„Obránci mlýna“ (Eckart zur Nieden, překlad: Pavel Mareš)
17. Detektivní akce Byla nádherná neděle. Slunce zářilo, vzduch byl jasný a čerstvý, po tmavomodré obloze plulo pár bílých obláčků. Kdekdo si vyrazil na procházku. Také na rozhlednu, odkud byl nádherný výhled na krajinu, proudily skupiny výletníků. Trochu se divili menšímu, zavalitému chlapci, asi jedenáctiletému, a trochu mladšímu děvčátku, kteří se opírali o obrubní zeď a s nepopsatelnou trpělivostí obhlíželi dalekohledy okolí. Jiní výletníci, kteří obdivovali nedávno obnovené fasády rázovitých markovických domků, kroutili hlavami nad dvěma chlapci, kteří od rána okupovali jedinou telefonní budku ve vsi. Jediná telefonní budka v Bělovsi stála v ohnisku elipsy, kterou objížděli jiní dva kluci na kolech. Druhé ohnisko – každá elipsa má, jak známo, ohniska dvě – tvořilo hnojiště. Jeden z obou hochů měl na zadním zavazadle jakousi věcičku, z níž vycházel praskot a šum. Výletníci, kteří si chtěli rozložit své piknikové nádobíčko pod lípou u rozježeného rozcestníku, s nelibostí pozorovali dva kluky, kteří se tu proháněli s hlasitým povykem. Výletníci znechuceně odtáhli jinam, nikoli bez podezření, že přesně to bylo záměrem povykujících kluků. Ve zmíněných dvojicích náhle nastal pohyb, a sice podle určitého systému, který ovšem náhodní výletníci nemohli vytušit. 114
© Tim 2,2 o.s. - www.web4kids.cz
Začalo to tichým výkřikem Kristiny, neboť to byla ona, jak jste jistě již dávno uhodli, kdo teď z věže ukazovala určitým směrem. Tomáš, její společník, tam zamířil svůj dalekohled a řekl: „Je to on!“ Pak zvedl přístroj, který mu ležel u nohou, na roubení věže a vyjmul mikrofon. „Haló, Jardo, haló, Jardo!“ O několik kilometrů dál zastavil volaný kolo, zvedl mikrofon z aparátu připevněného ke brašně na zadním nosiči, a ohlásil se. „Slyším tě. Vidíš ho?“ „Odbočil zřejmě ze silnice 149. Teď jede každopádně po silnici k Lubovci.“ „Jasný. Jedeme podle plánu sedm.“ Viktor, další jezdec z elipsy, opřel už kolo o telefonní budku a vešel do ní. Zvedl sluchátko, vhodil minci a navolil číslo. „Akce honda,“ ozvalo se ve sluchátku. „Ahoj, Štefane. Zahlídli ho. Jede ze stočtyřicetdevítky do Lubovce. Takže plán sedm.“ „Jasně, už tam jedem.“ Na obou koncích padlo sluchátko do vidlice a čtyři cyklisté odsvištěli. Pozorovatelé na věži sledovali motorku na její cestě vesnicemi, pokud výhled dovolil, mezi poli a loukami. Nedalo se pochybovat, byl to ten, na kterého čekali. Mířil k domluvenému rozcestí „u ježatého rozcestníku“, nepříliš vzdálenému od rozhledny. 115
„Obránci mlýna“ (Eckart zur Nieden, překlad: Pavel Mareš)
Jirka a Zdeněk ho slyšeli přijíždět a vstali. Skutečně, byl to on. K jejich největšímu překvapení na ně však jen krátce pohlédl a přejel kolem! Hoši na sebe pohlédli. „Chápeš to?“ „Hm,“ uvažoval Jirka. „Třeba se chce nejdřív ujistit, že je kolem čistý vzduch.“ A taky ano. Za chvíli tu byl znovu, jel už pomaleji, rozhlédl se a zastavil. „Ahoj!“ zavolal Jirka. Muž kývnul rukou. Nechápali, co chce, a přišli blíž. „Sedněte na kola a jeďte za mnou. Bezpečnostní opatření.“ No pro mě za mě, pomyslel si Jirka, aspoň to bude o to delší. Nahlas řekl: „Oukej, ale nezapomeň, že nejsme tak rychlí jako ty!“ Vyskočili na kola a jeli za ním po štěrkové cestě, která vlastně sloužila jen ke svážení dřeva. Po chvíli zajeli trochu stranou na širší místo, kde ležely oloupané kmeny. Mladík postavil motorku na stojan a posadil se, když se předtím několikrát rozhlédl, na jeden kmen. Jirka a Zdeněk se usadili vedle, ale Zdeněk hned zase vyskočil. „Takový svinstvo!“ Byla to ovšem obyčejná smůla, kterou teď měl na kalhotách. „To zas bude řečí, zákaz televize nebo další trest,“ prorokoval temně a posadil se do trávy. Mladík si nechal přilbu na hlavě, což mělo jasný účel, aby ho nikdo nepoznal. „Takže nejdřív platba,“ podával Jirkovi pětistovku. 116
© Tim 2,2 o.s. - www.web4kids.cz
Ten po ní sáhnul se smíšenými pocity. Nesmí přece vzbudit podezření. „Co to mělo znamenat tuhle, jak jsi šel s tím policajtem k motorce a pak vyrazil jak blázen?“ zeptal se Jirka nevinně. „Ale, nic zvláštního. Chtěl vidět moje papíry. A protože moje číslo někdy tak přesně papírům neodpovídá, řekl jsem si, že raději zmizím bez dlouhého loučení.“ „Škoda, žes neviděl ten jeho dlouhý ksicht!“ „Umím si ho představit. Proto se tam teď nechci delší dobu ukázat. Ale něco je nutně potřeba zařídit. Čas tlačí.“ „A proč to tak spěchá?“ vyzvídal Jirka s úmyslem dozvědět se něco bližšího nebo alespoň protáhnout rozhovor. „Na tom nezáleží. Přesně to taky nevím. Ale to už jste si mezitím taky spočítali, že jde hlavně o to, tomu dědkovi ve mlýně co nejvíc zkomplikovat život.“ „A proč?“ Muž pokrčil rameny. „Aby odtud vypadl, řekl bych.“ „Myslíš, že někdo by rád mlýn koupil, a ten děda nechce pryč?“ „Každopádně zatím nic neúčinkovalo. Budeme muset vytáhnout těžší kalibr.“ „A co by sis tak představoval?“ „Oheň.“ „Oheň? Zbláznil ses?“ 117
„Obránci mlýna“ (Eckart zur Nieden, překlad: Pavel Mareš)
„Nono, klídek. Nemáte zapálit barák, jenom kůlnu.“ „No teda tohle!“ zděsil se Zdeněk upřímně. „To přece nejde! Zbourat plot nebo vypustit rybník – no prosím. Ale založit požár?“ „Ne, ne, kámo, to už jde fakt moc daleko,“ vpadl Jirka. „Vlastně už ten telefon bylo dost silný kafe, ale něco takovýho!“ „Jenom kůlna!“ naléhal zakuklenec, zdaleka už ne tak klidně jako při předchozích setkáních. „Je tam jen starý nářadí a dřevo. Od baráku je daleko a od lesa taky. Tam se nemůže vůbec nic stát!“ „Je to dost hrozný, i když přitom barák neshoří!“ „A právě o to jde. A nezapomeňte, že z toho koukají nejmíň dva tisíce. Mohl bych jít až na tři.“ „Ne, ne, tohle není nic pro nás. Udělej si to radši sám.“ „Já tam přece vůbec nemůžu jít! A času není nazbyt!“ Jeho hlas zněl skoro zoufale, i když se snažil ze svého sebejistého vystupování nic neslevit. „Proč není času nazbyt? Do kdy to má shořet a proč?“ „Shořet to vůbec nemusí, ale ten starej musí vypadnout. Víc o tom taky nevím. Nějakou roli v tom hraje 15. září. Šéf aspoň v tom smyslu cosi utrousil. Ale to vám vlastně vůbec nesmím říkat. Vidíte, jak je důležitý, aby to bylo odbyto co nejdřív.“ „Tak šéfovi prostě vyřiď, že to nejde.“ „Pak by to bylo všechno zbytečný. Dohodl si se mnou, že mi zaplatí teprve potom, co dědek bude pryč. 118
© Tim 2,2 o.s. - www.web4kids.cz
Když to neklapne, nedostanu nic.“ „Tak mu řekni…“ „Už dost!“ mávnul muž prudce rukou. „Vůbec jsem se s váma neměl vybavovat. Čím míň toho víte, tím líp, tedy pro vás.“ Jirka sváděl vnitřní boj, jestli má prozradit, že v zásadě už dávno pracují proti němu. Ale nakonec se přece jen neodvážil. Obával se výbuchu vzteku a možné pomsty. Oni dva na něj nemohli stačit a pomoc v dohledu nebyla. Ne, ať si to s ním později vyřídí policie! Ale zároveň ho nesměl nechat v nejistotě o tom, že kůlnu dědovi Kalouskovi rozhodně nezapálí. Jirka by si byl připadal hrozně podle, kdyby měl předstírat spolupráci a nechal si za ni ještě zaplatit. „Hele, já můžu mluvit jen sám za sebe, ale ostatní si budou určitě myslet to, co já. Nemá cenu ztrácet čas debatou, tohle zkrátka nepřichází v úvahu. Mrzí nás, že jsi sem jel zbytečně. Nám to tak neuškodilo, udělali jsme si prostě nedělní výlet.“ „Nezapomeňte, že jste v tom už stejně namočení! Policajty by některé vaše kousky mohly docela zajímat!“ „Chceš to na nás zkoušet s vydíráním?“ „A kdyby?“ „No prosím, klidně jdi na policii a řekni jim, co víš. A nezapomeň jim říct, jakou roli jsi v tom hrál ty.“ Ten výtečník ovšem věděl velmi dobře, že má dost důvodů, proč se policii raději vyhnout. Když se tihle klackové nedají zastrašit, nemá smysl se o to dál 119
„Obránci mlýna“ (Eckart zur Nieden, překlad: Pavel Mareš)
pokoušet. Nezbývá mu tedy než to odpískat? Třeba by mohl zkusit zahrát na jejich hrdost. „Nemyslel jsem si, že jste takoví zbabělci.“ Zdeněk zlostně vyskočil. Ale dřív než stačil něco říct, vpadl mu do toho Jirka: „S odvahou to nemá nic společnýho. Jenom si myslíme, že by to bylo svinstvo.“ Teď vyskočil naštvaně motocyklista, sedl na motorku a našlápl ji. Pak se ale ovládl a zkusil ještě naposledy zvednout nabídku: „Tři a půl tisíce?“ Jirka jen zavrtěl hlavou. S proudem nadávek, které se zde nedají reprodukovat, muž odstartoval a zmizel v prachu.
120
