občasník čáslavské farnosti
ÚNOR 2014 Prožíváme měsíc únor a v něm, kromě letošní benevolentní zimy, i Zimní olympijské hry v Soči. Když jsem nedávno přišel do čáslavské LDN, zjistil jsem, že i někteří pacienti tam se zájmem sledují sportovní klání. Na malou chvilku jsem se k nim připojil, neboť rád sleduji sport. Přece jenom to není něco hraného nebo zábavného, ale vidíme skutečný zápas člověka, který chce dosáhnout vítězství a musí napnout všechny síly. A to je vždy velmi zajímavé. Člověk se může i ledačemu přiučit a inspirovat se. Napadlo mě však, že je přece jen lepší nezůstat jenom divákem, ale také závodit a usilovat o vítězství. Nakonec se sportem nechává inspirovat i sv. Pavel, když říká: Dobrý boj jsem bojoval, běh jsem dokončil, víru zachoval. Nyní je pro mne připraven vavřín spravedlnosti, který mi dá v onen den Pán (2. list Tim.). Nevím, jestli podobné myšlenky procházejí i myslí našich pacientů, vždyť i oni bojují svůj velký zápas... Rozhodně by však neměly chybět nám. Právě na nás záleží, co duchovně vybojujeme pro sebe i příští generace, zda napneme všechny síly! Při tom všem nezapomínejme, kdo nás v našem životním běhu provází, kdo nás tak úžasně povzbuzuje a obnovuje naše síly. Je to naše nebeská matka Panna Maria! V naší farnosti jsme tuto pravdu mohli a můžeme prožívat i skrze zrestaurovanou sochu Panny Marie Čáslavské, která se k nám v lednu v plné kráse navrátila a jíž je toto číslo GABRIELA především věnováno. Vše dobré přeje P. Bohuslav
Z FARNÍ KRONIKY ze zápisů P. Michaela Macečka, část V. – dokončení Koncem roku 1974 došlo k zákeřnému útoku na kostel Sv. Alžběty. Nová vedoucí pohřební služby paní Petrášová chtěla na návrh Měst.NV proměnit tento kostel v „obřadní síň“ pro všechna vyznání i bezvyznání. První pohřeb, který se tam proti mé vůli konal, byl pohřeb pana ředitele školy Kaliny. Byl jsem pak volán k dlouhému výslechu před předsedu Měst.NV p. Brhlíka a církev. tajemníka Ďoubala. Jasně jsem před nimi prohlásil, že k záboru kostela sv. Alžběty je třeba můj souhlas, a že tento souhlas nikdy nedám! Ke cti církevního tajemníka dodávám, že tento můj důvod uznal v plném rozsahu. Navíc mě instruoval, budu-li pozván k výslechu ke krajskému církev. tajemníkovi do Prahy, abych vypovídal úplně stejně. Tím byla existence kostela sv. Alžběty zajištěna. V červnu 1978 přišla ke mně osmičlenná komise z Měst.NV a kategoricky požadovali, aby na dvoře před farou se mohl postavit transformátor 8 x 8 m pro kuchyň školy. Kdybych přistoupil na tento plán, okna bytu v přilehlé části fary by byla celodenně zastíněna. Zásadně jsem s tím nesouhlasil, bylo mi však řečeno, že „souhlas bude vynucen cestou úřední“. Následovalo svízelné delší jednání, v němž mi hodně pomohl dp. St. Fogl, administrátor v Opočně. Informoval jsem i již dříve jmenovaného ing. Mézla, vedoucího Geoindustrie v K. Hoře. Ten odpověděl: „Uskuteční-li Měst.NV tento projekt, pak jim ručím za to, že na rekonstrukci vnitřní památkové části města nedostanou ze státních dotací ani haléř!“ Pozemek fary patří totiž do památkového areálu. Nakonec je potřebné zmínit se o tom nejdůležitějším, totiž o náboženském a duchovním životě v době, kdy jsem v Čáslavi působil. Nastoupil jsem do Čáslavi v r. 1968, v době tzv. Pražského jara. Protináboženský teror hodně polevil, rodičům se nebránilo přihlásit děti na náboženství. Věřící se už tolik nebáli chodit do kostela i veřejně. Počet věřících v kostele značně stoupl; ve všední den asi na 60, v neděli přes 200. Tehdejší Katolické noviny vedené P. Mikuláškem měly vyšší úroveň než nynější KT. Bylo vidět, že ještě nevymřela stará křesťanská generace Farní kancelář v přízemí děkanství, 60. léta národa. Snažil jsem se využít této příznivější (p. děkan Zapletal) situace a svolal jsem schůzi starších farníků, kteří dobře znali Čáslav; prošli jsme křestní matriku 15 let zpátky a zaslali dopisy všem rodičům, u nichž byla naděje, že by mohli přihlásit své děti na náboženství. Tato akce měla nesporně určitý úspěch. V létech 1968-70 bylo přihlášeno na náboženství asi 100 dětí, vyučoval se každý ročník zvlášť. Pomáhala mi pí uč. Helena Tomíšková a p. katecheta Robert Charvát, který pomáhal i s psaním matrik a vyřizováním korespondence, měl totiž jako dlouholetý úředník náležitou praxi. Na podzim, dne 27. října 1968 se zde udělovala svátost biřmování. Uděloval ji dp. kapitulní vikář Václav Javůrek. Svátost biřmování přijalo asi 380 biřmovanců, 80 z Čáslavi a asi 300 z okolí. Bohužel, tato duchovní „obleva“ netrvala dlouho, pouhé dva až tři roky, pak nastala tzv. „normalizace“. Do původních kolejí teroru let padesátých se situace už sice nevrátila, ale svoboda byla pryč. Na požádání rodičů a za jejich doprovodu dítěte jsem jednotlivé děti učil za zamčenými dveřmi v zákristii „na černo“. Pro kněze to bylo spojeno s určitým rizikem ztráty tzv. „státního souhlasu pro duchovní činnost“. A tak tehdy se ukázalo, že udržení víry je kromě milosti Boží i věcí osobní statečnosti. A tak tedy P. Maceček výmluvy na dobu, že byla taková a taková, jsou liché. Podepsán Michal Maceček, administrátor děkanského úřadu v létech 1968 - 1995
POD ČÁSLAVSKOU ŠTÍHLOU VĚŽÍ... NÁVRAT OLTÁŘE A SOCHY PANNY MARIE V minulém roce se k nám do podvěžní kaple začal postupně vracet obnovený oltář Panny Marie Čáslavské. K oltářní menze, která prošla obnovou v roce 2011 a byla umístěna v podvěžní kapli, přibyl loni na podzim nově zrestaurovaný baldachýn. Jeho nová podoba nám připomíná nebe s množstvím hvězd, v jehož středu zářivě vyniká zrestaurovaný stříbrný tabernákl. Ten se navrátil těsně před vánočními svátky v pondělí 16. prosince 2013. Krásnou slavnost jsme pak ve farnosti prožili v pondělí 13. ledna tohoto roku na fatimský den, kdy jsme přivítali obnovenou sochu Panny Marie Čáslavské a instalovali ji na její původní místo do stříbrného tabernáklu. Tuto slavnost jsme vnímali také duchovně jako příchod Panny Marie do naší farnosti. Po mši sv. nám ak. malířka a restaurátorka paní Eva Kolmanová přiblížila průběh opravy a restaurování dřevěných částí oltáře a sochy Panny Marie. Socha Panny Marie pochází z pozdní gotiky, jedná se o vyobrazení Panny Marie, která stojí na srpku měsíce a vítězí nad zlem, tak jak nám ji představuje kniha Zjevení sv. apoštola Jana. Původní oděv sochy Panny Marie, tak jak zjistila Přivítání sochy Panny Marie paní restaurátorka, byl celý zlatý, ovšem tuto variantu se nepodařilo prosadit. V minulosti podle pramenů byla Panna Maria Oltář v podvěžní kapli v Čáslavi skrze toto vyobrazení hojně uctívána a vzývána. Dokonce se do Čáslavi konaly poutě. Votivní dary pak svědčily o vyslyšení proseb. Jedná se tedy o sochu milostnou. Oprava tohoto oltáře začala v roce 2009. Zřejmě nejnáročnější částí byla oprava stříbrného tabernáklu. Po jeho převezení a rozebrání se ukázaly problémy. Mosazné postříbřené plechy doznaly vlivem času změny vnitřní struktury a nebylo možné s nimi pracovat. Řešením by bylo nechat tyto plechy projít vyšší teplotou, při které by však došlo ke zničení vrstvy stříbra. Celého problému se nakonec ujal jiný restaurátor. Provedl odstranění původního laku, chemické vyčištění plechů, výměnu nejpoškozenějších částí a celkové přelakování speciálním lakem. Jak restaurátor pan Ritschl zjistil, tabernákl je původně vynikající kovotepecká práce, byl však již několikrát rozebírán a dosti hrubě a neodborně znova sestavován. Obnovena nyní byla také celá jeho vnitřní dřevěná kostra. Mnohé z vás mimo jiné velmi zajímá finanční průběh celé akce – uvádím tedy několik čísel: celý oltář se vším během pěti let opravy stál 869 000,- Kč, ministerstvo kultury se podílelo v dotacích částkou 515 000,- Kč a naše farnost skrze dary a sbírky zaplatila 354 000,- Kč. Vám všem, kteří jste na toto dílo věnovali prostředky, vyslovuji velké díky a Pán Bůh zaplať! P. Bohuslav Stařík
PANNA MARIA ČÁSLAVSKÁ – něco z historie Vzácná rytina Caspar-Klauberova asi z poloviny 18. století ukazuje pohled na čáslavský děkanský chrám sv. Petra a Pavla, nad nímž se v průvodu andělíčků vznáší P. Maria s Jezulátkem. Za kartuší, která zaujímá celou šířku obrázku po levé straně, zobrazil umělec část listnatého keříku nebo stromku a vpravo od toho čáslavský děkanský kostel stojící o samotě na jakémsi návrší s kopcovitým pozadím. Kostel je vyobrazen v pohledu od náměstí, takže lze na obrázku spatřit jeho celou jižní stranu. Má dvě věže, hlavní a stanovou, ovšem s jinými korunami než jsou dnes a s předsíňovým přístavkem u jižního vchodu, který zde dnes již není. Kolem kostela je vyobrazen Caspar-Klauberova rytina bývalý hřbitov se zdí, s kostnicí vlevo od kostela, s hřbitovní branou. Před kostelem je vyznačen velký misijní kříž. Tak vypadal pohled na čáslavský kostel v roce 1829, jak to potvrzuje i plán stavitele Karla Teigeho. Nad kostelem se v obláčku vznáší P. Maria s Jezulátkem. Je oblečena v šatičky, široce se dole rozbíhající a pošité mincemi, zavěšenými na stužkách ve čtyřech řadách. Přes ramena má přehozen pláštík, kolem hrdla límeček, pod ním náhrdelník, sestávající z několika řad perel a pás, složený opět z několikanásobné šňůry perel. Na hlavě má ozdobnou korunku a v levé ruce drží vladařské jablko, po němž vztahuje Ježíšek, sedící na pravé ruce P. Marie, pravou ručku. Je oblečen v pláštík s límečkem, pošitý obětinami a na hlavě má též korunku. Obličeje jsou i při nepatrných rozměrech velmi dobře a jemně provedeny a práce sama svědčí o značné umělecké vyspělosti rytcově. Po stranách P. Marie jsou umístěni andělíčkové po třech z každé strany. Odpočívají na obláčcích, nebo se vznášejí a jsou velmi přirození. Ze všech šesti andělíčků nesou čtyři dolejší korunu s křížkem, vladařské žezlo a věneček z hvězdiček a lilií, které podávají P. Marii. Dva nejvyšší ukazují na zářící slunce a vpravo na srpek měsíce. Umělci opravdu schopnými byli malíř G. W. Caspar a rytec Josef Š. Klauber. Protože malíř Caspar zemřel r. 1768, musel být i čáslavský obrázek namalován předtím. Tomu nasvědčuje také barokní ráz práce i rokokové orámování kartuše, v níž je umístěn latinský nápis. Co bylo obsahem tohoto obrázku? Je to glorifikace,
oslavení P. Marie, ač nechybělo i úvah o tom, že by mohl představovat Nanebevzetí P. Marie. Že byla postava P. Marie umístěna na tomto obrázku nad děkanským kostelem čáslavským, není zajisté bez významu. Umělec chtěl tím nepochybně naznačit jistou spojitost mezi P. Marií a tímto kostelem a chtěl zdůraznit, že jeho hlavním cílem bylo oslavení P. Marie, jejíž obraz nebo socha je v čáslavském kostele chována a k němu se vztahuje zvláštní úcta obyvatelstva. Tato úcta se projevovala konanými poutěmi. A právě pro účastníky poutí byl tento čáslavský obrázek určen a měl jim být upomínkou na takovou pouť. Již z toho je patrné, že socha, podle níž byla rytina provedena, byla mimořádně významná a snad považována i za zázračnou. Malíř Caspar byl asi osobně v Čáslavi a tvořil tuto práci podle osobního seznámení se jak s kostelem, tak i se sochou. Předlohou pro vytvoření obrázku poutního byla socha P. Marie Čáslavské, prvně připomínaná roku 1762. Označením této sochy Pannou Marií Čáslavskou se chtěla naznačit těsná spojitost této sochy s děkanským kostelem čáslavským a s městem Čáslaví. Je v tomto označení nepokrytá snaha Čáslavských, zvláště jejich děkana, odlišit tuto sochu od ostatních soch mariánských v kostele a podle vzoru jiných měst, snad právě Staré Boleslavi, vytvořit z města Čáslavi město poutní. Těsnou souvislost mezi touto P. Marií a čáslavským kostelem zdůraznili také malíř a rytec na své rytině a zdůraznili ji i latinským nápisem, umístěným na kartuši obrázku: „Milostná socha Blahoslavené P. Marie v děkanském kostele královského krajského města Čáslavi.“ Není tedy pochyby, že P. Marií Čáslavskou, která se těšila tak velké úctě, jak dosvědčují i uvedené k ní milodary, byla socha P. Marie, chovaná v kapli podvěžní čáslavského chrámu. Již okolnost, že pravděpodobně děkan Čermák pro ni dal pořídit umělecky provedený tabernákl, svědčí o její poutní úctě. Proto také je správné přesvědčení, že byl to tento děkan Čermák, který dal základ poutní úctě této Madony, které přilákala četné poutníky do čáslavského kostela nejen z města, ale i širokého okolí. K tomu měl sloužit i zmíněný poutní obrázek. Děkan Čermák také jako prvý rozpoznal i úctyhodné stáří sochy a dovedl k ní upoutat pozornost obyvatelstva.
Tato socha, dílo neznámého umělce z doby konce 15. století, nejpozději počátku 16. století, se nápadně připodobňuje jak mariánskému kamennému reliéfu, který byl původně nad hřbitovní branou čáslavskou, tak i obrázku, namalovanému malířem Casprem, zde ovšem zakrytá barokně-rokokovým úborem, který byl podle módy 18. století této soše dán. Ke vzniku sochy se váží dvě historicky nesprávné tradice. Podle prvé vyřezal tuto sochu Karel IV., podle druhé byla prý „nalezena po dlouhotrvající válce husitské v rumu v zdejším kostele“. Socha je však z doby pozdější. Obě nehistorické tradice však se shodují v tom, že připisují této soše velké stáří a jsou důkazem její starobylosti, která byla již dříve v Čáslavi známa. Tím se také vysvětluje význam a cena, které byly soše v Čáslavi přikládány, jak to dosvědčují i všechny milodary, dané soše v letech 1762 až 1774. Vlastní socha P. Marie Čáslavské je sličné dílo vynikajících uměleckých kvalit a schopností. Socha byla vytvořena právě tak, jak ji vyobrazil poutní obrázek, jenže v úboru doby barokní. Šatičky a korunky byly dány P. Marii a Jezulátku teprve tehdy, když se prostému lidu více líbilo vystrojení sochy, než původní mistrovské dílo řezbářské. Takové rekvisity a nevhodné ozdoby dávaly se sochám právě v době barokní. Že bývala tato socha oblékána již před rokem 1772, dokazuje i zápis, který říká, že právě toho roku byla tato „statue“ opatřena „novou drahou sukničkou.“ Tvůrci rytinky vyobrazili tedy tuto sochu tak, jak ji viděli obleče-nou v šatičky a s koru nkami.
Po opravě prof. Saxlem
O tom, Z průběhu restaurování jak byla tato socha obdarovávana milodary, bylo již řečeno dříve. Všechny tyto darované předměty byly však rozkazem císařského „zloděje,“ Josefa II. zabaveny k roztavení. Této soše zůstaly až do roku 1860 ještě z milodarů: jeden zlatý prsten, jeden půldukát, tři tolary, dva zlaté, šest dvacetníků, dva šestáky, tři velké a tři malé šňůry granátů. To dokazuje, že i po době josefinské byli různé obětiny k této soše ukládány. Tyto všechny obětiny však v roce 1862 byly „nepovědomým pachatelem ukradeny.“ V roce 1876 se připomínají při soše P. Marie Čáslavské ještě korunka stříbrná, dvě korunky mosazné, z nichž větší má stříbrný pás
se zelenými kameny, dále pamětní Uměleckou krásou této sochy nadšen, peníz se sv. Antonínem, granátové složil čáslavský rodák, prof. Dr. Čeněk hvězdy na pláštíčku P. Marie a pláštík Tomíško, k její poctě krásnou typicky z hedvábné a zlatem protkané látky čáslavskou báseň, kterou za použití starých církevních nápěvů zhudebnil s červenými květy. Z těchto klenotů se ředitel čáslavského chóru Stanislav Mach podnes zachovaly pouze dvě korunky, v roce 1942: posazené na hlavách P. Marie a Jezulátka. Pláštíkem se oblékala tato „Pod čáslavskou štíhlou věží, socha až do počátku 20. století. jako ranní růže svěží, Podvěžní socha P. Marie skví se Tvoje sličná skráň... Čáslavské stála od doby, kdy byla (...) poznána v tomto století její umělecká Drž svou ruku nad Čáslaví, a historická hodnota, bez vnějších svoje město Matko chraň!“ ozdob, pouze s korunkami na hlavách, na svém místě pod stříbrným tabernáklem děkana Čermáka. Když byl do podvěžní kaple instalován roku 1978 vánoční Betlém z praktických důvodů, bylo současně zjištěno poškození této sochy ničivým červotočem. Opravy se ujal prof. Bedřich Saxl, který sochu impregnoval a pěkně upravil a v roce 1981 ji opět umístil trvale na její místo. Uzavíráme toto pojednání takto: Malíř Caspar a rytec Klauber vytvořili podle památné a starobylé sochy P. Marie Čáslavské z konce 15. či počátku 16. století umělecky hodnotný poutní obrázek čáslavský. Tato socha byla v 18. století, zvláště v době děkanátu Jiřího Václava Čermáka v letech 1745 až 1776, uctívána jako poutní socha. Obtížnější je odpověď na to, proč zanikl kult P. Marie Čáslavské a proč přestala být Čáslav městem poutním. Příčinou je smrt tohoto děkana, který kult zde zvláště propagoval a poutní úctu této sochy zavedl. Po něm se však již nenašel nástupce, který by dovedl tento kult a poutě udržet a prohloubit. Snažil se o to poněkud děkan Nožička, ale již bez viditelného úspěchu. Jedinou památkou na tuto poutní dobu čáslavskou je Z průběhu restaurování právě socha podvěžní P. Marie Čáslavské a starý procesionální kříž (nyní za hlavním oltářem). ---------------------------------------------------------------
Z průběhu restaurování Z průběhu restaurování
Poznámka: Tento článek byl napsán Dr. V. V. KREMEREM v přepracování a úpravě staršího článku, který zpracoval profesor Dr František Škrdle a věnoval roku 1947 autoru s tím, aby jej dle vlastní úpravy uveřejnil podle svých možností. Ten jej upravil jako exkursní příspěvek k Dějinám děkanského chrámu čáslavského. (Podle uvedených podkladů zpracovala M.R.)
NAŠE FARNÍ PUTOVÁNÍ A VÝLETOVÁNÍ… Schořov, Tisá skála, Bratčice, Horky – 26. 10. 2013 Sobotní ráno... s požehnáním na cestu a s p. farářem po boku odcházíme od kostela sv. Petra a Pavla. Míříme k rybníkům Homolka, Jirsák, Tichým údolím a Tupadelskou bažantnicí po značkách ke kapličce na návrší – Schořov. Scházíme se s dalšími příchozími, kteří přijeli na kole, autem a místními věřícími. Modlíme se slavný růženec a náš pan farář slouží Mši svatou ke cti Panny Marie. Venku pak svačíme, pochvalujeme si počasí a krásný výhled do kraje čáslavského. Poté podzimním lesem dojdeme k Zámečku, kamenné stylové jednopatrové stavbě, (původně snad lovecký zámeček žlebských Auerspergů); je zabezpečená a čeká na svého majitele v sezoně. V lese vidíme a obdivujeme práci stroje, který ve chvilce porazí strom, očistí jej od větví, nařeže na míru, kmeny srovná do hranice a pokračuje dál. My také a již pomalu stoupáme do kopce na Tisou skálu. Brodíme se spadaným listím, musíme dávat pozor, kam šlapeme. Tisá skála je 392 m n.m., skalní útvar z velikých kamenných lavic, pěkná vyhlídka přes stromy. Po odpočinku na sluncem vyhřátých kamenech scházíme dolů. Jsme na silnici na Bratčice, pokračujeme přes ves se zastavením u kostela sv. Tisá skála – vrchol Václava. Polní cestou se pak dostáváme na silnici na Horky; tam u milé paní Vébrové jsme pohoštěni skvělými řepánky. Ještě poslední zastavení - v místním pohostinství u nádraží, kde čekáme na vlak domů. Je navečer, pěkné putování u konce, ještě můžeme na Mši sv. v místním kostelíku sv. Václava a pak už opravdu domů – pěšky, autem, vlakem. Vydařil se krásný den, spokojenost, i pro starší – nenáročné. Díky všem! Třemošnice, Pařížov, Železné hory – 16. 11. 2013 Ani ne za měsíc byla vyhlášena další pěší tůra do Železných hor. Vláčkem jedeme do Třemošnice a hned na nádraží překvapení! Čeká na nás skupina křesťanů z Chrudimi a Kolína, a tak nás putuje asi 28 lidí - a pes. Pěkné! Jdeme asi hodinu a půl lesem a romantickým údolím Doubravky do Pařížova, ke kostelíku sv. Máří Magdaleny. Kostel je románský, dobře udržovaný. Je pro nás i otevřený, a tak se zde můžeme společně pomodlit radostný růženec a obdržet požehnání od našeho duchovního otce. Pokračujeme na pařížovskou přehradu a obdivujeme krásnou stavbu. Byla postavena v letech 1908 – 1913, aby zabránila velkým záplavám, které se tu staly v r. 1885, 1888, 1897...
Kostel v Pařížově
Je to technická památka. Dál po značkách docházíme do Běstviny k významné barokní stavbě - kapli sv. Jana Nepomuckého, kde máme krátký odpočinek. A dělíme se. Jedni vystupují na hřeben Železných hor, míjí rodný dům malíře Jindřicha Pruchy, samotu, kde se říká na Župandě; druzí se vracejí po rovině do Třemošnice, kde se pak nakonec všichni sejdeme. To stoupání bylo dost náročné, ale vyšli jsme ho. Šlapat po hřebeni je už jen pěkná procházka podzimním, převážně bukovým lesem. Je příjemně teplo a vyhlídka do kraje mírně zamlžená. A pak nad Třemošnicí nějak dolů... Odvážní přímo, opatrnější po cestičce spíše trochu pozvolna. Zastávka v restauraci – a vláčkem zpět, unavení a spokojení. Železnými horami v lednu - 18. 1. 2014 Sešlo se nás zase asi 26 lidí (i pejsek), přijela i skupina z Chrudimi, která s námi šla už minule. Tentokrát začínáme pochod Lovětínskou roklí. Je to dobrá kamenitá stezka, navzdory pověsti, že se tam těžko projde. Jsme opravdu v rokli, nahoře slunce osvětluje stromy a my dole jdeme v šeru. Je to zážitek, tichoučko, jen voda potoka zurčí. Na konci rokle vystupujeme na silnici, jdeme Lednové slunce z Lovětína do Podhrádí. nad Lovětínskou roklí Zastavujeme se u Dívčího kamene, kde podle pověsti kněžna Milada posílala na smrt své nápadníky. Pokračujeme na zříceninu hradu Lichnice; zde na sluníčku odpočinek, společný růženec, výhledy, děti mají kolem dokola co prohlížet. Ještě společné foto! Jdeme dál; na konci vesnice vpravo se zastavujeme u Žižkova dubu, starého víc jak 750 let, dle pověsti byl vysazen roku 1250. Vlevo od silnice je na zahradě galerie dřevěných soch mistra řezbáře Josefa Cypriána, který je tvoří motorovou pilou. (Je i autorem betléma, který o Vánocích těší kolemjdoucí v parku na našem náměstí.) Jdeme po silnici na Kraskov, Společné foto na Lichnici za mostkem sestupujeme do lesa a pěšinou pokračujeme už zase po značkách. Někde je cesta horší a potřebujeme pomoc, kterou nám ochotně poskytnou muži. Cesta vede proti proudu potoka Hedvičiným údolím, míjíme chatovou oblast a zastavujeme se u dolního pekelského rybníka. Naši průvodci nás vedou podle mapy a rozcestníků, abychom dobře došli do cíle. Ještě jeden pořádný výstup na hřeben, pochod po hřebenu a rychlý sestup do Třemošnice, tam nezbytné občerstvení . Loučíme se se skupinou z Chrudimi a vracíme se vláčkem zpět. Výlet se vydařil, počasí slunečné, ušli jsme asi 14 km. S dobrým pocitem hezky prožitého dne se rozcházíme. Bohu díky! Marie a Marie
DĚDEČKŮV RŮŽENEC Při vzpomínce na dětství nikdy nezapomenu na prázdniny strávené u babičky a dědečka, rodičů mého tatínka. Pamatuji na jejich laskavost, dobré slovo, vlídnost, pracovitost, pravidelnou modlitbu, při které jsme všichni (prarodiče, já, moje sestra a sestřenice) poklekli a utíkali se k Bohu, k Panně Marii. Nedávno jsem dědečka, který se loni dožil požehnaných devadesáti let, navštívila. Potkali jsme se na mši svaté. Už vím, proč z něj vyzařuje dobrota, laskavost, radost ze života. Je to pevným a důvěrným vztahem k Bohu. Přestože neměl lehké dětství, vyrůstal v chudobě, v životě prožil hodně smutných chvil, vždy se držel pevně Boha. Překvapil mne tím, jak je pro něj důležitá i Panna Maria. Denně se modlí růženec! Svěřil se mi, že se mu kdysi P. Maria zjevila ve snu a že byla tak krásná, takovou krásu že nikdy v životě neviděl! O tom všem mluvil s ohromným nadšením a láskou. Když měl v minulosti zdravotní problémy, ocitl se v nemocnici. Bůh mu tam poslal kněze, který s ním sdílel pokoj. Společně se tam modlili a dědovi to tak duševně i fyzicky pomohlo k uzdravení. Vyprávěl mi i o zázračném úkazu, který zažil po návratu z poutního místa Turzovky. Bylo to v zimě, kdy toto místo navštívil a přivezl si domů vodu z pramenů Panny Marie. Jaké bylo překvapení celé rodiny, když ráno objevili ve skleničce s vodou z Turzovky duté srdce Ježíšovo! Skleničku naplněnou vodou ponechali náhodně na verandě, kde se teplota v zimě pohybovala pod nulou a do rána takový zázrak! Tuto událost mi potvrdil i můj tatínek, který ji zažil coby patnáctiletý. Po rozmrznutí vody se srdce roztálo, po opakovaném zmrznutí se již neobjevilo. Během našeho rozhovoru mi dědeček také sdělil, že se smrti vůbec nebojí, že nemá strach. Úplně mne tím rozplakal. Stále teď na ty jeho krásné životní příběhy myslím a modlím se za něho, aby si ho jednou Bůh za jeho život protkaný vírou a láskou vzal k sobě. Eva Pospíšilová
POSTŘEHY TŘÍKRÁLOVÉ A je tady den D. Propletli jsme se úskalím organizace a příprav skupinek koledníků a vyšli do ulic Čáslavi, s Božím požehnáním a plni očekávání, jaké to bude letos... Počasí nám přálo. Tentokrát mám ve skupince dva kluky, pro které je koleda premiérou, a dvě už zkušené holčičky. Pár zvídavých dotazů - a už potkáváme první dárce, kteří nás s úsměvem zastavují. Dívčiny odvážně zpívají první sloky koledy, kluky mám za zády. Jak ale postupně přibývá peněz v kasičce a vlídných slov, ubývá Z letošní tříkrálové sbírky nesmělosti chlapců. Dozvídám se, že se moc těší na guláš a buchty a odpovídám na dotazy, jestli těch buchet bude opravdu dost. Holčička při výstupu do posledního patra paneláku komentuje situaci, že nohy nebolí, protože již kolikrát stoupala s rodiči na Sněžku. Vnitřně propukám ve smích a je mi dobře. Kéž bych se uměla na svět dívat alespoň někdy dětskýma očima. Po několika neúspěšných pokusech odcházíme z vilové čtvrti zase do paneláků, aby se děti zahřály. Po ulici k nám běží paní v županu, kouří se z ní a volá: „Králové, počkejte, byla jsem ve vaně!“ a štědře nás obdaruje. Před polednem začínají být děti unavené. Možná už bychom měli končit, přece jen jsou malé. Procházíme kolem pomníku Matouše Ulického a opět čelím dotazům. Stručně popisuji osud Matouše - očima hltám informace z pamětní desky. Děti se shodly na závěru: „Ten Matouš chtěl lidem pomoci, tak proč ho zabili? To není správné. To už teď přece není možné, že?“ Odpovídám přiměřeně jejich věku, že zlo se na světě děje stále. A proto si
musíme pomáhat. My teď máme taky úkol. Bolí nohy, ale můžeme ještě něco málo vykoledovat. „Vydržíme ještě chvilku?“. No jasně, přece nás čekají ty buchty a guláš. Zpět vezu děti autem tak trochu ukoledované, ale spokojené. „To byl můj nejhezčí den,“ říká jeden z chlapců, a směje se od ucha k uchu. A můj jeden z nejhezčích, říkám si pro sebe. Bohu díky za čistou dětskou duši, ve které Tě Pane můžeme vidět. Žehnej, prosím, všem ochotným dárcům, koledníkům i těm, kteří se na Tříkrálové sbírce jakkoli podíleli. Martina Šímová
ZPRÁVIČKY
Jako každý rok, i tentokrát k nám do kostela 5. prosince přišel svatý Mikuláš v doprovodu krásných andělů.
Mikuláš
Sešlo se plno dětí, a protože byly hodné, modlily se a řekly sv. Mikuláši básničku, díky šikovným perníkovým pekařkám (pí. Výborné, Nagyové, Lněničkové a Lebedové) mohl sv. Mikuláš všechny obdarovat hezkým sladkým dárečkem. Venku čekali i čerti, a protože zlobivé děti kol kostela nenašli, spokojili se aspoň s fotkou do Gabriela .
Vánoční hra
„Příběh starý téměř dva tisíce let, ale i dnes budí děs to hrozné jméno Herodes…“ Právě Herodes se stal předlohou pro vánoční divadelní hru, kterou pro nás připravily naše děti a mládež 26. prosince na svátek sv. Štěpána. Děti byly velmi šikovné a hra se moc povedla.
Sv. Timotej-Bohuslav vyšel letos Svátek P. Staříka na neděli, a tak pana faráře neminula GRATULACE! Ano, jsme moc vděční P. Bohu, že tu p. faráře máme! I šikovným gratulantkám, jak pěkně to za nás pověděly!
K radosti malých ministrantů i jejich rodičů byly znovu obnoveny ministrantské schůzky. Chlapci se scházejí 1x měsíčně pod vedením jáhna Josefa. Program je přesně šitý na míru ministrantů, zábava i poučení jdou ruku v ruce. Zveme všechny chlapce, kteří se ještě nezapojili, aby se neostýchali a na příští schůzku dorazili! Sledujte, prosíme, nedělní ohlášky, termín bude upřesněn. Děkujeme jáhnovi a vyprošujeme Boží požehnání pro jeho práci!
Malí ministranti na Štědrý den
V sobotu 22. března proběhne v Čáslavi duchovní obnova pro manžele. Předpokládaný čas od 9:30 do 14:00. Informace o programu podá jáhen Josef. Využijme postní doby a příležitosti ztišit se a znovu objevit hloubku svátosti manželství.
ZVEME všechny, rodiny, děti i mládež, v sobotu 29. 3. do Prahy na POCHOD PRO ŽIVOT!
Misijní klubko čáslavské farnosti opět chystá akci pro misie, tentokrát MISIJNÍ JARMARK. Uskuteční se v neděli 6. dubna po ranní Mši svaté. Děti budou v rámci setkávání na faře vyrábět různé drobnosti s velikonočními motivy, které při jarmarku nabídnou k zakoupení. Příspěvek bude dobrovolný, ve prospěch PMDD - Papežského misijního díla dětí. Za Vaši štědrost předem děkujeme! Minule při Misijním koláči se vybralo 6.093 Kč; zaplať Pán Bůh všem dárcům!
FINANČNÍ HOSPODAŘENÍ FARNOSTI V ROCE 2013 Příjmy: dary farníků 316 000,-Kč, dary od města a obcí 231 000,-Kč, dotace Minister. kultury 150 000,-Kč, sbírky farnosti (Čáslav, Bučice, Krchleby) 330 370,-Kč. Hlavní výdaje: dokončení věže 400 000,-Kč, oltář Panny Marie 380 000,-Kč, varhany 450 000,-Kč, oprava zdi u kostela v Dol. Bučicích 70 000,- Kč.
P. Stařík
Z FARNÍ MATRIKY Křty v naší farnosti: 23. 11. 2013 – Matyáš Michal Petr Martinů, Benešov 26. 12. 2013 – David Vavruška, Čáslav 4. 1. 2014 – Filip David Panas, Čáslav 25. 1. 2014 – Marie Anna Janošová, Čáslav 1. 2. 2014 – Tereza Anna Trojanová, Třemošnice 15. 2. 2014 – Matyáš Kamil Voháňka, Čáslav Pohřby v naší a ostatních farnostech: 2. 11. 2013 – Božena Matičková, Čáslav - kostel sv. Petra a Pavla, 77 let 4. 12. 2013 – Ludmila Hrstková, Čáslav – kostel sv. Alžběty, 72 let 21. 12. 2013 – Vilém Černý, Chotusice – kostel sv. Václava, 74 let 23. 12. 2013 – Lubomír Obr, Čáslav - hřbitov, 81 let 2. 1. 2014 – Marie Linhartová, Licoměřice – kostel sv. Kateřiny, 87 let 8. 1. 2014 – Jan Pompa, Čáslav – kostel sv. Petra a Pavla, 23 let 10. 1. 2014 – Jan Hrstka, Čáslav – kostel sv. Alžběty, 77let 15. 1. 2014 – Eva Šaldová, Čáslav – kostel sv. Petra a Pavla, 83 let 25. 1. 2014 – Marie Kotrbová, Bratčice – kostel sv. Václava, 99 let 29. 1. 2014 – Ján Pompa, Čáslav – kostel sv. Petra a Pavla, 48 let
FARNÍ KALENDÁŘ Pá So St So St So Út So Ne Ne Ne
21. 2. 22. 2. 5. 3. 8. 3. 19. 3. 22. 3. 25. 3. 29. 3. 6.4. 13. 4. 20. 4.
VEČER MLADÝCH v Čáslavi, mládež Kutnohorsko – Poděbradského vikariátu FARNÍ PĚŠÍ VÝLET – Třemošnice - Vápenný Podol a zpět POPELEČNÍ středa, Mše svatá 18h DUCHOVNÍ OBNOVA pod vedením P. Jana Linharta SLAVNOST Sv. Josefa - Mše svatá v 18h DUCHOVNÍ OBNOVA pro manžele – viz ohlášky SLAVNOST Zvěstování Páně, Mše svatá 18h POCHOD PRO ŽIVOT – Praha – odjezd viz ohlášky MISIJNÍ JARMARK – po ranní Mši svaté v 9h KVĚTNÁ neděle – Mše svatá v 9h s průvodem SLAVNOST Zmrtvýchvstání Páně
Vydáno pro vnitřní potřebu farnosti Čáslav Kontakt: Římskokatolická farnost, děkanství Čáslav Kostelní nám. 186, 28601 Čáslav, tel. 327 312 907 P. Bohuslav Stařík, tel.: 728 501 043, e-mail:
[email protected] Redakce: Marie Rumlová (
[email protected]), Martin Jusko, Markéta Paulusová Děkujeme za Vaše náměty, příspěvky a fotografie! Foto v tomto čísle: B. Novák, B. Stařík, J.a M. Práškovi, V. Stajner, E. Kolmanová, E. Pospíšilová, farní archiv.
