Obnova farnosti Šance kompetentního doprovázení farního společenství Petr Slouk Skalský dvůr, 22. 4. 2005 Vážený pane biskupe, vážené dámy, vážení pánové, děkuji za pozvání na konferenci, které jsem s radostí přijal. Jsem velmi rád, že se mohu zúčastnit tohoto setkání: aktuální tematika shromáždila tolik angažovaných žen a mužů, kterým leží na srdci budoucnost našich farností, kteří se zde sešli, aby si vyměnili názory a zkušenosti a aby se navzájem inspirovali. Z praxe jsme přišli – do praxe se zase vrátíme. Byl jsem požádán, abych představil nějaký zajímavý podnět z Rakouska, který by mohl být pro nás zde zajímavý a přínosný. Nejde o to jednoduše přebírat něco ze zahraničí, bezmyšlenkovitě, se vším všudy, nýbrž o podnět, který vede k rozšíření obzoru, k podnícení fantazie, k povzbuzení řešit problémy vlastním, originálním způsobem odpovídajícím danému kontextu. Jinak by se mohlo stát, že přeberu a uvedu do praxe něco, co sice jinde funguje, ale v našich poměrech je zčásti nebo zcela nepoužitelné (někdy stojí v pozadí postoj dárce, který je o svém projektu přesvědčen ve smyslu rozvojové pomoci, což není výměna a vzájemné obohacení, nýbrž většinou pohyb jedním směrem).
1. Východisko Církev je společenství Bohem povolaných žen a mužů, kteří uslyšeli Boží hlas, kteří se křtem stali členy církve a byli obdarováni dary Ducha Svatého ve svátosti biřmování. Všichni pokřtění mají tedy toto základní povolání: být členy Božího lidu, který putuje dějinami, který směřuje do Božího království a který má svůj úkol: být svátostí, znamením vnitřního spojení s Bohem uprostřed dnešního světa. “Církev je totiž v Kristu jakoby svátost neboli znamení a nástroj vnitřního spojení s Bohem a jednoty celého lidstva” (LG 1). Univerzální Boží lid se skládá z místních církví (tj. diecézí) a v nich existuje1; stejně tak sestává diecéze z jednotlivých menších společenství – územního nebo personálního
1
Srov. LG 23.
1
charakteru. “Farnost je určité, natrvalo zřízené společenství křesťanů v místní církvi, svěřené pod vedením diecézního biskupa do pastorační péče faráři, jako jejímu vlastnímu pastýři” (kán. 515 CIC, § 1). Církev není tedy jen spontánním společenstvím, ale i organizací, institucí. Má své vedoucí na nejvyšší úrovni (biskupy) s různými odděleními (kurie, komise, sekretariáty); svůj úřad vykonávají tím, že delegují zodpovědnost za dílčí úseky svým podřízeným (kněžím, vedoucím center apod.). Tyto dva aspekty jsou důležité pro chápání tohoto příspěvku. •
Církev je společenstvím Bohem shromážděných žen a mužů, kteří mají svoji misi, své poslání, tady a teď: být svědkyněmi a svědky evangelia v tomto světě, na konkrétním místě.
•
Církev je také organizací – každé větší společenství musí mít nějakou strukturu a služby (úřady), aby mohlo fungovat a dostát svému poslání.
Oba aspekty v sobě skrývají výzvy: •
Čas od času se ptát, zda jsme jako putující Boží lid věrni svému poslání, zda náš život, naše praxe, jak ve farnosti tak i v osobním životě, odpovídá evangeliu, Boží vůli. Co ode mě, od nás Pán očekává? Jedná se o cestu k duchovním kořenům. Ale ne odtrženě od reality, nýbrž v kontextu dnešní doby.
•
Jak je to s využitím charismat, darů, které má každá členka/každý člen církve? Byly už odhaleny, jsou stále rozvíjeny ve prospěch společenství? Každá/každý věřící má své nezastupitelné postavení. – Rozličné služby/úřady vyžadují odpovídající vzdělání, kompetence; občas se ocitá v zapomnění nutnost dalšího vzdělávání, kultivace a rozvíjení schopností a darů, stálá reflexe. Investice v této oblasti se brzy odrazí na kvalitě naší služby a našeho svědectví.
Společenství, které zachytlo tyto výzvy a chce se jimi zabývat, má nyní mnoho možností jak se pozastavit, reflektovat současnou situaci, obnovit se a utvářet budoucnost. Kdo má odvahu a fantazii, ten si najde způsob a cestu!
2. Obnova farnosti V Rakousku existuje mnoho možností farních obnov. Záleží jednak na tom, kdo to nabízí a provádí, jednak na kontextu “obnovované” farnosti. Nyní představím obnovu farnosti, doslovně rozvoj farní obce, jak se o ní zmiňují Paul M. Zulehner, Hannes Gönner a Johannes
2
Schweighofer v brožurce Farní analýza.2 U vzniku této metody stála žádost ředitele pastoračního úřadu diecéze Eisenstadt na “Pracovní skupinu pro sociální výzkum v církvi”3 o vyvinutí instrumentu pro farní analýzu z roku 1995. Dělat farní analýzu má ovšem smysl jen tehdy, když se použije jako část dlouhodobého procesu, delšího vývoje (farní obnovy); tím je dána větší pravděpodobnost, že se nebude jednat jen o jednorázovou akci, o nějakou bublinu, která rychle praskne, ale že plody vynaloženého snažení budou trvalejšího charakteru.4 Autoři doporučují těm, kteří zvolí tuto metodu, aby si pozvali experty zvenku, ženy nebo muže, kteří již takovou obnovu někdy absolvovali nebo jsou kompetentními profesionálními poradkyněmi nebo poradci v této oblasti.5 2.1. Jednomyslné rozhodnutí Na začátku cesty obnovy/rozvoje farnosti stojí pokud možno jednomyslné rozhodnutí, které musí být podporováno vedením farnosti nebo společenství. Ten nápad nebo popud nemusí vyjít od kněze nebo farní rady, tito ale nesmí být proti, nesmí bránit obrodnému procesu. Jaké důvody vedou farnost (nebo jiné společenství, organizaci) k takovému rozhodnutí? 2.1.1.
Změny ve společnosti
Žijeme v rychle se měnící společnosti, v posledních 15 letech se událo mnoho převratných změn jak na politické rovině, tak i v občanském a náboženském životě jednotlivců. Po velkých nadějích na zaplněné nebo dokonce přeplněné kostely na začátku 90. let minulého století se pomalu ale jistě musíme smířit se situací, ve které žijeme, s kterou možná nejsme spokojeni a občas bychom ji nejraději vyměnili za jinou, což samozřejmě nejde. Jenže i v této situaci působí Bůh, který očekává, že uslyšíme jeho hlas a přiložíme ruku k dílu. Ne rezignovaně, ale tvůrčím způsobem. Ne jako za trest, ale jako šanci. Obnova farnosti může pomoci upravit farní život, stanovit priority v pastoraci podle potřeb doby, zaktualizovat je v duchu evangelia v daných souvislostech.
2
Srov. Paul M. Zulehner, Hannes Gönner, Johannes Schweighofer, Pfarranalyse. Anstoß zur Gemeinde-
Entwicklung (AfkS-Dossier 15), Wien 1997. Podobné publikace srov. http://www.pastoral.univie.ac.at/afks/ (Shop). Publikaci je možné objednat a zakoupit v Pastoračním středisku brněnské diecéze (cena € 5). 3
Arbeitsstelle für kirchliche Sozialforschung (zkratka AfkS).
4
Srov. Zulehner, Pfarranalyse, 7.
5
Srov. tamtéž, 15.
3
2.1.2.
Divadlo jednoho herce nebo týmu (zaměstnanců – nadšenců)
Představme si farnost, kde působí pan farář, který se snaží plnit si své povinnosti, dělá svoji službu obětavě s velkým nasazením. Nemá farní radu – tzn. ženy a muže, se kterými by se mohl poradit a rozdělit o to množství úkolů, z velké části praktického rázu, které ho tak tíží, až přetěžují a vyčerpávají. Farníci si plní své křesťanské povinnosti – chodí na mše svaté a ke svátostem a podílejí se na sbírkách – ale vnitřně jsou nespokojeni a znechuceni, protože se jich nikdo na nic neptá, při rozhodováních se s nimi nepočítá, jsou přehlíženi, nejsou bráni vážně. Je to prostě divadlo jednoho herce, přesněji řečeno jednoho muže. S obměnou se setkáváme, když pan farář sice má farní radu a/nebo pastorační tým, ten ale žije a pracuje odděleně od části farnosti, zastupuje jen své zájmy a zájmy těch nejbližších. Zde se dá zažít divadlo jednoho týmu. V obou případech se jedná o farnosti typu obstarávané farnosti: Farnice a farníci jsou dobře zaopatřeni, mají k dispozici perfektní servis a nemusí se o nic starat. Je to jako v supermarketu. Co chci, mohu si koupit, co nechci, nechám být. O to, aby bylo vše v regálech, aby tam nic nechybělo, o to se nemusím starat. A když tam náhodou něco chybí, začnu s chutí kritizovat. Kněz (nebo tým) v takové farnosti může jednou přijít na to, že to asi není ideál, který tady žijí. Cítí, že ve farnosti leží mnoho charismat ladem, lidé se nezapojují nebo nemají možnost se zapojit do života farnosti. Takový farář chce obnovou farnosti posílit communio, společenství farní obce tím, že pozve všechny členy farního společenství k zapojení se do úvah o současnosti a k spoluutváření budoucnosti farnosti. Jde o posun od obstarávané farnosti ke starající se.6 2.1.3.
Duchovní růst
Třetí možný důvod k rozhodnutí udělat obnovu farnosti je duchovní růst společenství. Tak jako v duchovní životě jednotlivců je normální a nezbytné, aby se čas od času dělaly exercicie nebo rekolekce, tak i v životě společenství nebo organizace je dobré se čas od času trochu pozastavit, reflektovat svoji činnost a praxi tím, že ji konfrontuji se svými duchovními kořeny, vizemi a cíli, a hledám změnu toho, co tomu již neodpovídá a co volá po revitalizaci. 2.2. Farní vize Prezentovaný model obnovy farnosti má předehru a tři akty. V prvním aktu, jemuž předchází rozhodnutí vydat se na cestu obnovy, jde o hledání a formulaci farní vize. 6
Srov. Aleš Opatrný, Pastorace v postmoderní společnosti, Kostelní Vydří 2001, 69-70.
4
Pod pojmem vize rozumím v této souvislosti “stav, který se může realisticky viděno zítra uskutečnit a který dnes ,nazírám‘. Budoucí stav začíná do jisté míry tímto kreativním (tvořivým) nazíráním. Vize je tak již dnes uskutečněná budoucnost.”7 Vize je skrytý motor praxe; za žitou praxí jednotlivce nebo společenství se dá najít jádro, které ovlivňuje, lépe řečeno určuje konkrétní život, dává mu vlastní charakteristiku a směr. Toto jádro – vize – se konkretizuje ve stanovení priorit a dílčích kroků, jež jsou potřebné k dosažení vize, cíle. Vize dává společenství život, šťávu, sílu. Bez vize, kterou sdílí většina žen a mužů farnosti, není možné jít cestou obnovy farnosti. Společná vize spojuje, motivuje a umožňuje identifikaci. Snaha o objevení, pojmenování a vytvoření společné vize se vyplatí, není to ztracený čas. 2.2.1.
Cesta ke společné vizi
Jak se dostaneme k farní vizi, kterou by sdílely mnohé ženy a mnozí muži? Vyjdeme-li z toho, že Bůh lidi vyvolil, povolal, připojil ke společenství církve a daroval jim Ducha Svatého, můžeme počítat i s tím, že je vybavil vizí o církvi, tzv. malou vizí o farnosti. Prvním krokem je tedy objevit a pojmenovat tyto malé vize (psaní na papír, kresba, spojení s biblickými příběhy). Tyto malé vize se pak sdílejí ostatním; z mé, tvé vize se stane naše vize. Jednotlivé body jsou napsány na kartičkách, které se vizuálně uspořádají do skupin podle tzv. velké vize církve, např. podle úkolů církve (leiturgia – liturgie, mystika; martyria – svědectví, zvěstování; diakonia – služba pomáhající a politická; communio – společenství). Tím se zkoumá, zda naše farní vize odpovídá biblické vizi, zda je v duchu Ježíšově, v duchu evangelia. Na konci tohoto procesu stojí farní vize, která spojuje, sjednocuje pokud možno mnohé farnice a farníky, s kterou se mohou identifikovat a která je pro ně závazná.
7
Zulehner, Pfarranalyse, 16.
5
Zobrazení č. 1: Čtyři kroky k farní vizi8
Čtyři kroky k farní vizi c moje “malá farní vize” A tvoje “malá farní vize” B jejich “malá farní vize” C
d prvky “naší farní vize” společné
poznat je
rozdíly
sdílet je
e velká biblická vize církve posílení doplnění
f
kritika
Cíl:
pro mnohé obydlitelná spojující - zavazující společná farní vize Pramen: Paul M. Zulehner Petr Slouk
2.2.2.
Obnova farností
1
Život organizací
Roli vizí ve farnosti přibližují i výsledky práce amerického vědce Saarinena, který zkoumal životnost náboženských organizací. Objevil přitom cyklus života organizací s různými fázemi. Organizace procházejí ve svém “životě” stoupající a sestupující fází, jsou mladé a staré, “rodí se” a někdy i “umírají”. Pro stanovení stáří organizace je určující souhra čtyř prvků: vize, společenství, programu a administrace. U zrodu organizace stojí vize, která fascinuje a získává ženy a muže, kteří se chtějí svými silami podílet na uskutečnění vize. Čím větším se stává tvořící se společenství, tím důležitějším je stanovení společného programu a také nutná administrace k dosažení stanovených cílů. Začátek stárnutí organizace signalizuje slábnutí vize; sestupný proces se prohlubuje odchodem členek a členů a mizením jasného programu. Nad hrobem stojí pak zbylé úřednice a zbylí úředníci.
8
Tamtéž, 42.
6
Zobrazení č. 2: Životní fáze organizace9
Životní fáze organizace V = vize S = společenství P = program A = administrace
dospělost vspA
zralost .spa
dospívání
vsP.
doba jubileí...
aristokracie
..pa dětství
vS..
byrokracie
...a
narození
V... ....
smrt Pramen: Paul M. Zulehner
Petr Slouk
Obnova farností
2
Když se tak nad tím zamyslíme, můžeme si klást otázku, kde (v které fázi) se nachází společenství, v kterém žijeme. Prožíváme radosti dětství a sílu dospívání, tzn. že jsme se právě vydali – silněji: vyrazili – na cestu, že máme vizi, která nás spojuje, motivuje a vede až k nadlidským výkonům? Nebo prožíváme vyváženost všech čtyř prvků? Nebo se řítíme s programem jiných generací, zabezpečeným byrokratickým aparátem, z kopce dolů, bez silné, srozumitelné, smysl dávající vize a bez lidí?
9
Tamtéž, 36.
7
Zobrazení č. 3: Kde se nachází naše farnost?
Kde se nachází naše farnost?
tam připíchnu kroužek...
dospělost
dobře rozvinutá
zralost
dospívání aristokracie
zvyklá dětství
vyrážející
byrokracie
resignovaná narození Petr Slouk
smrt Obnova farností
Pramen: Paul M. Zulehner 3
Nenastala nyní ta pravá chvíle, kdy je čas probrat se ze spánku a procitnout? Vzít svůj osud a osud našeho společenství do rukou? Každé společenství, každá organizace se může obnovit, a sice jen tím, co odpovídá jejímu současnému stavu: Může se jednat o oživení nebo znovu formulování vize, o posílení společenství nebo o úplně nový začátek (“Vím o tvých skutcích – podle jména jsi živ, ale jsi mrtev. Probuď se a posilni to, co ještě zůstává a je už na vymření! Neboť shledávám, že tvým skutkům mnoho chybí před Bohem; rozpomeň se tedy, jak jsi mé slovo přijal a slyšel, zachovávej je a čiň pokání.” Zj 3,1–3).
8
Zobrazení č. 4: Možnosti obnovy10
Možnosti obnovy
omlazení přidáním vize
omlazení posílením společenství
vzkříšení ze smrti společenství Pramen: Paul M. Zulehner Petr Slouk
Obnova farností
4
2.3. Farní analýza Dobré vize, plné života a síly, jsou důležité nejen pro zdárnost farní obnovy, ale i pro životnost organizace, tedy i farního společenství. Na pozadí farní vize církve se v dalším kroku obnovy/rozvoje provede analýza pastorační situace farnosti. V našem případě pro analýzu slouží dotazník, který vyvinula “Pracovní skupina pro sociální výzkum v církvi”, který se orientuje na hlavní části biblické církevní vize: zakořenění v Bohu (mystika), bratrství – sesterství (společenství, koinonia) a osvobození lidí (diakonie, charita, politika). V dotazníku jsou také sbírány základní údaje o respondentech a o stupni jejich socializace ve farnosti. 2.4. Farní projekty Výsledky farní analýzy je nutno pečlivě interpretovat. K tomu není potřeba jen statistické vyhodnocení; mnohem důležitější je pohled na výsledky z perspektivy evangelia a farní vize,
10
Srov. tamtéž, 39.
9
za účasti mnohých členek a členů společenství (nejlépe těch, kteří se již podíleli na vývoji farní vize), v hluboce duchovní atmosféře. Toto velké farní setkání, mohli bychom říct “farní koncil”, má za úkol vedle dobré vizuální prezentace a důkladného hodnocení výsledků analýzy zodpovězení otázek jako např.: Co vyplývá z dosavadního procesu pro naši farnost? Jaká znamení doby od nás očekávají odpověď? Které jsou první kroky? Nejde o to napsat nějaký dokument, který si lidé přečtou nebo taky ne, se kterým souhlasí a nebo nesouhlasí, ale o to, aby celé toto úsilí mělo viditelné plody, aby nebyly jen na papíře, ale v životě. Proto je cílem vytvořit třeba tři konkrétní, realistické a realizovatelné projekty. Na farním koncilu se pracuje v malých skupinkách, kde se vykrystalizují návrhy (napsané v heslech na kartičkách), které se pak musí řadit podle pastoračních priorit, důležitosti a nutnosti (např. každá/každý má tři hlasy, které dá třem projektům pomocí samolepek). Výsledky farního shromáždění se pak zabývá farní rada nebo farní tým. Zde jde o to, co se z výsledků dá realizovat, co je k tomu zapotřebí, jaké jsou nebo by mohly nastat problémy při uskutečňování. Důležitý bod je stanovení kritérií, podle kterých se budou projekty po roce vyhodnocovat. Zobrazení č. 5: Přehled obnovy farnosti
Přehled obnovy farnosti východisko:
společné rozhodnutí vyrazit...
A
B
farní vize
analýza farnosti
C
farní projekt Pramen: Paul M. Zulehner Petr Slouk
Obnova farností
5
10
3. Poradenství farností – rozvoj organizací Skoro v každé diecézi v Rakousku existuje pracovní skupina “Poradenství farností – rozvoj organizací v církvi” (mimo St. Pölten, Eisenstadt). Pracovní skupiny tvoří poradci, kteří absolvovali vzdělávací kurs pro Poradenství farností – rozvoj organizací v církvi, který se koná v Salzburku nebo ve Freisingu (Spolková republika Německo). Na začátku stálo rozhodnutí ředitelů pastoračních úřadů rakouských diecézí. Skupina vznikla v roce 1990 tím, že se našli 4 lidé, kteří absolvovali vzdělávací kurs ve Frankfurtu nad Mohanem. Od roku 1992 se koná takový kurs i v Rakousku, střídavě s Freisingem. Poradenská činnost je zčásti sponzorována diecézí, která postupem času poznala její hodnotu a význam pro praxi, pro život diecéze. Zájemci o poradenství, myslím na farnosti a církevní skupiny a kruhy, si raději volí diecézní poradce, nejen z finančních důvodů (jsou levnější než jiné firmy), ale i z důvodu znalosti církve. Externí poradci pracují profesionálně na velmi dobré úrovni, chybí jim ale často znalost terénu, církevní mentality a problematiky. Co všechno nabízí poradenská skupina v církvi ve vídeňské arcidiecézi? •
doprovázení jednotlivců nebo týmů při reflexi vlastní činnosti nebo podporu při řešení těžkých situací (supervize)
•
projektový management – podpora při plánování, provádění a vyhodnocování projektů
•
moderace porad a zasedání
•
farní analýzy
•
kurzy pro osoby, které jsou na vedoucích místech v církvi
•
rok rozvoje farnosti
•
jednodenní semináře (na témata konflikty, moderování, komunikace apod.)
Dříve se poradenská činnost hodně zaměřovala na plánování, vize a konflikty, dnes jsou těžištěm jejich práce kooperace mezi farnostmi (řešení nedostatku kněží hledáním možností vyplývajících z převzetí odpovědnosti farnicemi a farníky za osud farnosti, a to způsobem přesahujícím hranice farnosti).
4. Vize pro brněnskou diecézi Na závěr předložím několik shrnujících tezí a praktických podnětů. 4.1. Shrnující teze •
Budoucnost našich farností není jen záležitostí pana faráře, ale všech žen a mužů žijících ve farnosti. 11
•
Současnost je pro jednotlivce a společenství jedinečnou šancí, výzvou od Pána – čekat na jinou je ztrátou času, lepší je se s ní vypořádat, přijmout ji a snažit se spoluutvářet budoucnost, přiložit ruku k dílu. Tady a teď.
•
Vedoucí farnosti – kněz, jáhen nebo pověřená osoba bez svěcení – je nejen zodpovědný za pravověrnost společenství a za jeho věrnost poslání a evangeliu, ale i za podporu a rozvoj charismat, darů, které jsou Bohem v členkách a členech dány k dispozici k dobru společenství.
•
Svůj úřad/svoji službu vykonává synodálně, tj. komunikuje s těmi, kteří jsou s ním na cestě, radí se s nimi, hledá možnosti společného rozlišování duchů a znamení doby, připouští spoluodpovědnost druhých (delegování).
4.2. Praktické podněty Na základě toho, že nechceme nápady a metody jednoduše přebírat, ale nechat se inspirovat a povzbudit vlastní, moravskou fantasii, se nyní pokusím pojmenovat několik podnětů: •
V diecézi je doporučeno zakládat farní rady. Ne všude se to asi povedlo; možná proto, že se neví, jak na to, možná proto, že někteří kněží mají strach před laiky a před mocí těchto rad, možná pro pasivitu nebo přehnaný odstup laiků od kněze. Mnohde jsou sice formálně založeny farní rady, které ale trochu tápou. Možná by stálo za to mít skupinku odbornic a odborníků, která by nabízela podporu při zakládání a při doprovázení farních rad (moderace, metody práce, komunikace, řešení konfliktů apod.). Také pro kněze by mohl být organizován kurs s tématem “místo a význam farních rad”, tzn. participace farnic a farníků na rozhodování a na životě, i teologické chápání “vedení”.
•
Udělat průzkum mezi lidmi, kteří pracují v církvi nebo jsou s ní ve spojení, o potřebě kursů a jiné podpory v oblasti rozšiřování kompetencí a při plnění poslání a každodenních úkolů.
•
Výsledky průzkumu prezentovat ve vedení diecéze a vyhodnotit je. Možná vyvstane podobná otázka: Dovolíme si ten luxus a necháme vzdělat malý tým (třeba 4 osob), který by se snažil rozvíjet poradenskou činnost na území diecéze? Ti by potom mohli vyvinout metody farních obnov, různé typy kursů, mohli by podporovat možnosti porad a reflexe se stálým doprovázením žen a mužů na vedoucích pozicích. To vše ale made in Czech republic.
12
Přeji všem farnostem, aby se staly místem, kde lidé rádi žijí, aby se staly společenstvími, které jsou svátostí uprostřed tohoto světa, aby se staly příklady, jak se dá žít ve společenství, které je společně na cestě, které nikoho nevylučuje, které je schopno řešit problémy a konflikty, které podporuje růst a rozvoj svých členek a členů, které dovede využít různosti obdarování žen a mužů k růstu společenství. Děkuji Vám za pozornost.
13
