

31


Vývoj celkových aktiv (penzijní fondy v APF ČR) v tis. Kč 37049519

40000000 35000000

29609104

30000000

23268337 21401460

25000000 20000000 15000000

6342294

10000000 5000000 0

rok 1995

rok 1996

rok 1997

rok 1998

rok 1999

Graf č. 5 : Vývoj celkových aktiv penzijních fondů do roku 1999 Zdroj : Asociace penzijních fondů ČR – duben 2000 Průměrný příspěvek účastníka dosáhl výše 339,-Kč a průměrný státní příspěvek výše 96,-Kč. Státní příspěvek byl v minulých letech vyšší vzhledem ke zvýšení o 25 % v prvních dvou letech prvního připojištění.

Vývoj průměrného příspěvku do roku 1999 350 300

333

305

339

333

262 prům. příspěvek účastníka

250 200 150 100

93

103

97

95

96

50 0

rok 1995 rok 1996

rok 1997 rok 1998

rok 1999

Graf č. 6 : Vývoj průměrného příspěvku účastníků do roku 1999 Zdroj : Asociace penzijních fondů ČR – duben 2000

32

prům. státní příspěvek


Novela zákona o penzijním připojištění, přijatá v roce 1999 jednoznačně přispěla k výraznému opětnému zvýšení zájmu o tento produkt. V roce 2000 již překročil počet osob, které byly zapojeny do penzijního připojištění dva milióny, když se během jediného roku, v období mezi červencem 1999 a červnem 2000, připojistilo 486 tisíc zájemců. Takovéto přírůstky, více než stotisícové za čtvrtletí, zaznamenalo penzijní připojištění naposledy před pěti lety, v samotném počátku svého dynamického rozvoje.

Vývoj počtu účastníků penzijního připojištění do roku 2000 (v tis.) 2379

2500

2144

2000 1500

1564

1637

1740

rok 1997

rok 1998

1290

1000 500 0

rok 1995

rok 1996

rok 1999

rok 2000

Graf č. 7: Stavy účastníků penzijního připojištění do roku 2000 (APF ČR) Zdroj : Asociace penzijních fondů ČR – duben 2001

Dalšími fúzemi došlo k opětovné koncentraci penzijních fondů, kterých bylo v této části finančního sektoru již jen 20 a spravovaly přes 44 miliard úspor svých klientů.

33


Vývoj celkových aktiv (penzijní fondy APF ČR) v tis. Kč

44090549

45000000 37049519

40000000 29609104

35000000 30000000

23268337

25000000

21401460

20000000 15000000 10000000

6342294

5000000 0

rok 1995 rok 1996 rok 1997 rok 1998 rok 1999 rok 2000

Graf č. 8: Vývoj majetku spravovaného penzijními fondy do roku 2000 Zdroj : Asociace penzijních fondů ČR – duben 2001

Na začátku roku 2002 se situace opět změnila a z původních 44 penzijních fondů jich aktivně působilo na trhu penzijního připojištění pouhých 14. Pokračovala totiž koncentrace penzijního připojištění a byly realizovány další fúze penzijních fondů. Celkově se fúzí zúčastnilo 24 fondů, což přineslo koncentraci do 6 penzijních fondů. Činnost 12 fondů byla ukončena likvidací a 8 penzijních fondů zůstalo beze změny. Je nutno přiznat, že koncentrace formou fúze představuje objektivní ekonomický proces, který přináší synergický efekt, jehož výsledkem je relativní úspora provozních nákladů jako celku a otevírání prostoru k vyšším výnosům a další stabilizaci sektoru. To koresponduje s obecnou kritikou vysokých nákladů penzijních fondů a s prohlášením tehdejší náměstkyně ministra práce a sociálních věcí, JUDr. Jarmily Škvrnové, že „penzijní fondy by neměly sloužit institucím, ale občanům“. (ZNAMENÁČKOVÁ, 2001).

34


Provozní náklady v poměru k celkovým aktivům (penzijní fondy APF ČR) 8,95% 9,00% 8,00% 7,00% 6,00%

4,15%

5,00%

3,85%

3,31%

4,00%

2,54%

3,00%

2,53%

2,00% 1,00% 0,00% rok 1995

rok 1996

rok 1997

rok 1998

rok 1999

rok 2000

Graf č. 9: Provozní náklady penzijních fondů Zdroj : Asociace penzijních fondů ČR – duben 2001

Počet účastníků penzijního připojištění přesáhl hranici 2,5 miliónu a to znamenalo, že na penzi si v České republice přispívala už téměř čtvrtina všech obyvatel. Tím se v podstatě splnil původní záměr zákonodárce (Parlamentu ČR), který v roce 1994, při schvalování zákona o penzijním připojištění se státním příspěvkem, předpokládal zapojení celkově okolo 40 % obyvatelstva v produktivním věku. Dosažením hranice 47 % připojištěných práceschopných obyvatel se trh - za daného stavu pobídek a disponibilních příjmů domácností - přiblížil míře nasycenosti. Uvedeným počtem se ale Česká republika již zařadila do společnosti evropských států s nejvyšším podílem připojištěných z práceschopné populace.

35


Podíl připojištěných osob z práceschopné populace v roce 2001 ( v %) 100%

91%

90%

86%

80% 70% 60%

51%

50%

48%

47%

40%

40%

33%

30%

7%

6% Itálie

10%

Řecko

17%

20%

Španělsko

Belgie

Irsko

Česká republika

Německo

Nizozemsko

Velká Británie

Dánsko

0%

Graf č. 10: Penzijní připojištění v některých evropských státech Zdroj : Asociace penzijních fondů ČR 2002 Peníze evidované ve prospěch účastníků a vlastní jmění penzijních fondů dosáhly na konci roku 2001 částky 53,55 miliardy korun. Za 8 let penzijního připojištění do něj účastníci vložili 48 miliard korun, přičemž na státním příspěvku získali dalších 14 miliard korun. Průměrný klient penzijního fondu spořil pravidelně 366 Kč měsíčně a díky státnímu příspěvku se jeho účet každý měsíc zvyšoval o 458 Kč. Celkem již půl miliónu zaměstnanců získalo v tom roce příspěvek zaměstnavatele v průměrné výši 344 Kč. Průměrný věk účastníka, nepočítají-li se penzisté, resp. osoby starší 60 let byl sice poměrně vysoký, něco přes 44 let, ale byl jen o 6 let vyšší než srovnatelný věk dospělé české produktivní populace. Průměrný věk nových účastníků byl však výrazně nižší, neboť o penzijní připojištění se státním příspěvkem začínali mít zvýšený zájem osoby ve středním a mladším věku. Je to logické – aby se naspořila dostatečně vysoká částka, musí se zkrátka začít dříve. K tomu se také vyjádřil jasně i tehdejší náměstek ministra financí Ing. Jaroslav Šulc CSc : „…čím dříve, tím lépe“. (ŠULC, 2001).

36


6 Třetí etapa vývoje penzijního připojištění 6.1

Další změna zákona

Opětná novela zákona o penzijním připojištění (zákon č. 36/2004) upravila s účinností od 1.4.2004 některá dosavadní ustanovení (dozorčí rada musí být minimálně tříčlenná a dělitelná třemi, další možnosti alokace portfolia, zvýšení pokut penzijním fondům, členům orgánů a depozitáři při porušení závazných pravidel, zrušení možnosti vzniku nároku na penzi po přiznání starobního důchodu ještě před dovršením 60 let) a zavedla některá nová vzhledem ke vstupu do Evropské unie (bydliště na území členského státu apod.) s účinností ode dne vstupu. Začátek roku 2004 přinesl, vzhledem k dalším fúzím, opět změny situace, která dospěla do stadia, kdy z původních 44 schválených penzijních fondů jich aktivně působilo na trhu penzijního připojištění už jen dvanáct. V těchto 12 fondech, které byly ovládány osmi finančními skupinami, mělo 2 617 096 občanů (přes 50 % ekonomicky aktivních obyvatel) úspory v hodnotě přes 73 miliard korun, přičemž celková aktiva penzijních fondů již přesáhla 78 miliard korun. Velikost úspor klientů penzijních fondů je však poměrně nízká oproti alokaci finančních aktiv českých domácností do ostatních produktů finančních trhů. Stále nejvíce peněz je soustředěno do bezpečných (za cenu nejmenšího možného výnosu) bankovních vkladů (77 % včetně stavebního spoření), následují podílové fondy (13 %) a pak teprve penzijní připojištění (7 %) a životní pojištění (3 %).

Umístění finančních aktiv českých domácností 13%

3%

7%

Penzijní připojištění Bankovní vklady Podílové fondy Životní pojištění 77%

Graf č. 11: Alokace finančních aktiv domácností v České republice v roce 2004 Zdroj: ING. PRÁVO Rodinné finance 30.dubna 2004 Ve stejné době byla alokace finančních prostředků v Evropské unii značně odlišná, což svědčilo nejen o sofistikovanějším individuálním způsobu spoření a podstatně

37


širších možnostech investování (nabídka obligací a akcií), ale i o zodpovědnějším přístupu občanů EU ke své budoucnosti.

Umístění finančních aktiv domácností v Evropské unii 22%

33%

7%

Penzijní připojištění a životní pojištění Bankovní vklady Podílové fondy

12%

Obligace

26%

Akcie

Graf č. 12: Alokace finančních aktiv domácností v Evropské unii v roce 2004 Zdroj: ING. PRÁVO Rodinné finance 30.dubna 2004 Složité ekonomické prostředí, ve kterém se penzijní fondy v minulosti pohybovaly, přimělo prakticky všechny k opatrnému, konzervativnímu investování. Proto v portfoliu všech penzijních fondů vysoce převažovaly dluhopisy (zde bylo umístěno okolo 90 % celkové hodnoty portfolia) a pak s velkým odstupem následovaly akcie (okolo 6 %), přesto, že od zmíněného roku nebyl podíl akcií v portfoliu omezen předchozím zákonným limitem 25 %. Kromě pokladničních poukázek držely fondy zbývající prostředky v různém stupni likvidity na termínovaných vkladech či přímo na běžných účtech tak, aby mohly plynule a operativně řídit své cash-flow.

6.2

Mezistranická komise

Rok 2005 měl být rokem, ve kterém se měla sjednotit zásadní stanoviska všech pěti parlamentních politických stran na budoucí podobu důchodové reformy v České republice a tím pádem také na postavení penzijního připojištění v rámci důchodového systému. Z tohoto důvodu bylo v minulých letech sestaveno několik skupin, naposled zvláštní odborná komise složená ze zástupců všech parlamentních stran pod vedením ministra financí Bohuslava Sobotky, ale konkrétní výsledky jejich práce nepřinesla. Poslanci se totiž opět na ničem podstatném neshodli. V průběhu roku 2004 byl proto parlamentními politickými stranami jmenován tým expertů (každá strana vyslala dva), doplněný zástupci příslušných resortů, jehož koordinací byl vládou pověřen

38


renomovaný ekonom Vladimír Bezděk z České národní banky a strany se zavázaly, že budou návrhy této komise respektovat. Tým expertů: ČSSD: KDU-ČSL: KSČM: ODS: US-DEU:

Vít Samek, Zdeněk Hájek Ivo Foltýn, Adolf Jílek Jaroslav Gongol, Miroslav Opálka Petr Mach, Vladan Majerech Stanislav Volák, Ivo Ludvík

MPSV: Jiří Hofman Úřad vlády: Jarmila Škvrnová MF: Tomáš Prouza Kromě týmu expertů vznikla ještě v rámci komise čtrnáctičlenná pracovní skupina, do níž část členů jmenoval koordinátor Bezděk (představitelé ministerstev a škol), část delegovaly politické strany, a která měla provádět nezávislé propočty a analýzy. Úkolem komise, která se pracovně začala nazývat „Bezděkova komise“, bylo analyzovat dosavadní důchodový systém, porovnat jej se známými systémy v zahraničí, ale především shromáždit návrhy jednotlivých politických stran, posoudit jejich proveditelnost a spočítat a porovnat jejich dopady. (PERTOLD, RYSKOVÁ, 2004)

6.3

Návrhy reformy podle politických stran

V dubnu roku 2005 byly poprvé oficiálně zveřejněny výstupy z činnosti Bezděkovy komise. Tým propočítal, jaké budou mít představy politiků o reformě penzí dopady na životní úroveň obyvatelstva a na stabilitu veřejných financí. Návrhy jednotlivých politických stran se prakticky shodují v nutnosti zvýšení věkové hranice odchodu do důchodu, v nižší hodnotě důchodu oproti současné výši a v prohlubujících se rozdílech seniorských příjmů bohatých a chudých.(ZLÁMALOVÁ, 2005) Ve vztahu k penzijnímu připojištění se názory politiků výrazně různí. ČSSD a ODS se ve svých návrzích o penzijním připojištění vůbec nezmiňují a ponechávají tuto oblast plně na úvahách budoucích důchodců. Avšak například komunistický návrh považuje nutnost reformování současného, státem garantovaného, příjmově i generačně solidárního systému za předčasnou (předpoklad stabilizace do roku 2025 - na důchodovém účtu je přebytek přes 10 miliard), upozorňuje na údajnou snahu penzijních

39


fondů přijít ke gigantickým penězům převodem lukrativní části finančních prostředků ze státní do privátní sféry a chce dokonce ušetřit ve prospěch upraveného průběžného systému i příspěvek státu na penzijní připojištění stejně jako daňové úlevy. Komunističtí zástupci v Bezděkově komisi (Opálka, Gongol) také poukazují na nebezpečí vytunelování penzijních fondů s tím, že „Vytunelování bank či kampeliček bylo pouze kapesní krádeží proti objemům, o kterých se jedná v důchodovém pojištění. U bank se jednalo o stovky miliard korun, zde se jedná o bilióny,“ zdůraznil Gongol. (KADEČKOVÁ, 2005) Oproti tomu návrh lidovců a Unie svobody počítá s vyvázáním části prostředků z průběžně financovaného systému do soukromých forem důchodového pojištění, což lze možná označit za příklad prolínání lobbistických zájmů penzijních fondů do politické sféry – Ivo Foltýn, autor návrhu KDU-ČSL, řídí jako generální ředitel penzijní připojištění u České pojišťovny. (PERTOLD, RYSKOVÁ, 2004)

Charakteristiky návrhů politických stran na důchodovou reformu: • ČSSD: NDC - systém švédských virtuálních účtů (Notionally Defined Contribution), na kterých by se evidovalo, kolik zaplatil budoucí důchodce na sociálním pojištění a objem těchto prostředků by se zohledňoval při výpočtu penze. Tento návrh by však znamenal zvýšení pojistné sazby, odchod do důchodu v roce 2030 v 65 letech, snížení solidarity a v dlouhodobém výhledu až 60 % důchodců pod hranicí chudoby v důsledku snížení náhradového poměru (poměr důchodů k průměrné hrubé mzdě) ze současných 42 % až na 20 %. Penzijní připojištění v zásadě beze změn. • ODS: rovný důchod – snížení odvodů na 20,5 %, zvýšení důchodové hranice v roce 2030 na 65 let a později až na 71 let a pro všechny stejná penze ve výši 20 % průměrného výdělku v ekonomice. To je sice naprostá solidarita bohatých s chudými, ale znamená to při současné výši platů důchod pouhých 3 600,-Kč, což je pod úrovní životního minima a tudíž zavádí nutnost příspěvku státu ze sociálního systému. • KSČM: parametrická úprava současného systému – také počítá od roku 2030 se zvyšováním důchodového věku na konečných 65 let, se zvýšením odvodů na 29,6 % a od roku 2015 se zvýšením minimálního vyměřovacího základu pro osoby samostatně výdělečně činné na 29,6 % průměrné mzdy v ekonomice, což znamená posílení příjmové části systému. Průměrný důchod by měl klesnout jen mírně (na 37 % průměrné mzdy) a později opět stoupat až na 41 %.

40


• KDU-ČSL: částečné dobrovolné vyvázání (opt-out) – model se nápadně podobá slovenské reformě, ale dlouhodobě se zdá stejně neudržitelný jako návrhy ČSSD a ODS z důvodu odchodu do důchodu v 65 letech. Znamená také zvýšení odvodů z 28 % na 30 %, z čehož by 8 % plus 2 % „ze svého“ (u mladých lidí jen 8 %) šlo při vyvázání povinně do penzijních fondů a udržení náhradového poměru teoreticky na hodnotě až 50 % při využití opt-out. Současně však znamená i hrozbu, že racionálně uvažující střadatelé raději zůstanou v péči státu, který na rozdíl od fondů nepoužívá úmrtnostní tabulky a vzhledem k prodlužujícímu se věku dožití, může nakonec vyměřit budoucím důchodcům vyšší penze než fondy. Vyvázání je nevratné. Navíc návrh počítá se snížením pojistné sazby rodičům za první tři děti vždy o jeden procentní bod až do 18 let věku dítěte. • US-DEU: kombinovaný systém – parametrická úprava prvního pilíře (soc. dem.) plus systém opt-out (lidovci). Odchod do důchodu v roce 2009 v 65 letech a později až v 67 letech s požadavkem odpracovaných 40 let, snížení náhradového poměru na 30 % a možnost dobrovolného vyvázání 3 % odvodů na důchodové pojištění s tím, že při této variantě by jedinec musel do komerčního připojištění ukládat dvojnásobek vyvázané částky tzn. ještě 6 % „ze svého“ a jeho odvod by tedy činil 34 %.. Po zveřejnění výpočtů komise oznámily všechny strany ochotu své návrhy upravit. Vlastně již v průběhu počítání (ve třech kolech) docházelo ke změnám a vylepšením, protože v prvním kole nebyla realizovatelná ani jedna varianta, aniž by vážně ohrozila výši deficitu veřejných financí. Třetí kolo již přineslo (snad kromě návrhu KSČM) reálný pohled na zatížitelnost státní pokladny, ale nevyřešilo uspokojivě všechny otázky penzijní reformy. ČSSD možná přehodnotí odchod do důchodu maximálně v 65 letech a stejně jako ODS se bude muset ve svých návrzích znovu zabývat výší budoucích důchodů ve vztahu k životnímu minimu. KDU-ČSL a US-DEU, které mají ve svých návrzích přímé zapojení soukromých institucí v podobě dobrovolného částečného vystoupení ze systému, si budou muset uvědomit, že privatizace není samospasitelná a jak tvrdí Bezděk, fondový systém nemusí být nutně lepší než průběžný, je pouze citlivý na něco jiného. Například reaguje víc na hospodářský cyklus a výkyvy na kapitálových trzích, ale je odolnější vůči demografickým změnám. (PERTOLD, 2005)

41


7

Realizace penzijního připojištění 7.1

Investování

Zatímco jednotlivá ustanovení penzijních plánů a příslušných právních norem sledují především sociální rozměr penzijního připojištění (efektivní pojistnou ochranu občanů ve stáří), činnost penzijních fondů při správě portfolia má (v rámci stanovených nebo dohodnutých omezení) ryze ekonomický charakter. Vedení každého fondu má samozřejmě jiné představy o způsobu alokace svěřených prostředků tak, aby případné riziko bylo minimalizováno a výnos maximalizován a nic mu vlastně nebrání v tom, aby si své portfolio tímto svým způsobem, v souladu se zákonem, spravoval sám. Na investování stejně dohlíží zákonem stanovené orgány a nakonec i depozitář, který nesmí být personálně či kapitálově propojen s penzijním fondem (proto například Penzijnímu fondu Komerční banky dělá depozitáře Česká spořitelna a Penzijnímu fondu České spořitelny dělá depozitáře Komerční banka). Avšak ne každý fond disponuje dostatečně kvalifikovanými pracovníky, kteří by splňovali požadavek odborné péče a dokázali při správě portfolia požadovaný výsledek zajistit. Například penzijní fondy vlastněné bankami si svá portfolia nechávají spravovat prostřednictvím oddělení řízení aktiv příslušné banky, ale u mnohých fondů je obvykle správa portfolia svěřována na základě smlouvy o obhospodařování cenných papírů bankám nebo renomovaným investičním společnostem (obchodníkům s cennými papíry), které se investiční činností zabývají profesionálně a mají přístup k relevantním informacím, těžko získatelným od zahraničních agentur (Reuter, Bloomberg) nebo Evropské asociace portfolio manažerů dluhopisových portfolií (EFFAS). Navíc při investování je nutno brát v potaz další možná budoucí rizika jako například politickou situaci v příslušném státě (možnost státního zásahu do postavení měnových kurzů – devalvace, revalvace), přírodní vlivy (živelní katastrofy - povodně, zemětřesení), chování Mezinárodního měnového fondu, FEDu, apod., přičemž vlastní analýzy těchto rizik by podstatně zvedly nákladovou stranu rozpočtu firmy. A penzijní fondy musí šetřit, protože jedním z kritérií při rozhodování potenciálních klientů, kterému fondu svěřit své úspory, je i výše ročních nákladů na účastníka penzijního připojištění. Z následující tabulky je zřejmé, že nejúsporněji se v roce 2003 choval penzijní fond Allianz a na druhé straně jako „rozhazovačný“ se jeví Hornický penzijní fond Ostrava, přičemž průměr těchto nákladů je v penzijních fondech 647 korun.

42


Tabulka č.9 : Abecední seznam fondů s uvedením ročních nákladů na účastníka v roce 2003. Zdroj: VICHNAROVÁ, L. Penzijní připojištění: jistota na stáří MF Dnes 21.září 2004 Název fondu 1 2

Allianz PF,a.s. CREDIT SUISSE LIFE & PENSIONS 3 ČSOB Penzijní fond Progres a.s. 4 ČSOB PF Stabilita a.s. 5 Generali penzijní fond a.s. 6 Hornický penzijní fond Ostrava a.s. 7 ING penzijní fond a.s. 8 Nový ČP PF 9 PF České pojišťovny a.s. 10 PF České spořitelny a.s. 11 PF Komerční banky a.s. 12 Zemský penzijní fond a.s.

Počet Zhodnocení Průměrné Roční účastníků v roce 2003 zhodnocení od náklady na v r. 2003 (%) počátku fondu (%) účastníka 107 197 3,00 5,10 400 564 700 3,40 6,51 692 15 129

4,30

6,77

796

292 907

2,30

5,73

610

22 559

3,00

6,46

594

18 440

2,44

3,70

868

294 270

4,00

5,77

654

219 097 463 948

3,34 3,10

4,95 6,00

714 549

382 605

2,64

4,89

492

266 815

3,40

6,34

561

14 135

4,01

6,04

837

Konečné umístění do konkrétních nástrojů a tím i složení portfolia je odvislé od přijaté investiční strategie penzijního fondu, která by měla být předmětem smlouvy, ale rozhodování a odpovědnost při alokaci je věcí obou smluvních stran. V investičním procesu je nutno rozdělovat alokaci strategickou, o které rozhoduje investor (zastoupený např. představenstvem penzijního fondu) a taktickou alokaci, která je doménou správce aktiv a o které rozhoduje investiční oddělení (při interní alokaci tzn. jedná-li se o fond vlastněný bankou) nebo banka/firma specializující se na správu aktiv (při externí alokaci). Výkonnost portfolia je pak závislá na strategické i taktické alokaci aktiv.

43


Tabulka č. 10 : Strategická versus taktická alokace prostředků penzijního fondu Zdroj : Asset management České spořitelny 23.března 2004 Cíl

Strategická alokace Dosažení souladu mezi dlouhodobými cíli klienta

Horizont

Životní cyklus klienta, nejméně však ekonomický cyklus (5 až 10 let) Reprezen Stanovení neutrální alokace aktiv, limity tace odchylek alokace, limity na expozice Odpověd Představenstvo klienta nost (v zahraničí Board of Trustees) Dokume Smlouva ntace

Taktická alokace Využít aktuálního hodnocení situace na trhu k odchylce od dlouhodobé strategie 3 měsíce Aktuální stav portfolia Správce aktiv Zápisy z jednání investičního týmu

Nabídku investiční strategie na určitý rok zpracuje v několika variantách správce portfolia a je na představitelích penzijního fondu – představenstvu a dozorčí radě – pro jakou variantu se rozhodnou. Existují fondy, které zřejmě bez obav preferují progresívní a podle toho patřičně rizikovou strategii a nezdráhají se investovat na kapitálových trzích velkou část prostředků, v rámci zákonných limitů, do akcií, jejichž volatilita může sice přinést velký výnos, ale také třeba i značnou ztrátu. Naopak jsou také fondy, které se drží konzervativní strategie a upřednostňují investice do bezpečných státních dluhopisů a pokladničních poukázek. Příkladem mohou být oba penzijní fondy ČSOB, kdy ČSOB penzijní fond Progres (určený především mladším lidem do 45 let, kteří ještě nepovažují penzijní připojištění za příliš aktuální věc a jejich horizont plnění je natolik vzdálený, že absorbuje výkyvy trhu) má v portfoliu vyšší podíl volatilních akcií a zahraničních dluhopisů, zatímco ČSOB penzijní fond Stabilita (doporučovaný starším klientům, kteří mají blíž k důchodovému věku a upřednostňují kratší dobu spoření) se drží konzervativní strategie s vyšším podílem domácích cenných papírů (státních dluhopisů) s pevným výnosem v portfoliu. Navíc skvělým marketingovým tahem vlastníka těchto fondů je pro klienty možnost velmi jednoduchého přestoupení mezi oběma fondy. Aby však mohl být klientům penzijního fondu připsán nějaký výnos hospodaření fondu a byly pokryty všechny náklady, musí portfolio vygenerovat určitý zisk, a to zcela bez rizika nejde. Jednou z forem investiční strategie je orientace na neutrální pozici. Představenstvo fondu si dohodne se správcem portfolia určitý procentuální podíl - neutrální alokaci (s povolenými investičními limity) finančních prostředků alokovaných z celkového objemu portfolia v jednotlivých nástrojích – třídách aktiv (konkrétní tituly již zvolí

44


správce) kapitálového trhu, odsouhlasí jejich reprezentaci v tzv. benchmarku (srovnávací etalon – neutrální pozice) a požadovaný výnos (podle podnikatelského záměru) v neutrální alokaci. Výkon benchmarku se vypočítává z jednotlivých indexů nebo sazeb mezibankovního trhu podle zvolených aktiv a v podstatě znamená, že při dané skladbě portfolia by měl být výnos odpovídající dohodnuté procentuální hodnotě (ovšem nikdo nemůže zaručit, že výkon benchmarku nebude záporné číslo). Příklad výpočtu benchmarku – etalonu v případě uvedené skladby portfolia : Podíl Akcie Dluhopisy CZ Dluhopisy OECD PP MF

12,5% 57,5% 20,0% 10,0%

Reference PX-D PBICS OECD index 14D-repo-5bps

t − PXD 0 Etalon = 0,125 * PXD + 0,575 * PBICSt − PBICS 0 + PXD 0 PBICS 0 Kurz (CZK / PLN )t Kurz (CZK / HUF )t + 0, 20 * 0,35 * Avg (WIBID1Y ) * + 0,65 * Avg ( BIBID1Y * Kurz (CZK / PLMN ) 0 Kurz (CZK / HUF ) 0

[

]+

+ 0,10 * (ČNBrepo14 D − 0,0005)

Vysvětlivky : PX-D

index PX-D publikovaný v Burzovních novinách

PBICS

index trhu dluhopisů publikovaný v Burzovních novinách

Avg (argument)

průměr argumentu za jednotlivé obchodní dny uvnitř časového období kotace roční depozitní sazby na mezibankovním trhu ve Varšavě

WIBID1Y (%/100) BIBID1Y (%/100) ČNBrepo14D (%/100) Kurz(CZK/…)

kotace roční depozitní sazby na mezibankovním trhu v Budapešti 14 denní repo sazba vyhlašovaná Českou národní bankou kurz vyjádřený jako počet českých korun za jednu jednotku cizí měny

Až od roku 2004 mohou penzijní fondy využít možnosti rozšířeného investování v rámci novely zákona č. 36/2004 Sb. (která například ruší dosavadní omezení limitem maximálně 25 % akcií v portfoliu) a to podstatně změnilo dosavadní investiční strategie

45


ve prospěch nových tříd aktiv. Formou přímých investic nebo prostřednictvím řízených fondů a struktur je možno investovat do nově vznikajících trhů například v Asii a Jižní Americe, do finančních (banky, pojišťovny apod.) i nefinančních (podniky) institucí OECD či různých komodit nebo hedgových fondů. To už pak souvisí s ochotou penzijního fondu akceptovat riziko s tím spojené, které lze eliminovat imunizací příslušné části portfolia hedgingem – například v případě kurzového rizika měnovým zajištěním v podobě swapů. Tabulka č. 11 :Vzorový příklad konzervativní investiční strategie penzijního fondu : Zdroj : Asset management České spořitelny 23.března 2004 Třída aktiv Akcie Dluhopisy CZK Dluhopisy EUR Hotovost a ekvivalenty Celkem

Neutrální alokace 3% 72 % 5% 20 %

Limity alokace

Reprezentace v benchmarku 0%-6% MXVO (MSCI World) Max 150 % kombinované CH10TR (EFFAS Czech (CZK,EUR) durace benchmarku Government bond) Index 1 – 10Y Max 150 % kombinované EU10TR (EFFAS Euro (CZK,EUR)durace benchmarku Government 1 – 10Y) Min 2 % PRIBID 1M

100 %

Komponenty benchmarku : MXVO – MSCI World = Index světových akcií podle Morgan – Stanley Bank CH10TR = Czech Government 1 – 10Y Total Return (domácí dluhopisy s až desetiletou dobou splatnosti) EU10TR = Euro Government 1-10Y Total Return (evropské dluhopisy s až desetiletou dobou splatnosti) PRIBID 1M = úroková sazba pražského mezibankovního peněžního trhu na 1 měsíc Pak už záleží na obratnosti správce portfolia, jak ve smluvně dohodnutém rámci výnosně nakupuje a prodává. Od jeho úspěšnosti se odvíjí i smluvní odměna, která se může skládat z pevné části (určité procento z hodnoty majetku) a dodatkové části (určité procento ze zvýšení hodnoty majetku nad stanovenou neutrální pozici) vypočtené z rozdílu výkonu portfolia a výkonu benchmarku. Evropské penzijní fondy mění v poslední době svou investiční strategii. Manažeři se například přestávají obávat hedge fondů a začínají je víc nakupovat (především nepřímo, prostřednictvím specializovaných podílových fondů). Podíl alternativních investic, což jsou především právě hedge fondy, je v současnosti v Evropě zhruba dvouprocentní. Alternativním investicím nahrává i nový přístup k třídění investičních

46


aktiv, kdy se prosazuje jednoduché dělení na aktiva minimalizující riziko (hlavně dluhopisy), a na ta, která maximalizují výnos (hlavně akcie). (BLAŽEK, 2003)

a)

7.2

Vliv střední délky života na penze

Postupem času se všechny penzijní fondy podstatně důkladněji věnovaly způsobům výpočtů jednotlivých penzí a do těchto výpočtů zahrnovaly aktuální hodnoty úrokových měr, úmrtnostních tabulek Českého statistického úřadu a podmínek pobírání doživotních penzí. Od roku 1994 Ministerstvo financí vyžadovalo, aby penzijní fondy vypočítávaly doživotní penze podle úmrtnostních tabulek ČSÚ. Výpočet penzí podle penzijního plánu HPFO, schváleného 1.5.2000 Symb ol I X Nx ax = Dx Dx,Nx np1= 1 np2 =3 JK P P1 P2

Popis Pojistně technická úroková míra Věk účastníka v roce v němž mu je přiznána penze Roční doživotní důchod Komutační čísla vypočtená z aktuálních úmrtnostních tabulek ČSÚ Doba vyplácení pozůstalostní penze v případě smrti účastníka, který platil 36 měsíců Doba vyplácení pozůstalostní penze v případě smrti účastníka, kterému již byla přiznána penze Konečný stav finančních prostředků na individuálním účtu účastníka pro výpočet penze Čtvrtletní doživotní starobní, výsluhová a invalidní penze Čtvrtletní pozůstalostní penze na dobu np1 Čtvrtletní pozůstalostní penze na dobu np2

Příklad výpočtu penze starobní, invalidní a výsluhové : ω−x JK P= , kde.Dx = lx * vx, v = 1 , Nx = ∑ Dx + j , kdeω = 103 1+i 4*( ax+np 2) j =0

Příklad výpočtu pozůstalostní penze v případě smrti účastníka, který platil 36 měsíců :

47


P1 = JK 4*np1 Příklad výpočtu pozůstalostní penze v případě smrti účastníka, kterému již byla přiznána penze : P2 = P Příklad výpočtu pozůstalostní penze v případě smrti účastníka, který byl již příjemcem penze a současně byl ještě plátcem na jinou penzi:

P 2 = P + JK 4*np 2

Úmrtnostní tabulky ČSÚ však nejsou, jak se později ukázalo, pro potřeby penzijních fondů nejvhodnější, protože zobrazují aktuální průměrnou délku dožití a nezohledňují dva velmi podstatné faktory. Prvním je postupně se prodlužující průměrný věk budoucích generací a druhým specifické složení klientů penzijních fondů. Podle názorů pojistných matematiků a demografů se liší od průměrného vzorku populace tím, že jsou zodpovědnější a tudíž mají šanci dožít se nadprůměrného věku. Pro penzijní fondy i jejich klienty je důležité, aby byly oba zmíněné faktory správně zohledněny při výpočtu doživotních penzí, protože jinak by naspořené peníze nemusely stačit. Při užití nevhodných úmrtnostních tabulek by bylo nutné vyplácet více peněz, než je reálně naspořeno, což by šlo na vrub aktivních klientů. Na nutnost precizního ošetření budoucích nároků klientů penzijních fondů upozornila i mise Světové banky, která na sklonku roku 2003 zkoumala český systém penzijního připojištění. Na řešení problému se nabízelo několik koncepcí, avšak podle Tomáše Cipry, profesora Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy, je nejvhodnější ta, v níž si penzijní fondy samy přizpůsobí oficiální úmrtnostní tabulky ČSÚ na svůj kmen pojištěnců. Nakonec novela zákona o penzijním připojištění se státním příspěvkem, kterou prosadily penzijní fondy, umožňuje od roku 2004 penzijním fondům přepočítat penze podle nových úmrtnostních tabulek vytvořených podle vlastního uvážení a Ministerstvu financí, jež odmítlo na jejich tvorbě participovat, je posílají pouze na vědomí. Přitom zákon penzijním fondům nenařizuje ani takovou elementární podmínku odborného ošetření výpočtů doživotních penzí, jakou je mít vlastního pojistného matematika. (RYSKOVÁ, 2005). Otázkou je, jak se pak tyto tabulky dělané na míru klientům fondů, promítnou do skutečné výše penze. Když se totiž průměrná délka života ve výpočtu přežene, bude to pro fond bezpečné, ale klienti dostanou méně než by mohli a naopak když fond prodlužování délky života svých klientů podcení, bude mít problém, jak dostát závazkům a penze budou dotovat akcionáři. Je nasnadě, která tendence asi převáží a tak

48


to vypadá, že účastníci dostanou při výplatě doživotního důchodu méně peněz z penzijního připojištění, než to vypadalo podle původních plánů. Zdá se, že stát svým postojem trochu ustoupil od své preference sociální funkce penzijního připojištění a přenechal v tomto případě iniciativu soukromým subjektům, které se na penzijní připojištění dívají ryze ekonomicky, jako na odvětví, které má tvořit zisk. Tabulka č. 12: Úmrtnostní tabulky některých penzijních fondů Zdroj: Penzijní fondy EKONOM č. 10/2005 Střední délka dožití dnes třicetiletého klienta Název fondu Muž Credit Suisse Life & Pensions 87,44 PF České pojišťovny 73,17 PF ČSOB 73,17 PF Generali 73,17 PF ING 73,2 PF Komerční banky 73,17

Žena 91,66 79,17 79,17 79,17 79,2 79,17

Z uvedené tabulky je zřejmé, že zatím jen jeden fond (Credit Suisse Life & Pensions) své úmrtnostní tabulky přizpůsobil a tak je možné porovnat výrazný rozdíl v střední délce života u mužů i u žen. Ostatní fondy mají dosud úmrtnostní tabulky podle údajů ČSÚ a vyplácely by všechny přibližně stejnou penzi. Pro muže, kterým je letos třicet let a do svých šedesáti let si budou ukládat 1000 Kč měsíčně (při ročním zhodnocení 3 %) by to bylo 4 170 korun a pro ženy za stejných podmínek 3 540 korun měsíčně. Je to markantní rozdíl oproti výše zmíněnému fondu (Credit Suisse Life & Pensions), který má penzi u muže spočítanou na 2 907 korun a u ženy na 2 658 korun měsíčně. To je situace současnosti, ale v budoucnu mohou fondy používat úplně jiné hodnoty v tabulkách a klient tedy dnes v podstatě neví, jakou penzi bude pobírat. Zákonná úprava je totiž nedokonalá i v oblasti garance stability penzijního plánu, který je součástí smlouvy o penzijním připojištění a výpočet penzí v něm uvedený by měl být závazný. Příslušný paragraf zákona nevyžaduje, aby při případné fúzi klient vyjádřil souhlas s přechodem na nové podmínky nově vzniklého fondu, má pouze právo vyjádřit svůj nesouhlas s těmito podmínkami do jednoho měsíce po písemném vyrozumění o zrušení dosavadního fondu a o nových podmínkách. V případě nesouhlasu zůstávají nároky z původního penzijního plánu, ale pokud klient do stanovené lhůty neoponoval (třeba proto, že informaci o fúzi z různých důvodů nedostal), vysvětlí si fond jeho mlčení automaticky jako souhlas s novým penzijním plánem, který může být (jak ukazují upravené úmrtnostní tabulky) podstatně nevýhodnější.

49


Zatím si doživotní penzi nechává vyplácet pouze zhruba pět procent účastníků penzijního připojištění, ale vzhledem k výše uvedenému jsou na tom tito současní rentiéři určitě lépe než rentiéři budoucí.

7.3

Rozdíly v penzích podle pohlaví

Na základě úmrtnostních tabulek penzijních fondů i Českého statistického úřadu se vyplácí ženám znatelně nižší penze než mužům. Tento často diskutovaný rozdíl, který by snad mohl zavánět určitou diskriminací, je způsoben tím, že ženy se dožívají obecně vyššího věku než muži a při výpočtu penzí se musí bez rozdílu pohlaví vycházet z částky, která byla účastníkem naspořena. To znamená, že když si v penzijním fondu naspoří muž i žena stejnou částku a oba požádají o doživotní penzi, měli by do konce života dostat stejně peněz. A protože průměrná žena žije déle než průměrný muž, tak na průměrnou ženu vybude měsíčně méně peněz než na průměrného muže. Novela zákona o penzijním připojištění dokonce doslovně uvádí, že tento způsob výpočtu není diskriminací z důvodu pohlaví. Ostatně ženám, které by se cítily diskriminovány, lze doporučit v momentě vzniku nároku na starobní penzi jednorázové vyrovnání a v tom případě obdrží naprosto stejnou částku jako muži.

7.4

Komparace doby důchodu se státy EU

Celková měsíční výše penze zkrátka odpovídá době strávené v důchodu a ta se relativně neustále zvyšuje. Když se Bismarck stal pruským kancléřem, zavedl první státní penze. To bylo v roce 1889 a průměrná délka života činila pouhých 45 let. Účelem této penze bylo poskytovat základní příjem pro velmi malou skupinu lidí, kteří dosáhli věku 65 let. Nyní, o více než 100 let později, se situace naprosto změnila. Většina občanů se dožije důchodového věku a zároveň si užívá mnohem delší doby v penzi než bylo dříve očekáváno. Mezi občany Evropské unie (včetně nových členů) jsou však výrazné rozdíly jak mezi jednotlivými zeměmi, tak i mezi pohlavími. Délka důchodu se u mužů pohybuje od 13,6 roku (Polsko) do 20 let (Francie), což představuje rozdíl 6,4 roku, zatímco ženy si mohou užívat důchodu mnohem déle, a sice od 17,7 roku v Irsku až do 25,2 roku ve Francii. Česká republika je zhruba uprostřed těchto hodnot – muži jsou v penzi 16 let a ženy 22,2 roku.

50


Tabulka č. 13: Důchod a jeho trvání v zemích EU. Zdroj: UN, Aon Consulting (KREJČÍŘ, P. Doba strávená v důchodu je v zemích EU rozdílná. Penzijní připojištění, komerční příloha Hospodářských novin 27.dubna.2005

Země Belgie Česká republika Dánsko Estonsko Finsko Francie Irsko Itálie Kypr Litva Lotyšsko Lucembursko Maďarsko Malta Německo Nizozemsko Polsko Portugalsko Rakousko Řecko Slovensko Slovinsko Španělsko Švédsko Velká Británie

Důchodový věk Muži Ženy 65 63 62 59 65 65 63 58 65 65 60 60 65 65 65 60 63 60 62,5 60 61,5 58,5 65 65 62 58 61 60 65 65 65 65 65 60 65 65 65 60 65 65 60 55 58 58 65 65 65 65 65 60

Délka trvání důchodu Muži Ženy 15,5 21,2 16,0 22,2 15,2 18,3 13,7 22,5 15,7 19,7 20,0 25,2 14,6 17,7 16,2 24,6 17,5 23,2 14,7 21,7 14,5 22,7 15,6 19,8 14,8 22,3 18,8 22,9 15,5 19,2 15,2 19,7 13,6 21,4 14,7 18,3 16,6 24,2 16,2 18,7 15,9 24,9 19,2 24,2 16,1 20,1 16,9 20,1 15,6 23,0

Průměrná délka trvání doby strávené v penzi je ovlivněna dvěma faktory: zákonem stanovenou dobou odchodu do starobního důchodu a střední délkou života (také označovanou jako nadějí dožití) v každé zemi. Zákonná doba odchodu do důchodu se v jednotlivých zemích Evropské unie poměrně výrazně liší a zejména je podstatný rozdíl mezi zeměmi západní a východní části EU. Zatímco například u žen ve východoevropských zemích se hranice odchodu do důchodu pohybuje mezi 58 a 60 lety (výjimkou je Slovensko, kde ženy odchází do důchodu v absolutně nejnižším věku – již 55 let), v západní Evropě je tato hranice obvykle v 65 letech. Také muži v zemích z východní části Evropské unie odcházejí do

51


důchodu mnohem dříve než muži ze západoevropských zemí, kde nárok na odchod do starobního důchodu vzniká většinou až při dožití se 65 let. Střední délka života se v rámci Evropské unie také velice liší a nejnižšího věku se dožívají muži v Litvě a ženy na Slovensku, zatímco nejdéle žijí muži ve Švédsku a ženy ve Francii. Přesto obyvatelé východních států stráví, vzhledem k nižší hranici odchodu do důchodu, v penzi delší dobu než jejich západní spoluobčané. Od těchto údajů se také odvíjí výše penzí. Čím delší dobu stráví občané (klienti penzijních fondů) v penzi, tím déle musí stát a penzijní fondy vyplácet důchodové dávky. Mnoho evropských států tedy zvažuje opatření vedoucí k omezení této zátěže, a to kombinací redukce státem vyplácených penzí a zvyšováním hranice pro odchod do starobního důchodu.

7.5

Typy penzijního připojištění ve vybraných státech

Česká republika je v současnosti jedinou z postkomunistických zemí ve střední Evropě, která, navzdory příkladům v okolí, ještě nemá jasno, jak realizovat důchodovou reformu. V podstatě jsou dvě základní varianty řešení – buď průběžné financování pomocí státního výběru sociálního pojištění (s případným dobrovolným penzijním připojištěním), což je současná realita (první pilíř), nebo fondové financování s přesunem části prostředků do soukromých penzijních fondů popř. správcovských společností (povinný druhý pilíř). Obě tyto varianty, stejně jako jejich různé (neparitní) kombinace, mají svá pozitiva i negativa sledovatelná v okolních státech i v zámoří. Ve světě existuje nejméně osm základních typů penzijních fondů: státem spravovaný (Singapur, Indie), veřejnoprávní (Kalifornie), profesních organizací (hlavně USA), ryze soukromé (Chile), individuální penzijní účty (USA), podnikové fondy (USA a Velká Británie), státní a soukromé fondy (Švédsko) atd. Svébytným typem jsou české penzijní fondy. Při zavádění českého důchodového systému se původně vycházelo ze zkušeností asi čtrnácti zemí, z nichž tři lze označit podle míry vlivu státu za typické nositele svého systému: 1. Chile – nejmenší státní intervence 2. Polsko – největší státní intervence 3. Švýcarsko – kompromis mezi chilským a polským modelem 1. Povinnost spořit v soukromých penzijních fondech, které si občané mohou vybrat, je v Chile dána zákonem. Výběr příspěvků organizují samotné fondy, které samostatně hospodaří se svými aktivy, vedou účetnictví a spravují účty pojištěnců. Stát provádí kontrolní funkci v oblastech dohledu nad jednotlivými fondy, nad kapitálovým trhem, reguluje investiční portfolia fondů a garantuje minimální důchod v případě bankrotu penzijního fondu. Dávky a penze jsou vypláceny přímo penzijními fondy nebo pojišťovnami. V Chile byla provedena velmi radikální důchodová reforma souběžně

52


s ekonomickou reformou na počátku 80. let, ale protože šlo o zcela novou koncepci, nebylo možno využít žádných mezinárodních zkušeností. Navíc vláda musela při přechodu na soukromé připojištění získat nějaký příjem na úhradu důchodů stávajících důchodců a tak si v prvních deseti letech půjčovala od penzijních fondů za slušné úroky, vytvářela tím deficit veřejných financí (podle konvergenčních kritérií EU těžko přijatelný) a později, jak ubývalo starých závazků, tento deficit srovnávala. Přesto se tato cesta jevila jako úspěšná až do roku 1995, kdy se objevily problémy ve formě malé diverzifikace investic, vysokých nákladů penzijních fondů a častého střídání fondů pojištěnci. Každopádně chilský, totálně zprivatizovaný penzijní systém se bez vážnějších problémů vyhnul obrovským ztrátám při propadu akciových trhů na začátku století, díky kvalitním dluhopisům, převažujícím v portfoliích chilských penzijních fondů. Přitom průměrné výnosy investovaných penzijních úspor se v chilském systému za třicet let jeho existence pohybují nad šesti procenty. 2. Polský model je založen na silné roli státu, který dohlíží na výběr a přerozdělení příspěvků do dvou pilířů důchodového zabezpečení – do průběžně financovaného a do fondového systému. Občan pak dostává peníze ze dvou zdrojů. Výplatu penzí a dávek zajišťuje u průběžně financovaného systému (1. pilíř) stát a u výplat z druhého pilíře si klient zvolí pojišťovnu, na kterou budou převedeny jím shromážděné prostředky v penzijním fondu a ta mu bude dávky vyplácet. První pilíř polského systému je založen na principu průběžného financování, kde výše dávky závisí na množství zaplacených příspěvků a počtu odpracovaných let. To znamená , že je vlastně obdobou švédských virtuálních účtů (NDC). Druhý pilíř je povinný s tím, že účastník si může zvolit fond, který lze později změnit, avšak za úhradu. Významný byl rok 1999, kdy si občané mladší třiceti let museli vybrat jeden z penzijních fondů, lidé mezi jedenatřiceti a padesáti lety se mohli rozhodnout o setrvání v prvním pilíři nebo o přechodu do druhého a Poláci starší padesáti let zůstali v průběžně financovaném systému. Příspěvky se vybírají společně do prvního i druhého pilíře a nejsou součástí základu daně z příjmu. Zdaněny jsou až v okamžiku výplaty dávek. Navíc má polský systém ještě zaměstnavatelské penzijní fondy, kde jsou zaměstnavatelé na dostatečném důchodovém zabezpečení zaměstnanců daňově motivováni a tzv. nultý pilíř, který plní funkci sociální sítě a zabezpečuje minimální penzi ve výši 25 % průměrné mzdy v ekonomice. 3. Švýcarský systém je kombinací státního průběžného systému (1. pilíř) a povinného systému zaměstnaneckých fondů (2. pilíř), doplněný komerčním připojištěním (3. pilíř). Plátci do prvního pilíře jsou občané, zaměstnavatelé a stát, který je současně výběrčím od občanů a zaměstnavatelů. V tomto pilíři hospodaří s kapitálem státní instituce, takže stát snadno dohlíží na jejich činnost. Ve druhém pilíři spravují prostředky vybrané od občanů a zaměstnavatelů zaměstnanecké fondy řízené neziskovou organizací (nadací nebo veřejně právní institucí) se zastoupením zaměstnanců a zaměstnavatelů. Stát zde jen kontroluje platby a jinak provádí kontrolu nad celým bankovním systémem s cílem zabezpečit naakumulované peníze. Investiční

53


činnost vedoucí k zhodnocení prostředků je zajišťována bankami nebo pojišťovnami (které mají na starosti i výplaty dávek) a její regulace patří (stejně jako v Japonsku) k nejpropracovanějším na světě. Systém je charakterizován fungujícím sociálním partnerstvím mezi zaměstnavateli a zaměstnanci, přičemž obě tyto skupiny si mohou zaplacené příspěvky v plné výši odepsat z daní. Individuální odpovědnost občanů je stimulována nepřímo státem ve třetím pilíři prostřednictvím daňové politiky. Tento model se však opírá o stabilní podnikovou sféru, dlouhodobě jasnou vlastnickou strukturu, výkonnost podniků a kvalitní právní prostředí a tak se zatím příliš nehodí pro aplikaci v podmínkách České republiky. (KOČIŠOVÁ, 1997) V Evropské unii neexistuje jednotný model řešení důchodové situace a kromě uvedených vzorů stojí za zmínku ještě několik již zavedených systémů, obsahujících v určité formě penzijní připojištění. Především je to již zmiňovaný systém virtuálních účtů NDC ve Švédsku, jehož prvky jsou uplatněny i v polském modelu a částečně také v Itálii, který využívá již existujících podílových fondů, čímž minimalizuje náklady a poskytuje i vysokou míru bezpečí. Dozor nad evropskými podílovými fondy totiž funguje perfektně a na rozdíl od státních, podnikových či veřejnoprávních penzijních fondů evropské podílové fondy nezaznamenaly žádný případ „tunelování“. (KOHOUT, 2004) Do velkých problémů se pomalu dostává Velká Británie, jejíž státní, průběžně financovaný systém pokrývá 65 % výše všech důchodů. K tomu ve Velké Británii a v Irsku, existují rozsáhlé možnosti spoření ve firemních penzijních plánech, připojištění v zaměstnaneckých a soukromých penzijních fondech a výhodou je i možnost přechodu mezi soukromým a státním systémem. Potíže však mají všechny uvedené modely. Nejvážnější je skutečnost, že ze státního systému mnoho lidí pobírá jen minimální důchod, protože si nenaspořili a nyní žádají o sociální dávky. Firemní penzijní, tzv. DB (Defined Benefit) plány (kde účastník má právo na předem dohodnutou penzi) se vzhledem k vysokému podílu akcií v portfoliu, dostávají těžko z obrovských deficitů, způsobených propadem akciového trhu na přelomu století (zhruba 50 miliard liber). Soukromé penzijní fondy se zase potýkají s kritikou vysokých poplatků a přesto, že se správci fondů všemi prostředky snažili odvrátit projekt tamního regulátora finančního trhu na změny v účtování, byl jim nasazen strop, který zamezuje skrytému zpoplatňování úkonů nad rámec uvedený ve statutu fondu. (BLAŽEK, 2003) Zaměstnanecké penzijní fondy mají zase (stejně jako ostatní) problém s tak bezpečnou správou portfolia, aby v budoucnu fondy mohly plně dostát svým závazkům a vyplácet penze. Proto byl pod tlakem odborových organizací vytvořen v roce 2005 Fond na ochranu penzí (Pension Protection Fund).

54


V Německu se klíčovým datem stal 11. květen 2001, kdy Spolková rada Bundesrat (horní komora parlamentu) schválila penzijní plán vlády (nejradikálnější za posledních 50 let). Tím se s konečnou platností rozhodlo o přechodu z dosavadního, 120 let starého Bismarckova průběžně financovaného systému, doplněného o soukromé individuální připojištění, na systém dobrovolného privátního spolufinancování důchodů na kapitálové bázi se státní podporou. Vláda si od této reformy slibovala, že nebude muset omezovat sociální dávky, zvyšovat odvody a že bude moci zachovat zákonnou důchodovou hranici na 65 letech. Průměrný důchod by neměl klesnout pod 67 % průměrné čisté mzdy v ekonomice. Plně funkční by měla být reforma od roku 2008, kdy by měl stát poskytovat daňové úlevy a dotace dosahující ročně až 20 miliard marek (původní verze před zavedením eura), což by motivovalo zaměstnance, aby odváděli až 4 % svých příjmů do penzijních fondů. Ty by měly pak poskytnout až 40 % penzí a 60 % by platil stát. (THE ECONOMIST, 2001) Hodně se v poslední době diskutuje o penzijním systému v USA, kde 45 % penzí vyplácí stát a zbytek jde ze zaměstnaneckých penzijních fondů, firemních penzijních DB plánů (obdoba britských) a soukromého připojištění. Protože federální penzijní pojištění je vlastně jen záchytnou sítí (průměr penzí dělnických profesí se pohybuje okolo 1500 dolarů) platí si Američané soukromě do uvedených institucí, kde stát podporuje spoření různými plány. Nejrozšířenější je tzv. K(401), do něhož lze uložit ročně až 2000 dolarů, které se odečtou z daňového základu. Plán je daňově výhodný i pro zaměstnavatele, kteří zaměstnancům přispívají odpovídající částkou. V anglosaském modelu penzijního systému jsou za důchody odpovědní zaměstnavatelé, kteří zřizují pro zaměstnance DB plány, do nichž odvádějí část mzdy a zákonné příspěvky, které případně dobrovolně navyšují. Pád finančních trhů v roce 2001 způsobil, že hodnota aktiv v amerických DB plánech klesla o půl biliónu dolarů a v současnosti činí schodky téměř 80 miliard dolarů. Dopad byl o to horší, že mnoho penzijních plánů investovalo do cenných papírů mateřských firem, což v řadě případů vedlo k bankrotům a ztrátě úspor bývalých zaměstnanců, protože Kongres uzákonil právo zaměstnavatelů zrušit v případě bankrotu všechny závazky vůči zaměstnancům. Tím se i renomované firmy (United Airlines, US Airways, Delta, Polaroid apod.) zbavují ještě dnes svých miliardových dluhů v penzijních plánech a do budoucna již s DB systémem nepočítají – přecházejí na DC plány (Defined Contribution), které rozdělují zkrátka jen dosažené výnosy.(BLAŽEK, 2005) Lépe na tom nejsou zaměstnanecké penzijní fondy, v nichž podle některých zdrojů chybí okolo 700 miliard dolarů. Přitom jen v 54 penzijních fondech státních zaměstnanců chybí přes 174 miliard dolarů. Politici si údajně brali z fondů peníze na jiné účely, špatně se investovalo a vyplácely se příliš vysoké důchody. (VĚTVIČKA, 2005) Zdá se, že ani v roce 1974 Kongresem zřízená (na nátlak odborových centrál) Společnost zajišťující ochranu zaměstnaneckých fondů (Pension Benefit Guaranty Corporation) v tomto případě nebyla moc platná.

55


Dnes je zřejmé, že americký systém vyžaduje úpravy, ale není jasné, ve vztahu k politickému klimatu, jaké by byly nejvhodnější. Zjednodušeně lze uvést, že Demokratická strana se přiklání k centralizovanému, státem zcela kontrolovanému modelu, zatímco republikáni upřednostňují model výběrový, kde by se lidé mohli rozhodnout pro investování povinně strhávané částky na kapitálovém trhu. Současná Bushova vláda se snaží přesvědčit Američany k souhlasu s přeměnou dosavadního systému na jeden obrovský privátně řízený penzijní fond, v němž by se však značná část příspěvků rozptýlila na poplatky investičním společnostem a přitom by mnoho penzistů zůstalo v bídě, tvrdí Paul Krugman (vyučuje ekonomii na Univerzitě v Princetonu), který považuje privatizaci penzijního systému za drahou chybu ve prospěch bankéřů na Wall Street. Podle mnoha odborníků není třeba rušit důchodový systém, který funguje a potřebuje pouze mírné úpravy, aby byl finančně zdravý i pro příští generace. (KRUGMAN, 2005) Nejzajímavější pro komparaci s budoucí českou verzí je penzijní reforma na Slovensku, která byla „odstartována“ 1. ledna 2005. Podle ministra financí SR Ludovíta Kaníka byl základním zdrojem a inspirací chilský penzijní systém, přičemž na projektu spolupracoval tým konzultantů Světové banky. Důvody k reformě byly stejné jako v ostatních zemích – demografický vývoj nepříznivý pro dosavadní průběžný systém, ale řešení je nové. K průběžně financovanému prvnímu pilíři se přidal druhý, kapitalizační pilíř (povinný pro nově vstupující na trh práce, pro současné pracující dobrovolný), ve kterém si lidé spoří na důchod v důchodových správcovských společnostech DSS, jejichž úkolem je zhodnocovat shromážděné prostředky na finančních trzích. Klienti druhého, spořivého pilíře však částečně zůstali i v Sociální pojišťovně, do které odvádějí 9 % hrubé mzdy, stejně jako na své osobní účty v DSS. Prostředky klientů v DSS se shromažďují nejméně 10 let a jsou (obdobně jako v penzijních fondech v ČR) předmětem dědictví. Celkovým efektem reformy by podle vlády měla být situace, v níž by vydělali všichni: občané, firmy i stát. Počáteční úbytek financí v Sociální pojišťovně, způsobený odlivem klientů do druhého pilíře kompenzuje vláda z výtěžků privatizace. Pozoruhodný vliv má důchodová reforma na tzv. „práci na černo“. Lidé stále více odmítají nelegální práci, protože se tím okrádají o částky, které by při legální práci dostali na své osobní účty. Podmínky pro činnost důchodových správcovských společností byly nastaveny tak přísně, podle ministra Kaníka určitě nejpřísněji na světě (například povinnost investovat 30 % na Slovensku, do června 2006 získat 50 tisíc klientů apod.), že nakonec těchto společností zůstalo jen osm, ale prý silných, renomovaných hráčů. (JEŽEK, 2005)

56


Tabulka č. 14: Seznam Důchodových správcovských společností DSS v roce 2005 Zdroj: PERTOLD, F., Premiéra po slovensku Ekonom č.3 20.-26. ledna 2005 Správci důchodových vkladů na Slovensku Společnost Vlastník 1)Aegon, d.s.s. Nizozemský pojišťovací koncern Aegon Levenverzekering 2)Allianz – Slovenská, d.s.s. Allianz – Slovenská pojišťovna 3)Sympatia – Pohoda, d.s.s. Izraelsko- nizozemský kapitál 4)ČSOB, d.s.s. Belgický kapitál KBC 5)ING, d.s.s. Nizozemská finanční skupina 6)Credit Suisse Life & Pensions, d.s.s. Švýcarská finanční skupina Winterthur Life 7)První důchodová spořitelna, d.s.s. První stavební spořitelna 8)VÚB Generali, d.s.s. Všeobecná úvěrová banka, Generali pojišťovna

8 Shrnutí Penzijní připojištění se státním příspěvkem se v průběhu svého dosavadního vývoje výrazně změnilo oproti své původní podobě. Akcionářská struktura jednotlivých penzijních fondů se zjednodušila směrem k majoritě a většina fondů se stala stoprocentním vlastnictvím dosavadních největších akcionářů. Podstatně se upravil legislativní rámec směrem ke zvýšení bezpečnosti vkladů účastníků a stability odvětví, silně se zredukoval počet právních subjektů – penzijních fondů operujících na trhu a zejména se fúzemi a různými prodeji a nákupy koncentroval celý sektor do vlastnictví několika skupin akcionářů, kapitálově podstatně lépe vybavených než začínající vlastníci. Právě tato skutečnost přispěla rozhodující měrou ke konsolidaci celého trhu s penzijním připojištěním. Penzijní fondy mají nyní zázemí významných, většinou zahraničních akcionářů, působících na českém trhu převážně v oblastech bankovnictví a pojišťovnictví. Tito akcionáři disponují v mnoha případech aktivy mnohonásobně vyššími než je objem státního rozpočtu České republiky a poskytují tak záruku bezpečného fungování odvětví. Proto také současný prezident Asociace penzijních fondů ČR Jiří Rusnok mohl klidně s přesvědčením prohlásit: „Žádná světová finanční instituce si nedovolí nechat zkrachovat nějaký český penzijní fond a poškodit tak svoji reputaci“. (HOLÝ, 2005)

57


Tabulka č. 15: Údaje o akcionářské struktuře, auditorech, depozitářích a správcích portfolia penzijních fondů k 30.září 2005. Zdroj: Asociace penzijních fondů ČR 2005 Název penzijního Akcionářská struktura

Auditor PF

Banka vykonávající

Externí správci

fondu

PF nad 10 %

funkci depozitáře

portfolia

Allianz PF,a.s.

Allianz pojišťovna, a.s. 100 %

KPMG ČR

Komerční banka, a.s.

Ne

CREDIT SUISSE

Winterthur Leben AG,

Audit, s.r.o. KPMG ČR

HVB Bank Czech Republic

Credit Suisse Asset

LIFE & PENSIONS

Švýcarsko 80 %

Audit, s.r.o.

a.s.

management, a.s.

Živnostenská banka, a.s.

PF, a.s. dříve

European Bank for Rec. and

Winterthur PF ČSOB Penzijní fond

Develop. Velká Británie 20 % Československá obchodní

Pricewaterhouse

Progres a.s.

banka, a.s.

Coopers Audit,

ČSOB PF Stabilita a.s.

Československá obchodní

s.r.o. Pricewaterhouse

banka, a.s.

Coopers Audit,

Generali penzijní fond

Generali Holding Vienna AG,

s.r.o. Pricewaterhouse

HVB Bank Czech Republic

a.s.

Rakousko 100 %

Coopers Audit,

a.s.

Hornický penzijní

OKD, a.s. 100 %

s.r.o. OK-AUDIT

Česká spořitelna, a.s.

fond Ostrava a.s. ING penzijní fond a.s.

ING Continental Europe

s.r.o. KPMG ČR

ING Bank, N.V.

ING Investment

dříve Průmyslový PF PF České pojišťovny

Holdings B.V. Česká pojišťovna, a.s. 91 %

Audit, s.r.o. KPMG ČR


Management a.s. PPF Asset

a.s. PF České spořitelny a.s. PF Komerční banky


Deloitte Czech

ČSOB Asset management, a.s.

Audit, s.r.o. Česká spořitelna, a.s. 100 %

ČSOB Asset management, a.s.

Ne


Management, a.s. Komerční banka, a.s.

BH Securities, a.s. Česká spořitelna, a.s.


Invest. a kapitálová

Republic Komerční banka, a.s. 100 %

a.s.

B.V.s.r.o. Deloitte & Touche, s.r.o.

Zemský penzijní fond

Mostecká uhelná společnost,

Ing. Jaromír

a.s.

a.s.

Klásek

spol. Komerční banky, Citibank, a.s.

a.s. ČSOB Asset Management ŽB Asset Management

58


8.1

Aktuální situace

Píše se rok 2006 a tak je možno zhodnotit dosavadní vývoj v oblasti penzijního připojištění ve srovnání se současnými čísly. V roce 2005 vytvořily penzijní fondy zisk 4,57 miliardy korun, což bylo o 1,4 miliardy korun více než v předloni. Na konci prosince 2005 bylo penzijně připojištěno 3,284 miliónu osob, tedy o desetinu více než počátkem loňského roku. Připojištění na penzi nyní využívá více než třetina obyvatel České republiky a přes šedesát procent práceschopné populace. Výrazně se zvýšil také počet účastníků, jimž přispívá na penzijní připojištění zaměstnavatel. Ke konci roku získalo příspěvek zaměstnavatele celkem 780 tisíc lidí, tedy o sto tisíc více než před rokem. (ČTK, 2006) Pouze 4 fondy mají v současnosti méně než 100 000 klientů: PF Generali, PF ČSOB Progres, Zemský PF a Hornický PF, přičemž poslední dva jmenované byly prodány skupině ČSOB a v září by měly být fúzí sloučeny (oba, nebo jen Hornický PF) s penzijním fondem ČSOB Progres. Tabulka č. 16: Pořadí největších penzijních fondů (nad 100 000 osob) podle počtu klientů na konci let 2004 a 2005 Zdroj: ČTK, Právo, 21.února 2006 s.17 Pořadí největších penzijních fondů podle počtu klientů Penzijní fond Rok 2004 Rok 2005 PF České pojišťovny 771 000 868 000 Winterthur PF 614 000 604 000 PF České spořitelny 410 000 480 000 ING PF 355 000 389 000 PF Komerční banky 302 000 361 000 ČSOB PF Stabilita 310 000 331 000 Allianz PF 107 000 113 000 V penzijních fondech mají klienti uloženo už přes 112 miliard korun (navíc vlastní jmění fondů činí 9,5 miliardy Kč) a jejich úspory stále rostou. V průměru se za každý měsíc loňského roku zvýšil objem prostředků o 1,56 miliardy korun. Nejvíce peněz (26,3 miliardy Kč) spravuje penzijní fond Winterthur (dříve CREDIT SUISSE LIFE & PENSIONS), který měl také největší zisk (1,061 miliardy Kč), před Penzijním fondem České pojišťovny (24,4 miliardy Kč) se ziskem 961 miliónů Kč a před Penzijním fondem České spořitelny (15,1 miliardy Kč) se ziskem 630 miliónů Kč. Významná je také částka, kterou poskytl klientům penzijního připojištění stát formou státního příspěvku – více než 3,6 miliardy Kč, což je zatím nejvyšší suma příspěvku za celou historii

59


8.2

Analýza SWOT

Silné a slabé stránky, stejně jako příležitosti a ohrožení současné formy penzijního připojištění ukazuje souhrnně aktualizovaná analýza SWOT (Analysis of the Strengths and Weaknesses of an organization and the Opportunities and Threats facing – analýza silných a slabých míst organizace a příležitostí a hrozeb, kterým je vystavena) provedená částečně na základě údajů, původně zjišťovaných agenturou CRA:

Silné stránky 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13.

speciální instituce pro penzijní připojištění silná regulace odvětví výrazná finanční podpora státu vyplácení státního příspěvku daňové úlevy pro pojištěnce platba příspěvku zaměstnavateli za své zaměstnance výrazné daňové zvýhodnění pro příspěvky zaměstnavatelů zdanění výnosu až v okamžiku výplaty dávky neexistence konkurence jiných forem penzijního připojištění občanský princip, nikoliv zaměstnanecký neexistence významných znaků nestability téměř 100% plnění závazků penzijních fondů činnost APF ČR jako zastřešující organizace

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7.

krátkodobý investiční horizont penzijních fondů doposud nízká věková hranice pro nárok na výplatu dávky nutnost realizovat zisk z investic pro roční připsání výnosu nevyhovující struktura výplaty dávek neexistence celospolečenského konsensu o postavení penzijního připojištění vysoké náklady na získání nových účastníků stále ještě vysoké provozní náklady vzhledem k výnosu či objemu spravovaného majetku penzijních fondů značná omezení pro povolené investiční instrumenty vysoké počáteční náklady, zatěžující hospodaření fondů stále nedostatečné množství informací o hospodaření jednotlivých penzijních fondů duplicita regulačních orgánů a jejich nejednotný postup

Slabé stránky

8. 9. 10. 11.

60


Příležitosti 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.

prodloužení investičního horizontu penzijních fondů omezení fluktuace účastníků mezi jednotlivými PF například zpoplatněním vstupu do penzijního fondu nebo zpoplatněním přechodu mezi fondy oslovení mladší generace použití stávajících penzijních fondů jako jednoho z pilířů penzijního systému posílení důvěry sektoru pro stávající i potenciální účastníky snížení provozních nákladů zavedení povinného dodatkového penzijního spoření koncentrace sektoru

Ohrožení 1. 2. 4. 5. 6.

zavedení konkurenčních systémů penzijního spoření (zaměstnanecké penzijní fondy, státní penzijní fond) alternativní investice případná skandalizace některých fondů v médiích zavedení dalšího daňového zvýhodnění či jiné podpory pro životní pojištění státní garance úspor v konkurenčních systémech

Trendy Penzijní fondy jsou stejně jako ostatní instituce finančního sektoru pod značným vlivem celosvětových trendů v dané oblasti a tyto trendy se významně podílejí na změnách strategií penzijních fondů. Jedním z nejvýraznějších trendů je konsolidace finančního sektoru, patrná nejenom v oblasti penzijního připojištění, jejímž výsledkem je jednak stále klesající počet finančních institucí, ale také i klesající počet poboček a zaměstnanců sektoru. Proto se stále více prosazují velké kapitálově silné subjekty, které se prostřednictvím akvizicí a fúzí stávají ještě většími a silnějšími. Dalším trendem je výrazný tlak na snižování nákladů a zvyšování efektivity. To se projevuje v zavádění nových, výkonných informačních technologií a novými způsoby obsluhy klientů s využitím elektronických prvků (téměř všechny fondy dnes informují své klienty jednoduchým způsobem prostřednictvím Internetu o firmě a jejích orgánech, o základních dokumentech a výročních zprávách, o penzijních plánech a stavech individuálních účtů, apod.) a dopadem je opět klesající počet zaměstnanců v odvětví.

61


Za další významný trend lze označit změnu sociálního klimatu. Stát bude zřejmě v budoucnu sehrávat stále menší úlohu v oblastech sociálního a penzijního zajištění obyvatelstva a proto bude úloha penzijního připojištění nabývat na důležitosti. Nezanedbatelný je i trend stále vyššího zapojování zaměstnavatelů do penzijního připojištění prostřednictvím zaměstnavatelského příspěvku, jehož význam stále ještě není zatím patřičně doceněn, ale v budoucnu může být podstatným prvkem alternativní mzdy.

8.3

Predikce dalšího vývoje penzijního připojištění

Situace České republiky se ve vztahu k stárnutí obyvatelstva stále zhoršuje a podle OSN budou Češi v roce 2050 sedmým nejstarším národem na světě – a s nimi i jejich ekonomika. ( VOJÍŘ, 2004). Aby se tedy zajistily dostatečné prostředky na penze, musel by se odchod do důchodu zvýšit až na 75 let nebo při současných mzdách by daňová zátěž mohla činit polovinu platu. Ani jedna z těchto alternativ není realizovatelná. Jedním z hlavních cílů penzijního připojištění, jako doplňkového důchodového systému, je akumulace peněžních prostředků obyvatelstva a jejich zhodnocování pro jejich odloženou spotřebu. Způsobů, jak tohoto cíle dosáhnout se do budoucna nabízí několik.

8.3.1 Dosavadní systém Je to samozřejmě v první řadě další rozvoj současného systému penzijního připojištění se státním příspěvkem prostřednictvím soukromých penzijních fondů, do něhož je již zapojena dobrovolně více než třetina celkového počtu obyvatelstva. Tento systém, přes svou relativní úspěšnost, má však i své nevýhody. Jednak způsob podpory státním příspěvkem je ve světě ojedinělý a tak nejsou významnější dlouhodobé zkušenosti z jeho pokračování, dosavadní způsob přiznávání státních příspěvků představuje technicky i administrativně komplikovanou záležitost a není zcela jasné, zda tento systém bude schopen v budoucnu se v požadovaném rozsahu podílet na potřebné výši důchodu pro obyvatelstvo. Zejména s ohledem na různou úroveň příjmů (je spíše pro střední příjmové vrstvy a měl by být i pro vyšší střední) se zdá být pro část populace neatraktivní a ani současné daňové úlevy (nezohledňující princip zásluhovosti) nepřitahují ve větší míře lidi z vyšších příjmových skupin. Koncepce doplňkového systému by se měla tedy zaměřit především tak, aby byl určen zejména pro střední a vyšší střední příjmové skupiny, zatímco nižší příjmové skupiny by měly být zajištěny převážně ze základního, průběžného systému, avšak zatím se pro to moc neudělalo. Dosavadní forma penzijního připojištění se státním příspěvkem dostatečně nemotivuje k dlouhodobé účasti mladší a střední věkové skupiny a není přímá vazba

62


výše státních příspěvků, a tedy i dávek, na výši mezd. Naopak, zvláštností tohoto systému je fakt, že si v něm spoří na penzi důchodci, kteří již penzi pobírají. Nejsou stanoveny cílové proporce mezi příjmy ze základního a doplňkového systému v rámci celkového důchodu – k tomu, aby zhruba po 20 letech placení příspěvků dosáhla penze z penzijního připojištění 15 % mzdy je třeba, aby celkový příspěvek (účastníka i státu popř. zaměstnavatele) činil kolem 9 % mzdy (ve srovnání s dnešními méně než 4 %).

8.3.2 Druhý pilíř povinný Dalším možným modelem je ve stanovené míře povinná účast zaměstnanců v soukromých penzijních fondech s příspěvkem nejméně 4 až 6 % mzdy. Tak viděla v roce 2001 penzijní reformu studie Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), která však také zdůrazňuje, že univerzální řešení neexistuje. Tato forma se v současné době praktikuje v různých obměnách (opt-out) v celé řadě států a je také cílem legislativních iniciativ Asociace penzijních fondů. Penzijní fondy v podstatě mají jasnou představu o budoucí reformě, ale pokud by stát nepřistoupil na vyvázání části sociálního pojištění a jeho převedení do jejich správy (což by znamenalo jednak vládní záruky za penze a také deficit na státním důchodovém účtu), soustředí svou pozornost na další daňové úlevy zaměstnavatelů, čímž spolehlivě zamezí zakládání zaměstnaneckých penzijních fondů a z pohledu zisku to může mít stejný efekt. (RYSKOVÁ, 2005) Ve prospěch zachování stávajícího, upraveného průběžného systému hovoří také skutečnost, že v letech 2005 až 2007 má vzniknout přebytek důchodového účtu vyšší než 50 miliard korun, který by se, stejně jako přebytky dalších let, umístil na zvláštní účet u ČNB. Protože podle většiny propočtů do roku 2020 má být po parametrických úpravách současný průběžný systém v zásadě vyrovnaný, může se na tomto účtu shromáždit v daném roce 250 až 300 miliard korun určených důchodcům.(ŠKROMACH, 2005) Za největší přednosti penzijních fondů se všeobecně považují rozvoj kapitálového trhu, bezprostřední zainteresovanost pracujících na výši budoucích penzí a mezinárodní diverzifikace rizik. Poslední z uvedených důvodů není rozhodně zanedbatelný, zejména v mladých ekonomikách s nedostatečně rozvinutým kapitálovým trhem, které jsou méně stabilní a tím zranitelnější. Umístění části důchodových prostředků v zahraničí pomůže jejich rizika výrazně snížit, ale musejí být alokovány do bezpečných cenných papírů. Přitom úplně bezpečné nemusejí být ani státní dluhopisy, jak se přesvědčili, při nedávném propadu argentinské ekonomiky, italští, američtí a španělští důchodci, jejichž penzijní fondy měly část portfolia v argentinských státních dluhopisech.

8.3.3 Zaměstnanecké penzijní fondy Jedním z možných způsobů budoucí úpravy penzijního připojištění v ČR by mohlo být zavedení zaměstnaneckého penzijního připojištění. Záměr zakládat zaměstnanecké

63


penzijní fondy doporučovala České republice už i Světová banka a stal se součástí koncepce důchodové reformy, kterou v dubnu 2001 schválila vláda. Je to systém, který je samozřejmou součástí nejvyspělejších západních ekonomik a který prokázal svou efektivitu v mnohaletém vývoji. Tento systém je v mnoha směrech odlišný od základních principů současného penzijního připojištění se státním příspěvkem. Na rozdíl od něho se v zaměstnaneckých penzijních fondech samotný penzijní systém nestává zbožím, neboť ani účastník ani penzijní fond nemůže být koupen, prioritou jsou zájmy a potřeby (výnosy) účastníků, nikoliv zájem o zisk vlastníků akciové společnosti a své nezastupitelné místo má i účastnická demokracie zaměstnanců, kteří jsou svrchovanými vlastníky důchodových úspor. Navíc odpadají vysoké náklady penzijních fondů a vyšší rizikovost související s použitím soutěžní formy, např. reklama, dealerské odměny ve výši až 300 % měsíčního příspěvku účastníka, popř. veřejné přísliby na připsání příspěvků účastníkovi až do výše 50 % jím vložených ročních příspěvků. Zaměstnanecké penzijní fondy jsou velmi průhledné, důsledně oddělené účetně i právně od svých zakladatelů a provozních správců stejně jako i od investičních správců. Tyto přednosti jsou historicky prověřené v zemích Evropské unie. Zaměstnanecké penzijní fondy nezpochybňují roli dnešních penzijních fondů provádějících penzijní připojištění se státním příspěvkem, ale nepochybně je ovlivní v žádoucím směru k vyšší efektivnosti a transparentnosti. Důvodová zpráva k navrhované vládní verzi zákona o zaměstnaneckém penzijním připojištění uvádí, že ustanovení o zákazu použití majetku zaměstnaneckého penzijního fondu k výplatě odměn zprostředkovatelům, úhradě nákladů na reklamu apod., výrazně sníží provozní náklady zaměstnaneckého penzijního připojištění oproti penzijnímu připojištění se státním příspěvkem, popřípadě životnímu pojištění a tento efekt se stane, podle praxe evropských zaměstnaneckých fondů, ve vztahu k individuálně nabízeným obchodním penzijním produktům, nespornou komparativní ekonomickou výhodou. Podle návrhu zákona také mělo dojít ke změně některých souvisejících zákonů, a to zejména zákona o dani z příjmů, v jehož rámci by bylo zaměstnanecké připojištění zvýhodněno. Příspěvek zaměstnavatele do 5 % vyměřovacího základu zaměstnance by se považoval za náklad vynaložený na dosažení, zajištění a udržení příjmů, odečitatelný pro zjištění základu daně zaměstnavatele a u zaměstnance by se nezahrnoval do jeho základu daně. Stejně tak příspěvek zaměstnance by se odečítal z jeho základu daně do 5 procent vyměřovacího základu. Dalším základním a podstatným rysem zaměstnaneckého připojištění je, že zřizovací náklady včetně nákladů spojených s pořízením hmotného stejně jako nehmotného vybavení (s výjimkou automobilů), nezbytného k zahájení provozování připojištění, by hradil zaměstnavatel ve formě daru, přičemž tyto náklady by byly pro zaměstnavatele daňově uznatelné a zaměstnanecký penzijní fond by byl osvobozen od darovací daně. Hlavní principy zaměstnaneckého penzijního připojištění by mohly znamenat důležitý koncepční krok v dotváření důchodového systému v České republice, avšak na jejich eventuální zavedení do praxe bude nutno ještě delší dobu počkat. Poslanecká sněmovna totiž vládní návrh zákona o zaměstnaneckém penzijním připojištění

64


v prosinci 2003 opět zamítla (naposled dne 29. listopadu 2001). Důvodů bylo stejně jako minule několik, od obavy některých poslanců z možnosti tunelování fondů, přes faktické nedostatky zákona (např. nepovinný rezervní fond) až k obavě ze snížení efektivity současného systému vznikem dalších fondů. Je zřejmé, že určitou významnou úlohu sehrály při rozhodování i zájmy Asociace penzijních fondů ČR a silných bank a korporací, v jejichž vlastnictví penzijní fondy jsou.

9

Závěr

Penzijní připojištění se státním příspěvkem, realizované prostřednictvím soukromých penzijních fondů, se již stalo za dvanáct let své existence nedílnou součástí systému důchodového zabezpečení v České republice. Tato forma řešení druhého pilíře prokázala svou životaschopnost a v průběhu svého vývoje dospěla do stadia, kdy ji už téměř nelze ohrozit. Všechny uvažované koncepce budoucí reformy penzijního systému mají současný model buď přímo zapracován ve svých návrzích k dalšímu rozvoji, nebo s ním počítají v dosavadní podobě jako s dobrovolným doplňkovým zajištěním příštích penzí. Ze sociálního hlediska to není model zrovna ideální, má určitá bezpečnostní rizika, vklady klientů nejsou ze zákona pojištěny, vysoké režijní náklady snižují možnost lepšího zhodnocení vkladů apod., ale přes tato i další negativa chtějí Ministerstvo práce a sociálních věcí a Ministerstvo financí využít současné formy penzijního připojištění k řešení sociálních problémů spojených s prodloužením věku odchodu do důchodu na 65 let. Jedná se o zvýšenou podporu státu těm klientům, kteří by se rozhodli využít možnosti vybrat si pět let před řádným starobním důchodem tzv. předdůchod, vzhledem k obtížnému umístění starších lidí na trhu práce. Součástí opatření by bylo i zvýšení odpočtu penzijního připojištění z daňového základu a zřejmě i poskytování zvláštního státního příspěvku po dobu výběru předdůchodu. (KOUDA, 2006) Samozřejmě, že si lze snadno představit společensky podstatně výhodnější způsob šetření na penzi (například zaměstnanecké penzijní fondy evropského typu), ale nyní, vzhledem k současnému obrovskému množství účastníků penzijního připojištění, už asi k převratným změnám těžko může dojít. Z ekonomického hlediska se jedná o odvětví, které generuje svým majitelům stále vyšší miliardové zisky a nadále se dynamicky rozvíjí. Postupnou koncentrací sektoru dochází k posilování jednotlivých subjektů, ke snižování provozních nákladů a tím i k lepším hospodářským výsledkům. Téměř monopolní postavení penzijních fondů není významně ohroženo nabídkami podílových fondů na alternativní, levnější odkládání peněz na důchod nebo jinou konkurencí. Naopak před penzijními fondy stojí lákavá perspektiva eventuálního povinného spoření do druhého pilíře a hlavně možnost získat do svých portfolií peníze téměř čtyřiceti procent dosud nepřipojištěných, práceschopných občanů.

65


Seznam použité literatury

10

10.1

Knihy:

CIPRA, T. Penzijní připojištění a jeho výpočetní aspekty.Praha: HZ,1996. ISBN 80-86009-04-1 PŘIB, J. Kdy do důchodu a za kolik. Praha: GRADA ,2001. ISBN 80-247-0130-8 REJNUŠ, O. Finanční trhy.Brno: MZLU v Brně, 2000 170 s. ISBN 80-7157-448-1 REJNUŠ, O. Teorie a praxe obchodování s cennými papíry. Praha: Computer Press, 2001 257 s. ISBN 80-7226-571-7 ŠULC, J., ILLETŠKO, P. Penzijní připojištění. Praha: GRADA Publishing s.r.o.,2000 163 s. ISBN 80-7169-979-9

10.2

Odborné publikace:

KOČIŠOVÁ, J. Analýza mezinárodních zkušeností pro potřeby transformace důchodového pojištění. Závěrečná zpráva o řešení projektu. Praha 1997 PLUHAŘ, R.,:Alokace portfolia. Asset management České spořitelny 23.března 2004 Penzijní připojištění se státním příspěvkem 1994-1997. Praha: Asociace penzijních fondů ČR. Duben 1998 136 s. Penzijní připojištění se státním příspěvkem 1994-1999. Praha: Asociace penzijních fondů ČR. Duben 2000 104 s. Penzijní připojištění se státním příspěvkem 1994-2000. Praha: Asociace penzijních fondů ČR. Duben 2001 95 s. Penzijní připojištění se státním příspěvkem 1994-2002. Praha: Asociace penzijních fondů ČR. Duben 2003 97 s.

66


Penzijní připojištění se státním příspěvkem 1994-2004. Praha: Asociace penzijních fondů ČR. Duben 2004 136 s. Penzijní připojištění se státním příspěvkem. Praha: Asociace penzijních fondů ČR. Duben 2005 120 s.

10.3

Legislativní publikace:

Zákon č.... o zaměstnaneckém penzijním připojištění. Vládní návrh Zákon č.42/1994 Sb. ze dne 16. února 1994 o penzijním připojištění se státním příspěvkem a o změnách některých zákonů souvisejících s jeho zavedením Zákon č. 170/1999 Sb. ze 3. srpna 1999 novela zákona č. 42/1994 Sb. o penzijním připojištění se státním příspěvkem. Zákon č. 36/2004 Sb. ze 3. prosince 2003 novela zákona č. 42/1994 Sb. o penzijním připojištění se státním příspěvkem.

10.4

Příspěvky v periodickém tisku:

BLAŽEK, P. Studie OECD o důchodové reformě. Ekonom č. 42/2001 ISSN 1210-0714 BLAŽEK, P. Zlý pán může být i dobrý sluha Ekonom č. 43, 23.- 29. října 2003 s.34 ISSN 1210-0714 BLAŽEK, P. Schodky klesají Ekonom č. 35, 1. – 7. září 2005, s.24 ISSN 1210-0714 ČECHLOVSKÝ, V. Pomůže stát i klientům padlých penzijních fondů? Právo, 4. července 2002, s.17 ISSN 1211-2119 HÁJEK, Z. Krach penzijnímu systému zatím nehrozí. Sondy č.29, 28 července 2005 s.3 ISSN 0322-9599 HOLÝ, J. Stát musí příští důchodce ochránit před chudobou. Právo 25.července 2005 s.8 ISSN 1211-2119

67


ILLETŠKO, P. Novela zákona o penzijním připojištění. Hospodářské noviny 20.října 1999 ISSN 0862-9587 ILLETŠKO, P. Penzijní připojištění v ČR na prahu 21. století. Publikace Asociace penzijních fondů 31.října 2000 JEŽEK, K. Jak to dělají Slováci Ekonom č.22 2.-8.června 2005 s.23 ISSN 1210-0714 KANTOR, M. V penzijním připojištění se státním příspěvkem je zapojeno přes 2,5 miliónu účastníků. Právo 6.dubna 2002 s.14 ISSN 1211-2119 KOHOUT, P. Penzijní systémy, dluhy a náklady HN 10.listopadu 2004 s.10 ISSN 0862-9587 KOUDA, J. Akce předdůchod Ekonom č.1 5.-11. ledna 2006 ISSN 1210-0714 KREJČÍŘ, P. Doba strávená v důchodu je v zemích EU rozdílná. Hospodářské noviny 27.dubna 2005 ISSN 0862-9587 KRUGMAN, P. Nebezpečný hazard New York Times – Ekonom č.3, 20. – 26. ledna 2005 s.44 ISSN 1210-0714 LOUCKÁ, K. Stáří jako problém. Sociální politika 4/1999 ISSN 0049-0962 MAŠEK, F. Penzijní fondy a korupce Ekonom č.37 15._21. září 2005 s.77 ISSN 1210-0714 NOHEJLOVÁ, J. Státní příspěvek a penzijní připojištění. Práce a mzda 11/1999 ISSN 0032-6208 PELECH, P. Daňové zvýhodnění penzijního připojištění. Práce a mzda 11/1999 ISSN 0032-6208 PERTOLD, F. Cesty známy, cíl v nedohlednu Ekonom č. 22, 2.-8. 6. 2005 s.22 ISSN 1210-0714 PERTOLD, F., Premiéra po slovensku Ekonom č.3 20.-26. ledna 2005 ISSN 1210-0714 PETRÁŠOVÁ, L.,: České ženy přestaly čekat a mají děti. MF Dnes A/4 24.6.2004 ISSN 1210-1168

68


PERTOLD, F., RYSKOVÁ, S., Do důchodu holí a o holi, Ekonom č. 45, 4. – 10. listopadu 2004 s. 36-39 ISSN 1210-0714 PERTOLD, F., RYSKOVÁ, S. Všem to pěkně spočítáme Ekonom č. 45 4. – 10.listopadu 2004 s. 40-41 ISSN 1210-0714 PERTOLD, F., ŽÁK, V. Fondy nejsou všechno. Ekonom č.3 20.-26.ledna 2005 s.45 ISSN 1210-0714 RUSNOK, J. Místo penzijního připojištění v důchodovém systému. Práce a mzda 11/1999 ISSN 0032-6208 RUSNOK, J. Koncepce pokračování reformy důchodového systému. Sociální politika 5/2001 ISSN 0049-0962 RYSKOVÁ, S. Ještě jednou k výpočtu penzí. Ekonom 10/2005 ISSN 1210-0714 RYSKOVÁ, S. Revoluce zdola. Ekonom č.10, 10.-16.března 2005 s.20 ISSN 1210-0714 SAMEK, V. Proč podnikové penzijní fondy. Sociální politika 4/1999 ISSN 0049-0962 SAMEK, V. Penzijní připojištění se státním příspěvkem na cestě do důchodového systému. Sociální politika 11/1999 ISSN 0049-0962 SAMEK, V. Zaměstnavatelsky sponzorované zaměstnanecké penzijní systémy. Sociální politika 2/2000 ISSN 0049-0962 SAMEK, V. Doporučení projektu PHARE-CONSENSUS k zaměstnaneckým penzím. Sociální politika 3/2000 ISSN 0049-0962 SAMEK, V. Principy zaměstnavatelských penzijních fondů schválené vládou. Sociální politika 6/2000 ISSN 0049-0962 ŠKROMACH, Z. O příštích důchodech. Právo 19.ledna 2005 s.8 ISSN 1211-2119 ŠULC, J. Životní pojištění u nás získává stále více klientů. Hospodářské noviny 3.dubna 2001 ISSN 0862-9587 THE ECONOMIST, Zelená soukromému připojištění. Ekonom č. 20, 23. května 2001 s.64 ISSN 1210-0714

69


VĚTVIČKA, V. Soumrak amerického snu Týden 28. listopadu 2005 s.60 ISSN 1210-9940 VOJÍŘ, A. Stárnutí sníží životní úroveň všech. Hospodářské noviny 11.ledna 2004 ISSN 0862-9587 VICHNAROVÁ, L. Penzijní připojištění: jistota na stáří. MF Dnes 21.září. 2004 ISSN 1210-1168 ZLÁMALOVÁ, L. Třicátníky čekají ve stáří skromné penze, HN 14.dubna.2005, s.8 ISSN 0862-9587 ZNAMENÁČKOVÁ, J. Penzijní fondy by měly snížit své výdaje.Hospodářské noviny 12.listopadu 2001 ISSN 0862-9587 ZVONÍKOVÁ, A. Národní program přípravy na stárnutí populace. Sociální politika 3/2001 ISSN 0049-0962

70


10.5

Seznam grafů:

Graf č. 1: Prognóza vývoje demografické situace…..…….…………………...………..8 Graf č. 2: Struktura portfolia penzijních fondů APF ČR….………………...…………20 Graf č. 3: Struktura portfolia ZPF v roce 1997 ………..………………………………25 Graf č. 4: Vývoj počtu účastníků penzijního připojištění do roku 1999………….……31 Graf č. 5: Vývoj celkových aktiv penzijních fondů do roku 1999………………….….32 Graf č. 6: Vývoj průměrného příspěvku účastníků do roku 1999………………….…..32 Graf č. 7: Stav účastníků penzijního připojištění do roku 2000…………………….….33 Graf č. 8: Vývoj majetku spravovaného penzijními fondy do roku 2000.....…………..34 Graf č. 9: Provozní náklady penzijních fondů …………………………………………35 Graf č. 10: Penzijní připojištění v některých evropských státech ………..…………....36 Graf č. 11: Alokace finančních aktiv domácností v České republice v roce 2004….….37 Graf č. 12: Alokace finančních aktiv domácností v Evropské unii v roce 2004.……....38

10.6

Seznam tabulek:

Tabulka č. 1: Komparace vyplácení starobní penze a jednorázového vyrovnání .…….18 Tabulka č. 2: Výše státních příspěvků na kalendářní měsíc (bez zvýšení o 25 %)..…..19 Tabulka č. 3: Měsíční příspěvky zaměstnavatelů a státu (v Kč)…………………….…23 Tabulka č. 4: Seznam zkrachovalých penzijních fondů……………………………......25 Tabulka č. 5: Úspěšnost penzijních fondů v investování v roce 1999…………………26 Tabulka č. 6 : Zvýšení pojištěných dob potřebných pro vznik nároku na penze.….…..27 Tabulka č. 7 : Výše státních příspěvků po novele zákona .……………………………27 Tabulka č. 8: Daňové úspory poplatníků daně z příjmu.................................................30 Tabulka č.9 : Abecední seznam fondů s uvedením ročních nákladů na účastníka v roce 2003................................................................................................43 Tabulka č. 10 : Strategická versus taktická alokace prostředků penzijního fondu…......44 Tabulka č. 11 :Vzorový příklad konzervativní investiční strategie penzijního fondu….46 Tabulka č. 12: Úmrtnostní tabulky některých penzijních fondů……………………….49 Tabulka č. 13: Důchod a jeho trvání v zemích EU……………………………………..51 Tabulka č. 14: Seznam Důchodových správcovských společností DSS v roce 2005….57 Tabulka č. 15: Údaje o akcionářské struktuře, auditorech, depozitářích a správcích portfolia penzijních fondů k 30.9.2005……………………...58 Tabulka č. 16: Pořadí největších penzijních fondů (nad 100 000) podle počtu klientů na konci let 2004 a 2005…………………………..59

71


10.7

Seznam příloh:

Příloha č. 1: Chronologický seznam všech penzijních fondů povolených Ministerstvem financí od účinnosti zákona č.42/1994 Sb. Příloha č. 2: Abecední seznam penzijních fondů povolených Ministerstvem financí, aktivních ke dni 31.prosince 1998 a jejich základní jmění Příloha č. 3: Abecední seznam aktivních penzijních fondů k 31.prosince 2002 jejich sídlo a objem jejich celkových aktiv Příloha č. 4: Abecední seznam aktivních penzijních fondů k 30.březnu 2004, počet účastníků v roce 2002 a zhodnocení prostředků účastníků penzijního připojištění za rok 2002 (v procentech podle metodiky APF ČR) Příloha č. 5: Pořadí penzijních fondů podle průměrného zhodnocení vkladů klientů v letech 1999 až 2004 Příloha č. 6: Orgány Asociace penzijních fondů České republiky v roce 2005 Prezidium APF ČR Příloha č. 7: KODEX ETIKY Asociace penzijních fondů České republiky Příloha č. 8: Seznam členů Asociace penzijních fondů České republiky - leden 2006

72


Příloha č. 1: Chronologický seznam všech penzijních fondů povolených Ministerstvem financí od účinnosti zákona č.42/1994 Sb. Kód PF 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23

Název penzijního fondu Všeobecný vzájemný penzijní fond, a.s. Vojenský otevřený penzijní fond, a.s. Penzijní fond České pojišťovny, a.s. Zemský penzijní fond, a.s. Penzijní fond RENTA, a.s. Podnikatelský penzijní fond, a.s. Českomoravský penzijní fond, a.s. Bankovní penzijní fond, a.s. Český národní penzijní fond, a.s. Český penzijní fond, a.s. Penzijní fond VYŠEHRAD, a.s. Penzijní fond Energie, a.s. Báňský a hutní penzijní fond, a.s. Penzijní fond Komerční banky, a.s. Penzijní fond Union, a.s. Winterthur, penzijní fond, a.s. Praha Živnobanka – penzijní fond, a.s. Penzijní fond JISTOTA, A.S. Stavební Penzijní fond ČR, a.s. Penzijní fond ŠKODA, A.S. MULTI penzijní fond, a.s. Penzijní fond ZDRAVÍ, a.s. Hornický penzijní fond Ostrava, a.s.

Datum povolení 5.9.1994

Kód PF 24

Název penzijního fondu Spořitelní penzijní fond, a.s.

Datum povolení 20.12.1994

5.9.1994

25

Penzijní fond THALIA, A.S.

9.1.1995

5.9.1994

26

9.1.1995

21.10.1994 21.10.1994 21.10.1994

27 28 29

21.10.1994

30

9.11.1994

31

9.11.1994

32

9.11.1994 9.11.1994

33 34

21.11.1994 24.11.1994

35 36

Garance-Vzájemný PF pro Čechy, Moravu a Slezsko, a.s. Občanský penzijní fond, a.s. Penzijní fond SLÁVIE, a.s. Průmyslový penzijní fond, a.s. CR FONTÁNA penzijní fond, a.s. Allianz-HYPO penzijní fond, a.s. Penzijní fond spokojenosti, a.s. Penzijní fond Koruna, a.s. Univerzální penzijní fond EVEREST, a.s. CERTUM penzijní fond, a.s. Penzijní fond RENTIA, a.s.

24.11.1994

37

24.11.1994 24.11.1994

18.1.1995 18.1.1995 31.1.1995 2.2.1995 2.2.1995 9.2.1995 9.2.1995 20.2.1995 20.2.1995 9.3.1995

38 39

Bižuterní otevřený penzijní fond, a.s. Penzijní fond HOSTEN, a.s. Penzijní fond GARANT, a.s.

17.3.1995 17.3.1995

24.11.1994

40

Regionální penzijní fond, a.s.

10.4.1995

1.12.1994

41

Penzijní fond VIVA, a.s.

2.5.1995

1.12.1994

42

20.9.1995

1.12.1994

43

1.12.1994 7.12.1994

44 45

15.12.1994

46

Generali Creditanstalt penzijní fond, a.s. Penzijní fond UNIVERZUM, a.s. Rodinný penzijní fond, a.s. Český penzijní fond ZDRAVÍ, a.s. Allianz-Živnobanka penzijní fond, a.s.

73

9.3.1995

20.9.1995 1.11.1995 1.7.1997 30.9.1997


Příloha č. 2 Abecední seznam penzijních fondů aktivních ke dni 31.prosince 1998 a jejich základní jmění Název penzijního fondu

Sídlo

1

Báňský a hutní PF, a.s.

Třinec 3

2

Českomoravský PF,a.s.

Praha 8

130

80

3

Český PF Zdraví, a.s.

Praha 1

38

100

4

Generali-Creditanstalt, PF, a.s.

Praha 2

7

20

5

Hornický penzijní fond, a.s.

Ostrava

6

Občanský PF, a.s.

Účastníci (v tis.osob) 22

11

Základní jmění v mil. Kč 50

32

Praha 1

8

20

7

PF Allianz-Živnobanka, a.s.

Praha 2

64

60

8

PF Centrum-Renta, a.s.

Praha 3

17

120

9

PF České pojišťovny, a.s.

Praha 1

160

110

10

PF Jistota, a.s.

Brno

50

45

11

PF Komerční banky, a.s.

Praha 1

213

200

12

PF Koruna, a.s.

Brno

58

56

13

PF Spokojenosti, a.s.

Třemošnice

7

20

14

PF Škoda, a.s.

Plzeň

15

20

15

PF Thalia, a.s.

Praha 1

3

20

16

PF Union, a.s.

Ostrava

17

30

17

PF Viva, a.s.

16

21

18

PF Vyšehrad, a.s.

Praha 3

16

60

19

PF VZP, a.s.

Praha 1

5

29

20

Podnikatelský PF, a.s.

Praha 2

104

40

21

Průmyslový PF, a.s.

Praha 4

196

20

22

Regionální PF, a.s.

Praha 1

8

20

23

Spořitelní PF, a.s.

Praha 1

188

250

24

Stavební PF, a.s.

Praha 1

13

25

Olomouc

25

Vojenský otevřený PF, a.s.

Praha 7

220

50

26

Všeobecný vzájemný PF, a.s.

Praha 2

97

39

27

Winterthur PF, a.s.

Brno

130

142

28

Zemský PF, a.s.

Most

23

59

74


Příloha č. 3: Abecední seznam aktivních penzijních fondů k 31.prosince 2002 jejich sídlo a objem jejich celkových aktiv Název fondu Sídlo Celková aktiva v tis. Kč 1

ABN AMRO PF,a.s.

Brno

4 616 000

2

Allianz PF, a.s.

Praha 2

2 200 000

3

Brno

4

CREDIT SUISSE LIFE & PENSIONS PF,a.s. ČP penzijní fond, a.s.

Praha 1

1 920 000

5

Českomoravský PF,a.s.

Praha 1

7 060 400

6

ČSOB PF,a.s.

Třemošnice

261 486

7

Generali PF, a.s.

Praha 2

613 000

8

Hornický PF ,a.s.

Ostrava

782 000

9

ING Penzijní fond,a.s.

Praha 5

6 983 000

10

PF České pojišťovny,a.s.

Praha 1

7 600 000

11

PF České spořitelny, a.s.

Praha 4

7 435 373

12

PF Komerční banky , a.s.

Praha 3

9 692 000

13

Zemský PF, a.s.

Ostrava

407 000

75

18 292 400


Příloha č. 4: Abecední seznam aktivních penzijních fondů k 30.březnu 2004, počet účastníků v roce 2002 a zhodnocení prostředků účastníků penzijního připojištění za rok 2002 (v procentech podle metodiky APF ČR) Název fondu 1

ABN AMRO, PF,a.s.

Počet účastníků 204 144

2

Allianz PF,a.s.

107 304

Praha 2

3,71

3

CREDIT SUISSE LIFE & PENSIONS

603 390

Brno

3,41

4

ČSOB Penzijní fond Progres a.s.

11 421

Třemošice

4,26

5

ČSOB PF Stabilita a.s.

293 345

Praha 1

3,00

6

Generali penzijní fond a.s.

22 068

Praha 2

4,10

7

Hornický penzijní fond Ostrava a.s.

19 117

Ostrava

3,24

8

ING penzijní fond a.s.

255 290

Praha 5

4,00

9

PF České pojišťovny a.s.

348 393

Praha 1

3,20

10

PF České spořitelny a.s.

375 561

Praha 4

3,50

11

PF Komerční banky a.s.

256 287

Praha 3

4,63

12

Zemský penzijní fond a.s.

14 611

Most

4,11

76

Sídlo Brno

Zhodnocení % 3,50


Příloha č. 5: Pořadí penzijních fondů podle průměrného zhodnocení vkladů klientů v letech 1999 až 2004 Zhodnocení vkladů klientů v letech 1999 - 2004 Penzijní fond

1999 2000

2001

2002

2003

2004

Průměr

ČSOB PF Progres

7,7

5,6

3,9

4,3

4,3

5,3

5,2

Zemský PF

7,0

5,0

4,6

4,1

4,0

4,4

4,9

PF Komerční banky

7,2

4,9

4,4

4,6

3,4

3,5

4,7

ING PF

6,0

4,4

4,8

4,0

4,0

2,5

4,3

Credit Suisse LP PF

6,5

4,1

4,3

3,4

3,4

3,1

4,1

PF České pojišťovny

6,6

4,5

3,8

3,2

3,1

3,5

4,1

Allianz PF

6,0

3,8

4,4

3,7

3,0

3,0

4,0

Generali PF

5,3

3,6

4,6

4,1

3,0

3,0

3,9

ČSOB PF Stabilita

6,1

4,2

3,2

3,0

2,3

4,3

3,8

PF České spořitelny

4,4

4,2

3,8

3,5

2,6

3,7

3,7

Hornický PF

4,4

2,0

2,4

3,2

2,4

3,1

2,9

77


Příloha č. 6: Orgány Asociace penzijních fondů České republiky v roce 2005 Prezidium APF ČR prezident

RUSNOK Jiří, Ing. ............ředitel penzijního připojištění a člen d.r. ING Penzijní fond, a.s.

viceprezident

BENEŠ Petr, Ing. ..............předseda představenstva a gen. ředitel ČSOB Penzijní fond Stabilita, a.s.

viceprezident

DIVIŠ Jan, Ing. ................předseda představenstva a gen. ředitel Penzijní fond ČESKÉ SPOŘITELNY,a.s.

členové prezidia

CULEK Jaroslav, Mgr. .....předseda představenstva a gen. ředitel ČSOB Penzijní fond Progres, a.s. FOLTÝN Ivo, Ing., MBA ...předseda představenstva a gen. ředitel Penzijní fond ČESKÉ POJIŠŤOVNY, a.s. GRYGA Milan, Mgr. ..........předseda představenstva a ředitel HORNICKÝ penzijní fond Ostrava, a.s. KANTOR Milan, JUDr. ..předseda představenstva a výkonný ředitel Penzijní fond KOMERČNÍ BANKY, a.s. KRATOCHVÍL Jiří, JUDr. ...............právník společnosti GENERALI Penzijní fond, a.s. PONCAR Petr, JUDr. ......................předseda představenstva ALLIANZ Penzijní fond, a.s. WAGNER Jaromír, Ing. ..........předseda představenstva a gen. ředitel ZEMSKÝ penzijní fond, a.s. ŽALUDA Petr, Ing. ………………..generální ředitel CREDIT SUISSE LIFE & PENSIONS penzijní fond, a.s.

Odborné komise APF ČR ♦ KOMISE PRO INFORMATIKU A PROVOZNÍ SPRÁVU FONDŮ ♦ EKONOMICKÁ KOMISE ♦ LEGISLATIVNÍ KOMISE ♦ KOMISE PRO POJISTNOU MATEMATIKU ♦ ETICKÁ KOMISE ♦ KOMISE PR AKTIVIT A VNĚJŠÍCH VZTAHŮ

78


Příloha č. 7: KODEX ETIKY Asociace penzijních fondů České republiky Posláním Kodexu etiky (dále jen „kodex”) je napomáhat prosazování korektních vztahů na českém trhu penzijního připojištění se státním příspěvkem, jakož i na celém pojistném trhu v České republice a přispět k jeho zdravému vývoji.

Čl. I Úvodní ustanovení

1.1 Kodex stanoví etické normy jednání a chování v penzijním připojištění se státním příspěvkem (dále jen „etické normy”), které budou ve své praxi uplatňovat penzijní fondy. 1.2 Etické normy stanoví požadavky náročnější, než jaké vyplývají z právního řádu. Kodex napomáhá uskutečňování právních norem i tím, že některé jejich obecné požadavky (zejména požadavek, aby byly dodržovány dobré mravy soutěže), konkretizuje na oblast penzijního připojištění se státním příspěvkem. 1.3 Dodržování ustanovení kodexu napomáhá chránit dobré jméno penzijního připojištění se státním příspěvkem jako celku a zajišťovat, aby účastníci (dále jen „klienti”) byli řádným způsobem a v potřebném rozsahu informováni o službách penzijních fondů a důvěřovali jim, aby ve vzájemných vztazích penzijních fondů existovalo zdravé soutěžní prostředí a konkurence probíhala v souladu s dobrými mravy hospodářské soutěže. 1.4 Při uplatňování a výkladu kodexu musí být brán zřetel na to, že penzijní fondy jsou finanční instituce, které • pracují se svěřenými prostředky a jsou povinny s nimi náležitě hospodařit, • mají povinnost přísně respektovat a dodržovat obchodní tajemství a osobnosti klientů. 1.5 Asociace penzijních fondů ČR napomáhá při uplatňování kodexu. Řídí se při tom českým právním řádem, výše uvedenými záměry kodexu a zájmem na rozvíjení dobrého jména penzijního připojištění se státním příspěvkem v České republice. Přihlíží také k Zásadám etické reklamní praxe, platným v České republice, které vydala a uplatňuje Rada pro reklamu.

79


1.6 Jednotlivé penzijní fondy vyvíjí úsilí, aby kodex byl uplatňován i v jednání jejich zaměstnanců nebo právnických či fyzických osob, které pro penzijní fondy zprostředkovávají prodej penzijního připojištění (zprostředkovatelé).

Čl. II Obecné zásady chování penzijních fondů Penzijní fondy se ve vzájemných vztazích řídí následujícíni zásadami: 2.1 Penzijní fondy respektují pravidla hospodářské soutěže a obchodní zvyklosti. Soutěž mezi penzijními fondy smí být vedena jedině pomocí čestných a poctivých prostředků. Penzijní fondy se vyvarují všeho, co by mohlo porušit důvěru klientů a vyvolat zkreslený dojem o jejich službách. Zvláště pak se vyvarují nepravdivých, pomlouvačných a opovržlivých výroků o jiných penzijních fondech, jejich zaměstnancích a zprostředkovatelích. 2.2 Šíření i pravdivých informací o jiných penzijních fondech není přípustné, pokud by jim mohlo přivodit újmu a nebylo vynuceno okolnostmi. Srovnání vlastních služeb se službami jiných penzijních fondů nesmí operovat s neúplnými informacemi, údaji vytrženými ze souvislosti nebo s pojmy, jimž klient nerozumí a může jim přikládat jiný význam. 2.3 Veškerá reklama musí být vedena pravdivě, v souladu s pravidly soutěže a především bez prvků klamavé reklamy. V reklamě nelze používat metodu srovnávání s jinými penzijními fondy. 2.4 Penzijní fondy vycházejí z toho, že zájem klienta a jeho spokojenost jsou prvořadé. K získání klienta lze používat především informace o vlastních službách. Při sjednávání penzijního připojištění nelze uplatňovat agresivní způsoby a vyvíjet nátlak, narušovat právo na soukromí a nadměrně obtěžovat klienta. Údaje o možných klientech nelze získávat tak, aby bylo narušeno klientovo právo na ochranu osobních údajů nebo povinnost penzijního fondu takové údaje chránit.

80


Čl. III Uplatňování kodexu v rámci Asociace penzijních fondů ČR (dále jen „Asociace“) 3.1 Členové Asociace se při své činnosti řídí zásadami uvedenými v kodexu. 3.2 K formám prezentace a prosazování zásad uvedených v kodexu patří i výchovná a publikační činnost Asociace. 3.3 Spory mezi penzijními fondy z tohoto kodexu řeší prezidium. 3.4 Řešení sporů v Asociaci má objasňovat zbytečné nesrovnalosti a předcházet řešení sporů jinou cestou.

Čl. IV Závěrečná ustanovení 4.1 Při tvorbě kodexu bylo vycházeno z Kodexu etiky v pojišťovnictví. 4.2 Tento kodex byl schválen valnou hromadou, konanou dne 27. února 1997.

81


Příloha č. 8: Seznam členů Asociace penzijních fondů České republiky - leden 2006 Název penzijního

Adresa

Telefon/fax

E-mail/www

IČO

Allianz PF,a.s.

Římská 103/12

224405853

[email protected]

25612603

ČSOB PF Progres, a.s.

120 00 Praha 2 Perlová 371/5

222514837fax 222045412

www.allianz.cz/penzijnifond [email protected]

60917776

člen skupiny ČSOB

110 00 Praha 1

222045755fax

www.csobpf.cz

dříve CSOB PF, a.s. ČSOB PF Stabilita a.s.

Perlová 371/5

283080111

[email protected]

člen skupiny ČSOB

fondu

61859265

110 00 Praha 1

283080333fax

www.csobpf.cz

dříve Českomoravský PF Generali penzijní fond

Bělehradská 132

221091160

[email protected]

63998475

a.s. Hornický penzijní fond

120 00 Praha 2 Sokolská třída 26a

221091190fax 596262582

www.generalipf.cz [email protected]

60792167

Ostrava a.s. ING penzijní fond a.s.

701 00 Ostrava 1 Nádražní 25

596262515fax 257471111

www.hpfo.cz [email protected]

63078074

dříve Průmyslový PF PF České pojišťovny a.s.

150 00 Praha 5 Truhlářská 1106/9

257470555fax 221109111

www.ing.cz [email protected]

61858692

PF České spořitelny a.s.

110 00 Praha 1 Poláčkova 1976

222314191fax 261071111

www.pfcp.cz [email protected]

61672033

PF Komerční banky a.s.

140 21 Praha 4 Lucemburská 7/1170

261075189fax 272173173

www.pfcs.cz [email protected]

61860018

Winterthur poenzjní fond

130 00 Praha 3 Starobrněnská 8

272173101fax 531021111

www.pfkb.cz [email protected]

61859818

a.s. (do 31 prosince 2005

602 00 Brno

531021238fax

www.winterthur.cz

ul. 28.října 45

596202521

[email protected]

Credit Suisse Life & Pensions penzijní fond a.s. Zemský penzijní fond a.s . Název přidruženého

702 00 Ostrava 1 596202523fax www.zpf.cz Seznam přidružených členů APF ČR Adresa Telefon/fax E-mail

člena KPMG Česká republika,

Pobřežní 648/1

222123111

s.r.o

186 00 Praha 8

222512380fax

Zdroj: Asociace penzijních fondů ČR

82

www.kpmg.cz

47677619

IČO 00553115

OBSAH: 1 Úvod a cíl práce Přehled literatury Analýza problému První etapa vývoje penzijního připojištění...11

Recommend Documents