Obsah: 1. Bezpečnost práce 2. Měření a orýsování 3. Řezání, stříhání, sekání 4. Pilování 5. Ohýbání, rovnání 6. Vrtání 7. Řezání závitů
1. Bezpečnost práce 1. Počínej si při práci tak, abys neohrožoval zdraví své ani spolupracovníků. 2. Upozorni na kažkou zjištěnou závadu, která by mohla způsobit úraz. 3. Při práci používej pracovní oděv, pracovní obuv a doporučené ochranné pomůcky. 4. Při práci na strojích používej pokrývku hlavy, sejmi s rukou prsteny, náramkové hodinky apod. 5. Dodržuj pořádek na pracovišti. 6. Bez svolení učitele neopouštěj své pracoviště. 7. Pracuj pouze na přiděleném pracovišti, přiděleným nářadím, doporučeným pracovním postupem. 8. Každý úraz( i sebemenší) ihned nahlas vyučujícímu. 9. Mysli při práci vždy na bezpečnost svého počínání. 10. Nepoužívej pro práci poškozené nářadí, neodstraňuj ochranné kryty, neopravuj el. zařízení.
2. Měření a orýsování
3. Řezání, sekání, stříhání Řezání slouží k dělení materiálu. K ručnímu řezání kovů používáme rámové pilky. Činnou částí je pilový list upnutý v rámu s rukojetí. K upnutí slouží dvě hlavice(upínky), jedna pevná druhá pohyblivá se šroubem s křídlatou maticí, sloužící k napínání pilového listu do rámu. Pilové listy jsou mnohobřité řezné nástroje u ušlechtilé oceli ve tvaru úzkých plochých pásků s ozubením na delší straně. Jsou jednostranné nebo oboustranné. Počet zubů je udáván na délku anglického palce (25,4 mm). Aby se část pilového listu na ozubení netřela o řezaný materiál, vychylují se břity zubů na obě strany listu. Vzniká tím tzv. rozvod, který bývá o 30% větší než tloušťka listu.
Pilové listy upínámedo rámu tak, aby břity zubů směřovaly od rukojeti. Na pilku tlačíme při posuvu do řezu tj. od těla. Při zpětném pohybu ji odlehčíme. Využíváme pokud možno celého ozubení pilového listu. Abychom řezání usnadnili, mažeme občas pilový list mimo ozubení ojejem.Počet zdvihů při ručním řezání bývá přibližně 40 až 70 za mim.
Stříhání - beztřískové dělení materiálu. Stříháme nejčastěji plech ale i kulatinu a tvarová materiál, jako např. úhelniky apod. Podstatou stříhání je krájení materiálu dvěma noži proti sobě se pohybujícími. Nože mají tvar klínu.
Břity obou nožů musí na sebe těsně přiléhat. Při větší mezeže mezi noži se materiál neustřihne ale jen se ohne.
Nástroje ruční nůžky - plech do 1,5 mm pákové nůžky - plech do 8 mm, kulatina do 12 mm tabulové nůžky - rovné a rychlé stříhání tabulí tenkého plechu - do 1,5 mm
Sekání - sekáním se předměty buď hrubě obrábějí tím, že se znich oddělují třísky, aby předměty získaly žádaný tvar, nebo se materiál, např. plechy a tyče sekáním dělí.
Základními nástroji jsou sekáče(ploché, křížové) a kladiva
Práce sekáčem
4. Pilování - základní způsob ručního třískového obrábění. Nástroje – pilníky – jsou mnohobřité řezné nástroje různých tvarů a velikostí
Zobrazený pilník má tělo a stopku, na kterou se nasazuje rukojeť (dřevěná nebo plastová). Činná část má zuby, které odebírají třísky z pilovaného předmětu. Pro rozlišování pilníku je směrodatný charakteristický rozměr pilníku (délka činné části pilníku. Zuby pilníku se vyrábí buď sekáním nebo frézováním. Zuby pilníků mají jako jiné řezné nástroje tvar klínu.
Zuby na rovných plochách jsou jednoduché nebo křížové
Na oblých plochách pilníků kruhových, úsečových, jazýčkových aj.
Pilníky s křížovými zuby pilujeme tateriály tvrdé a pilníky s jednoduchými zuby používáme k pilování měkkých materiálů. Třísky ze zubních mezer odstraňujeme ocelovým kartáčem nbo měkkým plechem.
S pilníky zacházíme tak, aby nebyly mechanicky poškozovány. Neklademe pilník přes druhý. Pokládáme je na měkkou podložku. Vlastní pilování Způsob, jakým držíme pilník, závisí na velikosti pilníku a na způsobu práce.v
Při pilování rovonné plochy pohybujeme pikníkem přímočaře ve směru osy pilníku, stranou jej posuneme až při zpětném pohybu. Tím dosáhneme stejnoměrného odběru třísek po celé ploše. Při pilování rovinné plochy vedme zpravidla pilník šikmo k její ose a při hlazení (dokončování) pilujeme rovinnou plochu po délce (bez kolébání pilníku).
Povrch pilované plochy zlepšíme obtažením. Při obtahování držíme pilník oběma rukama za činnou část a pohybujeme jím po obtahované ploše kolmo k jeho ose.
5. Ohýbání a rovnání. Ohýbáním zpracováváme tvárný materiál při výrobě různých předmětů na požadovaný tvar a zařivení. Nejčastěji ohýbáme plechy, dráty,páskový materiál nebo trubky. Ohýbané předměty nejčastěji upínáme do svěráku
nebo pomocí speciálních ohýbacích strojů
Rovnáním jednak opravujene předměty poškozené, jednak upravujeme ne dost rovný materiál, z něhož mají být zhotoveny přesnější výrobky. Ruční rovnání je vlastně zpětné ohýbání nerovných předmětů. Nejčastěji používáme zámečnického kladiva nebo paličkou z různých materiálů
6. Vrtání je jeden ze způsobů obrábění, vrtáme převážně strojně, výjimečně ručně. Nástrojem je vrták (převážně šroubovitý), strojem vrtačka. Výsledek vrtání je díra buď slepá, nebo průchozí.
Při vrtání se vrták zpravidla otáčí kolem své osy (hlavní pobyb) a současně se v jejím směru posouvá do řezu (vedlejší pohyb).
Pro dosažení největších výkonů je třeba vrták při vrtání chladit a mazat. K tomu se použává roztok vody a speciálního oleje (který se mísí s vodou), který vytváří jemný povlak na nástroji. Otáčky vřetena vrtačky s nástrojem závisí na průměru vrtáku a na vrtaném materiálu. Platí obecně, že čím větší průměr vrtáku a čím tvdší vrtaný materiál tím menší otáčky. Vrtané předměty se nemají držet v ruce ani v kleštích, ale upnuté v ruční svěrce nebo pomocí strojního svěráku upevněného na pracovním stole vrtačky upínacími šrouby.
7. Řezání závitů
