EXKURZE 9. 11. 2016 (pracovní textový podklad) BUDOVA FSS MU – „bývalá nová budova Německého vysokého učení technického“ (DEUTSCHE TECHNISCHE HOCHSCHULE) (1906-1910) Ferdinand Hrach (1862 - 1946) byl pozdně historizující architekt, v jehož tvorbě došlo pod vlivem Otto Wagnera k postupnému „očišťování“ jádra. V případě novostavby budovy Německé techniky se tak stalo: a) odlišením fasád a jejich významu; b) vztahem interiéru a exteriéru; c) zdůrazněním jádra: „rizality“ – výrazně profilovaná římsa – tektonické články d) zdůrazněním umělecké formy: dekorace věnovaná účelu stavby: alegorické personifikace (elektroinženýrství – architektura a stavitelství – chemie), grotesky, dubové listí, maskarony. Důležitost symetrie, proporce, siluety. Snaha docílit pravdivosti v architektuře. „Nikoli napodobení, ale rozvíjením renesančního základu“.
Tzv. RINGSTRASSE V BRNĚ (budována od 60. let 20. století) Příklady staveb: Heinrich Ferstel Českobratrský evangelický chrám Jana Amose Komenského (1862-68) Theophil Hansen: Besední dům (1871-1873); Pražákův palác (1872-1874)
IPB Banka (dnes ČSOB), Joštova 5 (1993-95)
Aleš Burian, Gustav Křivinka
Jedna z prvních velkých polistopadových realizací v centru města Brna. Stavba se stala finalistou architektonické Ceny Evropské unie Mies van der Rohe Pavilion Award 1997.
HOTEL AVION (1926-27)
Bohuslav Fuchs
Jeden ze symbolů české avantgardní architektury. Restauratér Miroslav Kostelecký se v roce 1926 rozhodl zmodernizovat svůj podnik v České ulici a na místě nízkopodlažního hostince nechal podle návrhu Bohuslava Fuchse postavit osmipatrový hotel. Architekt se musel vypořádat s extrémně úzkou a hlubokou původně středověkou parcelou (8x34 m), což mu umožnilo použití železobetonového skeletu, díky kterému také docílil nevšedních prostorových efektů v interiérech. Uliční fasáda hotelu je odlehčena velkými okny a světlým keramickým a opaxitovým obkladem. Kavárna se nacházela v prvním a druhém patře a na fasádě je vyznačena horizontálním dvoupatrovým arkýřem. Její prostor propojený zaoblenou hmotou schodiště je členěn galeriemi a různými úrovněmi podlah i stropů. Toto vertikální prolínání prostoru převzal Fuchs z tvorby francouzského architekta Le Corbusiera. Prostorovou různorodost dotvářely i zrcadlové stěny a světlo proudící velkými okny a luxferovými světlíky. Ve vyšších patrech, která směrem do ulice ustupují, aby nenarušila výšku uliční fronty, se nachází padesát hotelových pokojů přístupných ze samostatného schodiště z recepce a zcela nahoře byl umístěný byt majitele hotelu s terasou. Hotel, kavárna a restaurace tvoří sice tři samostatně přístupné jednotky, jejich provozní zázemí je však propojeno. Hotel Avion se díky promyšlené konstrukční stránce a prostorovým efektům stal inspirací pro řadu Fuchsových současníků (např. hotel Juliš v Praze od Pavla Janáka z roku 1933).
1
CONVALARIA (náj. dům s obchody a kavárnou) (1937)
Oskar Poříska
Na souběhu ulic České a Veselé vznikl v roce 1937 nájemní a obchodní dům podle návrhu Oskara Pořísky. Šestipodlažní stavba, jejíž součástí je i nejkratší pasáž v Brně, stojí na místě bývalé městské brány a její výrazná hmota tvoří novodobou dominantu vstupu do historického jádra. Stavba se pyšní řadou propracovaných funkcionalistických detailů, jako je světlý keramický obklad na fasádě se zaoblenými rohy, prosklené přízemí a pásová okna prvního patra s přiznanými železobetonovými sloupy či velkoměstské výkladce v patrech nárožního průčelí. K typickým prvkům pozdně funkcionalistické estetiky patří i lodní zábradlí terasy ustoupeného posledního patra. V přízemí se až do konce 20. století nacházela parfumerie Convalaria, podle níž se vžil název celé stavby. V prvním patře fungovala do 70. let kavárna Aloise Dorotíka, která se stala místem setkávání studentů a brněnských intelektuálů. V roce 2008 proběhla rekonstrukce celé budovy podle projektu architektů Jindřicha Škrabala a Ludvíka Gryma z ateliéru P.A.W. Ti docílili navrácení řady původních detailů a zachování autentického působení stavby, zároveň však přizpůsobili vnitřní prostory potřebám redakce deníků mediální skupiny Mafra, která v budově dnes sídlí.
OBCHODNÍ DŮM BROUK A BABKA (dnes Baťa) (1934)
Miroslav Kopřiva
Firma spolužáků z obchodní akademie Jaroslava Brouka a Josefa Babky byla založena v roce 1908 a existovala až do jejího znárodnění po komunistickém převratu v roce 1948. Největšího rozmachu dosáhla v meziválečné době, kdy obchodní domy Brouk a Babka vznikaly na celém území Československa (např. Bílá labuť v Praze) a byly do velké míry spojeny s funkcionalistickým tvaroslovím. Pokrokové bylo i technické vybavení domů, které zahrnovalo potrubní poštu a eskalátory a také zákaznický servis nabízející samoobslužný prodej, zásilkovou službu a prodej na úvěr. V obchodech byly běžně zřizovány dětské koutky nebo odpočinková zázemí pro zaměstnance. Pětipatrová budova v České ulici v centru města má jako většina obchodních domů této firmy částečně volné přízemí na sloupech s výkladci umístěnými kolmo k uliční čáře. Patra jsou prosvětlena pásovými okny, poslední podlaží s administrativním zázemím ustupuje a tvoří terasu.
MORAVSKÁ BANKA (1928-30)
Bohuslav Fuchs, Ernst Wiesner
Budova Moravské banky je ojedinělá zejména po stránce konstrukční. Obě uliční fasády (do nám. Svobody i ulice Veselé) jsou zavěšeny na předsazených stropních deskách, nosné pilíře železobetonového skeletu jsou tedy vtaženy do interiéru. Výsledkem je vzdušná fasáda členěná pouze vertikálami závěsného systému a horizontálami oken s opaxitovými parapetními deskami. Ústřední hala s přepážkami je umístěna v prvním patře a zastřešena skleněnými luxfery. Vstupní hala se schodištěm i železobetonové pilíře v interiérech jsou obloženy bílým mramorem. Původní elegantní bankovní přepážky ani většina ostatního vnitřního vybavení se ale nedochovala. Budova banky, jež dodnes slouží svému původnímu účelu, se stala důležitou součástí veřejného života hlavního brněnského náměstí díky pasáži s obchody a restauracemi. V posledních dvou patrech se navíc nacházely prostorné byty, jejichž existenci naznačují ustupující terasy. Výstavba multifunkčně koncipovaných administrativních budov byla státem finančně podporována. Představovala totiž jedno z řešení tehdejší bytové krize a jejich všestranné využití také přispívalo k obohacení společenského dění přímo v centru města.
PALÁC ALFA (1930-37)
Bohuslav Fuchs, František Hrdina, Karel Bezrouk
Multifunkční komplex paláce Alfa vznikl na místě barokních šlechtických domů Mitrovských a barona von Freyenfelse v dnešní ulici Poštovské. Návrh Bohuslava Fuchce počítal s nárožní věží, opaxitovým obkladem a výrazným horizontálním členěním stavby pásovými okny. Fuchsův projekt však byl dále 2
přepracován Technickou kanceláří Františka Hrdiny. Staviteli se zřejmě zalíbila myšlenka prvního brněnského mrakodrapu podle soudobých amerických vzorů, nárožní věž tak byla zvýšena na 14 pater. Kvůli přísným regulačním nárokům a komplikovanému statickému zajištění budovy však nakonec byla realizována umírněnější devítipodlažní varianta. Osmipatrový palác je tvořen jednopatrovou obchodní halou s galerií krytou proskleným stropem, na niž ve vyšších patrech navazují obytná křídla se třemi dvory. Z pasáže vede osm vchodů do zhruba 180 bytů různých velikostí vybavených ústředním topením a přístupných výtahy. V suterénu se původně nacházelo kino Alfa pro 800 diváků a taneční bar Metro-Hall.
OBCHODNÍ DŮM FIRMY BAŤA, Kobližná a Jánská (1930-31)
Vladimír Karfík
Na místě historických nízkopodlažních staveb měl vzniknout první evropský mrakodrap. Po nevydařené vyzvané soutěži a dalších průtazích s výběrem vhodného návrhu oslovil Tomáš Baťa architekta Vladimíra Karfíka, který mohl zúročit svoje zkušenosti z ateliéru amerického architekta Franka Lloyda Wrighta a navrhl konečnou podobu stavby. Ta měla být tvořena podélnou horizontálně členěnou hmotou obchodního domu a štíhlou věží administrativního zázemí. Stavba značně propagované a veřejností očekávané nejvyšší budovy v Evropě byla započata v roce 1930. Aby Baťův plánovaný Dům služeb o dvaceti třech podlažích mohl vůbec vzniknout, bylo potřeba věnovat velkou pozornost základům v ne příliš ideálním podloží této části Brna, které byly tvořené rámovou konstrukcí na 245 desetimetrových pilotách. Přesto nastaly v průběhu stavby problémy se spodní vodou a také s požadavky stavebního úřadu, jenž našel nedostatky v armatuře nosných sloupů budovy. Stavba tak musela být zastavena již v osmém podlaží a z plánovaného mrakodrapu tak bylo realizováno pouhé torzo. Zavěšená fasáda byla horizontálně členěna pásy zrcadlových oken a opaxitu kryjícího parapety se svítícími reklamami. Budova byla vybavena dvěma rychlovýtahy, centrálním vytápěním a elektrickým odsávacím zařízením. V suterénu byla umístěna prodejna pneu, čištění a opravna obuvi a kinopedikúra, v přízemí prodejna a správkárna punčochového zboží a v prvním až čtvrtém patře prodejny obuvi a pedikúry. V pátém patře se nacházela opravna obuvi, v šestém jídelna a v sedmém kanceláře. V roce 1944 byla fasáda poškozena výbuchem při náletu spojeneckých vojsk. Dnešní změněný vzhled fasády je však výsledkem rekonstrukce obvodového pláště v roce 1966, při které byly použity jediné dostupné typizované prvky tzv. boletických panelů, jež zcela narušily původní horizontální členění fasády. Od privatizace stavby v roce 1994 se objevilo několik návrhů na dostavbu nehotového mrakodrapu.
GENERÁLNÍ ŘEDITELSTVÍ BÁŇSKÉ A HUTNÍ SPOL., Kobližná (1922)
Karl Lehrmann
Báňská a hutní společnost se po rozpadu Rakouska-Uherska rozhodla přesunout svoje sídlo z Vídně na území nově vzniklého Československa, aby neztratila kontrolu nad svými severomoravskými doly. Nárožní budova generálního ředitelství na rohu ulic Kobližné a Sukovy je koncipována jako multifunkční stavba sloužící firmě i obyvatelům města. Požadavek na adekvátní reprezentativnost splňovalo klasicizující monumentální pojetí budovy v duchu vídeňské moderny a pozdního historismu, pokrokový železobetonový skelet umožnil stavbu v té době jedné z nejvyšších veřejných budov v Brně. Fasády jsou členěny výraznými římsami se zubořezem a zdobeny polygonálními arkýři se specifickou reliéfní výzdobou. Z nároží se vstupovalo do kavárny v přízemí, jež bylo vyčleněno i obchodům a tržnici v boční Sukově ulici.
PALÁC MORAVA, Divadelní, Benešova (1926-1933 + 1935)
Ernst Wiesner
Formální pojetí této multifunkční budovy rozhodně nekorespondovalo s tehdy převládajícím směřováním k oproštěné estetice funkcionalismu. Fasádní rastr železobetonové konstrukce vyplněný režným zdivem 3
elegantně opisuje křivku ulice Benešovy a expresivně se láme do ulice Divadelní. Zde je prolomením hmoty dosaženo žádoucího jižního prosvětlení bytů v horních patrech. Dvoupatrový prosklený sokl obsahoval v přízemí obchody, v prvním patře se nacházely kanceláře a prostorná kavárna. Pestrou náplň veřejných prostor objektu doplňovalo suterénní varieté a prostorný kinosál. V roce 1935 se Moravská zemská životní pojišťovna rozhodla přestavět i budovu sousedního Doretova dvora na Malinovského náměstí. Nakonec zvítězil opět návrh Wiesnerův, který sjednotil oba domy v kompaktní blok. Jeho projekt byl ovšem některými současníky kritizován jako tradiční a konzervativní. Navržená stavba navazovala cihlovou fasádou na již stojící dům a její výrazná hmota tvoří přiměřený protipól protějšího Mahenova divadla. Původní čtyřpodlažní stavbu Doretova dvora připomíná členění oken (původně byla větší) i oblouky v přízemí, prosvítající za předsazenými výkladci. Travertinem obložená polygonální nároží, mohutný centrální vstupní portál a plná hmota posledního patra ještě podtrhují reprezentativní účinek sídla pojišťovny. Wiesnerovo pojetí stavby tedy neusiluje o nejmodernější formální řešení v duchu soudobých funkcionalistických zásad. Jeho přínos spočívá spíše v citlivé reakci na již existující městskou zástavbu, v jejím doplnění a snaze o vytvoření dokonalé urbanistické syntézy.
REKONSTRUKCE DOMU UMĚNÍ (1946)
Bohuslav Fuchs
Německý Dům umělců vznikl podle návrhu Heinricha Carla Rieda na brněnské okružní třídě v roce 1911. Tato historizující stavba byla však za druhé světové války silně poškozena a její rekonstrukce se v roce 1946 ujal architekt Bohuslav Fuchs. Ten očistil fasádu od dekorativní výzdoby a původně zaoblený vstupní rizalit nahradil kubickým tvarem. V roce 2009 proběhla rekonstrukce objektu podle návrhu architekta Petra Hrůši.
ZEMANOVA KAVÁRNA (1925-26)
Bohuslav Fuchs
V blízkosti dnešního Janáčkova divadla v parku Koliště na brněnské okružní třídě stával na začátku 20. století dřevěný pavilon zvaný Café Schopp. Po první světové válce jej koupil kavárník Josef Zeman a rozhodl se na jeho místě vybudovat zděnou kavárnu. Vybral si proto mladého architekta Bohuslava Fuchse, kterému se podařilo navrhnout první důsledně funkcionalistickou budovu v Brně, jež byla pod názvem Pavillon otevřena roku 1926. Hmotu stavby tvoří kvádr hlavního převýšeného prostoru kavárny, k němuž jsou připojeny kubické objemy hlavního vstupu, salónku a dvoupatrového provozního zázemí. Toto radikálně funkční pojetí redukované na jednoduché kubické tvary a prosklené stěny se již od počátku 20. let objevuje v tvorbě Le Corbusiera. S jeho tvorbou se mohli brněnští architekti kromě časopiseckých publikací setkat i díky přednášce Purismus a francouzská architektura, jež zazněla v Brně roku 1925. Na ní mohl představit například již existující typový dům Citrohan s prosklenou stěnou převýšené haly. Bohuslav Fuchs také použil velká skleněná okna v železných rámech, jež se v letních měsících zasunovala do suterénu, takže propojení interiéru s exteriérem bylo dokonalé. Již o pět let dříve zde aplikoval systém, který se později proslavil díky brněnské vile Tugendhat. Součástí jeho návrhu byly i interiérové doplňky provedené v mědi a mosazi. Svému účelu sloužila kavárna až do znárodnění v roce 1948, kdy byla přeměněna na mateřskou školu. Na počátku 60. let bylo však rozhodnuto o její demolici kvůli stavbě Janáčkova divadla. Kavárna byla zbořena roku 1964 kvůli stavbě divadla, roku 1995 byla nedaleko původního umístění postavena její replika (včetně původně nerealizované části).
4
JANÁČKOVO DIVADLO (1960-65)
Otakar Oplatek, Jan Víšek, Ivan Ruller a další
Výstavba Janáčkova divadla, probíhající v první polovině šedesátých let 20. století, byla vyústěním půlstoletých snah o nalezení nejvhodnějšího projektu české divadelní scény v Brně, jenž by v sobě spojoval kvality estetické, technické, kapacitní i reprezentativní. Jde o modernistické propojení klasické architektury, dědictví funkcionalismu a moderních trendů ze zahraničí. Nosná konstrukce se skládá ze železobetonového monolitického skeletu s výplňovým zdivem, hlediště a jeviště jsou zastropeny ocelovými vazníky. Na povrchy exteriérů a interiérů jsou použity materiály jako kámen, dřevo, ocel, sklo a hliník. Obložení a dlažby jsou ze žuly, černého syenitu a vápence. Dřevěná obložení jsou z jilmu a ořechu.
MORAVSKÁ ZEMSKÁ ŽIVOTNÍ POJIŠŤOVNA, Mozartova (1921-22)
Ernst Wiesner
V letech 1921–25 byla podle návrhu Ernsta Wiesnera zastavěna proluka po bývalém jezuitském klášteře v centru Brna, který byl zbořen během rozsáhlé asanace v roce 1904. Symetrická fasáda čtyřpodlažní stavby s centrálním portálem je tradičně rozvržena na vysoký přízemní kamenný sokl, tělo stavby s liniemi okenních os a výraznou korunní římsu. Ta je zdůrazněna balustrádou, jež tvoří zábradlí unikátní střešní zahrady. Standardně řešená dispozice je tvořena třemi trakty s širokou středovou chodbou a kancelářemi. Loosovský důraz na použití kvalitních a vizuálně zajímavých materiálů doplňují historizující dórské pilastry vstupní haly. Tyto zdobné prvky už ovšem nenajdeme u Wiesnerovy sousední banky Union, která je modernější i po konstrukční stránce. Namísto masivního zdiva je zde použita železobetonová konstrukce.
ČESKÁ BANKA UNION, Beethovenova (1921-25)
Ernst Wiesner
V proluce po bývalém jezuitském klášteře v ulici Beethovenově vznikla v letech 1921–25 budova brněnské filiálky České banky Union. Vertikální hmota uličního průčelí stavby zdůrazněna průběžným schodišťovým oknem je rovnocenným partnerem mohutné věži vedlejšího jezuitského kostela, na níž opticky navazuje i výrazným travertinovým dvoupatrovým soklem. Stejně jako u budovy Moravské zemské životní pojišťovny v Mozartově ulici, se kterou tvoří jeden celek, i zde je dbáno na monumentální reprezentativní účinek, detailní propracovanost a výběr kvalitních materiálů. Symetričnost fasády tvořená hlubokým ostěním hlavního vstupu a osou trojitých oken narušuje odstupňované poslední patro se střešní zahradou (dnes bohužel již neudržovanou), jež uchvátila i samotného Le Corbusiera, který navštívil Brno v rámci cyklu přednášek pořádaného Klubem architektů v roce 1925. Použití železobetonového skeletu umožnilo značnou variabilitu dispozice. Přízemí bylo využito pro monumentální reprezentativní halu s přepážkami obloženou mramorem, v suterénu se nacházel archiv a trezory. V jednotlivých patrech vznikly různě velké kanceláře pro úředníky. V budově sídlí od roku 1950 Český rozhlas Brno, jenž si interiéry značně upravil pro vlastní potřeby. Ve vstupních prostorách byly instalovány nízké podhledy, původní hala s přepážkami a železobetonovými pilíři byla rozdělena na jednotlivá nahrávací studia.
POLYFUNKČNÍ OBJEKT, Kozí 5 (2007-2009)
Maura / Markéta Veselá
Zadáním bylo vytvořit maximálně variabilní plochu pro maximální různé účely. Budoucí nájemci nebyli známi a plocha k zastavění byla velmi malá. Dispozice je zcela volná s trojicí ocelových sloupů uprostřed, na fasádě pak nosný systém představuje trojice pilířů. Sousední objekt po levici přestavuje historizující dům z přelomu minulého stolení a po pravici nedávno zrekonstruovaný funkcionalistický nájemní dům architekta Otto Eislera. Nový dům se nachází na území MPR vedle památkově chráněných objektů, a proto se snaží svou půdorysnou a výškovou stopou respektovat charakter okolní zástavby. Dominantním prvkem na fasádě je kamenný obklad s reliéfním písmem. Trojice pásů jemným vyosením naznačují pohyb pomyslné šroubovice. Tmavé pozadí fasády 5
dává vyniknout světlým kamenným pásům a bezrámová skla odráží kousky historie sousedních domů a krátce záblesky spěchající chodců.
NÁJEMNÍ DŮM S KAVÁRNOU / U SEDLÁČKA / známá pod názvem ZEMANOVA KAVÁRNA, Josefská 493/4 (1936) Vítězslav Korn Téměř neznámý architekt Vítězslav Korn postavil dům pro kavárníky Josefa a Viléma Sedláčkovy. Multifunkční dům s kavárnou a cukrárnou, moderní luxusní interiérová výzdoba. Nejdéle a bez přestávky fungující kavárna v Brně. Pěkný příklad brněnského funkcionalismu.
Tzv. ŘÍMSKÉ NÁMĚSTÍ Do roku 1744 nesla lokalita název Židovský plácek, protože se nacházelo v tehdejší židovské čtvrti. Svůj dnešní název obdrželo podle neuspořádanosti a nepravidelnosti místní výstavby. Oficiálně se jedná o Františkánskou ulici, jejíž jižní stranu tvoří zdi františkánského kláštera s kostelem svaté Máří Magdaleny. Město uvažuje o rekonstrukci strategicky umístěného náměstí, výsledky zatím nejasné…
ZELNÝ TRH Zelný trh (německy Krautmarkt, v hovorovém jazyce často nazýván Zelňák) je náměstí v brněnské čtvrti Brno-město. Většina plochy je po část roku využita jako tržiště, kde se prodává ovoce, zelenina, květiny aj., jinak náměstí slouží především jako parkoviště. Tržiště, jehož původní název byl Horní trh, vzniklo v 13. století na tehdy ještě nezastavěném místě. Jeho součástí byly též Drůbeží trh, Hrnčířský trh a Vetešnický trh. Teprve až v 15. století dostává svůj dnešní název Zelný trh (německy Krautmarkt). Zelný trh byl i důležitým místem spravedlnosti – byl tu pranýř a klec pro zločince. Historický ráz náměstí byl v 50. letech 20. století porušen velmi necitlivým zásahem – výstavbou budovy obchodního centra (tržnice) v severozápadním rohu náměstí na místě domu zničeného americkým náletem v listopadu 1944. V roce 2010 byl veřejnosti představen posléze zamítnutý záměr soukromého investora vybudovat v dolní části náměstí podzemní garáže se 60 stáními. Rekonstrukce z roku 2015 (více v čas. ERA21 4/2015) Problém – vypadá to pořad stejně? Po obvodu náměstí je použita starší opotřebovaná dlažba. Na náměstí přibyly i stromy, odpadkové koše a lavičky. Novinkou jsou také tři podzemní kontejnery na tříděný odpad. Vedení městské části se chystá budovu bývalého obchodního centra opravit a zřídit v ní dvoupatrovou krytou tržnici, která na Zelném trhu v minulosti fungovala. Nyní je také přísnější výběr prodejců s cílem omezit přeprodávání zeleniny z velkoobchodů.
Katedrála svatého Petra a Pavla (zkráceně Petrov) je národní kulturní památkou, patří k nejvýznamnějším architektonickým památkám jižní Moravy a také mezi nejvýraznější brněnské dominanty (mj. je vyobrazena na české desetikoruně). Obě věže jsou vysoké 84 metrů, interiér lodi a vnitřní zařízení je převážně barokní od sochaře Ondřeje Schweigla. Současná vnější silueta se dvěma věžemi vznikla podle návrhu architekta Augusta Kirsteina, který vzešel jako vítězný z architektonické soutěže v roce 1901. Na jeho základě byl chrám přestavěn 1904–1909 ve stylu novogotiky.
6
DENISOVY SADY (1818–2008) Vznik parku Denisovy sady se datuje dnem 4. října 1818, kdy došlo k slavnostnímu odhalení obelisku v nově upravených sadech. V minulosti bylo místo příkrým skalnatým kopcem, zvaným Puhlík, který byl postupně zabírán opevňovacím systémem. V roce 1799 bylo na jeho úbočí postaveno 14 zastavení křížové cesty, podle níž se kopci začalo říkat Kalvárie. V den svého založení byly sady pojmenovány Františkov, na počest císaře Františka, který měl ten den svátek. V parku se kromě obelisku nacházela také oranžérie (dnešní Kolonáda), skleníky a zahradní altán (dnes Hudební pavilon) a na jihozápadním úpatí empírová studánka Fons Salutis. V roce 1919 byl park přejmenován na Denisovy sady po francouzském historikovi Ernstu Denisovi, který přispěl ke vzniku samostatného Československa. V roce 1941 rozdělilo park na dvě části prodloužení dnešní ulice Husovy a spodní část byla pojmenována Studánka. Posledními velkými úpravami před probíhající rekonstrukcí prošel park v roce 1961, kdy zde byla mimo jiné vybudována také kavárna s letní a taneční terasou a horní spojovací cesta otevírající panoramatické pohledy na jižní část města. V roce 2000 byl park rozšířen o dvě Kapucínské terasy a probíhá jeho postupná rekonstrukce, která získala několik ocenění.
HOTEL INTERNATIONAL (projekt: 1958-59, realizace: 1959-62) Arnošt Krejza, Miloš Kramoliš a kol. Brněnský hotel International vznikl v reakci na prudce se rozvíjející veletržní akce v padesátých letech, při nichž bylo nutné ubytovat velké množství hostů. Tehdejší kapacity zdaleka nestačily pokrýt potřeby návštěvníků, komplikace nastávaly především v době konání mezinárodních strojírenských veletrhů. Pro výstavbu byl vybrán pozemek o rozloze zhruba 2 ha mezi ulicemi Husovou a Veselou a sevřený dvěmi významnými budovami z 19. století v neorenesančním stylu (Uměleckoprůmyslové muzeum a Pražákův palác). Velmi výhodná poloha pod svahem Špilberku a v bezprostředním spojení s centrem města však nesla i komplikovanou otázku vztahu k původní zástavbě. Pro nespojitost moderní stavby s muzei v historizujícím stylu byla plocha mezi nimi ponechána volná (sloužící jako parkoviště) a hlavní těleso hotelu odsunuto směrem k ulici Veselé. Ze stejného důvodu byla zvolena horizontální varianta namísto výškové budovy, navrhované Vilémem Kubou. Jedenáctipodlažní část stavby je založena na železobetonové desce a skeletu ze stejného materiálu v modulu 6,60 x 5,25 při výšce běžného podlaží 3,20m. Vnitřnímu uspořádání odpovídá navenek i rastr fasády, kde na každou obytnou buňku připadá jedno čtvercové pole. Vzhled hotelu tedy udává především síť vertikálních a horizontálních linií konstrukce, vyplněných deskami barevného skla s hliníkovou kostrou. Současně se stavbou hotelu byla prováděna i výtvarná výzdoba, kterou byli pověřeni významní umělci, z nichž se mnozí přímo účastnili světové výstavy Expo 58 v Bruselu. V interiéru se řešila především podoba a výbava společenských místností, a to od podlah, stropů, osvětlení, přes mozaiky a keramické nástěnné prvky až po kovové plastiky, kamenné sochy a sklářská díla. Je zde tedy rozsáhlým způsobem zachycen aktuální výtvarný proud z přelomu 50. a 60. let, tzv. "bruselský styl". Brněnský hotel International se pro svoji významnou roli stal hned od svého vzniku předmětem žhavých diskusí, které přetrvávají dodnes. Lze jej považovat za nekompromisní zásah mezi historické budovy i za výjimečně moderní stavbu, která se na rozdíl od pražského Internationalu (dokončeného v roce 1956 ve stylu socialistického realismu) otevřela západním vlivům, a to z Bruselu i Brazílie, a zároveň nese rysy pozdního českého funkcionalismu. Nicméně z dnešního pohledu může také hlavní fasáda budovy svým monotónním rastrem, odhalujícím seskupení a rozměry pokojů, až příliš výrazně upomínat na tehdejší budování obytných komplexů.
7
Zdroje:
především Brněnský architektonický manuál. Průvodce architekturou 1918-1945: www.bam.brno.cz/ články na Archiwebu: www.archiweb.cz časopis ERA21, 4/2015 studijní materiály prof. Kroupa (viz Skripta pro předmět HEN507 a Prezentace k 10. výročí založení FSS - Historie budovy FSS) přednášky na Semináři dějin umění a vlastní zjištění
8
