Speciální lichenologická exkurze základní pojmy a znalosti vhodné k osvojení před příjezdem na exkurzi.... David Svoboda
Lišejník = lichenizovaná houba
Mykobiont
Fotobiont
(mykosymbiont)
(fykobiont) (fykosymbiont)
Lišejníky = lichenizované houby Jméno dává lišejníku houba, nikoliv řasa:
(Sticta damaecornis f. canariensis)
(Sticta dufourii)
Sticta canariensis (Bory) Bory ex. Delise forma se zelenou řasou
forma se sinicí
Fotobiont
Mykobiont
- fotosyntéza - modifikovaná struktura - nepohlavní rozmnožování (velmi vzácně i pohlavní)
- výživa a ochrana fotobionta (UV, vyschnutí, ....) - stavba stélky - pohlavní rozmnožování
mykobiont: Basidiomycota ca 20 druhů lichenizováno
Multiclavula mucida
Lichenomphalia umbellifera
mykobiont: Ascomycota 42 % askomycet je částečně nebo zcela lichenizováno
98 % fotobiontů jsou askomycety
Fotobionti: 3 nejběžnější
zelená řasaTrebouxia
sinice Nostoc
zelená řasaTrentepohlia
Základní terminologie Typy stélek dle anatomie: homeomerická – na průřezu nerozlišená na kůru a dřeň, např. rod Collema heteromerická – rozlišena na svrchní kůru, dřeň, popř. spodní kůru, např. rod Lecanora, Parmelia, Peltigera Typy stélek dle morfologie: korovitá – lišejník celou stélkou přitisknut k podkladu, netvoří žádné lístky či jiné útvary, např. Rhizocarpon, Lecidea lupenitá – lišejník není tak těsně přitisknut k podkladu, tvoří všelijak zahnuté laloky, např. Collema, Peltigera keříčkovitá – lišejník tvoří malé keříčky, upevněn zpravidla v jednom bodě k podkladu, např. Cetraria, Usnea, Cladonia rangiferina
Heteromerická stélka (Peltigera aphthosa) heteromeric thallus Obecné schéma příčného řezu heteromerickou stélkou
Fotografie příčného řezu stélkou Peltigera aphthosa
svrchní korová vrstva (epidermis) „gonidiová“ (řasová) vrstva (fotobiont) dřeňová vrstva
spodní korová vrstva
rhiziny
Homeomerická stélka (Collema sp.) homeomeric thallus
vrstvy nejsou rozlišeny
korovitá stélka
crustose, efigurate, (squamulose) thallus
lupenitá stélka
foliose thallus
keříčkovitá stélka
fruticose thallus
fruticose pendular thallus
dimorfická, smíšená stélka
keříčkovitá podetia (kmínky) korovité či lupenité přízemní šupiny
Cladonia botrytes
dimorphic thallus
leprosní stélka
složená ze sorédií či sorediosních granulek - řasové buňky obalené hyfami houby bez kompaktní struktury
leprous thallus, granular thallus
Další morfologické termíny ... areoly – políčka stélky, rozpraskaná, dilatace (Rhizocarpon, Lecidea, Toninia), „areolovitá stélka“ prothallus – na okrajích stélky, pouze mykobiont (Rhizocarpon, Placynthium,...)
Ostatní morfologické útvary cilie, fibrily rhiziny žilky
pseudocyphely a cyphely pruina tomentum cephalodia
Cilie a fibrily cilia, fibrils
= hyfové brvité výrůstky
Rhiziny rhizines
Rhiziny = hyfová vlákna vyrůstající ze spodní strany stélky; nejčastěji mají fixační funkci
Žilky veins Peltigera canina
Peltigera leucophlebia
žilky = válcovité ztlustliny na spodní straně stélky
Pseudocyphely (pseudocyfely) a cyphely (cyfely) cyphella – otvor ve spodní (řidčeji svrchní) kůře stélky okrouhlého tvaru, ohraničený na průřezu kulatými buňkami pseudocyphella – bodové či protáhlé místo, kde dřen vystupuje na povrch stélky; psedocyphelly nejsou ohraničeny specializovanými buňkami
Cyphely a pseudocyphely
pseudocyphelly
cyphelly
Pruina: krystalky šťavelanu vápenatého vyloučené na povrchu stélky
Tomentum: tvoří se z volných hyf na povrchu stélky (jemné
vlášení)
Cephalodia = ohraničená část stélky morfologicky odlišená s jiným fotobiontem (sinicí), než obsahuje zbytek stélky
Lobaria amplissima
Nephroma arcticum
Reprodukce lišejníků Rozmnožování: pohlavní – plodnice jako u hub (apothecia, perithecia,…)
nepohlavní – konidie (nepohlavní spory) nejčastěji v pyknidách + vegetativní r. (viz dále)
Askomycety
Basidiomycety
Pohlavní rozmnožování – typy plodnic MAZAEDIUM – u řádu Caliciales, v době zralosti se masa spor s parafýzami „rozplizne“ do jedné masy (prototunikátní vřecka) APOTHECIUM – diskovitá plodnice lekanorovité lecideovité biatorinní zeorinní
PERITHECIUM – hruškovitá plodnice HYSTEROTHECIUM (lireloidní apothecium) protáhlá či puklinovitá plodnice
Apothecium
Apothecium - struktury
příklady apothecií
lekanorovité - stélkový okraj
lecideovité – vlastní okraj karbonizovaný
biatorinní - vlastní okraj; není nikdy karbonizovaný, při plném vývinu apothecia často chybí (konvexní apothecia)
zeorinní -
vlastní i stélkový okraj
Perithecium
- přisedlé - zanořené (nepovinné doplnění: někdy může mít karbonizované excipulum (obal plodnice), např. Verrucaria Involucrellum – karbonizovaná vrstva u ostiola (ústí) plodnice, může být jen vrcholové, dimidiátní (= dosahující spodku plodnice), nebo celistvé) příklady Verrucaria s kabonizovaným excipulem a dimidiátním involucrellem
Vřecka
Spory
- barva - typ, tvar - ornamentace - přehrádkování
- typ přehrádkování - velikost
Spory dvoubuněčné
Spory vícebuněčné (Graphis scripta)
Spory zďovité (murální)
Diploschistes muscorum
Rozmnožování – nepohlavní a vegetativní: nepohlavní – konidie (nepohlavní spory) nejčastěji v pyknidách + vegetativní r. (viz dále) – vegetativní útvary: soredie (sorédie): shluky buněk fotobionta obalené hyfami houby, často nahloučené v útvarech zvaných sorály isidie (izídie): ulamující se kousky stélky (kulovité, válcovité, korálovité atp. tvary) mající stejnou anatomickou strukturu, jako stélka (svrchní kůra, dřeň,…); vyrůstají na povrchu stélky (fragmentace stélek, phyllidia, ….)
Pyknidy (pyknospory = konidie = mitospory conidia
Nepohlavní rozmnožování houby
sorály a sorédie
soral, soredia Skrze praskliny v kůře se uvolňují řasové buňky obalené hyfami mykobionta. Často v útvarech zvaných sorály
Sorédie svrchní kůra vrstva fotobionta dřeň spodní kůra
Sorály – forma, barva, rozmístění…
Isidie (izídie) isidia
Isidie svrchní kůra vrstva fotob. dřeň
Na stélce se vytvářejí výrůstky, které zachovávají strukturu stélky, tzn. mají kůru, řasovou vrstvu i dřeň (popř. mají strukturu jako homeomerická stélka).
Isidie
Druhy lišejníků, které by měl student poznat ze základní přednášky/Dobronic (tj. než odjede na SPECIÁLNÍ exkurzi: Hypogymnia physodes Parmelia sulcata Physcia adscendens a P. tenella Xanthoria parietina
Peltigera (ve smyslu rod) Cladonia (ve smyslu rod, rozlišovat sobí lišejníky (C. rangiferina a dutohlávky s dimorfickou stélkou) Collema (ve smyslu rod)
Pseudevernia furfuracea Rhizocarpon geographicum Usnea (ve smyslu rod) Cetraria islandica
Parmelia sulcata – terčovka brázditá Parmelia saxatilis – terčovka skalní P. sulcata - lišejník s lupenitou stélkou, rostoucí na borce dřevin, hojná. Pozná se bílými rýhami na stélce (brázdičkami) a na povrchu stélky má sorédie (x Parmelia saxatilis, ta má izídie a roste i na skalách – foto vpravo).
Collema sp. – huspeník Collema cristatum – huspeník hřebenitý; příklad lišejníku s homeomerickou stélkou, fotobiont sinice rodu Nostoc; stélka za vlhka výrazně zvětší svůj objem a má rosolovitý charakter. Výskyt: na vápencových skalách, vzácné jsou u nás kortikolní druhy
Peltigera sp. – hávnatka P. aphthosa - lupenitá stélka, fotobiont zelená řasa, druhý fotobiont v cephalodiích Nostoc
Peltigera praetextata – příklad hojnějšího druhu se sinicí
Hypogymnia physodes – terčovka bublinatá sorédie Rtovité sorály na koncích laloků stélek.
Na okrajích laloků možno pozorovat též drobné, četné pyknidy (ložiska nepohlavních výtrusů.
Výskyt: jeden z nejběžnějších epifytických lišejníků s lupenitou stélkou (méně často roste též epiliticky); relativně toxitolerantní vůči mírnému znečištění ovzduší.
Pseudevernia furfuracea – terčovka otrubčitá izídie (tmavé kulovité útvary jsou buňky fotobionta).
Celkový vzhled terčovky; střední část stélky (tmavší zbarvení) hustě pokrývají nápadné válcovité izídie.
Keříčkovitý lišejník se šedivou stélkou (na rubu starších laloků černou); Výskyt: epifyt, hojný především ve vyšších polohách na kyselých substrátech (např. smrk, bříza).
Xanthoria parietina – terčník zední Lupenitá stélka s lekanorovitým typem apothecií; sekundární metabolity antrachinony žluté zbarvení
Výskyt: epifyticky na dřevě, zvláště na stromech podél komunikací, či epiliticky na skalách; častý nitrofilní druh.
Physcia adscendens – terčovník odstávavý Physcia tenella – terčovník tenounký Výskyt: epifyticky na borce listnatých stromů s úživnou borkou.
P. adscendens – nafouklé, kápovité konce laloků se sorály (vlevo) P. tenella – rtovité sorály na koncích laloků (vpravo)
Rhizocarpon geographicum – mapovník zeměpisný apothecium lecideovitého typu prothalus na okraji stélky a mezi aerolami (pouze mykobiont)
žlutá aerolovitá korovitá stélka
Výskyt: na silikátových skalách a balvanech, od nížin do vysokohoří; častý druh. Sutě jsou také velmi typickým biotopem tohoto druhu
Cetraria islandica - pukléřka islandská keříčkovitá stélka s pseudocyphelami – mezerami v kůře, sloužícími k výměně plynů sekundární metabolit fumarprotocetrarová kyselina se využívá jako léčivo
Výskyt: vřesoviště, bory, rašeliniště i vysokohorská bezlesí; častý, velmi variabilní druh.
Usnea sp. – provazovka Epifytický rod, několik desítek druhů, mnohé náchylné ke znečištění ovzduší, v současné době některé dříve vyhynulé druhy reinvadují do ČR. Usnea hirta
Usnea filipendula
Usnea subfloridana
Usnea longissima
Výskyt: epifyticky listnáče i jehličnany, kosmopolitní rozšíření
Cladonia rangiferina – dutohlávka sobí Lišejník s vzpřímenou keříčkovitou stélkou bez přízemních šupin (podrod Cladina)
C. stellaris, rangiferina, arbuscula, uncialis
Výskyt: na kyselých půdách, v borech, na vřesovištích, rašeliništích, pastvinách, kamenných sutích i lesnatých stráních; častý druh.
Kmínky šedé, popelavé až bělavé, koncové větévky jednostranně převislé.
Cladonia fimbriata – dutohlávka
třásnitá
Podrod Cladonia je charakterizován tzv. dimorfickou stélkou; tj. přízemními šupinami s kmínky (podécia). Druh Cladonia fimbriata má kmínky na vrcholu pohárkovitě rozšířené a jejich povrch je hustě pokryt sorédiemi.
Výskyt: na mechatých skalách, trouchnivějícím dřevě, bázích stromů i na holé lesní půdě či na vřesovištích a rašeliništích; velmi hojný druh.
