Obraz brněnské židovské komunity v její spolkové činnosti (náboženství, sionismus, asimilace)

David Grossmann, Obraz brněnské židovské komunity v její spolkové činnosti (náboženství, sionismus, asimilace), Brno 2002.

Obraz brněnské židovské komunity v její spolkové činnosti (náboženství, sionismus, asimilace) Diplomová práce

Vypracoval: David Grossmann [email protected]

Vedoucí práce: PhDr. Libor Vykoupil

Katedra historie FFMU Brno 2002


OBSAH OBSAH.......................................................................................................................................2 1. ÚVOD........................................................................................................................................ 3 2. POPIS PRAMENŮ A LITERATURY.................................................................................................... 5 3. PRÁVNÍ VYMEZENÍ SPOLKOVÉ ČINNOSTI A JEHO VLIV NA UTVÁŘENÍ A ZÁNIK ŽIDOVSKÝCH SPOLKŮ V

BRNĚ........................................................................................................................................11

3.1. RAKOUSKO-UHERSKO A ČESKOSLOVENSKÁ REPUBLIKA.................................................................11 3.2. LEGISLATIVA V OBDOBÍ TZV. DRUHÉ REPUBLIKY A PROTEKTORÁTU ČECHY A MO-RAVA....................12 3.3. SITUACE PO II. SVĚTOVÉ VÁLCE................................................................................................ 14 4. NÁBOŽENSKÉ SPOLKY - TRADICE VERSUS SEKULARIZACE.............................................................. 16 4.1. POHŘEBNÍ BRATRSTVA CHEVRA KADIŠA.....................................................................................16 4.2. BRNĚNSKÉ SYNAGOGY A MODLITEBNY A SPOLKY K NIM VÁZANÉ..................................................... 17 4.3. MIZRACHI..............................................................................................................................22 4.4. EXKURS: OSTJUDEN - ŽIDÉ Z VÝCHODNÍ EVROPY V BRNĚ............................................................ 23 4.5. FUNKCIONALISMUS JAKO VÝRAZ ORTODOXIE................................................................................ 26 5. SIONISTICKÉ SPOLKY - BUDOVÁNÍ NÁRODA.................................................................................. 27 5. 1. SIONISTICKÉ SPOLKY PŘED VZNIKEM ČESKOSLOVENSKÉ REPUBLIKY................................................ 27 5. 2. DIFERENCIACE SIONISTICKÉHO HNUTÍ V BRNĚ MEZI DVĚMA VÁLKAMI..............................................33 5. 2. 1. Sionistická organizace – vytváření středu..................................................................... 36 5. 2. 2. Levice............................................................................................................................ 45 5. 2. 3. Pravice – revizionistické Brno...................................................................................... 49 6. SPOLKY ASIMILANTSKÉ - ŽIDÉ MEZI NĚMECTVÍM , ČEŠSTVÍM A ŽIDOVSTVÍM....................................52 6. 1. NĚMECKÁ ASIMILACE..............................................................................................................53 6. 2. ČESKOŽIDOVSKÉ HNUTÍ V BRNĚ – NEVIDITELNÁ PRÁCE „OD MUŽE K MUŽI“.....................................54 7. ZÁVĚR.....................................................................................................................................60 POUŽITÉ PRAMENY A LITERATURA ..................................................................................................62 PRAMENY:.................................................................................................................................... 62 LITERATURA:................................................................................................................................ 63 PŘÍLOHY......................................................................................................................................65

2


1. Úvod Československo vzniklo jako národnostní stát, ale během doby své existence menšiny postupně začalo ztrácet. Dělo se tak jednak nedobrovolně, ale bez větších protestů jeho obyvatel, ale i záměrně ve víru „spravedlivé odplaty“ Tento proces vyvrcholil rozdělením dvou národů, o kterých se dříve tvrdilo, že jsou národem jediným, Čechů a Slováků. Zůstali jsme tedy ve svém statě téměř sami. Osobně je mi to velice líto a proto jsem si jako téma ke zkoumání vybral židovskou komunitu. Židé jsou menšina v mnoha ohledech zvláštní. Problém spočívá zejména v definici jejich identity. Zprvu to bylo jednoduché, žili v uzavřených ghettech a měli své zvláštní rituály. Jenže s nástupem Josefa II. se otevřely brány ghett a začalo emancipační úsilí Židů. Zároveň také ale pomalu mizely tradiční rituály, pro které v životě za „zdí“ bylo stalé méně místa. K získání rovnoprávnosti nestačilo prostě jen vyjít, ale také mít kam vejít, tedy být jako rovnoprávný i chápán. Zpočátku to sice vypadalo, že to nebude větší problém, jenže pak se začala měnit i majoritní společnost, která se pomalu transformovala ve svébytné, ničím nezpochybnitelné národy. Židé, pokud se i nadále chtěli plně emancipovat, museli na tuto hru přistoupit. Což ovšem v prostoru historických českých zemí, zmítaném národnostním konfliktem, nebylo vůbec jednoduché. Nově „vymýšlené“ národy si ale samy sebou ještě nebyly příliš jisté a tak se v jejich kruzích na konci 19. století stal velice módní antisemitismus. Židé od této chvíle byli neodvratně postaveni před otázku: „Kdo jsme?“ Jako odpověď vznikly uvnitř židovské komunity tři skupiny. První definovala své židovství striktně nábožensky. Druhá skupina, sionisté, se pak rozhodla následovat příkladu svého okolí a snažila se vytvořit židovskou národní identitu. Kultura a tradice, tedy i náboženství, zůstaly nedílnou součástí i této identity. A konečně třetí skupina, asimilanté, se hlavně snažila překonat rozdíly, dělící ji od majoritní společnosti. Ta ovšem pro ně byla definována také především národně. Tyto tři proudy jsem se rozhodl sledovat na základě spolkové činnosti brněnských Židů. Vytvoření nebo přihlášení se k aktivitám konkrétních spolků je vlastně veřejně deklarovaným vyjádřením konkrétních osobních postojů. Ty samozřejmě mohou být motivovány různě, ale i snaha po rozkrývání těchto motivací má svoji konkrétní vypovídací hodnotu. Základem mé práce jsou tedy tři kapitoly věnované náboženským, sionistickým a asimilantským spolkům a jejich vnitřním rozdílům Prostorový rámec výzkumu je dán působností Policejního ředitelství v Brně. Židovská obec v Brně vznikala až během 19. století a tak není vázána starými společenskými vazbami, s kořeny ve fungování ghet. Brno se během tohoto století stalo významným průmyslovým centrem, které přilákalo dostatečné množství nových obyvatel, mezi nimi byli samozřejmě i Židé. Desetitisícová židovská komunita pak byla dostatečně velká a umožňovala diferenciaci. Brno také bylo cílem dvou velkých uprchlických vln, které sem přivedly množství židovských běženců. První přišla z východu s ortodoxním chápáním židovské identity a druhá přišla ze západu a přinesla sebou důkaz o zhroucení liberálních hodnot. I to mělo na brněnskou komunitu samozřejmě vliv. Jasným časovým rámcem ,který vymezuje mé zkoumání směrem do minulosti je rok 1848, kdy poprvé se mohou Židé do Brna oficiálně začít vracet. Opravdový spolkový život brněn-

3


ských Židů ovšem končí se vznikem Protektorátu Čechy a Morava. Poválečný vývoj už je jen labutí písní celé předešlé epochy. Nejzazší horní hranici mého výzkumu je pak rok 1951, kdy začal platit nový zákon o dobrovolných organizacích a shromážděních. V té době ale byla svoboda shromažďování již jen pouhou fikcí.

4


2. Popis pramenů a literatury Základním pramenem, ze kterého jsem se snažil rekonstruovat spolkovou činnost brněnských Židů, byly záznamy ve spolkovém katastru fondu B 26 (Policejního ředitelství v Brně) Moravského zemského archivu. Za židovský jsem považoval takový spolek, který se sám snažil podobně vyhranit. Tedy nejčastěji deklaroval spojení s židovským náboženstvím, kulturou nebo komunitou už ve svém názvu. Židé se v Brně samozřejmě zúčastňovali veřejného života i mimo svoji komunitu a v řadě nežidovských spolků byli významně zastoupeni jak v členstvu tak i v představenstvu. Pro mě bylo ovšem důležité právě deklarované přihlášení se k určité formě židovství. Tedy vlastně i k jakési společně vnímané identitě. Podle zákona o právu spolčovacím číslo 134 z 15. listopadu 1867, který byl téměř ve svém plném znění platný až do roku 1939, všechny vznikající spolky musely žádat o povolení právě policejní ředitelství. Dále měly předkládat ke schválení své stanovy. Oznamovací povinnost se pak vztahovala na pořádání schůzí, valných hromad a shromáždění (tedy přednášky, společenské akce a pod.). Politické spolky musely hlásit jména všech svých členů, ostatní pak jen jména členů svého výboru. Takovému právnímu vymezení spolkové činnosti odpovídá i zachovaný materiál. Ve spisech jednotlivých spolků se tedy nacházejí stanovy, hlášení o konání schůzi a valných hromad a na nich zvolených představenstev. Těchto materiálů jsem se snažil využít jednak jako zdroje jmen na spolkové činnosti aktivně se účastnících lidí (z těchto seznamů lze částečně i sledovat sociální rozvrstvení členů spolku), tak i ke sledování vnější prezentace konkrétních spolků (hlavičkový papír, razítko a pod.). Nezanedbatelným zdrojem jsou tyto tiskopisy i pro získání informací o místech konání spolkových schůzí. (Je například zajímavé sledovat, zda Židovská obec propůjčovala k těmto a jiným shromážděním své prostory, nebo si všímat významu konkrétních kaváren v životě židovské komunity v Brně.) Pokud se nějaká spolková akce zdála Policejnímu ředitelství z jakéhokoli důvodu zajímavá nebo podezřelá, vyslalo na ni svého agenta, který následně o jejím průběhu podal písemné hlášení. Tato hlášení obsahují záznamy o místě a času konání spolkových aktivit, počtu zúčastněných a samozřejmě i obsahu pronesených projevů. Některé spolky zasílaly Policejnímu ředitelství i své výroční zprávy, různé letáky nebo jiné tiskoviny. Důležitým pramenem pro vymezení činnosti a vnitřního řádu spolků byly jejich stanovy, proto bych jim a mé snaze o jejich interpretaci chtěl věnovat trochu více místa. Stanovy musely obsahovat následující údaje (podle různého zaměření spolků se v některých případech objevují i další body)1: 1) Název a sídlo spolku. Název je samozřejmě jeden z hlavních momentů, který spolek používá k vnější reprezentaci. V něm se zpravidla objevuje jak přímé (Jednota českožidovská), tak nám, kteří dnes postrádáme určitou orientaci v problému, poněkud zastřené, ale ve své době obecně zřejmé přihlášení se ke konkrétním ideovým proudům (Akademický spolek Kapper). Změna jména spolku v průběhu jeho existence může naznačovat určitou změnu postojů členů. Krásným příkladem může být nuance mezi přídavným jménem „izraelitský (israelitischer)“, chápaným v náboženském nebo ve více obecném smyslu, a „židovský (jüdischer)“, chápaném spíše v národnostním smyslu, tedy jako přihlášení se k sionistickým myš-

1

Přesnou podobu stanov vymezuje § 4, zákona č. 134/1867.

5


lenkám. Příkladem této změny je spolek Israelitische (od roku 1921) Jüdisch-akademische Lese- und Redehalle. 2) Účel spolku, způsob jeho naplňování a získávání prostředků k dosažení tohoto účelu. Tento bod je klíčový při zkoumání deklarovaných cílů jednotlivých spolků a metod, které si vybraly k jejich naplňování. Zároveň ale sloužil jako jakési stanovení mantinelů, ve kterých měla probíhat spolková činnost a na základě kterých pak policejní ředitelství povolovalo nebo zakazovalo konkrétní akce spolku. Prostředky (konání přednášek, kulturních akcí, divadelních představení, tanečních zábav, diskusních večerů apod.) k naplňování cíle, které proponenti spolku uváděli, je nutno podle mého názoru spíše chápat jako dané maximum, které nemuselo být vždy ve svém celém rozsahu uskutečněno. 3) Práva a povinnosti členů. Zde bylo definováno, kdo a za jakých okolností může být členem spolku (věková hranice, pohlaví, pravidelné příspěvky apod.). Způsob přijímání do spolku leccos naznačuje o jeho otevřenosti nebo uzavřenosti, případně o prestižnosti členství v něm. Zajímavé je i zkoumání postavení žen v některých (zejména náboženských) spolcích. Členství ve spolcích bylo rozděleno do několika kategorií. Nejčastěji se členové dělili na zakládající, podporující a řádné (rozdíl spočíval ve výši jednorázového nebo pravidelného finančního příspěvku). Většina spolků měla také institut čestného členství. Práva členů se pak realizovala aktivním a pasivním volebním právem do spolkových orgánů a možností účasti na akcích spolkem pořádaných. 4) Způsob konstituování a obnovení spolku. 5) Správní orgány spolku. Správními orgány spolku byly obyčejně představenstva a valné hromady. Členové výboru byli většinou zvoleni na valné hromadě spolku a volba se zpravidla děla aklamací. Jednotliví členové výboru byli voleni buď do konkrétních funkcí (nejčastěji to byly tyto: předseda, místopředseda, jednatel, zapisovatel, pokladník.) nebo do nich byli zvoleni samotným výborem při jeho nejbližším zasedání. Časové vymezení konání valných hromad jsem se snažil využít ke sledování vázanosti spolku a jeho vnitřního času (spolkový rok) na různé vnější okolnosti. (židovský kalendář, školní rok apod.) 6) Podmínky platných závěrů, podání a zpráv. 7) Způsob řešení spolkových sporů. 8) Zastupování spolku navenek. Dělo se většinou skrze předsedu, jeho zástupce nebo jednatele. S nimi pak komunikovalo i Policejní ředitelství. 9) Ustanovení o rozpuštění spolku. V tomto bodu jsou dány podmínky, za kterých může spolek být prohlášen za rozpuštěný. Pro mne bylo ovšem mnohem důležitější sledovat na základě informace komu připadne spolkový majetek po jeho rozpuštění vnější vazby spolku a rekonstruovat jeho postavení mezi ostatními spolky. Bohužel ve spolkovém katastru Policejního ředitelství nebylo možno projít všechny židovské spolky. Z části proto, že jsou v současnosti jejich záznamy ztraceny, i když mají své signatury,2 a z části proto, že i když se o jejich existenci dovídáme z jiných pramenů, nejsou ve spolkovém katastru uvedeny3. Nicméně i tyto spolky mají v brněnském židovském spolkovém 2

Jedná se o tyto spolky: Chevra Kadischa - židovské pohřební bratrstvo, Jednota českožidovská, Jüdischer Kultuswählerverein in Brünn, Makkabi, Verein für Turnen, Mensa Academica judaica ritualis, Organisation der jüdischen Frauen Wizo für Mähren, Sionisté realisté, Židovská škola na Moravě, Židovské sdružení okresní péče o mládež, Židovský domov. 3 Jedná se o tyto spolky: Allgemeine Zionisten, Bnei Brith "MORAVIA" (Isr. Humanitätsverein), Humanitärer Verein der Damborschitzen in Brünn = Dobročinný spolek Dambořických, Isr. Kultusverein, Jüdischer Lawn Tennis club in Brünn, Jung-Jüdische Bühne, Kamidah, Minjan Verein, Spolek pro podporu židovského kolonizačního úsilí v Biro Bidžamu, Spolek pro podporu židovských akademiků v Brně, Tempel-Verein Agudas Achim, Unitas, Verband der Rabbiner Mährens und Schlesiens in Brünn, Verein der heiligen Brüdenschaft, Zora, Zweigverband Zion.

6


životě své místo a já budu se snažit aspoň částečně jejich činnost a místo v židovské komunitě rekonstruovat. Nepodařilo se mi objevit žádný dochovaný archiv konkrétního spolku. Podle Průvodce4 po fondech Moravského zemského archívu by se v něm měl sice nacházet poválečný archiv WIZO,5 ten je ovšem ztracený. Podobný osud potkal i složku Policejního ředitelství, která se týkala sionismu.6 Ve fondech Moravského zemského archivu se mi také nepodařilo objevit záznamy o činnosti židovské náboženské obce (Kultusgemeinde) v Brně. Materiály ve spolkovém katastru Policejního ředitelství sice podávají obraz o rozmanitosti židovské spolkové činnosti v Brně, nicméně nepodávají úplný obraz aktivit těchto spolků. K dokreslení těchto aktivit jsem se snažil využít periodik, která tyto židovské organizace vydávaly. K jejich vyhledání jsem použil běžných příruček, zejména pak Kubíčkovu bibliografii moravských novin a časopisů.7 Další informace jsem čerpal z prvního svazku sborníku The Jews of Czechoslovakia, a to obzvláště z příspěvků Guida Kische, Avigdora Dagana (Viktor Fischl) a Meira Färbera, i když se zde objevily některé drobné nepřesnosti.8 Jako odezva na volání po sionistickém nakladatelství na 3. sionistickém kongresu v Basileji (1899) vznikl v roce 1900 v Brně Jüdischer Buch- und Kunstverlag. Jeho iniciátorem a do roku 1924 i jeho majitelem byl Max Hickl (1874-1924). Po jeho smrti se stal vlastníkem nakladatelství Hugo Gold (1895-1974), synovec Maxe Hickla, který jeho vedení přestěhoval v roce 1932 do Prahy, kanceláře v Brně však zůstaly zachovány.9 Kromě publikování knih a brožur významných sionistů se nakladatelství věnovalo vydávání několika periodik. Pro nás nejdůležitější jsou asi Jüdische Volksstimme, které vycházely mezi léty 1900 a 1939 jako týdeník. Hlavní naplní těchto novin bylo referování o událostech v celosvětovém sionistickém hnutí, ale zejména během První republiky noviny přinášely i zprávy týkající se Židů zde žijících, a najdeme zde také pravidelnou rubriku „Brünner Nachrichten“. Jelikož se ovšem jedná o sionistické noviny, je samozřejmé, že si všímají především činnosti sionistických spolků. Jejich ročníky se počítaly podle občanského kalendáře, i když každé vydání uvádí i datum podle kalendáře židovského. Vycházely zde také pravidelné přílohy k důležitým židovským svátkům. Většina inzerentů byla z Brna. Stejné nakladatelství vydávalo i Hickl´s Illustrierter Jüdische Volkskalendar (1901-1939), ve kterém se objevovaly články týkající se Moravy, a čtvrtletník Zeitschrift für Geschichte der Juden in der Tschechoslowakei. K důkladnému zkoumání aktivit sionistických organizací by bylo možné využit i další významné sionistické týdeníky, které vycházely na území První republiky, a to zejména Selbstwehr a Židovské zprávy. Kromě těchto všeobecněji zaměřených periodik se objevovaly i výstupy různých sionistických proudů a uskupení. Mezi lety 1938-1940 vydávala brněnská pobočka Sionistické organizace Hadoar-zprávy Sionistické organizace na Moravě. Spolek na podporu židovské kolonizace v Biro-bidžanu se roku 1936 pod vedením Ing. Alfréda Pollaka pokusil v Brně vydávat měsíčník Birobidjan in Bau.10 Orgánem židovské sociálně demokratické strany Poale Zion byl v letech 1919-1922 v Brně vycházející Der jüdische Socialist, jehož první číslo vyšlo Průvodce po státním archivu v Brně. Brno 1954. MZA G 37 Vyzo-Spolek židovských žen 1945-50. Zkomolený název je převzatý z Průvodce. 6 MZA B 26 kart. 2320/ inv. č. 2071, Sionismus 1900-1922. 7 Kubíček, J.: Bibliografie novin a časopisů na Moravě a ve Slezsku v letech 1918-1945. Brno 19.. 8 Kisch, G.: Jewish historiography in Bohemia, Moravia, Silesia, s. 1nn.; Dagan, A.: The press, s. 523nn.; Färber, M.: Publishing houses, s 532nn. In: The Jews of Czechoslovakia. New York 1968. 9 Färber op. c., s. 535. 10 MZA B 26 kart. 2749. 4 5

7


na 1. máje 1919 a jeho odpovědným redaktorem byl Felix Brunner.11 Zpočátku jako samizdat, později již oficiálním tiskem rozšiřovali sionisté realisté mezi lety 1928-1931 své Neue jüdische Wirklichket-Mitteilungen der Zionisten Realisten pod vedením redaktorů Dr. Oskara Epsteina a Dr. Leopolda Schnitzera.12 Židovskou komunitu na Moravě z pohledu Českožidovského hnutí lze sledovat v Českožidovském kalendáři, vycházející od roku 1881 s přestávkou během I. světové války až do roku 1939. První zmínka o situaci na Moravě pochází z roku 1885.13 Od roku 1919 se v něm objevuje pravidelná rubrika „Zprávy spolkové“, ta se zabývala i moravskými pobočkami českožidovských spolků. Problémům s prosazováním českožidovské myšlenky na Moravě se sporadicky věnoval i Rozvoj, založený roku 1904 Viktorem Vohryzkem v Pardubicích, který se stal od roku 1907, po spojení s Českožidovskými listy, hlavním orgánem českožidovského hnutí u nás. Od roku 1930 se objevil i pravidelný zpravodaj Zemského svazu náboženských obcí na Moravě a ve Slezsku Gemeindezeitung und Amtsblatt. Zprávy obecní - Úřední list zemského svazu náboženských obcí židovských na Moravě a Slezsku a náboženských obcí židovských k těmto příslušným, vydávaný v Moravské Ostravě. Jazyk článků v něm byl dán převážně vůlí autora, jen důležité zprávy byly zveřejňovány dvojjazyčně (česky a německy). Událostem v konkrétních obcích byla věnována rubrika „Aus dem Gemeindeleben“. Novodobé dějiny Židů na Moravě začaly být v literatuře reflektovány již před vznikem Československé republiky. K nejdůležitějším pokusům o popsání historie, statistik a právního postavení Židů v 19. století bezesporu patří práce brněnského právníka a sionisty Theodora Haase.14 Základem jeho knihy je rozbor právních ustanovení týkajících se Židů a židovských obcí. Důležitou součástí je i popis různých židovských institucí (od náboženských škol - ješiv až po politické obce) a přiložené tabulky se statistickými údaji o vývoji židovské populace na Moravě. Další své statistické a právní studie uveřejňoval Theodor Haas ve Volkskalendar a Jüdische Volksstimme.15 Knihu Theodora Hasse prakticky jen přeložil do češtiny a mírně rozšířil v roce 1925 Josef Hlošek.16 V péči Hugo Golda a jeho nakladatelství Jüdischer Buch- und Kunstverlag vyšla o čtyři léta později velice výpravná kniha se spoustou obrazových příloh.17 Byl to první svazek z cyklu, který se měl zabývat historií a současností židovských obcí na území Československé republiky.18 I když byly tyto knihy ve své době kritizovány pro svoji komerčnost a povrchnost, jsou dnes studie v nich obsažené takřka jedinými zdroji informací o v současné době již neexistují11

MZA B 26 kart. 2730A. MZA B 26 kart. 2735B. 13 K bibliografii článků v Českožidovském kalendáři srovnej Rokycana, J.: Půlstoletí Českožidovského kalendáře. In: Ročenka Společnosti pro dějiny židů v Československé republice, roč II./1930, s. 489nn. 14 Haas, Th.: Die Juden in Mähren. Darstellung der Rechtsgeschichte und Statistik unter besonderer Berücksichtigung des 19. Jahrhunderts. Brünn 1908. 15 Například Haas, Th.: Die Ergebnisse der Volkzählung von 15. 2. 1921 für die Juden in der Čechoslovakei. In: Hickl´s Illustrierter Jüdische Volkskalendar 23/1923-24, s. 21nn. Týž: Statistische Streiflichter bezüglich der Juden in der Čechoslovakei. In: Hickl´s Illustrierter Jüdische Volkskalendar 25/1925-26, s. 67nn. Týž: Die Verwaltungsreform in ihrer Auswirkung auf die jüdische Bevölkerung der Čsl. Republik. In: Hickl´s Illustrierter Jüdische Volkskalendar 28/1928-29, s. 120nn. Týž: Die Rechtverhältnisse der israelitischen Religionsgenossenschaft in der Tschechoslovakischen Republik. In: Hickl´s Illustrierter Jüdische Volkskalendar 35/1935-36, s. 29nn. 16 Hlošek, J.: Židé na Moravě. Brno 1925. 17 Gold, H.(ed.): Die Juden und Judengemeinden Mährens in Vergangenheit und Gegenwart. Brünn 1929. 12

8


cích židovských náboženských obcích. Brněnskou studii napsal Moritz Brunner.19 Na konci dvacátých let vznikla Společnost pro dějiny Židů v Československé republice, složená ze židovských i nežidovských historiků. Od roku 1929 vydávala svoji ročenku, ve které samozřejmě vycházely i studie týkající se Moravy. (Ročenka Společnosti pro dějiny židů v Československé republice, vycházela i v německé jazykové mutaci) Přímo v Brně vycházel už výše zmíněný Zeitschrift für Geschichte der Juden in der Tschechoslowakei. Po II. světové válce a zejména po roce 1948 studium židovských dějin poněkud ustupuje do pozadí. Soustavně se jimi zabývá jen Židovské museum v Praze, které vydává od roku 1965 časopis Judaica Bohemiae, až do 90. let se však autoři článků zaměřují spíše na starší dějiny. Vzhledem k situaci, která byla v tehdejším Československu, je asi přirozené, že se centrum bádání o novodobých židovských dějinách přesunulo do zahraničí. Společnost pro historii československých Židů (Society for the history of Czechosloslovak Jews) v New Yorku vydala tří svazkový sborník historických studií The Jews of Czechoslovakia.20 Jeho cena spočívá v jedinečné snaze o zachycení života židovských komunit na uzemí Československa v celé jeho komplexnosti. Autoři článků jsou a byly aktéři a představitelé institucí, které popisují. Pokud ovšem známe jejich postoje a pozici, ze které historii líčí (autoři vycházejí jak ze svých vzpomínek, tak i ze studia pramenů a literatury, v každém díle jsou jejich stručné biografie), je to velice přínosné. První svazek se zabývá historickými předpoklady, právním postavením, náboženským životem, hudbou, literaturou a ekonomií. Druhý svazek popisuje činnost jednotlivých hnutí a organizací, výchovu, sociální práci, umění a uprchlíky na území československé republiky. Třetí je pak zaměřen především na holocaust. Pro badatele z ciziny bylo zajímavé zkoumat postavení Židů mezi dvěma národnostně se vyhraňujícími skupinami na území historických zemích (Čechy, Morava a Slezsko). Toto bádání otevřelo i prostor pro nové metodologické přístupy, zejména pro historickou antropologii a formu sémiotiky. Průkopníkem se stal Garry B. Cohen, který se snažil popsat formování a ústup německé liberální politiky v Praze. (Velkou část německých liberálů v Praze tvořili právě Židé.)21 Českožidovské hnutí naopak zaujalo Hillela J. Kievala, který sledoval průběh něčeho, co sám nazval „sekundární akulturací“, tedy Židy, kteří se během první poloviny 19. století asimilovali k německé kultuře, a od druhé poloviny 19.století znovu změnili svůj národní tábor. Sionismus potom chápe jako možnost úniku z národnostních sporů na území historických zemí.22 Ze studií a knih vyšlých v posledním desetiletí jsem ke srovnání spolkového života se situací v Praze a vlastně trochu i jako inspiraci této práce použil Židovské spolky v českých zemích v letech 1918-1948.23 Autoři excerpovali především pražské archivy, i když se v názvu obracejí k celým českým zemím, a tak jejich práce zůstala trochu na půl cesty. Ve studii Jiřího Křesťana se objevuje popis, i když jen částečný, rozmanitosti různých ideových proudů v židovské komunitě mezi válkami. Základ knihy ovšem tvoří soupis archivních pramenů ke 18

Následovaly podobně výpravné publikace vztahující se k Čechám (v německé a české verzi) a k Bratislavské židovské obci). 19 Stejně tak jako i studie věnující se některým jiným významným obcím vyšla i samostatně. Brunner, M.: Geschichte der Juden in Brünn. Brünn 1929. 20 The Jews of Czechoslovakia I. New York 1968. The Jews of Czechoslovakia II. New York 1971.The Jews of Czechoslovakia III. New York 1981. 21 Cohen, G. B.: Němci v Praze 1861-1914. Praha 2000 22 Kieval, H. J.: The making of Czech Jewry: National Conflikt and Jewisch society in Bohemia, 1870-1918. New York 1988. Týž: Languages of Community. The Jewish experience in the Czech Lands. London 2000. 23 Křesťan, J.(ed.): Židovské spolky v českých zemích v letech 1918-1948. Praha 2001.

9


studiu spolkové činnosti, vybraných bohužel právě jen z pražských archivů. Zajímavý demograficko-historický přístup zvolila ve svém bádání Ludmila Nesládková, která při svém zkoumání sociálního vývoje židovské společnosti použila sčítacích operátů.24 Bohužel pro Brno podobné studie neexistují. Při zkoumání jednotlivých židovských spolků je velice důležité rozumět i proměnám chápání židovské identity. Touto problematikou se velice zajímavě zabýval slovenský kulturní antropolog a předseda Židovské obce v Bratislavě Peter Salner.25 Inspirující studie, týkající se tohoto tématu, se v poslední letech začaly objevovat ve sborníku Judaica Bohemiae. Zejména mě zaujaly příspěvky Kateřiny Čápkové26, která ve svých článcích kombinuje sociologické a kulturně antropologické metodologické přístupy a dokáže svá zjištění zasazovat a srovnávat s vývojem i v ostatních zemích Evropy. Podobné téma zpracovala již jako diplomovou práci na Filozofické fakultě v Brně Daniela Fialová.27 Autorka sice použila ke zpracování jako hlavního pramene také záznamy ve spolkovém katastru Policejního ředitelství, nepokusila se ovšem zjištěné údaje jakkoli interpretovat nebo zařadit do širšího rámce. V tomto přehledu jsem se použitou literaturu nesnažil postihnout v jejím plném rozsahu, spíše mi šlo o to zdůraznit významné práce, týkající se tématu, nebo zajímavé metodologické přístupy, které někteří autoři v interpretaci svých výzkumů použili.

24

Nesládková, L.: Sociální profil židovské menšiny na Moravě v meziválečném období. In: Národnostní menšiny a jejich sociální pozice ve Střední Evropě. Praha 1999, s. 114nn. Nebo Nesládková, L, Dokoupil, L.: Židovská minorita na Moravě a její služebnictvo v době utváření moderní společnosti (1869-1938). In: Historická demografie 21/1997, s. 149nn. 25 Salner, P.: Židia na Slovensku medzi tradiciou a asimilaciou. Bratislava 2000. 26 Čapková, K.: Pilsudski or Masaryk? Zionist Revisionism in Czechoslovakia 1925-1940. In: Judaica Bohemiae XXXV/2000, s. 210nn. Táž: Jewish elites in the 19th and 20th centuries. The Bńai B´rith order in central Europe. In: Judaica Bohemiae XXXIV/2001, s. 119nn. 27 Fialová, D.: Židovské spolky v Brně. Diplomová práce, FFMU 1999.

10


3. Právní vymezení spolkové činnosti a jeho vliv na utváření a zánik židovských spolků v Brně. Jelikož jeden z nejdůležitějších pramenů, ze kterých jsem vycházel, je povahy institucionální, je nezbytné, abych se zabýval i právním vymezením spolkové činnosti. V této kapitole se budu opírat zejména o studie Alexandry Blodigové a Jana Janáka,28 ale samozřejmě i o jednotlivá zákonná ustanovení. Pozornost bude věnována i konkrétnímu dopadu legislativních ustanovení i dalších vnějších okolností na brněnské židovské spolky.

3.1. Rakousko-Uhersko a Československá republika Spolková činnost byla zákonně vymezována již před rokem 1867. Do tohoto roku však v Brně fungovaly podle dostupných údajů pouze tři židovské spolky. První dva vznikly v roce 1855 a jsou úzce spjaty s existencí náboženské obce. V listopadu byly schváleny stanovy Israelitischer Kultusverein29 na základě spolkového zákona z roku 1852.30 Takto chtěla nově vznikající brněnská židovská náboženská obec vyřešit problém s chybějící legislativou, která týkala se Židovských náboženských obcí v Rakousku. Tento rok byly oficiálně uznány stanovy i Verein der heiligen Brüdenschaft, což bylo tradiční pohřební bratrstvo (Chevra Kadiša). To bylo nejspíše aktivní již od roku 1852, kdy byl otevřen židovský hřbitov v Židenicích. Roku 1863 se ustanovil spolek Israelitischer Frauenverien, ženská dobročinná organizace, která se starala o vdovy, sirotky a chudé, fungovala nakonec až do prosince 1942. Téměř všechny brněnské židovské spolky ovšem vznikaly až po nástupu konstituční éry. Na konci 60 let 19. století vyvrcholily liberalizační snahy v rakouské monarchii v tzv. Prosincové ústavě, která již platila pouze v Předlitavsku. Její součástí se staly i zákony, jež výrazně ovlivnily spolkový život i v nástupnických státech Rakouska-Uherska. Šlo o Zákon o právu spolčovacím č. 134/1867 a Zákon o právu spolkovém č. 135/1867 (oba byly vydány 15. listopadu 1867). Zákon č. 135/1867 vymezil spolky, kterých se týká, negativně. Určil tedy ve svých úvodních ustanoveních ty, na které se nevztahuje (§ 2 a § 3). Kromě výrobních, bankovních, důchodových, pojišťovacích, spořitelních, úvěrních , zástavních a živnostenských spolků do jeho působnosti nepatřily ani duchovní řády, kongregace a náboženské společnosti.31 O jaký typ spolku se jedná, případně zda se nejedná o spolek politický, u nichž platila odlišná ustanovení,32 rozhodoval zemský úřad nebo ministerstvo vnitra. Zákon vymezoval podmínky vzniku jednotlivých spolků a předepisoval formální znaky jejich stanov (§4).33 Spolek mohl být ve lhůtě čtyř týdnů zakázán, vzbudil-li podezření, že by mohl být potencionálně nebezpečný právnímu řádu. nebo státu. Spolek byl rovněž povinen ozna28

Janák, J.: Spolky v českých zemích do roku 1951. In: XXII. Mikulovské sympozium 1992. Brno 1993, s. 59nn. Blodigová, A.: Židovské spolky a legislativa. In: Židovské spolky v českých zemích v letech 1918-1948. Praha 2001, s. 7nn. K spolkové legislativě do roku 1918 viz také Drašarová, E.: Stát, spolek, spolčování. In Paginae historiae, č.1/1993, s. 152nn. 29 Brunner, M.: Geschichte der Juden in Brünn. Brünn 1929, s. 156. 30 Říšský zákon 253/1852. 31 Právní vymezení Židovských náboženských obcí bylo upraveno až zákonem č. 57/1890 (z 21.3. 1890). Jedním z jeho iniciátorů byl v této době již říšský rada a představený brněnské obce Julius von Gomperz. 32 §29-§35 134/1867. 33 Ke stanovám srovnej kapitolu věnovanou pramenům a literatuře.

11


movat konání svých schůzí, valných hromad a shromáždění, a odevzdávat zprávy o své činnosti, pokud je rozšiřoval i mezi své členstvo (§13). Povinností spolku také bylo ohlásit jména členů svého představenstva (§12). Politický spolek musel ohlásit jména všech svých členů (§32). Úřad si také přisvojoval právo na vyslání svého zástupce do každého shromáždění spolku. Tento zástupce měl právo kdykoli nahlédnou i do různých spolkových materiálů (§18). O tom, že rakouská vláda nekladla větší překážky vzniku židovských spolků, svědčí fakt, že mezi lety 1867 a 1918 vzniklo jenom v Brně 3634 takových spolků a zaniklo pouhých osm. Československá republika přebrala spolu s jinými rakouskými právními normami i spolkový zákon. V roce 1918 bylo v Brně 32 spolků veřejně deklarujících své vazby k židovské komunitě. Vcelku liberální prvorepubliková společnost, která se ovšem nevyvarovala některých antisemitických excesů, se pak stala vhodným podhoubím pro rozvoj židovské spolkové činnosti. Mezi léty 1918 a 1938 vzniklo v Brně 47 nových židovských spolků nebo poboček celorepublikových organizací. Největšího počtu dosáhly v roce 1932, kdy jich bylo v brněnském spolkovém katastru evidováno 49. Od tohoto roku však (s výjimkou léta 1934), jejich počet každoročně klesá, až jich nakonec v roce 1938 zbylo jen 39.

3.2. Legislativa v období tzv. Druhé republiky a Protektorátu Čechy a Morava Podstatnějších změn spolkové zákonodárství doznalo až za tzv. Druhé republiky. V prvních měsících roku 1939 vyšla hned čtyři vládní nařízení, týkající se spolkové činnosti, která zapadala přímo do kurzu deklarovaného „zjednodušení“ politického, spolkového a profesního života. První vládní nařízení vydané 25.1.193935 to jasně dokládá. Úřady v něm dostaly právo rušit spolky, vyžaduje-li to „veřejný zájem“ (§2 odstavec 3), nebo spolky s podobným zaměřením sloučit. Na základě tohoto vládního nařízení v Brně žádný spolek, aspoň podle mnou nalezených pramenů, nezanikl a ani nebyl sloučen. Vládní nařízení č. 12 a č. 1336 zvyšovala pokuty za nedodržování zákonem ustanovených spolkových povinností a mířila především na politické spolky. Vládní nařízení č. 3037 pak umožňovalo vznik zvláštních organizací, nepodléhajících platným předpisům o sdružování. Po 15. březnu 1939 a vzniku Protektorátu Čechy a Morava se situace Židů dramaticky změnila. Stále více bylo jasné, že řešení „židovské otázky“ se bude dít na základě rasového říšského zákonodárství. Na židovské spolky teď kromě spolkového zákonodárství začalo platit i to, které se týkalo jen Židů samotných. mPrvním zásadním zásahem do spolkových zákonů byla novela spolkového zákona ze 31. března 1939.38 Vládní nařízení mimo jiné stanovilo oznamovací povinnost všem dosud existujícím spolkům (Čl. II.). Pokud spolek své trvání neoznámil do 31. května 1939, byl od 30. června 1939 považován za zaniklý. Toto ustanovení mělo obrovský dopad na většinu židovských spolků. Jejich členové za změněných vnějších okolností neměli dostatek odhodlání svoji činnost dále veřejně deklarovat. V Brně toto ustanovení vedlo k zániku 21 (55%) spolků Údaje pocházejí z mého výzkumu. Srovnej tabulky připojené v příloze. Vládní nařízení č. 9/1939 Sb. 36 Vládní nařízení č. 12/1939 Sb. a Vládní nařízení 13/1939 Sb. 37 Vládní nařízení č. 30/1939 Sb. 38 Vládní nařízení č. 97/1939 Sb. 34 35

12


z 39 činných na počátku roku 1939. Jen o 15ti z tohoto počtu, to je necelých 40%, máme důkaz, že oznámení o pokračování činnosti učinily. Dalším důležitým momentem, který měl velký vliv na činnost židovských spolků, bylo nařízení říšského protektora z 21. června 1939 o židovském majetku.39 Nakládání s veškerým židovským majetkem mělo byt schvalováno říšským protektorem předtím, než podlehne arizaci. Tato kontrola byla nakonec svěřena nově zřízené Ústředně pro židovské vystěhovalectví a jí podléhajícímu Vystěhovaleckému fondu. Nařízení se samozřejmě vztahovalo i na majetek židovských spolků. Ty musely žádat o povolení vždy, když chtěly použít peněžních prostředků k úhradě spolkové činnosti. Povolení jim často nebyla vydávána nebo aspoň ne v plné výši požadovaných prostředků. To nakonec vedlo k téměř úplnému utlumení aktivit těchto spolků.40 Jasný důkaz o tom podává hlášení Židovské náboženské obce z roku 1942: „Na základě tohoto nařízení byl zřízen úřad „Pověřenec pro organizace-Beaufragte für Organisationen“, který rozeslal spolkům dotazníky. Zároveň následoval zákaz disponovat s penězi. Pro uhrazení výloh spojených s činností spolku se musely spolky obrátit na „Pověřence pro organizace“, aby pro ně uvolnil finanční částky, nutné k tomuto účelu. Jelikož tyto finanční částky nebyly uvolněny vždy v takovém rozsahu, jak o ně bylo žádáno, nebo byly i odmítnuty, byla tímto způsobem činnost židovských spolků do značné míry znemožněna.“41 Vládní nařízení č. 13642, vydané 4. července 1939, upravovalo právní postavení Židů ve veřejném životě. Toto nařízení vešlo v platnost ovšem až v dubnu 1940 po devíti měsíčním pozměňovacím řízení na Úřadu říšského protektora.43 Jednalo se vlastně o aplikaci norimberských zákonů o říšském občanství a o „ochraně německé cti a krve“ na protektorátní poměry. Hned první paragraf určoval, kdo měl být v protektorátu chápan jako Žid. V §4 pak byl vysloven zákaz vykonávat funkce ve veřejném životě, ve veřejné správě a soudnictví. V poznámce číslo 3 paragrafu 4 jsou pak ustanovení týkající se spolkového života Židů, proto ho budu citovat v plné šíři: „Židé se nesmějí zúčastniti politického života, ani býti členy spolků a jiných korporací společenského, kulturního a hospodářského života. Tím není dotčena jejich účast v nucených organisacích, v útvarech provozujících obchody a ve spolcích a jiných korporacích určených pro židy a jako takové označených.“44 Diskriminace Židů pak dále pokračovala různými dalšími výnosy a místními vyhláškami. Potlačování spolčovacích a sdružovacích práv Židů tedy šlo ruku v ruce s přímým likvidačním nátlakem na židovské spolky. Právní cestu k definitivní likvidaci židovských spolků otevřelo nařízení Říšského protektora „O péči o Židy a židovské organizace“ z 5. března 1940.45 Podle toho nařízení se všichni Židé stali nucenými členy Židovských náboženských obcí (§1). V odstavci 3 tohoto paragrafu je pak výlučným nadřazeným postavením nad ostatními židovskými obcemi a organizacemi obdařena náboženská obec v Praze. Židovské náboženské obce a všechny ostatní židovské organizace a spolky podléhaly pak přímo dozoru Ústředny pro židovské vystěhovalectví (§2). Ta mohla bez udání důvodu spolky rušit nebo slučovat a včlenit do jiných organizací. 39

Nařízení Říšského protektora RP č.14/39. Krejčová, H., Svobodová, J., Hyndráková, A. (eds.): Hlášení Židovské náboženské obce v roce 1942. Praha 1997, s. 9 a s. 134nn. 41 Tamtéž s. 135. 42 Vládní nařízení 136/1939 Sb. 43 Blodigová, A.: Židovské spolky a legislativa. In: Židovské spolky v českých zemích v letech 1918-1948. Praha 2001, s. 12. 44 Vládní nařízení č. 136/1939 Sb., §4 pozn. 3. 45 Nařízení Říšského protektora RP č. 09/40. 40

13


Ústředna ovšem dávala přednost spíše rušení. V Brně se tato ustanovení týkala asi šestnácti spolků, na Moravě jich mělo být celkem 139.46 Všechny sionistické spolky měly být podřízeny Ústřednímu sionistickému svazu (Palestinskému úřadu). Ze šestnácti brněnských spolků bylo sionistických pět. Činnost Sionistické organizace byla zastavena už v červenci 1939. Náboženské spolky byly dva, jejich povinnosti převzala Brněnská náboženská obec. Ostatní byly dobročinné, starající se o bezplatné stravování, sirotčinec, domovy mládeže a podobně. Židovská náboženská obec v Praze převzala správu těchto institucí a protože „poté, co veškerá sociální práce byla soustředěna u židovských náboženských obcí, stala se činnost spolků zbytečnou, přistoupilo se k jejich rozpuštění, respektive likvidaci.“47 Všechny spolky v Brně, až na WIZO (Woman international zionist organisation), musely ukončit své aktivity do konce roku 1942. WIZO bylo oficiálně ze spolkového katastru vymazáno až v dubnu roku 1943.48

3.3. Situace po II. světové válce K poválečnému obnovování židovských spolků došlo na základě dekretu prezidenta republiky z 25.září 1945.49 Tento dekret zrušil podle paragrafu 1 nařízení a opatření „z doby nesvobody“, podle niž byly některé spolky rozpuštěny. Toto ustanovení se podle paragrafu 3 vztahovalo i na ty spolky, které zanikly v důsledku vládního nařízení č. 97/1939 Sb., tedy neoznámily svoji další činnost. Z 37 židovských spolků, které v Brně zanikly během Protektorátu Čechy a Morava se v roce 1945 pokusilo obnovit 21 (54%). Z těchto 21 spolků jich 6 zaniklo na základě vládního nařízení č. 97/1939 Sb. Většina těchto spolků vznikla z iniciativy Židovské náboženské obce v Brně, a jejich obnovení bylo s největší pravděpodobnosti vedeno snahou získat zpět alespoň část majetku zabaveného během války. Svoji činnost dokázaly obhájit a s nedostatkem členstva se vyrovnat pouze čtyři spolky (To je jen necelá jedna pětina po válce obnovených spolků). Tyto čtyři spolky zanikly počátkem padesátých let tlakem komunistického režimu. Právní konec liberálního spolkového řádu přišel v roce 1951, kdy byl 12. července schválen zákon č. 68.50 Ovšem ten už žádný aktivní židovský spolek vlastně ani nezastihl, jejich postupné utlumování prováděly předtím mimoprávní struktury státní moci. O tlaku na aktivní organizace svědčí případ WIZO.51 Krajský národní výbor ji 22. ledna 1951 zaslal dotazník, ve kterém se měla vyjádřit ke své činnosti. Odpověd KNV byla zaslána 12.2. Jako i jinde musel být také v této organizaci zřízen Akční výbor, který ovšem provedl očistu spolku, aniž by kohokoli vyloučil. Jako náplň své činnosti uvedla organizace, že pečuje o oběti rasové perzekuce, měla 85 členek a pobočky v sedmi dalších moravských městech (Jihlava, Uherské Hradiště, Kyjov, Prostějov, Uherský brod, Olomouc a Znojmo). Ani to, že „spolek přispívá k budování socialismu poučováním zejména dětí“ (tedy jakási úlitba moci) nakonec nepomohlo. Odpověď KNV byla odeslána 22. května a zněla jasně. „...další trvání spolku není odůvodněno, neboť sociální činnost provádí sama židovská náboženská společnost (myšlena zřejmě obec - pozn. autora)...Dobrovolný rozchod spolku (Sic!) budiž proveden do konce července 1951.“ Dvacet jedna osob, které se zúčastnily likvidační valné hromady 10. července, pak jednohlasně odhlasovalo rozpuštění spolku. Podobným tlakům musely čelit i zbylé tři spolky. Krejčová, H., Svobodová, J., Hyndráková, A. (eds.): Hlášení Židovské náboženské obce v roce 1942. Praha 1997, s. 137. 47 Tamtéž , s. 136. 48 MZA B 26 kart. 3257/čj. 85/51. 49 Dekret presidenta republiky č. 81/1945. 50 Zákon č. 68/1951 Sb. 51 MZA B 26 kart. 3257/čj. 85/51. 46

14


15


4. Náboženské spolky - tradice versus sekularizace Jedním z důležitých pilířů, kolem kterých se formovala identita každé nově budované židovské obce, je samozřejmě její vztah k náboženským otázkám. Je zajímavé, že takové nově vzniklé obce, které zakládali již téměř asimilovaní a do značné míry sekularizovaní Židé, považovaly za důležité se prezentovat budováním ohromných a drahých synagog. Tyto synagogy se ale úplně naplnily jen čtyřikrát do roka a to na první dva dny Roš Hašana, na Jom Kippur a na narozeniny Josefa II.52 Brno je krásným příkladem podobné tendence. V této kapitole bych se chtěl zabývat spolky, deklarující svůj cíl jako uchovávání a podporu šíření náboženských zvyklostí. Některé se o to pokusily striktním lpěním na tradici, některé snahou přiblížit se novodobému chápání víry. V Brně ve sledovaném období takových spolků vzniklo 14. Do tohoto počtu jsem zahrnul i Pohřební bratrstva, která v židovské komunitě plnila svoji tradiční úlohu, ale svým způsobem propagovala i vědomí určitých náboženských zásad. Z celkového množství vzniklo šest spolků ještě během éry Rakouska-Uherska a v období První republiky jich bylo aktivních devět. V brněnském prostředí do boje se sekularizací zasáhli také sionisté a během první světové války i židovští uprchlíci z Haliče. I o nich bude řeč.

4.1. Pohřební bratrstva Chevra Kadiša Chevra Kadiša, v doslovném překladu „svaté bratrstvo“, se stalo v 17. stoletím pohřebním spolkem, sloužícím potřebám celé obce. Jelikož jeho funkce bývala považována za naplnění vyšších přikázání židovského náboženského života, bylo členství v něm pokládáno za velice prestižní, a tímto vyznamenáním byli většinou poctěni významní členové obce. Mezi povinnosti členů tohoto spolku patřilo omytí mrtvého a příprava těla k pohřbení, doprovod nebožtíka k hrobu a účast na posledních obřadech nebo zádušní bohoslužbě. Počet členů byl zpravidla omezen na 18. Dodržovali jeden postní den, a to obvykle 7. adaru ( výročí Mojžíšovy smrti), aby vykonali pokání za bezděčné projevy neúcty. Tento půst býval zakončován slavnostní hostinou.53 Tradičně byla pohřební bratrstva spojována i s dobročinnou funkcí. V Brně máme po roce 1848 doklady o existenci dvou takových bratrstev. První, Verein der heiligen Brüdenschaft, vzniklo hned po otevření židovského hřbitova v Židenicích roku 1852.54 Do jeho činnosti kromě starosti o hřbitov, nemocné a mrtvé, patřila i péče o chudé souvěrce a zajišťování jejich náboženských potřeb (například rozdávání macesů - nekvašeného pečiva během pesachu.) Roku 1861 při reorganizaci brněnské židovské náboženské obce bylo pohřební bratrstvo zahrnuto plně pod její kontrolu. Dobročinné úkoly přebrala pak k tomuto účelu vytvořená sekce (Fürsorgesektion).55 O něco více informací máme o Chevra Kadischa Chadascha-Novém pohřebním bratrstvu,56 vzniklém v březnu 1923. Z dochovaných pramenů není úplně jisté, proč vlastně nové pohřební bratrstvo vzniklo, nezdá se ovšem, že by to bylo kvůli nějakým rozporům ve starém. Jeho ustanovení nejspíše souviselo s reorganizací Brněnské židovské obce v roce 1921. Ta byla Kestenberg-Gladstein, R. The Jews between Czechs and Germans in the Historic Lands. In: The Jews of Czechoslovakia, Vol. I., New York 1968, s. 51. 53 Newman, J. : Judaismus od A do Z. Praha 1992, s.58. 54 Brunner, M.: Geschichte der Juden in Brünn. Brünn 1929, s. 163. 55 Tamtéž. 56 MZA B 26 kart. 3207/čj. 2949/50. 52

16


navíc ze spolkem propojena. Členové představenstva obce se zúčastňovali tradičních slavnostních hostin spolku a ten naopak své valné hromady konali v prostorách obce na Kolišti 57. V roce 1937 bylo slůvko „nové“ z názvu oficiálně odstraněno, a tak se zdá, že to bylo jediné pohřební bratrstvo, které v této době v Brně fungovalo. Iniciátory vzniku spolku, nebo aspoň ti, kteří ve věci vzniku komunikovali s úřady, byli Dr. Karl Sonnenfeld a Max Ticho, který se stal i jeho prvním předsedou. V této funkci byl roku 1925 vystřídán Juliem Gottlobem a ten si tuto pozici udržel až do roku 1942, kdy spolek musel ukončit svoji činnost z nařízení Centrálního úřadu pro židovské vystěhování. Po válce došlo k snahám o jeho obnovení, ale o tom, zda k němu skutečně došlo, už nejsou další zprávy. Dochované stanovy57 nám umožňují nahlédnou do povinností tohoto bratrstva a srovnání s jeho tradiční rolí v minulosti. O tom, zda byl počet členů omezen, stanovy nemluví, ale v roce 1923, podle dochovaného protokolu z valné hromady, jich bylo pouze 19. Povinností bylo účastnit se týdenních služeb, jejichž obsahem byla péče o nemocné. Tu poskytovali na základě přání samotných nemocných nebo jejich příbuzných a spočívala v návštěvách a konání společných modliteb s nemocnými, které jim měly přinášet útěchu. Z prostředků spolků se vyplácely i podpory chudým nemocným. Dalším úkolem bylo bdít u umírajících a konat s nimi předepsané modlitby. A konečně asi nejdůležitější součást jejich práce spočívala v zaopatřování zemřelých (rituální umývání a podobně), jež bylo pro chudé bezplatné. Členové pohřebního bratrstva se účastnili i pohřbů. Stejně tak jako u tradičních společenstev byl pro toto bratrstvo významným datem 7. adar. V tento den museli všichni členové navštívit hřbitov, kde probíhaly pobožnosti a kázání. A večer se konala za účasti představenstva Obce slavnostní hostina (seúda), která měla zakončit tento postní den. Pravidelné valné hromady byly svolávány v době konání svátku pesach. Z materiálů, ze kterých jsem vycházel, bohužel nevyplývá, zda se tato péče týkala všech členů obce a zda ji vůbec vyžadovali. Zdá se mi, že pokud zůstal počet členů Chevra Kadischa Chadascha opravdu jen devatenáct, bylo by nad lidské síly uspokojovat v těchto potřebách téměř jedenáct tisíc brněnských Židů. Nicméně to, že spolek byl činný celé období První republiky a o svoji existenci bojoval i za protektorátu a po válce se snažil obnovit, svědčí, že jeho úloha byla respektována a vnímána jako důležitá.

4.2. Brněnské synagogy a modlitebny a spolky k nim vázané Chceme-li mluvit o spolcích, které se snažily propagovat a udržet náboženské tradice uvnitř brněnské židovské komunity, je nezbytné se zabývat i místy, se kterými byl liturgický život v Brně svázán. Právě od těchto míst se totiž náboženský život odvíjí. A jejich různost a mnohost může leccos napovědět o vnímání náboženství uvnitř komunity i o vztahu k němu. Nejstarší novodobá synagoga byla v Brně vysvěcena v září roku 1855 a stála a fungovala až do března 1939 na dnešní ulici Trnitá.58 Říkalo se ji „Velká“. Její stavba byla po založení hřbitova jednou z prvních aktivit, kterou se nově se rodící Obec po roce 1848 zabývala. Už během této stavby se objevily první rozpory o podobu liturgie v novém templu, reprezentované sporem o užívání varhan. Varhany nikdy nebyly součástí židovských bohoslužeb. Jejich používání se objevuje až v 19. století a bylo nejspíše ovlivněno zkušeností z bohoslužeb křesťanských.59 „Mladší je chtěli, aby díky nim bohoslužby dostaly povznášející a slavnostnější 57 58

Tamtéž. Pro její architektonický vývoj srovnej Klenovský, J.: Židovské památky Brna. Brno 1995, s. 22nn.

17


ráz.“60 Zásadně odmítavý postoj zaujalo konzervativní křídlo obce. Vzniklý spor nakonec musel řešit přípravný výbor stavby, který za tímto účelem vytvořil zvláštní komitét. Nakonec byl nalezen kompromis. Varhany byly pořízeny za peníze, které za tímto účelem nasbírali „mladší“ členové obce a byly používány jen v předvečer svátků a soboty.61 Tento kompromis vydržel ovšem jen do roku 1886, kdy došlo k přestavbě chrámu. Od tohoto roku doprovázely varhany i důležité bohoslužby. Na náboženské směřování obce má samozřejmě velký vliv i zvolený rabín. Brněnské obci se jej podařilo získat až roku 1860. Do té doby provizorně vedl bohoslužby Moritz Stössel (učitel náboženství). Nový rabín byl jmenován na základě konkurzu, který obec vypsala. Místo nakonec získal dvacetičtyřletý Dr. Baruch Placzek (1837-1922). I když byl synem ortodoxního moravského zemského rabína, v této době sídlícího v Boskovicích a prošel ortodoxní výchovou, byl stoupencem umírněně reformního směru, který „po uvolnění sociálních a politických tlaků v moravské obci stále více získával na síle"62 Ne všichni ovšem souhlasili s tímto reformním, i když umírněně reformním směřováním brněnské obce. Roku 1869 založili její konzervativní a vlivní členové seskupení kolem Davida Veitha a Jakoba Löw-Beera svoji vlastní modlitebnu na dnešní Novobranské ulici č. 1 (Neutorgasse).63 Místo, kde se mohla uplatnit opravdu ortodoxní bohoslužba, vzniklo roku 1883, kdy spolek Židů pocházejících převážně z Haliče (Ostjuden) Minjanverein, založil modlitebnu v dvorním traktu domu na Křenové 22. Té se podle původu jejích zakladatelů říkalo „Polský templ“ nebo „Polská škola.“64 Modlitebna měla mít celkem 110 míst (72 pro muže a 38 na galerii pro ženy), kolik lidí ji ovšem opravdu navštěvovalo nevíme. Bohoslužby zde vedl rabín Frischauer a po jeho smrti, roku 1886, zde sňatky a některé významné bohoslužby podle tradičních předpisů zajišťoval rabín brněnské obce Baruch Placzek. Zvláštní postavení mezi brněnskými náboženskými spolky má Israelitischer proseminar Verein.65Jeho ustanovení inicioval dr. Placzek v listopadu 1885, rok poté, co se stal vrchním zemským rabínem na Moravě. Spolek měl za cíl založit a podporovat judaistický teologický vzdělávací ústav. Ten si vzal za úkol vyškolovat učitele náboženství, předříkávače motliteb a kandidáty na post rabínů. Potřeba podobné vzdělávací instituce vznikla po zániku ješiv (škol, které zprostředkovávají vyšší náboženské vzdělání) v Mikulově a v Boskovicích. O jejím významu svědčí, že byla jedinou podobnou institucí na uzemí historických českých zemí až do 30 let 20. století. Členství ve spolku mělo samozřejmě symbolický charakter a spočívalo převážně v poskytování pravidelných příspěvků. Roku 1886 měl spolek 271 členů. V představenstvu bylo sedm osob. Předsedou se stával vždy moravský vrchní zemský rabín, jeden jeho člen byl 59

K problému používání varhan jako výrazu odvracení se od tradiční liturgie srovnej Salner, P.: Židia na Slovensku medzi tradiciou a asimilaciou. Bratislava 2000. 60 Brunner, M.: Geschichte der Juden in Brünn. Brünn 1929, s. 154. 61 Tamtéž. 62 Tamtéž, s. 163. 63 Tamtéž, s. 165. 64 Tamtéž, s. 166. Srovnej, zvláště k architektonické podobě, také Klenovský, J.: Židovské památky Brna. Brno 1995, s. 27. Klenovský soudí, že svému účelu sloužil Polský templ jen do roku 1927. Podle mého výzkumu se k němu hlásí i v roce 1936 vzniklý spolek Achtis Jisroel (MZA kart. 2606/čj. 80783). 65 MZA B 26 kart. 2474/sg. 164.

18


zástupcem kuratoria Židovské zemské podstaty (Mähr. jüd. Landesmassafondes).66 Jedno místo měla vyhrazena Židovská obec. Zbylí tři členové byli voleni valnou hromadou. Svůj účel spolek plnil ovšem jen do první větové války. Po jejím skončení se dlouho potýkal s finančními problémy a po smrti Dr. Plazcka roku 1922 postrádal i hlavního iniciátora své činnosti. Po smrti vrchního zemského rabína se funkce předsedy ujal Dr. Moriz Brünner. Výuku se podařilo obnovit až v roce 1923 díky prof. Dr. Alfredu Engelovi. V sále Velkého templu probíhalo vyučování deseti žáků, převážně z Podkarpatské Rusi a Slovenska. Část z nich se měla, po dokončení středního vzdělaní, stát učiteli náboženství v židovských obcích na území Československé republiky a část měla pokračovat ve studiu na některé zahraniční vysoké škole, aby se mohla stát rabíny. Nad korektností učení dohlíželi brněnský vrchní rabín Dr. Levy a prostějovský rabín Dr. Goldschmidt. Náboženské vyučování těchto žáků bylo kombinováno se světským vzděláním na Židovském reformním gymnasiu. Výuka pak skončila spíše fiaskem, když na konci dvacátých let získal uplatnění pouze jeden její posluchač a to v Opavě. Ostatní převážně pro nedostatečnou znalost češtiny místa nezískali. Na konci dvacátých let vznikla podobná instituce v Praze a další měla vzniknout v Moravské Ostravě. Brněnský spolek nenašel další smysl své existence a v únoru 1931 ukončil svoji činnost. Na počátku 20. století se představenstvo brněnské židovské obce rozhodlo kvůli nárůstu počtu Židů v Brně vystavět novou synagogu. V této době zde žilo kolem 8 000 Židů, a ti měli k dispozici přinejmenším tři větší místa k uspokojování svých náboženských potřeb. Jednak to byla tzv. Velká synagoga (zde probíhaly nejspíše nejvíce liberální bohoslužby), pak Polský templ (ten byl ale pro většinu zdejší obce příliš ortodoxní) a modlitebna na Novobranské ulici (ta vznikla jako konzervativní reakce na příliš liberální vedení bohoslužeb ve Velké synagoze). Je zajímavé, že právě přeplněnost a nevyhovující podmínky v posledně jmenované modlitebně bylo použito v argumentaci pro stavbu nového templu.67 Je tedy zřejmé, že se právě tato modlitebna stala jedním z nejvýznamnějších náboženských center brněnské obce. Roku 1905 byl zakoupen vhodný pozemek na Kolišti č. 57., který měl sloužit jednak k výstavbě nového sídla Obce a také pro výstavbu nové synagogy. Ta byla za přítomnosti významných představitelů města otevřena následujícího roku.68 Po architektonické stránce ovšem byla tato stavba ovlivněna křesťanskou podobou chrámu. Tomu odpovídá bazilikální trojlodní dispozice i umístnění řečniště k výhodní straně synagogy (jeho tradiční místo je spíše ve středu, ve východní stěně bývá obvykle situována schránka na Tóru - Aron ha kodeš).69 V tomto templu, kterému se říkalo „Malý“ bylo 574 míst k sezení (324 pro muže a 250 pro ženy). „Malý templ“ byl s největší pravděpodobností i centrem náboženského života brněnských sionistů. Svědčí o tom například propojení jeho představeného Heinricha Zaitschek a spolku Esra, který byl s fungováním tohoto templu spjat, s významnými brněnskými sionisty. Místní rabín Max Grünfeld také často přispíval do sionistických periodik (Hickls Jüdischen Volkskalendar). Esra nakonec úzce spolupracovala i s Sionistickou organizací. Náboženská orienTento fond byl založen Josefem II. roku 1787, jeho zisk pocházel z vyjímečných židovských daní a podporoval převážně židovské školství a zajištění náboženských potřeb zejména u chudších obcí (plat rabína apod.) Srovnej Haas, T.: Juden in Mähren. Brünn 1908, s.18.. 67 Srovnej Brunner, M.: Geschichte der Juden in Brünn. Brünn 1929, s. 168. 68 Tamtéž. 69 Srovnej Klenovský, J.: Židovské památky Brna. Brno 1995, s. 29. 66

19


tace této synagogy byla nejspíše tradiční. Jüdische Volksstimme bohoslužby, které zde probíhaly, popsaly takto: „Bohoslužby v tomto templu, vedené vždy podle starého ritu, vynikaly svoji jednoduchostí a vroucností a během svátků získaly obzvláštní nádheru a srdečnost.“70 S tímto místem byla spojena, jak bylo řečeno už výše, i činnost některých spolků jako například Chevra Kadiša Chadaša nebo Esra. Zvláště Esra, spolek pro podporu židovského života v Brně71 byl s touto synagogou přímo bytostně spjat. Esra (hebr. pomoc) byla založena v červnu 1919. Po celou dobu svého trvání, do června 1939, se snažila promyšlenou přednáškovou činností rozšiřovat tradiční náboženské vědomosti brněnských Židů. Přednášky byly vázány na bohoslužby v synagoze a jejich program byl vystavěn s určitou pravidelnosti. Tak například roku 1923 vypadal takto: ve všední dny po ranních modlitbách mezi 7 a 8 hodinou rabín Glasser podával výklad některých míst ze svatých textů, každou sobotu odpoledne probíhalo seznamování zájemců s Mišnou, každý týden rabín Max Grünfeld interpretoval význam žalmů. Během zimy se konaly i pravidelné přednášky z Gemary (Prof. Dr. Schorstein). Všechny tyto přednášky byly bezplatné a měli na ně přístup i nečlenové. Spolek vytvořil i pěveckou sekci. Ta každý pátek večer a ve sváteční dny doprovázela bohoslužbu liturgickými zpěvy. Tímto přednáškovým programem mimo jiné naplňoval spolek i účel svého snažení uvedený ve stanovách. Pročítáme-li si je, nemůže se ubránit dojmu, že jsou silně ovlivněny i kulturním proudem sionistického hnutí, který byl ovlivněn myslitelem Martinem Buberem. Snaha o probouzení a podporu židovského života, posilnění židovského vědomí a pocitu židovské sounáležitosti, deklarovaná ve stanovách, tomuto trendu odpovídají. Kromě toho chtěla Esra vytvořit učebny, kde by probíhaly kurzy hebrejštiny a přednášky o hebrejské literatuře. K podpoře tohoto snažení měla sloužit i knihovna. Ve stanovách je ale na prvním místě uvedeno, že se spolek bude snažit získat vliv na kompetentních místech, která mohly mít vliv na židovské rituální záležitosti. K podpoře svých cílů chtěl zakládat pobočky po celé Moravě. Iniciátoři založení spolku byli Wilhelm Sonderling a Dr. Hugo Stránský. Spolu s Heinrichem Zeitschkem se stali i jeho hlavními představiteli. Esra byla jedním z nejaktivnějších a nejotevřenějších náboženských spolků, které v Brně mezi válkami existovaly. Zároveň postavami členů svého představenstva a i cíli, uvedených ve svých stanovách, byla úzce propojena s brněnským sionistickým hnutím, i když svoji sounáležitost s ním veřejně nedeklarovala. Stejně tak jako spolek Esra byl spojen s Malým templem, existoval podobný spolek i u Velké synagogy. Jmenoval se Chewrath Tephilah72 (Společenstvo modlitby), a jeho hlavním cílem byla péče o to, aby při pravidelných bohoslužbách v tomto templu byl přítomen minjan.73 Podle archivních pramenů v Moravském zemském archivu měl spolek vzniknout až v listopadu 1930, o jeho existenci se však zmiňuje i Moriz Brünner,74 a tak datum jeho vzniku musíme klást před rok 1929. V každém případě je překvapivé, že v nejstarší brněnské novodobé synagoze musel existovat spolek, který zaručoval pravidelnou návštěvu nejméně deseti mužů, aby mohly být bohoslužby vůbec konány. Podle stanov toho měl dosáhnout i poskytováním měsíčních příspěvků pro muže, kteří jsou starší třinácti let a mají nižší příjmy. Kromě této povinnosti zajišťoval náboženské vzdělání a to obzvláště u mládeže. Spolek pořádal Jüdische Volkstimme, 30. 11. 1931, s. 3. MZA B 26 kart 2602/čj. 80631. 72 MZA B 26 kart. 2586/čj, 7701. 73 Modlitební minimum deseti mužů (starších věku bar micva =13let), bez něhož společenství nesmí konat žádnou veřejnou pobožnost. 74 Brunner, M.: Geschichte der Juden in Brünn. Brünn 1929, s. 171. 70 71

20


kurzy modliteb v hebrejštině, a kurzy pro dívky o vedení domácnosti podle rituálních předpisů a přípravě na uspořádání svátků jako byl purim nebo chanuka. Zároveň se ale rozhodl působit i na rodiče, aby svým dětem umožnili náboženskou výchovu a to jak veřejnou propagandou, tak i osobní intervencí. Kromě toho, že měl spolek v úmyslu finančně podporovat všechny instituce, které rozšiřovaly povědomí o tradičním židovském vzdělání, diskrétně pomáhal i těm členům obce, kteří se ne z vlastní viny dostali do těžkostí. Zakladatelem a důležitým členem představenstva se stal Isidor Strebinger a takřka po celou dobu jeho činnosti byl předsedou Leopold Mantel. Spolek zanikl v březnu 1939. Chewrath Tephilah v sobě, podle svých stanov, měl spojovat náboženskou, vzdělávací a dobročinnou funkci, bohužel z dochovaných pramenů nemůžeme určit, zda ji skutečně naplňoval. Devět let před vznikem spolku Esra, roku 1910, byla založena daleko více uzavřenější a nejspíše i ortodoxnější organizace Machsike Hadas (Upevnění víry).75 U jejího počátku stáli také významní brněnští sionisté, především Max Hickl, ale i Wilhelm Sonderling a Heinrich Zaitschek. Hlavním cílem spolku byla podpora a oživení religiózního života v Brně. To pro jeho představitele znamenalo pravidelné konání bohoslužeb podle starého ritu, tradovaného v kodexu Šulchan Aruch,76 zajištění košer potravin, zejména udržování košer řeznictví a také i provozování dalších institucí, důležitých pro židovský náboženský život, jako byla na příklad mikve (rituální lázeň). Spolek samozřejmě pořádal i duchovní přednášky a vyučování. Nechyběl ani bod, ve kterém spolek deklaroval snahu o probouzení a podporu židovského života, který do svých stanov v doslovné verzi přebral spolek Esra. Řádným členem spolku se mohl stát každý Žid, který vedl mravný život a zaplatil pravidelný příspěvek do spolkové pokladny. Ženy mohly být členkami jen mimořádnými a nesměly se účastnit valných hromad, které se konaly 7 adar (den Mojžíšovy smrti). Nový člen musel být přijímán výborem představenstva, což svědčí o určité uzavřenosti spolku. Jeho povinností bylo pravidelně navštěvovat bohoslužby. Po nich následovaly výklady Talmudu a Tóry. Po sobotních bohoslužbách se podle tradičního zvyku přednášely interpretace čtených sider. Spolek získal prostory pro konání svých aktivit na Orlí 12, a zde zůstal až do svého rozpadu roku 1936. Na tomto místě snad byly i mikve a knihovna s učebnou, o které se měl starat spolkový sluha. Za určitý finanční obnos si mohli nečlenové objednat tradiční modlitby nad svými zemřelými a pod. Aspoň zpočátku byl spolek pod přímou kontrolou obce. Mezi jeho členy ovšem brzy vznikly rozpory a začalo jeho štěpení. Ještě roku 1914 měl mít 85 členů, ale hned následující roku požádal o uznání stanov nový spolek, který měl identické stanovy jako Machsike Hadas. Byl jím Schomre Hadas (Stráž víry)77, jehož iniciátorem byl Markus Dänmark původem z Budapešti, bývalý člen představenstva Machsike Hadas, spolu se svými přáteli, kteří pocházeli převážně z Haliče. Policejní ředitelství si vyžádalo dobrozdání Brněnské židovské obce. Za ni mu odpověděl rabín Dr. Levy v dopise z 10. 5. 1915.78 Podle něj vytvoření nového spolku není nezbytností, protože Židovská obec má jen pět až šest (sic!) ortodoxních členů a jejich potřeby zastupuje spolek Machsike Hadas. Důvodem pro vznik nového spolku, který doprovázela ohromná agitace, měly být neshody v představenstvu. Bohužel nevíme přesně jaké, ani jakou formou agitace probíhala. Dr. Levy tedy ustanovení MZA B 26 kart. 2556/čj. 7662. Směrodatné kodifikace židovského zákona pocházející z 16. století a pojednává o zákonech, jimiž se řídí modlitba, požehnání, svátky atd. 77 MZA B 26 kart. 2537/sg. 982. 78 Tamtéž. 75 76

21


nového spolku nakonec nedoporučil, mimo jiné i proto, že všichni proponenti měli být uprchlíky a jejich setrvání v Brně jenom dočasné. Přinejmenším v případě Markuse Dänemarka to ovšem nebyla pravda. Nový spolek se nakonec neustanovil. K dalšímu štěpení došlo potom v červnu 1919, kdy někdejší zakladatelé Machsike Hadas (Stránský, Zaitschek) založili spolek Esra. A zřejmě tímto datem začíná i postupný úpadek spolku. Roku 1921 ještě organizoval konferenci pravověrných Židů, konanou v sálech brněnské židovské obce. Činnost spolku zaštiťoval v této tobě svým předsednictvím Max Hickl, který měl v brněnské komunitě určitý kredit. Po jeho smrti roku 1922 na jeho místo nastoupil Arnold Steiner, ten vykonával funkci předsedy spolku až do jeho zániku v srpnu 1936. Je možné, že jeho členové se nadále scházeli, ale postupem času odcházeli do jiných spolků, významnější činnost již zřejmě nevyvíjel. O tom vypovídá i protokol sepsaný s A. Steinerem při vymazávání spolku ze spolkového katastru. „Spolek zanikl ztrátou členstva…jeho členové jsou organizováni v jiných podobných spolcích a nemají zájem na obnovení jeho činnosti.“

4.3. Mizrachi Aby byl výčet ortodoxních spolků úplný, musíme se věnovat i sionistické organizaci Mizrachi. Mizrachi bylo společenství ortodoxních sionistů, které si jako vůbec první uskupení vymohlo roku 1902 zvláštní postavení uvnitř Sionistické organizace. Do té doby byla sionistická organizace sestavena výhradně z teritoriálně vymezených unií a Mizrachi jako první získala statut oddělené unie (sonderverband), která se formovala na ideovém základě.79 Její vznik byl podmíněn faktory vycházejícími přímo ze Sionistické organizace. Na V. světovém sionistickém kongresu bylo dohodnuto, že kromě zaměření na dosažení politických cílů se má pozornost organizace soustředit i na kulturní sféry. Tato tendence byla propagována zejména demokratickým křídlem kongresu, jehož význačným členem byl kromě Martina Bubera i brněnský sionista Berthold Feiwel.80 Pro toto křídlo bylo vytvoření kulturního programu Sionistické organizace přípustné jen za předpokladu, že bude osvobozeno od náboženských dogmat. Tento postoj samozřejmě semkl ortodoxní členy kongresu. Vznik Mizrachi byl ale podmíněn i vnějšími faktory. Sionistická organizace potřebovala vytvořit i protiváhu k negativistickým postojům zbožných Židů k sionistickému hnutí. Pro ně totiž bylo nemyslitelné, aby návrat do země zaslíbené byl organizován téměř ateistickými bytostmi, když s jakoukoli aktivitou v tomto směru mohli počítat až po příchodu Mesiáše. Mizrachi tedy byla odkázána na boj na dvou frontách. Jednak v rámci sionistického hnutí, kde je drželo vědomí, že opravdová a ničím neohrožená možnost života podle těchto tradic je možná jen na uzemí židovského státu, a jednak při vytváření alternativy pro nábožensky silně založené židovské obyvatelstvo, obzvláště ve východní Evropě. Jméno Mizrachi v překladu do češtiny znamená východ a symbolizuje postavení Židů směrem k východní zdi synagogy během konání bohoslužeb. Zároveň je i akronymem slov „MerkaZ RuCHanI“, což znamená duchovní centrum. Toto jméno pěkně odráží program hnutí formulovaný takto: „Mizrachi je společenstvím sionistů, kteří usilují o realizaci Basilejského programu na základě a v souladu s tradicí a židovským právem.“81 79

Srovnej heslo Zionist Organization, In Encyclopedia Judaica 16, s. 1097. Rabinowicz, O.: Czechoslovak Zionism: Analecta to a history. In: The Jews of Czechoslovakia, vol. II., s. 94. 81 Tamtéž, s. 96. 80

22


První pobočka celosvětové organizace Mizrachi byla na území budoucí Československé republiky ustanovena roku 1904 v Bratislavě,82 a toto město zůstalo centrem hnutí i po vzniku samostatného státu. Díky historickému vývoji získávala své členy především na východě republiky, kde bylo soustředěno nejvíce věřících Židů. Zato v historických českých zemích měla jen čtyři pobočky v Brně , Moravské Ostravě, Opavě a v Praze.83 Brněnská pobočka84 se ustanovila v listopadu 1923 a fungovala až do roku 1939, kdy neohlásila svoji další činnost a zanikla. Po skončení války je v archivních materiálech zaznamenám pokus o její obnovení, ale o její další činnosti nejsou žádné zprávy. V jejích stanovách se odráží spojení sionismu s náboženským hnutím. Cíl je naprosto totožný jako již výše zmíněný cíl celosvětového hnutí Mizrachi. Jeho dosažení se mělo dít prostřednictví veřejných přednášek, diskusních večerů a kurzů týkajících se jednak náboženských problémů, ale i otázek sionismu. Na informace o konkrétních aktivitách spolku je policejní spis ovšem skoupý, a tak nevíme, jakým způsobem byla myšlenka Mizrachi skutečně propagována, a jaký měla ohlas v brněnském prostředí. Jako sionistická organizace měla právo se účastnit sionistických kongresů. Ve volbách do tohoto kongresu v roce 1931 získala v Brně 58 hlasů, což odpovídalo 7,7 %85. I když se měly valné hromady konat pravidelně v říjnu každého roku (začátek roku podle židovského kalendáře), jen málo kdy se tento termín podařilo opravdu dodržet. Ke svému setkávání využívali členové spolku místností Židovské náboženské obce v Brně v její hlavní budově na Kolišti 57, a nejspíše podporovali i výstavbu nové synagogy na ulici Skořepova. Mezi zakladatele a hlavní činovníky po celou dobu existence spolku patřili Markus Král, rabín Moses Glaser a Dr. Hugo Stránský.

4.4. Exkurs: Ostjuden - Židé z východní Evropy v Brně. Nyní bych chtěl věnovat trochu místa vztahu brněnské židovské komunity k Židům, kteří přicházeli z východu, ve své většině z Haliče. Je jisté, že setkání téměř již asimilované komunity s uprchlíky, kteří do Brna přišli převážně během první světové války, muselo vyvolat opravdový šok. Termín „haličský Žid“ byl do té doby chápan jako synonymum mazanosti, vypočítavého jednání, špíny, středověkých způsobů a zápachu česneku.86 Přesto to ale nebylo setkaní první. Víme, že v Brně existoval „Polský templ“, který byl roku 1883 založen Minjanverein, spolkem složeným převážně z v Brně usedlých „Ostjuden“.87 Roku 1901 byla v Brně ustanovena pobočka vídeňského spolku Hilfsverein für die nothleidende jüdische Bevölkerung in Galizien.88 Cílem spolku bylo zlepšení materiální situace a kulturního prostředí Židů v Haliči. Zlepšení mělo být dosaženo podporou vzniku průmyslových podniků a zajištěním jejich odbytu. Dále pak umožněním získání výučních listů a podporou vzdělání, případně udělováním stipendií nadaným studentům a podobně. Ustavující valná hromada proběhla v březnu následujícího roku. Členové spolku byli většinou obchodníci a továrníci, je tedy možné, že vytvoření tohoto spolku mohlo být kromě dobročinných cílů motivováno i snahou o získání nových trhu a levné pracovní síly. Významnými členy byli textilní průmyslníci Max Ornstein a Ignaz Tamtéž, s. 97. Tamtéž, s. 98. 84 MZA B 26 2602/čj. 80640. 85 Jüdische Volksstimme 22/31 (4. 6. 1931), s. 1. I přes tento malý počet získaných hlasů, lze mluvit o částečném úspěchu. Například v Praze získalo Mizrachi hlasů pouze 7. Jiná situace samozřejmě byla na východě republiky. 86 Srovnej Bondyová, R.: Jakob Edelstein. Praha 2001, s. 24nn. 87 Brunner, M.: Geschichte der Juden in Brünn. Brünn 1929, s. 166. 88 MZA B 26 kart. 2511/sg. 505. 82 83

23


Königsgarten spolu s obchodníkem Solomonem Terhefterem. A přesto, že spolek byl oficiálně ze spolkového katastru vymazán až v roce 1920, od roku 1910 nemáme žádné zprávy o jeho aktivitách. Své zájmy se rozhodli ještě před první světovou válkou chránit vysokoškoláci, kteří se sami cítili jako „Ostjuden“. V listopadu 1911 založili akademický spolek, který nesl název Vereinigung ostjüdischer Hochschüler.89 Spolek byl činný až do roku 1932 a oficiálně byl ze spolkového katastru vymazán v červnu 1935. Jeho hlavním cílem bylo pečovat o akademická práva svých členů, získávání dotací na ubytování a různých stipendií a víz. Na druhou stranu chtěl mezi svými členy i nečleny zpřístupnit znalost kultury východních Židů. Pořádal přednášky a recitační večery, které se zaměřovaly na literaturu jidiš, a to jak před válkou tak i po ní. Jako místo svých přednášek si vybíral nejprestižnější brněnské sály jako byl například ten v Künstlerhausu (dnešní Dům umění). Není jasné, do jaké míry se v tomto spolku prosadili sionisté. O sionismu se vedli při jejich setkáních bouřlivé diskuse a jeho členové vytvořili i jakési sionistické křídlo, ovšem k jeho veřejné propagaci ve jménu spolku nikdy nedošlo.90 Viděli jsme, že haličští Židé byli v Brně již před rokem 1914, ale zřejmě výrazněji zdejší židovskou komunitu neovlivnili. Opravdový zlom přišel až během první světové války, kdy sem přišlo velké množství uprchlíků. Na celé Moravě jich bylo na 16 000, z čehož polovina byla ubytována v brněnských kasárnách.91 Počet Židů v Brně se tedy téměř zdvojnásobil. „Brněnská obec se ocitla tváří v tvář tisícům zubožených haličských židů, kteří se báli boha a mluvili jidiš“92 V reakci na tento příliv uprchlíků byla vytvořena Zentrale der Fürsorge für die Flüchtlinge aus Galizien und der Bukowina, která operovala po celé Moravě. I když Centrála nevznikla jako židovská organizace, mnoho Židů se v ní angažovalo a jejím předsedou se stal významný židovský filantrop Jonas Löw-Beer. Mezi běženci bylo velké množství chasidů, kteří do Brna přinesli úplně nové pojetí religiozity. Aby uspokojila náboženské potřeby těchto Židů, postavila obec nové rituální lázně - mikve v Charlottiních lázních při dnešní Bratislavské ulici a novou košer kuchyni, kterou z velké části financoval právě Löw-Beer a která roku 1924 přešla, jako židovská kuchyně pro chudé, pod záštitu Obce. Toto množství Židů se realizovalo i v zakládání spolků. Už jsme mluvili o tom, že ortodoxní spolek Schomre-Hadas se pokusil vzniknout roku 1915. Jeho členové, i když pocházeli většinou z Haliče, byli ovšem v Brně již před válkou a jejich snaha byla motivována neshody ve spolku Machsike Hadas. V září 1919 vznikl spolek založený opravdu uprchlíky, který se jmenoval Beth Hamidrasch Cunilath Chassudim und Talmudthora der Galizschen und Bukowinaer Flüchtlinge.93 Spolek měl jednak náboženské a jednak dobročinné cíle. Náboženské se měly realizovat zřízením modlitebny a učebny (beth hamidrasch) a rituální kuchyně, „tak aby bylo umožněno uprchlíkům židovského vyznání z Haliče a Bukoviny provozovat bohoslužby v jim domácké formě.“94 Vznik spolku byl také motivován úsilím o lepší přísun finančních prostředků z Zentrale der Fürsorge für die Flüchtlinge. Po rozpadu spolku mělo jeho jmění připadnout buď fondu Židovské péče o uprchlíky (Jüdische Flüchtingefürsorge), nebo Fondu pro podporu chudých Židů v Palestině (spojitost se sionismem?), což nasvědčuje tomu, že se MZA B 26 kart. 2535/sg. 905. Roku 1924 změnil spolek svůj název na Vereinigung der ostlichen jüdischen Hochschüler. Tato změna nejspíše odráží zvrat ve vnímaní slova „Ostjuden“, které, zdá se, získalo trochu pejorativní nádech. 91 Brunner, M.: Geschichte der Juden in Brünn. Brünn 1929, s. 170. 92 Bondyová, R.: Jakob Edelstein. Praha 2001, s. 25. 93 MZA B 26 kart. 239/sg. 1058. 94 Stanovy spolku, tamtéž. 89 90

24


jeho členové necítili být žádným způsobem vázáni na brněnskou židovskou obec. Předsedou spolku po celou dobu jeho trvání (1917-1919) byl Jakob Lehrer. Velké množství Židů z východní Evropy v Brně zůstalo i po vzniku samostatného Československého státu. Ve spolcích své postoje veřejně deklarovali ovšem jen vysokoškoláci (Svaz sionistických akademiků z východní Evropy 1926-1935, Židovské sdružení vysokoškoláků polských 1926-1935) a ortodoxní Židé, kteří bojovali za uchování svých tradic. Snahy ortodoxních Židů z východní Evropy dosáhly svého vyjádření v utvoření spolku v březnu 1924, kdy byl ustanoven Bethaus verein der orthodoxen Juden – Addasz Jerein.95 Za jeho vznikem stáli bývalí členové Beth Hamidrasch Cunilath Chassudim und Talmudthora der Galizschen und Bukowinaer Flüchtinge a hlavně spolku Shomre Hadas, jehož vznik byl představiteli židovské obce zablokován (viz výše). Markus Dänemark, jako hlavní iniciátor založení Addasz Jerein, kterému bylo v roce 1924 téměř 80 let, se poučil z minulých chyb a vznik nového spolku precisně zdůvodnil. To odráží i policejní zpráva z 11. 4. 1924 : „… spolek byl proto založen, že stávající již podobné spolky nejsou dle názoru proponentů čistě židovských náboženských zásad …pročež našli se přesní židé a založili spolek nový, modlitebnu nemají, modlí se každý doma.“96 Právě založení židovských ortodoxních institucí bylo jedním z cílů spolku. Mělo jít především o modlitebnu a vydržování jejích funkcionářů, jako byl rabín, předříkávač a sluha. Ti měli podle stanov být československými státními občany. Dále usilovali o provozování mikve a košer řeznictví. Z pramenů nelze vysledovat, jaký měl spolek vztah k představitelům Obce. Podle stanov měl předseda Obce nad ním právo dozoru. Ale o dalších kontaktech s ní nemáme žádné zprávy. Valné hromady probíhaly velice nepravidelně a byly nejspíše jen formalitou pro dodržení litery zákona. Konaly se v košer restauraci předsedy spolku Markuse Dänemarka. (Od roku 1929 ho v této funkci nahradil jeho syn.) Z pramenů bohužel nevyplývá, kolik měl spolek členů a zda se mu podařilo získat prostory pro vykonávání své ortodoxní liturgie, nicméně aktivně přispíval na stavbu nové synagogy na ulici Skořepova. Jeho působení bylo zastaveno až v důsledku neoznámení další činnosti roku 1939. V únoru roku 1936 vzniklo Achtis Jisroel – Židovské sdružení,97 které se snažilo udržet funkční Polský templ (Křenová 22).98 Účel uváděný ve stanovách se svoji ideovou výbavou výrazně neliší od jiných náboženských spolků: „…zachování židovské bohoslužby a pravidelné konání takovýchto bohoslužeb a to jednak ve všední dny a ve dnech židovských svátků, udržování obyčejů náboženských a konání přednášek za účelem posílení těchto obyčejů.“99 Místa v templu byla pronajímána a za takto vydělané peníze měl být zaplacen předříkávač, sluha v templu, pojištění a podpora chudých členů. Spolek existoval až do roku 1939, kdy zanikl kvůli neoznámení své další činnosti. Hlavními iniciátory jeho vzniku byli Hynek Rokach a Alexandr Kleinmann. Zdá se že brněnská obec Židy z východní Evropy přijímala jen velice těžce a pomalu. Jejich jiné pojetí religiozity vedlo k založení několika náboženských spolků, které stály částečně MZA B 26 kart. 2606/čj. 80814. Tamtéž. 97 MZA B 26 kart. 2606/ čj. 80783. 98 Spolek se ustanovil pár měsíců poté, co byla otevřena nová synagoga, která byla postavena na popud ortodoxních spolků haličských židů. Možná tedy nahradil spolek Polonischer Temp, který se taky stavby zúčastnil, nemáme však o něm bližší informace. 99 Stanovy spolku, MZA B 26 kart. 2606/ čj. 80783. 95 96

25


mimo struktury obce, na rozdíl od takových náboženských spolků, které byly vázány k některé z tradičních brněnských synagog.

4.5. Funkcionalismus jako výraz ortodoxie Někdy kolem roku 1929 se ustanovil svaz ortodoxních spolků Aguas-Achim.100 O jeho existenci víme jen díky novinovým článkům a ze zmínek ve spisech jiných spolků. Přitom jeho činnost vyústila ve vybudování nejmladší brněnské synagogy. K tomuto cíli se měly spojit tyto organizace: Polnischer Templ,101Agudas Israel,102 Machsike Hadas a Addasz Jerein103 a na stavbu přispěla brněnská židovská obec a některé sionistické spolky.104 Ve své výzvě k veřejné sbírce na stavbu nové synagogy představenstvo Aguas-Achim deklaruje, že zastupuje zájmy 300 ortodoxních Židů, kteří v té době mohli své bohoslužby vykonávat jen v nedostatečných modlitebnách s nevyhovujícími prostorovými, stavebními a zdravotními podmínkami.105 Pokud toto číslo není nadhodnocené, je jasné, že podmínky v Polském templu byly nadále nevyhovující. Ve zbylých dvou brněnských synagogách ortodoxní Židé nenašli náboženské uspokojení podle svých představ i přesto, že spolky, které u nich existovaly, deklarovaly svoji snahu udržet tradiční liturgii. A to mezi nespokojenými nebyli jen Židé z východní Evropy, ale i ortodoxní představitelé předválečné brněnské komunity. Svaz ortodoxních spolků Agudas Achim v čele s Davidem Ungerem a Davidem Horovitzem nakonec získal peníze i stavební pozemek a roku 1935 realizoval stavbu, podle návrhu stavební firmy bratrů Otto a Arthura Eislerů. Synagoga byla otevřena 25. srpna 1935106 a Brno v ní získalo do značné míry unikát. Snahy ortodoxních Židů po stavbě chrámu, ve kterém by mohly být vedeny tradiční bohoslužby, dosáhly totiž naplnění v nejmodernějších funkcionalistických formách.107 Chrám si ovšem uchovává tradiční synagogální centralizující dispozici s řečništěm uprostřed a schránkou na tóru ve východní stěně. V hlavním chrámovém prostoru je 184 míst pro muže a v patře je pak třístranná galerie pro ženy se 102 místy k sezení. Součástí synagogy je i malá učebna. Zde se nám nabízí krásné srovnání se stavbou synagogy z roku 1906. Zatímco ta za využití historizujících forem přebrala dispozici křesťanských chrámů, nová synagoga na ulici Skořepova využívala těch nejmodernějších forem a aplikovala je na tradiční synagogální půdorys. Můžeme říct, že to trochu odpovídá i vývoji brněnské židovské komunity (obě stavby vznikaly za dohledu představitelů obce). Po desintegraci její identity a po dovršení emancipačního procesu, kdy velká část jejích členů podlehla asimilačním tendencím, se během první republiky objevuje snaha po hledání kořenů a návratu k tradici, i když reprezentována různými formami religiozity. Osm náboženských spolků, které existovaly mezi léty 1918-38, je toho důkazem, i přesto, že nemáme přesnější údaje o tom, na jak velkou část brněnské židovské komunity vlastně měly vliv.

100

V MZA má sice svoji signaturu B 26 kart. 2664/čj. 7830, jeho spis je ovšem ztracen. O tomto spolku bohužel nemáme žádné bližší informace, z názvu by ovšem mohlo vyplývat, že měl na starosti chod Polského templu na ulici Křenova. 102 V jiných pramenech tento spolek není vůbec zmíněn. 103 Zakládající členové tohoto spolku původně vystoupili pro neshody z Machsike Hadas (srovnej výše). 104 Gemeindezeizung und Amtsblatt 9 (1.10.)/1935, s. 3. 105 Jüdische Volksstimme 51 (12. 12.)/1929, s. 5. 106 Gemeindezeizung und Amtsblatt 9 (1.10.)/1935, s. 3 107 Architektonické zhodnocení srovnej Klenovský, J.: Židovské památky Brna. Brno 1995, s. 35. 101

26


5. Sionistické spolky - budování národa V této kapitole bych se chtěl věnovat sionistickému hnutí a jeho odrazu ve spolkové činnosti brněnských Židů. Přes 60 aktivních sionistických spolků jasně ukazuje na rozmanitost tohoto hnutí. Ne všechny ovšem měly velký vliv nebo důležité postavení v brněnské židovské komunitě a proto bych se chtěl mluvit jen o těch nejzákladnějším. Velké množství také neznamená, že by Brno bylo sionistické město, daleko spíše to ukazuje na vehemenci s jakou se pustili do propagování tohoto hnutí jeho přívrženci. Jelikož situace v Rakousku – Uhersku se lišila od té v samostatném Československu, rozdělil jsem tuto kapitolu na dvě podkapitoly. V té první se věnuji vztahu brněnských Židů k rodícímu se sionistickému hnutí a jeho organizaci. Zároveň také i formám, které sionisté využívali k jeho propagaci. Druhá kapitola, popisuje postupnou diferenciaci a štěpení sionistického hnutí mezi světovými válkami a zároveň i snahy o udržení jednotné sionistické organizace.

5. 1. Sionistické spolky před vznikem Československé republiky Myšlenky sionismu se do brněnského prostředí dostaly velice brzo. Bylo to dáno zejména blízkostí a vazbami, které Brno mělo na Vídeň, centrum postupně se konstitujícího sionistického hnutí. Do konce první světové války fungovalo v Brně 16 sionistických spolků a z jejich řad vyšli sionisté, kteří své hnutí ovlivňovali v celosvětovém kontextu (za všechny jmenujme například Roberta Strickera nebo Bertholda Feiwela). Ve struktuře těchto spolků už byl znát postupný proces diferenciace uvnitř celého hnutí. V říjnu roku 1895 vznikl Verbindung freisinniger Hochschüler „Veritas“ (Svaz židovských vysokoškoláků).108 Byl to jeden z prvních sionistických spolků na území historických zemí vůbec. Zprvu patřil do typu studentských organizací, kterým se říkalo „barevní“, podle barevných odznaků, které nosili jeho stoupenci na sobě. V případě Veritas to byla trikolóra složená z černé, bílé a zelené barvy. O tom, že se jedná o spolek židovský ovšem až do roku 1899 svědčily jen jména jeho členů a jeho vazby na jiné židovské organizace. Sionistické směřování pak dostalo vyjádření při změně stanov roku 1899. Slůvko „freisinnig - svobodomyslný“ bylo v názvu nahrazeno za „jüdischer“ a do účelu existence spolku, deklarovaného ve stanovách, byla přidána věta o péči o pozdvihnutí židovského kmene a seznamování se židovskými dějinami a literaturou.109 Spolek měl velký význam před vznikem samostatného Československa, kdy pořádal pravidelné přednášky a kulturní akce. V jeho řadách bylo množství členů, kteří se prosadili v mezinárodním sionistickém hnutí nejen na území Československé republiky.110 V říjnu 1918 členové spolku ve strachu před antisemitickými výtržnostmi, které mohly provázet vznik republiky, vytvořili Židovskou milici, která se stala součástí Židovské rady v Brně.111 Po vzniku samostatné republiky měl spolek Veritas sehrát i významnou roli při „sionizaci“ brněnské židovské obce (Kultusgemeinde), vytváření Makkabi, Židovského 108

MZA B 26 kart. 2627/čj. 82549. V literatuře se uvádí jako rok vzniku spolku 1894, jeho stanovy byly ovšem schváleny policejním ředitelstvím až roku 1895. Srovnej Goshen, S.: Zionist students organizations. In The Jews of Czechoslovakia, Vol. II, New York 1971, s. 175. 109 MZA B 26 kart. 2627/čj. 82549, stanovy z roku 1899. 110 Dr Otto Abeles a Robert Stricker se stali důležitými osobami vídeňských sionistických kruhů, Emil Deutsch se usadil v Bělehradě, Berthold Feiwel byl činný v Berlíně a později v Londýně, meziválečném centru Sionistické organizace. Srovnej Goshen, S.: Zionist students organizations. In The Jews of Czechoslovakia, Vol. II, New York 1971, s. 175. 111 Tamtéž.

27


studentského domu atd. Jeho úpadek však začal někdy v polovině dvacátých let, kdy měl jen 19 řádných členů (přispívajících bylo 59) a podařilo se mu uspořádat tři přednášky. Nicméně stále organizuje hojně navštěvované taneční večery. V červenci 1927 na jeho pozvání přednášel v Brně Dr. Emil Margulies, předseda Židovské strany a stoupenec radikálního sionismu, jehož hlavní postavou byl Robert Stricker, bývalý člen spolku. Nakonec ovšem postupná ztráta členstva donutila spolek v roce 1933 k zastavení činnosti. Zřejmě nedokázal odolávat konkurenci velkého množství brněnských židovských studentských spolků. Oficiálně byl ze spolkového katastru vymazán až v roce 1939. Vraťme se ale zpátky do konce 19. Století. V této době existovali v Brně ještě další židovské studentské spolky. Bohužel o spolcích Kadimach (Vpřed!), Unitas a Ivria nemáme bližší informace. Ve spolkovém katastru policejního ředitelství se zachoval spis studentského spolku Jüdisch-akademischen Ferialvereins „Hazephirah“,112 který vznikl v srpnu 1896. Cíl spolků je ve stanovách deklarován tradiční sionistickou rétorikou. Podporování pocitu kmenové sounáležitosti všech židovských studentů, péče o jejich duchovní, etické a materiální zájmy. Pořádání přednášek o židovské historii a literatuře. Spolek byl přímo vázán na ve stejné době založené Jüdischer Verein in Brünn, kterému mělo připadnout jmění spolku po jeho rozpadu. Je zajímavé, že mnozí členové představenstva, byli zároveň i členy spolku Veritas (Otto Abelles, Robert Stricker, Berthold Feiwel), šlo tedy možná opravdu jen o jakési prázdninové uskupení, které mělo podporovat aktivity sionistických studentů i mimo školní rok. Na mimořádné valné hromadě v listopadu 1903 byl spolek bez udání bližších důvodů rozpuštěn. Ze studentských rukou se pokusil iniciativu v počínajícím sionistickém hnutí převzít v srpnu roku 1896 konstituovaný Jüdischer Verien in Brünn.113 Na ustavující valné hromadě se sešlo ovšem jen asi 20 osob. Z nich bylo zvoleno představenstvo, jehož předsedou se stal Dr. Sigmund Strach a studentské spolky v něm zastupoval jako zástupce jednatele Berthold Feiwel. Mezi důležité zakladatele patřil i Wilhelm Sonderling. Cílem spolku mělo být pozdvihování židovského sebevědomí mezi jeho členy a pěstovat zájem o židovské dějiny a literaturu. K tomuto účelu měla sloužit i spolkem založená knihovna. Hned na jaře následujícího roku se ke spolku hlásilo již 113 členů a podařilo se mu uspořádat několik přednášek a kulturních akci v Grandhotelu (V maurském sále) a v restauraci Liebesny, tedy docela prestižních místech. V dubnu 1897 se tři jeho členové zúčastnili, jako delegáti z Moravy, I. Mezinárodního kongresu v Basileji. V červenci roku 1897 se však většina členů rozhodla s ohledem na ustanovení spolku s podobným zaměřením Jüdischer Verein rozpustit. Z protokolu schůze není jasné o jaký spolek se mělo jednat a žádný nově vzniklý není ani zachycený v materiálech policejního ředitelství. Možné je, že členové spolku právě tímto krokem reagovali na výsledky Basilejského kongresu a chtěli se pokusit organizovat sionistické hnutí na jiné platformě. Všechny spolky, o kterých jsme do této chvíle mluvili, se ustanovily ještě předtím, než sionismus získal oficiální program na I. Mezinárodním sionistickém kongresu roku 1897. Ten se sešel v Basileji a pod vedením Theodora Herzla vytyčil hlavní cíl sionistického hnutí. „Cílem sionismu je vytvoření právně zabezpečeného domova pro židovský lid v Erec Israel.“114 Na tomto kongresu byly stanoveny i body, které měly vést k naplnění tohoto cíle. Ty získaly své vyjádření v takzvaném Basilejském programu.115 Na kongresu bylo přítomno i 11 kandidátů MZA B 26 kart. 2499/sg. 349. MZA B 26 kart. 2499/sg. 341. 114 Heslo Basle program, Encyclopedia Judaica 4, 305nn. 115 Basilejský program: 1) Propagování osídlení Palestiny (Erec Israel) židovskými farmáři, řemeslníky a výrobci. 2) Organizování a sjednocování celého židovstva ve vhodných místních nebo mezinárodních institucích, v souladu s právními systémy té které země. 3) Posilování a rozvíjení židovského národního smýšlení a 112 113

28


z Moravy (z Čech se ho účastnil jen jeden) a z toho tři z Brna Dr. Berthold Feiwel116, Siegmund Kohn, Dr. Siegmund Kormfeld.117 Brno tedy bylo neustále v kontaktu s děním v mezinárodním sionistickém hnutí. Roku 1900 zde bylo s iniciativy Maxe Hickla založeno i významné židovské nakladatelství Jüdischer Buch- und Kunstverlag, které bylo přímo podporováno exekutivou kongresu a které se zároveň stalo jedním z hlavních vydavatelů jeho publikací.118 Právě s osobností Maxe Hickla je spojeno zakládání prvních sionistických levicových organizací v Brně. Nejdůležitější z nich byl Verein zionistischer Handelsangesteller „Emunah“ (Víra)119, který byl založen v květnu 1898. V jeho stanovách se odráží jednak sionistické a jednak čistě profesní cíle. Ty první byly vyjádřeny podporou kolonizace Palestiny chudými Židy, povznášením židovského sebeuvědomění mezi zaměstnanci v obchodu a péčí o národní (myšleno židovskou) literaturu a dějiny. A ty druhé v cílevědomém prosazování hospodářských zájmů zaměstnaných v obchodu. K naplnění těchto cílů měly sloužit pravidelné každotýdenní veřejně přístupné přednášky ukončené diskusí. Ustavující valné hromady se na počátku června zúčastnilo asi 150 lidí, mezi nimi byli i zástupci studentských spolků Veritas a Hazephirah. Max Hickl v proslovu k účastníkům mluvil o vztahu socialismu a sionismu a o nutnosti boje proti asimilaci. Prvním předsedou byl zvolen Berthold Tintner. Kromě přednášek, kterých se účastnilo v průměru kolem 75 osob120, pořádal spolek každý rok v prosinci Makabejské slavnost v Redutě (dnešní Zelný trh), kterých s účastí 200 – 300 osob.121 V roce1898 byl pověřen Max Hickl, aby na II. Sionistickém kongresu přednesl rezoluci, kterou pro tuto příležitost spolek sestavil, její obsah bohužel neznáme. Na pozvání spolku Emunah měl do Brna přijet přednášet i Theodor Herzl. Ten sice svoji účast těsně před konáním své přednášky odřekl, nicméně přilákal na 500 posluchačů.122 Zdá se tedy, že se spolku podařilo vzbudit o sionismus opravdu zájem o čemž svědčí účast na jeho akcích. Bohužel od roku 1904 o něm přestáváme mít tak podrobné zprávy jako před tímto datem, buď tedy postupně začal upadat a přestal být tak aktivní jako doposud a nebo pro policejní ředitelství přestal být zajímavý, protože na jeho schůze přestalo vysílat své zástupce. Je také pravděpodobné, že jeho členy začali lákat více levicový přístup propagovaný spolkem Poale Zion (Dělníci Sionu)123. Roku 1914 nahlásil úřadům jen 25 členů a k jeho oficiálnímu zániku došlo roku 1921. K jeho významným členům kromě Maxe Hickla patřili Berthold Tintner, Lazar Rosenzweig a Oscar Hütter. Právě v tomto spolku došlo k pokusu o spojení židovské tradice, sionismu a socialismu, tento experiment nakonec nebyl úspěšný. židovského národního uvědomování. 4) Přípravné kroky k získávání souhlasu vlád, kde je to nutné, k naplnění cílů sionismu. Tamtéž. 116 Od roku 1893 byl studentem práv ve Vídni a stale se jedním z nejbližších spolupracovníků Theodora Herzla a tak i jedním z organizátorů I. sionistického kongresu. 117 Rabinowicz, O.: Czechoslovak zionism: Analecta to a history. In: The Jews of Czechoslovakia, Vol. II, New York 1971, s. 109, pozn. 2. Všichni tři byli členy spolku Jüdischer Verein in Brünn, který se tento rok rozpustil. 118 Färber, M.: Publishing houses. In: The Jews of Czechoslovakia. New York 1968. s 534. 119 MZA B 26 2464/sg. 120. 120 V červnu roku 1898 v Brně na pozvání spolku přednášel například S. R. Landau z Vídně. Byl iniciátorem dělnického hnutí uvnitř sionistické organizace v Rakousku a propagoval vytvoření jeho zvláštní organizace (Poale Zion). Na jeho přednášku o židovském proletariátu v Haliči přišlo podle policejní relace 115 lidí. 121 Toto číslo vychází z policejních relací z let 1898-1903. Tamtéž. 122 Tamtéž. 123 Roku 1904 proběhla první Rakouská konference tohoto hnutí. Na ní byl postaven sionismu na stejnou úroveň jako třídní boj a vyhlášena neslučitelnost členství v Poale Zion a zároveň v dalším odborářském hnutí. Vztah Maxe Hickla k této organizaci je ovšem nejasný. Někteří tvrdí, že byl jedním z jeho zakladatelů v Rakousku. Mě se ale zdá, že postoje tohoto hnutí byly neslučitelné s jeho náboženskou povahou. Srovnej Encyclopedia Judaica 13, s. 658.

29


V říjnu roku 1901 získal Emunah svoji mládežnickou pobočku v Jüdischer Verein jugendlicher Arbeiter,124 jejímž členem mohl být každý židovský dělník nebo zaměstnanec, ve věku od 14 do 24 let. Cílem spolků bylo kromě „propagování a podpory sionistické myšlenky“125 i vzdělávání svých členů v dovednostech, které mohli uplatnit při získávání zaměstnání. Spolek konal pravidelná měsíční shromáždění, kterých se účastnilo okolo 30 členů spolku. Na těchto debatních večerech se téměř výhradně probíraly otázky spojené se sionismem a socialismem. Členové spolku (nejdůležitějšími členy představenstva byl Leo Politzer a Moritz Klingerberger) ale během času začínají inklinovat k více marxistickému pojetí levicového hnutí a tak se vzdalují ideové linii hlavních představitelů spolku Emunah. To vedlo k rozpadu Jüdischer Verein jugendlicher Arbeiter, když většina jeho členů přešla v prosinci roku 1906 do politického spolku Poale Zion.126 V této době neměl ovšem ještě svoji brněnskou pobočku. Nově „vymýšlený“ židovský národ potřeboval vytvářet mezi svými budoucími členy povědomí o společné identitě, která musela být definována i jinak než jen nábožensky. Viděli jsme, že většina sionistických spolků, o kterých jsem do této chvíle mluvili, měla ve svých stanovách kromě pěstování pocitu židovské vzájemnosti i péči o vzdělání v židovských dějinách a literatuře. Co by to byl také za národ, kdyby neměl své dějiny a kulturu? Vůdcové sionistického hnutí se poučili z průběhu národního uvědomování jiných komunit a k propagovaní společné židovské národnosti zakládali instituce, které se napodobovali podobné české nebo německé organizace. Jednou z takových institucí byly i čtenářské besedy a právě taková vznikla podle vídeňského vzoru i v Brně. Jüdische Lesehalle und Volksbibliothek “Toynbee“127 byla Policejním ředitelstvím schválena v listopadu 1899. Pod stanovami jsou jako proponenti budoucího spolku podepsáni všichni významní brněnští sionisté, Berthold Feiwel, Max Hickl, Dr. Siegmund Strach atd., i když byli zastánci různých proudů v tomto hnutí. Hlavním cílem spolku bylo vytvoření kulturního střediska pro židovské obyvatelstvo v Brně, pěstování jeho všeobecného vzdělání a zejména židovské literatury a dějiny. Tento cíl se za předsednictví PhDr. Emanuela Löwensteina spolku dařilo naplňovat. Od října do dubna se konaly pravidelné nedělní přednášky a hudební představení. Zatímco sobota byla již tradičně vyhrazena výkladům náboženských otázek (jak jsme viděli v kapitole o náboženských spolcích) tyto nedělní přednášky seznamovaly posluchače s židovskou historií od starověku až po současnost a nevyhýbaly se ani aktuálním tématům. Kromě toho některé měly působit i osvětovým dojmem (Dopad alkoholu na organizmus, Moderní srdeční vady). Z počátku se konaly v domě na Zelném trhu č. 11, později získal spolek nové prostory na Orlí č. 11. Tam byla otevřena i knihovna čítárna, ve které měli zájemci kromě ke knihám i přístup k židovským novinám a časopisům v němčině, v hebrejštině a dalších jazycích.128 Když tyto místnosti přestaly svojí kapacitou stačit, začali se členové spolku scházet na pravidelných přednáškách v sále Moravského živnostenského spolku (Märischer Gewerbeverein). Spolek zůstal aktivní i po první světové válce a jeho činnost se dokonce dále rozšiřovala. V Mlýnské ulici byla s jeho podporou zřízena modlitebna a učebna posvátných knih (beth hamidraš) a konci 20. let se stal součástí Sionistické Organizace. Roku 1934 počeštil spolek své stanovy a i název na Židovský vzdělávací spolek Toynbee. Pravidelné přednášky se konaly až do podzimu roku 1938 a jejich program byl MZA B 26 kart. 2511/sg. 499. Stanovy spolku, tamtéž. 126 K jeho oficiálnímu ustanovení došlo až v roce 1919 a budeme o něm mluvit ještě v následujících kapitolách. 127 MZA B 26 kart. 2612/čj. 81054. 128 Výroční zpráva z roku 1901, tamtéž. Roku 1901 měl spolek 220 členů a na jeho fungování přispíval i brněnská židovská obec. 124 125

30


zveřejňován v týdeníku Jüdische Volksstimme. Zanikl až díky zákonu č. 97/1939 neoznámením své další činnosti. Po druhé světové válce se pokusil obnovit, ale zřejmě nevyvíjel další aktivity. Členové představenstva spolku Toynbee byly příslušníky výšší střední třídy brněnských měšťanů a významní představitelé židovské obce. Patřili mezi ně, kromě výše zmíněných, například právníci Theodor Haas a Moric Brünner, pováleční profesoři židovského gymnázia Alfred Engel a Karl Teller, MUDr. Hugo Stránský. S podporou obce se stal tento spolek nejvýznamnější svého druhu v Brně. Z počátku se na organizování zábavných pořadů a akcí pro děti, které pořádal Toynbee, podílel dívčí čtenářský spolek Leseverein jüdischer Mädchen „Jehudith“.129 Ten začal fungovat v březnu roku 1898 a jeho cílem bylo šířit sionistické myšlenky mezi židovskými dívkami. Po pěti letech se ovšem prakticky rozpadl. Podobný spolek se ustanovil roku 1913 jako Zionistischer Mädchen Verband „Mirjam“ (později přejmenovaný na „Deborah“).130 O jeho aktivitách ovšem téměř nic nevíme, i když byl oficiálně ze spolkového katastru vymazán až roku 1925. Podle stanov měl vytvořit vlastní knihovnu a pořádat přednášky a kulturní akce. Pokud opravdu fungoval tak pořádal akce spíše soukromého rázu. Podobnou organizaci jako Toynbee vytvořili i brněnští vysokoškoláci a stejně tak i ona měla svůj vídeňský předobraz a svého pražského napodobitele. Jüdisch – Akademische Rede und Lesehalle131 byla založena v prosinci 1902. Před první světovou válkou nebyl tento spolek ještě striktně sionistický. Spíše měl sloužit jako místo setkávání brněnských židovských studentů, kteří zde mohli konfrontovat své myšlenky i s jinými názory. Valné hromady se konaly každý semestr a členové představenstva se často měnili. Opravdu sionistický program získal spolek až změnou stanov roce1921. Tuto změnu odůvodnil novou situací v Palestině, kde se pod mandátem Velké Británie (Balfourovou deklarací proklamativně přiznávající právo na vznik židovského státu) mohlo vytvořit kontinuální židovské osídlení. A také uznáním židovské národnosti v Československé republice. Hlavním cílem spolku se nyní stalo propagování sionismu a zároveň získal i nádech elitní organizace, když jeho členové byli přijímáni jen úzkým výborem představenstva po tom co dokázali své znalosti v dějinách sionismu a sionistických idejí.132 Členové spolku (většinou se rekrutovali z Vysoké školy technické), kromě toho že byli hlavními propagátory Židovského národního fondu na Moravě, jezdili po provinčních moravských městech a pořádali zde přednášky a semináře o otázkách sionismu.133 Poslední valná hromada proběhla 9. 3. 1939, ale spolek neoznámil (podle zákona č. 97/1939) svoji další činnost a tak byl ze spolkového katastru vymazán. Stejně tak jako oba etnické tábory na území historických českých zemí používaly k propagaci národních myšlenek různé sportovní spolky (Sokol je tohoto trendu nádherným příkladem), tak i sionisté vytvořili celosvětovou tělovýchovnou společnost Jüdische Turnerschaft. Tato společnost byla rozdělena podle teritoriálního principu. Morava patřila do Západorakouského spolkového kraje. V něm se roku 1907 ustanovil brněnský spolek Jüdischer Turnverein.134 I když se spolkové stanovy nezachovaly, můžeme předpokládat že cíl byl totožný MZA B 26 kart. 2497/sg. 304. MZA B 26 kart. 2517/sg. 593. 131 MZA B 26 kart. 2614/čj. 81135. 132 Goshen, S.: Zionist students organizations. In The Jews of Czechoslovakia, Vol. II, New York 1971, s. 18. 133 Tamtéž. Židovskému národnímu fondu mělů připadnout i majetek po rozpadu ( srovnej stanovy z roku 1921, MZA B 26 kart. 2614/čj. 81135). 134 MZA B 26 kart. 2516/sg. 575. 129 130

31


s celosvětovým hnutím a to: „Pěstovat plánovanou tělovýchovu židovského lidu a pečovat o jeho národněžidovské smýšlení…“135 Na druhém krajském spolkovém sněmu ve Vídni v prosinci roku 1913 byl zástupce brněnského spolku Karel Sonnenfeld, zvolen dokonce do výboru krajské organizace a pronesl projev o úkolech spolku. Z vyznění tohoto projevu je vidět, jaká ideologie se v podobných sportovních organizacích mohla skrývat. Jüdischer Turnverein se měl stát prostředkem národního sebepoznávání a uvědomování. Členové do spolku přicházejí z různých důvodů, které mou být osobní, konfesní nebo jakékoli jiné. Cílem spolku bylo tento konglomerát různých židovský typů nacionalizovat. K tomu by mělo sloužit pravidelné cvičení spojené s ideologickou indoktrinací. Kromě toho je samozřejmě nutné posilovat i pocit sounáležitosti členů. Toho lze dosáhnout třeba i používáním hebrejštiny jako jazyka, kterým se uvnitř spolku normálně komunikuje nebo zavedení tykání podle českého vzoru. Kromě vnitřní práce se členy se měl spolek prezentovat i navenek. Karel Sonnenfeld navrhoval, aby se tak kromě ústní a písemné propagandy konaly i velké sportovní podniky.136 Jelikož složka brněnské pobočky Jüdischer Turnvereinu ve spolkovém katastru není úplná, není jasné jaké byly její další osudy. Poslední uchovaný záznam pochází z roku 1914. Mezi léty 1916 a 1920 fungoval ještě jeden sportovní klub a to Jüdischer Wanderbund „Blau – Weiß“137, který byl stejně jako Jüdischer Turnverein součástí širší, v tomto případě Rakouské turistické organizace. I když v jeho stanovách nebyl nikde vyjádřen vztah se sionistickým hnutím (cílem klubu bylo pořádáním pravidelných výletů, probouzet u svých členů smysl pro krásu přírody a sympatie ke všemu živému), byl tento spolek s ním propojen přinejmenším personálně (Siegfried Spitz, Heinrich Zeitschek). Protože se jednalo o jakousi podobu skautského hnutí, je vidět, že sionisté obraceli pozornost ke všem skupinám brněnské židovské komunity. Roku 1907 nazrála doba natolik, že se brněnští sionisté pokusili prosadit i v oficiálních strukturách židovské obce. K tomuto prosazování měl sloužit Jüdischer Kultuswählerverein.138 To vyplývá i z jeho stanov, když cíl spolku „vzněcovat a provádět veškerá snažení, která podporují náboženské, duchovní a materiální zájmy židovského národa na Moravě“139 měl být naplňován zveřejňováním výpisů, rezolucí a potřebných adres a podáváním zpráv o volbách do předsednictva náboženské obce. Mezi iniciátory vzniku spolku patřil Max Hickl a jeho významnými členy byl například Adolf Strach nebo Max Singer. O tom, jaký měl spolek skutečný vliv na volby do představenstva brněnské obce ovšem příliš nevíme.140 Můžeme ovšem spekulovat, že se sionistům do něj až do vzniku republiky nepodařilo prosadit. Změna přišla až v říjnu roku 1918, kdy si členové Židovské národní rady vynutili volby nových zástupců obce. Ti staří byli nejspíše příliš loajální se starým Rakouskem a tak se sionistům z největší pravděpodobností podařilo svést na převratové vlně. Volby byly sice odloženy až na rok 1919, kdy se jich mohli zúčastnit i vojáci, vracející se z front, ale do té doby bylo sestaveno představenstvo kompromisní, které se skládalo ze šesti členů pokrokoII. ordentlicher Kreis Turntag. Wien 1913, s. 1. Tamtéž, s. 19nn. 137 MZA B 26 2524/sg. 415. 138 Složka tohoto spolku se z fondů MZA ztratila (MZA B 26 2515/sg 557), informace tedy čerpám z Fialová, D.: Židovské spolky v Brně. Dipl. práce, FFMU, Brno 1998, s. 204. 139 Tamtéž. 140 Bohužel se nezachovaly, nebo se mi nepodařily objevit seznamy členů představenstva obce. 135 136

32


vých a národně-židovských (jüdisch – nationalen) a ze tří umírněných.141 Svůj vliv v Obci potvrdili sionisté po změně jeho statutu roku 1921, kdy na místo místopředsedy představenstva byl zvolen jejich výrazný zástupce Dr. Karl Sonnenfeld.142 Možná i proto byl spolek Jüdischer Kultuswählerverein v roce 1921 rozpuštěn. S jistou nadsázkou můžeme tvrdit, že sionistické hnutí mělo před první světovou válkou dva úkoly. Jeden politický, a to vytvořit diplomatické podmínky pro vznik židovského státu. A druhý kulturní, vytvořit národ, který by tento stát chápal jako svoji národní domovinu. Brněnští sionisté našli své místo v centru tohoto dění. Vytvoření samostatného židovského státu bylo zatím spíše vizí, než reálným politikem a proto se orientovali především na kulturní část tohoto úkolu. Jedním z hlavních propagátorů této myšlenky byl i Berthold Feiwel, úzce svázaný s počátky brněnských sionistických spolků, kterému se podařilo, spolu s takovými osobnostmi jako byl například Martin Buber, prosadit i v celosvětovém sionistickém hnutí. K budování národa použili brněnští sionisté zkušeností, získané pozorováním národnostního konfliktu mezi Čechy a Němci, když částečně napodobovali i struktury českých nebo německých národnostních spolků (čtenářské besedy, sportovní kluby). Své počátky v Brně měla i snaha sionistů o účast v zemské politice (landespolitik) a to hlavně ve formování levicového křídla sionistického hnutí. Tato tendence nakonec vyvrcholila až v meziválečném období fungováním několika židovských politických stran.

5. 2. Diferenciace sionistického hnutí v Brně mezi dvěma válkami Po první světové válce se situace Židů změnila hned v několika rovinách. Vize židovského státu začala získat stále reálnější obrysy. První krokem byla tzv. Balfourova deklarace z listopadu 1917, slibující slovy britského ministra zahraničí vznik „Národní domoviny v Palestýně pro židovský národ.“143 Palestina se stala po válce mandatorním územím Spojených národů, jejímž správcem byla právě Velká Británie. Centrum Sionistické organizace se proto přestěhovalo do Londýna. Najednou se otevřel i prostor na konkrétní úvahy, jak má vlastně přislíbený židovský stát vypadat - má být socialistický, náboženský atd. A také jak donutit britskou správu, aby tento příslib naplnila. To vedlo k rozložení Sionistické organizace, kde převládly nad zemskými svazy (territorial union) tak zvané zvláštní unie (seperate union, Sonderverband), postavené na principu ideovém144. Na počátku 30. let existovaly tyto nejvýznamnější zájmové skupiny Mizrachi (ortodoxní sionisté), Revizionisté, Levicoví sionisté, Radikální sionisté, Všeobecní sionisté (ti se zprvu snažili být spojujícím článkem všech sionistických proudů, ale nakonec se stali vlastní svébytnou skupinou). Všechny tyto proudy se samozřejmě odrážely i v brněnské spolkové činnosti. Srovnej Brunner, M.: Geschichte der Juden in Brünn. Brünn 1929, s. 170. Toto představenstvo mělo vypracovat nový volební řád. Nových voleb se mohli zúčastnit všichni členové obce, kteří platili církevní daň (tedy muži i ženy) a kromě náboženské sekce (kultussektion) měli i stejná práva i ženy. 142 Tamtéž, s. 171. 143 Deklarace je klíčovým dokumentem, o který se opírá většina snah sionistů v meziválečném období proto ji budu citovat v plném znění: „Milý lorde Rotschilde! Jest mi velikým potěšením odevzdati Vám jménem vlády Jeho Veličenstva následující prohlášení sympatie se židovsko-sionistickými snahami, které bylo předloženo kabinetu a jim schváleno; Vláda Jeho Veličenstva pohlíží blahovolně ba utvoření Národní domoviny v Palestýně pro židovský národ a chce použíti co největšího úsilí, aby usnadnila dosažení tohoto cíle, při čemž nutno jasně rozuměti, že nemá býti učiněno nic, co by bylo na újmu občanským a náboženským právům existujících nežidovských společenství v Palestýně. nebo právům a politickému postavení Židů v některé jiné zemi. Byl bych vděčen, kdyby jste tuto deklaraci uvedl ve známost Sionistické Federaci.“ Citováno podle Sionismus. Idea a skutečnost. Praha 1926, s. 129. 144 O Sionistické organizaci a jejím uspořádání Encyclopedia Judaica 16, s. 1096nn. 141

33


Kromě mezinárodní diplomacie se sionisté začali věnovat i vnitřní politice států, ve kterých žili (Landespolitik). V Československé republice bojovalo o poslanecké mandáty několik židovských politických stran. Ty se snažily oslovit voliče napříč celým politickým spektrem. V historických zemích byly nejdůležitější dvě strany, Židovská sociálně demokratická strana Poale Zion a více středová Židovská strana. Té druhé se nakonec podařilo získat i zastoupení v parlamentu, když se roku 1929 spojila s polskými stranami a roku 1935 se sociální demokracií.145 Tyto strany si hledaly své voliče i v Brně a obě zde měly své pobočky. V nově vzniklé Československé republice Židé získali postavení národnostní menšiny, tento úspěch lze připsat členům Židovské národní rady. Ta nebyla sice úplně sionistická, ale sionisté v ní měli rozhodující většinu.146 Tento status v sobě zahrnoval i právo hlásit se k židovské národnosti při sčítání lidu. Toto právo nám nyní dovolí zjistit kolik Židů se hlásilo k židovské národnosti a zaspekulovat nad tím. co to mohlo znamenat. 147 1920 Národnost

1931

čs. %

něm. %

žid. %

čs. %

Čechy

49,49

34,63

14,6

46,40

31,10

20,20

Morava

15,71

34,85

47,84

17,50

29,80

51,67

něm. % žid. %

Z tabulky je vidět diametrální rozdíl mezi Moravou a Čechami. Kdybychom mohli srovnat údaje i z předešlých sčítání, zjistili bychom, že se rozdělovaly především hlasy německého tábora. Zatímco v Čechách dali němečtí Židé přednost přihlášení se k českému národu na Moravě je poměr téměř přesně obracený ve prospěch národnosti židovské. Interpretaci těchto údajů se až na výjimky badatelé o židovských dějinách nevěnuji. Zajímavým způsobem se je snažil vysvětlit snad jen Hillel Kieval.148 Ten tvrdí, že uchování svébytných židovských obcí, kterým byl přiznám politický status, udržel v jejich obyvatelích silný smysl pro jednotnou, v tomto případě národní, židovskou identitu. Nemáme přesné údaje kolik procent židovského obyvatelstva na Moravě žilo v takových obcích, jejich počet se neustále měnil a pohyboval se kolem 25 a jednalo se převážně o tradiční obce, většina nových dynamicky se rozvíjejících (jako bylo například Brno) tento statut neměla. V politických židovských obcích také nežili jen žide, ve 14 z nich se většina obyvatelstva hlásila ke křesťanství.149 To je podle mě nezanedbatelný počet, který by vnímání identity dokázal narušit. Podle mého názoru nešlo ani tak o pozitivní volbu, tedy přihlášení se židovské národnosti, jako o volbu negativní, „odhlášení“ se z německé národnosti. Toto „odhlášení“ se mohlo být zapříčiněn deziluzí z německé liberální Srovnej například Crhová, M.: Židovské strany v Československu v letech 1918-1938. In Přehled politického stranictví na území českých zemí a Československa v letech 1861-1998. Olomouc 2000, s. 250nn. 146 Srovnej Rabinowicz, M. A.: The Jewish minority. In. The Jews of Czechoslovakia, Vol. I., s.155nn. 147 Údaje přebírám z Friedmann, F.: Einige Zahlen über die tschechoslovakische Juden. Ein Beitrag zur Soziologie der Judenheit. Prag 1933, s. 23 – 24. Zbylá procenta do sta připadla jiným národnostem. 148 Kieval, H. J.: Languages of Community. The Jewish experience in the Czech Lands. London 2000, s. 30. 149 Srovnej tabulku B, Osídlení podle konfese v Haas, Th.: Die Juden in Mähren. Darstellung der Rechtsgeschichte und Statistik unter besonderer Berücksichtigung des 19. Jahrhunderts. Brünn 1908, s. 65. 145

34


politiky, která nedokázala čelit antisemitismu německých „völkisch“ hnutí nebo třeba částečně i zřeknutí se národa, který ztratil svoji mocenskou pozici. Myslím tedy, že by bylo nesprávné tento rozdíl chápat také jako úspěch sionismu na Moravě na rozdíl od jeho propadu v Čechách. Tam prostě nabídlo lepší alternativu českožidovské hnutí, k čemuž mu pomohlo i trochu jiné národnostní rozložení mezi Čechy a Němci. Je také zajímavé, že dva nesmiřitelné tábory, sionisté a českožidovští asimilanté, chápali německy cítící Židy jako své největší nepřátele. Co se týče národnostního rozložení máme pro Brno konkrétní údaje jen o počtu Židů, kteří se přihlásili k židovské národnosti.150 žid. nár. (%) celkem Židů 192 2953 (27,18) 1 193 3295 (29,95) 0

10866 11003

Z tabulky vyplývá, že v Brně se hlásilo k židovské národnosti v průměru asi o deset procent méně Židů než ve zbytku Moravy. Aktivita českožidovského hnutí zde byla mizivá a tak sionisté prohrávali svůj národnostní boj zejména s německými Židy. Ne všichni Židé, kteří se přihlásili k židovské národnosti byli sionisté a tak čísla udávaná v tabulce můžeme brát za jakousi horní hranici celkového počtu. Každý sionista, který se chtěl zúčastnit voleb ke Světovému sionistickému kongresu a být i členem Sionistické organizace musel platit pravidelný členský příspěvek, tak zvaný šekel.151 Počet plátců těchto šekelů nám tedy může vymezit spodní hranici celkového počtu brněnských sionistů. Tyto údaje se nám zachovaly bohužel jen z let 1931, kdy to bylo 1566, a z 1932, tehdy to bylo jen 1322.152 Tyto hodnoty tedy zhruba odpovídají počtu aktivních brněnských sionistů. Dalším faktorem, který ovlivňoval sionistické hnutí v Brně byl jeho vztah k brněnské židovské náboženské obci (Kultusgemeinde). Bohužel nemáme k dispozici seznamy členů jejího představenstva a tak jsou naše informace jen útržkovité. Jak už jsem zmínil v minulé kapitole, tak se jejím místopředsedou stal roku 1921 významný brněnský sionista Dr. Karl Sonnenfeld a byl jim přinejmenším až do roku 1929.153 Své zastoupení měli i v náboženských kruzích. Brněnský vrchní rabín Dr. Ludwig Levy se sionismem určitě sympatizoval, stejně tak jako jeho potencionální nástupce Moses Glasser, který byl aktivním členem sionismem silně ovlivněného náboženského spolku Esra. Obec také finančně podporovala některé sionistické spolky154 a velké množství sionistických spolků využívalo místností obce ke svým shromážděním. obec samozřejmě podporovala i brněnský židovský školský systém, který byl také Údaje přebírám z Friedmann, F.: Einige Zahlen über die tschechoslovakische Juden. Ein Beitrag zur Soziologie der Judenheit. Prag 1933, s. 23 – 24. A Haas, Th.: Statistische Streiflichter bezügllich der Juden in der Čechoslovakei. In: Hickl´s jüdischer Volkskalendar roč. 25/5686 (1925/56), s. 67nn. 151 Cena šekelu byla v Československu asi 10 Kč. Jeho plátce získal aktivní i pasivní volební právo. Podle počtu prodaných šekelu se určovalo i množství delegátů na zemských sionistických kongresech. Srovnej Rabinowicz, O.: Czechoslovak zionism: Analecta to a history. In: The Jews of Czechoslovakia, Vol. II, New York 1971, s. 124. 152 Statistik der finanziellen Leistungen des zionistischesArbeitskreises Brünn, MZA B 26 kart. 2661/čj. 6478. 153 Srovnej Brunner, M.: Geschichte der Juden in Brünn. Brünn 1929, s. 171. 154 Jednalo se ovšem převážně o studentské a sportovní organizace. K tomu srovnej například zprávu ze zasedání představenstva obce, Jüdische Volksstimme 13/ 13.3 1932, s. 4. Podpořené spolky byly tyto: Makkabi 1000 Kč, Techelet Lawan 500 Kč a plavecký klub Bar Kochba 1000 Kč. 150

35


v rukou sionistů. Židovská náboženská obec v Brně měla tedy k sionismu přinejmenším vstřícný vztah. Dalo by se snad říct, ale bude to vyžadovat ještě mnohem subtilnější studium, že generace liberálně – německy smýšlejících židovských předáků byl postupně nahrazována v orgánech obce představiteli sionistického hnutí a to i přesto, že nezastupovali ani 1/3 brněnských Židů. A jaké mělo Brno postavení v celorepublikovém sionistickém hnutí? Byla to jistě zvláštní pozice. Jednak to bylo dáno jeho polohou ve středu nové republiky a na významných dopravních uzlech. I když bylo centrum Sionistické organizace přesunuto do Moravské Ostravy, Brno hostilo mezi léty 1919 a 1938 její zemský kongres hned pětkrát.155 Brněnské prostředí podporovalo vznik různých opozičních skupin v sionistickém hnutí, jako byli například Sionisté realisté, Revizionisté, Radikální sionisté atd., které zde také pořádali svá shromáždění.156 Brno tedy bylo v samém centru sionistických aktivit. 5. 2. 1. Sionistická organizace – vytváření středu Pobočka Sionistické organizace, která zastřešoval střední proud sionistického hnutí, vznikla v Brně překvapivě pozdě a to až roku 1928. Ustanovila se dokonce později než v Ústředním sionistickém svazu opoziční Unie sionistů revizionistů. Její funkci do té doby zastupoval v rovině aktivit týkajících se Palestiny Jüdischer Volksverein „Theodor Herzl“ a v rovině vnitřní politiky Jüdische nationale Vereinigung in Brünn, které bylo vlastně brněnskou pobočkou Židovské strany. Jüdischer Volksverein „Theodor Herzl“157 byl ustanoven již před První světovou válkou v březnu 1913. Jeho hlavním cílem bylo naplnit Basilejský program, tedy vytvořit podmínky pro židovské osídlení Palestiny. Podpora této sionistické ideje se měla dít skrz pořádání přednášek, udržování znalosti židovské literatury, dějin a také výukou hebrejštiny. Po rozpadu spolku mělo jeho jmění připadnout vídeňské organizaci Zion, spolku pro podporu kolonizace Palestiny a Sýrie Hlavními iniciátory jeho vzniku byli Dr. Albert Schönhof, který se pak stal i jeho prvním předsedou, Wilhelm Sonderling a Dr. Karl Sonnenfeld. Po vzniku samostatné republiky se však tato jména ze seznamu členstva z nejasných důvodů vytrácejí. Od dubna roku 1919 až do zániku spolku v květnu 1919 (ten je odůvodněn vznikem Sionistické organizace), byli hlavními členy představenstva Ing. Arnošt Steiner (předseda 1922-1929), Berthold Tintner a Max Singer. Archivní materiály nám bohužel nezanechaly zprávy o tom, zda spolek podporoval kolonizaci Palestiny i jinak než jen přednáškami. Tedy zda například připravoval budoucí osadníky ve speciálních kurzech, kde měli získat základní orientaci v zemědělství a řemeslné dovednosti, což bylo později náplní práce Sionistické organizace. Jejich přednášky a kulturní akce však dokázaly přilákat vcelku velké množství účastníků a přivezly do Brna i zajímavé hosty. Jedním z nejvýznamnějších byl asi sociolog Dr. Arthur Ruppin158 (Jerusalem), který 17. září 1922 v přednáškovém sále dnešního Domu umění přednášel o výstavbě Palestiny. Jistou formou praktické podpory kolonizačního úsilí byly finanční sbírky k „dobru lidumilných insti27.- 28. 3. 1921, 4.5. 1924, 3-6.7. 1926, 30-31.12. 1928, 25-26.12.1929. Rabinowicz, O.: Czechoslovak zionism: Analecta to a history. In: The Jews of Czechoslovakia, Vol. II, New York 1971, s. 124. 156 Radikální sionisté zde měli dokonce roku 1925 svoji mezinárodní konferenci. 157 MZA B 26 kart. 2529/sg. 499. 158 V této době byl členem Exekutivy Světového Sionistického kongresu. Důležité byly jednak jeho sociologické studie Die Juden der Gegenwart(1904) a hlavně dvousvazková Sociologie der Juden (1930), ve kterých se snaží bez předsudku popsat sociální postavení evropských židů. Možná ještě zásadnější byla však jeho aktivita při židovském osidlování Palestiny, kde vytvořil koncepty osidlovacích postupů. (Kibuc) 155

36


tucí židovstva Palestýnského“159 nebo dobročinné výstavy výtvarných prací ze školy Bezalet v Jeruzalémě. Z výše uvedeného vyplývá, že spolek měl s Palestinou živé kontakty. V roce 1925 se ke spolku hlásilo 180 členů, ale jeho valných hromad, které se konaly jednak v brněnských kavárnách, ale také i v prostorách židovské obce, se účastnilo asi jen kolem třiceti. Na jeho přednášky však přišlo i několik set zájemců. Jak již bylo řečeno, spolek se rozešel v květnu 1929 po vzniku brněnské místní skupiny Sionistické organizace, která pokrývala i jeho činnost. Prosazovat sionistické cíle na politické rovině a v hranicích Československé republiky bylo úkolem odbočky Židovské strany Jüdische nationale Vereinigung in Brünn.160 Toto sdružení vzniklo v listopadu postupnou transformací z brněnské Židovské národní rady.161 Jeho cílem bylo „Hájení a podporování zájmů Židů v politické, hospodářské, sociální a kulturní oblasti.“162 Jeho členem se mohl stát jen takový Žid, který byl československým státním příslušníkem s právem volit a hlásil se k židovskému národu a sionistickému programu. Mezi členy jeho představenstva se objevují jména všech důležitých brněnských sionistů (Feldmann, Sonnenfeld, Max Hickl, Alfred Engel, Theodor Haas, Tintner atd.) Sdružení se snažilo uplatňovat svůj vliv ve volbách do představenstva brněnské židovské obce (roku 1921 na agitaci při těchto volbách vydalo 2000kč), do městského zastupitelstva (sdružení v něm ve 20. letech mělo hned dva zástupce Maxe Singera a Arthura Feldmanna) i do parlamentu. Jeho programem bylo odstranění překážek při udělování občanství Židům, podpora židovského školství z veřejných prostředků, sociální péče pro Židy a aktivní účast na správě, zejména v soudnictví.163 Cílem sdružení bylo získání židovských voličů z německého liberálního tábora. „Brněnské poměry vyžadují stálou práci mezi židovstvem, které na základě bývalé spolupráce s německo liberální klikou nemůže se v praviti do nových poměrů.“164 Stejně tak jako českožidovští aktivisté snaží se změnit postoje zejména německých asimilantů, a to i výhružkou že „Jest nutno poukazovati tiskem na ony židy, kteří přesto, že některé německé spolky v Brně je ze svého středu vylučují, nemohou se od těchto nepřátel odpoutati.“165 Dva zástupci v městské radě deklarují na svých předvolebních schůzích své připojení k českému národnostnímu táboru, za to získali finanční podporu od obce pro židovskou školu. Shromáždění sdružení se konala většinou v prostorách obce na Kolišti 57, jen větší podniky a předvolební agitace v některých brněnských kavárnách. Roku 1921 spolek měl 182 členů jeho valných hromad se však účastnilo jen kolem třiceti. Aktivity Národního sdružení Židů pokračovaly i po vzniku Sionistické organizace. Jejich činnost se totiž nedala úplně ztotožnit.

Žádost o povolení sbírky, MZA B 26 kart. 2529/sg. 499. Tato sbírka se konala v červnu 1925, stejně tak jako i jiné sbírky, pořádané židovskými organizacemi, mohla proběhnout jen v kavárnách a obydlích židovských občanů. 160 MZA B 26 kart. 2603/čj. 80702. 161 Židovská národní rada vznikla hned v říjnu 1918. I když nebyla jen sionistická, sionisté v ní hráli významnou úlohu. Stala se orgánem, který vyjednával s novou vládou o postavení židů v republice. Pro nemožnost jednotného židovského postoje postupem času ztrácela svůj vliv a funkci. Její část se pak transformovala do Židovské strany. Křesťan, J.(ed.): Židovské spolky v českých zemích v letech 1918-1948. Praha 2001, s. 32n. O poměrech v Brně srovnej Brunner, M.: Geschichte der Juden in Brünn. Brünn 1929, s. 171. 162 Stanovy, MZA B 26 kart. 2603/čj. 80702. 163 Relace z valné hromady (listopad 1921), tamtéž. 164 Tamtéž. 165 Relace ze spolkového shromáždění (23. 3. 1923), tamtéž. 159

37


Roku 1935 se Židovská strana, aby udržela svá dvě křesla v parlamentu, spojila se sociální demokracií. Za toto spojení byla kritizována jednak sociální demokracie ze strany Poale Zion, za to, že se spojila s buržoazní stranou, ale toto spojení způsobilo rozvrat i uvnitř Židovské straně, když se jejího předsednictví vzdal Emil Margulies. Z archivních pramenů není úplně zřejmé, jak se tato krize projevila na činnosti brněnského sdružení. Nicméně svůj post tento rok opustil jeho dlouholetý předseda Julius Schuller a na jeho místo nastoupil Karl Sonnenfeld. Ve svých aktivitách sdružení pokračovalo až do roku 1939, kdy zaniklo neohlášením své další činnosti. Jedna z jeho posledních akcí zaznamenaná ve spolkovém katastru Policejního ředitelství je přednáška Dr. Lva Zelmanovitze, generálního tajemníka Židovské strany o postavení Židů v ČSR, která se konala v březnu roku 1938 v dnes již neexistující kavárně Esplanade. Kromě kritiky slabosti velmocí, které nedokázaly čelit diktátorským režimům, se znovu objevuje vyhrocená národně židovská rétorika. „U nás antisemitismus podporují židé, kteří se hlásí k českým nebo německým stranám.“166 Udržení jednotného reprezentanta židovských postojů ztroskotalo na počátku dvacátých let rozpadem Židovské národní rady. Přesto hlavní část sionistické práce zastřešoval Ústřední sionistický svaz, jehož centrum bylo roku 1921 přesunuto do Moravské Ostravy. Tento svaz byl jako takzvaná teritoriální unie součástí celosvětové Sionistické organizace a vytvářel své pobočky ve všech zemích Československé republiky. Jejím hlavním cílem byla péčo o kulturní, sociální, školské a vystěhovalecké úkoly. Byla také provozovatelem Židovského národního fondu (Keren Kajemeth Lejisrael) pro nákup půdy v Palestině a fondu Keren Hajessod, který měl sloužit k budování židovského státu Palestině. Oba tyto fondy byly odnože celosvětových. Pobočka Ústředního sionistického svazu vznikla v Brně až v prosinci roku 1927 jako Sionistická organizace.167 Její hlavní funkcí bylo vytvoření jakési zastřešující platformy, která by koordinovala práci všech brněnských sionistů. To se jí samozřejmě kvůli rozdílnosti názorů uvnitř hnutí nemohlo podařit. Přesto dokázala převzít pod svou záštitu ty nejdůležitější brněnské studentské, sportovní, ženské a školské spolky a tak vytvořit páteř sionistických aktivit v Brně. Sionistickou organizaci zakládal na podzim 1927 Dr. Hugo Meissner, který se stal i jejím prvním předsedou a Ing. Erwin Goldschmidt. Dalšími důležitými představiteli byli Dr. Zikmund Birnstein, Hugo Sonnenschein, Dr. Julius Munk. V nejvypjatějších letech těsně před druhou světovou válkou pak organizaci vedl Otto Ticho. Už jsme mluvili o tom, že Sionistická organizace se snažila mít jednotící funkci uvnitř sionistického hnutí. Vyjádřením tohoto úsilí byl vznik tzv. Všeobecných sionistů, kteří se snažili hájit zájmy zemských svazů na mezinárodních sionistických kongresech bez ohledu na ideové proudy uvnitř těchto svazů.168 Je ironii, že po tom, co na Světovém sionistickém kongresu převládly oddělené, na ideovém základě postavené unie (Sonderverband, Separate Union) jako bylo například Mizrachi nebo Poale Zion. Také Všeobecní sionisté se transformovali do podobné unie. Hlavní ideolog tohoto hnutí pocházel z Čech a byl jim Felix Weltsch.169 Zatímco jejich odpůrci jim vyčítali, že své místo zprostředkovatelů mezi pravicí a levicí uvnitř Relace z valné hromady (10.3. 1938), tamtéž. MZA B 26 kart. 2661/čj. 6478. Je kuriózní, že o rok dříve vznikla jako pobočka Ustředního sionistiockého svazu v Brně Unie sionistů-revizionistů, která byla vlastně opoziční skupina v celosvětovém sionistickém hnutí. 168 O všeobecném sionismu srovnej Rabinowicz, O.: Czechoslovak zionism: Analecta to a history. In: The Jews of Czechoslovakia, Vol. II, New York 1971, s. 44nn. 169 Tamtéž, s. 47. 166 167

38


sionistického hnutí si vybrali kvůli neschopnosti zaujmout vlastní postoj, Weltsch přišel s myšlenkou takzvaného kreativního středu.170 Ten měl svým jednotícím konceptem udržet kontinuitu v sionistickém hnutí, zatímco jeho vývoj byl posunován sváry mezi různými sionistickými ideovými proudy. Bohužel ani mezi Všeobecnými sionisty se nepodařila udržet jednota. Roku 1931 je rozdělil postoj k nové volbě Chaim Weizmanna prezidentem Sionistické organizace. Vytvořily se dvě skupiny. První se nazývala „A“, ta byla v menšině a podporovala Weizmannovo znovuzvolení. Druhá „B“ byla proti. Československá odnož Všeobecných sionistů se definitivně přidala ke skupině „A“ na své druhé konferenci v Moravské Ostravě roku 1935. Formální ustanovení skupiny Všeobecných sionistů trvalo až do 1934. V květnu tohoto roku proběhla v Brně jejich první konference. Předsedou na ní byl zvolen Dr. Josef Rufeisen, který byl zároveň předsedou i Sionistického zemského svazu. Stejně tak i většina členů jejího výboru byla zároveň i v představenstvu Svazu. Společné bylo i sídlo centra v Moravské Ostravě. Jaké mělo ve vývoji organizace Všeobecných sionistů místo Brno je těžké soudit. Brno bylo místem, kde se sešla jejich první celorepubliková konference. S největší pravděpodobností zde vznikla i místní skupina. Ta ale nebyla registrována ve spolkovém katastru nebo se její spis nedochoval. O její existenci se dovídáme jen z Výroční zprávy Sionistické organizace v Brně.171 Její první valná hromada se měla konat říjnu 1935. na ní byl zvolen jako předseda Ing. Mayer a jeho zástupcem byl jmenován Ing. Steiner. Členové místní skupiny brněnských Všeobecných sionistů se scházeli pravidelně každý měsíc. Součástí těchto setkáni byly i přednášky. Mimo jiné zde o politické situaci v Palestině přednášel předseda celorepublikové organizace Dr. Rufeisen. Většina přednášek byla také doprovázena promítání diapozitivů z Palestiny. Neznáme přesný počet členů místní brněnské skupiny, sama se ale považovala za nejsilnější sionistickou organizaci v Brně.172. Zřejmě měli i nejsilnější postavení v představenstvu Židovské náboženské obce, kde si vytyčili za úkol nejen spolupracovat s ostatními sionisty, ale i s ostatními židovskými skupinami. Bohužel z dalších let se výroční zprávy nezachovaly a tak nemáme přesné informace o tom, jak se tato organizace v Brně dále vyvíjela. Když se roku 1935 Všeobecní sionisté v Československé republice připojili k skupině „A“ (pro Weizmannovské křídlo) celosvětové organizace. Malá skupina, která podporovala ve světě většinové křídlo „B“, hlasovala při volbách k zemskému i celosvětovému sionistickému kongresu společně s tzv. Politickými sionisty vedenou Emilem Marguliesem.173 Nepodařilo se jim však získat ani jednoho delegáta. Političtí sionisté měli svoji pobočku i v Brně. Klub politických sionistů174 vznikl v květnu roku 1935 a jeho ustanovení inicioval Josef Sommer. I když fungoval až do konce roku 1938 příliš zájmu v brněnské židovské komunitě nevzbudil. Jeho schůzí se účastnilo jen asi 10 osob a jeho náplní byla většinou kritika obce. 170

Felix Weltsch byl šefredaktorem Selbstwehru a využíval ho pro prezentaci svých myšlenek. Koncept kreativního středu popsal ve své knize Allgemeiner Zionismus: Eine ideologische Skizze. Prag 1936. 171 Výroční zprava Sionistické organizace 1935/36. MZA B 26 kart. 2661/čj. 6478. 172 Ve volbách do světového sionistického kongresu roku 1931 dostali Všeobecní sionisté v Brně 215 hlasů (28,7%) což byl až druhý největší počet po levicových sionistech. Jüdische Volksstimme č. 22/31 (4. 6. 1931), s. 1. 173 Rabinowicz, O.: Czechoslovak zionism: Analecta to a history. In: The Jews of Czechoslovakia, Vol. II, New York 1971, s. 54. V Brně podporovali skupinu „B“ zejména Dr. Alfred Engel, Egon Jokl, Erwin Huller, Marek Schindelmann. 174 MZA B 26 kart. 2578/čj. 59227.

39


Sionistická organizace také přebrala kontrolu nad veškerým sekulárním židovským školstvím v Brně. Její součástí se totiž stal spolek Židovská škola na Moravě.175 Jeho ustavující schůze proběhla v dubnu 1920 a promluvil na ní Dr. Engel, v této době vicepresident Židovské národní rady v Praze. Tomuto spolku se podařilo v Brně vybudovat a finančně podporovat židovskou mateřskou a obecní školu a nakonec i gymnasium. Z příspěvků tohoto spolku byly placeni i učitelé. Na obecné škole a gymnasiu se začalo vyučovat 1. září roku 1920 zatím jen v provizorních prostorách na Nových Sadech. První rok školu navštěvovalo 55 žáků. Pak se vyučování přesunulo na dnešní Šilingrovo náměstí. Na počátku 30. let získalo Židovské reformní reálné gymnasium svoji vlastní budovu na Hybešově ulici. Prvním předsedou spolku se stal levicový sionista Siegfried (Velimír, Vítězslav) Kessler, brněnská Židovská náboženská obec byla zastoupena J. Schullerem, šéfem její vyučovací sekce a členem Židovské strany. I v práci tohoto spolku se projevuje horlivost, kterou někteří aktéři prosazovali židovskou národní myšlenku. Na valné hromadě, 14. 10. 1921 navrhl Otto Weich vyloučení rabína Dr. Levyho, protože posílal své děti do německé školy a Hermann Grünn vyzýval k otevřenému boji proti těm Židům, kteří byli členy německých spolků176. O počtu dětí, které jednotlivé vzdělávací stupně navštěvovali máme podrobné zprávy až z 30. let.177 30/3 1

31/3 2

32/3 3

33/3 4

34/3 5

35/3 6

36/3 7

37/3 38/39 8

Ž Gymnasium 116 á Obecná šk. 141 c i Mateřská šk. 37

186

214

232

244

245

227

245

240

145

147

157

160

153

140

132

178

17

19

33

37

35

38

27

30

S Gymnasium b o Obecná šk. r

17

20

23

20

19

22

17

20

20

8

8

8

8

8

8

7

7

7

Rok

Spolek se pokoušel obnovit svoji činnost i po válce. Jeho činnost samozřejmě byla již velice omezená a jejím obsahem prakticky byly pouze soukromé hodiny náboženství. Členové spolku se také snažili získat předválečný spolkový majetek. Hlavně šlo o náhradu obecné hodnoty za budovu bývalého gymnasia, které bylo přeměněno na stomatologickou kliniku. O tom, zda spolek finanční odškodnění skutečně dostal nevíme. Úřady ho totiž v květnu 1951 donutily k rozchodu. Dalším pólem brněnských židovských aktivit, které Sionistická organizace získala pod svá křídla, byly židovské sportovní kluby. Šlo zejména o Makkabi, Plavecký klub „Bar Kochba“ a Židovský atletický klub. 175

MZA B 26 kart. 3224/čj, 45/51. Relace z valné hromady 14. 10. 1921, tamtéž 177 Údaje do tabulky jsou přebrány : Výroční zprava Sionistické organizace 1935/36. MZA B 26 kart. 2661/čj. 6478 a Hadoar 3-5/39. 176

40


Beze sporu nejdůležitějším židovským sportovním klubem bylo Makkabi. Zdá se, že první pobočka celosvětové organizace Makkabi na území Československé republiky vznikla právě v Brně. Bylo to v dubnu 1922 za přispění Dr. Karla Sonnenfelda.178 Z archivních pramenů však nemáme žádné údaje o její činnosti, víme jen to, že byla roku 1923 z Brna přenesena do Prahy. Brno však nadále hrálo důležitou úlohu v hnutí Makkabi. Náčelníky republikové Makkabi byli Max Gelbkopf a od roku 1927 Dr. Otto Hirsch, oba dva pocházeli z Brna a Dr. Karl Sonnenfeld byl dokonce viceprezidentem celé světové organizace. V květnu 1928 se zde uskutečnila i celosvětová konference Makkabi.179 V Brně samozřejmě existovala i místní skupina Makkabi.180 Ta navázala na činnost předválečného Jüdischer Turnverein založeného roku 1907. Roku 1922 získala pozemek v Brně – Pisárkách „Na Riviéře.“ Tam brzy vzniklo fotbalové a volejbalové hřiště, atletické dráhy a čtyři tenisové kurty. Atraktivitu tohoto místa zvětšovala možnost koupání ve Svratce. To byl také jeden z důvodů, proč se tu konaly letní dětské tábory. Plavecký klub „Bar Kochba“ 181 vznikl až v květnu 1929. Jeho členové kromě plavání trénovali i nácvik záchrany tonoucích. Z jeho řad také pocházeli i olympionici Rudolf Piowati a Julius Balazs.182 O Židovském atletickém klubu bohužel nemáme žádné další informace. Úspěchem Sionistické organizace bylo, že se jí podařilo dát tyto tři, do této doby znesvářené spolky, dohromady a koordinovat jejich činnost. Sionistická organizace se také snažila získat pod svoji kontrolu různé mládežnické spolky. Ke koordinaci jejich činnosti měla sloužit Kultur- und Jugendkommision, zkráceně „Kujko“. Kujko získalo na svoji stranu kolem patnácti mládežnických a studentských spolků a pořádalo každý týden zábavní a diskusní večery, kterých se účastnilo kolem sta lidí.183 Tyto večery byly věnovány jednak aktuálním otázkám v sionistickém hnutí a židovských problémů ale i moderní židovské hudbě, divadlu a podobně. Jistým úspěchem Kujka byla renovace nájemního domu na Legionářské ulici č. 3 (dnes Kapitána Jaroše), který se roku 1932 stal centrem studentských a mládežnických spolků s Kujkem spolupracujících (říkalo se mu Sionistický dům mládeže). Otevření se zúčastnilo na 300 lidí a byly mezi nimi všichni významní zástupci Sionistické organizace i brněnské Židovské náboženské obce. Tento dům samozřejmě využíval i Spolek sionistických akademiků184 Jeho založení na podzim roku 1925 bylo iniciováno pražskou studentskou organizací „Theodor Herzl“ a měl se stát jakýmsi českým ekvivalentem sionistických spolků na německé technice. Příslušníci jeho představenstva také přicházeli převážně z právnické nebo lékařské fakulty. Počet jeho členů se ovšem pohyboval jen kolem 15 až 20 osob. To bylo dáno nejspíše striktní disciplínou, kterou po nich vyžadoval a těžkým přijímacím řízením, jehož součástí byla i zkouška ze sionismu.185 Spolek neorganizoval žádné větší veřejné akce. jeho největším počinem byla spolupráce MZA B 26 kart. 2528/čj. 757. Pick, J. C. : Sports. In: The Jews of Czechoslovakia, Vol. II. New York 1971,s. 190. 180 MZA kart. 2607/čj. 80873. Tato složka se bohužel z fondu Moravského zemského archivu ztratila další informace proto čerpám z Färber, F.: Makabi – významná tělovýchovná a společenská organizace před II. světovou válkou. In: Židé a Morava 3/1997, s. 60nn. 181 MZA B 26 kart. 2590/čj. 79852. 182 Pick, J. C. : Sports. In: The Jews of Czechoslovakia, Vol. II. New York 1971,s. 208. 183 Mezi tyto spolky mimo jiné patřili Veritas, Jüdisch - akademische Lese- u. Redehalle,Techelet – Lavan, Spolek sionistických akademiků atd. Srovnej Jüdische Volksstimme 28/32 (21.7. 1932), s. 5. 184 MZA B 26 kart. 2614/čj. 81128. 185 Goshen, S.: Zionist students organizations. In: The Jews of Czechoslovakia, Vol. II., s.182. 178 179

41


s pražským Spolkem židovských akademiků „Theodor Herzl“ na vydání brožury „Sionismus. Idea a skutečnost“, ve které má svojí stať nazvanou: Český národ a sionismus i Arne Novák.186 Spolek zůstal aktivní až do roku 1939 a mezi jeho důležité členy patřili například Erich Munk nebo Willy Schwarz, později velice respektované postavy terezínského ghettu Částečným předchůdcem toho spolku byl Svaz sionistických akademiků, který v Brně aktivně fungoval od dubna 1922 do roku 1930.187 Na rozdíl od předešlého sdružení byl ale více otevřený a pořádal i veřejné akce. Mezi ty nejdůležitější bezesporu patří slavnostní shromáždění u příležitosti otevření hebrejské univerzity v Jeruzalémě 1. dubna 1925. Té se kromě členů židovské obce zúčastnili i zástupci měst a univerzity (Arne Novák).188 Pod záštitou Svazu také v Brně v prosinci roku 1927 přednášel v Mramorovém sále Zemského domu Nahum Sokolov. V té době významný člen předsednictva Světové sionistické organizace. Poslechnout si jeho projev o budování Palestiny si přišlo na 300 osob.189 V neposlední řadě se snažila získat Sionistická organizace i vliv na kulturní a náboženský život brněnských Židů. Její součástí se nakonec staly i náboženský spolek u Malého templu, Esra a čtenářská beseda Toynbee, o kterých jsme mluvili již výše. Součástí sionistické organizace byly i dva ženské spolky. Jednak mezinárodní WIZO (Woman international zionist organization) a také Jüdische Frauenorganization. Tyto dva spolky ukazují dva póly na kterých se ženy účastnily práce v sionistickém hnutí. O Jüdische Frauenorganization toho příliš nevíme, protože se o něm nezachovaly materiály ve spolkovém katastru Policejního ředitelství. Jeho hlavním cílem byla ovšem humanitární péče o děti. Provozovalo proto Ohřívárnu, kde mohly děti z chudších vrstev trávit svůj volný čas a pracovat na domácích úkolech. Spolek organizoval též prázdninové pobyty dětí na venkově nebo v Prázdninovém domě na pozemcích Makkabi v Pisárkách. Péče o chudé děti se nevztahovala však jen na Brno. Byly pořádány sbírky i pro děti na Podkarpatské Rusi a podobně.190 Naproti tomu WIZO191 se nesoustřeďovalo jen na práci v rámci republiky, jejím cílem bylo podporovat budování Palestiny. Tento cíl byl naplňován jednak prakticky, když byly pořádány finanční sbírky, jejichž výtěžek měl být do Palestiny posílán a jednak ideově, konáním přednášek o sionismu a postavení žen v židovském hnutí. Brněnská pobočka WIZO byla založena již v září roku 1919. Jednoznačně nejdůležitějším představitelem této pobočky byla Berta Schnabl, která byla její prezidentkou od roku 1920 až do války a po jejím skončení se postarala o její obnovení. Ale v představenstvu se uplatnily i manželky významných brněnských sionistů jako byla Gisela Feldmann, Paula Steiner, Mizzi Weich, Emilie Engel, nebo Marie Kessler. Veřejné přednášky WIZO dokázaly přilákat až 300 zájemců. Mimo jiné v Brně pod záštitou WIZO přednášel Max Brod, Irma Pollak (Vídeň), Dr. Hugo Bergmann atd. V protektorátu se brněnská pobočka udržela až do počátku roku 1942. Po válce byla znovu obnovena, jak už bylo řečeno, za účasti Berty Schnabl. Dokonce se jí podařilo obnovit i své pobočky v jiných moravských městech. Roku 1951 však byla donucena ukončit svoji činnost.192 Sionismus. Idea a skutečnost. Praha 1926. MZA B26 kart. 2570/ čj. 40287. Oficiálně byl ovšem ze spolkového katastru vymazán až na jaře roku 1937. 188 Relace ze shromáždění, tamtéž. 189 Relace z přednášky, tamtéž. 190 Výroční zprava Sionistické organizace 1935/36. MZA B 26 kart. 2661/čj. 6478. 191 MZA B26 kart. 3257/čj. 85/51. 192 K podrobnostem viz kapitola 3.3. 186 187

42


WIZO mělo i svoji dívčí sekci nazvanou Joung WIZO - sdružení sionistických dívek „Judith“193 Ta vznikla v dubnu 1925 a fungovala až do roku 1939, kdy zanikla neoznámením své další činnosti. Její hlavní naplní samozřejmě bylo propagování sionistických myšlenek mezi mladými dívkami. Členství bylo podmíněno věkem 15 let. Kromě pořádání tanečních večerů nám archivní prameny nezanechaly o činnosti tohoto spolku žádné další zprávy. Tyto ženské organizace měly i svůj nesionistický protipól v Israelitischer Frauenverein.194 Byl to nejdéle činný spolek v Brně. Fungoval bez přestávky od roku 1863 až do druhé světové války. Jeho náplní byla hlavně humanitární aktivity jako týdenní finanční podpory chudých vdov a nemocných, péče o nemocné a placení školného chudým žákům. V představenstu spolku se zásadně objevovaly ženy významných představitelů židovské komunity v Brně. Dlouholetou předsedkyní byla například Carolina Gomperzová, manželka Julia Gomperze a její zástupkyní Carolina Plazcek, manželka vrchního zemského rabína Barucha Placzka. Na postu předsedkyně se objevila například i Paulina Löw-Beer, manželka významného brněnského továrníka a mecenáše. Z toho je jasně vidět, že být aktivním členem tohoto spolku bylo nanejvýš prestižní záležitostí. Ale činnost spolku nebyla jen součástí jakési snobské hry. O tom svědčí jednak jeho dlouholeté aktivní trvání, jednak počet členek195, jehož velké číslo si dokázal udržet i po první světové válce, ale hlavně finanční prostředky, které každoročně v péči o chudé vynakládal.196 V těchto aktivitách tedy sionistické ženské spolky jasně Israelitischer Frauenverein předčily. Ale vraťme se k samotné práci Sionistické organizace. Ta se samozřejmě kromě budování židovského národa skrz kulturu, sport a důslednou práci s mládeží, zaměřovala hlavně na samotnou Palestinu. Asi její nejúspěšnější akcí bylo organizování protestních shromáždění roku 1929, kdy v Palestině propuklo arabské povstání a britská armáda nedokázala zabránit pogromům na židovské osadníky. K prvnímu shromáždění konajícímu se 2. září 1929 v sále DOPZu na Jakubském náměstí se sešlo 650 osob a na uchování pořádku dohlíželo 15 strážníků. Účastníci si vyslechli projevy odsuzující násilí v Palestině, kritizující britskou správu a volající po ustanovení židovské policie a možnosti vytvářet domobranné jednotky. Na závěr schůze byla přijata rezoluce, ve které se požadovalo okamžité splnění Balfourovy deklarace a přísné potrestání viníků pogromů.197 Britská vláda po analýze situace ale reagovala úplně obráceně. Jelikož došla k názoru, že napětí v Palestině zvyšuje velký počet židovských imigrantů snížila kvóty k udělování mandátů pro přistěhovalce. Toto rozhodnutí vyburcovalo znovu brněnské sionisty k uspořádání dalšího protestního shromáždění, které proběhlo 28. května 1930. Zúčastnilo se ho kolem 800 osob, které další rezolucí deklarovaly svoji vůli k vybudování židovského státu v Palestině.198 Zvláštní součástí práce Sionistické organizace byla příprava chalucim na alija do Palestiny. Tyto dvě trochu tajemná slova v sobě skrývají přípravu budoucích osadníků (chaluc znamená v českém překladu průkopník nebo pionýr) na odchod do Palestiny (alija doslova znamená „cesta vzhůru“). V Brně měl tento úkol na starosti Hugo Sonnenschein. Nevíme kolik brněn193

MZA B 26 kart. 2592/čj. 79941. MZA B 26 kart. 2664/čj. 7771 a MZA B 26 kart. 2445/sg. 17. 195 Počty členek podle zachovaných výročních zpráv: 546 (1896), 533 (1897), 640 (1908), 799 (1915), 816 (1925), 903 (1929). Srovnej MZA B 26 kart. 2664/čj. 7771. 196 Během první republiky se tato částka pohybovala od 30 000 Kč d0 50 000 Kč. Tamtéž. 197 Na shromáždění vystoupili tito řečníci: vrchní rabín Dr. Levy, paní Blumová, manželka malíře z Jerusalema, Dr. Saudek , městský radní Dr. Feith a Dr. Engel. Srovnej policejní relaci v MZA B 26 kart. 2661/čj. 6478 a Grosse Einspruchsversammlung. In: Jüdische Volksstimme 37/29 (5. 9. 1929), s. 2. Tam i plný text rezoluce. 198 Policejní relace v MZA B 26 kart. 2661/čj. 6478. 194

43


ských sionistů se během první republiky připravovalo na osídlování Palestiny, ale před vznikem reálného nebezpečí v podobě nacismu to nejspíše byla pro většinu z nich spíše romantická představa. Od roku 1930 v Brně existovala skupina chaluců, která byla formována právě H. Sonnenscheinem. Tato skupina dokonce provozovalo cvičnou zemědělskou farmu v Králově Poli. Aktivně na ní pracovalo 12 lidí.199 Po roce 1935 z Německa a po anšlusu na jaře 1938 i z Rakouska a od podzimu 1938 i z českého pohraničí přicházeli do Brna uprchlíci, jejichž velká část byla židovského původu. Jelikož je Československá republika nemohla všechny přijmout, jednou z možných eventualit jejich dalšího putování se stále častěji stávala emigrace do Palestiny. Sionistická organizace se stala možným prostředníkem této cesty. Byla také organizací, přes kterou bylo možno získat oficiální certifikáty pro imigraci. Jejich počet byl samozřejmě značně omezen.. To také přilákalo ke vstupu do ní v posledních měsících i spoustu brněnských Židů. Od dubna 1938 se množství jejich členů téměř zdvojnásobil a zvýšila se i intenzita přednáškové činnosti o životě v Palestině.200 Zároveň na ní ležela největší tíha v péči o uprchlíky, o kterou se dělila se svými dceřinými organizacemi, zejména s WIZO. Byl zřízen „Uprchlický domov“ na Husově č. 1, kde se podávaly teplé svačiny a večeře ( v průměru asi 100 denně). Pro jeho nedostatečnou kapacitu byl v prosinci přemístěn na Cejl č. 70. Tyto aktivity finančně podpořila i Židovská náboženská obec v Brně.201 Sionistická organizace se také podílela na fungování uprchlického tábora v Ivančicích. I když se Sionistická organizace vyhnula svému rušení tím, že v květnu 1939 ohlásila svoji další činnost, Policejní ředitelství v Brně se rozhodlo v červenci stejného roku její aktivity pod záminkou udržování veřejného pokoje a pořádku zastavit a zabavit její majetek. Brněnská policie v tomto směru byla značně aktivní, zbylé pobočky Ústředního sionistického svazu po celém Protektorátu totiž rušeny nebyly. Brněnské organizaci se tedy proti tomuto rozhodnutí podařilo podat úspěšné odvolání, všechny židovské spolky v té době mimo jiné přešly pod pravomoc Ústředny pro židovské vystěhování, v němž argumentuje zejména tím, že je jedinou organizací, která organizuje legální vystěhování Židů z Protektorátu a jejim zrušením by byly přerušeny veškeré styky umožňující toto úsilí a tak se snažila vyvolat pocit své vlastní nepostradatelnosti. Policejní ředitelství tedy nakonec couvlo protože „proti propagování židovského vysídlení nemáme nic... propagovati však kulturu židovskou považujeme však za naprosto zvrácený program spolkové činnosti a probouzeti židovské vědomí národní za něco, k čemuž lze mýti aspoň nedůvěru.“202 Takový to boj s protektorátními úřady jistě vyžadoval odvahu, vítězství v něm však bylo spíše iluzorní. Ještě téhož roku (1940) byla Ústřednou pro židovské vystěhování zastavena činnost centrály Sionistické organizace v Moravské Ostravě a tím i všech jejich poboček. Sionistická organizace se tedy snažila být jakousi jednotící zastřešující institucí. V Brně se jí podařilo pod svoji kontrolu získat téměř všechny obory židovské činnosti od kulturních a náboženských, přes vzdělávací systém a ženské organizace po studentská hnutí a sportovní kluby. Přesto ale zde pořád bylo dosti místa, pro organizace, které se uvnitř sionistického hnutí proti ní stavěly aspoň částečné opozičně. 199

Výroční zpráva z roku 1935/36. Tamtéž. Noví lidé, Hadoar 3-5/1 (24.2.1939), s. 1. 201 Tamtéž, s.8. 202 Vyjádření Policejního ředitelství ze dne 28. 3. 1940, MZA B 26 kart. 2661/čj. 6478. 200

44


5. 2. 2. Levice Jaký byl dopad levicového sionismu v Brně je velice těžké určit. Informace, které se nám dochovali, umožňují rekonstruovat jejich činnost jen velice sporadicky. Viděli jsme, že levicový sionismus v Brně zapustil kořeny už před první světovou válkou, jeho zástupcem zde byl spolek Emunah. V meziválečné době v Brně působily výrazné osobnosti, které se zapsali do dějin celorepublikového levicového sionismu. Jako dva představitele jeho rozdílných proudů jmenujme Oskara Epsteina a Siegfrieda Kesslera. Velký úspěch měla levice v Brně i mezi voliči k světovému sionistickému kongresu. Roku 1932 s 317 (42,3%) hlasy byla s přehledem nejlepší. Ani v levicovém sionistickém hnutí rozhodně nebylo Brno pouhou periférií. Mezi levicovými spolky v Brně samozřejmě existovaly rozdíly. Asi nejvyhraněněji proti sobě stály HaPoél Hatzaír a Poale Zion. O činnosti HaPoél Hatzaír (Mladý dělník) v Brně nemáme žádné primární prameny a proto vycházím z literatury.203 Původ tohoto hnutí ovšem nemůžeme hledat v Evropě, ale v Palestině. Jeho hlavním ideologem byl Aaron David Gordon (1856-1922),204 který ve svých 50ti letech odešel do Erec Israel a začal pracovat na venkově. Ten naproti masovosti marxistického dělnického hnutí, jak byla prezentována sociálně demokratických stranách jeho doby, postavil důraz na individualitu. Právě na důsledném vnímání individualit a vztahu těchto konkrétních osob k půdě, k práci a sousedům, měla být vybudována nová židovská společnost v Erec Israel (tedy v Palestině). Tento humanisticko idealistický koncept přejali nejvýznamnější Českoslovenští sionisté jako byl Max Brod, Dr. Oskar Epstein nebo Hugo Bergmann. Pobočky HaPoél Hatzaír vznikly v samostaném Československu hned v roce 1919. Ta v Brně byla organizována Gustavem Kohnem, Josefem Lammem, Karlem Tellerem a Siegfriedem Spitzem.205 Tito sionisté ale nedokázali vytvořit nějaký konkrétní program a zabývali se spíše vágními teoretickými debatami o vztahu sionismu a socialismu.206 nemohli tedy konkurovat slibně se rozvíjející Poale Zion. Jejich práce než na problémy dělníků v jednotlivých zemích byla také spíš orientována na budování Palestiny.207 Roku 1921 ze HaPoél Hatzaír stal součástí Ústředního sionistického svazu pro Československo a jeho zástupci byli i významnými členy představenstva tohoto svazu. Jeho činnost ovšem stagnovala až se v polovině 20. let stala úplně nulovou. Shodou okolností bývalí členové HaPoél Hatzaír, nesmířezeni s touto situací, se koncentrovali v Brně kolem Dr. Oskara Epsteina, který zde získal místo učitele na Židovském reformním gymnasiu. Tak vznikl základ skupiny Sionisté realisté.208 Její další členové byli Dr. Eduard Drachmann, Dr. Norbert Fein, Dr. Leopold Schnitzer, Alois Zaitschek a Dr. Samuel Zeisel. Slůvko „realisté“ v jejich názvu bylo v sionistických kruzích chápáno jako přímý odkaz k Masarykově Realistické straně209 a nebylo vybráno jen symbolicky. Sionisté realisté usilovali o změnu ve fungování Světové sionistické organizace. Kritizovali její současnou situaci, která podle nich byla jen sionismem gest a ne skutků. K propagaci svých myšlenek založili Další text tedy vychází zejména z Rabinowicz, O.: Czechoslovak zionism: Analecta to a history. In: The Jews of Czechoslovakia, Vol. II, New York 1971, s. 55 – 64. 204 Pro jeho život a myšlenky srovnej Avineri, Š.: Zrození moderního sionismu. Praha 2001,s. 152nn. 205 Rabinowicz, O.: Czechoslovak zionism: Analecta to a history. In: The Jews of Czechoslovakia, Vol. II, New York 1971, s. 55. 206 Srovnej Brod, M.: Socialism im Zionism. Prag 1920. 207 V tomto ohledu byl ovšem jejich program jednoznačný: 1) kolonizace v Palestiny na uzemí, které je ve vlastnictví židovského lidu; 2) na budování Erec Israel exkluzivně zaměstnávat židovské dělníky; 3) zřizování všech institucí jen v souladu s principy sociální spravedlnosti. 208 Spolková složka se bohužel z MZA ztratila, její signatura: B 26 2548/sg. 1643. 209 Rabinowicz, O.: Czechoslovak zionism: Analecta to a history. In: The Jews of Czechoslovakia, Vol. II, New York 1971, s. 64. 203

45


vlastní měsíčník Neu jüdische Wirklichkeit – Mitteilungen der zionistichen Realisten. Ten vycházel v Brně od podzimu roku 1927 do listopadu 1931. Jeho redaktorem byl nejdříve sám Oskar Epstein a od roku 1929 Leopold Schnitzer.210 Vznik těchto novin odůvodnili takto: „Cílem jest, upozorniti čím dále tím větší část židovské veřejnosti na nesprávnost cesty dnešních sionistických činitelů a tvořiti tím základy zdravějšího a vážnějšího obrozenského hnutí v Židovstvu.“211 Sionisté realisté za tímto účelem hodlali vytvořit jakousi paralelní organizaci, která by vyvolala konkurenční pnutí v Světové sionistické organizaci a tím vytvořila prostor pro nové přehodnocení jejich postojů. Také odmítali jakékoli zvláštní unie uvnitř organizace. Sociální a náboženské otázky měly být integrální součástí sionistické práce. Sami ustoupili od myšlenky budovat budoucí židovský stát jen na socialistické bázi, ale přesto pro ně byl důležitý jakýsi humánní aspekt potencionálního nového zřízení, vycházející z principu sociální spravedlnosti. Snaha o vybudování židovského státu se podle nich měla stát věcí všech Židů a ne jen sionistů. Sionistům Realistům se ale nikdy nepodařilo výrazněji prosadit v politice sionistického hnutí. Jejich největším úspěchem bylo zvolení 10 jejich delegátů do Československého sionistického kongresu v roce 1926. Nepodařilo se jim však prosadit ani jeden z jejich návrhů. To bylo klíčovým zklamáním a jejich další vývoj směřoval k postupnému vyprchání jakékoli jejich aktivity, která tedy ve svém důsledku neměla žádný praktický výsledek. Byl to tedy pokus o kritiku poměrů ve Světové sionistické organizaci zleva. Je zajímavé, že ve stejné době sílí i kritika zprava, která našla své vyjádření v činnosti Sionistů revizionistů. Ta ovšem byla mnohem razantnější. Prázdné místo po HaPoél Hatzaír se také snažila zaplnit Liga pro pracující Erec Israel.212 V Brně její pobočka vznikla v dubnu 1932 a fungoval až do roku 1939, kdy zanikla neoznámením své další činnosti. Liga měla působit jako sjednocující prvek mezi různými proudy levice. To také vyjádřili její členové v cíly uvedeném ve stanovách: „Spolek má spojiti všechny, kteří v Československé republice chtějí pomoci Všeobecné dělnické organizaci v Erec Israel, při vybudování židovské domoviny v duchu sociálním.“213 To se snad brněnské pobočce dařilo. Nemáme žádné dokumenty o počtu jejich členů nebo návštěvnosti jejich přednášek, ale důležitým členem jejího představenstva byl i Siegfried Kessler, významný činovníkem Poale Zion. Právě židovská sociálně demokratická strana Poale Zion se stala alespoň z počátku úspěšným protipólem HaPoél Hatzaír. V Židovské národní radě měla velmi významné zastoupení a dokonce se pokusila vytvořit i židovskou socialistickou radu. Na 1. máje 1919 přilákal na Staroměstské náměstí na 500 židovských dělníku, kteří ji vyjadřovali podporu. To byly ovšem její nejlepší okamžiky, protože její hluboký propad už se nezadržitelně blížil. Kořeny tohoto hnutí nejsou jako u HaPoél Hatzaír v Erec Israel, ale v diaspoře. Konkrétně v Rusku. Jejím prvním ideologem byl Dov-Ber Borochov (1881-1917), který se snažil ospravedlnit židovské národní požadavky na základě marxistických doktrín.214 Proto také odmítal jakoukoli spolupráci s „buržoazní“ Sionistickou organizací. Roku 1907 se sjednotily jednotMZA B 26 kart. 2735 B. První čísla byla rozmnožována cyklostylem v bytě Oskara Epsteina. Tamtéž. 212 MZA b 26 2611/čj. 81021. 213 Tamtéž. 214 Avineri, Š.: Zrození moderního sionismu. Praha 2001, s. 141-151. Pro Borochova bylo důležitým předpokladem pro vedení úspěšného třídního boje národnostní osvobození. Cesta k internacionalismu pro něj tedy vedla přes nacionalismu.(Sic!) 210 211

46


livé zemské organizace Poale Zion a vytvořily tedy uvnitř Sionistické organizace svoji zvláštní unii. Její členové se přestali účastnit Světových sionistických kongresů. Tato reorganizace vedla i ke štěpení uvnitř brněnského spolku Emunah. Tehdy ještě ale nebyla vytvořena vlastní brněnská pobočka, nicméně se její jádro seskupovalo kolem Siegfried Kesslera.215 K samotnému vytvoření brněnské pobočky Poale Zion216 došlo až v únoru roku 1919 a jeho hlavním iniciátorem byl samozřejmě Siegfried Kessler. Účelem spolku mělo být „Hájiti a podporovati duševní a hmotné zájmy svých členů, pěstovati ducha pospolitého mezi židovskými dělníky a zřízenci jakož i hlásati a podporovati kolonizaci Palestýny Židy.“217 Tento politický spolek začal také roku 1919 vydávat zprvu měsíčník a posléze týdeník Der jüdische Sozialist (první číslo vyšlo na 1. máje 1919), jehož hlavním editorem se stal Dr. Felix Loria. Praktická činnost spolku ovšem nespočívala jen v ideovém vedení židovského dělnictva, ale snažila se i o bezplatné zprostředkování práce nebo o vedení bezplatných vzdělávacích kurzů. Knihovna Poale Zion v Brně čítala 1800 svazků. Není jasné, jaký měla tato organizace ohlas mezi brněnskými dělníky. Její valné hromady se v listopadu 1919 zúčastnilo 130 lidí, což je celkem slušný počet. Židovská náboženská obec v Brně se ovšem k tomuto spolku chovalo nanejvýš chladně (nepropůjčovala mu ke konání jeho schůzí své místnosti) a on na ní nebyl žádným způsobem vázán. Židovská sociálně demokratická strana Poale Zion tedy měla všechny předpoklady stát se velice úspěšnou mezi židovským dělnictvem. Na rozdíl od HaPoél Hatzaír měla svůj tiskový orgán a vytvářela své struktury na celorepublikové, zemské i lokální úrovni a měla. Důvod jejího hlubokého propadu tkví ve vývoji celosvětové organizace Poale Zion. Ta jako každá sociálně demokratická strana se musela vyrovnat se vznikem Třetí internacionály. Levé křídlo vyvinulo veškeré úsilí, aby přesvědčilo své soudruhy, že sociálně spravedlivý a beztřídní židovský stát nemůže byt nikdy vytvořen společně s „buržoazní“ Sionistickou organizací pod protektorátem „imperialistické“ Británie. Tlak tohoto levého křídla nakonec vedl roku 1920 na Vídeňském kongresu Poale Zion k jeho rozpadu.218 Zástupci levého křídla v Československu Rudolf Kohn, Arthur Pollak (Praha) a Dr. Felix Loria (Brno) vyhlásilo svoji nezávislost na mateřské straně a založili Židovskou komunistickou stranu v Československu.219 I když byla brněnská Poale Zion oficiálně vymazána ze spolkového katastru až v únoru 1926, od roku 1921 se prakticky zastavila její činnost. K renovaci celého hnutí v Československu došlo až v roce 1928 a popud k němu vyšel právě z Brna z okruhu kolem Siegfrieda Kesslera.220 V Brně mezi léty 1928 a 1930 proběhly tři celorepublikové kongresy Poale Zion a Siegfried Kessler se stal předsedou obnovené organizace. Do představenstva se prosadili ještě další dva zástupci z Brna a to Herrman Grünn a Karl Baum 221 Nově obnovená strana pak

To byla, po roce 1918 velice důležitá postava československého hnutí Poale Zion a za druhé světové války byl i hlavou československé sekce Poale Zion v Londýnském exilu. 216 MZA B 26 2540/sg. 1076. 217 Támtéž. 218 Srovnej Rabinowicz, O.: Czechoslovak zionism: Analecta to a history. In: The Jews of Czechoslovakia, Vol. II, New York 1971, s. 80. 219 Tamtéž ,s. 81. 220 Znovu obnovená strana zřejmě ovšem nebyla v Brně registrovaná a tak není podchycena ve fondech Policejního ředitelství v Moravském zemském archivu. 221 Rabinowicz, O.: Czechoslovak zionism: Analecta to a history. In: The Jews of Czechoslovakia, Vol. II, New York 1971, s. 82. Podobný revitalizační proces probíhal i v ostatních zemích střední Evropy. 215

47


fungovala až do konce první republiky. Nadále se nestala součástí Ústředního sionistického svazu, ale spolupracovala s ním. (Účastnila se sbírkových akcí a podobně). Aby Poale Zion získala nové zdroje svých členů, založila v Brně spolek Židovská socialistická mládež v ČSR.222 V době svého ustanovení v prosinci 1930, měl 45 a počítal s nárůstem až na 200. Jeho členem se mohl stát každý ve věku od 14 do 25 let a i když jeho majetek měl připadnout Židovskému národnímu fondu, byl propojen s Poale Zion personálně. Jeho předsedou byl Karl Baum. Aktivity spolku máme doloženy jen do roku 1932, pak zřejmě nevyvíjel žádnou další činnost. Po selhání Židovské socialistické mládeže, se Poale Zion snažila přilákat nové členy vytvořením Židovského sportovního klubu „Hapoel“ (hebr. dělník)223 Byl založen v únoru 1935 a jedním z čelních představitelů představenstva byl sám Siegfried Kessler. O jeho činnosti příliš nevíme, nedochovaly se ani jeho stanovy, ale aktivní byl přinejmenším do jara roku 1938. Jenom rok (září 1937-listopad 1938) fungoval Židovský dělnický spolek,224 ten nejspíše neměl žádné politické ambice a snad by se o něm nedalo ani říct, že byl sionistický. (Na ustavující schůzi měl ovšem přednášku S. Kessler.) Jeho funkce byla čistě praktická a spočívala v hmotné podpoře nezaměstnaných členů spolku a v pomoci při hledání zaměstnání. Jeho iniciátorem mohla snad být Židovská náboženská obec, jíž měl připadnout majetek po rozpadu spolku. Členy spolku byly především dělníci ze Slovenska a Podkarpatské Rusi, ti v průběhu mobilizace narukovali a už se do Brna nevrátili. To nakonec vedlo i k rozpadu spolku. O čistě komunistických židovských stranách v Brně nemáme žádné konkrétní informace. Víme jen, že bývalý člen Poale Zion Felix Loria se stal jedním ze zakládajících členů Židovské komunistické strany v Československu. Její činnosti v Brně však Policejním ředitelstvím nebyla registrována. Jistým vyjádřením krajně levicových názorů ovšem mohla být i činnost Spolku pro podporu židovského kolonizačního úsilí v Biro Bidžamu.225 Autonomní území v Biro Bidžan se nacházelo na východě Sovětského svazu na hranicích s Čínou. „Jevsektcija“ (židovská sekce sovětské komunistické strany) zde podnítila vznik židovské kolonie. Mělo se jednat o jakousi sovětskou alternativu sionismu. Osídlování začalo v dubnu roku 1928. Židé zde získali určitou formu samosprávy a jidiš(na rozdíl od hebrejštiny u sionistů) se stala druhou oficiální řečí, která se vyučovala i na školách. Podmínky zde byly ale příliš tvrdé a do roku 1933 polovina nových osídlenců buď zemřela nebo odešla.226 Sovětští komunisté ale tuto osídlovací akci používali k propagačním účelům. V zahraničí ji přijímali zase převážně jen komunisté. V Brně vycházel měsíčník Birobidjan im Bau od léta 1935 do jara 1936.227 To je ale bohužel také jediná informace, kterou o aktivitách spolku v Brně máme. I Brno bylo tedy místem, kde levicové sionistické hnutí mělo tolik prostoru, že nemuselo být jednotné. Tak se i tady se objevovaly strany a spolky, které můžeme nalézt od levého středu až na krajní levici politického centra. Z Brna vzešla v podobě Sionistů realistů oslyšená levicová výzva k reformě Světové sionistické organizace. Celosvětová Poale Zion tu naopak MZA B 26 kart. 2546/ sg. 1643. MZA B 26 kart. 2577/ čj. 590109. 224 MZA B 26 kart 2578/čj. 59288. 225 Spolek sice nebyl Policejním ředitelstvím v Brně registrován, vydával zde ovšem svůj časopis Birobidjan im Bau. MZA B 26 kart. 2749. 226 Srovnej Encyclopedia Judaica 4, s. 1044nn. 227 MZA B 26 kart. 2749 222 223

48


v Siegfriedu Kessleru našla muže, který ji pomohl vyvézt z krize způsobené III. internacionálou. 5. 2. 3. Pravice – revizionistické Brno Pravicové myšlení je v sionistickém hnutí reprezentováno především kontroverzní postavou Vladimíra Žabotinského228 a jeho Unii sionistů – revizionistů. Tato unie vznikla roku 1925 v Paříži jako reakce na pasivní přístup prezidenta Světové sionistické organizace Chaima Weizmanna na restriktivní politiku britské vlády vůči židovskému přistěhovalectví do Palestiny. Unie sionistů – revizionistů byla jedním z mnoha kritických ohlasů v sionistickém hnutí. Její jedinečnost ovšem spočívala v tom, že se snažila hájit zájmy střední a vyšší střední třídy v Erec Israel a tak se stala protipólem převažujících levicových proudů. Jejím hlavním argumentem bylo, že jen soukromé hospodaření je tím pravým klíčem k správnému ekonomickému vývoji nového židovského státu. Co se týkalo právě tohoto státu cíle revizionistů byly opravdu maximalistické: vytvoření židovského státu co nejrychleji to bude možné a v největší možné míře (na obou stranách řeky Jordán); toto území mělo být plně nezávislé na Velké Británii a chráněno židovskými ozbrojenými složkami. Jeho administrativa měla být čistě židovská (proto také bylo důležité vytvořit v Palestině židovskou většinu).229 Samotné Brno sehrálo mezi léty 1925 – 1929 klíčovou úlohu v přijetí tohoto hnutí v Československé republice. Podle Oskara Rabinowicze, jednoho z budoucích aktivních československých revizionistů, zaujal Žabotinský brněnské sionisty už na jaře roku 1924 (tedy rok před založením Unie sionistů revizionistů v Paříži), kdy se zde zastavil na svém přednáškovém turné.230 Právě kolem Oskara Rabinowicze se vytvořilo jádro Žabotinského následovatelů (Hans Löw, Leo Pollak), kteří roku 1925 měli v Brně založit československou odnož Unie sionistů revizionistů. Zde je ale rozpor s prameny, podle spolkového katastru policejního ředitelství došlo k registraci až v létě roku 1927.231 Je zvláštní, že Unie vznikla jako pobočka Ústředního sionistického svazu (tedy součásti Světové sionistické organizace) v Brně, dokonce dříve než Sionistická organizace. Žabotinský byl v Brně ještě několikrát, podruhé to bylo v listopadu 1925, kdy zde probíhala první celostátní konference revizionistů. Při této příležitosti byl do čela Unie zvolen Oskar Rabinowicz a Hans Löw jeho tajemník. Brněnský sionistický týdeník Jüdische Volksstimme publikovaný Hugo Goldem dával na svých stránkách novému hnutí poměrně velký prostor a tak umožňoval jeho propagaci. Brno ale své výsadní postavení brzo ztratilo. Na podzim roku 1927 se sekretariát Unie přestěhoval do Prahy a na jaře 1929 byla zvolena jako nové centrum Bratislava s odůvodněním, že je blíž židovským masám na východě. To mělo velký vliv na brněnskou oblast. Ta prakticky přestala vyvíjet jakoukoli činnost, nebo o ní alespoň nemáme žádné zprávy. Oficiálně byla ze spolkového katastru vymazána roku 1939. I přesto byli revizionisté po všeobecných a levicových sionistech nejsilnější skupinou v Brně.232

228

Žabotinský byl přirovnáván jak k Masarykovi (v jeho úsilí o vytvoření samostatného státu) tak Hitlerovi (zejména kvůli autoritativnímu držení moci v jeho organizaci). K jeho životu a dílu srovnej Avineri, Š.: Zrození moderního sionismu. Praha 2001, s. 160. 229 Čapková, K.: Pilsudski or Masaryk? Zionist Revisionism in Czechoslovakia 1925-1940. In: Judaica Bohemiae XXXV/2000, s. 213. 230 Rabinowicz, O.: Czechoslovak zionism: Analecta to a history. In: The Jews of Czechoslovakia, Vol. II, New York 1971, s. 103. 231 MZA B 26 kart. 2603/čj. 80682. Zřejmě tedy šlo jen o formální legalizaci již daného stavu. 232 Roku 1931 pro revizionisty hlasovalo při volbách do světového sionistického kongresu 119 brněnských sionistických voličů, což odpovídalo 15 %. Jüdische Volksstimme 22/31 (4.6.1931), s. 1.

49


Revizionistickým hnutím bylo ovlivněno i silně elitářské Sionisticko – Akademické sdružení Barissia.233 Vzniklo v dubnu 1927 a počet jeho členů byl omezen jen na dvacet. I rétorika jeho stanov zní hodně nesmlouvavě až dogmaticky. „Účelem spolku je výchova takových spolehlivých sionistických jednotlivců, kteří jsou hotovi dáti svoji práci, své schopnosti a svoji energii vždy do služeb židovské národní myšlenky.“234 Studenti, spolek organizující (nejaktivnější mezi nimi byl Andreas Fleischner) byli posluchači německé techniky a téměř výhradně pocházeli z Maďarska. Nikdy se nescházeli v prostorách vázaných k židovské náboženské obci nebo k jiným sionistickým spolkům. Největší akce, kterou se jim podařilo zorganizovat, byla přednáška Vladimíra Žabotinského (byla to jeho třetí návštěva Brna), 14. června 1927 v Mramorovém sále Zemského domu v Brně. Spolu s Žabotinským na ní vystoupil i Oskar Rabinovicz a přilákala na 400 posluchačů. Od roku 1933 ale spolek ztrácí svoji energii. K jeho oficiálnímu zániku došlo roku 1938. Arnošt Fleischner byl i nadále činný v revizionistickém hnutí a roku 1935 zorganizoval v Brně skautskou organizaci Sdružení židovských skautu Brit Trumpeldor.235 Pro toto sdružení se vžil název Betar (akronym z jména Brit Trumpeldor) a v některých okolních zemích, jako například v Polsku, mělo ráz téměř vojenské organizace. Jeho členové nosili hnědé stejnokroje, což vzbuzovalo asociace s Hitlerjugend. V Československu ovšem nebyli tak radikální, i když používali při získávání svých členů velice ostrou rétoriku. V Brně fungovali od roku 1937 až do zrušení dva oddíly. Ani revizionistům se nevyhnuly vnitřní rozpory a další štěpení. Už od počátku jejich hnutí totiž sílily hlasy, aby byly vytvořeny vlastní organizační struktury, které by byly úplně nezávislé na Světové sionistické organizaci. Tento konflikt kulminoval na počátku 30. let a vedl k vytvoření Nové sionistické organizace pod vedením Vladimíra Žabotinského. Členové nespokojení s tímto oddělením, se sdružili v Judenstaatspartei, která měla centrum ve Vídni.236 Mezi její významné činovníky patřil i Robert Stricker, který stál u počátku brněnského sionistického hnutí. V Brně se tento vývoj odrazil ovšem poněkud zmatečně. V květnu 1935 se zde ustanovilo Sdružení státosionistických akademiků Medina.237 Kromě názvu ho s revizionistickým hnutím spojuje i to, že jeho majetek měl připadnout fondu Tel Chai. Členové představenstva se rekrutovali především z Vysoké školy technické a také z Veterinární školy. Stejně tak jako u jiných revizionistických spolků nevyužívali jeho členové pro své shromažďování prostory židovské obce a ani jiných sionistických spolků. Největším počinem spolku bylo uspořádání přednášky Vladimíra Žabotinského (byla to jeho čtvrtá návštěva Brna). Tato přednáška se konala 9. února v sále DOPZu a zúčastnilo se ji 700 osob. Žabotinský na rozdíl od své poslední návštěvy značně přitvrdil svoji kritiku Británie a velmocí. Jediným možným řešením židovského problému podle něj bylo vystěhování do Erec Israel a vznik samostatného židovMZA B 26 2460/sg. 99. Tamtéž. 235 MZA B 26 2659/čj. 4973. Nejasné je datum vzniku brněnské pobočky. Oficiálně sice byla uznána až v roce 1935, nicméně výzva židovské mládeži, aby se připojila k tomuto hnuti se objevila již v roce 1931 v Jüdische Volksstime (JV 38/31 (8. 10. 1931), s. 5. Brit Trumpeldor byl ruský důstojník, židovského původu, který spolu s Žabotinským bojoval v židovských legiích v Palestině za první světové války. Byl zabit Araby při budování osady.Tel Chai. Později se stal téměř legendou. Tel Chai se stal názvem konkurenčního revizionistického fondu pro budování Palestiny.Srovnej Encyclopedia Judaica 15, 1410nn. 236 Čapková, K.: Pilsudski or Masaryk? Zionist Revisionism in Czechoslovakia 1925-1940. In: Judaica Bohemiae XXXV/2000, s. 215. 237 MZA B 26 kart. 2613/čj. 81120. Materiál ve složce neumožňuje jasný výklad, je ale možné, že toto sdružení vzniklo transformací akademického spolku Betharia (založen roku 1931). 233 234

50


ského státu bez ohledu na to zda ho ostatní státy podpoří.238 Spolek měl dále pořádat kurzy hebrejštiny, společenské večery a podobně. O nich ovšem nemáme žádné další informace. Jeho aktivity byly ukončeny v roce 1939 kvůli neohlášení další činnosti. Únorová přednáška Vladimíra Žabotinského inspirovala skupinu lidí kolem Heřmana Flesche (Ignaz Adler, Dr. A. Jankovič) k vytvoření místní skupiny Novosionistické organizace v ČSR239 Informativní schůzka proběhla už na konci února, ale oficiální schválení stanov a ustavující valná hromada až v květnu 1938. Na vyvíjení jakékoli činnosti ale tato místní skupina neměla už příliš času. Všechny její akce, kterých se účastnilo kolem 30 osob, probíhaly v kavárně Esplanade. Její členové se také snažili rozmnožit své řady agitací na venkově. Krom toho se všichni museli zapsat do branného sboru čs. motoristů, „aby byla posílena branná pohotovost ČSR.“240 Jejich úsilí bylo ale nakonec marné. Po vzniku protektorátu už skupina žádnou činnost nevyvíjela. Mezi léty 1925 a 1929 se Brno stalo střediskem formování pravicové opozice uvnitř sionistického hnutí v Československu. Tato opozice byla vyjádřena vytvořením Unie sionistů revizionistů, která zůstala součástí širší světové organizace. Na konci 20. let si ovšem toto hnutí nalezlo svá nová centra v Praze a Bratislavě a místní pobočka v Brně postupně upadala. Její funkci se sice snažila nahradit různá mládežnická a studentská hnutí, ale už nikdy nezískalo Brno své vůdčí postavení v revizionistickém hnutí tak jako na jeho počátcích.

238

Policejní relace, tamtéž. MZA B 26 kart. 2606/čj. 80782. 240 Tamtéž. 239

51


6. Spolky asimilantské - Židé mezi němectvím, češstvím a židovstvím Fenomén asimilace je velice zajímavým tématem ke studiu. Do jaké míry na Moravě asimilace probíhala a co opravdu znamenala, bude vyžadovat ještě mnohem subtilnější průzkum. V této kapitole se nechci zabývat jejími počátky, za které je obecně považována osvícenecká a toleranční politika Josefa II,241 otevírající Židům brány ghetta, a ani jejím průběhem. Nicméně je nutné si uvědomit alespoň pár základních momentů tohoto jevu. Náboženství. Kontakt s majoritní společností přirozeně vedl, podle mého názoru, k jisté akulturaci. Například sekularizační proces probíhal nejspíše v podobném rytmu jak u křesťanů tak i u Židů. Krásným příkladem tohoto trendu může být výuka náboženství. Zatímco po roce 1781 vznikaly německé židovské školy jako sekulární náhrada chederů a ješiv,242 od poloviny 19.století tyto původní instituce přestávají existovat, a náboženskou výuku přejímají školy sekulární, i když na konci tohoto století se začínají znovu tradiční instituce obnovovat.243 Střední vrstvy jako referenční skupina. Většina Židů, kteří přicházeli po roce 1848 do Brna, si jako svoji referenční skupinu zvolili vrstvu měšťanů. U některých tato akulturace vedla i ke snaze o získání šlechtického titulu (tedy přijímání vzorců chování jiné, na společenském žebříčku výše postavené skupiny).244 Uzavřenost a otevřenost židovské komunity. Jedním z indikátorů, které etnologové používají jako měřítko uzavřenosti nebo otevřenosti komunity, jsou mezietnické sňatky. Následující tabulka naznačuje vývoj tohoto fenoménu na Moravě.245

Uzavřené sňatky kde manželé jsou: 1919

432 (88,0%)

jen muž je Žid 35 (7,3%)

jen žena je židovka 23 (4,7%)

1920

499 (75,3%)

80 (12,2%)

84 (12,5%)

1925

246 (71,0%)

53 (15,3%)

47 (14,7%)

1927

286 (71,3%)

48 (12,0%)

67 (16,7%)

oba Židé

Otázkou je, jak tyto hodnoty interpretovat. Tato tabulka jasně ukazuje, že počet sňatků, kde jeden z manželů nepochází z židovské komunity, během dvacátých let postupně narůstal, až z K tomu srovnej například Kieval, H. J.: The making of Czech Jewry: National Conflikt and Jewisch society in Bohemia, 1870-1918. New York 1988, s.4nn. nebo přehledně s odkazy na další literatury Pěkný, T.: Dějiny židů v Čechách a na Moravě. Praha 2001. 242 Cheder (hebr. místnost) byla škola, kde židovské děti získávaly základy judaismu. Ješiva (hebr. zasedání, sezení) byla vyšší náboženská škola. 243 Srovnej Kestenberg-Gladstein, R.: Jews between Czech and Germans in the Historic Lands. In: Jews of Czechoslovakia. Vol. I., New York 1968, s. 49. 244 Příklady takového chování lze například najít ve vzpomínkách Julia Gomperze. Gomperz, J.: Jugenderinnerungen. Brünn 1903. 245 Údaje přebrány z Friedmann, F.: Einige Zahlen über die tschechoslovakische Juden. Ein Beitrag zur Soziologie der Judenheit. Prag 1933. 241

52


12,0% dosáhl téměř jedné třetiny. Také tento indikátor, kromě již výše uvedených, naznačuje stále větší otevírání se židovské komunity okolí. Podle židovské tradice se příslušnost ke komunitě a náboženství dědí po matce. To znamená, že kolem 12% mužů se rozhodlo s největší pravděpodobností o tom, že jejich budoucí rodiny už nebudou považovány za židovské. V tradičních společenstvích, která se uchovávala zejména na Podkarpatské Rusi a na východním Slovensku, vedl i sňatek ženy s gojem (nežidem) k jisté formě exkomunikace. Lze ale předpokládat, že na území historických zemí tento postoj nebyl prosazován natolik striktně. Údaje v tabulce se také vztahují na celou Moravu. Pokud bychom měli možnost srovnávat hodnoty týkající se měst, zřejmě by se míra mezietnických sňatků ještě zvýšila. Tyto hodnoty, zjištěné na Moravě, pak rámcově odpovídají i situaci a trendu v Čechách. Asimilace k národnosti. Od druhé poloviny 19. století je však asimilace chápána v čistě národnostním kontextu a tento pohled přejímá i většina badatelů. Pokud bychom byli opravdu důslední, měli bychom považovat i sionistické hnutí jako ve své podstatě asimilaci k židovskému národu, nicméně sionismu byla věnována zvláštní kapitola. V Brně prameny dokládají tři spolky, které se hlásily k národnostní asimilaci. Dva byly české a jeden německý.

6. 1. Německá asimilace Brněnští Židé ve své většině ke komunikaci mezi sebou používali němčinu. Před první světovou válkou ji v Brně za svoji obcovací řeč považovalo 77% z nich.246 Za Rakouska-Uherska Židé měli přístup ke všem veřejným funkcím a také se velkou měrou podíleli na veřejných aktivitách brněnských měšťanů. Nechyběli v městské radě a ani v důležitých brněnských německých spolcích. Byli významnými členy brněnské obchodní komory a dokonce zastupovali Brno i na říšské radě. Krutou ranou měl pro Židy být až rozmach „völkisch“ hnutí na konci 19. století. Brno však z tohoto pohledu ještě není příliš dobře zmapováno. Někteří badatelé soudí, že významné německé spolky od 90. let předminulého století za své členy nepřijímaly Židy nebo alespoň jejich přijetí kladly překážky.247 Mělo se jednat zejména o Deutsches Haus, ale s největší pravděpodobností tomu tak nebylo, protože například významný brněnský židovský mecenáš Heinrich Gomperz mu po své smrti věnoval celou svoji knihovnu. Je ale samozřejmé, že se Židé v Brně s antisemitismem setkávali, jednak z konkurenčních důvodů a jednak během národnostních bojů. České národní hnutí (spojené s antisemitickými kruhy) jim vytýkalo, že se připojili k silnějšímu národu. Slovo „Jude“ bylo někdy chápáno jako synonymum pro agresivního a bezcitného Němce.248 Pro národnostním bojem posedlé Němce se pak Židé stávali stoupenci jejich liberálních protivníků. Do vzniku první republiky však ta část Židů, kteří se chápali jako Němci, nepociťovala potřebu své postoje veřejně deklarovat vytvořením nějakého spolku. Byla to pro ně naprosto přirozená věc. Situace se poněkud změnila po vzniku samostatného Československa. Roku 1922 se skupina Židů, kteří se cítili být především Němci, pod vedením bankovního ředitele Siegfrieda Blumenthala pokusila vytvořit Bund deutschbürgerlicher Juden249. I když se nakonec z neznámých důvodů (pravděpodobně pro nedostatečný zájem potencionálních členů) neustanovil, je zajíHlošek, J.: Židé na Moravě. Brno 1925, s. 44. Srov. Sedlářová, J.: Brněnská společnost druhé poloviny 19. století. In: Besední dům. Architektura, společnost, kultura. Brno 1995, str. 53-65. 248 Srovnej Altman, K.: Die Tschechische geselschaft Brünns und die Juden. In: Leute in der Großstadt. Brno 1992. Tam také i o antisemitismu v obchodních (zvláště českých) kruzích. 249 MZA kart. 2534/sg. 895. 246 247

53


mavé se podívat, čím chtěl brněnskou židovskou komunitu oslovit. Cíl byl v stanovách vymezen jasně: „Hájit a podporovat kulturní, etnické a dobročinné zájmy Němců židovského vyznání v Československu a nabídnout jim centrum a poradnu při péči o tyto zájmy. Bojovat za vykořenění antisemitismu.“ Tohoto cíle měl spolek dosáhnout pravidelnými schůzkami a vybudováním knihovny a čítárny, kde měly být přístupny německé tiskoviny a samozřejmě i pořádáním přednášek (zvláště na kulturní a etická témata). Členem spolku se mohl stát každý Žid, který se hlásil k německé národnosti. Německé asimilační hnutí na území historických zemí, obzvláště během první republiky, bylo velice defenzivní. V pramenech a ani v literatuře jsem nezaznamenal zmínky o jeho veřejné prezentaci. Na rozdíl od českožidovského hnutí nevydávalo německožidovské žádné periodikum, které by hlásalo jeho myšlenky. Přesto jsem přesvědčen o tom, že většina Židů, pokud si tuto otázku vůbec pokládala, se cítila být součástí německé kultury. Zamyslíme-li se nad tím, proč podobný spolek vlastně vznikl, uvědomíme si, že nejednoduší odpověď získáme, pokusíme-li se formulovat proti komu zájmy „Němců židovského vyznání“ měl vlastně hájit. Největší potencionální nepřátelé jsou dva. Za prvé je to českožidovské hnutí. To sice deklarovalo, hodně nacionalistickou rétorikou (povahu německožidovské rétoriky bohužel neznáme), svou snahu o počeštění židovské komunity, mělo ovšem, jak ještě uvidíme, v této době mezi brněnskými Židy mizivý ohlas. Za druhé to mohlo být, v Brně velice aktivní, hnutí sionistické. Porovnáme-li výsledky předválečného sčítaní lidu s těmi, které byly zjištěny v samostatné republice roku 1921, kdy se Židé mohli přihlásit k národnosti židovské, je myslím zřejmé, že ti Izraelité, kteří se cítili Němci, utrpěli značný úbytek na úkor těch, kteří se přihlásili k národnosti židovské. Před válkou se k německé národnosti hlásilo 77 %250 brněnských Židů a 16 % k české. Roku 1921 se jich k německé národnosti hlásilo pouze 45,5 %. Hodnota 31,3 % Židů, kteří se ve sčítání přihlásili k národnosti židovské, je téměř stejná jako úbytek Židů německých. K české národnosti se přihlásilo v nově vzniklé československé republice dokonce o téměř 6 % Židů méně než před válkou (10,3%). Paradoxně tak německožidovské a českožidovské hnutí spatřovaly společného nepřítele v sionistickém táboře. Ti první proto, že jim sionisté brali hlasy z jejich národního tábora. Ti druzí proto, že považovali sionisty za skryté Němce. Tomuto spolku se tedy nakonec nepodařilo ustanovit. Nejspíše proto, že nedokázal vzbudit patřičnou odezvu u brněnského židovstva, přestože stále bylo přinejmenším z 45 % německé. Němečtí Židé potřebu po obhájci svých práv nepociťovali.

6. 2. Českožidovské hnutí v Brně – neviditelná práce „od muže k muži“ Jako „neviditelnou práci od muže k muži na těžké půdě moravské“ popsal činnost odboru Akademického spolku Kapper v Brně v roce 1929 jeho předseda JUDr. Pavel Rotter.251 Chtěl tak zřejmě eufemisticky opsat jeho téměř úplnou nečinnost. Peripetiím českožidovského hnutí v Brně a příčinám jeho neúspěchu se bude věnovat tato kapitola.252 Údaje se vztahují na Brno a jeho okolí a přebírám je z : Hlošek, J.: Židé na Moravě. Brno 1925, s. 44. Kalendář Česko-židovský 1929-1930, s. 140. 252 K českožidovskému hnutí srovnej zejména: Hostovský, E.: The Czech-Jewish Movement. In: Jews of Czechoslovakia, Vol. II, New York 1971,s. 148nn. Vyskočil, J: Českožidovské hnutí. In: Dějiny a současnost 4/1966, s. 18nn. a 5/1966, s. 26nn. Kieval, H. J.: The making of Czech Jewry: National Conflict and Jewish society in Bohemia, 1870-1918. New York 1988. Krejčová, H.: Českožidovská asimilace, První republika. In: Rybár, C. (ed.): Židovská Praha. Praha 1991. Přednášky Heleny Krejčové a Jiřího Fraňka v Veber, V.(ed.): Židé 250 251

54


O prostor Moravy a Slezska se čeští-židé začali zajímat již v 80. letech 19. století. V pátém ročníku Českožidovského kalendáře popsal Josef Kummer situaci takto: „Ohledně příčin národních jsou sice moravští židé, vyjma nepatrné výminky, znalí obou zemských jazyků, ale národním smýšlením jsou ponejvíce Němci... podporují také snahy živlu německého o udržení nadvlády... Německý nátěr moravských měst je dílem židů.“253 Dále se k moravským Židům obrací s výzvou: „Mají-li se poměry změniti, jest zapotřebí, aby židé na Moravě následovali příkladu svých souvěrců v Čechách a tam, kde ve středu českého lidu bydlí, s nimi splynuli nebo aspoň proti němu ostentativně nevystupovali.“254 Josef Kummer se pak situaci na Moravě věnoval ještě v polovině 90. let, po zveřejnění výsledků sčítání lidu z roku 1890.255 Rétorika českožidovského hnutí byla velice vyhraněná a nacionalistická. Ve svých prohlášeních veřejně osočovali německé Židy, že jsou největší nepřátele českého národa. V tomto ohledu byli často ještě radikálnější než nacionalisté čeští. A jestliže byla jejich rétorika taková již v 80. letech 19. století, pak na počátku století 20. ještě přitvrdila. Příkladem nepřátelského počínání německých Židů byla pro ně právě Morava. Krásnou ukázkou takto chápané pozice moravských Židů může být článek studenta práv Josefa Rosenzweiga-Moira z roku 1911. „...ale jisto jest tolik, že židé moravští mají největší část smutné zásluhy o to, že česká zem, Morava, má dosud silný nátěr německý... jsou to hlavně židé, kteří udržují houževnaté bašty německé.“256 Autor Židům vytýká, že posílají své děti do německých škol, a že židovské děti v českých školách „doma, ve spolek, na ulici nemluví jinak než německy.“ V roce 1911 musel pisatel už zaujmout postoj i k sionistům. Ti pro něj byli jen synové německých liberálních politiků, kteří pokračují v protičeské politice svých otců. Kritizuje i zvláštní postavení židovských politických obcí.257 Nakonec obhajuje i český antisemitismus. „Antisemitismus Čechů je menší než antisemitismus Němců a je národnostní a klerikální, nikdy ne rasový.“258 I když se to může zdát zarážející, tak tento pohled na antisemitismus není u českožidovského hnutí ničím výjimečným. Morava tedy byla v tomto hnutí vnímána jako místo, kde bude svedena rozhodující bitva o počeštění Židů v historických zemích. „Počeštěná Morava je klíčem k počeštění Čech!“259 I přes svoji útočnou rétoriku tu čeští židé byli ovšem ve značné defenzívě. V samotném Brně se k české národnosti přihlásilo před válkou 16% Židů a při prvním sčítání lidu v samostatné republice dokonce jen 10%.260 V číslech, týkajících se celé Moravy si na tom českožidovské hnutí nestojí o mnoho lépe. V roce 1921 se k československé národnosti přihlásilo 15, 71% a roku 1930 jen o asi dvě procenta více 17,5% moravských Židů. Pro srovnání v Čechách se v obou sčítání k československé národnosti přihlásilo kolem 50% tamních Židů. v novodobých dějinách. Praha 1997. Vondrášková, I.: The czech-jewish assimilation movemment and its reflection of czech national traditions. In: Judaica Bohemiae XXXIV/2001, s. 143nn. Kieval, H. J.: Languages of Community. The Jewish experience in the Czech Lands. London 2000. 253 Kummer, J.: Židé na Moravě. Nástin historicko-statistický. In: Kalendář Čěsko-židovský 5/1885-1886, s. 63nn. 254 Tamtéž. 255 Týž: Židé na Moravě. Sčítání lidu 1880 a 1890. In: Kalendář Česko-židovský 14/1894-1895, s. 125nn. 256 Rosenzweig-Moir, J.: Česko-židovské hnutí na Moravě. In: Kalendář Čěsko-židovský 31/1911-1912, s. 7nn. 257 Na Moravě jich v této době bylo celkem 26. Z toho 12 v ryze českých okresech, které se v důsledku toho staly smíšenými. 258 Rosenzweig-Moir, J.: Česko-židovské hnutí na Moravě. In: Kalendář Čěsko-židovský 31/1911-1912, s. 13. 259 Tamtéž. 260 Statistické údaje jsou přebírány z: Hlošek, J.: Židé na Moravě. Brno 1925, s. 44 a Friedmann, F.: Einige Zahlen über die tschechoslovakische Juden. Ein Beitrag zur Soziologie der Judenheit. Prag 1933, s. 23nn.

55


Co se týče spolkové činnosti, proniklo českožidovské hnutí na brněnskou půdu až těsně před první světovou válkou. V květnu 1914 tu byla založena pobočka Jednoty českožidovské.261 Jejím prvním a zároveň i posledním předsedou byl Dr. Richard Bäuml. Spolu s ním se na založení podíleli ještě Dr. B. Šlesinger, Dr. Ervin Taussig a Frank Gellner.262 Válka ovšem českému nacionalismu příliš nesvědčila (od roku 1915 přestává vycházet Rozvoj i Česko-židovský kalendář). I účel spolku, který deklaroval boj za politickou svobodu, se mohl zdát rakouským úřadům přinejmenším podezřelým a je velice pravděpodobné, že Jednota neměla ani příliš členů. Po skončení války se její činnost již s největší pravděpodobností nepodařilo obnovit a roku 12.5. 1920263 se transformovala do celostátního Svazu Čechů-židů, zpočátku jako místní skupina Brno za předsednictví Adolfa Haase. Ze spolkového katastru byla vymazána roku 1922. Téhož roku se pokusili zástupci českožidovského hnutí vypsat kandidátku do voleb do Židovské náboženské obce v Brně, ale získaných 40 hlasů nestačilo ani na jediné křeslo.264 Nabytý počet hlasů svědčí i o jejich malé popularitě mezi brněnskými Židy. (Podle Kalendáře českožidovského bylo v Brně jen asi 50 poctivých českých židů.)265 Skupina Židů, kteří se hlásili k českožidovské myšlence v Brně existovala i během trvání první republiky, nevystupovala ovšem příliš aktivně. Svoji činnost omezovala pouze na „společenský styk svých nečetných členů.“ A velkou důvěru vkládala do nově se rodícího studentského spolku. „Při známé zaujatosti moravského židovstva proti tendencím námi zastupovaným, nutno ponechati volný chod vývoji, jenž, doufáme, přístupem studentské mládeže půjde směrem příznivým“266 Trochu v jiném postavení byl studentský Akademický spolek Kapper,267 který, jako odbor toho pražského268, byl v Brně ustanoven roku 1921. O jeho činnosti pravidelně informoval Českožidovský kalendář a tak máme možnost sledovat částečně jeho vývoj. Cíl spolku byl definován ve stanovách jasně „podporovati a usnadňovati splynutí židů v republice Československé s českým národem, pěstovati vzájemnost mezi členy a podporovati je.“ Činným členem mohl být každý posluchač českých vysokých škol. Spolek se neuzavíral před nežidy. První informativní schůze se konala 14. dubna 1921 v restauraci U Pleskačů, pod záštitou brněnské skupiny Svazu Čechů-židů, kteří právě do studentského hnutí vkládali velké naděje. Schůze se zúčastnilo 26 osob, ale studentů mezi nimi bylo jenom sedm. Ironie dějin tomu chtěla, aby se předseda přípravného výboru tohoto spolku jmenoval Jindřich Deutsch. Schůze se účastnil i policejní agent, a tak máme možnost se dozvědět, co bylo obsahem projevů dvou pražských studentů, kteří přijeli na Moravu své zdejší kolegy podpořit agitací. Z jejich proslovu bylo zřejmé, že největší nepřátelé českožidovského hnutí Židé-Němci a sionisté. Hlavním deklarovaným cílem pro ně bylo dosažení toho, aby se Židé přiklonili českému národu a kultuře „neb ta palestinská je tuze vzdálená a nemá v Evropě žádného vlivu.“269 Už mizivá MZA kart. 2539/sg. 1037. Tato složka byla ovšem v době mého výzkumu ztracená. Udáje o tomto spolku proto čerpám z: Fialová, D.: Židovské spolky v Brně. Diplomová práce, FFMU 1998, s. 204. 262 Rozvoj (Moravské číslo speciál), 2. 4. 1926, s. 7. 263 Kalendář česko-židovský, 40/1920-21, s. 112. 264 Rozvoj (Moravské číslo speciál), 2. 4. 1926, s. 7. 265 Kalendář česko-židovský, 43/1923-24, s. 154. 266 Kalendář česko-židovský, 40/1920-21, s. 112. 267 MZA kart. 2525/sg. 719. 268 Ustavující schůze Spolku českých akademiků židů v Praze se konala v březnu roku 1876. Jeho členové se snažili navázat na úsilí básníka Siegfrieda Kappera (1821-1879), který začal psát česky a veřejně se hlásil k českému národu. Jeho sbírka České listy (1848), však byla představiteli ( K. H. Borovský) českého národního obrození odmítnuta. Spolek jeho jméno přijal do svého názvu roku 1919. 269 Tamtéž. 261

56


účast studentů na tomto shromáždění ukázala, že ani akademická odnož českožidovského hnutí to nebude mít v Brně jednoduché. Ustavující schůze nakonec proběhla až 13. a 14. května 1922. Té se zúčastnil i v této době práva studující Oto Stross, předseda Akademického spolku Kapper a pozdější poslední předseda Svazu Čechů-židů, který v chemické posluchárně lékařské fakulty přednesl přednášku o českožidovské otázce. Ve funkci předsedy byl potvrzen Jindřich Deutsch, student lékařské fakulty. 270 I když Jindřich Deutsch byl studentem medicíny, většina členů spolku byli posluchači Vysoké školy veterinářské a pocházeli z Čech. Ke svému scházení používal místností spolku Obrodného hnutí českého studentstva a od roku 1926 pak Akademické kavárny. Místnosti s vazbou na Židovskou obec nechtěli nebo nemohli využívat. Hned následující rok po založení (1923) má spolek 32 členů. Jeho zástupci si ovšem začínají stěžovat na problém se získáváním stoupenců. „Nelze, i přes nejčilejší agitaci získati nový dorost ve značnějším počtu.“271 Podle zprávy zveřejněné v Kalendáři česko-židovském na rok 1923-24 bylo na brněnských vysokých školách 120 židovských studentů. K české národnosti se mělo z tohoto množství přihlásit pouhých 20 a to ještě polovina z nich měla býti orientována sionisticky.272 Nevíme sice do jaké míry tato čísla odpovídají realitě, ale nejspíše alespoň částečně odrážejí pozici českožidovského hnutí mezi studenty. Nejvíce aktivních členů spolku bylo mezi posluchači Veterinářské vysoké školy. Ti sice pomáhali spolek zakládat, ale pocházeli z Čech a doba jejich studií se v této chvíli musela již blížit ke konci. Pěti členy byla pak zastoupena právnická fakulta a jeden člen dokonce studoval techniku, na které byly zastoupeny nejsilněji spolky sionistické. Bylo tedy jasné, že pokud nedojde k nějaké reorganizaci, pak spolek spěje k záhubě. Proto se také jeho členové nejspíše pokusili vytvořit středoškolskou sekci. To se jim povedlo roku 1925, ale do svých řad získala tato sekce pouze dvanáct středoškoláků a v následujících letech opět přestala fungovat. Roku 1926 se rozhodl Svaz Čechů - židů soustředit na Moravu zvláštní pozornost. V dubnu vyšlo speciální číslo Rozvoje věnované výhradně Moravě.273 Na počátek května byl do Prostějova svolán sjezd českožidovských pracovníků z Moravy a Slezska. A 6. a 7. listopadu se v Brně konal celostátní sjezd Svazu Čechů - židů. Ten vytvořil zvláštní sekretariát pod vedením redaktora Vítězslava Pragra (Pražského), který se měl situací na Moravě přímo zabývat.274 V této souvislosti došlo i k pokusu obnovit brněnskou místní skupinu Svazu, z dlouhodobějšího hlediska ovšem marně. Akademický spolek Kapper v Brně se kromě veřejné přednášky V. Pragra věnoval spíše svým interním záležitostem. Spolek konal i uzavřené přednášky, ty se sice zabývaly i českožidovským hnutím, ale ve své většině byly zaměřeny na oborové potřeby studentů (Operace na koni, Výroba cukru apod.)275 Klíčovým v dějinách brněnského českožidovského studentského hnutí byl rok 1927. Tehdy totiž z Brna odešla většina studentů, kteří spolek zakládali. Pod vedením nového předsedy posluchače právnické fakulty, Josefa Bondyho, se ustanovil nový výbor, který už byl složený již výhradně z generace moravských studentů.276 Ten se pokusil o rozsáhlou reorganizaci ceJe zajímavé, že bydlel v Židovském studentském domově na Legionářské 31 (dnes Kapitána Jaroše), který byl centrem většiny sionistických spolků. 271 Kalendář česko-židovský, 43/1923-24, s. 153. 272 Kalendář česko-židovský, 44/1924-25, s. 154. 273 Rozvoj, 2. 4. 1926. 274 Kalendář česko-židovský, 47/1927-28, s. 236. 275 Kalendář česko-židovský, 46/1926-27, s. 204. 276 Kalendář česko-židovský, 47/1927-26, s. 236. 270

57


lého spolku. Jedním z hlavních úkolů mělo být získání spolkové místnosti, ve které by mohla být knihovna a čítárna (v roce 1923 měla již 100 svazků a byla umístněna v bytě knihovníka spolku Pavla Rottera, což se ukázalo být nevyhovující). V této místnosti měly být také pořádány pravidelné úterní přednášky. Spolek uspořádal také anketu o českožidovské otázce. V ní svůj cíl definoval takto: „Účelem našeho hnutí jest, aby židé v českém prostředí žijící, kteří během věků bez své viny, někdy i proti své vůli ztratili prvky zvláštní samostatné židovské národnosti, srostli s českým prostředím a netvořili v něm cizorodý a přímo nepřátelský živel“277 Anketní lístky nejspíše doručil poštou většině brněnských Židů. Způsob kladení otázky, zda je správné podporovat českožidovské hnutí, nakonec rozhořčil sionistu Františka Friedmanna natolik, že se rozhodl reagovat celou brožurou.278 Ale ani tato reorganizace neměla požadovaný efekt a spolek postupně, přes již výše zmíněnou „neviditelnou práci od muže k muži“ přestával fungovat a upadal. Posledním zjištěným předsedou tedy byl medik Eugen Sträussler. Roku 1930 se na valné hromadě nesešel ani dostatečný počet členů, aby zvolil výbor. A o tři léta později o výmaz ze spolkového katastru už žádají zástupci pražské centrály. Jako důvod výmazu bylo uveden nedostatek členů.279 Dlouholetým činovníkem Akademického spolku Kapper v Brně byl právník Pavel Rotter. Ten zůstal českožidovskému hnutí věrný i po dostudování a na sjezdech Svazu zastupoval brněnské Čechy-židy. S největší pravděpodobností to byl on, kdo dal popud pokusům o znovu založení pobočky studentského spolku v Brně. „Na přání moravských českožidovských činitelů, zamýšleli jsme obnoviti odbočku spolku v Brně. Bohužel naprostý nedostatek pracovníků z řad místní akademické mládeže nám to prozatím znemožnil.“280 Pražská centrála se ovšem nevzdávala a následujícího roku vyslala do Brna Josefa Frieda, kterému se podařilo kolem sebe shromáždit asi 20 studentů. Na konstituování spolku to ovšem nestačilo. V roce 1937 se pak o obnovení pobočku snažil student filozofické fakulty Gerad, i on byl ovšem neúspěšný.281 Během celého období první republiky se českožidovskému hnutí v Brně nepodařilo zapustit hlubší kořeny. Jeho aktivní členové byli převážně lidé, kteří na Moravu přišli za prací nebo za studiem z Čech. Těmto lidem se nepodařilo kolem sebe vytvořit dostatečně silné struktury svých následovníků, kteří by v jejich práci po jejich odchodu pokračovali. To se projevilo zejména v činnosti Akademického spolku Kapper, jedinému, aspoň částečně, veřejně aktivnímu zástupci českožidovského hnutí v Brně. Po odchodu českých studentů se spolek i přes snahu svého představenstva postupně rozpadl a snahy o jeho obnovení opět pocházely Citováno podle: Friedmann, F.: Mravnost či oportunita? Několik poznámek k anketě akad. spolku „Kapper“ v Brně. Praha 1927, s. 3. 278 Plné znění anketních otázek: „1. Jsou vám známy snahy českožidovského hnutí, jež směřuje k tomu, aby židé v českém prostředí vytrhli se obětí německému a srostli s ostatním českým prostředím? 2. Schvalujete snahy tohoto hnutí, jež rozšiřuje nyní svou činnost i na Moravu A Slovensko? 3. Práce tohoto hnutí je nepolitická (menšinová). Jedná se o práci kulturní a společenskou, jež začíná školou , pokračuje knihou, českým divadlem, českou společností atd. Souhlasíte s touto tendencí a jaké v případné další prostředky doporučujete? 4. Hlavní překážkou českožidovského hnutí jest netečnost veřejnosti k jeho snahám, místy též antisemitismus. Co o tom soudíte? 5.Další překážku klade tzv. Sionismus. Je to hnutí vzniklé ve Vídni, založené drem Herzlem a drem Nordauem, které hlásá, že židé i u nás na západě tvoří zvláštní národnost židovskou. Stanovisko sionismu není správné ani pravdivá a jeho vlastní stoupenci nežijí u nás jeho zvláštní židovskou národností, nýbrž žijí buď česky nebo německy nebo obojživelnicky. Máte k otázce sionismu u nás,zejména, pokud sleduje politické minoritní cíle v oblasti našeho státu nějakou připomínku? 6. Které z obou hnutí pokládáte za prospěšnější pro československý stát?“. Tamtéž, s. 4.s 279 Protokol o vymazání ze spolkového katastru a jména členů zvolených výborů v MZA kart. 2525/sg. 719. 280 Kalendář česko-židovský, 54/34-35, s. 142. 281 Kalendář česko-židovský, 55/1935-36, s. 193 a 57/1937-38, s. 186. 277

58


z pražské centrály. Stoupencům českožidovského hnutí se nepodařilo prosadit, na rozdíl od Prahy, ani ve strukturách brněnské židovské obce. Ve svém celku mělo toto hnutí na brněnskou židovskou komunitu téměř zanedbatelný vliv.

59


7. Závěr V této práci jsem se pokusil vylíčit různorodost brněnské židovské komunity tak, jak se odrážela v její spolkové činnosti. Zaměřil jsem se především na tři velké okruhy (náboženské, asimilační a sionistické spolky), které mohly vypovídat i o rozdílném chápání židovské identity uvnitř této komunity. Zároveň jsem se pokoušel zasadit činnost těchto spolků do širšího kontextu jednak uvnitř samotné židovské komunity, ale také i v jejím vztahu k majoritní společnosti. Základní pramen, ze kterého jsem vycházel (spolkový katastr Policejního ředitelství) ovšem nabízí jen velice omezené možnosti. Určitě nám podává obraz o jisté různorodosti židovské spolkové činnosti. Nedovoluje nám ale zkoumat ani všechny aktivity konkrétních spolků, ani roli jakou hrály v životě svých členů, a pokud ano tak jen v náznacích. Při neexistenci spolkových a soukromých archivů, které by se vztahovaly k brněnským židům, budeme tuto mezeru jen těžko zaplňovat. Náboženství a synagoga byly v minulosti pilířem každé židovské komunity. Náboženské spolky, které v Brně vznikly, ukazují, jaké úsilí muselo být k udržení jejich tradiční funkce investováno. Zároveň odráží i úlohu, kterou v této snaze sehrálo rodící se sionistické hnutí, jež přijalo náboženství jako důležitou součást židovské národní identity. K brněnskému specifiku patří silně ortodoxní náboženské spolky, jejichž snahou bylo udržet religiozitu, přinesenou během první světové války židovskými uprchlíky z Haliče. I když se v Brně k sionismu hlásila méně než jedna třetina zdejších Židů, spolková činnost jeho přívrženců je nejrozsáhlejší v celém sledovaném rámci. Před první světovou válkou blízkost vídeňského centra tohoto hnutí umožnila téměř okamžitou recepci i v brněnském prostředí. Nositeli této recepce byly především studentské spolky, na které ovšem brzy navázali i dospělí členové komunity. Hlavním úkolem této fáze sionismu byla propagace národní myšlenky mezi Židy. Struktura předválečných sionistických spolků (čtenářské besedy, sportovní klub) v Brně jasně ukazuje inspiraci, kterou jim v tomto ohledu přinesl národnostní konflikt mezi Čechy a Němci a budování jejich národních hnutí. Situace po první světové válce výrazně změnila postavení sionistů. Jejich aktivity se teď mohly rozvíjet ve třech různých rovinách (na agitaci uvnitř židovské komunity, na činnost ve Světové sionistické organizaci a na práci pro přislíbený národní stát v Palestině). Tato možnost vedla ke značné diferenciaci uvnitř hnutí, která se samozřejmě odrazila i v brněnských spolcích. Brno přitom nehrálo jen marginální úlohu, ale našlo výrazné postavy v celém spektru sionismu, ať už to bylo na levici (Oskar Epstein a Siegfried Kessler) nebo na pravici (Oskar Rabinowicz), které měly nebo mohly mít vliv na jeho další vývoj. Středové brněnské pobočce Sionistické organizace se pak podařilo vytvořit a do sebe zahrnout sionistickou alternativu k téměř celé škále židovských spolkových aktivit (od náboženských, přes mládežnické, studentské a sportovní až k ženským), ovládnout židovské sekulární školství v Brně a získat podstatný vliv (i při poměrně malém procentuálním zastoupení ve zdejší židovské komunitě) na činnost celé židovské náboženské obce. Asimilace Židů k německé kultuře a národu byla v Brně chápána jako něco naprosto přirozeného. Potřeba její veřejné deklarace a ochrany přišla až po vzniku Československé republiky a byla dána především sílícím vlivem sionistického hnutí. Nenašla však v brněnské židovské komunitě většího ohlasu. Naproti tomu českožidovské hnutí, které získalo významné

60


postavení v Čechách, bylo v Brně pouze importovanou záležitostí, která měla na místní Židy naprosto marginální vliv. Je škoda, že badatelé nevěnují židovské komunitě v Brně větší pozornost. Byla totiž integrální součástí celého města a její členové na něj měli výrazný vliv. Prostor pro výzkum bezesporu je ve všech třech okruzích o kterých jsem se snažil mluvit. Víme velice málo o procesu sekularizace a vnímání náboženství. Bylo by zajímavé popsat například konkrétní význam a odlišnosti mezi jednotlivými brněnskými synagogami a modlitebnami z hlediska náboženského ritu a jeho vliv na život brněnských Židů. Nesporně zajímavý je i fenomén asimilace, kde nemáme téměř žádné zprávy o způsobu výběru referenčních skupin a procesu akulturace, tedy co všechno byli brněnští Židé ochotni opustit ze své tradice a čeho se naopak nebyli ochotni vzdát. V neposlední řadě by si zasloužil podrobný výzkum i sionismus v Brně. To nebylo sice centrem, ale rozhodně ani ne periférií tohoto hnutí. Prostor vidím zejména v důkladné analýze v Brně vycházejících sionistických tiskovin. Putování touto „opuštěnou krajinou“ jistě má svůj smysl.

61


Použité prameny a literatura Prameny: Moravský zemský archiv Fond B 26 – Policejní ředitelství v Brně Periodika Birobidjan in Bau. Česko-židovské listy. Der jüdische Sozialist. Gemeindezeitung und Amtsblatt. Zprávy obecní-Úřední list zemského svazu náboženských obcí židovských na Moravě a Slezsku a náboženských obcí židovských k těmto příslušným. Hadoar-Zprávy sionistické organizace na Moravě. Hickl´s jüdischer Volkskalendar. Jüdische Volksstime. Kalendář česko-židovský. Neue jüdische Wirklichket-Mitteilungen der Zionisten Realisten. Ročenka společnosti pro dějiny židů v Československé republice. Rozvoj. Židovské zprávy. Zákony Zákon o právu spolčovacím 134/1867. Zákon o právu shromažďovacím 135/1867. Vládní nařízení 9/1939 (O některých opatřeních týkajících se spolků), 25. ledna 1935. Vládní nařízení 12/1939 (Změna zákona o právu shromažďovacím). Vládní nařízení 13/1939 (Změna některých částí spolkového zákona). Vládní nařízení 97/1939 (Změna některých částí spolkového zákona). Nařízení říšského protektora ze 21. 6. 1939 o židovském majetku. Vládní nařízení 136/1940 (O společenském postavení židů). Nařízení říšského protektora. 9/1940 (O péči o Židy a židovské organizace), 5. března 1940. Dekret prezidenta republiky č. 81, 25. září 1945. Zákon 68/1951 (O dobrovolných organizacích a shromážděních). Edice pramenů Krejčová, H., Svobodová, J., Hyndráková, A. (eds.): Hlášení Židovské náboženské obce v roce 1942. Praha 1997. Dobové brožury, paměti Friedmann, F.: Mravnost či oportunita? Několik poznámek k anketě akad. spolku „Kapper“ v Brně. Praha 1927. Gomperz, J.: Jugenderinnerungen. Brünn 1903. Sionismus. Idea a skutečnost. Praha 1926.

62


Literatura: Altman, K.: Die Tschechische gesellschaft Brünns und die Juden. In: Leute in der Großstadt. Brno 1992. Avineri, Š.: Zrození moderního sionismu. Praha 2001. Besední dům. Architektura, společnost, kultura. Brno 1995. Bondyová, R.: Jakob Edelstein. Praha 2001. Brunner, M.: Geschichte der Juden in Brünn. Brünn 1929. Cohen, G. B.: Němci v Praze 1861-1914. Praha 2000. Čapková, K.: Pilsudski or Masaryk? Zionist Revisionism in Czechoslovakia 1925-1940. In: Judaica Bohemiae XXXV/2000, s. 210nn. Čapková, K.: Jewish elites in the 19th and 20th centuries. The Bńai B´rith order in central Europe. In: Judaica Bohemiae XXXIV/2001, s. 119nn. Drašarová, E.: Stát, spolek, spolčování. In Paginae historiae, č.1/1993, s. 152nn. Encyclopedia Judaica. Jerusalem 1994?. Färber, F.: Makabi – významná tělovýchovná a společenská organizace před II. světovou válkou. In: Židé a Morava 3/1997, s. 60nn. Fialová, D.: Židovské spolky v Brně. Diplomová práce, FFMU 1998. Flodrová, M.: Seznam ulic města Brna s vývojem jejich pojmenování. Brno 1984. Friedmann, F.: Einige Zahlen über die tschechoslovakische Juden. Ein Beitrag zur Soziologie der Judenheit. Prag 1933. Gold, H.(ed.): Die Juden und Judengemeinden Mährens in Vergangenheit und Gegenwart. Brünn 1929. Haas, Th.: Die Juden in Mähren. Darstellung der Rechtsgeschichte und Statistik unter besonderer Berücksichtigung des 19. Jahrhunderts. Brünn 1908. Heller, H.: Mährens Männer der Gegenwart I.- IV. Brünn 1885-1892. Heřman, J.: Jewish community archives from Bohemia and Moravia. In: Judaica Bohemiae VII/1971. Hlošek, J.: Židé na Moravě. Brno 1925. Janák, J.: Spolky v českých zemích do roku 1951. In: XXII. Mikulovské sympozium 1992. Brno 1993. The Jews of Czechoslovakia, Vol. I. New York 1968. The Jews of Czechoslovakia, Vol. II. New York 1971. The Jews of Czechoslovakia Vol. III. New York 1981. Kieval, H. J.: Languages of Community. The Jewish experience in the Czech Lands. London 2000. Kieval, H. J.: The making of Czech Jewry: National Conflikt and Jewisch society in Bohemia, 1870-1918. New York 1988. Klenovský, J.: Židovské památky Brna. Brno 1995. Křesťan, J.(ed.): Židovské spolky v českých zemích v letech 1918-1948. Praha 2001. Kubíček, J.: Bibliografie novin a časopisů na Moravě a ve Slezsku v letech 1918-1945. Brno 1981. Národnostní menšiny a jejich sociální pozice ve Střední Evropě. Praha 1999. Nesládková, L, Dokoupil, L.: Židovská minorita na Moravě a její služebnictvo v době utváření moderní společnosti (1869-1938). In: Historická demografie 21/1997, s. 149nn. Newman, J.: Judaismus od A do Z. Praha 1992. Pěkný, T.: Dějiny židů v Čechách a na Moravě. Praha 2001. Průvodce po státním archivu v Brně. Brno 1954.

63


Přehled politického stranictví na území českých zemí a Československa v letech 1861-1998. Olomouc 2000. Rybár, C. (ed.): Židovská Praha. Praha 1991. Salner, P.: Židia na Slovensku medzi tradiciou a asimilaciou. Bratislava 2000. Veber, V.(ed.): Židé v novodobých dějinách. Praha 1997. Vondrášková, I.: The czech-jewish assimilation movemment and its reflection of czech national traditions. In: Judaica Bohemiae XXXIV/2001, s. 143nn. Vyskočil, J: Českožidovské hnutí. In: Dějiny a současnost 4/1966, s. 18nn. a 5/1966, s. 26nn. Wlasche, R. M.: Juden in Böhmen. München 1990. Yegar, M.: Československo, sionismus, Izrael. Historie vzájemných vztahů. Praha 1997. Židovský hřbitov (Brno-Židenice), Almanach. Brno 2002.

64


Přílohy

65


Graf č. 1: Počet spolků v jednotlivých letech 1951 1950 1949 1948 1947 1947 1946 1945 1944 1943 1942 1941 1940 1939 1938 1937 1936 1935 1934 1933 1932 1931 1930 1929 1928 1927 1926 1925 1924 1923 1922 1921 1920 1919 1918 1911-1917 1901-1910 1868-1900 1848-1867

0 3 4 4 4 4 4 21 0 1 1 2 14 14 39 41 43 46 48 47 49 48 47 46 43 43 43 41 40 37 32 29 33 34 32 28 20 10 3 0

10

20

30

40

50

60

66


Graf č.2: Počet vzniklých spolků v jednotlivých letech 1951 1950 1949 1948 1947 1947 1946 1945 1944 1943 1942 1941 1940 1939 1938 1937 1936 1935 1934 1933 1932 1931 1930 1929 1928 1927 1926 1925 1924 1923 1922 1921 1920 1919 1918 1911-1917 1901-1910 1868-1900 1848-1867

0 0 0 0 0 0 0 21 0 0 0 0 0 0 1 1 3 3 2 0 2 2 2 4 1 1 3 2 3 5 4 2 2 4 1 10 12 14 3 0

5

10

15

20

25

67


Graf č. 3: Počet zaniklých spolků v jednotlivých letech 1951 1950 1949 1948 1947 1947 1946 1945 1944 1943 1942 1941 1940 1939 1938 1937 1936 1935 1934 1933 1932 1931 1930 1929 1928 1927 1926 1925 1924 1923 1922 1921 1920 1919 1918 1911-1917 1901-1910 1868-1900 1848-1867

3 1 0 0 0 0 17 0 0 1 1 12 0 25 3 3 6 5 1 2 1 1 1 1 1 1 1 1 0 0 1 6 3 2 0 2 4 2 0 0

5

10

15

20

25

30

68


Graf č.4: Přírůstek spolků v jednotlivých letech 1951 1950 1949 1948 1947 1947 1946 1945 1944 1943 1942 1941 1940 1939 1938 1937 1936 1935 1934 1933 1932 1931 1930 1929 1928 1927 1926 1925 1924 1923 1922 1921 1920 1919 1918 1911-1917 1901-1910 1868-1900 1848-1867

-3 -1 0 0 0 0 -17 21 0 -1 -1 -12 0 -25 -2 -2 -3 -2 1 -2 1 1 1 3 0 0 2 1 3 5 3 -4 -1 2 1 8 10 12 3 -30

-20

-10

0

10

20

30

69

Obraz brněnské židovské komunity v její spolkové činnosti (náboženství, sionismus, asimilace)

Recommend Documents