2014. Dvouměsíčník farnosti Luže. Postní obnova. Pochod pro život. Katolíci v Evropě. Vesmírné Velikonoce

Květen-červen

3/2014 Postní obnova

Pochod pro život

Katolíci v Evropě

Vesmírné Velikonoce

Pouť za povoláním Z cyklu Farníci fotí Chlumeček: Anonym

Dvouměsíčník farnosti Luže

Diecézko

 Básnička

CHLUMEČEK 3/2014

BUĎ ZDRÁVA Buď zdráva! Ty plná radosti. Jednou budeš stát lidem před očima, jako znamení míru, jako pramen útěchy. Budeš mít měsíc pod nohama. Mladé Slunce ti bude zářit v náručí a ranní hvězdy budou zpívat nad tvou hlavou. A budeš pojítkem, které dno země a vrchol nebe v jedno spojuje. A budeš mostem, utkaným z modliteb, umytým slzami, svinutým do oblouku nad hrůzami a černými vodami, jež budou člověka oddělovat od Boha.

(Vladimir Nazor)

Chlumeček číslo 3/2014 (Květen-červen) Redakce: P. J. Hubálek (oJ), P. Jirásko (PFJ), Š. Kostelecká (ŠK), Lenka Rumpíková (LR), M. Doležalová (MD), T. Vostrovská (TV). Uvítáme vaše příspěvky i pomoc při tvorbě časopisu. Uzávěrka příštího čísla 20.6.2014. Neprodejné. Vydává: Římskokatolická farnost Luže, Komenského 137, tel: 469671110, č.účtu 1142883309/0800, web: http://www.chlumek.net; e-mail: [email protected] web dieceze HK: www.diecezehk.cz strana 2

 Úvodník

CHLUMEČEK 3/2014

Všichni dobře víme, jak vážným mravním odsudkem je, když se o někom řekne: Tomu člověku není nic svaté. Říká se tím, že neexistuje nic, před čím by se ten člověk zastavil, co by ctil. Obsahem prvního přikázání je upozornění na hodnoty, na které člověk nesmí zaútočit. (Petr Piťha, Výchova, naděje společnosti) Milí čtenáři časopisu Chlumeček, dva měsíce uplynuly velmi rychle a opět máte v rukou další číslo. Desatero o kterém přemýšlíme, znáte od svých dětských let. Mnohým z nás je nejspíš známý text, který se užívá v katechismu, jeho zkrácená a zjednodušená forma 1) pocházející od sv. Augustina (V jednoho Boha budeš věřit). Přesto je dobré podívat se do bible na text původní, jak ho najdeme v Ex 20,2 a Dt 5,7. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, já jsem tě vyvedl (doslova) z pevnosti z domu (chrámu) 2) otroctví. Tím je nám řečeno, ne že ty jsi přišel za Bohem, ale on si svůj lid vyhledal a vyvolil. On ze své iniciativy člověka oslovil. Pro tehdejší posluchače slovo Egypt evokovalo hebrejské slovo major, což znamenalo pevnost, opevnění, byla to tedy země pevnosti, a z náboženského hlediska místo opevněné a zatvrzelé proti Bohu. Egypt měl své bohy. Izraelité v tom slově slyšeli „být protivníkem, soužit, trápit, týrat“, pro ně to bylo místo soužení, trápení. Oni měli pochopitelně před očima všechny ty divy, které Hospodin učinil, když je vyvedl z této země otroctví, jak si to každoročně připomínáme, když slavíme Velikonoce. Z toho pak vyplývá, že Egypt je místo, kde se člověk opevňuje proti Bohu, kde je Boží lid v soužení a sevření. Pro ně to byla země, kde nedokázali žít se svým Bohem. Tohle zjištění v každém z nás může vyvolat např. otázky, zda existují místa nebo situace v mém životě, kde jsem nedokázal žít s Bohem. Kde je můj „Egypt“? Jak s Bohem dokáži žít v rodině, na pracovišti, v sousedských vztazích? Když budeme sledovat národy tehdejší nebo starší epochy, pak zjistíme, že měli velkou úctu k mnoha bohům. Proto nakonec čteme v žalmu 115: „Proč by měli pohané říkat, kde je ten jejich bůh? Náš Bůh je přece na nebesích a všechno, co chce, koná. Jejich modly jsou stříbro a zlato, dílo lidských rukou“. Pohané nebyli tak hloupí, věděli, že jde o obraz, ale věřili, že tam, kde je obraz, je přítomné také božstvo. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh! Protože víme, že život je darem od Boha, který sám je život, nemusíme se bát smrti. Protože Bůh je, není nic v našem životě marné. Na druhé straně si máme klást otázky, od čeho očekávám život a štěstí. Naše modly nejsou ze zlata nebo stříbra. Od čeho očekávám naplnění života? Od kariéry, od dětí, které by měli dosáhnout toho, co rodiče nedokázali, od tučného bankovního konta? Bůh nás osvobozuje a dává nám plnost života. Protože tento náš Bůh existuje, jsme svobodní od nutnosti dělat si svoje vlastní bohy a být na nich závislí. Pravý Bůh nás osvobodil od našich model, strachu a jejich nevypočitatelnosti. Cítíme se vysvobozeni? Asi většina lidí od svého dětství zná pod pojmem přikázání povinnosti k Bohu. Jsou to ale povinnosti asi v tom smyslu, abych roztáhl záclony, když chci mít v místnosti světlo. strana 3

 Úvodník

CHLUMEČEK 3/2014

Bůh nám může dát světlo a život, jen když se na něho správně nastavíme, jako když nastavujeme anténu a chceme přijímat vysílání. Proto je po celý život naším úkolem Boha hledat. Žít přikázání znamená, že On pro nás bude tím, v kom budu nacházet stále život a inspiraci, ale to nepůjde bez hledání a stálého vzdělávání a bez boření model, které si vytváříme. Říci si, že raději se nebudu zajímat o Pána Boha, aby mne to nezavazovalo k náležitému jednání, je cesta do pekel. Proto je nakonec toto přikázání na prvním místě a z něho pramení naše postoje a tvorba. Obvykle se s tímto přikázáním spojuje modlitba, protože ona dává našemu všednímu životu smysl a „světlo“. Jedním ze způsobů, jak se Bohu vyhýbáme, je nevděčnost. Můžeme žít z tohoto přikázání, když vidíme na druhém spíš jen to špatné, a na každém objevujeme jen jeho nedostatky? Žít toto přikázání znamená, že vidím na druhých, že jsou také dobří, protože v sobě nesou Boží obraz. Smutek může být pro někoho jako stín, kterého se dovede velice těžce zbavit, ale žít 1. přikázání znamená, že smutek beru jako něco, čím si ztěžuji život a nesmím špatnou náladu brát tak vážně jako radost, kterou nám dává víra v Boha. Vyhlášením Desatera se Izrael stal doslova lidem Božím. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh! Jsem tady abych vás chránil a vedl. Židé tuto jistotu měli, Bůh si je vedl v celých dějinách jejích národa. Vede také tebe? Před vyhlášení Dekalogu byli Židé nejednotnou skupinou nomádských kmenů. Jednota byla darem Božím. Tato pravda se má uskutečňovat také na nás. Ježíš tuto cestu k Bohu Otci otevřel všem, kdo v něho uvěřili. Kéž nám všem Desatero přináší svobodu a život v hojnosti. Váš otec Josef 1) Otto H. Pesch – Desatero Božích přikázání 2) Jan Heller – Hlubinné vrty

strana 4

 Otázky a odpovědi

CHLUMEČEK 3/2014

OTÁZKY A ODPOVĚDI PRO KŘESŤANA 230. Z jakého důvodu jsou svátosti nutné pro spásu? Pro věřící v Krista jsou svátosti nutné pro spásu, i když nejsou uděleny všechny jednotlivému věřícímu, protože udělují svátostné milosti, odpuštění hříchů, přijetí za Boží děti, připodobnění Kristu Pánu a příslušnost do církve. 231. Co to je svátostná milost? Svátostná milost je milost Ducha svatého, vlastní každé svátosti. Tato milost pomáhá věřícímu na jeho cestě ke svatosti, a stejně tak pomáhá církvi, aby rostla v lásce a vydávala svědectví. 232. Jaký je vztah mezi svátostmi a věčným životem? Ve svátostech církev již dostává záruku věčného života, i když nadále „očekává v blažené naději slavný příchod našeho velikého Boha a spasitele Ježíše Krista“ (Tit 2,13). 233. Kdo koná v liturgii? Liturgii koná „celý Kristus“ („Christus Totus“) Hlava i Tělo. Jako velekněz celebruje se svým Tělem, jímž je nebeská i pozemská církev. 234. Kdo koná nebeskou liturgii? Nebeskou liturgii konají andělé, svatí Staré i Nové Úmluvy, zvláště Matka Boží, apoštolové, mučedníci a „nesmírné množství, které by nikdo nespočítal, ze všech národů, kmenů, plemen a jazyků“ (Zj 7,9). Když slavíme ve svátostech tajemství spásy, účastníme se této nebeské liturgie. 235. Jakým způsobem slaví liturgii církev na zemi? Církev na zemi slaví liturgii jako kněžský lid, v němž každý dělá úkony podle své funkce v jednotě Ducha svatého: pokřtění přinášejí sebe v duchovní oběť; posvěcení služebníci celebrují podle svěcení, které dostali ke službě všech členů církve; biskupové a kněží jménem Krista-Hlavy (in persona Christi). 236. Jak se slaví liturgie? Liturgická slavnost je utkána ze znamení a symbolů, jejichž význam je zakořeněn ve stvoření a v lidských kulturách, upřesňuje se událostmi Staré Úmluvy a plně se zjevuje v Osobě a díle Krista. 237. Odkud pocházejí svátostná znamení? Některá pocházejí ze stvoření (světlo, voda, oheň, chléb, víno, olej), jiná ze společenského života (umývání, pomazání, lámání chleba); další pak s dějin spásy Staré Úmluvy (obřady Paschy, oběti, vkládání rukou, zasvěcování). Tato znamení, z nichž některá jsou směrodatná a neměnná, přijatá Kristem, se stávají nositeli působení spásy a posvěcení. 238. Jaká souvislost existuje mezi úkony a slovy při slavení svátostí? Při slavení svátostí jsou úkony a slova úzce spojeny. Vždyť i když jsou symbolické úkony již samy sebou řečí, přesto je nutné, aby Boží slovo a odpověď víry doprovázely a oživovaly tyto úkony. Jsou také neoddělitelné, jako znamení a učení, slova a liturgické úkony, protože uskutečňují, co naznačují. (Pokračování příště) strana 5

 Svatí a jejich atributy

CHLUMEČEK 3/2014

SVATÍ A JEJICH ATRIBUTY Sv. Petronila 31.5. Pozdějšími legendami byla označena za dceru apoštola Petra, dle některých spíše jen duchovní. Byla delší dobu nemocná a o jejím uzdravení existují dvě odlišné verze. Prý se o ni také ucházel pohanský panovník Flaccus, jehož nabídku manželství odmítala. Jisté je, že byla zbožnou pannou, která podstoupila mučednickou smrt v Římě, v dobách raného křesťanství. Její hrob se našel v Domiciliných katakombách. V roce 757 její ostatky přenesl papež Pavel I. do chrámu sv. Petra. Úcta k ní se rozšířila poté, co si ji vladař Franků Pipin Mladší zvolil za svou patronku. Mauzoleum v Římě s jejími ostatky v blízkosti sv. Petra se stalo franckou královskou kaplí. Patronka: Říma, poutníků, cestovatelů v horách; vzývána proti horečkám. Atributy: Klíč, nemocní, palma. Sv. Irenej, 28.6. Původem byl Řek. Narodil se zřejmě kolem roku 135 v Malé Asii, detaily nejsou známé. Mládí prožil v maloasijské Smyrně. Jedná se o nynější přístav Izmir v západním Turecku. Velmi mladý se tam stal Polykarpovým žákem a jeho nauku si vepsal do srdce. Pak přesídlil na západ do Lyonu, kde se stal kaplanem maloasijských emigrantů. Po návratu z cesty do Říma se stal biskupem a napravoval škody, způsobené pronásledováním. Hájil křesťanskou víru proti gnostikům, psal spisy proti herezi. Mezi tím napomínal papeže pro příliš přísný postoj vůči těm, kteří byli odlišného názoru. Patřil mezi nejznámější spisovatele prvních křesťanských století. Irenej byl také mariánským ctitelem a zařadil se mezi první velké učitele, kteří psali o Mariině významném postavení v díle spásy. Staví ji prý před oči jako milováníhodnou nevěstu Ducha svatého, s plností darů a ohně lásky. Pod vlivem Ducha svatého také vystihl povolání a cíl člověka slovy: „Žijící člověk je Boží slávou a životem člověka je vidění Boha!“. Za dalšího pronásledování křesťanů, při kterém jich bylo umučeno 19 000, byl i mírumilovný Irenej (česky Lubomír) kolem roku 202 sťat. Jeho hrob v Lyonu je v kryptě kostela jemu zasvěceného. (PFJ) strana 6

 Z naší knihovny

CHLUMEČEK 3/2014

DOBRODRUZI HLAVNÍHO PROUDU Jiří Hájíček Zajímavá sonda do historie, tentokrát o něco mladší historie. Na pozadí sametové revoluce zde Jiří Hájíček popisuje vývoj jednoho vztahu. Polistopadová situace nabízí úplně nové šance a možnosti, které tu za „poklidné totality“ prostě nebyly a právě tyto nové příležitosti mají výrazný vliv na vztah dvou mladých lidí. Dominiku láká vycestovat do Francie, a prodávat tam parfémy (její velká láska), nakonec tam zůstává studovat na vysoké škole, vycestuje i do Afriky učit černoušky. Pavel to vše cítí jinak, nechce opustit svoji vlast a chce právě v těchto podmínkách začít podnikat. Každý si chce touto cestou plnit svoje sny. Sny se plní, ale oni dva se odcizují... Trochu smutný příběh, happyend se nekoná. Tak to někdy v životě je. O to více je to celé pravdivější. Bylo to pro mě hodně zajímavé číst. Sugestivita Hájíčkova románu však spočívá právě v tom, že se nikdy nenechá strhnout prvoplánovitostí těchto kulis a sleduje především vnitřní vývoj a proměny hrdinů, a to až k událostem, která je vrhá jakoby na začátek jejich vztahu. Celým románem se tak v mnoha obměnách prolíná otázka: Je možné se vrátit a začít znovu? Malá ukázka: „Přišel mi dopis od Dominiky. Vrátila se za stáže v Kanadě. …Četl jsem ten dopis třikrát za sebou, ale to, co jsem tam hledal, co jsem chtěl najít, tam nebylo. Kdy se Dominika vrátí. Jen další odklady a výmluvy. Váhání. Vysvětlování.“ ... Vyšel jsem schody do prvního patra a zazvonil. Polkl jsem na sucho, když se otočil klíč v zámku. Dveře se otevřely. Stál v nich on. Pozdravil jsem. Vypadal překvapeně, když mě poznal.„Hledám Dominiku. Je doma?“ „Kde se tady berete...?“ civěl na mě. „Přijel jsem před pár dny... a řekl jsem si, že taky navštívím Dominiku...“ „Dominika tu není.“ „A kdy přijde? Je už zdravá, ne?“ „Ano, je v pořádku. Ale odjela za prací, před týdnem.“ „A kde teda je?“ nechtěl jsem to už mezi dveřmi protahovat. „V Londýně.“ Projela mnou vlna hrozného zklamání. Stav beztíže v útrobách. Musel jsem se opřít o zárubeň dveří. „Je vám něco?“ „Ne, ne...“ „Nechcete na chvíli dovnitř?“ zeptal se. „Ne, děkuju. Už půjdu... nemáte na ni telefon? Nebo adresu?“ „Zatím se neozvala. Mobilní telefon nemá. Ale k čemu by vám byla adresa? Je přece v Londýně.“ „A nevíte, pro koho pracuje?“ „Počkejte, dojdu pro ten lístek, co nám nechala. Je to nějaká soukromá jazyková škola...“ Stál jsem na chodbě. Zdálo se to všechno beznadějné, ty staré zdi kolem, železné zábradlí kolem schodiště. Nevětraný vzduch toho starého domu. Objevil se ve dveřích, podal mi mlčky lístek se jménem firmy. „Podle názvu by vám telefon měli říct na informacích.“ „Nebylo tam aspoň, která čtvrť Londýna to je?“ „Ne.“ Díval jsem se do jeho sevřené tváře. Bílé vlasy. Pevná brada a rty. „Pořád se na mě zlobíte, jako Dominika? Kvůli tatínkovi...?“ „Psal mi před měsícem. Ty auta veterány prý převedl Svejka na nějakou nadaci, aby mu je nemohli zabavit, když jste zkrachovali. Nikdo neví, co s tou expozicí bude...“ (LR) strana 7

 Ohlasy – Duchovní obnova

CHLUMEČEK 3/2014

DUCHOVNÍ OBNOVA Všimli jste si, jak ten čas neuvěřitelně utíká? Jednou se přiblížíme ke dni poslednímu na této zemi. Jaký bude ten den? Jaká bude naše věčnost? 7.3. až 8.3. 2014 přijel na začátku postní doby do Luže P. Josef Čunek, aby se nám věnoval a ve 4 přednáškách posílil náš vztah s Bohem. P. Čunek se narodil v roce 1955, na kněze byl vysvěcen v roce 1985, nyní působí jako rektor kostela sv. Ignáce v Praze a představený tamnější komunity. Po páteční večerní mši svaté zahájil první přednáškou o postu. Co si my přestavujeme pod slovem půst? Naši předkové měli s Bohem pevnější vazby a tak samozřejmě dodržovali zdrženlivost od masa po celou postní dobu nejen na Popeleční středu a Velký pátek, ale konali další kající skutky, nebyly žádné zábavy a člověk konal skutky milosrdenství a více se modlil. P. Čunek nám připomněl, že půst má základ slova ve tvaru pustit se. Není nutné tak stoprocentně vynechávat v našem jídelničku maso, když nám třeba ani nechutná, ale máme si např. odříct počítač, televizi, nějakou sladkost a ušetřený čas věnovat Bohu nebo bližním. V sobotu ve 3 přednáškách mluvil o našem vztahu k Bohu, proč chodíme do kostela, co je to křesťanství, o našich představách Boha, velmi často zcestných, o démonech v nás i o cnostech. Přinesl nám okopírované nějaké texty, které se k dané problematice vztahují: Velmi krásnou píseň od J.A. Komenského – Soudce všeho světa, Bože, čtení z knihy Sirachovcovy, Žalm 119 a 2 CD: Ó Beránku nevinný a Prameni světla Kriste. Uvádím jen některé postřehy P. Josefa: Křesťanství je proces. My se musíme učit být křesťany. Křesťan je člověk, který se setkal s Kristem. Každý máme nesmrtelnou duši. Zdravá duše je ze zdravé stravy (čtení Bible, modlitba, duchovní hudba, mše svatá). Mohla bych zde uvádět další jeho slova, ale můžete si přečíst výše zmíněné texty v Bibli, ty Vám dají hodně. Dobře prožitou postní dobu a požehnané Velikonoce přeje Marie Kordíková strana 8

 Ohlasy – Duchovní obnova

CHLUMEČEK 3/2014

POSTNÍ DUCHOVNÍ OBNOVA Letošní vykročení do postní doby, přípravy na Velikonoce, bylo odstartováno duchovní obnovou, kterou nám dával jezuita P. Josef Čunek. Ráda bych se s vámi vrátila k některým hlubokým, krásným, ale i tvrdě pravdivým myšlenkám, které nám tento zkušený exercitátor předkládal k promýšlení a rozjímání. Zahájili jsme tím, že křesťanství je náboženství, do kterého se člověk nerodí. Není to tak, že by se automaticky do křesťanské rodiny rodili hned malí křesťánci. Křesťanem se člověk postupně stává, po nejdůležitějším setkání ve svém životě, po setkání s Ježíšem. Být křesťanem znamená žít ve vztahu s NÍM, ve vztahu, kterému se budeme učit po celý svůj život. Být křesťanem znamená celoživotní úsilí tento vztah rozvíjet a snažit se objevovat hlubiny Ježíšova srdce plné lásky. Je to jako v manželství. Setkám se s někým, pocítím lásku a zatoužím ho poznat, chci být stále s ním a vytvářet vztah. Manželství se dá přirovnat ke vztahu s Bohem, ale věrnost, kterou nám slibuje Bůh, tak na takovou nemůžeme v manželství nikdy dosáhnout. V manželství si slibujeme věrnost do konce svého života (dokud nás smrt nerozdělí), ve vztahu s Bohem nám Pán Ježíš slibuje, že nás nikdy neopustí, že s námi bude do konce věků (ne jen do naší smrti, ale stále)! Postní doba je přípravou na Velikonoce, kdy nám právě Pán říká: „Já budu s vámi do skonání světa.“ Je to jeho slib věčné věrnosti. V této době se máme znova naučit plně se o Ježíše opřít, učit se tomu, že nás Ježíš Kristus stále provází. PŮST = PUSŤ, pustit to, o co se ve skutečnosti opírám. Pokud to nevím, prosím Pána v modlitbě, aby mi to dal poznat. Čeho se tak držím a nedokážu to pustit? Obklopujeme se spoustou věcí, lpíme na fixních idejích, ale ty nás pokojem nenaplní. Otázka pro nás: Jak já důvěřuji Bohu? Je to někdo, kdo mě osvěžuje? Je to živý vztah s živým Bohem? Bůh je čerstvým pramenem. Piji z něho? Nebo mám zkažený pramen? Z čeho čerpám naději, o co se opírám? PÝCHA - ta nás staví do role, že jsem důležitější než ten druhý, že jsem důležitější než Bůh, že já vlastně Boha nepotřebuji. NE, to je LEŽ, která nás od Boha odvádí. Pýcha přetíná životodárnou tepnu života a život přestává být životem. Moderní svět je zatížen pýchou, to je tragická skutečnost. Proto P. Čunek zdůrazňuje důležitost každé modlitby, která obnovuje spojení s Bohem, stejně jako každý nedělní oběd s dětmi spojuje rodinu. Ve druhé přednášce jsme slyšeli o iracionalitě našich emocí, o smutku jakožto pokušiteli, který přichází ze slabosti a z nenadání, o ztrátě jistot. Křesťanství nám jistoty dává. Největší jistotou je, že je Bůh - Stvořitel. Církev nás učí základům, na kterých se pak dá stavět, mělo by nás to vést k odpovědnosti za své další vzdělávání se ve víře. Je nutné, abychom sami znali jaké jsou PRAVDY VÍRY, protože základní věci musí být vtloukány do hlavy (již od dětství). strana 9

 Ohlasy – Duchovní obnova

CHLUMEČEK 3/2014

Pravdy je nutno nalít do hlavy, vsadit je do dítěte a neuvažovat nad nimi. Tady P. Čunek jasně zdůraznil, že jsou věci, o kterých prostě s dětmi ani sami v sobě nediskutujeme. Křesťanství nás zvedá a učí skutečnému umění, kterým je MODELOVÁNÍ NAŠICH EMOCÍ. Připadá mi to jako krásné označení procesu, kdy se z člověka stává silná bytost. Církev nám pomáhá formovat své city, což je umění dávat správný tvar svým myšlenkám a svým představám - DÁVAT TVAR SVÉ BYTOSTI. Člověk, který ovládá své myšlenky a city se stává svobodnější, nedá se s ním tak snadno manipulovat, není ovládám reklamou nebo politikou, kde je velký útok na naše city. Proto je církev nepřítelem světa, učíme se bojovat s nesmysly. Pokušitel bude skrze naše city a emoce stále atakovat naše představy o Bohu, proto je nutné stále očišťovat své představy, sbírat střípky Boha v přírodě, nacházet ho v modlitbě! Nikdy nepřestávat rozvíjet představu o Bohu, nikdy! Bůh je OTEC - to nám přišel říct Pán Ježíš. A tak měj důvěru jako dítě, ale nebuď infantilní. Dále P. Čunek mluví o Bibli jako o knize na dívání. Dívání se na Boha - a nikdy se nedodíváme na neviditelného Boha a budeme žasnout. Dívat se ne očima, ale inteligencí a rozvíjet to. Bible nám říká, kam se máme dívat a na co se máme dívat. Bůh je krásný - dívej se na růži. Člověk nemůže být člověkem, pokud se nebude starat o svůj duchovní život. Celý svůj život se stále učíme být křesťany a teprve tam u OTCE se staneme plnými lidmi, Božími dětmi, až tam. Zdravá duše je ze zdravé stravy tou je Písmo svaté, liturgie. Jsme bohatí, protože máme tuto stravu. A tak se jí syťme každý den a ne jen jednou za týden, či dvakrát za rok při duchovní obnově. Je to na každém z nás, co si vyvolíme, to budeme mít. Bůh nám dává svobodu: ,,ON sám na počátku stvořil člověka a ponechal mu možnost vlastního rozhodování. Chceš-li, můžeš plnit přikázání a zachovávat věrnost podle libosti. Vodu i oheň položil před tebe, vztáhni svou ruku, po čem chceš. Před člověkem je život i smrt a bude mu dáno, co si vybere. Neboť nesmírná je moudrost Hospodinova, je silný svou mocí a vidí všechno. Jeho oči bdí nad těmi, kdo se ho bojí, žádný lidský skutek mu neunikne. Nikomu nenařídil jednat svévolně ani nedal nikomu povolení hřešit." (Sír 15,14-20) Toto je jen velmi chabá snaha přiblížit něco z hloubky toho, co jsme mohli během této doby prožívat a co nás vedlo po celou postní dobu, k čemu jsme se mohli vracet. Děkujeme P. J. Čunkovi, že nám pomohl nasměrovat a upevnit náš pohled na Pána. Ať Vám Pán stále žehná. Bohu díky! (ŠK)

strana 10

 Ohlasy – Noc kostelů

CHLUMEČEK 3/2014

NOC KOSTELŮ

strana 11

 Ohlasy – Pochod pro život

CHLUMEČEK 3/2014

POCHOD PRO ŽIVOT V sobotu 29. března 2014 se uskutečnil již 14. ročník celostátního Pochodu pro život. Ráda jsem se zúčastnila a zároveň si uvědomila, jak moc je pro naši společnost důležité informovat o jednotlivých aktivitách a nabízet pomoc těm, kteří ji potřebují. Chránit matky, posilovat roli otců a pomáhat jim, aby jejich děti nemusely zemřít, to v pravém smyslu slova vyžaduje kreativitu a schopnost angažovaně pomáhat ze všech sil. Moc obdivuji a vážím si manželů Ucháčových a Zdenky Rybové. Jejich nasazení jako organizátorů je pro mě něco mimo mé chápání, mimo měřítka tohoto světa. „Chceme, aby každá nečekaně těhotná žena v naší zemi věděla, že jsou zde lidé ochotni jí pomoci. Umíme nabídnout společné hledání řešení,“ říká Radim Ucháč, prezident organizátora pochodu, kterým je Hnutí Pro život ČR. Pochod pro život začal krátce po druhé hodině odpolední na Mariánském náměstí u pražského Magistrátu. Vystoupila zde řada osobností a partnerů Pochodu pro život z řad kulturního, neziskového a politického sektoru a byly zde představeny aktivity jednotlivých organizací a sdružení. Na následujících řádcích se nyní můžete seznámit se sdružením Tobit, které se zformovalo v srpnu 2013 a od září téhož roku zahájilo svoji činnost. Ta spočívá především ve vymezení se proti stávájící legislativní úpravě, která podporuje likvidaci dětí zemřelých před porodem v režimu odpadového hospodářství nemocnic v nemocničních spalovnách, a pomoc rodičům a blízkým dítěte v krizové životní situaci. Tobit podává pomocnou ruku v celém procesu loučení, obstarává právní i psychologické poradenství, prakticky provede rodiče a blízké dítěte všemi procedurami s pohřbem spojenými. Cílem občanského sdružení je i důstojné rozloučení se s těmi dětmi, o jejichž pohřbení rodiče z různých důvodů neprojevili zájem, ale dali k němu svůj souhlas. Za tímto účelem bylo opatřeno vlastní hrobové místo na Vinohradských hřbitovech v Praze, které je veřejnosti volně přístupné a rodiče zde mají možnost kdykoliv uctít památku pohřbených mrtvorozených dětí. Hlavní motivací zakládajících členů sdružení k jeho založení byla vlastní negativní zkušenost v kooperaci se zdravotnickými zařízeními, která vesměs komplikovala nebo dokonce znemožňovala vydání dětí zemřelých před porodem k řádnému a důstojnému pohřbení. Více informací najdete na www.tobit.cz.. strana 12

 Ohlasy – Pochod pro život

CHLUMEČEK 3/2014

A jaké to bylo. Vydáváme se na pochod. Kříže, transparenty, průvod tří tisíc lidí je dlouhý a zabírá celou vozovku. „ZRUŠTE POTRATOVÝ ZÁKON“, „JIŽ 22. DEN PO POČETÍ DÍTĚTI BIJE SRDCE prolife.cz“. Smetanovo nábřeží, Národní třída, Václavské náměstí. Na chvíli je to v Praze jako v Římě: sluníčko svítí, ulice jsou plné lidí a mezi těmi lidmi je spousta řeholnic i kněží s kolárkem… A girlandy z bílých, modrých a červených balonků se krásně nesou nad hlavami davu, některé části průvodu se modlí, jiné si povídají – je to také svátek setkání s lidmi, které člověk jinak nepotká … Celou trasu pochodu až na Václavské náměstí jde pokorně i místopředseda vlády Pavel Bělobrádek – jeho projev na Mariánském náměstí byl otevřený, stručný, věcný a poctivý, nic nekroutil a jasně řekl, že maximum, čeho mohou lidovci nyní dosáhnout – v dohledné době se to nezmění – je, aby se legislativa ve věci ochrany lidského života nezhoršovala… A navíc: nebyl to jediný zákonodárce, který prošel celou trasu, byly tady i s poslankyně Jitka Chalánková a Nina Nováková (obě z TOP 09). Ráda zapůjčím vlastní záznam z pochodu na DVD. Tel. č.: 607 937 120. (Lucie Motlová)

strana 13

 Ohlasy – Svatba

CHLUMEČEK 3/2014

SVATBA

Pavel Menc a Eliška Krejsová si udělili svátost manželství na Podskale 26.4.2014. Na jejich cestě životem jim přejeme stálou Boží blízkost a aby vždycky našli bezpečný most přes každou překážku.

strana 14

 Ohlasy – Poutě v roce 2014

CHLUMEČEK 3/2014

POUTĚ V ROCE 2014

strana 15

 Ohlasy – Katolická religiozita

CHLUMEČEK 3/2014

KATOLICKÁ RELIGIOZITA U NÁS I V EVROPĚ Je opravdu v Evropě katolík ohroženým druhem? Mnohokrát jsem si kladl otázku, jestli je to s námi, s českým národem, tak špatné, co se týče víry - zejména té živé, praktikující víry. Stále posloucháme zprávy, že jsme po Albánii nejateističtějším státem Evropy. Je tomu skutečně tak? Jsme opravdu tak poznamenáni komunistickou, fašistickou i prvorepublikovou minulostí s odporem proti katolické církvi? Po pár hodinách pátrání na internetu jsem zjistil, že je to s námi opravdu zlé, ale jsou i západní tradičně katolické země, které na tom nejsou o mnoho lépe a nemají za sebou skoro 80let protikatolického útlaku. Proč tomu tak je? Podle mého názoru jsou tyto země v posledních letech silně postihnuty liberalismem této doby, volnomyšlenkářstvím s nedostatečnou výchovou dětí a tvrdým sekularismem se snahou vymazat Boha z veřejného i soukromého života (např. odstranění křesťanských symbolů ze škol, rušení křesťanských svátků a jejich náhrada nicneříkajícími pohanskými názvy jako např. svátky jara místo Velikonoce, v Belgii dokonce zákaz vánoční křesťanské symboliky, betlémů s náhradou indiferentními motivy). To je dědictví jdoucí už z dob velké francouzské revoluce a osvícenství, nyní propagované politickou korektností, liberálností a multikulturalismem lídrů EU. V současné době hájí tradiční hodnoty spíše postkomunistické Rusko (ať už je jakékoliv), než „západní“ nyní spíše socialistická Evropská unie. Ta se vytrhává sama ze svých křesťanských kořenů a topí se v hedonismu, konzumu a životu na dluh. Vytrácí se smysl pro Boha, pro řád, tradiční rodinu a zdravý selský rozum. Obrana konzervativních hodnot je vysmívána a často i potlačována. Ale důvodů je jistě mnoho a bylo by to na dlouhou diskuzi a o tom můj článek není. Po chvíli hledání na internetu jsem našel pár dat, která mě popravdě na jedné straně velmi vyděsila, na druhé straně potěšila, že ne všude je to s vírou tak zlé. Budu hovořit pouze o naší katolické církvi, která je církví naší, pravou, s plností poznání a je církví vítěznou (u protestantů je totiž situace ještě horší). Teď tedy trochu statistiky a čísel. Situace u nás v ČR – podle sčítání v r. 2011 se ke katolické církvi přihlásilo cca 10% obyvatelstva, což byl obrovský pokles proti sčítání před 10 lety, kdy to bylo okolo 26%. (Pozn. v roce 1991 to bylo 39%, v roce 1950 76% a v r. 1910 dokonce 90% obyvatel). Tento údaj ale nic neukazuje o naší skutečné víře – pro tyto potřeby je udáván údaj, kdy jako aktivní věřící je počítán ten, který se zúčastní nedělní mše svaté. Je to také nedokonalý údaj, ale jít do větších konkrétností by situaci zkomplikovalo. Podle údajů české biskupské konference se nedělních bohoslužeb zúčastňuje cca 45% všech obyvatel ČR (na Moravě 8-9%, v Čechách naopak méně). Pokles proti roku 2001 je cca o 1-2%. Tedy počet aktivních věřících se nesnižuje tak dramaticky, ale přesto je tento trend sestupný. strana 16

 Ohlasy – Katolická religiozita CHLUMEČEK 3/2014 ¨ Pohled do dalších zemí je velmi různý. Do zemí s negativní tendencí se řadí i kdysi tradiční katolické země jako Francie, Španělsko, Belgie, Rakousko, Německo či Holandsko. Nejhorší je situace v Holandsku, Francii a Belgii. Sladká Francie – též zvaná první dcera církve, kolébka řeholních řádů, středověkého rytířství – je na tom ve své podstatě podobně jako my – ke katolické církvi se hlásí sice 45% obyvatel, ale aktivně navštěvuje bohoslužby pouze 4,5% obyvatel! V Holandsku je situace ještě závažnější – v dříve silně katolické zemi (díky Habsburkům) se nyní hlásí ke katolické církvi pouze 26% obyvatel a aktivně navštěvuje bohoslužby jen 1,2% obyvatel!!! V diecézi Groeningen je to dokonce mizivých 0,4% - pro srovnání i naše nejslabší diecéze Litoměřická má větší návštěvnost bohoslužeb - 0,85%. Z vlastní zkušenosti vím, že nizozemští katolíci byli velmi překvapeni, když jsme trvali na tom, že v neděli chceme slavit mši sv., v Holandsku už se také téměř nezpovídá. V sousední Belgii je rozklad také vážný – ke katolické církvi se sice hlásí 57%, ale v neděli jde do kostela 6% obyvatel. Pro zajímavost – v r. 2007 byli v celé Belgii vysvěceni pouze 2 noví kněží. Naši sousedé v Rakousku jsou sice formálně stále katolickou zemí s 66% katolíků, ale na nedělní mši sv. zamíří slabých 8% obyvatel. V Německu je situace komplikovanější a v různých spolkových zemích jiná. Bavorsko tradičně silně katolické, naproti tomu země bývalé NDR velmi slabé. Celkově ale zhruba třetina obyvatel se hlásí ke katolické církvi, třetina k protestantským církvím, cca 5% jsou muslimové a třetina jsou ateisté. Návštěvnost katolických bohoslužeb je ale vyšší než v Rakousku – 13% z celkového počtu obyvatel Německa. I v tradičním Španělsku to už není úplně růžové – formálně se hlásí ke katolíkům 71% obyvatel, ale aktivních jich je 19%. V sousedním Portugalsku je situace téměř stejná, ale varující je např. průměrný věk portugalských kněží – 62 let. S nadějí lze naopak hodnotit vývoj v tradičně nekatolických zemích – Velké Británii a Skandinávských zemích. Severské země jsou od dob reformace tvrdě protestantské – v Norsku byla dokonce katolická církev zakázána a řády vyhnány až do r. 1843. Nyní se v Norsku počet katolíků poměrně rychle zvyšuje, dnes se uvádí 5% obyvatelstva, včetně návratu řeholních domů (Cisterciáci, Dominikáni, Trapisté, atd.). Četná je i výstavba nových kostelů, to se týká i Švédka a Finska. V těchto dvou zemích je ale situace horší - Švédsko má 2% katolíků a Finsko má snad jen 9000 členů katolické církve, ale po 500 letech mají biskupa své finské národnosti a komunita se rozrůstá. Ve Velké Británii se ke katolické církvi hlásí cca 8,6% (z toho nejvíce v Severním Irsku a Skotsku). Britským katolíkům ale nelze upřít aktivitu – mají v absolutním počtu vyšší účast na bohoslužbách než anglikáni, kterých je ale 2,5x tolik. Nadějí pro Evropu jsou z našeho pohledu země jako Itálie, Polsko, Irsko, Malta ale i Slovensko. Nejlépe je na tom Malta a je po Vatikánu nejkatoličtějším státem Evropy – asi i světa. 94% obyvatel se hlásí ke katolické církvi a na nedělní mše chodí v dnešní době neuvěřitelných 53% obyvatel. strana 17

 Ohlasy – Pozvánka do DaRu

CHLUMEČEK 3/2014

Podobná je situace v Polsku, která uvádí 88% katolíků, a dokonce 54% účast na nedělních mších (nechci tento údaj snižovat – různé zdroje uvádí i čísla vyšší, ale představa, že v 40milionovém Polsku více než 21 milionů lidí jde na nedělní mši sv. je pro nás skoro nepředstavitelná – u nás je to cca 450 tis.). Situace v Irsku a Itálii je téměř shodná – 84% formálních katolíků a 30% aktivních. V Irsku je dokonce udáván údaj, že 3% obyvatel navštěvuje mše svaté denně. Naši bratři ze Slovenska si víru vzít nenechali jako my Češi, a tam se hlásí ke katolické víře 62% lidí, ale údaj o nedělní návštěvnosti mší sv. jsem nikde nenašel. Co dodat. Jsou to jenom čísla, ale jsou to čísla povzbudivá nebo spíše varující? Asi jak kde. Vím, že záleží nejen na počtu, ale také na kvalitě víry, ale Bůh chce k sobě přivinout všechny své děti. Některá místa nejen ČR ale i Evropy jsou nyní pustým misijním územím. Náš svět se žene šílenou rychlostí kupředu, ale obávám se, že to není správným směrem. Doufejme, že i tentokrát bude Bůh hledat alespoň pár věrných a také že je najde, než by mohl současnou společnost pro její pýchu a sobectví zničit jako biblickou Sodomu a Gomoru. Musím začít nejdříve sám u sebe, a to každý z nás, a příklad křesťanského života je tou nejlepší evangelizací pro ostatní. I když nás nebude mnoho, třeba jen 4%, nebo 1%, musíme se dál snažit být tou solí země. Té také nemusí být moc, aby byl pokrm chutný, ale musí skutečně solit. Čerpáno z internetových údajů českého statistického úřadu, české biskupské konference, wikipedie a stránek religious freedom. (Pavel Remeš)

POZVÁNKA DO RODINNÉHO CENTRA DAR Úterý 13.5. 8.30-12.00  HRÁTKY S BATOLÁTKY. Jaképak jsou jahody? Učíme se barvy. Středa 14.5. 15.00-17.00  KLUB OTAZNÍK. JAK NA ORIGAMI - Společně vyrobíme kytičku pro maminku. Pátek 16.5. 8.30-12.00  HRÁTKY S BATOLÁTKY. Pohádka O Smolíčkovi. Úterý 20.5. 8.30-12.00  HRÁTKY S BATOLÁTKY. Tučňák, to je kabrňák... Letí, letí ptáček… Středa 21.5. 15.00-17.00  KLUB OTAZNÍK. KVĚTNOVÉ PRANOSTIKY – jarní koruna. Pátek 23.5. 8.30 -12.00  PŘÍBĚH S TVOŘENÍM. Leť, beruško zlatá. Sobota 24.5. 15.00  HMOTA FIMO II. – Výroba náušnic a náhrdelníků z fima s výtvarnicí Zuzkou Melckenbeeck, vstupné 30,Úterý 27.5. 8.30 -12.00  HRÁTKY S BATOLÁTKY. Ovoce – krájíme kousky. Středa 28.5. 15.00-17.00  KLUB OTAZNÍK. CO KVETE V KVĚTNU – vyrobíme si květinu z obrysů našich rukou. Pátek 30.5. 8.30-12.00  PŘÍPRAVA NA DĚTSKÝ DEN. 14.00  DEN DĚTÍ (skákací hrad, trampolína, soutěže, cukrová vata,...), vstupné 20,-/dítě strana 18

 Ohlasy – Vesmírné Velikonoce

CHLUMEČEK 3/2014

VESMÍRNÉ VELIKONOCE Co to je Vesmír? Vesmír (na internetu ho najdete jako DCŽM Vesmír) je centrum pro mladé lidi v Orlických horách. Nachází se nad vesnicí Deštné v Orl. horách a je to úplně neuvěřitelné místo. Tým cca 5 lidí se zde o vás stará, abyste nebyli zanedbaní jak po tělesné, tak po duchovní stránce. Vlastně ani nevím, jak se to stalo, že se mi podařilo na Vesmír dostat. Když jsem doma řekl, že bych chtěl Velikonoce strávit na Vesmíru, nesetkalo se to s extra nadšením. Už v prvopočátcích nápadu jsem věděl, že nebude jednoduché přesvědčit taťku a mamku. Přesto mě ale rodiče pustili. Z jejich strany to byla určitě oběť, protože si mysleli, že na Svátky budeme doma jako rodina – všichni pohromadě. Pro mě to tak bylo obrovské překvapení. Na Vesmír jsem se dostal na Zelený čtvrtek odpoledne. Díky tomu, že se každý Zelený čtvrtek koná v Hradci v katedrále svěcení olejů (mše svatá, kdy pan biskup slavnostně požehná oleje pro katechumeny, nemocné a křižmo), jsem si poměrně znatelně ulehčil cestu. Do Hradce mě bral náš pan farář a z Hradce o. Tomáš Hofmann a o. Jenda Barborka, kněží z Vesmíru. Očekával jsem, že na Vesmíru prožiji úplně pohodové svátky – bez starání se o jakékoli ministrování, že se budu soustředit jen na kontakt s Bohem. Opak byl pravdou! Bůh má neuvěřitelný smysl pro humor! Tyto dvě věci mi to úplně potvrdily: 1. Už cestou na Vesmír mě o. Tomáš požádal, jestli bych nemohl číst komentáře při obřadech – jedna z věcí, které jsem se chtěl vyhnout tady u nás, bylo právě čtení komentářů. Oukej, řekl jsem si, mám ještě zbytek dne mimo zkoušky a obřady. 2. Myslel jsem si, že celé svátky strávím v rozhovoru s Bohem. Místo toho jsem celé Velikonoce byl v kuchyni. Až zpětně jsem si uvědomil, že Velikonoce jsou hlavně o službě Krista nám lidem, a proto ani my se nemáme bát sloužit. Ono se to nezdá, ale dělat na Bílou sobotu čočkovou polívku pro 140 lidí také není zkušenost k zahození. Odhadem jsme jí (v kuchyni nás byl šest) uvařili asi 80 litrů. Dále to bylo cca 40 kg špaget a 30 litrů sýrové omáčky. A toto je pouze zlomek toho, co se snědlo! Na Velký pátek 120 lidí snědlo 26 bochníků chleba. Po nás na Vesmíru toho zbylo asi tolik, kolik toho zbude po náletu kobylek. O programu vám toho moc neřeknu – velkou část času jsem dobrovolně byl v kuchyni. Ze Zeleného čtvrtku si pamatuji krásnou Getsemanskou zahradu, která byla postavena na Vesmíru. Tady se dalo krásně meditovat. Na Velký pátek byla úžasná křížová cesta z Vesmíru do kostela sv. Máří Magdalény (farní kostel, kde úřaduje o. Tomáš) v Deštném. Další věc, na kterou si pamatuji, je, že na Vesmíru je hrozně těžké dodržet velkopáteční půst. Protože se chodí spát kolem jedenácti hodin večer, dostanete v deset takový hlad, že to prostě už nejde vydržet a za krajíc chleba s máslem a solí dáte klidně čtvrt hodiny prošení. Z pátku na sobotu a v sobotu přes den byla možnost držet stráž u Božího hrobu – další věc, která mi hrozně málo vzala a mnoho dala. Ač se to nezdá, půlhodina ticha s Bohem je ohromné bohatství. Večer po Velikonoční vigilii byl na Vesmíru slavnostní raut. Já sám jsem šel spát kolem druhé ráno, ale byli i tací, kteří šli na kutě až kolem třetí nebo půl čtvrté. Jak se v neděli ráno vstávalo na mši, nemusím popisovat. Odpoledne se pletly pomlázky a kuly pikle. Velikonoční pondělí, podle o. Tomáše „velikonoční apendix“, byl super. Škoda, že jsem si ho nemohl užít pořádně, protože hned po mši svaté jsem musel odjíždět domů. (Péťa Tesař) strana 19

 Ohlasy z kůru (pro náctileté)

CHLUMEČEK 3/2014

♪♫♫♪♫♪♫♫♪ ♫♪♫♫♪♫♪♫♫♪♫♪ ♫♫♪♫♪♫ ♫♪♫♪♫♫♪♫♪♫♫♪♫ ♪♫♫♪♫♪♫♪♫♫♪♫ Vikariátní pouť Ráno v sobotu 15.3. jsme vyrazili na vikariátní pouť z Chrasti. Všichni jsme se s obavami dívali na oblohu, která byla tmavě šedá a foukal studený vítr. Za chvíli nás přepadl jemní „jarní“ deštík. Naštěstí jsme byli někteří připraveni a byli jsme oblečeni do pláštěnek různých barev a materiálů. Započali jsme krátkou modlitbou v kroužku a rozdělením do pěti skupin (5 desátků růžence). V krátkých rozestupech jsme se zastavovali u různých poklonek a turistických tabulí po cestě. Cestou jsme měli vymyslet 2 přímluvy na mši svatou a pomodlit se jeden desátek růžence. Také jsme se krátce seznámili a povídali jsme si o našich koníčcích, o škole a také o Bohu. Celí zablácení a mokří jsme dorazili do studeného kostelíčka na Podskale, kde jsme slavili mši svatou. Hezké na tom bylo, že jsme seděli blízko u sebe a navzájem jsme se zahřívali. Pak jsme jako jedna skupina došli do Vrbatova Kostelce, kde jsme se rozhodli, že se nevydáme do místní nevytopené fary, ale že pojedeme vlakem na faru do Chrasti, kde se už topí. Tam jsme si upekli buřty - na pekáči, protože venku bylo mokro, ale stejně se někteří snažili udělat oheň venku. Potom jsme si venku zahráli zábavné pohybové hry, abychom se trochu zahřáli. Nakonec jsme se šli rozloučit do kostela, kde jsme pořídili společnou fotku a dostali jsme krásné dřevěné medailonky s kostelíkem na Podskale. (Za spolčo Luže Kristýna)

strana 20

 Ohlasy z kůru (pro náctileté)

CHLUMEČEK 3/2014

Diecézní setkání mládeže

V sobotu 12.4.2014 se naše spolčo sešlo na diecézním setkání mládeže v Hradci Králové. Když jsme tam na to místo přijeli, tak nám komentátor říkal, kolik je venku stupňů. A bylo jen 6. Přišli jsme dovnitř a každý sdělil pořadatelce svoje jméno a ona mu na oplátku dala červený náramek na ruku, na kterém bylo napsáno téma diecézka: „Blahoslavení chudí, neboť jejich je nebeské království.“ A taky jsme ještě dostali všichni takový sešit s celým programem. Potom už začal plánovaný program, kde na začátku vystoupila kapela Veka, když dohrála, tak bylo takové malé divadlo, kde vystoupil herec Vojta, který spal na zemi s peřinou a dekou a někdo na něj začal volat: „Vojto, vstávej!“ A pořád dokola. A když vstal, tak se otočil a podíval na kříž a viděl, že ho volá Bůh a že se má pomodlit. A tak se začal modlit Otčenáš a za chvilku se všichni přidali. Potom už vystoupila před jeviště paní se slůvkem na den a s tématem. Následoval proslov pana biskupa Jana Vokála, který mluvil k tématu setkání. Potom už se děly další věci. Když skončil program ve Filharmonii, tak byl oběd. Každý zúčastněný dostal bagetu + pitíčko, byla různá příchuť. A pak už se rozdělovalo na různé skupinky, něco bylo se sportem a něco spíš s Bohem, anebo taky se svatbou. Ale já jsem šel radši na nádraží, protože mám rád mašinky! Také byla možnost jít ke zpovědi, někdo šel a někdo zase ne. Potom byla hodinová adorace. A na závěr byla poslední část programu a tou byla samozřejmě mše sv., kterou sloužil biskup Mons. Jan Vokál. A jak to v pohádce bývá, všechno jednou musí skončit, tak i DIECÉZKO MUSELO SKONČIT. Už teď se těšíme na to příští. (Za spolčo Luže Matouš) strana 21

 Ahoj holky a kluci

CHLUMEČEK 3/2014

Ahoj holky a kluci! Milí kluci a holky, blíží se seslání Ducha sv., neboli letnice. Pojďme se o nich společně něco dozvědět. Když nastaly letnice, byli všichni shromážděni na jednom místě. Tu se strhl hukot, jako když se žene prudký vítr. A ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, rozdělily se a na každém z nich spočinul jeden. Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit jinými jazyky. V Jeruzalémě byli Židé ze všech národů na světě; když slyšeli hukot, sešli se a žasli, protože každý z nich slyšel apoštoly mluvit svou mateřštinou. Také proto věnovali pozornost tomu, co jim říkali. Především Petr mluvil, a to tak přesvědčivě, že když skončil, mnozí se ho zeptali: "Co tedy máme dělat?" Petr odpověděl: "Kajte se za své hříchy, každý z vás ať přijme křest ve jménu Ježíše Krista a také vy tak spolu se křtem dostanete dar Ducha svatého." Mnozí z nich ho poslechli. Toho dne se dalo pokřtít na tři tisíce lidí. Na apoštoly o letnicích sestoupil Duch svatý. Jako znamení se každému z nich nad hlavou objevil ___________________. Spoj všechna čísla a jistě poznáš, který obrázek je ten správný.

strana 22

 Ahoj holky a kluci

CHLUMEČEK 3/2014

Duch sv. se nejčastěji zobrazuje jako holubice. Obtáhni obrázek podle teček a dokresli co chybí.

Převzato ze stránek Katechetického centra Brno strana 23

 Informace

CHLUMEČEK 3/2014

INFORMACE  Noc kostelů: Pátek 23.5.2014. Program na Chlumku: 17:50 - začátek akce oznámí zvony, 18:00–18:50 mše + 18:50-19:00 zahájení Noci kostelů. 19:0020:00 MOBILIÁŘ POUTNÍHO CHRÁMU POHLEDEM RESTAURÁTORA, promítání fotodokumentace z realizace a poutavé vyprávění akademického malíře a restaurátora Romana Ševčíka, který zpracovával restaurátorské průzkumy na část mobiliáře k projektu “Obnova interiéru poutního chrámu P. Marie na Chlumku v Luži" v letech 2009-2010. Restaurátor se s Vámi podělí o získané informace o vzniku jednotlivých částí mobiliáře, jejich postupných úpravách a křesťanské symbolice. 20:00-20:45 KONCERT: Hniličkovo trio Goldbergovské variace od Johanna Sebastiana Bacha. Přijďte si poslechnout Hniličkovo smyčcové trio v jedinečném prostředí v poutním chrámu P. Marie na Chlumku v Luži. VEČERNÍ KOMENTOVANÁ PROHLÍDKA. V průběhu celého večera bude možnost zakoupení fotorámečku - magnetky s obrázkem poutního chrámu P. Marie na Chlumku v Luži za 70Kč. Zakoupením tohoto předmětu přispějete a podpoříte opravu tohoto kostela. Poutní chrám bude otevřený od 18:00 do 22:00.  Cyklopouť do Hlubočic: Neděle 25.5.2014 s programem pro děti. Vyrážíme na kolách ve 13:30 od fary v Luži, cesta povede přímo, anebo klikatě se spoustou zábavných úkolů pro děti. V 16:00 májová pobožnost u kapličky v Hlubočicích. Po návrat pokračujeme občerstvením a posezením na faře v Luži.  Slavnost Nejsvětější Trojice: Neděle 15.6.2014 v 8:00 mše sv. v Jenišovicích, 14:30 společná modlitba na Pokloně.  1. chlumecká pouť: Neděle 6.7.2014, mše sv. v 8:00 P. Mgr. Josef Hubálek, v 9:30 P. ThLic. Ing. Jiří Heblt, v 11:00 Mons. J. Vokál, biskup. Diecézní novéna - patron sv. Ignác z Loyoly. Modlitba růžence a sv. požehnání ve 14:30.  Prosíme všechny fotografy, kteří rádi fotí a mají nějaký zajímavý snímek kostela P. Marie na Chlumku v Luži, aby nám fotku poslali pro cyklus na titulní straně časopisu: Farníci fotí Chlumeček. Děkujeme.

„Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít a neumře navěky“, praví Kristus." (Jan 11,25)

strana 24