PRAKTICKÁ VÝUKA PŘÍRODOVĚDNÝCH PŘEDMĚTŮ NA ZŠ A SŠ CZ.1.07/1.1.30/02.0024 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
Oborová exkurze BIOLOGIE
Téma: HOUBY V NAŠEM OKOLÍ Autoři: Mgr. Jiří Kout, Ph.D. Mgr. Zbyněk Houdek, Ph.D.
HOUBY V NAŠEM OKOLÍ
1
ÚVOD Houby tvoří nedílnou a nezastupitelnou složku přírodních ekosystémů. Na území České republiky se vyskytuje několik tisíc druhů hub vytvářejících plodnice a neznámý počet tisíců zástupců hub netvořících plodnice; přesto mírný pás zaostává za tropickými oblastmi. Pokud vyrazíme na houby, pak je naše pozornost většinou upřena na kloboukaté druhy, navíc jen hřibovitého vzhledu a sleduje jen prostý cíl - jejich konzumaci. Naplánovaná exkurze se pokusí provést zájemce příměstskými lesy v okolí Plzně a demonstrovat běžné, ale i neobvyklé druhy hub s výkladem jejich ekologie, taxonomie, případně kuchyňské hodnoty. 2 2.1
MÍSTO EXKURZE Bolevecké lesy Pokud si prohlédneme mapu Plzně, pak jako jednu z nejvhodnějších oblastí, kam jít na houby, zvolíme jistě lesy severně od Plzně, tzv. Bolevecké lesy (Obr.1).
Obr. 1
Orientační mapa Plzně s vyznačením místa exkurze (vyznačeno elipsou)
Vybraná oblast má pro přírodovědně zaměřenou exkurzi několik vhodných předpokladů: snadná dosažitelnost městskou dopravou, vyznačené turistické trasy, pestrost ekosystému doplněnou o vodní plochy a několik chráněných území (PR Petrovka, PR
2
HOUBY V NAŠEM OKOLÍ Kamenný rybník, PP Doubí). Negativním prvkem je značná návštěvnost. Bolevecké lesy tvoří převážně jehličnaté porosty s převahou borovice lesní, proto je také vhodnější návštěva v době podzimu, kdy zde vrcholí maximum růstu hub. 2.2 Trasa exkurze Naplánovaná trasa mykologické exkurze v Boleveckých lesích prochází kolem několika významných míst celé oblasti (Obr.2). Houby jsou však značně závislé na klimatických podmínkách, a je proto možná mírná modifikace trasy ve vztahu k růstu hub.
Obr. 2
Vyznačení navržené trasy exkurze tučnou přerušovanou čarou
Výchozím bodem bude konečná zastávka tramvaje č.4 na Košutce. Trasa nejprve sejde z mírného kopce k Šídlovskému rybníku, kde se nachází stanoviště narušená činností člověka, mimo jiné díky elektrickému vedení. Cesta dále bude pokračovat mimo turistické značky k železniční zastávce Plzeň-Bolevec, mineme další dva rybníky – Nováček a Třemošenský. Za zastávkou projdeme zahrádkářkou kolonií k okraji lesa u Seneckého rybníka. Po opuštění obytné zástavby jdeme rovnou cestou podél arboreta Sofronka až k rybníku Vydymáček, nad kterým se nachází PP Doubí. Naše exkurze pokračuje po okraji přírodní památky tvořené dubovým lesem až protneme železniční trať. Podél trati se pak
3
HOUBY V NAŠEM OKOLÍ obrátíme ke směru, ze kterého jsme přišli a pokračujeme až k silnici, kde přejdeme ke Kamennému rybníku. Zde se napojíme na zelenou turistickou značku, která nás dovede k PR Kamenný rybník a téměř celou ji obejdeme. Víceméně v přímém směru se vrátíme k Šídlovskému rybníku. 3 3.1
OČEKÁVANÉ NÁLEZY HUB Ekologické skupiny hub Z pohledu ekologie se houby mimo jiné rozdělují podle způsobu zisku živin na saprotrofy, symbionty a parazity. Na exkurzi nepochybně narazíme na každou z těchto skupin. Saprotrofní houby se živí odumřelým materiálem, proto všechny druhy na různých větvích nebo kmenech ležících na zemi můžeme označit za saprotrofy (výjimky se najdou). Paraziti využívají jiný živý organismus k zisku živin a vody, hledejme proto živé stromy a choroše na jejich kmenech, listy pokryté jakoby plísní apod. Symbionti (v pravém slova smyslu) pak jsou všechny ostatní houby. Prokázat symbiotický vztah však v terénu není možné. Jde o houby vytvářející vzájemně prospěšné spojení s rostlinami (mykorhiza). Zapište si nalezené druhy s prokázanou životní strategií zisku živin do následující tabulky (Tab.1). Tabulka 1
Rozdělení nalezených hub podle způsobu zisku živin
Saprotrofové
Saprotrofové
Symbionti (mykorhiza)
Symbionti (mykorhiza)
Paraziti
4
HOUBY V NAŠEM OKOLÍ 3.2
Taxonomické skupiny hub Taxonomie hub prodělala v posledních desetiletích velké změny, které často výuka na středních školách zcela opomíjí. Pro naše potřeby si vystačíme jen s nejznámějšími skupinami, které nám pomohou poznat biodiverzitu hub v naší přírodě. Základní rozdělení hub, které tvoří plodnice, je založeno na útvarech zajišťujících vznik spor. Vřeckovýtrusé houby (Ascomycota) formují ve svém výtrusorodém roušku vřecka se sporami uvnitř. Vřecko vypadá jako protažený pytlík ukrývající spory, vznikají tedy uvnitř. Druhá velká skupina makroskopických hub se nazývá Basidiomycota (houby stopkovýtrusé), podle svého útvaru, na kterém vznikají spory – basidie. Zde naopak spory vznikají zvnějšku basidie a ne uvnitř. Ze začátku může být problém tyto dvě skupiny odlišit, pokud nemáme možnost mikroskopování. Obě skupiny vytváří morfologicky odlišné plodnice, ale ty nemusí být vždy zřetelně tvarované, jak nám je popisují knihy. Charakteristickým tvarem plodnic pro vřeckovýtrusé houby jsou různé mističky nebo kalíšky (Obr.3) často malých rozměrů.
Obr. 3
Mističkovitá plodnice vřeckovýtrusé houby na příkladu řasnatky (Peziza)
5
HOUBY V NAŠEM OKOLÍ Stopkovýtrusé houby zahrnují vše, co sbíráme do košíku. Praktické rozdělení Basidiomycot (i když ne zcela respektující moderní systém) spočívá na celistvosti basidií. Primitivnější houby mají basidie dělené (vícebuněčné), to nám ale opět v terénu nepomůže. Na druhou stranu nemalá část těchto hub vytváří typicky rosoloidní plodnice (Obr.4), tvary můžou být různé, barvy často velmi pestré. Nejznámějším zástupcem této umělé skupiny je krásnorůžek lepkavý (Calocera viscosa) – Obr.5. Při prvním pohledu houbu odsunete na základě jejího tvaru ke kuřátkům (Ramaria). Pokud se však vrátíme o dvě věty zpět – k charakteru plodnic – z rosoloidní konzistence vyplývá nekřehkost, což je základní makroskopický rozdíl od kuřátek. Znak budeme mít jistě možnost ukázat na čerstvých plodnicích.
Obr. 4
Rosoloidní plodnice černorosolu bukového (Exidia glandulosa)
6
HOUBY V NAŠEM OKOLÍ
Obr. 5
Krásnorůžek lepkavý (Calocera viscosa)
Stopkovýtrusé houby s nedělenými basidiemi představují známější druhy v podobě např. kloboukatých hub. Základní makroskopický znak v terénu pro posouzení druhové příslušnosti je celkový tvar plodnice s typem hymenoforu. První, co nás napadne – rourky a hřiby. Pro naše terénní určování stačí, že hřibovité houby formují dobře vymezenou skupinu rourkovitým hymenoforem. Druhá skupina – jistě pružně odpovíme – prašivky a ty čárky, co mají vespodu. Mykologicky řečeno houby s lupenatým hymenoforem (Obr.5). Zde se nachází značné množství druhů a v podstatě není ani často možné přesně je určovat v terénu. Pozor na lišky (Cantharellus), ty nemají lupenatý hymenofor, patří do zvláštní skupiny mimo lupenaté houby. Rozdíl mezi lupenatým hymenoforem a typem u lišek si ukážeme v terénu.
7
HOUBY V NAŠEM OKOLÍ
Obr. 6
Lupenatý hymenofor – štítovka (Pluteus)
Ve starších systémech tvořila poslední skupina samostatný řád – houby nelupenaté (Aphyllophorales). Šlo spíše o sběrný řád pro houby s ostatním typem hymenoforu – ostnitý, hladký, lištnatý nebo poroidní. V jakémkoliv lese nepochybně potkáme houby s hladkým a poroidním hymenoforem, protože se mezi nimi nachází široce rozšířené dřevní druhy. Hladký hymenofor charakterizuje pevníky (Stereum). Pozor, i hladký hymenofor nese hymenium, obdobné nejasnosti si vysvětlíme na konkrétních příkladech. Ostnitý hymenofor vypadá jako posázené špičky vedle sebe, určitě budeme znát korálovce (Hericium), hojné jsou ostnatečky (Obr.6). Poroidní hymenofor mají choroše, dřevní houby rozličných tvarů i velikostí. A poslední uvedený příklad náleží právě liškám – lištnatý hymenofor. Zcela odlišně utvářené plodnice, s hymeniem ukrytým uvnitř, definuje uměle vytvořenou skupinu břichatkovitých hub (Gasteromycetes). Pod břichatky patří všechny ty houby, které práší výtrusy po mechanickém tlaku. Běžně v lesích nacházíme rozličné druhy pýchavek (Lycoperdon), hojně i rod pestřec (Scleroderma – obr. 8) odlišující se černým vnitřkem plodnice na rozdíl od hnědého u pýchavek.
8
HOUBY V NAŠEM OKOLÍ
Obr. 7
Ostnitý hymenofor - ostnateček (Steccherinum)
Obr. 8
Kulovitá plodnice břichatkovité houby - pestřec pýchavkovitý (Scleroderma bovista)
9
HOUBY V NAŠEM OKOLÍ Tabulka 2
Rozdělení nalezených hub podle základní morfologie
Vřeckovýtrusé houby
Stopkovýtrusé houby s dělenými basidiemi
Stopkovýtrusé houby hřibovitého vzhledu
Stopkovýtrusé houby s lupeny
Ostatní stopkovýtrusé houby
10
HOUBY V NAŠEM OKOLÍ 4
ZÁVĚR Po projití trasy v Boleveckých lesích potkáme celou řadu obecně rozšířených hub, na kterých budou demonstrovány nejdůležitější znaky. Výsledkem naší exkurze by měly být základní znalosti nejrozšířenějších druhů hub, které mohou pomoci před sběrem jedovatých dvojníků. Ukázka neobvyklých houbových skupin pak rozšíří povědomí o variabilitě a početnosti hub v naší přírodě.
LITERATURA 1. 2. 3. 4.
Baier, J., Hagara, L., Antonín, V.: Houby, Aventinum, Praha (2009). Holec, J., Bielich, A., Beran, M.: Přehled hub střední Evropy, Academia, Praha (2012). Kubát, K., a kol.: Botanika, Scientia, Mníšek pod Brdy (2003). http://www.mapy.cz/, staženo 23. 8. 2013.
11
