Oblastní muzeum Zájem o dějiny druhé světové války, které na Chomutovsku spojuje například členy klubů vojenské historie, přinesl i unikátní objev. Pátrání po vojenských pozůstatcích totiţ přineslo nález opravdu výjimečný. Amatérský hledač Jaroslav Zvůrský při svém pátrání v roce 2003 našel v remízku u Hrádečné zbytky starých zbraní. Přechovával je pak v krabici ve sklepě. Kdyţ jej pak jeho zájem přivedl do oblastního muzea a zde se o svém nálezu zmínil, tak se zbytky starých zbraní dostaly na místo nejpovolanější. A zjistilo se, ţe se jedná doslova o poklad, protoţe stáří značně zkorodovaných jedenácti ţelezných hrotů kopí či oštěpů, pěti kování drţadel štítů, čtyř štítových puklic a zlomeného meče se odhaduje na téměř dva tisíce let. Zřejmě pocházejí z období let 160 aţ 180, kdy se vedly markomanské války mezi Germány a Římany. Podle chomutovské archeoloţky paní Lenky Ondráčkové se jedná o nejunikátnější archeologický nález v České republice, díky jeho celistvosti a velikosti. Zatím totiţ u nás nebylo nalezeno takové mnoţství zbraní germánských kmenů, které většinou pohřbívaly svoje bojovníky právě se zbraněmi. V tomto případě se však ţádné kosti nenašly, takţe se předpokládá, ţe šlo buď o oběť bohům nebo byly zbraně uloţeny do symbolického hrobu na počest bojovníků, kteří nejspíš umřeli daleko a nemohli být pohřbeni. Celý nález prošel důkladnou konzervací v Regionálním muzeu v Roztokách, kde je nejlepší laboratoř na konzervování u nás. Nyní prochází dalším archeologickým zkoumáním. Chomutovské oblastní muzeum má ve svých sbírkách i další vzácné exponáty. Je jím například želinský oltář, který byl v loňském roce zapůjčen na výstavu o Lucasi Cranachovi a jeho ţácích, pořádanou v Obrazárně Praţského hradu. Šestikřídlý oltář z roku 1526 namaloval jeden z nejvýraznějších pokračovatelů Cranacha. Podepsaný je iniciálami IW a plné autorovo jméno je dnes předmětem dohadů. Dílo původně slouţilo jako hlavní oltář ve farním kostele sv. Vavřince v Ţelině u Kadaně. Po válce byl nalezen na půdě františkánského kláštera v Kadani, kde byl zabalený a zřejmě připravený k převozu do Německa. Dnes je oltář z přelomu gotiky a renesance součástí prohlídkového okruhu chomutovského muzea. Chomutovské muzeum letos opět připravilo několik výstav, které přibliţují osudy osobností naší historie. Jedním z těch téměř zapomenutých je například hudební skladatel Theodor Veidl, kterého můţeme označit jako za největší chomutovskou kulturní osobnost první poloviny 20. století a jednoho z nejvýznamnějších německých hudebních skladatelů Čech, byl také prvním německým skladatelem vyznamenaným Československou státní cenou za operu (v r. 1929). Theodor Veidl se narodil 28. 2. 1885 ve Vysočanech u Chomutova jako syn rolníka. Vystudoval chomutovské gymnázium a jeho výjimečné hudební nadání ho dovedlo ke studiu hudební vědy a germanistiky. Poté působil jako sbormistr, pedagog, hudební skladatel i hudební vědec ve Vídni, v Teplicích a Praze. S příchodem nacismu se stal pro svůj přátelský poměr k Čechům a Ţidům nespolehlivým, v roce 1942 byl vyloučen z Německé společnosti pro vědu a divadelní umění, o rok později z pedagogického sboru univerzity. Tragédie jeho osudu se naplnila v roce 1945, kdy byl na principu kolektivní viny jako Němec internován ve sběrném táboře Terezín, kde 18. 2. 1946 umřel na podvýţivu. Tento smutný příběh zprostředkovala výstava s názvem Theodor Veidl – tragický osud. Téma poválečného odsunu se stalo stěţejním na výstavě Oběti komunistické moci v severočeském pohraničí v letech 1945-46. Eduard Vacek, prezident Federace nezávislých spisovatelů, uvedl, ţe autorům výstavy šlo o to doloţit politickou i faktickou odpovědnost Komunistické strany Československa za tragický průběh soustřeďování německého obyvatelstva v severočeském pohraničí a jeho odsun z území Československé republiky v letech 1945-1946. V uvedeném období ovládali komunisté vojenské obranné zpravodajství a jeho prostřednictvím velení vznikající Československé lidové armády a rovněţ ministerstvo vnitra včetně utvářejícího se Sboru národní bezpečnosti. Z tohoto důvodu nesou velitelé 182
příslušných jednotek armády, SNB i funkcionáři národních výborů plnou osobní i stranickou zodpovědnost za svoji činnost, která vyvrcholila excesy a násilnostmi daleko za hranicemi lidskosti. Podařilo se najít konkrétní důkazy v případu tzv. postoloprtského masakru a popsat události v Chomutově na Jahnově hřišti a pochodu smrti 9. 6. 1945 k internačnímu táboru Glashütte. Je varovným mementem a historickou nespravedlností, ţe nikdo z aktérů tohoto bezprecedentního násilí nebyl potrestán. Vše bylo „překryto“ zákonem č. 115 ze dne 8. května 1946 o právnosti jednání souvisejících s „bojem o znovunabytí svobody Čechů a Slováků“. Z těchto důvodů ovšem přetrvávají neuspořádané mezinárodní vztahy mezi Němci a Čechy. Jak uvedli organizátoři, tak výstava byla v souladu s rezolucí Rady Evropy ze dne 25. 1. 2006 o nutnosti mezinárodního odsouzení zločinů totalitních komunistických reţimů. Další zajímavé letošní akce představuji prostřednictvím pozvánek.
183
Kaţdoroční tradiční výstavu betlémů se muzejníci vţdy snaţí pojmout nějak jinak, připravit něco nového. Letos se proto soustředili na zejména papírové betlémy, které si zapůjčili z jiných muzeí i soukromých sběratelů a tvůrců. Vzácností byly tzv. vejprtské betlémy, které se v pohraničním městě vyráběly na přelomu 19. a 20. století, kuriozitou pak prvorepublikové reklamní betlémy a betlémové archy, ze kterých se příslušné postavičky vystřihovaly. Nechyběl ani oblíbený mechanický betlém Chomutováka Josefa Fialy. Ten letos navíc představil i další nový exemplář, jehoţ základem je opět známá biblická scénka s Jeţíškem v jesličkách, na níţ navazuje stylizované venkovské prostředí s celkem stošedesáti figurkami, z toho šedesáti pohyblivými.
Muzejníci se i letos věnovali představování zaniklých obcí. Tentokrát to byly Zaniklé obce Doupovska. Oblast Doupovských hor patřila donedávna k nejméně známým územím celé České republiky pro vysoký stupeň utajení všech údajů o vojenském výcvikovém prostoru Hradiště, zřízeném zde v roce 1953. Vojenský újezd byl vytvořen na území čtyř bývalých okresů. Do roku 1953 zde bylo 65 obcí a osad a v nich 15 kostelů, 2 zámky, klášter, řada kaplí a kapliček, 3 hotely, 87 hostinců, 36 mlýnů, 16 pil, pivovar, lázně i několik lomů. Výstava rekonstruovala podobu této krajiny, která byla do roku 1945 osídlena převáţně německým obyvatelstvem na fotografiích, mapách, archivních dokumentech a sbírkových předmětech. Ukázala i současný stav, ve kterém s územím hospodaří jeho dnešní správce, Armáda ČR.
184
Jednou z akcí pro veřejnost je i Muzejní noc, kdy bývá otevřena hvězdářská věţ. Z ní mohli malí i velcí návštěvníci akce posílat balónky se vzkazy lidem ze sousedních evropských zemí.
185
Zaujal i výhled na město či výtvarná díla Ilji Sainera, umístěná uvnitř hvězdářské věže.
186
