Obrázková kniha v literatuře pro děti a mládež v 90. letech a současnosti

Masarykova univerzita v Brně Pedagogická fakulta Katedra české literatury

Obrázková kniha v literatuře pro děti a mládež v 90. letech a současnosti

Diplomová práce

Brno 2008

vypracovala

vedoucí diplomové práce

Michaela Knitlová

Doc. PhDr. Naděžda Sieglová, CSc.

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a použila jsem pouze literaturu uvedenou v seznamu literatury. Souhlasím, aby moje práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna studijním účelům.

V Brně dne 14.4.2008

2

Ráda bych poděkovala Doc. PhDr. Naděždě Sieglové, CSc. za odborné vedení mé diplomové práce, poskytování cenných rad a materiálových podkladů.

3

4

OBSAH Obsah

5

Úvod

7

1. Obrázková kniha jako literárněvědný termín

12

1.1.

Vymezení recipienta a interpreta obrázkové knihy

1.2.

Žánrově typová klasifikace literatury pro předčtenáře 13

1.3.

Obrázková kniha jako literárněvědný termín

1.4.

Pozice obrázkové knihy vzhledem k žánrové klasifikaci literatury pro děti a mládež

2. Historický vývoj obrázkové knihy

12

15

20

23

2.1.

Počátky obrázkové knihy

25

2.2.

Obrázková kniha na přelomu 19. a 20. století

28

2.3.

Obrázkové abecedy

29

2.4.

Vývoj obrázkové knihy v průběhu 20. století

30

3. Pozice obrázkové knihy v devadesátých letech

37

3.1.

Obrázková kniha

38

3.2.

Oblíbení autoři literatury pro děti

42

3.3.

Zpracování klasických pohádkových motivů v obrázkové

3.4.

knize

43

Inspirace abecedou

44

4. Obrázková kniha v českých nakladatelstvích 4.1.

Situace v devadesátých letech a současnosti

4.2.

Umělecky hodnotné obrázkové knihy nakladatelství

47 47

Baobab, Brio, Popokatepetl, Meander, Bohem Press

48

4.3.

Autorská osobnost Petra Síse

64

4.4.

Na okraji nekvalitní nakladatelské produkce v oblasti obrázkových knih a leporel – Havran, BB-art, Librex, Fragment, Egmont

71

5

5. Encyklopedie pro děti

75

Závěr Resumé Seznam použitých obrázků Seznam použité literatury Obrazové přílohy

6

ÚVOD

Dnešní doba je často označována za konzumní a uspěchanou. Lidé se odklání od tradičních hodnot a ty nahrazují novodobými prostředky k uspokojení intelektuálních potřeb. Poslední desetiletí a doba současná jsou ve znamení rychlosti a uspěchanosti životního tempa, proti němuž se pozice literatury, jak ji tradičně vnímáme, může zdát poněkud zpomalená, statická. Postavení literatury pro děti a mládež se v devadesátých letech v kontextu

vývoje

literatury

jako

celku

mění.

Někteří

její

pozici

přirovnávají ke „stojaté tůňce“1 ve smyslu stagnace původní tvorby nebo hovoří o literatuře pro děti a mládež devadesátých let jako o „meandrech,

zákrutách

a

zátočinách

plynoucích

v naplavených

rovinách.“2 Jiní vidí vztah mezi autorem, nakladatelem, distributorem, čtenářem a kritikou jako „bermudský trojúhelník.“3 Jedním z hlavních faktorů, ovlivňujících literaturu pro děti a mládež od devadesátých let po současnost, je nadprodukce knižní tvorby. Vydávání obrovského množství českých i zahraničních knih a časopisů je motivováno kritériem komerční úspěšnosti a touhou nakladatelů po zisku. Tyto motivace se projevují v úměrně klesající kvalitě knižní produkce devadesátých let. Knižní trh je zahlcen literaturou pochybné kvality, v niž je obtížné se orientovat. V současném světě plném multimediálních prostředků zábavy musí kniha najít nové možnosti, jak konkurovat internetu, počítačovým hrám a dalším zdrojům zábavy, které se dítěti nabízejí. Z pozice čtenáře jsou na knihu kladeny stále větší nároky. V oblasti literatury pro nejmenší děti se jako dominantní žánry profilují obrázková kniha a leporelo. Snahy zatraktivnit knihu pro recipienta, v souladu s jeho synkretickým vnímáním světa a potřebou uchopit věci kolem sebe všemi smysly, vyústily v posledních letech v rozvoj nových knižních forem jako jsou knihy – hračky, knihy – puzzle, omalovánky nebo domalovánky, 1 2 3

Matoušek, Petr: Dětská kniha v tůňce. Zlatý máj, 1995, roč.39, 4.1, s. 39-41. Urbanová, Svatava: Meandry v dětské literatuře, Ladění, 2000. roč.5, č. 4, s.2-5. Lukeš, J. Literatura 1998: Bermudský pětiúhelník, Týden 53, 1998 č.1, s. 72.

7

zvuková leporela atd. Uvedené formy knih využívají úzkého propojení knihy a hry. Dítě si nejen prohlíží obrázky, poslouchá nebo se samo pokouší číst, ale užívá knihy jako předmětu k hraní – skládá, rozkládá, maluje, doplňuje.

Obrázková kniha se v posledních letech stává objektem zájmu mnoha autorů. Žánr obrázkové knihy v devadesátých letech inspiračně těží především

z minulosti,

z

tradice

obrázkové

knihy,

kterou

v sedmdesátých a osmdesátých letech založila Milena Lukešová a další autoři. Postupně se objevují nová východiska a netradiční přístupy, nachází jiné možnosti dalšího směřování. Bezvýchodná nadprodukce kýčovitých knih pro děti je zdá se prolomena. Nové, náročnější přístupy k obrázkové knize představují autoři nakladatelství Baobab v čele s Martinou Skala, Petr Nikl a literáti a výtvarníci z nakladatelství Meander nebo v Americe žijící Čech Petr Sís, kteří v současnosti potvrzují svůj vysoký standart, nastavený prvními vydanými knihami, a obohacují literaturu pro děti o další originální díla v formě obrázkových knih.

Svou práci pojímám jako pohled na obrázkovou knihu v literatuře pro děti v devadesátých letech a současnosti. Zaměřím se na problematiku obrázkové knihy, její vývoj v historickém kontextu a současnou pozici na poli literatury pro děti a mládež. Stěžejním úkolem této práce je shromáždit a utřídit existující literárněvědné poznatky o obrázkové knize. Ačkoliv je obrázková kniha obecně respektovanou součástí literatury pro děti a mládež, dosud neexistuje komplexní pohled na její vývoj a aktuální stav. Dílčím úkolem diplomové práce bude pokus o terminologické ujasnění a zpřesnění pojmu obrázková kniha a pohled na vymezení žánrové pozice obrázkové knihy. Pokusím se o podrobnější zmapování, nikoli hodnocení, tvorby obrázkových knih v české literatuře pro děti a mládež v kontextu historického vývoje a v době současné. Nastíním vývojové podoby obrázkové knihy a proměny v chápání významu její pozice. 8

V úvodní části práce se zaměřím na vymezení recipienta a interpreta ve vztahu k obrázkové knize, pokusím se okrajově vymezit žánrově typovou klasifikaci literatury pro předčtenáře, ujasnit terminologické pojetí obrázkové knihy a definovat její pozici vzhledem k žánrové klasifikaci literatury pro děti a mládež. Kapitola týkající se pohledu na terminologické vymezení pojmu obrázková kniha přinesla problém nedostatku literárněvědných podkladů. Ve své práci jsem využila poznatků německého autora Klause Doderera, zahraniční publikace The Oxford companion to children’s literature, Children`s literature in the elementary School a publikaci Fifty years Children`s book 1910-1960, dále studie slovenské autorky Hany Benedikové4 a studie a publikace Svatavy Urbanové a Mileny Rosové. Ve druhé části své diplomové práce se pokusím zmapovat historický vývoj obrázkové knihy od prvních obrázkových knih. Podrobněji se zaměřím na tvorbu devadesátých let a knižní produkci posledních let. V kapitolách o historii obrázkové knihy, v kontextu vývoje literatury pro děti a mládež jako celku, jsem vycházela z knihy O. Pospíšila a V. F. Suka Dětská literatura česká, která se jako jediná v samostatné kapitole nazvané Obrázková kniha a literatura pro nejmenší podrobně věnuje obrázkové knize a autorům, kteří se na tuto formu dětské knihy zaměřili už v počátcích vývoje literatury pro děti a mládež. Kapitola o historickém vývoji a proměnách podob obrázkové knihy v časovém kontextu přinesla problém v podobě širokého chápání pojmu obrázková kniha. Zatímco v době národního obrození by za obrázkovou knihu mohla být označována téměř každá kniha pro děti obsahující obrázky, později se obrázková kniha chápe úžeji. Jelikož neexistuje ucelená práce většího rozsahu postihující nebo alespoň přehledně mapující knižní produkci alespoň většiny doposud vydaných obrázkových knih od let devadesátých až po současnost, vycházela jsem při výběru jednotlivých autorů převážně z recenzí a kritik uváděných v časopise Ladění, který jako jediný průběžně 4

Benediková, H.: Edičné prístupy k tvorbe žánrov pre predčitatelský vek. (Tvar a zmysel žánrových modifikácií v literatúre pre predškolský vek) In Tučná, Eva: Žánrové aspekty textu literatúry pre deti a mládež. Bratislava: Mladé letá 1991,

9

reflektuje a hodnotí oblast tvorby obrázkové knihy pro nejmenší. Dalšími teoretickými východisky mé práce bylo několik dílčích studií Svatavy Urbanové (Literární tvorba pro děti a mládež a její hodnocení, Od „obrázkového čtení k textu),5 ve kterých se autorka zaměřuje na knižní produkci obrázkových knih a leporel pro nejmenší děti v devadesátých letech. Poněkud komplexnější, ale méně podrobný pohled na vývoj obrázkové knihy přináší i kapitola Obrázková kniha v publikaci Žánry, osobnosti, díla. Studie Mileny Rosové Několik poznámek o prvotním setkávání dítěte s knihou6 se kriticky zaměřuje na obrázkové knihy a leporela vydávaná od let devadesátých. Cenný přehled knižní produkce v oblasti knih pro nejmenší děti v letech 2002, 2003, 2004 a 2005 přináší čtyři publikace autorů Petra Matouška a Martina Reissnera nazvané Naděje má dětské oči, Snění pro lepší čas, Bylo, nebylo a bude a Svět je báječný příběh, které se snaží z velkého množství vydaných titulů v uvedených letech vybrat knihy, které se setkaly s ohlasem u čtenářů i odborné kritiky. Pro komplexnější dokreslení situace na českém knižním trhu uvádím i některá kvalitní leporela, která se v devadesátých letech objevila na knižním trhu. Důvodem je blízkost žánru obrázkové knihy žánru leporela. Leporelo je chápáno jako knižní typ určený nejmenším dětem podobně jako obrázková kniha. Jejich hranice jsou mnohdy velmi prostupné a odstíny odlišení jen těžko definovatelné. Díky spolupráci kvalitních autorů literatury pro děti se známými ilustrátory vznikla v minulosti mnohá leporela, která jsou pro svou úspěšnost a oblíbenost vydávána v mnoha reedicích. I v tomto žánru se v devadesátých letech objevují nové, originální náměty a způsoby provedení. V záplavě

URBANOVÁ, S.: Literární tvorba pro mládež a její hodnocení. In Literatura pro děti a mládež v posledním desetiletí 20. století v podobách tvorby i recepce. URBANOVÁ, S.: Sedm klíčů k otevření literatury pro děti a mládež 90. let XX. století. (Reflexe české tvorby a recepce.). 1. vyd. Olomouc : Votobia, 2004. 457 s. 6 ROSOVÁ, M.: Několik poznámek o prvotním setkávání současného dítěte s knihou. Slovo a obraz v komunikaci s dětmi. Sborník příspěvků z odborného semináře pořádaného katedrou českého jazyka a literatury s didaktikou Pedagogické fakulty Ostravské univerzity a Kabinetem literatury pro mládež, literární a jazykové komunikace KČJL s did. PdF OU v roce 1999. 2000, Ostrava: PdF OU. Str.51-55. 5

10

nekvalitní leporelové produkce, kterou je český knižní trh zaplaven, je dobré vědět, že dětský čtenář nebo jeho rodič mají možnost výběru. Obrazové přílohy mé diplomové práce mají dokreslit pohled na obrázkovovu knihu, ukázat různé přístupy autorů i nakladatelů při práci s obrazem a textem.

11

1. Obrázková kniha jako literárněvědný termín

1.1. Vymezení recipienta a interpreta obrázkové knihy

Podstatnou determinantou žánrové proměnlivosti i skladby literatury pro děti a mládež je věk dítěte. Obrázková kniha se obrací k určitému typu čtenáře, respektive nečtenáře. Je tedy důležité vymezit věkovou hranici dítěte, ke kterému se tyto žánry obrací, ke kterému směřují. Jako předčtenářské vymezuje teorie dvě věkové fáze dítěte, a to mladší předškolní věk (1.-3.rok) a starší předškolní věk (3.-6.rok). Rozdělení na předčtenáře a čtenáře vychází z úplnosti anebo neúplnosti dispozice příjemce individuálně komunikovat s literárním textem. V předčtenářské převážně

fázi

auditivně,

dětský

příjemce

zvukově,

vnímá

slovesnou

prostřednictvím

živého

tvorbu nebo

reprodukovaného čtení dospělým. Vizuální forma recepce je dána graficko-výtvarnou a ilustrační podobou knižních útvarů, která má vzhledem ke zvukové recepci doprovodný nebo doplňující charakter. I když malý recipient komunikuje s obrazovou složkou obrázkové knihy poměrně samostatně, v komunikaci s textem je nutná přítomnost interpreta. Ten dítěti text spolu s obrazem nejen zprostředkuje tak, aby mu porozumělo, ale zároveň udrží jeho pozornost a podnítí další zájem. Pomalu rozvíjející se vztah dítěte ke knize je závislý na komunikačních a interpretačních

schopnostech

předčitatele

a

na

jeho

znalosti

konkrétního dětského vnímatele, kterému text předčítá. Interpret, kterým může být rodič, prarodič, sourozenec nebo třeba učitelka v mateřské školce, by měl být schopen zohlednit při předčítání schopnost dítěte porozumět obrázkům, volit vhodný jazyk vzhledem ke schopnosti dítěte chápat smysl předčítaného díla. U dětí nejmladšího věku (do tří let) se tyto zprostředkovatelovy dovednosti jeví jako zásadní. U takto malého dítěte není možné předpokládat automatické navození asociačního propojení předčítaného textu s obrázky, proto je podstatný přístup předčitatele, ale i názornost

12

samotné

ilustrace

v

knize,

vytvářející

propojení

s konkrétními

představami dítěte a propojenost textové a obrazové složky díla. Typové a žánrové rozvrstvení literatury pro nejmenší děti bere v úvahu obecné estetické principy a psychosociální determinovanost malého dítěte, které je spontánním a hravě tvořivým recipientem. Literatura pro nejmenší je zároveň specifickou oblastí literatury pro děti a mládež v tom smyslu, že je tvořena komplexem literárních (slovesných) a neliterárních

(verbálních,

vizuálních,

audiálních

a

kinetických)

textových i beztextových útvarů, tedy plnovýznamových beletristických i umělecko-naučných textů, i potenciálních, skrytých textů, ve kterých se slovesná rovina realizuje variabilně, zásadně jako metatext skrze verbální projev – verbální interpretaci příjemce, zprostředkovatele a nebo přímo malého dítěte. V knižní tvorbě pro nejmenší dochází k prolínání literárního a výtvarně-grafického umění, a to v intenci, procesu tvorby i v samé recepci této tvorby.

1.2. Žánrově typová klasifikace literatury pro předčtenáře

„Typové a žánrové rozvstvenie literatúry pre najmenších musí brať do úvahy,

popri

obecných

estetických

princípoch,

i

psychosociálnu

determinovanosť malého dieťaťa, jeho sponataneitu, hravú tvorivosť i duševný potenciál, ktorým disponuje. Literatúra pre predčitatľov zasahuje adresáta vo veku od jednoho do osmi rokov...“7 V klasifikaci knižní tvorby pro oblast předčtenářského věku se z aspektu literární komunikace nepokládá za rozhodující tradiční ambivalence lyriky a epiky. Jako základní identifikační znak vystupuje do popředí komplexnost, druh a žánr určuje rozsahová intenzita a vzájemná pozice obrazové a textové složky a samozřejmě i ohled na verbální rozměr jednotlivého knižního útvaru. 7

Benediková, H.: Edičné prístupy k tvorbe žánrov pre predčitatelský vek. (Tvar a zmysel žánrových modifikácií v literatúre pre predškolský vek) In Tučná, Eva: Žánrové aspekty textu literatúry pre deti a mládež. Bratislava: Mladé letá 1991, s. 220.

13

Pomocným identifikačním znakem žánrově-typové klasifikace pro oblast

literatury

výpovědi,

převaha

pro

předčtenáře

kognitivnosti

je nebo

významově-výrazová naopak

povaha

zážitkovosti,

tedy

jednoduché členění na beletrii a uměleckonaučné žánry. Na tomto typovém podkladě dochází v knižní tvorbě a literatuře pro nejmenší k prolínání lyrických, epických i dramatických aspektů. V literatuře a knižní tvorbě pro nejmenší děti rozeznáváme tři základní knižní typy. Prvním knižním typem je typ obrazový, zahrnující žánry s cílem navázat vizuální a verbální komunikaci. Jde o knižní typy ve formě beztextových

leporel,

obrázkových

knih,

omalovánek

a

vystřihovánek, v nichž je text skryt do obrazu, který u malého dítěte evokuje představy, asociace i následné pokusy o vlastní reprodukci viděného. „Ide o tzv. obrazové texty, obrazovú literatúru. V takomto prípadě sa knižný typ časti prelína so žánrom, typ se prechyluje do polohy žánru prostrednictvom slovnej interpretácie sprostredkovateľa aj konečného príjemcu, a to v závislosti od miery emocionality i erudovanosti interpretátora. Z uvedeného vyplýva, že obrazový knižný typ sa cez nevyhnutnú slovnú interpretáciu prechyľuje do polohy ústnej slovesnosti – mení sa na audiálny žáner.“8 Druhý knižní typ je obrazově - textový a počítá s žánry navazujícími vizuálně-verbální i literární komunikaci. Jde především o jednoduché veršované útvary, jednoduché příběhy o zvířátkách a hračkách, jednoduché umělecko-poznávací knihy a cvičebnice opět ve formě leporel, obrázkových knížek, knih - hraček nebo knih - omalovánek. Jde o žánry knižní tvorby pro nejmenší, kde se slovo a obraz vzájemně doplňuje, respektive obraz má nad textem značnou převahu a v textové složce se klade důraz převážně na zvukovou, rytmickou stránku. Třetím knižním typem je typ textově - obrazový, kladoucí si za cíl navázat primárně literární, sekundárně verbálně-vizuální komunikaci s recipientem. Jde o všechny intencionální texty pro předčtenářský věk, 8

Benediková, H. : Edičné prístupy k tvorbe žánrov pre predčitatelský vek. (Tvar a zmysel žánrových modifikácií v literatúre pre predškolský vek) In Tučná, Eva: Žánrové aspekty textu literatúry pre deti a mládež. Bratislava: Mladé letá 1991, s. 223.

14

lyrické, epické i dramatické, folklórní i moderní, domácí i zahraniční provenience. Do tohoto knižního typu řadíme i literaturu faktu pro malé děti, která je z hlediska obrázkové knihy zastoupena tzv. obrazovými encyklopediemi. V předškolním

a

předčtenářském

věku

nikdy

nedochází

pouze

k jednostranné komunikaci s knížkou a příjemcem. Recipient setrvává ve fázi prohlížení obrázků, osahávání knihy a nebo ve fázi pouhého naslouchání. Důležitým faktorem, který zásadně ovlivňuje další přístup dítěte ke knize, se tedy stává zprostředkovatel.

1.3. Obrázková kniha jako literárněvědný termín

Ačkoliv je obrázková kniha termínem, se kterým pracuje literární teorie, kritika i knižní produkce, pravděpodobně nikde nenalezneme jeho jasnou a ustálenou definici. V době, kdy u nás existuje řada literárněvědných slovníků se tedy lze setkat s pojmem, který literární slovníky nezahrnují.9 Proto jsem se s pomocí zahraničních pramenů pokusila o terminologické ujasnění pojmu obrázková kniha. Německá internetová encyklopedie Wikipedia pod slovníkovým heslem bilderbuch (v překladu obrázková kniha) uvádí: Obrázková kniha je žánr tvořící součást dětské literatury. Definice a historie obrázkové knihy jsou úzce spjaty se změnami společenských představ. Původně byl tento pojem používán pro každou knihu, která

byla opatřena ilustracemi.

V dnešní době se pod tímto pojmem rozumí kniha pro děti, které ještě neumí číst a nebo se čtením teprve začínají. Obrázky zde zaujímají řídící roli, ačkoli existuje úzká souvstažnost mezi obrázkem a textem. Obrázkové knihy mají zpravidla nepatrný rozsah (všeobecně kolem 30

Slovníky: Pavera,L., Všetička, F.: Lexikon literárních pojmů. Nakladatelství Olomouc, 2002. Karpatský, D.: Malý labyrint literatury. Albatros, Praha 2001. Lederbuchová, L.: Fraus slovník literárních pojmů aneb, Co se skrývá za slovy. Fraus.Plzeň, 2006. Průvodce literárním dílem : výkladový slovník základních pojmů literární teorie. Nakl. H&H, Praha 2002. Hrabák, J.: Poetika. Čs.spisovatel, Praha 1977. 9

15

stran) a vyskytují se ve všech formátech.10 Česká verze této encyklopedie pod heslem „obrázková kniha“ neuvádí nic.

Klaus Doderer v Lexikonu Kinder- und Jugendliteratur vymezuje obrázkovou knihu (německy bilderbuch) jako „dávno před vynálezem knihtisku používaný pojem k označení každé knihy obsahující obrázky. Později došlo k zúžení tohoto pojmu pro knihy určené určité věkové kategorii čtenářů. Od poloviny až ke konci 19. století byl výraz obrázková kniha používán stále více ve významu speciálním, určeným pro knihy vytvořené pro malé děti, ve kterých ilustrace dominují nad textem. V dnešní době používáme výraz obrázkové knihy pro knihy určené dětem ve věku dva až osm let, které obsahují četné ilustrace a jen málo nebo téměř žádný text. Obrázkové knihy jsou knihy, které jsou v mnoha případech první četbou dětí. Mají jen málo stran, obvykle z pevného, odolného papíru a různé formáty… Obrázkové knihy pro malé mívají i podobu leporela, obrázkových příběhů, naučných a obrázkových foto knih.“11

Meyers lexikon nahlíží na obrázkovou knihu12 jako na „obrázkovou knihu, dětskou knihu zaměřenou na vizuální vnímání; je vhodná pro odpovídající věkový stupeň, nabízí jednoduché předměty a zvířata z reálného i fantazijního světa dětí (bez textu) nebo obrázkové příběhy s krátkým textem (k předčítání); zvláštní formou jsou hrací obrázkové knihy s odklápějícími nebo měnícími se elementy.“

Anglické a americké publikace termín obrázkové knihy13 nedefinují striktně, ale zaměřují se spíše na vymezení obecných funkcí a účelů obrázkové knihy ve vztahu k recipientovi. „Dobrý příběh obrázkové Jedná se o volný překlad z němčiny, WIKIPEDIA (online). c2006, poslední revize 15.2.2008. [cit. 15.1.2008] Dostupný z: http://de.wikipedia.org/wiki/Bilderbuch 11 Jedná se o volný překlad z němčiny: Doderer, K.: Lexikon der Kinder- und Jugendliteratur. Weinheim und Basel: Erster Band A-H. Beltz Verlag, 1984. 12 Pod německým heslem bilderbuch, jedná se o volný překlad z němčiny, MEYRES LEXIKON [online]. c 2007, poslední revize 10.3.2008. [cit. 10.1.2008]Dostupný z: http://lexikon.meyers.de/meyers/Bilderbuch 13 Pod anglickým heslem picture book. 10

16

knihy má originální sílu pobavit a obohatit. Krása, humor a náležitosti umělecké

interpretace

vnáší

vhodně

zvolenými

slovy

do příběhu

představivost. Obrázkové knihy jsou velice důležité pro malé děti, jejichž úroveň zájmu překoná jejich čtenářské schopnosti. Obrázky nedělají knihu pouze atraktivnější, musí zprostředkovat stejné poselství jako psané slovo. Dítě čte obrázek stejně jako dospělý čte doprovodný text. Příběh a ilustrace by měly být natolik jednotné, že dítě samo bude schopno vyčíst smysl příběhu skrz obrázky.“14

„Obrázková kniha je kniha, ve které jsou obrázky navrženy tak, aby byly součástí textu. Splynutí obou složek - obrázku a textu je podstatné pro jednotnou prezentaci. Toto splynutí neexistuje v ilustrované knize. Jinak řečeno, obrázky jsou větším rozšíření textu. Mohou obohatit interpretaci textu, ale nejsou nezbytné pro jejich pochopení. Ilustrované knihy jsou obvykle psány pro ty děti, které již dosáhly potřebné dovednosti plynulého čtení. Obrázková je ta, která převede své poselství skrze dvě média, skrz umění ilustrace a umění psaného slova. Obě media musí nést část vyprávění a vzájemně se doplňovat, prolínat. Obrázkové knihy nelze důsledně spojovat s počátky čtení. Většina obrázkových knih žádá zprostředkovatele, který dítěti text přečte. Obrázkové knihy jsou psány pro zájem a pobavení malých dětí, nejsou napsány s cílem zvýšit úroveň četby dítěte. Tento druh knihy počítá s omezenou slovní zásobou ve vztahu ke slovní zásobě a možnostem chápání malého dítěte. Trend rostoucího počtu vydávaných obrázkových knih odráží zvýšenou roli masmédií v lidské společnosti a větší roli vizuální komunikace v knihách samotných.“15

Oxfordský slovník dětské literatury uvádí jen následující: „Mezi dříve vydanými knihami pro malé děti, kombinujícími slovo a obrázky, vynikaly japonské ilustrované svitky z 12. a 13. století, rukodělně vyráběné Smith, Dora V.: Fifty years Children`s book 1910-1960: Trends, Backgrounds, Influences. Illinois 1960. 15 Huck, Ch.S., Young Kuhn, D.: Children`s literature in the elementary School, Holt, Rinehart and Winston, Inc. USA 1968. 14

17

obrázkové knihy se tedy k evropským dětem dostaly ještě před samotným vznikem knihtisku...“16

Jestliže v zahraničních slovnících lze nalézt pojem obrázková kniha jako samostatné slovníkové heslo, české slovníky definici termínu obrázková kniha neuvádí. Dílčí poznatky, které dohromady poskládají alespoň rámcovou představu o tom, co termín obrázková kniha znamená a co zahrnuje, lze nalézt roztříštěně „mezi řádky“ ve statích a studiích pojednávajících o historickém vývoji literatury pro děti nebo přímo o konkrétní knižní produkci obrázkových knih. Z textu úvodní kapitoly knihy Dětská literatura česká O. Pospíšila a V. F. Suka nazvané Obrázková kniha a literatura pro nejmenší lze dovodit částečné vymezení pojmu obrázková kniha. Jde o „první knihu, jež se dítěti do ruky dostává, obyčejně ještě dříve než se naučí čísti... obrázkovou knihou rozumíme v užším slova smyslu takovou, kde je obrázek výhradním obsahem, kde text bývá zcela podřízeným, ač by tomu tak býti nemělo.“17 Uvedení autoři pod obecnější pojem obrázkové knihy zahrnují i knižní formu leporel pro nejmenší děti, která „mají obyčejně větší formát, mívají tuhé listy, jsou formy rozkládací, listy silné lepenky, slepované za sebou na délku. Obrázky jsou seřaděny postupně po obou stranách. Tato forma byla k nám importována z ciziny. Pro malé dítě, které neumí ještě zacházeti s knihou, je to útvar nejpraktičtější.“

18

Další náznaky teoretického definování obrázkové knihy můžeme najít ve statích a knihách o literatuře pro děti autorky Svatavy Urbanové. Obrázková kniha je „svébytným funkčním žánrem, kdy je důraz kladen na vizuální komunikaci, dominantní postavení obrazu vzhledem k textu (v poměru 3:1), podstatná je dynamicky výtvarná kompozice, spojující slovo

Volný překlad z angličtiny. Carpenter, Humphrey, Prichard, Mari: The oxford companion to children’s literature. New York, Oxford: Oxford university press, 1984. 17 Pospíšil, O., Suk, V.F.: Dětská literatura česká. Praha: Státní nakladatelství v Praze, 1924, s.21. 18 Tamtéž 16

18

a obraz a jejich vzájemné prolínání, a celková úprava knižní formy jako kompaktního výtvarného artefaktu.“19

Jestliže česká literární věda přistupuje k literárně teoretickému problému vymezení obrázkové knihy s nadhledem, větší zájem lze vypozorovat u slovenských autorů a teoretiků. Podnětným

je

z hlediska

obrázkové

knihy

příspěvek20

Hany

Benedikové ve sborníku Žánrové aspekty textu literatúry pre deti a mládež. Zde lze najít jednu z mála přesnějších definic, postihující podstatné náležitosti, které by obrázková kniha měla respektovat: „Optimálny rozsah obrázkovej knihy pre malé deti je čtyřicet osm strán, so zachovaním prevahy ilustracií nad textom v pomere minimálne 3:1.“ Obrázková

kniha

ve

vztahu

k dítěti

plní

funkci

„informačno-

vzdělavaciu, kontaktovú, estetickú a zábavnú.“21

Několik uvedených definic pojmu obrázková kniha nabízí východisko pro srovnání. Téměř všem uvedeným definicím pojmu obrázková kniha je společná neurčitost. Definice přesněji nevymezují to základní, například: poměr dílčích prvků tvořících obrázkovou knihu, tedy poměr obrazu a textu, dále například doporučený počet stran, který je pro tento typ knihy vhodný vzhledem k nízkému věku recipienta, kterému je určena. Nezmiňují se ani o adekvátní úrovni obrazu a textu nebo o způsobech kombinování, provázanosti a souladu textu s obrazem. Shodně všechny definice uvádí jen to, že obrázkovou knihu chápeme jako knihu obsahující obrázky a menší poměr textu, která je určena nejmenším dětem, které ještě neovládají čtení. V podstatě uvedené definice konstatují, že v případě obrázkové knihy může jít o jakoukoli knihu (leporelo, obrázkovou knihu, dětský abecedář, obrázkovou encyklopedii), ve které převažují ilustrace nad textem a u které existuje Urbanová, S. a kol.: Sedm klíčů k otevření literatury pro děti a mládež 90. let XX. století. Olomouc: Votobia, 2004. 20 Benediková, H.: Edičné prístupy k tvorbe žánrov pre predčitatelský vek. (Tvar a zmysel žánrových modifikácií v literatúre pre predškolský vek) In Tučná, Eva: Žánrové aspekty textu literatúry pre deti a mládež. Bratislava: Mladé letá 1991, s. 218-234. 21 Čačko, P.: Kniha ´77, In Matica slovenská 1980. Martin, s. 148. 19

19

určitá provázanost mezi dvěma základními složkami – textem a obrazem. Stěžejní funkcí obrázkové knihy je být nositelkou kvalitního a podnětného prvního literárního a estetického kontaktu.

Výsledkem shrnutí poznatků z výše uvedených definic a tedy pokusem o vytvoření jedné, úplné a celostní definice, která by teoreticky vymezila pojem obrázkové knihy, by mohlo být následující vymezení pojmu obrázková kniha: Obrázková kniha je kniha určená nejmenším dětem, které ještě neumí číst; je v ní zvýrazněna role ilustrátora, zatímco autor textu záměrně vystačí s menším dějovým i textovým rozsahem tak, aby dítě samo, díky své představivosti, mělo dost prostoru dotvořit si příběh i prostředí, ve kterém se děj odehrává; optimální poměr ilustrací a textu je 3:1, přičemž obraz i text tvoří komplexní, provázaný celek; celkový počet stran knihy by neměl být příliš vysoký;22 celkovým provedením by obrázková kniha měla být literárně estetickým artefaktem, tedy kvalitním hodnotovým nosičem prvotního kontaktu dítěte s literaturou.

1.4. Pozice obrázkové knihy vzhledem k žánrové klasifikaci literatury pro děti a mládež

Oblast obrázkové knihy stále podléhá základnímu strukturálnímu třídění a ujasňování hledisek, kritérií a základních editorských i autorských principů tvorby pro malé děti, hledá se její optimální funkční tvar.

„V souvislosti s vývojem skladby žánrů literatury pro děti a mládež se výrazněji profiluje žánr obrázkové knihy až v období osvícenství. Konec 18. století klade důraz na vzdělání, vědu a osvětu. Upevňují se žánry vývojově starší, poprvé se objevují žánry jako antologie písní, mravních ponaučení a bajek, cestopis, historická próza, dobrodružné a naučné 22

H. Benediková k tomuto uvádí, že celkový počet stran by neměl převýšit čtyřicet osm. Z její studie nevyplývá relevantní důvod pro tento počet stran.

20

knihy, časopisy a rádce pro mládež a v neposlední řadě i obrázková kniha.“23 Literární genologie vymezuje jako druhy literatury lyriku, epiku a drama. Základními lyrickými žánry literatury pro děti a mládež jsou „drobné folklórní žánry (říkadlo, rozpočítadlo, hádanka atd.), lidová píseň, přírodní lyrika, nonsens. Drobné epické žánry reprezentují pohádka (s žánrovými variantami autorskou a lidovou pohádkou), pověst a bajka, střední epické žánry pak povídka (s žánrovými variantami povídkou ze života dětí, prázdninovým příběhem, historickou povídkou a povídkou s přírodní tematikou). Žánrem velké epiky je příběhová próza ze života dětí, román (s žánrovými variantami dobrodružným, dívčím, uměleckonaučným, biografickým románem atd.) a epos. Žánry dramatu jsou lidové hry při dětských hrách, loutkové hry, dramatizace literárních děl atd. Mezi integrované žánry řadíme comics, kreslený seriál a obrázkovou knihu.“24

Otázkou je, co charakterizuje obrázkovou knihu jako žánr?

Rozpačité přístupy české literární vědy k tvorbě obrázkové knihy jednoznačně vyplývají z teoretické a ediční neujasněnosti samotného pojmu obrázková kniha. „Synkrécia je nielen základným identifikačným znakom knižnej tvorby pre predškolský vek, ale aj základným prístupom k architektonickej výstavbe a inscenovaniu typov, žánrov, konkrétnych ideovo-estetických obsahov.“25 Žánrové členění a užívání jednotlivých pojmů žánrové hierarchie literatury pro děti procházelo v kontextu historického vývoje změnami v užívání. Tento stav pokračuje doposud a je navíc obohacován o různé nové, přesněji nevyhraněné varianty žánrů, které vznikají křížením žánrů klasických. Ze symbiózy výtvarného Čeňková, J.: Vývoj literatury pro mládež a její žánrové struktury. Praha: Portál, 2006. 24Kovalčík, Z., Urbanová, S.: Minimum z literatury pro děti a mládež. Ostrava: Scholaforum, 1996. 25 Benediková, H.: Edičné prístupy k tvorbe žánrov pre predčitatelský vek. In Tučná, Eva: Žánrové aspekty textu literatúry pre deti a mládež. Bratislava: Mladé letá 1991, s. 218-234. 23

21

umění a literatury se tak zrodily formy obrázkových knih, leporel a komiksů, jejichž vzájemné neostré hranice se mnohdy překrývají a prostupují (obrázková kniha – leporelo). Dvojím zaměřením na vizuální i textovou složku se obrázková kniha ocitá na hranici tradičních žánrů a jejich žánrových variant. Z hlediska literárního

druhu

může

být

obrázková

kniha

lyrická,

epická

i

dramatická. Z hlediska žánru může mít její text podobu přírodní lyriky, nonsensu, pohádky, krátké pověsti nebo bajky, která doprovodí obrazové vyjádření zamýšleného sdělení knihy. „Obrázková kniha ako vizuálny žáner literatúry pre najmenších jestvuje vo viacerých žánrových podobách: lyrická alebo básnivá, rozprávková, naučno-poznávacia, encyklopedická a to textová i beztextová.“26 Svatava Urbanová tvrdí, že obrázková kniha je „svébytným funkčním žánrem, kdy je důraz kladen na vizuální komunikaci, dominantní postavení obrazu vzhledem k textu (v poměru 3:1), podstatná je dynamicky výtvarná kompozice, spojující slovo a obraz a jejich vzájemné prolínání, a celková úprava knižní formy jako kompaktního výtvarného artefaktu.“27

Pokud bychom chtěli vymezit pozici obrázkové knihy v souladu s literární genologií, museli bychom se obrátit k ose zahrnující obsah a formu a v podstatě by tedy označení obrázková kniha mohlo být v přesnějším slova smyslu používáno jako termín pro určitou formu ztvárnění žánru nebo žánrové varianty literatury pro děti a mládež. Většina výše uvedených autorů se při označení žánr obrázkové knihy odklání od literární genologie a uváděné označení žánr obrázkové knihy je nutno chápat pouze jako pojmenování ve vztahu ke knižní tvorbě.

26 Benediková, H.: Edičné prístupy k tvorbe žánrov pre predčitatelský vek. In Tučná, Eva: Žánrové aspekty textu literatúry pre deti a mládež. Bratislava: Mladé letá 1991, s. 218-234. 27 Urbanová, S. a kol.: Sedm klíčů k otevření literatury pro děti a mládež 90. let XX. století. Olomouc: Votobia, 2004.

22

2. Historický vývoj obrázkové knihy

Obrázkové knize je v dětské literatuře vyčleněna důležitá úloha, je obvykle první knihou, která se dostane dítěti do ruky ještě dříve, než se naučí číst. Otakar Pospíšil a Václav František Suk v knize Dětská literatura česká rozeznávají „ obrázkové knihy bez textu nebo s textem, jenž je často vykladačem obrázku samého. Nejsou to ilustrace, jichž se užívá tam, kde text je hlavní věcí a obrázek zcela podružný. Obrázkové knihy bez textu jsou pro děti, jež neumějí dosud čísti. Pro ty je obrázek účelem knihy. Je-li někde text, je spíše pomůckou pro vychovatele, jenž dítěti knihu ukazuje a text předčítá.“ Úkolem obrázkové knihy není jen „být hračkou, obrázková kniha vhodně volená, umělecky vypravená, má veliký význam ve výchově rodinné. Je podkladem a východiskem celé řady poznatků, pojmů dítěti dosud neznámých, užije-li se jí jako vhodného prostředku nenásilně, nenápadně a hravě, aby se bystřil rozum dítěte a jeho smysly. Rozmluvou o tom, co dítě na obrázcích vidí, vhodně volenými otázkami, jimiž upozorňujeme na vše, co dítě vidí, bystříme jeho rozum, obohacujeme jeho řeč a pěstujeme jeho paměť. Že i po jiné stránce obrázková kniha rozšiřuje povšechně vědění dítěte, je na bíle dni. Barevné obrázky nutí dítě rozeznávati barvy, výklad k obrázkům učí dítě orientaci a probíráme-li s dítětem znovu obrázky, nutíme je, aby samo vykládalo, pěstujeme jeho paměť.“ Autoři se zabývají i důležitostí role zprostředkovatele knihy: „Má-li kniha dosáhnouti všeho toho, co je zde jen stručně naznačeno, předpokládáme, že se s dítětem v knize čte a že se mu nedává jen proto, aby se jí zabavilo samo, aby si s ní hrálo a trhalo ji. Neumí-li dítě ještě čísti, samo nemá vůbec knihy do ruky dostati. Je možno, že právě tím je omrzí jako jiná hračka od prvních dnů jeho chápání, že mu kniha nedovede víc říci, ba ještě méně než kterákoliv jiná hračka. Snadno probouzí se v dítěti v takovém případě lhostejnost a nechuť. Obrázková kniha a styk s ní má býti dítěti svátkem, odměnou, zdrojem jásavé radosti a s jeho hlediska neuvědomělou chvílí obratně

23

řízeného poučování. Jen za těchto předpokladů vykoná kniha ve výchově rodinné svůj pravý úkol.“28

Orbis sensualium pictus Jana Amose Komenského, po Bibli nejvydávanější dílo 18. století, přeložené více než třistakrát do všech evropských a několika asijských jazyků, může být považováno za historicky první českou obrázkovou knihu pro děti. Mezi dílem, které Jan Amos obr.č.1

Komenský

určil

dětem,

má

Orbis

pictus

specifické

postavení. Jde o knihu multifunkční. Měla dětem zpřístupnit první znalosti s ohledem na jejich věk a učební postupy, které pracovaly s principem od jednoduchého ke složitému, od známého k neznámému. Šlo o první intencionálně pro děti zaměřenou knihu. Navazovala na autorovu Bránu jazyků a sloužila jako jazyková příručka pro mateřský jazyk, latinu a němčinu; v souladu s předmluvou, která říká, že kniha „poskytne obmysl, kterak snáze naučiti se písmena čísti než posud, zvláště když napřed v ní položena abeceda symbolická, znaky totiž jednotlivých písmen s přimalovaným obrazem zvířete toho, jehož hlas písmeno napodobuje,“29 byla používána jako slabikář; dále měla v dětech „vzbuditi pozornost i ke kreslení“ a konečně šlo vůbec o první encyklopedii vytvořenou právě pro děti, která podávala dětem ucelený obraz světa lidí, jejich práce a činností, přírody, vesmíru a nevyhýbala se ani věcem duchovním. Využití ilustrace v obrazové knize Orbis pictus mělo

prvotní

záměr

ve

zdůraznění

smyslové

názornosti představovaných věcí. Sekundárně chtěl Komenský děti vybídnout ke kreslení a vlastní tvůrčí aktivitě. Komplexní a logicky promyšlené

obr.č.2

propojení obrazu a textu tvoří jednotu, což umožnilo knize

28 Pospíšil, O., Suk, V.F.: Dětská literatura česká. Praha: Státní nakladatelství v Praze, 1924, s. 22-23. 29 Kvítková, N.: Orbis sensualium pictus – Jan Amos Komenský, Praha: Trizonia, 1991, s. 14-16.

24

v historickém kontextu překročit pouhý rámec učebnice a stát se výjimečnou obrázkovou knihou. Sám Johann Wolfgang von Goethe označil Orbis pictus za jednu z nejoblíbenějších knih svého dětství, ocenil především její kompozici, přirozené zákonité souvislosti, ucelenost a jednotnost obrazu světa, kterou v něm Jan Amos Komenský dětem podal.

2.1. Počátky obrázkové knihy

Počátky novodobé české literatury pro děti a mládež klademe do posledního desetiletí osmnáctého století. Ke stavu obrázkové knihy Pospíšil se Sukem uvádí: „Do roku 1922 napočteno jest 277 obrázkových knih s autory textů, 408 zcela anonymních, tedy celkem 685 obrázkových knih. Malíři ze tří čtvrtin známi nejsou. Nadprodukce tu byla obrovská.“30 Česká literatura se stále nacházela v pozici profilování sebe sama a vymaňování zpoza německého vlivu. Stejně jako tyto vlivy pronikly do ostatních žánrů literatury pro děti, zasáhly i žánr obrázkové knihy, a to v podobě cizích prvků narušujících ryze českou původnost knížek pro malé děti. Za jednu z prvních obrázkových knih pro děti můžeme považovat Dárek hodným dívčinkám a Dárek hodným chlapečkům (1846) K. B. Storcha, ale obrázky – tzv. štočky byly cizího původu. Text této obrázkové knihy byl historicky prvním českým textem, napsaným k obrázkové knize jako samostatnému útvaru.

Jedinou ucelenější studii z oblasti historického vývoje obrázkové knihy jako samostatného knižního útvaru můžeme najít v knize O. Pospíšila a V. F. Suka Dětská literatura česká. Autoři se v úvodu kapitoly Obrázková kniha a literatura pro nejmenší31 zabývají obrysovým vymezením obrázkové knihy, zmiňují se o tom, že pod pojem obrázkové knihy zařazují i leporelo, vytyčují účel a cíle, které má obrázková kniha vůči malému čtenáři plnit, zaměřují se na proměny pozice obrázkové 30 Pospíšil, O., Suk, V.F.: Dětská literatura česká. Praha: Státní nakladatelství v Praze, 1924. 31 Tamtéž.

25

knihy v průběhu historického vývoje a v neposlední řadě podrobně uvádí jednotlivé autory obrázkových knih a leporel pro děti. Dětská literatura česká ve spojitosti s obrázkovou knihou jmenuje Karla Václava Raise, Josefa Kožíška nebo Josefa Václava Sládka. Nabízí se otázka, zda jde vskutku o obrázkové knihy, nebo jen o hojně ilustrované básnické nebo prozaické sbírky. Pojem obrázkové knihy se v době vzniku této knihy pravděpodobně lišil od dnešního vymezení, autoři jsou si však dobře vědomi rozdílu mezi obrázkovou knihou a knihou, která obsahuje velké množství ilustrací a do které byly „obrázky přidávány do textu nebo jako přílohy.“32 Toto základní východisko chápání obrázkové knihy tedy vylučuje příliš široké pojetí knih zařazených mezi obrázkové.

Za první českou obrázkovou knihu v textu i obrazu O. Pospíšil a V. F. Suk označují Pohádku o slepičce a kohoutkovi, kterou napsal a svým nákladem vydal Josef Pečírka roku 1865. Jak sami autoři uvádí, malíř obrázků je neznámý. Můžeme tedy jen věřit, že jím opravdu byl český umělec, aby byla česká původnost obou složek zachována a nešlo tak i v případě této obrázkové knihy o pouhou kombinaci sice českého textu, ale zahraniční ilustrace.

Metoda kombinování cizích obrázků a českých textů byla pro autory druhé poloviny devatenáctého století pravděpodobně jednodušší, snáze přístupná a nevyžadovala tak velkou tvůrčí invenci jako tvorba originálních ilustrací. S celkově kvalitním výsledkem jí využil Antonín Svoboda – Dárek pilným dítkám (1862) nebo Josef Schalek – Obrázky s abecedou (1853). Autorem,

který

ve

svém

díle

doplňoval

nepůvodní

obrázky

anonymních zahraničních ilustrátorů vlastními verši, byl i František Doucha. Neměl možnost vydávat původní obrázkové knihy, tiskl tedy český

i

cizojazyčný

text

spolu

32

s

obrázky

ze

zahraničního

Pospíšil, O., Suk, V.F.: Dětská literatura česká. Praha: Státní nakladatelství v Praze, 1924, s. 303.

26

nakladatelství P. C. Geisslera (Norimberk). Obrázkové knihy Drobnůstky (1861),

Krůpěje

(1862),

Květné

ratolesti

(1862),

Lupínky

(1862),

Maličkosti maličkým (1861), Paběrky (1861), Podívání na zvířata (1861), Besídka dítek, Svět mladosti, Laskavý dárek (vše 1863) a mnohé další vykazovaly podobné, stále se opakující rysy. Obrázky byly primitivní, kolorované

základními

barvami;

mravoučnému

veršování

chyběl

poetický ráz a forma. Douchova básnická tvorba je ve srovnání s autory, jako Josef Václav Sládek nebo Karel Václav Rais, vnímána postupem času jako obsahově i tvarově zastaralá. Pro vývoj dětské literatury je dílo Františka Douchy přínosem alespoň z hlediska jeho překladatelské činnosti.

Postavení

obrázkové

knihy

od

šedesátých

let

až

ke

konci

devatenáctého století bylo modifikováno několika zásadními vlivy. Předně byla obrázková kniha a vůbec kniha pro děti chápána jako hračka.

Stala

se

tedy

hledaným

a

výnosným

artiklem

mnoha

knihkupectví. Kvantita výrazně převyšovala kvalitu, původnost a originalita kreseb stále zaostávala, české texty byly nadále tištěny k nepůvodním, zahraničním obrázkům.

Z českých nakladatelů se vydávání obrázkových knih věnovalo například Hynkovo nakladatelství. Za zmínku stojí vydání obrazových knih Malý zvěřinec a Obrazy z domácnosti Josefa Soukala, velká obrazová leporela Opičí divadlo a cirkus, Panorama divokých zvířat nebo Pohádka

o

Nakladatelství

růžové A.

kaši, Štorcha

epická

báseň

vydalo

v obrazovém

obrázkovou

provedení.

knihu

Elišky

Krásnohorské Čti povídání, hleď malování a Kvítka z čertovy zahrádky Jana Horeckého. Stýblovo nakladatelství vydávalo v mnoha variantách provedení Obrazy zvířat, které byly u dětí oblíbené pro svou tematiku. S inovativním nápadem přišlo nakladatelství u Šimáčků, které vytvořilo výběr obrázků ze života dětí ze Světozoru a doplnilo je výpravnými verši, pod vedením Julia Skuhravého vznikla obrázková kniha Mezi dětmi (1889). 27

2.2. Obrázková kniha na přelomu 19. a 20. století

Konec devatenáctého a počátek dvacátého století je ve znamení snah o zlepšení stávající podoby obrázkové knihy, ve znamení pokusů o zvýšení umělecké kvality a posunu celkové úrovně obrázkové knihy. Vliv na vývoj a podobu dětských obrázkových knih měla především práce ilustrátorů. Vzhledem k silnému vlivu německé kultury na počátky české literatury pro děti a mládež je vhodné uvést několik jmen německých ilustrátorů, například Wilhelma Busche, Ludwiga Richtera, Ernsta Kreidolfa a dalších. Krok k vymanění obrázkové knihy z německého vlivu a vytvoření původní české obrázkové knihy pro děti znamenal ilustrátorský doprovod knih Karla Václava Raise Třešně, Pod modrým nebem

a

Veselý

svět

(1897)

Viktorem

Olívou,

kde

konečně

spolupracovali český malíř a český literát. Vznikla textem i původní ilustrací první česká obrázková kniha. Mnoho malých předčtenářů oslovily ilustrace francouzského malíře H. M. Benetta, které veršem zdařile doprovodili Josef Kožíšek (Oku i srdéčku, 1891) a Karel Václav Rais (Když slunéčko svítí, 1889). Zřetelně se ukázalo, že pokud malíř cíleně vytvářel ilustrace v úzké spolupráci s autorem textu, výsledkem byla obrázková kniha, ve které bylo patrné souznění obou tvůrců a harmonie celku tvořená obrazem a textem. Nastupující

generace

autorů

i

ilustrátorů

Vojtěcha

Preissiga,

Jaroslava Panušky, Adolfa Kašpara, Hanuše Schwaigera, Richarda Laudy a Josefa Weniga znamenala pro obrázkovou knihu příliv nové inspirace a originálních myšlenek. Uvedení ilustrátoři a výtvarníci směřovali svou snahu k pokusům o grafické řešení celých stran knihy a zapojení ručně psaného textu do grafického celku knihy. Vojtěch Preissig, mimo jiné tvůrce jedné z nejklasičtějších výtvarných podob Karafiátových Broučků, pro malé děti namaloval půvabnou obrázkovou knihu Byl jeden domeček (1904), ve které krátká říkadla doprovodil drobnými ilustracemi. Tato obrázková kniha se stala předchůdkyní obrázkových leporel pro nejmenší děti. 28

Představitel realistického proudu dětské ilustrace, Richard Lauda, vytvořil pro děti dvě obrázkové knihy – Radosti malých (1903), Rodiče a děti (1907). Josef Wenig, tvůrce prvních českých leporel se sytě barevnými, humornými obrázky, vytvořil s básněmi Josefa Václava Sládka leporela Král Honza a Komedie Koníček (1918, 1919), s vlastním textem pak obrázkovou knihu Bohoušek.

2.3. Obrázkové abecedy

V souvislosti s obrázkovou knihou je důležité zmínit velkou popularitu tzv. obrázkových abeced z přelomu století. Obrázkové abecedy se staly doplňkem školního vyučování a získaly trvalou oblibu nejen u učitelů, kterým ulehčovaly didaktickou práci, ale i u dětí, pro které se učení abecedy stalo veselou hrou s obrázky. Významný vliv na výtvarnou podobu obrázkových knih konce devatenáctého století měl výtvarník Mikoláš Aleš. V Alšově slabikáři (1899)

spojil

kresby

inspiračně

těžící

z

prosté

lidové

tvořivosti

s dětskými říkadly a lidovými písněmi.

Za zmínku stojí dvě obrázkové abecedy, sestavené F. Ambrožem a vydané ve Wiesnerově nakladatelství v letech 1899 a 1903. Vydání z roku 1903 bylo tištěno na křídovém papíře

a

zdařile

jej

ilustroval

Mikoláš

Aleš.

K obrázkové literatuře pro nejmenší můžeme počítat i dva zdařilé slabikáře Josefa Kožíška – Poupata (1921) a

Studánku (1924),

kterými

byl

položen

základ

moderního vyučování. Obrazově slabikáře doprovodil obr.č.3

výtvarník Richard Lauda.

29

2.4. Vývoj obrázkové knihy v průběhu 20. století

V průběhu dvacátého století se v oblasti obrázkové knihy událo mnoho změn. Obrázková kniha především změnila svou funkci. Přestala být pouhým zbožím, na které je kladen požadavek dobré prodejnosti. Funkce obrázkové knihy se v souladu s didaktickou vědou zásadně změnila. Autoři si začali zřetelněji uvědomovat, že obrázkové knihy a leporela jsou v podstatě prvními knihami, se kterými se malé dítě, ať už samo nebo prostřednictvím zprostředkovatele v podobě rodiče nebo prarodiče, seznámí. Tento první kontakt musí být dostatečně podnětný, kvalitní, zábavný a hravý, aby došlo k vytvoření základu vztahu mezi dítětem a knihou.

Jestliže v druhé polovině devatenáctého století kladli autoři důraz převážně na původnost textu a obrázky považovali pouze za doplněk literární složky, ve dvacátém století se pozice obrázkové knihy zcela zásadně mění, obě složky, textová i výtvarná, jsou považovány ve své důležitosti a z hlediska tvůrčí aktivity a invence autora i ilustrátora za rovnocenné, přičemž obrazová složka nabývá na větší důležitosti, stává se nositelem vyprávění obrázkové knihy, napomáhá propojení významu a obsahu slovesné roviny. Literární text je podstatný, ale ustupuje do pozadí. Vytvoření krásné ilustrace a literárně hodnotného textu je dobrým počátečním východiskem pro vznik kvalitní obrázkové knihy. Stěžejní podstatou, která tvoří základ obrázkové knihy, je harmonie a symbióza při spojení těchto dvou složek, které mají jedna druhou doplňovat, prolínat. Mnoho básníků, prozaiků i dramatiků, píšících pro děti a mládež, se ve své tvorbě zaměřilo na obrázkovou knihu nebo leporelo jen okrajově. Šlo třeba jen o jeden jediný pokus. Někteří tomuto žánru naopak zcela propadli a vyprofilovali se tak v mistry obrázkové knihy pro děti. Takovými autory jsou například Josef Lada, Milena Lukešová a další.

30

Osobitý autor, malíř, světově proslulý ilustrátor a tvůrce dětských próz a parafrázovaných pohádek Josef Lada využil pro mnoho svých vyprávění formu obrázkové knihy i leporela. Nejdříve vznikaly samotné kresby, kterými přispíval do mnoha dětských časopisů - Český domov, Dětský koutek, Mladý hlasatel, po válce Ohníček a Mateřídouška. V letech 1925 – 1940 pak byl redaktorem a kreslířem přílohy Českého slova - Kvítko z Čertovy zahrádky a zároveň se věnoval knižní ilustraci. Jeho obrázky se mnohým básníkům staly inspirací k napsání veršů pro děti (Jaroslav Seifert, Josef Brukner, František Hrubín). Ladova snaha pozvednout uměleckou úroveň knih pro děti

je

patrná

už

v prvních

obrázkových

knížkách

s lidovými říkadly nebo jednoduchými verši pro malé děti a nejmladší čtenáře – Moje

abeceda

(1911)

a

Kalamajka

(1913), které doplnil svými osobitými obr.č.4

ilustracemi. Na zdařilý začátek navázal

Lada dalšími obrázkovými knížkami - v roce 1917

obr.č.5

Ladovým veselým přírodopisem, Světem zvířat (1919) a leporelem Vlkova svatba (1919). Těžiště sdělení těchto obrázkových knih bylo v estetickém působení ilustrací, text měl pouze doprovodnou funkci. Josef Lada se do povědomí téměř každého malého dítěte zapsal svými rytmickými říkadly a obrázkovými leporely. Z velkého množství leporel, která Lada v průběhu celé své literární kariéry vydával, uveďme Řikadla našeho Kadla (1928), Kykyryký ! Zvířátka z celé republiky (1929), Svatba naší kozy (1929), Veselý krok přes celý rok (1929), Ihá! Zviřátek plná kniha (1930), Mňoukačky naší kočky (1930), Raf!

obr.č.6

Raf! Raf! Tady je zvířecí biograf (1930), Ratata! Pokrok, sport a zvířata (1930), Ku! – Ku! Jen po mně vztáhněte ruku (1941), Kukadla (1946), a Říkadla (1955). Inspiračně Lada setrvával u říkadel a lidové poezie, s oblibou se zaměřoval na dětmi oblíbený svět zvířat.

31

Na obrázkových knížkách uměleckonaučného charakteru spolupracoval Lada s Jiřím Stivínem. Výsledkem této spolupráce byl Svět zvířat (1919) a Ladovy veselé učebnice.

obr.č.7

Ladova individuální výtvarná koncepce a pojetí ilustrace byly příliš progresivní na to, aby setrval u říkadel a didaktických textů. Do dětského povědomí se tak zapsal i příběhy O kocourkovi Mikešovi, O chytré kmotře lišce a třeba Pohádkami naruby, které nejen literárně zpracoval, ale i ilustroval. Zde už nevyužil formu obrázkové knihy a dal přednost klasické pohádkové knize.

S obrázkovou knihou je vzdáleně spjat i Ondřej Sekora,

tvůrce

hrdinů

–

jednoho

Ferdy

z nejznámějších

Mravence.

dětských

Obrázkový

seriál

charakteristický výrazným výtvarným rukopisem, plný dějovosti a originálního humoru, vnesl do literatury pro nejmenší děti ve třicátých a čtyřicátých letech nečekané obr.č.8

oživení. Sekorovy kreslené seriály33 ukázaly další možnosti

symbiózy obrazové a textové roviny knih pro nejmenší. Na jeho snahu později navázali Miloš Nesvadba, Jiří Kalousek, Adolf Born a Věra Faltová.

V padesátých letech vydal několik textů pro nejmenší, které mají svou jednoduchou epickou linií blízko k obrázkovým leporelům, básník a prozaik Eduard Petiška. Ve spolupráci s ilustrátorkou dětských knížek Helenou Zmatlíkovou vydal útlou knížku O jabloňce (1954). Se Zdeňkem Milerem představil dětem postavu krtečka v leporelu Jak krtek ke kalhotkám přišel ( 1960).

33

Ferda Mravenec (1936), Ferda Mravenec v cizích službách (1937), Ferda v mraveništi (1938), Kuře Napipi a jeho přátelé (1941), Trampoty brouka Pytlíka (1939), Čmelák Aninka (1959).

32

Obrázkovými leporely Pozor, volám všechny hračky (1965, s Evou Veberovou), Kdo chce koťátko (1966) a Paví očko, dobrý den (1968, ilustrovanými Helenou Zmatlíkovou) vstoupila do literatury pro děti

obr.č.9

v šedesátých letech překladatelka a básnířka Milena Lukešová. Kladla důraz na propojení textové a obrazové složky, jednoduchým básnickým textem uvozovala situaci, ale nepopisovala ji doslovně, vznikal tak prostor pro aktivní spolupráci malého čtenáře s knížkou. Ve spolupráci s ilustrátorem Janem Kudláčkem se Milena Lukešová obrací k žánru obrázkové knihy až v sedmdesátých letech knihami Oslíčkové (1972), Jakub a babí léto (1976), Holčička a déšť (1974), Bílá zima (1976) a Čáp (1979). V těchto drobných epických knihách je dokonale završeno autorčino mnohaleté úsilí o dosažení úplné jednoty mezi obrazem a textem. Role ilustrátora je zvýrazněna, zatímco autorka textu ustupuje do pozadí, vystačí s menším dějovým rozsahem tak, aby dítě samo, díky své vlastní představivosti, mělo dost prostoru dotvořit si příběh i prostředí, ve kterém se děj odehrává. „Zmíněné knihy spojuje řada motivů – zejména motiv dítěte putujícího domovskou krajinou plnou bezpečí, získávajícího první prožitky a zkušenosti. Je pro ně typické užití slova jako komponentu ilustrace, text a obraz se vzájemně vizuálně prostupují.“34 Do literatury faktu pro děti zasáhla Milena Lukešová obrázkovými knihami Knížka pro Lucinku (1973) a Zimní knížka pro Lucinku (1978), na kterých se ilustrátorsky podílela Jana Sigmundová. V těchto encyklopedických

knihách

dochází

k

propojování

lyrického

příběhu, výtvarných prostředků a základních znalostí, které chce autorka

dětem

předat.

Hojně

je

využívána

metoda

zástupnosti

obrazového a textového kódu, slovo je nahrazeno obrázkem a dochází k vytváření prostoru pro čtenářovu imaginaci.

Urbanová, S., Rosová, M.: Žánry, osobnosti, díla. (Historický vývoj žánrů české literatury pro mládež - antologie). 5. vyd. Ostrava: Ostravská univerzita, Filozofická fakulta, 2005. s. 239.

34

33

V osmdesátých letech spolupracovala Milena Lukešová s Bohumilem Říhou a ilustrátorem Janem Kudláčkem na dvou encyklopedických knihách pro malé děti s názvy Velká obrázková knížka pro malé děti (1976), Velká obrázková knížka o zvířatech (1981). V abecedně řazených heslech, logicky propojených se světem dětí a doplněných obrázkem, autorka dokonale vytěžila maximum z bohaté možnosti spojení slova a obrazu. Podstatná jména i slovesa, jako základní poznávací prvky knihy, vždy zarámovala kratičkým epickým příběhem, který neodhaluje podstatu hesla přímo, ale opisem nebo navozenou situací : „Brýle – Babička šije u okna. Má přitom brýle na špičce nosu. Děda s brýlemi na nose usne. Brýle se mu skutálejí na podlahu. Kočka Žofinka chňap po nich! Nasadí si je sama. Brzdit – Tomáš fičí na kole. Katka jede proti němu na koloběžce. Tomáš rychle brzdí rukou i nohou. Má na kole dvě brzdy. Katka taky zpomaluje. Zastavili blízko sebe. Mohou se smát, protože se nesrazili.“35 K umělecky kvalitním se řadí i další obrázkové knihy Kamkánek (1982) a Obr - Dobr, pejsánek a ztracený dům (1982) ilustrované Marií Sonnbergovou. V roce 2002 navázala Lukešová na úspěšné projekty osmdesátých let vydáním obrázkové encyklopedie pro děti Jak to chodí na světě (Amulet). K vytvoření obrazové složky oslovila Denisu

obr.č.10

Wagnerovou.

Akademická sochařka, ilustrátorka a autorka moderních pohádek Olga Hejná se zaměřila na podnícení aktivity malého čtenáře, jeho hry a výtvarné činnosti několika menšími knížkami. Knihou - hračkou s titulem Až rozvážeš pentličku (il. Helenou Rokytovou, 1963), dvěma pohádkami s omalovánkou Popletená pohádka (il. malířem Miloslavem Hejným,

1966),

Barevná pohádka pro

štěňátka

(il.

grafikem

a

ilustrátorem Jaroslavem Hořánkem, 1970) a leporelovou pohádkou Háčkovaný pes (1981). Obrázková kniha Jak si mořský koník, mořská jehla 35

a

hvězdice

udělali

malé

milé

moře

(il.

malířkou

Lukešová, M.: Velká obrázková knížka pro malé děti. Praha: Albatros, 1976.

34

Janou

Sigmundovou, 1973) je plná celostránkových ilustrací z mořského světa a vypráví dětem o nespokojeném mořském koníkovi, hvězdici a mořské jehle, které už nebavilo moře plné žraloků a zubatých pilounů a rozhodli se udělat si své vlastní moře. „Kdybych si tak mohl udělat jiné moře,“ řekl jednou koníček, „hezké, milé, veselé“ ... A mořská jehla, která ho uslyšela, si vzdychla: „Aby zpívalo a dívalo se stříbrným okem vzhůru.“36

Spojení malířského vnímání světa s poetikou slovesného výrazu umně zprostředkovává svými prózami pro nejmenší děti a začínající čtenáře spisovatelka, výtvarnice a ilustrátorka Daisy Mrázková. V roce 1973 vydala obrázkovou knížku lyrizované prózy Neposlušná Barborka, která osobitě spojuje výtvarnou obraznost a poetický text. „Byl jeden svět a ten byl celý žlutý... A byla jedna malá holka jménem Barborka a ta by se ráda podívala do žlutého světa. Do žlutého světa se nesmí, řekli jí. Žlutý svět je přísný a všecko je v něm zakázáno. Žlutý svět by se zlobil, kdybys do něj šla. Ale Barborka řekla, že tam půjde. Tak si aspoň vezmi žluté šaty a žluté ponožky a žluté střevíce a žlutou sponku do vlasů, ať tam nejsi tak nápadná, řekli jí. Ale Barborka si vzala modré šaty s červeným vyšíváním. A jednou v létě po obědě, když bylo horko a ticho a mouchy bzučely a každý odpočíval a nikdo se nedíval, Barborka HUPS!...“37

Květa Pacovská, výtvarnice a ilustrátorka žijící v zahraničí, nositelka zlaté medaile Hanse Christiana Andersena, oslovovala a stále oslovuje malé čtenáře fantazijními kolážemi různých barev i tvarů. Pacovská se stala známou svými ilustracemi a projekty v časopise pro nejmenší čtenáře Sluníčko, ve kterém v letech 1975-1976 publikovala cyklus Malované čtení, Malovaná říkadla (knižně 1983), na konci desetiletí ještě Malované písničky a obrazovou pohádku O slepičce a

kohoutkovi.

K dětem promlouvá geometrickými tvary, stylizovaností, symbolikou a určitou znakovostí, což jsou charakteristické znaky jejího výtvarného rukopisu. "Já jsem kdysi v 60. letech, když jsem byla ptaná na knížky, Hejná, O.: Jak si mořský koník, mořská jehla a hvězdice udělali malé milé moře. Praha: Albatros, 1973. 37 Mrázková, Daisy: Neposlušná Barborka. Praha: Albatros, 1973. 36

35

napsala, že: Obrázky v obrázkové knize pro ty nejmenší děti můžou být velké, malé, strakaté, kulaté, dlouhé, smutné a všelijaké, ale jsou nezastupitelné. Jsou estetickým a výtvarným sdělením, ve kterém platí zákony krásného umění..."38 V zahraničí je Pacovská známá sérii krásných obrázkových knih, které doposud bohužel nebyly vydány v češtině. Její kresby doprovodily například Sandburgovy

Pohádky

z

bramborových

řádků,

Děvčátko Momo a ukradený čas Michaela českých

obr.č.11

Endeho, autorů

nebo

příběhy

z Ilji

Hurníka Jak se hraje na dveře a jiné muzikantské pohádky (1973), Oty Hofmana, či verše Josefa Hanzlíka. V Čechách Pacovská stále zůstává známá spíše ve spojení s ilustracemi pro

obr.č.12

časopisy Sluníčko a Mateřídoušku z období od šedesátých do konce osmdesátých let. V posledních letech se Květa Pacovská věnuje tvorbě autorských experimentálních knih. Česká veřejnost se s nimi mohla seznámit v květnu roku 2005 na výstavě, kterou uspořádal Svět knihy. Pacovská vytváří náročné knihy - objekty, které rozvíjejí dětskou hravost a fantazii a s velkým úspěchem vycházejí v mnoha zemích světa.

Citace z rozhovoru Květy Pacovské s Vilémem Faltýnkem, [07-08-2005], [cit.dne 10.3.2008]. Dostupný z www: http://www.radio.cz/cz/clanek/69340.

38

36

3. Pozice obrázkové knihy v devadesátých letech

Obrázková

kniha

je

v devadesátých

letech

ovlivňována

třemi

základními tendencemi. Literatura pro děti a mládež se na počátku devadesátých let, podobně jako literatura pro dospělé, ocitla v pozici literárních návratů. Snaha splatit deficit z minulosti obohatila literaturu pro děti o několik kvalitních obrázkových knih. Na trh se konečně dostaly bilderbuchy švýcarského Bohem Pressu: Létající dědeček Štěpána Zavřela, kniha Zmizel Ježíšek Vladimíra Škutiny s ilustracemi Štěpána Zavřela, Děťátko se narodilo Jindry Čapka, které byly původně vydány v zahraničí (1984), u nás v roce 1991 v překladu Olgy Krejčové. Kvalitní tradice české obrázkové knihy a leporela založená v sedmdesátých a osmdesátých letech Milenou Lukešovou, Zdeňkem Milerem, Jiřím Žáčkem a dalšími autory představuje v období od let devadesátých až po současnost jeden z nejsilnějších inspiračních zdrojů. Prakticky se tato tendence projevuje vydáváním četných reedic známých a úspěšných obrázkových knih, o což soustavně pečuje převážně nakladatelství Albatros. V současné

době

dochází

v oblasti

žánru

obrázkové

knihy

k

vydávání umělecky nehodnotných, kvalitou pochybných a kýčovitě se podbízivých knih pro nejmenší. Na druhé straně se v posledních letech objevují

originální

snahy

některých

nakladatelství

a

autorských

osobností (Martina Skala, Petr Sís, Petr Nikl a další) usilující o vytvoření obrázkové

knihy

s

vysokou

úrovní

výtvarného

zpracování

a

reprezentativní knižní úpravou. Jejich obrázkové knihy za hlavního recipienta považuje malé dítě, zároveň je možné vnímat je jako umělecké artefakty, který ocení i dospělý čtenář. Tvrzení, že „původní česká tvorba obrázkové knihy na konci dvacátého století stále osciluje mezi knižním typem leporela (resp. maxileporela) a obrázkové knihy, přičemž neobvyklý není ani příklon ke knize s převahou

37

textu, která je pouze četněji ilustrována“39 se stává relevantním důvodem pro

rozšíření

výběru

autorů

a

knih

uvedených

v následujících

kapitolách mapujících přibližný stav knižní produkce let devadesátých a současnosti. Vedle obrázkových knih tedy uvádím i některé autory leporel, knih - hraček a dětských encyklopedií. V knižní produkci žánru obrázkové knihy a leporela v devadesátých letech a současnosti stojí za zmínku jen ta díla, která nějakou svou dílčí složkou, ať už ilustracemi, textem, v nejlepším případě originalitou celkového provedení, vynikají nad průměrný rámec ostatních. Kritériem, které určilo výběr konkrétních publikací v následujících kapitolách práce,

se

stala

určitá

odlišnost

a

výjimečnost

v porovnání

s

nepřeberným množstvím vydávaných knih pro malé děti a předškoláky.

3.1. Obrázková kniha

Dětem známá autorka Ljuba Štíplová vydala obrázkovou knihu Stojí město

Nepovězto

s ilustracemi

Zdeňky

Krejčové

(Praha:

Victoria

Publishing a.s, 1995), ve které ukázala trvající nosnost a využití principu nahrazování slova v textu jeho obrazovou podobou. V roce 1997 vydalo nakladatelství Albatros v reedici knížku Co si povídají zvířátka v noci, ve které působivé verše Štíplové doplnil poetickými ilustracemi

moravský

výtvarník

Mirko

Hanák.

Básně

navozují

atmosféru lesa, zvou děti ke zvířátkům, která se chystají ke spánku.

Obrázková CERM,

kniha

1997)

dominantním

Svět v obrazech40 (Brno: Aloise

postavením

Mikulky obrazu,

vyniká důrazem

kladeným na vizuální kontakt a komunikaci se čtenářem a výtvarnou kompozicí, která dokonale obr.č.13

prolíná a spojuje ilustrační a textovou rovinu knihy.

URBANOVÁ, S., ROSOVÁ, M.: Žánry, osobnosti, díla. (Historický vývoj žánrů české literatury pro mládež - antologie). 5. vyd. Ostrava: Ostravská univerzita, Filozofická fakulta, 2005. s. 239. 40 Kniha byla oceněna Zlatou stuhou za rok 1997 za organické sepětí slova a obrazu.

39

38

Na tvůrčí linii této knihy navázal autor knihou nejnovější, nazvanou Letem světem (Brno: CERM, 2007).

Málo srozumitelný se může dětem zdát prozaický text Jonáš a velryba (Praha, 1998) Moniky Elšíkové, ilustrovaný

mistrem

dětské

ilustrace

Adolfem

Bornem. Přesto jde o obrázkový, humorně hravý obr.č.14

příběh pražského kluka Jonáše, který se jako většina dětí

žijících ve velkých městech nudí. „Zamračený Jonáš se rozhlédne, a když zjistí, že se nikdo nedívá, nakopne první kamínek. Co s načatým dopolednem? DOma ještě nikdo není a kluci ze školy šli hrát kopanou. JOnáš žádný sport neumí a stydí se za to. Teď kope alespoň do kamínků, divže si neukopne palec u nohy. Náladu mu to ale nespraví.“41 Toulky po městě jej zavedou na břeh Vltavy, kde se stane něco nečekaného – z vody se vynoří velryba jménem Ubalda. „Je to nad slunce jasné: „Ubalda je vorvaň. To přece pozná každé malé dítě,“ myslí si Jonáš. Než to ale stačí pořádně promyslet, proud vody ho smete do řeky.“42

Převážně obrazovou knihou je Zatoulané štěňátko (Třebíč: Blok, 2000) Zuzany Novákové, ilustrované Antonínem Stojákem. Text v této knize tvoří pouhou jednu pětinu. Čtyři zvířecí přátelé - kotě, medvídě, štěně a ježek se vydávají za poznáním, které u každého vyústí v něco jiného. Kotě zjistí, jak je rádo, že umí příst, medvídě zjišťuje, co vše musí udělat pilné včelky obr.č.15

pro jeden pouhý hrnek medu, štěně se poučí, čím se

jednotlivá zvířata živí a ježek se musí naučit požádat přátele o pomoc, když mu na hřbet spadne jablko. Autorka vhodně využila osvědčených zvířecích hrdinů k tomu, aby děti nejen pobavila, ale skrze jejich přátelství dětem ukázala, co je v životě důležité.

41 42

Elšíková, M., Born, A.: Jonáš a velryba. Praha: Vydala Monika Elšíková, 1998: Tamtéž.

39

Na pomezí obrázkové knihy a leporela stojí knihy, jejichž nosnou část tvoří převážně ilustrační rovina. Vyvážené a velmi zdařilé spojení poetických

a

humorných

básní

s kvalitní

ilustrací

představuje

obrázková kniha Jiřího Havla Kdo vodí koně po pěší zóně. (Praha: Orbis, 1994). Třináct básnických textů věnovaných Praze a jejím kulturním památkám

v

proměnách

ročních

období

je

zakomponováno

do

působivých celoplošných ilustrací Denisy Wagnerové. Podobný princip zakomponování textu do celoplošných obrazů uplatnil i Jiří Žáček v knize Kolik je v Praze koček (1992).

Na pomezí obrázkové knihy a leporela stojí Drak

43

(Praha: Albatros, 1999) s jednoduchými epickými texty Tatjany Hlavaté a ilustracemi Marie Tiché. Ilustrátorka Marie Tichá

nabídla v devadesátých

letech umělecky kvalitní leporela a obrázkové knížky: Elce pelce u krmelce s verši Dagmar Hilarové (Praha: Albatros, 1991), Velryba a pruhované tričko (1997)

obr.č.16

s texty Jiřího Žáčka. Marie Tichá tak navázala na úspěšnou ilustraci knížek pro děti z doby dřívější – například obrázkovou knihu Hledej s Bětkou (Praha: Albatros, 1988), jejíž autorský scénář vytvořila Noemi Zárubová a Pět přání (Praha: Albatros, 1987) ve spolupráci s Hanou Doskočilovou.

V žánru leporela vyniká poetickým výběrem textů sestavených z básní Josefa Bruknera, Jiřího Havla, Martina Kabáta, Olgy Černé, Miroslava Postlera, Ljuby Štíplové, Jana Vodňanského, Pavla Volfa a Zdeňka Hendrycha – Kdo je kdo… ilustrované Zdeňkou Krejčovou (Praha: Panorama, 1993). K antropomorfizované přírodě jako tradičnímu, osvědčenému zdroji inspirace knih pro nejmenší děti se obrátil Jindřich Balík a vydává leporelo Běhali dva zajíci (il. Lenka Vybíralová, Praha: Albatros, 1993),

43

Kniha byla oceněna Zlatou stuhou za I. pololetí roku 1999.

40

Ludvík Středa získal pro spolupráci ilustrátorku Miroslavu Gilovou a vzniklo leporelo Dobří známí ze stráně (Praha: Road, 1992).

V edici Klokánek, určené nejmenším dětem, vydalo nakladatelství Alpress tři leporela Miloše Kratochvíla. Psiny (1999) tvoří drobné verše spojené motivy zvířat – psů. Formální jednoduchost a pravidelnost směřuje k říkadlu,

které

s nadsázkou

ukazuje

různost

lidských i psích povah. Leporela Bodlináček ježčí kluk obr.č.17

(1999) a Bodlináček ani krejčí, ani švec (2000) vznikly ve

spolupráci s ilustrátorkou Evou Průškovou, která dala výtvarnou podobu malému ježečkovi Bodlináčkovi. První leporelo ukazuje dětství malého ježečka od narození až po vysvědčení ve škole. Kruhová kompozice příběhu se uzavírá v zimě, kdy Bodlináček sní o tom, jak se znovu na jaře vydá do světa. Druhé leporelo začíná probuzením ze zimního spánku, přichází jaro a Bodlináček opět zažívá různá dobrodružství.

Nakladatelství

Paseka

vydalo

v edici

Ztracené knihy reprint vydání obrázkového alba Vojtěcha Preissiga z roku 1905 – Byl jeden domeček (1996). Tento výběr lidových říkadel, která malíř doprovodil výtvarně zdařilými

obrázky,

jakoby

předjímal

obr.č.18

pozdější leporelovou formu knížek pro nejmenší děti.

41

3.2. Oblíbení autoři literatury pro děti

V roce 1995 se po devatenácti letech konečně dočkal knižní podoby i půvabný a oblíbený televizní seriál Maková panenka Václava Čtvrtka (il. Gabriela Dubská, Praha: Albatros, 1995). Hana Doskočilová znamenitě přetvořila podobu večerníčku a upravila původní text do hravé obrázkovo - textové podoby. Podkladem leporela Křemílek a Vochomůrka, vydaného Albatrosem v roce 2000, se staly Čtvrtkovy pohádky vydané v roce 1973. Ze souboru byly převzaty i ilustrace Zdeňka Smetany. Oblíbené postavičky zažívají veselé příhody od jara až do zimy. V recenzi v časopise Ladění se toto leporelo svým provedením ocitá právě na oné „pomyslné hranici akceptovatelnosti“ a to z důvodu jistého „setření kouzla Čtvrtkovy poetiky.“

Osvědčený autor knih pro děti Jiří Žáček přichází s několika novými leporely a obrázkovými knihami. V roce 1995 věnoval malým předškolákům leporelo Školní

hrátky

ilustrované

se

Andreou

zvířátky

(Fragment,

Korbelářovou.

1995)

Spolupráce

s Marií Tichou se osvědčila v obrázkové knize Velryba a pruhované tričko (Praha: Albatros, 1997). Mezi další Žáčkovy novější práce

obr.č.19

patří leporela Zvířátka u nás doma (il. Veronika Blacarová) a Zvířátka na dvoře (il. Jiřina Lockerová) vydaná opět ve Fragmentu (2000). V těchto leporelech chybí určitá lehkost a humornost pro autora typická. Je patrné, že originality ubývá na úkor kvantity

obr.č.20

vydaných knih. Obrázková kniha Veselé Vánoce vydaná roku 2004 byla v podstatě jen doplněním obrázků Zdeňka Milera o jednoduché obrázků.

verše,

Žáčka

respektující

podobně

jako

pointy mnohé

jednotlivých další

autory obr.č.21

42

inspirovala osobnost Josefa Lady, k jehož obrázkům sestavil říkadlový soubor s názvem Veselý rok. Toto veršované leporelo ničím zcela originálním neosloví.

Nejmenšími dětmi tolik oblíbená postava Krtečka Zdeňka Milera se v devadesátých letech objevuje v nových příbězích – Krtek a orel (1996), Krtek a zelená hvězda (1998), Jak krtek uzdravil myšku (1999) s texty Hany obr.č.22

Doskočilové, Krtkův den (1991), Jak krtek

cestoval (1997) s texty Josefa Bruknera. Text knih je strohý, jakoby autonomní

ve

vztahu

k obrazu,

čímž

zůstává

nenaplněn

jeden

z hlavních požadavků obrázkové knihy, tedy propojenost textové a obrazové složky knihy. I přesto mají Milerovy knihy stálou pozici na poli obrázkové knihy v devadesátých let.

3.3. Zpracování klasických pohádkových motivů v obrázkové knize

Devadesátá léta přináší i zdařilá, originálně nová

zpracování

klasických

pohádkových

motivů: Kozí pohádka Věry Provazníkové (il. Helena Zmatlíková, Praha: Albatros, 1991), O obr.č.23

slepičce

a

kohoutkovi

s ilustracemi

Dagmar

Koškové a textem Vladimíry Gebhartové (Praha: Axióma, 1995), O kohoutkovi a slepičce – ilustrováno Zdeňkou Krejčovou (Ostrava: Alos, 1993), O veliké řepě Michala Černíka (il. Vlasta Švejdová), Hrnečku vař ! Jany Jelenové (il. Vlasta Švejdová), vydáno v nakladatelství SiD a NERo (Praha 1994) a Budulínek Věry Provazníkové (il. Alena Ladová, Praha: Albatros 1990). Základní pohádková látka zůstává zachována, autoři však zvolili nové přístupy zpracování, které i tradiční pohádkové motivy dokáží představit v modernějším rozměru.

43

3.4. Inspirace abecedou

Formou

jsou

recipientovi,

obrazové

jejich

obsah

encyklopedie však

už

určeny

reflektuje

předškolnímu

požadavek

určité

didaktičnosti. Dětské abecedáře se v devadesátých letech vyznačují tím, že „mnozí tvůrci rezignují na didakticko-utilitární intenci a zpravidla se netají svými uměleckými ambicemi. Jednotlivá písmenka abecedy pak prověřují míru jejich kreativity: stimulují, či naopak limitují jejich invenci, jsou impulsem k opravdovému básnickému činu, nebo odhalují jejich neumělství. Mezi estetizujícími abecedáři výrazně převažují díla tíhnoucí k trivializaci a umělecké pokleslosti.“44 Problémem u mnoha autorů je využívání jednoduchých, rytmických říkadel na úkor estetické funkce celé knihy. To ovšem neplatí o následujících obrázkových knihách, leporelech,

obrázkových

sešitech

a

omalovánkách

inspirovaných

abecedou, které se charakteristice ve výše uvedeném odstavci vymykají.

Zpřístupnění abecedy dětem za pomoci krátkých veršů a veselých obrázků

zdařile

oživilo

nakladatelství

Amulet

knihou

Iva

Štuky

Abecedník (Praha 1999). „Dětské verše jsem psal dvakrát – když jsem měl malé děti a pak vnuky. Jednak jsem tehdy žil jejich způsobem vidění a vyjadřování světa, jednak jsem si říkal, že než jim opakovat do omrzení známé rýmovánky, radši jim vyrobím

něco

nového...

například

napsat

jim

písmenkový ping-pong tak poutavý, aby zaujal a pobavil babičky i vnoučata zároveň. Aby se s jeho obr.č.24

pomocí dalo učit psaní i řešit logopedické problémy.

Aby to pro čtenáře i recitátory byla hra a zároveň trocha okouzlení.“45 Písmenka české abecedy představuje dvacet šest vtipných, rýmovaných říkanek, které si děti snadno zapamatují: „Písmenko L: Leguán u lega

44 45

Toman, J.: Současná česká poezie pro děti. Ladění, 2004, č.4, s.8. Štuka, I.: Co se hledá? Abeceda! Ladění, 1998, č. 4, s. 38-39.

44

leží / líně se loudají želvy. / Lijáky litry vod lijí ú do lesů, do límců, do lilií.“46

Hravě děti poučit a pobavit si za cíl vytyčilo i Malované čtení (Fragment, 1995) Jiřího Havla a veselé obrázkové sešity nazvané Od andulky po žížalu (Apolo, 1996) vydané ve spolupráci s Marií Kšajtovou, ilustračně doprovázené Marií Tichou. Obě publikace dobře splňují požadavek přiměřenosti poučení vzhledem k recipientově věku.

obr.č.25

Ljuba Štíplová se spojila s ilustrátorkou Editou Plickovou a daly vzniknout obrázkové knize plné čtyřveršových říkadel a krátkých hříček s hláskami a písmenky s názvem Hrajeme si s abecedou (Ostrava: Librex, 2000). V tomto hraní si dětem pomáhají i dynamické barevné ilustrace zvířecích a dětských figurek. Přídavkem abecedáře jsou tři krátké pohádky, ve kterých se autorka zaměřila na

obr.č.26

jazykolamy, krkolomnou výslovnost a dětské komolení řeči.

Malá

knížka

Evy

v českobudějovickém

Štěchové

Skrytá

nakladatelství

písmenka

NOK,

(1998)

specializujícím

vydaná se

na

obrázkové knihy, v lecčems připomíná známou Abecedu Vítězslava Nezvala. Autorka knihu vystavěla na principu hry, zakomponovala písmenka ztvárňovaného předmětu do velkých obrazů zvířat (slon, kočka, žirafa, vlk) nebo věcí (dům, kolo, auto).

Nevšední je i cizojazyčný projekt výtvarnice Květy Pacovské, který vyšel v roce 1996 na CD-ROMU, Alphabet. O české verzi Abecedy sama autorka říká: „Říkej písmeno A nahlas tak dlouho, až narazí na stěny 46

Štuka, I.: Abecedník. Praha: Amulet, 1999.

45

tvého prostoru. - To je jedna strana té knížky, kde mám jenom škrkanice ze samých A. - Abeceda je kniha, ve které můžeme listovat, je architektura, do které můžeme vstoupit, a je také papírovou sochou v našem pokoji. Každé písmeno má svůj vlastní zvuk, svoje vlastní trvání a svoji vlastní barvu. Je rozdíl, když písmeno vidíme, když jej řekneme a když uslyšíme barvu jeho zvuku. Abeceda je papírovým městem a můžeme v něm chodit sem a zase zpátky. Prostor, rytmus, dotek, fyzické vnímání a ostatní směry čtení je základna mých autorských knih. - To znamená, že jsem se pokusila otevřít možnost čtení knihy všemi pěti smysly, nebo některým, jako třeba dotýkáním se. Jako že si můžeme třeba přečíst knížku, když zavřeme oči a dotýkáme se. Čili u prořezaných stránek cítíme tvar toho písmena, cítíme, jestli je plocha hladká nebo hrbolatá nebo ostrá, a různě."47

Mezi abecedou inspirovanými knihami vyniká způsobem ztvárnění i originálním přístupem k dítěti Šmalcova abeceda (viz níže).

47

Citace z rozhovoru Květy Pacovské s Vilémem Faltýnkem, [07-08-2005], [cit.dne 10.3.2008] Dostupný z www: http://www.radio.cz/cz/clanek/69340.

46

4. Obrázková kniha v českých nakladatelstvích

4.1. Situace v devadesátých letech a současnosti

Na prahu devadesátých let vzniká v České republice na tři tisíce nových

nakladatelství.

Psaní

a

vydávání

se

stává

záležitostí

jednoduchou a v podstatě módní. Dětská kniha se doslova stává kořistí nezodpovědných nakladatelů. Zůstává jen málo nakladatelství, která si udržují knižně reprezentativní a výtvarně vysokou úroveň při vydávání knih pro děti. Literární trh je zaplavován nekvalitní a podbízivou literaturu, ve které není snadné se orientovat a oddělit „zrno od plev,“ tedy literaturu kvalitní a hodnotnou od literatury pokleslé, komerční a kýčovité. Komerčnost, pokleslá kvalita a kýčovitost jsou charakteristickými znaky, které se v devadesátých letech v leporelu a obrázkové knize projevily nejvýrazněji. V nepoučených autorech tyto žánry určené nejmenším

dětem

pravděpodobně

evokují

jistou

jednoduchost

v nárocích na tento typ tvorby. Nakladatelské domy motivovány komerčním ziskem sází na špatnou orientaci těch, kteří dětem knihy kupují. Kvalitními vydavateli obrázkových knih a leporel pro děti jsou nakladatelství Baobab, Meander, Brio a komorně rodinné nakladatelství Popokatepetl, jejichž podrobnější knižní produkci se ve své práci budu věnovat. Tradici, kvalitu a dobrou redakční práci představuje nakladatelství Albatros, především vydáváním kvalitních děl osvědčených autorů literatury pro děti v reedicích. Znovu jsou vydávána klasická leporela Josefa Kožíška (Polámal se mraveneček), Josefa Lady (Utíkej, Káčo, utíkej), Václava Čtvrtka (Rumcajs) a dalších. Lze říci, že Albatros v devadesátých letech sází na popularitu tradičních pohádkových postaviček jako je Krtek, Křemílek a Vochomůrka, Víla Amálka, Rumcajs atd. Nově nakladatelství vydává autorské knihy Michaely

47

Pavlátové (Jakopes, 2005), Ludvíka Středy (Pod hladinou moře, 2004), Josefa Bruknera (Samá voda, 2007, s Jiřím Fixlem). Průměrnou úroveň si stále udržují BB-art, Sid&Nero a nakladatelství Havran. V opozici ke kvalitě a umělecké hodnotě stojí produkce nakladatelství Librex z Ostravy, Egmont, havlíčkobrodský Fragment a nakladatelství Junior, která se v podstatě specializují na masivní vydávání komerčně rádoby úspěšných, ale neumělecky kýčovitých knih. V jejich případě jde mnohdy o popření všech edičních, redakčních i jiných obecně respektovaných zásad.

4.2.

Umělecky hodnotné obrázkové knihy nakladatelství Baobab,

Brio, Popokatepetl, Meander, Bohem Press

„Baobab je velký strom, je tak velký, že se do něj vejde třeba celá domácnost. A říká se o něm, že je kouzelný. Jeho obr.č.27

obrovské květy opylují netopýři, to už je dost podivné nemyslíte? A pak je také Baobab nakladatelství. A to je, narozdíl od toho afrického stromu, úplně maličké.“48

Baobab byl založen v roce 2000 s cílem oslovit malé čtenáře. Nakladatelství zvolilo zcela svébytný přístup k dětské knize. Zaměřuje se na podnícení aktivního přístupu dětí ke knize, na jejich soustředění, klade důraz na jejich kooperaci s knihou jako celkem. Autorskou

základnu

nakladatelství

tvoří

umělci,

kteří

pracují

v osvědčených dvojicích a dokáží inspiračně těžit a spojovat znalosti z více oborů. Důraz je kladen na dvoustupňovou komunikaci směřující k dětem

i

dospělým.

Výsledkem

nového

netradičního

přístupu

k obrázkové knize jsou originální, krásné knihy, které u děti rozvíjí

[cit dne 16.2.2008] [16.2.2008]Dostupný z www: http://www.baobabbooks.net/info.php?lang=cs

48

48

fantazii, vztah ke čtení a upevňují v jejich povědomí základní lidské hodnoty. V Baobabu vznikají projekty, pro něž je určující nejen volba námětu, tematického a obsahového záměru, ale i vztah textu a obrazu. Ve vydávaných knihách je promyšleně volen kód a forma s ohledem na věkovou hranici dětí, jimž má být kniha určena. Knihy vědomě propojují obraz a text, lingvistické a vizuální kódy v harmonický komplexní celek. „Autoři Baobabu přicházejí s promyšleně koncipovanými projekty, s vědomě propojenými vazbami mezi obrazem a textem, kombinují lingvistické a vizuální kódy tak, že mnohdy vytvářejí autonomní prostorové útvary, u nichž je obtížné striktně určovat dílčí jednotky. Základem totiž nemusí být jen kreslené body a čáry, ale třeba skvrny, struktura materiálu, originální, ručně vyrobené tvary. Nemusí se jednat o koncept obvyklého geometrického prostoru a místa, kreslené motivy či zobrazování předmětů a postav, ale o ztvárnění existence (neexistence) něčeho,

co

nabývá

na

situační

trojrozměrnosti

a

z prostorového

uspořádání prostupuje do fantazijní představivosti dětí. Knihy z tohoto rodu

se

pohybují

na

pomezí

ilustrované

knihy,

obrázkového

či

komiksového příběhu, řekněme obrázkovo-textové formy, estetického objektu

a

estetického

artefaktu,

jsou

ovlivněny

spaciotopickým

určením.“49 Produkce Baobabu vyniká originálními literárními náměty autorů Marky Mikové, Olgy Černé, výtvarnic Evy Volfové a Terezy Říčanové, Renaty Bellingerové, Petra Šmalce, Dagmar Urbánkové a precizní grafickou úpravou a osobitými autorskými ilustracemi výtvarníků především mladší generace – Juraje Horvátha, Chrudoše Valoušeka, Markéty Šimkové, Lukáše Fišárka, Michaely Kukovičové a dalších.

49

Urbanová, S.: Prostor pro aktivní konkretizaci. Ladění, 2007, č.3, s.9.

49

Knihu Renaty Bellingerové O Zlaté mrkvi

50

(2003)

tvoří „dvě pohádky na klasickém půdorysu, ovšem s logikou rychlostí nového tisíciletí:“51 Příběh první O zlaté mrkvi vypráví o nešťastné zlaté mrkvi, kterou obr.č.28

ani urozenci v královském paláci, ani chudí zemědělci

k jídlu nechtějí, ale nakonec najde své štěstí. Příběh druhý, nazvaný Jeden měl kapsu plnou, druhý prázdnou a ten třetí neměl žádnou, ukazuje falešné přátelství tří chasníků, kteří třetího bez kapsy i bez peněz odstrkují. Z obou dětem plyne poučení. Autorka je vypravěčkou přímočarou, vtipně dojímavou, s mírným sklonem ke krutosti, co se zobrazování reality světa týče. Její snahou je věcnost a jasná podstata obsažená v poselství. Text spolu se sytě barevnými dřevoryty Chrudoše Valouška52 tvoří jednotnou symbiózu, nerozlučný celek, který se vzájemně doplňuje a prolíná.

Šmalcovou abecedou53 (2005) a hrou s názvem Šmalcovo pexeso oslovil děti výtvarník a ilustrátor Petr Šmalec. Jeho ilustrace doprovodili básněmi Radek Malý, Markéta Šimková a Jiří Dvořák. Obrazové tabule rozehrávají obr.č.29

příběhy jednotlivých písmenek abecedy a dávají prostor imaginaci malých čtenářů. K přemýšlení podněcuje kniha

lehkými hádankami, které doplňují příběh vyprávěný obrázkem. Autor citlivě propojuje slovo a obraz, rozvíjí prostorové impulsy počítačovou grafikou, tematicky zůstává inspirován písmenky abecedy, slovy a jejich počátečními

písmeny

v abecedním

pořadí,

promyšleně

pracuje

s přirozeným významem slov a symboly. „Písmena (z pochopitelných důvodů v abecedním řazení) následují spořádaně po sobě, jak se je učí každé dítě – včetně těch, které jsou opatřeny háčky, což ne každý předchůdce Petra Šmalce respektoval. Chybí jedině písmeno W. Všechna Kniha získala cenu Nejkrásnější knihy roku 2003. Citace z internetové anotace knihy, [cit. dne 12.3.2008] Dostupný z: http://www.baobab-books.net/knihy.php [cit. dne 12.3.2008] 52 Výtvarník oceněn roku 1999 Cenou za osobitý přístup k ex libris. 53 Šmalcova abeceda byla oceněna Památníkem národního písemnictví jako nejkrásnější kniha roku 2005 v kategorii Kniha pro děti. 50 51

50

ostatní písmena naopak obsahují hned několik rovin, poloh anebo způsobů vnímání, čímž se výrazně rozšiřuje škála věku potencionálních čtenářů, kteří si mohou knihu přečíst (prohlédnout, vnímat, hrát si s ní…) individuálně. To je jedna z největších předností této knihy... Jedním z významných aspektů, jak na tuto výjimečnou knihu nahlížet, je skutečnost, že nezáleží jen na autorech a jejich nabídce, ale také schopnostech malých čtenářů, případně jejich rodičů, které své děti touto knihou citlivě a podnětně provedou. Jestliže se dnes volá po tzv. interaktivní zábavě v rámci výchovy dítěte, nevím o lepší příležitosti.“54 „Šmalcova široká tvůrčí potence vychází ze situačních příběhů a sémantické hodnoty slova, přitom vazba textu a obrazu se v jeho abecedě stává součástí široké konotace významů a spolu s dalšími prvky a jejich kombinacemi částí a celku vytvářejí strukturu. Uvnitř se vytváří síť vztahů, každý prvek má svůj význam. Kdyby obrázky stály samostatně, měly by omezený význam.“55

Tereza

Říčanová

vydala

v Baobabu

Kozí

knížku (2005) a poté i dlouho očekávanou Vánoční knížku (2006). V Kozí knížce autorka s přirozeností vypráví o věcech, které se do knih pro děti málokdy dostanou. Na obrázcích mohou děti vidět kozu Lízinku rodit, krmit mláďata, čůrat a dělat obr.č.30

bobky. Autorka jednoduše a názorně, s lehkostí

a samozřejmostí ukazuje koloběh života, vidí přírodu nesentimentálním pohledem, nic neskrývá a nezamlčuje. Není třeba, vždyť „kozy jsou elegantní dámy se štíhlými kotníčky, co milují společnost, společenské hry a módní výstřelky, v kultuře by se uplatnily jako herečky a kdyby měly doklady, byly by světoběžnice; mají rády převleky a každá mluví

Wagnerová, Magdalena: Petr Malec: Šmalcova abeceda. [cit. dne 10.2.2008] Dostupný z www: http://czlit.cz/main.php?pageid=65&production_id=391&PHPSESSID=409051aad9eb 8f4cb9ce3e6544ab17e4 55 Urbanová, S.: Prostor pro aktivní konkretizaci. Ladění, 2007, č.3.

54

51

několika jazyky. Jsou také velice inteligentní a vynalézavé, ovládají diplomacii a umí prosazovat své názory.“56

Ručně malovaná Vánoční knížka s ilustracemi napodobujícími atmosféru

dětské

adventu

a

kresby čekání

navozuje

na

Vánoce,

zjednodušeně vypráví zvěst o Ježíškovi, panně Marii a Josefovi, popisuje základní obřady vánočních rituálů a tradic v duchu vesnice, kde zatím nepřevládl spotřební duch konzumního obr.č.31

života. Celé svátky vrcholí až příchodem Tří králů

a pokračují tradičními zvyky Velikonoc. Vše je nahlíženo pohledem sedmiletého děvčátka.

Knihu plnou fotografií, na kterých jsou zachyceny něžné

háčkované

figurky,

vydala

v Baobabu

Petra

Kubáčková a nazvala ji O andělovi, noční můře, statečném obr.č.32

medvídkovi, hodném slonovi, opici a divoké huse (2006).

V mikroprostoru jednoho dětského pokoje mezi peřinou, podlahou, matrací a šuplíkem autorka oživila fantazijní a snový svět háčkovaných hraček, které k sobě rády zavedou malé děti, které již chápou základní situace jako spánek, radost, strach, hru atd.

Křehká a něžná knížka Kočička z kávové pěny (2006) Evy Volfové

je

neobvyklá

svým

kreativním

provedením

v podobě řetízkové ruční výšivky, která knize dodává na obr.č.33

dotykové autentičnosti a originalitě. Autorka vytvořila

křehký příběh pro nejmenší čtenáře, látky, hadry, prachovky a utěrky proměnila v obrazy, přičemž obrazový i textový půdorys příběhu situovala do intimního prostoru domova, jídelního stolu s ubrusem,

Citace textu Terezy Říčanové. [cit. dne 20.3.2008]Dostupný z www: http://www.baobab-books.net/knihy.php 56

52

šálkem kávy evokujícího vůní domova, z níž vzejde fantazijně stvořený tvar kočičky.

Malou obrázkovou knížku Byl jeden dům (2004), ukrývající

celý

svět

dětské

fantazie,

napsala

a

ilustrovala pro děti Dagmar Urbánková. Na tuto úspěšnou baobabovskou prvotinu navázala technicky originálně zpracovanou knihou Adam a koleno (2007), ve které se čtenář opět ocitá obr.č.34

v malém

objeveném

světě,

za

odtrženou

tentokrát látkou

na kalhotách chlapce Adama, který si rozbil koleno. K vytvoření

útulné

malé

kuchyňky

s babičkou,

obr.č.35

objevenou za trhlinou v kalhotách, využila autorka různých přírodních materiálů jako kousků látek, klacíků, pomerančové kůry atd. a vznikla knížka nevšedního provedení, jejímž základem jsou motivy spjaté s domovem.

Edice Baobabu – Lemur v roce 2007 znovu vydala úspěšný příběh Daisy Mrázkové Můj medvěd Flóra,57 který už v době prvního vydání, v osmdesátých letech, nadchl malé čtenáře. I po letech oplývá příběh působivým kouzlem a humorem. Obraz i slovo vypráví o odhozeném obr.č.36

špinavém plyšovém medvědovi Flóře s natrženým uchem, který najde náhradní rodinu a komicky vymóděn do růžových šatů a prvorepublikového klobouku dovolí dětem zažít v jeho společnosti veselé rodinné příhody.

O odtajnění kouzla a definování úspěchu a vysoké umělecké hodnoty knih vydávaných Baobabem se pokusila Svatava Urbanová : „Mnohé vjemy v těchto knihách jsou děti schopny prožít, protože je vnímají všemi smysly, vidí obrazy, slyší zvuky, téměř cítí atmosféru, dotýkají se 57

První vydání v nakladatelství Albatros roce 1973.

53

vlněných a lněných předmětů, pohybují se v důvěrně známém prostoru a čase (třeba u jídelního stolu, v postýlce, v domě a na zahradě), na hranicích reálného a fantazijního (virtuálního) světa, a třebaže jsou postavičky jiného než lidského rodu, mohou se s nimi až fyzicky identifikovat. 58

Nakladatelství Brio je zaměřeno na vydávání původních pohádek a vyprávění pro děti a vyniká citlivým výběrem kvalitních grafiků, výtvarníků a ilustrátorů. Výsledkem jsou krásné knihy, které oceňují nejen malí čtenáři a jejich dospělí

obr.č.37

předčitatelé, ale i literární kritika.

Autorkou, pařížského

která

pronikla

houslisty

do

Variuse,

žánru

obrázkové

inspirovaného

knihy

postavou

příběhy slavného

italského houslaře Antonia Stradivariho a zatoulaných housliček Strado, je Martina Skala. „Ve volnosti nakládání s textem a výtvarnou složkou díla navazuje na tradici výtvarných tvůrců minulých desetiletí, zejména Květy Pacovské a Petra Síse, ale i Josefa Palečka. Běžná obrazová i textová hravost u Skaly přerůstají v novou kvalitu; publikace stojí na hranici literární miniatury a tradičního obrazového vyprávění. Volnost, s níž propojuje roviny kulturních konotací, obrazových odkazů a znakových symbolů, jazykové charakteristiky a příběhové zkratky typické pro vizuální, přesněji televizní a filmovou tvorbu, vypovídá o nevázanosti na knižní tradici.“59 Ve čtyřech příbězích, ve kterých se Martina Skala představuje nejen jako literátka, ale také jako výtvarnice, vypráví dětem o nerozlučných přátelích Strado a Variovi, kteří se na svém putování světem setkávají s velikány hudebního světa.

58 59

Urbanová, S.: Prostor pro aktivní konkretizaci. Ladění, č.3/2007, s. 3. Reissner, M.: Dvakrát housličky a virtuos. Ladění, 2003, č. 4, s.12.

54

První

příběh

nazvaný

jednoduše

Strado & Varius (2002) děti seznamuje s novými

přáteli,

starým

mužem

Variem, který jednoho dne najde na ulici

podivné

vylíhnou

vejce,

malé

ze

kterého

housličky

se

Strado.

Absurdní situace v podobě oživení věci –

obr.č.38

housliček a její konfrontace s reálným světem dává autorce prostor pro rozvinutí netradičního příběhu.

Ve druhé knize Strado & Varius aneb setkání s Mozartem (2003) se Varius a housličky Strado ocitnou v tajemné se

Praze.

setkávají

Na

s duchem

Bertramce skladatele

Wolfganga Amadea Mozarta, výrem Papagenem,

kočkami

Zelinou

a

Leporellem a zažívají dobrodružnou pouť barokním městem. obr.č.39

V příběhu

Strado & Varius ve škole J.S.

Bacha (2004) navštíví hudební školu v kostele sv. Tomáše v Lipsku, kde vyučuje sám velký mistr Bach. Jako učitel je velmi přísný, ale nakonec Variovi pomůže uniknout ze spárů pavouka Ernestiho, který jej uvězní.

obr.č.40

V poslední knize - Strado & Varius a léčka Rudého abbé (2005) putují oba přátelé v obrazech i slovech do italských Benátek, setkávají

kde

se

s duchem

během

karnevalu

skladatele

Antonia obr.č.41

55

Vivaldiho. Noví hrdinové příběhu - opička Faustina, netopýr Pipistrello a zrzavé housličky Antonio dětem prozradí, kdo je tajemný Rudý abbé a proč chystá léčky na housličky Strado.

Jestliže první z příběhu Strada a Variuse nečekaně oživil žánr obrázkové knihy svou originalitou a krásou a další díly příběhu si přinejmenším udržely stejnou kvalitu, poslední z nich - Léčka Rudého abbé už nevládne dřívějším kouzelným humorem, smyslem pro napětí a tajemnem, postrádá novost a překvapivost. Martina Skala výtvarně doprovodila i dětské knihy Magdaleny Wagnerové

(Jablečňák,

2003,

Žabina

&

spol.,

2005),

knížku

Malostranská psí zima (Albatros, 2007) své sestry Pavly Skálové a originální vyprávění opery Kouzelná flétna (2006), které pro české děti vytvořil rakouský dramatik žijící v Brně, Emanuel Schikaneder.

Půvabnými barevnými ilustracemi, které malí

čtenáři

mohli

poznat

už

v knize

Červený panáček (Jana Pohanková, 2002) vyniká i obrázková kniha Anny Neborové Oskar a Mimi (2004) o holčičce Mimi, která se cítí osaměle a hledá kamaráda na hraní. obr.č.42

Náhoda způsobí, že na rohu u nádraží

potká psa Oskara, který právě přijel vlakem od předchozího pána. Náhodné seznámení přeroste v přátelství, ve kterém se už nikdo nebude cítit sám.

56

V

obrázkové

zpřístupňuje

O

zahradě

(2004)60

Čech61

příběhem

v obraze

knize

Pavel

vnitřní svět chlapce Františka. Kniha vypráví o dětském

snění,

o

zákoutích

na

půdách

a

v zahradách, která skrývají nepřeberná tajemství, o světech, do nichž mají vstup povolen pouze děti a kam už dospělí nemohou nahlédnout. Ilustrace obr.č.43

nezapřou

autorovo

inspirační

okouzlení

výtvarníkem Jiřím Trnkou. Pavel Čech na sebe už dříve

upozornil

obrazovou

povídkou

Pohádka

(1999) a knihou O čertovi (Sursum, 2002), ve které je

čert

Florimón

poslán

z pekla na zem, aby škodil

obr.č.44

lidem. Provádí kominíkům neplechy, s pomocí škodící trumpetky vyluzuje v komínech děsivé zvuky, ucpává okapy, schovává kominíkům štětky. Postupně poznává svět lidí, mění se a nakonec zůstává v domečku

obr.č.45

němé kominice Trafamily, která mu zachrání život, probudí v jeho srdci lásku a tím jej zařadí do světa smrtelníků.

Nejnověji Pavel Čech vydal knihy O Mráčkovi (2006) a O Klíči (2007). V posledně opět

otevírá

chlapců,

tajemný

kteří

touží

jmenovaném příběhu autor

prostor

představivosti

pronikat

do

malých

neznámých,

dobrodružných míst, tentokráte s pomocí klíče.

obr.č.46

„Na příběhu je znát přešlapování na místě, kterému nepomůže ani redukce libreta na minimalistický komentář. Slovní svět chlapcových fantazií totiž není ve své stručnosti natolik osobitý, aby vyvážil viditelné repetice v inspiracích a opět připomíná obecnější neduh 60 61

Více v recenzi : Reissner, M.: Zahrada iluzí a fantazie. Ladění, 2005, č. 1, s.16-18. Více na autorově osobní stránce : http://www.sweb.cz/cechpavel/

57

nejnovějších obrázkových knih i soudobé české dětské literatury vůbec – tedy zjištění, že slovo za obrazem výrazově nejméně o třídu pokulhává a signalizuje vleklejší rukopisnou krizi.“62

Odrazem

současných

nároků

čtenáře

na

podnícení

několika

smyslových vjemů zároveň je interaktivní obrázková knížka Kde je Valda ? Honička za obrazy (2006) Martina Handforda. čaroděj

Pes

Haf,

Bělovous

s nasazením obrazech,

a

detektivů které

kamarádka

Vendy,

rošťák

Lumpas

pátrají

zmizely

po

třiceti

z Lumpasovy

obrazárny a které jsou spolu s hlavními hrdiny důmyslně ukryty ve vzduchu, na moři nebo na souši. Úkolem čtenáře je s pomocí speciálních samolepících rámečků, které najde na konci knihy, najít a označit ztracené tváře

obr.č.47

postaviček. Kniha je doplněna i internetovou hrou Kde je Valda.63

POPOKATEPETL Básnickou sbírku Řádky (1998), připravenou k vydání už v roce 1968 v Československém spisovateli, po více než třiceti letech vydala Libuše Palečková

jako

první

publikaci

v

nově

vzniklém

nakladatelství

Popokatepetl. Knihu výtvarně dotváří čtyři velké lepty Veroniky Palečkové. V dnešní době, kdy je knižní trh zaplaven a zahlcen ilustrovanými knížkami

pochybných

kvalit,

založila

rodina

Palečkových

jedno

z nejmenších a téměř komorně rodinných nakladatelství v České republice, ve kterém vydává krásné tisky. Matoušek, P.: Pavel Čech – O klíči. Havlíčkův Brod: Literární čajovna Suzanne Renaud, 2007. [cit. dne 3.3.2008] Dostupný z: http://www.czlit.cz/main.php?pageid=65&production_id=656 63 [cit. dne 10.2.2008] Dostupný z: http://www.kdejevalda.cz 62

58

V roce 2000 vydalo nakladatelství obrázkovou publikaci Dárek, opět s texty Libuše Palečkové, ilustracemi Josefa Palečka64 a v typografické úpravě Jana Solpery. Autorka se v Dárku65 obrací k nejmenšímu čtenáři, navozuje sváteční atmosféru a ukazuje opravdovou hodnotu daru jako gesta vstřícnosti. Na činnosti tohoto nakladatelství se podílí i Josef Brukner. Motto Alberta Schweitzera - jsem život, který chce žít uprostřed života, který chce žít - předjímá poetický příběh malého panáčka, který je základem obrázkové knížky určené nejen malým dětem, ale i jejich rodičům. Kniha dostala název A kdo jsem vlastně já? aneb CESTA, cestička.66 Panáček vylouplý z rámečku je zvídavý a na své cestě za poznáním potkává věci všedního světa (slunce, země, zvířata, lidi), postupně se dozvídá, kdo je kdo. Ústřední otázkou knihy zůstává, kdo je on sám.

MEANDER Rok 1997 dal vzniknout netradičně kvalitnímu Meandru v toku knižní produkce dětské literatury. Pražské nakladatelství zvolilo náročnou cestu kladoucí si za cíl vydávat výrazné, osobitě originální knihy, které jsou literárním skvostem i estetickým artefaktem. Svým čtenářům nabízí knihy v edici Modrý slon (umělecká edice, vydávající originálně ilustrovanou beletrii pro děti a mládež, prvních sto výtisků knihy je autorem i výtvarníkem signováno); v edici Pražské legendy a v edici Pro Emu (český a zahraniční komiks). Jestliže

v současné

době

je

nejvýraznější

autorskou

osobností

Meandru Petr Nikl, spolupracuje nakladatelství i s mnoha dalšími kvalitními autory, pečujícími o obohacování literatury pro děti: Vráťa Brabenec, Pavel Brycz, Daniela Fischerová, Viola Fischerová, Václav

64

Josef Paleček, výtvarník a ilustrátor, sklízel ceny a uznání za knižní grafiku a ilustrace dětských knížek prozatím převážně v cizině. 65 Nakladatelství získalo za tuto knihu Zlatou stuhu za ediční počin. 66 Více : Palečková, L.: Kdo jsem vlastně já ? Ladění, 2006, č.4, s. 43.

59

Havel,67

Radek

Malý,

Jiří

Stránský,

Iva

Pecháčková,

Alexandra

Vokurková, a ilustrátory, kteří kreativně dotváří celkové vzezření knih Meandru : Michaela Černická, Jiří Černický, Matěj Forman, Jan Hísek, Pavel Kadlec, Lucie Lomová, Galina Miklínová, Jiří Sopko, Irena Šafránková.

Pětadvacet leporel spojených názvem Adventní kalendář vyšlo jako první titul nového nakladatelství z tvůrčí myšlenky Ivy Pecháčkové. O ilustrace se postarala výtvarnice Jarmila Marešová. Další knihou Legendou o Golemovi (2000) Pecháčková potvrdila dříve vytvořené základy kvality své literární práce, kdy ve spolupráci s Petrem Niklem v pozici ilustrátora, svérázně a zdařile adaptovala klasickou českou pověst. Tematicky je s Prahou spojeno i leporelo Ruce pro pražské jezulátko,

které

našlo

tematickou

inspiraci

v sošce

Jezulátka

v

karmelitánském klášteře pod Pražským hradem.

Básník, textař, hudebník, výtvarník a divadelník Petr Nikl, dvorní autor nakladatelství Meander, představil v říjnu 2007 novou knihu se záhadně hravým názvem Zá hádky. Opět rozšířil řadu svých literárních děl a navázal tak na dřívější příběhy z vodní říše - Pohádku o Rybitince (2001) a O Rybabě a mořské duši (2002). „Petr Nikl čtenáři nic neusnadňuje. Ani náhodou se k dítěti "nesnižuje", zůstává svůj. Ale právě proto se mu daří čtenáře do svého světa vtáhnout. Nepotřebuje konzumenta, vyžaduje čtenáře spolutvůrce.“68

Nakladatelství vydalo jediný text Václava Havla určený dětem – pohádku Pižďuchové (2003) s ilustracemi Jiřího Sopka. 68 Provazník, Jaroslav: Průhledy do světů Petra Nikla. [26.1.2008] [cit. 5.2.2008] Dostupný z www: http://meander.cz. 67

60

Niklova pohádka O Rybabě a mořské duši69 je podobně jako jeho autorská prvotina Pohádka o Rybitince (2001) příběhem plným metafor a citlivě jemného humoru. Rytmizovaným textem, umístěným do formátem úzkých listů, přivádí obr.č.48

autor čtenáře do mořské říše plné ticha a tmy a

vypráví příběh putování hlubinné rybky Rybaby, toužící poznat světlo, o kterém jí vyprávěl úhoř. Na cestě za světlem pomohou Rybabě moudrá Medúza a sloní Želva. Rybaba se nakonec rozhodne přinést kousek světla i do mořských hlubin. Podobenství o věčném putování duše za poznáním provází ilustrace v různě zelených odstínech, které vytváří metaforickou paralelu k textu příběhu. Svět hlubinných živočichů plný ticha, temnoty a protáhlých těl ryb vytváří mysteriózní, mlhavě tajemný prostor, který vzbuzuje ve čtenáři očekávání a napětí. Dokonalá provázanost textu a výtvarné složky přispívají k jedinečnému vylíčení atmosféry.

Jestliže v prvních dvou knihách určených dětem byly předmětem Niklovy hry básnické a výtvarné obrazy, v Lingvistických pohádkách (2006) se stěžejním objektem jeho hry stává jazyk, přesněji abeceda, do které záměrně vpouští jazykový chaos. Působivým výsledkem jsou, jak autor sám podotýká,

obr.č.49

"jazykové

kotrmelce," tedy veršované a prozaické příběhy, které provází čtenáře po snové Lingvízii, kde je jim dovoleno poznat Ostrochoda, Mravkostaje, Ptakohlava, Velrožce, Hranolva, Smrtipyskam, Ežovku, Feštěrku nebo Nosoblouda, kde papapabýk z prvohor potká papabýka z druhohor, pabýka z třetihor, aby ve čtvrtohorách konečně objevil býka, kde se v pohádečce,

vzniklé

z pohádky,

rozmazleně

vše

rozmělní

zdrobnělinami.

69 Kniha vyhrála 1. místo v soutěži Nejkrásnější české knihy 2OO2 v kategorii literatury pro děti a mládež a byla nominována na Magnesii Literu 2002.

61

„Fantastické hrátky s jazykem sice připomenou Carrollovu Alenku i Morgensternovy groteskní básně, stejně jako v kresbách zaslechneme echa koláží Maxe Ernsta, ale fantazie, jež knížkou od počátku do konce běží na plné obrátky, je osobitá a bezvýhradně svá. Snad jediný problém „jazykových bajek“ Petra Nikla spatřuji v tom, že děti jim asi ne vždy porozumí: byť je publikace určena těm „trochu starším, ale ne zas tak moc starým“, obraty jako „mokvavě dál líže mlhu smrž“ nebo „mdle venčí kůj somot“ dávají zabrat i dospělému čtenáři.“70

„Kdyby byl králem zvířat termit, zem by byla plná katedrál. Kdyby jím byla mnohonožka, udirigovala by svět obří filharmonií. Kdyby jím byla jepice, nemělo by to dlouhého trvání. Kdyby jím byl gepard, všude by byla závodiště. Kdyby jím byla želva, bylo by to na dlouhé lokte. Kdyby jím byl lev, krajina by spala klidným spánkem. Kdyby byl králem zvířat blboun nejapný, všechna chytrá zvířata by utekla.“ obr.č.50

Podivuhodný název nejnovější knihy Petra Nikla je záhadou. Zá hádky (2007) vznikly spojením pohádek a záhad, ale možná i pohádek a hada. Předchozí knižní tituly ukázaly, že ze všeho nejraději si Petr Nikl hraje. Tentokráte nejen s jazykem, jak tomu bylo v Lingvistických pohádkách, ale i se samotným vyprávěním, se zárodky vznikajících příběhů, které se ze slov a obrazů teprve mohou zrodit. „Textové a obrázkové hříčky, jež tvoří absurdní příběh, rozvětvený do všech stran, nejlépe dokládají techniku, která je Petru Niklovi blízká, totiž koláž. Koláž nebo možná ještě přesněji asambláž - protože se tu pohybujeme nejen v dvojrozměrném světě, ale vstupujeme díky rozřezaným stránkám do světa třírozměrného

Kopáč, Radim: Petr Nikl – Lingvistické pohádky. Právo, 24. listopad 2006. Portál české literatury, 11/2006 [cit.15.2.2008]. Dostupný z www: http://www.czlit.cz/main.php?pageid=65&production_id=535 70

62

- vytváří labyrint, jímž čtenář bloudí, v němž se ztrácí (a občas si říká, jestli si z něj autor nedělá dobrý den), ale vzápětí pookřeje, protože se na chvilku ocitne někde, kde to vlastně taky zná - možná je to kousek snu nebo nějaké dávno zasuté vzpomínky.“71

V devadesátých letech se na poli literatury pro děti a mládež dalo očekávat mnoho návratů obr.č.51

do

překladů,

minulosti

vydávání

v podobě

ineditní

a

reedic, exilové

literatury. Z oblasti exilové literatury pro děti stojí za zmínku vydání obrázkových knih autorů curyšského nakladatelství Bohem Press. Mezi osobnosti tvořící duši tohoto nakladatelství patří výtvarník Štěpán Zavřel, žijící v Itálii, ilustrátor Jindra Čapek, rodák z Českých Budějovic žijící ve Švýcarsku, mezi kmenovými autory můžeme najít například Vladimíra Škutinu. První publikaci Jakob a Líza představilo nakladatelství už v roce 1973. Šlo o obrázkovou knihu o ochraně životního prostředí, kterou na námět ředitele nakladatelství Otakara Božejovského napsal Kurt Baumann a ilustrovala rodačka z Olomouce Marta Kočí. Nakladatelství Bohem Press vynikalo a stále vyniká zdařilou snahou o hodnotnou obrázkovou knihu založenou na perfektní úpravě, vazbě, dokonalém vytištění ilustrací a textu na kvalitním papíře. V rozhovoru pro Nové knihy O. Božejovský, ředitel nakladatelství, uvedl: „Na tisk si osobně dohlížím, je to má povinnost vůči čtenářům i ilustrátorům. A to i přesto, že se mohu na kvalitní práci tiskařů spolehnout. ... myslím, že stejný vliv na čtenáře má značka Bohem Pressu, tím nemyslím onen čtyřlístek u jména podniku na hřbetě knížek, nýbrž vzniklou tradici, která nepodléhá pochybnostem nakladatele, a tudíž zbytečným proměnám.“72 Obrázkové knížky Bohem Pressu prodávají především originální poetičtí výtvarníci. Uvolnění způsobené rokem 1989 znamenalo pro Provazník, Jaroslav: Recenze - Průhledy do světů Petra Nikla. [26.1.2008] [cit. 10.2.2008] Dostupný z www: http://www.meander.cz/php/page.php?IDPAGE=192 72 Božejovský, O.: Rozhovor. Nové knihy, rok, č. 11, 1991. 71

63

českou literaturu pro děti vydání Létajícího dědečka Štěpána Zavřela a knížky Děťátko se narodilo Jindry Čapka.73

4.3. Autorská osobnost Petra Síse

„Novost umělecké dětské knihy v 90. letech spočívá nejen v tom, že se kniha nezastřeně stala zbožím, že je součástí literárního trhu jako článku, ale zároveň se stává něčím mnohem výlučnějším, artificiálnějším, intimnějším. Všude tam, kde recipient hledá pouze relaxační, zábavnou nebo informační vrstvu, je kniha nahraditelná masmédii, ale tam, kde umělecký text disponuje širšími významy, kde jde o individuální rozvinutí fantazie, imaginace, hravosti a individuální zážitkovosti, je dialog s textem nepostradatelný. Novost spočívá v umění singularity recepce psaného uměleckého textu, neopakovaného individuálního kontaktu s jeho estetickou působivostí.“74 V souladu s výše uvedeným vstoupil na pole literatury pro děti v roce 1995 brněnský rodák, v současnosti úspěšný americký autor, tvůrce animovaných filmů, malíř a ilustrátor a v neposlední řadě také tvůrce autorských obrázkových knížek pro děti, Petr Sís, který od roku 1982 žije a tvoří v New Yorku. Už prvními knihami Podivuhodný příběh Eskymo Welzla (Praha: Paseka, 1995)75 a Tři zlaté klíče (Praha: Albatros, 1995)76 ukázal dětskému

čtenáři,

jaké

jsou

v současnosti

nové

možné

podoby

obrázkové knihy. Ve všech se autor představuje nejen v pozici spisovatele, ale i v pozici tvůrce výtvarné koncepce a ilustrací, sází na imaginaci svou i čtenářovu. Knihy původně vydané v angličtině se

Více článek: Slabý, Z.K.: Aby z angažovanosti bylo umění. Zlatý máj, září 353, roč. XXXIV, s. 420-423. 74 Urbanová, S.: Literární tvorba pro mládež a její hodnocení: Literatura pro děti a mládež v posledním desetiletí 20. století v podobách tvorby i recepce. Slovo a obraz v komunikaci s dětmi. 2000, Ostrava: PdF OU, s. 2-15. 75 Z amerického originálu A Small Tall Tale from the Far Far North, New York: Farrar, Straus and Giroux, 1993. 76 Z amerického originálu The three Golden Keys, New York: Farrar, Straus and Giroux, 1993. 73

64

výrazně odlišují od české produkce obrázkových knih pro děti v devadesátých letech. V současné době zahrnuje knižní produkce Petra Síse tyto tituly: Hvězdný posel77 s příběhem

astronoma

Galilea

Galileiho

(Praha:

Albatros, 1996), v edici Raketa pražského nakladatelství Labyrint vyšly knihy Strom života78 o Charlesi Darwinovi (2004), Tibet s podtitulem Tajemství červené krabičky79 (2005), obrázková kniha Hrej, Mozarte, hrej (2006) a poslední vydané dílo Zeď. Jak jsem vyrůstal za železnou oponou (2007). Česky doposud nevyšly knihy : Madlenka (2000), Madlenka’s dog (2002) a kniha Follow the Dream – The Story of Christopher Columbus (1995). „Sísovy knihy jsou charakteristické recepční prostupností. Zatímco vnímatele v předškolním a mladším školním věku zaujme srozumitelné vyprávění o životních osudech hrdinů a názornost, hravost i určitá humornost ilustrací, starší čtenáře knihy oslovují symbolickou rovinou textu i ilustrací, osobním vztahem autora k lidem a místům, o nichž píše. Poetické ilustrace, plné symbolů a náznaků, dávají maximální prostor fantazii a spolu s textem vytváří knihy, umožňující nahlížet na svět, jenž ukazují z mnoha stran a úhlů.“80

Hrdinou

knihy

Podivuhodný

příběh

Eskymo

Welzla je český polárník Jan Welzl, který na počátku

příběhu

odchází

z kamenného

města

plného bídy a vydává se na sever. Cestou se

obr.č.52

setkává s domorodými eskymáckými lovci, jejichž život ve společenství

Z amerického originálu Starry Messenger – Galileo Galilei. New York: Farrar, Straus and Giroux, 1996. 78 Z amerického originálu The Three of life - A book depicitng the life of Charles Darwin, naturalist, geologist & thinker . New York: Farrar, Straus and Giroux, 2003. 79 Z amerického originálu Tibet Through the Red Box. Nex York: Tartar, Straus and Giroux, 1998. 80 Rosová,M.: Knihy pro malé i velké na konci 20. století. In Proměny literatury pro mládež – vstup do nového tisíciletí. Brno: Ústav literatury pro mládež pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, duben 2000, s.39. 77

65

je narušen vpádem zlatokopů. Vyprávění má částečně podobu deníku, je doplňováno rukopisnými poznámkami a drobnými kresbami, což podtrhuje dojem autenticity. Motiv cesty a putování umocňují ilustrace, které jsou závislé na proměnách krajin a prostředí, kterými Eskymo prochází. Počáteční dlážděné ulice s kamennými domy střídá starobylá mapa zobrazující pohoří a pobřeží ve tvaru zvířecích a lidských tváří, bílé pustiny, eskymácké kresby. Výtvarná podoba knihy dodává příběhu nádech tajuplnosti a dobrodružství.

“Klíč je symbolem jistoty a bezpečí. Kdo má klíče, může vstoupit. Janus, římský bůh bran, měl zlatý klíč. Takový klíč má i svatý Petr, strážce nebeské brány. V běhu věků byly klíče od městských bran předávány váženým lidem. Dva klíče vzácným hostům, tři těm nejvzácnějším.“81 Závěrečná slova knihy Tři zlaté klíče shrnují celou pointu příběhu plného symbolů, ve kterém Petr Sís oživil své téměř zapomenuté vzpomínky na dětství. Z určité nostalgie a potřeby představit své rodné město dceři Madlence vytvořil Sís netradičního průvodce po městě vzpomínek na dětství,

zákoutích

a

místech

magické

Prahy.

obr.č.53

Do rukou průvodkyně – černé kočky – autor svěřil tři klíče spojené se třemi poselstvími - o Bruncvíkovi, o Golemovi a o mistru Hanušovi, která mají symbolizovat genia loci města Prahy. Černá kočka hrdinu zavede na tři místa - do staré knihovny, zahrady a k pražskému orloji. Přechodem přes kamenný most času a Karlův most, kde se hrdina příběhu setkává s hochem vedeným kočkou, tedy sebou samotným jako dítětem, se kruhová kompozice vyprávění uzavírá. Hrdina se znovu dostává do dávno zapomenutého dětství, prochází ulicí lemovanou zástupem náhrobků k rodnému domu, do něhož se tentokráte smí vrátit. Reálnou rovinu příběhu doprovází rovina snů, ve které se objevují nejen vzpomínky na zapomenuté tváře lidí, ale i imaginární zvířata, andělé 81

a

další

symboly.

Sugestivní

Sís, P.: Tři zlaté klíče. Praha: Albatros, 1995.

66

mnohovrstevnaté

ilustrace,

převažující nad textem, vnáší do příběhu nádechy tajemna, místy přímo strašidelna. Motiv kočky provází příběh téměř v každé ilustraci. Jestliže literární kritikové přijali Síse jako dlouho očekávané zpestření a naznačení nových směrů obrázkové knihy pro děti, Vladislav Stanovský pak zřejmě zcela nepochopil smysl a záměr Sísovy knihy. Ve své recenzi pro Zlatý máj uvádí: „S velikými rozpaky jsem pročetl a prohlédl knížku Petra Síse Tři zlaté klíče. Je to podivná knížka... je našim dětem vzdálená právě svou vypjatou nostalgií... ilustrace knížku výrazně posunují k jakési ponuré magii. Není to posun násilný, naopak velmi ústrojný. Ale je to posun, který knížku neposunuje k dětskému čtenáři ani o centimetr.“82

Podtitulem

„Kniha

o

životě

slavného

vědce,

matematika, astronoma, filozofa a fyzika Galilea Galileiho“ je uvozena další kniha Petra Síse nazvaná Hvězdný posel. Podtitul by mohl ve čtenáři evokovat očekávání příběhu plného faktů a poučných sdělení. Není tomu tak. Sís vypráví o životě vědce a známého astronoma, obr.č.54

o

snaze

překročit

dobové

vědecké

poznatky, ale také o nepochopení a konečném

prosazení víry ve vlastní přesvědčení. Vypráví prostě a jednoduše, s podkladem v historických událostech a s ohledem na historické kontexty. Pouhé poučení čtenáře nebo přesné vylíčení osudu Galilea Galileiho není autorovým cílem. Pro příběh opět zvolil formu obrazové publikace. Kombinuje rukopisné citáty s tištěným písmem a drobnými poznámkami, ilustracemi

které

dokreslují

hvězdných

dobový

soustav,

život,

středověkých

s

dvoustránkovými map

a

záznamy

astronomických pozorování. Celou knihu doprovází časová přímka. Hloubka autorova vyprávění je opět skryta pod množstvím symbolů, jejichž rozšifrování a pochopení odhalí celý autorem zamýšlený rozměr příběhu.

82

Stanovský, V.: Nostalgická knížka. Zlatý máj, září 1995, 383, ročník XXXIX, s. 40.

67

„Přes námětovou rozdílnost příběhů vycházejících z různých dob a odlišnost žánrového ladění tvoří uvedená Sísova díla řadu propojenou symbolikou objevující se ve výtvarné i literární rovině, schopností vypovídat o lidském bytí a poznání, stylem kompoziční výstavby textu, úsporností

slova

kontrastující

s ilustrační

bohatostí,

originalitou

výtvarného i literárního zpracování. I často variované téma Prahy v Sísově podání vyniká novostí a neotřelostí pohledu. Přestože se Sísova díla83 váží k evropskému prostředí, jejich sdělnost a znakovost má nadnárodní charakter.“84

Z edice Raketa nakladatelství Labyrint pochází i další literární počin Petra Síse – obrazová kniha Tibet. Kniha s podtitulem Tajemství červené krabičky vyšla už před sedmi lety ve Spojených státech. V Čechách se představuje v překladu Viktora Janiše. Tibet vypráví slovem a obrazem

obr.č.55

příběh, nahlížený ze dvou stran. Jedním úhlem pohledu jsou zážitky Sísova

otce

Vladimíra,

který

se

v padesátých

letech

dostal

do

komunistické Číny a jako nadějný filmař dokumentoval stavbu silnice spojující Maovu říši s Tibetem. Na území Tibetu pobyl několik měsíců před čínskou invazí a po celou dobu si vedl deník, ve kterém zaznamenával svou osobní zkušenost s tibetskými mnichy, smutek a stesk po domově, kde nechal manželku a dvě malé děti. Záznamy do deníku

doplňoval

různými

poznámkami,

mapkami

a

drobnými

kresbami. Téměř čtyřicet let po návratu Síse staršího do Čech dostal Sís mladší tento deník a otevřela se mu možnost nahlédnout do minulosti, do časů vlastního dětství, kdy otec zaznamenával své stesky po rodině daleko v cizině. „Krabičku otevřu zrezivělým víčkem. Uvnitř leží otcův deník Všechna tři díla získaly v USA řadu prestižních cen : Tři zlaté klíče získaly v roce 1994 cenu pro nejlepší ilustrovanou knihu New York Times Best Illustrated Book of the Year a stříbrnou medaili Society of Illustrators, Podivuhodný příběh Eskymo Welzla byl oceněn Boston Globe-Horn Book Award Honor Books, Hvězdný posel získal v roce 1997 cenu Caldecott Honor Book a byl přeložen do mnoha světových jazyků. 84 Rosová, M.: Knihy pro malé i velké na konci 20. století. In Proměny literatury pro mládež – vstup do nového tisíciletí. Brno: Ústav literatury pro mládež pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, duben 2000, s.39-42. 83

68

spousta stránek křehkého papíru popsaného vybledlým písmem, textem se prolínají hezké kresby a mapy, ale všechno to sotva drží pohromadě, připomíná to lámavé pozdní listí.“85 V Tibetu se prolíná imaginativní text interpretující nejprve Petrovy vzpomínky na dětství a poté otcovy vzpomínky na události v cizině se stroze faktickým komentářem dějin tibetského národa. Velké čtvercové obrazy svou podobou připomínají budhistické mandaly, hlavní dějovou linii příběhu doplňují drobné kresby. Čtenáři se s Tajemstvím červené krabičky mohou setkat i mimo stránky knihy. Petr Sís načetl celý příběh na CD, nahrávku doprovází tibetská hudba, kterou jeho otec zaznamenal během svých cest.

Strom života vydaný v roce 2004 představuje další hodnotné obohacení literatury pro děti. Jestliže Petr Sís v dřívějších knihách představil dětem Galilea Galileiho a Eskymo Welzla, ve Stromu života zpřístupňuje literárním stylem a formou provedení sobě vlastní životní příběh obr.č.56

Charlese Darwina. Jak uvedl Martin Reissner ve své

recenzi: „I tentokráte Sís interpretuje životní běh výrazné osobnosti západních dějin. Drží se svého osvědčeného interpretačního klíče, neglorifikuje, vyhledává civilní momenty, nezastírá chvíle slabosti, ba právě na nich staví kontrast křehkosti lidské fýzis a psyché a velikosti činů, jichž tyto osobnosti dosáhly... Komplikovaný a problematický osud britského vědce je líčen s maximalistickým úsilím o jednoznačné uchopení této osobnosti slovem i obrazem. Z hlediska výtvarného dozrál, je autorem suverénního grafického rozvrhu, výrazně osobního výtvarného gesta, které ignoruje módní tendence, finesy a nové technologické možnosti. Jeho jedinečnost a zároveň blízkost českému recipientovi tkví zejména v pokorném čerpání z veristické středoevropské tradice, ve ctění klasických postupů a kánonů... Už v předchozích knihách potvrdil, že není básníkem slova, ovšem je si svých stylistických limitů vědom. Vyklenul proto textově velmi prosté vyprávění bez velkých figur a 85

Sís, P.: Tibet. Tajemství červené krabičky. Praha: Labyrint, 2004.

69

expresivní emotivnosti. Jen glosuje a informuje o dějích ve vědcově životě, lyričnost vychází z obrazové části.“86

Předposlední v Čechách vydané dílko Hrej, Mozarte, hrej (2006) je příběhem talentu zázračného malého Wolfganga, který pod přísným dohledem svého otce celé hodiny cvičí na housle, v šesti letech už komponuje vlastní skladby a obklopuje se vlastním snovým světem, ve kterém ožívají nástroje a postavy z Kouzelné flétny. Autor se rozhodl

obr.č.57

představit nejmenším čtenářům skladatele Wolfganga Amadea Mozarta v souvislosti s 250. výročím jeho narození.

Aktuálně

poslední

obrázková

kniha

Petra

Síse

je

nazvaná Zeď. Jak jsem vyrůstal za železnou oponou a vyšla v New Yorku na podzim 2007 a setkala se s obrovským zájmem kritiky i čtenářů.87 České vydání obsahuje oproti anglickému nový úvod a závěr, vycházející z autorovy obr.č.58

vlastní příhody: „Když přišel ze školy můj tehdy desetiletý

syn Matěj a zeptal se mne, zda patřím k hodným nebo zlým americkým usedlíkům, rozhodl jsem se, že svým dětem musím vysvětlit, odkud jsem vlastně přišel. Pokusím se vyprávět jim o absurditě režimu, v němž jsem vyrůstal.“88 Autobiografický

příběh,

jehož

klíčovou

myšlenkou

je

posedlost hudbou a malováním, vláda ideologie, tíha dějin a potřeba svobody, se dětem pokouší přiblížit léta 1948 - 1989, dobu komunismu a socialismu, kdy existoval jakýsi svět „za železnou oponou,“ oddělený od normálního svobodného světa.

Reissner, M.: O bloumajícím muži. Ladění, 2005, roč. 10(15), č.1, s. 15. Americké vydání The Wall získalo během podzimu 2007 několik ocenění: Amazon.com - Top 10 Editor’s Picks; Children New York Times Book Rewiev - Best Illustrated Books of the Zdar Publisher Weekly - Best Children’s Books of the YEAR schoul Library Journal - Best Books of the Year - ocenění Americké asociace knihovníků, Celcedotova a Sibertova medaile. 88 Sís, P.: Zeď. Jak jsem vyrůstal za železnou oponou. Praha: Labyrint, 2007.

86 87

70

„Obrázkové knihy Petra Síse jsou jedněmi z mála děl literatury pro nejmenší, jejichž výtvarná i textová část tvoří harmonickou strukturu mnoha

interpretačně

otevřených

rovin.

Úsporností

a

sémantickou

naplněností slova, schopného vypovídat nejen o prožitém příběhu, ale zároveň o základních principech bytí, bohatou symbolikou a originalitou ilustračního i literárního zpracování zaručují Sísovy texty výjimečnou recepční prostupnost. Propojením roviny textu (často ručně psaného) a ilustrace nastiňují Sísovy obrázkové knihy jednu z cest, jak literaturu pro předčtenáře oprostit od konvenčnosti a triviality zpracování.“89 Petr Sís se české veřejnosti blíže představil výstavou Kouzelný svět Petra Síse, která se konala na přelomu let 1997 a 1998 v Jízdárně Pražského hradu.

4.4. Na okraji nekvalitní nakladatelské produkce v oblasti obrázkových knih a leporel – Havran, BB-art, Librex, Egmont, Fragment

Jak jsem již zmínila, průměrná kvalita knižní produkce charakterizuje nakladatelské domy BB-art a Havran. Vydavatelská

práce

Havranu

je

převážně

spojena

se

jménem

spisovatelky Magdaleny Wagnerové, která zde vydává své knihy určené nejmenším dětem. Z titulů lze uvést Proč? Pohádky o rybách, ptácích a jiných zvířatech, Proto! Pohádky o muchomůrkách, pečených husách a jiných důležitých věcech, Záhada č.28 (2007, il. Pavel Štefan), pro pokročilé čtenáře Wagnerová napsala knihu Strom s granátovými jablky (2004, il. Pavel Sivko). Nakladatelství BB-art vydává početné příběhy kocoura Vavřince Věry Faltové - Velká kniha kocoura Vavřince, Olympiáda kocoura Vavřince, Kocour Vavřinec na vodě i ve vzduchu, Kouzelná abeceda (ve spolupráci

89

Urbanová, S. a kol.: Sedm klíčů k otevření literatury pro děti a mládež 90. let XX. století, Olomouc: Votobia 2004.

71

S Hanou Jelínkovou), kniha komiksových příběhů Malý Vlk a Bystré Očko (2006). O

produkci

ostravského

nakladatelství

Librex,

pražského

nakladatelského domu Egmont ČR, havlíčkobrodského vydavatelství Fragment a mnohých dalších „nelze hovořit jinak než v souvislosti s absencí prosté řemeslné dovednosti, banalitou textů (v lepším případě deskriptivně popisujících ilustraci, mnohdy se však s ilustrací dokonale míjejících), s nerespektováním zákonitostí i podceňováním zamýšleného recipienta.“90

Ostravské nakladatelství Librex vzniklo v roce 1990. Počáteční pouhá distribuce knih byla rozšířena o vydávání knih pro děti. Librex se zaměřuje na nejmladší děti a recipienty mladšího školního věku téměř ve dvaceti edicích. Oblíbenou formou jsou leporela (edice Leporela, Pohádky

a

říkadla,

Knížky

s nálepkami,

Omyvatelná

leporela,

Objevujeme svět aj.) a vázané knihy pro větší děti (edice Encyklopedie, Knihy pro začínající čtenáře, Motivační obrazy atd. Výjimkou není ani vydávání elektronických leporel. Z konkrétních titulů vydala u Librexu svou knihu Hrajeme si s abecedou Ljuba Štíplová, vyšla zde i reedice knih Eduarda Petišky Helenka a princezna, Anička Malířka (obě 1998) a Neviditelná Zuzanka (1999), dále Obrázkové staré pověsti české. Z dalších titulů, které sice dosahují komerční úspěšnosti, avšak nedosahují potřebné úrovně umělecké kvality a přiměřenosti nárokům malého recipienta, nabízí Librex leporela Evy Lenartové Poznáváme zvířata, Buldozer Vilík, Pohádka o princezně na hrášku, Pohádka o třech medvědech, Pohádka o zlaté rybce a další. Dále velké knížkové leporelo Můj první obrázkový slovník, příručku skrývaček pro nejmenší 101 prvních labyrintů a obrázkovou knihu Ljuby Štíplové Hrajeme si celý rok a leporelo Kolíbačky (2007).

Urbanová, S.: Sedm klíčů k otevření literatury pro děti a mládež 90. let XX. století. (Reflexe české tvorby a recepce.). 1. vyd. Olomouc: Votobia, 2004. s. 28.

90

72

Z okruhu méně kvalitních knih lze uvést například naučná leporela Adolfa Dudka s názvy Domácí zvířátka, Moje malá kočicka, Moje malá kravička, Moje první abeceda s písankou, Mourkovou počítání, Mourkovy barvy, Mourkovy protiklady atd. Výtvarně nepovedená jsou i leporela s ilustracemi nezdařile imitujícími styl postaviček Walta Disneye – Hraj si a počítej (il. Adolf Dudek, 1993) nebo Můj Míša (il. Adolf Dudek, text Eva Lenartová, 1995) s podobně nepovedenými napodobeninami postavičky Včelky Máji.

Jedním z největších vydavatelů knih pro děti je nakladatelství Egmont ČR, které tvoří součást světové firmy Egmont International Holding, sdružuje firmy ve dvaatřiceti zemích světa. Česká odnož vznikla v roce 1990. Ve své produkci je Egmont zaměřen na překlady, vlastní výhradní právo na knihy Walta Disneyho,

což

prezentuje

v mnoha

edičních řadách nazvaných například Disney, Barbie, Asterix, První čtení, Víly, Bunnies, Děsivé umění, Děsivá

obr.č.59

věda, Děsivý zeměpis, Řada nešťastných příhod a další. Disneyovské

postavičky

prostřednictvím

Egmontu obr.č.60

zahlcují

děti

z nespočetných

příruček,

cestopisů,

kuchařek a slovníků, které se snaží zaujmout pouze populárními a vzhledově atraktivními kresbami postaviček, které děti znají z televize. Knihy jsou charakteristické nízkou výtvarnou úrovní zpracování, přebaly často sází jen na rádoby líbivou barevnost. Obsahem nic nového, nic podnětného nebo originálního nepřináší. Jen pro příklad uvádím názvy některých knih pro nejmenší děti: Medvídek Pú: Milé vzpomínání na Stokorcový les, Moje první encyklopedie s Medvídkem Pú, Barbie jako Princezna z ostrova, Barbie – Kniha puzzle, atd.

73

Nakladatelství Fragment vzniklo v roce 1991 pod názvem Jan Eisler – Fragment. Od obr.č.61

roku

2007

funguje

jako

Nakladatelství

FRAGMENT, s.r.o. a zaměřuje se na vydávání původních i převzatých knižních titulů zejména z oblasti populárně naučné literatury, beletrie pro děti a mládež a leporel pro nejmenší. Doplňkově vydává učebnice, slovníky a turistické průvodce. V oblasti obrázkové knihy a leporela pro nejmenší děti vydává Fragment nespočetné množství obrázkových leporel v různých formách - písničková leporela, pohádková a říkadlová leporela, pěnová leporela, leporela – puzzle, zvuková leporela a mnohá další. Z autorů vydávajících obr.č.62

ve

Fragmentu

uvádím

například

Veroniku Balcarovou a její leporela o zvířátkách

nazvaná Rodiny zvířátek (1998, 2007), Zvířátka u mámy (2004, 2007),

Jiřinu Lockerovou leporely Na dvoře

(1995, 2007), Mláďata (1992, 2007), Ladislavu Pechovou – Nejkrásnější české hádanky (2007), Nejkrásnější česká říkadla (2004), Nejznámější česká říkadla (2007) a Michala Černíka a leporelo O veliké řepě (2002, 2007), ve které interpretoval motivy klasické lidové pohádky.

74

obr.č.63

5. Encyklopedie pro děti

Encyklopedie pro děti jsou literární teorií zahrnuty pod sjednocující termín literatura faktu pro děti neboli uměleckonaučná literatura. Kritéria a hlediska ovlivňující tuto část literatury byla v průběhu vývoje literatury pro děti předmětem teoretického vymezování a zpřesňování.91

Tradice dětských encyklopedií v české uměleckonaučné literatuře pro děti mladšího školního věku, založená Dětskou encyklopedií Bohumila Říhy a Mileny Lukešové nebo třeba Jiřího Žáčka a Hany Doskočilové, se i v devadesátých letech rozrostla o další kvalitní díla.

Autorka obrázkových knih Milena Lukešová dala už dříve vzniknout několika publikacím encyklopedického typu (Knížka pro Lucinku 1973, Zimní knížka pro Lucinku - 1978, Velká obrázková knížka pro malé děti - s B. Říhou, 1976, Velká obrázková kniha o zvířatech - s B. Říhou, 1981), ve kterých využila bohaté možnosti obr.č.64

spojení obrazu a slova, možnosti zarámování základních poznávacích prvků epickým příběhem. Na úspěšné práce z let sedmdesátých a osmdesátých navázala v devadesátých letech obrazovou encyklopedií Jak

si

uděláme

zeměkouli

(1992).

Poslední

doposud

vydaná

encyklopedie s názvem Jak to chodí na světě (s podtitulem Živá encyklopedie pro nejmladší školáky, Amulet, 2002), zprostředkovává malému čtenáři pohledem pětileté dívenky věcné a naučné informace. Spojení nového poznatku s určitým emočním prožitkem, smyslovým vjemem – obrazem nebo herní situací, je prostředkem k blízké komunikaci se čtenářem na cestě za poznáním. Jádro knihy tvoří vše, co autorka považuje za důležitou součást dětského světa, volí pojmy 91 Shrnuto v článku: Toman, J.: Myšlení o uměleckonaučné literatuře. Ladění, 2003, 4. 3, s. 2 – 8.

75

z nejbližšího okolí dítěte, věci mu důvěrně známé (máma, táta, pokoj, dům), z říše zvířat (kočka, pes, kůň), nevyhýbá se ani abstraktům (vůně) a nevynechá například ani zapeklité pojmy z oblasti kultury (koncert, divadlo).

Spolupráce pedagoga a literáta Michala Černíka a ilustrátora Gabriela Filcíka se poprvé osvědčila v naučné knížce pro děti předškolního věku nazvané Knížka pro děti od dvou do pěti (2003), kombinující Rozsáhlejší

krátké

veršované

pokračování

texty

s

obrázky.

v encyklopedickém

duchu

představuje kniha Malovaný svět a já ho chci uvidět (2005) určená dětem kolem sedmého roku věku. Jednoduchá

hesla

s krátkým

textovým

výkladem

harmonicky, vyváženě a rovnocenně dotváří obrázkové

obr.č.65

ilustrace. Otázky lehce didaktického charakteru, psané kurzívou a umístěné na konci každé kapitoly, mají děti podnítit k přemýšlení.

Se

specifickým,

uměleckonaučným,

obrazově

encyklopedickým projektem pro děti školního věku přišlo nakladatelství Albatros. Pečlivě promyšlená koncepce projektu umožnila v rychlém časovém sledu vydat třináct svazků Dějin v obrazech. Jednotící řád dal

knihám

komplexním

obr.č.66

zkušený pojetím

grafik

Václav

obrazového

ztvárnění

Rytina všech

vydaných knih a samotnými ilustracemi, které logicky prolínají textovou rovinu. V řadě Dějiny v obrazech vyšla v roce 2005 encyklopedie Jitky Lněníčkové Svět dětí. Originalitu této encyklopedie lze spatřovat

v jejím

tematickém

zaměření

na

život

dětí

samotných. „Ve třech desítkách kapitol, z nichž každá se rozkládá

na

graficky

bohaté

a

maximalisticky

pojaté

dvoustranně knihy, sleduje autorka postavení dětí, jejich 76

obr.č.67

povinnosti, radosti i způsoby jejich vzdělávání od starší doby kamenné, přes první slovanské obyvatele našeho území, středověké proměny až k branám

novověku.

Zpočátku

rozděluje

informace

o

dětech

z poddanských rodin a o potomcích šlechticů, později pak dělí výklad o dětech

městských

a

z venkova...

Tradiční

rámec

a

koncepci

encyklopedických knih autorka důsledně nedodržuje, ba dokonce strukturu publikace vybudovala tak, že nenaplnila obvyklé hledisko perspektivy recepce – tedy souběžné uvedení faktů v jednoduchém, složitějším i takřka iniciačním kontextu... Zajímavě je ve Světě dětí obsažen princip dvojí čtenářské perspektivy. Vzhledem k tématu byla tvůrkyní

využita

možnost

osvětlit

historii

postavení

nedospělých

v dějinách formou lineárního historického kurzu. Zároveň se ale dětským čtenářům dostává také jedinečné příležitosti poznat sama sebe, své postavení ve společnosti i názory na dětský svět, jež jsou dospělými obecně akceptovatelné a považované za platné. Autorka tematické přednosti využila dobře. Ve svém historickém kompendiu odkryla novou kvalitu a vetkla knize přídech pozoruhodnosti. Výraznému vyznění knihy napomohl i kvalitní ilustrační doprovod, který je dílem Jana Mageta.“92

92

Reissner, M.: Encyklopedie pro děti a o dětech. Ladění, 2006, č. 1, s. 34.

77

ZÁVĚR Žánr obrázkové knihy, který je v zahraničí a v současnosti i u nás komerčně úspěšný, je českou literární teorií téměř nereflektován. Pokud jsem si v úvodu práce za jeden z cílů stanovila shromáždit, ujasnit a upřesnit literárněvědné poznatky z oblasti literatury pro děti a mládež týkající se obrázkové knihy, v závěru práce musím konstatovat, že problematika obrázkové knihy je literární teorií opomíjena více, než jsem předpokládala.

Vymezení

termínu

obrázková

kniha

v českých

literárněvědných slovnících nenalezneme, útržky poznatků lze najít jen v dílčích textech o konkrétní produkci obrázkových knih. Komplexnější studie chybí. Nepřesné

vymezení

termínu

obrázková

kniha

způsobuje

i

nevyhraněný vztah obrázkové knihy k ostatním žánrům literatury pro děti a mládež. Tento problém pak způsobuje potíže i při konkrétní klasifikaci a označení jednotlivých knih pro děti za obrázkové. Mnohdy tenká hranice mezi obrázkovou knihou, leporelem a knihou s bohatým ilustračním doprovodem zůstává nezpřesněna. Označení žánru obrázkové knihy se běžně užívá při vymezení pozice obrázkové knihy. Toto označení je spojeno s obrázkovou knihou jako žánrem

vzhledem

ke

knižní

tvorbě,

nikoli

ve

smyslu

literárněteoretického chápání významu termínu žánr. Kapitoly diplomové práce sledující historický vývoj obrázkové knihy ukázaly, že obrázková kniha, i při poněkud širším chápání tohoto pojmu, má v historii české literatury pro děti a mládež poměrně dlouhou tradici. Přehled

obrázkových

knih

vydaných

v

devadesátých

letech

a

současnosti přibližuje konkrétní proměny a nové podoby obrázkových knih, které se na českém knižním trhu objevují. V úvodní části práce se zaměřuji na vymezení recipienta a interpreta ve vztahu k obrázkové knize, pokusila jsem se okrajově vymezit žánrově typovou klasifikaci literatury pro předčtenáře, ujasnit terminologické pojetí obrázkové

78

knihy a definovat její pozici vzhledem k žánrové klasifikaci literatury pro děti a mládež. Nadprůměrná úroveň české obrázkové knihy nastavená Milenou Lukešovou v sedmdesátých a osmdesátých letech zachovává doposud svou kvalitu, nově se objevují výtvarně hodnotné a textově vytříbené obrázkové knihy autorů Petra Síse, Petra Nikla, Martiny Skaly a mnoha dalších, které ukazují originální tendence a přístupy k obrázkové knize. Knižně reprezentativní tvorba těchto spisovatelů je důkazem toho, že obrázková kniha může být i něčím jiným, něž jen pouhou knihou s obrázky pro pobavení nejmenších dětí. Nová pozice obrázkové knihy může spočívat v jejím pojetí jako uměleckého artefaktu, který zaujme malé dítě, ale osloví a obohatí i dospělého člověka.

79

RESUMÉ

Diplomová práce pojednává o obrázkové knize v literatuře pro děti v 90. letech a současnosti. Úvodní část práce představuje pokus o shromáždění a utřídění existujících

literárněvědných

poznatků

o

obrázkové

knize,

terminologické zpřesnění a vymezení pojmu obrázková kniha, vymezuje recipienta a interpreta obrázkové knihy a zařazuje obrázkovou knihu do žánrové struktury literatury pro děti a mládež. Hlavní část práce sleduje historii obrázkové knihy od počátku vývoje literatury pro děti a mládež a podrobněji se zaměřuje na knižní produkci obrázkových knih v devadesátých letech a současnosti.

RESUME The thesis deals with a picture book in literature for children in the nineties and in the present. The opening part of the work deals with gathering and ordination of existing

literature

knowledge

about

picture

book,

terminology

specification, and determination of illustrated book definition. The work defines a picture book and sorts it into genres structure literature for children and youths. The main part of the work deals with a picture book development history from a beginning of literature for children and youth. The main part focuses on literature production of picture books in the nineties and in the present.

80

SEZNAM POUŽITÝCH OBRÁZKŮ •

Obr.č.1,2: Kvítková, N.: Orbis sensualium pictus – Jan Amos Komenský, Praha: Trizonia, 1991.

•

Obr.č.3: Kožíšek, J.: Poupata. 1921.

•

Obr.č.4: Lada, J.: Moje abeceda. Praha: Albatros, 1911.

•

Obr.č.5: Lada, J.: Kalamajka. Praha:Albatros, 1913.

•

Obr.č.6: Lada, J. Říkadla. Praha: ALbatros, 1955.

•

Obr.č.7: Lada, J.: Ladovy veselé učebnice. I. díl. Praha: Albatros, 1925.

•

Obr.č.8: Sekora, O.: Knížka Ferdy Mravence. Praha: Albatros, 1978.

•

Obr.č.9: Lukešová, M.: Pozor, volám všechny hračky. Praha: Albatros, 1980.

•

Obr.č.10: Lukešová, M.: Kamkánek. Praha: Albatros, 1982.

•

Obr.č.11: Pacovská, V.: Rotkäppchen. 2007.

•

Obr.č.12: Pacovská, V.: Ende, M.: Děvčátko Momo a ukradený čas. Praha: Albatros, 2005.

•

Obr.č.13: Mikulka, A.: Svět v obrazech. Brno: CERM, 1997.

•

Obr.č.14: Elšíková, M.: Jonáš a velryba. Praha: Tiskem Moniky Elšíkové, 1998.

•

Obr.č.15: Nováková, Z.: Zatoulané štěňátko. Třebíč: Blok, 2000.

•

Obr.č.16: Hlavatá, T.: Drak. Praha: Albatros, 1999.

•

Obr.č.17: Kratochvíl, M.: Bodlináček, ani krejčí, ani švec. Frýdek Místek: Alpress, 2000.

•

Obr.č.18: Preissig, V.: Byl jeden domeček. Praha: Paseka, 1996.

•

Obr.č.19: Žáček, J.: Velryba a pruhované tričko. Praha: Albatros, 1997.

•

Obr.č.20: Žáček, J.: Zvířátka u nás doma. Havlíčkův Brod: Fragment, 2002. 81

•

Obr.č.21: Žáček, J.: Veselý rok. Praha: Albatros, 2004.

•

Obr.č.22: Miler, Z.: Jak krtek cestoval. Praha: Albatros, 1992.

•

Obr.č.23: Provazníková, V.: Kozí pohádka. Praha: Albatros, 1991.

•

Obr.č.24: Štuka, I.: Abecedník. Praha: Amulet, 1999.

•

Obr.č.25: Havel, J.: Malované čtení. Havlíčkův Brod: Fragment, 1995.

•

Obr.č.26: Štíplová, L.: Hrajeme si s abecedou. Ostrava: Librex, 2000.

•

Obr.č.27: Logo nakladatelsví Baobab [cit.dne 1.3.2008] Dostupný z: www.baobab-books.net

•

Obr.č.28: Bellingerová, R.: O zlaté mrkvi. Praha: Baobab, 2003.

•

Obr.č.29: Šmalec, P.: Šmalcova abeceda. Praha: Baobab, 2005.

•

Obr.č.30: Říčanová, T.: Kozí knížka. Praha: Baobab, 2005.

•

Obr.č.31: Říčanová, T.: Vánoční knížka. Praha: Baobab, 2007.

•

Obr.č.32: Kubáčková, P.: O andělovi, noční můře, statečném medvídkovi, hodném slonovi, opici a divoké huse. Praha: Baobab, 2006.

•

Obr.č.33: Volfová, E.: Kočička z kávové pěny. Praha: Baobab, 2006.

•

Obr.č.34: Urbánková, E.: Byl jeden dům. Praha: Baobab, 2004.

•

Obr.č.35: Urbánková, E.: Adam a koleno. Praha: Baobab, 2007.

•

Obr.č.36: Mrázková, D.: Můj medvěd Flóra. Praha: Baobab, 2007.

•

Obr.č.37: Logo nakladatelství Brio. [cit.dne 10.2.2008] Dostupný z : http://www.briopublishing.cz/onas.php

•

Obr.č.38: Skala, M.: Strado & Varius. Praha: Brio, 2002.

•

Obr.č.39: Skala, M.: Strado & Varius aneb setkání s Mozartem. Praha: Brio, 2003.

•

Obr.č.40: Skala, M.: Strado & Varius ve škole J.S. Bacha. Praha: Brio, 2004.

•

Obr.č.41: Skala, M.: Strado & Varius a léčka Rudého abbé. Praha: Brio, 2005.

•

Obr.č.42: Neborová, A.: Oskar a Mimi. Praha: Brio, 2004. 82

•

Obr.č.43: Čech, P.: O zahradě . Praha: Brio, 2004.

•

Obr.č.44: Čech, P.: O čertovi. Tišnov: Sursum, 2002.

•

Obr.č.45: Čech, P.: O čertovi. Tišnov: Sursum, 2002.

•

Obr.č.46: Čech, P.: O klíči. Havlíčkův Brod: Literární čajovna Suzanne Renaud, 2007.

•

Obr.č.47: Handford, M.: Kde je Valda ? Honička za obrazy. Praha: Brio, 2006.

•

Obr.č.48: Nikl, P.: O Rybabě a mořské duši. Praha: Meander, 2002.

•

Obr.č.49: Nikl, P.: Lingvistické pohádky. Praha: Meander, 2006.

•

Obr.č.50: Nikl, P.: Zá hádky. Praha: Meander, 2007

•

Obr.č.51: Logo nakladatelství Bohem Press. [cit.dne 10.2.2008] Dostupný z: http://www.bohem.ch/

•

Obr.č.52: Sís, P.: Podivuhodný příběh Eskymo Welzla. Praha – Litomyšl : Paseka 1995.

•

Obr.č.53: Sís, P.: Tři zlaté klíče. Praha: Albatros, 1995.

•

Obr.č.54: Sís, P.: Hvězdný posel. Praha: Albatros, 1996.

•

Obr.č.55: Sís, P.: Tibet: Tajemství červené krabičky. Praha: Labyrint, edice Raketa, 2005.

•

Obr.č.56: Sís, P.: Strom života. Praha: Labyrint, edice Raketa, 2004.

•

Obr.č.57: Sís, P.: Hrej, Mozarte, hrej. Praha: Labyrint, edice Raketa, 2006.

•

Obr.č.58: Sís, P.: Zeď. Jak jsem vyrůstal za železnou oponou. Praha: Labyrint, edice Raketa, 2007.

•

Obr.č.59: Disney, W.: Moje první knížka. Praha: Egmont, 2002.

•

Obr.č.60: Barbie. Kniha puzzle. Praha: Egmont, 2006.

•

Obr.č.61: Logo nakladatelství Fragment. [cit. dne 15.2.2008] Dostupný z: http://www.fragment.cz

•

Obr.č.62: Lockerová, J.: Na dvoře. Havlíčkův Brod: Fragment, 2006.

83

•

Obr.č.63: Černík, M.: O veliké řepě. Havlíčkův Brod: Fragment, 2007.

•

Obr.č.64: Lukešová, M.: Jak to chodí na světě. Praha: Amulet, 2002.

•

Obr.č.65: ČERNÍK, M.: Knížka pro děti od dvou do pěti. Praha: Knižní klub, 2003.

•

Obr.č.66: Dějiny v obrazech. Praha: Albatros.

•

Obr.č.67: Lněničková, J.: Svět dětí. Praha: Albatros, 2005.

84

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY

Primární literatura: •

BELLINGEROVÁ, R.: O Zlaté mrkvi. Praha: Baobab, 2003.

•

ČECH, P.: O čertovi. Tišnov: Sursum, 2002.

•

ČECH, P.: O klíči. Havlíčkův Brod: Literární čajovna Suzanne Renaud, 2007.

•

ČECH, P.: O mráčkovi. Havlíčkův Brod: Literární čajovna Suzanne Renaud, 2005.

•

ČECH, P.: O zahradě (2004). Praha: Brio, 2004.

•

ČERNÍK, M.: Knížka pro děti od dvou do pěti. Praha: Knižní klub, 2003.

•

ČERNÍK, M.: O veliké řepě. Havlíčkův Brod: Fragment, 2002.

•

ČERNÍK, M.: Malovaný svět a já ho chci uvidět. 2005

•

ČTVRTEK, V.: Maková panenka Václava. Praha: Albatros, 1995.

•

DUDEK, A.: Domácí zvířátka. Praha: Librex, 2007.

•

ELŠÍKOVÁ, M.: Jonáš a velryba. Praha: M. Elšíková, 1998.

•

FALTOVÁ, V.: Velká kniha kocoura Vavřince. Praha: BB-art, 2006.

•

HANDFORD, M.: Kde je Valda ? Honička za obrazy. Praha: Brio, 2006.

•

HAVEL, J.: Kdo vodí koně po pěší zóně. Praha: Orbis, 1994.

•

HAVEL, J.: Malované čtení. Havlíčkův Brod: Fragment, 1995.

•

HLAVATÁ, T.: Drak. Praha: Albatros, 1999.

•

HEJNÁ, O.: Jak si mořský koník, mořská jehla a hvězdice udělali malé milé moře. Praha: Albatros, 1973.

•

KRATOCHVÍL, M.: Bodlináček ani krejčí, ani švec. Frýdek Místek: Alpress, 2000.

85

•

KRATOCHVÍL, M.: Bodlináček ježčí kluk. Frýdek Místek: Alpress, 1999.

•

KRATOCHVÍL, M.: Psiny. Frýdek Místek: Alpress, 1999.

•

KREJČOVÁ, Z., BRUKNER, J.: Kdo je kdo. Praha: Panorama 1993.

•

KUBÁČKOVÁ, P.: O andělovi, noční můře, statečném medvídkovi, hodném slonovi, opici a divoké huse. Praha: Baobab, 2006.

•

KVÍTKOVÁ, N.: Orbis sensualium pictus – Jan Amos Komenský, Praha: Trizonia, 1991, s. 14-16.

•

LADA, J.: Moje abeceda. Praha: Státní nakladatelství dětské knihy, 1960.

•

LNĚNIČKOVÁ, J.: Svět dětí. Praha: Albatros, 2005.

•

LUKEŠOVÁ, M.: Knížka pro Lucinku. Praha: Albatros, 1973.

•

LUKEŠOVÁ, M.: Jakub a babí léto. Praha: Albatros, 1976.

•

LUKEŠOVÁ, M.: Velká obrázková knížka pro malé děti. Praha: Albatros, 1976.

•

LUKEŠOVÁ, M.: Velká obrázková knížka o zvířatech. Praha: Albatros, 1981.

•

LUKEŠOVÁ, M.: Jak to chodí na světě. Praha: Amulet, 2002.

•

LUKEŠOVÁ, M.: Jak si uděláme zeměkouli. Praha: Orbis pictus, 1992.

•

LUKEŠOVÁ, M.: Velká obrázková kniha o zvířatech. Praha: Albatros, 1981.

•

LUKEŠOVÁ, M.: Velká obrázková knížka pro malé děti. Praha: Albatros, 1976.

•

MIKULKA, A.: Letem světem. Brno: CERM, 2007.

•

MIKULKA, A.: Svět v obrazech. Brno: CERM, 1997.

•

MRÁZKOVÁ, D.: Neposlušná Barborka. Praha: Albatros, 1977.

•

MRÁZKOVÁ, D.: Můj medvěd Flóra. Praha: Babobab, 2007.

•

NIKL, P.: Pohádka o rybitince. Praha: Meander, 2001.

•

NIKL, P.: O Rybabě a mořské duši. Praha: Meander, 2002.

•

NIKL, P.: Lingvistické pohádky. Praha: Meander, 2006. 86

•

NIKL, P.: Zá hádky. Praha: Meander, 2007

•

NEBOROVÁ, A.: Oskar a Mimi. Praha: Brio, 2004.

•

NOVÁKOVÁ, Z.: Zatoulané štěňátko. Třebíč: Blok, 2000.

•

PALEČKOVÁ, L.: Řádky. Praha: Popokatepetl, 1998.

•

PALEČKOVÁ, L.: Dárek. Praha: Popokatepetl, 2000.

•

ŘÍČANOVÁ, T.: Kozí knížka. Praha: Baobab, 2005.

•

ŘÍČANOVÁ, T.: Vánoční knížka. Praha: Baobab, 2005.

•

PREISSIG, V.: Byl jeden domeček. Praha: Paseka, 1996.

•

SÍS, P.: Hrej, Mozarte, hrej. Praha: Labyrint, edice Raketa, 2006.

•

SÍS, P.: Hvězdný posel. Praha: Albatros, 1996.

•

SÍS, P.: Podivuhodný příběh Eskymo Welzla. Praha – Litomyšl : Paseka 1995.

•

SÍS, P.: Strom života. Praha: Labyrint, edice Raketa, 2004.

•

SÍS, P.: Tibet: Tajemství červené krabičky. Praha: Labyrint, edice Raketa, 2005.

•

SÍS, P.: Tři zlaté klíče. Praha: Albatros, 1995.

•

SÍS, P.: Zeď. Jak jsem vyrůstal za železnou oponou. Praha: Labyrint, edice Raketa, 2007.

•

SKALA, M.: Strado & Varius a léčka Rudého abbé. Praha: Brio, 2005.

•

SKALA, M.: Strado & Varius aneb setkání s Mozartem. Praha: Brio, 2003.

•

SKALA, M.: Strado & Varius ve škole J. S. Bacha. Praha: Brio, 2004.

•

SKALA, M.: Strado & Varius. Praha: Brio, 2002.

•

ŠMALEC, P.: Šmalcova abeceda. Praha: Baobab, 2006.

•

ŠTÍPLOVÁ, L.: Stojí město Nepovězto. Praha: Victoria Publishing, 1995.

•

ŠTÍPLOVÁ, L.: Hrajeme si s abecedou. Ostrava: Librex, 2000.

•

ŠTĚCHOVÁ, E.: Skrytá písmenka. Štěchové. České Budějovice: NOK, 1998.

•

ŠTUKA, I.: Abecedník. Praha: Amulet, 1999. 87

•

TICHÁ, M.: Elce pelce u krmelce. Praha: Albatros, 1991.

•

URBÁNKOVÁ, D.: Adam a koleno. Praha: Babobab, 2007.

•

URBÁNKOVÁ, D.: Byl jeden dům. Praha: Babobab, 2004.

•

VOLFOVÁ, E.: Kočička z kávové pěny. Praha: Baobab, 2006.

•

WAGNEROVÁ, M.: Záhada č.28. Praha: Havran, 2007.

•

ŽÁČEK, J.: Školní hrátky se zvířátky. Havlíčkův Brod: Fragment, 1995.

•

ŽÁČEK, J.: Velryba a pruhované tričko. Praha: Albatros, 1997.

Sekundární literatura: •

Benediková, H. : Edičné prístupy k tvorbe žánrov pre predčitatelský vek. In Tučná, Eva: Žánrové aspekty textu literatúry pre deti a mládež. Bratislava: Mladé letá 1991, s. 218-234.

•

CARPENTER,

Humphrey,

PRICHARD,

Mari:

The

oxford

companion to children’s literature. New York, Oxford: Oxford university press, 1984. •

ČAČKO, P.: zb. Kniha ´77, In Matica slovenská 1980. Martin, s. 148.

•

ČEŇKOVÁ, J.: Vývoj literatury pro mládež a její žánrové struktury. Praha: Portál, 2006.

•

DODERER, K.: Lexikon der Kinder- und Jugendliteratur. Weinheim und Basel: Erster Band A-H. Beltz Verlag, 1984.

•

DODERER, Klaus u. MILLER, Helmut: Das Bilderbuch. Geschichte und Entwicklung des Bilderbuchs in Deutschland, Weinheim und Basel: Beltz, 1975.

•

DOROVSKÝ, I. : Slovník autorů literatury pro děti a mládež. Praha: Libri, 2007.

•

HAAS, G.: Kinder- und Jugendliteratur. Stuttgart: Philipp Reclam jun., 1984.

•

HRABÁK, J.: Poetika. Praha: Československý spisovatel, 1977.

88

•

HUCK, Ch.S., YOUNG KUHN, D.: Children`s literature in the elementary School, USA: Holt, Rinehart and Winston, Inc., 1968.

•

CHALOUPKA, O., NEZKUSIL, V.: Vybrané kapitoly z teorie dětské literatury. Praha: Albatros, 1979.

•

CHALOUPKA, O.: Čeští spisovatelé literatury pro děti a mládež. Praha: Albatros, 1985.

•

CHALOUPKA, O.: Horizonty čtenářství. Praha: Albatros, 1971.

•

CHALOUPKA, O.: Kniha v životě malého dítěte , 17. kongres IBBY, 1980.

•

CHALOUPKA, O.: Kontury české literatury pro děti a mládež. Praha 1979.

•

CHALOUPKA, O.: O literatuře pro děti. Praha: Československý spisovatel, 1989.

•

CHALOUPKA, O.: Rodina a počátky dětského čtenářství. Praha: Victoria publishing, 1995.

•

CHALOUPKA, O.: Škola a počátky dětského čtenářství. Praha: Victoria publishing, 1995.

•

KARLOVÁ, M. a kolektiv autorů: Čeští spisovatelé literatury pro děti a mládež. Praha: Albatros, 1985.

•

KOVALČÍK, Z.; URBANOVÁ, S.: Minimum z literatury pro děti a mládež. Ostrava : Scholaforum, 1996, s. 74.

•

LEDERBUCHOVÁ, L.: Fraus slovník literárních pojmů aneb, Co se skrývá za slovy. Plzeň: Fraus, 2006.

•

LEDERBUCHOVÁ, L.: Průvodce literárním dílem : výkladový slovník základních pojmů literární teorie. Praha: Nakladatelství H&H, 2002.

•

LUKEŠ, J.: Literatura 1998: Bermudský pětiúhelník, In: Týden 53, 1998 č.1, s. 72.

•

MATOUŠEK, P., REISSNER, M.: Bylo, nebylo, bude. Česká kniha pro děti a mládež 2004. Ministerstvo kultury ČR, Praha 2005.

89

•

MATOUŠEK, P., REISSNER, M.: Naděje má dětské oči. Česká kniha pro děti a mládež 2002. Ministerstvo kultury ČR, Praha 2003.

•

MATOUŠEK, P., REISSNER, M.: Snění pro lepší čas. Česká kniha pro děti a mládež 2003. Ministerstvo kultury ČR, Praha 2004.

•

MATOUŠEK, P., REISSNER, M.: Svět je báječný příběh. Česká kniha pro děti a mládež 2005. Ministerstvo kultury ČR, Praha 2006.

•

MATOUŠEK, P.: Dětská kniha v tůňce. Zlatý máj, 1995, roč.39, 4.1., s. 39-41.

•

MOCNÁ, D., PETERKA, J. a kol.: Encyklopedie literárních žánrů. Praha: Paseka, 2004.

•

MOCNÁ, Dagmar a kol.: Encyklopedie literárních žánrů. PrahaLitomyšl: Paseka, 2004.

•

NOVÁK, A., NOVÁK, J.V.: Přehledné dějiny literatury české. Brno: Atlantis, 1995.

•

NÜNNING, A.: Lexikon teorie literatury a kultury. Brno: Host, 2006.

•

PAVERA, L., VŠETIČKA, F.: Lexikon literárních pojmů. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2002.

•

POSPÍŠIL, O., SUK, V.F.: Dětská literatura česká. Praha: Státní nakladatelství v Praze, 1924.

•

ROSOVÁ, M.: Knihy pro malé i velké na konci 20. století. In (Ed.:) REISSNER, M.: Proměny literatury pro mládež – vstup do nového tisíciletí. 2000, Brno: MU. s. 42 - 45.

•

ROSOVÁ, M.: Několik poznámek k české literatuře pro nejmenší (Slovo a obraz ve vybraných dílech Mileny Lukešové). In: Vnútrotextové priestory vtextu v literatúre pre deti a mládež. Zborník materiálov z vedeckej konferencie s medzinárodnou účasťou. 2001, Prešov: Náuka, s. 154 – 161.

•

ROSOVÁ, M.: Několik poznámek o prvotním setkávání současného dítěte s knihou. Slovo a obraz v komunikaci s dětmi. Sborník příspěvků z odborného semináře pořádaného katedrou 90

českého jazyka a literatury s didaktikou Pedagogické fakulty Ostravské univerzity a Kabinetem literatury pro mládež, literární a jazykové komunikace KČJL s did. PdF OU v roce 1999. 2000, Ostrava: PdF OU. Str.51-55. •

ROSOVÁ, M.: Obraz ve slově – slovo v obraze (nad knihami M. Lukešové). In: NOVÁK, R. – ROSOVÁ, M. (Ed.): Slovo a obraz v komunikaci s dětmi. Sborník příspěvků z odborného semináře pořádaného katedrou českého jazyka a literatury s didaktikou Pedagogické fakulty OU a jejím Kabinetem literatury pro mládež, jazykové a literární komunikace. 2001, Ostrava: PdF OU. S. 98 – 100.

•

SMITH, Dora V.: Fifty years Children`s book 1910-1960: Illinois: Trends, Backgrounds, Influences, 1960.

•

STEHLÍKOVÁ, B.: Cesty české ilustrace v knize pro děti a mládež. Praha: Albatros, 1984.

•

ŠVARC, J.: Obrázková knížka. Kolín: Kitty, 1991.

•

ŠVARC, J.: Slovo a obraz v komunikaci s dětmi. Ostrava: 2000.

•

URBANOVÁ, S., ROSOVÁ, M.: Žánry, osobnosti, díla. (Historický vývoj žánrů české literatury pro mládež - antologie). 5. vyd. Ostrava: Ostravská univerzita, Filozofická fakulta, 2005, s. 239.

•

URBANOVÁ, S.: Literární tvorba pro mládež a její hodnocení. In Literatura pro děti a mládež v posledním desetiletí 20. století v podobách tvorby i recepce. Brno: Ústav literatury pro mládež Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, duben 2000.

•

URBANOVÁ, S.: Literatura pro děti v samizdatu a exilu. In Literatura pro děti a mládež v samizdatu a exilu. Spisy PdF MU , sv. 123. 1. vyd. Brno : Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity, 1993. s. 4-14.

•

URBANOVÁ, S.: Meandry a metamorfózy dětské literatury. 1. vyd. Olomouc : Votobia, 2003, s. 363.

•

URBANOVÁ, S.: Meandry dětské literatury v 90. letech 20. století. In Česká literatura na konci tisíciletí II. Příspěvky z 2. kongresu

91

světové literárněvědné bohemistiky. Praha : Ústav pro českou literaturu AV ČR, 2001. s. 833-841. •

Urbanová, S.: Meandry v dětské literatuře, Ladění, 2000. roč. 5, č. 4, s. 2-5.

•

URBANOVÁ, S.: Metamofózy dětské literatury. 1. vyd. Olomouc : Votobia, 1999, s. 181.

•

URBANOVÁ, S.: Prostor pro aktivní konkretizaci. In Ladění, č. 3. 2007, roč.12 (17), s.2-10.

•

URBANOVÁ, S.: Sedm klíčů k otevření literatury pro děti a mládež 90. let XX. století. (Reflexe české tvorby a recepce.). 1. vyd. Olomouc : Votobia, 2004, s. 457.

•

URBANOVÁ, S.: Úvahy, otázky a otazníky nad českou literaturou na sklonku 20. století. In Slovanské studie. Ostrava : Ostravská univerzita, 2002, s. 287-293.

•

Ústav pro českou literaturu AV ČR: Slovník českých spisovatelů od roku 1945, díl I., A-L. Praha: Brána, 1999.

•

Ústav pro českou literaturu AV ČR: Slovník českých spisovatelů od roku 1945, díl II., M-Ž. Praha: Brána, 1999.

•

ZAJAC, P.: Žánrová povaha literárného diela a literárného procesu. In O interpretácii umeleckého textu. Nitra, 1989.

•

ZEMAN, M. a kol.: Průvodce po světové literární teorii. Praha: Panorama, 1988.

http://www.baobab-books.net http://www.egmont.cz http://www.fragment.cz http://www.czlit.cz http://www.wikipedia.de http://www.meyers.de http://www.ibby.cz http://www.havran-nakladatelstvi.cz/ http://www.petersis.com http://www.meander.cz/ 92

http://www.bohem.ch/ http://www.briopublishing.cz

OBRAZOVÉ PŘÍLOHY

Pavel Čech: O Zahradě. Praha: Brio, 2004.

93

94

95

Renata Bellingerová: O zlaté mrkvi. Praha: Baobab, 2003.

96

Alois Mikulka: Letem světem. Brno: CERM, 2007.

97

Libuše Palečková: Řádky. Praha: Popokatepetl, 2000.

98

Petr Nikl: Lingvistické pohádky. Praha: Meander, 2006.

99

100

Petr Nikl: Zá hádky. Praha: Meander, 2007.

101

102

Petr Šmalec: Šmalcova abeceda. Praha: Baobab, 2006.

103

Tereza Říčanová: Kozí knížka. Praha: Baobab, 2005.

104

105

Eva Volfová: Kočička z kávové pěny. Praha: Baobab, 2006.

106

107

108

Daisy Mrázková: Můj medvěd Flóra. Praha: Baobab, 2007.

109

Ljuba Štíplová: Stojí město Nepovězto. Praha: Praha: Victoria Publishing, 1995.

110

Milena Lukešová: Knížka pro Lucinku. Praha: Albatros, 1973.

111

Josef Lada: Moje abeceda. Praha: Státní nakladatelství dětské knihy, 1960.

112

Olga Hejná: Jak si mořský koník, mořská jehla a hvězdice udělali malé milé moře. Praha: Albatros, 1973.

113

Daisy Mrázková: Neposlušná Barborka. Praha: Albatros, 1977.

114

Jiří Havel: Kdo vodí koně po pěší zóně. Praha: Orbis, 1994.

115

Anna Neborová: Oskar a mimi. Praha: Brio, 2004.

116

117

118