Ročník II číslo2 duben 2010
Občasník Základní umělecké školy v Jirkově Vídeňská kavárna
Slovo úvodem
Ve čtvrtek 18. března 2010 Milí čtenáři, se na celé dvě hodiny proměnil po dlouhých zimních sál jirkovské umělecké školy na měsících je tu zase jaro – vídeňskou kavárnu. Na stolech jarní nálada i jarní únava. nechyběly kromě květin také Nedají se přehlédnout pučící sacher dortíky, vídeňské stromy, jarní květy, ale ani bábovičky, išlské dortíčky práce a úspěchy našich žáků nebo třeba linecké pečivo a učitelů. Jaro je jedno s marmeládou. Někteří z nejkrásnějších ročních návštěvníci přišli na koncert období, doufejme, že stejně učitelů oblečeni stylově, tedy tak se vám bude líbit i jarní v modelech a s doplňky počátku číslo školního časopisu.( švi ) 20. století, z období secese. Ve stejném duchu se představilo Red Dwarf Band i více než dvacet učitelů, kteří Ve čtvrtek 25. března 2010 si připravili jak skladby pokračovalo další hudební těleso vídeňského krále valčíku ZUŠ Jirkov – orchestr Red Dwarf Band ve sbírání trofejí. V oblastním kole soutěže MŠMT ČR získalo v silné konkurenci 1. místo s postupem do celostátního kola. Kromě velkého ocenění porotců pro orchestr i sbormistra, Viléma Liebiga, získala zvláštní ocenění také zpěvačka, Kateřina Jechová. Po saxofonovém kvartetu a vítězkách z literárně-dramatického oboru se tak orchestr zařadil mezi ty nejlepší, kteří během měsíce dubna až června budou reprezentovat školu a město v celostátním kole soutěže ZUŠ. Blahopřejeme soutěžícím i jejich učitelům a držíme palce v dalším hudebním klání. Milena Sailerová
Oceněná Kateřina Jechová
M. Sailerová a I. Šimková
Johanna Strausse, tak jeho současníků. Výtvarné dekorace navodily příjemnou atmosféru, hosté se dozvěděli mnoho zajímavostí o vzniku kaváren v Evropě a když ředitelka školy, Milena Sailerová, vyhlásila zavírací dobu, nikomu se nechtělo zvedat. A tak se téměř všichni odebrali do další, degustační sekce kavárny, aby si tak večer prodloužili, vypovídali si své zážitky z koncertu a teprve pak spokojeně odešli do svých domovů. A každý měl na rtech otázku, kdy bude podobná akce příště? Milena Sailerová
Hana Šimková
Výzdoba letošního Koncertu učitelů byla tentokrát časově náročnější po stránce výtvarné. Učitelky výtvarného oboru Ivana Švejkarová, Marcela Brotánková, Šárka Bečvářová chtěly atmosféru koncertu dotvořit originální výzdobou a diváky překvapit opět něčím novým. Proto si vymyslely figury v životní velikosti oděné do dobových kostýmů. Dámy byly v dlouhých šatech s barevnými klobouky a zdobenými paraplíčky, pánové samozřejmě s černým cylindrem. V kavárně nesměl chybět ani číšník, takže jeden malovaný hned u vstupu vítal příchozí posluchače. Postavy z dob našich prababiček byly barevně malovány na plátno i papír a po celé dvě hodiny upíraly své zraky na přítomné diváky. Chtěli jsme, aby návštěvníci koncertu měli z našeho vyzdobeného koncertního sálu krásné zážitky nejen poslechové, ale i zrakové. (obrazy z Vídeňské kavárny si můžete prohlédnout na str.6 ( švi )
Ve čtvrtek, 25.3. se v 7.45 s tolerancí 10 minut shromáždili členové orchestru Red Dwarf Band. Důvod byl prostý – krajské kolo soutěže jazzových a tanečních orchestrů pořádané v Litvínově. Po rychlém naložení nástrojů a přesném spočítání všech členů jsme vyrazili. Jenže jsme neujeli ani deset metrů a zjistili jsme, že za autobusem běží celkem důležitý člen – naše zpěvačka Káťa Jechová. Po vynucené zastávce a opětovné kontrole stavu posádky jsme konečně dorazili do litvínovské Citadely. Po několika hodinách strávených posloucháním ostatních účastníků, rozehráváním se a lelkováním se už blížila doba našeho vystoupení. Jenže nás čekalo další překvapení. Jeden člen orchestru, jehož jméno zůstane v utajení – Vítek Ječmen - zjistil, že jeho notový materiál se nachází v budově ZUŠ Jirkov … Naštěstí pro něj, pár členů orchestru dostalo nápad, jak za použití moderní techniky Vítkovi noty zajistit. Trpaslík tak mohl nastoupit v plném počtu. Odehrál pět skladeb: I´ve got a gal in „Kalamazoo“, „Milestones“, „Cry me a river“, „Route 66“ a „On green dolphin street“, které jsme tak usilovně nacvičovali. Zbývalo počkat půldruhé hodiny na verdikt poroty. A že bylo na co čekat! Červený trpaslík získal první místo s postupem do celostátního kola, pořádaného v ervnu v Litvínově. Porota také vyslovila orchestru pochvalu za výrazné zlepšení kvality od minulé soutěže. Dovršením celého úspěchu byla cena poroty za vynikající sólový výkon, kterou dostala Káťa za skvěle odzpívanou Cry me a river. Nezbývá než Červenému trpaslíkovi popřát hodně štěstí, píle a úspěchů v celostátním kole, také tímto děkujeme pánům učitelům Vilému Liebigovi, Vítkovi Šobáňovi a Miroslavu Hefnerovi za pevné nervy při přípravě orchestru na nejenom tuto akci. Vladislav Šmejkal
ARTalent
duben 2010 / 2
SOUTĚŽ LDO
Zuzana Jirásková – Malé nádraží
očima paní učitelky
Jednou za šest let je vyhlášena národní soutěž ZUŠ ČR pro literárně – dramatický obor ve slovesném projevu, kam patří verše, próza a dramatický text. Z našeho LDO postoupily do krajského kola práce deseti soutěžících. 26. února se v Lounech před vyhlášením postupů sešli všichni soutěžící s porotou, jejíž předsedkyní byla básnířka a spisovatelka Alena Vávrová. Z celého kraje do ústředního kola postoupilo patnáct prací a z nich patří našim žákům osm míst. Jsou to: Anděla Koblasová, Lenka Laňarová, Zuzana Jirásková, Veronika Hladová, Barbora Anna Suková, Jarmila Šebková, Hana Svobodová a Magdaléna Netolická. Je jen škoda, že je tato soutěž jen jednou za šest let. Našim soutěžícím přejeme úspěch i v ústředním kole. Iva Šimková
( oceněná povídka z krajské soutěže LDO )
Už dlouho sem chodí ten starý pán. Přichází po pěšině vedoucí podél trati už dávno zarostlé křovinami. Přichází pomalým krokem, jeho shrbená postava splývá s okolím. Chodí s pravidelnou přesností, cestu zná zpaměti. Na sobě má šedé beztvaré sako, kalhoty už také dávno nepocítily pohlazení žehličkou, na hlavě klobouk, který snad kdysi býval černý a na nohou prošlapané boty s přetrhanou tkaničkou. Nezrychluje krok, netěká očima po okolí, jde na přesně určené místo. Jde na nádraží. Tedy nádražíčko, kde vlaky jezdí jen jednou za den tam a jednou zpátky. Je to spoj do města, kde se křižují mezinárodní rychlíky. Dojde k lavičce, kterou tu pamatuje už mnoho let, navyklým pohybem ji očistí a posadí se. Tohle nádraží bývalo chloubou železnic. Vždy čisté, upravené a lidé se tu vítali i loučili s úsměvem na tváři. Ty doby jsou už dávno pryč.
Ošuntělé zdi jsou počmárané a na dřevěné napůl rozpadlé vývěsce visí potrhané jízdní řády. Muž upře zrak na zašlou stěnu nádražního domku a před očima se mu začíná odvíjet dávný příběh. Vrací se zpátky dlouhou řadou let a ve vzpomínkách se mu vybavuje každý okamžik, který mu změnil celý život. Kdyby nebyl tak neústupný, vše by bylo jiné. Měl syna – Jaroslava, jméno po něm. Byl jediný, protože už tehdy byla žena vážně nemocná. V jeho dvaceti letech se rozhodl, že bude mít ze syna faráře. Možná by z něho mohl být biskup, uvažoval tenkrát. Jenže Jaroslav s matkou byli jiného názoru. Rodina se rozpadla. Jaroslav se vzepřel a šel za svým cílem. Také chtěl pomáhat, ale jinak, než si to přál otec. Chtěl být lékařem , specialistou na tropické choroby. O tom nechtěl otec ani slyšet. Naposledy ho viděl, když odcházel s objemnou taškou na tohle nádraží. Tenkrát ho
vyprovázela jenom maminka. Plakala a on se na ni tehdy díval, jako by jí to snad přál. Jenže čas šel dál. Jaroslav skutečně vystudoval a stal se lékařem v Angole. Za matkou přijel, jak to jen šlo, ale bylo to opravdu poskrovnu. A maminka letos na jaře zemřela. Přestože se muž k ní z nějaké nepochopitelné hrdosti už nikdy nevrátil, teď pocítil, že je opravdu sám. Syn ani na pohřeb nedorazil, tato smutná zpráva ho v cizině minula skoro o celý měsíc. Je v Angole uznávaným specialistou a byl tam, kde ani elektřinu ještě neznají. Starý pán si znova v hloubi mysli prošel osudové okamžiky a zadíval se na koleje. Zná tu každý pražec. U jednoho je vylomený šroub a pod ním je takový zvláštní kámen podobající se zaťaté pěsti. On ale touží po otevřené dlani. Potřebuje cítit teplo lidských rukou. A jedny ruce by stiskl obzvlášť rád. Vždyť je to jeho syn a všechno se událo tak dávno. Je doba hříchů, ale musí přijít i doba odpuštění. Snad jednou …
Krajská soutěž v komorní hře Po celém tomto dlouhém dni Dne 24.2. 2010 jsme se zúčastnili krajské soutěže bylo v 17:30 hodin vyhodnocení v komorní hře, která se konala všech zúčastněných komorních v Základní umělecké škole souborů z celého Ústeckého v Teplicích. V devět hodin ráno kraje. Pokud můžu sám hodnotit jsme odjížděli od naší ZUŠky a soutěž, musím říci, že výkony za necelou tři čtvrtě hodinu našich komorních souborů byly jsme byli na místě. Kolem opravdu výborné a na vysoké jedenácté hodiny hrálo jedno úrovni. Celý soutěžní den byl z našich seskupení a to duo pro nás soutěžící velmi dlouhý a zobcových fléten, které bylo náročný, ale za tyto výsledky to tvořeno Zuzanou Horákovou a stálo. Saxofonové kvarteto – Františkou Kařízkovou. (s postupem do Teprve v odpoledních 1.místo Účastníci školního kola recitační soutěže s porotou hodinách soutěžilo saxofonové ústředního kola),Duo klarinet a kvarteto ve složení Jan Šlégl, klavír – 1.místo,Komorní soubor – 1.místo, Duo Barbora Procházková, Vít BÜBEN Ječmen a Vladislav Šmejkal. zobcových fléten – 2.místo. Marek Švejkar 9. března se konala školní tato soutěž postupová jen Jejich repertoár byl tvořen soutěž LDO. Zúčastnilo se jí jednou za šest let. Po třech čtyřmi skladbami jazzového třicet soutěžících od I. do V. letech se střídá s dramatickými charakteru. Další soutěžní repertoár, tři kategorie. soubory. Do krajského věty z koncertu pro klarinet a V porotě zasedly: Mgr. kola, které se konalo 14. dubna klavír, mělo připravené duo Jana Houšková, Simona v Litvínově, postoupilo pět Marek Švejkar a Alena Sailerová a Kateřina Jechová. soutěžících. Jsou to Matěj Kelbichová. Maminky připravily pro Matocha, Jarmila Šebková, Jako poslední soutěžící soutěžící bohaté občerstvení a Zuzana Jirásková, Zuzana z naší školy bylo kvarteto bicích s názvem BÜBEN ve složení celá soutěž probíhala Horáková a Lenka Laňarová. v příjemné atmosféře a velkém Iva Šimková Alena Kelbichová, David Prokeš, Vítězné saxofonové kvarteto Matěj Holeček a Pavel Weinelt. soustředění, protože pro ZUŠ je ( Pozn. red.: 17.4. získalo saxofonové kvarteto 2.místo v ústředním kole ! )
Recitační soutěž
ARTalent
duben 2010 / 3
Veronika Hladová – Deníček ( oceněná povídka z krajské soutěže LDO )
To byl teda den ! Ráno jsem málem přišla pozdě do školy, hned v šatně jsem zjistila, že nemám svačinu. To mi nevadilo tolik jako to, že nemám referát na dějepis. Nic ale není tak zlé, jak to na první pohled vypadá. O svačinu se se mnou rozdělila Eliška, co sedí se mnou v lavici a referát nebyl potřeba, bylo suplování. Protože jsem ráno utíkala, cestu zpátky si vychutnávám. Podél chodníků už kvetou růže a prázdniny tu budou za pár dní. Nesmím nic pokazit, pojedu na plavecké soustředění. Moc se těším, ale jenom kvůli plavání to není. Doma se dnes nijak nezdržím, s holkama jdeme nakupovat. Chtěla bych takové tričko, jaké měl na minulém soustředění David. Taška letí do kouta a já se rychle chci podívat, kde jsem nechala ten zatracený referát. Jistě bude na poličce nad postelí. Je tam, ale na něm leží něco, co tam ještě večer nebylo. Je to krásný deníček. Desky má, jako by na něm byla hvězdná obloha, každá hvězdička se tajemně třpytila. Otevřu ho, je úplně prázdný. Myslela jsem si, že mi ho tam dala mamka jako překvapení. Protože ale nebyla doma, nemohla jsem jí poděkovat. Když jsem ho vzala do ruky, hned jsem měla touhu si s ním povídat. A tak jsem ho otevřela a napsala na první stránku: Můj milý deníčku, jsi můj, jenom můj a já ti budu svěřovat svá tajemství a ty mi budeš pomáhat plnit má tajná přání. Deníček jsem zavřela, položila pod hromádku učebnic a vyběhla jsem ven, kde na mě čekala Eliška s Janou. Šly jsme nakupovat. Nedoufám, že bych sehnala úplně stejné tričko, jaké má David, ale aspoň kdyby bylo podobné. Eliška si koupila sukni, moc jí sluší, Jana má mikinu, po které toužila a měla ji už vyhlídnutou, jen já zatím marně sháním tričko. Už jsem to chtěla vzdát a koupit si kraťasy a v tom
ho vidím! Úplně stejné jako má David. Otvírám deníček, že tam napíšu první dobrou zprávu. Nemohu uvěřit svým očím. Pod mými řádky jsou úhledným písmem připsány další. Čtu: Milá Veroniko, chtělas, abych ti pomáhal splnit nejtajnější přání. Jsi spokojená s tričkem ? Mrzelo by tě, kdyby ho už David nenosil, viď? Neboj se, bude tě v něm vítat u autobusu. Nemohla jsem vzít ani pero do ruky, jak se mi třásly ruce. Když jsem se vzpamatovala, napsala jsem poděkování a že nechápu… a jak zná moje jméno? Deníček jsem uložila na tajné místo. Nedalo mi to a před spaním jsem ho otevřela znova. A zase tam bylo něco připsáno: Nezapomnělas, že mi budeš svěřovat všechna svá tajemství, i taková, která neřekneš ani mamince ? Odpovídám otázkou: Jak víš o Davidovi ? Opět deníček putoval do prádelníku, ale tentokrát jsem ho zamkla a klíček schovala. Přemýšlím, co to má všechno znamenat. Ať přemýšlím, jak přemýšlím, na nic jsem nepřišla a s těmito úvahami jsem usnula. Moje první cesta ráno byla do prádelníku. Z kuchyně na mě volá mamka, ať dělám, že to nestihnu. Rychle otvírám deníček a čtu: Jdi se nasnídat, já tu na tebe počkám. Udělaly se mi mžitky před očima a běžím do kuchyně. Mamka má sice řeči o tom, že jsem poslední dobou jako duchem nepřítomná, ale není čas na debaty. Takhle to šlo těch čtrnáct dní do prázdnin. Deníček mi prozradil i to, že budu mít z angličtiny jedničku, i když jsem s tím už ani nepočítala. Přišel den vysvědčení. Ráno jsem chvatně do deníčku napsala, jak strašně se těším na prázdniny a vyrazila do prosluněného rána. Vysvědčení dopadlo nad očekávání dobře. Uhájila jsem si vyznamenání. Těším se na mamčinu pochvalu, ale ta přijde
z práce až odpoledne. Běžím za svým deníčkem. Odemykám skříňku, ale co to? Není tam! Vím určitě, že tam ještě ráno byl. Znova přerovnávám prádlo, pod kterým ležel, ale je pryč. Jen na zem spadl malý lístek a na něm bylo: Už mě, Verunko, nepotřebuješ, všechno zvládneš sama. Už na mě čeká někdo jiný. Tak hodně štěstí ! Je po prázdninách a já mám na co vzpomínat. Ani na deníček nezapomenu.
pomoci chodců jsme ZUŠ Louny našli. Jelikož jsme přijeli brzy, zašli jsme do cukrárny. Po návratu nás naši průvodci zavedli do sálu, kde jsme se setkali s ostatními soutěžícími. Beseda mohla začít. Porota se nám představila a uvedli nám program. Po krátkém úvodu si každý z porotců sedl k jinému stolku v sále, připravil si všechny soutěžní povídky, básničky i scénáře a každý soutěžící se ho mohl zeptat na jeho názor, či radu do budoucna. Protože tam však bylo hodně dětí, a každý si chtěl poslechnout názory všech porotců, začaly se tvořit dlouhé fronty. Stání ve frontě jsme si
A.Koblasová, Z.Jirásková a L.Lańarová – úspěšné žákyně LDO
SOUTĚŽ LDO očima soutěžící
Když jsme se před rokem dozvěděli o Literární soutěži, moc jsme se do psaní povídek nehrnuli. Teprve časem jsme začali sepisovat, pro mnohé začátečnické povídky, básničky a scénáře. Rok rychle ubíhal a soutěž se blížila. Někteří už měli své soutěžní povídky dávno napsané, jiní je psali na poslední chvíli. Nakonec se však všechno stihlo a odeslalo do krajského kola. 26. února jsme měli jet do Loun na besedu se spisovateli a vyhlášení výsledků. Moc jsme se tam všichni těšili. Za dopravní prostředek do Loun jsme si zvolili autobus, zpátky do Jirkova vlak. Cesta do Loun nám plynula rychle. Sice jsme se v Lounech trochu ztratili, ale za ochotné
zkracovali povídáním s jinými soutěžícími a našli jsme si i pár nových kamarádů. Nakonec jsme si všichni stihli poslechnout názory všech porotců. Potom následovala pauza na svačinu. Odebrali jsme se do naší místnosti. Najedli jsme se, popovídali si a někteří nám i zahráli na klavír. Pohodovou náladu nám jen kazila myšlenka, že paní učitelka Iva Šimková už zná výsledky. Po přestávce bylo vyhlášení postupujících. Vrátili jsme se do sálu a nervózně vyčkávali výsledky. Osm z nás postoupilo do ústředního kola. I přesto, že dvě z nás nepostoupili, ten den stál zato a byl to krásný zážitek. Vrátili jsme se šťastně domů a všichni budeme v psaní pokračovat dál. Jarmila Šebková, žákyně LDO
ARTalent
duben 2010 / 4
PLESOVÁ SEZÓNA TANEČNÍHO OBORU
Bambelinky – maškarní ples na Červeném Hrádku
Letošní plesová sezóna se rozjela v plném proudu až v únoru 2010 a trvala do poloviny března 2010. První vystoupení se konalo 6.2.2010 v Údlicích, kde vystoupily jak mažoretky Rozalinky, tak i mažoretky Bambelinky. Obě skupiny se dočkaly potlesku a malé odměny za své vystoupení. Další vystoupení bylo na Červeném Hrádku, kde se konal maškarní ples. Zde vystoupily některé dívky z mažoretek Bambelinek a to s nacvičeným číslem ,,víly" a s miniformací pom-poms. 26.2.2010 se děvčata zúčastnila Mysliveckého plesu města Jirkova. Předvedla se zde opět miniformace mix Bambelinky a velká formace pom-poms Rozalinky. Mažoretky naší školy vystoupily také na plese učitelů z 1.ZŠ, který se konal 5.3.2010. I zde se děvčata dočkala zaslouženého potlesku a malé odměny. 12.3.2010 se konal Ples pověrčivých,na němž tentokrát
vystoupila velká formace baton mažoretek Bambelinek a miniformace Darlinek, které předvedly sestavu s hůlkami, kterou vytvořily právě pro toto vystoupení. Poslední ples, který se konal 19.3.2010, byl ples DPCHJ. Zde Bambelinky ukázaly svou choreografii s velkou formací baton, kterou předvedly jako předtančení ihned na začátku plesu. Poslední vystoupení, které Bambelinky čekalo, bylo 17.4.2010 ve Starých Spořicích, kde se konal turnaj ve futsale a dívky zde ukázaly svou sestavu s velkou formací pom-poms. Věršina našich plesových vystoupení se uskutečnila v KD Zdeňka Glückseliga v Ervěnicích. Co ještě mažoretky čeká? 8.5.2010 je to kvalifikace MČR v mažoretkovém sportu a to ve městě Stochov. Držte nám palce, ať jsme na tomto klání úspěšní! Michaela Tenglerová
Školní soutěž hudebního oboru Konec ledna či počátek února probíhá v naší škole každým rokem ve znamení školní soutěže hudebního oboru. Soutěže se zúčastňují všichni žáci, kteří se na naší škole učí hrát na nějaký hudební nástroj nebo chodí na výuku sólového zpěvu. Podle ročníku, do kterého chodí, jsou rozděleni do jednotlivých kategorií. Nejinak tomu bylo i letos, a to první únorový týden. Žáci si jako soutěžní repertoár připravili převážně dvě skladby výrazově odlišného charakteru. Jejich výkony hodnotí dvě poroty složené z učitelů školy. Za úspěšné provedení skladeb jsou pak ti nejlepší odměněni diplomem a čokoládovou sladkostí.
Koncerty vítězů
školní
soutěže hudebního oboru proběhly v úterý 9. února a ve čtvrtek 11. února 2010. Představilo se na nich více než sedmdesát účinkujících. Převážně to byli ti, kteří ve školní soutěži získali první cenu. Představili se žáci všech věkových kategorií. Od PHV ( přípravná hudební výchova) až po žáky II.stupně ( převážně již studenti středních škol). Jako nejmladší vystoupil žák Nejen na altsaxofon se PHV ve hře na EKN představil Jan Šlégl ( elektronické klávesové nástroje ) Josef Zetek ze třídy Repertoár hraných skladeb paní učitelky Jany Hisemové. měl široký záběr. Objevily se Představil se skladbou skladby barokní, romantické, P.Nováka Hvězdičko blýskavá. úpravy lidových písní. Velkou měrou však převažovaly skladby současných autorů, včetně autorských skladeb našeho pana učitele na bicí nástroje Vlastimila Fridricha alias Vlastiče Drastiče. Slavnostní atmosféru druhého koncertu podtrhlo vystoupení školního orchestru Red Dwarf Band. Po závěrečném potlesku posluchači odcházeli vždy spokojeni a naplněni velkou porcí krásné muziky. ( rak ) V bubenickém souboru Büben hrála také Alena Kelbichová
Hudební nauka ve třídě paní učitelky Ivy Šimkové
Každý školní rok vyhlašuje Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy postupovou soutěž pouze pro některé obory. Takže soutěž, která pokračuje okresním, oblastním až ústředním kolem je pro každý obor pouze jednou za tři roky. V letošním školním roce mohli žáci takto soutěžit v kategorii komorní hra a hra v orchestru. O úspěších našich žáků v těchto kategoriích se dočtete na jiném místě našeho časopisu. Každoroční školní soutěž je pro žáky inspirací a motivací k další práci. Přejme všem našim žákům, aby jim hudba přinášela jen radost a potěšení. ( rak )
ARTalent
duben 2010 / 5
Hudební toulky Evropou Již po mnoho let se skoro každý měsíc v době školního roku koná v prostorách sálu „Hadí oko“ hudební produkce více či méně známých interpretů. Paní učitelka Malá se snaží získat pro naše chvilky s hudbou hudebníky, zpěváky i větší tělesa. Pro březnové setkání s „vážnou hudbou“ byla vybrána dvojice interpretů z Brna: violoncellista Martin Švajda a klavírista Pavel Kratochvíl. Oba si připravili pro nás dosti neznámé skladby známých skladatelů. Určitě to byl záměr obou pánů, seznámit nás i s dalšími neméně pěknými skladbami, které stojí za prezentaci před publikem. Sám název koncertu „Hudební toulky Evropou“ napovídá, že autory děl nejsou pouze čeští skladatelé. Byl nám zde představen španělský autor Manuel da Falla se svou temperamentní Suitou populaire espaňol, maďarský skladatel Béla Bartók s Rhapsodií, v níž můžeme nalézti typické maďarské prvky. Oproti tomu Francii zastupoval Claude Debussy se svou Sonátou d moll, která je ryze impresionistickým dílem a pro mnohé posluchače byla velkým oříškem. První část koncertu uzavíralo Pezzo capriccioso op. 62 ruského skladatele Petra Iljiče Čajkovského, které posluchače vyvedlo z pochmurných nálad. Po přestávce, která je vždy vyplněna živou konverzací návštěvníků koncertu k daným přednesům, následovala druhá část koncertu. Interpreti si vybrali italského autora Luigiho Dne 23. února se jako obvykle v úterním podvečeru sešli v koncertním sále naší ZUŠ příznivci krásné hudby. Tentokráte byl večer zasvěcen tvorbě Fryderyka Chopina v podání mladé japonské klavíristky Eri Goto. Co více si přát, krásná hudba, výborná
Orchestr dvakrát mladý
Boccheriniho se svou Sonátou G dur č. 3, poté následoval německý skladatel Robert Schumann se svým Adagiem a Allegrem op. 70. Hudební večer uzavíralo dílo našeho předního českého skladatele Antonína Dvořáka Rondo op. 94. Oba interpreti jsou již zkušenými profesionály. Většinou se s nimi můžeme setkat ve větších hudebních tělesech, ale jak je patrno, tak se nezaleknou ani menšího seskupení. Jejich hra měla šmrnc, nasazení, energii a gradaci. Jistě se snažili o nejlepší interpretaci, ale jak se nám v šatně přiznali, stálo je to mnoho úsilí, jelikož se i jim nevyhnula všudy přítomná chřipka. Posluchači odcházeli ze sálu s pocitem hezky prožitého večera, kdy jejich mysl a duši pohladily lahodné tóny violoncella. Tento nástroj se bohužel již u dnešních žáků a studentů nepreferuje a naše hudební vnímání je tak ochuzeno o měkké, hřejivé pohlazení. Je s politováním, že tohoto večera se zúčastnilo podstatně méně posluchačů než například minulý měsíc při vystoupení Big bandu teplické konzervatoře. Domnívám se, že u dnešní mládeže se málo podporuje vztah k vážné hudbě. J. Bartoňová a M. Raisrová
Málokdy máme možnost vidět a slyšet při koncertech Kruhu přátel hudby v Jirkově orchestr. V novém roce, 26. ledna 2010, tato příležitost nastala a byla to událost nejen pro milovníky swingu a jazzu. Koncertovat přijel Big Band konzervatoře v Teplicích, orchestr, který dostal od uvádějící paní učitelky Hany Malé, přídomek dvakrát mladý. Mladí lidé dali dohromady orchestr hrající nestárnoucí hudbu teprve v roce 2008, z popudu studentů žesťového oddělení konzervatoře, ale věřte, na výkonu to nebylo poznat. Zcela zaplněný sál ZUŠ Jirkov si neposedně užíval při poslechu skladeb zlaté éry swingu Counta Basieho, Glena Millera, Benny Goodmana, Joe Garlanda a dalších. Sing Sing Sing od Bennyho Goodmana v úvodu diváky nenechala na pochybách co je čeká a pěkně odbrzdila večer. Kromě jiného zazněly dvě z nejslavnějších swingových skladeb, In the Mood od Joe Garlanda a Stardust Hoagy Carmichaela (Hvězdný prach – známá našincům jako znělka orchestru Karla Vlacha).
A protože orchestr si řekl, že bude interpretovat i české autory, má ve svém repertoáru také skladby Jaroslava Ježka, Karla Krautgartnera, Milana Svobody, nebo třeba Karla Vejvody. Jeho píseň Škoda lásky si přivlastňují Němci (Rosamunde) i Američané (Beer Barrel polka). Když k tomu připočteme i některé skladby z modernějšího jazzového soudku, tak nás nepřekvapí ani Chick Corea nebo Dizzi Gillespie. Takový záběr za pár měsíců existence je slušný a jistě přispěje k dobré náladě i v jiných koutech naší vlasti. Zatím si mohli podupávat v rytmu swingu a jazzu v Teplicích, Ústí nad Labem, při otevření Mezinárodního hudebního festivalu „Meeting of the Swing Big Bands“ v České Lípě a teď tedy i u nás. Přeji celému orchestru i jeho vedoucímu a dirigentovi Lukáši Čajkovi, absolventovi konzervatoře v Teplicích, co nejvíce vydařených koncertů, spokojených posluchačů a závěrečného standing ovation jako v Jirkově. Jana Hisemová
Eri Goto Japonská klavíristka Eri Goto
interpretace. Pan Chopin mi jistě odpustí, když se budu nejdříve věnovat velmi mladě vypadající, přesto zkušené umělkyni. Jak jsme se dozvěděli z průvodního slova paní učitelky Malé, je Eri Goto nositelkou řady ocenění za klavírní hru, přičemž své úspěchy sklízí již od dětství. Velmi křehce
působící dívka předvedla svou virtuozitu na technicky náročných etudách. Spoustu výrazových poloh uplatnila na dalších skladbách F. Chopina určených k poslechu, přestože ve svém názvu mají jména tanců, jak jsme se opět poučili z úst paní Malé. Bouřlivý potlesk téměř
zaplněného sálu nemohl utichnout, a tak jsme si vychutnali ještě dva přídavky. Doufejme, že krásná atmosféra v sále, tak vzdáleném od její rodné země, bude Eri Goto ještě dlouho hřát v této mrazivé zimě, tak jako nás, které potěšila svou hrou. Petra Leitgebová
ARTalent
duben 2010 / 6
výtvarná galerie ke Koncertu učitelů
Redakce pracuje ve Redakce pracuje ve složení: složení: Mgr.Miroslava Raková ( rak ) Mgr.Miroslava Raková ( rak ) Mgr.Marie Hánová ( ham ) Mgr.Marie Hánová ( ham ) Ivana Švejkarová ( švi ) Ivana Švejkarová ( švi ) Mgr. Šárka Bečvářová ( ŠB ) Mgr. Šárka Bečvářová ( ŠB )
