Obraz Indiána v díle Vinnetou

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA HUMANITNÍCH STUDIÍ Studium humanitní vzdělanosti

Bakalářská práce

Obraz Indiána v díle „Vinnetou“ Ilona Nagyová

Vedoucí práce: Mgr. Martin Heřmanský

Praha, 2012

Prohlašuji, že jsem práci vypracovala samostatně. Všechny použité prameny a literatura byly řádně citovány. Práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu.

V Praze dne 5.1.2012

....................................... podpis

-2-

Obsah Obraz Indiána v díle „Vinnetou“ ....................................................................................... - 1 Úvod .............................................................................................................................. - 4 Obrazy „těch druhých“ .................................................................................................. - 6 Obraz Indiána ................................................................................................................ - 8 Metodologie ................................................................................................................ - 10 4.1 Výzkumná strategie ............................................................................................. - 10 4.2 Výběr vzorku ....................................................................................................... - 10 4.3 Metoda vyhodnocování a interpretace získaných dat.......................................... - 11 4.4 Analýza ilustrací .................................................................................................. - 12 5 Kritika pramenů ........................................................................................................... - 13 6 Obsah díla a hlavní postavy ........................................................................................ - 16 7 Obrazy Indiána v díle „Vinnetou“ ............................................................................... - 18 7.1 Uniformní indiánský způsob života .................................................................... - 18 7.2 Dichotomie .......................................................................................................... - 18 7.3 Ušlechtilý divoch ................................................................................................. - 19 7.3.1 Vzdělaný a moudrý Indián .......................................................................... - 23 7.3.2 Indián spojený s přírodou ............................................................................ - 24 7.3.3 Statečný, nebojácný Indián.......................................................................... - 24 7.3.4 Mlčenlivý Indián ......................................................................................... - 24 7.3.5 Hrdý Indián ................................................................................................. - 26 7.4 Krásný a schopný Indián ..................................................................................... - 28 7.4.1 Fyzická krása ............................................................................................... - 28 7.4.2 Fyzické schopnosti ...................................................................................... - 29 7.5 „Divoký“ divoch ................................................................................................. - 30 7.5.1 Neschopný Indián ........................................................................................ - 34 7.5.2 Indián, který se povyšuje ............................................................................. - 35 7.5.3 Vzteklý Indián ............................................................................................. - 36 7.6 Indiánská princezna ............................................................................................. - 37 7.7 Podřízená stařena................................................................................................. - 40 7.8 Indiánský pomocník ............................................................................................ - 42 7.9 Mizející Indián .................................................................................................... - 45 7.9.1 Pasivní oběť ................................................................................................. - 45 7.9.2 Indián jako oběť, která se přizpůsobila ne-Indiánům .................................. - 46 7.10 Věřící Indián ........................................................................................................ - 47 8 Závěr............................................................................................................................ - 49 9 Příloha ......................................................................................................................... - 52 10 Seznam pramenů a literatury ................................................................................... - 58 10.1 Seznam pramenů ................................................................................................. - 58 10.2 Seznam literatury................................................................................................. - 58 -

1 2 3 4

-3-

1 Úvod Jestliže se zeptáme dětí na indiánskou problematiku, mnohým v první chvíli vytane na mysli apačský náčelník Vinnetou. Všechny děti jsou dobře obeznámeny s filmy o něm natočenými či s knihami o něm napsanými. V éře satelitních přenosů a počítačových hrdinů se tyto knihy stále čtou. Jsou nedílnou součástí čtenářského mládí již několika generací. Tyto příběhy jakoby nestárly. Kde se vzal tento indiánský vzor, kterého by chlapci, kteří o něm čtou, byli schopni následovat kamkoliv, protože je vyobrazen jako čestný, spravedlivý, šlechetný a nebojácný? Lze předpokládat, že obraz Indiána je stereotypizovaný. Vinnetou, coby stěžejní dílo literatury, tento obraz do velké míry utvářelo a patrně stále utváří. Proto jsem se pokusila analyzovat toto dílo za účelem rekonstrukce toho, jak jsou Indiáni reprezentováni. Cílem mého výzkumu tedy bylo nalézt obrazy Indiána zprostředkované literárním dílem „Vinnetou“ a ukázat, do jaké míry jsou tyto obrazy stereotypizované. Především musím poukázat na to, že jsem zkoumala literární, tedy smyšlené dílo spisovatele Karla Friedricha Maye. Nešlo mi o realitu a fakta, ale zaměřila jsem se na obraz Indiánů, který je čtenáři předkládán. Karel May se inspiroval svým vlastním životem a tlustými svazky děl, které stihl přečíst ve vězení. Víme však, že jeho dílo bylo smyšlené a s realitou mělo pramálo společného. Přesto především v dětských duších zanechalo jeho dílo nesmazatelné stopy. Dětem však nedochází, že Indián v jeho díle nemá nic společného s Indiánem Severní Ameriky. Předmětem mého výzkumu, jak již bylo řečeno, byl obraz původního obyvatele Severní Ameriky v díle K. Maye „Vinnetou“. Přestože se běžně užívají různé alternativní termíny, např. „People of First Nations“, „Indigenous People“, „Native Americans“, ve své práci budu používat označení „Indián“, který je u nás pojmem zavedeným. V mé práci je třeba jej chápat v geografickém omezení, které jsem právě popsala (tedy nikoli pro původní obyvatele i jiných území, např. Latinské Ameriky). Dále bych chtěla upozornit, že slovo „Indián“ píši s velkým počátečním písmenem, neboť ho považuji za obyvatele amerického kontinentu, a tudíž toto označení používám jako paralelu ke slovu Američan či Evropan. V úvodu mé práce se snažím naznačit, co jsem zkoumala a čeho jsem chtěla dosáhnout. Dále se zaměřím na teorii obrazů a stereotypů a jejich vzájemného vztahu. Tuto teorii pak aplikuji přímo na obraz Indiána, přičemž se nechávám inspirovat především dílem Raymonda Williama Stedmana, který problematiku obrazu Indiána zpracovává ve svém obsáhlém díle „Shadows of the Indian“. Další část věnuji metodologii výzkumu, tedy -4-

výzkumné strategii, kterou jsem při výzkumu použila, výběru vzorku a vyhodnocování a interpretaci dat získaných obsahovou analýzou textu. Následující část se věnuje kritice pramenů, které jsem použila. Jádro mé práce představují samotné obrazy Indiána, které vyplývají z analýzy zkoumaných pramenů. Závěrem porovnám obrazy Stedmana s obrazy získanými mým výzkumem a upozorním na určité skutečnosti, které z výzkumu vyplývají.

-5-

2

Obrazy „těch druhých“ Obraz je dojmem, který je vytvářen o určitém jevu. Může, ale nemusí být spjat

s realitou. Je to nástin nějaké věci či lidí z vnějšího pohledu. Je samozřejmé, že naše lidské vědomí si vytváří řadu takových obrazů. Vytváříme si obraz o svém sousedovi, o jiném národu či etniku. Takový obraz může vzniknout na základě vyprávění ostatních nebo na základě jedné negativní či pozitivní zkušenosti, kterou vztáhneme na všechny členy dané skupiny. V důsledku toho může být obraz zkreslený.1 Jestliže se zkreslený obraz šíří ve společnosti, dochází k jeho ustálení a ke vzniku etnického stereotypu. Etnický stereotyp je kognitivní kategorií, ve které dochází k „zevšeobecnění jednotlivosti a jeho povýšení na národně reprezentativní úroveň“.2 To znamená, že některé dobré vlastnosti jednotlivce (např. pracovitost, muzikálnost, pohostinnost) či neřesti (např. alkoholismus, agresivita) jsou přeneseny na celou sociální skupinu, národ nebo etnikum. Stereotyp, který tímto způsobem vzniká, je v závislosti na právě popsaném pozitivní (všichni Němci jsou precizní) nebo negativní (anglická kuchyně není chutná). Jestliže hodnotíme druhé, vycházíme vždy z tzv. autoobrazu, což je obraz o nás samých. Naopak heteroobrazem rozumíme obraz, který si vytváříme o druhých. Jedno doplňuje druhé. Tento fenomén je také popsán jako „my“ a „ti cizí“ nebo jako „většina“ a „menšina“. Obrazy jsou doprovázeny hierarchizací. Určitou skupinu hodnotíme jako nám nadřazenou nebo podřazenou, tedy výše či níže, než je skupina vlastní. Jestliže hodnotíme dvě či více nám cizích skupin, také máme sklon k hierarchizaci. Tvoříme určitý žebříček těchto skupin a nakonec je srovnáváme s námi samými. Pokud jde o postoj k těmto obrazům, je možné rozlišit tři roviny. Za prvé rovinu hodnotovou (axiologickou), ve které posuzuji druhého jako dobrého nebo špatného, či svůj vztah k němu jako vztah lásky či antipatie. Druhou rovinu (praxeologickou), která se přímo týká mého vztahu k druhému: buď se mu snažím přiblížit nebo se s ním dokonce ztotožnit, anebo se mu naopak snažím co nejvíce vzdálit. Třetí rovina (epistemická) se vztahuje k identitě druhého, jednoduše řečeno, tuto identitu buďto znám nebo neznám.3 Obrazy o ostatních nám cizích skupinách mohou vytvářet i pocit ohrožení. Máme sklon vytvářet si negativní postoje vůči tomu, co je nám cizí. Výzkumy rovněž potvrzují, že 1

RATAJ, T. České země ve stínu půlměsíce. Praha: Scriptorium, 2002, s. 12 KREKOVIČOVÁ, E. Medzi autoobrazom a heteroobrazom. In: TONCROVÁ, L., UHLÍKOVÁ, M. Etnické stereotypy z pohledu různých vědních oborů. Brno: Etnologický ústav AV ČR Brno, 2001, s. 21 3 TODOROV, T. Dobytí Ameriky- Problém druhého. Praha: Mladá fronta, 1996, s. 217 2

-6-

nepřátelství ve vzájemných vztazích „se stírá při kontaktu s příslušníky skupiny «jiných»“.4 Dochází k semknutí lidí patřících do stejné skupiny proti těm druhým, jiným, menším atd. Termín „obraz“ je podle Krekovičové výstižnějším výrazem pro výzkum než stereotyp, protože poskytuje větší prostor při studiu „sebe“ a „jiných“. Obraz, který není spjat s realitou, je reprezentací jednoho nebo více stereotypů.5 Jestliže jsou pro nás Indiáni barbary, je to do jisté míry dáno skutečností, že mluví jazykem, kterému nerozumíme. Stejně tak my můžeme být barbary pro ně. „Neexistuje člověk nebo rasa, kteří by nebyli barbary vzhledem k jinému člověku a jiné rase.“6 Když se hovoří o Indiánech, ihned nám na mysli vyvstanou nějaké typické vlastnosti. Stejně tak autor, který neměl vlastní zkušenost s Indiány, nýbrž obraz o nich si utvořil na základě sekundární literatury či filmu, má zakódovaný jistý stereotyp. V důsledku toho obraz, který je čtenářům předkládán, je do značné míry determinovaný právě tímto stereotypem. Indiána si Evropané vytvořili ve svých představách. Indiánská tématika byla prostorem pro romantiku, exotické bytosti, vzrušující události. Byl to protipól Evropanů samých. Představy o Indiánech byly jednou z možností, jak si vyobrazit jinou, odlišnou kulturu. Indián tak svým způsobem pomáhal Evropana definovat a vymezit.7 Indián, kterého Evropa postupně utvářela, zpřítomňoval odlišnost. Nelze se domnívat, že by představy naprosto neodpovídaly skutečnosti. U jejich zrodu nestála naprostá imaginace a Indián není evropskou smyšlenkou.8 Indiánská tématika je celkem, do něhož proudí po staletí značné množství materiálních investic. Věnuje se jí velké množství spisovatelů či filmových tvůrců. Dochází „k jisté kolektivní představě, která „nás“, Evropany, definuje v protikladu k „nim“, tedy Neevropanům.“9 Dochází k projekci evropských tužeb a přání, a především k potvrzení vlastní nadřazenosti. Jedná se o nadřazenost mocenského, intelektuálního i náboženského charakteru. Projevuje se zde zájem porozumět něčemu, co se odlišuje, manipulovat s touto jinakostí či si tento odlišný svět přivlastnit.10

4

KREKOVIČOVÁ, E. Medzi autoobrazom a heteroobrazom. In TONCROVÁ, L., UHLÍKOVÁ, M. Etnické stereotypy z pohledu různých vědních oborů. Brno: Etnologický ústav AV ČR Brno, 2001, s. 23 5 Tamtéž, s. 19 6 TODOROV, T. Dobytí Ameriky. Praha: Mladá fronta, 1996, s. 224 7 SAID, E. W. Orientalismus – Západní koncepce orientu. Praha a Litomyšl: Ladislav Horáček – Paseka, 2008, s. 11 8 Tamtéž, s. 16 9 Tamtéž, s. 17 10 Tamtéž, s. 23

-7-

3 Obraz Indiána Podle Raymonda Stedmana všechny představy o Indiánech, ať už dobré nebo špatné, mají jedno společné. Jsou to výmysly, nápady ne-Indiánů11, pokusy definovat Indiány z neindiánské perspektivy. Představy „bílých mužů“ o Indiánech mají málo společného s realitou.12 Jde o obrazy, etnické stereotypy hluboce zakotvené, které však nejsou věrným obrazem indiánského života. Stedman tvrdí, že způsob, kterým Evropan hodnotí Indiána, či jak o něm píše, vypovídá více o Evropanech samých, než o Indiánech.13 To koreluje s vysvětlením autoobrazu a heteroobrazu u Krekovičové, která tvrdí, že etnický stereotyp souvisí s potřebou sebeidentifikace a uchování si vlastní identity ve stále se měnícím světě.14 Raymond William Stedman ve svém díle „Shadows of the Indian“ popisuje na základě množství děl (románů, rozhlasových pořadů nebo filmů) různé obrazy Indiána.Věnuje se, na rozdíl ode mne, indiánskému obrazu v časovém horizontu pěti století. Vysvětluje, z jakého důvodu byli a jsou Indiáni tak populárním námětem k ztvárnění literárních děl či filmů. Obraz Indiána se historicky vyvíjel. Počátky této tématiky lze najít v šestnáctém století. V roce 1492 dobyl Kolumbus Ameriku a během dalších desetiletí bylo podniknuto bezpočet plaveb. Všude se vykládalo o podivných bytostech, které Kryštof Kolumbus mylně nazval „Indios“.15 Evropa objevila nové pobavení. Čím dál více živých exemplářů bylo přiváženo ke studiu a k přehlídce. Indiánská tématika byla najednou módní záležitostí. Evropané byli zvědaví a toužili po odlišnosti. V roce 1616 se miláčkem anglického dvora stala žena zvaná Matoaka neboli Pocahontas neboli Lady Rebecca. I tam, kde žádná taková postava nepůsobila, se však Indiáni, především smyšlení, objevili. V osmnáctém století to byla Chatobriandova Atala a ve století devatenáctém Mayův Vinnetou.16 V americké popkultuře, jak ukazuje například Stedman, se objevuje několik typických obrazů Indiána. Obraz Indiána jako krvelačného zabijáka je podle něj pro obyvatele Severní Ameriky jedním ze silných stereotypů. Každé malé americké dítě z televize ví, že Indián loví bílé lidi a zabíjí je tomahawkem. Zabíjení je jejich hlavní funkcí.17

11

Přestože se s tímto termínem v českém jazyce nesetkáváme, dovolím si ho ve své práci používat. Mám tím na mysli všechny kromě Indiánů. 12 STEDMAN, R. W. Shadows of the indian. Oklahoma: University of Oklahoma Press, 1982, s. x 13 Tamtéž 14 KREKOVIČOVÁ, E. Mentálne obrazy, stereotypy a mýty vo folklóre a v politike. Bratislava: Ústav etnologie SAV, 2005, s. 13 15 STEDMAN, R. W. Shadows of the indian. Oklahoma: University of Oklahoma Press, 1982, s. 6 16 Tamtéž, s. 9 17 Tamtéž, s. 3

-8-

Stedman se zmiňuje i o „Noble Savage“, ušlechtilém Indiánu, který je námětem evropských filozofů.18 Ušlechtilí divoši byli vychvalováni tvrzeními, že když je primitivní člověk ponechán sám sobě, je nadřazenější jakékoli civilizaci nebo tvorovi.19 Celou kapitolu věnuje obrazu indiánské princezny (la belle sauvage). Upozorňuje na skutečnost, že spisovatelé rozdělili Indiánky jen do dvou skupin – indiánská princezna či obyčejná squaw, výraz, který je hanlivý pro všechny anonymní Indiánky.20 Do podrobna rozebírá i obraz Robinsonova Pátka. V žádné knize s indiánskou tématikou nemohl chybět indiánský sluha, který se učil od svého nadřazeného bílého vůdce. Naučil se jak řeči, tak lepším způsobům a nakonec přijal za své i křesťanství. Postupem času ztratil ubohý Pátek svou indiánskou identitu a v literárních dílech byl předělán do věrného černého otroka.21 Dalším typickým stereotypem byl a je podle Stedmana mlčící Indián. Pro kohokoli, kdo se chtěl přesvědčit o pravděpodobnosti fikce nebo dramatu ve ztvárněných dílech, byl mluvící Indián vždy velkým problémem. Kdyby mluvil jen svou vlastní řečí, jak by mohl posluchač nebo čtenář vědět, co říká? Kdyby mluvil jazykem bílých, jak dobře by měl být schopen se vyjadřovat? Každý autor to řešil po svém. Nejjednodušším řešením bylo Indiána prostě nenechat mluvit.22 Daniel Defoe nalezl řešení, když naučil Pátka anglicky. Potom mohli konverzovat v jazyce vhodném jak pro Robinsona, tak pro čtenáře. V americké kultuře se vyskytují další stereotypy, jako například rozšířené tvrzení, že všichni Indiáni jsou si podobní nebo stereotyp, že byli poraženi, protože jsou méněcenní. Dalším doposud rozšířeným názorem je, že kdyby se Indiáni byli sjednotili, mohli předejít evropské invazi, nebo že neměli žádnou kulturu do té doby, než ji přinesli Evropané.23

18

STEDMAN, R. W. Shadows of the indian. Oklahoma: University of Oklahoma Press, 1982 s. 9 Tamtéž, s. 20 20 Tamtéž, s. 25 21 Tamtéž, s. 43 22 Tamtéž, s. 60 23 MIHESUAH, D. A. American Indians: Stereotypes and realities, Atlanta: Clarity, 1996 19

-9-

4

Metodologie

4.1 Výzkumná strategie Pro svůj výzkum jsem si zvolila kvalitativní výzkumnou strategii, vycházející z induktivního postupu od konkrétního k obecnému. Použila jsem tento postup, protože mým cílem bylo nalézt všechny obrazy Indiána, které se vyskytují v díle „Vinnetou“, a jsou předkládány českému čtenáři. Zanalyzovala jsem tento dokument pečlivým vyhodnocováním a interpretací na základě zjištěných pravidelností. Tento postup, který není jasně ohraničen, mi dovolil neustálé vyjasňování problému při výzkumu samém.24

4.2 Výběr vzorku Analyzovanými prameny byl překlad všech dílů knihy „Vinnetou“. Jedná se o „Indiánské léto“, „Rudý gentleman“, „Na válečné stezce“, „Do věčných lovišť“ a posledním dílem je „Vinnetouův odkaz“. Vzhledem k tomu, že dílo je určeno jako dobrodružná literatura pro děti a mládež, nelze předpokládat, že děti ovládají německý jazyka. Toto dílo čtou v překladu, proto jsem i já zvolila překlad těchto knih. Ve všech těchto dílech jsem hledala charakteristický obraz Indiána Severní Ameriky. Při hledání vhodného vzorku jsem našla celou řadu překladů, některé i v několika vydáních, ale často se nejednalo o dílo kompletní. To však pro můj účel nebylo dostačující. Potřebovala jsem vhodný překlad kompletního díla, neboť mě zajímal ucelený obraz, nikoli obraz utvořený na základě zkoumání jen některých částí díla. Kompletní dílo jsem nalezla jen u dvou nakladatelství, a sice nakladatelství Toužimský a Moravec a nakladatelství Návrat. V obou případech se jedná o překlad všech pěti dílů od překladatele O. Flögla. Obě nakladatelství vydala tato díla v minulém století, žádný novější překlad pocházející z jednadvacátého století kompletní dílo, tedy všech pět svazků, neobsahuje. Pro svůj výzkum jsem použila novější překlad, tedy pět svazků z nakladatelství Návrat. Po dlouhém pátrání po díle z nakladatelství Toužimský a Moravec jsem nakonec toto dílo získala v antikvariátu. Pečlivě jsem srovnala výtisky z obou nakladatelství a zjistila jsem, že jsou téměř identické. Výběr novějšího překladu rozhodně neovlivnil účel mého výzkumu. Jediný rozdíl, který jsem zaznamenala, je rozdíl v českém jazyce, který se, co se týče 24

NOVOTNÁ, H. Výběrové strategie [online]. In: E_Úvod do společenskovědních metod, FHS UK 2010 [cit. 2010-15-05]. Dostupné z: WWW: http://moodle.fhs.cuni.cz/course/view.php?id=614

- 10 -

používání výrazů, někdy i gramatiky, s dobou vyvíjí. Například věta „Co se to zde tropí?“25 je nahrazena větou „Co se to zde děje?“.26

4.3 Metoda vyhodnocování a interpretace získaných dat K vyhodnocení zvoleného vzorku jsem použila obsahovou analýzu sekundárních pramenů. Obsahová analýza je typem přístupu k analýze dokumentů a textů, který se snaží roztřídit jednotlivé obsahy sdělení. Toto třídění mělo probíhat nestranně, systematicky a způsobem, který je možný znovu aplikovat.27 Jednotlivé části textu jsem popsala na základě předem daných kategorií, kde jsem čerpala ze Stedmana, nebo se tyto kategorie vytvořily během vlastní analýzy. Přitom jsem použila tři techniky: segmentaci textu, kódování a poznámkování. Ve studovaných dílech jsem vyhledávala tématické jednotky, které byly pro můj výzkum relevantní, tj. vztahovaly se k Indiánům (technika segmentace textu). Každé dílo vyjadřuje schémata vnímání, myšlení a hodnocení, která jsou společná pro celkový obraz Indiána.28 Ve vybraných pasážích jsem se zaměřila na obsahy sdělení. Všímala jsme si popisů vzhledu Indiánů, jejich chování, jejich vyjadřování (zda vůbec mluví a jak se vyjadřují), příležitostí, ve kterých přicházeli na scénu, zda byli zobrazováni kladně či záporně, zda drželi slovo, jak byli nebezpeční, atd. Jednotlivé části textu vyčleněné pomocí segmentace jsem následně popsala (technika kódování). Z kódů jsem vytvořila kódovací knihu, podle které jsem se dále řídila. Kódování bylo trojí: deskriptivní, interpretativní a strukturní, které je abstraktnější, než dvě předchozí kódování. Deskriptivní kódy mi popsaly, co se v textu odehrává. Interpretativní kódy popsaly smysl téhož. Strukturní kódy jsou nejvyšším stupněm a popsaly stereotypní obrazy. Strukturní kód je například obraz „ušlechtilý divoch“ nebo „indiánská princezna“ v rámci Stedmanova díla. Při analýze jsem používala kombinaci otevřeného a uzavřeného kódování. Otevřené kódování jsem použila pro kategorie, pro které jsem nenalezla teoretické ukotvení. Byly to všechny deskriptivní, interpretativní a některé kódy strukturní, tedy induktivně vytvářené vlastní kódy, označující významově homogenní celek dat. Uzavřené kódování vyšlo z teorie výše zmiňovaného Stedmana. Použila jsem obrazy, které identifikoval jako některé strukturní kódy.

25

MAY, K. Vinnetou. Díl první: Indiánské léto. Překlad O. Flögl. Praha: Toužimský a Moravec, 1943, s. 96 MAY, K. Vinnetou. I. díl: Indiánské léto. Překlad O. Flögl. Brno: Návrat, 1993, s.103 27 BRYMAN, A. Social research methods. Oxford: Oxford university press, 2008, s. 274 28 SZTOMPKA, P. Vizuální sociologie. Praha: SLON, 2007, s. 84 26

- 11 -

Třetím bodem analýzy, kterou jsem zvolila, je poznámkování. (Nejde však o poslední fázi v časovém sledu, neboť všechny tři uvedené postupy probíhají současně.) V rámci poznámkování jsem zaznamenávala své úvahy a předběžná vysvětlení, komentovala otevřené kódy a předběžně interpretovala data.29 Tím jsem tvořila základní pilíře pro výklad textu.

4.4 Analýza ilustrací Obsahovou analýzu jsem doplnila analýzou ilustrací, které jsou jeho součástí a působí na dětského čtenáře. Obrázky od Z. Buriana jsou totožné v obou vydání pětidílného Vinnetoua. Obsahová analýza obrázků spočívala ve vyčlenění prvků, které jsou podstatné vzhledem k danému výzkumu. Důležité jsou pohledem zachytitelné zjevné prvky snímku. Hledala jsem odpověď na otázku, jakým způsobem jsou vizuálně prezentováni Indiáni na obrázcích. Projevují se zde stejné stereotypy, které vyplývají z textu?30

29

HEŘMANSKÝ, M. Kvalitativní analýza dat [online]. In: E_Úvod do společenskovědních metod, FHS UK 2010 [cit. 2010-15-05]. Dostupné z: WWW: http://moodle.fhs.cuni.cz/course/view.php?id=614 30 SZTOMPKA, P. Vizuální sociologie. Praha: SLON, 2007, s. 60

- 12 -

5 Kritika pramenů Při výzkumu je třeba kriticky nahlédnout prameny, ze kterých vycházím. K tomu patří několik důležitých otázek, které je nutné zodpovědět. Především je třeba zaměřit se na autora, který prameny, ze kterých čerpám, napsal. Důležité je vědět, za jakým účelem byly tyto prameny napsány. Otázkou také je, zda autor, který tyto knihy napsal, byl odborník na dané téma, tedy psal směrodatně a odborně či se nechal inspirovat vlastní zkušenostní nebo vědeckými studiemi. Jedná se o autentický text? Měl autor na dané téma nějaký specifický náhled a jestli ano, tak jaký? V neposlední řadě je třeba vyhodnotit, zda se prameny podobají jiným textům tohoto druhu a námětu či se nějakým způsobem vymykají. Je sdělení, které nám autor v pramenech poskytuje, srozumitelné? Je možné doložit události, které autor ve svém díle popisuje? Kdo byl Karel May? Podle matriky Carl Friedrich May se narodil roku 1842 v saském Ernstthalu jako syn tkalce. Pocházel z velmi chudé rodiny, v níž byl pátým potomkem ze čtrnácti dětí. V raném dětství přišel o zrak, který mu operativně vrátili až v pěti letech. Jeho rodiče žili na hranici bídy. Přesto se jim podařilo dostat ho do učitelského semináře, ze kterého ho vyhodili, protože si údajně odnesl domů šest celých svíček.31 Nakonec se mu však přece jen podařilo dostudovat. Na začátku své učitelské kariéry se věnoval spíše vedení dětí k základním společenským návykům v chudinské škole v Glauchau. Jeho bytný si stěžoval na jeho nemravné chování a tak May musel změnit působiště. V Altchemnitz byl obviněn z krádeže a odseděl šest týdnů ve vězení. Následoval zákaz učitelování.32 Následující období se věnoval různým krádežím a podvodům.33 V roce 1865 byl chycen v Lipsku a odsouzen na 4 roky do vězení. Po propuštění však pokračoval v dosavadním stylu života. V roce 1870 šel za podvody, krádeže a falšování dokladů znovu do káznice. A zde došlo k neobvyklému obratu. Vzpurný May se proměnil ve vzorného vězně, spisovatele a nábožensky cítícího muže. Při výkonu druhého trestu se ustavičně věnoval čtení knih, románů, encyklopedií, duchovních svazků. Zde vznikají obrysy prvních románů. „Tady, za mřížemi a na vězeňském kavalci, opouští May zvolna realitu, aby mohl jednou říci: „To všechno jsem opravdu prožil já sám.“34 V roce 1875 se stal redaktorem a následně spisovatelem na volné noze. Během dalších deseti let se z něj stal úspěšný, slavný a zámožný muž.35 Stal se bestsellerovým 31

JORDÁN, K. Můj bratr Vinnetou, Praha: Mladá fronta, 2008, s. 12 Tamtéž, s. 13 33 FARIN, K. Karel May-prní německá pop-hvězda. Praha: Arcadia, 1994, s. 15 34 JORDÁN, K. Můj bratr Vinnetou, Praha: Mladá fronta, 2008, s. 17 35 Tamtéž, s. 47 32

- 13 -

autorem. V roce 1893 napsal pro knižní vydání svůj nejpopulárnější román „Vinnetou I“. Na sklonku devatenáctého století se vydal na patnáctiměsíční cestu po Orientu. A teprve v roce 1908 se poprvé podíval do Ameriky. V roce 1910 je odhalena jeho trestná minulost a je popotahován tiskem. Karel May zemřel jako slavný a bohatý, ale kritizovaný a zatrpklý spisovatel 30. března 1912. Opus magnum, románové dílo „Vinnetou“ bylo z větší části napsáno v jeho nejdůležitějším a nejplodnějším období. Získal postavení úspěšného autora a mohl si diktovat i finanční požadavky. Toto dílo tedy rozhodně nebylo psáno za účelem zisku či slávy. Obojího již May dosáhl. I když se May snažil být spisovatelem zásadním a psát pro dospělé, psal řadu výtečných příhod pro všechny.36 Účelem bylo pobavit širokou čtenářskou obec. Ačkoli se další autoři pokoušeli psát povídky o Indiánech, nikdo nebyl tak úspěšný. Cílem tohoto díla bylo zaujmout čtenáře, přinutit ho vžít se do děje a užít si s hlavními hrdiny jejich dobrodružství. Čím víc měl Karel May k dispozici slovníků a lexikonů nebo zpráv z badatelských cest, tím více jich užíval k promítání vlastních fantazií. Do Ameriky se dostal až v roce 1908, ale ani tehdy se nevydal po stopách Indiánů. Jednoznačně tedy nemohl popisovat události, které prožil. Neřídil se výzkumy nebo odbornými články zabývajícími se indiánskou problematikou. Nepsal pro odbornou obec, nýbrž pro pobavení všech. Nemusím se zde zabývat věrohodností událostí, protože události odehrávající se v jeho díle jsou naprosto smyšlené. Jestliže mluvím o autentičnosti, tedy pravosti dokumentů, již jsem zdůraznila, že jsem pro svůj výzkum nepoužila originál, nýbrž překlad O. Flögla z nakladatelství Návrat. Cílem mého výzkumu bylo nalézt obrazy Indiána, které ovlivnily a ovlivňují českou mládež. Z tohoto důvodu mě nemusí zajímat zkreslení, ke kterému mohlo dojít během překladu. Jestliže vůbec připustím možnost, že K. May měl nějaký specifický náhled na problematiku, o které psal, pak to bezpochyby bude náhled snílka. Zatímco v době, kdy svá díla psal, vymírali Indiáni na neštovice, tuberkulózu a salvy pušek. Karel May jim v ty okamžiky postavil pomník.37 Z Vinnetoua, jež byl sice mimořádný, ale stále ještě Indián, který s radostí stahoval skalpy a věšel si je na opasek, se stal díky pokrevnímu bratru Old Shatterhandovi ušlechtilý hrdina hodný následování, a dokonce křesťan. Hrdinové tohoto díla jsou známí nejen díky filmovému zpracování. Toto dílo je nejznámější a nejčtenější dílo o Indiánech v českém prostředí a jako takové má výjimečnou 36 37

JORDÁN, K. Můj bratr Vinnetou, Praha: Mladá fronta, 2008, s. 69 Tamtéž, s. 69

- 14 -

pozici. Protože je všeobecně známé a čtené, lze předpokládat, že představuje významný zdroj, který utváří obraz Indiána v naší společnosti. Sdělení, které z těchto pramenů vyplývá, je srozumitelné a jasné. K. May neprožil svůj život v indiánském prostředí, nepsal cestopisy, ale romány. Jeho příběhy nejsou skutečné a troufám si tvrdit, že více vypovídají spíše o představách Evropanů o Indiánech. Měly zaujmout a pobavit. Jak už jsem několikrát předeslala, postavy i události, které se objevují v těchto pramenech, jsou naprosto smyšlené. Apačský hrdina Vinnetou a jeho rodina či zarputilý Kiowa Tangua nebo lovec Old Firehand38 či slavný Sam Hawkens,39 nikdo z nich reálně neexistoval. To ostatně ani není podstatné, neboť cílem není ověřit pravdivost zobrazovaných událostí, ale identifikovat obrazy, které toto dílo zprostředkovává.

38 39

Slavný zálesák a přítel Old Shatterhanda, manžel zavražděné Ribanny Slavný a zkušený zálesák, který patří do úzké skupiny Old Shatterhandových blízkých přátel

- 15 -

6 Obsah díla a hlavní postavy Pětidílný román „Vinnetou“ je příběhem německého inženýra, který se vydává na „Západ“. Přestože je považován za greenhorna,40 prokazuje velké fyzické, intelektuální a morální schopnosti a získává přezdívku Old Shatterhand.41 Během svého putování se setkává s různými „westmany“,42 se kterými zažívá rozmanitá dobrodružství. Klíčovou událostí, od které se odvíjí celý děj, je setkání s Apači, konkrétně s apačským náčelníkem Vinnetouem. Mezi Apači se Old Shatterhand setkává s bílým otcem, Klekí-petrou, shodou okolností také Němcem, který s nimi žije a snaží se na ně, a na Vinnetoua zejména, působit. O Vinnetouovi mluví jako o svém synu, neboť na něj má velký vliv a je jeho duchovním učitelem. Těsně před svou smrtí prosí Klekí-petra Old Shatterhanda, aby s Vinnetouem zůstal a pokračoval v jeho díle. Old Shatterhand mu to slibuje. Apači Old Shatterhanda nejprve zajmou, jelikož jej podezírají z pokusu o vraždu obou náčelníků, tedy Inču-čuny a Vinnetoua. Po tom, co vyjde najevo, že to byl náčelník Kiowů Tangua, který především prahnul po krvi náčelníků, a Old Shatterhand je vlastně bránil, uzavře Vinnetou s Old Shatterhandem pokrevní bratrství. Vinnetou učí Old Shatterhanda indiánským dovednostem a Old Shatterhand bdí nad svým bratrem po duchovní stránce. Jejich cesty se rozcházejí a zase scházejí. Vinnetou se objeví vždy nečekaně a právě včas, aby pomohl Old Shatterhandovi bojovat proti bezpráví a útlaku. Společnými silami se jim nakonec vždy podaří zvítězit. Old Shatterhand během těchto dobrodružství pokračuje v započatém díle Klekí-petry. Snaží se jít Vinnetouovi příkladem. Vinnetou přijímá jeho myšlenky křesťanské etiky a řídí se jimi. Nakonec tento slavný indiánský náčelník umírá na kolenou svého pokrevního bratra. Jak již bylo řečeno, Old Shatterhand, kterého Vinnetou důvěrně oslovoval „Šarlí“, je německého původu a vydává se na „Západ“ za dobrodružstvím. Je vypravěčem a zároveň hlavní postavou celého díla. Vydává se za zelenáče, ale při první příležitosti ukáže svému okolí svou duševní i fyzickou převahu. Skolí medvěda či přemůže nejsilnějšího Indiána, vysvobodí zajatce apod. Ve skupině zálesáků se vždy stává neomylným vůdcem. Jeho rozhodnutí se podřizuje i Vinnetou. Vinnetou je náčelníkem Apačů. Jeho otcem je Inču-čuna, duchovním otcem Klekípetra. Vinnetou je díky vlivu obou Němců, Klekí-petry a Old Shatterhanda, ukázkou 40

Zelenáč, člověk neznalý zvyklostí „Západu“ Drtící pěst 42 Znalec „Západu“ 41

- 16 -

ušlechtilého divocha.43 Je velmi fyzicky i duševně zdatný. Vyniká svými schopnostmi a vlastnostmi nad všechny ostatní Indiány. Neváhá se postavit na stranu dobra po boku svého pokrevního bratra Old Shatterhanda, i když to většinou znamená bojovat s bělochy proti Indiánům. Protipólem Vinnetoua je hlavní záporná postava Tangua, náčelník Kiowů, jež je zobrazován jako „divoký“ divoch44. Tangua je velmi zdatný a schopný indiánský náčelník. Těchto vlastností však využívá především k tomu, aby škodil svému okolí, ať se jedná o Indiány či ne-Indiány. Je zobrazen jako lhář, zloděj a krvelačný zabiják. Další důležitou postavou je Nšo-či, sestra Vinnetoua. Nšo-či se zamiluje do Old Shatterhanda během jeho rekonvalescence v táboře Apačů. Old Shatterhand však její lásku neopětuje. Nšo-či umírá spolu se svým otcem Inču-čunou rukou bílého zloducha, který baží po zlatě. Inču-čuna je otcem Vinnetoua a Nšo-či. Tento náčelník Apačů je velmi fyzicky schopný, ale je především moudrý. Svým dětem naslouchá a vždy jim vyhoví. Klekí-petra, duchovní otec Vinnetoua a Apačů, se odebral mezi Indiány, aby nabyl duševního klidu po tom, co ve své vlasti spáchal mnoho hříchů. Splní se mu tajné přání, aby mohl umřít za Vinnetoua.

43 44

Viz kapitola Ušlechtilý divoch „Divoký“ divoch je chápán jako protipól ušlechtilého divocha. Více viz kapitola „Divoký“ divoch

- 17 -

7 Obrazy Indiána v díle „Vinnetou“ 7.1 Uniformní indiánský způsob života Především bych chtěla zdůraznit, že K. May čtenářům zobrazuje život různých indiánských kmenů a jejich příslušníků naprosto stejně. Všechny kmeny jsou kočovné, tedy nemají stálá tábořiště a během roku se celý kmen několikrát přesune. Všichni Indiáni bydlí v indiánských stanech. Muži se starají o lov zvěře, ženy o sběr potravy, vaření, o děti. Všichni muži jsou válečníci a mají stejné rituály. Jestliže má být o něčem rozhodnuto, svolává se porada. Toto rokování se vždy protahuje donekonečna.45 Při jakékoli dohodě se kouří dýmka míru neboli kalumet, aby tato dohoda byla řádně zpečetěna. Každý dospělý Indián má svoji medicínu, tedy medicinový váček, který má stále při sobě. Získá jej při rituálu „přijetí za muže“. Je to nejcennější majetek. Jestliže ztratí medicínu, ztratí svou čest. Musí tedy zabít slavného nepřítele a vzít mu jeho medicínu. Bez medicíny je pro svůj kmen mrtev.46 Příslušníci všech kmenů mají Velkého Ducha Mannitoua a věčná loviště, do kterých odcházejí po smrti. Všichni Indiáni s oblibou a při jakékoli příležitosti svého protivníka skalpují. May popisuje všechny tyto indiánské zvyky jako stejné pro všechny. Různé kmeny se podle jeho vyprávění liší jen jinou řečí a způsobem zdobení. Všichni Indiáni tedy žijí stejným způsobem života. Kromě stejného způsobu života jsou i stejně zobrazováni na ilustracích.47

7.2 Dichotomie Významným aspektem v zobrazování Indiánů je nápadná dichotomie. Vzhledem k výše zmiňované generalizaci indiánského způsobu života, který May ve svých dílech předkládá, je jediným dělítkem mezi Indiány skutečnost, zda jsou dobří nebo zlí. Toto dělení je platné zcela bez výjimky. Neexistují žádné sporné, „šedé“ případy, vše je jednoznačně černobílé. Na jedné straně jsou tedy Indiáni zobrazováni kladně. Jedná se například o obraz Indiána jako ušlechtilého divocha či o obraz indiánské princezny. Na straně druhé jsou zobrazováni záporně. V tomto případě jde o obraz Indiána jako „divokého“ divocha či o obraz podřízené stařeny. Indián je tedy zobrazován ambivalentně, jako dobrý či zlý, ušlechtilý či „divoký“. Tuto ambivalenci ukazuji v následujících kapitolách.

45

MAY, K. Vinnetou. I. díl: Indiánské léto. Překlad O. Flögl. Brno: Návrat, 1993, s. 181 Tamtéž, s. 217 47 Viz obrázek č. 5 a č. 6 46

- 18 -

7.3 Ušlechtilý divoch Nejdůležitějším obrazem, který se v díle Vinnetou objevuje je Indián jako ušlechtilý divoch. Tento obraz se vyskytuje výhradně při popisu příslušníků kmene Apačů. Stedman upozorňuje na to, že představa ušlechtilého divocha (Noble Savage) je evropského původu.48 Pojem „divoch“ byl tradičně vztahován ke způsobu života v méně komplexních nebo tzv. necivilizovaných společnostech. Výraz divošství, který odrážel západní etnocentrické přezírání mimoevropských kultur a populací, ztratil v raném novověku u některých autorů pejorativní význam v souvislosti s konceptem tzv. ušlechtilého divocha nezkaženého vlivem civilizace a zachovajícího si původní morální ctnosti.“49 Ušlechtilí divoši byli vychvalováni tvrzeními, že když je primitivní člověk ponechán sám sobě, je nadřazenější jakékoli civilizaci nebo tvorovi.50 Koncept ušlechtilého divocha vychází v evropské tradici z učení J. J. Rousseaua. Ten vyzdvihuje archaický mýtus zlatého věku. Jeho ideálem je právě „ušlechtilý divoch“, který je čistý, ryzí a neposkrvněný, neboť je necivilizovaný a nevzdělaný. Jakákoli civilizace by jej zkazila. Zásadním neštěstím je podle něj vznik soukromého vlastnictví.51 Ušlechtilý divoch je kladným hrdinou a jsou mu připisovány kladné charakterové vlastnosti. Ušlechtilý Indián se nevychloubá svými činy, nezveličuje své úspěchy. Chová se skromně. Lež, podvod, krádež, zbrklost, nepoctivost, pomsta či krvelačnost, to vše je ušlechtilému divochu cizí. Ušlechtilost Indiána, která je primárně prezentována skrze postavu Vinnetoua, náčelníka Apačů, je v díle charakterizována nepřeberným množstvím pozitivních vlastností. I na ilustracích je vyobrazena jeho ušlechtilá tvář.52 Především je to Indián, na kterého je spolehnutí. Jednou z klíčových vlastností je pravdomluvnost a dodržení slibů, dostání svého slova. Indián je tedy čestný, poctivý a důvěryhodný. Tato vlastnost je dokonce explicitně formulována ústy jedné z postav jménem Old Death, která o Vinnetouovi prohlásí, že je nejčestnější hrdina západu.53 Jako prostředek smlouvy, který má zaručit dodržení slova, je prezentováno vykouření dýmky, kalumetu. Jakmile Indián s kýmkoli vykouří dýmku míru, kalumet, čímž stvrdí přátelství, víme s naprostou jistotou, že na dotyčného nevztáhne ruku. Z tohoto důvodu se Old Shatterhand snaží co nejdříve vykouřit s Indiány dýmku míru. Tak si může být jistý, že se mu 48

STEDMAN, R. W. Shadows of the indian. Oklahoma: University of Oklahoma Press, 1982, s. 9 MALINA, J. a kolektiv Antropologický slovník. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2009, heslo Divoch 50 STEDMAN, R. W. Shadows of the indian. Oklahoma: University of Oklahoma Press, 1982, s. 20 51 BUDIL, I. T. Mýtus, jazyk a kulturní antropolgie. Praha: Triton, 1998, s. 41 52 Viz obrázek č. 2 53 MAY, K. Vinnetou. II. díl: Rudý gentleman. Překlad O. Flögl. Brno: Návrat, 1993, s. 177 49

- 19 -

nic nestane, i když je sám uprostřed indiánské vesnice. Také v okamžiku, kdy chce dokázat svou loajalitu Indiánu, vytáhne doutníky a vykouří je.54 Závaznost slibu je prezentována jako zcela absolutní, a to i v případě, že by toto jednání mělo fatální následky či by jeho vyplnění bylo absurdní. Proto se Old Shatterhand snaží oddálit Vinnetouovu přísahu, že zahubí každého bělocha, který mu vstoupí do cesty, když zabijí jeho sestru Nšo-či. Uvědomuje si totiž, že Indián se bude snažit všemi prostředky dostát svému slovu.55 [Vinnetou k Old Shatterhandovi:] „Vinnetou není lhář, nýbrž šlechetný bojovník, který své slovo nezruší.“56 [Vinnetou:] „Máš pravdu, jsi volný.“ [Dodrží slovo a pustí Old Shatterhanda]57

Přestože Indián byl původně válkychtivý zabiják, běloši ho naučili být lepším člověkem (viz kapitola Indiánský pomocník). Vinnetou je vyobrazen jako spravedlivý muž. Je to ušlechtilý člověk a je spravedlivý nejen ke svým přátelům, ale také k nepřátelům.

[Inču-čuna:] „My však uposlechneme učení svého bílého otce Klekí-petry a budeme soudit spravedlivě.“58

[Old Shatterhand] Smysl pro spravedlnost donutil rudochy, aniž byli dotazováni, aby se vyslovili v můj prospěch.59

Další překvapivou vlastností, kterou bychom zařadili pod obraz ušlechtilého, dobrého Indiána, je mírumilovnost, kterou Indián také získal až od bělochů (viz kapitola Indiánský pomocník). [Vinnetou:] „Klekí-petra, který byl mým otcem, přítelem a učitelem, vložil do mého srdce myšlenku míru.“60

54

MAY, K. Vinnetou. IV.díl: Do věčných lovišť. Překlad O. Flögl. Brno: Návrat, 1994, s. 60 MAY, K. Vinnetou. II. díl: Rudý gentleman. Překlad O. Flögl. Brno: Návrat, 1993, s. 25 56 MAY, K. Vinnetou. I. díl: Indiánské léto. Překlad O. Flögl. Brno: Návrat, 1993, s. 306 57 Tamtéž, s. 307 58 Tamtéž, s. 281 59 Tamtéž, s. 103 60 Tamtéž, s. 256 55

- 20 -

Dalším konstituujícím prvkem obrazu ušlechtilého divocha je Indián jako dobrý člověk, dobrý ve vztahu k druhým. I tuto vlastnost získali Indiáni od bělochů. Do této charakteristiky můžeme zařadit vlastnosti jako dobrotivý, hodný. Když se Old Shatterhand uzdraví, aby ho následně mohli umučit u indiánského kůlu, Vinnetou se ho zastane a prosí svého otce, aby byl Old Shatterhand vyslechnut. Inču-čuna vyhoví přání svého syna.61 Když se Apači zmocní proradných Kiowů, neusmrtí je, ale nechají je odejít.

[Nšo-či k Old Shatterhandovi] Ano. Vlastně měli být usmrceni. Každý jiný kmen by je umučil, ale Klekí-petra byl pro nás učitelem a naučil nás znát dobrotu Velkého Ducha. Když Kiowové zaplatí za naše mrtvé, mohou se vrátit domů. 62

Sem patří i charakterové vlastnosti ušlechtilého divocha, jako je shovívavost, soucit a velkorysost. Zloduch, který zavraždil Klekí-petru, měl pykat za tento hrozný čin. Přesto mu dávají šanci a snaží se dozvědět, jestli v něm nezůstalo kus dobrého.63 Když je Old Shatterhand zajat Apači, Vinnetou se domníval, že jej a jeho otce chtěl Old Shatterhand zabít. Old Shatterhand se však jen bránil. Ve skutečnosti pro ně riskoval svůj život, když se jich zastával. Dokonce bojoval s nejlepším bojovníkem Kiowů, aby si u Kiowů vyprosil jejich životy. Přestože mu Vinnetou nevěří, rád by byl soucitný a shovívavý. [Vinnetou:] „Kdybyste se byli přiznali otevřeně, byl bych se za vás přimluvil.“64

Přestože byl Old Shatterhand úhlavním nepřítelem Vinnetoua, Vinnetou ho nenechá zemřít.

[Sam Hawkens:] „On to byl [Vinnetou], který vám obvázal ránu na krku, jinak byste se už nebyl probudil, nýbrž byste byl dočista vykrvácel, jestli se nemýlím.“65

Jestliže se bavíme o dobrém člověku ve vztahu k druhým, jistě nelze opomenout, že Indián je k druhým uctivý, a především je štědrý a pohostinný. Není pro ně nic neobvyklého dát návštěvníkům k dispozici vlastní stan, obsluhovat je jídlem či jim přidělit průvodce po

61

MAY, K. Vinnetou. I. díl: Indiánské léto. Překlad O. Flögl. Brno: Návrat, 1993, s. 287 Tamtéž, s. 262 63 Tamtéž, s. 332 64 Tamtéž, s. 256 65 Tamtéž, s. 250 62

- 21 -

krajině.66 Jeden indiánský náčelník, s příznačným jménem Dobrý muž, dává Old Shatterhandovi totem, jež je velkou vzácností.67 To je prezentováno například Vinnetouovou oddaností Old Shatterhandu, kterou mu při jakékoli příležitosti dává najevo například tím, že mu nabízí celý svůj majetek. [Vinnetou k Old Shatterhandovi:] „Můj bratr zapomíná, že vše co patří mně, je jeho?“68

Podobně je štědrost prezentována darem nejlepšího koně. Old Shatterhand na svých cestách zajme Ma-rama, syna náčelníka Komančů. Old Shatterhand se k němu chová jako k bojovníku a ne jako k zajatci. Ma-ram mu později věnuje nejlepšího koně svého kmene.

[Old Shatterhand] Byl jsem tím bohatým a velkomyslným darem překvapen, neboť na takovém koni mne nemohl nikdo dohonit.69

S Indiánem jako dobrým ve vztahu k bližnímu se pojí jeho věrnost a obětavost. Indián by nikdy neprozradil svého spojence, nezradil přítele.70 Ať se indiánský náčelník rozhodne pro cokoli, jeho bojovníci vždy stojí při něm. Přesně to popisuje Old Shatterhand při boji Apačů s Kiowy, kteří jsou v obrovské přesile.

[Old Shatterhand] Za pět minut po našem útoku byl boj skončen. Jen pět minut! Avšak v takovém boji znamenají dlouhou dobu! Náčelník Inču-čuna ležel spoután na zemi, vedle něho Vinnetou v bevědomí. Ani jeden Apač neunikl, nepochybně proto, že těm udatným lidem ani nepřišlo na mysl opustit své náčelníky. 71

Vinnetou, jako typický ušlechtilý divoch, je také skromný. To se projevuje například když jej Old Shatterhand označuje za výjimečného vůdce, když po smrti své sestry a otce rukou bělochů chce svolat všechny bojovníky rudých kmenů a proti bělochům vytáhnout.

[Old Shatterhand:] „Úmysl, který jsi měl, byl veliký a ty jsi snad jediný muž, který by jej mohl provést, avšak - - - “ [Vinnetou:] „Nechť můj bílý bratr o mně smýšlí i mluví skromněji!“72 66

MAY, K. Vinnetou. II. díl: Rudý gentleman. Překlad O. Flögl. Brno: Návrat, 1993, s. 304 Tamtéž, s. 335 68 MAY, K. Vinnetou. IV.díl: Do věčných lovišť. Překlad O. Flögl. Brno: Návrat, 1994, s. 205 69 Tamtéž, s. 89 70 MAY, K. Vinnetou. III. díl: Na válečné stezce. Překlad O. Flögl. Brno: Návrat, 1994, s. 238 71 MAY, K. Vinnetou. I. díl: Indiánské léto. Překlad O. Flögl. Brno: Návrat, 1993, s. 205 72 MAY, K. Vinnetou. II. díl: Rudý gentleman. Překlad O. Flögl. Brno: Návrat, 1993, s. 68 67

- 22 -

S obrazem ušlechtilého divocha se také pojí další pozitivní charakteristiky. Jedná se o další kladné mentální vlastnosti, které však přímo nevyjadřují indiánskou ušlechtilost.

7.3.1 Vzdělaný a moudrý Indián Indián je v díle K. Maye vyobrazen jako vzdělaný, chytrý a moudrý. Nejen Vinnetou, Inču-čuna, ale i Tangua nebo Komančové jsou schopni domluvit se více méně plynulou angličtinou. [Old Shatterhand o Vinnetouovi] Mluvil velmi čistou angličtinou. …řekl starší Indián [Inču-čuna] angličtinou stejně dobrou.73

Old Shatterhand dokonce u Vinnetoua objevil knihy, z čehož lze odvodit, že Vinnetou umí číst, a jak říká Old Shatterhand, zřejmě má touhu po vyšším vzdělání.74 Ve čtvrtém díle se dokonce objevil důkaz, že Vinnetou umí i psát, protože napsal svou vlastní závěť.75 Vinnetouův otec Inču-čuna, přestože se v díle objevuje jen krátce, je vylíčen jako moudrý náčelník.76 Inda-nišo (Dobrý muž) je nejmoudřejší náčelník Apačů.77

[Vinnetou:] „Kiowové nejsou děti, nýbrž zkušení bojovníci; ti učiní ze všeho možného to nejmoudřejší a to je jen jedno.“78

[Old Shatterhand] Žasl jsem nad tím Indiánem … nikdy jsem neslyšel podobný proslov … jeho logika i způsob mluvy byly hodny vzdělaného muže.79

Indiáni nejsou všichni stejní, někteří jsou lepší. Jedná se samozřejmě o Apače, kmen Vinnetouův. [Old Shatterhand] Apačové museli však být opatrní, protože mohli za každým záhybem lesa, za každým křovím na nás narazit; proto postupovali proklatě zvolna. Jednali velmi chytře a opatrně; měl jsem z nich radost, a myslím, že Apačové jsou nad všechna ostatní rudá plemena.80

73

MAY, K. Vinnetou. I. díl: Indiánské léto. Překlad O. Flögl. Brno: Návrat, 1993, s. 102 MAY, K. Vinnetou. I. díl: Indiánské léto. Překlad O. Flögl. Brno: Návrat, 1993, s. 254 75 MAY, K. Vinnetou. IV. Díl: Do věčných lovišť. Překlad: O. Flögl. Brno: Návrat, 1994, s. 293 76 Tamtéž, s. 128 77 MAY, K. Vinnetou. II. díl: Rudý gentleman. Překlad O. Flögl. Brno: Návrat, 1993, s. 314 78 Tamtéž, s. 90 79 MAY, K. Vinnetou. I. díl: Indiánské léto. Překlad O. Flögl. Brno: Návrat, 1993 s. 111 80 Tamtéž, s. 194 74

- 23 -

7.3.2 Indián spojený s přírodou Určitě nás nepřekvapí, že je Indián popsán jako člověk, který rozumí přírodě. Nevybíjí zvířata, ale loví jen pro nutnou potřebu. Ukazuje se zde stereotyp ekologického, přírodního Indiána.81 Je dobrým ranhojičem, neboť rozumí bylinám, a umí napodobit zvuky různých zvířat. Celý život žije s přírodou v harmonii a je jí vděčný za to, co mu poskytuje. Navíc dokáže tyto schopnosti mistrně předat, například když učí Old Shatterhanda tomuto umění.

[Old Shatterhand] Vinnetou si umínil vzít mne do „indiánské školy“ … Byl mistrem ve všech věcech, jejichž znalost vyžaduje indiánský způsob života, byl i mistrem ve vyučování.82

7.3.3 Statečný, nebojácný Indián Dalšími pozitivními vlastnostmi Indiána, jak kladného, tak záporného hrdiny je statečnost a nebojácnost. Indián se nebojí žádného dobrodružství, je odvážný a nelekne se překážky ani přesily. Indiáni tak často explicitně deklarují svou nebojácnost.

[Kiowa] „Neznám strach“

Zbabělost je opovrženíhodná. Ze zbabělce se stává vyvrhel, kterého nikdo nechce přijmout. Zároveň je za zbabělost trestán i odnětím vyhlídky na věčný posmrtný život. Jestliže se chce zachránit a moci vstoupit do věčných lovišť, musí všem ukázat svou statečnost a to nikde jinde než u mučednického kůlu. Indiánská odvaha je obdivuhodná.

[Old Shatterhand] Ukázal-li se někdo zbabělým v bitvě nebo neschopným a slabým, aby sám sebe opanoval a nadřadil zájem celku nad zájmy vlastní, pak propadá všeobecnému opovržení; žádný kmen, ani nepřátelský, ho nepřijme, potlouká se pak pustinou a může získat jméno jen tím, že se vrátí k svému kmeni a zemře tam zdlouhavou, trapnou sebevraždou, aby dokázal, kolik umí snášet bolesti. To je jediný prostředek, aby si takový vyvrhel otevřel bránu do věčných lovišť. Je to právě ono pomyšlení, které žene Indiána k činům, jichž by se jinak nikdo neodvážil.

83

7.3.4 Mlčenlivý indián Jedním z typických obrazů je Indián jako mlčenlivý. Všichni Indiáni hovoří pouze když musí, jinak raději mlčí. Například když k sobě Inču-čuna pozval Old Shatterhanda na večeři, zmiňuje Old Shatterhand, že:

81

Srovnej KRECH, S. The Ecological Indian: myth and history. London: Norton, 2000 MAY, K. Vinnetou. I. díl: Indiánské léto. Překlad O. Flögl. Brno: Návrat, 1993, s. 362 83 Tamtéž, s. 299 82

- 24 -

Mluvilo se velmi málo, skoro téměř nic. Rudoch vůbec rád mlčí.84

Nejnápadněji se tato vlastnost projevuje v případě Vinnetoua. Vyjednávání je vždy v rukou Old Shatterhanda a Vinnetou pouze mlčky přihlíží. Například když dorazil Old Shatterhand se svými společníky ke srubu Mr. Cropleye, musel se sám zhostit vysvětlování.

[Mr. Cropley:] „Tedy pedlara chcete najít? Chcete s ním domluvit obchod?“ [Old Shatterhand:] „Ano,“ odpověděl jsem, zatímco Vinnetou po svém zvyku mlčel.“85

Vinnetou zároveň ani hovořit nepotřebuje. Mluví jen v případě, když to, co se pokouší sdělit ostatním, jinak než slovy popsat nelze. Například když Old Shatterhand s Vinnetouem pronásleduje Komanče:

[Vinnetou] Ukázal pravou rukou vpřed, kdežto zavřená levá ruka nám přikázala mlčet a být opatrnými. Vystrčil jsem hlavu a napjal svůj zrak, avšak marně; nezpozoroval jsem nic. Vinnetou zavěsil pušku na sedlo, vytasil Bowieový nůž, slezl z koně a zmizel mezi stromy, aniž hlesl. „Co se asi děje Charlesi?“tázal se Mark. „Nevím. Zpozoroval něco podezřelého a šel, aby se přesvědčil o naší bezpečnosti. To jsi poznal z jeho jednání, a proto nemusel říci ani slovo.“86

Indián není jen mlčenlivý, ale je vyobrazen jako člověk, který se umí za všech situací ovládnout. To se týká i Indiána u mučednického kůlu. Indián neprojeví bolest. Ani v situacích, kdy je s ním krutě zacházeno, to na sobě nedá znát.

Proto dal [Tangua] rozkaz přivázat je vzpřímené ke stromům. To se stalo, a to, jak bylo pochopitelné, nepříliš něžným způsobem. Kiowové při tom jednali co nejsurověji a snažili se Apačům způsobit co největší bolesti. Žádný zajatec však nehnul ani brvou. Byli ve snášení muk přísně vychováni a zoceleni.87

Maximální sebeovládání se však netýká pouze fyzické bolesti, ale také emocionálních stavů. Indián nikdy nedává najevo své pocity. Když Rattler střelil po Vinnetouovi, Klekí-petra před něj rychle skočil a svým tělem ho tak zachránil před jistou smrtí. Sám pak umírá.

84

MAY, K. Vinnetou. I. díl: Indiánské léto. Překlad O. Flögl. Brno: Návrat, 1993, s. 351 MAY, K. Vinnetou. III. díl: Na válečné stezce. Překlad O. Flögl. Brno: Návrat, 1994, s. 225 86 MAY, K. Vinnetou. IV.díl: Do věčných lovišť. Překlad O. Flögl. Brno: Návrat, 1994, s. 19 87 MAY, K. Vinnetou. I. díl: Indiánské léto. Překlad O. Flögl. Brno: Návrat, 1993 s. 207 85

- 25 -

Zazněl všeobecný výkřik zděšení; jen oba Apači mlčeli. Klečeli u svého přítele, který se obětoval za svého miláčka. Prohlíželi mlčky jeho ránu... [Old Shatterhand:] „Vezmi jeho hlavu do svého klína,“ prosil jsem Vinnetoua. „Otevře-li oči a spatří tě, bude jeho smrt klidnější.“ Uposlechl mého vyznání, aniž pronesl slovo; ani brvou nepohnul.88

To se týká nejen smutku, ale také radosti. Přestože má Vinnetou při každém novém shledání se svým bratrem Old Shatterhandem velkou radost, nedá ji skoro najevo.

[Old Shatterhand o Vinnetouovi] Ruka mu klesla a jeho temné oko se radostně zalesklo. „Šarlí!“ Zavolal jen jediné slovo, avšak byl v něm výraz radosti, kterou hrdý Indsman raději tlumí, než by ji hlasitě pronesl.89

Stejně tak při sněmu či shromáždění jsou Indiáni vyobrazeni jako neobyčejně klidní. Old Shatterhand popisuje shromáždění Komančů:

Jinde se shromáždění bez hluku neodbude; zde však, mezi takzvanými „divochy“, jsem neuslyšel zbytečné slovo. Každý přišel vážně a důstojně, vyhledal si své místo a stál pak nehybně jako socha.90 7.3.5

Hrdý Indián V neposlední řadě je Indián vyobrazen jako hrdý člověk. Být hrdý v pojetí K. Maye

má několik různých charakteristik. Za prvé se to projevuje tím, že na svém území je Indián pánem a nenechá se od nikoho obtěžovat. Při vyměřování železnice se Old Shatterhand setká s Apači. Půda, kde má stát železnice patří jim, a proto se Klekí-petra na Old Shatterhanda osopí:

[Klekí-petra:] „Půda, na níž jste, patří Indiánům, a to Apačům kmene Mescalero. Vím určitě, že tato půda nebyla ani prodána, ani komukoliv nějakým způsobem postoupena.“91

Indián se také nikdy nenechá beztrestně urážet. Pokud se někdo dotkne jeho cti, ať už slovem či gestem, následuje okamžitý trest. Ten může přijít i v situaci, kdy se tím Indián dostává do nebezpečí (například když stojí takřka osamocen proti většině nepřátel).

88

MAY, K. Vinnetou. I. díl: Indiánské léto. Překlad O. Flögl. Brno: Návrat, 1993, s. 120 MAY, K. Vinnetou. IV.díl: Do věčných lovišť. Překlad O. Flögl. Brno: Návrat, 1994, s. 16 90 Tamtéž, s. 84 91 MAY, K. Vinnetou. I. díl: Indiánské léto. Překlad O. Flögl. Brno: Návrat, 1993, s. 99 89

- 26 -

Než mu v tom mohl někdo zabránit, vchrstl koflík i s obsahem mladému Apačovi do tváře. Podle indiánských pojmů to byla smrtelná urážka, za kterou následoval hned trest. Vinnetou ho udeřil pěstí do tváře takovou silou, že se Rattler hned skácel.92

Dalším projevem hrdosti je pocit nadřazenosti vůči zajatcům. To nám potvrzuje rozprava mezi Old Shatterhandem a Vinnetouovou sestrou Nšo-či. [Old Shatterhand:] „Mohl bych ti to sice říci, mohl bych ti vůbec svěřit všechno, avšak je-li on [Vinnetou] příliš hrdý, aby se mnou mluvil, jsem i já příliš hrdý, než abych s ním mluvil prostřednictvím posla.“93

Podobně si také nenechá pomoci od nepřátel.

Protože ranění Kiowové našli pomoc u svých, pomáhali jsme my [Old Shatterhand a jeho přátelé] raněným Apačům. Při tom se nám nedostalo jen zuřivých pohledů, nýbrž i odporu. Poražení byli příliš hrdí, než aby si dali prokazovat úslužnost od svých nepřátel, byli by raději na místě vykrváceli.

94

A také nikdy neprosí o milost. Je to proti jejich přesvědčení. To raději zhynou, jako v případě Komančů, kteří se nechají pobýt od Apačů, přestože by mohli vyjednávat.

[Old Death:] „Vyšlete k němu [k Vinnetouovi] někoho vyjednávat. Já sám jsem k tomu ochoten.“ [Hbitý jelen:] „Komančové raději zemřou, než aby prosili Apače o milost.“95

Kladné vlastnosti se však neobjevují pouze ve vztahu k ušlechtilému divochu, ale k Indiánům obecně. Indián je zobrazen vždy jako pozoruhodný hrdina, ať se jedná o kladnou postavu (Vinnetou) či zápornou (Tangua).

[Old Shatterhand o Vinnetouovi] Stál přede mnou hrdě a vysoko vzpřímen, muž který se cítil přes své mládí králem.96

92

MAY, K. Vinnetou. I. díl: Indiánské léto. Překlad O. Flögl. Brno: Návrat, 1993, s. 99, s. 119 Tamtéž, s. 263 94 Tamtéž, s. 206 95 MAY, K. Vinnetou. III. díl: Na válečné stezce. Překlad O. Flögl. Brno: Návrat, 1994 s. 54 96 MAY, K. Vinnetou. II. díl: Rudý gentleman. Překlad O. Flögl. Brno: Návrat, 1993, s. 24 93

- 27 -

7.4 Krásný a schopný indián Ať už se jedná o kladnou či zápornou postavu, Indián má vždy vypracované svalnaté tělo a vypilované všechny schopnosti, které patří k indiánskému způsobu života. Příslušníci mužského pohlaví jsou vyobrazeni nejen jako velmi krásní, ale také velmi fyzicky zdatní.97

7.4.1 Fyzická krása Indián je až na malé výjimky (tlustý pokřtěný Indián v Estancia del Caballero, smířený s civilizací a tedy vlastně bývalý Indián98) zobrazován jako fyzicky atraktivní. Typickým příkladem je samozřejmě Vinnetou. [Old Shatterhand o Vinnetouovi] Rysy jeho vážné, mužně krásné tváře mohly být nazvány římskými; lícní kosti vyvstávaly jen nepatrně, rty zcela bezvousé tváře byly plné a přece jemné a pleť mdle světle hnědá s jemným nádechem bronzu.99

Společnými charakteristikami všech Indiánů je statná, svalnatá postava, ušlechtilé držení těla, souměrná tvář a modročerné vlasy. Tyto charakteristiky se neomezují pouze na Vinnetoua, respektive na kladné postavy, ale objevují se i u postav záporných. Jejich náčelník [Tangua] byl vskutku impozantního vzrůstu.100

Všichni [Komančové] měli silné, statné postavy; kmen Komančů je vůbec známý tím, že má nejkrásnější muže.101

Fyzickou krásu dokresluje také oblečení Indiánů, které je téměž vždy upravené, čisté a pečlivě zpracované či zdobené. [Old Shatterhand o Vinnetouovi] Měl bíle vypranou a červeným vyšíváním okrášlenou loveckou košili. Legginy byly z téže látky a opatřeny žíněnými třásněmi. Na jeho košili ani na spodkách nebylo ani skvrny, ani nejmenší nečistoty. Jeho malé nohy vězely v mokasínech vyšívaných perlami a okrášlených ostny dikobraza. Na krku mu visela dýmka a trojnásobný řetěz z drápů šedého medvěda, které Indián tomuto nejobávanějšímu dravci Skalistých hor sám odňal. Opásán byl širokým pásem, utvořeným z drahocenné saltillské pokrývky.102

97

Viz obrázek č. 3 MAY, K. Vinnetou. II. díl: Rudý gentleman. Překlad O. Flögl. Brno: Návrat, 1993, s. 309 99 Tamtéž, s. 176 100 MAY, K. Vinnetou. I. díl: Indiánské léto. Překlad O. Flögl. Brno: Návrat, 1993, s. 99, s. 172 101 MAY, K. Vinnetou. II. díl: Rudý gentleman. Překlad O. Flögl. Brno: Návrat, 1993, s. 303 102 Tamtéž, s. 175 98

- 28 -

7.4.2 Fyzické schopnosti Jenom samé superlativy se objevují při popisu fyzických schopností indiána. Indián je v tomto směru vyobrazen až nadlidsky. Je velmi silný.

[Old Shatterhand o Vinnetouovi] Pak uchopil útočníka jako předtím v pase, vyzvedl ho a mrštil jím tak mocně do kouta, že chlap tam zůstal ležet omráčen.103

Indián je také rychlý, obratný a odolný. Komančové se rozdělili na dva oddíly, které spolu zdánlivě bojovaly, tu v řadách, tu jednotlivě, a jevili při tom vytrvalost a hbitost, jež by Evropana naplnila úžasem.104

Díky výbornému zraku a sluchu je vynikajícím pozorovatelem a tedy i stopařem. Ještě jsme nebyli od břehu příliš vzdáleni, když řekl Vinnetou: „Tiše! Slyším něco! Jsou to údery vesel do vody.“ … Vinnetou dobře slyšel; někdo vesloval dolů po řece.105

Je rychlým běžcem i obratným jezdcem na koni.

Byl to běh, jaký jsem dosud nikdy nevykonal, vytrval jsem však v něm, protože mne Vinnetou naučil, jak nutno běžet, abychom se neudýchali a předčasně neunavili.106

Žádný z jezdců [Apačů] neměl skutečné uzdy; všichni řídili koně jen ohlávkami a přece vedli a řídili svá zvířata s jistotou, která by byla ke cti i evropskému oddílu jízdy. Přihnali se klusem v pětistupu a zastavili tak přesně, jako by tento nástup denně cvičili.107

Pohybuje se rychle, obratně a tiše ať už se plazí v porostu nebo šplhá po skalách.

Oči Kiowů jsou uvyklé temnotě a jejich pohyby jsou podobné plazení hada, jehož není slyšet, když se v lese vine po mechu.108

103

MAY, K. Vinnetou. II. díl: Rudý gentleman. Překlad O. Flögl. Brno: Návrat, 1993, s. 181 MAY, K. Vinnetou. IV.díl: Do věčných lovišť. Překlad O. Flögl. Brno: Návrat, 1994, s. 26 105 MAY, K. Vinnetou. II. díl: Rudý gentleman. Překlad O. Flögl. Brno: Návrat, 1993, s. 112 106 Tamtéž, s. 30 107 MAY, K. Vinnetou. III. díl: Na válečné stezce. Překlad O. Flögl. Brno: Návrat, 1994 s. 65 108 MAY, K. Vinnetou. II. díl: Rudý gentleman. Překlad O. Flögl. Brno: Návrat, 1993, s. 86 104

- 29 -

Ani voda mu není cizí, ba naopak. Je otužilý a plave velmi dobře. Co teď Vinnetou činil, nebylo plavání, nýbrž spíše skákání po vodě. Nůž svíral mezi zuby a mocnými rozmachy létal kupředu jako po hladině mrštěný kámen.109

Je dobrým bojovníkem také díky své schopnosti dobře zacházet s indiánskými zbraněmi. Háže nožem či tomahavkem, střílí z luku. [Old Shatterhand je varován:] „Komančové střílejí svými šípy stejně dobře jako my puškami.“110

Indiáni však nevládnou jen svými zbraněmi, stejně dobře používají i střelné zbraně.

V levé ruce měl [Vinnetou] revolver, v pravé se mu blýskal tomahawk. Každá kulka z jeho revolveru zasáhla, jeho sekera svištěla z hlavy na hlavu.111

7.5 „Divoký“ divoch Koncept krvelačného zabijáka vychází v evropské tradici z učení T. Hobbese. Ten tvrdí, že člověk je zvíře, jež hledí jen na svůj vlastní prospěch a je řízeno strachem před smrtí. Všichni tak tíhnou k panování a tedy k válčení. Platí jen právo silnějšího. Aby byl zachován mír, musí se učinit opatření. Lidé si tedy zakáží vše, o čem si myslí, že by to bylo v jejich neprospěch. Člověk je tedy v podstatě divoch a jen civilizace z něj udělala kulturního tvora a jen díky civilizaci se lidé navzájem nepobijí.112 Obraz „divokého“ divocha je patrný zejména při popisu Kiowů či Komančů. Naprostým opakem Vinnetoua, představitele ušlechtilého divocha, je Tangua, náčelník Kiowů. Tangua je vyobrazen jako typický „divoký“ divoch. Nejedná se však jen o Tanguu. V díle nacházíme vedle obrazu ušlechtilého Vinnetoua bezpočet proradných Indiánů zabijáků. Zabíjení a nic než zabíjení může vypadat jako jejich hlavní funkce.113 Indián je považován za rozeného zabijáka, který skalpuje a vraždí. Je nebezpečný nejen bělochům, ale i příslušníkům znepřátelených indiánských kmenů. Tento obraz je manifestován nejen nutnou přítomností vojáků, například při stavbě železnice, ale i 109

MAY, K. Vinnetou. II. díl: Rudý gentleman. Překlad O. Flögl. Brno: Návrat, 1993, s. 114 Tamtéž, s. 328 111 MAY, K. Vinnetou. III. díl: Na válečné stezce. Překlad O. Flögl. Brno: Návrat, 1994 s. 38 112 MALINA, J. a kolektiv Antropologický slovník. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2009, heslo Hobbes 113 STEDMAN, R. W. Shadows of the indian. Oklahoma: University of Oklahoma Press, 1982, s. 5 110

- 30 -

explicitněji tím, že Indiáni jsou prezentováni v neustálém válečném vztahu mezi sebou navzájem. Indiáni mají neustále vykopanou válečnou sekeru. Prvním atributem tohoto obrazu je samotné zabíjení. Indiáni páchají ukrutnosti na svých protivnících, jejich ženách a dětech. Indián je vždy ozbrojen, tedy připraven k boji.

[Sam Hawkens:] „Tangua má báječný úmysl zabít každého bělocha, který upadne do jeho rukou, ba dokonce i každého rudocha, který není zrovna Kiowa.“114

V zádech mu [bezejmennému bělochovi] vězel, jak jsem zpozoroval při prohlídce těla, ozubený hrot zlomeného šípu. Byli zde Indiáni jdoucí po válečné stezce, o čemž jasně svědčilo ozubení.115

Dalším atributem je skalpování. Skalp je prezentován jako symbol úspěšnosti indiánského bojovníka. Čím víc skalpů za pasem, tím mocnější bojovník. Ale také čím mocnější bojovník, tím cennější je jeho skalp. Proto se například Tangua tak horlivě vrhá na Inču-čunu, aby mu serval kůži z hlavy.116

S vystřelenými puškami v rukou se přihnali rudoši [Ogallalla Siouxové], narazili však jen na mrtvé a raněné, protože ostatní hned uprchli, aby se zachránili ve vozech. Několik Indiánů se sehnulo, aby se zmocnili skalpů padlých, museli od toho však upustit, protože na ně bylo z předních vozů stříleno.117

Ani Vinnetou, který je typickým představitelem ušlechtilého divocha se nemůže udržet, když se mu do rukou dostane jeho největší nepřítel Parranoh.118 [Vinnetou:] „Můj bratr je rychlý jako šíp a jeho nůž zasahuje jistě,“ řekl, když spatřil tělo uprchlíka. „Nechce se můj bratr Old Shatterhand ozdobit skalpem Athabasky [Parranoha]?“ [Old Shatterhand] Udiveně jsem na Vinnetoua pohlédl. „Víš přece, že nikdy neberu vlasy nepřítele!“ „Náleží tedy mně!“ řekl drtivým hlasem, jaký jsem od něho ještě nikdy neslyšel. V nejbližším okamžiku se vrhl na padlého, jenž ležel na hřbetě a dokleknuv pravým kolenem na jeho hruď, oddělil třemi řezy kůži od lebky.119

Dalším prvkem, který tvoří obraz krvežíznivých válečníků je pak mučení zajatců u kůlu. Indiáni jsou zobrazováni jako důmyslní mučitelé. Pro Old Shatterhanda a jeho

114

MAY, K. Vinnetou. II. díl: Rudý gentleman. Překlad O. Flögl. Brno: Návrat, 1993, s. 97 MAY, K. Vinnetou. III. díl: Na válečné stezce. Překlad O. Flögl. Brno: Návrat, 1994 s. 301 116 MAY, K. Vinnetou. I. díl: Indiánské léto. Překlad O. Flögl. Brno: Návrat, 1993, s. 288 117 MAY, K. Vinnetou. III. díl: Na válečné stezce. Překlad O. Flögl. Brno: Návrat, 1994 s. 326 118 Vrah Ribanny, kterou Vinnetou miloval 119 MAY, K. Vinnetou. III. díl: Na válečné stezce. Překlad O. Flögl. Brno: Návrat, 1994 s. 144 115

- 31 -

společníky připravila apačská rada starších honbu ve vodě, zápas a nakonec upálení.120 Zřejmě byli tak „mírní“ jen proto, že Vinnetou „měl pro Old Shatterhanda slabost“. Na další zápornou postavu, která nepatří k Indiánům také čekala strašná smrt.

Nůž přiletěl, zasáhl přesně naznačené místo a projel svaly do rakve. Šlo do tuhého. Rattler pocítil bolest a vyrazil skřek, jako by mu již teď šlo o život. Druhý nůž se zabodl do téhož svalu druhé ruky, a Rattler dvojnásobně zavyl. Třetí a čtvrtý vrh platily stehnu a zasáhly přesně místa, která náčelník předem označil.121

Mučení se týká nejen bělochů, ale je praktikováno i na příslušnících znepřátelených indiánských kmenů, kteří padnou do zajetí. Například kdyby se Vinnetou dostal do rukou Komančů, připravili by mu podobné mučení.

Vinnetou by musel zemřít, avšak ne tak rychle, ne za hodinu, ale ani ne za den. Jeho tělo by Komančové ponenáhlu rozdrásávali s opatrností anatoma, takže by přešlo mnoho dní, než by ho vysvobodila smrt.122

Indián je zobrazen nejen jako nebezpečný zabiják, ale jako pomstychtivý a proradný zrádce. Přestože jsou ujednány podmínky, poruší dané slovo či překrucují podmínky smlouvy. Jestliže ujednají boj mezi bělochem a Indiánem, podmínky jsou pro každého jiné, Indián je zvýhodněn, čímž prakticky bělocha předem odsoudí k smrti. Příkladem je boj Inču-čuny proti Old Shatterhandovi: [Inču-čuna:] „Sejmeme Old Shatterhandovi pouta a pustíme ho do vody řeky, kterou musí přeplavat; on však nedostane žádnou zbraň. Já ho budu následovat a vezmu si tomahawk.“123

Sam Hawkens tak předvídá úskok Kiowů: „Čert věř přísaze, za níž se tají sto zákeřnických plánů.“ 124

Slib, který Indiáni dají, se dá interpretovat různě, respektive je Indiány interpretován tak, aby byl pro ně výhodný. Proto když Kiowové zpečetí vykouřením dýmky míru slib, že Apače nezabijí, Tangua prohlašuje: 120

MAY, K. Vinnetou. I. díl: Indiánské léto. Překlad O. Flögl. Brno: Návrat, 1993, s. 292 Tamtéž, s. 337 122 MAY, K. Vinnetou. II. díl: Rudý gentleman. Překlad O. Flögl. Brno: Návrat, 1993, s. 307 123 MAY, K. Vinnetou. I. díl: Indiánské léto. Překlad O. Flögl. Brno: Návrat, 1993, s. 293 124 Tamtéž, s. 232 121

- 32 -

„My apačské psy neusmrtíme, avšak budeme snad moci za to, když nedostanou jídlo a vodu? Mohu za to já, že dříve než je propustím na svobodu zemřou hladem a žízní?“125

Stejně proradní jako Kiowové jsou zobrazováni i Komančové. Bez předešlého varování či upozornění, že válečná sekera byla vykopána, se vrhají na Apače. Dají své slovo, že vyslanci Apačů jsou během vyjednávání v bezpečí, ale jejich činy odpovídají přesnému opaku.

[Old Death:] „Vy jste v míru přepadli jejich vesnice, uloupili jejich majetek, odvedli jejich ženy a dcery a jejich bojovníky jste pobili a umučili. Potom jste povraždili jejich vyslance a zrušili dané slovo.“126

Indián je zobrazován jako lhář. Tangua se choval jako krvežíznivý zabiják když chtěl zneškodnit Apače. Jakmile se však Inču-čuna vyptává na průběh událostí, Tangua obviní z tohoto jednání Old Shatterhanda a jeho společníky, přestože ti Apače hájili.

[Tangua:] „Oni mne proti vám poštvali a žádali mne, abych s vámi neměl žádné slitování, nýbrž abych vás hned všechny usmrtil.“127

Kiowové jsou také zobrazováni jako nebezpeční zloději. Považují všechny plody zvířeny a květeny za vlastnictví svého kmene. Mají proto podle nich právo loupit, dokonce povinnost loupit.

[Kiowa jménem Liška, Tanguův vyzvědač:] „Tam nahoře sídlí dobrý duch, a zde na zemi rostou byliny a zvířata, jež Mannitou určil pro bojovníky Kiowů.“ Nato učinil ještě další čtyři tahy, a když kouř foukl k severu, jihu, východu i západu, pokračoval: „V těch končinách bydlí rudí i bílí muži, kteří ta zvířata i rostliny zabírají nespravedlivým způsobem pro sebe. My je však vyhledáme a sebereme jim, co nám patří.“128

S „divokým“ divochem, krvelačným zabijákem se pojí další obrazy. Je to obraz neschopného Indiána a Indiána drzého, domýšlivého, bažícího po pomstě.

125

MAY, K. Vinnetou. I. díl: Indiánské léto. Překlad O. Flögl. Brno: Návrat, 1993, s. 239 MAY, K. Vinnetou. III. díl: Na válečné stezce. Překlad O. Flögl. Návrat, 1994, s. 54 127 MAY, K. Vinnetou. I. díl: Indiánské léto. Překlad O. Flögl. Návrat, 1993, s. 286 128 Tamtéž, s. 160 126

- 33 -

7.5.1 Neschopný Indián S krvelačným zabijákem se pojí obraz Indiána, který je neschopný a z toho důvodu i opovrhovaný. Setkáváme se s mladými neopatrnými indiány, kteří jsou nepozorní nebo nešikovní. Projevem neschopnosti je ztráta medicinového váčku. Medicinu dostává každý Indián společně se svým jménem, když se stává mužem. Jestliže se nechá zajmout nebo jinak se prohřeší, ztratí své jméno a je vyhoštěn z kmene.129 Tato skutečnost je pro něj horší než smrt. Musí se snažit se vyznamenat nějakým statečným činem, aby získal nové jméno a mohl se vrátit zpět ke svému kmeni. Když Old Death zajme jednoho z Komančů, který již medicinový váček pozbyl, Komanč ho prosí, aby ho zabil. Na otázku proč by to měl učinit, odpovídá: „Protože jsi mne přelstil a zajal. Až to bojovníci Komančů zjistí, zaženou mne a řeknou: Nejdřív pozbyl medicinu a jméno a potom vběhl do rukou bledých tváří. Jeho oči jsou slepé, jeho uši hluché, on nebude nikdy hoden odznaku bojovníka.“130

Dalším projevem neschopnosti je neopatrnost jako důsledek mládí a nezkušenosti.

Při tom se mu [indiánskému vyzvědači] zlomil šíp a muž nechal proti všem pravidlům opatrnosti oba úlomky ležet na místě.131

Indián je zobrazován jako lenoch, který se rád věnuje zahálce. Jestliže není na lovu nebo na válečné stezce, potlouká se líně po táboře. Zdržuje se jakékoli práce. Je to zahálka ve chvíli, kdy se od něj žádná práce nečeká, protože veškerou práci zastávají ženy (k tomuto rozdělení rolí se vrátíme v kapitole Indiánská princezna versus podřízená stařena). Ale můžeme uvést i situace, kdyby Indián něco dělat mohl, ale nedělá nic, případně to dělá neochotně. Když Vinnetou s Inču-čunou pomáhají Old Shatterhandovi při práci, ostatní Apačové jen neochotně přispívají svým dílem a to jen proto, že jim to náčelníci nakázali. Sam Hawkens se při té příležitosti nezdrží komentáře:

„Je a zůstane pravda: rudoch je statečný lovec a bojovník, jinak však dokonalý lenoch. Práce mu nevoní.“132

129

MAY, K. Vinnetou. II. díl: Rudý gentleman. Překlad O. Flögl. Brno: Návrat, 1993, s. 289 Tamtéž, s. 290 131 MAY, K. Vinnetou. III. díl: Na válečné stezce. Překlad O. Flögl. Brno: Návrat, 1994, s. 124 130

- 34 -

Objevuje se i obraz Indiána neznalého a proto důvěřivého.Tangua se třese před plechovkou sardinek v domnění, že jde o trhavinu. Komančové zase uskočí před dalekohledem, v domnění, že jde o totéž. Indiáni jsou tak důvěřivý, až jsou vyobrazeni jako neznalí. Nechají se přesvědčit Old Shatterhandem i jiným chytrým zálesákem o čemkoli.

[Old Death:] „Tento slovutný muž [Old Shatterhand] přišel z daleké země za mořem, aby poznal bojovníky Komančů. Je to náčelník moudrosti a vědy všech věcí a bude po svém návratu vypravovat tisícům lidí, jak statečnými bojovníky jsou Komančové. Bojuje proti všem, kdo se dopouštějí křivd a bezpráví.“ [Old Shatterhand] Zdálo se, že tohle přesahuje chápavost rudocha [Avat-vila, náčelník Komančů]. Pohlížel na mne velmi pečlivě a pak řekl: „Patří tedy k moudrým a zkušeným mužům, říkáš? Jeho vlasy však nejsou vůbec bílé.“ [Old Death:] „V jeho zemi se lidé rodí hned tak moudrými jako zde staří.“ [Avat-vila:] „Velký Duch má tu zemi asi velmi rád.“133

Jindy se Indiáni snaží vymyslet chytrou lest, aby zmátli své protivníky, ale jejich jednání je tak očividné, že je past příliš průhledná. Docílí tak přesného opaku toho, co zamýšleli. Když za sebou Kiowové nezahladí stopy (zahlazování stop je indiánským zvykem), Vinnetou přesně ví, že to musí dělat naschvál a prohlásí: „Chtějí jednat velmi chytře, činí však pravý opak toho, protože nemají v hlavách žádný mozek.“134

Jak už jsem se zmínila, typickými představiteli „divokého“ divocha jsou Komančové. O nich Old Shatterhand dokonce prohlašuje, že jsou necivilizovaní, když jsou přistiženi v situaci, kdy se chovají jinak než by se zachovali Evropané či Američané. Civilizovaní lidé by se … zachovali tiše. Rudoši však řvali a vyli, jako by měli být naráženi na kůl a pobíhali, mávajíce sekerami kolem raněných.135

7.5.2 Indián, který se povyšuje Předposlední obraz, který se pojí s obrazem „divokého“ divocha je obraz domýšlivého Indiána, který se považuje za víc než ostatní. Tento rys osobnosti se vyskytuje především u

132

MAY, K. Vinnetou. II. díl: Rudý gentleman. Překlad O. Flögl. Brno: Návrat, 1993, s. 9 Tamtéž, s. 296 134 Tamtéž, s. 93 135 MAY, K. Vinnetou. III. díl: Na válečné stezce. Překlad O. Flögl. Brno: Návrat, 1994, s. 43 133

- 35 -

náčelníků indiánských kmenů, jedná se tedy například o Tanguu či Avat-vilu nebo To-kejchuna (Vinnetou je výjimkou). Tangua se nestydí povyšovat se na Old Shatterhanda: „Já jsem náčelník, zatímco on je docela obyčejný běloch. Jsem víc než on!“136

Při jiné příležitosti se mu snaží vyhrožovat a ponížit ho, když mu říká: „Jsi proti mně jako ropucha, která vyskočí proti medvědu Skalistých hor.“137

7.5.3 Vzteklý Indián Opakem obrazu mlčenlivého Indiána, kterého reprezentoval především Vinnetou je Indián, který je vzteklý, který se nedokáže ovládat. Tento rys je veskrze negativní a proto se nemůžeme divit, že představitelem zuřivého obrazu Indiána je právě Tangua, náčelník Kiowů. Tangua se opakovaně neudrží. Především v přítomnosti Old Shatterhanda se tento náčelník chová nedůstojně. Neudrží svůj vztek, přestože je bezmocný, když ho Old Shatterhand spoutá.

Jeho oči se na mne upřely se zuřivým výrazem a pak zaskřípěl zuby: „Mlč chlapče, nebo tě rozdrtím!“138

O několik stran později se role obrací. Tangua se ani tentokrát neovládá a přestože je Old Shatterhand spoutaným zajatcem, vrhá se na něj.

[Old Shatterhand:] „[Vinnetou a Inču-čuna] Nejsou lepší než jiní, neboť poslouchají hlas lháře a neponechají slovo pravdě. “ … „Pse, ty mně nazýváš lhářem!“ vzkřikl Tangua. „Já ti rozdrtím kosti!“ Při tom obrátil pušku, pozvedl ji a chtěl mne udeřit pažbou; tu přiskočil Vinnetou, zadržel ho a řekl: „Náčelníku Kiowů, zůstaň klidný!“139

Přestože jsou Inču-čuna s Vinnetouem popsáni veskrze kladně, ani jim se záchvat vzteku nevyhýbá. Když se Sam Hawkens pokouší obhájit své jednání, Inču-čuna se na něj vztekle utrhne: 136

MAY, K. Vinnetou. III. díl: Na válečné stezce. Překlad O. Flögl. Brno: Návrat, 1994, s. 312 MAY, K. Vinnetou. I. díl: Indiánské léto. Překlad O. Flögl. Brno: Návrat, 1993, s. 227 138 Tamtéž, s. 229 139 Tamtéž, s. 287 137

- 36 -

„„Mlč již pse!“ přerušil ho Inču-čuna hněvivě.“140

Když se Old Shatterhand zdráhá skočit do vody, těsně před začátkem boje s Inčučunou, Inču-čuna běsní nad jeho předstíraným strachem:

[Old Shatterhand] Se zuřivým zamručením rozvztekleného tygra na mne Inču-čuna vzkřikl: „Dolů, nebo ti vrazím tomahawk do týla!“141

Vinnetou se neovládá jen v opravdu krajních situacích, například když Rattler zabije jeho otce a sestru nebo když se vrhne na Parranoha, aby ho skalpoval, jak bylo popsáno výše.

7.6 Indiánská princezna Ani jedno období po dobytí Ameriky se neobešlo bez toho, aby nějaký umělec či spisovatel nevyplodil obraz indiánské princezny.142 V díle K. Maye se objevují indiánské princezny dvě – Nšo-či a Ribanna. Tak jako u všech ostatních obrazů jde o zakódovaný stereotyp, který je velmi zkreslený. Jedná se o překrásnou, nezištnou Indiánku, která je ženským provedením ušlechtilého divocha. Je to vždy a pouze dcera náčelníka, které náleží charakteristiky ušlechtilé divošky. Povšimněme si zde, jak dalece K. May promítá do svého díla evropský způsob myšlení. Indiáni přeci nemají aristokracii v evropském smyslu, přesto jak Nšo-či, tak Ribanna byly dcerou nejdůležitějšího muže kmene. Zajímavé je, že obě daly přednost bělochovi před Indiánem a obě zemřely mladé a krásné. Bohužel Ribanna se objevuje v díle až po své smrti, pouze ve vzpomínkách. Nemáme tedy mnoho zmínek a její obraz je neúplný. V několika málo zmínkách je však její obraz naprosto totožný s obrazem Nšo-či. Dcera náčelníka je vyobrazena jako nadmíru krásná bytost. Týká se to postavy, tváře, držení těla, vlasů. Obě zmíněné Indiánky jsou vyobrazeny podobně. Nedá se jim naprosto nic vytknout. U Nšo-či nás K. May upozorňuje na to, že nemá indiánské rysy jako vystouplé lícní kosti či typický indiánský nos.143 Navíc se nekrášlí „lesklými cinkrlátky“ jako ostatní Indiánky.144 Dcery náčelníka jsou prostě výjimečně přitažlivé a dalo by se říci ne-indiánské.

140

MAY, K. Vinnetou. I. díl: Indiánské léto. Překlad O. Flögl. Brno: Návrat, 1993, s. 286 Tamtéž, s. 299 142 STEDMAN, R. W. Shadows of the indian. Oklahoma: University of Oklahoma Press, 1982, s. 25 143 Viz obrázek č. 1 a č. 4 144 MAY, K. Vinnetou. I. díl: Indiánské léto. Překlad O. Flögl. Brno: Návrat, 1993, s. 258 141

- 37 -

[Old Shatterhand o Nšo-či] Jedinou její ozdobou byly dlouhé skvostné vlasy, které jí splývaly ve dvou černých pletencích daleko přes pás….Měla aksamitové černé oči, polokryté pod dlouhými těžkými brvami jako tajemství, které nemá být odhlaleno.145

Syn Ribanny Harry vychvaluje svou matku a její krásu.

[Harry:] „Když šla pro dřevo na oheň pod svým kotlem, kráčela její štíhlá postava rovinou jako královna a z její hlavy splývaly vlasy v dlouhých pletencích až k zemi. Byla miláčkem Mannitoua, Velkého Ducha, byla pýchou kmene a mladí bojovníci hořeli dychtivostí, aby směli složit svou kořist u jejích nohou.“146

Dcery náčelníka jsou zároveň vyobrazeny jako velmi bystré. Obě mluví anglicky.

[Nšo-či:] „Ty ses probudil?“ [Old Shatterhand] Řekla k mému udivení dost běžnou angličtinou.147

Navíc Nšo-či je velmi pozorná, neunikne jí ani maličkost a je dobrou posluchačkou. Rychle se od Old Shatterhanda učí jeho zvykům. Dcery náčelníka jsou vyobrazeny jako rovné mužům. Nšo-či jezdí na koni po mužském způsobu a umí bojovat po boku mužů, neboť se naučila zacházet se zbraněmi.

[Old Shatterhand o Nšo-či] Jezdila vůbec, což jsem věděl již dříve a jak se ukázalo i za této naší jízdy, výtečně a vytrvale. Rovněž tak dobře uměla zacházet se zbraněmi.148

Těmto výjimečným Indiánkám se naslouchá. Nejde jen o to, že si mohou vybrat s kým stráví zbytek života. Nšo-či se nevěnuje jen ženským pracem, ale vydává se na svou žádost se svým bratrem a otcem do města, aby se tam mohla učit bělošským způsobům z důvodů nám všem jistě známých. Chtěla získat srdce Old Shatterhanda. Indiánská princezna je vyobrazena jako žena hodná následování. Je vzorným příkladem pro ostatní ženy, protože má velmi šikovné ruce, je dobrá kuchařka, umí vyřezávat dýmky či zhotovit indiánský oblek.

145

MAY, K. Vinnetou. I. díl: Indiánské léto. Překlad O. Flögl. Brno: Návrat, 1993, s. 259 MAY, K. Vinnetou. III. díl: Na válečné stezce. Překlad O. Flögl. Brno: Návrat, 1994, s. 185 147 MAY, K. Vinnetou. I. díl: Indiánské léto. Překlad O. Flögl. Brno: Návrat, 1993, s. 259 148 MAY, K. Vinnetou. II. díl: Rudý gentleman. Překlad O. Flögl. Brno: Návrat, 1993, s. 7 146

- 38 -

„Můj byt byl velký. Neměl sice okna a padalo do něho světlo jen dveřmi, avšak ty byly tak široké a vysoké, že světla nebyl nedostatek. Místnost byla prázdná, avšak Nšo-či ji brzy vyplnila a vyzdobila kůžemi, přikrývkami i nářadím, takže jsem požíval poměrně nejlepšího pohodlí.“149

[Old Shatterhand k Nšo-či:] „Ty jsi tedy hlavu této dýmky sama z posvátné hlíny vyřezala? Jak dovedné jsou tvé ruce!“150

[Harry o Ribanně:] „Žádná z dcer kmene neuměla kůže tak jemně vydělat a lovecký oděv tak čistě ušít jako ona.“151

Její zručnost a krása však není důvodem k tomu, aby se nad ostatní Indiánky povyšovala. A vůči mužům se chová poslušně. Přestože umí jezdit na koni či zacházet se zbraněmi, tedy se do určité míry vyrovná mužům, plní jejich rozkazy.

[Old Shatterhand: ] „Pověz mi předem, jestli jsi zde snad kvůli mně?“ [Nšo-či:]„Ano, neboť jsem dostala rozkaz, abych tě ošetřovala.“ „Od koho?“ „Od Vinnetoua, svého bratra.“152

Je hodná, milá, přívětivá, soucitná, pohostinná, obětavá, ale také pravdomluvná či skromná. Při této příležitosti musíme zdůraznit, že Indiánská princezna je vyobrazena jako mlčenlivá, stejně jako ušlechtilý divoch. Indiánská princezna je jednoduše řečeno vzorem ženských ctností, je dokonalá. Je vyobrazena jako ideální žena.

[Old Shatterhand] Pokoušel jsem se umýt, ale byl jsem ještě příliš slabý. Sama omočila jeden konec tkaniny ve vodě a začala mně omývat tvář i ruce, ona, domnělému nepříteli svého otce a bratra.153

[Old Shatterhand] Nšo-či byla stále tou přívětivě starostlivou ošetřovatelkou a při tom se zdála být přesvědčena, že se mně smrt stále více přibližuje. Později jsem pozoroval, že ve chvíli, kdy myslela, že ji nevidím, na mně spočíval její pohled s žalostně tázavým výrazem.154

[Old Shatterhand] I Nšo-či, která nás při jídle obsluhovala, měla vzezření docela klidné. Jaké rozčilení a jaké předběžné přípravy je zapotřebí u bílé ženy, která chce podniknout třeba jen malý výlet! Tato

149

MAY, K. Vinnetou. I. díl: Indiánské léto. Překlad O. Flögl. Brno: Návrat, 1993, s. 319 Tamtéž, s. 320 151 MAY, K. Vinnetou. III. díl: Na válečné stezce. Překlad O. Flögl. Brno: Návrat, 1994, s. 185 152 MAY, K. Vinnetou. I. díl: Indiánské léto. Překlad O. Flögl. Brno: Návrat, 1993, s. 260 153 Tamtéž, s. 262 154 Tamtéž, s. 268 150

- 39 -

Indiánka měla před sebou dlouhou a nebezpečnou jízdu, aby poznala vyhlášené skvosty civilizace, a přece u ní nebylo možné pozorovat žádné změny.155

Jestliže se klidná a tichá Nšo-či přece jen projeví v jiném světle, není to nic negativního, ale tato skutečnost je vnímána znovu kladně.

[Old Shatterhand] Znal jsem dosud tuto krásnou, mladou Indiánku jako něžnou, tichou bytost; nyní však stála přede mnou s planoucím pohledem a zardělými tvářemi – živý obraz bohyně pomsty. Zdála se být krásnější než jindy. Směl jsem ji odsoudit? Neměla pravdu?156

Díky svým vynikajícím vlastnostem, skromnosti, poslušnosti a kráse je velmi lehké se do indiánské princezny zamilovat. Ani Vinnetou jí nedokáže odolat. Avšak žádný nenašel milost před jejím okem, neboť milovala bílého lovce, ačkoliv byl starší než všichni ostatní, kteří se o ni ucházeli. Z nich byl Vinnetou nejmladší, téměř ještě chlapec.157

7.7 Podřízená stařena Dcery náčelníků však nebyly jedinými Indiánkami, které se v díle objevují. Mezi obrazem indiánské princezny a obrazem všech ostatních squaw je patrný velký rozdíl. Indiánské ženy jsou vyobrazeny jako podřízené posluhovačky. Vykonávají většinu práce. Starají se o celý chod kmene, tedy o vše kromě lovu a boje. Old Shatterhand na toto téma upozorňuje při popisu indiánského kmene Komančů. Zatímco muži jsou krásní a silní, o jejich ženách říká: O ženách není možno ovšem říci nic tak lichotivého, neboť ubohé squaw jsou nejen opovrženými, ale i zanedbanými otrokyněmi rudochů.158

K. May vyobrazil všechny indiánské ženy kromě dcer náčelníka jako nedůležité, dokonce jako méně důležité než koně. Jak moc málo znamenají indiánské squaw pochopíme z rozhovoru Old Deatha s Vinnetouem ve třetím díle. Old Death se zastává Komančů a snaží se Vinnetoua přesvědčit, aby je ušetřil. V tom případě by ušetření Komančové museli vrátit

155

MAY, K. Vinnetou. I. díl: Indiánské léto. Překlad O. Flögl. Brno: Návrat, 1993, s. 388 Tamtéž, s. 326 157 MAY, K. Vinnetou. III. díl: Na válečné stezce. Překlad O. Flögl. Brno: Návrat, 1994, s. 185 158 MAY, K. Vinnetou. II. díl: Rudý gentleman. Překlad O. Flögl. Brno: Návrat, 1993, s. 304 156

- 40 -

ukradený majetek, tedy především koně a kožešiny. Komančové Apačům také odvedli ženy a děti. Vinnetou však o navrácení indiánských squaw neprojevuje žádný zájem. [Vinnetou:] „Koně zpět beru, ženy však ne.“159

Indiánky se starají o výchovu dětí a sběr různých plodin a přípravu pokrmů. Jsou mužům podřízeny i co se stolování týče.

I ženy tu přecházely sem a tam, avšak u Indiánů není ženám a dívkám dovoleno, aby jedly společně s muži. Jedí později a musí se spokojit s tím, co zbude, ačkoli ženy u Indiánů musí konat všechny, i ty nejtěžší práce.160

Indiánky se dále věnují šití, vyšívání, vydělávání kůží. Indián je vyobrazen jako kočovný a jsou to ženy, které staví indiánská tee-pee. Jak namáhavá je tato práce nám ukazuje následující úryvek: Tyto stany či chýše byly vystavěny zcela takovým způsobem, jak jsem to shledal již u severnějších Indiánů. Stavbu provádějí ženy, neboť Indián nezná jiné zaměstnání kromě války a lovu. Všechno ostatní spočívá na bedrech pohlaví, které je u nás obyčejně nazýváno slabým.161

Kvůli strastem tohoto namáhavého života jsou ženy strhané a jsou vyobrazeny jako nehezké.

Stará byla škaredá jak téměř všechny rudé squaw, což je následek přílišného namáhání, neboť indiánské ženy musí vykonávat všechny, i ty nejtěžší práce.162

Přesto nikde nenajdeme jediné reptání nebo nespokojenost. Indiánka není vyobrazena jako nespokojená, všechny práce vykonává naprosto dobrovolně.

159

MAY, K. Vinnetou. III. díl: Na válečné stezce. Překlad O. Flögl. Brno: Návrat, 1994, s. 66 MAY, K. Vinnetou. II. díl: Rudý gentleman. Překlad O. Flögl. Brno: Návrat, 1993, s. 104 161 MAY, K. Vinnetou. IV.díl: Do věčných lovišť. Překlad O. Flögl. Brno: Návrat, 1994, s. 70 162 MAY, K. Vinnetou. I. díl: Indiánské léto. Překlad O. Flögl. Brno: Návrat, 1993, s. 258 160

- 41 -

7.8 Indiánský pomocník Významným obrazem, který Stedman rozpracovává je Indián jako služebník. Obraz Indiána jako služebníka se mění v závislosti na různých dílech o Indiánech napsaných či na filmových zpracováních zabývajících se touto tématikou. Nejlepší příklad indiánského služebníka nalézáme podle Stedmana v díle Robinson Crusoe.163 Robinsonův pomocník Pátek je zobrazen jako kanibal a pokračoval by ve svém počínání nebýt Robinsona, který ho jako jeho tutor odrazoval a obracel jej na křesťanství. Pátek, je zobrazen jako věrný Robinsonův služebník.164 Další, později žijící spisovatelé (Rousseau, Goethe, Cooper) se stali obdivovateli tohoto příběhu a nechali se jím inspirovat ve svých dílech. Cooper a Defoe načrtli nezapomenutelně trvalé obrazy samotářských bílých mužů, křesťanů, kteří jsou spokojeni a v pohodlí v tom, co by pro druhé bylo divočinou. Nicméně cesty bílých mužů se kříží s úžasnými Indiány, kteří se stanou jejich věrnými spojenci v neštěstí, partnery v opuštění, kamarádi na cestách.165 Obdobný příběh nalézáme i při čtení díla K. Maye. Musí nás nutně napadnout myšlenka, proč je vlastně dílo pojmenováno „Vinnetou“. Hlavní postavou a vypravěčem zároveň je Old Shatterhand, stejně jako u předešlých spisovatelů se jedná o samotářského bělocha, křesťana, který se vydává na „Západ“. Vinnetou sice není přímo služebníkem Old Shatterhanda, ovšem tento obraz je zde přesto příromný. Old Shatterhand se setkává se slavným náčelníkem Vinnetouem, který se stává jeho oddaným přítelem. Vinnetou s Old Shatterhandem uzavře pokrevní bratrství, svazek užší než kdyby byli rodnými bratry.166 Old Shatterhand se nikdy nemýlí a je vždy lepší než Vinnetou. Ten obdivuje Old Shatterhanda pro jeho mentální schopnosti. Old Shatterhand neprojevuje do důsledků svou převahu, jak to Indiáni mají ve zvyku činit. Indiáni nešetří své protivníky, na rozdíl od Old Shatterhanda. Typickým příklad nacházíme při příležitosti nerovného boje Old Shatterhanda s věhlasným Inču-čunou. Přestože podmínky jsou nevýhodné pro Old Shatterhanda, ten Inčučunu nakonec porazí, ale neusmrtí ho, byť by mohl. Vinnetou na tuto skutečnost reaguje:

163

STEDMAN, R. W. Shadows of the indian. Oklahoma: University of Oklahoma Press, 1982, s. 43 Tamtéž, s. 45 165 Tamtéž, s. 46 166 MAY, K. Vinnetou. I. díl: Indiánské léto. Překlad O. Flögl. Brno: Návrat, 1993, s. 348 164

- 42 -

[Vinnetou] Vzal tomahawk, který jsem mu dal, a pohlížel na mne dlouho, dlouho. Jeho pohled se stával stále mírnějším; jeho výraz se proměnil v obdiv, a nakonec zvolal: „Jaký muž je Old Shatterhand! Kdo ho pochopí!“167

Obdivuje ale i jeho fyzické schopnosti. Je si vědom, že ho Old Shatterhand v mnohém předčí. Vinnetou je při tom po fyzické i psychické stránce nejlepší ze všech Indiánů. Znamená to tedy, že běloch, Old Shatterhand, může být a je lepší než nejlepší Indián. Old Shatterhand je například lepší běžec než Vinnetou. Když spolu s Old Firehandem a Vinnetouem pronásleduje Tima Finneteyho neboli Parranoha, který zavraždil Ribannu, Vinnetou praví:

„Old Firehand zůstane stát! Můj mladý bílý bratr [Old Shatterhand] ropuchu z Athabasky chytne a usmrtí! On má nohy bouře, a nikdo mu nemůže uniknout.“168

Podobně jako Robinson zachránil Pátka, Old Shatterhand zachránil Vinnetoua společně s jeho otcem: „Ty-ty- ty jsi nás odvázal? Tobě tedy máme děkovat za svobodu a zajisté i za život!“169

Vinnetou se při každé příležitosti snaží Old Shatterhandovi odvděčit a je mu nápomocen, kdykoli se mu naskytne příležitost. Old Shatterhand Vinnetoua civilizuje, snaží se mu předat morální hodnoty, a je mu v tomto směru učitelem. Ve Vinnetouovi totiž stále dřímá krvelačný zabiják, ale Old Shatterhand ho učí shovívavosti a odpuštění. V případě zločinů má Vinnetou tendenci krutě trestat nejen viníka, ale všechny, kteří mu jakýmkoli způsobem pomohli či s ním mají něco společného. Avšak Old Shatterhand ho vždy přemluví, aby trestal pouze viníka, a to co nejhumánnějším způsobem. Následující úryvek ukazuje, jak velký vliv má Old Shatterhand na Vinnetouovo rozhodování.

„Můj bratr Old Shatterhand nechť slyší, co zde u obou mrtvých slibuji! Přísahám u Velkého Ducha a všech svých předků, kteří jsou shromážděni ve velkých prériích smrti, že od této chvíle každého bělocha, kterého potkám, zastřelím puškou, která vypadla mému otci z mrtvé ruky - -“ „Zadrž!“ vpadl jsem mu s hrůzou do řeči, neboť jsem věděl, že to míní vážně a neodvratně. „Zadrž! Můj bratr ať nyní nepřísahá – nyní ne!“

167

MAY, K. Vinnetou. I. díl: Indiánské léto. Překlad O. Flögl. Brno: Návrat, 1993, s. 306 MAY, K. Vinnetou. III. díl: Na válečné stezce. Překlad O. Flögl. Brno: Návrat, 1994, s. 143 169 MAY, K. Vinnetou. I. díl: Indiánské léto. Překlad O. Flögl. Brno: Návrat, 1993, s. 309 168

- 43 -

„Proč ne nyní?“ tázal se téměř hněvivě. „Přísaha vyžaduje klidnou mysl.“ … „Musíš učinit a učiníš, co chceš; napřed však vyslechni prosbu, která snad bude mou poslední! Nesplníš-li ji, nikdy již neuslyšíš hlas svého přítele a bratra. Zde leží Nšo-či, tvá sestra. Řekl jsi sám, že mne milovala, že zemřela s mým jménem na rtech. I tebe milovala, mne jako přítele, tebe jako bratra, a tys její lásku bohatě splácel. Při této lásce tě prosím, nevyslov přísahu, kterou máš nyní na mysli, nýbrž vyslov ji teprve pak, až se zavře hrob nad nejšlechetnější dcerou Apačů!“ Pohleděl na mne vážně, téměř zachmuřeně, a pak upřel svůj pohled dolů na mrtvou dívku. Zpozoroval jsem, že se rysy jeho tváře uvolnily, potom obrátil pohled opět ke mně a řekl: „Můj bratr Old Shatterhand má velkou moc nad srdci všech, s nimiž se stýká. Nšo-či by mu jeho prosbu jistě splnila a proto tak učiním i já. Teprve potom, až mé oko tyto dva mrtvé již nespatří, pak se rozhodne, má-li řeka Mississippi a všechny její přítoky odnášet krev bílých a rudých národů do moře. Howgh!“ Bohu díky! Podařilo se mi aspoň prozatím odvrátit velké zlo.“170

V postavě Vinnetoua je zobrazena úcta a vzhlížení Indiánů k bělochům.

[Vinnetou:] „Chtěl jsem se spokojit jen se zajetím vraha a pomstou na těch, kteří mu pomohli a nyní s ním přicházejí, aby nás přepadli. Avšak i to mně můj bratr vymluvil a proto ať stihne má pomsta jen Santera [vraha]! Howhg!“171

Stejně tak je tomu i u následujícího úryvku. Při rozhodování se Old Shatterhand nikdy nemýlí a Vinnetou mu jen sekunduje a podřizuje se jeho rozhodnutí. To dokazuje například rozhovor, kde se Vinnetou baví s Old Shatterhandem, jak dopadnout zloducha Santera:

[Old Shatterhand:] „Myslíš, že ho dohoníte na koních?“ [Vinnetou:] „Je to sice těžké, ne však nemožné. Musíme překonat záhyb řeky.“ „Ne, to nesmíte! Upozorňuji svého bratra Vinnetoua, že by to bylo chybné.“ „Proč?“ „Protože by mohl opustit řeku a prchat dále po zemi; jistota uniknutí by byla pro něho větší. Protože nevíte, u kterého břehu by přistál, musíte se rozdělit a sledovat Red River po obou březích.“ „Můj bratr soudí správně. Uděláme, co řekl.“172

[Old Shatterhand] Pak přišel Vinnetou, jenž slyšel třesk mého revolveru, a pomohl mi raněného obvázat. Přitom otevřeně přiznal, že jej tentokrát jeho jindy tak výtečný sluch oklamal.173 170

MAY, K. Vinnetou. II. díl: Rudý gentleman. Překlad O. Flögl. Brno: Návrat, 1993, s. 24,25 Tamtéž, s. 69 172 Tamtéž, s. 116 171

- 44 -

Ve čtvrtém díle se Vinnetou dokonce explicitně vyznává ze svého obdivu a lásky k Old Shatterhandovi. „Vinnetou nemiloval žádného člověka kromě tebe; Vinnetou nedůvěřoval nikomu jinému, než svému příteli, jenž je běloch a křesťan. Vinnetou nevěří žádnému člověku mimo tebe.“174

7.9 Mizející Indián Jeden z dalších obrazů, který se objevuje v díle K. Maye je obraz mizejícího, vymírajícího Indiána. V roce 1492 bylo podle výzkumu sociologa Russella Thortona pět miliónů Indiánů žijících v oblasti, na které se dnes rozprostírají Spojené Státy.175 Pravdou je, že během dalších sto let se z důvodu různých nemocí, bojů, nucených přesunů, smíšených manželství a genocidy jejich populace značně zmenšila. Před rokem 1900, tedy v období, kdy byl „Vinnetou“

napsán, si ne-Indiáni mysleli, že dochází k vymizení Indiánů. To by

odpovídalo i velikosti indiánského území, které se z rozlohy celých Spojených států zmenšilo na 156 milionů akrů v roce 1881 až na 48 milionů akrů v roce 1934. Ale tato teorie mizejícího Indiána se nepotvrdila. Navzdory drsným sociálním, politickým a ekonomickým zlomům se indiánská populace zvýšila a dále narůstá.176

7.9.1 Pasivní oběť Indián je i K. Mayem vyobrazen jako „umírající muž.“ Podle K. Maye národ rudochů vymírá, je hromadně ubíjen a vybíjena je i zvěř, kterou se živí. Je vyháněn ze své půdy.

[Old Shatterhand] Ubozí Indiáni budou postříleni jako kojoti, a po několika letech už nebude ani jediný Indsman.177

Kdo je však za to odpovědný? Indián není vinen za svou vlastní pomalou smrt. Měl by potřebné vlastnosti k přežití, ale nemá dostatek času na to, aby je rozvinul. Jsou to běloši, kteří indiánům znemožňují dále se rozvíjet. Indián už nemá dostatek času, aby rozvinul své schopnosti a přežil. Inču-čuna v rozhovoru s Bancroftem, který je vedoucím zeměměřičů k tomu říká:

173

MAY, K. Vinnetou. III. díl: Na válečné stezce. Překlad O. Flögl. Brno: Návrat, 1994, s. 146 MAY, K. Vinnetou. IV.díl: Do věčných lovišť. Překlad O. Flögl. Brno: Návrat, 1994, s. 228 175 MIHESUAH, D. A. American Indians: Stereotypes and realities, Atlanta: Clarity, 1996, s. 74 176 MIHESUAH, D. A. American Indians: Stereotypes and realities, Atlanta: Clarity, 1996, s. 74 177 MAY, K. Vinnetou. I. díl: Indiánské léto. Překlad O. Flögl. Brno: Návrat, 1993, s. 22 174

- 45 -

„Nyní však přicházejí běloši sem do této země, která patří nám; usazují se zde a staví zde svá sídla, loví naše mustangy, zabíjejí naše bizony; hledají u nás zlato. Nyní zamýšlejí postavit dlouhou, dlouhou cestu, po níž má běhat ohnivý oř. Tou cestou bude přicházet stále víc a víc bílých tváří, které se na nás vrhnou a vezmou nám ještě to málo, co nám nechali.“178

Bizoni jsou pro Indiány zdrojem masa i kůží. Indián je vyobrazen jako součást přírody, jako závislý na přírodě. Úbytek zvěře, kterou ne-Indiáni zabíjí pro své potěšení je spojen s vymíráním Indiánů.

[Sam Hawkens:] „Dříve jsem vídal stáda snad deseti tisíců zvířat a ještě větší. Byl to denní chléb Indiánů; běloši jim jej vzali. Divoch šetřil zvěř, poněvadž mu poskytovala potravu; skolik vždy jen tolik, kolik potřeboval. Běloch však v nesčetných stádech zuřil jako krvelačný dravec, který i tehdy, když je nasycen, vraždí dál jen proto, aby viděl krev. Jak dlouho to bude trvat, a nebude bizona, a pak po krátké době ani Indián.“179

7.9.2 Indián jako oběť, která se přizpůsobila ne-Indiánům Všechny negativní vlastnosti, se kterými je Indián vyobrazen získal až vlivem bílých. Kvůli jejich nestoudnému chování byl donucen přizpůsobit se. Není vinen za to, že lže a krade nebo dokonce žebrá. Jestliže Indián páchá zlo, stojí za tím bledá tvář. [Nšo-či:] „Ano, kdysi jsme byli jiní; avšak vy jste nás naučili, jak se dívat na řinoucí se krev bez záchvěvu.“180

Když Hnědý kůň, náčelník Okananda Siouxů přepadne v noci srub obývaný Mr. Cropleyem a jeho rodinou, Vinnetou ho vyslýchá:

[Hnědý kůň:] „Chtěli jsme přepadnout tento dům.“ [Vinnetou:] „A spálit jej?“ „Ano.“ „Co se mělo stát s jeho obyvateli?“ „Chtěli jsme je usmrtit.“ „Rozhodli jste tak z vlastního popudu?“ … „Vnuknul vám tu myšlenku snad někdo jiný?“ …

178

MAY, K. Vinnetou. I. díl: Indiánské léto. Překlad O. Flögl. Brno: Návrat, 1993, s. 109 Tamtéž, s. 57 180 Tamtéž, s. 326 179

- 46 -

„Zamlč si jméno, avšak já musím vědět, zdali ten muž je z kmene Okakandů.“ „Není.“ „Je to běloch?“ „Ano.“181

7.10 Věřící Indián Jak bylo popsáno výše, Karel May byl nábožensky cítící muž a to se promítlo i do jeho díla. Jestliže mluvím o obrazu věřícího Indiána, mám na mysli víru jako „vyznání ve smyslu náboženském, jež je specifickým rysem judaismu a křesťanství, ale i jiných náboženství.“182 Nejstarší evropská klasifikace rozlišuje náboženství nepravé a pravé. Toto třídění odráží naivní etnocentristicky zaměřenou zkušenost s mimoevropskými kulturami.183 Z obsahové analýzy textu vyplývá, že indiánská víra ve Velkého Mannitoua je nahlížena jako snůžka pověr a nepravostí. Indián je vyobrazen jako silně věřící. Jeho bohem je Mannitou, Velký Duch, kterému patří celý svět a hvězdy. Zde musím upozornit na fakt, že první a čtvrtý díl se v tomto námětu liší. V prvním díle je velký Mannitou dobrým a chce, aby všichni lidé byli dobří. Vinnetou zde o náboženství bělochů nechce ani slyšet. Je to především proto, že běloši, kteří se hlásí ke křesťanství, které káže lásku, se podle tohoto učení neřídí a Indiánům jen škodí.

„Nemluv se mnou nikdy o náboženství! Nepokoušej se obrátit mne na svou víru!.....Tvá víra je snad tou pravou, ale my rudoši jí přece nerozumíme. Kdyby nás křesťané nezatlačovali a nehubili, považovali bychom je za lidi dobré, i jejich učení za dobré.“184

V druhém a třetím díle se od Vinnetoua na toto téma nic nového nedovídáme. Old Shatterhand dodržel své slovo a nemluvil s Vinnetouem nikdy o náboženství. Ve čtvrtém díle však dochází k radikálnímu obratu. Mannitou zde není vyobrazen jako dobrý, ale jako krvelačný bůh, který prahne po krvi bělochů.

[Old Shatterhand:] „Víra rudých mužů však praví: Mannitou je pánem rudochů; on přikazuje všechny bělochy usmrtit...Mannitou rudých tváří dává svým dětem však jen divokou savanu a pusté hory, lesní

181

MAY, K. Vinnetou. III. díl: Na válečné stezce. Překlad O. Flögl. Brno: Návrat, 1994, s. 238-239 MALINA, J. a kolektiv Antropologický slovník. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2009, heslo Víra 183 BUDIL, I. T. Mýtus, jazyk a kulturní antropolgie. Praha: Triton, 1998, s. 195 184 MAY, K. Vinnetou. I. díl: Indiánské léto. Překlad O. Flögl. Brno: Návrat, 1993, s. 356 182

- 47 -

zvířata se stálým zabíjením a vražděním, a pak jim slibuje po smrti temná loviště, kde vraždění opět započne.185

Je to Vinnetou, který se sám od sebe začne o křesťanství velmi zajímat. Zasáhne ho píseň Ave Maria, kterou slyší v Helldorf-Settlementu, a kterou, jak jinak, složil sám Old Shatterhand. Také ho velice rmoutí fakt, že se po smrti neshledá se svým bratrem Old Shatterhandem.186 Ten má konečně prostor k rozhovorům na toto téma. Na několika málo stranách čtvrtého dílu se ze zatvrzelého Vinnetoua stává křesťan. Svěřuje se se svou předtuchou smrti a nemýlí se. Kulka, kterou ho skolí jeden z Ogallalla-Siouxů vězí neúprosně v jeho těle. Jeho posledním přáním je slyšet Ave Maria. Než naposled vydechne, zašeptá:

„Šarlí, veřím v Spasitele. Vinnetou je křesťan. Žij blaze!“

Nakonec je pohřben se všemi poctami, ale nad jeho hrobem nevlají skalpy nepřátel, které skolil, a které jsou vidět na hrobech slavných náčelníků, nýbrž nad ním stojí tři kříže.187

185

MAY, K. Vinnetou. IV.díl: Do věčných lovišť. Překlad O. Flögl. Brno: Návrat, 1994, s. 227 Tamtéž, s. 226 187 Tamtéž, s. 269 186

- 48 -

8 Závěr Od dob objevení Ameriky Kryštofem Kolumbem byli Indiáni zobrazováni jako protipól Evropanů. Ti se snažili začlenit obraz Indiána do svého evropského myšlení. Vytvářeli si projekce svého způsobu života, které aplikovali na obraz Indiánů. Historicky se tak Indián stává zrcadlem Evropanů.188 To je jeden z důvodů proč byli Indiáni historicky zobrazováni výrazně stereotypně. V souladu s evropskou tradicí vycházející z rousseauovské filozofie je Indián zobrazován primárně jako ušlechtilý divoch.189 Pozitivní reprezentace Indiánů je budována u K. Maye především skrze obraz Vinnetoua. Ten je bezvýhradně kladnou postavou, jež je hodna následování. Je vyobrazen jako člověk charakteru spravedlivého, mírumilovného, uctivého, štědrého, pohostinného, věrného, obětavého, soucitného, shovívavého, velkorysého a skromného. Skrze Vinnetoua je pak tento obraz reprezentací všech Apačů. Je však nutno zdůraznit, že Vinnetou jako ušlechtilý divoch je z velké části produkt působení bělochů, tedy Klekí-Petry a Old Shatterhanda, kteří se jeho a všechny Apače snaží „zcivilizovat“ ve smyslu křesťanské morálky. V kontextu ušlechtilého divocha je Indián vyobrazen také jako vzdělaný a moudrý, spojený s přírodou, statečný, hrdý a mlčenlivý.190 Zatímco v americké tradici se jedná o obraz spíše výjimečný, v díle Vinnetou jde o obraz klíčový.191 Dalo by se říci, že ač se v díle K. Maye setkáváme s indiánskými „zloduchy“, hlavní indiánská postava Vinnetou je ztělesněním „dobra“, „naděje“ a „lásky“. Indiáni, kteří nepatří ke kmeni Apačů, tedy neměli možnost setkat se a nechat se ovlivnit Klekí-petrou či Old Shatterhandem, jsou zobrazeni jako krvelační, nebezpeční divoši. Takto je vyobrazen „divoký“ divoch, jehož typickým představitelem je Tangua, náčelník Kiowů. Právě tento obraz „nebezpečného zabijáka“ je typický pro americkou tradici, tedy převládá v povědomí americké mládeže.192 Jako „divocí“ divoši jsou zobrazováni nejen Kiowové, ale patří sem také všechny ostatní kmeny kromě Apačů. Jsou vyobrazeni jako zabijáci a vrazi, kteří skalpují a mučí své zajatce, jako pomstychtiví a proradní zloději a lháři. „Divokými“ divochy se však stávají často přičiněním bělochů. V některých případech jsou napáleni bělochy, a proto se chovají „necivilizovaně“, v jiných případech je na vině nekonečná vendeta

188

STEDMAN, R. W. Shadows of the indian. Oklahoma: University of Oklahoma Press, 1982, s. x Tamtéž, s. 20 190 Viz též například STEDMAN, R. W. Shadows of the indian. Oklahoma: University of Oklahoma Press, 1982, s. 60 191 Tamtéž, s. 20 192 Tamtéž, s. 3 189

- 49 -

znepřátelených kmenů. Objevují se však i případy, kdy se jedná o zoufalý boj za práva, která jsou jim ne-Indiány upírána. Často se s obrazem „divokého“ divocha pojí také obraz Indiána neschopného, respektive neopatrného, lenošného či neznalého. „Divoký“ divoch je také vyobrazen jako člověk, který se povyšuje nad ostatní a který je vzteklý. Bez ohledu na to, zda se jedná o divochy ušlechtilé či „divoké“, všichni Indiáni jsou zobrazováni typicky krásní, fyzicky přitažliví, zdatní a schopní. Ba co víc, jsou v podstatě stejní, co se týče zvyků, způsobu života, víry, pohledu na ne-indiány. Jediné, co je odlišuje, je skutečnost, zda jsou „dobří“ nebo „zlí“. Toto černobílé rozdělení je platné bezvýhradně. Jako „dobří“ jsou prezentováni Apači, jako „zlí“ ostatní indiánská etnika (zejména Kiowové, Komančové, Siouxové). Tato dichotomie se projevuje i v zobrazování indiánských žen. Karel May se stejně jako mnozí autoři před ním193 uchyluje k rozdělení indiánek na indiánské princezny (la belle sauvage) a ostatní ženy (squaw). I zde vidíme na jedné straně naprosto kladnou postavu, a na straně druhé postavu naprosto zápornou či nehodnou bližšího zkoumání. Indiánská princezna je vyobrazena jako krásná, bystrá, zručná, milá a skromná, prostě jako ženský ideál. Ostatní squaw jsou vyobrazeny jako nehezké, podřízené posluhovačky. Stedman navíc upozorňuje, že slovo squaw se tak stalo hanlivým pro všechny anonymní ženy Indiánky.194 Významným, ačkoli ne zcela explicitním, je obraz indiánského pomocníka. Tento obraz, ač ne na první pohled tak výrazný, se objevuje při bližším zkoumání vztahu Old Shatterhanda a samotného Vinnetoua. Na rozdíl od Vinnetoua se Old Shatterhand nikdy nemýlí a vždy a ve všem nad ním vyniká. Old Shatterhand se také stále snaží Vinnetoua morálně pozdvihnout a potlačit náznaky „divokého“ divocha, kterým by se Vinnetou bez jeho vlivu stal. Tento obraz má své paralely s obrazem Robinsonova Pátka.195 Ten je zobrazován jako poslušný indiánský služebník, který bezvýhrady přijímá nejen rozkazy svého „pána“, ale také jeho způsob života a myšlení. Další obraz, který se v díle vyskytuje, je obraz mizejícího Indiána. Indián je vyobrazen jako odsouzený ke svému zániku. Je obětí, která byla nucena se přizpůsobit ne-Indiánům a především jejich špatným zvyklostem. O tomto obrazu pojednává Devon Mihesuah,196 která upozorňuje na rozšíření tohoto mylného obrazu v americké populaci.

193

STEDMAN, R. W. Shadows of the indian. Oklahoma: University of Oklahoma Press, 1982, s. 17-31 Tamtéž s. 25 195 Tamtéž, s. 42-57 196 MIHESUAH, D. A. American Indians: Stereotypes and realities, Atlanta: Clarity, 1996, s. 74-75 194

- 50 -

Posledním, okrajovým obrazem je Indián jako silně věřící člověk. Všichni Indiáni mají svého Mannitoua, Velkého Ducha a věčná loviště, do kterých „odchází“ po smrti. K. May nám předkládá obraz dobrého Mannitoua, ze kterého se později stává krvelačný bůh, který chce smrt všech ne-indiánů. Vinnetou, který je prototypem ušlechtilého divocha a který naslouchá Old Shatterhandovi, se musí nakonec odvrátit od Mannitoua právě z tohoto důvodu. Jak je tedy možné vidět, obrazy Indiánů v díle K. Maye jsou nepochybně stereotypní. Tyto stereotypy se však odlišují od americké tradice v důrazu kladeném na jednotlivé obrazy. V evropské tradici, ze které vychází K. May je rozšířen obraz „ušlechtilého“ divocha a tento obraz je zde dominantní. Obraz „divokého“ divocha je zde přítomen v daleko menší míře. Naopak je tomu v americké tradici. Zde je dominantní obraz divocha „divokého“. Další zajímavý kontrast představuje obraz mlčenlivého Indiána. Tento obraz197 je v americké tradici silně zastoupen. Je do jisté míry způsoben problémy, kteří měli američtí tvůrci s vyobrazením indiánské řeči v dílech a na filmových plátnech. Kdyby nechali Indiány promlouvat v jejich vlastní řeči, diváci by tomu nerozuměli. Proto tento fakt někteří řešili tím, že Indiána buď nenechali mluvit vůbec nebo jej občas nechali pronést jejich: „Howgh!“ V evropské literární tradici je tento problém řešen jinak. Tvůrci jednoduše nechají Indiána naučit se anglicky, jako například Robinson Crusoe v díle Daniela Defoea.198 Mayovi indiánské postavy se anglicky učit nemusí, neboť tento jazyk již ovládají. Obraz mlčenlivého Indiána je u K. May také zastoupen, ale jen okrajově, ve smyslu kladného charakterového rysu. Vinnetou Karla Maye bezpochyby představuje jedno z děl, které významně utvářelo a patrně stále utváří heteroobraz Indiánů v evropském prostředí. Reprezentace, které čtenářům předkládá, jsou do určité míry rozmanité, ovšem vždy významně stereotypizované. Dokládá tak nejen Stedmanovo tvrzení, že obrazy Indiánů jsou zrcadlem Evropanů, ale také skutečnost, že heteroobrazy více vypovídají o našich vlastních autoobrazech.

197 198

STEDMAN, R. W. Shadows of the indian. Oklahoma: University of Oklahoma Press, 1982, s. 58-73 Tamtéž, s. 62

- 51 -

9 Přílohy

Obrázek č. 1: Nšo-či s Old Shatterhandem Zdroj: May, K.: Vinnetou. I. díl: Indiánské léto, s. 324, autor ilustrace akademický malíř Burian, Z.

- 52 -

Obrázek č. 2: Vlevo Old Shatterhand, vpravo Vinnetou, Inču-čuna uprostřed. Výjev ceremoniálu pokrevního bratrství Zdroj: May, K.: Vinnetou. I. díl: Indiánské léto, s. 349, autor ilustrace akademický malíř Burian, Z.

- 53 -

Obrázek č. 3: Inču-čuna Zdroj: May, K.: Vinnetou. I. díl: Indiánské léto, s. 305, autor ilustrace akademický malíř Burian, Z.

- 54 -

Obrázek č. 4: Nšo-či Zdroj: May, K.: Vinnetou. I. díl: Indiánské léto, s. 260, autor ilustrace akademický malíř Burian, Z.

- 55 -

Obrázek č. 5: Bleskový nůž, příslušník kmene Kiowa Zdroj: May, K.: Vinnetou. I. díl: Indiánské léto, s. 159, autor ilustrace akademický malíř Burian, Z.

- 56 -

Obrázek č. 6: Vlevo Inču-čuna, vpravo umírající Klekí-petra, uprostřed Vinnetou Zdroj: May, K.: Vinnetou. I. díl: Indiánské léto, s.116, autor ilustrace akademický malíř Burian, Z.

- 57 -

10 Seznam pramenů a literatury 10.1 Seznam pramenů MAY, K. Vinnetou. I. díl: Indiánské léto. Překlad O. Flögl. Brno: Návrat, 1993

MAY, K. Vinnetou. II. díl: Rudý gentleman. Překlad O. Flögl. Brno: Návrat, 1993

MAY, K. Vinnetou. III. díl: Na válečné stezce. Překlad O. Flögl. Brno: Návrat, 1994

MAY, K. Vinnetou. IV. díl: Do věčných lovišť. Překlad O. Flögl. Brno: Návrat, 1994

MAY, K. Vinnetou. V. díl: Vinnetouův odkaz. Překlad O. Flögl. Brno: Návrat, 1994

10.2 Seznam literatury BUDIL, I. T. Mýtus, jazyk a kulturní antropologie. Praha: Triton, 1998

BRYMAN, A. Social research methods. Oxford: Oxford university press, 2008

FARIN, K. Karel May-první německá pop-hvězda. Praha: Arcadia, 1994

HEŘMANSKÝ, M. Kvalitativní analýza dat [online]. In: E_Úvod do společenskovědních metod,

FHS

UK

2010

[cit.

2010-15-05].

Dostupné

z:

WWW:

http://moodle.fhs.cuni.cz/course/view.php?id=614

KREKOVIČOVÁ, E. Medzi autoobrazom a heteroobrazom. In TONCROVÁ, L., UHLÍKOVÁ, M. Etnické stereotypy z pohledu různých vědních oborů. Brno: Etnologický ústav AV ČR Brno, 2001

KRECH, S. The Ecological Indian: myth and history. London: Norton, 2000

- 58 -

KREKOVIČOVÁ, E. Mentálne obrazy, stereotypy a mýty vo folklóre a v politike. Bratislava: Ústav etnologie SAV, 2005

MALINA, J. a kolektiv Antropologický slovník. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2009

MIHESUAH, D. A. American Indians: Stereotypes and realities, Atlanta: Clarity, 1996

NOVOTNÁ, H. Výběrové strategie [online]. In: E_Úvod do společenskovědních metod, FHS UK

2010

[cit.

2010-15-05].

Dostupné

z:

WWW:

http://moodle.fhs.cuni.cz/course/view.php?id=614

MAY, K. Vinnetou. Díl první: Indiánské léto. Překlad O. Flögl. Praha: Toužimský a Moravec, 1943

RATAJ, T. České země ve stínu půlměsíce. Praha: Scriptorium, 2002

SAID, E. W. Orientalismus – Západní koncepce orientu. Praha a Litomyšl: Ladislav Horáček – Paseka, 2008

STEDMAN, R. W. Shadows of the indian. Oklahoma: University of Oklahoma Press, 1982

SZTOMPKA, P. Vizuální sociologie. Praha: SLON, 2007

TODOROV, T. Dobytí Ameriky- Problém druhého. Praha: Mladá fronta, 1996

- 59 -