Petr Rálek a Jiří Martinčík:
Vinnetou – poslední flaška scénář divadelní hry
Osoby: VI Vinnetou OS Oldřich Šetrný I Náčelník Indulona N Nšoči, ta, která má velký voči GM Helmut Greenhorn von Žižkov GW Helmuta Greenhornová von Nusle VJ Velkej černej Joe DJ Šerif Jessee KD Kalamity Džem TKLP Ten, který líčí pasti VV Náčelník Velký vůl SK Jeho žena Šílená kráva SZM Náčelník Starý zatuchlý mokasín SB Sugar Beckie, Stará Beckie MHM Malý hluchý medvěd VB Velký biceps
Použité zkratky: MBB... můj bílý bratr, MRB... můj rudý bratr, MBS... má bílá sestra, MRS... má rudá sestra, MČB... můj černý bratr, Nx... nepřátelé, x = 1,2,3,4, TKLP... Ten, který líčí pasti, TKZTKLP... Ti, kteří znají TKLP
PROLOG 1. SVATEBNÍ NOC. GW, GM Na scéně věšák, na něm na ramínkách khaki úbory a klobouky. Vedle stojí kufry. Zní svatební pochod, GW přináší v náruči opilého GM.
GM: Miláčku, já tam mám rozpité pivo. Nemohli bychom se ještě na chviličku vrátit? GW: Žádný takový, Helmute! Ráno brzy vstáváme! GM: Ale svou svatební hostinu by si měl přece člověk pořádně užít. GW: Kvůli nějaký tvý svatbě nezmeškáme vlak! GM: Ale tohle je přece naše svatba. Nevím, co je to za nápad, jet na svatebí cestu hned drzhý den v sedm ráno. Já chci mít dlouhou svatební noc! GW: A proto si musíš jít brzy lehnout. GM: Tak jo. Čekám tě, miláčku, přijď brzy. Odchází za oponu.
GM: Taky se tak těšíš k tomu moři? GW: To víš, že jo, Helmute. GM: Mně by teda stačil Mácháč, ale nakonec jsi to pěkně vymyslela. Vždyť k moři se člověk dostane třeba jen jednou za život. GW: Ach ano, do Ameriky se člověk podívá jen jednou za život. GM: K moři. GW: Jo, do Ameriky k moři. GM: Doufám, že nezkejsneme cestou někde na prérii. GW: Neboj, Helmie, běž si už lehnout. GM odchází, GW zpívá.
Chci jet do Ameriky! (originál Deep river blues) Já mám sen veliký jet až do Ameriky lodí, vlakem, koňmo či zu Fuss na cestu svatební jet bez karty platební až tam, kde správní chlapi zpívaj blues Vyfotit prérii pak též mustangů sérii a po bizonech kterak zbyde trus hrdinné Apače si na video natáčet jak u totemu zpívaj svoje blues Dobrodružství na mě čeká musím ujít cesty kus tam, kde Červená je řeka močit vidím na kaktus hrdinné Apače a drbny z naší pavlače si můžou zpívat dál svoje blues
… načnu si lahváče a báby z naší pavlače mi můžou leda tak tohle blues! Na konci ji už volá GM do postele. GW odběhne. Tma. Následuje rozhlasová nahrávka.
GM: Pojď ke mně, Helmuto, na dnešní noc do smrti nezapomeneš! GW: Ale Helmute, ráno brzy vstáváme. GM: Tobě to dnes tak sluší. GW: Zhasni už. Ty si chceš ještě číst?? GM: Jeho černé havraní kadeře se leskly v poledním slunci. Našlapoval tak tiše, že otisk jeho nohy nezanechal otisk. Jeho chřípí se sotva znatelně chvělo, jako když šelma, která si nepřeje být spatřena, větří kořist. Dnes však Vinnetou nebyl na lovu. Od rána marně stopoval svého bratra... GW: Ach, Helmie, to je moje nejoblíbenější kapitola! Ještě, čti ještě! To ze strany 87! GM: Litoval, že si s sebou nevzal fotoaparát. Nšoči dnes byla opravdu nádherná. Krásnější než den, její hlas zněl jeho uším jako zpěv skřivana. A její ňadra, tak jako posvátný horský masív, překypovala životem. Shatterhandovo chřípí se sotva znatelně chvělo, jako když šelma, která si nepřeje být spatřena, větří kořist. GW: Ještě! GM: A Old Shatterhand BYL dnes na lovu! Uááá! GW: Nech rozsvíceno! Ach, to je jako sen... Spustí se plátno a film.
PROLOG 2. GREENHORNŮV SEN. NĚMÉ FILMOVÉ SETKÁNÍ MEZI VI A OS. NĚMÉ FILMOVÉ PUTOVÁNÍ G. G, VI, OS, komparz, příroda Hudba z Fistful of dollars, G se převaluje na posteli a zdá se mu sen. Střih. Hudba z Vinnetoua, přijíždějí VI a OS na koních, když se míjejí, střetnou se pohledy, významně se na sebe zadívají, jedou dál, otočí se a vrátí se k sobě. Uzavření pokrevního bratrství – pokusy o nařezávání různých částí těla, přitom si uříznou ruku apod.
(titulky v celém filmu) VI: Bratře!!! OS: Bratře!!! Napijí se z placatky, nasednou na koně a odjedou v zapadajícím slunci v dál. Střih. G jako turistka je přepadena banditou, VI s OS ji zachrání život. Hudba z Fistful of dollars, G vstává. Zamáčkne budík, vstává, zívne, protahuje se, zjistí že zaspal, spěch. Jízda vlakem, G se dívá z okna, záběry přírody, zvířátka apod. Příjezd na zapadlé nádraží, G vystupuje, zmateně se rozhlíží, z vlaku za ním vyletí kufr, vlak odjede, G vezme kufr a odejde ze záběru, vrátí se zpátky, rozhlíží se, vyndá kompas, určí směr a jde směrem ke kameře – konec filmu
SCÉNA PRVNÍ. PŘÍJEZD GREENHORNŮ. GM, GW, TKLP, VJ GW vchází na scénu před oponu a nadšeně se rozhlíží, v závěsu za ní GM táhne kufry a otráveně se rozhlíží kolem. GW si všechno zapisuje do deníčku, GM zase porovnává realitu s reklamním prospektem.
GW: Divoký západ! Amerika, telegrafní sloupy, … GM: Hm, tak nevím, tady slibujou vanu s vířivkou... GW: Prérie, pouště... GM: Výhled na moře... Opona. Přichází TKLP zprava.
GW: Ty jo, pravý indián! GM: Přívětiví domorodci... TKLP obejde G doleva, začne pojídat banán, až dojí, nastraží slupku a přidá ceduli Past. Odplíží se.
GW: Levý indián! Desperáti, pistolníci, mustangové, zasraná kytička! GM: Mně to tu přijde nějaký divný, v letáku píšou – GW: Ale drahý, nebuď tak pünktlich, nebudeme si přece hned na začátku kazit naše líbánky. GM: No jo, to tys pořád chtěla na divoký západ, mně by stačilo Máchovo jezero. GW: Divoký západ je domovem těch největších hrdinů a správných chlapů! GM: Miláčku, myslel jsem, že já jsem tvůj hrdina. GW: Ale to víš, že jo, Helmute, jseš číslo 3, hned po Vinnetouovi a Old Shatterhandovi. GM: Já byl vždycky smolař... Ale víš co, lásko? GW: Copak? GM: Budu tvůj hrdina, tohle je náš nový začátek! Vykročíme na společnou cestu životem, právě teď! Vezmou se za ruce, GM překročí past, GW za ním na ní uklouzne a sejme i GM. Leží na sobě a otevřel se jim jeden kufr s jídlem a turistickým vybavením. Po chvíli přichází zprava VJ obtěžkán zlatokopeckým náčiním.
VJ: Ryl, jen celej den ryl… ach jo, zase 10 přeházenejch kubíku zeminy a o pořádnej zlatej valoun člověk nezakopne. Zakopne o GM.
VJ: Jauvajs. Zase jeden Greenhorn, co se chytil do pasti TKLP... A hele, tady je ještě jeden. Vzbuďte se, vstávajte! Tohle jsou moc nebezpečný pasti. GM: Jaké pasti? VJ: No přece TKLP. Starej, ale šikovnej indián, taková místní specialita. Co jseš zač? GM: Helmut Greenhorn. VJ: Vždyť jsem to říkal, greenhorn. A ty? GW: Helmuta Greenhornová. VJ: To jsou mi věci – z Grünbachu? GW: Ne, z Nuslí. GM: Ze Žižkova.
GW: Z Nuslí! GM: Ze Žižkova! GW: Kolikrát ti to mám říkat, Helmute, že z Nuslí?! Jednou jseš můj muž, takže z Nuslí. VJ: Hm, tak tam jsem asi nebyl. Já nikdy nebyl dál, než parníkem v New Orleans. GM: Parníky máme taky, ale na parníku jsem nebyl dál, než na Slapech. GW: Já v Řeži. VJ: No a co tu pohledáváte, takhle sami, chycení v pasti TKLP? GM: Jsme tu na svatební cestě... GW: ... a poznávacím zájezdu po divokém západě, po stopách jeho hrdinů. Já konkrétně hodlám zažít nějaké dobrodružství. Jenže jsme nějak zabloudili… Vy to tu znáte? VJ: No to si piš. Já to tu znám. (pro sebe) Takovej zelenáč při penězích, to je leckdy lepší než zlatá žíla! A když se tu nachomejtne rovnou párek zelenejch... GW: Takže nám pomůžete? VJ: První rada, chlapče. GM: Já jsem žena! VJ: Oukej, pro všechny zelený... první rada: TKLP tu všude líčí pasti. Takže se mějte na pozoru, nemuseli byste podruhé mít to štěstí, že by šel okolo takovej správnej chlap jako já. Já jsem velkej černej Joe, ale stačí, když mi budete říkat pane Joe. GM: Tak jo pane Joe, mají v hotelu internet? VJ se na něj nechápavě podívá.
GW: Tak jo, pane Joe, teď já. Já hledám největší zdejší hrdiny, VI a OS. VJ vyprskne smíchy.
GW: Chtěla bych o nich všechno vědět, všechny jejich hrdinské činy sepsat a nechat si od nich podepsat tudle stránku v památníčku. VJ se mezitím hrabe v jejich kufru, narazí na jídlo a pití a nabídne si.
VJ: No hrdiny, ty tady fakt máme, to víš, že jo. Ale znáš to, celej den se dřu, člověku vyhládne, vyschne v krku – zrovna jsem byl na cestě do saloonu... ale kdybys chtěla jít se mnou, tak třeba – Vezme GW kolem ramen a vede ji pryč, GM rychle balí kufry a peláší za nimi. Odcházejí.
GW: A co je to ten saloon? VJ: No takové šikovné zařízení, kde ti dají najít a napít a vůbec tě všemožně uspokojí. GW: Tak to asi znám. Já chodil vždycky v sobotu s maminkou na Vinohrady do mléčného baru, tohle bude asi něco podobného. VJ: Jo. GM: V Nuslích možná. U nás na Žižkově tomu odjakživa říkáme hampejz. Odejdou. Opona. Před oponou procházejí G a VJ, ten zpívá píseň.
Každej tu zná Joea (originál San Francisco bay blues) Nemám zisky, vždyť já chudej jsem jak veš kup mi whisky uslyšíš, co chceš Buď love story, horor, báj a nebo Máchův Máj též píseň mou, jsem Velkej Joe a všichni mě tu znaj Mám suché pysky, vždyť už věkem seschlý jsem kup mi whisky a já potom přijdu s příběhem za kterým Karel May snad šel by světa kraj Jsem Velkej černej Joe a všichni mě tu znaj! Nšoči, Inčučuna, Old Shatterhand, Vinnetou nejsou srabi – jsou to hrdinové v rozkvětu Až Olda pěstí svou tu skončí píseň mou pak do věčných lovišť cestu si najde Velkej černej Joe do věčných lovišť cestu si najde Velkej černej Joe...
SCÉNA DRUHÁ. V SALOONU. SB, KD, VJ, GW, GM, DJ Saloon, bar. Za barem stojí SB a čistí sklenice. U jednoho stolu sedí KD a smutně popíjí, posléze usne. Přicházejí G a VJ. G se krčí za dvěřmi. VJ zdálky haleká.
VJ: Nazdar Beckie, dvě velký whisky a jedno mlíko, ať to lítá. SB: No to určitě, Joe. Na sekeru už ti nic nenaleju. Se podívej! Vytáhne zpoza pultu sekeru, topůrko je úplně zaplněné čárkami.
VJ: Mi řekni, jak to, že Velkýmu Volovi na tomahavk naleješ vždycky? SB vytáhne obrovský tomahavk.
SB: Proto! VJ: A pak, že na velikosti nezáleží! Ale co – dneska mi totiž naleješ! SB: Nenaleju! VJ: Naleješ! SB: Nenaleju!
VJ: Pojď se vsadit o dvě whisky, že mi naleješ. SB: Oukej. Platí. Ale to bych chtěla vidět, jak mě donutíš ti nalejt. VJ: Kam jen ti rošťáci zmizeli? Helmute, pojď dovnitř, nestyď se a řekni tady naší SB, co bys rád. GM přijde nesměle k baru, civí na Beckie a její výstřih. GW si zatím sedne k VJ.
GM: Mlíko. SB: A ven, vy sprosťáci! GM: Totiž... sklenici mléka bych prosil. VJ do něj šťouchá.
GM: A dvě velký whisky tady pro pana Joe. A jednu zelenou pro mou choť. VJ: Takže to dělá celkem čtyry vizoury, jestli se nemejlim, drahouši. Chechtá se, SB nakvašeně nalévá whisky.
VJ: Ale na jednu tě pozvu, Beckie, takže mně tři, a jednu pro tebe. Zatím si VJ a GM sednou ke stolu. KD vedle zatím umdlévá. SB přináší nápoje.
SB: Tak to máme tři whisky… a jednu sklenici mléka tady pro mladého pána. A ústní voda pro madam. Všichni: Na zdraví! VJ se zálibně dívá SB do výstřihu.
VJ: Kdybys jen věděla, jak moc se podobáš své matce... Ach, jaká ta byla krasavice. SB: Než tě poznala a hrůzou jí vypadaly vlasy. VJ: Kuš! Tak co bys rád věděla, GW? GW: Všechno, pane Joe, všechno! Příběhy největších zdejších hrdinů. VJ: Dobrá, čím bych tak jen to vyprávění začal? Už vím. Beckie, ješte jednu whisku! GM někam odchází. Ke konci písně přichází DJ.
DJ: Servus, Beckie! Jedno malý! Hej, Joe, kohos to sem zase přitáh? Tak copak mladá, copak tu hledáme? GW: Jejda, opravdickém šerif! Můžu si na vás sáhnout? Začne ho osahávat.
DJ: Nech to, povídám, nech toho! GW: Ty jo, přesně, jak jsem to četl. Umíte taky tak rychle tasit, když vás někdo naštve? DJ: Ještě chvíli takhle mluv a uvidíš sám. Ptal jsem se, co tu pohledáváš? GW: Já jsem tu na poznávacím zájezdu, pane šerif. Po krásách divokého západu. Po stopách jeho hrdinů. Tady pan Joe je tak hodný a všechno mi poví. DJ: Který hrdiny máš konkrétně na mysli? GW: No přece Vinnetoua a Oldu Šetrného! DJ: Hele Joe, ne, že mu zase nakukáš nějaký hovadiny. Já pak musím vysvětlovat guvernérovi, proč nám vázne turistický ruch. Dřív jsem tam moh poslat tiskového mluvčího, ale vod tý doby, co toho minulého skalpoval Šeroslepý orel z kmene Těch, kteří znají Toho, který líčí pasti, na to místo není zrovna nával.
VJ: No jo, šerife, budu mluvit pravdu, nic než pravdu (pro sebe: k tomu mi dopomáhej whisky). Ale ňák nám tu zhoustla atmosféra, chtělo by to ňákej vtip. Beckie, řekni vtip. SB: Tobě? Ty přece už celej vtip neudržíš. VJ: Aspoň půlku. SB. Oukej. Tak třeba: víš, jakej je rozdíl mezi delfínem? GW si v průběhu hovoru pořád dělá poznámky.
VJ: Hm, tak tohle byl teda pěkně blbej vtip. Vrátí se GM.
GM: Miláčku, představ si, že na WC není toaletní papír. SB: A cos čekal? Vezmi si na chodbě pondělní noviny. GW: Tak už proboha vyprávějte! Jak to bylo s VI a OS? VJ: To bylo tak… jejich největší hrdinský příběh začal v době, když tady šerif ještě tahal kačera... Opona.
SCÉNA TŘI. ZPÁTKY V ČASE. DJ, VJ, KD Přes jeviště přejde DJ jako malý chlapec (krátké kalhoty s jednou kšandou, námořnické tričko, …) a táhne kačera. Za ním běží KD. Přihopsá VJ jako puberťák.
KD: Hej, Jesse, počkej! VJ: Ahoj Marmeládo, na bráchu se vykašli, dneska odpoledne je v saloonu u Starý Beckie nealkoholická party! KD: Nazdar Joe, kolikrát ti mám říkat, abys mi neříkal Marmeládo! Jmenuju se Kalamity Džem. Tak mě neštvi, nebo to řeknu mámě a ta si to s tebou vyřídí! VJ: No jo, tak soráč. Hele, prej přijedou i Vinnetou a Olda Šetrnej, určitě se něco semele! KD: Jo, tos říkal posledně taky a byla to pěkná pruda. Olda celej večer dolejzal za Sladkou Beckie a Vinnetou si zapomněl kalumet, tak jsme si ani nezakouřili. Mezitím se vrátí na scénu DJ.
VJ: Neboj, dneska to bude bombovej, vymazlenej mejdan. DJ: Kam zase jdeš, ségra? Já to řeknu mámě! Vy si vždycky někam jdete a já musím trčet doma. KD: Zavři zobák, Jesse. DJ: Vemte mě s sebou. KD: Ti spad na hlavu bizon, ne? Jak budu vypadat před holkama? Půjčím ti pistole a můžes si za saloonem střílet na plechovky. DJ: Jo, tos říkala posledně taky. A moh jsem dělat akorát tak pšššúúú, pšššúúúú, protožes mi nedala náboje. KD: Tak jo, dneska i s nábojema, ale ne, že to řekneš mámě. To by mi neodpustila, chtěla tě učit střílet ostrejma sama. VJ: Hele, Kalamity, takže ve čtyry u Starý Beckie, platí? KD: Jasan.
D a VJ ho zpraží pohledy. Odcházejí. Opona.
SCÉNA ČTYŘI. U APAČŮ. N, OS, I, VI Opětovné setkání VI a OS, bratře – bratře! Následuje dlouhá choreografie pozdravu (plácání rukou, atd.).
VI: Bratře! OS: Bratře! VI: Můj bílý bratře! OS: Můj rudý bratře! Následuje další pozdravné choreo.
OS: Stejně, tohle je mnohem lepší, než to starý s nařezáváním žíly v zápěstí. VI: Můj bílý bratr má jako vždy pravdu. Týden jsem nemohl hnout rukou. OS: Bratře! VI: Bratře! Choreo dvě, srazí se hrudníky a přihnou si, OS pivo a VI placatkou. Obraz zamrzne. Na scénu vejdou GW a VJ. VJ si přihne od bratrů z placatek, dává čuchnout GW, ta se odvrací. Po chvíli přijde GM.
GW: To přece není možný, takhle to nebylo! VJ: Naopak, takhle to bylo pořád. GM: Představ si, volal jsem do Santa Fé a když jsem se ptal na nejbližší moře, tak je prej 800 mil daleko. Ale nejbližší blázinec je prej jen dva dny cesty. Nevíš, jak to mysleli? VJ: Nezdržuj, ztratím nit. Kde jsem to sakra skončil? Jo, už vím. Beckie, whisky! Odcházejí. Obraz rozmrzne.
OS: A kde je tvá sestra Nšoči? VI: To by měl MBB vědět lépe. Myšlenky mé sestry se od rána do noci zaobírají jen mým bílým bratrem. OS: To jako chceš říct, že po mě jede? Já myslel, že už ji to předloni přešlo. VI: Ano. Chci říct ne. MBB by měl sám vyhledat mou sestru a říct jí, co k ní cítí. VI se zatím půjde nachystat na cestu. OS: Nezapomeň si vzít tátovu stříbrnou zbraň. VI: MBB nechť je bez obav. On ale ať si nezapomene vzít svou dvacetirannou opakovačku. OS: To si piš, budeš čubrnět. Tak zatím sbohem, bratře! VI: Bratře! Pozdravné choreo. Odjíždějí. Tma, hudba, světlo. Před týpý sedí naštvaná N a žvýká kůže.
N: Já se na to vykašlu. Nšoči říkala Převislé olysalé vrbě, že je má prát dva dny předem. Jestli to do tří nestihnu, … Obléká si ztvrdlé šaty.
… tak na čaji u starý Beckie budu moct tancovat leda tak –
Předvádí robotický tanec. Rozpláče se.
N: Ach jo! Přichází OS.
N: Ach, Oldo, já se zblázním! V tomhle přece nemůžu odpoledne do města. O: Ale Nšoči, ty, která jsi krásnější než ranní slunce, jejíž vlasy jsou temnější než noc, ta, jejíž hlas zní mým uším jako zpěv skřivana, … moment – Vytáhne si notýsek.
jež našlapuje tak jemně, že otisk její nohy nezanechá otisk – hm, proč ne – a jejíž ňadra jako posvátný horský masiv čelí větru života, … ehm… budeš vždycky ta nejkrásnější ze všech! Úlevně a vítězoslavně zároveň se usměje.
N: Jé, tak dík. OS: Není zač. N: Ach, Oldo, miluješ mě? OS: Jasně. N: Tak proč seš furt někde s bráchou a na mě kašleš? OS: Ale Nšoči, miláčku – N: To je pořád: Vinnetou, bizoni, mustangové, pak přijdeš s brekem celý pomlácený, když si na vás počíhají Šeroslepý orel a Beznohá ještěrka z kmene Těch, kteří znají Toho, který líčí pasti. A já jsem až na posledním místě. OS: Nejsi, ale pochop to. Kmen Těch, kteří znají Toho, který líčí pasti, jsou naši nepřátelé, musíme s nimi bojovat. Jak bychom pak vypadali před našimi přáteli z Kmene Těch, kteří nenávidí Ty, kteří znají Toho, který líčí pasti? N: Onehdá jsem mluvila s Ranním vánkem z Kmene Těch, kteří nenávidí Ty, kteří znají Toho, který líčí pasti, a říkala mi, že u nich je to to samé. Jejich bojovníci také kašlou na své squaw a vymlouvají se na to, jakou by měli pověst, kdyby nebojovali s Těmi, kteří znají Toho, který líčí pasti. Vy muži jste všichni stejní! OS: Tak už se nezlob. Dnes ti to všechno vynahradím. Na odpoledním čaji u Staré Beckie budeš ta nejkrásnější a budu tančit jen s tebou – N: Opravdu? Ach! OS: – když si vezmeš něco jiného na sebe. N: A co??? OS: No třeba ty šaty z kulhavého jelena, který se utopil pod táborem v řece. Ty ti ohromně sluší. Budeš hvězda! N: Tak dobrá, odpouštím ti. Ty mě vždycky přesvědčíš… „Milostná“ píseň.
Otvírám láhev (originál Otvírám lásku) Otvírám láhev, co mám tak rád, přišel jsem Nšoči má něco ti dát zeptat se, co děláš a jakej byl den na zdraví připít, ten zbytek si vem Podá jí láhev.
Ty že na ty
jsi tak milá, tak hodná a vím proto je náš vztah tak pohodový vraném oři když objedu svět na mě počkáš než vrátím se zpět
Odcválá na chvíli pryč.
Deset roků spolu, a co z toho mám? Já se do kmene Volů asi nakonec vdám Tu dobu vzal čert, kdys mi nosil růže teď věčně sedím doma a žvejkám kůže Ty seš tak děsnej, tak děsnej prevít neuhneš o píď a já mám slevit? Ty seš tak děsnej, jen co vrátíš se z cest Shatterhande poznáš moji smrtící pěst! OS přicválá zpět a přináší růži. Společný refrén, každý zpívá svou verzi.
Ty jsi tak milá, ...
Ty seš tak děsnej, ...
Po písni se snaží dát si pusu, najednou indiánský bojový ryk a vpadne na ně VI.
VI: Mí sourozenci nechť zanechají svých vrtošivých hrátek. Je čas odjezdu! Hyjé! OS: Hyjé! N: Hyjé! Odjíždějí. Opona.
SCÉNA PÁTÁ. ČAJ U STARÉ BECKIE. SB, KD, VJ, VI, OS, N, TKLP V saloonu u Beckie, obsluhuje SB (tentokrát jako matka budoucí SB). Na parketu jsou zatím KD, VJ... Hraje hudba, Beckie za pultem se snaží rozdmýchat zábavu. Oba se nudí.
SB: Ano! Je sobota a zábava u Staré Beckie je v plném proudu! Tančíme všichni! Pro žíznivce naléváme čaj a malinovku! KD: Si dělá bizoní cecky, ne? Ještě jeden hrnek toho utrejchu a natáhnu kopyta. – Tak kde je ta zábava? Slibovals, že to tu rozjedeme a pořád nic. VJ: Já ti nestačím? KD: No promiň?! VJ: No tak, Kalamity, vydrž ještě, Viňda s Oldou tu musejí každou chvíli být. Ozývá se halekání, indiánský ryk, rozrážejí se dveře a do saloonu vbíhají VI, OS a N.
VJ: Už jsou tady. Nazdar kluci! OS: Nazdar děcka! Následuje vítací choreo.
VJ: Tak co, kluci, jste vyzbrojení? Vinnetou, máš svou stříbrnou zbraň? VI: Můj bílý přítel nechť se neobává. Tu je!
Vytáhne placatku.
KD: Oldo, a co ty, kde máš svou slavnou dvacetirannou opakovačku? OS: Hahá! Od minule jsem přezbrojil. Jednadvacet, děvenko, jednadvacet! Přitáhne basu piv, všichni počítají.
VJ: No ať počítám, jak počítám… OS vítězoslavně vytáhne lahváře z kapsy.
VJ: Tak to jo. A támhleta rudá slepička je kdo? OS: Tak bacha, Joe. Na tu mi nesahej, to je moje Nšoči! VJ: Oukej, kámo, klídek. KD: Tak první kolo, jedém! Obíhá placatka. Beckie stále něco vyvolává do mikrofonu. Rozjíždí se tanec. Hromadná píseň a taneční číslo.
Píseň do nepohody (originál Obrázek – oblázek) Než poslední si whisky dám tak stihnu ještě říct ve svým žití, já vím si pomoct musím sám Mám možná smůly trochu víc než jinej člověk snad to nic není, jsem rád a furt se musím smát: Co je na tom, že máš samý nesnáze fotra v rakvi, v lochu nebo na dráze a máma vzala roha někam k New Orleans Hlavní je, že když se držíš na nohou a na hlavě máš skalp fotka tvá je ozdobou všech alb! Když ti selžou pistole a na mušce tě maj v tuhle chvíli, však víš je hlavní najít stáj Na koně skoč a uháněj po širé prérii v tomhle světě vždy platí jen rychlí přežijí Co je na tom... Přichází TKLP a snaží se vmísit do křepčícího davu.
OS: Hele, VI, kdopak nám to přišel. VI: Ten, který líčí pasti! Náš nepřítel!!! Hej, TKLP nechť dá své ruce stranou našich žen! TKLP: Z Vinnetoua mluví závist. TKLP je nejlepší lovec svého kmene a každá squaw by si považovala, kdyby na ni vložil byť jen svou ruku!
VI: TKLP nechť ztupí ostří svého rozeklaného jazyka. U zdejších žen nemá šanci! TKLP: V širokém okolí jsem známý jako nejlepší lovec a slavný bojovník! Nepotřebuji ženy opíjet, přicházejí za mnou samy. Moje udatnost a hrdinské činy je lákají. Zrovna dnes jsem měl velice úspěšný lov. Vytáhne z torny skunka a udělá s ním slavnostní pózu. Holky si mezitím šuškají.
DK: Vidíš ty svaly? N: Co, svaly, ale podívej na to péro. Takové nemá ani můj otec, velký náčelník Apačů Indulona! DK: Ale stejně, ty svaly... ahoj, ty posiluješ, viď? N: Kde jsi vzal to péro? TKLP: Po namáhavém lovu se potřebuji trochu osvěžit. Když se mnou půjdete na bar, rád odpovím na všechny vaše otázky. Vytáhne z torny váček se zlatem a zachřestí jím (při vzpomínce na skunka už si všichni předem zacpávají nosy). Odcházejí na bar. Kluci jsou fakt naštvaní.
OS: A dost! Vy mi ho podržíte, já ho praštím a bude od něj pokoj. VI: MBB je chytrý jako prérijní liška. Jeho plán je dobrý. VJ: Já zleva, ty Vinnetou zprava a ty Oldo ho majzneš zprostředka. Jdou na to.
TKLP: ... svaly bojovníka musejí být tvrdé jako žula a jeho smysly bystřejší než smysly divoké zvěře. DK: A co cítíš teď? TKLP: Cítím, že za mými zády cosi smrdí?! Otočí se.
TKLP: Ha! Smrdící pěst! Dva k němu přiskočí, chytnou ho, a OS jej praští.
OS: Smrtící! Kolikrát ti budu opakovat, že smr-tí-cí! TKLP se skácí k zemi. OS bolestivě skučí s naraženou pěstí.
VJ: Táhni, odkud jsi přišel! VI: TKLP již nikdy nepoloží svou ruku na rameno mé sestry. TKLP se potácí pryč.
TKLP: Pěst OS dnes nemá svou obvyklou sílu, neboť omámena Zlým duchem alkoholu. TKLP děkuje Velkému duchu, že ušetřil jeho život a vzkazuje zbabělým nepřátelům, že se pomstí. TKLP i celý kmen Těch, kteří znají Toho, který líčí pasti, jsou od této chvíle na válečné stezce. Jdu vykopat svou válečnou sekeru. Howgh, domluvil jsem! Odejde.
OS: Tak holky, kde jsme to skončili? DK: Druhé kolo, a jedém!
Druhá runda s placatkou. Zábava běží. Opona. Šero. Na scénu se připlíží TKLP a nalíčí past. Odběhne. Po čase se ozve halekání a připotácí se VI, OS, N.
OS: No to byl mejdan. VI: Vinnetou byl dnes poprvé převlečený za ženu. N: Koukej mi vrátit moje šaty! VI: Má sestra ať mlčí. Až do tábora o ní nechci slyšet! N: Trhni si nohou. N se chytí do pasti. OS a VI si ničeho nevšimnou a odejdou.
SCÉNA ŠESTÁ. INDULONA VYŠETŘUJE. I, VI, OS Před týpý sedí I a kouří kalumet. Vedle je zapíchnutý oštěp. I hromovým hlasem zařve.
I: Slunce se již kloní k polednímu a velký náčelník Indulona stále čeká na svého syna! Přiběhne VI.
VI: Můj otec a veliký náčelník nechť promine, Vinnetou již od rána hledá svou sestru. I: Právě o tom chtěl s tebou I mluvit. Kde je OS? VI: Poté, co zjistil, že Nšoči zmizela, vytratil se na neznámé místo, kde by jej nedostihl náčelníkův hněv. I ukáže za týpý, VI přikývne.
I: OS nechť okamžitě vyleze. Indulona o něm ví!! OS vyleze zpoza týpý.
OS: Velký náčelník má taky oči všude... I: Nikoli, OS si neopatrně stoupl proti větru a Indulona cítí, jak mu táhne z úst kořalka. Mí synové nechť se posadí. Sednou si.
I: Indulona od včerejšího večera postrádá svou stříbrnou zbraň. OS chce něco říct, VI jej pohledem prosí, ať nic neříká. Nenápadně se ji snaží podstrčit I.
I: Hle, už se našla. Zatřepe s ní.
I: Včera byla nabitá! Co mi k tomu můj syn řekne? VI: No, ehm, jaksi, Velký duch, Zlý duch, ehm... Ten, který líčí pasti... I: Vinnetou nechť nelže! Indulonova stříbrná zbraň je velmi nebezpečná a zacházet s ní může pouze sám Indulona. I TKLP se jí obává! Nechť se to již neopakuje. To však není jediná věc, kterou I postrádá. Kde je Nšoči? OS: No, nějak se ji nad ránem nechtělo domů, no, a taky asi něco vypila, však to znáš, Indulono –
I: Mlč! Vinnetou? VI: No, ehm, jaksi, Velký duch, Zlý duch, ehm... Ten, který líčí pasti... I: Vinnetou nechť nelže! Nšoči je velmi nebezpečná a zacházet s ní může pouze sám Indulona. OS: Hele, Indulono, tak já ti to teda povím. Včera večer jsme totiž byli děsný hrdinové. TKLP se snažil odlákat naše holky k baru za Zlým duchem alkoholu, tak jsme ho prostě zbouchali. Marně se snažil utéct, dohnali jsme ho přesně ve chvíli, kdy se jeho záda zbaběle nadouvala na barové stoličce. Dostal, co zasloužil. A už vůbec nemluvím o tom, že jsme na něj byli jenom tři! I: Uff uff! VI: O našem hrdinském činu se bude ještě dlouho vyprávět u všech táborových ohňů. OS: A co až teprve vyhrajeme tu válku. I: O jaké válce mluví OS? OS: No, prostě... VI: TKLP neunesl svou porážku a na místě vykopal válečnou sekyru našemu kmeni! I: Do prdele – teda chci říct: uff uff! OS: Takže asi takhle, Indulono – já bejt tebou bych neřešil, že se ti někde toulá dcera, protože se asi zrovna teď někde toulá celej kmen Těch, kteří znají Toho, který líčí pasti. A toulá se na válečné stezce. VI: A toulá se směrem k našemu táboru. I: Dobrá, Indulona vyšle nejlepší bojovníky na válečnou stezku, aby překreslili turistické značení z modré na zelenou. Získáme dva dny času. Mí synové zatím naleznou Nšoči a přivedou ji zpět! Howgh, domluvil jsem! Ať už vás tu nevidím! Opona.
SCÉNA SEDMÁ. NA NÁVSI. DJ, KD, VJ Opona. Přeběhne DJ s kačerem, za ním pospíchá KD, z druhé strany přijde VJ..
KD: Tak už je to na tuty. TKLP prej dostal N a celý kmen TKZTKLP táhne k pueblu Apačů. VJ: Co budeme dělat? Neměli bychom jim nějak pomoct? KD: No každopádně, čím dřív se najde N, tím dřív zase společně zapaříme u SB. Takže prostě půjdeme a N najdeme! VJ (ironicky): Výborně, prostě budeme chodit od indiánské vesnice k indiánské vesnici, jestli náhodou neviděli N... KD: To by šlo! Přijde DJ.
DJ: Kam zase jdete? Vemte mě s sebou! KD: Tu máš a běž si hrát. Dá mu hrst nábojů.
DJ: Dík, ségra, seš bezva. Odběhne.
KD: No a my abychom vyrazili.
VJ: Ale já... KD: Co zase? VJ: Dneska jsem měl jít prvně do práce. KD: Kam? VJ: Ke Krvavý roštěnce mejt nádobí. KD: Oukej. Jesse? Jesse! DJ (z dálky): Co je? KD: Hele, běž si dneska střílet ke Krvavý roštěnce, mají nové nádobí. DJ: Tak jo. KD: Zařízeno, dneska nikomu chybět nebudeš. VJ: Tak jdeme. Odejdou. Opona.
SCÉNA OSMÁ. KMEN VOLŮ. OS, VI, VV, SK, MHM, TKLP Před oponou stojí OS a VI u cedule Past.
OS: Takže ji dostal TKLP, jsme v řiti. VI: MBB se mýlí. Tam teprve budeme, pokud Nšoči nenajdeme. OS: Hele, něco tu po ní zbylo. Zvedne ze země podprsenku.
OS: Voní hezky. Vidíš nějaké stopy? VI: Něco vidím, to ano, ale oči mi po včerejšku moc neslouží. SB snad nalévá metanol či co. Budeme muset sehnat pomoc. OS: To bych rád věděl, kterej vůl – VI: Ano, Vůl! MBB je moudrý. Budeme mít toho nejlepšího stopaře. Pospěšme! OS: To jsem teda zvědavej. Odběhnou, opona otevřít, jsme v táboře Volů. Před týpý sedí VV, SK a TKLP v masce. Vedle nich z druhé strany sedí VI a OS.
VI: A nyní bratře dovol, abych ti představil kmen udatných válečníků, kmen Velkých volů. Pardon. VV je jenom jedem, náčelník VV. OS roztleská publikum.
VI: ... a zde: jeho žena Šílená kráva, dcera Jalová kráva... nepřítomná, bojovník ... Postupné představování bojovníků (Olysalý buvol, Vyšeptalý ocas, sourozenci Ten, který dělá kopytem sem, Ten, který dělá kopytem tam, Velké lejno, ...), TKLP si jen mění masky.
VI: Teď, když jsem představil MBB celý kmen Volů, možná je na čase, aby MBB přiložil na oheň. OS odejde a přinese obrovský namalovaný oheň, který zakryje postavy sedících indiánů.
VI: MBB to přehnal.
OS odnese vatru a přinese malý ohýnek.
VI: To už je mnohem lepší. Nyní je čas, abychom na znamení přátelství nechali obřadně kolovat dýku v sýru. OS: To je pořád: dýmka míru, dýka v sýru.. já bych si dal radši láhev beeru. Koluje sýr.
OS: Když to musí být... Kousne si.
OS: Ale to pivo je stejně lepší. Kousne si podruhé.
OS: Do kolika máme ten sál? SK mu vezme sýr.
OS: Oukej. Bratře, popros – VI prosí.
OS: – náčelníka VV, zda se zúčastní osvobozovací výpravy... osvobozovací výpravy. VI: Vole, VV, MBB ptát se ty, náčelník VV, zda-li ty, VV, pomoci jemu, MBB a mně, jeho rudý bratr, zachrániti Nšoči, tu, která má velký voči, ze spárů TKLP, jemuž pomáhá kmen Těch, kteří znají TKLP. OS: Jo a řekni, že má Nšoči velký – voči. VI: To už VI přeložil. OS: Jsem nerozuměl, no. VV něco krátce drmolí nesrozumitelnou řečí.
VI: Ve svém rozsáhlém projevu mi náčelník sdělil, že si není jist, zdali má dost bojovníků na tak riskantní podnik. Kmen TKZTKLP, jenž je zároveň kmenem Těch, kteří unesli Tu, která má velký voči, je znám svou lstivostí a proradností. Navíc, v nejbližších dnech má na území VV přijít stádo bizonů, takže VV nemůže postrádat jedinou ruku. Nejsem si jist, zdali nám pomůže. OS: Ale stádo volů, chci říct kmen Volů je znám svou udatností, cožpak náčelník VV nechce vykonat hrdinský čin? VI: Ty srab? VV se naštve a má asi dvouminutový nesrozumitelný gradující proslov.
VI: Náčelník nezměnil názor. Scéna zamrzne. Vejdou G a VJ.
VJ: Jak jen to bylo dál? To mi nedává smysl, myslím, že tohle VV nikdy neřekl, že to bylo jinak. Už vím. Odejdou. Ta samá řečnická scéna VV.
VI: Náčelník změnil názor. Dá nám k dispozici dokonce i nejlepšího bojovníka a zvěda. Dovol, bratře, abych ti představil MHM! OS: MHM, není to náhodou syn slavného bojovníka, velkého bojovníka – svého otce? VI: Ano, Velkého hluchého medvěda. Ten už bohužel není mezi námi. OS: A kam odešel? VI: Do věčných lovišť. Je to smutný příběh. VHM jel do města bledých tváři. Chtěl si na cestu vzít železného oře. Položil tedy své velké hluché ucho na koleje, aby zjistil, zdali tudy železný oř pojede. OS: A? VI: A jel. OS: A sakra. VI: A teď už je konečně tady. Malý... OS: ... hluchý... VI: ... medvěd! Na vozíčku přijíždí MHM, před sebou klepe slepeckou hůlkou, na nose černé brýle...
OS: Vysvětlím mu celou záležitost. Hele, Méďo, věc se má takhle: kmen TKZTKLP... VI: Bratře! Malý HLUCHÝ medvěd. OS začne cosi vysvětlovat znakovou řečí.
VI: Bratře, MHM je bohužel slepý. OS: Tak to tedy nevím, k čemu nám bude dobrej... VI: Nepodceňuj MHM, je to skvělý zvěd. Nepotřebuje zrak ani sluch, aby nám našel tu, kterou hledáme. MHM má ještě jeden smysl, který použije. OS: Smysl pro humor. VI: MHM stačí, aby jenom ucítil místo, kde se mě dotklo to, co nám zbylo po Nšoči. Vidíš? Už větří. MHM větří, zvuk motoru, vozík se začne třást, OS odmávne praporkem a MHM se pomaloučku sune vpřed, ohledává cestu slepeckou hůlkou. Vytáhne luk a bílý slepecký šíp, dlouze míří, a chce vystřelit do publika. Zase začne ohledávat okolí. OS jej nakonec netrpělivě odtlačí do zákulisí, zvuk bouračky.
VI: Slyšíš? MHM již narazil na stopu. Je čas, aby se bojovníci připravili na válečnou stezku. VV něco zamumlá. SK se naštvaně zvedne a odchází.
VI: Ženy odcházejí žvýkat kůže. Indiáni vstávají a odcházejí. VV zpívá indiánskou píseň.
Bdí nad námi všichni bozi krávy, bizoni a kozy Bdí nad námi též Manitú naše mužstvo má kvalitu VI: Muži se odcházejí zmalovat – válečnými barvami. OS: A my si promažeme zbraně. VI: Ano! MBB má jistě s sebou do boje 21 rannou, po celém západě proslavenou, nikdycílneminouci henryovku. OS: Bohužel jsem od včerejšího boje u Starý Beckie nestačil dobít. Mám však s sebou
svou ještě slavnější medvědobijku. Přitáhne soudek.
OS: A co můj rudý bratr, zajisté má sebou svoji věhlasnou stříbrnou zbraň. VI: Ano, má stříbrná zbraň bude ještě věhlasnější, než stříbrná zbraň Indulonova, kterou mi mimochodem zabavil... VI vytáhne lžíci.
OS: Lžíce? VI: Lžíce je tupá a víc to bolí. OS: A na občerstvení..., nic? VI: Náčelník Apačů – budoucí – je vždy připraven. Vytáhne kohoutek (pípu) a narazí soudek. Kolem projde VV.
Máme ostré tomahavky ručník, šampón, mýdlo, plavky Náš nepřítel ten je tupý kosti ohlodaj mu supi OS: Co to mele? VI: Je čas k vyrazit. Odcházejí. Opona.
SCÉNA DEVÁTÁ. DEMOLICE. OS, VI, MHM, TKLP, kmen TKZTKLP Na scéně jsou pasti a v jedné z nich je chycený MHM, před ním leží velká stopa. Hudba z Růžového pantera, VI a OS střídavě přicházejí z jedné a druhé strany, nakonec se potkají a zase si přiťuknou.
VI: Tak se mi zdá, že se nám ta záchranná výprava nějak rozpadá. OS: To bude zase průser. Zvuk pasti.
VI: To budou ty... společně: ... bratře – pasti! VI: A vsadím se, že do jedné z nich se za chvíli chytí i Olysalý buvol. Dávej pozor. Proběhne TKLP, zvuk pasti.
OS: Už je v tom. VI: Je nutno se pohybovati velice obezřetně, vyhýbati se pastem a jít po stopě, která nás dovede až k Malému... OS: ... hluchému... VI: ... medvědovi! OS: No jo, je to on, v pasti. VI: A není to past ledajaká. OS: Je to důmyslná past. VI: TKLP mu... společně: ...vypustil duši! OS: Není mu pomoci. VI: To ho tu necháme ho tu umřít? OS: Co se dá dělat? Pořád někoho zachraňujeme. Už mě ten stereotyp ubíjí. VI: Lépe bych to nevyjádřil. OS: Ale co to vidím? Náš cíl je blízko. MHM narazil na stopu. Zvedne obří šlápotu a štítivě si ji prohlíží.
VI: Dovol bratře, Apači byli vždy lepší stopaři. Vezme stopu, očuchá ji a omatlá celým obličejem.
VI: Páchne, je čerstvá. OS: Tak to nemůže být Nšoči daleko! Je na čase vymyslet bojový plán. VI: MBB je moudrý. To ovšem to předpokládá, že víme, kolik nás vlastně je. OS: Já to spočítám. Chvíli počítá.
OS: 14. VI: A my dva. OS: 20. VI: MBB je moudrý. Vinnetou má již téměř hotov bojový plán.
Přinese tabuli a židli. VI čmárá po tabuli.
VI: Je MBB připraven? Tedy: zde máme pěchotu, zde .... zde jsou naši chrabří zákopníci. Následuje jízda, loďstvo, ponorkové loďstvo a letectvo. My pro zmatení nepřítele obětujeme levé křídlo. Po úspěšném provedení je soupeř je zmaten a proto ho můžeme obklíčit ze všech stran. Je to precizní operace, to se nesmí uspěchat. A soupeř vida, že nemá žádnou šanci, se vzdá. Je to jasné? V průběhu výkladu přijdou na scénu 4 keříky (zamaskovaní nepřátelé) a pak se motají okolo. Párkrát vykoukne jeden namalovaný bojovník N1 (ostatní jsou pořád schovaní). Teď zase OS čmárá po tabuli.
OS: Není to úplně blbý, ale já bych na to šel naprosto jinak. Tedy bez újmy na obecnosti: tady máme na oblasti Omega nepřítele N, potom jsme tady my M a to v hojném počtu... Takže nepřítel je zde a my jsme, my jsme , my jsme, vy to víte, vy mě jenom zkoušíte, my jsme, no kde my jsme, já to nevidím, já nevím, ale, ne, ne, ne, já bych se vyhodil, ne, ale jo, my jsme přece tady! My jsme tady, nepřítel je tady, takže ještě jednou, jo? Nepřítel je tady, my jsme tady, zaútočíme a zlikvidujeme je. Je to jasný, ne?! Nakonec spadne tabule, VI se ptá publika...
VI: Prosím vás, on jel strašně rychle, já tomu vůbec nerozumím, natož abych si stihl zapisovat, nevíte náhodou, co je ta hrozná čmáranice? N1: To je přece nepřítel. Vykoukne a mrkne na nákres a zase zaleze.
N1: Hm, ale to jsme my. Chlapi, jsme špatně, nepřítel je vlevo. Chlapi, vlevo, pojďte sem. Keříky se přeskupují doleva, VI si uvědomí nebezpečí a snaží se upozornit OS, mezitím je indiáni obkličují.
VI: Bratře, ne-pří-tel! OS: Jo, já vím, nepřítel je vlevo, podle nákresu. VI: No právě, ne-pří-tel je... OS: Nepřítel... společně: Bratře! Zaútočíme! Vytáhnou čelenky, harmonika z Tenkrát na západě, rozcvička, karatistické postoje, přitom se navzájem se srazí hlavami a omdlí. Ozve se povel k útoku. Opona. Pokračuje jako rozhlasová hra.
Bojový ryk, vřava, poté vše utichne.. N3: Šeroslepý orel nevěří svým očím. Oni se přemohli sami! Jásot. N1: Uff uff! Jsou to magoři. Jásot. N2: Beznohá ještěrka cosi objevila. N3: Uff uff! To je pověstná medvědobijka Old Shatterhanda!
Klepání na soudek. N4: Šeroslepý orel nechť si dá pozor. Je nabitá a odjištěná! N1: Navrhuju odtáhnout je do tábora. Možná u nich najdeme i jiná užitečná zařízení. N2: Ano, zeptáme se Toho, který tak dlouho pil, až všechno vypil. Ten je moudrý. N3: Tak, popadnout ruce a nohy a jdeme! Vypraveč: Večer v táboře. N1: Hej, Ten, který tak dlouho pil, až všechno vypil, nechť vyjde, potřebujeme se s ním poradit. Indiánská žena: Vypadněte! Ten, který tak dlouho pil, až všechno vypil, včera celý večer chlastal s Kouřící studánkou a teď spí. Dejte nám pokoj. N4: Nevadí, poradíme si sami! Mělo by to fungovat asi takhle. Klepání na soudek, vystřelení špuntu, zvuk glogloglo... N4: Ano, funguje to! Je to zcela bezpečné! N1: Ukaž, půjč mi to taky! Glogloglo... N3: Šeroslepý orel si chce také potěžkat medvědobijku! Glogloglo... N2: A co já, Beznohá ještěrka? Na mě jste zapomněli? N4 (opile): No prosím, tu máš... Glogloglo... N2: Myslím, že už s ní umíme zacházet! N1: Toto je slavné vítězství! Všichni: Uááá! Vypravěč: Druhý den ráno... Konec rozhlasové nahrávky. Opona.
SCÉNA DESÁTÁ. OSVOBOZENÍ. OS, VI, N, KD, VJ, SZM, VB TKLP Na scéně stojí VI, OS , N, KD a VJ přivázaní ke kůlům, kolem leží opilí indiáni a prázdný soudek. Všichni mají roubíky. Svítá. Po chvíli se VI a OS probudí.
VI: Eh... jak se cítí MBB? OS: Řekl bych... poněkud přetažený. A MRB? VI: Já... nevím, jak MBB, ale já mám v hlavě 1000 malinkatejch permoníků. OS: Jo! Jeden velikej permon. VI: A každej má malou lucerničku. OS: Vobrovskej maják. VI: A co je nejhorší, malej, ale vostrej krumpáček. OS: Pneumaticky kladivo! VI: To ale musela být bitka. Nevidím na levé oko. OS: To byla zase jednou pitka. VI: Bratře? Vidím spoustu přemožených bojovníků. OS: Tak zavři oko a ono jich ubude. VI zavře druhé oko.
VI: Pomáhá to, MBB je moudrý. OS: Ale oni jsou vážně přemoženi. VI: To je mi záhada. Já si na nic nepamatuju. OS: Já už si vzpomínám! To byla bitka! VI: Já ne. OS: Ty jsi bojoval udatně jako... no jako někdo hrozně udatný. VI: Už se mi to vybavuje. OS: Já jsem jednou ranou skolil deset... tisíc bojovníků. VI: MBB je silný a mocný. OS: Ale dostal jsem taky ránu. VI: A co Nšoči? OS: No tu jsme vysvobodili. A já dvakrát. No ale zase tak dobře si to nepamatuju. VI: Já si to radši vůbec nepamatuju. OS: O tom se ale bude dlouho vyprávět. VI: O tom musíme dlouho vyprávět! OS: Pojďme o tom dlouho vyprávět! A začneme hned v sobotu na odpoledním čaji u Starý Beckie. VI: MBB je moudrý. OS: Ale přijde mi to tu nějaké povědomé. Kde to vlastně jsme? Rozhlédnou se. OS se otočí na jednu stranu a uvidí N, VI na druhou stranu a uvidí zbylé dva zajatce. Otočí se zpátky na sebe.
OS: Bratře? Asi mám vidiny. Zdálo se mi, že vidím N přivázanou támhle ke kůlu. VI: MBB se mýlí, u kůlů smrti jsou přivázáni naše bílá sestra a černý bratr. A ne támhle, nýbrž támhle. Otočí se oba, nechápavě se na sebe podívají.
OS: Že bych se v tom nějak orientoval, to říct nemohu. VI: Ale bojovníci z kmene TKZTKLP jsou přemoženi.
N: Huhuáá! VJ: Ehm, grrr! KD: Chchcch...! VI: Jsou naživu. Musíme jim pomoci. Mohl by mi MBB rozvázat ruce? OS: Nerad to říkám, ale právě jsem tě chtěl požádat o totéž. VI: VI ničemu nerozumí. OS: Radši ani nezmiňuju, že v tom ještě haprujou ti přemožení bojovníci. N vychrchlá roubík.
N: Koukejte mě rozvázat a rychle pryč. OS: Kde to jsme? N: Kde asi? V táboře TKZTKLP! VI: Uff uff! A co tu dělají naši jinobarevní bratři a sestry? KD a VJ huhňají.
OS: Tak už se vymáčkněte, sakra. Vychrchlají roubíky.
KD: Co asi? Jsme uvázaní u kůlu. VJ: Šli jsme hledat N. KD: A našli. VJ: Ale po dobrém nám ji nedali. A když jsme to zkusili po zlém... KD: ... tak nám ji taky nedali. Místo N jsme dostali roubíky. VI: Bratře? OS: Ano, bratře? VI: Myslím, že je čas urychleně zmizet. SZM (ze zákulisí): Zkontrolujte zajatce! Společně: Bratře! Nepřátelé! Přichází VB, za ním kráčí SZM a TKLP.
SZM: TKLP je mocný bojovník. Zástup našich zajatců se utěšeně rozrůstá tak jako bolševník, který jsme vysázeli pod pueblem Apačů, našich nepřátel. Tfuj! Odplivne si.
VB: Mokasíne... náčelníku Starý zatuchlý mokasíne, stráže jsou přemoženy! SZM: Jak to? Uff uff, přemožení Zlým duchem! TKLP se k nim sehne a čuchne si.
TKLP: ... ne přemoženi, pouze zmoženi – Zlým duchem alkoholu. Tss, to by se TKLP stát nemohlo, on je na něj zvyklý. SZM: Nevadí, tak jako tak zajatci zemřou krutou a dlouhou smrtí. VJ: To je nečestné a nesportovní. SZM: Děkuji za uznání. DJ: Kdybych měla volný ruce, tak bych vám – OS: Leda tak hovno! N: Ale Oldřichu, hovno se neříká! VI: Starý zatuchlý mokasín je bačkora! Troufá si na bezbranné bojovníky. Dej nám šanci v čestném boji.
SZM: SZM: Uff uff! Jak se opovažuješ? Tvá huba je statečná, jen když jsi přivázaný ke kůlu. Jen, co bych vás pustil, vzali byste do zaječích. N: A to se jako nesmí? VJ: Kdo by prchal, prosím tě? Před tou chodící kostrou a támhletím nadrženým blonďatým hipíkem? TKLP: Mokasíne, pusť mě na ně, vyrvu jim srdce z těla! SZM: Urazili jste TKLP a náš kmen vykopal válečnou sekyru. Náš hlad po pomstě může být nasycen pouze vaší krví. OS: Mokasíne, nezabíjej nevinné! Za všechno mohu já! N: Jako vždycky... SZM: Old promluvil statečně, nechť tedy bojuje na život a na smrt s nejlepším z mých bojovníků. Připravte se k boji. Pokyne a VB rozváže OS.
OS: A zbraně? SZM: Tomahawky. OS: Vždyť já žádnej nemám. SZM: Správně! Tvé bystré hlavy bude škoda. Boj! OS se svlékne do půl těla. Krouží s TKLP kolem sebe. Chce se na něj vrhnout, vtom TKLP vytáhne banán a začne ho pojídat. Zatím se do hry vloží VI a VB.
VI: Zase MBB, pořád MBB. Vždycky slízne všechnu slávu. Na TKLP stačí i Vinnetou, nech bojovat jeho! OS: Oukej, ale jestli ti rozbije držku jako minule, tak si nechoď stěžovat. SZM, bojovat bude VI! OS odchází.
OS: Ne, že by mi to nějak zvlášť vadilo. SZM: VI neví, co činí. Jde na jistou smrt. Nechť se tedy připraví k boji! SZM se podívá na TKLP, ten pořád jí.
SZM: Nemusí spěchat. VB: Mokasíne, proč chodí vždycky TKLP? Velký biceps je silnější a také chce být slavným bojovníkem. Nech bojovat mě! SZM: VB má pravdu, TKLP nechť dožvýká a promine. Na trpaslíka z kmene Apačů opravdu stačí i VB. Bojovat bude on. SZM to řekl, howgh. Připravte se k boji! TKLP nalíčí slupku, naštvaně dolíčí past a uraženě odchází. VI i VB se svléknou do půl těla a postaví se proti sobě.
VB: Haha, proti tobě stojí Velký biceps, nejsilnější z bojovníků, kteří kdy spatřili světlo světa. Zadupu tě do země! VI: Tvé vyzáblé tělo se klátí v letním vánku tak jako uschlá třtina. VI foukne, VB se zapotácí.
VB: Třtina se ve větru ohne, ale nikdy se nezlomí. Uáááá!
Vrhne se na VI, uklouzne po slupce, spadne na záda a omdlí... VI si na něj vítězoslavně stoupne.
VI: Uááááá! Všichni: Hurá! SZM: Zlý duch ti pomáhal! VI: VI čestně a spravedlivě zvítězil. TKLP: Já to snad ani nebudu komentovat. SZM: Tfuj! Velký biceps nemá právo na své jméno, nechť se ode dneška zove Zlomená třina. OS a VI nechť mi zmizí z očí i se svými druhy. VI zatím rozvazuje ostatní.
SZM: Střezte se skřížít nám ještě cestu. SZM se příště nenechá tak snadno ukecat. Přátelé odcházejí.
OS: Nazdar, bačkoro. VJ: Dobře... N: ... vám... KD: ... tak! VI: Howgh. Odejdou. TKLP a SZM spolu ještě promluví.
SZM: TKLP nechť mi odpustí, nebyla to jeho vina, že jsme prohráli. VB: A čí byla ta slupka? TKLP: Past byla řádně označená značkou. Jenom blbec přehlédne takovouhle ceduli. VB: Cože? TKLP: Darwin by mě jistě pochválil. Mé pasti jsou dokonale selektivní. VB: Ale – SZM: Mlč!!! Pověst našeho kmene utrpěla velkou ránu díky nepodloženému sebevědomí Zlomené třiny. TKLP: Vrátím našemu kmenu zpět úctu a slávu! Pomstím tento hrozný čin. Neustanu, dokud tento úkol nesplním. Začnu s tím hned teď. Vytáhne banán, začne jíst a odchází. Opona.
SCÉNA JEDENÁCTÁ. SETKÁNÍ V SALOONU. Úplně všichni Zpět v baru u Sugar Beckie.
GW: Tak takhle to tedy bylo? Oni mi lhali, můj život je v troskách. Hrdinové? Alkoholici! Já jedu domů, já jedu domů! GM má na klíně SB a je opilý.
GM: Mně se tu zrovna začínalo líbit, drahá... GW: Ne, ne, tohle nepřežiju, tady v tom semeništi alkoholiků (koukne na muže a mávne rukou) nezůstanu ani minutu. Sbal kufry a jedeme domů! DJ: Joe, já ti asi zatnu tipec. Vidíš, co jsi způsobil? I ze mě jsi udělal pěknýho troubu. VJ: A to ještě není konec, ještě nekončíme, naopak: Beckie, whisky! Sedni si, nikam nechoď, vlak stejně jede až zítra ráno. GW: Ach jo, tak jak to tedy bylo dál? VJ: Dál... Zpráva o hrdinském činu VI a OS se rychle roznesla po celém kraji. My však marně čekali na naše kamarády, abychom vše oslavili na odpoledním čaji u Starý Beckie. Od té doby se tu neukázali. Kmen TKZTKLP totiž mezitím vyplenil tábor Apačů a náčelník Indulona jim za trest uložil domácí vězení. Už to bude 30 let, kdy každou sobotu ve čtyři hodiny odpoledne se s Kalamity Džem scházíme tady u Starý – pardon, už není stará, ale sladká – Beckie a doufáme, že se tu VI, OS a N ukážou. Ale Indulona je nepustí ven z vesnice. Což mi připomíná... kde je Kalamity? Šerife, už odbily čtyři hodiny? DJ: Ještě ne, ale už to bude. Pět, čtyři, tři, dva, jedna, ... Vytáhne revolver a čtyřikrát vystřelí do vzduchu.
DJ: Časové znamení ohlásilo čtyři hodiny! KD se probere.
KD: Sakra, Jessee, nemůžeš si dát tlumič? Tady se nedá spát! DJ: Klídek, ségra, ve čtyři chceš přece vždycky vzbudit, ne? KD: No jo. Nazdar, Joe, cos to přitáh za exoty? VJ: Ahoj Kalamity, tohle je novej zdejší zelenáč opačného pohlaví. Druhej zelenáč normálního pohlaví sedí na baru. Poslyš, to se mi už dlouho nestalo – šest rund whisky a ještě pořád ji baví poslouchat. Myslím, že toho ještě využijeme. Beckie, dvě whisky, pro mě a pro dámu. GW se tváří kysele a zkoumá obsah svojí peněženky.
KD: No, já až za chvíli. Nějak mi ten pečenej skunk neudělal dobře. Sugar, doufám, že je na záchodě toaletní papír. SB: Vyhozený peníze, tady máš včerejší noviny. Podá ji svazek novin, KD naštvaně odchází.
DJ: Takže, abychom si to shrnuli, mladej, než odsud vypadneš, uděláme malou kontrolu pozitivního obrazu našeho města. Co máš tady v notýsku? Ukaž! DJ čte.
DJ: Co to tady... pryč z domova: jedenkrát. Jel jsem vlakem: dvakrát. Pravý indián: jedenkrát. Levý indián: jedenkrát. Telegrafní sloupy: množina nekonečná, avšak spočetná... Pro každé epsilon větší než nula existuje delta takové, že – co to k sakru je??? G: Promiňte, to jsou moje zápisky z analýzy, to přeskočte. DJ: Á, tady to je. VI: jedenkrát. OS: jedenkrát. Hrdinové: nulakrát. Poslyš, zelenáči, tak takhle by to nešlo! Já takhle vezmu tužku, takhle ti to přemaluju a až to budu mít, tak ti zmaluju ciferník! Hrozivě se sklání nad GW, když v tom se ozve řev a přibíhá KD.
KD: Lidičky, podívejte se, co mám! VJ: Fuj, běž s tím pryč! KD: Tyhle nejsou použité... podívej, co píšou v černé – sorry, Joe – kronice: starej Indulona natáhl mokasíny! VJ: Ne! KD: Jo, tohle úterý, tuhle to píšou. Večer se Indulona naposledy namazal a ráno se už nevzbudil. DJ: To bude zase v prériích nablito... VJ: Kalamity, myslíš, že snad – KD: Jo, Indulona už není, dneska to musí vyjít! VJ: Takže to slyšíš, Geenhornová. Tadyhle ty zcestný poznámky si ještě ráda sama opravíš, protože dnes naše hrdiny poznáš na vlastní voči! DJ: Oukej, dám ti ještě šanci, mladej. Ozývá se to samé halekání a indiánský ryk, jako na tehdejším čaji u SB.
KD: Už jsou tady. Naši hrdinové! Připotácejí se VI a OS, vzájemně se podpírají. Nějaké vítací choreo.
VJ: Kde je Nšoči? OS: Ale, jde hned za náma, přebalovala malýho Indulonu. Přichází N a vede za ruku malého Indulonu, ovšem s blonďatou parukou) ovinutého plenami.
VJ: Ahoj Nšoči, to je tvoje? N: Ano, toto je budoucí náčelník Indulona druhý. DJ: Koukám, Oldřichu, že vlasy má po tobě. OS: Pfff, nejenom vlasy... doufám. DJ: Ale jinak je to teda celej starej Indulona. Až mě napadají různé věci... KD: Kolikpak mu je? N: Patnáct. KD: Tak to už je velkej kluk. SB: Ano! Je sobota a zábava u Staré Beckie je v plném proudu! Tančíme všichni! Pro žíznivce naléváme čaj a malinovku! OS: Ona si koleduje o jednu ránu medvědí tlapou. Whisku pro všechny a jedno mlíko pro mladýho. GM: Pro mě taky jedno, prosím. GW: A pro mě jednu zelenou. OS: Slyšelas, Starouši, celkem to dělá... tři mlíka. VI: MBB je moudrý. Ale myslím, že je čas se posadit a navázat tam, kde jsme skončili. Uplynulo mezitím mnoho vody v řece Rio Pecos a přešlo mnoho zim, dvakrát tolik, než kolik je prstů na rukou i na nohou kompletně vybaveného bojovníka.
Sednou si.
OS: Ale že ta SB vypadá jak zamlada, co? Vůbec se nezměnila. N: Kuš! Radši hlídej Indulonu, ať něco nerozbije, já už ho neudržím. GW: Prosím vás, můžu si na vás sáhnout? OS: A tohle je co? VI: VI vidí nesmazatelný zelený odstín cizincovy pleti. Bezpochyby je to ten, kterému bledé tváře říkají Greenhorn. GW: Helmuta Greenhornová, jméno mé. Mohli byste se mi tuhle podepsat? Cpe jim památníček.
OS: Dej to sem. Takže: největší hrdinové divokého západu, vlastní rukou, Oldřich Šetrný a... VI: Vinnetou. Píseň.
Blues nás hrdinů (originál Folsom prison blues) Můj děda neměl bazén, zato měl velkej kvér a když medvěda střelil, řek mi: Tady máš a žer! A že jsem byl moudrý vnouček tak pořád plné břicho jsem měl až narostly mi svaly a na Divoký západ jsem jel Bejt dětma náčelníka se vždycky hodilo třeba, když se šutrem okno v týpý rozbilo Vtom jednou od východu po kolejích přijel vlak a z něj vystoupil Olda a nám se náhle zvýšil tlak Já na Mississippi byl furt jen o hladu když zaslechl jsem báje o Divokým západu tak sbalil jsem jen slipy a na nejbližší vlak jsem sed a v kupé potkal Oldu a vzrušením jsem celý zbled Cestou lemovanou pásy kravích lejn náš vlak přepadla banda slavný Kalamity Jane a z toho stresu v šeru že byla v třetím trimestru tam porodila dceru již pojali jsme za sestru Že jsme hrdinové to víme natuty Ten, který líčí pasti to má pěkně nahnutý a až mu Olda pěstí srovná zuby umělé tak jeho řídkým skalpem utřeme si z čela pot!
Přichází TKLP, přesně tak jako v první scéně...
TKLP: Největším bojovníkem zdejšího kraje byl a vždy bude TKLP. V čestném boji tváří v tvář ho v čestném boji ještě nikdo nikdy neporazil! To on si zaslouží otisknout palec na místo, kde by si jej mohly prohlédnout všechny bledé tváře. OS: Hele, VI, kdopak nám to přišel. VI: Ten, který líčí pasti! Náš nepřítel!!! Hej, TKLP nechť dá své ruce stranou našich greenhornů! TKLP: Z Vinnetoua mluví závist. TKLP je nejlepší lovec svého kmene a každý greenhorn by si považoval, kdyby vložil byť jen otisk svého palce do jeho památníčku! VI: TKLP nechť ztupí ostří svého rozeklaného jazyka. U zdejších greenhornů nemá šanci! TKLP: V širokém okolí jsem známý jako nejlepší lovec a slavný bojovník! Nepotřebuji greenhorny opíjet, přicházejí za ním sami. Moje udatnost a hrdinské činy je lákají. GW: Jé, pane TKLP, my se známe, já se tuhle chytila do vaší pasti. Mohl byste se mi tady otisknout do památníčku? GM opile a zpupně.
GM: Pusťte mě na něj. Tím to všechno začalo, jeho pastí, pak nás našel tady dědek a už jsme z toho neštěstí nevyhrabali. GW: Nech toho Helmute, vidíš přece, že to jsou všichni skuteční hrdinové. Běž radši vybalit, asi se tu přeci jen zdržíme. VJ: Nikdy jsem nic jiného netvrdil, nebo jo? Dává mu do ruky notýsek. TKLP hledá, kde by si začernil prst, G mu nabídne podrážku své boty, TKLP si zašpiní prst a otiskne. Mezitím jsou dědci fakt naštvaní.
OS: A dost! Vy mi ho podržíte, já ho praštím a bude od něj pokoj. VI: MBB je chytrý jako prérijní liška. Jeho plán je dobrý. VJ: Já zleva, ty Vinnetou zprava a ty Oldo ho majzneš zprostředka. KD: Ne, to je podlé! Dnes je poslední šance porazit TKLP v čestném boji! Buďme konečně hrdinové! Ve čtyřech lidech ho zvládneme. N: V pěti. DJ: Tak to ne, střílet se tu nebude – běžte si s tím ven za saloon. Alou! VJ: Za dob, kdy jsi tahal kačera, bys sis nedovolil takhle s náma mluvit. DJ: Tak a ty půjdeš první. Popadne VJ a odnese jej ven. Mezitím...
VI: TKLP nechť se otočí a jde s námi ven. Dnes budeme bojovat jako muži. TKLP: Na mém wigwamu ještě zbylo trochu místa pro pár skalpů. TKLP bude ještě slavnějším bojovníkem, než je teď. Odbelhají se pryč. Opona. Hudba (Morricone – Goog, bad, ugly).
SCÉNA DVANÁCTÁ. VELKÉ DŮCHODCOVSKÉ FINÁLE. Skoro všichni Tma, rozsvěcí se. Za saloonem, sud, stůl s plechovkami, naházené židle apod. Za zvuků hudby přichází TKLP, couvá dozadu a hlídá si protivníky, ti tvoří rojnici a chystají si zbraně, TKLP se snaží sestavit luk. Vše hrozně pomalu.G vše sleduje a zapisuje si. Následuje zpomalená přestřelka s nepřesnými výstřely, zaseknutými zbraněmi, zraněním sebe sama apod. TKLP chystá na každého slupku od banánu, až na Nšoči všichni podlehnou. Nakonec je TKLP skutečně přemožen a potupně odchází.
VI: TKLP nechť nám již nikdy nezkříží cestu! OS: Ať už tě tu nevidím, prevíte! TKLP: TKLP se vám strašlivě pomstí! VI: MBB! OS: MRB! VI: MČB! VJ: Bratři! N: A co já? VI: MRS! KD: A co já? VI: MBS! OS: Bratři, sestry, vyhráli jsme! Všichni: Hurá! VI: Je čas vykouřit dýmku vítězství. OS: Já bych teda začal frťanem vítězství. VI: MBB je moudrý. Pojďme! Odcházejí.
OS: Ale že ho MRB pěkně vzal tomahawkem naplocho. VI: MBB také bojoval udatně. VJ: To jo, jak jsi předstíral pád a chytře jsi mu padl pod nohy, to bylo dobrý. N: Oldo, pojďme radši domů, stydne nám wigwam... Odejdou. Tma.
SCÉNA TŘINÁCTÁ. EPILOG. Skoro všichni Před oponu vyleze chlapík: Zasraný cestování! Už to mělo jet. Koukne na hodinky, odfoukne si, zamračí se a odejde. Opona. Nádraží, vyvěšený transparent „Město přeje našim hrdinům šťastnou cestu!!“, přijde rozjařená skupinka.
KD: Stejně je brácha fajn, že nám zaplatil ten poznávací zájezd do San Franciska, viď, Joe? VJ: To jo. N: Oldo, pojeďme také. Nikdy jsem ve městě nebyla. OS: Ale pojede i VI. N: Co se dá dělat. VI: MBB je opravdový přítel. Miluji jej. N: No právě. Přichází šerif a nese G.
DJ: Ještě vám přibalím na cestu tohohle.. G: Já pojedu na výlet s hrdiny! Já se těším! OS: Už by to tu mělo každou chvíli být. Přichází chlapík „zasraný cestování“.
OS: Prosím vás, jede to odsud do San Franciska? Chlapík: Jo. OS: A už to jelo? Chlapík: Ne. OS: A pojede to? Chlapík: Jo. OS: To jste mě uklidnil, díky. Chvilku čekají, posléze zvuk příjezdu vlaku. Odcházejí, DJ jim mává.
Všichni: Na cestu! G: Domů! DJ: Šťastnou cestu! (A hlavně ať je hodně dlouhá!) DJ odejde. Zvuk odjezdu vlaku, chvíli vlak jede, pak zvuk výbuchu a destrukce. Na scénu se přibelhá TKLP o holi. Vprostřed pódia odhodí hůl, zakřepčí a juchá.
TKLP: Dostal jsem je, dostal! Vrátil jsem čest našemu kmeni. Zase se scvrkne do kuličky, vezme hůl a přibelhá na kraj pódia. Rozhlíží se po divácích a významně kývá hlavou a na někoho ukáže.
TKLP: A teď se konečně můžu vrátit ke svým záležitostem. Vytáhne banán a začne ho pojídat. Opona. Při děkovačce varování: Až budete odcházet, dávejte pozor, kam šlapete.
