Občanské právo hmotné IV

Občanské právo hmotné IV

Generováno 2. 6. 2015

A Okruh A . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . A.1 Pojem a funkce závazkového práva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . A.2 Závazkové právo smluvní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . A.3 Závazkové právo deliktní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . A.4 Pojem závazkového právního poměru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . A.5 Obligační (závazková) práva a povinnosti z právních jednání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . A.6 Obligační (závazková) práva a povinnosti z protiprávních jednání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . A.7 Dílčí závazky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . A.8 Solidární závazky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . A.9 Nedílné závazky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . A.10 Práva a povinnosti ze smluv ve prospěch třetího . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . A.11 Předmět závazků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . A.12 Obsah závazků (včetně naturálních závazků) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . A.13 Druhy závazků (třídění) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . A.14 Smlouva o smlouvě budoucí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . A.15 Smlouvy konsensuální a reálné . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . A.16 Smlouvy formální a neformální, synallagmatické a asynallagmatické, smlouvy kausální a abstraktní A.17 Práva z vadného plnění (odpovědnost za vady) - obecně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . A.18 Změna závazků (obecně) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . A.19 Změna v subjektech závazku (obecně) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . A.20 Postoupení pohledávky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . A.21 Postoupení smlouvy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . A.22 Změna v obsahu závazku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . A.23 Prodlení dlužníka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . A.24 Prodlení věřitele . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . A.25 Zajištění a utvrzení závazků (obecně) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . A.26 Smluvní pokuta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . A.27 Ručení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . A.28 Finanční záruka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . A.29 Zajištění závazků převodem práva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . A.30 Jistota. Uznání dluhu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . A.31 Zánik závazků (obecně) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . A.32 Splnění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . A.33 Započtení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . A.34 Odstoupení od smlouvy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . A.35 Zánik závazku dohodou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . A.36 Smrt dlužníka nebo věřitele . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . A.37 Nemožnost plnění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . A.38 Splynutí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . A.39 Prevence škod v občanském právu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . A.40 Druhy odpovědnosti v občanském právu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . A.41 Předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . A.42 Subjekty odpovědnosti za škodu, společná odpovědnost, spoluúčast poškozeného . . . . . . . . . . . A.43 Rozsah a způsob náhrady škody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . A.44 Vztah odpovědnosti za škodu a odpovědnosti za vady . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . A.45 Povinnost nahradit škodu (jednotlivé případy) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . B Okruh B . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . B.1 Darování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . B.2 Koupě a směna . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . B.3 Vedlejší ujednání při kupní smlouvě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . B.4 Výprosa. Výpůjčka. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . B.5 Nájem (obecně) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . B.6 Nájem bytu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . B.7 Pacht . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . B.8 Zápůjčka; úvěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . B.9 Závazky ze schovacích smluv . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . B.10 Závazky ze smluv příkazního typu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . B.11 Zájezd . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . B.12 Závazky ze smluv o přepravě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . B.13 Dílo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . B.14 Péče o zdraví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . B.15 Účet, jednorázový vklad, akreditiv . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . B.16 Závazky ze zaopatřovacích smluv . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . B.17 Společnost; tichá společnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . B.18 Pojištění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . B.19 Sázka, hra, los . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . B.20 Předpoklady dědění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . B.21 Pořízení pro případ smrti (obecně) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . B.22 Závěť (dovětek, náhradnictví, forma, zrušení) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . B.23 Svěřenské nástupnictví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

4 4 5 7 10 11 13 14 15 16 17 19 20 23 26 28 29 30 33 34 36 38 39 40 42 43 45 46 47 49 50 53 55 57 58 59 60 61 62 63 64 65 68 70 71 72 74 74 78 81 83 84 86 88 90 91 94 102 105 107 110 111 113 115 117 120 121 123 125 129


B.24 B.25 B.26 B.27 B.28 B.29 B.30 B.31 B.32 B.33 B.34 B.35 B.36 B.37 B.38 B.39 B.40 B.41 B.42 B.43 B.44 B.45 B.46 B.47 B.48 B.49 B.50 B.51 B.52

Vedlejší doložky v závěti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Dědická smlouva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Odkaz . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Zákonná posloupnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Nepominutelný dědic a jeho ochrana. Povinný díl . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Přechod pozůstalosti na dědice. Výhrada soupisu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Prameny rodinného práva, jeho postavení v právu soukromém a vztah k právu veřejnému Uzavření manželství, zejména formy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Vznik manželství: prohlášení, proces vzniku (sňatek) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Překážky manželství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Vady sňatečného projevu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Zdánlivé manželství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Neplatné manželství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Rozvod manželství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Právní ochrana nezletilého při rozvodu manželství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Práva a povinnosti rodičů k dětem, zejména podstata a pojem rodičovské odpovědnosti . . Nositelé (subjekty) rodičovských a obdobných práv a povinností vůči nezletilým . . . . . . Osvojení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Pěstounská péče (základní rozdíly oproti osvojení) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Poručenství a opatrovnictví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Opatření státních orgánů zasahujících do výkonu rodičovské zodpovědnosti . . . . . . . . Správa jmění nezletilého . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Zastoupení nezletilého . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Určování rodičovství (obecně) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Určování otcovství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Výživné (obecné otázky) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Výživné pro nezletilé dítě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Výživné mezi rodiči a dětmi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Výživné mezi manžely a rozvedenými manžely . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

131 133 134 136 137 138 140 142 143 144 145 146 147 148 149 150 153 154 158 160 162 164 165 166 168 169 171 172 173


Občanské právo hmotné IV, A.1 Pojem a funkce závazkového práva

Otázka A 1. Pojem a funkce závazkového práva Pojem závazkového práva • část občanského, resp. soukromého práva, kterou tvoří soubor pr. norem o závazcích, tj. platí, že upravuje vztahy mezi věřiteli a dlužníky • relativní práva jsou práva závazková (obligační) • NOZ část čtvrtá, hlava I až IV, §§ 1721-3014(relativní majetková práva) • NOZ část druhá, hlava I až III, §§ 655-975 (rodinné právo) • Závazkem v právním slova smyslu je společenský vztah, z něhož má osoba oprávněná (věřitel) vůči osobě povinné (dlužníku) právo na jeho určité chování- plnění (pohledávku) a dlužník má povinnost toto právo (dluh) uspokojit, a tento obsah je za právem stanovených podmínek vynutitelný a chráněný. • NOZ pojem závazku zpřesnil a nyní je závazek chápán pouze v širším smyslu jako závazkový právní vztah (není to pouze povinnost dlužníka plnit věřiteli, ale celý vztah) • Právo věřitele na určité plnění dlužníka je pohledávka (§1721), které obsahově totožně odpovídá povinnosti dlužníka – dluhu. Je-li právo dospělé (např. pohledávka je splatná) bývá označováno jako nárok.

Zásady • Základní zásada pacta sunt servanda (smlouvy je třeba dodržovat) • Vychází ze zásady autonomie vůle – týká se vlastnického, testovacího práva i uzavírání smluv (= smluvní privátní autonomie) • Volnost uzavírání smluv se projevuje mj. i tím, že je možné uzavřít smlouvy jak typické, tak i nepojmenované (neexistuje numerus clausus smluv) • §1745 – možnost uzavřít nepojmenovanou smlouvu • v případě mezer ve smlouvě se užívá analogie v zákoně (=analogia legis) • Jen výjimečně je stanovena povinnost smlouvu uzavřít (např. § 2779 – pojištění) • Uzavřená smlouva je lex contractus (=smlouva je zákon)

Charakteristické rysy závazkových vztahů • Relativnost - závazek má konkrétní subjekty, mezi nimiž trvají (mnohdy potenciálně) vzájemná P&P x absolutní (erga omnes) • Horizontalita – subjekty stojí vůči sobě v relativně rovném postavení, což vyplývá příslušností závazkových právních vztahů do soukromého práva, ale objevují se stale vice ochranářská ustanovení (např. význam tísně § 1796, úprava vztahl spotřebitelských §1810 an.) • Dispozitivnost – obsah závazků je dán vůlí osob (autonomie vůle). Vůlí osob je dán I vznik, změna nebo zánik závazku. Kogentní úpravu používá NOZ jen v případech, kdy je potřeba předejít ujednáním potenciálně nebezpečným, což se projevuje označením, že se k takovým jednáním „nepřihlíží“. • Odpovědnost- důsledkem odpovědnosti za porušení závazku je vznik či aktivace opět nového závazku mezi porušitelem práva a nositelem pohledávky (práva, jež bylo porušeno), nikoliv závazek (povinnost) mezi porušitelem a představitelem veřejné moci (státem) jako v případě veřejnoprávní odpovědnosti.

Funkce • = zabezpečit uspokojování lid. potřeb ve vzájemné součinnosti (kooperace) – nutnost zabezpečení součinnosti právem, které je závazné a vynutitelné, existence sankcí – zprostředkovává soukromé právo, zejména občanským právem závazkovým – smluvním i deliktním • tj. zejména: umožňovat převádění hodnot (smlouva kupní, darovací, o půjčce, o dílo atd.) • úprava vyrovnání újmy – v podstatě deliktní právo • uspokojování potřeby, kterou si osoba nemůže obstarat sama jinými způsoby – smlouva o půjčce, nájem, příkazní smlouva

Zdroje • přednáška z 1.10.2013 (prof. JUDr. Jiří Švestka, DrSc) • Občanské právo hmotné. Relativní majetková práva. Přemysl Raban a kol. 4


Občanské právo hmotné IV, A.2 Závazkové právo smluvní

Otázka A 2. Závazkové právo smluvní • závazková práva rozlišujeme dle právního důvodu vzniku na SMLUVNÍ (ex contractu) a DELIKTNÍ (ex delicto) - analogicky pak na kvazikontraktní a kvazideliktní • kvazi = zdánlivý/jakoby; • v tomto kontextu pak znamená závazek vzniklý jakoby ze smlouvy nebo deliktu, nicméně chybí vždy jedna podstatná náležitost • kvazikontrakt - konsenzus obou stran; • kvazidelikt - zavinění;

Smlouva • nejčastějším a typickým důvodem vzniku závazků je smlouva • smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy - § 1724/1 (x společenské výsluhy, přátelská nebo třeba sousedská výpomoc, úsluhy) • společenská úsluha - není právním jednáním, nezakládá žádný právní vztah • smlouva je ve společenské praxi hlavním a velmi frekventovaným typem vzniku závazků • ustanovení o závazcích, které vznikají ze smluv, se použijí přiměřeně i na závazky vznikající na základě jiných právních skutečností (samozřejmě neexistuje-li zvl. úprava) - § 1723/2

Smluvní závazkové právo • upraveno v Části IV – Relativní majetková práva, Hlava I Všeobecná ustanovení o závazcích, Díl 2 Smlouva • na rozdíl od závazků z protiprávního činu (deliktu) nebo tzv. jiné právní skutečnosti (§ 1723/1), se vždy jedná o dvoustranné právní jednání založené na konsensu • funkce: realizace nejrůznějších osobních, hosp. i jiných potřeb smluvních stran • spočívá na některých obecných zásadách, které sice nepůsobí přímo normativně, ale uplatňují se prostřednictvím interpretace právních předpisů, zejména cestou soudcovského dotváření práva

Ústřední zásady (dle NOZ) • obecné zásady upravuje hned v úvodních ustanoveních Obecné části, §2-8 + pro závazkové vztahy v obligační části • navazují na ústavní principy (§ 2 odst. 1) a sledují důraz na hodnotové hledisko, které má přednost před hlediskem formálním • nejvýznamnějším, hlavním zdrojem vůle - obecně omezena hledisky dobrých mravů, veřejného pořádku a postavení osob = chovat se poctivě § 6/1 (v souladu s dobrými mravy - § 2/3), nikomu bezdůvodně neškodit (§ 3/1) a dát každému, co mu po právu náleží (§ 3/2 písm. f)) – souvislost s ochranou dobré víry, která se u každého předpokládá, podstatné je hledisko běžné opatrnosti • ochrana slabší smluvní strany – projevuje se v úpravě adhezních smluv, zařazení úpravy spotřebitelských smluv

1. Zásada rovnosti stran • v OZ 1964 vyjádřena v § 2 odst. 2, ale v NOZ byla tato zásada oupštěna z důvodů metodologických (staví se na zásadě autonomie vůle - § 1/2, § 566 a další) a faktických (rovnost FO a PO je leckdy nemožná)- v NOZ neexistuje ekvivalentní paragraf k § 2 odst. 2 OZ 1964 • dále viz výše uvedené – kontraktační svoboda, svoboda ve výběru spolukontrahenta, stanovení obsahu právního jednání, formy (§ 559 – právo zvolit si libovolnou formu x §560 – výjimka – převod, změna nebo zrušení věcného práva k nemovitosti)

2. Zásada smluvní svobody stran jakožto projev autonomie jejich vůle • součást lidské svobody zaručené Listinou – čl. 1, 2/3 • smluvní svobodou stran se rozumí svoboda smlouvu vůbec uzavřít či neuzavřít, vybrat si smluvní stranu, smluvní typ, určit obsah smlouvy, formu smlouvy a smlouvu za dohodnutých podmínek i zrušit 1. může být omezena zákonem - stanovením povinnosti smlouvu uzavřít (zákonná kontraktační povinnost, smluvní přímus) 5


Občanské právo hmotné IV, A.2 Závazkové právo smluvní • vyskytuje se tam, kde je kladen důraz na ochranu veř. zájmu nebo státem chráněného zájmu jednotlivců – např. možnost stanovit povinnost uzavřít pojistnou smlouvu – např. advokáti, členové České lékařské komory atd. 2. výjimkou z volného výběru spolukontrahenta je regulovaný prodej – např. u zbraní atd. 3. neodporuje-li to zákonu, mohou smluvní strany sjednat i jiné typy smluv než výslovně upravené smluvní typy v OZ (§ 51 SOZ) 4. strany svobodně utváří obsah smlouvy, stanovují vyjednáváním práva a povinnosti z nich • x regulace kogentními normami (např. spotřebitelské smlouvy), adhezními smlouvami (taková smlouva, kde podmínky de facto určuje jedna, silnější strana a druhá má možnost jen přijmout/nepřijmout) • sml. strany určují celý obsah buď přímo samy nebo nepřímo odkazem na smluvní podmínky jedné ze sml. stran - přímá smluvní ujednání mají přednost • zvláštní zákonodárství (u nás např. úprava spotřebitelských smluv) zabezpečuje, aby tam, kde nejsou smluvní podmínky stranami sjednány individuálně, ale kde jsou už předem dány, neměly pro svou nepřiměřenost za následek výraznou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran • smluvní formuláře - předtištěné texty smluv, doplňují se jen základní údaje = přímá sml. ujednání • smlouva nesmí obsahovat ustanovení o nezrušitelnosti nebo něčem, co se k ní blíží (např. doba trvání 1000 let) • smlouvu mohou strany uzavřít v jakékoli formě, kterou si ujednají – zásada bezformálnosti PJ § 559 NOZ • smluvní strany mohou uzavřít smlouvu výslovně (ústně nebo písemně) anebo jiným způsobem, který nevzbuzuje pochybnost o tom, co jí chtěl účastník projevit – konkludentně x výjimečně je vyžadována určitá forma (např. k zřízení nebo převod práva k nemovité věci – § 560) • NOZ ji staví na první místo • je vyjádřena již v § 1 odst. 2: „Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázaná jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.“ • pokračuje v řadě dalších ustanovení a je podpořena právní úpravou relativní neplatnosti právních jednání x absolutní neplatnost ponechána ve zvláštních případech – jednání zjevně odporující dobrým mravům a odporující zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580)

3. Zásada pacta sunt servanda smlouvy se mají dodržovat stěžejní právní zásada, nejen v oblasti soukr. (smluvního) práva – srov. čl. 1 odst. 2 Ústavy NOZ: § 3/2: „Daný slib zavazuje a smlouvy mají být splněny” v oblasti smluvního práva promítnut v § 1759 – smlouvu lze měnit jen se souhlasem všech stran nebo z jiných zákonných důvodů • výjimečně, např. když se postupuje pohledávka, mění se osoba věřitele bez ohledu na souhlas či nesouhlas dlužníka § 1879

• • • •

4. Zásada dobré víry (bona fides) • předpoklad v právu, že subjekt práva při svém jednání vychází z objektivně odůvodnitelného osobního přesvědčení, že jedná po právu, že právo, které vykonává, mu patří - tvrdí-li někdo opak, je na něm, aby to dokázal • teoretická zásada se uplatňuje jak při interpretaci PJ, tak při posuzování jejich platnosti • v NOZ se její ochrana vyskytuje hojně: 1. § 7: „Má se za to, že kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře.“ 2. § 2005: ochrana třetích osob jednajících v dobré víře v případě odstoupení od smlouvy 3. § 3004: vydání bezdůvodného obohacení – obohacený, který nebyl v dobré víře, vydává vše včetně plodů a užitků • nedostatek dobré víry musí být prokázán

5. Zásada nemo turpitudinem suam allegare potest • nikdo se nemůže s úspěchem dovolávat své nepoctivosti, tj. nikdo nemůže mít prospěch ze svého protiprávního chování (resp. které bylo v rozporu s dobrými mravy) • § 6: „Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.“ • § 8: „Zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.“ • → implikuje zákaz zneužití práva 6


Občanské právo hmotné IV, A.3 Závazkové právo deliktní

6. Dobré mravy • zakotveno již § 2 odst. 3, tedy v systematice zákona před demonstrativním výčtem „konkrétních„ zásad v § 3 odst. 2: „Výklad a použití předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a vést ke krutosti a bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.“ • neplatnost PJ: § 580: „Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje„,“ odst. 2 – „ Neplatné je jednání, pokud má být podle něho plněno něco nemožného. • § 588: „Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.” • x při nabývání od nevlastníka - § 1760: „Skutečnost, že strana nebyla při uzavření smlouvy oprávněna nakládat s tím, co má být podle smlouvy plněno, sama o sobě neplatnost smlouvy nevyvolává.” – výklad je zatím sporný, ale má se za to, že se jedná o neplatnost relativní

Třídění smluv • většina soukromoprávních smluv - smlouvy závazkové, tj. takové, které zakládají závazky a dále dohody, které zajišťují, mění či ruší závazky X smlouvy jiné, které zakládají, mění či ruší věcná práva (např. smlouva o převodu nemovitosti neevidované v KN • závazkové smlouvy se třídí na smlouvy: 1. zakládající závazky, tj. smlouvy výslovně upravené (pojmenované=nominátní), stejně tak i smlouvy výslovně neupravené (nepojmenované=innominátní), jakož i smlouvy smíšené 2. zajišťující závazkové pr. vztahy (zajištění dluhu – ručení - § 2018) viz ot. 25 a násl. 3. působící změnu závazkových pr. vztahů (např. převzetí dluhu - § 1888, nový institut převzetí majetku § 1893) - viz ot. 29 4. mající za následek zánik závazkových pr. vztahů (např. novace, tj dohoda o nahrazení stávajícího závazku novým – § 1902, započtení – compensatio voluntaria - § 1982) viz ot. 32, 33 5. někdy se hovoří i o smlouvě soluční (věřitel musí plnění přijmout), tj. smlouva o splnění dluhu; i když převažující názor je, že jde o dvě jednostranná právní jednání • smlouva ve prospěch třetího – contractus in favorem tertii - viz ot. 10 • smlouva o smlouvě budoucí - viz ot. 14

Právní následky porušení smlouvy • stanoveny v závislosti na druhu a povaze porušení smluvní povinnosti, mají různou intenzitu • věřitel se může domáhat zaplacení úroků z prodlení za opožděné plnění, smluvní pokuty, odstranění vady, náhrady způsobené škody, slevy z poskytnuté úplaty, ale i toho, aby dlužník beze zbytku odstranil smluvní vztah (odstoupením od smlouvy) 1. prodlení - viz ot. 23, 24 2. smluvní pokuta (§ 2048) - viz ot. 26 3. odpovědnost za vady - viz. ot. 17 4. odpovědnost za škodu a bezdůvodné obohacení (§ 2991 a násl.) - viz ot. 41 a násl. 5. odstoupení od smlouvy (§ 1829) - viz ot. 34 • novinka v NOZ: culpa in contrahendo (§ 1728 - 1730) - předsmluvní odpovědnost - každý může vést jednání o smlouvě svobodně a neodpovídá za to, že ji neuzavře, ledaže jednání o smlouvě zahájí nebo v něm pokračuje, aniž by měl v úmyslu smlouvu uzavřít

Otázka A 3. Závazkové právo deliktní • systematika: Část IV Relativní majetková práva, Hlava III – Závazky z deliktů • Úprava závazků v NOZ: 1. závazky z právních jednání 2. závazky z deliktů 3. závazky z jiných právních důvodů • SOZ používal pojem „občanskoprávní odpovědnost” 7


Občanské právo hmotné IV, A.3 Závazkové právo deliktní • NOZ: samotná úprava institutu právní odpovědnosti je v § 2894 an. • škoda/majetková újma/újma na jmění – 2 složky: 1. damnum emergens – skutečná škoda; 2. lucrum cessans – ušlý zisk; • nemajetková újma – vymezována negativně, tedy jako újma, která pro poškozeného neznamená přímou zrtátu na majetku • důvodová zpráva k NOZ deklaruje, že celá nová úprava právní odpovědnosti je poznamenána myšlenkou rozdělení civilního deliktu na odpovědnost kontraktní a deliktní, čímž má dojít k diskontinuitě se SOZ a opětovnému navázání na základy vybudované v roce 1811 v ABGB • NOZ tedy (znovu)vytváří dualitu v rámci právní odpovědnosti za škodu

Druhy a vznik závazků z deliktu • a) Smluvní odpovědnost (kontraktní – ex contractu) - vzniká porušením smluvního závazku • b) Mimosmluvní odpovědnost (deliktní – ex delicto) - vzniká buď jiným protiprávním úkonem než porušením smluvního závazku nebo škodní událostí, se kterou je normativně spojena odpovědnost • SOZ neupravoval zvlášť smluvní a mimosmluvní odpovědnost za škodu, obsahoval jednotnou úpravu • X NOZ: ten (znovu) zavádí dualitu právní odpovědnosti – tedy rozlišuje obě varianty protiprávního chování (tj. kontraktní a zákonná odpovědnost) – minimálně tuto snahu deklaruje důvodová zpráva – dle kritiků (např. Irena Pelikánová) není v zákoně upraveno dostatečně - §2913 • pojem „delikt” podle učebnice je zaviněný protiprávní úkon (ať již je porušená povinnost zákonná nebo smluvní); v zásadě se ale za součást závazkového práva deliktního považuje i úprava objektivní odpovědnosti

Deliktní odpovědnost • delikt = následný (sekundární) nepříznivý pr. následek, který vznikl porušením původní právní povinnosti nebo protiprávním jednáním a který je předvídán v sankční složce příslušné normy občanského práva • jedná se o objektivní odpovědnost (§ 2895, 2896, 2898) • nelze předem omezit či vyloučit povinnost k náhradě škody způsobené člověku na jeho přirozených právech, způsobené úmyslně nebo z hrubé nedbalosti, předem vyloučit nebo omezit právo slabší strany na náhradu škody (ochrana slabší strany – obecný princip) • zahrnuje povinnost: 1. k náhradě újmy na jmění – vždy 2. k nemajetkové újmě – je-li výslovně ujednána/stanoví tak zvlášť zákon • tato nová právní povinnost rušitele je odpovědnostní (sankční) povinností a odpovídá jí nové právo oprávněného → společně tvoří obsah odpovědnostního právního vztahu, který je druhem závazkového právního vztahu • Odpovědnost může spočívat v: 1. vzniku nové právní povinnosti, kterou povinný před porušením původní povinnosti neměl (např. povinnost nahradit způsobenou škodu) 2. přistoupení další nově vzniklé povinnosti k té původní (např. zaplatit úrok z prodlení u peněžitého dluhu) 3. přeměně původní právní povinnosti v důsledku jejího porušení na jinou povinnost, kterou povinný před porušením původní povinnosti též neměl (např. odpovědnost za vady – změna původní poskytnout plnění bez vady v povinnost vadu předmětu opravit, snížit cenu…)

Další základní ustanovení o deliktní odpovědnosti • upravují základní předpoklady k určení toho, na koho povinnost nahradit újmu (ne)dopadá • prevence (§ 2900 – 2903) – vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, každý je povinen počínat si tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě jiným na svobodě, životě, zdraví nebo vlastnictví • náhoda (§ 2904) – povinnost k náhradě újmy leží na tom, kdo dal k náhodě podnět (zejm. porušením příkazu, poškozením zařízení, které má nahodilé újmě zabránit) • nutná obrana (§ 2905) – odvracení protiprávního útoku vylučuje povinnost k náhradě; nevztahuje se však na odvracení nepatrné újmy nebo zcela zjevně nepřiměřenou obranu → podobně jako v trestním právu • krajní nouze (§ 2906) – odvracení přímo hrozícího nebezpečí újmy; → opět podobně jako v trestním právu

Povinnost nahradit škodu • obecná ustanovení vymezují typově případy, kdy povinnost nahradit újmu dopadá na škůdce 8


Občanské právo hmotné IV, A.3 Závazkové právo deliktní • porušení dobrých mravů (§ 2909) – při porušení dobrých mravů je povinen škůdce nahradit škodu – ovšem v případě, že vykonával své právo tak jen tehdy, když sledoval jako hlavní účel poškození jiného • porušení zákona (§ 2910) – vyvratitelná domněnka porušení povinnosti stanovené zákonem • domněnka nedbalosti (§ 2911 – 2912) – vyvratitelná domněnka nedbalostního způsobení škody porušením zákonné povinnosti • porušení smluvní povinnosti (§ 2913 – 2914) – exkulpace jen prokáže-li škůdce, že mu ve splnění povinnosti ze smlouvy zabránila mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na jeho vůli • škoda způsobená několika osobami (§ 2915 – 2919) – několik škůdců nahrazuje škodu společně a nerozdílně, a to včetně případu, kdy se víc osob dopustí samostatných protiprávních činů a nelze určit, která osoba škodu zavinila

Zvláštní ustanovení o povinnosti k náhradě škody • škůdci nahrazují škodu bez ohledu na své zavinění (v souladu s § 2895) • škoda způsobená tím, kdo nemůže posoudit následky svého jednání (§ 2920 – 2922) • zletilý/postižený duševní poruchou – jen pokud byl způsobilý ovládnout své jednání a posoudit jeho následky • společně a nerozdílně se škůdcem nahrazuje škodu i ten, kdo nad ním zanedbal náležitý dohled a pokud škůdce není způsobilý k náhradě, tak pouze ten, kdo nad ním zanedbal náležitý dohled • škoda způsobená osobou s nebezpečnými vlastnostmi (§ 2923) • společně a nerozdílně hradí se škůdcem ten, kdo se vědomě ujal takové osoby • škoda z provozní činnosti (§ 2924) • provozovatel závodu nebo jiného zařízení sloužícího k výdělečné činnosti – hradí škodu způsobenou vlastní provozní činností/věci použitou při ní/vlivem činnosti na okolí • exkulpace: vynaložil-li veškerou péči, kterou po něm lze rozumně požadovat • škoda způsobená provozem zvlášť nebezpečným (§ 2925) • provozovatel závodu/jiného zařízení zvlášť nebezpečného • takový provoz, u kterého nelze předem rozumně vyloučit možnost vzniku závažné škody, a to ani při vynaložení řádné péče • exkulpace: vis maior, škoda způsobená vlastním jednáním poškozeného, neovratitelné jednání třetí osoby • škoda způsobená na nemovité věci (§ 2926) • silně objektivní odpovědnost – škůdce odpovědný i když oprávněně provádí nebo zajišťuje práce, jimiž se jinému působí škoda/znemožní držba nemovité věci • škoda z provozu dopravních prostředků (§ 2927 – 2932) • nahrazuje škodu způsobenou zvláštní povahou tohoto provozu • škoda způsobená zvířetem (§ 2933 – 2935) • nahrazuje vlastník zvířete bez ohledu na to, zda byla způsobena pod jeho dohledem nebo pod dohledem někoho jiného – s ním případně nahrazuje dotyčný škodu společně a nerozdílně • škoda způsobená věcí (§ 2936 – 2938) • nahrazuje ten, kdo je povinný někomu plnit, když při tom používá vadnou věc – škodu způsobenou vadou věci • explicitně se vztahuje i na poskytnutí služeb zdravotnických, sociálních, veterinárních • škoda způsobená vadou výrobku (§ 2939 – 2943) • nahrazuje ten, kdo výrobek vyrobil, vytěžil, vypěstoval nebo jinak získal • společně a nerozdílně ten, kdo výrobek označil svým jménem, ochrannou známkou či jinak • exkulpace: důkazní břemeno na výrobci, aby dokázal, že škodu způsobil poškozený; taxativně vymezené případy (§ 2942/2) • škoda na převzaté věci (§ 2944) • každý, kdo od jiného převzal věc, která má být předmětem jeho závazku • exkulpace: prokázání, že ke škodě by došlo i jinak • škoda na odložené věci (§ 2945) • nahrazuje provozovatel • vztahuje se na případy, kdy je provozování nějaké činnosti spojeno s odkládáním věcí • věc musí být odložena na místě k tomu určeném/obvyklém • škoda na vnesené věci (§ 2946 – 2949) 9


Občanské právo hmotné IV, A.4 Pojem závazkového právního poměru • nahrazuje provozovatel ubytovacích služeb – věci, které ubytovaný vnesl do prostor určených k ubytování/byly pro něho vneseny • vyloučeny: vozidla, věci ve vozidle, živá zvířata • exkulpace: ke škodě by došlo i jinak, škodu způsobil sám ubytovaný • škoda způsobená informací nebo radou (§ 2950) • vztahuje se na příslušníka určitého stavu nebo povolání – v souladu s § 5/1 • škoda způsobená neúplnou nebo nesprávnou informací nebo škodlivou radou • pokud se nejedná o příslušníka stavu/povolání, nahrazuje se škoda jen, pokud byla radou nebo informací způsobena vědomě

Zneužití a omezení soutěže (§ 2972 – 2990) • co do systematiky zákona zařazeno do závazků z deliktů, je však předmětem problematiky obchodního práva

Dílčí harmonizace deliktního evropského práva 1. Studijní akademická skupina k evropskému občanskému zákoníku • mimo návrhů na úpravu kupní smlouvy, smlouvy o půjčce, otázek úvěrů a přechodu vlastnictví k movitým věcem se věnuje také návrhům na úpravu deliktních závazkových vztahů – konkrétně práva na náhradu škody 2. Doktrinální projekty zabývající se tvorbou zásad evropského deliktního práva • skupina evropského deliktního práva (European Group of Tort Law – PETL) ve spolupráci s Evropským centrem pro deliktní právo a pojišťovnictví (European Centre of Tort and Insurance – ECTIL) – zpracovala zásady evropského deliktního práva (principles of European Tort Law 3. skupina Study Group on a European Civil Code - základní zásady občanské odpovědnosti

Otázka A 4. Pojem závazkového právního poměru • = druh občanskoprávního poměru, v nichž jeden subjekt má postavení věřitele, tj. toho, kdo má oprávnění od druhého něco požadovat (pohledávka), a druhý subjekt má postavení dlužníka, tj. toho, kdo je povinen věřiteli poskytnout plnění (dluh) • NOZ - pojem závazky (SOZ: závazkové právní vztahy) • §1721: „Ze závazků má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit.” • závazek v dvojím významu • v širším smyslu závazek jako jeden z významných druhů občanskoprávních poměrů • v užším smyslu obligační povinnost z tohoto poměru vyplývající (tj. dluh) -→ toto pojetí NOZ však oproti staré úpravě jednoznačně opustil • jde o vnitřně členěný systém, jehož prvky jsou věřitelsko-dlužnické vztahy a jehož jednota je dána jeho kauzou, tj. hospodářským účelem. • právní vztah relativní, tj. obě strany vztahu jsou individuálně určené, jeho subjekty jsou navzájem vázány právy a povinnostmi • → obvykle nelze označit jednu ze stran za věřitele a jednu za dlužníka, tzn. týž subjekt nemůže být zároveň věřitelem a zároveň dlužníkem • právní pouto (iuris vinculum) tvořené právy a povinnostmi vzniká autonomně, z vlastní vůle stran, nejčastěji smlouvou • uzavřená na základě zákona – § 1724 • v duchu zásady pacta sunt servanda (§ 3 odst. 2), je odstoupení od smlouvy přípustné pouze v případě, že tuto možnost zákon stanoví/ je tak ve smlouvě sjednáno

Složité závazky • skládají se z více vzájemných práv a povinností, pro které je stanovena zásada vzájemné podmíněnosti plnění jednotlivých vzájemných (recipročních) závazků (synallagma) 10


Občanské právo hmotné IV, A.5 Obligační (závazková) práva a povinnosti z právních jednání

Práva závazková x věcná • práva i povinnosti jsou obsahem také práv věcných (např. vlastníkovo právo užívat věc a jemu odpovídající povinnost ostatních jej nerušit, povinnost vlastníka nezneužívat svých oprávnění) • subjekty závazkových povinností jsou vždy určeny individuálně • subjekty povinností odpovídajících věcným právům nejsou individuálně určené • → závazková práva jakožto z povahy práva relativní vyjadřují dynamiku občanskoprávních vztahů (výměna různých statků mezi individuálně určenými subjekty) x absolutní věcná práva jsou z povahy právy absolutními a vyjadřují tedy statiku občanskoprávních vztahů • povinnosti: u závazkových práv povinnosti spočívají v konání i k nekonání, zatímco u věcných práv zásadně v nekonání (nerušení) • inter partes - působí výlučně mezi stranami závazku • erga omnes - působí vůči všem (jichž se to může týkat)

Vznik závazků • NOZ – všeobecná ustanovení o závazcích: §1723 závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo z jiné právní skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá • konstitutivní rozhodnutí státních orgánů, zejména soudů • zákon musí pravomoc založit závazek příslušnému orgánu výslovně stanovit • např. rozhodnutí soudu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví - doposud společnou věc přikáže do vlastnictví jednomu nebo více spoluvlastníků – zároveň konstituuje i závazek k přiměřené náhradě • jiné pr. důvody stanovené zákonem, zejména události a protiprávní stavy • událost – konstituuje závazek, jestliže s ní zákon takový pr. následek spojuje = zákonem kvalifikovaná událost • událost často spojená s protiprávním stavem vedoucím ke vzniku odpovědnostního pr. poměru – týká se objektivní odpovědnosti za škodu • např. havárie motorového vozidla, která má za následek způsobení škody jinému, vyvolá vznik závazku takovou škodu nahradit • některé jiné důvody, které se nedají podřadit pod žádný z uvedených typů – Hlava IV Závazky z jiných právních důvodů (ex variis causarum figuris) • bezdůvodné obohacení § 2991: „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.” – ten, za něhož někdo jiný splnil, co měl splnit sám, se nedopustil proti tomu, kdo za něj plnil, žádného protiprávního úkonu, nicméně jeho obohacení je třeba charakterizovat jako protiprávní stav, který zakládá zvláštní závazek (→ kvazidelikt) • nepřikázané jednatelství (negotiorum gestio) § 3006: „Vmísí-li se někdo do záležitostí jiné osoby, ač k tomu není oprávněn, jdou k jeho tíži následky z toho vzniklé.” • závazek však může být založen i v opačném gardu: § 3007 odvracení škody: „Obstará-li někdo, ač k tomu nebyl povolán, cizí záležitost, aby odvrátil hrozící škodu, pak mu ten, jehož záležitost byla obstarána, nahradí účelně vynaložené náklady, třebaže se výsledek bez zavinění nepřikázaného jednatele nedostavil.” (→ kvazikontrakt) • záchrana cizí věci § 3008 – právo zachránce na přiměřenou odměnu (→ kvazikontrakt) • jednání k užitku jiné osoby § 3009 (→ kvazikontrakt) • dále např. nálezcovo právo na nálezné a na úhradu nutných nákladů (§ 1052 odst. 2) vůči vlastníkovi nalezené věci (→ kvazikontrakt)

Otázka A 5. Obligační (závazková) práva a povinnosti z právních jednání • Pojem závazkové právo, druhy a základní pojmy závazkového práva v otázkách 1 až 4 !

Právní jednání • OZ přináší nahrazení institutu „právní úkon“ jak jej známe z OZ1964 institutem „právní jednání“ → právní jednání upraveno v §545 OZ! (HLAVA V → Právní skutečnosti → DÍL 1 → Právní jednání → ODDÍL 1 → Všeobecná ustanovení) : 11


Občanské právo hmotné IV, A.6 Obligační (závazková) práva a povinnosti z protiprávních jednání

Definice § 545 NOZ • Právní jednání vyvolává právní následky, které jsou v něm vyjádřeny, jakož i právní následky plynoucí ze zákona, dobrých mravů, zvyklostí a zavedené praxe stran. • posílení významu dobrých mravů a praxe stran

Jak právně jednat § 546 NOZ • Právně lze jednat konáním nebo opomenutím; může se tak stát výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnost o tom, co jednající osoba chtěla projevit. • Jednotlivé druhy právního jednání viz ot. 2, 3 • Nejčastějším druhem pr. jednání je Smlouva (viz další otázky)

Systematika v OZ • nejprve závazky vzniklé ze smluv (jednotlivé smluvní typy - darování, koupě, ...) • následně závazky z pr. jednání jedné osoby (§2884 a násl.NOZ) • veřejný příslib – příslib odměny (§ 2884 - 6), vypsání ceny (§ 2887 - 9 NOZ) a dále slib odškodnění (§ 2890 - 2893 NOZ) !!! Výběr ustanovení z NOZ relevantních k tématu práv a povinností z pr. jednání: [ red. pozn.: kolegové, vzhl. k umístění otázky v kontextu otázek dalších, rozhodli jsme se pro přehlednost nevypisovat obligační práva a povinnosti k jednotlivým smluvním typům, protože jsou stejně uvedeny podrobně u příslušných otázek. Po vzoru loňských otázek z OPH IV. by tato otázka měla zůstat v obecné rovině ] !!!

§ 548 (1) Vznik, změnu nebo zánik práv lze vázat na splnění podmínky. Je-li zánik práva nebo povinnosti vázán na nemožnou podmínku, nepřihlíží se k ní. (2) Podmínka je odkládací, závisí-li na jejím splnění, zda právní následky jednání nastanou. Podmínka je rozvazovací, závisí-li na jejím splnění, zda právní následky již nastalé pominou. (3) Neplyne-li z právního jednání nebo jeho povahy něco jiného, má se za to, že podmínka je odkládací.

§ 549 (1) K splnění podmínky se nepřihlíží, způsobí-li její splnění záměrně osoba, která není oprávněna tak učinit a které je splnění podmínky na prospěch. (2) Zmaří-li záměrně, aniž je k tomu oprávněna, splnění podmínky strana, které je nesplnění podmínky na prospěch, považuje se podmínka za splněnou.

Zdroje • • • •

NOZ, zák. č. 89/2012 Sb. Důvodová zpráva k NOZ Teoretická část z loňských otázek OPH IV. Zápisky z přednášek, web http://obcanskyzakonik.justice.cz, Google.

12


Občanské právo hmotné IV, A.7 Dílčí závazky

Otázka A 6. Obligační (závazková) práva a povinnosti z protiprávních jednání • civilní delikty - vedle smluv rovněž velmi častým důvodem vzniku závazkových pr. vztahů • občanskoprávní odpovědnost – následný (sekundární) nepříznivý právní následek, který vznikl porušením původní (primární) právní povinnosti, neboli protiprávním úkonem a jenž je předvídán v sankční složce příslušné normy občanského práva • nepříznivý následek spočívá ve vzniku nové právní povinnosti • nové sankční povinnosti koresponduje nové právo oprávněného • druhy obč.pr. odpovědnosti – za škodu, za prodlení, za vady • porušením jedné primární právní povinnosti může vzniknout souběžně více forem občanskoprávní odpovědnosti • např. porušením smluvní právní povinnosti plnit bez vady vzniká odpovědnost za vady, pokud by však byla vadným plněním způsobena nabyvateli zároveň další majetková újma, vznikne zciziteli i odpovědnost za škodu • porušením jedné primární právní povinnosti může vzniknout souběžně občanskoprávní a trestněprávní odpovědnost • trestněprávní = zaměřena na potrestání osoby pachatele a obnovu veř. pořádku • občanskoprávní = zajistit náhradu újmy v majetkové sféře poškozeného • zavinění – psychický stav škůdce k protiprávnímu úkonu a k újmě jako výsledku tohoto úkonu • úmysl (přímý / nepřímý) • nedbalost (vědomá / nevědomá) • Jde zejména o protiprávní úkony zaviněné porušení smluvní / mimosmluvní (zákonné) povinnosti • Rozlišení zaviněných protiprávních úkonů podle způsobeného výsledku: • působení škody, a to v důsledku • porušení smluvního závazku nebo porušení mimosmluvní - zákonné právní povinnosti • způsobení jiného protiprávního výsledku : • obligační práva a povinnosti z nich vznikají již samotným zaviněným protiprávním jednáním způsobujícím škodu a nikoli až rozsudkem soudu, který ukládá škůdci povinnost škodu nahradit. [pozn. neověřeno - takto to platilo za OZ64, dnes by to mělo být stejně, praxe se ale může vyvinout jinak] • rozsudek soudu je proto deklaratorní povahy (potvrzuje povinnost škůdce nahradit škodu + ji doplňuje procesní sankcí • někdy však může vzniklý závazek k náhradě škody v určitém směru konstitutivním způsobem modifikovat • např. určením způsobu náhrady škody. • použitím soudcovského moderačního práva (§450) (OZ 89/2012 Sb. ale říká že toto ustanovení se nepoužije, pokud škodu způsobil příslušník určitého stavu)

• Závazkové právní vztahy vznikající bez zřetele na zavinění • z porušení smluvní povinnosti - odpovědnost z prodlení a odpovědnost za vady • kvazidelikty (quasi ex delicto) - tj. takové delikty, které sice mají určitou podobnost s civilními delikty, liší se však od nich zejména tím, že nevyžadují zavinění a někdy dokonce ani protiprávní úkon • např. bezdůvodné obohacení a případy způsobení škody bez zavinění, tedy objektivní odpovědnost.

13


Občanské právo hmotné IV, A.8 Solidární závazky

Otázka A 7. Dílčí závazky Společné závazky • alespoň na jedné straně je více než 1 účastník • pluralita subjektů: • na straně věřitele • na straně dlužníka • na obou stranách • vztahy mezi stranami se liší podle druhu závazku: • dílčí závazek • nedílný závazek • solidární závazek • • • • •

druh závazku primárně závisí na vůli smluvních stran a na předmětu plnění (zda je nebo není dělitelný) druh společného závazku může určit zákon nebo soud důvodem samostatné právní úpravy je vznik složitějších právních situací navazuje na dosavadní právní úpravu NOZ - obecná ustanovení - § 1868 a následující • §1868 • (1) Zaváže-li se několik dlužníků k témuž plnění, nebo zaváže-li se dlužník několika věřitelům k témuž plnění, spravují se společný dluh i společná pohledávka podle zásad o spoluvlastnictví. • (2) Je-li na jedné ze stran více osob, má druhá strana právo požadovat určení společného zástupce pro účely doručování. Neučiní-li tak, určí tohoto zástupce na návrh soud.

Dílčí závazky • základní a nejjednodušší společný závazek • všechny závazky s reálně dělitelným plněním, pokud to nevyloučil - zákon, smlouva nebo rozhodnutí soudu - a nestaly se tak solidárními • při pochybnostech se dělitelný závazek považuje za dílčí (mimo obchodních závazků - § 1874) • § 1874 Je-li k plnění zavázáno společně několik podnikatelů, má se za to, že jsou zavázáni společně a nerozdílně. • svou právní podstatou jde o souhrn jednotlivých dílčích závazků, které vznikly na základě stejné právní skutečnosti (jinak by šlo o samostatné závazky) • každý ze spoludlužníků/spoluvěřitelů má co do svého podílu stejné postavení jako by byl samostatným dlužníkem/ věřitelem • např.: splnil-li jeden spoludlužník svojí část, jeho závazek zcela zanikne, závazků dalších spoludlužníků se to ale nedotkne • dlužník je zavázán co do dílu svého závazku a věřitel je oprávněn co do dílu svého oprávnění: • → §1871 • (1) Každý z několika spoludlužníků dělitelného plnění je dlužen jen svůj díl a každý z několika věřitelů dělitelného plnění je věřitelem jen svého dílu, ledaže smlouva, zákon nebo rozhodnutí soudu stanoví jinak. • (2) Bylo-li ujednáno, že kterýkoli z věřitelů může žádat celé plnění, splní dlužník celý dluh tomu, kdo o splnění požádal první. Splnil-li dlužník celý dluh jednomu ze spoluvěřitelů, nemohou již ostatní po něm nic požadovat. • bude-li požadovat věřitel od spoludlužníka více než činí jeho podíl, může se bránit námitkou, že on není více dlužen • plnění lze dělit na takové díly, jakými jsou subjekty závazku vázány/oprávněny


zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník přednáška OPH III Důvodová zpráva vypracované otázky pro ak. rok 2012/2013 14


Občanské právo hmotné IV, A.8 Solidární závazky

Otázka A 8. Solidární závazky Společné závazky viz otázka 7 (na straně 14)

Solidární závazky • § 1872-1878 • Solidarita je dána pouze tehdy, stanoví-li to přímo smlouva, právní předpis, rozhodnutí soudu nebo vyplývá-li to z povahy plnění • domněnka solidarity u podnikatelů - § 1874 • § 1874 Je-li k plnění zavázáno společně několik podnikatelů, má se za to, že jsou zavázáni společně a nerozdílně.

Pasivní solidarita • • • • •

§1872-1876 solidarita dlužníků více dlužníků je zavázáno témuž věřiteli splnit tentýž dluh společně a nerozdílně (solidárně) podíly spoludlužníků jsou určeny- mají ale význam jen mezi spoludlužníky, ve vztahu k věřiteli nejsou relevantní § 1872 • (1) Je-li několik dlužníků zavázáno plnit společně a nerozdílně, jsou povinni plnit jeden za všechny a všichni za jednoho. Věřitel může požadovat celé plnění nebo jeho libovolnou část na všech spoludlužnících, jen na některých, nebo na kterémkoli ze spoludlužníků. • (2) Zvláštní ujednání věřitele a spoludlužníka nepůsobí vůči ostatním spoludlužníkům.

• volba spoludlužníka je na vůli věřitele a zároveň je povinen od kteréhokoliv spoludlužníka plnění přijmout • poskytne-li jeden ze spoludlužníků plnění, zanikne povinnost všech spoludlužníků vůči věřiteli

Vznik • ze zákona • např. zákon o soudních poplatcích - jestliže více účastníkům řízení vznikne povinnost zaplatit soudní poplatek společně- platí jej solidárně • rozhodnutím soudu • ve výroku bude uvedeno, že povinnost je společná a nerozdílná • na základě dohody • je-li předmět plnění dělitelný, musí být ve smlouvě vyjádřena solidarita závazku ( jinak půjde automaticky o závazek dílčí) • z povahy předmětu plnění • nedělitelný předmět plnění, který vylučuje splnění jen určitého dílu • ke splnění závazku je třeba součinnosti všech dlužníků • zvyšuje možnost věřitele se uspokojit

Obrana • právo preventivního regresu (§ 1876 odst. 1) • náleží dlužníku, vůči kterému věřitel uplatnil (u soudu) celý nárok, resp. více, než kolik na něj připadá • § 1876 (1) Uplatní-li věřitel proti některému ze spoludlužníků více, než odpovídá jeho podílu, vyrozumí o tom tento spoludlužník ostatní a dá jim příležitost, aby uplatnili proti pohledávce své námitky. Má právo požadovat, aby splnili dluh podle podílů, které na ně připadají, nebo aby ho v tomto rozsahu dluhu jinak zbavili. • uplatňuje se nejprve notifikací – žalovaný vyrozumí ostatní spoludlužníky • může požadovat, aby dluh splnili anebo žalovaného spoludlužníka v tomto rozsahu dluhu jinak zbavili (např. započtením své pohledávky vůči pohledávce věřitele) 15


Občanské právo hmotné IV, A.9 Nedílné závazky • právní postavení věřitele se tím však nemění • preventivní regres neruší dlužnickou solidaritu ve vztahu k věřiteli – žalovaný spoludlužník nemůže plnění odkládat jen kvůli tomu, že ostatní spoludlužníci preventivnímu regresu ještě nevyhověli • právo subrogačního regresu (1876 odst. 2) • jestliže některý spoludlužník splní celý dluh nebo více, než na něj připadá • § 1876 (2) Vyrovnal-li spoludlužník více, než činí jeho podíl, náleží od ostatních spoludlužníků náhrada. Nemůže-li některý ze spoludlužníků splnit, rozvrhne se jeho podíl poměrným dílem na všechny ostatní. • spoludlužník může po ostatních požadovat náhradu podílů, které na ně připadají • pokud některý spoludlužník není způsobilý tuto náhradu pro svou insolventnost poskytnout, rozvrhne se jeho podíl stejným dílem na ostatní (těm vznikne právo na následné vypořádání vůči insolventnímu spoludlužníkovi)

Aktivní solidarita • § 1877 - 1878 • solidarita věřitelů • má-li více věřitelů společnou pohledávku vůči dlužníkovi s tím, že každý z nich může požadovat od dlužníka splnění celé pohledávky, a ten je povinen mu ji uhradit • splněním jednomu věřiteli zaniká celý dluh dlužníka • spoluvěřitelé se mezi sebou vypořádají podle podílů • každý věřitel má své samostatné právo k uplatnění pohledávky a nezávisle na ostatních může pohledávku uplatnit žalobou u soudu, avšak jen do doby, než bylo vykonáno právo prevence • obecně platí zásada předstihu (prevence) - § 1877 • § 1877 Je-li dlužník zavázán plnit několika věřitelům oprávněným vůči němu společně a nerozdílně, může kterýkoli z nich žádat celé plnění. Dlužník splní v celém rozsahu tomu, kdo o plnění požádal první. • dlužník je povinen splnit celý dluh spoluvěřiteli, který ho požádal první • požádají-li dva současně, má dlužník právo volby • věřitel, který vykonal právo prevence, se tak stal jediným věřitelem vůči dlužníkovi a ostatní věřitelé ztrácejí právo pohledávku uplatnit, i když nebyla splněna • nepožádal-li dlužníka v době splatnosti pohledávky o splnění žádný ze spoluvěřitelů, je dlužník oprávněn plnit kterémukoli z nich


zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník přednáška OPH III Důvodová zpráva vypracované otázky pro ak. rok 2012/2013

Otázka A 9. Nedílné závazky Společné závazky Viz otázka 7 (na straně 14)

Nedílné závazky • • • • •

§ 1869 - 1870 předmětem závazku je nedělitelné plnění nelze rozdělit bez ztráty hodnoty nejen hmotné, ale i osobní (př. hudební vystoupení - kvartet) pluralita dlužníků - § 1869 • § 1869 Nedělitelné plnění může věřitel požadovat na kterémkoli z několika dlužníků, ledaže z povahy závazku plyne, že dluh může být splněn jen společnou činností dlužníků.

• pluralita věřitelů - § 1870 16


Občanské právo hmotné IV, A.10 Práva a povinnosti ze smluv ve prospěch třetího • § 1870 Je-li dlužník zavázán několika věřitelům k nedělitelnému plnění, není povinen plnit některému z věřitelů, ledaže ten mu dá přiměřenou jistotu, nebo dohodnou-li se na tom všichni věřitelé. Zda je spoluvěřitel, který dostal celé plnění, vůči ostatním něčím povinen, závisí na poměru mezi spoluvěřiteli; jinak se má za to, že není povinen ničím. • nedílný předmět plnění nezakládá solidaritu věřitelů a neplatí zde ani právo předstihu mezi spoluvěřiteli, jak je tomu u aktivní solidarity • dlužník je tedy oprávněn plnit kterémukoli ze spoluvěřitelů s účinkem pro všechny; není však bez souhlasu ostatních povinen tak učinit • dlužník je povinen plnit buď všem spoluvěřitelům najednou (připouští-li to povaha plnění) anebo pouze jednomu z nich se souhlasem ostatních • dlužník může plnit celou výši dluhu kterémukoliv ze spoluvěřitelů (u plnění dělitelného může každý věřitel požadovat pouze svůj díl, nikoliv celý dluh)


zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník přednáška OPH III Důvodová zpráva vypracované otázky pro ak. rok 2012/2013

Otázka A 10. Práva a povinnosti ze smluv ve prospěch třetího Subjekty občanskoprávních závazkových vztahů, právní postavení třetích osob • • • • •

=subjekty, kterým vznikají práva a povinnosti z právního jednání věřitel (stipulant) a dlužník (promitent) určité smlouvy (ty, jejichž povaha to nevylučuje) mohou ale být uzavřeny i ve prospěch třetí osoby § 1767 (1) Má - li podle smlouvy dlužník plnit třetí osobě, může věřitel požadovat, aby jí dlužník splnil. podle NOZ může smlouva zakládat třetí osobě dokonce i povinnosti tzv. smlouvou o plnění třetí osoby • § 1769 Zaváže - li se někdo zajistit pro druhou stranu, aby jí třetí osoba splnila, zavazuje se tím, že se u třetí osoby přimluví, aby ujednané plnění poskytla. Zaváže - li se však někdo k tomu, že třetí osoba splní, co bylo ujednáno, nahradí škodu, kterou věřitel utrpí, pokud k splnění nedojde. • ve skutečnosti nevzniká závazek k tíži třetí osoby, to nelze • dlužník se pouze zavazuje obstarat u třetí osoby závazek, popřípadě se u ní pouze přimluvit • věřitelova práva jsou vymahatelná na dlužníkovi, nikoliv na třetí osobě

• U smluv ve prospěch třetí osoby dlužníkovi vzniká povinnost plnit třetí osobě • vyžadovat splnění dluhu však může především věřitel • obecně mohou nastat tyto situace: • 1. třetí osoba projeví souhlas s předmětem plnění, resp. jeho části, přijímá ho • může se tak stát výslovně i konkludentně • třetí osoba se dostává do postavení totožného s věřitelovým jen tehdy, svědčí – li tomu povaha a účel závazku plnění má sloužit ku prospěchu třetí osoby • příklad: rodič zaplatí školné na soukromé škole, potomek – žák je oprávněn po škole požadovat výuku • § 1767 (2) Podle obsahu, povahy a účelu smlouvy se posoudí, zda a kdy také třetí osoba nabyla přímé právo požadovat splnění. Má se za to, že třetí osoba takové právo nabyla, má-li být plnění hlavně k prospěchu právě jí. • jeden z rozdílů oproti staré úpravě, podle SOZ se třetí osoba dostala do stejného postavení jako měl věřitel pouhým souhlasem s předmětem plnění • dlužník může vznášet vůči třetí osobě veškeré námitky, které má vůči věřiteli (např. námitku promlčení) • § 1767 (3) Námitky ze smlouvy má dlužník také proti třetí osobě. • pojistná smlouva – může být uzavřena ve prospěch třetí osoby (pojištěného), odlišné od pojistníka (ten, co uzavřel smlouvu) • souhlas třetí osoby může být dán i dodatečně při uplatnění práva na pojistné plnění • 2. třetí osoba neprojevila souhlas či ho odepřela • existuje smluvní závazkový vztah mezi dlužníkem a věřitelem • mohou ho zrušit nebo změnit, aniž by třetí osoba mohla zasahovat • za určitých okolností může v takovém případě věřitel vyžadovat splnění dluhu sobě (dle SOZ mohl vždy) 17


Občanské právo hmotné IV, A.11 Předmět závazků • § 1768 Odmítne - li třetí osoba právo nabyté ze smlouvy, hledí se na ni, jako by nebyla práva na plnění nabyla. Neodporuje li to obsahu a účelu smlouvy, může věřitel plnění žádat pro sebe. • 3. třetí osoba projevila souhlas přijmout předmět plnění a pak se získaného práva vzdala • dluh zaniká, ledaže by bylo dohodnuto, že právo vzniká původnímu smluvnímu věřiteli

Smlouva ve prospěch třetí osoby • • • • • • • • •

§ 1767 - § 1769 není samostatným smluvním typem, tvoří pouze modifikaci jiných smluv, pokud to jejich povaha připouští třetí osobě tak mohou vzniknout práva, ne však povinnosti pokud mají třetí osobě z uzavřené smlouvy vzniknout povinnosti, věřitel je bude případně vymáhat po dlužníkovi, nikoliv po třetí osobě lze vytvořit i věcné břemeno ve prospěch třetí osoby z některých smluv ve prospěch třetí osoby se vytvořil zvláštní smluvní typ - poukázka, pojistná smlouva ve prospěch třetího tyto smlouvy se mohou řídit zvláštní právní úpravou (např. u pojistných smluv), OZ pak platí subsidiárně pro smlouvu ve prospěch třetí osoby není vyžadována zvláštní forma - ta se řídí konkrétním smluvním typem (např. kupní smlouva, smlouva o zřízení věcného břemene) není třeba, aby byla ve smlouvě třetí osoba individuálně určena, postačí, je - li určena dostatečně objektivními skutečnostmi, na jejichž základě může být individualizována (NS sp. zn. 22 Cdo 2643/99)

Poukázka (asignace) • § 1939 a násl. • § 1939 (1) Poukázka opravňuje poukazníka vybrat u poukázaného vlastním jménem plnění a poukázanému se poukázkou přikazuje, aby poukazníkovi plnil na účet poukazatele. Přímé právo vznikne poukazníkovi proti poukázanému jen tehdy, přijme - li poukázaný poukázku. • (2) Poukázku lze vystavit i na řad nebo na doručitele. • speciální prostředek, kterým se třetí osoba (poukazník) opravňuje vybrat plnění u poukázaného a současně příkaz, aby poukázaný třetí osobě plnil • pokud osoba poukázaná (dlužník) souhlasí s poukázkou, pak vzniká právo třetí osobě na ní pohledávku vyžadovat • poukázka dlužnická – poukázaný je dlužníkem toho, kdo na něj poukazuje své věřitele, pak nemůže poukázku odmítnout • poukázka úvěrová – vystaví ji dlužník namísto plnění věřiteli, třetí osoba zaplatí za dlužníka (čili mu poskytne úvěr), třetí osoba může posoudit, zda s poukázkou souhlasí (tedy jestli dluh zaplatí) • zákon výslovně stanovuje podmínky, za kterých je platné přijetí poukázky, jaké jsou vady poukázky • poukázku lze odvolat do okamžiku, než ji poukázaný přijal • § 1940 Není - li mezi poukazatelem a poukázaným jiný právní důvod, platí o právech a povinnostech jich obou ustanovení o příkazní smlouvě...

Srovnání staré a nové úpravy • podle staré smluvní úpravy byla smlouva uzavřená k tíži třetí osoby brána jako smlouva ocitající se v rozporu se zákonem (§ 39 SOZ) neplatná, NOZ tuto možnost výslovně připouští v § 1769 • zatímco dle SOZ mohl vyžadovat věřitel plnění sobě, odmítla - li ho třetí osoba, NOZ to umožňuje pouze v případě, neodporuje -li to obsahu a účelu smlouvy (§ 1768) • dle NOZ se osoba dostává do postavení totožného s věřitelovým jen v případě, že tomu závazek odpovídá (§ 1767 (2) ) • § 50 SOZ (1) Účastníci mohou uzavřít smlouvu také ve prospěch třetí osoby. • (2) Není - li v tomto zákoně stanoveno nebo účastníky dohodnuto jinak, je tato osba ze smlouvy oprávněna okamžikem, kdy s ní projeví souhlas. Dlužník má proti ní tytéž námitky jako proti tomu, s kým smlouvu uzavřel. Vzdá - li se tato osoba svého práva, zanikne dluh, nebylo - li dohodnuto, že v tomto případě má být plněno tomu, s nímž dlužník smlouvu uzavřel. • (3) Dokud třetí osoba nedá souhlas, platí smlouva jen mezi těmi, kdo ji uzavřeli; právo na plnění má účastník, který plnění ve prospěch třetí osoby vyhradí, nebylo - li dohodnuto jinak. Totéž platí, jestliže třetí osoba souhlas odepřela.

Zdroje • Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (NOZ) • Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (SOZ) • RABAN P. a kol., OBČANSKÉ PRÁVO HMOTNÉ. Relativní majetková práva. 1. vydání. Brno: Václav Klemm, 2013. ISBN 978-80-87713-10-5 • ŠVESTKA, J., SPÁČIL, J., ŠKÁROVÁ, M., HULMÁK, M. a kol. Občanský zákoník I, II. 2. vydání. Praha: C.H. Beck, 2009. ISBN 978-80-7400-108-6 • Srovnání Nového občanského zákoníku a předchozí právní úpravy. 1. vydání. Beck - online: 2013. 18


Občanské právo hmotné IV, A.11 Předmět závazků

Otázka A 11. Předmět závazků • = objekt závazku • předmětem závazků je konkrétní plnění - chování subjektů (činnost, práce, služba,…) • např. u madnátní smlouvy je plněním zařízení věci klienta, u koupě předání věci, u nájmu strpění užívání věci, apod. • dá se tedy říct, že předmět závazku (plnění) spočívá v povinnosti dlužníka, či právu věřitele od dlužníka požadovat toto plnění v podobě dare, facere, pati nebo omitere • jelikož většina závazkový vztahů sestává z více vzájemných práv a povinností mezi věřitelem a dlužníkem, je předmětů závazku zpravidla více (ty se mohou prolínat nebo na sebe navazovat) • např. u smlouvy o výpůjčce bude na straně půjčitele předmětem závazku nejprve odevzdání půjčené věci, poté strpění, aby vypůjčitel věc dle smlouvy užíval, a konečně na straně půjčitele opomenutí všeho, co by vypůjčitele v jeho užívání rušilo • Mezi předměty jednoho závazkového právního vztahu mohou nastat tyto relace: 1. oba subjekty mají povinnost něco dát („do ut des”) 2. jeden subjekt má povinnost něco dát a druhý se zavazuje za to něco konat („do ut facias”) 3. oba subjekty navzájem mají povinnost konat („facio ut facias”) 4. jeden subjet má povinnost konat a druhý se zavazuje něco dát („facio ut des”) • v teorii můžeme předmět závazků rozdělit na primární a sekundární: • primární předmět = plnění (chování subjektu závazku) • sekundární předmět = předmět plnění (který je prostřednictvím chování poskytován) - nemusí se v závazkovém právním vztahu na rozdíl od primárního předmětu vůbec vyskytovat! • např. u koupě by bylo primárním předmětem závazku např. chování prodávajícího, kterým je předání věci, zatím co sekundárním předmětem pak věc sama • předmět závazkového vztahu je v mezích zákona konkrétně určen právním jednáním (význam z hlediska splnění závazku a jeho vynutitelnosti), proto musí být předmět závazku určen nejpozději v době splatnosti závazku (jinak jde o následnou nemožnost plnění podle § 2006 NOZ) • obecně platí, že předmět musí být určen s takovou přesností, aby dlužník věděl, co má plnit, resp. aby bylo možné zjistit, co má plnit, a tudíž aby bylo v případě neplnění jednoznačně zjistitelné, jaké plnění se má vymáhat • je-li předmětem (plnění) věc hmotná, platí, že předmět (plnění) nemusí existovat již v době vzniku závazkového vztahu, jestliže je druhově určen (x je-li určen jednotlivě, nastane počáteční nemožnost plnění a jednání je neplatné) • zákon tuto otázku výslovně neřeší, připouští však smlouvy o plnění předmětu, který ještě neexistuje - prodej věci budoucí, darování věci budoucí, v souvislosti s tím nutno zmínit smlouvy tzv. zákonem nepojmenované (§ 1746/2 NOZ)

Předmět plnění • strany buď sjednají způsob, jakým předmět plnění zpřesní, jinak je volba ponechána na vůli dlužníka (pokud je zde více způsobů plnění) • sjednají-li strany, že má způsob zvolit věřitel, je třeba i určit dobu, ve které jej má zvolit, jinak platí, že jej musí zvolit bez zbytečného odkladu v době, aby služník mohl jeho volbu splnit • nevykoná-li volbu strana, která ji měla učinit, pak přechází právo volby na druhou stranu natrvalo

Možnosti určení (předmětu) plnění: 1. Jednotlivě • věc (= předmět plnění) je dostatečně odlišená od jiných věcí • pokud je předmětem plnění právo, musí být vždy určeno jednotlivě a musí to připouštět jeho povaha 2. Druhově • věc (= předmět plnění) od jiných odlišena druhem, jakostí a množstvím • obecně platí, že dlužník je povinen věřiteli poskytnou věc, jež se hodí pro účel, pro něhož se věc téhož druhu zpravidla užívá, na základě obdobných smluv, ALE: • u koupě - nejprve plnit dle účelu ze smlouvy, poté dle účelu obvyklého; 19


Občanské právo hmotné IV, A.12 Obsah závazků (včetně naturálních závazků) • u prodeje v obchodě - plnění alespoň vlastnosti, které byly popsány výrobcem/prodejcem, nebo které kupující očekával 3. Alternativně (§ 1926, 1928 NOZ) • !Předměty závazkového právního vztahu (příp. předměty plnění) jsou dva a více, ale předmět splnění je jen jeden! • nestanoví-li zákon jinak, má volbu dlužník - je to ovšem dispozitivní ustanovení, proto možno ve smlouvě dohodnout něco jiného • ze zákona jsou alternativní některé závazky z důvodu odpovědnosti za vady (volbu zásadně nabyvatel vadné věci - zda opravit, vyměnit, sleva) - § 1923, 2169/1 NOZ • jednou provedená volba plnění lze změnit jen se souhlasem druhé strany, a pokud volbu neprovede strana včas, nabývá tohoto práva trvale druhá strana • má-li dlužník plnit jedno z více volitelných plnění, není oprávněn splnit část jednoho a část jiného plnění - § 1927/1 • stane-li se jeden z volitelných předmětů plnění dodatečně nemožným, je třeba řešit dle § 1927/2 - závazek je omezen na zbývající plnění plus pokud za nemožnost jednoho plnění může ten, kdo neměl právo volby, může druhá strana od smlouvy odstoupit • byla-li volba zmařena vyšší mocí nebo druhou stranou, může od smlouvy odstoupit ten, kdo měl právo volby dle § 1928 NOZ (dříve jen z důvodu vyšší moci) 4. tzv. alternativa facultas • není výslovně upraveno zákonem • !Předmět závazkového právního vztahu (příp. předmět plnění) je jediný, avšak předměty plnění jsou dva a více! • možnost změnit předmět plnění JEN ze zákonných nebo smluvním podmínek (= objektivní skutečnost), nikoli volbou jedné ze stran na základě subjektivního práva volby • např. § 458/1 vydání bezdůvodného obohacení, § 442/2 náhrada škody

Další možnosti dělení (předmětu) plnění: 1. Dělitelné x Nedělitelné 1. dělitelné - splácení půjčky 2. nedělitelné - koupě nemovité věci 2. Jednorázové x Opakující se x Trvající 1. jednorázové - odevzdání věci 2. opakující se - povaha splátek (snižují dluh) nebo dávek (nic nesnižují) 3. trvající - pasivní chování pronajímatele bytu, který strpí jeho užívání nájemcem 3. Peněžité x Nepeněžité x Úrokové

Prameny • brněnská učebnice • pražská učebnice • NOZ

Otázka A 12. Obsah závazků (včetně naturálních závazků) Obecně • úprava: § 1721 (až § 1723) NOZ, § 1789 – 1809 NOZ • obligace • = závazkový právní poměr (POZOR: NOZ již nepoužívá výraz vztah!!) mezi věřitelem (má subj. právo, oprávnění něco od dlužníka požadovat) a dlužníkem (je povinen poskytnout věřiteli to, co je oprávněn žádat) • vynutitelné • závazek = obligace → vs. dluh = jeden z prvků obligace, jedna ze složek pouta mezi věřitelem a dlužníkem • jednoduchá obligace: dlužník → věřitel = protiplnění nevzniká, např. darování • komplexní (složitá) obligace: dlužník ↔ věřitel = vzájemná práva a povinnosti, např. kupní smlouva • kupující má povinnost věc zaplatit + má právo, aby mu prodávající věc předal 20


Občanské právo hmotné IV, A.12 Obsah závazků (včetně naturálních závazků)

Definice obsahu závazku • obsahem závazků jsou vzájemná práva a povinnosti mezi minimálně dvěma subjekty, které jsou ve vzájemně opačném postavení, tj. mezi věřitelem a dlužníkem • ze závazku má věřitel vůči dlužníkovi právo na určité plnění (= pohledávku) a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit. (§ 1721 NOZ) • dané plnění = předmět závazku • dlužník je povinen něco (§ 1789 NOZ) → tj. dlužník je povinen uspokojit dluh tím, že něco: • • • •

dá / dare (např. auto z titulu kupní smlouvy) koná / facere (např. cvičí koně z titulu příkazní smlouvy) zdrží se / omittere (např. nepostaví na svém pozemku stavbu vyšší než X metrů) strpí / pati (např. aby soused čerpal vodu z jeho studny ve prospěch svého pozemku)

• věřitel je oprávněn to od dlužníka požadovat. Nárok = oprávnění domoci se s úspěchem svého subj. práva uplatněním donucení u státního orgánu. Nutno lišit, zda věřitelovo oprávnění je zároveň vybaveno nárokem (např. splatnost ceny již nastala) nebo nikoliv (např. dlužníkovi běží lhůta k dobrovolnému plnění) • ⇒ co má být plněno, je dluh, kdo plní, je dlužník; věřitel je ten, komu má být plněno; jeho právo na plnění je pohledávka; závazek vzniká z různých právních důvodů, typicky právní jednání (zejm. smlouva) a delikt • dluh = subjektivní povinnost dlužníka plnit • = majetková práva relativní • vztah pouze 2 lidí = právo inter partes • předmětem je zpravidla plnění, nikoliv samotná hmotná věc • pohledávka = právo věřitele na určité chování dlužníka plnění • je-li toto právo dospělé, neboli je-li pohledávka splatná, je vybaveno nárokem • nárok = oprávnění domoci se s úspěchem svého subjektivního práva uplatněním donucení u státního orgánu → nárok = složka práva • změna obsahu závazků: viz. ot. A 22 • důvod plnění: jeho nevyjádření nebrání vzniku ani trvání závazku, ale věřitel je ho povinen prokázat → povinnost věřitele neplatí u závazku z cenného papíru (§ 1791 NOZ) • možné sjednat si plnění za úplatu → při nesjednání výše a způsobu → nevyvratitlená domněnka („platí”): úplata byla ujednána ve výši obvyklé (§1792 NOZ)

Nepoměry v plnění 1. neúměrné zkrácení (§ 1793 an. NOZ): • = situace, kdy sjednané plnění jedné strany je v hrubém nepoměru k plnění druhé strany • zkrácená strana může požadovat zrušení smlouvy a navrácení všeho do původního stavu, ledaže jí druhá strana doplní, oč byla zkrácena • předpoklad: druhá strana o tomto nepoměru v plnění věděla nebo vědět musela • právo na zrušení smlouvy nevzniká, pokud důvod nepoměru vzájemných plnění vyplývá ze zvláštního vztahu mezi stranami nebo vzdala-li se jej zkrácená strana výslovně a prohlásila-li, že plnění přijímá za mimořádnou cenu nebo souhlasila-li s ní ač jí skutečná cena musela být známa • právo dle § 1793 může být uplatněno do jednoho roku od uzavření smlouvy, poté zaniká • výjimky → § 1793 neplatí pro: 1. nabytí na komoditní burze 2. obchod s investičním nástrojem 3. dražbu 4. sázku 5. hru 6. narovnání 7. novaci 8. podnikatele, který uzavřel smlouvu při svém podnikání 2. lichva (§ 1796 NOZ) • způsobuje absolutní neplatnost smlouvy • = situace, kdy jedna strana při uzavírání smlouvy zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemému plnění v hrubém nepoměru • výjimka: neplatnosti takové smlouvy se nemůže dovolat podnikatel, který smlouvu uzavřel při svém podnikání (§ 1797 NOZ) 21


Občanské právo hmotné IV, A.13 Druhy závazků (třídění)

Smlouvy uzavírané adhezním způsobem • úprava: § 1798 NOZ • = každá smlouva, která naplňuje dva základní kumulativní zákonné znaky: • základní smluvní podmínky byly určeny jednou ze smluvních stran • slabší strana neměla skutečnou příležitost obsah těchto základních podmínek ovlivnit • = smlouvy uzavírané mezi dvěma podnikateli/podnikatelem a nepodnikatelem nebo dvěma nepodnikateli navzájem

Úroky • úprava: § 1802 NOZ • nutné sjednat ve smlouvě → není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené pr. předpisem

Záloha • úprava: § 1807 NOZ • = to, co dala jedna strana druhé před uzavřením smlouvy

Závdavek • úprava: § 1808 NOZ • = prostředek potvrzení uzavření smlouvy a strana, který jej dala, poskytuje jistotu, že dluh splní • odevzdává se nejpozději při uzavření smlouvy

Naturální závazky • = „morální” závazky • = závazky, které není možné vymáhat od počátku, protože nejsou právem chráněny ( např. za určitých okolností výhra ze sázky, hry nebo losu §2874 an. NOZ, stejně tak i pohledávky ze zápůjčky nebo úvěru do hry nebo sázky) nebo jejichž vymahatelnost se oslabila v důsledku uplynutí promlčecí lhůty (§609 NOZ) ⇒ závazky, které nejsou vybaveny nárokem • naturálními pohledávkami jsou takové pohledávky, u nichž je sice věřitel oprávněn požadovat od dlužníka splnění, avšak svou pohledávku nemůže s úspěchem vymáhat soudně; pokud dlužník uplatní námitku promlčení, soud žalobu na splnění pohledávky zamítne • promlčené pohledávky se stanou naturálními poté, co promlčení nastalo a dlužník vznesl u soudu námitku promlčení • je-li však takový závazek splněn dobrovolně, nedochází k bezdůvodnému obohacení a nelze požadovat vrácení takového plnění (§2997 NOZ) • ⇒ znaky: 1. absence možnosti vymoci plnění použitím donucení, plnění je možno poskytnout pouze dobrovolným přispěním dlužníka 2. pokud bylo plnění již poskytnuto, nelze se jeho vrácení domáhat, tj. subjektivní oprávnění věřitele požadovat plnění po dlužníkovi existuje, nicméně chybí nárok

Prameny • učebnice P. Raban a kol., Občanské právo hmotné – relativní majetková práva, Brno 2013 • NOZ • Skripta: Podnikatel a jeho právní vztahy – prof. JUDr. Černá, Praha 2013

22


Občanské právo hmotné IV, A.13 Druhy závazků (třídění)

Otázka A 13. Druhy závazků (třídění) Pojem závazek • úprava: závazky jsou upraveny v části čtvrté (relativní majetková práva) - § 1721 an. • závazek = obligace – opouští se ztotožňování pojmu závazek s pojmem smlouva či s pojmem dluh • úprava vychází z klasického pojetí závazku (§ 488 OZ 1964 → § 1721: vyjádření latinské zásady, že „závazek je právní pouto, které nás svou nevyhnutelností nutí, abychom v souladu s právem našeho státu poskytli někomu nějaké plnění” • závazek je pojmem majetkového práva → proto i plnění dlužníka musí být majetkové povahy (§ 1722)

Obecný úvod ke třídění závazků • třídění závazků je do značné míry obdobné jako třídění právních jednání (jednostranné, dvoustranné a vícestranné; synallagmatické x asynallagmatické; kauzální x abstraktní; formální x neformální; nominátní x inominátní; atd.) • závazky lze klasifikovat dle různých kritérií: 1. podle právního důvodu vzniku: 1. závazky mimosmluvní (viz ot. č. 3) 1. z deliktu (ex delicto): z porušení smluvní povinnosti X z porušení zákonné povinnosti X z porušení dobrých mravů (př. nekalá soutěž) 2. z kvazideliktu (př. bezdůvodné obohacení) 3. z jiných právních skutečností: úřední nebo soudní rozhodnutí (př. zestátnění) ákona (ex lege) 2. smluvní (viz to. č. 2): z uzavření smlouvy (ex contractu) X z kvazikontraktu 1. kauzální X abstraktní (viz ot. č. 16) 2. formální X neformální (viz ot. č. 16) 3. konsensuální X reálné (viz ot. č. 15) 4. synallagmatické X asynallagmatické (viz ot. č. 16) 5. úplatné X bezúplatné 6. adhezní 2. podle způsobu plnění: 1. s jednorázovým X opakovaným X nepřetržitým plněním 2. s plněním peněžitým X věcným X službami 3. s předmětem plnění určeným individuálně X genericky X alternativně 4. s předmětem plnění dare X facere X omittere X pati 3. závazky hlavní (primární) X vedlejší (akcesorické) 4. podle počtu subjektů: 1. jednoduché X společné, které se dále dělí na: • dílčí (viz ot. č. 7) X solidární (viz ot. č. 8) X nedílné (viz ot. č. 9) 5. podle míry typizace: závazky nominátní (výslovně upravené, pojmenované) X inominátní (výslovně neupravené, nepojmenované) 6. podle míry preference zájmu některého subjektu: závazky běžné X spotřebitelské • učebnice Občanské právo hmotné 2 (Švestka, Dvořák a kol.) uvádí ještě: 1. závazky jednostranně X dvoustranně X vícestranně zavazující 2. závazky z cenných papírů

1. Závazky smluvní a mimosmluvní • základní a nejčastější třídění – viz ot. č. 2 (závazkové právo smluvní) a 3 (závazkové právo deliktní)

1.1 Závazky kauzální a abstraktní • kauza = důvod vzniku závazkového právního vztahu (úžeji ekonomický důvod realizace závazku) 23


Občanské právo hmotné IV, A.13 Druhy závazků (třídění) • kauzální závazek = jednosměrný závazek obsahující výslovně vyjádřenou kauzu • abstraktní závazek = jednosměrný závazek bez vyjádření důvodu (závazek v užším slova smyslu – čistá povinnost jednoho subjektu plnit a právo druhého subjektu na plnění) • abstraktní závazek (žádná, nespravedlivá nebo neexistující kauza) požívá ochrany práva pouze v zákoně výslovně stanovených případech • NOZ - pojem „spravedlivý důvod” (§ 2991 an.: bezdůvodné obohacení – plnění musí být vráceno) • kauza nemusí být při vzniku závazku vyjádřena, ale věřitel má povinnost ji prokázat (výjimka: závazky ze směnky a jiných cenných papírů) • příklady kauzy: kupní smlouva – kupující obdrží věc a prodávající obdrží kupní cenu • kauza je významná pro stanovení obsahu závazku a jeho výklad • → viz ot. č. 12 a 16

1.2 Závazky synallagmatické a asynallagmatické • synallagmatický závazek = závazky s navzájem podmíněným plněním • asynallagmatický závazek = závazky bez sjednané vzájemnosti plnění • v římském právu znamenaly pojmy synallagma a asynallagma něco jiného než dnes: synallagma = z daného závazku vznikají 2 žaloby (actio directae – žaloba z kontraktu + actio contrariae - žaloba dané druhé straně pro zákonné, nikoliv smluvní nároky) • Raban a kol. ve své učebnici „Občanské právo hmotné. Relativní majetková” práva uvádí 2 typy synallagmy (zdálo se mi vhodné tyto typy vypsat, ale zacházela bych s nimi při zkoušce opatrně): • genetické synallagma = vzájemnost (podmíněnost) plnění je dojednaná v obsahu závazku (př. u kupní smlouvy si strany sjednají, že nejdříve bude zaplacena kupní cena a následně předán předmět smlouvy) • funkcionální synallagma = podmínění plnění vyplývá z postupu při plnění závazku zákonitě (př. smlouva o dílo – nejdříve se musí dodat materiál a teprve pak z tohoto materiálu zhotoven objednaný předmět) • → viz ot. č. 16

1.3 Závazky úplatné a neúplatné • úplatný závazek = strany si sjednají úplatu • většina typizovaných závazků (tj. v zákoně uvedených smluv) úplatnost vyžaduje • pokud není výše úplaty ve smlouvě stanovena, pak platí, že byla sjednána ve výši obvyklé v době a místě uzavření smlouvy (§ 1792 odst. 1 věta první) → pokud se ani tak nepodaří výši úplaty stanovit, určí ji soud na základě obsahu smlouvy, povaze plnění a zvyklostí (§ 1792 odst. 1 věta druhá) • úplata nesmí přesáhnout zákonnou mez, pokud zákon hranici stanoví (§ 1792 odst. 2) • bezúplatný závazek = strany si nesjednají úplatu (př. darovací smlouva)

1.4 Adhezní smlouvy • úprava: § 1798 – 1801 • NOZ detailně popisuje obecné podmínky uzavření adhezních („formulářových”) smluv • adhezní smlouva = smlouva, jejíž základní podmínky byly určeny pouze jednou ze stran (oferent stanoví ve své nabídce předem obsah těchto smluv s tím, že ten z adresátů, který má o uzavření těchto smluv zájem, může návrh smlouvy buď přijmout, jak je formulován en bloc (bez možnosti změn), anebo jej nepřijmout a smlouvu neuzavřít) ⇒ omezení smluvní volnosti • formulářová smlouva se vždy považuje za adhezní • pokud adhezní smlouva odkazuje na samostatně upravené podmínky, je takové ujednání platné, jenom pokud slabší strana tyto podmínky prokazatelně znala nebo si jich musela být vědoma (ochrana nesrozumitelným nebo nečitelným poznámkám) • kogentní úprava (s určitou výjimkou styku mezi podnikateli)

2. Závazky určené podle způsobu plnění • závazek s jednorázovým plněním = plnění se neopakuje (př. jednorázově uzavřená kupní smlouva – kupující zaplatí kupní cenu, prodávající dodá předmět koupě a závazek zaniká) • závazek s opakovaným plněním = plnění se pravidelně opakuje (př. nájemní smlouva – nájemník platí opakovaně každý měsíc určitou sumu) • závazek s nepřetržitým plněním = plnění započne v určitou chvíli a trvá do ukončení závazku (př. smlouva o skladování – skladovatel opatruje věc od jejího uložení do vyzvednutí, nepřetržitě) • závazek s peněžitým plněním = většina synallagmatických závazků obsahuje jako jednu z povinností povinnost poskytnout určité peněžní plnění (cena = ekvivalent věcného plnění / odměna = ekvivalent plnění ve službách / úplata) 24


Občanské právo hmotné IV, A.13 Druhy závazků (třídění) • závazek s předmětem plněním určeným individuálně = předmětem závazku je jednotlivá individuálně určená věc (př. po skončení nájmu musím vrátit původní byt, ne jiný) • závazek s předmětem plnění určeným genericky = předmětem závazku je druhově určená věc (př. zápůjčka) • závazek s předmětem plnění určeným alternativně = dlužník si může vybrat způsob, jakým závazek splní • alternativní závazek = právním jednáním nebo zákone jsou určeny dva, popř. i více než dva předměty závazku, přičemž konkretizace tohoto předmětu je ponechána volbě (která probíhá jednostranným PJ adresovaným druhé straně); předměty závazku jsou tedy 2 (a více), předmět plnění je 1 • alternativa facultas = předmět závazku je 1, předměty plnění jsou 2 (a více) – dlužník je oprávněn se podle smlouvy či zákona za určitých okolností zprostit závazku plněním jiného předmětu, než k jehož plnění byl původně zavázán; ke konečnému určení předmětu závazku dochází objektivně (u alternativního závazku volbou)

3. Závazky hlavní a vedlejší • závazek hlavní (primární) → závazek vedlejší (akcesorický) = přistupuje k hlavnímu závazku a sleduje jeho osud (př. ručení § 2018, tj. závazky zajišťující primární závazek) • se zánikem hlavního závazkového vztahu zaniká i závazek akcesorický (s výjimkou zástavního práva); akcesorický závazek se stává splatným teprve se splatností hlavního závazku

4. Závazky určené podle počtu subjektů určeny podle plurality subjektů jednoduchý závazek = na straně povinné i oprávněné stojí pouze 1 osoba společný závazek = na straně povinné a/nebo oprávněné stojí 2 a více osob u správy společných pohledávek/závazků se postupuje obdobně jako u správy společné věci (tj. každý ze spoluvěřitelů/spoludlužníků je oprávněn k účasti na správě a rozhoduje se většinou hlasů - § 1127: z pohledávky/závazku jsou oprávněni a povinni společně a nerozdílně + § 1134: volba společného správce); druhy společného závazku: dílčí / solidární / nedílný • dílčí závazek (§ 1871: dělitelné plnění) = oprávněný subjekt žádá splnění povinnosti po kouskách po každém z povinných (př. předmětem závazku je peněžité plnění – každý ze spoludlužníků je dlužen pouze svůj díl a pouze tento díl může oprávněná osoba požadovat); v podstatě agregace jednotlivých dílčích závazků • solidární závazek • • • •

• aktivní solidarita (§ 1868 odst. 1 věta 2)= více věřitelů → dlužník je zavázán ke stejnému plnění několika věřitelům, kteří jsou vůči němu oprávněni společně a nerozdílně (splněním jednomu z věřitelů dojde k zániku závazku) • pasivní solidarita (§ 1868 odst. 1 věta 1 + § 1872 an.) = více dlužníků → věřitel je oprávněn požadovat plnění po kterémkoliv ze solidárně zavázaných dlužníků (podíly nemají na vztah dlužníků k věřiteli vliv, uplatní se teprve při vyrovnání se dlužníků mezi sebou) • nedílný závazek (§ 1869 an.: nedělitelné plnění) = věřitel může splnění celého závazku požadovat po kterémkoliv z několika dlužníků (§ 1869)/ dlužník musí plnit jedinému z několika věřitelů jen tehdy, pokud se na tom oni dohodnou, nebo mu dotyčný věřitel dá přiměřenou jistotu (§ 1870); vypuštěna zásada, že věřitel je povinen přijmout plnění od jiného společného dlužníka, než kterého k plnění vyzval

5. Závazky určené podle míry typizace • závazek nominátní = typový, pojmenovaný (v NOZ v části čtvrté Hlavě II. – zjm. smluvní typy; obvykle dispozitivní charakter ustanovení; aby se nějaká smlouva dala subsumovat pod zákonný typ, musí mít minimálně podstatné náležitosti takového typu uvedené v zákoně) • závazek inominátní = atypický, nepojmenovaný (závazek tak specifický, že se nadá podřadit pod žádný v zákoně uvedený smluvní typ • př. neformální dobrovolnictví (jinými slovy občanská výpomoc) - NOZ s takovou smluvní formou počítá, jedná se o ústní občanskoprávní smlouvu o dobrovolné výpomoci (ale neupravuje ji jako speciální smluvní typ)

6. Závazky určené podle míry preference zájmu některého subjektu • běžný závazek • spotřebitelský závazek = závazek uzavřený mezi podnikatelem (§ 420) a spotřebitelem (§ 419), jehož obsahem je kauza související s podnikatelskou činností jedné strany (podnikatele) a zároveň nesouvisející s případnou podnikatelskou činností druhé strany (spotřebitele) • spotřebitel je v takovém vztahu chráněnou stranou (§ 1810 an.) 25


Občanské právo hmotné IV, A.14 Smlouva o smlouvě budoucí

7. Závazky jednostranně, dvoustraně a vícestranně zavazující • jednostranně zavazující = spotřebitel je v takovém vztahu chráněnou stranou (§ 1810 an.) nejde o počet subjektů, resp. stran PJ, ale o počet subjektů, resp. stran, které právní skutečnost zavazuje (nejedná se o totožné třídění jako u PJ na synallagmatické a asynallagmatické) • je tedy možné, že dvoustranný PJ zavazuje k plnění jen jednoho účastníka, resp. jednu stranu, neboli že je pouze jednostranně zavazující (tak je tomu např. u darovací smlouvy) • jednostranné PJ ovšem nemůže být dvoustraně ani vícestranně zavazující • nikdo nemůže jednostranně uložit povinnost nebo vnutit nějaké právo někomu jinému (princip rovnosti stran §2 odst. 2) • dvoustranně zavazující = spotřebitel je v takovém vztahu chráněnou stranou (§ 1810 an.); závazky ze smluv, které zavazují k plnění určité hodnoty obě strany • mohou být ekvivalentní, je-li vzájemné plnění vyvážené (přibližně stejné hodnoty), anebo neekvivalentní, jestliže vzájemné plnění je nevyvážené • vícestranně zavazující = závazky ze smluv, které zavazují více stran než dvě • vznikají z vícestranných smluv, jimiž jsou např. smlouva o sdružení (několik osob se sdruží, aby se společně přičinily o dosažení určitého účelu, např. za účelem výstavby garáží), smlouvy společenské, resp. zakladatelské

8. Závazky z cenných papírů • skripturní obligace • jsou inkorporovány v určité listině (skriptuře - cenném papíru) a s vlastnictvím této listiny je spojeno zvýhodněné věřitelství

Prameny • ŠVESTKA, J., DVOŘÁK , J. a kol.: Občanské právo hmotné. 2, Díl třetí: závazkové právo. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2009 • ŠVESTKA, J., DVOŘÁK , J. a kol.: Občanské právo hmotné. 1, Díl první: obecná část. Díl druhý: věcná práva. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2009 • RABAN, P. a kol.: Občanské právo hmotné: relativní majetková práva. Brno: Václav Klemm, 2013 • Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník + důvodová zpráva k němu • Pro bod 7 a 8 vypracované otázky z ak. roku 2012/2013 • Konzultace

Otázka A 14. Smlouva o smlouvě budoucí Obecně • = pactum de contrahendo; upraveno v hlavě I. části oddílu sedmém ČÁSTI ČTVRTÉ (§§ 1785 – 1788 NOZ) • právní institut sloužící (především) k zajištění budoucích vztahů osob (podnikatelů i nepodnikatelů) • smluvní strany se uchylují k uzavírání této smlouvy (o smlouvě budoucí) obvykle v situacích, kdy není (prozatím) možné z nejrůznějších důvodů uzavřít smlouvu, která má být jejím předmětem • mezi smluvními stranami tedy není možné okamžitě realizovat celý obsah budoucí smlouvy • Př.: pokud má dojít ke koupi věci, která ještě není vyrobena a právně tedy zatím neexistuje • jedná se o zajištění uzavření smlouvy v budoucnu • výrazný příklon úpravy NOZ k dosavadní (do 31. 12. 2013 účinné) úpravě smlouvy o uzavření budoucí smlouvy v Obchodním zákoníku č. 513/1991 Sb. (§ 289 an. ObchZ) • terminologická novinka: dle obecného pojetí NOZ je smlouva o smlouvě budoucí nadále formou „právního jednání„ – dle ustanovení § 545 NOZ („právní jednání působí takové následky, které jsou v něm vyjádřeny“); stejná situace je též v případě speciálních ustanovení týkajících se smluv (§§ 1756 – 1758 NOZ)

Zvláštní znaky • opouští se zákonný požadavek písemné formy – nadále bude možné uzavřít smlouvu o smlouvě budoucí i ústně (či jiným způsobem nezakládajícím pochybnost i vůli projevené kontrahenty, např. též konkludentně – viz § 1756 NOZ) 26


Občanské právo hmotné IV, A.14 Smlouva o smlouvě budoucí • obecně dle § 559 NOZ - každý má „právo zvolit si pro právní jednání libovolnou formu, není-li ve volbě formy omezen ujednáním nebo zákonem”. • na druhé straně je ale (pochopitelně) možné, aby strany trvaly na písemné formě a tuto si tedy vymínily (§ 1758 NOZ) • v tomto důsledku – nedodržení formy smlouvy o smlouvě budoucí NEMŮŽE být stiženo absolutní neplatností • nejméně jedna strana se zavazuje po vyzvání uzavřít v ujednané lhůtě (pokud není ujednána tato lhůta, tak do 1 roku) budoucí smlouvu (§ 1785 NOZ) • povinnost uzavřít smlouvu může být dána jen jedné ze smluvních stran • zavazené straně vzniká povinnost uzavřít smlouvu bez zbytečného odkladu poté, co jí k tomu vyzve oprávněná straně (1786 NOZ) • obsah stačí nově ujednat je OBECNĚ – není nutné nadále podmiňovat platnost smlouvy ujednáním podstatných náležitostí (§ 1785 NOZ) • možné riziko: jelikož se zároveň opustila povinnost uzavřít smlouvu o smlouvě budoucí v písemné formě, je možné uzavřít smlouvu i kývnutím např. na nevinnou nabídku či příslib • v případě nesplnění povinnosti: • oprávněná strana: právo dožadovat se, aby určení obsahu budoucí smlouvy provedl soud ANEBO jakákoliv třetí osoba určená ve smlouvě o smlouvě budoucí, na níž se strany dohodly (pokud tato nesplní povinnost, oprávněná strana se může obrátit na soud) - § 1787 odst. 1 NOZ • právo dožadovat se určení obsahu smlouvy o smlouvě budoucí se promlčuje ve lhůtě 1 roku od uplynutí posledního dne lhůty, ve které měla být smlouva uzavřena (§ 634 NOZ) - platí i v případě, že bylo ujednáno, že určitou náležitost smlouvy určí třetí osoba nebo soud • inspirace úpravou § 290 odst. 2 ObchZ • obsah budoucí smlouvy určí soud dle účelu, který má uzavření smlouvy zřejmě sledovat - § 1787 odst. 2 NOZ • soud vychází z návrhů stran a též přihlédne k okolnostem, za kterých byla smlouva o smlouvě budoucí uzavřena • obligatorně tedy soud nebo rozhodce musí přihlédnout k návrhu smluvních stran • dále musí soud (rozhodce) přihlédnout k tomu, aby „práva a povinnosti stran byly poctivě uspořádány” • náhrada škody • NOZ (na rozdíl od ObchZ) nezakotvil ustanovení o možnosti domáhat se náhrady škody • uplatní se tedy obecná úprava NOZ o náhradě škody dle § 2913 NOZ (porušení smluvní povinnosti): „poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit.” • žaloba na určení obsahu budoucí smlouvy soudem zahajuje řízení dle obecné úpravy OSŘ • zánik závazku • obecné právní důvody zániku závazků: §§ 1908 – 2009 NOZ + § 603 NOZ (uplynutí doby) • § 1788 odst. 1 NOZ – „nevyzve-li oprávněná strana zavázanou stranu k uzavření smlouvy včas, povinnost uzavřít budoucí smlouvu zaniká” • pro zachování svého práva tedy musí oprávněná strana jednat (vyzvat k uzavření smlouvy) – jinak povinnost zavázané strany uzavřít smlouvu zaniká • smlouva budoucí tedy musí obsahovat ujednání o době, v níž musí být zavázaná strana vyzvána k uzavření smlouvy, jinak závazek povinné strany uzavřít smlouvu vlastní zaniká • oprávněná strana musí povinnou stranu vyzvat „VČAS” – důvodová zpráva mlčí v tomto bodě – proto se má za to (pozn.: názor autora a některých odborníků), že oprávněná strana musí vyzvat druhou stranu k uzavření smlouvy ve lhůtě, kterou si sjednaly k jejímu uzavření • lhůta k uzavření smlouvy je lhůtou prekluzivní (prekluze práva) • § 1788 odst. 2 NOZ – změna okolností (rebus sic stantibus) • „Změní-li se okolnosti, z nichž strany při vzniku závazku vycházely, do té míry, že na zavázané straně nelze rozumně požadovat, aby smlouvu uzavřela, povinnost uzavřít budoucí smlouvu zaniká”. • speciální ustanovení § 1788 odst. 2 NOZ ve vztahu k obecné konstrukci § 1764 NOZ • zavázaná strana ale musí druhé straně změnu okolností oznámit bez zbytečného odkladu, jinak druhé straně hradí škodu z toho vzniklou • úplata za plnění • § 1792 NOZ • uplatní se tehdy, pokud si strany nesjednají výši úplaty • zobecněná normativní konstrukce: platí, že (nevyvratitelná domněnka) úplata byla ujednána ve výši obvyklé v době a místě uzavření smlouvy • jinak: úplatu určí soud s přihlédnutí k obsahu smlouvy, povaze plnění a zvyklostem 27


Občanské právo hmotné IV, A.15 Smlouvy konsensuální a reálné

vztah k přechodným ustanovením: • • • •

§ 3028 NOZ smlouvy uzavřené před 1. 1. 2014 se budou řídit dosavadní úpravou (účinnou do 31. 12. 2013) smlouva uzavřená po 1. 1. 2014 musí již být uzavřena dle ustanovení NOZ ujednání o tom, že smluvní strany podřídí po 1. 1. 2014 smlouvu o smlouvě budoucí úpravě účinné do 31. 12. 2013, by bylo neplatné – důvodová zpráva říká, že přechodná ustanovení NOZ jsou kogentní

Zdroje • Důvodová zpráva k vládnímu návrhu občanského zákoníku, sněmovní tisk č. 835, [online]. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/fileadmin/Duvodova-zprava-NOZ-konsolidovanaverze.pdf • Smlouva o smlouvě budoucí – odborný článek www.epravo.cz, [online]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/smlouva-o-smlouve-budouci-v-noz-92087.html • Zemanová, Radka: Smlouva o smlouvě budoucí – srovnání současné a budoucí úpravy, diplomová práce, Univerzita Karlova v Praze, 2013 • Král, Václav: Změna poměrů ve smlouvě o smlouvě budoucí, rigorózní práce, Univerzita Karlova v Praze, 2012 • Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol.: Obchodní zákoník. Komentář. 13. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010, s. 939 an. • Jiří Švestka, Jiří Spáčil, Marta Škárová, Milan Hulmák a kolektiv Občanský zákoník I, II, 2. vydání, Praha: C.H.Beck, 2009

Otázka A 15. Smlouvy konsensuální a reálné stejně jako právní jednání, také smlouvy se různými způsoby rozlišují, mluvíme o druzích smluv • Původ tohoto rozlišení najdeme již v římském právu a právní teorie je užívá dodnes – v prehistorické době se projevovalo uzavření dohody zejména provedením reálného úkonu mezi stranami (darování, půjčka, prodej) X později byly zavedeny smlouvy, kde stačila k uzavření pouhá dohoda stran • je nutné připomenout, že konsenzuální jsou všechny smlouvy, protože jejich předpokladem je konsenzus Dělící kritérium → nutnost odpovědět na otázku, zda předmětem smlouvy je či není něco, co lze předat + na co zní hlavní povinnost ze smlouvy • je – li hlavní povinností něco dát, jde o smlouvu konsenzuální • je – li hlavní povinností něco poskytnutého vydat, vrátit, jde o smlouvu reálnou

Příklady: KONSENZUÁLNÍ SMLOUVY realizuje se kauza smlouvy, tj. nastává její zamýšlený účel již samotným uzavřením smlouvy 1. přechod vlastnického práva při prodeji v obchodě dochází převzetím věci - § 2160 2. Smlouva o dílo - § 2586 a násl. 3. Smlouva příkazní - § 2430 a násl. 4. Smlouva o úvěru - § 2395 a násl.

REÁLNÉ SMLOUVY i u nich je k jejich vzniku zapotřebí smluvního konsenzu, ten však sám o sobě ještě vznik právních následků z reálných smluv nepůsobí k jejich vzniku je třeba, aby nastala ještě další právní skutečnost, tj. poskytnutí • omyl: reálné kontrakty jsou ty, u nichž jde jen o předání věci; konsensu zde není potřeba • skutečnost: u kupní smlouvy jde rovněž o předání věci a nejedná se o reálný kontrakt, nýbrž konsensuální 1. vznik zástavního vztahu k movité věci vznikne jejím předáním zástavnímu věřiteli - § 1317 NOZ 2. výprosa - § 2189 a násl. 3. smlouva o výpůjčce - § 2193 a násl. 4. smlouva o zápůjčce - § 2390 a násl. 28


Občanské právo hmotné IV, A.16 Smlouvy formální a neformální, synallagmatické a asynallagmatické, smlouvy kausální a abstraktní

Otázka A 16. Smlouvy formální a neformální, synallagmatické a asynallagmatické, smlouvy kausální a abstraktní Smlouvy formální a neformální Formální smlouvy • pro vznik platné smlouvy zákon předepisuje určitou formu (např. formu písemnou, formu notářského zápisu) • nebo forma vyplývá z ujednání stran §560 Písemnou formu vyžaduje právní jednání, kterým se zřizuje nebo převádí věcné právo k nemovité věci, jakož i právní jednání, kterým se takové právo mění nebo ruší. • právní jednání učiněná elektronicky se považují za učiněná v písemné formě §562 (1) Písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. (2) Má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

Neformální smlouvy • zákon přímo nevyžaduje určitou formu a ta nebyla ani stranami ujednána • platí zásada neformálnosti- §559 §559 Každý má právo zvolit si pro právní jednání libovolnou formu, není-li ve volbě formy omezen ujednáním nebo zákonem. • §1756-1758 - vyvratitelná domněnka

Smlouvy synallagmatické a asynallagmatické Smlouvy synallagmatické • smlouvy s navzájem podmíněným plněním • teorie ekvivalence- každá příčina je stejně kauzálně přípustná • pojetí funkcionálního synallagmatu: • genetické synallagma- strany si dojednají podmíněnost plnění - např. kupní smlouva-předání věci až po zaplacení kupní ceny • funkcionální synallagma- podmíněnost plnění je dána zákonem - např. smlouva o dílo - dodání materiálnu a až poté zhotovení díla • plnění se může domáhat jen ten, kdo již sám dluh splnil nebo je přípraven jej splnit §1911 Mají-li si strany navzájem plnit zároveň, může splnění požadovat jen ta strana, která sama dluh již splnila, nebo je ochotna a schopna splnit dluh současně s druhou stranou. • připouští tzv. námitku nesplněné smlouvy (exception non adimpleti contractus) - tou se dlužník ubrání věřitelově žalobě o splnění svého splatného dluhu, jestliže věřitel sám nesplní dříve/ není připraven splnit • při této uplatněné námitce se dlužník neocitne v prodlení. • například - kupní smlouva, smlouva o dílo, nájemní smlouva §1912 (1) Kdo má plnit při vzájemném plnění napřed, může své plnění odepřít až do té doby, kdy mu bude vzájemné plnění poskytnuto nebo zajištěno; to však jen tehdy, je-li plnění druhé strany ohroženo okolnostmi, které u ní nastaly, které mu nebyly a neměly být známy, když smlouvu uzavřel. (2) V případě uvedeném v odstavci 1 lze také poskytnout dodatečnou přiměřenou lhůtu k splnění nebo k zajištění plnění a po jejím marném uplynutí odstoupit od smlouvy. • například kupní smlouva

Smlouvy asynallagmatické • není u nich vzájemná vázanost plnění 29


Občanské právo hmotné IV, A.17 Práva z vadného plnění (odpovědnost za vady) - obecně • například darovací smlouva, smlouva o zápůjčce, výprosa

Smlouvy kauzální a abstraktní • kauza občanskoprávních vztahů - bezprostřední hospodářský cíl (účel), resp. bezprostřední ekonomický důvod vzniku právního vztahu (např. směna, darování, poskytnutí půjčky) • rozdílné od právního důvodu - právní skutečnosti zakládající práva a povinnosti • např. právním důvodem koupit věc za peníze je kupní smlouva, zatímco kauzou tohoto závazku je směna zboží za peníze • kauzálnost či abstraktnost občanskoprávních vztahů se posuzuje z různých hledisek: • z hlediska existence kauzy je naprostá většina právních jednání kauzálních • z hlediska vyjádření kauzy • kauzální právní jednání - právní jednání, z něhož je kauza patrná • abstraktní právní jednání - kauza není výslovně vyjádřena a ani z právního jednání nevyplývá- nebrání platnosti závazku • z hlediska dokazování kauzy se rozlišují kauzální a abstraktní právní vztahy podle toho, zda ve sporu musí být kauza závazku dokázána (zda musí být zjištěna existence kauzy) nebo nikoliv §1791(1) Vzniku a trvání závazku nebrání, není-li vyjádřen důvod, na jehož základě má dlužník povinnost plnit; věřitel je však povinen prokázat důvod závazku.

Zdroje zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník Důvodová zpráva ŠVESTKA, J., DVOŘÁK , J. a kol.: Občanské právo hmotné. 2, Díl třetí: závazkové právo. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2009 ŠVESTKA, J., DVOŘÁK , J. a kol.: Občanské právo hmotné. 1, Díl první: obecná část. Díl druhý: věcná práva. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2009 • přednáška OPH III • vypracované otázky pro ak. rok 2012/2013 • konzultace • • • •

Otázka A 17. Práva z vadného plnění (odpovědnost za vady) - obecně Následkem nesplnění povinnosti včas a řádně vznikají důsledky trojího druhu: 1) odpovědnost za škodu 2) odpovědnost za prodlení 3) odpovědnost za vady • Předpoklady vzniku nároku z odpovědnosti za vady • a) existence vadného plnění (vady) • b) vytknutí vady • c)uplatnění nároku z odpovědnosti aa) odpovědnost vyplývá buď ze zákona nebo ze záruky. Zákonná odpovědnost za vady: Plněním řádným se rozumí plnění bez vad. Vadným plněním se rozumí, nemá-li plnění náležité vlastnosti. Z tohoto ohledu se vady dělí na vady faktické (viz obr. faktické vlastnosti) a právní. Odpovědnost ze záruky: Zárukou za jakost se zcizitel zaručuje, že po záruční dobu v ní vymezen vlastnosti si předmět plnění podrží, nebo e bude po určitou dobu způsobilý pro použití k ujednanému účelu, nebo že si podrží vlastnosti a schopnost sloužit účelu obvyklému (nejsou-li vlatnosti vymezené). Záruka je ujednaná ve smlouvě nebo v záručním listu nebo na obalu (doba použitelnosti). Zárukou nemůže zcizitel předem omezit zákonný rozsah svých povinností z vadného plnění, nabyvatel se však může předem svých práv z vadného plnění vzdát písemnou formou. Autor měl pravděpodobně na mysli §2113 v NOZ viz [[http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2012-89#p2113-1]] Právní vady: • má přemět, pokud k němu uplatňuje právo třetí osoba, • právní vada (omezení) nesmí být nabyvateli známá (nutně zjistitelná), například převedl-li někdo více práv než sám má. 30


Občanské právo hmotné IV, A.17 Práva z vadného plnění (odpovědnost za vady) - obecně

bb) Vytknutí vady - reklamace = Reklamace je právní jednání, jímž nabyvatel oznamuje zciziteli vadu tím, že ji označuje nebo oznamuje, jak se projevuje. Nabyvatel musí (aby se jeho právo neoslabilo) vytknout vadu zciziteli ve lhůtě pro vytknutí vad. Zákon rozlišuje lhůtu: • pro vytknutí vady (tzv. subj. reklamační lhůta - která se odvíjí od okamžiku, kdy si nabyvatel měl možnost věc prohlédnout a vadu zjistit, a to bez zbytečného odkladu, • reklamační lhůtu - do šesti měsíců od převzetí předmětu plnění (jedná-li se o zákonnou odpovědnost za vady) nebo do konce záruční doby (jedná-li se o odpovědnost ze záruky). Reklamační lhůta, popřípadě záruční doba se staví (neběží) po dobu, po kterou nemůže nabyvatel předmět užvat. S reklamací by jej měl předat zciziteli, nebo jej uschovat, nebo s ním jinak naložit podle pokynů zcizitele, tak aby reklamace mohla být přezkoumána. Podléhá-li rychlé zkáze, může jej po upozornění zcizitele bez prodlení prodat. cc) Uplatnění nároku: Vedle reklamace, má nabyvatel uplatnit i nárok, kterým by se vadné plnění napravilo, většinou podle povahy vady. Zákon rozlišuje skutečnost, zdali je vada plnění • odstranitelná - pak může žádat opravu, nebo doplnění toho co chybí nebo přiměřenou slevu z ceny. • neodstranitelná a předmět plnění není možno řádně užívat - může nabyvatel odstoupit od smlouvy, nebo se domáhat slevy z ceny, pokud si i tak předmět ponechá. Dále může nabyvatel uplatňovat i náklady, které účelně vynaložil při uplatnění tohoto práva (např. uskladnění), do 1 měs po uplynutí reklamačního lhůty. Nevyhoví-li zcizitel uplatněnému nároku, musí se obrátit s uplatněním nároku k soudu. Soud však právo nepřizná, namítne-li zcizitel oprávněně opožděné vytknutí vady nebo uplatnění nákladů.

Vady u koupě Povinnost prodávajícího je mimo jiné dodat plnění řádně - (§1914 an.) Za řádné plnění se považuje předmět koupě bez vad.

Vady 1. vady jakosti - spočívají ve skutečnosti, že není ve shodě s vlastnostmi: • vymíněnými (ujednanými), • obvyklými, • podle účelu ze smlouvy, 31


Občanské právo hmotné IV, A.17 Práva z vadného plnění (odpovědnost za vady) - obecně • podle obvyklého účelu. • Určení jakosti je možné provést podle vzorku(vzorový předmět) nebo předlohy (grafické znázornění. Smluvní vyjádření je přednostní, ale mohou se navzájem doplňovat. • Dodání jiného plnění než sjednaného je tzv. aliud se považuje též za vadu plnění. 2. vady množství - zboží má být dodáno v ujednaném množství, pokud je ze smlouvy nebo povahy předmětu koupě zřejmé, že je množství určeno jen přibližně, platí, že odchylka nesmí (pokud není ujednáno jinak - tolerance smluvní),že nesmí činit více jak 5% (tolerance zákonná). Množstevní rozdíl nemusí být vždy vadou. Dodá-li prodávající větší množství, chápe se toto jendání jako návrh na změnu smlouvy. Kupní smlouva se považuje za uzavřenou na toto větší množství, pokud zboží kupující neodkladně neodmítne. Dodá-li prodávající menší množství je to vadou, jen tehdy, jestliže je jeho prohlášení učiněné při dodání nepravdivé (např. v průvodních dokladech), je-li pravdivé ale menší než sjednané, pak se považuje za částečné plnění. 3. vady dokladů - prodávající předá kupujícímu doklady: • potřebné k převzetí věci (náložní list, skladištní list apod.) a volnému nakládání s ní • potřebné k užívání věci (např. návod k používání apod.) nejpozději při odevzdání věci, za vadu dokladů se považují vady v dokladech nutných pro užívání věci. 4. vady balení - bývají považovány též za nedostatek vlastnostísmluvených nebo alespoň obvyklých, zákon je však výslovně za vadu neoznačuje. Zboží má být zabaleno podle zvyklostí, nebo způsobem potřebným pro uchování věci a její ochranu. 5. vady z použití věci - odpovědnost prodávajícího, ledaže se prokáže, že kupující věc použil způsobem, na jehož nevhodnost byl prodávajícícm upozorněn nebo pokud věc připravoval, upravoval apod. prodávající podle postupu, který požadoval kupující. 6. právní vady - takovou vadou se rozumí, jestliže k předmětu uplatňuje právo třetí osoba (oprávněně), ledaže to byla vada kupujícímu známá.

Přechod nebezpečí škody (§2121 an.) Nebezpečí škody na věci přechází: • • • • •

převzetím věci, nepřevzetím věci, ač ji kupující převzít měl, protože mu prodávající umožnil s věcí nakládat, v okamžiku plnění, má-li převzít věc od třetí osoby, která mu umožnila s věcí nakládat, předáním věci prvnímu dopravci (k přepravě ke kupujícímu,..) nedá-li se věc individualizovat, protože je určena podle druhu, přechází nebezpečí škody na kupujícího, až bude dostatečně oddělena nebo označena.

Povinná prohlídka (vady zjevné) Za účelem zjištění, zda se vada nachází na předmětu plnění, stanoví zákon kupujícímu povinnost, aby si věc podle možnosti prohlédl co nejdříve po přechodu nebezpečí škody na věci a přesvědčil se o jejích vlastnostech a množství. Je-li plněno odesláním, může být prohlídka odložena až na dobu po dopravení na místo určení.

Vědomé vady • kupující o vadách věděl (např. ojetý vůz), práva z vady nevznikají • prodávající vady zastřel a v době odevzdání o vadách věděl nebo to vědět musel, pak lze vadu reklamovat bez ohledu na reklamační lhůty.

Uplatnění odpovědnosti za vady Reklamace - aby vznikla kupujícímu práva z odpovědnosti za vady, nestačí pouze existence vadného plnění, ale práva za vady se musí ještě oznámit (reklamovat). Lhůta pro vytknutí vady - reklamace subjektivní je tak označována proto, že závisí na možnosti zjištění vady kupujícím. Vady zjistitelné (při první prohlídce) musí oznámit bez bytečného odkladu. V případě vad skrytých musí je reklamovat bez zbytečného odkladu, co je mohl při dostatečné péči zjisti, platí omezení objektivní je 2 roky (§1921). Nedodržení reklamační lhůty má za následek oslabení práv z odpovědnosti (NE prekluze). Soud nepřizná právo pouze tehdy vznese-li prodávající námitku. Neoznámí-li kupující vadu včas, pak nemá právo na odstoupení od smlouvy.

Volba práva Při reklamaci nebo bez zbytečného odkladu pro oznámení vady musí sdělit kupující, jaké právo si zvolil. Zákon přiznává tato práva: • odstranění vady ( dodáním nové bezvadné věci,opravou) • sleva z ceny (bez odstranění vady) • odstoupení od smlouvy (s následným vrácením vzájemných plnění) 32


Občanské právo hmotné IV, A.18 Změna závazků (obecně) Kupující se může některé možnosti předem vzdát ve smlouvě, nebo si strany sjednaly jiná práva nebo uplatnění. Volný výběr těchto práv zákon omezuje podle toho, zdali se jedná o vadu, která je podstatným nebo nepodstatným porušením smlouvy (§2002) Je-li vada podstatným porušením smlouvy, pak si může kupující volně zvolit, kterékoli právo. Zvolené právo nemůže kupující změnit bez souhlasu prodávajícího. Odstranit vadu je prodávající povinen v přiměřené lhůtě v jiném případě může kupující požadovat slevu nebo může od smlouvy odstoupit. Dodání nové věci nebo odstoupení od smlouvy předpokládá vrácení věci původně dodané, popř. toho co z ní zbylo.

Záruka za jakost Smluvní modifikace zákonných nároků. Prodávající se zavazuje, že po záruční dobu si věc zachová obvyklé vlastnosti nebo bude způsobilá k použití pro obvyklý účel. Záruka vzniká tak, žese k ní prodávající zaváže smlouvou nebo jednostranným jednáním např. uvedením delky záruční doby v záručním listu nebo na obalu či veřejným prohlášením v reklamě. Vnější událost, která předmět poškodila je liberační důvod pro prodávajícího.

Zdroje • Občanské právo hmotné. Relativní majetková práva. Přemysl Raban a kolektiv. Brno 2013 • seminář s Elischerem

Otázka A 18. Změna závazků (obecně) Jelikož je tato otázka obecná, předpokládá se, že student bude znát také obsah otázek následujících (ke změně závazků). Zkoušející se může zeptat konkrétně! • § 1879 – 1907 NOZ • Změny se týkají všech prvků závazku • Dvě základní skupiny změn závazků: 1. Změna osoby závazku - § 1879 – 1900 NOZ 2. Změna obsahu závazku - § 1901 – 1905 NOZ • NOZ do změny obsahu zahrnuje i některé případy zániku závazku – relativní novace (§ 1902)

Změny v osobách 1. Změna v osobě věřitele (cese) 1. Postup pohledávky - § 1879 a násl. – děje se postupní (cesionářskou smlouvou), původní věřitel, který postupuje pohledávku = postupitel (cedent), nový věřitel = postupník (cesionář). Děje se i bez souhlasu dlužníka. 1. Dobrovolné postoupení pohledávky – smluvní 2. Nucené postoupení pohledávky (cessio necessaria): 1. Ze zákona (cessio legis) – ručitel ručí za splnění závazku dlužníka a jestliže za něho splní, vstupuje do pozice nového věřitele 2. Soudním výrokem (zejména při exekuci) 2. Postup souboru pohledávky = globální cese - § 1887 - postoupit lze celý soubor pohledávek – současné i budoucí – podmínka: soubor je dostatečně určitý, jde o pohledávky určitého druhu v určité době nebo jde o různé pohledávky, které vznikly se stejného právního důvodu. 3. Postup smlouvy - § 1895 a násl. - Nevylučuje-li to povaha smlouvy, může každá ze smluvních stran smlouvy převést jako postupitel svá práva, ale i povinnosti

2. Změna v osobě dlužníka 1. Převzetí dluhu – intercese privativní - § 1888 a násl. - dohoda mezi třetí osobou a dlužníkem, že tato osoba převezme dluh, věřitel musí dát souhlas 2. Přistoupení k dluhu – intercese kumulativní - § 1892 a násl. - nový dlužník přistoupí vedle původního, odpovídá rukou společnou a nerozdílnou 3. Převzetí majetku - §1893 a násl. – ochrana věřitele před tím, aby nedošlo ke zkrácení jeho práv. Převezme-li někdo smlouvou od zcizitele veškerý majetek, stává se společně a nerozdílně se zcizitelem dlužníkem dluhu, který s převzetím majetku souvisí. Nabyvatel plní maximálně do výše nabytého majetku. Převezme-li však majetek osoba blízká, stává se 33


Občanské právo hmotné IV, A.19 Změna v subjektech závazku (obecně) se zcizitelem dlužníkem solidárně bez omezení na hodnotu majetku. Opačné ujednání mezi zcizitelem a nabyvatelem je vůči věřiteli neúčinné.

Změny v obsahu • Stranám je na vůli ujednat si změnu svých práv a povinnosti – vzhledem ke smluvní svobodě. Může to být změna jak ze smlouvy, tak i změna práv a povinností, které vznikly z deliktu. • Ujednání o novaci nebo narovnání vyžaduje písemnou formu, byl-li původní závazek zřízen v písemné formě, nebo činí-li se o právu již promlčeném (§ 1906) 1. Novace - § 1902 = dosavadní závazek se zruší a nahradí novým 1. Privativní - nemění se obsah, ale mění se celý závazek, a to tak, že se ruší a vzniká nový. Animus novandi – úmysl novace = zrušit starý závazek a vytvořit nový. Nelze použít námitky z původního závazku. 2. Kumulativní - mění se obsah, ale právní důvod trvá. Přibývá nový právní důvod = smlouva o novaci. 2. Narovnání - § 1903 a násl. – úprava práv a povinností doposud sporných nebo pochybných

Zdroje • NOZ • přednáška prof. JUDr. Jiří Švestka, DrSc. ze dne 12. 11. 2013 • konzultace JUDr. PhDr. David Elischer, Ph.D. ze dne 16. 4. 2014

Otázka A 19. Změna v subjektech závazku (obecně) Obecný úvod ke změně závazků • prvky závazku (subjekty = FO/PO; předmět = aktivní/pasivní činnost subjektu, která se nazývá plnění; objekt = práva a povinnosti stran) jsou určeny právní skutečností, která tento vztah založila → zákon pak umožňuje, aby přistoupila jiná skutečnost, která závazek změní • ke změně závazkových právních vztahů dochází: 1. na základě právního jednání 2. rozhodnutím soudů či jiných státních orgánů (např. rozhodnutí soudu o vypořádání podílového spoluvlastnictví, přikázání pohledávky) 3. ze zákona • dva typy změny: změna v subjektech závazků / změna v obsahu závazků • rozhodující je vůle subjektů – tj. zda chtějí závazek změnit či zrušit → to má vliv na existenci závazku (a také na právní osud zajišťovacích prostředků)

Změna v subjektech závazků • zákon vychází ze závazku v užším slova smyslu, tj. kdy je postavení dlužník a věřitele zřejmé → může dojít ke změně na straně oprávněného či povinného subjektu • u synallagamtického mohou strany zaměnit své postavení i za třetí osobu 1. na straně VĚŘITELE 1. postoupení pohledávky (cese) – § 1879 – 1886 (viz ot. č. 20) 2. postoupení souboru pohledávek (globální cese) – § 1887 (viz ot. č. 20) 2. postoupení smlouvy – § 1895 (viz ot. č. 21 - ale postoupit smlouvu může kterákoliv strana) 3. na straně DLUŽNÍKA 1. převzetí dluhu (intercese privativní) – § 1888 - 1891 2. přistoupení k dluhu (intercese kumulativní) – § 1892 3. převzetí majetku – § 1893 - 1894 34


Občanské právo hmotné IV, A.19 Změna v subjektech závazku (obecně)

Změna v osobě věřitele • = právo na plnění vůči dlužníkovi (= pohledávka) přechází z jedné osoby na druhou (= cese) • nejčastěji smlouvou; dále jinou právní skutečností (př. poslední vůlí dosavadního věřitele-zůstavitele), ze zákona (př. v insolvenčním a exekučním řízení) • postoupení pohledávky = původní věřitel (postupitel – cedent) postupuje svou pohledávku vůči dlužníkovi třetí osobě – novému věřiteli (postupník – cessionář), čímž se změní osoba věřitele (viz ot. č. 20) • postoupení souboru pohledávek = původní věřitel postupuje jedinou smlouvou novému věřiteli více pohledávek (popř. všechny své pohledávky)

Postoupení smlouvy • = pokud to nevylučuje povaha smlouvy, může strana, které ještě nebylo splněno, převést svá práva a povinnosti z takové smlouvy (popř. její části) na třetí osobu; nutný souhlas druhé strany • postoupit smlouvu může kterákoliv strana

Změna v osobě dlužníka • v OZ 1964 byla do změny závazku na straně dlužníka řazena i poukázka, NOZ ji však systematicky přeřadil do ustanovení o splnění (§ 1939 an.), protože představuje jeden z jeho možných způsobů + nově upravil otázky převodu jednotlivých druhů poukázek

1. Převzetí dluhu • • • •

úprava: § 1888 an. = intercese privativní = do původního závazku namísto původního dlužníka nastupuje nový dlužník, který na sebe dluh přebírá vzniká na základě dohody uzavřené mezi původním dlužníkem a dlužníkem nový (tj. smluvní stranou není věřitel!) • nutný souhlas věřitele: původnímu dlužníkovi, nebo tomu, kdo dluh převzal • není určená forma (výslovně/konkludentně)

• § 1890 odst. 1: obsah dluhu se nemění (tj. věřitel nic neztrácí) + nový dlužník vstupuje do právního postavení předchůdce, tj. může uplatnit všechny námitky, které mohl uplatnit původní dlužník + převzetí dluhu nemá vliv na vedlejší práva spojená s pohledávkou • § 1890 odst. 2: zajišťovací poměr (např. ručení) trvá pouze tehdy, pokud s tím zajišťující osoba (tj. ručitel) souhlasí • § 1888 odst. 2: „Přejde-li na nabyvatele při převodu vlastnického práva k věci zapsané ve veřejném seznamu i zaspané zástavní právo nebo jiná jistota váznoucí na věci, má se za to, že přešel i dluh zajištěný jistotou.” (příkladem může být třeba hypotéka váznoucí na domu) • co není převzetím dluhu: • dohoda mezi dlužníkem a třetí osobou, že tato osoba dluh věřiteli uhradí – protože z takového ujednání vznikne závazek pouze mezi dlužníkem a třetí osobou (tzv. převzetí plnění)

2. Přistoupení k dluhu • úprava: § 1892 an. • = intercese kumulativní • § 1892/1: „Kdo bez dlužníkova souhlasu ujedná s věřitelem, že za dlužníka splní jeho dluh, stává se novým dlužníkem vedle původního dlužník a je spolu s ním zavázán společně a nerozdílně.” → věřitel může požadovat plnění/část od kteréhokoliv dlužníka • není vyžadován souhlas původního dlužníka • § 1892/2: o zajištění – pokud byl dluh původního dlužníka zajištěn třetí osobou, nelze proti ní nastoupit, pokud neplní dlužník nový (lze tak učinit pouze pokud ona s tím souhlasí) • přistoupení k dluhu X ručení – po ručiteli může věřitel vyžadovat splnění závazku až ve chvíli, kdy původní dlužník neplní • převzetí dluhu – po dohodě s dlužníkem X přistoupení k dluhu – bez dohody s dlužníkem

3. Převzetí majetku • úprava: § 1893 – 1894 • zvláštní případ kumulativní intercese • při převzetí majetku se nabyvatel stává se zcizitelem solidárním dlužníkem z dluhů vztahujících se k nabytému majetku, o nichž musel vědět, a to do hodnoty majetku, který nabyl 35


Občanské právo hmotné IV, A.20 Postoupení pohledávky • omezení do hodnoty majetku se nevztahuje na osobu zciziteli blízkou, pokud neprokáže, že si dluhu nebyla vědoma (§ 1893 odst. 2 věta druhá) • kogentní úprava → § 1893 odst. 3: „Opačné ujednání mezi zcizitelem a nabyvatelem je vůči věřiteli neúčinné.” • cílem je ochrana věřitele (zabránit účelovým převodům majetku, s jejich pomocí se někteří dlužníci snaží zprostit svých závazků) • § 1894: úprava převzetí majetku se neuplatní při přeměně PO a zcizení závodu/pobočky

Prameny • • • • •

ŠVESTKA, J., DVOŘÁK , J. a kol.: Občanské právo hmotné. 2, Díl třetí: závazkové právo. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2009 RABAN, P. a kol.: Občanské právo hmotné: relativní majetková práva. Brno: Václav Klemm, 2013 Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník + důvodová zpráva k němu Pro bod 3 vypracované otázky z ak. roku 2012/2013 Konzultace

Otázka A 20. Postoupení pohledávky • postoupením pohledávky (cessí) postupuje původní věřitel (postupitel - cedent) svou pohledávku vůči dlužníkovi třetí osobě – novému věřiteli (cesionáři - postupníkovi) • postoupením pohledávky dochází ke změně v osobě věřitele • oproti staré úpravě se ruší povinnost dodržet písemnou formu • pro právní vztah mezi postupitelem a postupníkem je rozhodující kauza postupu • je-li pohledávka postupována za úplatu, liší se postoupení pohledávky od smlouvy kupní jen svým předmětem • neposkytuje-li se za úplatu, může jít o darování (causa donandi), nebo převod práva poskytnutý s úmyslem splnit svůj dluh (causa solvendi) nebo poskytnout úvěr (causa credendi) • postoupit nelze každou pohledávku, ale jen takovou, kterou je možno zcizit • postoupení pohledávky nabývá postupník také její příslušenství, práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění (dochází k potvrzení dosavadní judikatury) • postupitel má povinnost vydat postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělit mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí • dokud osoba, která dluh zajistila zástavním právem, ručením nebo jiným způsobem, nebyla postupitelem vyrozuměna o postoupení pohledávky nebo dokud jí postupník postoupení pohledávky neprokáže, tak proti této osobě nemá postoupení pohledávky žádné právní účinky X jestliže už však bylo postoupení pohledávky dlužníkovi oznámeno, může postupitel pohledávku vymáhat, pokud prokáže souhlas postupníka a pokud postupník pohledávku sám nevymáhá • nelze postoupit pohledávku, která už zanikla • zákon nevylučuje, aby postoupená pohledávka byla postoupena dalšímu věřiteli

Nepostupitelnost: 1) nepostupitelnost ze zákona (oproti 40/1964 Sb. se zužují zákazy): • nelze postoupit: • pohledávku, která zaniká nejpozději smrtí věřitele (např. právo na peněžitou náhradu za vytrpěnou bolest nebo ztížení spol. uplatnění) §1881 (2) • pohledávku, jejíž obsah by se změnou věřitele k tíži dlužníka změnil (pokud se postavení dlužníka nezhorší, je postoupení možné; změna oproti obč. zák.) §1881 (2) • předkupní právo, ledaže je možnost jeho zcizení výslovně ujednána §2142 • právo na důchod (jeho jednotlivé dávky však již postoupit lze) §2704 2) nepostupitelnost na základě smlouvy: • pohledávku nelze postoupit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele vylučuje § 1881(1) 3) nepostupitelnost vyplývající přímo z povahy závazku: • touto nepostupitelností pohledávek je chráněn jak věřitel, kterému je zabezpečen výkon jeho práva, tak dlužník, kterému se nesmí zhoršit jeho postavení • proto dlužník i po postoupení může použít všechny námitky, které měl v době postoupení (např. námitka promlčení) 36


Občanské právo hmotné IV, A.21 Postoupení smlouvy • stejně tak může použít k započtení vůči novému věřiteli i své pohledávky, které měl vůči postupiteli v době, kdy mu bylo oznámeno postoupení pohledávky; má toto právo, i když nebyly tyto pohledávky v době postoupení pohledávky ještě splatné, musí však své pohledávky oznámit bez zbytečného odkladu (změna vůči staré úpravě) • došlo-li však ze strany dlužníka vůči poctivému postupníkovi k uznání pohledávky jako pravé, je dlužník povinen jej uspokojit jako svého věřitele

Právní důvod postoupení pohledávky: • • • • • • •

1) smlouva smlouvu o postoupení pohledávky (cesi) uzavírá postupitel s postupníkem jde o smlouvu konsensuální oproti staré úpravě není vyžadována písemná forma není vyžadován žádný právní úkon dlužníka – může být postoupeno i bez jeho souhlasu nově je podpořena možnost tzv. tiché cesse vypuštěním povinnosti postupitele bez zbytečného odkladu dlužníka o postoupení informovat dokud nebyl dlužník postupitelem vyrozuměn o postoupení pohledávky nebo dokud mu postupník postoupení pohledávky neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná postoupil-li postupitel tutéž pohledávku několika osobám, je vůči dlužníkovi účinné to postoupení, o němž se dlužník dozvěděl nejdříve – uplatněna zásada priority

2) zákon • ze zákona nastává změna v osobě věřitele např. přechodem pohledávky na nového věřitele v důsledku dědické posloupnosti atd.

Ručení za postoupenou pohledávku • ručení postupitele vůči postupníkovi za postoupenou pohledávku dostálo v nové úpravě podstatných změn – ve staré úpravě platilo, že postupitel ručil za dobytnost postoupené pohledávky až do výše přijaté úplaty s úroky jen když se k tomu postupníkovi písemně zavázal • v nové úpravě zůstává k uplatnění ručení nadále nezbytné, aby postoupení bylo úplatné, ručení však automaticky nastupuje na základě zákona • § 1885 (1) - postupitel postupníkovi odpovídá až do výše přijaté úplaty s úroky za to, že pohledávka v době postoupení trvala a ručí za její dobytnost • § 1885 (2) - výše uvedené ručení nenastupuje ve dvou případech a to • pokud postupník věděl, že pohledávka je budoucí, nejistá nebo nedobytná. (jednotlivé výrazy, však nejsou nikde definovány – definuje judikatura) • postupitel neodpovídá za dobytnost postoupené pohledávky, stala-li se nedobytnou až po postoupení buď náhodou, anebo nedopatřením postupníka. • nedopatření lze postupníku přičíst zejména tehdy, pokud nevymáhá pohledávku bez zbytečného odkladu poté, co se stala splatnou nebo odloží-li splatnost pohledávky. • o právech a povinnostech postupitele a postupníka platí přiměřeně ustanovení § 1914 - § 1925 (zánik pohledávky – řádné plnění) – vadu však musí postupník u postupitele vytknout bez zbytečného odkladu poté, co ji mohl a měl zjistit

Globální cesse (postoupení souboru pohledávek §1887) • nově je možné postoupit isoubor pohledávek (podle stávající judikatury byla globální cesse možná jen za přísných podmínek a v případě pohledávek budoucích de facto nepřípustná) • tento institut umožňuje postoupit pohledávky nejen stávající, ale i budoucí – typický příklad je hromadné postoupení pohledávek vznikajících z provozu určitého obchodního závodu • postoupení takovýchto pohledávek bude podmíněno dostatečnou určitostí • bude se jednat zejména o pohledávky určitého druhu, které vznikají věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky vzniklé ze stejného právního důvodu • předchozí úprava zakotvila povinnost exaktního soupisu všech dílčích pohledávek za účelem dostatečné určitosti, což vedlo k administrativním problémům • globální cessí dochází k zjednodušení dosavadního problematického stavu, kdy se za účelem omezení právní nejistoty v postupní dokumentaci složitě a podrobně popisovaly jednotlivé pohledávky • v případě postoupení budoucích souborů pohledávek budou pohledávky postoupeny okamžikem jejich vzniku a nebude je proto potřeba postupovat zvlášť

Vícenásobná cesse • možnost tzv. vícenásobné cesse, kdy věřitel postoupí stejnou pohledávku více subjektům, je i v rámci NOZu nepřípustná (viz ustanovení ochrany dlužníka, vůči kterému je účinné jen to postoupení, o kterém se dozvěděl nejdříve) 37


Občanské právo hmotné IV, A.21 Postoupení smlouvy

Otázka A 21. Postoupení smlouvy • právní úprava v § 1895 - § 1900 NOZ • jedna ze smluvních stran chce převést svá práva a povinnosti ze smlouvy (nebo z její části) na jinou osobu, což má za následek výměnu jedné ze smluvních stran • dochází ke změně v subjektu smlouvy – mění se jedna ze stran smlouvy – postoupit smlouvu může kterákoliv ze stran

Podmínky postoupení smlouvy 1. Nevylučuje-li to povaha smlouvy (obsah závazku) • postoupeny nemohou být především závazky osobní povahy, kdy plnění ze smlouvy závisí na osobních kvalitách či předpokladech jedné ze stran (např. přednáška uznávaného experta) 2. Souhlas postoupené strany • postoupení se totiž dotýká jejího právního postavení • Souhlas může dát předem při uzavírání ujednání o postoupení • Nebo po uzavření ujednání o postoupení • Písemně či ústně • Pokud byla postupovaná smlouva uzavřena písemně A SOUČASNĚ obsahuje ujednání, že je uzavřena na řad některé ze stran – postupuje se smlouva též písemně – rubopisem podle pr. předpisů o směnkách • Nevyjádření souhlasu s postoupením ale neznamená neplatnost postoupení smlouvy, jen jeho neúčinnost vůči druhé straně smlouvy – postoupení smlouvy by bylo účinné mezi postupitelem a postupníkem, ale pro postupovanou stranu (která zůstává) nikoliv – což postrádá věcný smysl postoupení smlouvy 3. Nebylo dosud plněno • Splnila-li jedna ze stran své povinnosti podle smlouvy zcela a úplně, nelze již smlouvu postoupit, protože by nebyly postupovány povinnosti zavazující obě strany. Nároky vyplývající ze splnění jsou pohledávkou jedné strany za druhou a může dojít leda k postoupení pohledávky. • § 1895 odst. 2 – pokud se jedná o smlouvu, jejíž plnění je trvající nebo pravidelně se opakující, lze smlouvu postoupit s účinky k tomu, co ještě nebylo splněno. 4. Nesmí být zkrácena práva postoupené strany – § 1896 • Při částečném postoupení smlouvy nebo při postoupení několika postupníkům NELZE zkrátit práva postoupené strany z vedlejších doložek ve smlouvě – např. ujednání o podmínce, záloze, smluvní pokutě, odstoupení od smlouvy a odstupné nebo o rozhodčí doložce. • § 1896

Účinnost postoupení smlouvy 1.Vůči postupiteli a postupníkovi • Souhlasila-li postoupená strana předem, tak ujednáním mezi postupitelem a postupníkem • Doručením souhlasu postupované osoby kterékoliv ze stran, nebyl-li souhlas postupované osoby vyjádřen předem 2. Vůči postupované straně • Okamžikem jejího souhlasu • Souhlasila-li předem, tak okamžikem, kdy jí postupitel postoupení smlouvy oznámí, nebo kdy jí postupník postoupení smlouvy prokáže

Následky účinnosti smlouvy: • Okamžikem účinnosti postoupení se postupitel osvobozuje od svých povinností v rozsahu postoupení • Omezení v § 1899 – neplní-li postupník (nová strana smlouvy), může postoupená strana osvobození zabránit, a to tím, že prohlásí, že osvobození odmítá a postoupená strana může po postupiteli požadovat, aby plnil, neplní-li postupník převzaté povinnosti • Prohlášení o odmítnutí osvobození lze učinit do 15 dnů ode dne, kdy se postoupená strana dozvěděla nebo musela zjistit, že postupník neplnil. • Pokud dojde k prodlení s prohlášením a nebude učiněn ve shora uvedené lhůtě, nedojde ke zbavení účinků z prohlášení o odmítnutí osvobození, ale postoupená strana však nahradí škodu způsobenou prodlením 38


Občanské právo hmotné IV, A.22 Změna v obsahu závazku • Zjednodušeně – postoupená strana může požadovat po postupiteli, aby plnil i po postoupení smlouvy (postupník, který neplní, má povinnost nahradit škodu - § 2913)

Námitky ze smlouvy • § 1900 • Postoupené straně jsou zachovány i nadále všechny námitky ze smlouvy i proti postupníkovi, tedy ty námitky, které vyplývají ze závazku (např: důsledky prodlení) • Jiné námitky ze smlouvy nevyplývající, které tato strana měla vůči postupiteli, zůstanou postoupené straně tehdy, pokud si to mezi sebou strany výslovně ujednají ve smlouvě nebo v souhlasu s postoupením smlouvy (např. započtení za pohledávku z jiného závazku).

Zdroje 1. Zákon č. 89/2012 Sb. občanský zákoník 2. JUDr. Zbyněk Pražák, Občanský zákoník II. S komentářem, zákon č. 89/2012 Sb., Český Těšín: Poradce s.r.o., ISBN: 978-80-7365-38-5 3. JUDr. Petr Novotný, Ph.D, JUDr. Petra Budíková, LL.M., Mgr. Jitka Ivičičová, Mgr. Kristina Kedroňová, JUDr. Ilona Štrosová, LL.M., Mgr. Monika Štýsová, Nový občanský zákoník, Smluvní právo, str. 232, Praha: GRADA Publishing, a.s., ISBN: 978-80-247-5164-1 4. Přemysl Raban a kol., Občanské právo hmotné, Relativní majetková práva, str. 496, Brno: Václav Klemm, ISBN: 978 – 80 – 87713 – 10 - 5

Otázka A 22. Změna v obsahu závazku §1901 – 1907 - změna práv a povinností, k nimž jsou subjekty oprávněny či povinny; případnou změnu předmětu, jehož se závazek týká - ke změně může dojít • dohodou stran • ze zákona

Novace (§ 1902) • dosavadní obsah závazku je nahrazen novým (dosavadní závazek se ruší a je nahrazen novou dohodou, zakládající závazek nový) = privativní novace X kumulativní novace = strany se dohodnou, že obsah smlouvy se pouze mění/doplňuje, aniž by byl zrušen v celém rozsahu → jde o dodatek (původní závazek v nedotčené části trvá a k němu se dodává nová část obsahu) • v pochybnostech, o kterou novaci se jedná, má se za to, že jde o novaci kumulativní

Narovnání (§ 1903 – 1905) = transactio • dosavadní závazek lze nahradit novým závazkem i tak, že si strany ujednáním upraví práva a povinnosti mezi nimi dosud sporné nebo pochybné (tj. hlavním účelem: odstranění spornosti mezi stranami) • má zajišťovací a preventivní funkci • narovnání sjednané v dobré víře nepozbývá platnosti ani v případě, že dodatečně vyjde najevo, že některá ze stran dohodnuté právo v době sjednání narovnání neměla • může se týkat jen některých práv a povinností ze závazku, nebo celého závazku, či veškerých práv a povinností mezi stranami • na narovnání se nevztahují ochranná ustanovení o nepoměru mezi vzájemným plněním stran (např. neúměrné zkrácení) • nelze vztahovat k takovým právům, která strany zřejmě nemohly mít na mysli, či byla-li vyloučena

Společné zásady pro novaci a narovnání • vyžaduje se písemná forma • dosah novace a narovnání–zajištění práv, která jsou předmětem novace a narovnání se vztahuje i na práva z nich vzniklá. Poskytla li však zajištění osoba 3., která nepřistoupila, poskytuje jen původní. 39


Občanské právo hmotné IV, A.23 Prodlení dlužníka

Změna okolností - podstatná změna okolností → založí v právech a povinnostech stran zvlášť hrubý nepoměr (viz § 1765) znevýhodněním jedné z nich • neúměrné zvýšení nákladů plnění • neúměrné snížení hodnoty předmětu plnění → dotčená strana má právo domáhat se obnovení jednání o smlouvě za podmínky, že: • změnu okolností nemohla rozumně předpokládat ani ovlivnit • okolnost nastala až po uzavření smlouvy • stala se dotčené straně po uzavření smlouvy známou - nedohodnou-li se strany v přiměřené lhůtě → může soud k návrhu kterékoli ze stran rozhodnout, že závazek se buď mění, nebo ruší

Odpovědnost • ke změně závazku dochází i v případě jeho porušení nebo vznikem dalších pro ten případ zákonem nebo smlouvou předpokládaných právních skutečností • jde zejména o následky prodlení

Otázka A 23. Prodlení dlužníka • §§ 1968-1974, §§ 1977-1980 • dříve změna v obsahu závazku na základě zákona, dnes zařazeno do zániku závazků • dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení - § 1968 • právo věřitele vymáhat splnění dluhu, nebo od smlouvy odstoupit (= smlouva se ruší ex tunc) - §1969 • dluh: peněžitý (splátka kupní ceny) x nepeněžitý (předání auta) • jde-li o plnění dělitelné, může odstoupení věřitele týkat i jednotlivých plnění • dlužníkovi vznikají následně nové právní povinnosti (sekundární, odpovědnostní, sankční), objektivní odpovědnost za prodlení (= nehledí se na to, zda provinění zavinil, či nikoliv) • jediný liberační důvod: prodlení dlužníka nenastává tehdy, jestliže věřitel nesplnil některou svou povinnost nutnou k tomu, aby dlužník mohl úspěšně plnit (= prodlení věřitele) • při prodlení jen do části závazku může věřitel odstoupit jen co do nesplněného zbytku plnění

Prodlení s plněním peněžitého dluhu • vedle splnění základní povinnosti může věřitel, který splnil své zákonné a smluvní povinnosti, požadovat ve smyslu § 1970 zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný (x poplatek z prodlení) • úrok z prodlení = výše reposazby stanovená ČNB + 8% (podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), lze si sjednat vyšší úrok z prodlení • funkce úroku z prodlení: paušalizovaná náhrada škody (věřitel má právo na náhradu škody, jen nejsou-li stanoveny úroky z prodlení) • NOVĚ stanoveny podmínky, za nichž se věřitel může bránit smluvnímu ujednání upravujícímu úroky z prodlení, a to je-li tím neúměrně zhoršeno jeho postavení, aniž by k tomu existoval spravedlivý důvod – soud může prohlásit dohodu stran za neúčinnou a aplikuje zákonnou úpravu / určí práva a povinnosti stran jinak • placení úroků z prodlení podle § 1970 plní sankční funkci při prodlení s plněním peněžního dluhu, placení nemusí být sjednáno výslovně; reparační funkce spočívá v náhradě majetkové škody způsobené poručením povinnosti zaplatit včas, jen ve výši, ve které není kryta úroky z prodlení 40


Občanské právo hmotné IV, A.23 Prodlení dlužníka • placení úroků z prodlení ve splátkách musí být výslovně sjednáno - § 1973 • x placení úroků podle § 1802 není důsledkem prodlení, ale poskytnutí peněžních prostředků k dispozici třetí osobě – např. smlouva úvěrová (automaticky, u následujících dvou příkladů je nutno úroky výslovně sjednat → peněžní zápůjčka, účet) • poplatek z prodlení = za plnění spojená s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, tedy za služby a energie a zálohy na ně, zavádí zákon č. 67/2013 Sb.; výše činí za každý den prodlení 1 promile (0,001) dlužné částky, nejméně však 10 Kč za každý, i započatý měsíc prodlení • smluvní pokuta (§2048 an.) - ze zákona na ni nárok nevzniká, nutno ji výslovně sjednat (zpravidla ale dochází ke sjednání úroku z prodlení) • váže se i na jiné porušení závazku • její zaplacení vylučuje právo na zaplacení náhrady škody při stejném porušení práva

Prodlení s plněním nepeněžitého dluhu • dlužník odpovídá za nezaviněnou (objektivně vzniklou) ztrátu, poškození nebo zničení (ledaže by k této škodě došlo i jinak) = nese nebezpečí škody na věci • porušení smlouvy i zákona (má se plnit včas a řádně) - pokuta za porušení zákona (ale v zákoně to výslovně není, poznámka JUDr. Thöndela)

Fixní smlouva (§ 1780) • byla-li ve smlouvě stanovena přesná doba plnění a ze smlouvy nebo povahy věci vyplývá, že na opožděném plnění nemůže mít věřitel zájem (např. svatební dort, hostina), musí věřitel oznámit dlužníkovi bez zbytečného odkladu, že na plnění trvá; jestliže tak neučiní, smlouva se od počátku ruší • k prodlení dlužníka nedojde, jestliže věřitel včas a řádně nabídnuté plnění od něho nepřijme nebo mu neposkytne součinnost potřebnou ke splnění dluhu – viz prodlení věřitele

Právní následky prodlení dlužníka • možnost odstoupení věřitele od smlouvy = zrušení smlouvy ex tunc = zánik práv a povinností smluvních stran • pokud jedna ze stran plnila, má právo požadovat plnění zpět • plnily-li obě strany, má strana nárok na vrácení svého plnění jen pokud vydá to, co jí bylo plněno • (fixní smlouva): byla-li přesně stanovena doba plnění a vyplývá, že na opožděném plnění nemůže mít věřitel zájem, smlouva se bez dalšího ruší na základě zákona • právo na úroky, případně poplatek z prodlení při prodlení plnění peněžního dluhu • právo požadovat náhradu škody jen potud, pokud není kryta úroky či poplatkem z prodlení • odpovědnost i za objektivně vzniklou ztrátu/poškození/zničení, ledaže by ke škodě došlo i jinak (prodlení s plněním věci) • pokud dlužník prodlení zavinil, má povinnost k náhradě škody, která byla prodlením věřiteli způsobena • § 2913 - porušení smluvní povinnosti • plnění lze vymáhat soudně • povinnost plnit nezaniká (výjimka: odstoupení od smlouvy) • promlčecí doba začíná běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé (§ 619) 41


Občanské právo hmotné IV, A.24 Prodlení věřitele

Společná ustanovení viz otázka A24, prodlení věřitele (na straně 40)

Zdroje • seminář s JUDr. MUDr. Alexandrem Thöndelem, Ph.D. • přednáška prof. JUDr. Jiřího Švestky, CSc. • zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník • důvodová zpráva • nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob • Dvořák, Švestka: Občanské právo hmotné, svazek 2, 5. vydání (2009) • Raban a kol.: Občanské právo hmotné. Relativní majetková práva • Bělohlávek a kol.: NOZ - Srovnání dosavadní a nové občanskoprávní úpravy včetně předpisů souvisejících • http://www.epravo.cz/top/clanky/poplatek-z-prodleni-nove-od-1-1-2014-93332.html • http://obcanskyzakonik.justice.cz/infocentrum/media/uroky-z-prodleni-nove-od-112014/

Otázka A 24. Prodlení věřitele • §§ 1975,1976 + §§ 1977-1980 • věřitel je v prodlení, nepřijal-li řádně nabídnuté plnění nebo neposkytl-li dlužníku součinnost potřebnou ke splnění dluhu - § 1975, čímž způsobí, že závazek nebyl splněn včas, popřípadě řádně • věřitel nese po dobu svého prodlení nebezpečí škody na věci, ať již škoda vznikne z jakékoli příčiny (= na věřitele přechází nebezpečí škody na věci v době, kdy je sám v prodlení) – neplatí, pokud škodu způsobí sám dlužník - § 1976

Důsledky prodlení věřitele: • povinnost nahradit dlužníkovi náklady, které vznikly v důsledku jeho prodlení a byly spjaté s pokusem řádně a včas plnit (např. cestovné, poštovné,...) • v době prodlení věřitele nemůže nastat prodlení dlužníka (v případě, kdy je součinnost věřitele nutná) • plnění věcné: objektivní odpovědnost věřitele za ztrátu, zničení nebo poškození věci, jíž se prodlení týká • právo dlužníka zprostit se závazku uložením do úřední úschovy • pokud věřitel prodlení zavinil, odpovídá dlužníkovi za škodu, kterou mu tím způsobil • po dobu prodlení věřitele dlužník není povinen platit úrok z prodlení

Společná ustanovení (§§ 1977-1980) • § 1977 Poruší-li strana prodlením svou smluvní povinnost podstatným způsobem, může druhá strana od smlouvy odstoupit, pokud to prodlévajícímu oznámí bez zbytečného odkladu poté, co se o prodlení dozvěděla. • vychází z úpravy ObchZ • § 2002: Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla, nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není. (vyvratitelná domněnka) • § 1978 (1) Zakládá-li prodlení jedné ze smluvních stran nepodstatné porušení její smluvní povinnosti, může druhá strana od smlouvy odstoupit poté, co prodlévající strana svoji povinnost nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě, kterou jí druhá strana poskytla výslovně nebo mlčky. • § 1978 (2) Oznámí-li věřitel dlužníkovi, že mu určuje dodatečnou lhůtu k plnění a že mu ji již neprodlouží, platí, že marným uplynutím této lhůty od smlouvy odstoupil. • úprava vychází ze stávajícího řešení odstoupení od smlouvy podle ObchZ v případě nepodstatného porušení smlouvy: podle staré úpravy nastaly účinky odstoupení automaticky uplynutím lhůty, nově tyto účinky nastávají, pokud věřitel v předstihu prohlásí, že poskytnutou lhůtu nehodlá prodloužit 42


Občanské právo hmotné IV, A.25 Zajištění a utvrzení závazků (obecně) • § 1979 Poskytl-li věřitel dlužníku nepřiměřeně krátkou dodatečnou lhůtu k plnění a odstoupí-li od smlouvy po jejím uplynutí, nastávají účinky odstoupení teprve po marném uplynutí doby, která měla být dlužníku poskytnuta jako přiměřená. To platí i tehdy, odstoupil-li věřitel od smlouvy, aniž byl dlužníkovi dodatečnou lhůtu k plnění poskytl. • Obsahově odpovídá ObchZ: účinky odstoupení od smlouvy v případě, kdy věřitel dlužníkovi neposkytne nebo poskytne nepřiměřeně krátkou dodatečnou lhůtu k plnění v případě nepodstatného porušení smlouvy • § 1980 - fixní závazek: (1) Byla-li ve smlouvě ujednána přesná doba plnění a vyplývá-li ze smlouvy nebo z povahy závazku, že věřitel nemůže mít na opožděném plnění zájem, zaniká závazek počátkem prodlení dlužníka, ledaže věřitel dlužníku bez zbytečného odkladu oznámí, že na splnění smlouvy trvá. • (2) Zánikem závazku nastávají tytéž účinky, jako by věřitel od smlouvy odstoupil.

Zdroje: • • • • • •

seminář s JUDr. MUDr. Alexandrem Thöndelem, Ph.D. přednáška prof. JUDr. Jiřího Švestky, CSc. zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník důvodová zpráva Raban a kol.: Občanské právo hmotné. Relativní majetková práva Bělohlávek a kol.: NOZ - Srovnání dosavadní a nové občanskoprávní úpravy včetně předpisů souvisejících

Otázka A 25. Zajištění a utvrzení závazků (obecně) • obecná úprava zakotvena v §§ 2010 – 2017 OZ 89/2012 Sb.

Zajištění dluhu • relativní majetkový vztah, umožňující hojit se z majetku dlužníka, či jiné osoby za podmínky porušení původní závazkové povinnosti (dluhu). • posílena obecná deliktní odpovědnost • dlužník (popř. 3. osoba) dá věřiteli jistotu, nebo se jinak zaváže za dlužníkovo plnění • především fce. náhradní reparace • hospodářsky zajišťuje pohledávku věřitele

Utvrzení dluhu 1) Smluvní pokuta §2048 a násl. 2) Uznání dluhu §2053 a násl. preventivní prostředek ulehčení procesní pozice věřitele uznání dluhu pouze staví na jisto, že dluh v době uznání existoval, prodlužuje lhůtu pro jeho vymáhání uznání dluhu zakládá právní domněnku existence dluhu smluvní pokuta sice pro věřitele znamená další finanční nárok, o který se zvyšuje celková výše pohledávky, ale pokud dlužník nemá • dostatek majetku pro splnění dluhu, nezaplatí ani smluvní pokutu, jedná se tedy spíše o motivační prostředek • • • • •

Obecná úprava • dnes existuje jednotná úprava zajištění závazku • realizace subjektivních práv a povinností je v občanskoprávních závazkových vztazích zajišťována celým systémem občanskoprávních záruk 1. v nejširším smyslu tuto občanskoprávní záruku představuje již sama existence občanského práva 2. v užším pojetí lze občanskoprávní záruky spatřovat v přesném vymezení práv a povinností, v právní úpravě odpovědnosti, bezdůvodného obohacení, způsobení škody • kromě těchto obecných občanskoprávních prostředků zajišťujících realizaci subjektivních práv a povinností ze závazkových právních vztahů obsahuje občanské právo zvláštní občanskoprávní prostředky zajištění a utvrzení závazků • zvláštní občanskoprávní zajišťovací prostředky posilují právní postavení věřitele vůči dlužníkovi, umožňují mu, aby dosáhl vrácení plnění skrze další, akcesorický, právní vztah 43


Občanské právo hmotné IV, A.25 Zajištění a utvrzení závazků (obecně) • zajišťovací prostředky poskytují věřiteli další práva, která nevyplývají z hlavního závazkového vztahu • zajišťovací prostředky neupravuje jen OZ, ale i jiné zákony, např. OSŘ §331a

Výslovná úprava v NOZ • výslovně jsou upraveny tyto zajišťovací a utvrzovací prostředky: 1. obecná ustanovení 1. jistota viz. ot. 30 2. zajištění dluhu 1. ručení (§2018 až § 2028) viz. ot. 27 2. finanční záruka (§2029 až § 2039) viz. ot. 28 3. zajišťovací převod práva (§ 2040 až §2044) viz. ot. 29 4. dohoda o srážkách ze mzdy a jiných příjmů (§ 2045 až § 2047) 3. utvrzení dluhu 1. smluvní pokuta (§2048 až §2052) viz. ot. 26 2. uznání dluhu (§2053 až §2054) viz. ot. 30 - v praxi se k utvrzení dluhu používá směnka vlastní 4. ostatní stojí mimo ČÁST IV. Díl 8. Zajištění a utvrzení dluhu 1. právo zástavní (§1309 a dál) – oprávnění věřitele uspokojit se z výtěžku zpeněžení zástavy do výše pohledávky s příslušenstvím, popř. do ujednané výše 2. podzástavní právo (§1390) – zastavena pohledávka, která je již zajištěna zástavním právem 3. právo zadržovací (retenční) § 1395 a dál – ten, kdo má povinnost vydat cizí movitou věc, kterou má u sebe, může ji ze své vůle zadržet k zajištění splatného dluhu osoby, jíž by jinak měl věc vydat 4. závdavek (§ 1808) – peněžní částka, nebo jiná věc, která je odevzdána před, nebo při uzavření smlouvy. V případě zajišťovací fce je to kauce. Poskytuje se jistota, že poskytující strana splní dluh, nesplní-li, může si druhá strana závdavek ponechat 5. zajištění závazků postoupením pohledávky (§1879 až § 1887) 6. relativní neúčinnost/ odporovatelnost - lze takhle postihnout jak dlužníka, tak věřitele 7. výhrada vlastnictví - zajištění zaplacení kupní ceny • akcesorická povaha - předpokládá se existence hlavního závazku, akcesorické závazky nemohou existovat samostatně, závislé na hlavním závazkovém vztahu • subsidiarita - první musím žádat po dlužníkovi, pak jdu po zajištění (například ručitel je povinen plnit až když neplní dlužník)

Funkce 1. preventivní (zajišťovací) - zabezpečuje splnění dlužníkovy povinnosti řádně a včas, motivuje ho k takovému plnění; prevence zajištěna již sjednáním zabezpečujících prostředků 2. uhrazovací (reparační)- zajišťuje zabezpečení pohledávky přímo z dlužníkova majetku nebo z majetku třetí osoby. Typická pro srážky ze mzdy nebo jiných příjmů (v praxi se používají hlavně u nedoplatku na výživném) 3. sankční - trest, sankce pro toho, kdo porušil povinnost spjata zejména se smluvní pokutou

Vznik • nejčastěji na základě smlouvy, relevantní ale může být také jednostranné právní jednání 1. dvoustranným pr. úkonem věřitele a dlužníka (např. smluvní pokuta) 2. dvoustranným pr. úkonem věřitele a osoby třetí (např. ručení) 3. jednostranným pr. úkonem dlužníka (např. uznání dluhu) 4. ze zákona (zákonné zástavní právo) • ne vše lze zajistit – např. sázky z her NELZE!

Rozdělení 1. ČÍM je závazkový vztah zajištěn 1. osobní záruky (osobně-právní) – např. rukojemství 44


Občanské právo hmotné IV, A.26 Smluvní pokuta • závazek je zajištěn celou majetkovou podstatou zajistitele 2. věcné záruky (věcně-právní) – např. závazkové právo • závazek je zajištěn konkrétně určenou věcí • při smluvním převodu, přechází na každého dalšího nabyvatele a ten je povinen při nesplnění dlužníka poskytnout zástavu 2. KDO zajišťuje závazkový právní vztah 1. dlužník sám (např. srážky ze mzdy a jiných příjmů) 2. osoba odlišná od dlužníka (např. rukojemství)

Prameny • • • • •

vypracované otázky 2012/2013 přednáška (Kateřina Mrkvová) Eliáš, K. et al.: NOZ s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem, Ostrava 2012, ISBN 978-80-7208-922-2 Raban, P. et al.: Občanské právo hmotné, relativní majetková práva, Brno 2013, ISBN 978-80-87713-10-5 kontrola JUDr. MUDr. A. Thondel

Otázka A 26. Smluvní pokuta Upravena v ustanoveních § 2048 – 2052 NOZ – PŘEČTĚTE SI TO! • smluvní pokuta je nově společně s uznáním dluhu zařazena do zvláštního oddílu nazvaného UTVRZENÍ DLUHU. • Funkcí obou těchto institutů není dluh zajistit, jako tomu je u ručení, zástavy nebo dalších ve vlastním slova smyslu zajišťovacích institutů, ale posílit postavení věřitele jiným způsobem. • Účelem smluvní pokuty je dát předem (tedy před splněním a zpravidla již při uzavírání smlouvy) najevo zvýšený zájem věřitele na náležitém splnění smluvní povinnosti • [2048] Vznik práva na smluvní pokutu se váže na porušení smluvní povinnosti (nesplnil řádně či vůbec), dlužníkovi vznikne sekundární povinnost zaplatit věřiteli další plnění – původní povinnost ale dále trvá. I po zaplacení pokuty musí dlužník splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. • Právo na zaplacení smluvní pokuty vzniká automaticky při porušení primární povinnosti – objektivní odpovědnost za porušení • Ujednají-li si strany, že dlužník zaplatí věřiteli určitou částku pro případ, že nastane jiná skutečnost, než je porušení smluvní povinnosti, nepůjde sice o smluvní pokutu, nicméně půjde o platné ujednání, které se podle okolností posoudí jako ujednání o odstupném případně jako ujednání nepojmenované smluvní klauzule. • Vůči hlavnímu závazku je smluvní pokuta v akcesorickém vztahu – sleduje osud hlavního závazku, pokud tedy např. hlavní závazek zanikne, zanikne i smluvní pokuta. Pokud ale vznikne nárok na zaplacení smluvní pokuty dřív, než smlouva zanikne, dlužník je povinen ji zaplatit. • [§ 2050] Je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje - ¿ konzumace nároku náhrady za škodu • Dispozitivní ustanovení, lze si smluvit vedle smluvní pokuty i právo na náhradu škody vzniklé porušením primární povinnosti • [2051] Nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit (= Moderační právo soudu) s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty. • [2048] Lze ujednat neměnnou výši pokuty, či navázat její výši na okolnosti, které strany považují za významné, ale jejich hodnoty nejsou předem známy (např. procentní podíl z hodnoty plnění) – musí být dán nepochybný způsob zjištění výše smluvní pokuty pro případ porušení smluvní povinnosti

Novinky oproti OZ 40/1964 Sb. • Smluvní pokuta je zařezena jako jeden z institutů utvrzení dluhu 45


Občanské právo hmotné IV, A.27 Ručení • Dříve termín utvrzení dluhu nebyl zakotven a zajišťovací + utvrzovací instituty byly řazeny pod pojem „zajištění závazků” • Možnost sjednat smluvní pokutu i jinak než písemně (ústně, prostřednictvím elektronických komunikačních prostředků…) – primárně zakotveno v § 559 NOZ • Dříve byla stanovená obligatorní písemná forma • [2048] Možnost sjednání nepeněžité smluvní pokuty • Dříve nutnost sjednání určité peněžité částky jako smluvní pokuty • Právo na zaplacení smluvní pokuty nezávisí na tom, zda se jednalo o zaviněné, či nezaviněné porušení primární povinnosti – nově tedy u smluvní pokuty režim objektivní odpovědnosti • Dříve bylo nutné v režimu občanského práva zaviněné porušení primární povinnosti (v režimu obchodního práva nebylo zavinění požadováno) • Smluvní pokuta, navázaná na jinou skutečnost než je porušení primární povinnosti, je platná – ¿ není to ale smluvní pokuta, ale ujednání o odstupném/nepojmenovaná smluvní klauzule • Dříve Nejvyšší soud považoval takové ujednání za neplatné (23 Cdo 2575/2010)

Zdroje: Důvodová zpráva k NOZ; Občanské právo, ISBN 978-80-7357-948-7, str. 169; Komentář Občanský zákoník II, ISBN 978-80-7400004-1, str. 1447-1454; Občanské právo hmotné 2, ISBN 978-80-7357-473-4, str. 120-122; články o smluvní pokutě v NOZ z internetu

Otázka A 27. Ručení • jedná se o zajišťovací prostředek, právní závazek ručitele uspokojit pohledávku věřitele, jestliže ji po písemné výzvě a v přiměřené lhůtě neuspokojí sám dlužník (výzva ale není podmínkou, pokud ji nemůže věřitel uskutečnit nebo je nepochybné, že dlužník dluh nesplní) • vyžaduje se písemná forma ručitelského prohlášení - §2018(2) • předpokladem je platný dluh dlužníka, který se ručením zajišťuje; platnosti ručení ale nebrání neplatnost z důvodu nedostatečné způsobilosti dlužníka brát na sebe závazky, pokud o tom ručitel v době prohlášení věděl nebo vědět musel – §2019 (nezletilá osoba) • lze vázat ručení i k závazkům dlužníka vzniklých za určitou dobu nebo závazkům z téhož právního důvodu - §2019 • případné dovolání se relativní neplatnosti hlavního závazku způsobí neplatnost ručitelského závazku - ve vztahu k hlavnímu závazku je ručení závazkem akcesorickým(váže se na něj - zánikem hlavního závazku mezi věřitelem a dlužníkem zaniká i závazek mezi věřitelem a ručitelem) a subsidiárním (je možno domáhat se plnění po ručiteli až poté, co byl hlavní (přímý) dlužník k plnění bezvýsledně a písemně vyzván) • pokud je dluh částečné splněn, ručení se nesnižuje, pokud dluh zůstává nesplněn ve výši, v jaké je zajištěn ručením • právní postavení ručitele nemůže být zhoršeno právními úkony dlužníka po vzniku ručení – důležitý je tedy stav v době vzniku ručení; naopak má ručitel prospěch ze všeho, co hlavní dluh zmenšuje • uznání dluhu dlužníkem je účinné vůči ručiteli pouze, pokud s tím výslovně souhlasí – §2025(2) • ručením lze zajisti i závazek, který vznikne v budoucnu, který je vázán na nějakou podmínku nebo soubor dluhů - §2019 • subjekty ručitelského závazku jsou věřitel a ručitel, není jim dlužník • ručitelem může být každý, kdo má způsobilost smlouvu o ručení uzavřít a jehož prohlášení o převzetí ručení věřitel přijme (věřitel má právo ručitele vybrat, nemusí přijmout za ručitele kohokoliv) • jako ručitel může vystupovat jedna osoba, ale i více, pokud za dluh ručí více ručitelů, ručí každý z nich věřiteli za dluh celý, ručitel má vůči ostatním ručitelům stejná práva jako spoludlužník • právo věřitele vůči ručiteli se nepromlčí před promlčením práva vůči dlužníkovi - §2025 (1) • pokud ručitel plní bez vědomí dlužníka, má dlužník právo uplatnit vůči ručiteli všechny námitky, které by měl vůči věřiteli, kdyby na něm věřitel splnění vymáhal, nemůže ale uplatnit námitky, na které ručitele neupozornil bez zbytečného odkladu po doručení zprávy, že věřitel uplatnil nároky z ručení • ručitel může plnění odepřít, pokud věřitel zavinil, že pohledávka nemůže být uspokojena dlužníkem • ručení zaniká zánikem dluhu, který zajišťuje; nezaniká, pokud dluh zanikl pro nemožnost plnění dlužníka a ručitel plnit může nebo pro zánik PO, která je dlužníkem • zákonné ručení za nepeněžitý dluh – zajištěna peněžitá pohledávka, která přísluší věřitele při porušení zajištěného dluhu • zákonná cese - plněním vstupuje ručitel do pozice věřitele; ručitel, který dluh splnil, je oprávněn požadovat na dlužníkovi náhradu za plnění poskytnuté věřiteli - původní věřitel (postupitel) musí oznámit dlužníkovi změnu, nebo postupník musí prokázat postoupení pohledávky, jinak dlužník může plnit původnímu věřiteli - §1882 • smrt ručitele - pokud není ručitelský závazek vázán na osobu ručitele, pak přechází na ručitelovy dědice 46


Občanské právo hmotné IV, A.28 Finanční záruka • rukojemství - dříve používaný pojem pro dnešní ručení (směnečný a šekový aval) • „za odložené věci se neručí“ - (jedna z možných otázek) - jedná se o odpovědnost na věcech vnesených a odložených, ne ručení


zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník důvodová zpráva Právnický slovník, 3.vydání, 2009 otázka byla konzultována a řádně doplněna

Otázka A 28. Finanční záruka Obecně úprava: § 2029 – 2039 NOZ jeden z druhů zajištění dluhu = vztah mezi věřitelem, dlužníkem a osobou, která se osobně zavazuje uhradit dluh dlužníka rozdíl mezi ručením a finanční zárukou je v tom, že finanční záruku může vystavitel zcela oddělit od původního dluhu osnova finanční záruky vychází z úpravy bankovní záruky dle obchodního zákoníku → pojem „finanční záruka” však zakotvuje nově možnost, že výstavcem fin. záruky nebude jen banka • dříve byla možnost vystavit finanční záruku svěřena pouze bankám → bankovní záruka (§313 ObchZ) • NOZ umožňuje uzavřít abstraktní bankovní záruku všem FO a PO ⇒ finanční záruka

• • • • •

• bankovní záruka = finanční záruka, jejíž výstavce je banka, zahraniční banka nebo spořitelní a úvěrní družstvo • některé předpisy zakazují určitým subjektům (obce, nadace) poskytnout ručení za třetí osoby. Tento zákaz poskytnout ručení platí zřejmě i na finanční záruku.

Vznik • jednostranným prohlášením výstavce v záruční listině, že uspokojí věřitele do výše určité peněžní částky, nesplní-li dlužník věřiteli určitý dluh, nebo splní-li se jiné podmínky určené v záruční listině. • záruční listina vyžaduje písemnou formu • záruční listina musí obsahovat informace o: 1. vystaviteli 2. věřiteli oprávněném ze záruky 3. zajišťovaném dluhu 4. maximální výši plnění • dále může být uvedena doba platnosti záruky a podmínky, za kterých dojde k vyplacení.

Zánik • zákon předpokládá pouze zánik záruky vystavené na dobu určitou, a to uplynutím doby (tj. neuplatní-li věřitel vůči výstavci své právo v době určené záruční listinou) • nepředpokládá však, že by záruka zanikla zánikem podkladového (zajišťovaného) dluhu • jiné způsoby zániku je možné si ujednat v záruční listině

Vztah výstavce záruky a dlužnía • finanční záruka je vystavována na příkaz dlužníka (popř. jiné osoby). Výstavce fin. záruky s dlužníkem uzavírá smlouvu na bázi smlouvy příkazní • v případě, že dlužník nesplní svůj dluh, popř. jsou-li splněny jiné podmínky určené v záruční listině, vyzve věřitel písemně výstavce finanční záruky,aby splnil povinnost z finanční záruky • věřitel musí předtím vyzvat dlužníka, aby splnil svůj dluh, jen je-li to ujednáno v záruční listině • pokud vystavitel fin. záruky zcela uhradí svůj závazek z finanční záruky, nepřechází na něj pohledávka z původního dluhu (věřitel-dlužník), pohledávka zanikne splacením 47


Občanské právo hmotné IV, A.29 Zajištění závazků převodem práva • vystavitel fin. záruky má pouze oprávnění, aby osoba, která ho o vystavení záruky požádala (tj. dlužník), plnila to, co vystavitel zaplatil oprávněnému ze záruky • v případě, že výstavce plnil, nemá dlužník oprávnění uplatnit vůči výstavci námitky, které by jinak měl vůči svému věřiteli

Plnění z finanční záruky • plnění ze záruky vyžaduje doručení písemné výzvy k plnění vystaviteli • zákon nevyžaduje předchozí výzvu dlužníku, aby splnil dluh (viz výše) • oprávněný ze záruky (tj. věřitel) může právo na plnění ze záruky postoupit

Záruka vystavená na žádost jiného výstavce výstavce fin. záruky může požádat další osobu, tj. dalšího výstavce o vystavení finanční záruky ( „podvýstavce”) obvyklé v mezinárodním obchodě věřitel může uplatnit právo z finanční záruky vůči kterémukoli z těchto výstavců (tj. vůči výstavci i „podvýstavci”) výstavce (tj. „podvýstavce”), který potvrdil fin. záruku a na tomto základě plnil, má právo na náhradu vůči výstavci, který jej o potvrzení fin. záruky požádal • př.: lokální banka nebyla příjemcem záruky pokládána ze dostatečné bonitní. Daná lokální banka tedy požádá banku s vyšším ratingem o vystavení finanční (bankovní) záruky. V případě plnění z konečné bankovní záruk je pak žádající lokální banka povinna uhradit vystavující bance, co bylo plněno

• • • •

Dělení fin. záruk dle druhu závazku, za který vystavitel záruky ručí Platební záruka • vystavitel fin. záruky ručí za platební závazky dlužníka • př.: zaplacení nájmu, splátek úvěru apod.

Neplatební záruka • zajišťuje se pohledávka, který by věřiteli náležela při porušení plnit daný závazek 1. záruka za předloženou nabídku (tzv. bid bond) • = záruka předkládaná ve veřejné soutěži, zaručující, že výherce soutěžě uzavře s vypisovatelem soutěžu smlouvu 2. záruka za splnění závazku (tzv. performance bond) = záruka zajišťující včasné dokončení díla 3. záruka za zádržné = záruky nahrazující ponechání si části plnění ze smlouvy o dílo na odstranění závad a nedodělků 4. záruka celní = speciální druh bankovní záruky, kdy banka ručí za povinnost uhradit clo

Zdroje • učebnice P. Raban a kol., Občanské právo hmotné – relativní majetková práva, Brno 2013 • NOZ • důvodová zpráva: https://www.obczan.cz/zakon/noz/cast-ctvrta/hlava-i/dil-8/oddil-2?do=detail-item-5756comments-item-1529-switchExpanded

48


Občanské právo hmotné IV, A.29 Zajištění závazků převodem práva

Otázka A 29. Zajištění závazků převodem práva ČÁST ČTVRTÁ Relativní majetková práva – HLAVA I Všeobecná ustanovení o závazcích – DÍL 8 Zajištění a utvrzení dluhů – ODDÍL 2 Zajištění dluhu – Zajišťovací převod práva § 2040 - 2044 • podstatou je vylepšení právního postavení věřitele tím, že na něj dlužník nebo osoba třetí převede dočasně své právo za účelem zajištění věřitelovy pohledávky • zajišťovací převod práva jako alternativa k právu zástavnímu – možnost věřitele se snadněji uspokojit (zastavení věci věřitel je povinen poskytnutou jistotu zpeněžit a uspokojit se z výtěžku X zajištění převodem práva – věc „propadne”) • v porovnání se starým OZ je tomuto zajišťovacímu instrumentu věnován větší prostor, původní úprava v jediném ustanovení (§ 553 OZ) vyvolávala výkladové potíže

Vznik zajišťovacího převodu • lze zajistit dlužníkem či třetí osobou (dočasné převedení práva na věřitele) • z NOZ byla vypuštěna zvláštní úprava zajištění postoupením pohledávky (pohledávka je jedním z druhů práv, použije se na ni přiměřeně ustanovení o převodu práva) • předmětem může být jakékoliv právo – nejčastěji vlastnické právo k věci (hmotné i nehmotné, např. pohledávka) • vznik uzavřením smlouvy - zákon nevyžaduje písemnou formu (tím nejsou dotčeny požadavky na písemnou formu např. při převodu nemovitosti) • u věcí zapsaných ve veřejném seznamu je podmínkou zápis zajišťovacího převodu v tomto seznamu – zapíše se také dočasnost zajišťovacího převodu práva (význam pro případné kupce takové věci – kupec by v případě koupě nebyl v dobré víře, že nabývá věc nepodmíněného vlastnictví)

Obsah zajišťovacího převodu • zajištění je časově omezeno a podmíněno • převádí se vlastnické nebo jiné právo na věřitele dluhu na dobu trvání tohoto dluhu • NOZ v § 2040 odst.2 výslovně zakotvuje právní domněnku, že se právo převádí s rozvazovací podmínkou („má se za to, že”) → okamžikem, kdy dojde ke splnění dluhu, nabývá dlužník (či jiná osoba, která jistotu poskytla) své právo automaticky zpět • strany si mohou ujednat i to, že při splnění dluhu nedochází k automatickému obnovení práv u původního oprávněného, ale že je věřitel povinen právo znovu převést nazpět! (v zákoně je pouze dispozitivní úprava) • v případě nesplnění dluhu se stává převod práva nepodmíněným (bylo-li např. k zajištění převedeno vlastnické právo, stává se věřitel vlastníkem) • dojde- li k předání věci, s níž je spojeno převáděné právo, věřitel je oprávněn mít věc u sebe a povinen vykonávat prostou správu věci – tzn., že musí činit vše, aby byla věc zachována • zcizit lze věc jen se souhlasem osoby, která jistotu poskytla • pokud není věc předána (zůstane v moci osoby, která jistotu poskytla) platí tato pravidla obdobně 1. poskytovatel jistoty provádí prostou správu věci 2. zcizit věc může poskytovatel jistoty jen se souhlasem věřitele • nedochází zde tedy k úplnému převodu vlastnického práva – je převedeno tzv. holé právo s omezeným právem disponovat s předmětem vlastnictví • je-li dluh splněn – věřitel musí umožnit osobě poskytující jistotu využívat své převedené právo v plném rozsahu a vydat vše, co v souvislosti s převedením práva získal, nebo co k tomuto právu přibylo (proti tomu si započte náklady spojené se správou věci)

Uhrazovací funkce zajišťovacího převodu • není-li dluh splněn, převod práva se stane nepodmíněným a dlužník předá věřiteli vše, co je nutné k plnému výkonu práva • zákon nestanoví žádnou lhůtu pro možné dodatečné plnění – postačí tedy nesplnění celého dluhu v dané splatnosti, i kdyby dlužná částka byla zanedbatelná, a převedené právo přechází na věřitele – lze však uzavřít dohodu s věřitelem • Pokud právo přešlo na věřitele a jistota zřejmě převyšuje výši dluhu, má věřitel povinnost osobě poskytující jistotu vyplatit finanční částku odpovídající rozdílu obvyklé ceny jistoty a zajištěného dluhu - přitom si započte účelně vynaložené náklady na správu věci 1. důkazní břemeno na věřiteli 2. zřejmý rozdíl – situace, kdy obvyklá cena jistoty bude o více než 10% vyšší než dlužná částka 49


Občanské právo hmotné IV, A.30 Jistota. Uznání dluhu

Zdroje zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník; důvodová zpráva; Přemysl Raban a kol.: Občanské pávo hmotné. Relativní majetková práva. Brno, 2013; vypracované otázky pro ak. rok 2012/2013, konzultace s dr. Elischerem

Otázka A 30. Jistota. Uznání dluhu Jistota • Pro zajištění v novém občanském zákoníku má zasadnější význam institut tzv. JISTOTY • Strany si jistotu mohou dohodnout nebo tak může například pro nastoupení některých následků stanovit zákon, že je jedna strana je povinna poskytnout jistotu straně druhé. • Jistota byla známá v již staré občansko-právní úpravě, její význam však v NOZ rostě z důvodu jejího obecného charakteru pro zajištění závazků • Úprava tohoto institutu je obsažena v § 2012 až § 2017 a je pojata jako obecná úprava ohledně zajištění dluhu • Jistota představuje osobní nebo majetkové zajištění, respektive to, co někdo dá k zajištění, že splní dluh • Jistota je dána buď přímo věřiteli, nebo ve prospěch věřitele • To je změna oproti staré úpravě, kdy lze dát jistotu i třetí osobě ve věřitelův prospěch. Jedná se o situace, kdy je to vhodné pro efektivnost správy jistoty • Osobní jistotou je typicky ručení nebo finanční záruka. • Majetková jistota je pak představována věcí, která je dána věřiteli (nebo v jeho prospěch) jako zajištění, že dluh bude splněn. • např.: zástavní právo, zajištění převodem práva nebo i nepojmenovaným způsobem zajištění - složení peněžité částky jako kauce apod. • jistotou ale nemůže být nepeněžitý vklad do nadace, majetek nadačního fondu nebo nadační jistota (viz. § 327 odst. 2, § 398 odst. 1, § 339 ods. 1)

Jistota ve vztahu věřitel-dlužník • Kdo je povinen dát jistotu, učiní své povinnosti zadost zřízením zástavního práva - Není-li někdo s to dát jistotu zřízením zástavního práva, dá jistotu způsobilým ručitelem (§ 2012) • Je stanovena vyvratitelná domněnka , že způsobilým ručitelem je osoba, která může být žalována v tuzemsku a která má vhodný majetek. • Co je jako jistota dostatečné a co nikoliv určuje § 2014 • zákonodárce zvolil metodu domněnek a pouze v případě vkladů v bankách, spořitelních a úvěrních družstev je to domněnka nevyvratitelná. • oproti staré právní úpravě jde o velkou redukci, kdy tyto vklady jsou způsobilou jistotou ne v celé své výši, ale pouze na výši pojištění. • Věřitel je oprávněn jistotu odmítnout (má např. za to, že jistota mu bude působit obtíže)- a dlužník v tom případě má svou povinnost nadále za nesplněnou. • Nový zákoník přináší i další nové pravidlo tkz. informační povinnosti • „Věřitel sdělí tomu, kdo dal jistotu, na jeho žádost kdykoliv a bez zbytečného odkladu, jaká je výše zajištěného dluhu“ • toto pravidlo se uplatňuje zcela bez ohledu na způsob zajištění • prakticky to je hlavně určeno třetím osobám, které poskytly zajištění, aniž jsou samy dlužníkem • Dalším novým pravidlem je i to, že jistota zajišťuje nejen jistinu dluhu, ale i úroky (toto pravidlo je však dispozitivní a strany si mohou smluvit jinak)

Řešení souběhu různých zajišťovacích práv více věřitelů k téže věci • Z ustanovení upravující JISTOTU vyplývají i řešení pro souběh zajišťovacích práv. • Např. Jedna věc může sloužit většímu počtu věřitelů k zajištění různých pohledávek vzniklých z různých právních důvodů. • Důvodová zpráva: „....K věci může vzniknout ZÁKONNÉ zástavní právo, zástavní právo ZE SMLOUVY, jistota může být vytvořena i RŮZNÝMI OBLIGAČNÍMI INSTITUTY (např. zajišťovacím převodem práv)...“ • Ohledně zajištěných věřitelů tak lze vysledovat z důvodové zprávy tyto tři základní skupiny 50


Občanské právo hmotné IV, A.30 Jistota. Uznání dluhu • Dle důvodové zprávy vyplývá, že při uspokojení budou mít přednost věřitelé, kterým svědčí zákonné zajištění (to ale ze samotného § 2016 jasně nevyplývá) • Je nutné tedy dovodit, že smyslem §2016 je upravit pouze pořadí zajištění vzniklého na základě právního jednání! • úprava tak tedy rozlišuje a upřednostňuje smluvní zajištění jež svědčí zveřejněné právo (věcné právo ve veřejném seznamu nebo rejstřík zástav) před věcným právem jež zveřejněno nebylo • věcně právní zajištění bez tohoto zápisu má, ale stále přednost před věřiteli, jejichž jistota vzešla z pouhé obligace • tím jsou míněna možné případy nepojmenovaného zajištění. • V každé této skupině ale může nastat pluralita věřitelů, kdy se bude aplikovat kritérium časové priority. • Pokud budou tato práva zřízena ve stejnou dobu, pak se bude aplikovat § 982 odst. 2 • Ovšem, odlišná situace je, pokud je na jedné jistotě více zástavních práv- přednostně se aplikuje zvláštní úprava § 1371, která pořadí jednotlivých zástavních práv k téže zástavě stanoví odchylně

Situace kdy jistota klesne na ceně • právní úpravu této situace poskytuje § 2017 • je to úprava, která je taky určena obecně pro oblast celého zajištění • Situace, kdy jistota klesne na ceně- Věřitel má právo žádat, aby jistota byla přiměřeně doplněna • Pokud tak dlužní neučiní- nezajištěná část pohledávky se stává splatnou. • Uvedené pravidlo lze prakticky aplikovat pouze u případů, kdy jistota je věcněprávní zajištění • Těžko si lze představit přiměřené doplnění jistoty, pokud jde o osobní zajištění a ručitel se stane méně solventním

Závěr Na rozdíl od staré právní úpravy, která s pojmem JISTOTA pracovala poměrně sporadicky, nový občanský zákoník s povinností „ dát jistotu“ počítá o poznání více, kdy dání jistoty je zpravidla alternativou k nastoupení či nenastoupení jiného právního následku. Zvláštní úpravu JISTOTY pak nalezneme v nájemní smlouvě, kde je upraven jednak limit jistoty na nájemném a jiných povinnostech ve výši šestinásobku měsíčního nájmu (§ 2254 odst. 1) a dále je upraveno vypořádání jistoty při skončení nájemního vztahu.

Uznání dluhu • Uznání dluhu je právní jednání, kterým uzná dlužník svůj dluh,co do právního důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě. • Institut uznání dluhu je systematicky řazeno mezi utvrzení dluhu a nikoliv jeho zajištění jako tomu bylo v předešlé právní úpravě. • Je to jednostranné a adresované právní jednání (účinky tedy nepůsobí v době, kdy je vyhotoveno, ale teprve až věřiteli toto uznání dojde) • zároveň se nevyžaduje žádné přijetí tohoto uznání a odmítnutí uznání dluhu je bez významu • právní úprava uznání dluhu je v §2053-2054 • Nová právní úprava vychází z předešlé úpravy jak v oblasti občanského, obchodního, tak i pracovního práva. • Z obchodního zákoníku se přebírá i úprava konkludentního uznání dluhu placením úroků nebo částečným plněním. • Dříve bylo nezbytné v uznání dluhu také výslovně vyjádřit příslib dlužníka tento dluh zaplatit (viz. rozsudek NS ČR ze dne 24.9.2009, sp. zn. 33 Cdo 948/2008) • to již dle nové dikce NOZ nebude vyžadováno • Písemná forma zůstává obligatorní požadavek - takže se na ní bude moci i vztáhnout dosavadní judikatura • viz. rozsudek NS ČR ze dne 25.7. 2007, sp. zn. 33 Cdo 808/2005 • problematika více listin- - Je možné, aby konkrétní důvod dluhu nebo jeho výše byly uvedeny na jiné listině • ALE je požadavek, aby v uznání dluhu byl na tuto jinou listinu výslovný odkaz (Pokud tedy není možné mezi listinami vysledovat spojitost, nelze informace na jiných listinách brát za relevantní) —• Uznáním dluhu nastanou dva zásadní právní účinky 51


Občanské právo hmotné IV, A.31 Zánik závazků (obecně) • A) Vyvratitelná domněnka, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. • B) právo se promlčí za deset let ode dne, kdy uznání dluhu došlo. • A- Z tohoto účinku vyplývají i procesní důsledky uznání dluhu dle § 133 OSŘ. Je pouze na dlužníkovi, který namítá, že dluh např. nevznikl, že byl splněn či zanikl, aby toto tvrzení prokázal. • B- Pokud však dlužník v znání dluhu určí i dobu, do které dluh splní, promlčí se právo za deset let od posledního dne určené doby. —Nová právní úprava tedy také značně rozšiřuje způsoby, jak lze docílit pro věřitele žádaných účinků spojených s uznáním dluhu. • Účinky uznání dluhů má • Zákonná právní fikce - Placení úroků • tato právní fikce se považuje za uznání dluhu ohledně částky z níž se úroky platí. (není rozhodné zda jde o úroky zákonné nebo smluvní) • význam ani nemá skutečnost, jestli tímto placením úroků dlužník zamýšlí svůj dluh také uznat či nikoliv • Částečné plnění dlužníka na dluh • v tomto případě účinky uznání zbytku dluhu nastanou, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu ! • V pochybnostech bude skutečnost, že toto z okolností plyne, prokazovat ten, kdo se účinků dluhů dovolává. —V případech, kdy právo je již promlčeno • uznáním dluhu se nárok obnovuje a počíná běžet nová promlčecí lhůta. • v tomto případě se již, ale nepovažuje za uznání dluhů zmíněné placení úroků a ani částečné plnění. • Na rozdíl od předešlé právní úpravy tedy není v případech výslovného písemného uznání rozhodné, zda o promlčení dlužník věděl či nevěděl. (v minulém právním režimu to bylo třeba zkoumat) —• Uznání dluhu může učinit POUZE dlužník (pokud dluh uzná osoba, která poskytla zajištění- žádné účinky to pro dlužníka nemá- ani když s tím vysloví souhlas) • Pokud dluh uzná dlužník, tak takové uznání nemá účinky vůči osobě, která poskytla zajištění. a nadále jí je tak námitka promlčení zachována. • to je změna oproti staré právní úpravě- viz § 323 odst. 3 Obch.Z., kde toto uznání mělo účinky i vůči ručiteli • Ručitel však s tím může vyslovit souhlas a potom se již na něj účinky uznání plně stanové (souhlas nemá žádnou obligatorní formu) • Zatím ne zcela vyjasněná je otázka zda se na ručitele vztahuje svými účinky uznání dluhu i za situace, kdy k němu dojde jinak než výslovným uznáním dlužníkem (částečným plněním nebo placením úroků) • patrně s ohledem na to, že v §2054 je zvolena právní fikce, tak i jiné jednání dlužníka je třeba považovat za uznání dluhu a proto bude spadat do hypotézy právní normy v §2025 odst. 2 • a i s tímto jednáním tak musí ručitel vyslovit souhlas, aby na něj nastoupené účinky z unání dluhu měly vliv —S uznáním dluhu úzce souvisí i nově zakotvená úprava tkz. dlužního úpisu (§1952). Dlužní úpis představuje dlužníkovo prohlášení, které má k dispozici věřitel, které je prohlášením o uznání dluhu, nebo půjde o jiný dlužní úpis. → V zásadě tedy, každé písemné uznání dluhu bude i dlužním úpisem, ale dlužním úpisem může být i jiné potvrzení dluhu (to nemusím mít náležitosti uznání dluhu- např. může chybět důvod dluhu) → Pro dlužní úpis není ani nutná písemná forma (z povahy ovšem nepřicházejí v některé úvahu formy- věřitel musí mít dlužní úpis „ u sebe“ - tzn. : forma, co umožňuje uchování,zobrazovaní a možnost vrátit) →Věřitel má povinnost při splnění dlužní úpis vrátit, nebo na dlužním úpisu vyznačit, že bylo splněno částečně. →Vrátit dlužní úpis lze i v případě, že dosud nebylo splněno vůbec, nebo jen částečně → v tom případě je založena domněnka, že dluh byl splněn (jde o vyvratitelnou právní domněnku- věřitel bude případně ale muset prokázat, že nešlo o prominutí dluhu)

Prameny • Závazky a jejich zajištění v novém občanském zákoníku (2013), Tomáš Tintěra • Důvodová zpráva k NOZ • přednášky OPH 52


Občanské právo hmotné IV, A.31 Zánik závazků (obecně)

Otázka A 31. Zánik závazků (obecně) • obecnou úpravu zániku závazků obsahuje OZ v ustanovení § 1908-2012 • závazek= právní poměr zánik závazku nastává, přistoupí-li k původní právní úpravě skutečnosti, která tento poměr založila, právní skutečnost další, která ji zbavuje zcela či z části právních účinků * je třeba odlišovat od zániku jednotlivého práva či povinnosti věřitele či dlužníka, kdy závazkový poměr trvá nadále (např. zaplacení jednotlivé splátky) Závazkové právní poměry mohou zanikat: A) uspokojením pohledávky věřitele: • • • • • •

splněním dluhu (solutio) náhradním splněním (surogát) započtením dluhu odstupným splynutím dohodou B) bez uspokojení pohledávky věřitele (pouze pokud to zákon předpokládá):

• • • • • • • •

prominutí dluhu následná nemožnost plnění prekluze práva odstoupení od smlouvy výpověď uplynutí doby smrt dlužníka nebo věřitele další případy (stanovené zákonem, nebo úředním rozhodnutím- pro občanské právo netypické)

A) Zánik závazku s uspokojením pohledávky věřitele a) splnění dluhu § 1908 a n. OZ - je základní způsob zániku závazku, k tomuto řádnému zániku závazku směřuje celá konstrukce závazkového práva) viz. ot. A32 b) náhradní splnění (surogát) § 1953 OZ - pokud nelze splnit věřiteli z důležitých příčin stojících na straně věřitele, je dlužník oprávněn složit předmět plnění do soudní úschovy zákon uvádí demonstrativní výčet příčin: • • • •

věřitel je neznámý, nebo nepřítomný, odmítl bezdůvodně přijmout plnění, dlužník je bez své viny v nejistotě, kdo je věřitelem nebo z jiných důležitých příčin na straně věřitele, je dlužník oprávněn složit předmět plnění do soudní úschovy - účelně vynaložené náklady spojené s náhradním plněním jdou k tíži věřitele

- pokud dojde ke složení předmětu plnění do úschovy, soud vyrozumí toho, pro koho bylo složeno (příjemce), případně pokud příjemce není znám, zřídí mu opatrovníka - předmět úschovy je vydán příjemci na jeho žádost, pokud však k předmětu v úschově uplatňuje právo na vydání více osob, soud jej vydá pouze se souhlasem všech - uplyne-li tříletá lhůta od vydání usnesení o přijetí předmětu do soudní úschovy, případně ode dne, kdy měl být podle návrhu složitele předmět vydán příjemci, tak soud udělí jednoroční lhůtu k jeho vyzvednutí s tím, že jinak připadne státu - jedná se o případ, kdy závazek zaniká plněním jiné osobě, než věřiteli - institutu náhradního splnění koresponduje ust. o úschovách c) započtení dluhu § 1982 a n. OZ - viz ot č. 33 - započtením dluhu se rozumí vzájemné odečtení pohledávek dlužníka vůči věřiteli od pohledávek věřitele vůči dlužníku zákon rozlišuje: 1. započtení jednostranným právním jednáním (tzv. prohlášením o započtení) 2. započtení dvoustranným právním jednáním (tzv. započtení dohodou) 53


Občanské právo hmotné IV, A.31 Zánik závazků (obecně) d) odstupné § 1992 OZ - ujednají-li si strany, že jedna z nich může závazek zrušit zaplacením odstupného, ruší se závazek zaplacením odstupného obdobně jako při odstoupení od smlouvy - odstupné si strany mohou sjednat ve smlouvě (případně v jejím dodatku) - odstupné je forma alternativního plnění k původnímu plnění - jedná se o jednostranné právní jednání, kterým se dá závazek zrušit s účinky obdobnými odstoupení od smlouvy (viz ot. A34) - právo zrušit závazek nemá ta strana, která již, byť i jen částečně přijala plnění druhé strany, nebo druhé straně sama plnila (tzn. nemůže se vyvázat zaplacením odstupného) - jako odstupné může sloužit i závdavek, pokud si strany sjednají předání závdavku § 1808 OZ - sjednání závdavku však neznamená automatiky sjednání možnosti ukončit závazek zaplacením odstupného - pojem odstupné je v OZ užíván i pro náhradu paušalizované újmy při výpovědi z nájmu bytu §2223 NOZ, při odstoupení ze zájezdu zákazníkem § 2527 (1) písm. e),§ 2536, § 2546 OZ e) splynutí § 1993 a n. OZ – viz ot. č. A38 - případ, kdy splyne právo s povinností v jedné osobě, a tím zaniknou práva a povinnosti (pokud nestanoví zákon jinak) f) dohoda § 1981 OZ- viz. ot A35

B) Zánik závazku bez uspokojení pohledávky věřitele a) prominutí dluhu § 1995 a n. OZ: prominutí dluhu je případ, kdy dochází k zániku dluhu, případně jeho části dohodou, na základě jednostranného právního jednání - presumuje se souhlas dlužníka (...promine-li věřitel dlužníku dluh, má se za to, že dlužník s prominutím dluhu souhlasí) - k zániku závazku však nedochází, pokud s tím dlužník výslovně nesouhlasí, nebo konkludentně tím, že plní - k prominutí dluhu dojde i v případě, že věřitel vydá dlužníku kvitanci nebo mu vrátí dlužní úpis aniž dluh splnil - zákon tak upravuje důsledky prominutí závazku u závazků společných tak, že je třeba, aby závazky vůči dlužníku prominuli všichni solidární věřitelé, případně aby věřitel prominul všem solidárním dlužníkům v rozsahu podílu spoludlužníka, který byl ze závazku propuštěn - promine-li věřitel povinnost tomu, kdo dluh zajišťuje, nemá prominutí účinky vůči hlavnímu dluhu - propustí-li věřitel ze závazku pouze jednoho ze spoluručitelů, zůstávají ostatním spoluručitelům zachovány námitky, které mohl uplatnit osvobozený spoluručitel - forma prominutí dluhu by měla odpovídat formě, v níž byl smluven původní závazek, případně v formě vyšší b) následná nemožnost plnění § 2006 a n. OZ – viz ot. č. 37 c) uplynutí doby a prekluze práva - běh času má vliv na zánik závazku v případě, že se jedná o závazek probíhající, či opakující se činnosti nebo závazek zdržet se určitého chování, který je omezen na dobu určitou - prekluzivní právo, které nebylo uplatněno v prekluzivní lhůtě (ve sjednaných případech) - např. v případě prodlení u fixního závazku d) odstoupení do smlouvy § 2001 a n. OZ viz ot. A34 e) výpověď § 1998 a násl. OZ - závazek lze vypovědět, ujednají-li si to strany nebo stanoví-li tak zákon - výpovědí se rozumí: ukončení trvajícího závazku, na dobu určitou nebo neurčitou, a to jednostranným právním jednáním, které nevyžaduje souhlas druhé strany - od odstoupení se výpověď liší účinky ex nunc - pokud je závazek vypovězen, zaniká uplynutím výpovědní doby - pokud lze vypovědět bez výpovědní doby, zaniká závazek účinností výpovědi - pokud byla smlouva bez vážného důvodu uzavřena na dobu určitou tak, že zavazuje člověka na dobu jeho života, nebo zavazuje-li kohokoli na dobu delší 10 let, lze se po uplynutí 10 let od vzniku závazku domáhat jeho zrušení u soudu ( soud závazek zruší i tehdy, pokud se okolnosti z nichž strany vycházely při vzniku závazku změnily do té míry, že na závazné 54


Občanské právo hmotné IV, A.32 Splnění straně nelze rozumně požadovat, aby byla smlouvou nadále vázána (rebus sic stantibus) - nepřihlíží se k ujednání, v němž se strana (pouze FO) vzdala předem práva domáhat se zrušení závazku (to neplatí v případě právnické osoby!) - zákon zakazuje, sjednat si výpověď bez důvodu hodného zvláštního zřetele a bez přiměřeně vysoké výpovědní doby u spotřebitelských smluv - v některých případech zákon stanoví povinnost pro určitý důvod si sjednat možnost výpovědi (např. při jednostranné změně obchodních podmínek) podmínky zániku závazku výpovědí: • obecné: obecným důvodem zániku závazku výpovědí je ze zákona případ, kdy je dlužník zavázán na dobu neurčitou k nepřetržité nebo opakované činnosti, nebo je-li zavázán činnost strpět, lze závazek zrušit ke konci kalendářního čtvrtletí výpovědí podanou alespoň 3 měsíce předem - pokud se zavázala strana zdržet se určité činnosti a je-li z povahy závazku zřejmé, že povinnost není časově omezena, nelze závazek zrušit ke konci kalendářního čtvrtletí výpovědí podanou alespoň 3 měsíce předem • zvláštní: důvody upravuje zákon v případě nájmu, patří mezi ně vady předmětu pronájmu a také chování nájemce • smluvní: strany nejsou omezeny co do výpovědních důvodů, mohou si sjednat možnost výpovědi bez udání důvodu f) smrt dlužníka nebo věřitele § 2009 a n. OZ – viz ot. A36 g) případy stanovené zákonem nebo úředním rozhodnutím: – v některých případech váže zákon skončení závazku i na další právní skutečnosti, např. při zániku plné moci na institut odvolání plné moci (§ 448 OZ) - v některých případech rozhoduje o ukončení závazku soud viz § 2000, § 1766 OZ - pro občanské právo netypické, není upraveno obecně, ale u jednotlivých institutů

Otázka A 32. Splnění Obecně • Splnění (soluce) je způsob zániku závazku (který vznikl z právní skutečnosti – především smlouvy) formou splnění dluhu, který ze závazku vyplývá § 1908(1). • V případě, že je více dluhů stejného druhu § 1933 • Strany závazkového vztahu jsou věřitel a dlužník • Splnění je jednání dlužníka, které směřuje k naplnění zájmů věřitele. Jednání může být právní jednání, konání ale i zdržení se konání. Zájem věřitele může být majetkové povahy, a nebo spočívat v ideálním zájmu. • Obsah závazku může být: • výsledek (závazky z kupní smlouvy nebo smlouvy o dílo) • pečlivá činnost (pracovní činnost, nebo péče o zdraví..) • Předpoklady zániku závazku splněním jsou: • existence platného právního důvodu závazku – pokud by nebyl, šlo by o bezdůvodné obohacení (výjimkou je vada u nedostatku formy) • Jednání dlužníka nebo osoby oprávněné za něj plnit, kterým projevuje vůli splnit a zároveň poskytuje to plnění, které je předmětem závazku. • Součinnost věřitele, tedy právní jednání věřitele nebo osoby která je oprávněna přijmout plnění (není nutné ve všech případech, v těch kde je se jedná o tzv. soluční smlouvu) • Pokud si mají strany plnit vzájemně jedná se o Synallagmatický vztah • Genetické synallagma: povinost jedné strany podmiňuje existence povinosti strany druhé • Funkcionální synallagma: je-li povinnost jedné strany porušena, nemusí druhá strana plnit • Mají-li si strany plnit zároveň, může splnění požadovat jen ta strana, která sama dluh již splnila, nebo je ochotna a schopna splnit dluh současně s druhou stranou. § 1911 55


Občanské právo hmotné IV, A.32 Splnění • Kvitance je listina, kterou na vyžádání dlužníka vydá věřitel, je to potvrzení že bylo splněno identifikace věřitele i dlužníka, předmětu, a dále kde a kdy byl dluh splněn.. Odmítne-li věřitel vydat kvitanci, má dlužník právo odepřít plnění. §1949-1951 • Dlužní úpis je dlužníkovo prohlášení o uznání dluhu (§2053) nebo jiná listina toto potvrzující

Předmět plnění • = to co je dlužník povinen poskytnout věřiteli. Řádné plnění §1914-1925 • Dlužník nemůže být nucen poskytnout něco jiného než to co je povinen plnit a stejně tak věřitel nesmí být nucen, aby přijal něco jiného • Dlužník musí splnit na své náklady řádně a včas. • Nestane-li se tak nastupuje odpovědnost za vady a nebo z prodlení (Odpovědnost za vady: věřitel je povinen bezodkladně vytknout, nejpozději však ve lhůtě 6 měsíců od plnění, v případě záruky do konce záruční lhůty. Není-li včas nastupuje odpovědnost z prodlení ) • dlužník plní ve střední jakosti • Lze-li plnit více způsoby je na dlužníkovi aby si způsob zvolil. Pokud je to na věřiteli je třeba určit dobu pro tento výběr. §1926 • na místo dojednaného předmětu je možno plnit náhradní předmět (Surogát): • dopředu dojednaný způsob náhrady za plnění původně sjednané za sjednaných podmínek (spolu s uzavřením závazku) • dodatečně dojednaný způsob náhradního plnění (jako náhrada nemožnosti splnění původního závazku) • Plní se v celku, pokud lze po částech, tak věřitel musí souhlasit, zvýšené náklady nese dlužník. Jde o Částečné plnění §1930

Místo plnění • k řádnému plnění musí být dluh splněn ve stanoveném místě. §1954 Jinak dle zákona: • nepeněžitý dluh se plní v místě bydliště/sídla dlužníka. Tzv. Odnosný dluh §1955 (1) • peněžitý dluh se plní v místě bydliště/sídla věřitele. Tzv. Donosný dluh §1955 (1) • při dluhu z provozu závodu se plní v místě závodu §1955 (2) • plnění prostřednictvím poskytované peněžních služeb je splněno připsáním na účet věřitele. • Plnění při odeslání zboží užitím kurýrních služeb (pošty) předání zboží kupujícímu je v okamžiku předání dopravci (pokud jich je víc tak tomu prvnímu) § 2090 (ve spotřebitelských vztazích ale až kupujícímu!)

Čas plnění • je-li termín přesně určen dlužník plní bez vyzvání. Není-li ujednáno může věřitel požadovat aby plnil ihned, dlužník pak splní bez zbytečného odkladu. §1958 • doba splatnosti je 30 dní od doručení zboží nebo faktury (od pozdějšího) §1963 Ujednání že lze prodloužit dobu splatnost nad 60 dní, je možné jen tam, kde by to nebylo vůči věřiteli hrubě nespravedlivé. Je-li ale povinnost podnikatele dodat zboží veřejnoprávní korporaci, tak si mohou strany ujednat dobu splatnosti delší jen, je-li to opodstatněné a nikdy více než 60 dní. • V případě hrubé nespravedlivosti co se doby plnění týče, se smluvní strana má právo dle § 1964 dovolat neúčinnosti ujednání odchylujícího se od § 1963 • § 1959 : Neplyne-li z ustálené předchozí praxe stran nebo ze zvyklostí něco jiného, má se za to, že strany ujednaly čas plnění výrazem: • • • • •

a) „začátkem období” prvních deset dnů tohoto období, b) „polovinou měsíce” období od 10. do 20. dne v měsíci, c) „polovinou čtvrtletí” druhý měsíc čtvrtletí, d) „konec období” posledních deset dnů období, e) „ihned” dobu do pěti dnů, avšak při dodávce potravin nebo surovin dobu do dvou dnů a při dodávce strojírenských výrobků dobu do deseti dnů.

Plnění jiné osobě než věřiteli A) osoba v zastoupení věřitele • Dlužník může plnit tomu, kdo předloží věřitelovo potvrzení, že může dluh převzít, nebo mu vydá věřitelovu kvitanci, ledaže dlužník věděl, že není oprávněn plnění přijmout. §1951 56


Občanské právo hmotné IV, A.33 Započtení • Náhradní splnění §1953 v případě že je věřitel neznámý, nepřítomný, nebo bezdůvodně plnění odmítl přijmout, je možné složit předmět plnění do soudní úschovy. Účelně vynaložené náklady jdou k tíži věřitele. Pouze věci movité hmotné (hlavně peníze a CP) úschova upravena procesně v §185 OSŘ • Zástavnímu věřiteli při zastavení pohledávky, je-li zastavený dluh splatný §1336 (2) • Zmocněnci věřitele (zmocnitele) je-li k převzetí plnění zmocněn • Poukazníkovi, který je za poukazatele (původní věřitel) oprávněn vybrat plnění dle poukázky u poukázaného (dlužník). Toto právo vznikne pouze, příjme-li poukázník poukázku od poukazatele, tím zároveň vznikne povinnost poukázaného plnit poukazníkovi • Poukázka opravňuje poukazníka vybrat u poukázaného vlastním jménem plnění a poukázanému se poukázkou přikazuje, aby poukazníkovi plnil na účet poukazatele. Přímé právo vznikne poukazníkovi proti poukázanému jen tehdy, přijme-li poukázaný poukázku. §1939 (1) = poukázka dlužnická • (pro náročné: je možná i poukázka úvěrová ta opravňuje věřitele vybrat dluh dlužníka u 3. osoby, ta s tím ale musí souhlasit) • Poukázka (asignace) je listina která pro snažší převoditelnost může být buď: • Na řad (práva přejdou rubopisem na osobu oprávněnou na rubopisu §1946 • Na droručitele tehdy poukázaný plní každému kdo předloží poukázku §1947 B) Práva přejdou na jinou osobu než je věřitel • je možné plnit třetí osobě v jejíž prospěch má být plněno • Smlouva ve prospěch třetí osoby §§ 1767 a 1768 • Pojistná smlouva v případě že je její plnění ve prospěch třetí osoby § 2758 • Smluvně lze postoupit pohledávku jinému věřiteli bez přičinění dlužníka. Nový věřitel se nazývá postupník §1879 (v případě, že o tom dlužník nebyl vyrozuměn, tak se může zprostit i plněním postupiteli tedy původnímu věřiteli §1882)

Plnění jiné osoby než dlužníka A) jiná osoba plní jménem dlužníka • Osoba která se zavázala plnit za dlužníka je poddodavatel.Ten pak plní odběratelovi, který je původním věřitelem dlužníka. Bez odhledu na to zda využil dlužník poddodavatele, je to jako by plnil věřiteli sám. Upraveno v §1935 • Poskytovatel peněžních služeb (banka dlužníka) §2662 • Plátce mzdy a jiných příjmů. B) jiná osoba plní svým jménem • třetí osoba která má souhlas dlužníka (splnění zástupcem a to jak zákonným, tak smluvním) • kdyby neměla souhlas, jednalo by se o plnění bez právního důvodu. • Při převzetí plnění může ten, kdo plní dluh jiného požadovat postoupení pohledávky §1336 (2) • splnění třetí osobou je vyloučeno v případech, kdy je splnění vázáno na osobu dlužníka §1336 (1) • třetí osoba, která nemusí mít souhlas dlužníka • pokud ručí za jeho dluh či ho jinak zajišťuje zákonná subrogace, Pohledávka i s příslušenstvím přejde na osobu, která splnila, té věřitel vystaví potvrzení a sdělí vše potřebné k uplatnění pohledávky. §1937 • pojišťovna v případech, kdy to vyplývá z jiných právních předpisů (pojistné smlouvy, nebo povinné ručení)

Otázka A 33. Započtení • • • • • •

NOZ §1982 an. způsob zániku vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele (vzájemné odečtení pohledávek) započtení (kompenzace) není totéž jako započtení v dědickém právu (kolace) způsobilé jsou pohledávky uplatnitelné před soudem nejsou způsobilé pohledávky nejisté a neurčité promlčení pohledávky započtení nebrání, nastalo-li po době, kdy se pohledávky staly způsobilými k započtení

1. započtení jednostranným PJ = započtení nutné * pohledávky účastníků musí být: 57


Občanské právo hmotné IV, A.34 Odstoupení od smlouvy 1. vzájemné a započitatelné (kompenzabilní) 2. stejného druhu (např. peněžité pohledávky) 3. jeden z účastníků musí učinit tzv. kompenzační projev (projev směřující k započtení) * splněním předpokladů dochází k zániku pohledávek v okamžiku setkání obou pohledávek, a to v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí • k setkání dochází splatností obou, ne kompenzačním projevem - má účinky ex tunc • pokud věřitel bezúplatně odsune na dlužníkovu žádost čas plnění, může svoji pohledávku přesto započíst po uplynutí času, kdy měl dlužník plnit původně • započtení nebrání, pokud má být každá pohledávka uspokojena v jiném místě → strana, vůči níž bylo takto započteno, má však právo na náhradu škody vzniklé jí tím, že plnění na určeném místě nezíská, nebo že na určeném místě nemůže plnit * nepřihlíží se k prohlášení o započtení učiněném pod podmínkou nebo s doložením času (§1983) * dluží-li dlužník společně a nerozdílně s jinými, může proti věřiteli započíst pohledávku svého spoludlužníka jen do výše podílu spoludlužníka na společném dluhu (§1984) * dlužník věřitelů oprávněných společně a nerozdílně může vůči některému ze spoluvěřitelů započíst to, co mu spoluvěřitel dluží, jen do výše jeho podílu na společné pohledávce * ten, kdo vede pro druhou stranu účet, může započíst peněžní prostředky na něm uložené na úhradu vzájemné pohledávky vzniklé na základě smlouvy o účtu. (§1985) * byla-li pohledávka postupně převedena na několik osob, může dlužník použít k započtení jen pohledávku, kterou měl v době převodu vůči prvnímu věřiteli, a pohledávku, kterou má vůči poslednímu věřiteli (§ 1986) • jednostranné započtení není přípustné: 1. proti pohledávce výživného pro nezletilého, který není plně svéprávný 2. proti pohledávce na náhradu újmy způsobené na zdraví → ledaže by šlo o vzájemnou pohledávku na náhradu téhož druhu 3. proti pohledávce mzdy, platu, odměny ze smlouvy o výkonu závislé práce zakládající mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem obdobný závazek a náhradě mzdy nebo platu ve výši přesahující jejich polovinu (§1988)

2. započtení dohodou = započtení dobrovolné • předpoklady: 1. vzájemnost pohledávek 2. dohoda účastníků o započtení • dohodou účastníků je možné započtení pohledávek, které jsou jednostranně zakázané • k započtení pohledávky výživného pro nezletilého se nepřihlíží!

Otázka A 34. Odstoupení od smlouvy Vymezení pojmu • jedná se jednostranné právní jednání, adresované druhé smluvní straně a jeho doručením závazek zaniká. • jakmile strana oprávněná od smlouvy odstoupit oznámí druhé straně, že od smlouvy odstupuje, nebo že na smlouvě setrvá, nemůže volbu již sama změnit • odstoupení od smlouvy představuje prolomení zásady pacta sunt servanda, proto musí být sjednáno nebo stanoveno právním předpisem. • zákon respektuje autonomii vůle stran, zároveň však přitom šetří jistotu smluvních stran a brání neúčelnému zmaření smlouvy bez racionálního podkladu

Důvody pro odstoupení od smlouvy 1. ujednány přímo ve smlouvě, zároveň s podmínkami a důsledky pro obě strany z odstoupení vyplývajícími, nebo 2. stanovené zákonem jako např.: 1. při porušení smluvní povinnosti prodlením podstatným způsobem, nebo jiným porušením smlouvy podstatným způsobem, může strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. (§ 1977 a 2002) Za podstatné se považuje 58


Občanské právo hmotné IV, A.35 Zánik závazku dohodou takové porušení povinnosti, které zakládá hypotézu, že strana porušitele by při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že druhá strana by smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala. 2. známka nejistoty ohrožující plnění, strana může od smlouvy odstoupit bez zbytečného odkladu poté, co z chování druhé strany nepochybně vyplyne, že poruší smlouvy podstatným způsobem, a nedá-li na výzvu oprávněné strany přiměřenou jistotu. (§ 2002 odst. 2) 3. v důsledku slabší strany zákon stanoví v některých případech kogentně právo odstoupit od smlouvy bezdůvodně (např. § 1818, 1829, 1861, 2533) 4. důvody pro odstoupení mohou být též v důsledku jiných právních skutečností, např.: způsobení nemožnosti plnění § 1927, zmaření práva volby §1928, nahodilé zhoršení věci §2185, změna podmínek zájezdu §2531, skryté překážky díla §2627 apod. Posun oproti předchozí úpravě spatřujeme především v konstrukci návrhu formulujícího obecný důvod, podle něhož i prodlení věřitele opravňuje dlužníka k odstoupení od smlouvy

Účinky • odstoupením od smlouvy se závazek zrušuje od počátku (ex tunc), což je rozdílem oproti výpovědi, při které dochází k účinkům ex nunc, tedy od okamžiku, ke kterému se vážou účinky výpovědi • zákon uvádí, že při odstoupení od smlouvy nezanikají: 1. práva na zaplacení smluvní pokuty, dospělých úroků z prodlení, náhradu škody 2. práva míněná zavazovat strany i po odstoupení, např. rozhodčí doložka, volba práva 3. zajištění dluhu 4. vznik povinnosti vrátit si navzájem to, co již bylo splněno, aby nedošlo k bezdůvodnému obohacení (§ 2993)

Rozsah odstoupení 1. od celé smlouvy 1. nebylo-li doposud plněno 2. bylo-li částečně plněno, ale poskytnuté plnění nemá pro věřitele význam 2. odstoupení od části závazku 1. dosud nesplněné části 2. u nepřetržité a opakované činnosti jen s účinky do budoucna (např. nájem) • možnost odstoupit od smlouvy je právo oprávněného, nikoli jeho povinnost, proto závisí na úvaze oprávněného, zda tohoto práva využije, či nikoli

Prameny • • • •

zákon 89/2012 Sb. + důvodová zpráva přednášky OPH IV. Přemysl Raban a kol.: Občanské právo hmotné – Relativní majetková práva Alexander J. Bělohlávek a kol.: Nový občanský zákoník. Srovnání dosavadní a nové občanskoprávní úpravy včetně předpisů souvisejících

Otázka A 35. Zánik závazku dohodou § 1981 OZ - Stranám je na vůli ujednat si zánik závazku, aniž bude zřízen závazek nový • smluvní autonomie - účastníci mají vždy možnost dohodou změnit obsah existujících závazkových poměrů (ze zásady autonomie vůle vyplývá samozřejmý důsledek, že závazky k nimž se strany vzájemným právním jednání zavázaly, mohou být i společným jednáním změnit, či zrušit) • jedná se o dvoustranné právní jednání, kdy závazek zanikne dohodou stran, aniž by byl nahrazen závazkem novým • jestliže byl prvotní závazek založen písemnou formou, při jeho zániku se uplatní minimálně stejná forma, jako při jeho vzniku 59


Občanské právo hmotné IV, A.36 Smrt dlužníka nebo věřitele • důsledky, které plynou ze zániku závazku dohodou, musí být v dohodě ujednány (např. strany si nic nedluží, všechny nároky jsou vypořádány) • pokud již bylo plněno, aplikuje se ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a n. OZ - kdo se na úkor jiného, bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil...), vše je posuzováno podle smyslu dohody • zánik závazku nastává okamžikem, k němuž účinnost dohody vztáhnou, jinak vznikem dohody (tj. přijetím návrhu)

Zákon zvlášť upravuje případy, kdy původní závazek zaniká, ale je nahrazen závazkem novým: 1. novace privativní § 1902 NOZ – dohodou o změně obsahu závazku se dosavadní závazek ruší a nahrazuje novým závazkem (pokud může dosavadní závazek obstát vedle nového závazku, má se za to, že nebyl zrušen (ve starém OZ se jednalo o zánik závazku) 2. narovnání § 1903 NOZ - dosavadní závazek lze nahradit novým závazkem i tak, že si strany ujednáním upraví práva a povinnosti mezi nimi, které byly dosud sporné nebo pochybné - pokud se narovnání týká věcného práva k věci zapsané do veřejného seznamu, nastávají účinky narovnání zápisem do tohoto seznamu - narovnání nelze odporovat jen proto, že jím vznikl nepoměr mezi vzájemným plněním stran (ve starém OZ se jednalo o zánik závazku)

Otázka A 36. Smrt dlužníka nebo věřitele § 2009 OZ Smrt dlužníka/věřitele je právní událostí, která může mít vliv na další existenci závazkového vztahu. Jedná se o jeden z možných způsobů zániku dluhu. Pokud je věřitel/dlužník dědicem zemřelého dlužníka/věřitele, nastává zánik dluhu splynutím dle § 1993. § 2009/1 – „Smrtí dlužníka povinnost nezanikne, ledaže jejím obsahem bylo plnění, které mělo být provedeno osobně dlužníkem.” • Dluh nezaniká a přechází na dědice. Plnění, které mělo být provedeno osobně dlužníkem je specifická činnost, při které dlužník užívá své osobité vlastnosti nebo nadání (např. zemře-li Mikoláš Aleš, nikdo nemůže po jeho dědici požadovat, aby domaloval obrazy v Národním divadle) § 2009/2 – „Smrtí věřitele právo zanikne, bylo-li plnění omezeno jen na jeho osobu.” • Dluhy opět obecně nezanikají.

Zvláštní úprava v pracovním právu Zákoník práce, Hlava XII – Smrt zaměstnance § 328/1 – „Peněžitá práva zaměstnance jeho smrtí nezanikají. Do výše odpovídající trojnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku přecházejí mzdová a platová práva z pracovněprávního vztahu uvedeného v § 3 větě druhé (pracovní poměr, DPP a DPČ)postupně na jeho manžela, děti a rodiče, jestliže s ním žili v době smrti ve společné domácnosti; předmětem dědictví se stávají, není-li těchto osob.” § 328/2 – „Peněžitá práva zaměstnavatele zanikají smrtí zaměstnance, s výjimkou práv, o kterých bylo pravomocně rozhodnuto nebo která byla zaměstnancem před jeho smrtí písemně uznána co do důvodů i výše, a práv na náhradu škody způsobené úmyslně.”

Zdroje: • • • •

Zákon č. 89/2012 Sb. občanský zákoník Zákon č. 262/2006 Sb. zákoník práce Bělohlávek, A. J. a kol.: Nový občanský zákoník – srovnání dosavadní a nové občanskoprávní úpravy, Aleš Čeněk, 2012 Raban, P. a kol.: Občanské právo hmotné – relativní majetková práva, Václav Klemm, 2013 60


Občanské právo hmotné IV, A.37 Nemožnost plnění

Otázka A 37. Nemožnost plnění • Nutné rozlišovat 1) změnu okolností, 2) nemožnost plnění od počátku a 3) následnou nemožnost plnění

Změna okolností • §§ 1764 – 1766 NOZ • Kdy nastává: • Nestačí, aby se plnění stalo pro jednu ze stran obtížnější (§ 1764 NOZ), musí vlivem změny okolností dojít k hrubému nepoměru v právech a povinnostech stran (§ 1765 NOZ). • Jaké má následky: • Lze obnovit jednání o smlouvě za účelem její změny. • Nedochází k nemožnosti plnění, proto tato problematika přímo nespadá pod tuto otázku, v praxi ale může být problematické odlišit, jestli došlo ke změně okolností tak podstatné, že založila hrubý nepoměr mezi právy a povinnostmi stran a znevýhodnila jednu stranu ve smyslu § 1765 NOZ, nebo jestli je vlivem změny okolností plnění zcela nemožné a smluvní ustanovení se tedy neuplatní (dle zásady clausula rebus sic statibus) • Pro rozlišení nemožnosti plnění od počátku a následné nemožnosti plnění je rozhodující stav, který panoval v okamžiku vzniku závazku

Nemožnost plnění od počátku • impossibilium nulla obligatio est • § 580, odst. 2 § 588 NOZ • Kdy nastává: • Pokud bylo už v okamžiku uzavření smlouvy jisté, že plnění není možné. • Respektive pokud bylo v okamžiku uzavření smlouvy jisté, že plnění nebude možné ani nikdy v budoucnu • Např. lze prodat věc, která ještě nevznikla (plnění sice není možné v okamžiku uzavření smlouvy, protože věc ještě nevznikla, ale bude možné v době, kterou tato smlouva stanoví) • Musí jít o objektivní nemožnost • Tzn. pokud by smluvním stranám při běžných znalostech a zkušenostech a předpokladu obvyklého chodu věci bylo zřejmé, že dluh ze sjednávaného závazku nelze z objektivních důvodů splnit. (Např. prodávám svůj automobil, aniž bych věděl, že mi ho před 3 hodinami přejel bagr. Uzavřená smlouva bude neplatná. Kdybychom já a protistrana věděli, že mi auto přejel bagr, bylo by nám jasné, že závazek z kupní smlouvy není možné splnit). • Jaké má následky: • Smlouva, kterou by se strany nebo strana zavazovala k plnění od počátku nemožnému, je podle § 588 NOZ absolutně neplatná. • Závazek vůbec nevzniká. • Pokud již došlo k nějakému plnění, strany si ho vrátí, neboť se jedná o bezdůvodné obohacení podle § 2991 NOZ • Pokud jedna ze stran uzavře smlouvu, která úmyslně zavazuje k od počátku nemožnému plnění, porušuje dobré mravy, příp. zákonnou povinnost jednat poctivě (§ 6 NOZ) a odpovídá za škodu podle §§ 2909 nebo 2910. (Např. ačkoli vím, že mi auto přejel bagr, snažím se ho prodat a předstírat, že ho bagr přejel až poté) • Možnost smluvního odchýlení? • Není, jedná se o kogentní normu.

Následná nemožnost plnění • §§ 2006 – 2008 NOZ; patří mezi jiné způsoby zániku závazků • Kdy nastává: • Pokud k nemožnosti plnění došlo až po uzavření smlouvy, ALE: • Podle § 2006 NOZ plnění není nemožné, lze-li dluh splnit za ztížených podmínek, s většími náklady, s pomocí jiné osoby nebo až po určené době (to je právě zmíněná změna okolností); • Nemožnost plnění prokazuje dlužník (§2006, odst. 2 NOZ) • Vzhledem k zásadě pacta sunt servanda je nutné termín následná nemožnost plnění vykládat restriktivně; proto se také většina autorů i judikatury ke starému OZ kloní k tomu, že jde o objektivní právní skutečnost – tzn. nemožnost 61


Občanské právo hmotné IV, A.38 Splynutí plnění způsobenou nezávisle na vůli a bez přičinění dlužníka; soud ale bude otázku nemožnosti vždy posuzovat v jednotlivých případech. • Následná nemožnost plnění nastává pro objektivní faktickou nemožnost plnění; Například zánikem věci, zánikem místa plnění. Sporná je například krádež věci, neboť není jasné, nakolik je pro dlužníka nemožné nebo jen náročnější získat věc zpět. Nejvyšší soud judikoval, že následnou nemožností plnění je, i když si objednatel sjedná třetí stranu, aby plnění vykonala namísto druhé strany (objektivně už je tak práce hotová, nelze ji tedy udělat, to je ovšem způsobené subjektivní skutečností – jednáním objednatele). • Obvykle se dovozuje, že následná nemožnost plnění nenastává pro pouhou subjektivní faktickou nemožnost plnění. Např. pokud si podnik objednal nové stroje a kvůli nepříznivým ekonomickým vlivům nemá na jejich zaplacení (zde by se opět jednalo s největší pravděpodobností o změnu podmínek). Subjektivní faktická nemožnost plnění ale může způsobit objektivní nemožnost plnění (viz výše rozhodnutí NS, nebo např. pokud záměrně rozbiju věc, kterou jsem se zavázal prodat). • Právní nemožnost plnění: Bude-li plnění dodatečně zakázáno zákonem, je jednání, kterým bylo sjednáno, neplatné podle § 580, odst. 1 • Jaké má následky: • Závazek zaniká ex lege (tzn. jde o jednu z forem zániku závazku) • Obvykle se dovozuje, že závazek zaniká okamžikem, kdy nastala událost, která následnou nemožnost plnění způsobila; menšina autorů zastává názor, že závazek zaniká okamžikem, kdy se věřitel dozví o následné nemožnosti dlužníka plnit • Spolu se závazkem zaniká i povinnost protistrany plnit. • V některých případech může vznikat povinnost nahradit škodu vzniklou nemožností plnění: • Vznikla-li následná nemožnost plnění z vyšší moci, záleží na jednotlivých smluvních typech a někdy na smluvní úpravě, má-li dlužník povinnost nahradit věřiteli škodu způsobenou nemožností plnění. • Vznikla-li následná nemožnost plnění porušením zákona nebo porušením smluvní povinnosti, odpovídá dlužník věřiteli za škodu • Možnost smluvního odchýlení? • Ujednání, které vylučuje zánik závazku pro následnou nemožnost plnění, lze možná označit za odporující dobrým mravům a veřejnému pořádku. § 2006, odst. 1, věta první je tedy kogentní. Lze uvažovat o tom, že od věty druhé se lze ve smlouvě odchýlit ve prospěch dlužníka, tzn. situaci si smluvně upravit jinak. § 2006, odst. 2 je kogentní. • Ve světle výše uvedeného je potom § 2007 je dispozitivní, je na stranách a jejich vůli, aby si upravili, kdy pro následnou nemožnost plnění zaniká závazek částečně a kdy zcela. • § 2008 zavádí notifikační povinnost, tzn. povinnost dlužníka upozornit věřitele na nemožnost plnění. Tato povinnost je kogentní. Náhradu škody stanovenou v témže paragrafu lze ale již smluvně modifikovat v mezích § 2898 NOZ. • Nemožnost plnění (od počátku i následná) může být pouze částečná, ve zbytku jsou poté smluvní strany závazkem vázány, ledaže z obsahu závazku nebo účelu smlouvy vyplývá, že zbylé plnění nemá pro věřitele význam.

Zdroje * 89/2012 Sb. * Pražská učebnice * Diplomová práce V Přibilíka dostupná z http://is.muni.cz/th/322792/pravfm/

Otázka A 38. Splynutí • • • •

Upraveno v Části 4 Hlavě 1 Dílu 7 Oddílu 2 - § 1993 a 1994 Jiným názvem konfuse Toto ustanovení vyplývá z toho, že nikdo nemůže být sám sobě zároveň dlužníkem a věřitelem. Systematicky spadá pod jiné způsoby zániku závazků. • § 1993: „Splyne-li jakýmkoli způsobem právo s povinností v jedné osobě, zaniknou právo i povinnost, nestanoví-li zákon jinak.“ • Jedná se tedy o jakékoli právo a povinnost.

• Zvlášť je upraveno splynutí v případě věřitele a toho, kdo závazek zajišťuje v § 1993 odst. 2 • Takovým splynutím nezaniká hlavní dluh • Otázka splynutí v zástavním právu je také zmíněna v § 1335 • Je-li zástavou pohledávka zástavního dlužníka za zástavním věřitelem, pohledávka a dluh nezanikají splynutím osoby věřitele a dlužníka. 62


Občanské právo hmotné IV, A.39 Prevence škod v občanském právu • Nastává z nejrůznějších právních důvodů, ať už u právnických osob (sloučení, splynutí,...) či u lidí (dědění, postoupení pohledávky,...). • Úprava odpovídá dosavadní úpravě (v § 584) s tím, že je zvlášť zmíněna úprava solidárních závazků. • V případě solidárních závazku je následující: • § 1994: „Splynutím práva věřitele a povinnosti jednoho z dlužníků zavázaných společně a nerozdílně zaniká dluh do výše odpovídající podílu tohoto spoludlužníka. Splynutím povinnosti dlužníka a práva jednoho z věřitelů oprávněných společně a nerozdílně zaniká pohledávka do výše odpovídající podílu tohoto spoluvěřitele.“ • Zaniká tedy pouze poměrná část, nikoli celé právo či povinnost.

Otázka A 39. Prevence škod v občanském právu ROZPRACOVANÁ VERZE

Obecně • Úprava vychází ze zásady neminem laedere (nikomu neškodit). • Dříve upraveno obecně v § 415 a násl., dnes §§ 2900 a násl. • Zařazení do závazků z deliktů pod náhradu majetkové a nemajetkové újmy. Nejobecněji se jedná o relativní majetkové vztahy. • V předešlém OZ byla úprava toho institutu zdůvodněna upevňováním socialistických vztahů. • Základ tradičních úprav sleduje myšlenku, hlavním účelem zákonných ustanovení o povinnosti k náhradě škody je škodu vypořádat, tj. umožnit posouzení, zda škodu vzniklou v něčí majetkové sféře nese poškozený, anebo má-li mu ji někdo nahradit, a tím současně vytvořit podněty k tomu, aby se vzniku škod předcházelo • Prevenční povinnost koresponduje se zásadou, že vlastnictví zavazuje. • Nová úprava se snaží zúžit rozsah prevenční povinnosti oproti předchozí úpravě. • Dělí se základně prevenční povinnosti vůči aktivnímu konání a vůči jiným okolnostem. • Každý tak má obecnou povinnost, aby nepůsobil bezdůvodně újmu druhým. • Ono „bezdůvodně“ je zásadní pro možnost vážit poměr mezi hrozbou škody, rizikem a dalšími okolnostmi, individuálně. • Práva a povinnosti zakročujícího i osoby, v jejímž zájmu bylo zakročeno, se posoudí podle ustanovení o nepřikázaném jednatelství. • Úprava je též doplněna o notifikační povinnost, která má poškozenému umožnit vlastní efektivní zásah. Přenáší se též povinnost toho, komu vzniká škoda vůči škodě přiměřeně zakročit a nikoli pouze trpně přihlížet. • Nově to však není povinnost, nicméně co takto neuchrání jde k jeho tíži.

Konkrétně • Dle § 2900 nesměřuje prevenční povinnost jenom vůči majetku, ale také svobodě, životě, zdraví. • Vlastnictví je naopak uvedeno až jako poslední. • Toto směřuje na ono aktivní konání. Ted počínat si preventivně při svém komisivním jednání. • § 2901 pak směřuje na ony ostatní případy • Tedy případy: kdo vytvořil nebezpečnou situaci nebo kdo nad ní má kontrolu, anebo odůvodňuje-li to povaha poměru mezi osobami či lze-li hrozící škodu snadno odstranit. • Zde se jedná o samostatné konání směrem k odvrácení škody, nikoli v rámci jednoho konání. • § 2902 upravuje zmíněnou notifikační povinnost • Pokud byl poškozený takto notifikován, tak nemá právo na náhradu té újmy, které poté mohl zabránit. • § 2903 řeší, co se stane při nedodržení odvrázení škody u vlastního majetku spolu s možností požádat soud o opatření směřující k odvrázení značné škody. 63


Občanské právo hmotné IV, A.40 Druhy odpovědnosti v občanském právu

Otázka A 40. Druhy odpovědnosti v občanském právu Pojem občanskoprávní odpovědnosti • soukromoprávní odpovědnost – nemá represivní funkci • jde o následný (sekundární) nepříznivý právní následek, který vznikl porušením původní (primární) právní povinnosti, neboli protiprávním jednáním a který je především sankční složkou příslušné normy občanského práva • nová sekundární povinnost postihuje porušitele původní povinnosti, označována jako odpovědnostní povinnost nebo také sankční povinnost • koresponduje s ní právo oprávněného

Dvě koncepce právní odpovědnosti 1. koncepce perspektivní (též preventivní, aktivní) právní odpovědnosti • odpovědnost vzniká již se vznikem primární právní povinnosti. Odpovědnost je chápána jako odpovědný vztah subjektu k náležitému plnění právních povinností. 2. koncepce retrospektivní (též sankční, následná, retrospektivní, pasivní) právní odpovědnosti • odpovědnost vzniká až v důsledku porušení primární povinnosti, je to odpovědnost za toto porušení, je s ní spojen vznik sankčního vztahu. • dle pražské civilistiky převažuje

Druhy občanskoprávní odpovědnosti A) Smluvní a mimosmluvní • též kontraktní (ex contractu) a deliktní (ex delicto) • dle toho, zda primární povinnost byla dána smlouvou, nebo zákonem (příp. porušením dobrých mravů § 2909) • SOZ s tímto dělením nepočítal, NOZ se k této dualitě vrací – kontinuálně k ABGB (§2910 Porušení zákona X §2913 Porušení smluvní povinnosti) • rozdíly mezi smluvní a mimosmluvní povinností k náhradě škody jsou zejména v tom, že se pro vznik povinnosti nahradit škodu porušením smlouvy nevyžaduje zavinění a že rozsah náhrady škody podmiňuje její předvídatelnost (není výslovně, ale používá se teorie adekvátní příčinné souvislosti) • smluvní odpovědnost se vztahuje i na 3. osoby, pokud je souvislost zjevná (škůdce při náležité péči předpokládat zájem druhé strany na ochraně třetího nebo blízký vztah a zájem třetího k plnění smluvené povinnosti) • systematika je následující: 1. závazky z deliktů (hlava III.) 1. náhrada majetkové a nemajetkové újmy (2894 a n.) 2. zneužití a omezení soutěže (§ 2972 a n.) 2. závazky z jiných právních důvodů (hlava 1V.) 1. bezdůvodné obohacení (§ 2991 a n.) 2. nepřikázané jednatelství (§ 3006 a n.) 3. upotřebení cizí věci ku prospěchu jiného (§3012 a n.)

B) Odpovědnost za škodu, za vady, za prodlení • dle toho, co je obsahem odpovědnostního vztahu, který může spočívat v: 1. vzniku nové právní povinnosti, kterou povinný před porušením původní povinnosti neměl (např. povinnost nahradit způsobenou škodu) ¿ odpovědnost za škodu 2. přistoupení další nově vzniklé povinnosti k té původní (např. zaplatit úrok z prodlení u peněžitého dluhu) ¿ odpovědnost za prodlení 3. přeměně původní právní povinnosti v důsledku jejího porušení na jinou povinnost, kterou povinný před porušením původní povinnosti též neměl (např. odpovědnost za vady – změna původní poskytnout plnění bez vady v povinnost vadu předmětu opravit, snížit cenu…) ¿ odpovědnost za vady 64


Občanské právo hmotné IV, A.41 Předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu

C) Objektivní a subjektivní odpovědnost • dle toho, zda je jejím předpokladem zavinění, či ne 1. subjektivní odpovědnost = odpovědnost za zavinění, exkulpace = vyvinění, zbavení se sub. odpovědnosti 2. objektivní odpovědnost = odpovědnost za protiprávní stav (za výsledek) • §2895 • nelze se vyvinit, lze se liberovat • část teorii ji považuje za kvaziodpovědnost, tedy mimoodpovědnostní povinnost nahradit škodu, protože nedošlo k protiprávnímu jednání • liberační důvodem je to, že pokud subjekt prokáže, že i kdyby vyvinul veškeré úsilí, které lze od něj vyžadovat, škodlivý následek by stejně nastal (zejména při vis maior – vyšší moci – např. v důsledku povodně, zemětřesení a jiné živelné katastrofy) • zvláštním případem objektivní odpovědnost absolutní (bez možnosti liberace) – subjekt nese odpovědnost i za vis maior • odpovědnost za vady a odpovědnost z prodlení jsou vždy objektivní

Prameny • NOZ + důvodová zpráva k němu • vypracované otázky OPH IV 2012/2013 • Dvořák Jan; Švestka Jiří a kol.: Občanské právo hmotné 2, 5.vydání

Otázka A 41. Předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu Předpoklady odpovědnosti 1. protiprávní jednání – každé jednání v rozporu s objektivním právem nebo zákonem nebo jiným právním předpisem, také porušení povinnosti vyplývající ze závazku nebo událost vyvolávající škodu, se kterou takový následek spojuje zákon 2. škoda - majetková újma vyjádřitelná v penězích (nemajetková = nemajetková újma) 3. příčinná souvislost - mezi protiprávním úkonem a vznikem škody musí být vztah příčiny a následku, jedná se o objektivní kauzální vztah, existující nezávisle na vědomí a vůli jednajícího subjektu 4. zavinění - vnitřní psychický vztah škůdce k jeho vlastnímu protiprávnímu jednání a výsledku tohoto jednání - subjektivní charakter, ostatní jsou objektivního charakteru

1. Protiprávní jednání / škodná událost • • • •

i při nedostatku zavinění úkon zůstává, je-li v rozporu s právem, objektivně protiprávní může spočívat jak v aktivním, tak v pasivním jednání (konání, opomenutí) i jednání v rozporu s dobrými mravy nebo při obcházení zákona o protiprávní úkon nejde tehdy, jsou-li dány okolnosti vylučující protiprávnost - mezi ty patří zejména: 1. plnění zákonné povinnosti • často spojeno s výkonem určitého povolání či fce (např. povolená exekuce …) 2. výkon subjektivního práva - „Neminem laedit qui suo iure utitur” • právo však musí být vykonáváno v mezích a v souladu se zákonem a za účelem dosažení dovoleného cíle jinak půjde o zdánlivý výkon práv (neboli o zneužití práva) a odpovědnost za škodu tak vyloučena nebude • § 6 přikazující poctivost v právním styku a především § 8 vylučující právní ochranu pro zjevné zneužití práva 3. svépomoc • v § 14 upravuje podrobněji a umožňuje svépomoc i tam, kde zásah nehrozí bezprostředně • - zvlášť upravenými případy svémoci je např. svépomocný výkon zadržovacího (retenčního) práva, např. §§ 1395, 1015 4. jednání v nutné obraně (§ 2905, § 13 TZ) • o jednání v nutné obraně se jedná za následujících podmínek: 1. jde o obranu proti protiprávnímu útoku (na zdraví, život, na jinou hodnotu osobnosti, na majetek atd., útokem nemůže být mimovolní jednání, jednání zvířete či působení přírodních sil) 65


Občanské právo hmotné IV, A.41 Předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu 2. útok přímo hrozí či trvá 3. obrana nesmí být zřejmě nepřiměřená povaze a nebezpečnosti útoku • o nutnou obranu nejde tam, kde obrana byla zcela zjevně nepřiměřená povaze a nebezpečnosti útoku; efektivní obrana však může být v principu silnější, než útok • přiměřenost obrany ( i jednání v krajní nouzi) je třeba posoudit objektivně (nejde o to, zda obranu za přiměřenou považoval její subjekt), avšak subjektivní prvek do posouzení přináší povinnost přihlédnout k omluvitelnému vzrušení mysli toho, kdo odvracel útok nebo jiné nebezpečí – viz § 2907; v úvahu by ale mohla přicházet aplikace § 4 (⇒ nakolik bylo vzrušení mysli omluvitelné, by se posoudilo podle standardu průměrného člověka) • nutná obrana se nepřipouští, je-li zjevné, že napadenému hrozí vhledem k jeho poměrům pouze nepatrná újma • ten, kdo způsobil útočníkovi škodu v nutné obraně, za ni není odpovědný (naopak škoda způsobená 3. osobám se posoudí podle úpravy krajní nouze a případně zavinění) 5. jednání v krajní nouzi (§ 2906 NOZ) 1. jednání odvrací přímo (bezprostředně) hrozící nebezpečí, nebezpečí = stav, kdy hrozí škoda (nemusí jít o útok, může jít např. o přírodní katastrofu) 2. jednající toto nebezpečí sám nevyvolal 3. jde o nebezpečí, které ohrožený není povinen snášet, (povinnost snášet nebezpečí plyne z právního řádu pro určité situace např. lékařům, hasičům, policistům…) 4. nebezpečí nebylo možno za daných okolností odvrátit jinak (např. útěkem) = zásada subsidiarity 5. následek způsobený zákrokem nesmí být zřejmě stejně závažný anebo ještě závažnější než ten, který hrozil = zásada proporcionality • jednání v krajní nouzi nezakládá odpovědnost jednajícího, ani je-li jím způsobena škoda, za škodu takto způsobenou odpovídá ten, kdo nebezpečí vyvolal • oprávněn zakročit jednáním v krajní nouzi vůči komukoliv je každý – ať už hrozí-li nebezpečí jemu (tzv. sebeobrana v krajní nouzi), či jiné osobě (tzv. pomoc v krajní nouzi) • NOZ při posouzení újmy, kterou způsobilo samo jednání v krajní nouzi, výslovně vylučuje z posouzení majetek, který by i bez takového jednání podlehl zkáze 6. svolení poškozeného (volenti non fit iniuria) • stačí konkludentní (avšak takovým projevem, který nevzbuzuje pochybnost o tom, co jím chtěl poškozený projevit = § 546 • vyloučení protiprávnosti je možné za následujících podmínek: 1. svolení se týká zásahu do takových práv postiženého, o nichž mu právní řád dovoluje svobodně rozhodovat 2. svolení má náležitosti platného právního jednání 3. svolení bylo dáno před vznikem škody 7. přípustné riziko - je OVP v trestním právu (§ 31 TZ), v občanském právu ale zvláštní roli nehraje; naopak OZ spojuje s některými rizikovými činnostmi objektivní odpovědnost s ohledy na zájmy poškozených 8. oprávněné použití zbraně - jednání toho, kdo oprávněně, tj. v mezích stanovených jiným právním předpisem, použije zbraň, je po právu, a tato osoba tedy neodpovídá za takto způsobenou škodu • zákonem kvalifikovaná událost • hraje roli tam, kde zákon stanoví objektivní odpovědnost (př. škoda na vnešené věci, škoda způsobená informací nebo radou, škoda způsobená vadou výrobku…)

2. Škoda 1. škoda skutečná (damnum emergens) - majetková újma vyjádřitelná v penězích, spočívající ve snížení, zmenšení, zničení, ztrátě či jiném znehodnocení majetku poškozeného a představující majetkové hodnoty nezbytné na uvedení věci v předešlý stav 2. škoda jiná (ušlý zisk - lacrum cessans) - majetková újma vyjádřitelná v penězích, spočívající v tom, že v důsledku škodní události nedošlo k rozmnožení (zvětšení) majetku poškozeného, které poškozený mohl odůvodněně očekávat se zřetelem k obvyklému chodu věcí

3. Příčinná souvislost • = kauzální nexus • mezi protiprávním úkonem / kvalifikovanou událostí a škodou musí být příčinná souvislost – vztah příčiny a následku (jedno způsobilo druhé) – aby protiprávní úkon / událost zakládal odpovědnost za škodu; to platí u subjektivní i objektivní odpovědnosti 66


Občanské právo hmotné IV, A.41 Předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu kde není příčinná souvislost, není třeba zkoumat zavinění u soudu musí příčinnou souvislost tvrdit a prokázat žalobce (na rozdíl od zavinění, kde se nedbalost presumuje) z komplexu spolupůsobících příčin a jejich následků musí soud izolovat ty občanskoprávně relevantní nejprve tak izoluje právně relevantní následek – tedy újmu, resp. škodu, následně je třeba určit, co je právně relevantní příčinou (příčinami) tohoto následku - izolují se pouze protiprávní jednání resp. zákonem kvalifikované události • zákon určení právně relevantní příčiny neřeší, je to záležitostí teorie; vyvinuly se 2 základní:

• • • •

1. teorie podmínky – condictio sine qua non, (též „teorie rovnocennosti podmínek”) • příčinná souvislost mezi událostí a škodou existuje tehdy, jestliže by bez ní škoda nenastala • kumulace příčin: škoda má více příčin, ty jsou si rovny v tom, že by bez žádné z nich nenastala • uplatňuje se v trestním právu, protože trestní odpovědnost je vždy subjektivní a zkoumání zavinění je tak potřebným korektivem teorie podmínky; naproti tomu v občanském právu, kde funguje i objektivní odpovědnost je (dle učebnice) vhodnější preferovat teorii adekvátní příčinnosti 2. teorie adekvátní příčinnosti • škoda je způsobena určitými událostmi událostí jen tehdy, jestliže zároveň 1) škoda by nebyla nastala bez této příčiny a 2) podle obecné povahy i podle obvyklého chodu věcí mají typicky za následek způsobení škody; toto pojetí lépe odpovídá reparační/satisfakční i preventivní funkci, kterou občanskoprávní odpovědnost plní • škoda tak musí být předvídatelná, abychom dovodili příčinnou souvislost; předvídatelnost je nutno posuzovat objektivně (tj. zda by za daných okolností byla předvídatelná pro rozumně uvažujícího člověka v postavení, v jakém byl škůdce; nezáleží, zda ji skutečně předvídal škůdce v konkrétním případě, to již je otázkou zavinění) • nález sp. zn. I. ÚS 312/05 „pro odpovědnost za škodu není nutné, aby vznik určité škody byl pro jednajícího [škůdce] konkrétně předvídatelný, nýbrž je dostatečné, že pro optimálního pozorovatele není vznik škody vysoce nepravděpodobný.” • př.: provozem motorového vozidla je způsobeno lehké zranění, vinou chybného postupu lékařů ale zraněný zemře v nemocnici - za provoz vozidla je objektivní odpovědnost ⇒ z hlediska teorie podmínky by provozovatel odpovídal za smrt zraněného x z hlediska teorie adekvátní příčinnosti ne • někdy se pro použití teorie adekvátní příčinnosti používá též pojem přerušení příčinné souvislosti: k tomu dochází, vstoupí-li mezi příčinu a následek jiná příčina, která následek sama způsobuje bez ohledu na příčinu původní • gradace příčinné souvislosti: je-li víc právně relevantních příčin, odstupňování jejich významu pro vznik škody • zvláštní případy příčinné souvislosti (dle Principů evropského deliktního práva): 1. konkurující příčinnost: jednání více osob, kde každé z těchto jednání by samo o sobě způsobilo v témže okamžiku škodu ⇒ každé toto jednání je příčinou škody 2. alternativní příčinnost: z více jednání přičítaných více osobám by každé bylo dostatečnou příčinou škody, přitom však je nejisté, které z těchto více jednání škodu způsobilo ⇒ každé jednání se považuje za příčinu škody v rozsahu pravděpodobnosti, v jaké ji mohlo způsobit 3. potencionální příčinnost: jestliže určité jednání vedlo neodvratně ke způsobení škody, pak jednání, které následovně způsobí tutéž škodu, nelze brát již v úvahu (pokud škodu nezvětšilo) 4. neurčitá dílčí příčinnost: v případě, kdy je jisté, že žádné z více jednání nemohlo způsobit celou škodu či její určitou část, předpokládá se, že ta jednání, která pravděpodobně přispěla ke vzniku škody, ji způsobila rovným dílem

4. Zavinění • předpokladem vzniku odpovědnosti za škodu subjektivního charakteru • vychází se z definice v TZ • zaviněně nemůže jednat ten, kdo nemá deliktní způsobilost (tj. schopnost rozeznat či ovládat protiprávnost svého jednání – zde bude vždy chybět jeden či oba z prvků zavinění) • rozlišuje se: 1. úmysl přímý - škůdce věděl, že škodu způsobí a chtěl ji způsobit 2. úmysl nepřímý - škůdce věděl, že škodu může způsobit a pro případ, že nastane, byl s tím srozuměn 3. nedbalost vědomá - škůdce věděl, že škodu může způsobit, nechtěl ji však způsobit a bez přiměřených důvodů spoléhal, že ji nezpůsobí - standardem posouzení je průměrný člověk (§ 4 NOZ), resp. rozumně se chovající osoba (východisko: „diligens pater familias”) 4. nedbalost nevědomá - škůdce nechtěl škodu způsobit, ani nevěděl, že ji může způsobit, ačkoliv o tom vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům vědět měl a mohl • naopak došlo-li ke škodě a ten, kdo ji způsobil, ji předvídat neměl či nemohl, mluvíme o náhodě v právním slova smyslu (casus) a škodu ponese poškozený - uplatní se zásada casum sentit dominus • náhoda v právním smyslu může být: 67


Občanské právo hmotné IV, A.42 Subjekty odpovědnosti za škodu, společná odpovědnost, spoluúčast poškozeného 1. prostá (casus minor) – nedá se předvídat, ale lze odvrátit (např. krádež) 2. kvalifikovaná (casus maior či vis maior) – „vyšší moc” • ani za vynaložení veškerého úsilí jí nebylo možné za daných podmínek předejít a to objektivně – předejít by jí nemohl nikdo; např. živelná pohroma • u subjektivní odpovědnosti nepřipadá odpovědnost za náhodu v úvahu, u objektivní je typická odpovědnost za prostou náhodu, výjimečně pak možná i odpovědnost za vis maior (např. §2944) • zvláštním pojmem je hrubá nedbalost (culpa lata) – vědomá i nevědomá nedbalost může být při určité intenzitě hrubou nedbalostí; jde o případy, kdy jednání škůdce svědčí zřejmé bezohlednosti k chráněným zájmům (paralelně k § 17 TZ) • NOZ někdy stanovuje pro hrubou nedbalost obdobné následky jako pro úmysl (viz např. § 2898, § 2971) • o hrubou nedbalost se bude jednat zejména u porušení povinnosti plynoucí z povolání, fce, postavení • význam rozlišování forem zavinění 1. někdy (např. § 2909) odpovědnost jen u úmyslu 2. význam z hlediska rozsahu náhrady způsobené škody (§ 2953 – snížení náhrady škody) 3. význam pro promlčecí doby a pro počátek běhu promlčecích dob (§ 636) 4. presumpce zavinění, presumuje se nevědomá nedbalost (takže úmysl musí poškozený škůdci dokázat, naopak nepřítomnost zavinění musí prokázat škůdce exkulpací) - § 2911

Prameny • NOZ + důvodová zpráva k němu • vypracované otázky OPH IV 2012/2013 • Dvořák Jan; Švestka Jiří a kol.: Občanské právo hmotné 2, 5.vydání

Otázka A 42. Subjekty odpovědnosti za škodu, společná odpovědnost, spoluúčast poškozeného 1. Fyzická osoba A) subjektivní odpovědnost • • • • •

• • • • •

•

• •

tam, kde se k odpovědnosti vyžaduje zavinění, musí mít FO způsobilost k zavinění (= deliktní způsobilost) jejími složkami jsou psychická způsobilost 1) rozumová (intelektuální, rozeznávací, - způsobilost předvídat důsledky chování) 2) volní (určovací – způsobilost chování ovládat) spojení těchto dvou složek musí FO umožnit posoudit protiprávnost jejího chování a rozhodnout se pro tu variantu jednání, která je v souladu s právem; jen za splnění těchto podmínek lze osobě její protiprávní chování vytýkat a klást jí je k tíži způsobilost posoudí soud s přihlédnutím dle potřeb i k odborným znaleckým poznatkům v každém jednotlivém případě ke vzniku plné deliktní způsobilosti musí být obecně naplněny 2 předpoklady (§ 2920 NOZ): a) pozitivní předpoklad = dosažení svéprávnosti (18 let nebo manželstvím či emancipací) b) negativní předpoklad = FO není postižena duševní poruchou (ať trvalého, či přechodného rázu), která by u ní v době způsobení škody vyloučila náležitý výkon, buď rozumové anebo volní způsobilosti ALE i pokud tyto předpoklady splněny nejsou, je možná tzv. omezená způsobilost k zavinění FO - i osoby, které plnou deliktní způsobilost nemají, jsou odpovědné za škodu v konkrétním případě, pokud byly schopny ovládnout své jednání a posoudit jeho následky (posoudí se vzhledem k okolnostem případu) duševní porucha = takový psychický stav FO, který u ní vylučuje náležitý výkon buď rozumové či volní způsobilosti anebo obou způsobilostí (není rozhodující, zda osoba jednající v duševní poruše byla soudem prohlášena za nesvéprávnou nebo jí byla její svéprávnost omezena) ALE podle § 2920 platí, že ani nebyly-li naplněny předpoklady způsobilosti k zavinění, má poškozený nárok na náhradu, je-li to spravedlivé se zřetelem k majetkovým poměrům škůdce a poškozeného jiná je situace přivede-li se FO sama ze svého zavinění do stavu přechodné duševní poruchy (§ 2922 NOZ): v těchto případech se vychází z toho, že odpovědnost za takto zaviněně způsobenou škodu je založena již na jejím předcházejícím zavinění (opilost, požití drogy apod.) 68


Občanské právo hmotné IV, A.42 Subjekty odpovědnosti za škodu, společná odpovědnost, spoluúčast poškozeného

B) objektivní odpovědnost • tam, kde zákon nevyžaduje zavinění, může být subjektem této odpovědnosti i osoba, která nemá deliktní způsobilost (nezletilý, duševně chorý...)

2. Právnická osoba • vyžaduje-li zákon k odpovědnosti zavinění, platí to i pro PO; zde je ovšem otázka zavinění problematičtější (vzhledem k tomu, že je třeba zkoumat „vnitřní psychický vztah osoby k následku”) • za PO mohou jednat jen FO ⇒ PO může způsobit škodu zaviněným protiprávním úkonem rovněž jen prostřednictvím FO, které za ni ať již jako statutární orgány nebo zástupci jednají (§ 2914 NOZ) • dle NOZ už PO jedná vždy v zastoupení a obecně platí, že „Kdo při své činnosti použije zmocněnce, zaměstnance nebo jiného pomocníka, nahradí škodu jím způsobenou stejně, jako by ji způsobil sám„ (§ 2914 NOZ); přitom je třeba posoudit, zda je naplněna podmínka § 167 NOZ, podle něhož „Právnickou osobu zavazuje protiprávní čin, kterého se při plnění svých úkolů dopustil člen voleného orgánu, zaměstnanec nebo jiný její zástupce vůči třetí osobě.“ • zaměstnanci či členové orgánů PO za způsobenou škodu neodpovídají přímo poškozeným (jejich odpovědnost vůči PO dle zákoníku práce tím není dotčena ) • deliktní způsobilost PO vzniká již vznikem PO, tj. nabytím její právní osobnosti

3. Stát (+ územně samosprávné celky) • za škodu způsobenou v soukromopr. vztazích odpovídá na základě § 21 NOZ jako každá jiná PO • jde-li však o škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, pak stát a územně samosprávné celky odpovídají za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, která je založena zvláštním zákonem 82/1998 Sb; tato odpovědnost je přísnou objektivní odpovědností, které se nelze zprostit žádným z liberačních důvodů

Společná odpovědnost více škůdců • byla-li jedna škoda způsobena více škůdci (přičemž není rozhodné, tvoří-li tyto škůdce jen FO či PO či obě společně), odpovídají za ni společně • není podstatné, zda škoda vznikla v součinnosti (spoluzavinění), či na základě činnosti na sobě nezávislé (souběžné, konkurující zavinění) • rovněž nerozhoduje, zda některý ze škůdců jednal úmyslně a jiný nikoli

Formy společné odpovědnosti: 1. společná a nerozdílná = solidární • je-li dána odpovědnost více škůdců, je to zásadně odpovědnost solidární (§ 2915 NOZ); toto pravidlo spočívá v tom, že každý z více škůdců odpovídá za všechny ostatní škůdce a naopak všichni škůdci odpovídají za každého jednotlivého škůdce • pokud je zvláštním zákonem odpovědnost některého ze škůdců omezena, odpovídá solidárně za škodu jen do výše tohoto omezení • platí i tehdy, pokud samostatná jednání všech škůdců byla protiprávní, ale jen jedno z nich mohlo způsobit škodu a nelze s jistotou zjistit které • škůdce, který veškerou škodu nahradil, se vypořádá (dle § 2916 NOZ) s ostatními škůdci podle jejich individuální účasti na způsobení škody - tzv. „právo následného postihu” (promlčuje se v 3leté lhůtě)

2. dílčí (oddělené) • jen ve výjimečných případech se neuplatní solidární odpovědnost škůdců, nýbrž každý z nich bude odpovídat poškozenému odděleně za ten díl škody, který způsobil; o tom, že odpovědnost bude dílčí namísto solidární rozhodne soud v odůvodněných případech • typicky to bude v případech, kdy je účast některého ze škůdců jen nepatrná • dle NOZ soud nemůže takto rozhodnout „pokud se některý škůdce vědomě účastnil na způsobení škody jiným škůdcem nebo je podněcoval či podporoval nebo pokud lze připsat celou škodu každému škůdci, byť jednali nezávisle, nebo má-li škůdce hradit škodu způsobenou pomocníkem a vznikla-li povinnost k náhradě také pomocníkovi” • v pracovním právu je naopak pravidlem dílčí odpovědnost, nikoliv solidární 69


Občanské právo hmotné IV, A.43 Rozsah a způsob náhrady škody

Zavinění poškozeného • pokud je škoda způsobena

a) výlučně zaviněním poškozeného: • poškozený si ji ponese ve své majetkové sféře celou sám, aniž by její náhradu mohl požadovat na někom jiném (tzv. lokalizace škody u samotného poškozeného) • zásada, že dobře se má chovat i ke svým právům a zájmům • § 2903 NOZ: „Nezakročí-li ten, komu újma hrozí, k jejímu odvrácení způsobem přiměřeným okolnostem, nese ze svého, čemu mohl zabránit.”

b) také (spolu)zaviněním poškozeného: • poškozený si ji ponese ve své majetkové sféře poměrně, tj. podle své účasti na způsobení škody • § 2918: „Vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží.” • X „Podílejí-li se však okolnosti, které jsou k tíži jedné či druhé strany, na škodě jen zanedbatelným způsobem, škoda se nedělí.” • není rozhodné, zda zaviněné protiprávní jednání poškozeného spolupůsobilo již při vzniku škody anebo až při zvětšení jejího rozsahu • úprava následků spoluzavinění poškozeného se vztahuje jak na případy, kdy je stanovena subjektivní odpovědnost, tak na případy, kdy je dána odpovědnost objektivní • ke spoluzavinění poškozeného přihlíží soud z úřední povinnosti Důvodová zpráva: Návrh ustanovení o právních důsledcích situací, kdy škodu způsobí více škůdců, anebo kdy se na vzniku škody podílí poškozený, vychází z dosavadní úpravy a z evropskýchstandardů.

Zdroje: • NOZ • Důvodová zpráva • Vypracované otázky OPH IV 2012/2013

Otázka A 43. Rozsah a způsob náhrady škody Způsob • Náhrada majetkové újmy - § 2951 odst. 1 • Uvedení do předešlého stavu • Náhrada v penězích – pouze pokud nelze uvést do předešlého stavu nebo přeje-li si to poškozený • Náhrada nemajetkové újmy - § 2951 odst. 2 • Přiměřené zadostiučinění - zadosti učinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy • § 2971 – v případě zvláštní okolností (hrubá nedbalost, touha někomu ublížit atd.) nahrazuje škůdce nemajetkovou újmu všem, kteří způsobenou újmu pociťují jako vlastní neštěstí, které jinak nelze odčinit • Moderace – snížení náhrady - § 2953 • Z důvodů zvláštního zřetele hodných soud náhradu přiměřeně sníží • Nelze snížit, pokud škoda byla způsobena úmyslně • Nelze snížit, pokud škodu způsobil příslušník určitého stavu nebo povolání porušením odborné péče • Více škůdců • §2915 - více škůdců odpovídá solidárně, v případě, že je jeden ze škůdců povinen k náhradě pouze do určité výše → škůdce pak odpovídá solidárně s ostatními pouze do této výše, toto pravidlo se pak analogicky užije v případech, kdy došlo k více samostatným skutkům, jež mohly škodu způsobit, a nelze určit, kdo jí způsobil skutečně 70


Občanské právo hmotné IV, A.44 Vztah odpovědnosti za škodu a odpovědnosti za vady • výjimka z tohoto pravidla → soud může rozhodnout v odůvodněných případech o tom, že škůdce nahradí škodu podle své účasti (nebo podle míry pravděpodobnosti), takto však nelze rozhodnout např. v případech, kdy lze škodu připsat každému škůdci, pokud jiného podněcoval • § 2916 - princip vypořádání škody mezi škůdci - podle účasti na způsobení • § 2918 – pokud se škoda zvýšila také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, snižuje se povinnost škůdce, pokud jsou tyto okolnosti zanedbatelné, škoda se nedělí

Rozsah • Hradí se skutečná škoda plus ušlý zisk - § 2952 – nelze-li skutečná škoda přesně vyčíslit → určí soud • Náhrada pří újmě na přirozených právech člověka • Nahrazuje se majetková i nemajetková újma - takto se odčiní i duševní útrapy (§ 2956) • Náhrady při ublížení na zdraví a při usmrcení – peněžitá náhrada za vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy, popřípadě ztížení spol. postavení, v příp. usmrcení se odškodní manžel, rodiče, děti… peněžitou náhradou, dále sem spadají náklady spojené s péčí o zdraví nebo náklady na pohřeb • peněžité dávky – princip renty, kterou škůdce dorovná do předpokládaného ucházejícího výdělku dávky plynoucí ze systému sociálního zabezpečení) §2962 – 2967 – typy: • po dobu pracovní neschopnosti – peněžitý důchod ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před újmou a náhradou toho, co bylo poškozenému vyplaceno v důsledku nemoci nebo úrazu (§ 2962) • po skončení pracovní neschopnosti - přihlíží se k vyšším potřebám poškozeného, zvýšenému úsilí pro dosažení výdělku, ke zvyšování výdělku v oboru a předpokládanému růstu výdělku poškozeného (§ 2963) • náhrada ztráty na důchodu - ve výši rozdílu mezi důchodem, na který poškozenému vznikl nárok a důchodem, na který by mu bylo vzniklo právo (§ 2964) • náhrada jiné osobě, u níž konal poškozený bezplatné práce - i této osobě bude škůdce hradit, oč přišla (§ 2965) • náhrada pozůstalým při usmrcení - dochází ke zvýšení nároku pozůstalých (počítají se jako rozdíl mezi dávkami poskytovanými např. ze systému sociálního zabezpečení, a tím, co by poškozený pozůstalým poskytoval), nově lze také přiznat osobě, které poškozený poskytoval příspěvky, aniž by k tomu byl povinen, oproti OZ se navíc přidává podmínka, že takto poskytované dávky, nesmí úhrnem překročit částku, která by zemřelému příslušela jako náhrada ztráty na výdělku nebo na důchodu • Náhrada při poškození věci - § 2969 • Při určení výše škody se vychází z obvyklé ceny v době poškození • Zvláštní cena obliby (např. fotka babičky – sama o sobě bezcenná, ale je to jediné co nám po ní zbylo atp.) • Náhrada při poranění zvířete - § 2970 • Uhrazení účelně vynaložených nákladů potřebných k péči o zdraví • Náklady spojené s péčí o zdraví nejsou neúčelné, i když převyšují cenu zvířete, pokud by je vynaložil i rozumný chovatel v postavení poškozeného

Otázka A 44. Vztah odpovědnosti za škodu a odpovědnosti za vady Odpovědnost za vady • Úprava odpovědnosti za vady je rozptýlená → • § 1914 a násl. – obecná úprava • § 2099 a násl. – u jednotlivých smluvních typů • § 2161 a násl. – u subtypů – spotřebitelské smlouvy • Vada – je potřeba si uvědomit, že se jedná o vadu předmětu plnění nikoliv vadu plnění • Rozlišujeme vady zjevné a vady skryté • V okamžiku plnění mohu předmět plnění odmítnout • v případě uplatnění § 1914 zaniká původní závazek; i když splním vadně - ¿ splním → nejsem v prodlení s plněním x mohu ale být v prodlení s opravou vad • když nedojde k předání → odpovědnost za věc nese prodávající, proto se do smluv občas dává povinnost převzít i vadné plnění • reklamační lhůta x záruční doba 71


Občanské právo hmotné IV, A.45 Povinnost nahradit škodu (jednotlivé případy) • reklamační lhůta – pro objevení skrytých vad, neplatí bezvýjimečně (§ 1921 odst. 3), vztahuje se na skryté vady • záruční doba – doba, po kterou prodávající zaručuje, že se vady nevyskytnou, že si podrží ujednané vlastnosti, záruční doba není uvedena v zákoně • *za socialismu jsme byli světový unikát, protože jsme měli zákonem upravenou záruční dobu a to na 6 měsíců • *chybně byla hlavně transponována evropská směrnice, která stanovila 24 měsíční reklamační lhůtu, která ale byla transponována jako záruční doba, což je hloupost

Odpovědnost za škodu • ustanovení o povinnosti nahradit škodu • § 2909 a násl. • Povinnost nahradit škodu vzniká třemi způsoby: • Porušením dobrých mravů • Porušením zákona • Porušením smluvní povinnosti • Další poznámky najdete v otázkách 40 – 43

Vztah • odpovědnost lze chápat v užším a širším smyslu • odpovědnost v užším smyslu zahrnuje pouze odpovědnost za škodu • odpovědnost v širším smyslu zahrnuje nejen odpovědnost za škodu, ale i odpovědnost za vadu a odpovědnost za prodlení • • • • • •

• •

odpovědnost za vadu - vzniká pokud nebyla povinnost dlužníka splněna řádně odpovědnost za prodlení - dlužníkova povinnost nebyla splněna včas odpovědnost za škodu - uplatní se v případě, kdy věřiteli v důsledku vadného plnění vznikla škoda smysl odpovědnosti za vady - dosáhnout plnění bez jakýchkoliv vad → výměna, oprava nebo alespoň finančního vyrovnání snížené hodnoty věci → sleva smysl odpovědnosti za škodu - nahrazení majetkové újmy v důsledku porušení právní povinnosti nebo jiné právní skutečnosti vadným plněním může vzniknout další újma spočívající ve zmenšení majetku nebo ušlém zisku (použije se odpovědnost za škodu), které nelze odškodnit v rámci odpovědnosti za vadu, protože ta slouží pouze k reparaci samotné vady (např. předmětem koupě je dodávka bez které se neobejde mé podnikání. Pokud mi prodávající prodá dodávku, která je nepojízdná, nejenže má odpovědnost za vadu té dodávky, ale i odpovědnost za škodu, která mi vznikla v důsledku nepoužitelnosti dodávky formou ušlého zisku, protože bez dodávky nemůžu podnikat.) možnost souběhu odpovědnosti za škodu a za vady - § 1925 judikatura NS - 33 Odo 320/2005 - „Uplatněním práva z odpovědnosti za vady není dotčeno právo na náhradu škody. Jako škodu však nelze uplatit to, co odpovídá právům z odpovědnosti za vadu věci (např. částku, o kterou je nižší hodnota prodané věci namísto slevy z kupní smlouvy), jestliže došlo k zániku práv z odpovědnosti za vady pro nesplnění včasné notifikace vad.”

Zdroje NOZ,důvodová zpráva, seminář s Dr. Pelikánem

Otázka A 45. Povinnost nahradit škodu (jednotlivé případy) Vzniká • • • •

Porušením dobrých mravů Porušením zákona – domněnka nedbalosti Porušením smluvní povinnosti Domněnka nedbalosti - § 2911 - v případě porušení zákonné povinnosti se má za to, že z nedbalosti 1. § 2912 odst. 1 - jestliže osoba nejedná, jak od osoby průměrných vlastností lze důvodně očekávat, má se za to, že jedná nedbale 2. § 2912 odst. 2 - pokud škůdce neuplatní zvláštní znalosti, dovednosti nebo pečlivosti, kterých je zapotřebí, má se za to, že jedná nedbale 72


Občanské právo hmotné IV, A.45 Povinnost nahradit škodu (jednotlivé případy)

Pojem škoda • Majetková újma – škoda • Nemajetková újma - § 2956: Vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy Škoda způsobená tím, kdo nemůže posoudit následky svého jednání - § 2920 a násl. • Nezletilý nebo ten, kdo je stižen duševní poruchou • Škodu nahradí, jen pokud byl schopen ovládnout své jednání a posoudit jeho následky • Pokud schopen nebyl, pak má poškozený právo na náhradu, jen je-li to spravedlivé vzhledem k jeho majetkovým poměrům • Společně a nerozdílně spolu se škůdcem hradí škodu také ten, kdo zanedbal náležitý dohled • Kdo se do takového stavu uvedl vlastní vinou, nahradí škodu v tomto stavu způsobenou a s ním také osoby, které jej vlastní vinou do tohoto stavu přivedli • Nově není upraven princip, jakým se dohlížející osoba může odpovědnosti zprostit a též není upravena situace, kdy dohlížející osoba jednala jménem právnické osoby. Předpokládá se, že zůstanou zachovány principy upravené v OZ v §422 (2,3). Škoda způsobená osobou s nebezpečnými vlastnostmi - § 2923 • Solidárně odpovědná osoba, která se vědomě ujala osoby s nebezpečnými vlastnostmi a poskytla jí útulek nebo jí svěřila určitou činnost Škoda z provozní činnosti - § 2924 • Povinný nahradit škodu je provozovatel závodu nebo jiného výdělečného zařízení • Povinnosti se zbaví, prokáže-li, že vynaložil veškerou péči, aby ke škodě nedošlo Škoda způsobená provozem zvlášť nebezpečným - § 2925 • Provoz zvláště nebezpečný = nelze-li předem rozumně vyloučit možnost vzniku vážné škody ani při vynaložení řádné péče • Omezené možnosti liberace - vis maior, jednání poškozeného, neodvratitelné jednání třetí osoby, k jiným, byť sjednaným důvodům zproštění se nepřihlíží Škoda na nemovité věci - § 2926 Škoda z provozu dopravních prostředků - § 2927 a násl. • Odpovídá provozovatel dopravního prostředku • Zprostit se nelze, pokud škoda byla způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu, zprostit se lze, pokud prokáže, že škodě nemohl zabránit ani kdyby vynaložil veškeré úsilí • V příp. opravy je provozovatel osoba, které ho převzala do opravy • Pokud někdo použil DP bez vědomí provozovatele → odpovědný • Solidární odpovědnost-pokud to provozovatel umožnil použití DP z nedbalosti • Nelze-li škůdce určit → vlastník Škoda způsobená zvířetem - § 2933 a násl. • Solidárně odpovídá vlastník a osoba, které zvíře svěřil nebo ho chová • U zvířat sloužící k výdělečné činnosti nebo jako pomocníci pro handicapované se vlastník odpovědnosti zprostí, nezanedbal-li dozor (popř. pokud by ke škodě došlo i při jakémkoliv dozoru). Toto pravidlo se použije i na osoby, kterým bylo zvíře svěřeno • Svémocné odnětí zvířete třetí osobou – třetí soba odpovídá, pokud vastník prokáže, že odnětí nemohl zabránit, jinak solidárně Škoda způsobená věcí - § 2936 a násl. • Kdo je povinen někomu plnit a plní vadnou věcí je odpovědný za škodu způsobenou vadnou věcí • Způsobí-li škodu věc sama od sebe – odpovědný ten, kdo nad ní měl dohled, popř. vlastník, pokud prokáže, že dohled nezanedbal→zproštění povinnosti k úhradě Škoda způsobená vadou výrobku - § 2939 a násl. • § 2943 – ustanovení se nepoužijí na věci určené a užívané převážně k podnikatelským účelům • Primárně hradí výrobce, ale s ním je solidárně odpovědný např. také dovozce nebo dodavatel (pokud do 1 měsíce nesdělí, kdo je dovozce nebo výrobce) • Výrobek je vadný, není-li tak bezpečný, jak od něj lze rozumně očekávat Škoda na převzaté věci - § 2944 73


Občanské právo hmotné IV, B.1 Darování • Kdo od jiného převzal věc, která má být předmětem jeho závazku, nahradí její poškození, neprokáže-li, že by ke škodě došlo i jinak Škoda na odložené věci - § 2945 • Situace, kdy je s provozováním nějaké činnosti zpravidla spojeno odkládání věcí a byla-li věc odložena na místě k tomu určeném nebo obvyklém, škodu na takto odložených věcech hradí provozovatel • Stejné platí i pro provozovatele garáží a škodě na autech tam umístěných a jejich příslušenství • Byla-li takto škoda způsobena v dopravním prostředku, nahradí se jen škoda podle ustanovení o náhradě škody způsobené provozem dopravního prostředku • Právo je třeba uplatnit u provozovatele bez zbytečného odkladu, nejpozději 15 dnů od chvíle, kdy se o škodě dozvěděl, jinak soud právo nepřizná Škoda na vnesené věci - § 2946 • Za škodu na věci, kterou ubytovaný vnesl do prostor vyhrazených k ubytování nebo k uložení věcí, odpovídá provozovatel pravidelných ubytovacích služeb • Možnost zprostit se odpovědnosti pokud ubytovatel prokáže, že by ke škodě došlo i jinak, nebo že škodu způsobil ubytovaný nebo jeho doprovod • Škoda se hradí max. do 100x denní ubytovací ceny • Nutno uplatnit právo u ubytovatele bez zbytečného odkladu (15 dnů). Neplatí, pokud převzal věc do úschovy, způsobilli škodu sám ubytovatel nebo odmítl-li úschovu věci v rozporu se zákonem Škoda způsobená informací nebo radou • Odpovědná je osoba, která je příslušníkem určitého stavu nebo povolání nebo jinak vystupuje jako odborník a poskytne špatnou informaci nebo radu za odměnu a způsobí tak škodu

Otázka B 1. Darování • Část čtvrtá Relativní majetková práva, Hlava II Závazky z právních jednání, Díl 1 Převedení věcí do vlastnictví jiného, Oddíl 1 Darování §§ 2055 – 2078 • Darování označuje závazek, právním titulem je DAROVACÍ SMLOUVA

Obecná ustanovení • § 2055 – dvojí podoba – Darovací smlouvou dárce bezplatně převádí vlastnické právo k věci (1. reálné darování) nebo se zavazuje obdarovanému věc bezplatně převést do vlastnictví (2. konsenzuální darování) a obdarovaný dar nebo nabídku přijímá. • jde tedy o dvoustranné právní jednání, je potřeba výrazu protistrany! • je zapotřebí, aby měl dárce úmysl darovat (animus donandi) = úmysl obohatit majetek jiného na svůj úkor, a causa donandi (hospodářský účel), který s ním splývá • § 2056 – slib daru – naturální obligace – Kdo druhému dar jen slíbí, není zavázán darovat, ale ten, kdo slib obdržel, má právo, aby mu slibující nahradil náklady účelně vynaložené v očekávání daru. • lex specialis k § 3 odst. 2 písm. d) NOZ (daný slib zavazuje) • podstatné náležitosti darování: • PŘEDMĚT DARU • daruje se věc – široké pojetí (věci movité i nemovité, majetková práva, jiné majetkové hodnoty, …) • darem není: vyživovací povinnost, vydání užitků, plnění na promlčenou pohledávku!!! • § 2058/1 – Dárce může darovat třeba i všechen svůj současný majetek. Smlouva, kterou někdo daruje svůj budoucí majetek, platí jen potud, pokud nepřesahuje polovinu tohoto majetku. • ochrana věřitelů? - § 1893 převzetí majetku ⇒ dostává se do rozporu s darováním! • § 2058/2 – Darování věci, kterou dárce nemá, je platné, jen zaváže-li se dárce ve smlouvě věc nabýt. • § 2065 – vědomé darování cizí věci – povinnost k náhradě škody (např. náklady sporu o vydání věci), právo odstoupit od smlouvy a dar vrátit (X darování cizí věci nevědomky – postupuje se podle ustanovení o omylu a podle obecné úpravy náhrady škody) • BEZPLATNOST • obdarovaný může spolu s darem splnit příkaz (viz dále) nebo nějakou povinnost, ale nesmí to být plnění majetkové povahy dárci 74


Občanské právo hmotné IV, B.1 Darování • § 2061 – smíšená darovací smlouva (negotium mixtum cum donatione) – Bylo-li ujednáno, že i dárce bude navzájem obdarován, jedná se o darování jen vzhledem k tomu, oč hodnota plnění jedné strany převyšuje hodnotu plnění druhé strany. • DOBROVOLNOST • darováním není plnění právní povinnosti, ale na újmu dobrovolnosti darování není plnění společenské/mravní povinnosti • PŘEVOD VLASTNICTVÍ • úmysl stran, nemusí být explicitně vyjádřeno • § 2059 – zvláštní klauzule rebus sic stantibus – jen u konsenzuálního darování, odepření daru (ne revokace!) za dvou předpokladů • Zavázal-li se dárce odevzdat dar po uzavření smlouvy, může od smlouvy odstoupit a odevzdání daru odepřít, změní-li se po uzavření smlouvy okolnosti do té míry, že by plnění podle smlouvy (1)vážně ohrozilo dárcovu výživu nebo (2)plnění dárcovy vyživovací povinnosti. Odevzdal-li již dárce část daru, může od smlouvy odstoupit jen ohledně toho, co dosud nesplnil. • darování je třeba odlišovat od veřejné sbírky (zákon č. 117/2001 Sb., o veřejných sbírkách) – oprávněna pouze právnická osoba, předem stanoven veřejně prospěšný účel, atd. • dále úpravu darování v NOZ nepoužijeme na darování orgánů a tkání (zákon č. 285/2002 Sb., transplantační zákon) – zvláštní právní úprava • též rozlišujeme tzv. LIBERALITY - § 2055/2 – Plnění z pouhé společenské úsluhy není darováním, je-li z chování stran zřejmé, že se nechtějí smluvně vázat. • projev vůle tu nesleduje právní následky • pohnutky liberalit: • • • •

a) plnění motivovaná společenskými konvencemi (dýško) b) zdvořilost, přátelství či kolegialita (pozvání na večeři) c) občanská ochota, dobročinnost d) dárky odpovídající společenským zvyklostem či rodinným poměrům (kniha k narozeninám)

Vznik a obsah darovací smlouvy • pojmovým znakem darovací smlouvy jsou takové projevy vůle dárce a obdarovaného, z nichž je smluvníkům zřejmé, že na sebe berou právní závazek, a konsens těchto projevů • převažují prvky asynallagmitického kontraktu • spadá-li obligační a soluční jednání v jedno, netřeba obtěžovat soukromý styk formalitami • § 2057 – písemná forma – 1. při darování věci zapsané do veřejného seznamu (nejde jen o věci nemovité, ale i o ochranné známky, obchodní podíly apod.) – s podpisy na téže listině, 2. nedojde-li k odevzdání věci zároveň s projevem vůle darovat a přijmout dar (zákon vyloučil povinnost dárce platit při prodlení úrok z prodlení, obdarovaný tak bude oprávněn požadovat jen samotný dar ⇒ tento přístup lépe odpovídá povaze darovací smlouvy jako smlouvy bezúplatné)

Modality darování • renumeratorní (odměnné) darování § 2060 • bylo-li někomu něco dáno z uznání nebo vzhledem k jeho zásluhám nebo jako zvláštní odměna, je to darování, pokud na to příjemce neměl již dříve právo • vzájemné (obapolné) darování § 2061 • poskytnutí si daru oběma stranami • X směna – tady se sleduje obohacení! • viz smíšená darovací smlouva • darování podpory § 2062 • závazek dárce, že bude pravidelně podporovat obdarovaného • právo na podporu přechází na dědice, jen pokud to bylo výslovně ujednáno • ustanovení nezmiňuje zvláštní pravidlo ohledně jiných případů právního nástupnictví (zejména při přeměnách právnických osob), tehdy se tudíž uplatní obecná pravidla • darování s příkazem § 2064 • příkaz, aby obdarovaný něco vykonal • splnění příkazu může dárce požadovat, jen pokud už sám plnil 75


Občanské právo hmotné IV, B.1 Darování • je-li splnění příkazu ve veřejném zájmu, může splnění příkazu po dárcově smrti požadovat také příslušný orgán veřejné moci nebo právnická osoba oprávněná takový zájem hájit (analogie se závětí s příkazem) • nesplnění příkazu – nemá za následek zrušení závazku z darovací smlouvy • příkaz obdarovat třetí osobu – srovnání § 1767/2 • darování pod podmínkou § 548 • váže poskytnutí daru na splnění suspenzivní nebo rezolutivní podmínky • termínované darování § 550 • doložka času = přenechání daru jen na určitou dobu (blíží se výpůjčce) • darování s účelovým určením • obdarovaný použije dar k určitému účelu, účel posuzujeme jako kauzu • vylákání daru –¿ obdarovaný použije dar jinak – relevantní omyl zakládající neplatnost

DAROVÁNÍ PRO PŘÍPAD SMRTI (donatio mortis causa) § 2063 • • • •

darování závislé na podmínce, že obdarovaný dárce přežije přechod vlastnictví vázán na smrt dárce (dostává se do kolize s dědickým právem) NOZ stejně preferuje odkaz podle ustanovení o darování se řídí za splnění 3 podmínek: • obdarovaný přijme dar • dárce se výslovně vzdá práva dar odvolat • dárce o tom vydá listinu

• věcný rozdíl je zejména v tom, že odkaz je odvolatelný, zatímco při darování pro případ smrti dar odvolat nelze, rovněž co do formalit jsou pro oba případy předepsány různé náležitosti

Zvláštní ustanovení o platnosti darování • řeší se darovací způsobilost • § 2066 – Osoba omezená ve svéprávnosti je způsobilá darovat a přijmout dar malé hodnoty nebo dar vzhledem k okolnostem obvyklý. • § 2067 – Darování osobě, která provozuje zařízení, kde se poskytují zdravotnické nebo sociální služby, anebo osobě, která takové zařízení spravuje nebo je v něm zaměstnána, je neplatné, stalo-li se v době, kdy dárce byl v péči takového zařízení nebo jinak přijímal jeho služby. • nepoužije se, je-li obdarovaný osobou dárci blízkou • po vzoru některých moderních zákoníků se berou v úvahu situace, ve kterých je rozhodovací volnost dárce ovlivnitelná závislostí na prostředí apod. • neplatnost je relativní, může se jí dovolat jen dárce

Odvolání daru • dar je zásadně neodvolatelný – tuto zásadu NOZ výslovně neuvádí, neboť plyne z obecnější zásady závaznosti smluv • připouští se však výjimky – lze odvolat pro nouzi anebo pro nevděk

Odvolání daru pro nouzi • § 2068 – Upadne-li dárce po darování do takové nouze, že nemá (1.)ani na nutnou výživu vlastní nebo (2.)nutnou výživu osoby, k jejíž výživě je podle zákona povinen, může dar odvolat a požadovat po obdarovaném, aby mu dar vydal zpět nebo zaplatil jeho obvyklou cenu, nanejvýš však v tom rozsahu, v jakém se dárci nedostává prostředků k uvedené výživě. Obdarovaný se může této povinnosti zprostit poskytováním toho, co je k této výživě potřeba. • namísto revokace by přišlo vhod nazvat to redukce darování (protože se dar vrací jen v tom rozsahu nutné výživy) • obdarovaný nemá tuto povinnost, je-li sám v obdobné nouzi • právo odvolat dar nemá dárce, který si stav nouze přivodil úmyslně nebo z hrubé nedbalosti! (např. propil majetek, marnotratník) • toto právo je osobním oprávněním dárce, trvá po dobu jeho života a jeho smrtí zaniká, leč neuplatní-li je dárce, mohou je za stanovených podmínek uplatnit i ti, k nimž je dárce k vyživovací povinnosti zavázán • bylo-li obdarováno více osob, je ta, která byla obdarována dříve, povinna plnit jen v tom rozsahu, v jakém k výživě nestačí příspěvek později obdarovaného 76


Občanské právo hmotné IV, B.2 Koupě a směna

Odvolání daru pro nevděk • § 2072 – Ublížil-li obdarovaný dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, že zjevně porušil dobré mravy, může dárce, neprominul-li to obdarovanému, od darovací smlouvy pro jeho nevděk odstoupit. Byl-li dar již odevzdán, má dárce právo požadovat vydání celého daru, a není-li to možné, zaplacení jeho obvyklé ceny. • zákon volí nešťastné vyjádření „zjevně porušil dobré mravy” → zjevný nevděk – nejde o porušení jakékoli právní povinnosti nebo nějakých etických pravidel, musí jít zkrátka o takovou amoralitu, že značným způsobem zasáhne do mezilidských vztahů • za zásadní důvody pro odvolání se považuje – pomluvy, nactiutrhání, fyzické ublížení, atd. – dosud to naplňovalo „hrubý nevděk” (stará úprava), avšak podle dosavadní judikatury se třeba nevěra nepovažuje za důvod k odvolání • situace, kdy ani úmyslné jednání obdarovaného nezapříčiní důvod k odvolání – např. když se dárce chová hrubě a vyprovokuje obdarovaného • stejně tak jsou situace, kdy pouze nedbalostní jednání obdarovaného vyvolá důvod k odvolání • za nevděk se považuje také zjevné porušení dobrých mravů vůči osobě dárci blízké (odůvodňují-li to okolnosti) • nevděk činí obdarovaného co do jeho osoby nepoctivým držitelem – konstrukce je vadná, protože dárce může ještě i po „nevděku” prominout → správněji by tedy bylo, že až po odvolání daru se obdarovaný stane nepoctivým držitelem • lhůta pro odvolání daru je zkrácena z dosavadních tří let na dobu jednoho roku – ode dne, co obdarovaný dárci ublížil, dozví-li se to dárce později, tak ode dne, kdy získal vědomost o důvodu pro odvolání • je-li dar odvolán později a namítne-li to obdarovaný, soud k odvolání nepřihlédne (ale nejedná se o prekluzi, má to stejné účinky jako promlčení) • právo odvolat dar přechází na dárcova dědice, zabránil-li obdarovaný dárci v odvolání daru nebo zabránila-li v tom dárci vyšší moc • odstraňuje tak nespravedlnost staré úpravy, kdy dokonce ani zavraždění dárce obdarovaným nezakládalo dárcovým dědicům oprávnění dar odvolat • dědic dárce může dar odvolat nejpozději do 1 roku od smrti dárce

Společná ustanovení • vzdá-li se dárce při darování mezi živými (zadní vrátka pro donatio mortis causa) předem práva odvolat dar pro nouzi nebo nevděk, nepřihlíží se k tomu – kogentní pravidlo • pojí-li se s darem povinnost zavazující obdarovaného podle darovací smlouvy, ruší se odvoláním daru pro budoucnost • nemá-li již obdarovaný dar ani jeho plnou hodnotu, zavazuje ho odvolání daru k vydání toho, co mu z obohacení ještě zbývá; to neplatí, zbavil-li se daru, aby vydání zmařil, anebo odvolal-li dar pro nevděk samotný dárce • velké plus pro obdarovaného • nedomyšlené – když obdarovaný zavraždí dárce, dědicové budou revokovat, ale obdarovaný už dar nemá, tak se jim vysměje • vleklý spor o to, jaké jsou účinky revokace – převládá názor, že revokací se ruší účinky darování, čímž se ruší darovací smlouva a zanikne vlastnické právo obdarovaného účinností revokace (poté je na místě reivindikační žaloba ze strany dárce)

Odpovědnost stran • u konsenzuálního darování se dárce může dostat do prodlení (i když bezúplatné, dárce pořád ještě nevydal dar) • neuplatní se odpovědnost za vady, přesto dárce povinen upozornit na vady, o nichž ví → odpovídal by pak za škodu způsobenou vadou (nikoliv nároky z odpovědnosti za vady), v těchto případech může také obdarovaný od smlouvy odstoupit a dar vrátit (§ 2065)

Zdroje • NOZ, důvodová zpráva, přednáška, seminář Elischer 77


Občanské právo hmotné IV, B.2 Koupě a směna

Otázka B 2. Koupě a směna KOUPĚ * neobchodní kupní smlouva SOZ + obchodní kupní smlouva v Obch. Z → NOZ integrovalo obojí + přidalo spotřebitelskou smlouvu do toho

ZÁKLADNÍ ÚPRAVA • právní základ pro ekonomickou směnu (zboží ↔ peníze) - základní rozdíl od směnné §2184-2188 ( zboží - zboží = bez placení) • rozděleno do 2 částí • obecná část (2079-2157) • dopadá na všechny druhy kupních smluv rozděleno na movité a nemovité • koupě závodu (§2175 a násl.) • zvláštní část - prodej zboží v obchodě (2158 a násl.) • spadá do rámce spotřebitelský smluv, • je zaměřena na rozumnou ochranu spotřebitele (klasické je použití kogentních norem) zákon č.634/92, o ochraně spotřebitele - doplňuje úpravu ze strany reklamací

POJEM • dvoustranné či vícestranné právní jednání, kde na 1 straně či na obou vystupuje 1 subjekt či subjektů více • Hlavní závazek prodávajícího • odevzdal předmět koupě (předat, nachystat na prodejně, odeslat) • umožnit kupujícímu nabýt vlastnické právo • hlavní závazek kupujícího • převzít předmět koupě • zaplatit kupní cenu

PODSTATNÉ NÁLEŽITOSTI KUPNÍ SMLOUVY • převod vl. práva • konsenzuální převod obecné pravidlo • převod vlastnického práva účinností smlouvy • nabyvatel nabývá: • práva a povinnosti s věcí spojené ¡sub¿§1106 Kdo nabude vlastnické právo, nabude také práva a povinnosti s věcí spojená.¡/sub¿ • také závady ¡sub¿(závady, které nepřejdou, zanikají) §1107¡/sub¿ Věc určená jednotlivě §1099 — Účinností smlouvy(výjimky – ujednáno něco jiného nebo stanoví-li zákon něco jiného — Věci zapisované do rejstříku— Zápisem — Věci druhově určené §1101— Odlišením/ oddělením — Nemovitosti §1105—Zápisem (nad 16 m2) — Při nákupu v obchodě —Předáním věci (samoobslužný – zaplacením kupní ceny)— CP na řád— Rubopisem a smlouvou k okamžiku předání — CP na jméno— Účinností smlouvy — CP zaknihovaný— Zápisem na účet vlastníka — CP na doručitele— převodem — • kupní cena (její určení) • rozhodující je ujednání stran • nemusí být určena přesnou cifrou - musí být dostatečně určitá tzn. musí vyplývat ze způsobu jejího určení 78


Občanské právo hmotné IV, B.2 Koupě a směna • cenová doložka §2154 - upravuje se kupní cena dodatečně s přihlídnutím k výrobním nákladům • předmět koupě věc dle §489 • jakost a provedení (§2095) • rozhodující je ujednání • není-li ujednáno vhodných pro účel patrný ze smlouvy; jinak pro účel obvyklý. • určení vzorkem nebo předlohou (§2096) • musí mít předmět vlastnosti odpovídající vzorku či předloze • balení (§2097) • rozhodující je ujednání • není-li ujednání – podle zvyklostí, nejsou-li ani ty způsobem potřebným pro uchování • množství plnění s možnou odchylkou (§2098) • plnění dle ujednání: přesně nebo přibližně ¡sub¿(přesné množství z přibližného určí prodávající, přičemž odchylka může být 5%)¡/sub¿ • druhy • movitá věc (2085) - mobiliární koupě, ¡sub¿rozhoduje stav v jakém má osoba věc nabýt do vlastnictví¡/sub¿ • každá koupě: • jejímž předmětem není nemovitost • smlouva o dodání spotřební zboží, které je nutno sestavit • části nemovitosti, která se koupí má stát movitou • budoucí věc - dodání věci, která má být teprve vyrobena • kupní smlouva X smlouva o dílo – ten, komu má být věc prodána dodá část materiálu • kupní smlouva bez určení kupní ceny • týž nebo srovnatelný předmět + v době uzavření smlouvy + za obdobných podmínek obvykle prodává • přebytek (§2093) – dodá-li se větší množství – je smlouva i na toto, není-li to odmítnuto • nemovitá věc (§2128) • vždy písemně (§560) !!!! • nabývá se vlastnictví zápisem do seznamu (§2128/2 + §1105) • obchodní závod (§2175)(§502) • organizovaný soubor jmění vytvořený podnikatelem k provozování jeho činnosti • není zvláštní smluvní typ ¡sub¿(původně byl v Obch.Z. samostatně, dnes ale v obecné části, s některými zvláštnostmi)¡/sub¿ • koupě závodu • nabývá kupující vše, co k závodu náleží – možnost vyloučení, neztratí-li samostatnost • převod zaměstnavatele §338 ZP • platí to i o koupi části závodu, za předpokladu, že část tvoří samostatnou org. jednotku (2183) • kupující se stává věřitelem pohledávek a dlužníkem dluhů, které k závodu patří • z dluhů však kupující přejímá jen ty, o jejichž existenci věděl nebo ji alespoň musel rozumně předpokládat

DRUHY KUPNÍ SMLOUVY • 1. hledisko • obecná kupní smlouva • kupní smlouva prodeje zboží v obchodě §2158 • 1. ustanovení zvláštní + co není upraveno, použijeme ustanovení obecné • prodávající musí být podnikatel (§420) a na druhé straně je nepodnikatel • 2. hledisko - movitá věc x nemovitá věc x závod • 3. hledisko 79


Občanské právo hmotné IV, B.2 Koupě a směna • podle vzoru a předlohy X koupě na zkoušku (2150) X výhrada lepšího kupce (§2152) X svépomocný prodej §2126

ODPOVĚDNOST ZA VADY • objektivní odpovědnost ze zákona (vada zde musela být již při dodání a musím to dokázat – jiná úprava pro spotřebitele) • §2099 a násl. práva z vadného plnění (nepoužívá se termín odpovědnost, obecně je snaha vyhnout se termínu odpovědnost) • (1) Věc je vadná, • nemá-li vlastnosti stanovené v § 2095 a 2096 viz. výše. • Za vadu se považuje i plnění jiné věci. • Za vadu se považují i vady v dokladech nutných pro užívání věci. • dodá • méně, ale v dokladech je napsáno, že dodává méně - není to vada, ale nesplnění • méně, ale v dokladech je více - vada kvantitativní (vada množství) • dělení (rozhodující není opravitelnost, ale intenzita) • vady vzniklé podstatným porušením smlouvy §2106 - nárok: • • • •

odstranit vadu dodáním nové věci bez vady nebo dodáním chybějící věci odstranit vadu opravou věci přiměřenou slevu z kupní ceny (accio cuanti minoris) odstoupení od smlouvy §2110

• uplatnění při podstatném porušení: • kupující musí prodávajícímu oznámit/ zvolit jaké právo chce při oznámení vady nebo bez zbytečného odkladu • jednou zvolený nárok nelze měnit bez souhlasu prodávajícího • nezvolí-li kupující své právo včas → nastupují práva dle §2107 • vady vzniklé nepodstatným porušením smlouvy • nárok: odstranit vadu nebo přiměřená sleva z kupní ceny

ZÁRUKA JAKOSTI §2113 A NÁSL. – SMLUVNÍ ZÁRUKA (GARANCE) • prodávající se zavazuje, že věc bude po určitou dobu způsobilá k použití pro obvyklý účel nebo že si zachová obvyklé vlastnosti • lze sjednat X lze být prohlášena prodejcem X lze být určena na obalu či v reklamě • § 2115 – začátek záruční doby běží od odevzdání věci kupujícímu nebo od dojití nebo uvedení do provozu • neodpovídá za vady, způsobí-li je nějaká vnější událost, ledažeby ji prodávající způsobil • ohlášení vad - reklamace, notifikace, není zde prekluze soud nevystupuje ex offo, musí být namítnuto = promlčení

ZVLÁŠTNÍ ODPOVĚDNOST ZA VADY (KOUPĚ V OBCHODĚ) • zahrnuto do spotřebitelského rámce - typická kogentnost • prodávající odpovídá za to, že věc při převzetí nemá vadu §2161 • vada do 6 měsíců od převzetí §2161/2 – projeví-li se vada do 6 měsíců, má se za to, že byla vadná již při převzetí • od 7. měsíce do 24. měsíce - důkazní břemeno je na kupujícím • sporné, ale zatím se všichni mí profesoři shodli, že je zde pořád 2 letá záruka, že je to jen terminologie • lhůta 80


Občanské právo hmotné IV, B.3 Vedlejší ujednání při kupní smlouvě • nelze zkrátit (nepřihlíží se k němu) – (1/2 u použitého) • může být dohodou, nebo výslovným prohlášením prodávajícího prodloužena stačí, je-li to prodloužení uvedeno na obalu/ v návodu/ v reklamě • na věci koupené před účinností NOZ, platí SOZ

PŘECHOD NEBEZPEČÍ ŠKODY • vlastník (převodem vlastnického práva přechází i nebezpečí škody) nebo • §2121 - koupě movité věci - převzetím věci • §2132 - výhrada vlastnického práva - převzetím věci • ujednáním • zvláštní úprava je-li někdo v prodlení

SMĚNA §2184-2188 • strany se zavazují převést druhé straně vl. právo k věci • vždy na základě závazku druhé k převodu jiné věci za první • nahodilá zkáza věci • před přechodem nebezpečí škody na věci – hledí se na smlouvu, jako by nebyla uzavřena • nahodilé zhoršení věci pod 1/2 • druhá strana má právo odstoupit od smlouvy • jiné (menší) jde k tíži zcizitele • přisměně úhrnkem • zkáza nebo zhoršení věci postihuje přejímatele, nebyl-li jinak celek znehodnocen pod 1/2 • plody a užitky • do momentu, kdy se má odevzdat náleží zciziteli • od té doby přejímateli, i když mu věc nebyla fyzicky předána • ostatní dle kupní smlouvy

Zdroje • přednáška LS • seminář Šustek a poznámky z prezentace na semináři • Komentář k NOZ Pražák

Otázka B 3. Vedlejší ujednání při kupní smlouvě • další ujednání účastníků vlastní kupní smlouvy • NOZ zpřesňuje a rozšiřuje vedlejší ujednání při kupní smlouvě • demonstrativní výčet • • • • • • • •

Výhrada vlastnického práva (§ 2132 – 2134 NOZ) Výhrada zpětné koupě (§ 2135 – 2138 NOZ) Výhrada zpětného prodeje (§ 2139 NOZ) Předkupní právo (§ 2140 – 2149 NOZ) Koupě na zkoušku (§ 2150 – 2151 NOZ) Výhrada lepšího kupce (§ 2152 – 2153 NOZ) Cenová doložka (§ 2154 – 2156 NOZ) Jiná vedlejší ujednání (§ 2157 NOZ) 81


Občanské právo hmotné IV, B.3 Vedlejší ujednání při kupní smlouvě

Výhrada vlastnického práva • vyhradí-li si prodávající k věci vlastnické právo, má se za to, že se kupující stane vlastníkem teprve úplným zaplacením kupní ceny • nebezpečí škody na věci na kupujícího přechází již jejím převzetím • výhrada vlastnického práva působí vůči věřitelům kupujícího jen tehdy, bylo-li ujednání pořízeno ve formě veřejné listiny; výhrada vlastnického práva ujednána ohledně věci zapsané do veřejného seznamu, působí vůči třetím osobám, jen byla-li do tohoto seznamu zapsána

Výhrada zpětné koupě z ujednání o výhradě zpětné koupě vzniká kupujícímu povinnost převést na požádání věc prodávajícímu za úplatu zpět kupující vrátí prodávajícímu věc v nezhoršeném stavu a prodávající vrátí kupujícímu kupní cenu lze uplatnit na věc movitou i nemovitou výhrada zpětné koupě zavazuje dědice a právo na zpětnou koupi lze zcizit, jen je-li to výslovně ujednáno vynaložil-li kupující na věc náklad k jejímu zlepšení, anebo mimořádný náklad pro její zachování, náleží mu stejná náhrada jako poctivému držiteli • není-li ujednána lhůta pro vrácení, platí lhůta obecná – tříletá pro věci movité, desetiletá pro věci nemovité • • • • •

Výhrada zpětného prodeje • ujednání, kterým si kupující vymíní, že věc prodá prodávajícímu zpět – obdobně dle ustanovení o výhradě zpětné koupě

Předkupní právo • předkupník a koupěchtivý • ujedná-li si předkupník k věci předkupní právo, vzniká dlužníku povinnost nabídnout věc předkupníkovi ke koupi, pokud by ji chtěl prodat třetí osobě (koupěchtivému) • zvláštním ujednáním lze rozšířit i na jiné způsoby zcizení • náleží-li předkupní právo několika osobám společně, mohou je uplatnit jen v celku; zanikne-li však předkupní právo některé z nich, nebo neuplatní-li je, mohou zbývající předkupníci předkupní právo uplatnit v celku • výhrada předkupního práva zavazuje dědice a předkupní právo lze zcizit, je-li to výslovně ujednáno • povinnost prodávajícího nabídnout věc předkupníkovi ke koupi dospěje uzavřením smlouvy s koupěchtivým • nabídku učiní prodávající předkupníkovi ohlášením všech podmínek, při nabídce se vyžaduje oznámení obsahu smlouvy uzavřené s koupěchtivým; nabídka ke koupi nemovité věci vyžaduje písemnou formu • přijme-li předkupník nabídku, uskuteční se koupě mezi prodávajícím a předkupníkem za týchž podmínek, jaké prodávající dohodl s koupěchtivým • předkupník zaplatí kupní cenu v ujednané lhůtě, jinak do osmi dnů po nabídce u věci movité a u nemovité věci do tří měsíců po nabídce – nezaplatí-li, právo zaniká

Koupě na zkoušku • kdo koupí věc na zkoušku, kupuje s podmínkou, že věc ve zkušební lhůtě schválí • sjednaná zkušební lhůta, jinak tři dny od uzavření smlouvy u movitých a jeden rok od uzavření smlouvy u nemovitých věcí • nepřevzal-li kupující věc, má podmínka povahu podmínky odkládací - zmařena, jestliže kupující nesdělí prodávajícímu ve zkušební době, že věc schvaluje • převzal-li kupující věc, má podmínka povahu podmínky rozvazovací; kupující věc schválil, neodmítl-li ji ve zkušební době. • kupující nemá právo věc odmítnout, nemůže-li ji vrátit ve stavu, v jakém ji převzal

Výhrada lepšího kupce • uzavřením kupní smlouvy s výhradou lepšího kupce nabývá prodávající právo dát přednost lepšímu kupci, přihlásí-li se v určené lhůtě – u movitých věcí tři dny a u nemovitých věcí jeden rok od uzavření smlouvy • zda je nový kupec lepší, rozhoduje prodávající (může dát například přednost novému kupci, ačkoli první nabízí vyšší cenu)

Cenová doložka • je-li ujednána cenová doložka, upraví se kupní cena věci dodatečně s přihlédnutím k výrobním nákladům 82


Občanské právo hmotné IV, B.4 Výprosa. Výpůjčka. • neurčí-li se, které náklady jsou rozhodné, mění se kupní cena v poměru k cenovým změnám hlavních surovin potřebných k vyrobení věci • neurčí-li strany, která doba rozhoduje pro posouzení cenových změn, přihlédne se k cenám v době uzavření smlouvy a v době, kdy měl prodávající věc dodat • práva a povinnosti stran z cenové doložky zaniknou, neuplatní-li oprávněná strana svá práva u druhé strany bez zbytečného odkladu po dodání věci * NOZ připouští také jiné než výslovně upravené vedlejší ujednání - Ujednají-li strany jiné výhrady nebo podmínky připouštějící změnu nebo zánik práv a povinností z kupní smlouvy, zaniká výhrada nebo podmínka nejpozději do jednoho roku od účinnosti kupní smlouvy, pokud ji neuplatnil v této lhůtě ten, kdo je z výhrady nebo podmínky oprávněn.


NOZ Důvodová zpráva komentář (http://obcanskyzakonik.justice.cz/smluvni-pravo/konkretni-zmeny-ve-zvlastni-casti/kupni-smlouva/) přednáška Koupě, směna - prof. JUDr. Jiří Švestka, DrSc.

Otázka B 4. Výprosa. Výpůjčka. Výprosa • Zařazení: část čtvrtá relativní majetková práva → hlava II. Závazky z právních jednání → díl 2 Přenechání věci k užití jinému → oddíl 1 Výprosa • § 2189 - § 2192 • Jinak také prekariární smlouva • Starý občanský zákoník výprosu neupravuje • Upraveno v NOZ kvůli velké četnosti těchto smluv – zejména kvůli náhradě škody • Subjekty – půjčitel, výprosník • Půjčitel přenechá věc výprosníkovi k užívání • Bezplatně • Není ujednáno na jakou dobu a pro jaký účel je věc přenechána k užívání • Půjčitel může požadovat věc vrátit dle libosti • Výprosník nemůže vrátit věc v době, kdy by tím půjčiteli způsobil obtíže • Lze to, pokud s tím půjčitel souhlasí • Nahrazení škody výprosníkem • Nahrazuje vždy, nemusí, pokud prokáže, že věc užíval způsobem přiměřeným její povaze • Pokud výprosník dovolí, aby věc užíval někdo jiný, bez souhlasu půjčitele, nahradí škodu • Nemusí, pokud by ke škodě došlo i jinak • Ztráta věci • Výprosník nahradí škodu • Pokud se věc najde, výprosník si jí nemůže proti vůli půjčitele ponechat, vrátí ji a dostane zpět náhradu, kterou za ni zaplatil

Výpůjčka • Zařazení: část čtvrtá relativní majetková práva → hlava II. Závazky z právních jednání → díl 2 Přenechání věci k užití jinému → oddíl 2 Výpůjčka • § 2193 - § 2200 • Subjekty – půjčitel, vypůjčitel • Úprava navazuje na starý občanský zákoník, upraveno – odstraněno nemístné zjednodušení • Rozdíl od výprosy • je ujednána doba, na kterou je věc půjčena 83


Občanské právo hmotné IV, B.5 Nájem (obecně) • pokud je ujednán účel, musí vypůjčitel věc bez zbytečného odkladu začít užívat a po splnění účelu jí bez odkladu vrátit • půjčuje se nezuživatelná věc • bezplatné užívání • Práva a povinnosti vypůjčitele • vypůjčitel nabývá právo věc užívat ujednaným způsobem, pokud nebyl ujednán, tak způsobem přiměřeným povaze věci • vypůjčitel není oprávněn věc přenechat jiné osobě bez souhlasu půjčitele • vypůjčitel může vrátit věc předčasně, pokud tím způsobí půjčiteli obtíže, tak pouze s jeho souhlasem • náklady spojené s užíváním věci nese vypůjčitel ze svého • při potřebě mimořádných nákladů může vypůjčitel věc půjčiteli předat, aby je vynaložil sám • pokud půjčitel nechce nebo nemůže vynaložit mimořádné náklady, vynaloží je vypůjčitel, náleží mu za to náhrada jako nepřikázanému jednateli • práva a povinnosti půjčitele • věc musí být způsobilá k užívání, pokud způsobí škodu vada věci, kterou půjčitel vypůjčiteli zatajil, musí mu nahradit škodu z toho vzniklou • půjčitel poučí vypůjčitele, jak věc užívat, neplyne-li z okolností, že toho není zapotřebí. Pokud tak neučiní, nahradí vypůjčiteli škodu z toho vzniklou • půjčitel nemá právo domáhat se předčasného vrácení věci, jen pokud vypůjčitel použije věc v rozporu se smlouvou • pokud to bylo ujednáno, může se domáhat předčasného vrácení věci, pokud věc potřebuje dříve z důvodu, který nemohl při uzavření smlouvy předvídat • práva půjčitele a vypůjčitele musí být uplatněna do 3 měsíců od vrácení věci • soud je nepřizná, namítne-li druhá strana opožděné uplatnění práva

Otázka B 5. Nájem (obecně) Část čtvrtá Relativní majetková práva, Hlava II Závazky z právních jednání, Díl 2 Přenechání věcí k užití jinému, Oddíl 3 Nájem § 2201 – §2331 • • • •

Nájem označuje závazek, právním titulem je nájemní smlouva. Rozdíl mezi nájmem a pachtem – nájemce užívá, pachtýř také požívá (bere plody a užitky). Rozdíl mezi nájmem a výpůjčkou – výpůjčka je bezplatná. Náležitosti nájemní smlouvy identifikace stran, identifikace předmětu nájmu a to, že to bude za úplatu (výrazná změna od předchozí úpravy – snaha aby byla smlouva spíše než neplatná).

Podstata nájmu • Základní ustanovení (§ 2201) – nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. • Předmět nájmu (§2202) • hmotná nezuživatelná věc movitá i nemovitá, možnost i věci budoucí. Je-li pronajímaná věc zapsána ve veřejném seznamu, je možné zapsat do tohoto seznamu i nájemní právo. K tomu je nutný souhlas majitele věci (§2203). Neníli ujednána doba nájmu, jedná se o dobu neurčitou. Je-li ujednána doba nájmu delší 50 let, považuje se za smlouvu na dobu neurčitou s tím, že v prvních 50 letech trvání lze nájem vypovědět jen z ujednaných důvodů v ujednané době (§2204).

Pronajímatel: • Povinnosti (§2205) • V pořádku předat - i s příslušenstvím (§2206), pronajímatel neodpovídá za vadu, o které obě strany věděly a zároveň nebrání v užívání (§2207 (2)) • Udržovat ve stavu vhodném k užívání - ale běžnou údržbu provádí nájemce (§2207(1)) – možnost smluvní úpravy na obě strany. Pokud nájemce vyzve pronajímatele k odstranění vady způsobující obtíže při užívání předmětu nájmu, a pronajímatel ji bez zbytečného odklady neodstraní, má nárok na slevu z nájmu, nebo může opravu provést 84


Občanské právo hmotné IV, B.5 Nájem (obecně) sám a následně úhradu účelně vynaložených nákladů požadovat od pronajímatele. Znemožňuje, nebo ztěžuje-li vada zásadním způsobem užívání, může nájemce smlouvu vypovědět bez výpovědní lhůty (§2208(1)). Platí 6ti měsíční lhůta, námitka relativní neplatnosti. Nezbytné opravy musí nájemce strpět (§2210 (1)), při jejich větším rozsahu má nájemce právo na slevu z nájmu (§2210(2)), popřípadě při nemožnosti užívání právo na poskytnutí jiné věci od pronajímatele, nebo výpověď bez výpovědní doby (§2210(3)). • Zajistit nerušené užívání – pronajímatel nemůže o své vůli věc měnit (§2209), nájemce se může o svá práva založená nájemním vztahem brát sám (§2211), nebo v případě sporu o vlastnictví věci nebo vztahu k věci, musí to nájemce oznámit pronajímateli a může požádat o ochranu (§2212 (1)). Neposkytne-li pronajímatel ochranu, může nájemce vypovědět bez výpovědní doby (§2212 (2)). Oznámil-li nájemce včas rušení práva třetí osobou pronajímateli, má nárok na slevu z nájmu (§ 2212 (3))

Nájemce: • Povinnosti: • Platit nájemné (§2213, §2201) v ujednané výši, nebo cena obvyklá, možno plnit i jinak než v penězích (§2217), měsíčně pozadu (§2218) • Užívat jako řádný hospodář a užívat k obvyklému účelu (§2213) • Oznamování vad pronajímateli (§2214) • Strpět po oznámení prohlídku předmětu nájmu pronajímatelem, strpět nezbytnou údržbu/opravy prováděné pronajímatelem, při nutných naléhavých opravách se oznámení nevyžaduje (§2219(1)), vzniknou-li nájemci z této činnosti pronajímatele obtíže větší než nepodstatné, má nárok na slevu z nájmu (§2219 (2)) • Provádění změn na předmětu nájmu je možné jen s písemným souhlasem pronajímatele a na náklad nájemce, dojde-li tím k zhodnocení, vyrovnají se po skončení nájmu (§2220 (1)). Provede-li nájemce změnu bez souhlasu pronajímatele, může být vyzván k odstranění nejpozději ke skončení nájmu, neuposlechne-li, může mu pronajímatel dát výpověď bez výpovědní doby (§2220(2)).

Podnájem (§ 2215) • Nájemce je oprávněn se souhlasem pronajímatele zřídit další osobě užívací právo k předmětu nájmu nejdéle na dobu trvání nájmu. • Zřízení podnájmu bez souhlasu pronajímatele je hrubým porušením nájemcových povinností. • Za pronajatou věc odpovídá nájemce stejně, jako by ji užíval sám (§ 2216)

Změna vlastnictví předmětu nájmu • Generální sukcese s výjimkou povinností nezakotvených v zákoně, o kterých nový vlastník nevěděl (§ 2221). • Strana nemá právo vypovědět na základě změny vlastníka nájemní smlouvu, při opačném ujednání nejpozději do tří měsíců, kdy se strana dozvěděla, kdo je protistranou, to neplatí, jedná-li se o pronájem bytu (§2224). Neměl-li nový vlastník rozumný důvod pochybovat, že kupuje věc, která není pronajata, může nájem vypovědět ve lhůtě 3 měsíců u nemovitosti a 1 měsíce u movitosti (§2222). • Strana, která nájem vypoví, poskytne druhé straně přiměřené odstupné (§2223)

Skončení nájmu • Společné rysy • Předání majiteli ve stejném stavu jako při převzetí od majitele s přihlédnutím k obvyklému opotřebení (§2225) • V době 3 měsíce před skončením nájmu musí nájemce strpět prohlídky dané věci ze strany pronajímatele a nového zájemce, o prohlídce upozorní pronajímatel nájemce přiměřeně předem. (§2233) • Pronajímatel má právo na úhradu pohledávky vůči nájemci zadržet movité věci které má nájemník na věci, nebo v ní (§2234) • Uběhnutím ujednané doby • Dohodou stran • Výpovědí • S výpovědní dobou • Byla-li smlouva na dobu určitou, pak jen bylo-li tak ujednáno ve smlouvě (§2229) • Byla-li smlouva na dobu neurčitou pak výpověď bez udání důvodu s výpovědní dobou 1 měsíc pro věci movité a 3 měsíce pro nemovitosti. • Bez výpovědní doby 85


Občanské právo hmotné IV, B.6 Nájem bytu • • • •

nadměrné opotřebování, hrozí zničení věci (§ 2228) nezaplacení nájemného ani do dne splatnosti dalšího nájmu (§2228 (4) stane-li se věc bez zavinění nájemce nezpůsobilou k ujednanému účelu (§2227) porušení povinností zvlášť závažným způsobem (§2232)

• Odstoupením od smlouvy • Zánikem věci – částečný zánik – nárok na slevu nebo okamžitou výpověď (§2226) • Prodloužení smlouvy • Nájemce fakticky pokračuje v nájmu, pokud ho pronajímatel do 1 měsíce nevyzve k odevzdání věci, prodlužuje se smlouva opět o sjednanou dobu, nejdéle však o rok (§2230)


zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník přednáška OPH III Důvodová zpráva Občanské právo pro každého (Eliáš, Havel, Bezouška, Šustrová)

Otázka B 6. Nájem bytu Hlavní žvláštnosti ve srovnání s obecnou úpravou nájmu a možnosti ujednání ve smlouvě • Náležitosti nájemní smlouvy k bytu: shoda na předmětu nájmu a užívání. Obecně vyžadována písemná formy, nedostatek formy nemůže namítnout pronajímatel (§2237). • Vztahuje se jen na dlouhodobé bydlení, nikoliv na pronájem k rekreačním/krátkodobým účelům (§2235 (2)). • Oproti obecné úpravě daleko podrobnější úprava - potřeba bydlení je považována za jednu ze základních potřeb spory z nájemního bydlení bývají emotivnější a více na krev • Dále zde vidíme snahu, aby nájemní smlouva byla spíše platná – odstranění přehnaného formalismu předchozí úpravy. • Zvýšená ochrana nájemníka (podobné spotřebitelskému vztahu – nájemník je slabší stranou) – větší množství kogentních ustanovení, pro obecný nájem jsou použita především dispozitivní ustanovení, v případě nájmu bytu toto neplatí! • Důležitý § 2235 – strany si nemohou ujednat nic, co by zkrátilo práva nájemníka, nebo (dle § 2239) by byla stanovená povinnost zjevně nepřiměřená (hlásit každou návštěvu měsíc dopředu a podobně), nebo jakákoliv smluvní pokuta – k takovým ujednáním se nepřihlíží, zbytek smlouvy zůstává v platnosti. Nutno odlišovat od ustanovení § 2256 (2) dle kterého pronajímatel může udělit pokyny pro zachování náležitého pořádku obvyklého místních poměrů (např domovní řády, pravidla pro užívání společných prostor...). • Možno pronajímat k bytovým účelům i prostory, které k tomu nebyly zkolaudovány (o platnosti nájemní smlouvy nemůže rozhodovat stavební úřad - § 2236), může se jednat o vhodnou kancelář a podobně. • Přechodné ustanovení § 3074 – ode dne nabytí účinnosti 89/2014 se nájemní vztahy řídí tímto zákonem. To neplatí pro práva a povinnosti vzniklé před tímto datem (např nárok na slevu z nájmu).

Povinnosti nájemce • Platit nájemné • Není-li stanovené ve smlouvě, pak dle § 2246 ve výši obvyklé pro dané místo a čas. To samé platí pro výši plateb za služby spojené s užíváním bytu, nejsou-li ve smlouvě ujednány, platí ustanovení §2247(2) – voda, odpad, teplo, péče o společné prostory (světlo, úklid...), koncesionářské poplatky za televizi a rozhlas, provoz výtahu, čištění komína. • Možnost dojednání každoročního zvyšování nájemného dle § 2248. • I bez dojednání platí §2249 – je respektováno právo pronajímatele na nesnižování zisku z nájmu díky inflaci – jednou za 12 měsíců může pronajímatel navrhnout zvýšení nájmu, to nesmí v posledních 3 letech převýšit 20% ani nesmí překročit výši srovnatelného nájemného obvyklého v daném místě. V případě postoupení soudu, může soud nařídit nájemné vyšší než původní pronajímatelův návrh a zároveň i zvýšit o více než 20% za poslední 3 roky – stejná pravidla platí i pro opačný pohyb výše nájmu. Pokud je smlouva uzavřena před nabytím účinnosti 89/2014 a není-li v ní sjednáno zvyšování nájemného, není pronajímatel v prvním návrhu na zvýšení nájmu vázán výše uvedeným omezením – může považovat zvýšení nájemného až do výše obvyklé. • Zvýšit nájemné je možné i na základě stavebních úprav které trvale zlepší užitnou hodnotu pronajatého bytu či celkové podmínky bydlení v domě, a nebo jejich následkem budou trvalé úspory energie nebo vody (§2250) – pronajímatel může navrhnout zvýšení nájmu až o 10% účelně vynaložených nákladů ročně. Pokud nájemník nepřijme, 86


Občanské právo hmotné IV, B.6 Nájem bytu je možné soudně vymáhat, ale pronajímatel může požadovat zvýšení jen o 3,5% z účelně vynaložených nákladů ročně. • Strpět: • i bez souhlasu nájemce úpravy bytu nebo domu nařídí-li to orgán veřejné moci, nebo hrozí-li zvlášť závažná újma (§2259) • jedná-li se o úpravy z vůle pronajímatele, které nesnižují hodnotu bydlení a musí být proveditelné bez většího nepohodlí pro nájemce (typicky výměna oken) (§2260). V tomto případě dává pronajímatel vědět v předstihu 3 měsíců, sdělí povahu prací a nabídne náhradu za nepohodlí nájemníka – může se jednat o úhradu za jiné ubytování, zvýšení nákladů za dopravu do zaměstnání a podobně. Pokud pronajímatel splní zákonem stanovené podmínky a nájemce byt nevyklidí, je možné požadovat vyklizení soudní cestou – stanovena krátká 10 denní prekluzivní lhůta (§ 2262). • Oznamovat pronajímateli změny počtu osob žijících v bytě • Nesplnění povinnosti je považováno za závažné porušení povinností, které může vést až k výpovědi z nájmu (§ 2288)

Další ustanovení • Jistota (kauce) • je vratná peněžní částka , kterou skládá nájemce u pronajímatele (§2254) • maximální výše je stanovena jako šestinásobek měsíčného nájemného (bez poplatků za služby) • Oproti předchozí úpravě není povinnost pronajímatele držet kauci na samostatném účtu a okamžikem předání přecházejí do vlastnictví pronajímatele – nájemci zůstává pohledávka na její vrácení při skončení nájmu (plus úrok alespoň ve výši zákonné sazby). • Pronajímatel během nájmu z kauce nečerpá – veškeré pohledávky (nedoplatky, škody) se vypořádávají až při skončení nájmu. • Počet osob v bytě • Pronajímatel má právo požadovat aby v nájemcově domácnosti žil jen takový počet osob, který je přiměřený velikosti bytu a nebrání tomu, aby všechny mohly žít v obvyklých pohodlných a hygienických podmínkách (§2272 (3)). Není-li smlouvou dáno jinak, má nájemce právo přijímat do své domácnosti jakékoliv další osoby (§ 2272 (1)). Smlouvou nemůže být omezeno právo přijímat do domácnosti osoby blízké nebo další případy zřetele hodné (mj. Pečovatel, chůva, případně sluha) (§ 2272 (2)) • Následky smrti nájemce • Nájem může přejít na člena nájemcovi domácnosti, žijí-li v okamžiku smrti v bytě nájemce a nemají vlastní byt. (§ 2279). Nájem přechází jen na maximální dobu 2 let (s výjimkou nezletilých (do 20let jejich věku) a seniorů starších 70 let) • Rozlišení na dvě skupiny osob • Blízcí příbuzní (manžel, partner, rodiče, vnuk...) - stačí splnit základní pravidla a není potřeba souhlasu pronajímatele • Ostatní – potřeba souhlasu pronajímatele • Nájem je možné i zdědit – jakmile je jasné, na koho nájem přechází, mají strany tříměsíční lhůtu pro výpověď nájmu s dvouměsíční výpovědní dobou (§ 2283). Nájemní smlouva přechází v plném rozsahu, včetně délky nájmu. Táhne-li se dědické řízení, a není-li do 6ti měsíců znám dědic, má pronajímatel právo po těchto 6ti měsících právo na vyklizení bytu a vyklizením bytu nájem zaniká. Nepřevezme-li dědic majetek z vyklizeného bytu, má pronajímatel právo tyto věci prodat nebo uschovat na náklady nájemce (§2284). • Podnájem • Bydlí-li nájemce v bytě sám, může dát jinému část tohoto bytu do podnájmu i bez souhlasu pronajímatele (§2274), zde platí podmínka, že musí v daném bytě bydlet – jinak je vyžadován souhlas (písemný) pronajímatele. Nevyjádříli se pronajímatel do 1 měsíce od oznámení, presumuje se souhlas (§ 2275).

Skončení nájmu Uplynutím doby • Faktické pokračování v nájmu (konkludentní) – pokud nájemce užívá daný byt alespoň 3 měsíce po skončení nájmu a pronajímatel nevyzve nájemce v této lhůtě k vyklizení bytu, má se za to, že smlouva byla uzavřena opakovaně za stejných podmínek ( u delších smluv nejvýše na dobu dvou let) (§2285) 87


Občanské právo hmotné IV, B.7 Pacht

Výpovědí • v případě smlouvy na dobu neurčitou ze strany nájemce i bez udání důvodu (3 měsíční výpovědní lhůta) • v případě smlouvy na dobu určitou jen ze zákonem stanovených důvodů (není-li ve smlouvě ujednáno jinak), ze strany nájemce se může jednat jen o změnu okolností z nichž strany při vzniku smlouvy vycházely do té míry, že není možné po nájemci rozumně požadovat, aby v nájmu pokračoval (3 měsíční lhůta). • pronajímatel může vypovědět vždy jen ze zákonem daných důvodů (§ 2288) • zrušen institut přivolení soudu k výpovědi a institut bytových náhrad • výpověď pro neplacení nájemného (§ 2291 (2) – výpověď bez výpovědní doby, nutné neplatit nájemné (a úhrady za služby) alespoň za 3 měsíce (nemusí následovat po sobě) • výpověď pro odsouzení nájemce pro úmyslný trestný čin spáchaný na pronajímateli nebo členu jeho domácnosti nebo na osobě žijící v domě, kde se nachází předmětný byt, nebo proti cizímu majetku tamtéž. • Výpověď pro potřebu využívat byt nájemcem/jinou příbuznou osobou (zde definováno jako - nově jen pro nájmy na dobu neurčitou (§2288(2) – řešení bytové situace v rámci rozvodu, nebo pro příbuzného v přímé linii, nebo pro příbuzného manžela/registrovaného partnera v přímé linii nebo ve vedlejší linii až do 2. stupně. • Návrh na soudní přezkum výpovědi může nájemce podat v prekluzivní lhůtě 2 měsíců od doručení výpovědi (§2290) – tato lhůta platí jen pro oprávněnost výpovědi, (pro nedostatek formy a podobně nikoliv). dále dle obecné úpravy


zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník přednáška OPH III Důvodová zpráva Občanské právo pro každého (Eliáš, Havel, Bezouška, Šustrová)

Otázka B 7. Pacht Vymezení pojmu • § 2332: (1)Pachtovní smlouvou se propachtovatel zavazuje přenechat pachtýři věc k dočasnému užívání a požívání a pachtýř se zavazuje platit za to propachtovateli pachtovné nebo poskytnout poměrnou část výnosu z věci. (2) Přenechá-li strana druhé smluvní straně jednou smlouvou více věcí, z nichž některé slouží k užívání a jiné k požívání, posoudí se smlouva podle povahy hlavní věci. • zatímco předchozí úprava neměla pro pachtovní smlouvu zvláštní ustanovení, tak nový občanský zákoník pachtovní smlouvě věnuje zvýšenou pozornost a samostatnou úpravu

Charakteristika Obsah pachtu • rozdílně od nájmu, kdy má nájemce právo věc užívat, se pachtovní smlouvou zakládá pachtýři právo věc užívat i požívat.

Předmět pachtu • předmětem pachtu může být tedy jen věc plodivá, plodonosná, přinášející výnos, ať již jsou výnosem plody naturální nebo civilní • pravidelným rysem pachtu je pachtýřovo vlastní přičinění: pachtýř vlastní prací nebo jinou činností obhospodařuje věc tak, aby přinášela plody nebo užitky (výnos) a pachtýř si tento výnos přivlastňuje

Pachtovné • pachtovné nemusí být stanoveno pevnou, nýbrž pohyblivou částkou v závislosti na výnosu pachtu, konečně podíl na výnosu věci nemusí být jen naturálně, ale i peněžně splácen 88


Občanské právo hmotné IV, B.8 Zápůjčka; úvěr

Využívání věci • pachtýř je též povinen o věc pečovat jako řádný hospodář, nese veškeré náklady, bez nichž by se plodů a užitku nedosáhlo. Řádné hospodaření s propachtovanou věcí zahrnuje i péči o inventář, jeho údržbu a obnovování, resp. modernizaci se zřetelem k technickému pokroku • pachtýř je zásadně povinen jen k běžné údržbě a běžným opravám; vyskytnou-li se na věci vady, které pachtýř nezpůsobil nebo k jejichž odstranění není povinen, stíhá povinnost k odstranění vad propachtovatele. Neodstraní-li propachtovatel vadu věci, kterou má povinnost odstranit, bez zbytečného odkladu, a klesne-li proto výnos z propachtované věci pod polovinu běžného výnosu, má pachtýř právo na slevu z pachtovného. Jedná-li se o vadu, která zásadním způsobem ztěžuje, nebo i znemožňuje požívání propachtované věci tak, že z ní lze nanejvýš dosáhnout jen nepatrný výnos, má pachtýř právo na prominutí pachtovného, nebo na vypovězení pachtu bez výpovědní doby.

Ukončení pachtu 1. dohodou 2. je-li pacht ujednán na určitou dobu, končí uplynutím ujednané doby • není-li o smlouvě pachtovní stanoveno něco jiného, použijí se na pacht přiměřeně ustanovení o nájmu, dle níž jedna strana poskytuje věc a druhá práci s tím, že si budou zisk rozdělovat • pacht věci zapsané ve veřejném seznamu je na žádost vlastníka nebo s jeho souhlasem pachtýř povinen zapsat do veřejného seznamu. Takový zápis má ovšem jen deklaratorní význam

Zemědělský pacht • zvláštní ustanovení o zemědělském pachtu odůvodňují specifika podnikání v zemědělství nebo lesnictví. Nicméně jde o ustanovení dispozitivní povahy, záleží tudíž na vůli stran. Ustanovení o zemědělském pachtu se použijí v případě, že se smlouva vztahuje k pozemku (zemědělskému nebo lesnímu) • propachtován může být ovšem i celý zemědělský závod (farma) nebo lesní závod. V takovém případě se použijí ustanovení o pachtu závodu společně s ustanoveními o zemědělském pachtu • zásadní odchylky od pachtu jsou: 1. že pachtovní rok trvá s ohledem na vegetační období většiny plodin v našem podnebním pásmu od 1.října do 30.září. 2. výpovědní doba činí 12 měsíců

Pacht závodu • nahrazuje zvláštní smluvní typ, který obchodní zákoník znal pod názvem smlouva o nájmu podniku • do NOZ byla zařazena jen specifická ustanovení o pachtu závodu stanovující odchylky od obecné úpravy pachtu, přičemž jinak je dostatečně použitelná obecná úprava • pojem obchodního závodu je definován v ustanovení § 502 NOZ jako organizovaný soubor jmění, který podnikatel vytvořil a který z jeho vůle slouží k provozování jeho činnosti, přičemž se má za to, že závod tvoří vše, co zpravidla slouží k jeho provozu • účinnost pachtu je rozdílná podle toho, zda je: 1. pachtýř zapsán do veřejného rejstříku – pak nabývá právo k závodu zveřejněním údaje, že uložil doklad o pachtu závodu do sbírky listin, 2. není-li pachtýř zapsán, nabývá právo účinností smlouvy • ro rozsah jmění a případné reklamace vad má význam zápis o předání závodu, v něm strany uvedou všechno, co propachtovaný závod zahrnuje, jakož i to co chybí • dnem zániku pachtu opět přechází na propachtovatele pohledávky a dluhy, které k závodu náleží, z dluhů však jen ty, o jejichž existenci propachtovatel věděl nebo je alespoň musel rozumně předpokládat.


zákon 89/2012 Sb. + důvodová zpráva přednášky OPH IV. Přemysl Raban a kol.: Občanské právo hmotné – Relativní majetková práva Alexander J. Bělohlávek a kol.: Nový občanský zákoník. Srovnání dosavadní a nové občanskoprávní úpravy včetně předpisů souvisejících 89


Občanské právo hmotné IV, B.8 Zápůjčka; úvěr

Otázka B 8. Zápůjčka; úvěr • reálná smlouva – vzniká předáním zastupitelné věci • návrat k označení „zápůjčka„ (dříve „půjčka“, lat. mutuum) a contrario k „výpůjčka” (nezastupitelná věc) • definice: přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce (§ 2390) • zastupitelná věc – peníze, mouka, vajíčka • zapůjčitel + vydlužitel (dříve věřitel + dlužník) • účel – libovolný

druhy peněžitá (§2391 (1) • splácí se v měně místa plnění • pokud se vrací v jiné měně, než jaké byla dána, splatí tak, aby se to rovnalo tomu, co bylo dáno nepeněžitá (§ 2391 (2)) • vrací se věc stejného druhu (jedno, jestli jeho cena stoupla, či klesla)

úroky (§ 2392) peněžitá • lze sjednat nepeněžitá • místo úroků lze sjednat plnění přiměřeně většího množství nebo lepší kvality (téhož druhu)

doba vrácení určí smlouva vypovězení smlouvy • není-li ujednáno, výpovědní doba=6 týdnů • nejsou-li ujednány úroky, lze vrátit i bez výpovědi • Bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. (§2394)

Úvěr (§2395 – 2400) • konsensuální smlouva – vzniká konsensem (úvěrující se váže poskytnout úvěr) Smlouvou o úvěru: (§2395) • úvěrující - poskytne úvěrovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky • úvěrovaný - poskytnuté peněžní prostředky vrátí a zaplatí úroky. • měna – v jaké mu byly prostředky poskytnuty, platí i pro úroky (§ 2396)

doba na uplatnění • ve lhůtě určené ve smlouvě (případně dokud trvá závazek (§ 2397)

doba pro poskytnutí (§ 2398) • je-li v žádosti - na jeho žádost v době určené; • není-li v žádosti - bez zbytečného odkladu.

účel úvěru • lze stanovit (§ 2399) – např. spotřebitelský, hypotéka, atd. 90


Občanské právo hmotné IV, B.9 Závazky ze schovacích smluv • pokud nedodrženo - úvěrující může od smlouvy odstoupit a požadovat, aby úvěrovaný bez zbytečného odkladu vrátil, co od něho získal, i s úroky. To platí i tehdy, je-li použití peněz k smluvenému účelu nemožné (§ 2400)

vrácení peněz (§ 2399) • v dohodnuté době • jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán • lze před smluvenou dobou (Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.)

Zdroje • NOZ, komentář k NOZ, [[http://www.epravo.cz/top/clanky/penize-kontra-penezni-prostredky-55181.html]]

Otázka B 9. Závazky ze schovacích smluv Právní úprava: • § 2402 - 2429 NOZ • Díl IV. • Oddíl I. - Úschova • Oddíl II. - Skladování

Úschova Definice/pojem • Smlouvou o úschově se schovatel zavazuje převzít věc, aby ji pro uschovatele opatroval • Může vzniknout jako samostatný závazek, nebo vedlejší produkt – např. zástavní věřitel svěří věc do úschovy, zvíře do opatrovnictví (§ 1058), nájemce může zaplatit nájemné do notářské úschovy (§ 2253) • Jedná se o smlouvu reálnou = nutné i předání věci = tradice • Písemně/ústně; konkludentně možné též

Vymezení • Subjekt = schovatel x uschovatel (ten,kdo dává věc do úschovy) • Objekt = věc movitá i nemovitá, • Obsah = práva a povinnosti

Během úschovy schovatel věc OPATRUJE • Převezme ji a chrání před vznikem škody včetně zasahování třetích osob • Opatruje ji tak, jak bylo ujednáno, jinak tak, aby to odpovídalo povaze věci a aby nevznikla škoda • Po uplynutí doby věc vrátí spolu s tím, co k ní přibylo

Délka úschovy • Není-li z okolností zřejmé, jak dlouho bude věc uschována, může uschovatel kdykoliv žádat věc vrátit a schovatel může kdykoliv vrátit • Na žádost uschovatele vrací schovatel věc i před uplynutím sjednané doby X schovatel sám může vrátit věc dříve, pouze pokud pro nepředvídatelnou okolnost nemůže bezpečně nebo bez vlastní škody věc opatrovat

Užívání uschované věci schovatelem • není oprávněn věc užívat bez povolení uschovatele, nesmí umožnit užití jiné osobě • může dát věc do úschovy jinému schovateli se souhlasem uschovatele 91


Občanské právo hmotné IV, B.9 Závazky ze schovacích smluv • užije-li schovatel věc /umožní –li třetí osobě užití/ dá-li do úschovy jiné osobě BEZ SOUHLASU uschovatele NEBO bez nezbytné potřeby, nahradí uschovateli škodu, a to i nahodilou – liberační důvod – pokud by škoda postihla věc i jinak.

Úplatná/bezúplatná úschova • úplata jen tehdy, bylo-li sjednáno, nebo plyne-li to ze zvyklostí, z předchozího styku stran nebo z předmětu činnosti schovatele • uschovatel nahradí schovateli nezbytné náklady, které vynaložil při opatrování věci – jiné náklady se řídí ustanovením § 3006 an. o nepřikázaném jednatelství

§ 2407 • neuplatní-li uschovatel právo na náhradu škody nebo neuplatní-li schovatel právo na zaplacení úplaty nebo nákladů do tří měsíců od vrácení věci (promlčecí lhůta), soud právo nepřizná – POKUD druhá strana namítne opožděné uplatnění.

§ 2408 • ustanovení o úschově se použijí přiměřeně i na případy, kdy má někdo podle smlouvy/zákona opatrovat věc pro jiného • např. při provádění díla – zhotovitel má u sebe bezplatně věc objednatele, na níž dílo provede

Úschova cenného papíru • Dříve tuto problematiku upravoval zákon o CP • předmětem je zde materiální cenný papír (dále jen „CP”) • úschova cenných papírů může probíhat jejich úschovou v: • a) materiální podobě • samostatná úschova • Odděleně od vlastních CP • Odděleně od CP jiných uschovatelů • Schovatel je povinen vést evidenci, obsahem je též identifikace uschovatele a místo uložení CP • hromadná úschova • CP se uschovává společně s CP ostatních uschovatelů odděleně od CP schovatele • CP v hromadné úschově náleží všem uschovatelům společně, ale každý z nich musí uplatňovat svá práva vůči schovateli samostatně, zejména má právo na vrácení STEJNÉHO CP, jaký u schovatele dal do úschovy • Zastupitelné CP, které jsou předmětem úschovy, se stávají majetkem všech uschovatelů • Podíl každého z uschovatelů se stanoví poměrem součtu jmenovitých hodnot CP, které dal do úschovy, k součtu jmenovitých hodnot všech CP v téže hromadné úschově (nemá-li CP jmenovitou hodnotu, stanoví se podíl uschovatele podle počtu kusů CP). • Pro převod podílu se obdobně použijí ustanovení o spoluvlastnictví – jiná ustanovení se nepoužijí!!! • Druhotná úschova = schovatel může CP předat do úschovy jinému schovateli, jeho práva a povinnosti tím nejsou dotčena • b) jejich imobilizací • Imobilizovaný CP (dále jen „ICP”) = emitent uschová CP do hromadné úschovy →CP je vydán dnem, kdy emitent předá listinu schovateli ve prospěch jejího vlastníka jako prvého nabyvatele • Předává-li se do úschovy CP na jméno/na řad, neuvádí se na CP při předání do úschovy jméno vlastníka CP • Vlastník uschovaného CP má právo požadovat, aby mu byl CP vydán jen za podmínek stanovených v emisních podmínkách CP • Schovatel před vydáním CP z úschovy doplní na CP na jméno/na řad jméno vlastníka • Schovatelem ICP může být pouze oprávněná osoba vést samostatnou evidenci investičních nástrojů podle ZPKT, druhotným schovatelem může být pouze osoba oprávněná vést evidenci investičních nástrojů de ZPKT

Skladování Definice/pojem • Smlouvou o skladování se skladovatel zavazuje převzít věc tak, aby ji uložil a opatroval, a ukladatel se zavazuje mu za to zaplatit skladné 92


Občanské právo hmotné IV, B.9 Závazky ze schovacích smluv • Významný znak: úplata – odlišuje se tím od úschovní smlouvy • pokud je opatrování věci předmětem podnikání podnikatele, má se za to, že strany uzavřely smlouvu o skladování • dle komentáře: Pokud opatrování věci není předmětem podnikání skladovatele, uzavřely strany smlouvu o bezplatné úschově • Skladovatel má k zajištění svých nároků ze smlouvy o skladování (př. skladné) zákonné zadržovací právo na skladovaných věcech, dokud se u něho nacházejí - § 2429

Vymezení • Subjekt: skladovatel = osoba, která hodlá uložit a opatrovat věc za úplatu, X ukladatel • Objekt: věc – bez omezení • Obsah: uložení a opatrování – práva a povinnosti

Forma smlouvy o skladování • Forma není obligatorně písemná, ale převzetí věci skladovatelem musí být písemně potvrzeno • Potvrzení je možné vydat i ve formě skladištního listu

Skladištní list • Je to CP, se kterým je spojeno právo vyžadovat vydání skladované věci, tento CP je možné vydat na jméno, na řad, na doručitele. • Jeho obsahem je alespoň: • • • • • •

Jméno skladovatele a jeho bydliště nebo sídlo Jméno ukladatele a jeho bydliště nebo sídlo Označení, množství, váhu nebo objem uskladněných věcí Formu skladištního listu; pokud byl vydán na jméno nebo na řad, označení osoby, na jejíž jméno nebo řad byl vydán Údaj o místě, kde je věc uskladněna, a Místo a den vydání skladištního listu a skladovatelův podpis

• Není-li uvedeno jméno osoby, na jejíž řad je vydán, považuje se za vystavený na řad ukladatele

Práva a povinnosti • • • •

Skladovatel věc uloží odděleně od ostatních skladovaných věcí s označením, že se jedná o věci ukladatele Ukladatel má právo kontrolovat stav skladované věci a brát z ní vzorky Pokud bylo ujednáno, nebo to odpovídá zvyklostem, skladovatel věc pojistí Ukladatel je povinen platit skladné. Pokud trvá skladování déle než 6 měsíců, platí se skladné pololetně pozadu, jinak při vyzvednutí věci (§ 2422 odst. 2)

Zánik závazku • 1. Pokud věc nebude skladovateli předána k uskladnění v ujednané době, jinak do 6 měsíců od uzavření smlouvy • 2. Je-li skladování ujednáno na dobu neurčitou, může !!! UKLADATEL!!! požadovat vydání věci kdykoliv s tím, že zaplatí skladné za skutečnou dobu skladování. Vyzvednutím skladování zaniká - § 2424 namísto ukladatele chybně uvádí skladovatele – potvrzeno JUDr. Frintou • 3. Skladování na dobu neurčitou může skladovatel vypovědět, výpovědní doba činí jeden měsíc a počíná prvním dnem následujícího měsíce po měsíci, ve kterém byla výpověď doručena. • 4. Doba určitá – i tehdy může ukladatel věc vyzvednout dříve, skladné však zaplatí za celou ujednanou dobu. V případě, že by si to rozmyslel, před uplynutím ujednané doby může požádat do jejího uplynutí o opětovné uskladnění, nahradí-li skladovateli náklady s tím spojené • 5. Skladovatel může skladování vypovědět bez výpovědní doby, jestliže: • a. Ukladatel zatajil nebezpečnou povahu věci a skladovateli hrozí značná škoda • b. Dluží ukladatel skladovateli skladné za dobu nejméně tři měsíce nebo • c. Hrozí vznik podstatné škody na uložené věci a skladovatel ji nemůže odvrátit

Náhrada škody • Skladovatel nahradí škodu ukladateli, která vznikla od převzetí věci do jejího vydání, pokud neprokáže, že ji nemohl odvrátit • Nehradí škodu způsobenou vlastníkem věci nebo ukladatelem, nebo vadu přirozenou povahou věci 93


Občanské právo hmotné IV, B.10 Závazky ze smluv příkazního typu • Škodu způsobenou vadou obalu nahradí skladovatel jen v případě, mohl-li vadu při vynaložení odborné péče poznat a upozornil-li na ni v potvrzení (viz výše)

Svépomocný prodej - § 2428 • Nevyzvedne-li si ukladatel skladovanou věc po skončení doby, po kterou je skladovatel povinen věc skladovat, může ukladateli skladovatel určit přiměřenou lhůtu, aby tak učinil a upozornit ho, že pokud tak neučiní, věc prodá vhodným způsobem na účet ukladatele. • Ukladateli vydá výtěžek bez zbytečného odkladu, může si odečíst skladné a účelně vynaložené náklady spojené s prodejem

Zdroje 1. Zákon č. 89/2012 Sb. občanský zákoník 2. JUDr. Zbyněk Pražák, Občanský zákoník II. S komentářem, zákon č. 89/2012 Sb., Český Těšín: Poradce s.r.o., ISBN: 978-80-7365-38-5 3. Přemysl Raban a kol., Občanské právo hmotné, Relativní majetková práva, str. 496, Brno: Václav Klemm, ISBN: 978 – 80 – 87713 – 10 - 5

Otázka B 10. Závazky ze smluv příkazního typu • = závazky založené na příkazním poměru, jejichž předmětem je samostatné nezávislé využití snahy, umu a duševní činnosti poskytovatele k dosažení určitého právního stavu (který nelze nazývat dílem)

Třídění závazkových poměrů dle příkazního typu 1. příkaz prováděný jménem příkazce: 1. příkazní smlouva (příkaz) → §2430 an. NOZ 2. smlouva o poskytování právních služeb → zákon o advokacii č. 85/1996 Sb. 3. správa cizího majetku → §1400 – 1474 NOZ 4. zprostředkování → § 2445 – 2454 NOZ 5. obchodní zastoupení → § 2483 an. NOZ 2. příkaz prováděný vlastním jménem: 1. komise → §2455 an. NOZ 2. zasílatelství – spedice → §2471 an. NOZ 3. atypické příkazy = plnění kombinovaná → obsahem je obstarání záležitosti jiné osoby → zvláštní úprava → NOZ je pod smlouvy příkazního typu neřadí, autoři brněnské učebnice ano 1. kontrolní činnost (kontrola) → §2652 an. NOZ 2. zájezd → §2521 an. NOZ (viz. ot. B 11) 3. péče o zdraví → §2636 an NOZ (viz ot. B 14) 4. provoz dopravního prostředku → §2582 an. NOZ (viz ot. B 12)

Příkaz prováděný jménem příkazce • = příkazník obstarává záležitost jménem, ve prospěch a na účet příkazce

Příkazní smlouva (příkaz) • § 2430 an. NOZ → přiměřeně se použijí i na případy, kdy má někdo povinnosti zařídit záležitost na účet jiného (§2444 NOZ) • jeden z nejstarších klasických smluvních typů využívaný již v římském právu pod označením mandatum • s překladem ABGB zaveden český výraz příkaz, ObchZ však ponechával označení mandátní smlouva 94


Občanské právo hmotné IV, B.10 Závazky ze smluv příkazního typu

Subjekty 1. příkazce = osoba službu zadávající, těž mandant • povinnosti příkazce: 1. vyplatit případně sjednanou odměnu 2. nahradit náklady 3. nahradit případně utrpěnou škodu, která příkazníkovi vznikla v souvislosti s plněním příkazu 2. příkazník = osoba službu poskytující, též mandatář • povinnosti příkazníka: 1. provádět příkaz osobně • provedení příkazu může sice svěřit jinému, ale odpovídá jako by příkaz prováděl sám 2. jedat poctivě a pečlivě dle svých schopností 3. využívat všech prostředků potřebných k dosažení obstarávané záležitosti 4. držet se příkazcových pokynů • odchýlit se od nich může jen, pokud je to nezbytné v zájmu příkazce a pokud nemůže včas obdržet příkazcův souhlas. Pokud je příkazcův pokyn zřejmě nesprávný, musí ho na to upozornit, pokud na něm však příkazník trvá, musí ho splnit 5. na žádost příkazce ho informovat o postupu plnění příkazu 6. přenechat příkazci veškerý užitek z obstarané záležitosti 7. po provedení příkazu předložit příkazci vyúčtování

Obsah • příkazník se zavazuje obstarat záležitost příkazce (např. výcvik koně) • → a to jednáním, kterým má být dosažen či udržen právní nebo jiný stav v zájmu příkazce • odměna → jen je-li ujednána nebo je-li obvyklá vzhledem k příkazcovu podnikání • náleží i v případě, že výsledek nenastal (aniž příkazník porušil své povinnosti) • obvyklá je odměna tehdy, pokud příkazník danou záležitost obstarává jako svoje podnikání

Předmět • = cílově zaměřená činnosti či činnost dlouhodobá vymezená určitým účelem a spočívající v obstarání nebo obstarávání záležitostí

Forma • ústní nebo písemná • je-li stranou podnikatel, vyžaduje se, aby dal druhé straně (příkazci) výslovně najevo, zda na sebe obstarání záležitosti bere, nebo ne → nesplěním vzniká odpovědnost za škodu

Příkaz vs. smluvní zastoupení • zastoupení je jedna z možných činností, které může příkazník poskytovat • smluvní zastoupení (§441 an. NOZ) = oprávnění právně jednat jménem jiného na základě udělené plné moci • vyžaduje-li obstarání záležitostí, aby příkazník za příkazce právně jednal, vystaví příkazce příkazníkovi plnou moc • plná moc = průkaz oprávnění zastupovat zastoupeného • příkazní smlouva = průkaz poměrů mezi zastoupeným a zástupcem, které nemusí být třetí osobě sdělovány (+ právní důvod vzniku zástupčího oprávnění)

Ukončení 1. odvolání příkazu ze strany příkazce • nemusí být uveden důvod 95


Občanské právo hmotné IV, B.10 Závazky ze smluv příkazního typu • musí příkazníkovi nahradit náklady, případnou škodu a odměnu • příkazník musí ještě zařídit vše, co nesnese odkladu 2. výpovědí ze strany příkazníka • nejdřívě ke konci měsíce následujícího po měsíci, v němž byla výpověď doručena • nutnost uvést výpovědní důvod je bylo-li to sjednáno • došlo-li k vypovězení před obstaráním záležitost, musí příkazník nahradit škodu z toho vzešlou 3. smrtí příkazce nebo příkazníka (popř. zánikem PO bez pr. nástupce na jedné či druhé straně) • příkazník musí zařídit vše, co nesnese odkladu

Smlouva o poskytování právních služeb • úprava: nikoli výslovně v NOZ, ale speciální úprava v zákoně o advokacii č. 85/1996 Sb. • poskytování pr. služeb = zastupování v řízení před soudy a jiným orgány, obhajobu v trestních věcech, udělování právních porad, sepisování listin, zpracovávání pr. rozborů a další formy pr. pomoci, jsou-li vykonávány soustavně a za úplatu • právní služby jsou vždy za úplatu → výše odměny je ujednána buď ve smlouvě (= smluvní odměna) nebo je stanovena advokátním tarifem • = činnost regulovaná → tj. k jejímu výkonu je třeba oprávnění • náležitosti smlouvy → subsidiárně se použijí ustanovení o příkazní smlouvě dle NOZ • subjekty: 1. klient = příkazce 2. advokát = příkazník • práva a povinnosti: odchylná úprava oproti NOZ → advokát není vázán pokyny klienta, pokud jsou v rozporu s pr. a stavovskými předpisy, o tom je povinen klienta upozornit • předmět = obstarání pr. záležitostí jiného v dohodnutém rozsahu → nutné udělit plnou moc • ukončení: 1. smrtí klienta 2. dvoláním plné moci 3. výpovědí smlouvy • → vyškrtnutím advokáta ze seznamu advokátu ani smrtí advokáta závazek nezaniká → pokud se klient nezařídí jinak, ČAK určí nástupce advokáta

Správa cizího majetku • §1400 – 1474 NOZ • Speciální úprava pro správu SJM (§713 an. NOZ), správu majetku nezletilých dětí (viz. ot. B 45), správu majetku úpadce dle InsZ,správu majetku obchodní korporace jejími orgány (§59 ZOK), správu pozůstalosti (§1556 an. NOZ) apod. • Zvláštní forma příkazu, kdy obstarání záležitosti spočívá ve správě majetku pro beneficienta

Subjekty • Beneficient = příkazce (popř. jiná osoba), o jehož majetek má být správou dbáno • Správce = příkazník • Správce – jedna nebo více FO/PO

Povinnosti • • • •

Jednat v zastoupení vlastníka Vykonávat správu osobně Využít jiné osoby může jen tehdy, kdy se bude jedna to jednotlivá pr. jednání Správa = povinnost činit v zastoupení beneficienta vše, co je nutné k zachování majetku beneficienta a hospodaření s tímto majetkem, popř. k jeho rozmnožování v zájmu beneficienta

Dělení 1. Správa prostá 96


Občanské právo hmotné IV, B.10 Závazky ze smluv příkazního typu • Směřuje jen k tomu, aby byl majetek co do hodnoty, podstaty a účelu zachován • Zcizovat nebo zastavovat majetek může jen se souhlasem beneficienta (popř. za jiných vyjmenovaných okolností) 2. Správa plná • Směřuje k rozmnožování majetku za uplatnění jakýchkoliv nutných a užitečných jednání v zájmu beneficienta 3. Správa prováděná jedním správcem 4. Společná správa • Správci jsou zavázání společně a nerozdílně • Rozhodují většinou hlasů (dispozitivní) • Každý ze správců má jeden hlas (dispozitivní)

Skončení: • • • • • • • • • •

Vztahu mezi beneficientem a správcem Odstoupením Písemným odvoláním Omezením svéprávnosti správce Osvědčením úpadku správce Úmrtím nebo zánikem PO správce Institutu váznoucího na určitém majetku Uplynutím doby Dosažením účelu správy Zánikem práva beneficienta k spravovanému majetku (např. zánik vlastnického pr.)

Zprostředkování • § 2445 – 2454 NOZ • Smlouva o zprostředkování = specializovaným případem příkazu smlouvy • Smlouvou o zprostředkování se zprostředkovatel zavazuje, že zájemci zprostředkuje uzavření nebo příležitost k uzavření určité smlouvy s třetí osobou, a zájemce se zavazuje zaplatit zprostředkovateli za tuto službu provizi.

Subjekty: • Zájemce = osoba, která zadává obstarání záležitosti = příkazce • Zprostředkovatel = osoba zavazující se obstarat záležitost, na níž má příkazce zájem = příkazník

Předmět: • = určitá smlouva, k níž má úsilí zprostředkovatele směřovat, již vymezí zájemce ve svém návrhu

Obsah: • = zprostředkování • zprostředkování vs. obstarání (viz. příkaz) • → obsahem povinnosti zprostředkovatele je činnost, kterou se má založit určitý poměr mezi zájemcem (příkazníkem) a třetí osobou • Zprostředkování = činnost dokonavá, tj. že zprostředkovatelským úkolem je dosažení určitého stavu, nepostačuje tedy jako v případě obstarání pouhá pečlivá a poctivá snaha o jeho dosažení • Důležitý je výsledek činnosti → jakými prostředky zprostředkovatel cíle dosáhne je jeho záležitostí a rizikem omezení pr. předpisy a dobrými mravy • → vyžadována je jen obezřetnost a zkušenost při uzavírání obchodů, resp. koho jako 3. Stranu zájemci nabídne • strany si vzájemně musí sdělit vše, co má význam pro uzavření smlouvy • provize → zájemce je povinen ji zprostředkovateli zaplatit dle ujednání • • • •

dnem uzavření zprostředkovávané smlouvy již obstaráním příležitosti (při zprostředkování smlouvy s určitým obsahem) až třetí strana splní povinnost ze zprostředkované smlouvy → provize je splatná i tehdy, byla-li zprostředkovávaná smlouva uzavřena nebo splněna až po zániku závazku ze zprostředkovatelské smlouvy 97


Občanské právo hmotné IV, B.10 Závazky ze smluv příkazního typu

Způsoby zprostředkování: • Zprostředkovatelovým úkolem je uzavření smlouvy • Zprostředkovatelovým úkolem je obstarání příležitosti k uzavření smlouvy • Zprostředkovatelovým úkolem je uzavření smlouvy a její splnění

Skončení: • Není-li zprostředkovávaná smlouvy uzavřena v ujednané době • Oznámením druhé straně není-li ujednána doba, ve které musí být zprostředkovávaná smlouva uzavřena

Obchodní zastoupení • § 2483 an. NOZ • Smlouvou o obchodním zastoupení se obchodní zástupce jako nezávislý podnikatel zavazuje dlouhodobě vyvíjet pro zastoupeného činnost směřující k uzavření určitého druhu obchodů zastoupeným nebo k ujednání obchodů jménem zastoupeného a na jeho účet a zastoupený se zavazuje platit obchodnímu zástupci provizi.

Obsah: • = dlouhodobé vyvíjení činnosti k uzavírání obchodů zastoupeným nebo ujednání obchodů jménem zastoupeného a na jeho účet • Snaha jedné strany nezávisle se účastnící obchodu používat své schopnosti a snahu k úsilí uvést na trh produkty jiné strany • Zástupce nemá pr. uzavírat obchody jménem zastoupeného nebo za něj jinak pr. jednat (dispozitivní!!!) • Provize = odměna obch. zástupce → musí být ujednána, aby se jednalo o smlouvu o obchodním zastoupení • Její výše je buď ujednána přímo ve smlouvě nebo nebyla-li ujednána, má obch. zástupce právo na provizi ve výši odpovídající zvyklostem v místě jeho činnosti vzhledem ke druhu služeb, které jsou předmětem obchodů • Součástí provize bývají i náklady spojené s obch. zastoupením (dispozitivní) • Zvláštní odměna • =výsluha, která kogentně: • Náleží obch. zástupci v případě ukončení vztahu, když: • Získal nové zákazníky nebo významně rozvinul obchod • Vyplacení zvláštní odměny je spravedlivé • Nenáleží, pokud • Ukončil obch. zastoupení obchodní zástupce • Postoupil zástupce sml. o obch. zastoupení třetí osobě • Ukončil zastoupený vztah se zástupcem pro důvody dle § 2002 an. NOZ

Subjekty: • Zastoupený = osoba, která provozuje určité obchody • Povinnosti zastoupeného: • Sdělit informace a předat dokumentaci a další významné podklady • Zaplatit provizi (popř. incl. náklady, viz. výše) • Informovat obch. zástupce o tom, zda jím obstaraný obchod přijal či odmítl • Obchodní zástupce = osoba, která je podnikatelem (FO/PO) • Nemůže jím být osoba, která může zavazovat jak zastoupeného nebo osobu, s níž má být obchod uzavřen, jako je: • Člen jejího orgán • Nucený správce PO • Insolvenční správce • Povinnosti obchodního zástupce: • • • •

Povinnost vyvíjet činnost, která je předmětem závazku Vykonávat ji s odbornou péčí a v zájmu zastoupeného Postupovat ve shodě s pověřením a rozumnými pokyny zastoupeného Pokud se k tomu výslovně závázal, ručí za riziko neplacení, neplnění třetí osoby, s níž navrhl uzavřít smlouvu (=delkredere) 98


Občanské právo hmotné IV, B.10 Závazky ze smluv příkazního typu • Informační povinnost vůči zastoupenému • Utajování a nezneužívání údajů • Loajalita → možné ujednat konkurenční doložku (max. 2 roky)

Předmět: • • • •

Obchody ve smlouvě určeného druhu, resp. úkony k nim směřující Druh obchodů musí být ve smlouvě vymezen určitě Nejčastěji vymezení teritoriální (např. území ČR) Nevýhradní obchodní zastoupení • V rozhodném území může zastoupený pověřit i jinou osobu stejným obch. zastoupením a obchodní zástupce může vykonávat stejnou činnost i pro jiné osoby

• Výhradní obchodní zastoupení • Musí být výslovně ujednáno, jinak nevýhradní • V rozhodném území nemůže zastoupený pověřit i jinou osobu stejným obch. zastoupením a obchodní zástupce nemůže vykonávat stejnou činnost i pro jiné osoby

Forma: • Zákon vyžaduje písemnou formu • → nerovné postavení subjektů, neboť obchodní zástupce je často vázán na osobu zastoupeného převážnou svojí existencí, musí se řídit jeho příkazy a do jisté míry sdílí i osud jeho podniku • → ekonomická závislost obch. zástupce a tedy i slabší postavení v tomto vztahu

Skončení: • Uplynutím doby (byla-li smlouva sjednána na dobu určitou) • Výpovědí (byla-li smlouva sjednána na dobu neurčitou) • Výpovědní doba je stanovena v závislosti na délku trvání zastoupení • 1. rok → výpovědní doba 1 měs. • 2. rok → výpovědní doba 2 měs. • 3+ roky → výpovědní doba 3 měs. • Lze si sjednat i delší výpovědní dobu, ale musí být pro obě strany stejná • U výhradního obch. zastoupení výpovědí: • nedosáhl-li objem obchodů v posledních 12 měs. objemu určenému ve smlouvě + výpovědní doba • Výpovědí, porušila jedna ze stran podmínky výhradního zastoupení → bez výpovědní doby!

Příkaz prováděný vlastním jménem: • = příkazník obstarává záležitost vlastním jménem, ale ve prospěch a na na účet příkazce

Komise • §2455 an. NOZ • Komisionářskou smlouvou se komisionář zavazuje obstarat pro komitenta na jeho účet vlastním jménem učitou záležitost a komitent se zavazuje zaplatit odměnu. • Z latinského commitere = konat/svěřit

Subjekty: • Komitent = osoba v postavení podobném příkazci • Komisionář = osoba pověřená nějakým úkolem → příkazník • Povinnosti komisionáře: • Dbát pokynů komitenta 99


Občanské právo hmotné IV, B.10 Závazky ze smluv příkazního typu • Odchýlit se může jen je-li to v zájmu komitetnta a nemůže si už vyžádat včasný souhlas → pokud nejsou splněny tyto podmínky a komisionář se odchýlí, nemusí komitent jednání za své uznat a může pro sebe odmítnout účinky jednání • Vykonávat osobně • Možné převést na jinou osobu jen není-li to komisionář schopen splnit sám • Chránit komitentovy zájmy • Zpravovat ho o každé okolnosti • Zpravovat ho o plnění příkazu • Provést vyúčtování • Postoupit nabytá práva • Vydat mu vše, co získal

Objekt: • = určitá záležitost • Např. vykonání nějakého právního nebo obchodního jednání → zejména koupě/prodej majetku komitenta • Komise nákupní • Příklad → 3 fáze 1. komitent uzavře komisionářskou smlouvu s komisionářem → vznik pověření, aby ve 2.fázy vlastním jménem koupil věc od třetí osoby 2. komisionář vede právní jednání (uzavírá smlouvy) vlastním jménem se třetí osobou → účinky ze smlouvy vznikají samotnému komisionáři → nakoupenou věc nabývá do svého vlastnictví komisionář 3. předložení komitentovi zprávy o plnění, vyúčtování + převedení nabytých práv • Komise prodejová • Obsah: • • • •

Povinnost komisionáře zařídit záležitost vlastním jménem, ale ve prospěch komitenta Vždy za úplatu Odměna je buď sjednána ve smlouvě nebo bude stanova přiměřeně k vykonané činnosti Má se za to, že náhrada nákladů je součástí odměny

• Obecné zásady: • Z právního jednání učiněného komisionářem vůči 3. osobě vznikají práva a povinnosti samotnému komisionáří, nikoliv komitentovi! ⇒ komisionář zavazuje sebe • Obstará-li komisionář záležitost za výhodnějších podmínek než bylo sjednáno, náleží prospěch komitentovi • Pokud však komisionář věc prodal za nižší cenu než bylo možné→ musí komitentovi nahradit rozdíl • Pokud komisionář věc koupil za vyšší cenu než bylo možné → • Komisionář se zároveň s podáním zprávy o koupi zaváže zaplatit rozdíl • Nebo komitent koupi odmítne • Věc svěřená komisionáři zůstává ve vlastnictví komitenta, dokud vlastnické právo nenabude 3. Osoba (kupec) → komisionář má povinnosti k svěřené věci coby skladovatel (viz. ot. B 9)

Ukončení: • Obecné možnosti ukončení závazků • Odvolání ze strany komitenta → možné jen do doby, než vznikne závazek komisionáře vůči třetí osobě

Zasílatelství – spedice • §2471 an. NOZ • = subtyp smlouvy komisionářské, vytvořený v oblasti nákladní přepravy • = zasílatelskou smlouvou se zasílatel zavazuje příkazci obstarat mu vlastním jménem a na jeho účet přepravu zásilky z určitého místa do místa jiného, případně obstarat nebo provést úkony s přepravou související, a příkazce se zavazuje mu za to zaplatit odměnu. • Úkony s přepravou související = např. zabalení, naložení, uskladnění etc.

Subjekty: • Příkazce = osoba potřebující přepravit zásilku 100


Občanské právo hmotné IV, B.10 Závazky ze smluv příkazního typu • Povinnosti příkazce • • • •

Poskytnout potřebné správné údaje o obsahu zásilky → jinak odpovědnost za škodu Zaplacení odměny Náhrada účelně vynaložených nákladů Dávat zasílateli pokyny

• Zasílatel = spediční podnikatel = speditér • Povinnosti zasílatele: • Obstarat přepravu zásilky a určit způsob a trasu přepravy s potřebnou péčí • Vybrat provádějícího podnikatele, zabývající se přepravou • Povinnosti pojistit zásilku jen bylo-li sjednáno • Může využít služeb mezizasílatele (=další zasílatel) • Povinnost k náhradě škody, vzniklé na převzaté zásilce (možnost liberace)

Předmět: • = zásilka

Obsah: • Práva a povinnosti speditéra a příkazce • Odměna • Sjednána • Nebo stanovit přiměřenou výši • Náhrada nákladů

Forma: • Písemná forma není obligatorní • Pokud ale není smlouva uzavřena písemně, má zasílatel právo žádat doručení zasílatelského příkazu (=příkaz k obstarání přepravy)

Atypické příkazy • = plnění kombinovaná → obsahem je obstarání záležitosti jiné osoby → zvláštní úprava → NOZ je pod smlouvy příkazního typu neřadí, autoři brněnské učebnice ano

Kontrolní činnost (kontrola) • §2652 an. NOZ • Smlouvou o kontrolní činnosti se kontrolor zavazuje zjistit nestranně stav určité věci nebo ověřit výsledek určité činnosti a vydat o tom kontrolní osvědčení, a objednatel se zavazuje mu za to zaplatit odměnu. • Kombinace smlouvy příkazní a smlouvy o dílo → odchylky: • Od smlouvy příkazní se liší tím, že kontrolor nevykonává obstarání záležitosti dle pokynů příkazce • Od smlouvy o dílo se liší tím, že výsledek kontroly (=kontrolní osvědčení), byť je dosažen na základě nezávislé práce, není zhotovením díla (def. viz ot. B 13)

Subjekty: • Objednatel: • Povinnosti objednatele: • Poskytovat součinnost • Zaplatit odměnu • Právo na ni vzniká kontrolorovi provedením kontroly + vydání osvědčení • Odměna je buď sjednána nebo se stanoví dle výše obvyklé • Nahradit náklady (nejsou-li zahrnuty již v odměně) 101


Občanské právo hmotné IV, B.11 Zájezd • Kontrolor: • Povinnosti kontrolora: • Provádět kontrolu o odbornou péčí a nestranně • Popsat zjištěný stav v kontrolním osvědčení • Provést kontrolu řádně → jinak nevznikne právo na odměnu a náhradu nákladů + odpovědnost za škody

Zájezd → §2521 an. NOZ viz otázka B 11 (na straně 102)

Péče o zdraví → §2636 an NOZ viz otázka B 14 (na straně 110)

Provoz dopravního prostředku → §2582 an. NOZ viz otázka B 12 (na straně 105)

Zdroje • učebnice P. Raban a kol., Občanské právo hmotné – relativní majetková práva, Brno 2013 • NOZ

Otázka B 11. Zájezd • závazek zájezdu je upraven v Části čtvrté (Relativní majetková práva), Hlavě II (Závazky z právních jednání), Díle 6 (Zájezd), § 2521 - 2549 NOZ • je důležité od sebe odlišovat dva významy slova zájezd: 1. zájezd ve smyslu samotného závazku 2. zájezd ve smyslu předmětu závazku

Obecně o zájezdu • úprava zájezdu v NOZ vychází ze směrnice č. 90/314/EHS z 13. 6. 1990 o souborných službách pro cestování, pobytech a zájezdech, nahrazuje „cestovní smlouvu“ starého OZ a celkově je z ní patrná snaha zákonodárce chránit zákaznika (spotřebitele) jakožto slabší stranu • v souladu s touto směrnicí a po vzoru zákona č. 159/1999 Sb. o podnikání v cestovním ruchu definuje NOZ (§ 2522) zájezd (ve smyslu předmětu závazku) jako: • soubor služeb cestovního ruchu, pokud je uspořádán na dobu delší než dvacet čtyři hodiny nebo zahrnuje-li přenocování a obsahuje-li alespoň dvě z následujících plnění 1. ubytování 2. dopravu 3. jinou službu cestovního ruchu, která není doplňkekm dopravy nebo ubytování a tvoří významnou část souboru nabízených služeb • zájezdem naopak není soubor služeb cestovního ruchu poskytnutý podnikateli za účelem dalšího podnikání ani soubor služeb cestovního ruchu, jehož nabídka a poskytnutí není podnikáním (§2548) • závazek zájezdu vzniká uzavřením smlouvy o zájezdu

Smlouva o zájezdu • Smlouvou o zájezdu se pořadatel zavazuje obstarat pro zákazníka předem připravený soubor služeb cestovního ruchu (zájezd) a zákazník se zavazuje zaplatit souhrnnou cenu. (§2521) • jsou zde tedy dvě podstatné náležitosti smlouvy • předem připravený soubor služeb cestovního ruchu 102


Občanské právo hmotné IV, B.11 Zájezd • souhrnná cena zájezdu • smlouva je uzavřena samotným vyjádřením shodného projevu vůle stran - jde tedy o konsensuální kontrakt • za pořadatele se považuje ten, kdo nabízí zájezd veřejnosti nebo skupině osob podnikatelským způsobem, a to i prostřednictvím třetí osoby, dále se však za pořadatele považuje i ten, kdo zprostředkuje či zařídí takový zájezd a vyvolá tak u třetích osob představu, že zájezdy poskytuje na vlastní zodpovědnost jako podnikatel (§2523) • nově tedy může být pořadatelem zájezdu (může být zavázána) i osoba, která nemá příslušné podnikatelské oprávnění • před samotným uzavřením smlouvy má pořadatel povinnost zákazníka informovat o vízových či pasových požadavcích a lhůtách pro jejich vyřízení a rovněž o potřebných zdravotních dokladech (§2524) • zákon nevyžaduje žádné formální náležitosti smlouvy o zájezdu, forma smlouvy je tedy na vůli stran • zákon však zneplaťnuje taková ujednání ve smlouvě, která se od zákona odchylují v neprospěch zákazníka (§2549) • pokud byla před účinností NOZ uzavřená neplatná cestovní smlouva, bude považována za platnou smlouvu o zájezdu, vyhovuje-li ustanovení NOZ (§ 3078)

Odstoupení od smlouvy • zákazník může před zahájením zájezdu od smlouvy odstoupit vždy, pořadatel pouze tehdy, byl-li zájezd zrušen, anebo porušil-li zákazník svou povinnost (§ 2533) • pokud zákazník od smlouvy odstoupil kvůli nesouhlasu se změnou smlouvy (viz níže), nebo zrušil-li pořadatel zájezd z jiného důvodu, než pro porušení povinnosti zákazníkem, nabídne pořadatel zákazníkovi náhradní zájezd odpovídající alespoň tomu, co bylo ujednáno, pokud je to v jeho možnostech - je-li náhradní zájezd nižší jakosti, vyplatí pořadatel zákazníkovi rozdíl, je-li však vyšší jakosti, pořadatel cenu zvýšit nesmí (§ 2534) • zrušil-li pořadatel zájezd méně než dvacet dnů před jeho zahájením, uhradí zákazníkovi penále ve výši 10 % ceny zájezdu - zprostit se může důkazem, že zájezd byl zrušen z důvodu nízké účasti (byl-li zákazník s takovou možností seznámen) či z důvodu vyšší moci (§ 2535) • odstoupil-li zákazník od smlouvy z jiného důvodu, než je porušení povinnosti pořadatelem, zaplatí zákazník pořadateli domluvené odstupné - stejné odstupné zaplatí i tehdy, odstoupí-li pořadatel od smlouvy z důvodu porušení povinnosti zákazníkem (§ 2536)

Potvrzení zájezdu • potvrzení zájezdu je dokladem o smlouvě, který pořadatel zákazníkovi vydá při uzavření smlouvy či bezprostředně poté, nezbytně v písemné formě (§ 2525) • potvrzení o zájezdu může být nahrazeno stejnopisem smlouvy o zájezdu, pokud obsahuje všechny náležitosti potvrzení o zájezdu • pokud se údaje ve smlouvě a potvrzení odlišují, může se zákazník dovolat toho, co je pro něj výhodnější • náležitosti potvrzení zájezdu (§2527 odst. 1) • označení smluvních stran • vymezení zájezdu - alespoň čas zahájení a ukončení zájezdu, vymezení všech služeb zahrnutých do ceny zájezdu, včetně místa a doby jejich poskytování • pořadatel může v potvrzení odkázat na katalog, který tyto informace obsahuje, pokud jej zákazníkovi předal (§ 2527 odst. 3) • údaj o ceně zájezdu - včetně rozvrhu plateb, výše zálohy a poplatků, které souhrnná cena neobsahuje • označení způsobu, kterým může zákazník uplatnit své právo z porušení povinnosti pořadatele, včetně lhůty k jeho uplatnění • výše odstupného, které zákazník pořadateli uhradí v případech, kdy odstoupí od smlouvy z jiných důvodů, než které uvádí zákon (v § 2536) • rovněž pořadatel musí v potvrzení uvést, zda zájezd zahrnuje (§ 2527 odst. 2) • další služby, jejichž cena není zahrnuta v ceně zájezdu, a jejich cenu • ubytování - poloha, turistická kategorie, výbava, hlavní charakteristické znaky, soulad s právními předpisy příslušného státu • dopravu - druh, kategorie prostředku dopravy, trasa cesty • stravování - způsob a rozsah • je-li uskutečnění zájezdu podmíněno dosažením určitého počtu zákazníků, musí to pořadatel v potvrzení rovněž uvést, včetně lhůty, v níž nejpozději zákazníkovi oznámí, že se zájezd ruší z důvodu nízkého počtu zákazníků (§2528) • nejpozději sedm dnů před zahájením zájezdu (či okamžitě při uzavření smlouvy, je li uzavřena méně než sedm dnů před konáním zájezdu) pak pořadatel zákazníkovi doručí další, pro zákazníka důležité, informace, nejsou-li již ve smlouvě, 103


Občanské právo hmotné IV, B.11 Zájezd v potvrzení či v katalogu obsaženy, dále, je-li to nutné, mu v téže lhůtě předá letenku, poukazy k ubytování či stravování nebo jiný doklad, který je k uskutečnění zájezdu třeba (§ 2529) • spolu s potvrzením o zájezdu vydá pořadatel zákazníkovi také doklad o svém pojištění vystavený pojistitelem (§ 2526)

Změna závazku zájezdu Změna ceny zájezdu • pořadatel může zvýšit cenu zájezdu, je-li to ve smlouvě společně s určením způsobu výpočtu zvýšení ceny ujednáno (§ 2530) • cenu zájezdu může pořadatel zvýšit, zvýší-li se do jedenadvacátého dne před zahájením zájezdu 1. cena za dopravu včetně cen pohonných hmot 2. platby spojené s dopravou (letištní, přístavní poplatky), nebo 3. směnný kurs české koruny v průměru o více než 10 % • pokud pořadatel odešle oznámení o zvýšení ceny později než dvacátý první den před zahájením, nemá toto zvýšení právní účinky

Změna smlouvy • existují-li vnější okolnosti, které pořadatele nutí změnit podmínky zájezdu, musí zákazníkovi navrhnout změnu smlouvy (§ 2531) • má-li být takto změněna i cena zájezdu, uvede pořadatel v návrhu i novou cenu • pokud zákazník se změnou smlouvy nesouhlasí, může od smlouvy ve lhůtě, kterou mu pořadatel určí a která nesmí být kratší než pět dnů, odstoupit • pokud zákazník v této lhůtě od smlouvy neodstoupí, platí, že se změnou smlouvy souhlasí

Postoupení smlouvy • pokud třetí osoba splňuje podmínky účasti na zájezdu, může jí zákazník smlouvu postoupit (§ 2532) • vůči pořadateli bude tato změna účinná, doručí-li mu postupitel včas oznámení o změně, společně s prohlášením postupníka, že s uzavřenou smlouvou souhlasí a že splní podmínky účasti na zájezdu • toto oznámení musí být doručeno alespoň sedm dní před zahájením zájezdu, případně i ve lhůtě kratší, je-li smlouva o zájezdu uzavřena méně než sedm dnů před zahájením zájezdu • postupitel i postupník jsou pak společně a nerozdílně zavázání k zaplacení ceny zájezdu a k úhradě nákladů, které pořadateli touto změnou vzniknou

Odpovědnost za vady zájezdu a pomoc v nesnázích • pokud zájezd nemá vlastnosti, které pořadatel slíbil nebo které zákazník vzhledem k nabídce a zvyklostem očekával, pořadatel zajistí nápravu, pokud si tato nevyžádá neúměrné náklady, případně pokud pořadatel nápravu nezjedná, může si ji na pořadatelovy náklady zjednat zákazník sám (§ 2537) • pokud má zájezd vadu a pokud ji zákazník vytkl bez zbytečného odkladu, má právo na slevu z ceny ve výši přiměřené rozsahu a trvání vady (§ 2540) • pokud se po zahájení zájezdu zákazník ocitne v nesnázích, poskytne mu pořadatel neprodleně pomoc (§ 2541)

Náhrada škody • pořadatel odpovídá zákazníkovi za splnění povinností ze smlouvy bez ohledu na to, zda v rámci zájezdu poskytují jednotlivé služby jiné osoby (§ 2542) • při porušení povinnosti, za kterou pořadatel odpovídá, nahradí zákazníkovi vedle majetkové újmy také újmu za narušení dovolené, zvláště pokud byl zájezd zmařen či podstatně zkrácen (§2543)

Zahraniční školní pobyt • zvláštní ustanovení o tomto velice specifickém typu zájezdu si vyžádala zvýšená ochrana zájmů žáka (každý, kdo studuje - tedy i studenti středních a vysokých škol), zejména s ohledem na jeho vzdělání 104


Občanské právo hmotné IV, B.12 Závazky ze smluv o přepravě • tato ustanovení se vztahují na ty zájezdy, jejichž předmětem je pobyt žáka u hostitelské rodiny v jiném státě, který je spojený s pravidelnou návštěvou školy, ujednaný alespoň na dobu tří měsíců - v případě takového zájezdu zajistí pořadatel za součinnosti žáka jeho vhodné ubytování a dohled nad ním a péči o něho a vytvoří žakovi takové předpoklady, aby mohl navštěvovat školu (§ 2545) • pořadatel nemá v případě zahraničního školního pobytu právo na odstupné, pokud zákazník odstoupí od smlouvy z toho důvodu, že mu pořadatel v předstihu (dvou týdnů) nesdělil důležité informace týkající se ubytování a vždělávání žáka (§ 2546) • zákazník má navíc právo odstoupit od smlouvy během školního pobytu, pořadateli pak náleží odměna snížená o ušetřené náklady, zárove musí pořadatel učinit opatření k dopravě žáka zpět - tato opatření však zákazník hradí (§ 2547)

Zdroje Zákon č. 89/2012 Sb. občanský zákoník + důvodová zpráva Zákon č. 159/1999 Sb o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu [[http://www.epravo.cz/top/clanky/zajezd-po-ucinnosti-noz-93041.html]]

Otázka B 12. Závazky ze smluv o přepravě • řazení v NOZ: část čtvrtá - relativní majetková práva, hlava II - závazky z právních jednání, díl 7 – závazky ze smluv o přepravě • obsah oblasti: přeprava osob a věcí (přeprava osoby, přeprava věci, náložný list), provoz dopravního prostředku • podrobnější úprava v přepravních řádech - vydávají příslušná ministerstva • např. silniční přepravní řád (vyhláška č. 133/1964 Sb.), přepravní řád letecké dopravy (vyhláška č. 17/1966 Sb.), přepravní řád pro veřejnou drážní dopravu (1/2000 Sb.) • MS - ve vztazích s mezinárodním prvkem se použijí přednostně (např. Úmluva o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR), Úmluva o mezinárodní železniční dopravě (COTIF)) • veřejnoprávní zákony – upravují podmínky přepravní dopravy, které jsou pak obsahem závazků ze smluv o přepravě, např. zákon o drahách (č. 266/1994 Sb.), zákon o silniční dopravě (č, 111/1994 Sb.) • význam dopravy vzrostl s rozvojem obchodu v moderním hospodářství – tyto smlouvy rozšířené zejména v obchodním právu • historické vyčlenění ze smlouvy o dílo - hmotná práce, jejímž výsledkem není hmotné dílo, ale přemístění osoby nebo věci • tradičně rozlišováno na přepravu osob a přepravu věcí • přeprava veřejná (přístupná každému, předem vyhlášené tarifní podmínky, pravidelné liniové spoje) x přeprava neveřejná (soukromá, individuální tratě, podléhá dohodě zúčastněných stran), pravidelná x nepravidelná

Přeprava osoby • §2550-2554; subjekty: dopravce x cestující • na základě smlouvy o přepravě osoby (její vznik je ponechán úpravě v PŘ – ve veřejné dopravě obvykle konkludentní jednání, kdy cestující s jízdním dokladem nastoupí do vozidla) • dopravce – povinnost přepravit cestující do místa určení řádně a včas, starat se o bezpečnost a pohodlí cestujícího (v NOZ povinnosti dopravce jen v minimálním rozsahu) • cestující – strana, která má být přepravována; povinnost zaplatit jízdné a dodržovat PŘ • s ním může být přepravováno i zavazadlo (ruční – společně s cestujícím, spoluzavazadlo – pod jeho dohledem, cestovní zavazadlo – odděleně od cestujícího) • zavazadlem může být i zvíře (musí splňovat podmínky dané přepravním řádem) • jízdní doklad (jízdenka): pro jednotlivou jízdu x časová (právo na více jednotlivých jízd ve vymezeném časovém rozsahu) x průkaz (představuje právo na přepravu) • zákon neřeší odlišnosti jednotlivých druhů dopravy, stanoví je PŘ či přepravní a tarifní podmínky (zejména ve veřejné dopravě, součástí obsahu závazku) • odpovědnost dopravce za škodu vzniklou cestujícímu (§2553/4) • v případě, že přeprava nebyla provedena včas (zpoždění), nevzniká odpovědnost přímo ze zákona, ale podobně jako u odpovědnosti za vady je třeba ji uplatnit u dopravce (jakási reklamace) • cestující svá práva uplatňuje bez zbytečného odkladu ve lhůtě 6 měsíců, za podmínek daných PŘ 105


Občanské právo hmotné IV, B.12 Závazky ze smluv o přepravě • škodu na zavazadle, které je přepravováno odděleně od cestujícího, dopravce nahrazuje podle ustanovení o náhradě škody při přepravě věci • újma na zdraví nebo škoda na zavazadle, které je přepravováno společně s cestujícím, se nahrazuje podle ustanovení o náhradě škody způsobené provozem dopravních prostředků (§2927-2932) • kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu, této povinnosti se provozovatel zprostí, jestliže prokáže, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého možného úsilí, ovšem zprostit se nelze, byla-li škoda způsobena okolnostmi, které měly původ v provozu

Přeprava věci • §2555-2571 • „smlouvou o přepravě věci se dopravce zavazuje odesílateli, že přepraví věc jako zásilku z místa odeslání do místa určení, a odesílatel se zavazuje zaplatit dopravci přepravné” • smlouva o přepravě věci - uzavírá se na základě objednávky přepravy, následuje žádost o převzetí zásilky k dopravě • jestliže při vzniku smlouvy není převzata zásilka, trvají práva a povinnosti po dobu, která je sjednaná pro požádání dopravce o převzetí zásilky (není-li určena, pak 6 měsíců) • např. drážní doprava – smlouva vzniká převzetím vozové zásilky dopravcem a následným potvrzením v nákladním listu; silniční doprava – objednávka u dopravce, smlouva pak vzniká přijetím objednávky, potvrzení v přepravním či dodacím listu • písemná forma se nevyžaduje, dopravce je však povinen potvrdit na odesílatelovu žádost převzetí zásilky, odesílatel naopak na dopravcovu žádost potvrdit objednávku přepravy (v písemné formě) • přepravní dokumenty (přepravní, dodací či nákladní list): prokazují existenci smlouvy o přepravě, vyplňuje je odesílatel na základě obsahu stanoveného v PŘ, dopravce jej pak potvrdí • obvykle se zaznamenává stav zásilky v době převzetí a další okolnosti pro případné zproštění dopravce odpovědnosti za škodu • potvrzení objednávky je možno nahradit tzv. náložným listem (§2572-2577) • • • •

cenný papír (na jméno, řad, doručitele), který slouží jako potvrzení o převzetí zásilky historicky se vyvinul z tzv. konosamentu (dokument v námořní dopravě) je s ním spojeno právo požadovat na dopravci vydání zásilky, přerušení přepravy apod. obsahuje: identifikaci dopravce, odesílatele, zásilky, místa určení, formu náložného listu, místo a datum vydání náložného listu, dopravcův podpis

• v NOZ obecná úprava pro všechny druhy dopravy (veřejná, soukromá, pravidelná, nepravidelná), podrobnější úprava v PŘ • 3 subjekty: dopravce x odesílatel x příjemce • odesílatel – povinnost zaplatit přepravné, poskytnout dopravci informace o obsahu zásilky • po celou dobu přepravy „pánem zásilky” – může přepravu kdykoli přerušit a přikázat např. jiného příjemce (nahradí pak dopravci účelně vynaložené zvýšené náklady) • přepravné je splatné po provedení přepravy • ve výši podle daného tarifu, popř. jak si ujednají ve smlouvě (jinak přepravné obvyklé v době uzavření smlouvy s přihlédnutím k obsahu závazku) • dopravce – povinnost přepravit zásilku z místa odeslání do místa určení, s odbornou péčí, v ujednané době (není-li ujednána, tak bez zbytečného odkladu) • dopravce má k zásilce přednostní zástavní právo pro zajištění dluhů ze smlouvy, při hrozbě škody na zásilce může také zásilku na účet odesílatele svépomocně prodat (§2570) • příjemce zásilky nabývá práva ze smlouvy vůči dopravci (zejména právo na vydání zásilky, náhrada škody), jakmile požádá o vydání zásilky, která došla na místo určení nebo uplynula doba, kdy tam měla dojít • nabývá i povinnosti: přijetím zásilky se stává ručitelem odesílatele za pohledávky dopravce (může se této povinnosti zprostit, jestliže prokáže, že o pohledávkách nemohl vědět) • dopravce doručí zásilku přímo příjemci nebo na místo určení, kde si má příjemce zásilku vyzvednout (v takovém případě mu pouze oznámí dokončení přepravy) • vydání zásilky může být podmíněno vybráním určité částky do příjemce (tzv. zásilka na dobírku) • příjemce je obvykle určený ve smlouvě, ne však tehdy, když vzhledem k povaze zásilky její vydání příjemci není možné – např. odvoz odpadků • dopravce odpovídá za škodu na zásilce, jestliže škoda vznikla v průběhu přepravy (§2566) • objektivní odpovědnost, odpovědnost za výsledek - dopravce nemusel porušit žádnou svoji povinnost • liberační důvody (§2566): 106


Občanské právo hmotné IV, B.13 Dílo • • • •

škodu nebylo možno odvrátit ani při vynaložení odborné péče škodu způsobil odesílatel, příjemce či vlastník zásilky škodu způsobila vada či povaha zásilky (včetně obvyklého úbytku) škodu způsobil vadný obal zásilky (za předpokladu, že při převzetí zásilky dopravce odesílatele na vadu upozornil, nebo nebylo vadu možné rozpoznat)

• důkazní břemeno nese dopravce, při škodě vzniklé z liberačních důvodů musí dopravce vynaložit odbornou péči, aby škoda byla co nejmenší, jinak by musel nahradit škodu, které bylo možno zabránit (zde ovšem důkazní břemeno nese poškozený) • při ztrátě nebo zničení zásilky nahrazuje její cenu, kterou měla v době převzetí • při poškození nahrazuje to, oč by byla cena zásilky nižší v době převzetí dopravcem • právo na náhradu škody lze uplatnit u dopravce v 6měsíční promlčecí lhůtě • nepřihlíží se k ujednáním omezujícím povinnost dopravce k náhradě škody • nepřihlíží se k ustanovením v PŘ, kterými se omezuje povinnost dopravce k náhradě újmy na zdraví, povinnost k náhradě újmy, která vznikla úmyslně či z hrubé nedbalosti, a u dopravců provozujících veřejnou dopravu lze omezit povinnost k náhradě škody pouze výjimečně (§2580)

Provoz dopravního prostředku • §2582-2585 • „Smlouvou o provozu dopravního prostředku se provozce zavazuje přepravit náklad určený objednatelem a k tomu účelu vykonat alespoň jednu předem určenou cestu, anebo vykonat ve smluvené době větší počet cest, jak to objednatel určí, a objednatel se zavazuje zaplatit provozci odměnu.” • není vyžadována písemná forma. • je-li přepravován náklad, použijí se přiměřeně ustanovení smlouvy o přepravě (zejména odpovědnost za škodu) -§2585 • provozce (např. majitel či nájemce dopravního prostředku) • dává své služby (rovněž dopravní prostředek) k dispozici podle příkazů objednatele • má povinnost zajistit způsobilý a pro dohodnutou přepravu použitelný dopravní prostředek se způsobilou posádkou, pohonnými hmotami apod. • objednatel přikazuje provozci vykonat cestu, obvykle za účelem přepravy nákladu • platí provozci odměnu • právo požadovat/řídit smluvený provoz může postoupit třetí osobě (§2584) • dva druhy: konkrétní cesta kvůli doručení konkrétního nákladu x provozce v určitém časovém úseku jezdí podle příkazů objednatele (obojí zahrnuto v definici provozu dopravního prostředku) • specifická kategorie smluv o přepravě (předmětem je přeprava nákladu), ale rovněž charakter nájemní smlouvy či smlouvy příkazní • jakási obdoba smlouvy o přepravě věci– shodným znakem je, že jedna osoba má přepravit náklad za úplatu do místa určení, které stanovila druhá osoba • přeprava osob a věcí: dopravce postupuje podle svého uvážení a na vlastní riziko (např. pravidelní liniové jízdy, kdy je náklad dopravci svěřen, aby jej vydal v cíli trasy) • provoz dopravního prostředku: provozce dává své služby k dispozici podle příkazů objednatele (např. poskytnutí vozidla s posádkou k uskutečnění nějaké cesty na riziko objednatele)

Zdroje • NOZ • Občanské právo hmotné – Relativní majetková práva, Raban a kol. • Otázky z obchodního práva 2012/13

Otázka B 13. Dílo Definice díla (§2587) • „Dílem se rozumí zhotovení určité věci, nespadá-li pod kupní smlouvu*, a dále údržba, oprava nebo úprava věci, nebo činnost s jiným výsledkem (dříve pouze „hmotně zachycený„!). Dílem se rozumí vždy zhotovení, údržba, oprava nebo úprava stavby nebo její části.“ 107


Občanské právo hmotné IV, B.13 Dílo *Dílo nespadá pod kupní smlouvu, jestliže: 1. Podstatnou část toho, čeho je ke zhotovení zapotřebí dodá objednatel 2. Nebo podstatná část plnění spočívá ve výkonu činnosti (ačkoliv zhotovitel pořídí věci, které jsou zapotřebí)

Smlouva o dílo • NOZ odstraňuje dosavadní dualismus obchodněprávní a občanskoprávní dualismus právní úpravy smlouvy o dílo.

Forma • Není stanoven požadavek písemné formy. Písemný musí být povinně jen zápis ze zkoušky v §2607.

Smluvní strany A. Zhotovitel: Osoba, která se zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo. • Záleží-li závazek ve zvláštních osobních schopnostech zhotovitele, zaniká závazek smrtí či ztrátou způsobilosti (pokud nemůže zhotovit právní nástupce) • Provede dílo na vlastní nebezpečí a na vlastní náklady • Postupuje samostatně bez příkazů objednatele (ledaže tak bylo ujednáno) B. Objednatel: Osoba, která se zavazuje převzít dílo od zhotovitele a zaplatit zhotoviteli cenu. • Závazek zaniká smrtí objednatele, jen pokud je nadále splnění závazku zbytečné či nemožné (např. oblek na míru) • Má právo kontrolovat provádění díla, popř. požadovat jeho řádné provádění, pokud se tak v přiměřené lhůtě nestane, je možná až odstoupení ze smlouvy

Cena díla • Může být určena: 1) pevnou částkou 2) odkazem na rozpočet 3) odhadem • Právo na její zaplacení vzniká provedením díla • Zjistí-li zhotovitel po uzavření smlouvy, že cenu určenou odhadem bude třeba podstatně překročit, oznámí to objednateli bez zbytečného odkladu s odůvodněným určením nové ceny; neučiní-li tak poté, co potřebu zvýšení ceny zjistil, anebo zjistit měl a mohl, nemá právo na zaplacení rozdílu v ceně! • objednatel může pak od smlouvy odstoupit a musí zaplatit poměrnou část ceny, má-li z částečného plnění zhotovitele prospěch (!) neodstoupí-li od smlouvy bez zbytečného odkladu po doručení oznámení o vyšší ceně, platí, že se zvýšením ceny souhlasí • Rozpočet: • 1. Zaručený- pevná částka, nelze jednostranně zvýšit cenu (i kdyby to bylo třeba) • 2. Nezaručený- zhotovitel může zvýšit cenu, musí to ale oznámit, pokud ¿10%, má objednatel právo odstoupit od smlouvy

Vady díla • „Dílo má vadu, neodpovídá-li smlouvě” (§ 2615); pro vady platí obdobně ustanovení o kupní smlouvě • Vady je nutno reklamovat bez zbytečného odkladu po jejich zjištění, nejpozději však do 2 let od předání díla, jinak může zhotovitel uplatnit námitku promlčení

Provedení díla • „Dílo je provedeno, je-li dokončeno a předáno” → Dílo je dokončeno, je-li předvedena jeho způsobilost sloužit svému účelu. → Je-li předmětem díla věc, řídí se předání obdobně ustanoveními o kupní smlouvě. NOVINKOU je předání díla i po částech, pokud lze jednotlivé stupně oddělit. • Má-li objednatel opatřit věc k provedení díla, dodá ji v dohodnuté době, ne-li (ani po výzvě), může zhotovitel opatřit věc na účet objednatele, který je pak při požádání povinen ji zaplatit • Dokončení může být vázáno na provedení zkoušky díla, která musí být stvrzena písemným zápisem (při nepřítomném objednateli potvrzený nezávislou osobou) • §2596: Opatří-li zhotovitel věc zpracovanou při provádění díla, má stran této věci, pokud se stala součástí díla, postavení prodávajícího. Má se za to, že kupní cena věci je zahrnuta v ceně díla. 108


Občanské právo hmotné IV, B.14 Péče o zdraví -→ Zhotovitel tedy musí už při uzavírání smlouvy adekvátně zhodnotit hodnotu věcí, které budou pro dílo využity a stanou se jeho součástí (např. vyrobení čalouněné židle- zhotovitel nemůže po zhotovení požadovat ještě cenu potahu, nebylo-li tak ujednáno)

Vlastnické právo k předmětu díla (§2599n.) • nově je rozděleno nabytí vlastnického práva k předmětu díla: • podle toho zda se jedná o věc jednotlivě (objednatele) nebo druhově určenou (zhotovitele) • podle místa, kde zhotovitel dílo provádí (pokud na pozemku objednatele, nebo pozemku, který opatřil – je v jeho vlastnictví, pokud jinde- vlastnictví zhotovitele)

Svépomocný prodej • Další NOVINKA, za podmínky, že předmětem díla je věc, • Nepřevezme-li si objednatel dílo po vyrozumění o dokončení, stanoví mu (pokud je to možné) zhotovitel náhradní lhůtu min. 1 měsíc • Pokud se po 6 měsících (popř. přiměřenou dobu povaze díla) o dílo nehlásí, může zhotovitel věc na účet objednatele prodat

Stavba jako předmět díla • Víceméně platí obecná pravidla o smlouvě o dílo, ale existují určitá specifika • Skryté překážky • Zjistí-li při provádění na místě zhotovitel překážky znemožňující zhotovení, má právo práce přerušit, oznámí to objednateli a navrhne změnu díla • Pokud se nedohodnou, mohou od smlouvy odstoupit a zhotovitel má právo na doposud vynaložené prostředky • Vady stavby • Skryté vady stavby je možno namítat do 5 let po převzetí stavby bezprostředně poté, co je lze s dostatečnou péčí zjistit. Totéž platí o skryté vadě projektové dokumentace a o jiných obdobných plněních • Za vadné plnění jsou zavázáni i subdodavatelé, projektant či stavební dozor, ledaže prokážou, že vada nebyla způsobena v souvislosti s jejich činností • Převzetí stavby • Nelze odmítnout převzetí stavby pro drobné vady, pokud podstatně neomezují užívání

Dílo s nehmotným výsledkem (NOVĚ samostatně vymezeno!) • Spočívá-li dílo v jiném výsledku činnosti, než je zhotovení věci nebo údržba, oprava či úprava věci (jiný výsledek činnosti= např. programování u zhotovení softwaru) • Dílo s nehmotným výsledkem se považuje za předané, je-li dokončeno a zhotovitel umožní objednateli jeho užití (typicky předání přístupových hesel) • Neobsahuje-li smlouva výslovný zákaz poskytnutí nehmotného díla jiným osobám, je k němu zhotovitel oprávněn, není-li to vzhledem k povaze díla v rozporu se zájmy objednatele (ty dovozujeme ze smlouvy, především ze specifikace díla a jeho účelu využití- viz §2634)

Zdroje NOZ; Důvodová zpráva Štandera J., Smlouva o dílo v novém občanském zákoníku, C.H.Beck, 2013 http://obcanskyzakonik.justice.cz/smluvni-pravo/konkretni-zmeny-ve-zvlastni-casti/smlouva-o-dilo Pozn. autora: Úprava je poměrně komplexní a dobře pochopitelná, takže místy jsou i citovány paragrafy. Určitě doporučuji přečíst zákon, který by měl teoreticky ke zkoušce stačit, v důvodovce ani komentáři není v podstatě nic, co by se ze zákona nedalo pochopit. 109


Občanské právo hmotné IV, B.14 Péče o zdraví

Otázka B 14. Péče o zdraví • §2636 - §2651 NOZ • LZPS – p. na ochranu zdraví (čl. 31)

OBECNĚ • nutné srovnat s úpravou zásahu do duševní a tělesné integrity (§93n) • obecná úprava ke specifickým zákonům upravujícím konkrétní typy zdravotní péče a stavovským předpisům speciálních činností (např. zdravotní služby jsou upraveny v z. č. 372/2001 Sb., o zdravotních službách, NOZ upravuje činnost léčitelů, kosmetických chirurgů a masérů atd.) • péče o zdraví – úkon, prohlídka, rada a všechny další služby, které se týkají bezprostředně ošetřovaného a které jsou vedeny snahou zlepšit / zachovat jeho zdravotní stav (§2637) • smlouva o péči o zdraví – poskytovatel se jí vůči příkazci zavazuje pečovat v rámci svého povolání nebo předmětu činnosti o zdraví ošetřovaného (§2636 odst. 1) • smluvní strany: příkazce (ošetřovaný/třetí osoba – např. zákonný zástupce) a poskytovatel (nemusí jím být osoba, která výkon provádí, poskytovatelem je např. nemocnice, léčitelské centrum) • NOZ výslovně stanovuje smluvní vztah mezi příkazcem a poskytovatelem, právně rovné postavení mezi stranami, jedná se o výrazný posun od předchozího paternalistického pojetí vztahu poskytovatel – příkazce (hlavně lékař – pacient), jež převládal zejm. v z. č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, který byl účinný do 31.3.2012 (nahrazen zákonem o zdravotních službách) • příkazce zaplatí odměnu, pokud jiný právní předpis nestanoví, že se péče o zdraví hradí výlučně z jiných zdrojů – pojmovým znakem smlouvy není úplatnost (§2636 odst. 2) • ošetřovaný, který není příkazcem, může péči o zdraví odmítnout, jeho odmítnutím se závazek ruší (§2651)

POUČENÍ • poskytovatel má povinnost ošetřovanému srozumitelně vysvětlit: zamýšlené vyšetření, navrhovanou péči o zdraví, jeho zdravotní stav, péči o zdraví při dalším postupu, na žádost ošetřeného písemná forma (§2638 odst. 1) • řádné vysvětlení – lze-li rozumně předpokládat, že ošetřovaný pochopil svůj zdravot. stav, způsob, účel a nezbytnost péče o zdraví, očekávané následky, možná nebezpečí a alternativy (§2639 odst. 1) • není-li ošetřovaný plně svéprávný, ale je schopen úsudku, poučí se způsobem přiměřeným jeho schopnostem, poučení se podá i zákonnému zástupci (§2638 odst. 2) • ohrozil-li by se zcela zjevně a vážně zdravotní stav ošetřovaného, vysvětlení může být podáno dodatečně, má se však za to, že toto právo poskytovatel nemá, nepotvrdí-li mu zjevnost a vážnost nebezpečí jiná osoba poskytující péči o zdraví v daném oboru (§2639 odst. 2) • je-li vysvětlení odepřeno a vyžaduje-li to zájem ošetřovaného, podá se vysvětlení jiné osobě pověřené ošetřovaným (ledaže p. předpis stanoví něco jiného) (§2640 odst. 2) • ošetřovaný může dát výslovně najevo, že si vysvětlení nepřeje, pokud by z toho plynulo ošetřovanému nebo jiné osobě nebezpečí zjevně převyšující jeho zájem, vysvětlení se poskytne (§2641) • srovnat např. s §94, §103

SOUHLAS • ke každému úkonu v rámci péče o zdraví se vyžaduje souhlas ošetřovaného, ledaže z. stanoví, že souhlasu není třeba (§2642 odst. 1) • písemná forma souhlasu/odmítnutí souhlasu na žádost poskytovatele/ošetřovaného (§2642 odst. 1,2) + písemná forma souhlasu k zásahu do integrity dle §96 (má-li být oddělena část těla, která se již neobnoví, k lékařskému pokusu na člověku, zákroku, který zdravotní stav člověka nevyžaduje – neplatí to u kosmetických zákroků nezanechávajících trvalé nebo závažné následky) • srov. souhlas také v §93n, hlavně souhlas zákonných zástupců u nezletilých (nutno přihlížet k rozumové a volní vyspělosti nezletilého, nad 14 let pokud jeho názor odporuje názoru zákonného zástupce, je nutný k provedení zákroku souhlas soudu)

POVINNOSTI POSKYTOVATELE • postup podle smlouvy s péčí řádného odborníka, v souladu s pravidly svého oboru - de lege artis, za splnění odpovídá → postup non lege artis zakládá odpovědnost za porušení smluvní povinnosti a povinnost k náhradě újmy dle §2913, povinnosti k náhradě škody se podle tohoto paragrafu zprostí, prokáže-li, že mu ve splnění povinnosti zabránila mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na jeho vůli; k ujednáním vylučujícím povinnost péče řádného odborníka se nepřihlíží (§2643 odst.1, §2645) 110


Občanské právo hmotné IV, B.15 Účet, jednorázový vklad, akreditiv • pozn.: poskytovatel odpovídá za postup de lege artis, ne za výsledek • neumožnit jiné osobě pozorovat péči o zdraví ošetřovaného, ledaže ten k tomu dal souhlas (výjimka: kontrola odbornosti péče) (§2644) • ve zdravotnických zařízeních, zařízeních sociálních služeb nebo v obdobném zařízení, které smluvní strana neprovozuje, musí být ošetřovanému nebo příkazci včas sděleno, kdo je poskytovatelem a že provozovatel zařízení smluvní stranou není • vést záznamy o péči o zdraví (viz níže)

POVINNOSTI OŠETŘOVANÉHO • sdělit poskytovateli podle svého nejlepšího vědomí potřebné údaje • poskytnout součinnost nutnou podle rozumného očekávání k tomu, aby mohl splnit povinnosti dle smlouvy (§2643 odst.2)

ZÁZNAMY O PÉČI O ZDRAVÍ • musí z nich být zřejmé údaje o zdravotním stavu ošetřovaného, poskytovatelově činnosti, připojují se také podklady osvědčující správnost údajů a podklady a vyjádření odevzdané ošetřovaným nebo příkazcem (§2647 odst. 1,2) • délka uchování: jak to vyžaduje potřeba péče (§2674 odst. 1) • poskytovatel vždy poznamená, kdo do nich nahlížel (§2674 odst. 3) • nahlížení: na žádost ošetřovaného mu to poskytovatel umožní + může si pořizovat výpisy, opisy a kopie, obsahují-li záznamy informace o 3. os, nelze nahlížet bez jejího souhlasu (§2648) • zpřístupnění jiným osobám: jen s výslovným souhlasem ošetřovaného / na zákl. zákona, udělení / odmítnutí udělení souhlasu se uvede v záznamech (§2649) • bez souhlasu ošetřovaného: poskytnutí údajů v anonymizované podobě k účelům vedeckého nebo statistického šetření týkajícího se zdravot. stavu obyvatelstva a jeho skupin, lze-li důvodně předpokládat, že jeho souhlas nelze opatřit vůbec nebo včas (nutné zabezečení údajů!) (§2650)

ZDROJE NOZ, důvodová zpráva, přednášky zdravotnického práva

Otázka B 15. Účet, jednorázový vklad, akreditiv • SOZ rozlišoval mezi běžným účtem a vkladovým účtem. NOZ tuto klasifikaci opouští (z důvodu, že rozdíly postupem času vymizely a vkladový účet se stal jen modifikací běžného účtu) a zavádí rozlišení účtů na platební účet, jiný než platební účet a vkladní knížku • Další změna: Smluvní stranu, která vede účet, již zákon neomezuje na banku (DZ: postavení smluvních stran nelze vázat na jejich regulaci veřejným právem) • V praxi je však touto smluvní stranou banka, proto bývají tyto smlouvy označovány jakobankovní smlouvy • Smyslem úpravy je doplňovat zákon č. 284/2009 Sb., o platebním styku a zároveň zajistit alespoň obecnou úpravu v případě, že je aplikace tohoto zákona vzhledem k jeho působnosti vyloučena a smluvní strany si neujednají práva a povinnosti smluvně

Obecná ustanovení • Smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet, výběr hotovosti nebo provádět převod peněžních prostředků na účet (§ 2662) • Je-li účet zřízen pro více osob, má každá z nich postavení majitele a nakládají s účtem společně. Má se za to, že jejich podíly na peněžních prostředcích jsou stejné (§ 2663) • Rozlišovat nakládání s účtem a nákládání s peněžními prostředky – k nakládání s prostředky může majitel zmocnit jinou osobu. Toto zmocnění nezaniká smrtí majitele. (§ 2664) • Ujednají-li si strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo převede prostředky z účtu, ač pro to není na účtu dostatek prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru (§ 2665) • Zemře-li majitel účtu, zastaví ten, kdo vede účet, jen takové výplaty a převody, o nichž majitel určil, že se v nich po jeho smrti nemá pokračovat -→ účet smrtí majitele nezaniká! (§ 2666) • Úrok je splatný na konci kalendářního měsíce 111


Občanské právo hmotné IV, B.16 Závazky ze zaopatřovacích smluv

Platební účet • NOZ pouze odkazuje na Z. o platebním styku - upravuje platební účty a vztahuje se i na jiné než platební účty, pokud jde o platební transakce

Jiný než platební účet • Použije se na účty, které nejsou v působnosti Z. o platebním styku a zároveň i na platební účty, pokud jde o vložení a výběr hotovosti a převod prostředků na účtu (jestliže se nejedná o platební transakci podle jiného zákona) • Např. účty stavebního spoření, účty, které mezi sebou vedou poskytovatelé platebních služeb • Ten, kdo vede účet, je povinen bez zbytečného odkladu po skončení kalendářního měsíce informovat majitele účtu o vkladech, výběrech či převodech peněžních prostředků a po skončení kalendářního roku sdělí zůstatek na účtu (§ 2673) • Majitel účtu může závazek vypovědět bez výpovědní doby, i když je smlouva uzavřena na dobu určitou (§ 2674) X ten, kdo vede účet, může vypovědět s účinností ke konci kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž výpověď došla majiteli účtu (bez výpovědní doby jen, porušil-li majitel svou ujednanou povinnost podstatným způsobem) (§ 2675)

Vkladní knížka • Stejná povaha jako účet, ale liší se způsobem nakládání (umožněn pouze vklad a výběr peněžních prostředků, nikoliv převod) a způsobem vedení záznamů, které provadí výstavce ve prospěch majitele • Může být vystavena pouze na jméno majitele • Vyvratitelná domněnka, že výše peněžních prostředků odpovídá záznamům ve vkladní knížce (§ 2676) • S peněžními prostředky lze nakládat jen po předložení vkladní knížky a při ztrátě nebo zničení musí majitel požádat o novou a dnem jejího vystavení pozbývá původní knížka platnosti (§ 2678) • Závazek se mimojiné ruší, pokud majitel s vkladní knížkou ani peněžními prostředky nenakládá po dobu 20 let (§ 2678)

JEDNORÁZOVÝ VKLAD (§ 2680 - 2681) • Od účtu se odlišuje tím, že se nemění výše peněžních prostředků • Vkladatel se zavazuje příjemci vkladu poskytnout pevný jednorázový vklad v určité výši a příjemce se zavazuje tento vklad po zániku závazku vrátit a poskytnout úrok (§ 2680) • Zvláštním případem je vkladní list

AKREDITIV (§ 2682 - 2693) • Zvláštní platební nástroj, nástroj úvěrování • Příkazce se obrátí na výstavce, aby na jeho účet ve prospěch třetí osoby (oprávněného) otevřel akreditiv a příkazce se zavazuje výstavci poskytnout odměnu. (§ 2682) • Výstavce oprávněnému oznámí v písemné formě, že v jeho prospěch otevírá akreditiv (§ 2683) • Předmětem plnění, které má být poskytnuto oprávněnému, nemusí být jen peněžité prostředky, ale i např. směnka • Důvodem vystavení bývá zpravidla skutečnost, že příkazce má vůči oprávněnému dluh • Proč tedy neplní příkazce přímo oprávněnému? Výhodou je právní jistota a využití profesionálních služeb • Máme tedy tři závazky: příkazce vůči výstavci, výstavce vůči příkazci a výstavce vůči oprávněnému. Tyto závazky jsou na sobě právně nezávislé (ale hospodářsky propojené)! (§ 2684) • Potvrzený akreditiv: je-li akreditiv na žádost výstavce potvrzen dalším výstavcem, vzniká právo oprávněného na plnění i vůči potvrzujícímu výstavci (§ 2687) - plní-li potvrzující výstavce, má nárok na náhraduje vůči výstavci • Dokumentární akreditiv: výstavce plní oprávněnému, jsou-li mu včas předloženy dokumenty určené akreditivem (§ 2690)- lze kombinovat s potvrzeným akreditivem. • Výstavce akreditivu může akreditiv zrušit či změnit jen se souhlasem příkazce i oprávněného, případně i potvrzujícího výstavce (§ 2686) • Své uplatnění má zejména v mezinárodním platebním styku, ale rozvíjí se i v tuzemsku Více viz. Zpracované otázky z obchodního práva - otázka č. 23

Zdroje NOZ, Důvodová zpráva 112



Otázka B 16. Závazky ze zaopatřovacích smluv •

smlouvy odvážné • = smlouvy, které jsou sjednávány na doživotí a za úplatu • ⇒ aleatorní charakter = oprávněný z práva na důchod doufá, že důchod bude brát co nejdéle, zatímco povinný doufá, že bude plnit co nejméně → viz. např. sázka, hra

1. Důchod • úprava: § 2701 an. NOZ • smlouvou o důchodu se plátce zavazuje platit příjemci pravidelné peněžní dávky (=důchod) (neplést s důchody vyplácenými na základě předpisů soc. zabezpečení –starobní, vdovský apod.!) • k této povinnosti se plátce může zavázat jak vůči příjemci, tak vůči osobě třetí. V tomto druhém případě se na smlouvu o důchodu zároveň použijí i ustanovení o smlouvě ve prospěch třetí osoby • důchod lze ujednat jako rentu nebo jako alimentaci. • renta je stanovena dávkami o pevné nominální hodnotě • alimentační dávky se mění podle kupní síly peněz • smlouvu o důchodu lze uzavřít i v podobě tak řečené tontiny (tzv. Tontiho smlouvy), jejíž podstatou je závazek vyplácet důchod několika příjemcům s tím, že odpadne-li některý z nich jeho důchod přiroste ostatním • kontext: • ABGB, Švýcarsko, Německo: jedná se o smlouvy odvážné → smlouvu lze uzavřít jen na dobu doživotní, tedy v sobě závazek nese odvážný prvek, neboť celkový objem plnění závisí na nejisté události

NOZ • dispozitivnost 1. → smlouvu lze sjednat jak na dobu doživotní, tak na dobu určitou → nejedná se o čistou formu smlouvy odvážné • není-li výslovně ujednáno trvání závazku na dobu určitou → jedná se o závazek v době trvání po dobu příjemcova života 2. → není-li ujednána jiná doba splatnosti → dávky jsou splatné měsíčně předem 3. smlouvu o důchodu lze uzavřít jako úplatnou i jako bezúplatnou • úplatná renta → forma sociálního zajištění • jednorázová = oprávněný si „kupuje” jednorázovou platbu • pravidelná = oprávnění si „kupuje” pravidelnou platbu (např. po dobu odchodu do důchodu)a • → plátce se zavazuje platit na neurčitou/určitou dobu anuitu (=penzi) • = 2 fáze 1. fáze hromadění (akumulaci plateb) 2. fáze distribuční (výplata penze) • kogentnost: • právo na dávky nelze postoupit jinému, lze postoupit pouze pohledávku splatné dávky • rentu nelze postihnou exekučně či v insolvenčním řízení, pokud: • si to plátce vyhradil • důchod byl zřízen bezúplatně • vůči 3. Osobám je výhrada účinná jen do výše, kterou příjemce vzhledem ke svým poměrům nutně potřebuje pro své zaopatření • nucené zajištění důchodu - § 2706 (2) NOZ

Subjekty 1. plátce 2. příjemce 113



Předmět • = peněžní renta = pravidelná peněžní platba

Náležitosti 1. doba trvání • na dobu určitou nebo na dobu trvání života 2. výše jednotlivých plateb 3. doba splatnosti důchodu • není-li ujednáno jinak, dávky jsou splatné měsíčně předem

Forma • písemná forma je obligatorní pouze v případech, kdy se plátce zavazuje k placení důchodu na dobu života příjemce nebo na dobu delší 5 let

Skončení 1. nejpozději smrtí 2. odstoupením • výjimka: u důchodu poskytnutého za úplatu zákon vylučuje zákon možnost odstoupení od smlouvy a požadování vrácení původní úplaty, pokud nejsou placeny dávky

2. Výměnek • úprava: § 2707 an. NOZ • smlouvou o výměnku si vlastník nemovité věci vymiňuje v souvislosti s jejím převodem pro sebe nebo pro 3. Osobu požitky, úkony nebo práva sloužící k zaopatření na dobu života nebo na dobu určitou a nabyvatel se zavazuje zaopatření poskytnout • smlouvou o výměnku si může vlastník nemovitosti, nejčastěji půjde o staršího člověka, vymínit, že chce v nemovitosti převedené na jinou osobu (nejčastěji půjde o potomka), nadále bydlet • historický kontext: • institut spjatý s agrárním uspořádáním venkovské společnosti přelomu 18./19. stol. • morální základ má v povinnosti nového hospodáře postarat se o zaopatření hospodáře bývalého • ekonomický základ: ulehčení nahrazení starého vedení rodinné zemědělské usedlosti mladším → předání se slibem, že se o starou generaci mladá doživotně postará • pojem výměnek: historické označení pro přístavek nebo samostatnou budou v areálu statku, kam se výměnkář uchýlil, když hlavní obytnou budovu přepustil nástupci

Subjekty 1. výměnkář = osoba oprávněná z výměnku • buď jen převodce nemovité věci, který si výměnek vymínil pro sebe • nebo i jiná osoba, v jejíž prospěch si převodce výměnek vymínil (např. manžel/manželka) 2. osoba povinná/zavázaná = nabyvatel převáděné nemovitosti, který se zřízením výměnku souhlasil • povinnosti nabyvatele: 1. strpět výměnkářovo užívání nemovitosti 2. plnit důchod výměnkáře bylo-li sjednáno → druhy výměnku • naturální plnění – např. poskytovat oběd, topivo • peněžité plnění • změní-li se poměry a na nabyvateli nelze spravedlivě požadovat, aby i nadále činil sjednané naturální plnění a strany se na změně nedohodnou, může soud naturální výměnek nahradit peněžitým důchodem 3. povinnost přispívat pomocnými úkony výměnkáři v nemoci, při úrazu nebo v podobné nouzi (i když to není ujednáno!) 114


Občanské právo hmotné IV, B.17 Společnost; tichá společnost 4. při zkáze stavby, v níž bylo výměnkáři vyhrazeno obydlí, opatří nabyvatel výměnkáři na vlastní náklad vhodné náhradní bydlení

Obsah • není-li stanoveno jinak, řídí se obsah práv výměnkáře místními zvyklostmi.

Obecně • výměnek nelze postoupit jiné osobě → plnění se vztahuje k osobě výměnkáře → výměnek tedy končí smrtí výměnkáře • výměnek nepřechází na výměnkářovy dědice • výměnek se na nového majitele nemovitosti přenáší jen, je-li výměnek zapsán do veřejného seznamu • tj. pokud nabyvatel za života výměnkáře nemovitost převede a výměnek je zapsán ve veřejném seznamu, má i nový vlastník povinnost vůči výměnkáři • výměnek vyhrazený manželům se nezkracuje smrtí jednoho z nich (ale pokračuje) • výměnek může být zřízen jako věcné nebo jako reálné břemeno: 1. výměnek jako reálné břemeno → vzniká zápisem do veřejného seznamu (např. služebnost práva užívacího) 2. výměnek jako reálné břemeno → vzniká zápisem do veřejného seznamu • nabyvatel musí učinit vše, co je zapotřebí, aby mohl být výměnek zapsán do veřejného seznamu • nezřekne-li se výměnkář zápisu, lze do veřejného seznamu vlastnické právo nabyvatele zapsat jen současně se zápisem výměnku • vlastník nemovité věci (tj. budoucí výměnkář) může nechat zapsat budoucí výměnek do veřejného seznamu ještě před převedením nemovité věci

Skončení 1. smrtí výměnkáře (popř. všech výměnkářů) 2. byla-li uzavřena smlouva o převodu nemovitosti v souvislosti se zřízením výměnku, nelze do smlouvy o převodu odstoupit pro neplnění povinnosti osobou zavázanou z výměnku

Prameny • učebnice P. Raban a kol., Občanské právo hmotné – relativní majetková práva, Brno 2013 • NOZ • Důvodová zpráva: http://obcanskyzakonik.justice.cz/smluvni-pravo/konkretni-zmeny-ve-zvlastni-casti/vymenek/

Otázka B 17. Společnost; tichá společnost Společnost • § 2716 - §2755 • podstata společnosti = sdružení alespoň 2 osob za společným účelem činnosti nebo věci, anebo obojí • můžeme rozlišovat společnosti 1. pracovní 2. kapitálové 3. smíšené • sdružení osob založených smlouvou NENÍ právnickou osobou, tudíž nemá právní osobnost ve smyslu § 118 (=společnost občanského práva - pokud slouží k uskutečňování podnikatelského záměru - konsorcia) X společenská smlouva dle § 8 ZOK, která zakládá obchodní korporaci (=společnost obchodního práva - obchodní společnosti, které mají právní osobnost a jsou PO 115


Občanské právo hmotné IV, B.17 Společnost; tichá společnost

Vklad • vklad = věc, právo věc užívat a právo věc požívat; případně se společníci mohou zavázat, že pro společnost budou vykonávat určitou činnost • sdružuje-li společnost majetek, vyžaduje se k platnosti smlouvy soupis vkladů společníků, jimi podepsaný • společník může do společnosti vložit veškeré své jmění, popř. i budoucí majetek mimo majetku nabytého děděním • → dělení podle toho, zda: 1. společnost sdružuje vše, co její společníci mají (=obecné společnosti/univerzální) 2. společnost sdružuje jen část majetku společníků (=zvláštní společnosti/partikulární) • peněžní prostředky a zuživatelné věci, věci určené podle druhu vložené do společnosti → stávají se spoluvlastnictvím společníků, kteří vklady přispěli; jiné věci pouze tehdy, byly-li oceněny penězi (viz § 2719 odst. 1) • peněžní vyjádření souhrnu vkladů se označuje jako kmenové/základní jmění

Spoluvlastnický podíl • spoluvlastnický podíl → určuje se dle poměru hodnot majetku, který každý společník do společnosti vložil (ostatní vklady → právo bezplatného požívání) • rozlišení: 1. majetek vložený do společnosti 2. majetek nabytý za trvání společnosti (=je na společenské smlouvě, aby určila, jaké budou podíly společníků; neujednajíli si nic → zásada stejnosti podílů) • společník, který se zavázal přispět společnému účelu jen činností, má právo na podíl užívat věci vložené do společnosti, nemá však právo tyto věci požívat, ani se nestává spoluvlastníkem těchto věcí • společníci společnosti mohou právně jednat vůči třetím osobám pod společným (i fantazijním) jménem společnosti) → jednají jako společníci nikoli „jménem“ společnosti či „za“ společnost → společné jméno společnosti společně podnikajících osob je označením těchto osob • společník vykonává činnost pro společnost osobně a není oprávněn členství ve společnosti zřídit jiné osobě, ani jí své členství postoupit (viz § 2725) • společník nesmí bez souhlasu ostatních společníků činit na vlastní/cizí účet nic, co má vzhledem ke společnému účelu konkurenční povahu • jednal-li společník na vlastní účet → ostatní společníci se mohou domáhat, aby bylo jednání společníka prohlášeno za učiněné na společný účet • jednal-li společník na cizí účet → ostatní společníci se mohou domáhat, aby jim bylo ve prostěch společného účtu postoupeno právo na odměnu nebo výdání odměny již poskytnuté →tato práva zanikají, pokud nebyla uplatněna do 3 měsíců ode dne, kdy se společník o jednání dozvěděl, nejpozději však rok ode dne, kdy k jednání došlo (ostatní společníci mohou namísto toho požadovat náhradu škody) • neurčí-li smlouva poměr, jakým se společníci podílejí na majetku nabytém za trvání společnost, na zisku a na ztrátě společnosti → jsou jejich podíly stejné (viz § 2728) • ujednání vylučující právo společníka na podíl na zisku nemá právní účinky • ujednání vylučující povinnost společníka podílet se na ztrátě má právní účinky jen mezi společníky • rozhodnutí o záležitostech společnosti se přijímají většinou hlasů (každý společník má jeden hlas) → ujednání bránící některému společníkovi účastnit se rozhodování nemá právní účinky • rozhodnutí, jimiž se mění společenská smlouva, musí být přijato jednomyslně • z dluhů vzešlých ze společné činnosti jsou společníci zavázáni vůči třetím osobám solidárně (viz § 2736)

Zánik účasti společníka • společnost je koncipována jako osobní svazek několika osob založený na vzájemné důvěře a na vůli každého ze společníků v tomto svazku setrvat→ ztratí-li se tato vůle, nelze společníka nutit setrvávat • → možnost společníka ze společnosti vystoupit (i v případě, že trvání společnosti je na dobu určitou) X nelze vystoupit v nevhodné době nebo k újmě ostatních společníků (viz § 2739) • z vážných důvodů může však vystoupit kdykoli (i když byla dohodnuta výpovědní doba) → toto právo nelze omezit v žádné dohodě mezi společníky • vystoupením společníka ze společnosti, která nadále trvá, zaniká spoluvlastnické právo tohoto společníka k majetku získanému společnou činnosti společníků společnosti ke dni účinnosti jeho vystoupení ze společnosti • společník, jehož členství zaniklo → má právo, aby mu bylo vyúčtováno a vydáno vše, co mu ke dni zániku členství náleží (podíl na majetku nabytém za trvání spolčnosti se mu vyplatí v penězích) • dědic společníka se nestává společníkem, ale má právo na vše, co náleželo zůstaviteli ke dni jeho smrti (i na majetku nabytém za trvání společnosti, který se mu vyplatí v penězích - viz § 2742) X toto neplatí, bylo-li ve společenské smlouvě ujednáno, že platí i pro dědice → dědic vstoupí do společnosti namísto zůstavitele X nelze vázat dědice dědiců 116


Občanské právo hmotné IV, B.18 Pojištění

Vyloučení společníka • • • • • •

viz § 2740 poruší-li společník povinnost ze smlouvy podstatným způsobem bylo-li o jeho majetku zahájeno insolvenční řízení na jeho návrh přistoupil-li společník k návrhu na zahájení insolvenčního řízení, ve kterém se řeší jeho úpadek nebo hrozí úpadek bylo-li v insolvenčním řízení rozhodnuto o úpadku společníka byla-li omezena svéprávnost společníka a jeho stav je na újmu společnosti

Zánik společnosti dohodnou-li se na tom společníci splní-li podmínky ujednané ve společenské smlouvě uplyne-li doba, na kterou byla společnost ujednána dosáhne-li se účelu, k němuž byla společnost zřízena stane-li se daný účel nemožným (viz § 2744) zemře-li společník → jestliže byli pouze 2 společníci a ve společenské smlouvě není ujednáno, že platí i pro jeho dědice; jestliže má společnost více společníků, má se za to, že ostatní společníci chtějí setrvat ve společnosti i nadále • solidarita společníků → jestliže jeden společník splní věřiteli více, než odpovídá vzájemnému poměru mezi účastníky, kteří se podílejí stejným dílem (nestanoví-li společenská smlouva jinak) → vzniká mu vůči spoludlužníkům regres (= má právo po nich žádat náhradu za plnění, které za ně věřiteli po právu poskytl) • zanikne-li společnost → podá správce vyúčtování o majetku společnosti nejpozději do 2 měsíců od jejího zániku; společníkům se vydá, co je jejich vlastnictvím, a společný majetek se rozdělí podle ustanovení o vypořádání spoluvlastnictví • • • • • •

Tichá společnost • tichý společník se smlouvou zavazuje k vkladu, kterým se bude podílet po celou dobu trvání tiché společnosti na výsledcích podnikání podnikatele, a podnikatel se zavazuje platit tichém u společníkovi podíl na zisku (viz § 2747 odst. 1) → smluvní poměr pouze mezi podnikatelem a tichým společníkem X nejde o samostatný subjekt práva • může být ujednána i za účelem účasti tichého spoledníka jen na provozu některého ze závodů podnikatele • právní poměr - věřitelský → kvalifikovaná účast na zisku a ztrátě • předmět vkladu: věc, kterou se tichý společník zavazuje předat podnikateli (peníze, vnesení jiné penězi ocenitelné věci; jde-li o nemovitou věc, podnikatel za trvání tiché společnosti k ní nabývá užívací a požívací právo; je-li předmětem vkladu něco jiného → má se za to, že podnikatel nabyl k předmětu vkladu vznikem tiché společnost vlastnické právo) • know-how → může být předmětem vkladu pouze tehdy, dohoudnou-li se účastníci smlouvy na specifikaci poskytnutých zkušeností a na peněžním ocenění • práva a povinnosti tichého společníka: • právo nahlížet do obchodních dokladů a účetních záznamů podnikatele (viz § 2749) • je-li jméno tichého společníka obsaženo ve jménu, popř. v obchodní firmě podnikatele → ručí tichý společník za dluhy podnikatele • podílí se na zisku nebo ztrátě podnikatele v ujednané výši → výplata do 30 dnů po vyhotovení účetní závěrky a jejím případném schválení, je-li vyžadováno • zrušení tiché společnosti • nebyla-li tichá společnost ujednána na dobu určitou → nejpozději 6 měsíců před koncem účetního období • dosáhne-li podíl tichého společníka na ztrátě výše jeho vkladu, ledaže uhradí podíl na ztrátě nebo doplní vklad • ukončí-li se podnikání, kterého se tichá společnost týká • bylo-li rozhodnuto o úpadku podnikatele nebo tichého společníka, zrušením konkursu po splnění rozvrhového usnesení, zrušením konkursu proto, že majetek je zcela nepostačujícíc, anebo zamítnutím insolvečního návrhu pro nedostatek majetku • podnikatel vydá tichému společníkovi bez zbytečného odkladu po zániku tiché společnosti vklad upravený o podíl na výsledku svého podnikání podle stavu ke dni zániku tiché společnosti

Otázka B 18. Pojištění Právní úprava obsažená v o.z. §§ 2758-2872, byla přejata ze zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě. Důvodová zpráva uvádí, že došlo jen k menším stylistickým a systematickým změnám. Spadá pod závazky z odvážných smluv = nepoužijí se ustanovení o změně okolností a neúměrném zkrácení. Účelem pojištění je zabezpečení FO nebo PO pro případ nahodilých událostí krytých pojištěním (pojistná událost) tím, že je jim poskytováno právo na výplatu peněžních prostředků k úhradě potřeb, které v důsledku takových událostí vznikají. 117


Občanské právo hmotné IV, B.18 Pojištění Účastníky pojištění jsou: pojistník, pojištěný a pojistitel Pojištěný: Osoba, na jejíž život, zdraví, majetek nebo odpovědnost či jinou hodnotu pojistného zájmu se pojištění vztahuje Pojistník: Osoba, která sjednává pojistné Oprávněná osoba: jedná se o osobu, které v důsledku pojistné události vznikne právo na pojistné plnění (obmyšlený u pojištění osob) Každá z těchto osob může být samostatně, nebo mohou splývat (např. Pojištěný bude zároveň pojistník a k tomu oprávněná osoba.

Nahodilá událost • Událost, která může nastat, avšak v době sjednání pojištění se neví, že se tak stane, či zda se tak vůbec stane (např. povodeň, havárie motorového vozidla, požár, úraz fyzické osoby) • Jde-li o událost týkající se lidského života nebo jeho délky, je nahodilou i taková událost, o níž účastníci vědí, že nastat musí, avšak v době sjednávání pojištění nemohou určit, kdy se tak stane, popř. zda se tak stane v době, na kterou bylo pojištění sjednáno (např. smrt fyzické osoby) • Účastníci mohou uzavřít pojištění i zpětně, ovšem pojistník nesmí vědět, že pojistná událost již nastala. Stejně tak pojistitel nesmí vědět, že pojistná událost nastat nemůže

Typy pojištění 1) Podle právního důvodu vzniku: • Smluvní pojištění- vznik na základě smlouvy, úprava obsažená v o.z. • Zákonné pojištění- vznik ex lege, např. zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele

2) Podle objektu pojištění: • Pojištění osob • Pojištění majetku

3) Škodové/Obnosové • Škodové: účelem je náhrada škody vzniklé v důsledku pojistné události. Hradí se tak zásadně pouze úbytek ve sféře poškozeného. Základní zásadou škodového pojištění je, že v důsledku pojistného plnění nesmí dojít k obohacení poškozeného • Soupojištění - 1 pojistník a více pojistitelů zastoupenými vedoucí pojistitelem (1 pojistné) • Souběžné pojištění - 1 pojistník a více pojistitelů, souhrn pojistných částek nepřesahuje hodnotu majetku • Vícenásobné pojištění - 1 pojistník a více pojistitelů, souhrn pojistných částek přesahuje hodnotu majetku • Obnosové: účelem je získání obnosu, tj. dohodnuté finanční částky v důsledku pojistné události ve výši, která je nezávislá na vzniku nebo rozsahu škody • Pojistná smlouva musí mít písemnou formu, ledaže se jedná o krátkodobé pojištění (pojistná doba kratší jeden rok). Pokud pojistník přijme nabídku včasným zaplacením pojistného, považuje se písemná forma za zachovalou. • Další právní jednání, které se týkají pojištění, musí mít písemnou formu, nedohodnou-li se strany jinak. • Pojistný zájem: Oprávněná potřeba ochrany před následky pojistné události. Pokud zanikne pojistný zájem, zanikne i pojištění. V případě, že je pojištěn neexistující pojistný zájem, je smlouva neplatná (pokud má pojistitel dobrou víru, náleží mu odměna). • O.z. stanoví několik nevyvratitelných a vyvratitelných domněnek: • Pojistník má pojistný zájem na vlastním životě, zdraví a majetku • Pojistník má pojistný zájem na životě a zdraví jiné osoby osvědčí-li zájem podmíněný vztahem k této osobě, dále má pojistný zájem na majetku jiné osoby, osvědčí-li, že by mu bez jeho existence hrozila přímá majetková ztráta • Pokud dá pojištěný souhlas, má se za to, že pojistný zájem pojistníka byl prokázán • Je možné pojistit cizí pojistné nebezpečí a to jak v prospěch vlastní, tak ve prospěch třetí osoby. K možnosti uplatnit právo na pojistné plnění pojištění cizího pojistného nebezpečí je zapotřebí souhlas pojištěné třetí osoby, ledaže se jedná o potomka. • Jako potvrzení o uzavření smlouvy vydá pojistitel pojistníkovi pojistku. 118


Občanské právo hmotné IV, B.18 Pojištění

Pojištění osob • • • • •

Pro případ smrti Dožití se určitého věku nebo dne uvedeného ve smlouvě Pro případ nemoci Úrazu Jiné skutečnosti související se zdravím, nebo změnou osobního postavení pojištěné osoby

Druhy pojištění osob Životní pojištění (§ 2833- § 2843) • Pro případ smrti, dožití se určitého věku nebo dne určeného smlouvou, jako konec pojištění, nebo jiné skutečnosti týkající se změny osobního postavení člověka • Jen jako pojištění obnosové • Pokud spáchá pojištěný sebevraždu, není pojistitel povinen vyplatit pojistné plnění, pokud pojištění trvalo méně než 2 roky

Úrazové pojištění (§ 2844- § 2846) • Pokud dojde k úrazu pojištěného, poskytne pojistitel pojistné plnění ujednané ve smlouvě • Možnost odmítnout poskytnutí pojistného plnění, pokud došlo k úrazu v souvislosti s trestným činem • Možnost snížit - úraz se stal následkem požití alkoholu nebo návykové látky

Pojištění pro případ nemoci (§ 2847- § 2848) • pojistitel hradí za pojištěného oprávněné osobě v ujednaném rozsahu náklady na zdravotní péči vzniklé v důsledku nemoci nebo následku úrazu souvisících se zdravotním stavem pojištěného

Pojištění majetku • Není-li stanovena pojistná hodnota, je jí obvyklá cena majetku, který je pojištěný • Při pojištění hromadné věci, se pojištění vztahuje na všechny věci, které k ní náleží • Při zničení nebo poškození majetku, se osoba, která má právo na pojistné plnění zdrží odstraňování zbytků nebo oprav, dokud s tím pojistitel neprojeví souhlas • Přepojištění - pojistná částka převyšuje hodnotu majetku - snížení pojistné částky • Podpojištění - pojistná částka je nižší než pojistná hodnota majetku - snížení pojistného plnění

Druhy pojištění majetku: Pojištění právní ochrany (§ 2856 - § 2860) • Pojistitel se zavazuje v ujednaném rozsahu hradit náklady pojištěného spojené s uplatněním jeho práva a poskytovat služby s tím spojené • Nepřihlíží se k ujednáním, která omezují svobodu pojištěného ve výběru zástupce • Pokud o to pojistník požádá, musí s ním pojistitel uzavřít rozhodčí smlouvu pro spory z pojištění

Pojištění odpovědnosti (§ 2861 - § 2867) • Pojistitel hradí za pojištěného poškozenému škodu popřípadě i újmu • Nebyl-li ujednán limit, hradí se v plné výši • Pojistitel má právo škodnou událost za pojištěného projednávat, jakmile mu byla oznámena

Pojištění úvěru nebo záruky (§ 2868 - § 2870) • Na ochranu před majetkovými důsledky, které mohou vzniknout pojištěnému nesplácením peněžních prostředků dlužníkem 119


Občanské právo hmotné IV, B.19 Sázka, hra, los

Pojištění finančních ztrát (§ 2871) • Je možné pojistit náklady, které vznikly v důsledku škodné události, nebo ušlý zisk, anebo jiné finanční ztráty určené ve smlouvě

Zdroje Zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník Právnický slovník, 3.vydání, 2009, Beck Důvodová zpráva k 89/2013 Tomáš Hulva: Právní úprava pojistné smlouvy dle zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě (zvláštní ustanovení) – 1. část, [Právní rozhledy 16/2005, s. 582] • Zkontrolováno a schváleno JUDr. MUDr. Alexandr Thöndel, Ph.D. • • • •

Otázka B 19. Sázka, hra, los • Závazky sázky, hry a losu jsou upraveny v Části čtvrté (Relativní majetková práva), Hlavě II (Závazky z právních jednání), Díle 15 (Závazky z odvážných smluv), Oddíle 3 (Sázka, hra, los), § 2873 - 2883 • sázka, hra a los patří mezi tzv. odvážné smlouvy, jejichž podstatou je, že prospěch či neprospěch alespoň jedné ze smluvních stran závisí na nejisté události (§ 2756), na tyto smlouvy se pak nepoužijí ustanovení o změně okolností a neúměrném zkrácení (§ 2757)

Sázka • Sázkou se alespo jedna strana zavazuje vůči druhé plnit výhru, ukáže-li se nesprávným její tvrzení o skutečnosti stranám neznámé nebo ukáže-li se tvrzení druhé strany o této události správným. (§ 2873 odst. 1) • sázka tedy může být jednostranná i dvoustranná, její podstata spočívá v tom, že existence či rozsah závazku jedné ze stran závisí na náhodě či předem neznámé události, a účelem sázky je, aby plnění manifestovalo správnost názoru vítězné strany • pokud by strana, jejíž tvrzení se ukáže být správné, znala výsledek předem a zatajila by tuto skutečnost druhé straně, bude sázka neplatná (§ 2873 odst. 2) • sázka je naturální obligací, pokud tedy poražená strana neplní dobrovolně, nemůže vítězná strana svou výhru vymáhat (§ 2874) • toto však neplatí pro pohledávky ze sázky (resp. hry a loterie) provozované státem nebo podléhající úřednímu povolení, takové pohledávky jsou vymahatelné (§ 2883) • vymahatelné navíc nejsou ani pohledávky ze zápujčky či úvěru, které poskytla osoba k sázce vědomě - pokud však jde o osobu s nedostatečnými duševními či rozumovými schopnostmi, tyto pohledávky vymahatelné jsou (§ 2877) • všechny tyto nevymahatelné pohledávky nemohou být platně zajištěny a pokud by byl dluh takové pohledávce odpovídající uznán, nepřihlíží se k tomu (§ 2878) • pokud je ovšem výhra dobrovolně dána, nemůže ji už prohrávající strana vymáhat zpět - pokud však je prohrávající stranou osoba s nedostatečnými duševními či rozumovými schopnostmi, je možné i již danou výhru vymáhat zpět (§ 2875) • pokud je dána výhra, která je vzhledem k okolnostem či postavení a možnostem stran zjevně přemrštěná, může ji soud na návrh prohrávající strany přiměřeně snížit (§ 2876) • ustanovení o sázce se nepoužijí: • ...byla-li v souvislosti s podnikáním stran ujednána smlouva o dodávce movité věci tak, že věc nemá být dodána, ale má být zaplacen jen rodzíl mezi smluvenou cenou a tržní cenou v době dodání. To platí i tehdy, nebylo-li dodání věci smlouvou přímo vyloučeno, ale z poměrů, které musí být stranám známy, je zřejmé, že se stranám jedná jen o získání takového rozdílu. (§ 2879) • ...byla-li smlouva uzavřena na komoditní burze, na regulovaném trhu, v mnohostranném obchodním systému anebo jedná-li se o smlouvu mezi podnikateli a jejím předmětem je investiční nástroj podle zákona upravujícího podnikání na kapitálovém trhu. (§ 2880)

Hra • podobně jako u závazku sázky se u závazku hry strana (či strany) zavazují k určitému plnění té straně, které ve hře zvítězí, narozdíl od sázky ale hra předpokládá určitou činnost strany (stran) - není zde vyloučen určitý prvek náhody či nepředvídatelnosti (např. karetní hry) 120


Občanské právo hmotné IV, B.20 Předpoklady dědění • o hře platí ustanovení o sázce obdobně, pokud však jde o hru, která vyžaduje pouze zručnost nebo tělesná cvičení obou stran, použije se pouze § 2875 (o nevymahatelnosti jednou dané výhry) - u takových her je tedy zejména možné vydání výhry vymáhat (§ 2881)

Los • los je dokladem o účasti v loterii (a většinou i dokladem o zaplacení vkladu), je to v zásadě papír, ve kterém jedna strana slibuje, že číslo (znak či různá uspořádání znaků), kterým je los označen, může být při losování taženo, a zároveň slibuje vydat plnění, je-li tento los tažen - vyplacení výhry je pak podmíněno předložením losu • o losu platí obdobně ustanovení o sázce, ovšem tato ustanovení se nepoužijí, má-li být losem rozhodnut spor, rozdělena společná věc či rozhodnuto hlasování (§ 2882)

Zdroje Zákon č. 89/2012 Sb. občanský zákoník + důvodová zpráva Občanské právo hmotné: Relativní majetková práva - Raban a kol. (2013)

Otázka B 20. Předpoklady dědění I. Dědické právo Hlava III. NOZ - § 1475 a násl. = univerzální sukcese do práv a povinností toho, kdo zemřel Řazeno mezi práva absolutní, na stejné úrovni jako vlastnické právo, působí erga omnes Dědické právo je právo na pozůstalost nebo na poměrný podíl z ní (§ 1475 odst. 1). Pozůstalost ve vztahu k dědici je dědictvím (§ 1475 odst. 3). • Tituly dědění: dědická smlouva, závěť, zákon (§ 1476) • Historická hlediska naší úpravy: OZ 40/1964 Sb. obsahoval 35 ustanovení - socialistické zákoníky věnovaly dědickému právu nulovou pozornost; platila teze, že mrtvý člověk nemá vůli • Koncepce dědického práva: Smyslem je individualizovat přechod majetku na dědice x Kolektivistické pojetí. Zásada zesílené individualizace (zůstavitel může závětí určit jiného dědice) x Zásada familiarizace • • • •

1. Pojmy • • • • • •

•

•

Dědické právo v objektivním slova smyslu = soubor právních norem, které upravují univerzální sukcesi Dědické právo v subjektivním slova smyslu = právo dědice na pozůstalost nebo na poměrnou část z ní Univerzální sukcese = převzetí všech práv a povinností právního předchůdce Pozůstalost = celé jmění (aktiva i pasiva) zůstavitele v okamžiku jeho smrti. Do pozůstalosti vcházejí i osobní práva a povinnosti (např. právo na bolestné nebo právo na odškodnění) - § 1475 (2) Dědictví = ta část pozůstalosti, která napadá na konkrétního dědice Dědictví x odkaz: Odkaz (legát) představuje pohledávku odkazovníka na vydání určité věci z pozůstalosti nebo několik věcí určitého druhu nebo zřízení určitého práva (§ 1477 odst. 1). Odkazovník (legatář) není dědic (§ 1477 odst. 2). Odkazovník nemusí čekat na vypořádání dědictví, ledaže by zůstavitel odkaz modifikoval – podmínil. Dědic odpovídá za pasiva dědictví, odkazovník nikoli. PO může být jak dědicem, tak odkazovníkem, dokonce nemusí existovat ke dni smrti zůstavitele, ale musí vzniknout do roka od smrti zůstavitele. Dědický nápad: Na dědice napadají práva a povinnosti. Dědické právo vzniká smrtí zůstavitele (§ 1479). Nutné rozlišovat dospělost (splatnost) dědického práva – sám zůstavitel může nařídit, že jeho právo bude dospělé až po nějaké době. Obnovuje se systém dědických přihlášek. Za povolání dědiců je odpovědný notář. Předemření = dědic zemře před nebo zároveň se zůstavitelem - §27 (domněnka současné smrti) → §1479. Situace, kdy dědic zemře po zůstaviteli: Pokud se nevyjádřil k přijetí dědictví, je jeho právo k vyjádření předmětem dědictví, jeho dědici se rozhodnou. Jestliže přijmou, dojde k transmisi dědictví.

2. Zásady dědického práva dle E. Tilsche 1. Zachování hodnot – intergenerační solidarita, jinak by platilo „po nás potopa” 2. Přechod na jednotlivce – u nás nikdy nedědily kolektivy 3. Respekt k autonomii vůle zůstavitele 121


Občanské právo hmotné IV, B.20 Předpoklady dědění 4. Zásada rovnosti – když se dědí intestátně, tak by parentely měly být uspořádány tak, aby osoby, které byly příbuzné se zůstavitelem, dědily rovným dílem 5. Univerzální sukcese – dochází ke spojení majetku dědice a zůstavitele 6. Svoboda dědice přijmout dědictví 7. Ingerence veřejné moci – regulace právem, ingerence soudní moci, zásadně neproběhne dědictví bez dědického řízení, pokud je dědictví jen nepatrné hodnoty, řízení neproběhne, majetek se vydá tomu, kdo zařídí pohřeb

II. Předpoklady dědické sukcese 1. Smrt fyzické osoby 2. Existence dědictví 3. Existence způsobilého dědice 4. Existence právního důvodu dědění – dědické tituly 5. Přijetí/odmítnutí dědictví

1. Smrt fyzické osoby • Smrt zůstavitele → nápad dědictví • = právní skutečnost, na kterou se váže vznik, změna nebo zánik občanských právních vztahů • Důkazem smrti je matriční doklad, tj. úmrtní list (v něm je zaznamenán přesný okamžik smrti („smrt mozku”); nelze-li smrt prokázat jinak, prohlásí soud takovou osobu za mrtvou (k návrhu i bez návrhu; ve svém rozsudku uvede den, který se považuje za den úmrtí, tak je tomu i v případě prohlášení nezvěstného za mrtvého) • Není-li jisto, kdo z více zemřelých přežil druhou osobu (např. při katastrofách, autohaváriích…), pak se má za to, že zemřeli současně → Nikdo po nikom z těchto osob nemůže být povolán k dědictví - § 27 + § 1479

2. Existence dědictví • Předmětem dědění jsou především věci ve výlučném vlastnictví nebo v podílovém spoluvlastnictví zůstavitele, i práva a povinnosti vzešlé z vypořádání případného SJM; spadají sem i pohledávky a dluhy a také závod, který zůstaviteli patřil, pohledávky za užití autorského práva, nikoliv však autorské právo samotné; podobně u vynálezů, atp. • = hodnoty, které jsou ocenitelné, mohou být předmětem prodeje • U zemřelé osoby, která nic nezanechala, k dědickému nástupnictví nedochází

3. Existence způsobilého dědice • Způsobilost absolutní (dědicem může být jen ten, kdo je v době zůstavitelovi smrti naživu) x Způsobilost relativní (subjektivní aspekty • Dědická nezpůsobilost: • § 1481 - Z dědictví je vyloučen ten, kdo se dopustí činu povahy úmyslného TČ proti zůstaviteli, jeho předku, potomku nebo manželu nebo zavrženíhodného činu proti zůstavitelově poslední vůli (zůstavitele k projevu poslední vůle donutil, projev poslední vůle zůstaviteli překazil, poslední pořízení zatajil, zfalšoval, zničil), ledaže mu zůstavitel tento čin výslovně prominul. Ne každé zavrženíhodné jednání je způsobilé přivodit dědickou nezpůsobilost. Vše může být prominuto za života zůstavitele, a to výslovně! • Následek je dědická nehodnost = incapacitas • Specifická situace dědické nehodnosti - § 1482: domácí násilí (po zůstaviteli nedědí jako zákonný dědic manžel zůstavitele, vztahuje se i na potomky manžela zůstavitele – míří na vyženěné a vyvdané děti), podmínkou je probíhající rozvodové řízení nebo zbavení rodičovské odpovědnosti (po svém dítěti nemá dědit rodič, který byl zbaven rodičovské odpovědnosti proto, že její výkon zneužíval nebo že ji zanedbával - využívání dětí k TČ, týrání svěřené osoby, neposílání dětí do školy) • Ex officio – není zapotřebí projevu vůle zůstavitele • Podobnost s vyděděním, ale není to totéž • Vydědění x dědická nezpůsobilost: nutné vědění zůstavitele, předpokládá se aktivní projev vůle zůstavitele, vydědit lze jen neopominutelné dědice, dědická způsobilost přichází ipso iure • Rozsah dědické nezpůsobilosti: Vztahují se na tu osobu, jíž se zákonné důvody týkají. Na místo nevhodného dědice nastupují jeho potomci, ale pouze při intestátním dědění (§ 1483)

4. Přijetí/odmítnutí dědictví Přijetí dědictví • Zákon neobsahuje formu, jak má přijetí vypadat – dovozujeme z § 1489 (2) – stačí faktické jednání, dědic dá svým jednáním najevo, že chce dědictví přijmout. Začne-li s dědictvím disponovat, máme za to, že dědictví přijal. Projev může být výslovný, ale také nevýslovný (konkludentní). Nutné odlišit od ochrany majetku! 122


Občanské právo hmotné IV, B.21 Pořízení pro případ smrti (obecně)

Zřeknutí se dědického práva (renunciace) - § 1484 • Úkon, který má účinky pro futuro, tím se liší od odmítnutí dědictví. Odmítnutí nastává v okamžiku, kdy dědictví napadá na dědice. OZ 40/1964 Sb. znal jen odmítnutí dědictví. • Vznik smlouvou se zůstavitelem = je to dvoustranné právní jednání! Forma renunciační dohody: vyžaduje se forma veřejné listiny (vzor ABGB, BGB). Dědic se zříká i práva na povinný díl, který mu přísluší jako zákonnému dědici. Vice versa to neplatí. Kdyby se někdo zřekl práva na povinný díl, nezříká se práva z dědické posloupnosti obecně. Není-li ujednáno jinak, působí zřeknutí i proti potomkům. • Lze se zříci ve prospěch třetí osoby, za předpokladu, že se třetí osoba stane zákonným dědicem

Odmítnutí dědictví • § 1485 - Dědic má právo dědictví odmítnout – toto dílčí právo je děditelné (pokud dědic zemře po zůstaviteli a nestihne přijmout nebo odmítnout dědictví) → Transmise dědictví. Smluvní dědic má právo odmítnout dědictví, jen pokud to není omezeno dědickou smlouvou. Nepominutelný dědic může odmítnout zcela nebo s tzv. výhradou povinného dílu. • § 1485 (2) - Může učinit i jiná osoba, která za způsobilého dědice dědictví odmítne – odmítnutí dědictví na základě zvláštního zmocnění (nutná specifická plná moc) • § 1486 – Odmítne-li dědic dědictví, hledí se na něj, jako by dědictví nikdy nenabyl. • § 1487 - Forma: Musí mít formu výslovného projevu vůle vůči soudu • § 1488 - Lhůta je měsíční, a to ode dne, kdy byl dědic vyrozuměn o právu odmítnout dědictví. Možnost lhůtu prodloužit i na žádost dědice. • § 1489 - Je nutné bezpodmínečně – nelze z části odmítnou a z části přijmout. Dal-li dědic svým jednáním najevo, že dědictví přijímá, k odmítnutí se nepřihlíží. • Neodvolatelné osobní právo, které svědčí jen dědici. Výjimku nastavuje insolvenční zákon – v případě úpadku může úpadce odmítnout dědictví jen se souhlasem insolvenčního správce. • Jinak tomu je v případě dědice neznámého a dědice s neznámým pobytem – jednotný režim – vyrozumění o dědickém právu vyhláškou, v níž stát (soud) stanoví lhůtu, do kdy se má dědic ohlásit, vyhlášku uveřejní na úřední desce soudu. Předpoklad, že když se neohlásí, jako by dědictví odmítl.

Vzdání se dědictví - § 1490 • Odst. 1: Může tak učinit jen dědic, který před tím dědictví neodmítl a náleží mu právo na pozůstalost. Může tak učinit pouze před soudem v řízení o dědictví. Lze tak učinit jen a pouze ve prospěch jiného dědice – je nutné mít souhlas toho druhého! Pokud není, pak se k vzdání nepřihlíží. Učiní-li tak nepominutelný dědic, vzdává se tím také práva na povinný díl s účinností i pro své potomky. • Odst. 2: Byl-li dědic, který se dědictví vzdal obtížen příkazem, nařízením odkazu nebo jiným opatřením, které podle zůstavitelovy vůle může a má splnit jen osobně, nezbavuje se tím povinnosti splnit takové opatření. • Lze se vzdát i částečně. • Vzdání se in fraudem creditoris (s úmyslem zkrácení věřitelů) – věřitelé se musí dovolávat relativní neúčinnosti takového postupu.


NOZ seminář JUDr. PhDr. David Elischer, Ph.D. ze dne 6. 3. 2014 a 13. 3. 2014 vypracované otázky ke zkoušce 2012/2013 konzultace JUDr. PhDr. David Elischer, Ph.D. ze dne 16. 4. 2014

Otázka B 21. Pořízení pro případ smrti (obecně) • (§ 1491-1593) • Zejména v dědickém právu nová úprava směřuje především k poznání a respektování skutečné vůle a pohnutek zůstavitele, které jej vedly k určitému právnímu jednání.

Druhy pořízení pro případ smrti • Ustanovení § 1491 říká, že pořízení pro případ smrti jsou závěť, dědická smlouva nebo dovětek. • V širším slova smyslu by se za pořízení pro případ smrti mohly považovat i: 123


Občanské právo hmotné IV, B.21 Pořízení pro případ smrti (obecně) • prohlášení o vydědění, • povolání správce pozůstalosti, • ustanovením § 764 odst. (1), které stanoví, že se posoudí majetkové povinnosti a práva bývalých manželů v rámci řízení o dědictví mimo jiné i podle pokynů, které zemřelý manžel ještě za svého života ohledně svého majetku pro případ smrti učinil. Myslím, že slovo „pokyny” se bude v praxi nahrazovat právě poukazem na pořízení pro případ smrti. • Zákon definuje jednotlivá pořízení pro případ smrti takto: • § 1582 odst. (1) - Dědickou smlouvou povolává zůstavitel druhou smluvní stranu nebo třetí osobu za dědice nebo odkazovníka a druhá strana to přijímá. • § 1494 (1) - Závěť je odvolatelný projev vůle, kterým zůstavitel pro případ své smrti osobně zůstavuje jedné či více osobám alespoň podíl na pozůstalosti, připadne i odkaz. • § 1498 - Dovětkem může zůstavitel nařídit odkaz, stanovit odkazovníku nebo dědici podmínku, nebo doložit čas anebo uložit odkazovníku nebo dědici příkaz. • Na prvním místě se preferuje dědická smlouva, následuje závěť a nakonec zákon, přesto, že dědická smlouva je v § 1491 jmenována na druhém místě. Z čeho lze dovodit toto její důvodovou zprávou deklarované postavení? • V § 1672 je obsažena obecná zásada - uplatňuje-li právo na dědictví více osob a odporují-li si, odkáže soud toho z dědiců, jehož právní důvod je slabší, aby své právo uplatnil žalobou. • Z ustanovení § 1673 odst. (1) lze dovodit stupnici právních důvodů. • Uvádí se v něm: • (1) Proti dědici, který se opírá o dědickou smlouvu nepopřenou co do pravosti, se k podání žaloby odkáže každý dědic ze závěti nebo dědic zákonný. Proti dědici, který se opírá o závěť nepopřenou co do pravosti, se odkáže k podání žaloby každý zákonný dědic. • Co je zahrnuto pod pojmem „pravost„? V tomto směru lze použít rozsudek Nejvyššího soudu 22 Cdo 617/99, kde se praví, že u soukromých listin je třeba rozeznávat jejich pravost (tedy skutečnost, že soukromá listina pochází od toho, kdo je v ní uveden jako vystavitel) a správnost (pravdivost) Popírá-li vystavitel pravost listiny, leží důkazní břemeno ohledně pravosti na tom účastníkovi, který ze skutečností v listině uvedených pro sebe vyvozuje příznivé právní důsledky. Otázkou je, zda je v této „pravosti“ zahrnuto i to, že listina pochází od vystavitele (zůstavitele) způsobilého k právním úkonům a zda jeho právní jednání splňuje všechny náležitosti potřebné pro to, aby bylo platné. • Ustanovení § 1673 odst. (1) nebude použitelné v případě, bude-li pravost listiny popírána. Zákon také neřeší případný konflikt dvou závětí, které nemohou vedle sebe obstát a bude popírána platnost té které z nich. Pak nezbude, než odkázat toho z dědiců, jehož dědické právo se jeví jako méně pravděpodobné, tak jako dosud (viz § 175k o. s. ř., odst. 2 – závisí-li rozhodnutí o dědickém právu na zjištění sporných skutečností, odkáže soud usnesením po marném pokusu o odstranění sporu dohodou účastníků toho z dědiců, jehož dědické právo se jeví jako méně pravděpodobné, aby své právo uplatnil žalobou). To bude muset řešit nový zákon o nesporném řízení soudním. • Jelikož dědická smlouva vyžaduje dle ustanovení § 1582 odst. (2) formu veřejné listiny, dá se i z toho dovodit zájem zákonodárce na posílení postavení dědické smlouvy.

Dědická smlouva (§ 1582-1593) - důkladněji v B25 • Jak je uvedeno v § 1582, dědickou smlouvou povolává zůstavitel druhou smluvní stranu nebo třetí osobu za dědice nebo odkazovníka a druhá strana to přijímá. • Dědická smlouva vyžaduje formu veřejné listiny, tedy notářského zápisu. • Je to dvoustranné právní jednání a v tom je právě její síla, protože s ní nemůže být jednostranně naloženo tak jako se závětí, kterou může její pořizovatel odvolat, zničit, změnit ať tak, že závěti vedle sebe mohou obstát, nebo i tak, že novější závěť zcela nahradí závěť dříve pořízenou. Strany smlouvy se mohou ustanovit dědici navzájem (což je typické zejména při těchto smlouvách uzavíraných mezi manželi), dědic nebo odkazovník může být ustanoven dědicem nebo odkazovníkem za úplatu (spočívající nejčastěji například ve formě péče o zůstavitele) nebo bezúplatně, dědicem může být ustanovena i osoba třetí. • Důvodová zpráva k dědické smlouvě uvádí, že je to smíšený právní útvar mezi smlouvou a závětí, jedná se o dvoustranné právní jednání, závazné ustanovení za dědice a tudíž na ni dopadají ustanovení o závěti, i o smlouvě. • Důvodová zpráva uvádí, že dědická smlouva zakládá povolání smluvní strany za dědice - a jen to. Smluvnímu dědici má připadnout to, co po zůstavitelově smrti z jeho majetku zbude. Na zájem smluvního dědice se však přeci jen bere zřetel v § 1588 odst. 2, kde se uvádí, že pořídí-li zůstavitel pro případ smrti nebo uzavře-li darovací smlouvu tak, že to s dědickou smlouvou není slučitelné, může se smluvní dědic dovolat neúčinnosti těchto právních jednání. (pozn.: o relativní neúčinnosti viz § 589 a násl.). Je zde tedy v § 1588 určitý rozpor mezi odstavci (1) a (2), když na jedné straně je zachovávána zůstaviteli volnost v dispozici s majetkem a odstavec druhý umožňuje smluvnímu dědici dovolat se relativní neúčinnosti. • Zde lze také hledat řešení situace, kdy zůstavitel pořídí závěť bez souhlasu smluvního dědice. Dědická smlouva se tím neruší, tedy zrušení není účinné a k takové závěti se nepřihlédne (lze však říci, že je taková závěť neplatná?, asi ne). I v tomto se potvrzuje, že dědická smlouva je nejsilnějším titulem. 124


Občanské právo hmotné IV, B.22 Závěť (dovětek, náhradnictví, forma, zrušení) • Dědickou smlouvu mohou strany uzavřít jen osobním jednáním. Z toho lze dovodit, že oba účastníci smlouvy musí být starší osmnácti let. Ustanovení § 1584 výslovně uvádí, že dědickou smlouvu může uzavřít zletilý zůstavitel, který je plně svéprávný. Je-li zůstavitel ve svéprávnosti omezen, může dědickou smlouvu uzavřít a závazek z ní změnit se souhlasem opatrovníka. Lze dokonce dohodnout, že smluvní dědic nebude moci dědictví po smluvním zůstaviteli odmítnout (viz § 1485 odst. 1). • Dědickou smlouvu nelze pořídit o celé pozůstalosti. Čtvrtina pozůstalosti musí zůstat volná, aby o ní zůstavitel mohl pořídit podle své zvlášť projevené vůle. Chce-li zůstavitel zanechat smluvnímu dědici i tuto čtvrtinu, může tak učinit závětí. (§ 1585). • Závěrem této části se lze ještě zmínit o dědické smlouvě uzavřené mezi manželi, což upravují § 1592 a § 1593, kde byla přijata zásada, že rozvodem manželství se neruší práva a povinnosti z dědické smlouvy, ledaže dědická smlouva určí něco jiného.

Závěť (§ 1494-1581) - důkladněji v B22 • Ustanovení § 1494 odst. (1) definuje závěť jako odvolatelný projev vůle, kterým zůstavitel pro případ své smrti osobně zůstavuje jedné či více osobám alespoň podíl na pozůstalosti. • Pořídí-li zůstavitel tak, že někomu odkáže jen určitou věc nebo právo, nepůjde o závěť, nýbrž o dovětek. • Jak zůstavitel může dědici stanovit podíl na pozůstalosti? • Může tak určit *podílem*(polovinou, třetinou apod.), ale také *procentně*. Jenomže se stává často, že zůstavitel v závěti podělí dědice nikoli podíly, nýbrž rovnou mezi ně rozdělí největší kusy svého majetku s přesvědčením, že rozdělil všechno, co má, s tím zbytkem, co po něm zůstane (nejčastěji to bývá starý nábytek, svršky, mobil a nějaká hotovost zanechaná v nemocnici) nepočítá. Důvodová zpráva k § 1499 a 1500 uvádí, že v takovém případě je zřejmé, že zůstavitel chtěl rozdělit mezi závětní dědice celou pozůstalost a podíly závětních dědiců se určí poměrem cen přikázaných věcí. • Základní východisko - vůle zůstavitele je pro dědice závazná. Závěť je třeba vyložit tak, aby bylo co nejvíce vyhověno vůli zůstavitele.

Dovětek (§ 1498) - důkladněji v B22 • V ustanovení § 1498 je obsažena definice dovětku - dovětkem může zůstavitel nařídit odkaz, stanovit odkazovníku nebo dědici podmínku, nebo doložit čas anebo uložit odkazovníku nebo dědici příkaz. • Základní rozdíl mezi dovětkem a závětí je ten, že dovětkem se neustanovuje dědic • Dovětek může být obsažen v závěti, ale může také být napsán samostatně, takže se může stát, že zůstavitel nepořídí závěť, nýbrž pouze dovětek, kterým třeba uloží svým dědicům ze zákona určitou věc vydat odkazovníku. • Zde bude třeba řešit problém, zda předložená listina je závětí nebo dovětkem. To budou zejména případy, kdyzůstavitel rozdělí mezi dědice (nebo odkazovníky?) své věci a tedy neurčí dědicům podíly na celé pozůstalosti zlomkem nebo procentem. Přitom výsledek řešení této otázky je rozhodující pro to, zda nabyvatelé věcí se stanou dědici celé pozůstalosti, nebo budou odkazovníky, kterým dědici (nejspíše v tomto případě dědici ze zákona) budou věci vydávat či jinak plnit. • Postavení dědice a odkazovníka jsou diametrálně odlišná, odkazovník dědicem není, je věřitelem, který má vůči dědicům právo na vydání odkazu. Proto je vyřešení této otázky zásadní. • Důvodová zpráva naznačuje východisko - rozhodující je, zda zůstavitel v pořízení pro případ smrti pořídí o naprosté většině svého majetku. Stane-li se tak, bude listina posuzována jako závěť, v opačném případě (zjistí-li se, že zůstavitel má vedle věcí uvedených v posledním pořízení ještě další majetek nikoli nepatrného rozsahu), půjde o dovětek a osoby v něm uvedené budou odkazovníky.

Otázka B 22. Závěť (dovětek, náhradnictví, forma, zrušení) • §1491-1581

Pojem • odvolatelný projev vůle, kterým zůstavitel pro případ své smrti osobně zůstavuje jedné či více osobám alespoň podíl na pozůstalosti, případně i odkaz definice §1491(1) • právo povolat dědice je osobním právem zůstavitele §1496 • zůstavitel nemůže povolání dědice svěřit jinému, ani pořídit společně s jinou osobou • zůstavitel musí svou vůli projevit tak určitě, že nestačí, aby jen přisvědčil návrhu, který mu byl učiněn • výklad – při případných nejasnostech se má co nejvíce vyhovět vůli zůstavitele • neplatnost – pokud není zřejmé, kdy byla pořízena a: 125


Občanské právo hmotné IV, B.22 Závěť (dovětek, náhradnictví, forma, zrušení) • zůstavitel pořídil více závětí, které si odporují, nebo • právní účinky závěti závisí na určení doby jejího pořízení

Pořizovací způsobilost • = schopnost pořídit závěť • vázána na svéprávnost §30 (plná svéprávnost se nabývá zletilostí (18 let), popř. přiznáním svéprávnosti (emancipací), nebo uzavřením manželství) • kdo dovršil 15 let a dosud nenabyl plné svéprávnosti, může pořizovat bez souhlasu zákonného zástupce formou veřejné listiny §1526 • kdo byl ve svéprávnosti omezen : • tak, že není způsobilý pořizovat, může přesto platně pořídit v jakékoli formě, pokud se uzdravil tak, že je schopen projevit vlastní vůli §1527 • může v rámci omezení pořizovat jen formou veřejné listiny §1528 (1) • pro závislost na alkoholu, drogách nebo hracích automatech, může v rozsahu omezení pořizovat v jakékoli formě, nejvýše však o 1/2 pozůstalosti, zbytek připadne zákonným dědicům, mělo-li by připadnout celé státu může pořídit o celém majetku §1528 (2)

Účinky omylu • ustanovení závěti je neplatné tehdy, je-li stiženo podstatným omylem zůstavitele, týká-li se: • • • •

osoby, které zůstavitel odkazuje podílu v závěti určeném věci, které se zůstavují vlastností tak podstatných, je-li zřejmé, že by tak zůstavitel neučinil, kdyby se v nich nemýlil

• Nesprávné popsání skutečnosti nebo osoby založené jen na mylné pohnutce zůstavitele nezakládá neplatnost závěti

Náhradnictví (substituce) • možnost povolání náhradníků pro případ, že dědictví nenabude osoba, kt. zůstavitel povolal za dědice (nemůže/nechce přijmout) • obecná (vulgární) substituce §§1507-1511 – zůstavitel určuje dědici náhradníka, který bude dědit namísto dědice, i náhradníkům lze povolat náhradníky • náhradnictví zanikne, nabude-li povolaný dědic dědictví • náhradnictví, kt. zůstavitel zřídil svému dítěti v době, kdy nemělo potomky, zanikne, zanechá-li toto dítě potomky způsobilé dědit • fideikomisární substituce (svěřenské nástupnictví) §§1512-1524 – zůstavitel nařídí, že dědictví má po smrti dědice (tzv, přední dědic)/v jiných případech přejít na svěřenského nástupce jako následného dědice. Přední dédic se stává vlastníkem ale s omezenou možností smajetkem disponovat (zcizit může jen v případě úhrady zůstavitelových dluhů) • povolá-li zůstavitel svému dědici dědice • zakáže-li dědici, aby o zanechaném jmění pořizoval • povolá-li za dědice někoho, kdo v době smrti zůstavitele ještě není • povolá-li dědice s podmínkou nebo na určitou dobu • zanikne nejpozději uplynutím 100 let od smrti zůstavitele, a to i když nařídil delší dobu (výjimka!) • Tento institut je určen v případě, kdy by hrozilo, že například přední dědic nebude způsobilý o majetku pořizovat a majetek by tak po jeho smrti připadl státu jako odůmrť. • zaniká také: • není-li již žádný ze svěřenských nástupců • nenastane-li případ, pro který bylo zřízeno • zanechá-li zůstavitelovo dítě, kterému zůstavitel zřídil nástupnictví v době, kdy nemělo potomky, potomky způsobilé dědit • • • •

přední dědic se stává vlastníkem zděděného majetku, ale jeho vlastnické právo je omezeno majetek může držet, užívat, brát z něho užitky a plody z majetku nesmí nic zcizit (s výjimkou úhrady zůstavitelových dluhů) účelem je uchování majetku pro svěřenského nástupce 126


Občanské právo hmotné IV, B.22 Závěť (dovětek, náhradnictví, forma, zrušení)

Formy • závěť pořízená soukromou listinou • napsaná vlastní rukou zůstavitele • holografní – vlastní rukou beze svědků, podepsaná §1533 • napsaná jinak než vlastní rukou zůstavitele • alografní obecná – podepsána vl. rukou + prohlášení před dvěma současně přítomnými svědky, že listina obsahuje jeho poslední vůli • alografní zvláštní – osoby se s tělesným a smyslovým postižením a osoby neumějící čist nebo psát §§1535 a 1536 • závěť pořízená veřejnou listinou §1537 • závěť s úlevami (privilegovaná) §§1542 - 1549– nevyžaduje písemnou formu • časově omezená platnost – pokud je zůstavitel naživu, pozbývá závěť účinnosti v dobách určených NOZ (doby neběží, dokud zůstavitel nemůže pořídit závět ve formě veřejné listiny) • menší nároky na svědky - od 15 let, může to být osoba s omezenou svéprávností (pokud je schopna věrohodně popsat) §1548

Druhy • závěť pořízená ústně před třemi současně přítomnými svědky • kdo je pro nenadálou událost v patrném a bezprostředním ohrožení života/se nachází v místě, kde je běžný společenský styk ochromen následkem mimořádné události a nelze po něm rozumně požadovat, aby pořídil v jiné formě • pozbývá platnosti uplynutím dvou týdnů • závěť zaznamenaná starostou obce, na jejímž území se zůstavitel nalézá, za přítomnosti 2 svědků • důvodná obava, že by zůstavitel zemřel dříve, než by mohl pořídit ve formě veřejné listiny • omezená platnost 3 měsíce • závěť zaznamenaná na palubě námořního plavidla plujícího pod st. vlajkou ČR nebo letadla zapsaného v leteckém rejstříku ČR velitelem námořního plavidla nebo letadla (jeho zástupcem) za přítomnosti 2 svědků • omezená platnost 3 měsíce • závěť vojáka nebo jiné osoby náležející k ozbroj. silám při účasti v ozbroj. konfliktu a vojenských operacích zaznamenaná velitelem vojenské jednotky ČR nebo jiným vojákem (v hodnosti důstojníka nebo vyšší) za přítomnosti 2 svědků • omezená platnost 3 měsíce

Svědkové závěti • • • •

pouze osoba nemající zájem na obsahu závěti není smyslově postižená zná jazyk ve kterém je závěť pořizována svědkem nesmí být

• dědic • odkazovník • osoba dědici nebo odkazovníku blízká • zaměstnanec odkazovníka nebo dědice • tyto osoby nesmí být v závěti figurovat ani jako pisatelé, vykonavatelé závěti, tlumočníci, čitatelé nebo úřední osoby

Vykonavatel závěti • • • •

dbá o řádné splnění zůstabitelovi vůle s péčí řádného hospodáře může být zůstavitelem povolán v závěti a případně určeno zda a jak bude odměňován nemusí příjmout a může kdykoliv odstoupit není-li jmenován správce pozůstalosti, tak má povinost idbát i o spŕavu pozůstalosti dokud soud nerozhodne jinak

Správce pozůstalosti • dbá o řádnou správu pozůstalosti 127


Občanské právo hmotné IV, B.22 Závěť (dovětek, náhradnictví, forma, zrušení) • jmenován k celé pozůstalosti nebo její části • chrání zájmy nejen věřitelů, ale i jiných osob (věřitelé nebo odkazovníci) • Mlčenlivost všech osob, které působily při právním jednání směřujícím k uzavření

Vedlejší doložky – podmínka, doložení času a příkaz • pokud dědic podmínku nebo příkaz nesplní, ztrácí právo na dědictví • z nepřihlíží se k vedlejším doložkám, které: • • • •

směřují pouze k zřejmému obtěžování dědice/odkazovníka zjevně odporují veřejnému pořádku jsou nesrozumitelné ukládají dědici nebo odkazovníku, aby uzavřel či neuzavřel manželství/aby v manželství setrval/manželství zrušil

• podmínka §1561 a nás. • obecně podmínky §§ 548 – 549 speciálně pro mortis causa §§ 1561 – 1563 • k nemožné rozvazovací podmínce se nepřihlíží • připojí-li zůstavitel nemožnou odkládací podmínku dědic nebo odkazovník povolán nebude • doložení času §1564 a nás. • Je jisté, že tento čas někdy nastane • Dědic nebo odkazovník nabývá právo na časově omezenou dobu (dies ad quem) tj. ke dni do kterému se pŕavo počítá, je-li jisté, že den nenastane jedná se o nemožnou rozvazovací podmínku • není-li určeno komu po spnění rozvazovací podmínky dědictví nebo odkaz připadne, tak napadne odkaz nebo dědictví dle zákonné posloupnosti • dědic nebo odkazovník získa právo později než v době smrti zůstavitele (dies a quo) tj ode dne od kterého se právo počítá, je-li jisté, že tento den nenastane jedná se o nemožnou odkládací podmínku • příkaz §1569 a nás. • Zůstavitel posledním pořízením dědici nebo odkazníkovi něco nařídí (pokud je nařízeno vydat část majetku, tak to není příkaz ale jedná se o odkaz!) • z hlediska nespolnění se posuzuje stejně jako podmínka, tedy dědic dědictví pozbude, ale je možné aby zůstavitel upravil svou vůli jinak (třeba tak, že musí poskytnou odkaz 3. osobě v jejíž prospěch měl plnit) • právo domáhat se splnění příkazu má i osoba v jejíž prospěch se má plnit §1571 (dále má toto právo vykonavatel a nebo jiná osoba závětí pověřená)

Kodicil (dovětek) • dovětkem může zůstavitel nařídit odkaz, stanovit odkazovníku nebo dědici podmínku, nebo doložit čas anebo uložit odkazovníku nebo dědici příkaz • co je stanoveno o závěti, platí obdobně i o dovětku • testamentární vs. intestátní – může být pořízen vedle závěti, anebo samostatně, bez pořízení závěti • rozdíl mezi dovětkem a závětí – dovětkem nejsou samostatně povoláváni dědicové – dovětek není samostatný dědický titul

Nepominutelný dědic a jeho ochrana • dědic, kterému z pozůstalosti náleží povinný díl • děti zůstavitele a nedědí-li, pak jsou jimi jejich potomci • z pozůstalosti mu náleží povinný díl, který nelze pořízením pro případ smrti zkrátit, pokud se jej nepominutelný dědic nezřekl či pokud nedošlo k vydědění • povinný díl musí zůstat zcela nezatížen • v NOZ dochází k posílení pořizovací svobody zůstavitele, jelikož se snižuje rozsah práva nepominutelných dědiců na jejich zákonný dědický podíl: • nezletilému alespoň 3/4 jeho zákonného dědického podílu (dříve celý) • zletilému alespoň 1/4 jeho zákonného dědického podílu (dříve 1/2) • právo na povinný díl nemá: • kdo se zřekl dědictví nebo povinného dílu • kdo je nezpůsobilý dědit • kdo byl vyděděn 128


Občanské právo hmotné IV, B.23 Svěřenské nástupnictví • ochrana nepominutelného dědice: • neplatně vyděděný nepominutelný dědic má právo na povinný díl • byl-li zkrácen na čisté hodnotě povinného dílu, má právo na jeho doplnění • právo na povinný díl má i nepominutelný dědic, o němž bylo zůstaviteli známo, že je naživu, a přesto jej v závěti opominul • dopustil-li se však něčeho, co naplňuje zákonný důvod vydědění, hledí se na opominutí jako na vydědění učiněné mlčky a po právu • dokáže-li nepominutelný dědic, že jeho opominutí pochází jen z toho, že o něm zůstavitel při pořízení nevěděl, má takový dědic právo na povinný díl • dědici i odkazovníci přispějí poměrně k vyrovnání práva zkráceného/opominutého ND • zápočet na povinný díl (kolace): • pokud se nepominutelný dědic dožaduje vyplacení povinného dílu, započtou se na jeho povinný díl následující plnění (vyjma obvyklých darování): • • • • • •

vše, co z pozůstalosti skutečně nabyl jinak než děděním, tj. odkazem/jiným zůstavitelovým opatřením bezplatná plnění, která obdržel od zůstavitele v posledních 3 letech před jeho smrtí zůstavitel může přikázat i započtení za delší dobu potomku se započte i to, co od zůstavitele bezplatně obdržel dědicův předek k obvyklým darováním se nepřihlíží to, co obdržel od zůstavitele „do života”: • na založení vlastní samostatné domácnosti nebo manželského či obdobného soužití • v souvislosti s nástupem povolání či se započetím podnikání • co zůstavitel použil na úhradu dluhů zletilého potomka

• x započtení na dědický podíl • možnost zůstavitele přikázat, aby došlo k započtení na dědický podíl i v případě jiných dědiců než nepominutelných

Zrušení závěti • pořízením nové závěti §1576 • odvoláním §1577 a nás. • Zničením (odvolání mlčky) §1578 • vydáním závěti pořízené formou veřejné listiny do rukou zůstavitele se stává závěť neplatnou §1579

Otázka B 23. Svěřenské nástupnictví • • • •

úprava: § 1512 – 1524 NOZ = fideikomisární substituce představuje nařízení zůstavitele, aby po jeho dědici nastoupila jiná osoba jako další (následný) dědic povoláním svěřenského nástupce projevuje zůstavitel vůli, aby ten nabyl dědictví poté, co dědictví před ním nabyl přední dědic jako dočasný vlastník na dobu vymezenou v závěti.

Obecně • nařízení fideikomisární substituce může být vztaženo jen k tomu, co zůstavitel sám přednímu dědici zanechal • respektuje autonomii vůle vlastníka a umožňuje se mu upravit složité majetkové a rodinné poměry • institut praktický pro případ, že přední dědic není způsobilý o svém majetku pořizovat (zejm. z důvodu omezené svéprávnosti) • pro nařízení svěřenského nástupnictví se vyžaduje určitost • zapisuje-li se věc a její vlastník do veřejného seznamu, zapíše se do veřejného seznamu i svěřenské nástupnictví

Subjekty 1. zůstavitel = pořizovatel závěti 129


Občanské právo hmotné IV, B.24 Vedlejší doložky v závěti 2. dědic = přední dědic → přímý dědic po zůstaviteli • práva a povinnosti dědice - stává se vlastníkem zděděného majetku, ale jeho vlastnické právo je omezeno, pokud mu zůstavitel výslovně nesvěří právo s majetkem volně nakládat (disponibilní) → pokud tak neučiní, má dědic povinnost: • děděný majetek může držet, užívat a brát ze něho plody a užitky • zděděný majetek ale může zcizit nebo zatížit jen se souhlasem svěřenského nástupce → tento souhlas vyžaduje formu veřejné listiny • je-li věc a svěřenské nástupnictví zapsáno do veřejného seznamu a dědic s věcí naloží tak, že omezí práva svěřenského nástupce, aniž s tím souhlasil, nemá toto jednání vůči svěřenskému nástupci právní účinky • pokud však věc ani svěřenské nástupnictví není zapsáno ve veřejném seznamu a dědic s věcí naloží tak, že omezí práva svěřenského nástupce, aniž s tím souhlasil, má svěřenský nástupce právo se neúčinnosti takovéhoto jednání dovolávat u soudu (dle ustanovení o relativní neúčinnosti) • úkolem dědice = uchovávat tento zděděný majetek pro svěřeneckého nástupce 3. svěřenský nástupce = vybraný dědic po dědicovi = následný dědic = „poddědic” • i pro něho platí ustanovení o dědicích, např. o dědické způsobilosti, o povinnosti k úhradě dluhů apod. • práva svěřeneckého nástupce vůči dědicovi: • sestavení písemného inventáře všeho, co dědictvím nabyl • na žádost svěřeneckého nástupce musí být podpis dědice na inventáři úředně ověřen • právo požadovat, aby měl inventář formu veřejné listiny • náklady na sestavení inventáře → k tíži dědictví • zůstavitel může nařídit jednoho svěřenského nástupce jednomu či několika předním dědicům, může však nařídit i to, že svěřenských nástupců bude více • je-li svěřenských nástupců více, pak mohou nastoupit po předním dědici buď vedle sebe (neprojeví-li zůstavitel jinou vůli, s právem vzájemné substituce), anebo po sobě (sukcesivně) • při sukcesivním svěřenském nástupnictví je zůstaviteli na vůli povolat libovolnou řadu následných dědiců, jsou-li povolaní jeho současníky. Naproti tomu povolává-li zůstavitel přednímu dědici za následné dědice ty, kteří v době zůstavitelovy smrti jako osoby ještě neexistují (např. člověk tu ještě není ani jako nasciturus), je dosah svěřenského nástupnictví omezen

Vznik • svěřenské nástupnictví lze nařídit výslovně, anebo mlčky 1. povolá-li zůstavitel svému dědici dědice 2. zakáže-li zůstavitel dědici, aby o zanechání jmění pořizoval 3. povolá-li zůstavitel za dědice někoho, kdo v době smrti zůstavitele ještě není 4. povolá-li zůstavitel dědice s podmínkou nebo na určitou dobu

Zánik 1. uplynutím 100 let • výjimka: pokud má svěřenský nástupce nabýt dědictví až smrtí dědice žijícího v době smrti zůstavitele. Sveřenské nástupnictví zanikne ve chvíli, kdy první ze svěřenských nástupců nabude dědictví po tomto dědici 2. není-li žádný ze svěřenských nástupců 3. nenastane-li případ, pro který bylo svěřenské nástupnictví zřízeno 4. byl-li svěřenský nástupce povolán nezletilému dítěti, které následně nabude pořizovací způsobilost, zaniká svěřenecké nástupnictví v rozsahu povinného podílu 5. byl-li svěřenecký nástupce povolán osobě, která nemá pořizovací způsobilost pro omezení svéprávnosti a následně tato osoba pořizovací způsobilost nabude (ledaže by zůstavitel projevil jinou vůli)

Prameny

• NOZ • Důvodová zpráva: www.obczan.cz • http://obcanskyzakonik.justice.cz/vysledekhledani/?txindexedsearch%5Bsections%5D=0&txindexedsearch%5Bpointer%5D=0&txindexedsearch%5Btype%5D=1&txinde 130


Občanské právo hmotné IV, B.24 Vedlejší doložky v závěti

Otázka B 24. Vedlejší doložky v závěti • • • •

od roku 1950 byla závěť považována za nepodmíněný úkon, proto nebyli vedlejší doložky závěti přípustné NOZ respektuje vůli zůstavitele NOZ upravuje doložky v §1551 - 1574 Vedlejší doložky můžeme rozlišit na:

1. doložky, ve kterých zůstavitel povolává vykonavatele závěti 2. podmínky, doložení času a příkaz —• třeba chránit dědice před zcela zneužívajícími doložkami • nepřípustné jsou zřejmě šikanózní doložky, které jsou sankcionovány zdánlivostí (nicotností) • závěť tedy zůstane platná, ale odhlédneme od vedlejší zjevně zneuživánící doložky, které třídíme na: 1. §1551 (2) doložky, které směřují zřejmě (tedy bez nutnosti dokazování) k obtěžování dědice (popř. odkazovníka) a současně vycházejí ze zřejmé zůstavitelovy svévole - pokud by jejich splněním došlo k přílišnému zásahu do privátné sféry dědice - např. vstup do politické strany, ukončení studií 1. §1551 (2) doložky, které zjevně odporují veřejnému pořádku např. finanční podpora neonacistického spolku 1. nesrozumitelné doložky 2. § 1552 doložky, které ukládají dědici nebo odkazovníku, aby uzavřel či neuzavřel manželství popř. aby v manželství setrval, anebo aby manželství zrušil (výjimka: možnost zřídit právo na dobu, než dědic uzavře manželství) —-

Vykonavatel závěti • upraveno v §1553 - 1555 • důvodem povolání vykonavatele je snaha o co nejpřesnější naplnění zůstavitelovy vůle, vykonavatel dohlíží na výkon dědictví a působí mezi dědici jako mediátor sui generis • hlavní je jeho mediační funkce • zůstavitel má možnost stanovit v závěti povinnosti zůstavitele a to zda a jakým způsobem bude odměňován • soud vyrozumí osobu, která byla v závěti do funkce povolána • vykonavatel může kdykoliv z fukce odstoupit • účinky odstoupení nastávají okamžikem dojití soudu • proti povolání vykonavatele je možné podat u soudu námitku, ale až do právní moci rozhodnutí soudu o neplatnosti povolání vykonavatele, může vykonavetel uplatňovat svá práva a plnit své povinnosti, za předpokladu, že soud neučiní jiná opatření • Obsah funkce vykonavatele: - vykonavatel závěti dbá o řádné splnění poslední vůle zůstavitele (včetně vykonání všech pokynů)s péčí řádného hospodáře • vykonavatel má všechna práva k splnění těchto úkolů, včetně práva hájit platnou závěti před soudem platnost závěti, může namítat nezpůsobilost dědice a odkazovaníka 1. spravuje pozůstalost, pokud není povolán do fukce správce pozůstalosti někdo jiný

Správce pozůstalosti upraveno v §1556 - 1560 hlavním úkolem je správa majetku, který tvoří pozůstalost pro povolání je vyžadována forma veřejné listiny zůstavitel povolá správce pro celou pozůstalost, či pro její část, stanoví jeho povinnosti a to zda a jakým způsobem bude odměňován • povolání do funkce je faktické - správce se ujme funkce jakmile se dozví o smrti zůstavitele popř. povoláním soudu • pokud byl povolán i vykonavatel: jejich vzájmený vztah se řídí ustanoveními o příkazu, správce se řídí pokyny vykonavatel • soud odvolá správce ex officio pro • • • •

131


Občanské právo hmotné IV, B.25 Dědická smlouva 1. závažné porušení povinností 2. neschopnost plnit své povinnosti řádně 3. jiný vážný důvod

Podmínky • podmínky jsou upraveny obecně v § 548, 549 • zvláštní ustanovení pro podmínky v závěti §1561 - 1563 • pokud podmíka směřuje k jednání dědice (které snese opakování) musí být znovu vykonáno po smrti zůstavitele, třebaže se tak stalo za zůstavitelova života • při suspenzivní podmínce musí zůstavitele osoba dědice přežít • nemožná rozvazovací podmínka: k podmínce se nepřihlédně • nemožná odkládací podmínka: podmínka je neplatná —-

Doložení času • obecná úprava §550, zvláštní úprava § 1564 - 1566 • váže se na událost, která v budoucnu nastat musí • pokud není jisté, jestli se jedná o podmínku nebo doložku času - zákonná fikce, že se jedná o podmínku 1. je stanovena počáteční doba, která nastat musí: dědictví napadne osobám, které byli povoláni do stanovené doby po zůstavitelově smrti 2. je určena konečná doba, která nastat musí: dědictví napadne té osobě, která bylo povolána do konečné doby 3. doba, která je vyměřena v závěti nemůže nastat nikdy: posoudíme jako nemožnou podmínku, pokud se zůstavitel zmýlil - určí se rozhodná chvíle podle jeho pravděpodobné vůle

Ochrana následných dědiců • § 1567 - 1568 • pokud zůstavitel povolá dědice s doložením času nebo podmínkou, dědictví napadne několika osobám po sobě (přední a následný dědic) • ochrana následného dědice: přední dědic má postavení poživatele • ochrana předního dědice: pokud přední dědic hradil zůstavitelovy dluhy či povinný díl neopominutelným dědicům, následký dědic poměrně přispěje jeho nákladům • přední dědic má zákonné zadržovací právo na majetkové kusy, dokud mu následný dědic poměrně nenahradí pasiva

Příkaz (Modus) • ustanovení § 1569 - 1574 • obsahem příkazu je: 1. účelové určení - pokud, ale účel není stanoven jako povinnost, hledíme jako na přání bez právní závaznosti 2. aby něco vykonal nebo něco pominul • pokud má něco vydat - posuzujeme jako odkaz • příkaz posuzujeme jako rozvazovací podmínka - pokud dědic příkaz nesplní ztrácí právo na dědictví (pokud zůstavitel neurčí jinak) • plnit by se mělo přesně nebo co nejblíže vůly zůstavitele • Splnění příkazu se domáha: 1. ten, komu je příkaz na prospěch 2. vykonavatel závěti 3. právnická osoba oprávněná chránit zájmy osob, jimž je příkaz na prospěch 4. příslušný orgán veřejné moci (směřuje-li příkez veřejnému prospěchu) • Příkaz zákazu zcizení a zatížení je možný pokud: 1. je nařízen na určitou dobu 2. a je odůvodněn vážným zájmem hodným právní ochrany • Pohrůžka ztráty výhody: příkaz, aby dědic závěť neodporoval, nemá právní účinky, jde-li o odpor proti pravosti závěti nebo proti výkladu jejího smyslu Prameny: • občanský zákoník 89/2012 Sb. • seminář JUDr. PhDr. Davida Elischera PhD. z 2. dubna 2014 • důvodová zpráva 132


Občanské právo hmotné IV, B.25 Dědická smlouva

Otázka B 25. Dědická smlouva Dědická smlouva • naše právo znalo dědickou smlouvu do roku 1950, opět jej znovuzavedl NOZ. Mimo ČR tento institut existuje ve Francii, Švýcarsku, Německu a Rakousku. • v dědické smlouvě dochází ke kombinaci smlouvy a závěti – proto na ni dopadají ustanovení jak o smlouvě, tak o závěti. • dědická smlouva je jedním z dědických titulů, tj. aby mohlo dojít k nabytí dědictví, musí dědici svědčit některý z těchto dědických titulů • SOZ znal pouze 2 dědické tituly (zákon, závěť), NOZ je rozšířil právě o dědickou smlouvu, a to v §1476 – „Dědí se na základě dědické smlouvy, ze závěti nebo ze zákona. Tyto důvody mohou působit i vedle sebe.” • obsahem je slib nějakého majetku jedné strany a přijetí druhou stranou; • smlouva měla (a má) přednost před závětí i děděním ze zákona; • na rozdíl od závěti jako jednostranného projevu zůstavitelovy vůle dědickou smlouvou je slibující strana vázána a nemůže tento závazek vůči druhé straně jednostranně zrušit. • dědická smlouva musí být pořízena ve formě veřejné listiny (tj. notářský zápis) • zůstavitel uzavírající dědickou smlouvu musí být zletilý a plně svéprávný. • V případě, kdy je zůstavitel ve svéprávnosti omezen, může dědickou smlouvu uzavřít a případně změnit jen se souhlasem opatrovníka. • v případě, kdy je zůstavitel omezen na svéprávnosti pro chorobnou závislost na požívání alkoholu, užívání psychotropních látek nebo podobných přípravků či jedů nebo chorobnou závislost na hráčské vášni představující závažnou duševní poruchu, mohou dědickou smlouvou pořídit stejně jako v případě závěti, pouze o 1/2 svého majetku. Z této poloviny musí 1/4 zůstat volná pro mimosmluvní pořízení → tyto osoby mohou dědickou smlouvou volně pořizovat pouze o 1/4 svého majetku. • dědickou smlouvu nelze pořídit ohledně celé pozůstalosti – 1/4 pozůstalosti musí zůstat volná, aby k ní mohl zůstavitel povolat dědice nebo odkazovníky mimosmluvně – pokud by tedy zůstavitel chtěl zanechat smluvnímu dědici i zbylou čtvrtinu, musel by tak udělat mimosmluvně. • z důvodu smluvního charakteru se pro podmínky v dědické smlouvě nepoužije ustanovení o podmínkách v závěti, nýbrž ustanovení o podmínkách ve smlouvách (§548-549 NOZ). Proto je-li druhé straně dědickou smlouvou uložena podmínka, postačí, splní-li ji druhá strana již za zůstavitelova života. Je-li ve smlouvě obsažena nezákonná či nesrozumitelná podmínka, neznamená to jako v případě závěti pouze to, že se k ní nebude přihlížet, ale založí to neplatnost celé smlouvy. • Dědická smlouva neomezuje zůstavitele v dispozici s majetkem za jeho života. Strana povolaná zůstavitelem dědickou smlouvou za dědice, však nemůže své právo přenést na jinou osobu, neboť účinky této smlouvy v podobě práva na dědictví vznikají až smrtí zůstavitele. • Pořídí-li však zůstavitel pro případ smrti nebo uzavře-li darovací smlouvu tak, že to není slučitelné s dědickou smlouvou, může se dědic dovolat neúčinnosti těchto právních jednání. • Zůstavitel může na základě dohody se smluvním dědicem převést na něj majetek již za svého života. Tento majetek může být sepsán ve formě veřejné listiny. Pokud poté nabude zůstavitel ještě další majetek, nebo nebyl-li sepsán všechen majetek, vztahuje se dědická smlouva pouze na majetek sepsaný ve veřejné listině. Toto ustanovení je dispozitivní, tzn., že se účastníci mohou dohodnout jinak. • Pokud dědická smlouva nesplňuje formální náležitosti předepsané pro její platnost, nebo záležitosti předepsané v §15841585 NOZ, nebo nevyhovuje ustanovením o smlouvách, může být platnou závětí, splňuje-li všechny předpoklady pro platně pořízenou závěť.

V NOZ: • § 1582 odst. 1 - zůstavitel povolává druhou smluvní stranu nebo 3. osobu za dědice nebo odkazovníka a druhá strana to přijímá; odst. 2 – nutná forma veřejné listiny - pouze notářský zápis • § 1583 - co je v tomto oddílu řečeno o smluvním dědici, platí i pro smluvního odkazovníka; • § 1584 odst. 1 – dědickou smlouvu může uzavřít zletilý zůstavitel, který je plně svéprávný; pokud je na svéprávnosti omezen, může uzavírat a měnit dědickou smlouvu jen se souhlasem opatrovníka; odst. 2 - uzavřít i měnit lze dědickou smlouvu jen osobním jednáním (tzn., nejde někoho zmocnit) • § 1585 odst. 1 - nelze pořídit o celé pozůstalosti – čtvrtina musí zůstat volná, aby o ní zůstavitel mohl rozhodnout podle své zvlášť projevené vůle (smluvnímu dědici může zbylou čtvrtinu odkázat v závěti); odst. 2 - kdo je omezen ve svéprávnosti kvůli závislosti (alkohol, drogy, gambling), může pořídit dědickou smlouvu jen o majetku, o kterém může testovat (z toho se taky počítá 1/4 vyhrazená dle odst. 1) • § 1586 - byla-li dědická smlouva uzavřena s tím, že ostatní dědici se zřekli svého dědického práva, pozbývá zřeknutí se dědictví účinky, pokud dědic určený smlouvou nedědí • § 1587 - o podmínkách v dědické smlouvě platí obecná ustanovení o podmínkách • § 1588 odst. 1 – zůstavitel může i po uzavření dědické smlouvy se svým majetkem za svého života nakládat podle libosti. Povolaná strana za dědice nemůže převést své právo na jinou osobu, není-li ve smlouvě ujednáno jinak. Odst. 2 – ALE! 133


Občanské právo hmotné IV, B.26 Odkaz Pořídí-li zůstavitel pro případ smrti nebo uzavře-li darovací smlouvu tak, že to není s dědickou smlouvou slučitelné, může se smluvní dědic dovolat neúčinnosti těchto právních jednání! • § 1589 odst. 1 – pokud se smluvní strany dohodnou, že zůstavitel převede majetek na smluvního dědice už za svého života, může být tento majetek sepsán ve formě veřejné listiny; v takovém případě potom, když zůstavitel takhle nepřevede všechen svůj majetek nebo když po převodu získá další majetek, vztahuje se dědická smlouva jenom na tento sepsaný majetek (ledaže si ujednali něco jiného). Odst. 2 – Když se odevzdání majetku uskutečnilo ještě za života, přecházejí PaP z dědické smlouvy na dědice smluvního dědice (ledaže bylo ujednáno něco jiného). • § 1590 – Své povinnosti z dědické smlouvy může zůstavitel zrušit i pořízením závěti, ale k účinnosti zrušení se ale vyžaduje souhlas smluvního dědice učiněný ve formě veřejné listiny. 132 • § 1591 – Dědická smlouva neplatná pro nedostatek formy, nesplnění podmínek v §1584 a 1585 nebo proto, že nevyhovuje ustanovením o smlouvách NOZ, může mít přesto platnost závěti. (Má-li všechny náležitosti závěti.)

Zvláštní ustanovení o dědické smlouvě uzavřené mezi manželi • Specifikum manželského vztahu si vyžaduje zvláštní úpravu pro dědickou smlouvu, jejímiž stranami jsou manželé. Ti se mohou dědickou smlouvou povolat vzájemně za dědice nebo odkazovníka, popřípadě jedna strana povolává za dědice či odkazovníka stranu druhou a tato strana povolání přijímá (§1592). • Stranami dědické smlouvy mohou být i snoubenci, smlouva se stane účinnou až uzavřením manželství. • Rozvod manželství nezpůsobuje automaticky zrušení práv a povinností z dědické smlouvy. Manželé si však mohou ve smlouvě dohodnout opak. • Každý z manželů se může po rozvodu domáhat, aby soud dědickou smlouvu zrušil. Pokud však návrh směřuje proti tomu z manželů, kdo rozvrat manželství nezapříčinil a s rozvodem nesouhlasil, soud návrhu nevyhoví. • Práva a povinnosti z dědické smlouvy se ruší prohlášením manželství za neplatné, pokud manželství již dříve nezaniklo smrtí jednoho z manželů.

V NOZ: • § 1592 odst. 1 – i manželé můžou mezi sebou uzavřít dědickou smlouvu, a to tak, že buď jeden povolává za svého dědice, resp. odkazovníka druhého a ten přijímá, anebo se povolávají navzájem; odst. 2 – takovou smlouvu mohou uzavřít i snoubenci, ale smlouva se stane účinnou až vznikem manželství. • § 1593 odst. 1 – rozvodem se neruší PaP z dědické smlouvy, pokud není stanoveno jinak. Po rozvodu se každá strana může domáhat, aby dědickou smlouvu zrušil soud. Soud ale návrhu nevyhoví, pokud směřuje proti tomu, kdo nezapříčinil rozvrat manželství a s rozvodem nesouhlasí. Odst. 2 prohlášením manželství za neplatné se ruší PaP z dědické smlouvy, ledaže takové manželství již dříve zaniklo smrtí jednoho z manželů.

Otázka B 26. Odkaz * §1477, §1594 - §1632

OBECNĚ • z římského práva, legatum, v OZ 1950 setřeny rozdíly mezi dědictvím a odkazem, znovu se vykytuje až v NOZ • odkazem se přikazuje dědici/odkazovníku, aby osobě, v jejíž prospěch je odkaz zřízen, vydala urč. věc (z pozůstalosti/ze svého majetku) – srov. dědictví = podíl na pozůstalosti • odkazem je odkazovníku zřizována pohledávka na vydání urč. věci/několika věcí urč. druhu/zřízení urč. práva, osoba obtížená odkazem je zatížena dluhem • odkazovník není dědicem (§1477 odst. 2) – není zatížen povinností přispět na úhradu zůstavitelových dluhů (výjimka z p. univerzálního nástupnictví, často se tedy používá k charitativnímu plnění nadacím, církvím, politickým stranám, poskytnutí předmětů galerijní hodnoty příslušným ústavům… • formulace: nařízení zůstavitele adresované osobě odkazem obtížené (§1594 odst. 1), např. „Povolávám za dědice A a B a nařizuji jim vydat obraz X jako odkaz C.” – pak A a B budou dědici s polovičním podílem, C odkazovník, jež není účastníkem dědického řízení a má právo se obecným postupem (vymáhání pohledávek) domáhat, aby mu byl obraz vydán, přičemž hodnota podílu každého z dědiců se sníží o 1/2 hodnoty obrazu; pokud je formulace jiná, je nutno co nejlépe vyhovět vůli zůstavitele (§1494 odst.2) • srov. s darováním pro případ smrti – pokud jde odvolat, považuje se za odkaz (§1594 odst. 2, §2063) • podmínky platnosti: platné pořízení pro případ smrti → pořizovací způsobilost - §1525n (x nezpůsobilý zůstavitel může ze svého majetku odkázat jinému předměty malé hodnoty - §1595), způsobilý odkazovník (=osoba způsobilá dědit §1481 - §1483), způsobilý odkaz, odkazovník odkaz neodmítne • zůstavitel může zřídit přednostní odkaz dědici/spoludědicům, vzhledem k němu se budou posuzovat jako odkazovníci (§1596) 134


Občanské právo hmotné IV, B.26 Odkaz • odkazy připadají k tíži všem dědicům podle jejich podílů (i když byla odkázána jen jedna věc náležející 1 ze spoludědiců x pokud zůstavitel přikázal splnění odkazu jednotlivému spoludědici/odkazovníku, pak připadá k tíži jen jemu) - §1597 • alespoň 1/4 dědictví musí zůstat dědici odkazy neobtížená, zatíží-li zůstavitel dědice více, má dědic právo na poměrné zkrácení odkazu (nemusí ho využít, odkazy pak zůstávají platné) - §1598 x nesouvisí to ale s ochranou neopomenutelných dědiců, ta je silnější (§1642n) • je-li odkazem obtížen odkazovník → pododkaz, pododkazovník - §1599 (např. zůstavitel odkáže někomu nemovitou věc z pozůstalosti, ale dá mu pokyn, aby prominul jiné osobě dluh, který ta za odkazovníkem má; pokud má první odkaz menší hodnotu než pododkaz – odkazovník není zbaven povinnosti, může jen odmítnout odkaz • zůstavitel může při odkazu nařídit náhradnictví nebo svěřenské nástupnictví - §1901

ODVOLÁNÍ ODKAZU • stejným způsobem jako závěť - §1575n • p. domněnky §1602: 1. zničení/zcizení odkázané věci – domněnka odvolání (neplatí, pokud ke zničení došlo mimo vůli zůstavitele → odkaz trvá a odkazovníku je vyplacena peněžitá náhrada) 2. změna odkázané věci takovým způsobem, že se stane jinou věcí – domněnka odvolání (pokud došlo ke změně mimo vůli zůstavitele → odkazovníku náleží změněná věc, pokud tu již nabyl někdo jiný → peněžitá náhrada odkazovníku) 3. zůstavitel odkázanou pohledávku vymůže a vybere – domněnka odvolání, pokud vymůže část, platí za odvolanou jen právě tato část (pohledávka však trvá, když dlužník vyrovnal dluh bez zůstavitelova popudu)

NABYTÍ ODKAZU • p. na odkaz (p. odkazovníka vůči dědici/jinému odkazovníku na vydání odkazu) vzniká smrtí zůstavitele (pokud zůstavitel nestanoví pozdější datum), vlastnické p. k němu se nabývá stejně jako při převodech • možno nabýt p. na odkaz k věci, která má teprve vzniknout, toho se lze jen zříci x nelze převést ani s ním jinak naložit - §1620 odst. 2 • zapisuje – li se odkázaná věc do veř. sezn., nahradí vydání věci prohlášení obtížené osoby ověřené úředním podpisem, odkazovník se zapíše do veř. sezn. • odmítnutí – způsobem, jako se odmítá dědictví (§1485n), na tuto osobu se poté hledí, jako by p. na odkaz vůbec nenabyl • zůstavitel může určit, kdy odkaz dospěje, pokud ne: u jednotlivých věcí z pozůstalosti, p. vztahujících se k takovým věcem, menších odměn pro zaměstnance a veřejně prospěšných odkazů může být odkaz požadován ihned, jiné odkazy jsou splatné rok po smrti zůstavitele - §1624 • při odkazu jednotlivé věci náleží odkazovníku ode dne splatnosti plody a užitky, které k věci přibudou (vč. p. s věcí spojených), od téhož dne přecházejí na odkazovníka i závady, zhoršení a zkáza vzniklé ze skutečností, za které nikdo neodpovídá - §1625 • odkaz v opakovaných dávkách: p. na celou částku vzniká, dožije-li se odkazovník smrti zůstavitele, jednotlivé splátky se však stanou splatnými až v určenou dobu splatnosti - §1626

DALŠÍ USTANOVENÍ • p. odkazovníka na zajištění: pokud je odkaz splatný až později/ve splátkách, má odkazovník p. požadovat po os. odkazem obtížené poskytnutí dostatečné jistoty (ovšem jen, je-li zajištění potřeba), zajištěním nejsou zkrácena p. odkazovníka jako kteréhokoliv jiného věřitele - §1627 • nenabude-li odkazovník odkaz, uvolní se, pak - §1628: 1. zůstavitel pro tento případ stanoví náhradníka 2. zůstavitel odkáže odkaz rovnoměrně několika osobám → připadne rovnoměrně ostatním 3. v ostatních případech povinnost splnit odkaz zanikne → kdo má prospěch z uvolnění odkazu/ze zániku povinnosti splnit odkaz, toho postihují i břemena s odkazem spojená - §1629 • je-li čistá pozůstalost odkazy téměř vyčerpána a dědic neuplatní p. na 1/4 svého podílu, má dědic p. jen na náhradu nákladů učiněných při splnění odkazů + přiměřenou náhradu za svou námahu, nestačí-li pozůstalost k jejich úhradě, hradí náklady i odměnu odkazovníci poměrně podle hodnoty odkazů a dědic má k zajištění svého p. k odkázaným předmětům zadržovací p. - §1630

PRÁVA DĚDICE VYHRADIVŠÍHO SI SOUPIS • soupis srov. §1674n, §1684n, §1704n • pokud zůstavitel pozůstalost odkazy téměř vyčerpá/objem odkazů pozůstalost převýší (a dědic nevyužije své právo na krácení odkazu dle §1598) 135


Občanské právo hmotné IV, B.27 Zákonná posloupnost 1. dědic neuplatní výhradu soupisu → je bez p. významu, nakolik je odkazy pozůstalost zatížena, dědic je musí splnit bez omezení a stejně tak musí vyrovnat dluhy 2. dědic uplatní výhradu soupisu → nestačí-li čistá pozůstalost k úhradě všech dluhů a jiných povinných výdajů, odkazy se poměrně sníží (§1631), nestačí-li čistá pozůstalost k vyřízení všech odkazů, uspokojí se přede všemi ostatními odkaz zaopatření, výchovy a výživy, ostatní se poměrně sníží; dědic má právo na náhradu nákladů učiněných při splnění odkazů a na přiměřenou odměnu za svou námahu (§1630)→ nebyl-li určen vykonavatel závěti a nechce-li dědic věnovat splnění poslední vůle svůj čas a námahu, soud na jeho návrh za tím účelem jmenuje správce pozůstalosti, nebo uloží splnění poslední vůle správci pozůstalosti již povolaném (§1632)

ZVLÁŠTNÍ PRAVIDLA PŘI JEDNOTLIVÝCH DRUZÍCH ODKAZŮ • ODKAZ VĚCÍ URČITÉHO DRUHU: je-li těchto věcí více, os. obtížená odkazem (pokud neurčil zůstavitel jinou os.) rozhodne, která bude odkazovníkovi vydána, musí však zvolit takovou věc, kterou bude odkazovník moci užívat (§1604), odkaz věci urč. druhu, která v pozůstalosti není, je neplatný, pokud je ho menší množství, než zůstavitel stanovil, spokojí se odkazovník s tím množstvím, které v pozůstalosti je (§1605), odkaz peněz zavazuje k vyplacení, ať už v pozůstalosti jsou, nebo ne (§1609) • ODKAZ URČITÉ VĚCI: při opakování odkazu určité věci v jednom nebo několika ustanoveních, nemá odkazovník p. na odkázanou věc i její cenu zároveň (§1608), jiné odkazy, byť i obsahují věc téhož druhu nebo stejnou peněžní částku, náležejí odkazovníku, kolikrát jsou opakovány; k odkazu věci, která v době pořízení závěti náležela odkazovníku, se nepřihlíží, nabyl-li ji později, uhradí se mu obvyklá cena věci (§1609); nepřihlíží se k odkazu věci, která nenáleží zůstaviteli/dědici/odkazovníku (§1610) • ODKAZ POHLEDÁVKY: pohledávka je postoupena s příslušenstvím a příp. zajištěním, jsou s ní vydány potřebné doklady o pohledávce a odkazovníku je sděleno vše, co je k uplatnění pohledávky proti dlužníku zapotřebí (§1612); odkaz všech pohledávek zahrnuje všechny pohledávky trvající v době po zřízení odkazu, ne však pohledávky vzniklé z převoditelných CP a vklad. knížek, pohledávky váznoucí na nemovitých věcech a pohledávky vznikající z věcného práva (§1613), odkaz pohledávky, kterou má zůstavitel za odkazovníkem, zavazuje obtíženou osobu k tomu, aby vydala odkazovníku kvitanci nebo vrátila dlužní úpis (§1614)

ZDROJE NOZ, důvodová zpráva, seminář JUDr. Eliáše, epravo.cz

Otázka B 27. Zákonná posloupnost - zákon jako nejslabší dědický titul § 1633 odst. 1: Nastává, pokud nedojde k dědění pozůstalosti nebo její části podle dědické smlouvy nebo závěti. Není-li zákonný dědic, pak nabývají dědictví odkazovníci podle poměru hodnoty svých odkazů. Pokud nejsou ani ti, pak nabývá stát, viz § 1634. § 1633 odst. 2: kdo nabyl dědictví proto, že ani dědic nebo náhradník dědit nechtěl nebo nemohl, ten splní ostatní nařízení zůstavitele. § 1634 odst. 1: Odúmrť: dědictví připadá státu, stát jako zákonný dědic, nemá právo na odmítnutí dědictví ani na odkaz. § 1634 odst. 2: také právo požadovat soupis pozůstalosti, stejné postavení jako dědic vůči třetím osobám.

Dědické třídy - rozšíření ze čtyř na šest dědických tříd podle vzoru před r. 1950 Institut osoby spolužijící: nenajdeme v jiných systémech západní Evropy, přejato ze SSSR v době totality. Najdeme jej v současnosti pouze v ruském OZ. Def. viz § 1636 odst.1. § 1635 odst. 1: První třída dědiců - děti a manžel, každý rovným dílem. § 1635 odst. 2: pokud dítě nedědí, pak dědí jeho potomci, popř. další descendenti. Pokud nejsou, nebo nedědí ani ti, pak manžel nemůže dědit sám → dědění podle 2. třídy, viz § 1636 § 1636 odst. 1: Druhá třída dědiců - manžel, rodiče zůstavitele, osoby spolužijící = osoba žijící ve spol. domácnosti alespoň 1 rok, pečovala o domácnost nebo byla odkázána výživou na zůstavitele. § 1636 odst. 2: manžel privilegován - zdědí alespoň 1/2 pozůstalosti, ostatní dědí stejným dílem. Osoby spolužijící nemohou dědit samy. § 1637 odst. 1: Třetí třída dědiců - sourozenci zůstavitele a osoby spolužijící § 1637 odst. 2: Pokud nejsou sourozenci, pak jejich děti, tedy synovci a neteře zůstavitele. § 1638: Čtvrtá třída dědiců - prarodiče zůstavitele, zde rozdíl oproti staré úpravě, jejich děti se přesouvají do šesté dědické třídy § 1639 odst. 1: Pátá třída dědiců - prarodiče rodičů zůstavitele, tedy pradědečci a prababičky. Prarodiče otce zůstavitele dědí 1/2, prarodiče matky zůstavitele také 1/2, oba rodiče se dělí rovným dílem o svoji polovinu. Je jich tedy celkem 8, prarodiče otce zůstavitele a prarodiče matky zůstavitele. 136


Občanské právo hmotné IV, B.28 Nepominutelný dědic a jeho ochrana. Povinný díl § 1639 odst. 2: Pokud nedědí jednotlivý člen dvojice, pak jeho osmina připadne druhému členu (jeho druhovi). Nedědíli celá dvojice, připadne tato čtvrtina druhé dvojici téže strany. Nedědí-li ani jedna z dvojic téže strany, připadá dědictví dvojicím druhé strany ve stejném poměru. § 1640 odst. 1: Šestá třída dědiců - děti dětí sourozenců (vnuci sourozenců) zůstavitele a děti prarodičů (strýcové a tety) zůstavitele, a to stejným dílem. § 1640 odst. 2: nedědí-li některé z dětí prarodičů, dědí jeho děti (bratranci a sestřenice). § 1641: Několikeré příbuzenství - „Je-li někdo se zůstavitelem příbuzný z více než z jedné strany, má z každé strany dědické právo, které by mu náleželo jako příbuznému z této strany.” Nutnost úpravy z důvodu rozšíření dědických tříd.

Zdroje • 89/2012 Sb. • Důvodová zpráva k 89/2012 • Hurdík a kol.: Občanské právo hmotné

Otázka B 28. Nepominutelný dědic a jeho ochrana. Povinný díl Nepominutelný dědic § 1642: Má právo na povinný díl z pozůstalosti. § 1643: Jsou jimi děti zůstavitele, pokud ty nedědí, pak jejich potomci. Nejsou jimi ani rodiče, ani manžel zůstavitele (srovnej Rak., Pol., Něm.). ⇒ žádný rozdíl oproti staré úpravě Velikost povinného dílu: Nezletilý: alespoň 3/4 zákonného dědického podílu Zletilý: alespoň 1/4 zákonného dědického podílu § 1644 odst. 1: Povinným dílem je buď dědický podíl, nebo i odkaz. Ten ale nesmí být zatížen podmínkou, příkazem, nebo jiným omezením. § 1644 odst. 2: Pokud je povinný díl zatížen nařízením, nepřihlíží se k němu, ledaže se dědici stanoví více než povinný díl. Pak se toto nařízení vztahuje na tu část, která přesahuje hodnotu povinného dílu. § 1644 odst. 3: Zůstavitel může nep. dědici uložit, aby si vybral mezi dědickým podílem s omezením a povinným dílem. - neposkytne-li zůstavitel toto právo nep. dědici, jsou podmínky a jiná omezení bez účinků. § 1645: Pro účel vypočtení povinných dílů ostatních dědiců se má za to, jakoby nepominutelný dědic dědil. - dle staré zásady exheredatus partem facit ad minuendam = podíl vyděděného způsobí zmenšení povinného dílu - „Důvod, proč se osnova k této zásadě hlásí, je především v tom, že při několika nepominutelných dědicích nemůže mít žádný z nich prospěch z toho, že některého z nich zůstavitel vydědí, protože ani po takovém projevu zůstavitelovy vůle jeho povinný díl nevzroste. Opačný přístup by motivoval jednoho z nepominutelných dědiců až příliš k projevování zájmu o vydědění dalšího z nepominutelných dědiců, což nutně vede k narušování soudržnosti rodiny.”

Vydědění - zákonné důvody se nijak výrazně nemění, z ABGB se vrací § 1646 odst. 2, nově zakotven důvod v § 1647 § 1646 odst. 1: Možnost vydědění nebo zkrácení v právu na povinný díl ze zákonných důvodů: a) neposkytnutí pomoci v nouzi, b) neprojevování opravdového zájmu, c) dřívější odsouzení za TČ za okolností svědčící o jeho zvrhlé povaze nebo d) vedení trvale nezřízeného života. § 1646 odst. 2: Zůstavitel může dále vydědit toho, kdo je nezpůsobilý dědit (novinka). - Důvodem je vyzdvižení přednosti zůstavitelovy vůle před zákonným vyděděním. § 1646 odst. 3: Potomci vyděděného dědí jedině tehdy, kdy se vyděděný potomek nedožije smrti zůstavitele, ledaže jsou tito potomci samostatně vyloučeni z práva dědického. § 1647: Zůstavitel může vydědit nep. dědice, který je zadlužen nebo si počíná marnotratně, a je tu obava, že se povinný díl nezachová pro jeho potomky. Musí však povinný díl zůstavit jeho potomkům (novinka). § 1648: Pokud zůstavitel nevysloví důvod vydědění, pak má nep. dědic právo na povinný díl, ledaže se prokáže zákonný důvod vydědění. - v dosavadní úpravě nutnost uvedení důvodu vydědění v prohlášení. NOZ přejímá z návrhu OZ z r. 1937. § 1649 odst. 1: Prohlášení o vydědění, jeho změna nebo zrušení se provádí stejně jako u závěti. § 1649 odst. 2: Stejně tak může zůstavitel prohlásit o některém z ostatních nikoli nepominutelných dědiců, že pozůstalosti nenabude = institut tzv. negativní závěti.

Ochrana nepominutelného dědice - potřeba poskytnutí ochrany nep. dědici v případě neplatného vydědění či jiného nezákonného opominutí 137


Občanské právo hmotné IV, B.29 Přechod pozůstalosti na dědice. Výhrada soupisu - ochrana spočívá v garanci práva na peněžní částku rovnající se hodnotě povinného dílu, na jejíž vyplacení má nárok vůči testamentárním dědicům a odkazovníkům § 1650: Právo na povinný díl a jeho doplnění, byl-li zkrácen. § 1651 odst. 1: Právo na povinný díl má i nepominutelný dědic, který byl v závěti opomenut záměrně. § 1651 odst. 2: Vydědění mlčky a po právu v případě záměrného opomenutí v závěti z důvodu chování umožňující vydědění (srovnej § 1648) § 1652: Opomenutí z důvodu nevědomosti zůstavitele o existenci nep. dědice - právo na povinný díl tím neztrácí. § 1653: Nepominutelný dědic má právo domáhat se vypořádání proti dědici, který na jeho úkor nabyl dědictví na základě posledního pořízení zůstavitele. → Nep. dědic je v podstatě věřitelem testamentárních dědiců a odkazovníků, kteří byli povoláni závětí zůstavitele. K vyrovnání přispějí dědici i odkazovníci, a to poměrně k čistým hodnotám jejich podílů či odkazů, které z pozůstalosti nabyli.

Povinný díl Právo nepominutelného dědice na vyplacení povinného dílu dědicem, který jej nabyl z pořízení pro případ smrti. § 1654 odst.1: nep. dědic tedy nemá právo na povinný díl, nýbrž jen na peněžní částku rovnající se jeho hodnotě! § 1654 odst.1 věta 2.: Možnost splátek nebo odklad splatnosti. § 1654 odst.2: Dědicové se mohou dohodnout i jinak. Nesmí být ale tímto zkrácena práva věřitele. Pokud bude předmětem dohody vydání věci, pak musí být nep. dědic do věř. seznamu zapsán přímo po zůstaviteli.

Výpočet § 1655 odst.1: Pro účel výpočtu nutnost sepsání a odhadnutí ceny majetku. Dluhy a závady, které na pozůstalosti vázly v době zůstavitelovy smrti, se od tohoto odečtou. Připočte se se to, co se započítává na povinný díl dle § 1660 a 1661 (viz započtení na povinný díl). § 1655 odst.2: Nep. dědic má právo na vznášení dotazů a připomínek při odhadu. § 1656: Na odkazy a další závady vznikající pro pořízení se nebere zřetel. Právo na vyúčtování podílu na zisku a ztrátě pozůstalosti od smrti zůstavitele do určení povinného dílu.

Odbytné § 1657: Možnost dohody o odbytném mezi nep. dědicem a dědicem testamentárním, schvaluje soud, není potřeba provádět soupis a odhad pozůstalosti, nepoužijí se tedy § 1655 a 1656.

Započtení na povinný díl Nezakládá povinnost něco vydat (§ 1658), hodnota toho, co bylo poskytnuto a co podléhá započtení, se počítá podle doby odevzdání (§1659). § 1660 odst. 1: Započte se vše, co nep. dědic nabyl z pozůstalosti odkazem nebo jiným zůstavitelovým opatřením. § 1660 odst. 2: Započte se i to, co nep.dědic obdržel od zůstavitele bezplatně v posledních třech letech před jeho smrtí. Zůstavitel může přikázat, aby se započtení provedlo za delší dobu. Započte se i to, co bezplatně od zůstavitele obdržel dědicův předek. K obvyklým darováním se nepřihlíží. § 1661 odst. 1: Započte se i to, co zůstavitel poskytl potomkovi jako úlevu v nákladech na založení domácnosti, při vstupu do manželství, nebo při započetí podnikání / vstupu do zaměstnání. Započte se i to, co zůstavitel použil na úhradu jeho dluhů. Pokud tyto skutečnosti vznikly dříve než před třemi roky před smrtí zůstavitele, bude toto započteno, pokud zůstavitel neprojeví opačnou vůli. § 1661 odst. 2: Potomkovi se započte i to, co takto dostali od zůstavitele jeho rodiče, na jejichž místo vstupuje.

Zdroje • 89/2012 Sb. • Důvodová zpráva k z. 89/2012 Sb. • Hurdík a kol.: Občanské právo hmotné, Obecná část

Otázka B 29. Přechod pozůstalosti na dědice. Výhrada soupisu poznámka - otázka ještě nebyla autoritativně kontrolována ani konzultována; je tedy stále v procesu zpracování

Nabytí dědictví - nabytí dědictví potvrzuje soud a to osobě, které svědčí prokázané dědické právo, pokud dědictví neodmítne 138


Občanské právo hmotné IV, B.29 Přechod pozůstalosti na dědice. Výhrada soupisu - dědici, který své dědické právo neuplatní před soudem, dědické právo nezaniká, neúčastní se ale projednání pozůstalosti; to platí i pro dědice neznámého (osoba, o níž leze mít důvodně za to, že je dědicem, avšak není známo její jméno nebo to zda žije či nikoli) a dědice neznámého pobytu (osoba známá, ale zdržující se na neznámém místě) - zákon upravuje sílu jednotlivých titulů v případě, že si více osob uplatňujících dědické právo odporuje (od nejsilnějšího titulu po nejslabší): • dědická smlouva • závěť • zákonná posloupnost - dědic se slabším titulem je odkázán soudem k uplatnění práva žalobou

Výhrada soupisu (§ 1674 – 1676) - důležitá změna přechodu zůstavitelových dluhů na dědice – primárně přecházejí všechny dluhy (§ 1701) - institut reagující na nedostatečnou právní úpravu do 1. 1. 2014, kdy bylo jasným předmětem pozůstalosti jen to, co dědicové museli nezbytně přihlásit (nemovitosti, vklady na účtech, apod.). Naopak většina movitých věcí, jako např. drahé obrazy, starožitnosti, sbírkové předměty atd., dědicové většinou nepřiznávali a docházelo tak ke zkrácení práv věřitelů, protože dědic ručil za dluhy zůstavitele jen do výše pozůstalostního majetku - podstatou je, že dědic při přijímání dědictví může uplatnit výhradu soupisu, čímž zamezí, aby po přijetí ručil za případné dluhy zůstavitele i svým současným majetkem - náležitosti: • uplatňuje se u soudu (ústně i písemně)ve lhůtě jednoho měsíce od vyrozumění soudem • k výhradám a podmínkám se nepřihlíží • pokud se dědic nevyjádří, má se za to, že výhradu neuplatňuje (výjimka pro nebližší příbuzné zůstavitele – ti musí odmítnout výslovně) • po neuplatnění nelze dodatečně doplnit - účinky výhrady soupisu se od počátku ruší, pokud se dědic (jeho zástupce) (i) ujme plné správy pozůstalosti, (ii) smísí pozůstalost (i část) se svým majetkem, (iii) úmyslně pozůstalostní majetek zatají

Soupis pozůstalosti (§ 1684 – 1689) - účelem je zjistit pozůstalostní jmění a určit čistou hodnotu majetku - dotazy a připomínky k němu může vznášet vykonavatel závěti, správce dědictví, kdo osvědčí dědické právo na povinný díl, věřitel žádající odloučení pozůstalosti, jiná osoba s právním zájmem se souhlasem soudu - soud nařídí soupis pozůstalosti: • uplatní-li dědic výhradu soupisu • je to potřebné pro výpočet povinného dílu • je-li mezi dědici osoba pod zvláštní ochranou (omezeně svéprávný, neznámý, nepřítomný, právnická osoba veřejně prospěšná/zřízená ve veřejném zájmu) • je-li nejistota, kdo je dědicem • žádost věřitele - soupis pozůstalosti lze nahradit: • seznamem pozůstalostního majetku (sestaví správce pozůstalosti, dědicové potvrdí) • společným prohlášením dědiců o pozůstalostním majetku (v jednoduchých případech)

Rozdělení dědictví - je-li pořízení pro případ smrti, dělí se pozůstalost podle vůle zůstavitele; dědici se můžou dohodnout jinak jen, pokud to zůst. výslovně připustil 139


Občanské právo hmotné IV, B.30 Prameny rodinného práva, jeho postavení v právu soukromém a vztah k právu veřejnému - nepořídil-li zůstavitel, mohou se dědici dohodnout jakkoli – schvaluje soud

Další instituty Závěra pozůstalosti - speciální úprava pro správu pozůstalosti v určitých případech (nesvéprávný/neznámý pobyt dědice, předlužená pozůstalost, odloučení pozůstalosti, jiný důvod) - podle důvodové zprávy se jedná o institut obdobný soudní úschově

Odloučení pozůstalosti - uplatní věřitel, který má strach z předluženého dědice, lze uplatnit, dokud soud nepotvrdí nabytí dědictví - po potvrzení soudem, dokud je pozůstalost spravována jako samostatné jmění vedle jmění dědice - věřitel pak ale ztrácí možnost uspokojit se z majetku dědice, který neuplatní výhradu soupisu

Vyhledání dluhů - správce/dědic s výhradou soupisu mohou navrhnout soudu, aby vyzval věřitele k ohlášení svých pohledávek - vyčerpají-li pozůstalost řádně přihlášené pohledávky, ztrácí nepřihlášení věřitelé právo na zaplacení z pozůstalostního majetku (výjimka, pokud dědic o pohledávce věděl a u zástavních a jiných věcných práv)

Zdroje Důvodová zpráva k NOZ Občanské právo hmotné, Hudrík a kol. ISBN: 978-80-7380-377-3 http://obcanskyzakonik.justice.cz/dedicke-pravo/konkretni-zmeny/odpovednost-dedicu-za-dluhy-zustavitele/

Otázka B 30. Prameny rodinného práva, jeho postavení v právu soukromém a vztah k právu veřejnému Rodinné právo • rodinné právo tvoří souhrn právních předpisů, jejichž předmětem jsou práva a povinnosti osob, které v různých rolích vystupují v rodině a ve společenstvích rodině obdobných; jde především o úpravu práv a povinností mezi manžely navzájem, mezi rodiči a dětmi a mezi dětmi a dalšími osobami, které jim nahrazují rodiče, či jejich funkci nějak doplňují • rodinné právo se zabývá zejména manželstvím a registrovaným partnerstvím, manželským majetkovým právem, příbuzenstvím a švagrovstvím, jinými formami péče o děti, výživným • součást obecného soukromého práva, upraveno v části druhé zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (občanský zákoník v obecné části upravuje zásady, instituty a obecná ustanovení společná pro všechny jeho zvláštní části, ke kterým patří rodinné právo) • statusové věci upraveny převážně kogentními normami, oslabena autonomie vůle (např. založení a zánik manželství, založení případně zánik vztahu rodič – dítě, osvojení) - ostatní soukromoprávní rodinněprávní úprava: • manželské právo (kromě statusové úpravy) - vztahy osobní a majetkové ... • rodinné právo v užším smyslu - vztahy mezi rodiči a dětmi ... • sociálně-právní ochrana – představuje veřejnoprávní úpravu ochrany dětí, realizována jak státními institucemi, tak i dalšími osobami pod dozorem státu a to především ve vztahu k ochraně práva dítěte na příznivý vývoj a řádnou výchovu, ochraně jeho oprávněných zájmů, jakož i působení, které směřuje k obnově narušených funkcí rodiny a zabezpečení náhradního rodinného prostředí pro dítě 140


Občanské právo hmotné IV, B.30 Prameny rodinného práva, jeho postavení v právu soukromém a vztah k právu veřejnému

Historický vývoj rodinného práva a jeho vztah k občanskému právu • všeobecný zákoník občanský (1811) – jako svou součást upravoval i rodinné právo (platil od 1918 jen v Čechách, na Slovensku uherské zvykové právo), v roce 1919 přijat rozlukový zákon (sjednocení úpravy uzavírání manželství v Čechách a na Slovensku, fakultativní civilní sňatek, z vymezených důvodů rozluka i pro manželství katolíků), v roce 1928 zákon č. 56/1928 Sb. z. a n. upravující adopce • zákon č. 265/1949 o právu rodinném - koncepce rodinného práva jako samostatného právního odvětví, výlučná - neobsahuje žádná ustavení, která by jej propojovala s občanským zákoníkem, zákon upravoval manželské věci a vztahy mezi rodiči a dětmi včetně majetkových práv • zákon č. 94/1963 Sb., o rodině - manželské majetkové právo vyňato z rodinného práva a začleněno do práva občanského, občanské právo subsidiárně použitelné pro rodinné právo (§ 104), rozsáhlá novelizace provedena zákonem č. 91/1998 Sb. • zákon č.89/2012 Sb., občanský zákoník - rodinné právo včetně majetkového práva manželů začleněno do občanského zákoníku

Prameny rodinného práva 1. Ústavní úroveň • Listina základních práv a svobod – čl. 32: článek zakotvuje zákonnou ochranu rodičovství a rodiny, zaručuje zvláštní ochranu dětem a mladistvým a zvláštní péči a ochranu těhotným, stanoví rovnost práv dětí narozených v manželství a mimo ně, právo dětí na rodičovskou výchovu a právo rodičů na péči o děti (práva rodičů mohou být omezena a nezletilé děti odloučeny od rodičů jen rozhodnutím soudu na základě zákona), právo rodičů pečujících o děti na pomoc státu

2. Mezinárodní právo • • • • • • • • • • • • •

Úmluva o právech dítěte (1989) Úmluva o lidských právech a základních svobodách (1950) Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (1966) Úmluva o vymáhání výživného v cizině Úmluva o uznávání a výkonu rozhodnutí o vyživovací povinnosti Úmluva o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen (1979) Úmluva o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení (1993) Úmluva o osvojení dětí (1967) Evropská úmluva o výkonu práv dětí Evropská úmluva o osvojení dětí Úmluva o styku s dětmi Úmluva o lidských právech a biomedicíně

3. Evropské právo • do rodinného práva prakticky nezasahuje, rozdíly v přístupu jednotlivých států k rodinnému právu plynoucí z historických tradic • Listina základních práv Evropské unie (čl. 7 – respektování soukromého a rodinného života, čl. 9 – právo uzavřít manželství a založit rodinu, čl. 24 – práva dítěte, čl. 32, 33 ...)

4. ”běžné” zákony • zákon č.89/2012, občanský zákoník (obecná část a část druhá upravující rodinné právo 1. manželství 2. příbuzenství a švagrovství 3. poručenství a jiné formy péče o dítě) • zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (řízení ve věcech manželských a partnerských, ochrana proti domácímu násilí, určení a popření rodičovství, osvojení, péče soudu o nezletilé, zvláštní úprava výkonu rozhodnutí např. výkonu rozhodnutí o péči o nezletilé dítě) • zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád – procesně právní předpis, použije se dle § 1 odst. 2 a 3 zákona č. 292/2013 Sb. (subsidiárně) - zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení - souvisí zejména se statusovou problematikou • zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí - právní předpisy týkající se veřejnoprávní úpravu ochrany dětí 141


Občanské právo hmotné IV, B.31 Uzavření manželství, zejména formy • zákon č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství – zejména statusová úprava trvalého společenství dvou osob stejného pohlaví, lex specialis ve vztahu k občanskému zákoníku (jeho statusová úprava není úplná)

5. podzákonné právní předpisy • nařízení vlády a vyhlášky ministerstev, vztah k rodinnému právu mají např. prováděcí předpisy k zákonu o matrikách (vyhláška č.207/2001 Sb.), k zákonu o sociálně-právní ochraně dětí (vyhláška č. 473/2012 Sb.)

6. judikatura • s výjimkou derogačních ustanovení nálezů Ústavního soudu nejsou soudní rozhodnutí pramenem práva, rozhodnutí vyšších soudů však fakticky ovlivňují praxi soudů nižších – u rodinného práva zejména nálezy ústavního soudu o ústavních stížnostech, judikatura NS a sjednocování v oblasti rodinného práva jen okrajové • § 13 občanského zákoníku nezakládá soudních rozhodnutí jako pramen práva, pouze právo na zdůvodnění soudu, proč rozhodnutí v obdobné věci bylo odlišné

Otázka B 31. Uzavření manželství, zejména formy Manželství • §655 NOZ „Manželství je trvalý svazek muže a ženy vzniklý způsobem, který stanoví tento zákon.“ • účel manželství: • založení rodiny • řádná výchova dětí • vzájemná podpora a pomoc (novinka v NOZ)

Uzavření manželství • sňatek = jediný zákonem dovolený právní institut

Osobní náležitosti • vymezeny negativně - nejsou dány překážky manželství (viz otázka 33)

Náležitosti sňatečného projevu vůle • dle §656 - svobodný, úplný, souhlasný projev • nutnost osobní přítomnosti snoubenců - pouze z důležitých důvodů může být manželství uzavřeno zmocněncem za jednoho z manželů

Náležitosti sňatečného obřadu • sňatečný obřad je slavnostní (= proslov oddávajícího, důstojnost chování přítomných) a veřejný (= učiněn na kterémkoli přístupném místě) • koná se v přítomnosti dvou svědků • svědek = fyzická osoba mající 1. způsobilost k právním úkonům 2. zrak a sluch 3. znalost jazyka • manželství vzniká ve chvíli kladných odpovědí (nebo jiného projevu vůle) obou snoubenců

Předsňatkové řízení • nutnost vyplnit žádost na matrice, sdělit rozhodné skutečnosti a prokázat, že není přítomna žádná překážka → úřad vydá osvědčení o sňatečné způsobilosti (důležité pro církevní sňatky, platnost 6 měsíců) 142


Občanské právo hmotné IV, B.32 Vznik manželství: prohlášení, proces vzniku (sňatek)

1. Občanský sňatek • uzavírá se před orgánem veřejné moci, NOZ odkazuje na jiný právní předpis (zákon o obcích) aby určil, kdo je orgánem veřejné moci provádějícím sňatečný obřad • nutná přítomnost matrikáře • Místo - určuje orgán veřejné moci, přihlíží přitom k vůli snoubenců

2. Církevní sňatek • • • • •

uzavírá se před orgánem církve / náboženské společnosti která je k tomu oprávněna jiným právním předpisem orgánem oprávněné církve je osoba touto církví určená Místo - určené vnitřními předpisy církve nutnost předložit osvědčení vydané matričním úřadem (ne starší než 6 měsíců) oddávající je povinen do tří dnů od uzavření manželství doručit matričnímu úřadu, v jehož správním obvodu bylo manželství uzavřeno, protokol o uzavření manželství

Uzavření manželství v nebezpečí života • §667 NOZ • v případě přímého ohrožení života snoubence mohou oddávat velitelé námořních plavidel a letadel i cizí státní příslušníky a velitel vojenské jednotky České republiky v zahraničí tehdy, je li jeden ze snoubenců českým občanem

Uzavření manželství v cizině • nutnost předložit osvědčení o sňatečné způsobilosti • sňatek je v ČR uznán po předložení osvědčení z ministerstva zahraničí země, kde byl sňatek uzavřen zvláštní matrice v Brně vedoucí evidenci manželství v cizině • občan ČR může uzavřít manželství také před diplomatickou misí nebo konzulárním úřadem ČR

Sňatky násobné • §670 • pokud byl uzavřen občanský sňatek, následný církevní obřad nemá právní následky • pokud byl uzavřen církevní sňatek, nelze následně uzavřít občanský sňatek

Otázka B 32. Vznik manželství: prohlášení, proces vzniku (sňatek) Vznik • §656 NOZ „Manželství vzniká svobodným a úplným souhlasným projevem vůle muže a ženy, kteří hodlají vstoupit do manželství, že spolu vstupují do manželství“

Sňatek • sňatek se uzavírá před orgánem veřejné moci (sňatek civilní) nebo před orgánem oprávněné církve (sňatek církevní) • sňatečný obřad je slavnostní (= proslov oddávajícího, důstojnost chování přítomných) a veřejný (= učiněn na kterémkoli přístupném místě) • koná se v přítomnosti dvou svědků • místo konání je určené orgánem veřejné moci, který přihlíží k vůli snoubenců nebo je určeno vnitřními předpisy církve • při církevním sňatku je nutné předložit osvědčení o sňatečné způsobilosti vydané matričním úřadem • osoba jednající za orgán veřejné moci nebo za orgán oprávněné církve položí snoubencům otázku, zda spolu chtějí vstoupit od manželství → kladnou odpovědí obou snoubenců manželství vzniká • manželství vznikne i jiným způsobem, je-li zřejmé, že došlo k projevu sňatečné vůle obou snoubenců • jedná-li se o civilní sňatek, je nutná přítomnost matrikáře, jedná-li se o sňatek církevní, oddávající doručí do 3 dnů příslušnému matričnímu úřadu protokol o uzavření manželství 143


Občanské právo hmotné IV, B.33 Překážky manželství

Právní následky sňatku • • • • •

nemožnost vstoupit do dalšího manželství / registrovaného partnerství aktivní legitimace k rozvodu vzniká společné jmění manželů začíná platit domněnka otcovství Nutnost zvolit příjmení - 3 možnosti • společné příjmení - příjmení jednoho ze snoubenců se stane příjmením obou • snoubenci si ponechají svá příjmení - zvolí které z jejich příjmení bude příjmením jejich dětí • připojení - příjmení jednoho z nich se stane příjmením obou, druhý ze snoubencí si za společné příjmení připojí své dosavadní příjmení (s pomlčkou)

• Práva a povinnosti manželů • rovné povinnosti a rovná práva • povinnost žít společně, vzájemná úcta, respekt a podpora, být si věrní, udržovat rodinné společenství, vytvářet zdravé rodinně prostředí a společně pečovat o děti • právo na informace o příjmech, jmění i aktuálních činnostech (chybí vynutitelnost • povinnost zohledňovat potřeby členů rodiny při volbě studijních, pracovních a jiných činností • povinnost přispívat na potřeby života rodiny dle svých možností tak, aby životní úroveň členů rodiny byla srovnatelná

Otázka B 33. Překážky manželství • zákonné překážky manželství jsou upraveny v Části druhé (Rodinné právo), Hlavě I (Manželství), Díle 2 (Vznik manželství), § 672 - 676 NOZ • na tuto problematiku se pak částečně váží ustanovení o neplatnosti manželství v § 680 - 686

Pojem, význam a druhy zákonných překážek manželství • Manželství může uzavřít každý, pokud mu v tom nebrání zákonná překážka podle § 672 až 676. (§ 671) • jedná se tedy o takové situace, které brání uzavření manželství, resp. vedou k neplatnosti manželství, které je za jejich trvání uzavřené • NOZ rozeznává pět druhů zákonných překážek, které lze v zásadě rozdělit do dvou kategorií: • absolutní zákonné překážky manželství - vylučují, aby osoba uzavřela manželství s kýmkoli • nedostatek věku • nedostatek svéprávnosti • existující manželství, registrované partnerství či jiný obdobný svazek • relativní zákonné překážky manželství - vylučují, aby osoba uzavřela manželství s konkrétní osobou • příbuzenství • poručenství či pěstounství • zákonnými překážkami nejsou závady ve sňatečném projevu vůle, ani zjevná porušení formálních náležitostí sňatku • pokud je manželství uzavřeno, ač tomu brání zákonná překážka, může každý, kdo na tom má právní zájem, podat návrh na prohlášení manželství za neplatné (§ 680 - relativní neplatnost), v některých případech prohlásí soud manželství za neplatné i bez návrhu (§ 685 - absolutní neplatnost) • manželství nebude prohlášeno za neplatné, dojde-li ještě před rozhodnutím o neplatnosti k odstranění překážek (§ 682)

Nedostatek věku • Manželství nemůže uzavřít nezletilý, který není plně svéprávný. (§ 672 odst. 1) • stanovení dvojí podmínky (zletilost a plná svéprávnost) je odvozeno od možnosti přiznání svéprávnosti osobě ještě před dosažením zletilosti (§ 37) • výjimečně, z důležitých důvodů, může soud povolit uzavřít manželství nezletilému, který není plně svéprávný a dovršil šestnácti let (§ 672 odst. 2) 144


Občanské právo hmotné IV, B.34 Vady sňatečného projevu • uzavření manželství za trvání této zákonné překážky vede k jeho relativní neplatnosti

Nedostatek svéprávnosti • Manželství nemůže uzavřít osoba, jejíž způsobilost byla v této oblasti omezena. (§ 673) • v tomto ustanovení NOZ ustupuje od dosavadní překážky „duševní poruchy“ a klade důraz na skutečné (soudní) omezení svéprávnost dle § 55 a násl. • manželství uzavřené za trvání této zákonné překážky bude stiženo relativní neplatností

Existující manželství, registrované partnerství či jiný obdobný svazek • manželství nemůže uzavřít osoba za trvání jiného manželství, registrovaného partnerství, či jiného obdobného zahraničního svazku (např. občanský pakt solidarity ve Francii), které tato osoba dříve uzavřela (§ 674) • uzavření manželství za trvání této zákonné překážky vede k jeho absolutní neplatnosti (§ 685 a) )

Příbuzenství • Manželství nemůže být uzavřeno mezi předky a potomky, ani mezi sourozenci; totéž platí o osobách, jejichž příbuzenství vzniklo osvojením (§ 675) • uzavření manželství za trvání této zákonné překážky vede k jeho absolutní neplatnosti (§ 685 b) )

Poručenství a pěstounství • Manželství nemůže být uzavřeno mezi poručníkem a poručencem, mezi dítětem a osobou, do jejíž péče bylo dítě svěřeno, nebo pěstounem a svěřeným dítětem. (§ 676) • manželství uzavřené za trvání této překážky je stíženo relativní neplatností

Zdroje Zákon č. 89/2012 Sb. občanský zákoník + důvodová zpráva Vypracované otázky pro ročník 2012/2013 Občanské právo hmotné 3 - Švestka, Dvořák (2009)

Otázka B 34. Vady sňatečného projevu Do 1. 1. 2014 – úprava manželství v zákoně 94/1963 Sb. o rodině, dnes v OZ §§ 655 - 770 § 656/1 – „Manželství vzniká svobodným a úplným souhlasným projevem vůle muže a ženy, kteří hodlají vstoupit do manželství („snoubenci„),že spolu vstupují do manželství.“

Druhy sňatků 1. občanský – uzavřen před orgánem veřejné moci 2. církevní – uzavřen před orgánem oprávněné církve nebo náboženské společnosti

Vady sňatečného projevu občanského sňatku Stanoveny OZ – chybí některá z těchto náležitostí: Způsobilost osoby snoubence - je dána především věkem a rodinným stavem • Osoba zletilá – starší 18 let, výjimečně osoba nezletilá, který dovršila 16 let a není plně svéprávná – s přivolením soudu, pokud jsou pro uzavření manželství důležité důvody - § 672. • Osoba, jejíž svéprávnost byla v této oblasti omezena - § 673 • Osoba, žijící už v jednom manželství nebo registrovaném partnerství - § 674 • Snoubenci nejsou v přímé linii pokrevního příbuzenství, sourozenci, osvojenci, poručník – poručenec, pěstoun – svěřenec - §§ 675 - 676 145


Občanské právo hmotné IV, B.35 Zdánlivé manželství Svobodný projev vůle snoubence – pokud je snoubenec nucen násilím, nebo pohrůžkou násilí vstoupit do manželství – relativní neúčinnost jeho projevu vůle. Soud prohlásí na návrh tohoto z manželů manželství za neplatné. Prekluzivní lhůta 1 rok od okamžiku, kdy tak mohl manžel vzhledem k okolnostem učinit nejdříve, nebo se o pravém vztahu věcí dozvěděl. Totéž platí i v případě omylu co do totožnosti druhého snoubence nebo o povaze sňatečného právního jednání - § 684 Dostatek vážnosti – nejedná se o žert, hru nebo jakoukoli jinou simulaci Určitý a srozumitelný projev vůle – vadné je prohlášení, které nelze hodnotit jako určitý a srozumitelný projev sňatečné vůle snoubenců (např. neurčitá, popř. žádná odpověď snoubence) (Viz také obecné náležitosti právních jednání §§ 545 – 599)

Vady sňatečného projevu církevního sňatku z hlediska církevního práva Stanovují je vnitrocírkevní předpisy (např. u katolické církve Kodex kanonického práva - Codex Iuris ¯ Canonic¯ ¯ ı): • Nedostatečné užívání rozumu – psychická nemoc nebo dočasná porucha • Závažná porucha soudnosti co do podstatných práv a povinností manželských – vážný nedostatek soudnosti v dané oblasti • Neschopnost převzít podstatné manželské povinnosti z psychických důvodů • Nedosažení potřebného minima znalostí o manželství • Omyl – co do osoby, co do vlastnosti osoby, co do jednoty a nerozlučitelnosti manželství • Simulace - úmyslný nesoulad mezi vnějším projevem vůle a vnitřním úmyslem • Násilí nebo strach

Zdroje • Zákon č. 89/2012 Sb. občanský zákoník • Bělohlávek, A. J. a kol.: Nový občanský zákoník – srovnání dosavadní a nové občanskoprávní úpravy, Aleš Čeněk, 2012 • Tretera, J. R., Horák, Z.: Teze – Manželské a procesní právo církevní 2012-13

Otázka B 35. Zdánlivé manželství OZ §§ 677 – 679 + ZŘS §§ 373 – 383 Zdánlivé manželství je takové, které kvůli určitým nedostatkům vůbec nevzniklo, ačkoli se může zdát, že existuje. Nemá žádné právní následky – uzavření zdánlivého manželství je nulitním právním jednáním. NOZ stanoví příčiny zdánlivého manželství obecněji než ZoR. § 677/1 – „Manželství nevznikne, pokud alespoň u jedné z osob, které hodlaly uzavřít manželství, nebyly v projevu vůle o vstupu do manželství nebo ve sňatečném obřadu nebo v souvislosti s ním splněny takové náležitosti, na jejichž splnění je k tomu, aby manželství vzniklo, nutno bezvýhradně trvat.” • Mezi takové náležitosti patří např. zákaz uzavření manželství s osobou mladší 15 let. V případě církevního sňatku je takovou náležitostí i skutečnost uzavření sňatku před orgánem oprávněné církve. Pokud se neprovádí sňatečný obřad v případě přímého ohrožení života snoubence, jsou těmito skutečnostmi i osvědčení matričního úřadu (ne starší 6 měsíců), že snoubenci splnili všechny požadavky zákona pro uzavření manželství. - § 677/2 § 678 - „Soud může určit, že manželství není, i bez návrhu.” • Soudní rozhodnutí má pouze deklaratorní charakter. Neruší manželství, protože vlastně vůbec nevzniklo. Neprodleně však rozhodne o otcovství společných dětí zdánlivých manželů a o právech a povinnostech k těmto dětem - § 679/1 • Příslušný je okresní soud v místě posledního společného bydliště zdánlivých manželů, bydlí-li v jeho obvodu alespoň jeden z manželů. Není-li takového soudu, tak místně příslušný okresní soud manžela, jenž nepodal návrh na zahájení řízení, a pokud není ani takového soudu, tak soud manžela, jenž návrh podal - § 373 ZŘS § 679/2 – „Majetkové povinnosti a práva muže a ženy se posoudí jednotlivě podle své povahy. Nelze-li jinak, použijí se ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl.). V těchto záležitostech je třeba brát ohled na muže nebo ženu jednající v dobré víře, jakož i na práva a právní zájmy společných dětí a třetích osob.” • OZ nechává soudcům velkou volnost pro individuální posouzení.

Malý exkurs do církevního práva zdánlivé = domnělé (putativní) manželství – m¯atrimonium putat¯ıvum: ¯ • takové manželství, do něhož alespoň jedna strana vstoupila v dobré víře, že uzavírá platné manželství, až do chvíle, dokud obě strany nezjistí neplatnost manželství. Je překážkou k uzavření jiného manželství, dokud není jeho neplatnost prokázána. Lze ovšem i zplatnit. 146


Občanské právo hmotné IV, B.36 Neplatné manželství


Zákon č. 89/2012 Sb. občanský zákoník Zákon 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních Bělohlávek, A. J. a kol.: Nový občanský zákoník – srovnání dosavadní a nové občanskoprávní úpravy, Aleš Čeněk, 2012 Tretera, J. R., Horák, Z.: Teze – Manželské a procesní právo církevní 2012-13

Otázka B 36. Neplatné manželství OZ §§ 672 – 676 a 680 – 686 + ZŘS §§ 373 - 383 „Aby mohlo být něco neplatné, musí to z hlediska práva nejprve existovat.” – rozdíl od zdánlivého manželství. Neplatné manželství vznikne, trvá a nakonec je soudem zrušeno. Dokud není soudem vyřčena jeho neplatnost, považuje se za platné. Soudní rozhodnutí je konstitutivní s účinkem ex tunc. Důvody neplatnosti mohou být dvojího druhu:

1) závady ve vlastnostech, popř. ve vzájemných vztazích snoubenců (závady v osobách) • • • •

zákaz manželství ženatého muže nebo vdané ženy nebo s osobou, která uzavřela partnerství - § 674 zákaz manželství mezi příbuznými - § 675 manželství mezi poručníkem a poručencem, pěstounem a svěřencem - § 676 manželství mezi osobami staršími 16 let a mladšími 18 let bez přivolení soudu - § 672

OZ zde nově uvádí kumulativní podmínku zletilosti a plné svéprávnosti – souvisí s možností přiznat nezletilci dovršivšímu 16 let plnou svéprávnost i z jiného důvodu než je uzavření manželství (např. „mladý podnikatel”) – viz § 37 OZ

2) vady ve sňatečném prohlášení jako projevu vůle • Nedostatek svobodné vůle (např. uzavření manželství pod pohrůžkou násilí) - § 684 • Omyl v totožnosti snoubence nebo v povaze sňatečného jednání - § 684 • Neurčitost, popř. nesrozumitelnost právního jednání - § 574 – 588

Obecně o neplatném manželství § 680 – „Došlo-li k uzavření manželství, přestože tomu bránila zákonná překážka, soud prohlásí manželství za neplatné na návrh každého, kdo na tom má právní zájem, ledaže manželství bránila překážka omezené svéprávnosti.” • Příslušný je okresní soud v místě posledního společného bydliště zdánlivých manželů, bydlí-li v jeho obvodu alespoň jeden z manželů. Není-li takového soudu, tak místně příslušný okresní soud manžela, jenž nepodal návrh na zahájení řízení, a pokud není ani takového soudu, tak soud manžela, jenž návrh podal - § 373 ZŘS • Výjimka, kdy smí podat návrh pouze jedna konkrétní osoba: „Soud prohlásí manželství za neplatné na návrh manžela, jehož projev vůle o vstupu do manželství byl učiněn pod nátlakem spočívajícím v užití násilí nebo vyhrožováním násilím nebo jehož projev vůle o vstupu do manželství byl učiněn jen v důsledku omylu o totožnosti snoubence nebo o povaze sňatečného právního jednání.” (§ 684/1 OZ + § 374/1 ZŘS) § 682 – „Manželství nelze prohlásit za neplatné, pokud zaniklo, nebo pokud již došlo k nápravě.” § 683 – „Manželství nelze prohlásit za neplatné, pokud bylo uzavřeno nezletilým, který není plně svéprávný, nebo osobou, jejíž svéprávnost byla v této oblasti omezena, a bylo počato dítě, které se narodilo živé.” • Zde uplatněn princip ochrany rodiny a společenský zájem na tom, aby děti vyrůstaly v úplných rodinách. § 685 – „Soud prohlásí manželství za neplatné i bez návrhu, a to i v případě, že již zaniklo, pokud bylo uzavřeno a) osobou, která již dříve uzavřela manželství, nebo která již dříve vstoupila do registrovaného partnerství nebo jiného obdobného svazku uzavřeného v zahraničí, pokud takové manželství, partnerství nebo jiný obdobný svazek trvá, b) mezi předkem a potomkem, mezi sourozenci nebo mezi osobami, jejichž příbuzenství vzniklo osvojením.” • Opět uplatnění společenského zájmu. Souvislost s TZ § 194 (dvojí manželství), popř. § 188 (soulož mezi příbuznými) 1. „O povinnostech a právech muže a ženy, jejichž manželství bylo prohlášeno za neplatné, ke společnému dítěti a o jejich majetkových povinnostech a právech v době po prohlášení manželství za neplatné platí ustanovení o povinnostech a právech rozvedených manželů ke společnému dítěti a o jejich majetkových povinnostech a právech v době po rozvodu obdobně.” § 686/2 - „Bylo-li manželství prohlášeno za neplatné podle § 684, je při rozhodování o majetkových povinnostech a právech třeba brát ohled na toho, kdo jednal v dobré víře.“ 147


Občanské právo hmotné IV, B.37 Rozvod manželství • Po vyřčení neexistence manželství rozhoduje o otcovství společného dítěte místně příslušný obecný soud dítěte - §§ 378 a 417 a násl. ZŘS. Tento soud zahajuje řízení bez návrhu.

Zdroje • Zákon č. 89/2012 Sb. občanský zákoník • Zákon 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních • Bělohlávek, A. J. a kol.: Nový občanský zákoník – srovnání dosavadní a nové občanskoprávní úpravy, Aleš Čeněk, 2012

Otázka B 37. Rozvod manželství Zánik manželství • §754 NOZ „Manželství zaniká jen z důvodů stanovených zákonem“ • chybí výčet důvodů, lze ale dovodit že manželství zaniká rozvodem nebo smrtí / prohlášením za mrtvého jednoho z manželů

1. Zánik smrtí / prohlášením za mrtvého Smrt • manželství zaniká smrtí jednoho nebo obou manželů

Prohlášení za mrtvého • manželství zaniká dnem, který se pokládá za den smrti • zjistí-li se, že je osoba prohlášená za mrtvou naživu, manželství (ani registrované partnerství) se neobnovuje bez ohledu na to, zda druhý z manželů mezitím uzavřel nové manželství nebo ne

2. Rozvod §775 NOZ jediná možnost zániku manželství za života obou manželů jediný rozvodový důvod - hluboký, trvalý a nenapravitelný rozvrat manželství (tzv. kvalifikovaný rozvrat) soud zjišťuje existenci rozvratu a pokud není stanoveno jinak zjišťuje jeho příčiny manželství nelze rozvést pokud manželé mají nezletilé dítě a rozvod by byl v rozporu se zájmy tohoto dítěte (zpravidla kvůli zdravotnímu stavu) • manžel který přijal příjmení druhého manžela může do 6ti měsíců po rozvodu oznámit matričnímu úřadu oznámit, že přijímá zpět své dřívější příjmení • • • • •

Rozvod se zjišťováním příčin rozvratu • základní podoba • soud rozhoduje na návrh jednoho z manželů • pokud shledá kvalifikovaný rozvrat a nezjistí žádnou překážku manželství rozvede

Řízení o úpravě poměrů rodičů k nezletilému dítěti pro dobu po rozvodu • odděleno od řízení o rozvodu • manželství nemůže být rozvedeno dřív než rozhodnutí o úpravě poměrů rodičů k nezletilému dítěti pro dobu po rozvodu nabude právní moci

Rozvod bez zjišťování příčin rozvratu • §757 NOZ • pokud se druhý z manželů připojí k návrhu na rozvod manželství 148


Občanské právo hmotné IV, B.38 Právní ochrana nezletilého při rozvodu manželství

Podmínky • • • • • • • •

manželství trvá déle než rok manželé spolu minimálně 6 měsíců nežijí soud schválil dohodu manželů na úpravě poměrů dítěte pro dobu po rozvodu pokud jsou manželé rodiči dítě manželé se dohodli na vypořádání majetkových poměrů, na bydlení a na případném výživném veškeré dohody musí mít písemnou formu a úředně ověřené podpisy manželů pokud by byl rozvod v rozporu se zájmy dítěte soud návrh na rozvod zamítne i v případě dohody obou manželů pokud k rozvodu nedojde, veškeré dohody se stávají právně irelevantními shodnou-li se manželé na rozvodu ale nedohodnou se na poměrech po rozvodu - musí být rozvedeni se zjišťováním příčin rozvratu

Rozvod ztížený • • • • •

§755(2)b NOZ žalovaný se na rozvratu manželství převážně nepodílel porušováním manželských povinností rozvodem by žalovanému vznikla zvlášť závažná újma jsou dány mimořádné okolnosti pro zachování manželství pokud bude prokázán rozvrat lze manželství rozvést pokud spolu manželé 3 roky nežijí a neexistuje překážka zvláštního zájmu dítěte

Otázka B 38. Právní ochrana nezletilého při rozvodu manželství • rozvod manželství hrozí největší újmou nezletilému dítěti • manželství nemůže být rozvedeno dokud rozhodnutí soudu péče o nezletilé dítě o úpravě vzájemných poměrů dítěte a jeho rodičů po dobu po rozvodu nenabude právní moci

Řízení o úpravě poměrů rodičů k nezletilému dítěti pro dobu po rozvodu • odděleno o řízení o rozvodu • podnět k zahájení dává soud který vede řízení o rozvodu nebo rodiče obracející se s dohodou ke schválení při rozvodu bez zjišťování příčin rozvratu • §907 NOZ: „Soud může svěřit dítě do péče jednoho z rodičů, nebo do střídavé péče, nebo do společné péče; soud může dítě svěřit i do péče jiné osoby než rodiče, je-li to potřebné v zájmu dítěte.“ • rozvodový soud může rozvod úplně zamítnout pokud zjistí zvláštní zájem nezletilého přestože soud péče o nezletilé dítě rozhodl jinak • soud rozhoduje s uvážením zájmu dítěte, bere v úvahu vztah dítěte k rodičů, sourozencům, prarodičům • od souhlasného stanoviska rodičů se soud odchýlí pouze pokud je to v zájmu dítěte • u starších dětí musí soud brát zřetel také na přání dítěte • dojde-li ke změně poměrů soud i bez návrhu změní své rozhodnutí (§909 NOZ)

Svěření dítěte do péče jednoho z rodičů • nejčastější řešení • soud svěří dítě do péče jednoho z rodičů a druhému určí vyživovací povinnost • soud přihlíží k citové vazbě dítěte, zohledňuje stálost výchovného prostředí a také to, u kterého z rodičů má dítě lepší předpoklady zdravého a úspěšného vývoje a který z rodičů dosud o dítě řádně pečoval • rodiče mají povinnost zdržet se všeho co narušuje vztah s druhým rodičem nebo ztěžuje výchovu dítěte • informační povinnost - vzájemné sdělování všeho podstatného týkajícího se dítěte a jeho zájmů

Právo na osobní styk s dítětem nejvýznamnější právo i povinnost rodiče výkon tohoto práva nemůže být svěřen jiné osobě rozsah tohoto styku je dán zájmem dítěte úprava je ponechána na dohodě rodičů, soud však může s ohledem na zájmy dítěte styk omezit, zakázat, stanovit místo styku a osoby oprávněné nebo neoprávněné se jej účastnit • povinnost rodiče jež má dítě v péči spolupracovat s druhým rodičem při výkonu styku • • • •

149


Občanské právo hmotné IV, B.39 Práva a povinnosti rodičů k dětem, zejména podstata a pojem rodičovské odpovědnosti • opakované bránění v tomto styku ze strany rodiče majícího dítě v péči je důvodem pro nové rozhodnutí o svěření dítěte do péče • právo styku s dítětem mají také osoby s dítětem blízce či vzdáleně příbuzné (prarodiče,...) a osoby k nimž má dítě citovou vazbu pokud se stykem ony i dítě souhlasí

Střídavá péče • dítě střídá dvě výchovná prostředí • pouze pokud o ni mají oba rodiče zájem • musí být reálně proveditelná - soud bere v úvahu zejména věk dítěte, vzdálenost bydliště rodičů, možnost aby dítě navštěvovalo stále stejnou školu • musí být v zájmu dítěte, lépe zajišťovat jeho potřeby a poskytovat stabilitu výchovného prostředí • u mladších dětí by doba pobytu u jednoho z rodičů neměla být delší než 2 týdny

Společná péče • • • • •

je zapotřebí souhlasu obou rodičů, soud schvaluje dohodu rodičů oba rodiče se o dítě starají v jediném výchovném prostředí (např. pokud i po rozvodu bydlí v jednom domě) poměry dítěte zůstávají v podstatě stejné jako před rozvodem musí být v zájmu dítěte, nelze pokud se rodiče dohadují komu z nich bude dítě svěřeno bude přicházet v úvahu spíše u dospělejších dětí

Svěření dítěte do péče jiné osoby než rodiče • možné pokud je to v zájmu dítěte (pokud je ze strany rodičů vytvářeno nevhodné prostředí pro péči o dítě) • výjimečné a dočasné řešení

Otázka B 39. Práva a povinnosti rodičů k dětem, zejména podstata a pojem rodičovské odpovědnosti vývoj právní úpravy • zrovnoprávnění manželských a nemanželských dětí v evropském právním prostoru v 2. pol. 20. století (čl. 32 (3)(4) LZPS) • zákon o právu rodinném (č.265/1949 Sb.) – zrovnoprávnil všechny děti téhož rodiče, ať se narodily v manželství nebo mimo ně, zákon také přiznal oběma rodičům tzv. rodičovskou moc, která zahrnovala práva a povinnosti řídit jednání dětí, zastupovat je a spravovat jejich majetek, důraz na výchovu dítěte (= rodiče odpovědni za svou rodinu před společností a odpovědni za výchovu dítěte jako právoplatného člena socialistické společnosti) • zákon o rodině (č.94/1963 Sb.) – změnil nazírání na dítě a jeho postavení, upravena veškerá práva a povinnosti rodičů a dětí, většina práv chápána jako vzájemná (reciproční, tj. každé povinnosti odpovídá právo, např. rodičovská výchova – rodič má jak povinnost, tak i právo dítě vychovávat a dítě má právo na výchovu a zároveň povinnost se jí podrobit) • novela 98 pojem rodičovská zodpovědnost (aby se odlišilo od jiných odpovědností v soukromém právu) = výchova vedoucí k rozvoji, právní zastoupení a správu jmění dítěte • NOZ místo zodpovědnost odpovědnost, není potřeba pojem rodičovské odpovědnosti vyčleňovat z ostatních civilních odpovědností

současná právní úprava • čl. 32 (3)(4) LZPS („Děti narozené v manželství i mimo ně mají stejná práva. Péče o děti a jejich výchova je právem rodičů; děti mají právo na rodičovskou výchovu a péči. Práva rodičů mohou být omezena a nezletilé děti mohou být od rodičů odloučeny proti jejich vůli jen rozhodnutím soudu na základě zákona.”) • §§855 - 909 NOZ

rodičovská povinnosti a práva (obecně) • (řazení povinnost a práva, nikoliv tradiční práva a povinnosti, neboť zde jsou povinnosti významnější) 150


Občanské právo hmotné IV, B.39 Práva a povinnosti rodičů k dětem, zejména podstata a pojem rodičovské odpovědnosti • základ povinností a práv rodičů je dán vztahem rodiče a dítěte, zásadně působí vůči sobě navzájem (povinnosti rodiče odpovídá právo dítěte) • rodičovské povinnosti a práva plynou přímo ze zákona = kogentní povaha, nelze uplatnit autonomii vůle, zákon nepřipouští vzdání se rodičovských práv, ani dítě se nemůže vzdát svého rodiče (soud ale může rodiče těchto práv a povinností zbavit, případně je v nich omezit) • základ hmotně-právní úpravy se projevuje i v procesním právu – rozhodování o právech a povinnostech dětí a rodičů je svěřeno pouze do pravomoci soudu • smyslem a účelem je zajištění morálního a hmotného prospěchu dítěte • povinnosti dítěte (§857 NOZ) → konkrétní reflexe této klauzule se promítají např. do osobnostních a osobních práv, do práva dědického, do darování, … • všechny tyto povinnosti a práva rodičů vznikají nejdříve narozením dítěte (resp. rozhodnutím o osvojení, pokud jde o osvojitele) a zanikají v den, kdy dítě nabude plné svéprávnosti (resp. rozhodnutím o osvojení, pokud jde o rodiče)

3 okruhy povinností a práv rodičů k dětem 1. práva osobní povahy 2. povinnosti a práva zahrnuté do celku rodičovské odpovědnosti 3. vyživovací povinnost (viz [[obcanske-pravo:pfuk:obcan-hmota-iv:otazka-b-49]] [[obcanske-pravo:pfuk:obcan-hmotaiv:otazka-b-50]] [[obcanske-pravo:pfuk:obcan-hmota-iv:otazka-b-51]] )

1) Práva osobní povahy • §§ 779, 805-822, 860-864 NOZ • statusové, nemajetkové, osobní • právo rodičů určit dítěti jméno a příjmení, právo dát souhlas k osvojení, právo prohlásit otcovství podle tzv. druhé domněnky (viz [[obcanske-pravo:pfuk:obcan-hmota-iv:otazka-b-48]]) • právo určit původ dítěte (jediné právo využitelné již před narozením dítěte)

2) Rodičovská odpovědnost péče o osobu dítěte a jeho ochrana • §§ 880-886 NOZ • péče o jeho fyzický a psychický vývoj, vzájemná pomoc, podpora a ohled na důstojnost (domácí povinnosti dítěte – přispívat ku prospěchu celé domácnosti) • dítě je aktivní subjekt – třeba vzít v úvahu jeho názor • rodiče mohou rozhodnout, že jiná osoba bude o dítě pečovat, vychovávat je a vzdělávat ho – nevzdávají se tak rodičovské odpovědnosti; pokud o péči jiné osoby rozhodne soud, musí přesně vymezit, které povinnosti a práva k dítěti třetí osobě ukládá/přiznává • osoba, která dítě protiprávně zadržuje, je musí vydat rodiči nebo tomu, kdo ho má po právu v péči • zdůrazněna nezastupitelná úloha rodiče ve výchově dítěte, rodič má jít příkladem, úprava výchovných prostředků (výchovnými prostředky by se měly rozumět především prostředky aktivující a prevenční, nikoliv jen sankční a tělesné tresty) • nová úprava obohacena o právo, resp. obdobné právo toho, kdo nejsa manželem, žije manželským životem v rodinné domácnosti s rodičem dítěte a dítětem (tzv. sociální rodič)

osobní styk s dítětem • §§887-891 NOZ • z povahy věci se nelze nechat zastoupit • u dítěte, které má v péči jen jeden rodič – povinnost tohoto rodiče připravit dítě na styk s druhým rodičem a povinnost nerušit/umožnit tento styk; novinkou je, že soud může upravit podmínky styku dítěte s druhým rodičem (určit místo nebo naopak zakázat některá místa) • pokud rodič, který má dítě v péči, bude bránit styku dítěte s druhým rodičem, je možnou sankcí nové rozhodování soudu o úpravě poměrů • povinnost rodičů vzájemně se informovat o dítěti • úprava styku dítěte s druhým rodičem 1) dohodou rodičů, 2) nařízením soudu (soud může právo styku rodiče s dítětem omezit nebo dokonce odebrat)

zajišťovat výchovu a vzdělání dítěte • nikoli sám vychovávat a vzdělávat, zajišťovat 151


Občanské právo hmotné IV, B.39 Práva a povinnosti rodičů k dětem, zejména podstata a pojem rodičovské odpovědnosti

určit místo pobytu dítěte zastoupení dítěte • §§892-895 + obecně o zastoupení (§§457-464 NOZ), viz [[obcanske-pravo:pfuk:obcan-hmota-iv:otazka-b-46]] • zastoupení dítěte rodičem při právních jednáních, ke kterým dítě není způsobilé; rodiče zastupují dítě společně, nedohodnou-li se, na návrh rozhodne soud, který rodič bude za dítě právně jednat a jakým způsobem • právní jednání vůči dítěti = PJ vůči jednomu z rodičů, posuzuje-li se vědomost nebo dobrá víra dítěte, posoudí se vědomost nebo dobrá víra rodiče • rodič nemůže dítě zastupovat, pokud hrozí střet zájmů (mezi rodičem a dítětem, mezi dětmi týchž rodičů) → kolizní opatrovník jmenovaný soudem • možnost dítěte mít smluvního zástupce (i si o něj samo požádat, nemusí mu jej domluvit jen rodiče) • právní jednání muže za dítě do právní moci rozsudku o popření otcovství zůstávají nedotčena s ohledem na právní jistotu

správa jmění dítěte • §§896-905 NOZ • rodiče povinnost a právo pečovat o jmění dítěte jako řádní hospodáři; s prostředky, které nebudou potřeba k udržování majetku dítěte, musí nakládat bezpečně (bezpečně investovat apod. - rodiče mají majetek dítěte rozmnožovat), za dluhy odpovídají rodiče dítěti solidárně • pokud se nejedná o běžné záležitosti nebo věci zanedbatelné majetkové hodnoty, potřebují rodiče k PJ ohledně jmění dítěte souhlas soudu (§898(2) příkladmý výčet); bez souhlasu soudu se bude jednat o zdánlivé PJ • co získají rodiče použitím majetku dítěte, nabývá dítěte (rodiče nemají požívací právo) • zisk z majetku dítěte – použít na výživu dítěte, případně výživa a zabezpečení členů rodiny (Potřeba výživy - pokud bez zavinění rodičů vznikl hrubý nepoměr mezi poměry dítěte a jeho rodičů/sourozenců = nemají co jíst, rodiče smí zpeněžit i majetkovou podstatu majetku dítěte.) • rodič v úpadku ex lege pozbývá právo spravovat jmění dítěte, soud jmenuje opatrovníka pro správu jmění dítěte • do půlroku od nabytí svéprávnosti rodiče jmění předají spolu s vyúčtováním (toho není třeba, pokud jej dítě nevyžaduje, také v případě pouze malého majetku bude vyúčtování jen velice jednoduché) • za obtížnou správu mohou rodiče žádat odměnu (po dítěti po nabytí svéprávnosti, po soudu za trvání správy jmění dítěte) • soud jmenuje opatrovníka pro správu jmění dítěte (i bez návrhu) 1) v případě zkřížených majetkových zájmů rodiče a dítěte, 2) pokud správa jmění dítěte je nad síly a možnosti rodiče, 3) pokud rodiče zájem o správu jmění nemají

výkon rodičovské odpovědnosti • povinnosti a práva rodičů vůči dítěti náležejí oběma rodičům zásadně stejně, ve stejném rozsahu; není významné, že konkrétní podoba výkonu rodičovské odpovědnosti může být u obou rodičů rozličná • při rozhodování o úpravě rodičovské odpovědnosti nebo jakkoliv o poměrech dítěte, je pro orgán veřejné moci (soud, OSPOD) významné hledisko ZÁJMU DÍTĚTE (v zákoně se na mnoha místech opakuje, jedná se o reflexi Úmluvy o právech dítěte) • participační právo dítěte – právo dítěte na informace, možnost dítěte učinit informované rozhodnutí a sdělit jej decizivnímu orgánu (vyvratitelná domněnka, že dítě 12+ je schopno vytvořit si vlastní názor a tento soudu sdělit, soud je vždy vyslechne osobně) • dítěti, které není schopno vytvořit si názor nebo není schopno jej sdělit, soud najde osobu, která je schopná obránit zájmy dítěte a vyslechne ji (typicky OSPOD) • nic nebrání soudu vyslechnout dítě mladší 12 let • omezení nebo pozastavení RO nemá vliv na vyživovací povinnost • §§870-874 NOZ sankční ustanovení, neřádný výkon, zneužívání nebo zanedbávání RO povede k omezení nebo zbavení, soud musí vždy posoudit zájem dítěte a zvlášť posoudit vhodnost osobního styku rodiče s dítětem • při výkonu RO brát v potaz názor dítěte (opět s ohledem na věk a schopnost dítěte informace přijmout, vytvořit si názor a ten sdělit) • vzájemná shoda rodičů při výkonu RO, ochrana dobré víry 3. osob v případě, že jeden rodiče jedná za oba … když jeden rodič jedná za oba, je povinen neprodleně informovat druhého rodiče - pokud se nedohodnou ve významné záležitosti – může rozhodnout soud, jedná se ale pouze o rodiče žijící spolu

výkon rodičovské odpovědnosti po rozvodu • poměry dětí musí být upraveny ještě před rozvodem (zájem na stabilitě prostředí pro dítě) • péče 1) jednoho rodiče, 2) střídavá, 3) společná, 4) péče jiné osoby • při rozhodování soud hledí na zájem dítěte – současný nebo i budoucí (předpoklady zdravého a úspěšného vývoje), zájem dítěte má přednost i před dohodou rodičů 152


Občanské právo hmotné IV, B.40 Nositelé (subjekty) rodičovských a obdobných práv a povinností vůči nezletilým přihlédne se k vztahu dítěte nejen k rodičům, ale i sourozencům, prarodičům, apod. lze dítě svěřit i jiné osobě – výjimečné, pokud by rodiče vytvářeli hostilní prostředí v rozhodnutí o výkonu RO se určí i vyživovací povinnost na rodiče žijící odděleně se ustanovení o rozvodu použijí obdobně a soud rozhodne o jejich právech a povinnostech rodiče i bez návrhu • změní – li se poměry, lze změnit rozhodnutí o výkonu RO, i bez návrhu • • • •

Zdroje - zákon, důvodová zpráva, seminář doc Hendrychové (Zkontrolováno doc. Hendrychovou, pozor na používání výrazu NOZ před ní.)

Otázka B 40. Nositelé (subjekty) rodičovských a obdobných práv a povinností vůči nezletilým • • • •

každý rodič má RO, má RO = nese RO výkon RO (nemusí mít RO, aby ji mohl vykonávat) pouze rodič má RO, poručník ji jen vykonává soud smí omezit nebo zbavit RO (viz [[obcanske-pravo:pfuk:obcan-hmota-iv:zkouska:otazka-b-44]])

Oba rodiče plně svéprávní • rodičovské povinnosti a práva vznikají přímo ze zákona • rodičovská odpovědnost náleží oběma rodičům za předpokladu, že splňují všechny podmínky stanovené zákonem pro to, aby jejími nositeli mohli být, a pokud soud neučinil opatření, kterým by je rodičovských povinností a práv zbavil nebo jejich výkon omezil či jinak upravil • jsou zákonnými zástupci dítěte tehdy, jestliže jsou nositeli rodičovské odpovědnosti

Pouze jeden rodič • §878 (1) NOZ • v případech, že 1) druhý rodič není (právně nebo fakticky), 2) druhý rodič nemá RO, 3) druhý rodič pozastavený výkon RO, 4) druhý rodič omezenou RO nebo omezený výkon RO

Nezletilý rodič starší 16 let • • • •

§868(1) NOZ výkon RO je pozastaven, dokud nenabude plnou svéprávnost (má RO, ale nemůže ji vykonávat) nemůže dítě zastupovat a spravovat jeho majetek smí ho vzít k lékaři, do školky, apod. – mí RO v rozsahu péče o osobu dítěte, ledaže výjimečně jí byl zbaven

Rodič, jehož svéprávnost byla omezena • §868(2) NOZ • výkon RO pozastaven po dobu omezení svéprávnosti, ledaže soud nerozhodne jinak (soud zachovává výkon povinnosti a práva péče o dítě a osobního styku s dítětem) • viz [[obcanske-pravo:pfuk:obcan-hmota-iv:zkouska:otazka-b-44]]

Poručník • • • • • •

není-li rodič nesoucí a vykonávající RO v plném rozsahu, soud jmenuje dítěti poručníka poručník vykonává zásadně všechna práva a povinnosti jako rodič každé rozhodnutí poručníka v nikoliv běžné záležitosti dítěte musí být schváleno soudem institut náhradní péče o dítě v právní oblasti poručník stojí na místě rodiče poručník FO nebo orgán veřejné moci (OSPOD), viz [[obcanske-pravo:pfuk:obcan-hmota-iv:zkouska:otazka-b-43]]

Osvojitelé • osvojitelé jsou staveni na roveň rodičů, pokud jde o rodičovskou odpovědnost §832 (2) NOZ 153


Občanské právo hmotné IV, B.41 Osvojení

Ostatní osoby Ostatní osoby mají jednotlivé povinnosti a práva vůči dítěti, jsou tu vždy vedle rodiče nebo poručníka.

pěstoun • pěstounská péče viz [[obcanske-pravo:pfuk:obcan-hmota-iv:zkouska:otazka-b-42]]

jiná FO = pečující osoba při svěření dítěte do péče jiné osoby • obvykle příbuzný dítěte • nemůže-li o dítě pečovat rodič nebo poručník (subjektivní nebo objektivní důvody, typicky nemoc, pracovní cesta, …), může soud dítě svěřit do péče jiné osobě • tato péče nenahrazuje pěstounskou péči, předpěstounskou péči ani osvojení, má přednost před ústavní výchovou • péče subsidiární k péči rodičů, krátkodobé • obsahem je především osobní péče o dítě, povinnosti a práva pečující osoby vymezí soud (jinak obdobně jako u pěstounství) • oznamovací povinnost ohledně přijetí cizího dítěte do vlastní péče • rodiče zůstávají zákonnými zástupci svého dítěte, mají právo se s ním stýkat a také právo požadovat své dítě zpět do své péče. • pečující osoba má právo vymáhat výživné od rodičů

opatrovník • viz [[obcanske-pravo:pfuk:obcan-hmota-iv:zkouska:otazka-b-43]] • právní zastoupení dítěte, vzniká rozhodnutím soudu • kolizní opatrovník = ustanoven pro případy, kdy by mohlo dojít ke střetu zájmů mezi dítětem a rodiči, mezi dětmi týchž rodičů nebo mezi poručníkem a poručencem (např. opatrovník pro děti během rozvodu, obvykle OSPOD) • opatrovník jmění dítěte = opatrovníka ustanoví soud pro zvýšenou ochranu jmění dítěte v odůvodněných případech, kdy by majetkové zájmy dítěte mohly být ohroženy

Zdroje • zákon • důvodová zpráva • seminář doc. Hendrychové

Otázka B 41. Osvojení OZ 89/2012 - § 794 - § 854 Osvojení - § 794 = přijetí cizí osoby za vlastní • osvojení nezletilého musí být vždy v souladu s jeho zájmy – rozhoduje o něm vždy soud na základě návrhu osoby, která ho chce osvojit • osvojení zletilého rozhodne soud na návrh osoby, která chce zletilého osvojit a ke kterému se připojil zletilý, který má být osvojen • k návrhu na osvojení dítěte z ciziny nebo do ciziny připojí navrhovatel rozhodnutí příslušného orgánu veřejné moci o souhlasu s osvojením Osvojitel • může být pouze zletilá a svéprávná osoba, zaručuje-li svými osobními vlastnostmi a způsobem života, jakož i důvody a pohnutkami, které jí vedou k osvojení, že bude pro osvojované dítě dobrým rodičem (§ 799) • jeho zdravotní stav ho nesmí omezovat v péči o dítě podstatným způsobem • Osvojiteli mohou stát manželé nebo jeden z manželů. Výjimečně může osvojit i jiná osoba; v tom případě soud též rozhodne o tom, že se z matriky vypouští zápis o druhém rodiči. • osvojit dítě tedy mohou v ČR pouze manželé – nikoliv dlouhodobí heterosexuální partneři ani registrovaní partneři (i když registrované partnerství je statusový svazek) → v tomto se liší česká úprava od znění evropské Úmluvy o právech dítěte 154


Občanské právo hmotné IV, B.41 Osvojení • na základě rozhodnutí soudu o osvojení se osvojitel/osvojitelé, zapíší do matriky jako rodič/rodiče dítěte (§ 797) • Osvojuje-li osoba, která je rodičem, soud zhodnotí, není-li osvojení v zásadním rozporu se zájmy dětí osvojitele; • majetkové zájmy nejsou pro posouzení rozhodující (§ 801) Osvojení – osvojit lze nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti (§ 802) • mezi osvojitelem a osvojovaným dítětem musí být přiměřený věkový rozdíl – min. 16 let • výjimečně menší – musí souhlasit opatrovník a osvojení musí být v zájmu dítěte • vyloučeno mezi osobami příbuznými v přímé linii a mezi sourozenci (§ 804) • to neplatí v případě náhradního mateřství - výjimka ve prospěch náhradního mateřství (cca 20 případů ročně) • OZ 1964 náhradní mateřství vůbec neznal

Souhlas s osvojením (§ 805 – 822) • nutný u dítěte, rodičů a osvojitele nebo osob oprávněných dát souhlas za rodiče, popř. manžela osvojitele 1) Dítě (§ 806 – 807) • předpokládá se, že každé dítě bude dávat souhlas - rozlišuje se věk pod/nad 12 let • nad 12 let je třeba vždy osobního souhlasu dítěte – ledaže je to v rozporu s jeho zájmy nebo dítě není schopno posoudit důsledky souhlasu • pod 12 let – jeho jménem dává souhlas opatrovník (zpravidla orgán sociálně-právní ochrany dětí) • je-li to možné, soud vyslechne i osvojované dítě a vezme na jeho vyjádření zřetel s ohledem na stupeň jeho duševního vývoje • soud je vázán vyšetřovací zásadou a musí zkoumat, jestli je osvojení v zájmu dítěte = i v případě, že dítě s osvojením nesouhlasí • soud řádně dítě poučí o účelu, obsahu a důsledcích souhlasu → může svůj souhlas odvolat až do nabytí právní moci rozhodnutí 2) Rodič (§ 809 – 822) • souhlas formou osobního prohlášením vůči soudu – musí splňovat obecné náležitosti právního jednání • soud rodiče poučí o důsledcích souhlasu a podstatě osvojení • souhlasu je třeba i u rodičů, kteří nenabyli plné svéprávnosti – rodič mladší 16 let nemůže dát souhlas k osvojení • !!! NELZE, aby za rodiče bez plné svéprávnosti v této věci jednal opatrovník • rodič se soudně omezenou svéprávností – může jednat jen v rozsahu, ve kterém svéprávnost omezena nebyla • matka – může dát souhlas nejdříve za 6 týdnů po narození dítěte; otec – i dříve, ale až po narození • pokud byl dán dříve, nepřihlíží se k němu = zdánlivé právní jednání • • • •

§ 814 – blanketový souhlas s osvojením – v době jeho udělení není jasné, kdo bude osvojitelem pokud byl dán s určením pro určitou osobu osvojitele a ten vezme návrh zpět/zamítnut – pozbývá platnosti souhlas pozbude platnosti vždy, pokud od jeho udělení nedojde k osvojení do 6 let odvolání souhlasu (§ 817) • do 3 měsíců • i po uplynutí 3 měsíců, pokud • dítě nebylo předáno do péče osvojitele před osvojením • má-li být dítě podle soudního rozhodnutí vydaného na návrh rodičů vydáno tím, komu bylo svěřeno do péče, protože je v jeho zájmu, aby bylo se svými rodiči

• souhlasu NENÍ TŘEBA pokud: • rodič, který nemá zjevně o dítě zájem = neprojevuje-li soustavně o dítě opravdový zájem – min. 3 měsíce od posledního projeveného opravdového zájmu (detaily viz. § 819 a 820) • rodič zbaven rodičovské odpovědnosti i práva dát souhlas k osvojení – obojí je výslovně uvedeno v soudním rozhodnutí (§ 873) • není schopen projevit svou vůli nebo rozpoznat následky svého jednání • zdržuje se na neznámém místě a toto místo se navzdory potřebné pečlivosti nepodaří zjistit • pokud jsou skutečnosti bez potřeby souhlasu dány u obou rodičů – vyžaduje se souhlas poručníka nebo opatrovníka (jmenovaný soudem) – platí i pro oba zemřelé rodiče a neurčené rodičovství (pozn. Poručenství a jiné formy péče o dítě - § 928 – 942; Opatrovnictví – § 943 – 947) 155


Občanské právo hmotné IV, B.41 Osvojení • o potřebnosti souhlasu rodičů s osvojením rozhoduje soud ve zvláštním řízení – pokud rozhodne, že ho není třeba, jmenuje pro tento účel opatrovníka, jehož souhlas je k osvojení třeba (§ 821) • pokud není nutný souhlas rodičů, nelze o osvojení kladně rozhodnout pokud: • někdo z blízkých příbuzných, který je ochoten a schopen o dítě pečovat, podá návrh soudu v tomto smyslu – soud ho svěří do jeho péče, pokud je to v souladu se zájmy dítěte a je zjevné, že tato osoba je schopná o dítě pečovat (§ 822) 3) Osvojitel • projevuje svůj souhlas podáním návrhu • manžel/ka osvojitele - bude zkoumán jeho postoj a důvody, proč nedal souhlas s osvojením a neosvojuje společně s manželem

Péče před osvojením (§ 823 – 831) • vždy rozdíl mezi svěřením dítěte do péče (krátkodobý pěstoun - např. matka v nemocnici, o dítě dočasně pečuje např. babička) vs předání dítěte do péče - § 824 - nemá žádná pěstounská práva - má jen pečovat o osobu dítěte a vše dělá na své náklady • o obojím vždy rozhoduje soud - dítě lze svěřit jen se souhlasem soudu!!! • Ihned po udělení souhlasu obou rodičů s osvojením je možné předat osvojované dítě do péče osvojitele (s jeho souhlasem) – pokud souhlasí oba rodiče, lze i dříve (podle zdrav. stavu dítěte) → rodič o předání dítěte musí informovat orgán sociálně-pr. ochrany dětí (§ 823) • péče před uplynutím 3 měsíců od souhlasu k osvojení (=lhůty, po kterou lze souhlas odvolat) není péčí před osvojením – pouze povinnost o dítě pečovat a chránit je – o této péči rozhodne soud • po uplynutí 3 měsíců od souhlasu • pozastavení výkonu práv a povinností rodičovské odpovědnosti soud dítěti jmenuje poručníka (orgán sociálně-pr. ochrany dětí) - § 825 • osvojované dítě může být předáno osvojiteli do péče před osvojením - o tom rozhodne soud na návrh osvojitele (před rozhodnutím prošetří vzájemnou vhodnost dítěte a osvojitele – detaily viz. § 827) • pokud bylo dítě již dříve předáno do péče osvojitele, jeho další péče se považuje za péči před osvojením (není pro ně nutné další rozhodnutí orgánu veřejné moci) • před rozhodnutím o osvojení – dítě je v péči osvojitele na jeho náklady a ten má povinnosti a práva osoby, do jejíž péče je dítě svěřeno dle § 953-957 (=svěření dítěte do péče jiné osoby) • péče osvojitele o osvojované dítě před osvojením trvá dostatečně dlouho pro zjištění, že se mezi nimi vytvořil vztah, jaký je smyslem a cílem osvojení – minimální trvání této péče je 6 měsíců (po tuto dobu je pozastavena vyživovací povinnost jiné osoby k dítěti) • o osvojení nelze rozhodnout, pokud: • muž, který tvrdí, že je otcem osvojovaného dítěte – nejprve musí být rozhodnuto o návrhu na určení otcovství (§ 830) • podá osoba, která tvrdí, že je blízkým příbuzným dítěte, návrh na svěření dítěte do péče jiné osoby podle § 953 (§ 831)

Následky osvojení (§ 832 – 836) • dítě osvojené manžely nebo manželem svého rodiče = má postavení společného dítěte manželů (jinak má postavení dítěte osvojitele) • zaniká příbuzenský poměr osvojence a původní rodiny i práva a povinnosti z toho plynoucí (platí i pro opatrovníka, příp. poručníka) → vzniká příbuzenský poměr k rodině osvojitele (§ 771) • pokud je osvojitel manželem jednoho z rodičů osvojence – osvojení se nedotýká příbuzenského poměru mezi osvojencem a tímto rodičem (včetně jeho příbuzných) - § 833 • osvojeno dítě, které je rodičem → účinky osvojení se vztahují i na jeho dítě • příjmení osvojence • má příjmení osvojitele • společný osvojenec manželů – příjmení, které bylo určeno pro jejich děti při uzavření manželství • pokud osvojenec, který má právo se k tomu vyslovit, nesouhlasí se změnou • soud rozhodne, že bude ke svému příjmení připojovat příjmení osvojitele • osvojitel je povinen informovat osvojence o osvojení jakmile to bude vhodné, nejpozději do zahájení školní docházky § 836 156


Občanské právo hmotné IV, B.41 Osvojení

Utajení osvojení (§ 837 – 838) • soud může na návrh osvojitele nebo osvojence rozhodnout, že osvojení a jeho okolnosti mají být utajeny před rodinou původu dítěte (obdobně i pro utajení pokrevního rodiče a jeho souhlasu k osvojení) • soud ale může rozhodnout o jejich odtajnění, pokud to odůvodňuje závažná situace ohrožující osvojené dítě na životě nebo na zdraví (§ 837) • jakmile osvojenec nabude svéprávnosti – vznikne mu právo seznámit se s obsahem spisu (řízení o osvojení) - § 838

Dohled nad úspěšností osvojení (§839) • orgán sociálně-právní ochrany dětí osvojitelům zpravidla poskytuje poradenství a služby spojené s péčí o osvojence – bez ohledu na to, jestli byl dohled nad úspěšností uložen • pokud to odůvodňují okolnosti případu, nařídí soud i bez návrhu dohled nad osvojitelem a osvojencem na dobu nezbytně nutnou (určí její délku)

Zrušení osvojení (§ 840 – 842) • jsou-li proto důležité důvody, soud osvojení na návrh osvojitele nebo osvojence zruší – pokud podá návrh jen jeden z nich, druhý se může připojit • osvojení NELZE ZRUŠIT po uplynutí 3 let od rozhodnutí o osvojení • to neplatí pouze v případě, že osvojení je v rozporu se zákonem (§ 840 odst. 2 – rozpor s ústavním pořádkem) • zrušením zaniká poměr vzniklý osvojením i práva a povinnosti z něho plynoucí = obnovuje se předchozí příbuzenský poměr • majetková práva a povinnosti osvojence vzniklé před zrušením nejsou zrušením dotčeny • příjmení osvojence – stejné jako před osvojením (pokud neprohlásí, že si ponechá stávající)

Opětovné osvojení osvojence (§ 843 – 845) • může být znovu osvojen jen pokud: • bylo dřívější osvojení zrušeno • má být osvojen pozdějším manželem osvojitele poté, co předchozí manžel (společný osvojitel) zemřel • zemřel ten, kdo byl jediným osvojitelem nebo ti, kdo byli společnými osvojiteli • soud může na návrh osvojitele rozhodnout o nezrušitelnosti osvojení i před uplynutím doby 3 let, pokud je to v souladu se zájmy dítěte • nezrušitelné osvojení nebrání tomu, aby byl osvojenec opětovně osvojen (§ 845)

Osvojení ZLETILÉHO (§ 846 – 854) • zletilého lze osvojit, pokud to není v rozporu s dobrými mravy (§ 846) • osvojení, které je obdobou osvojení nezletilého (§ 847): • • • • • •

přirozený sourozenec osvojovaného byl osvojen týmž osvojitelem v době podání návrhu na osvojení byl osvojovaný nezletilý osvojitel pečoval o osvojovaného jako o vlastního již v době jeho nezletilosti osvojitel hodlá osvojit dítě svého manžela ⇒ nelze osvojit, pokud je to v rozporu s odůvodněným zájmem pokrevních rodičů ⇒ použijí se obdobně ustanovení o osvojení nezletilého (s výjimkou § 838 a 839)

• osvojení, které není obdobou osvojení nezletilého (§ 848 -849) = neúplné osvojení: • výjimečně z důvodů hodných zvláštního zřetele, pokud to není na újmu potomkům osvojitele nebo osvojovaného a je to přínosné pro oba nebo alespoň pro jednoho z nich • ustanovení o osvojení nezletilého se použijí přiměřeně • příbuzenský poměr NEVZNIKÁ osvojenci a jeho potomkům vůči členům rodiny osvojitele • majetková práva – nevznikají osvojenci vůči členům osvojitelovy rodiny ani osvojiteli vůči osvojenci a jeho potomkům (§ 849) • osvojenec a jeho potomci nepozbývají osvojením práv ve vlastní rodině Společná ustanovení pro osvojení zletilého (§ 850 – 854): 157


Občanské právo hmotné IV, B.42 Pěstounská péče (základní rozdíly oproti osvojení) • není-li osvojovaný plně svéprávný – jedná za něj zákonný zástupce nebo opatrovník (soudem určený) • trvá-li manželství osvojovaného – může být osvojen jen se souhlasem manžela • pokud ten nemůže dát souhlas (není plně svéprávný, souhlas nelze získat) – soud posuzuje, jestli osvojení není v rozporu s oprávněnými zájmy tohoto manžela (popř. dalších členů rodiny) • příjmení – osvojení na příjmení osvojovaného nemá vliv (pokud souhlasí osvojitel, může si jeho jméno připojit ke stávajícímu; pokud má manžela, ten s tím musí také souhlasit) • osvojení má právní následky pro osvojence a jeho potomky, kteří se narodili později (pro dříve narozené jen pokud dali k osvojení souhlas) • vyživovací povinnost osvojence vůči jeho předkům a potomkům – trvá jen tehdy a v té míře, pokud jiné osoby s vyživovací povinností nejsou nebo nejsou schopné tuto povinnost plnit • právo osvojence vůči svým předkům nebo potomkům – jen tehdy a v té míře, pokud není osvojitel dostát své vyživovací povinnosti • dědictví – osvojenec dědí po osvojiteli v první zákonné třídě dědiců, ALE nevstupuje v dědické právo osvojitele vůči jiným osobám

Zdroje • OZ 89/2012 • PVP-Právní ochrana dítěte 2014, konzultace

Otázka B 42. Pěstounská péče (základní rozdíly oproti osvojení) Pěstounská péče (§ 958 – 961) • pokud o dítě nemůže osobně pečovat žádný z rodičů ani poručník – soud může dítě svěřit do osobní péče pěstounovi • má přednost před péčí o dítě v ústavní výchově • soud může svěřit dítě do pěstounské péče i na přechodnou dobu (podrobnosti stanoví jiný zákon – § 452 a § 459 z. 292/2013 - ZŘS) • na dobu, po kterou trvá překážka bránící rodičům v osobní péči o dítě (§ 959) → rodič může požadovat dítě zpět do své osobní péče - soud návrhu vyhoví, pokud je to v souladu se zájmy dítěte • rodiče: • mají vůči dítěti povinnosti a práva vyplývající z rodičovské odpovědnosti - s výjimkou práv a povinností, které zákon stanoví pěstounovi • mají právo se s dítětem osobně a pravidelně stýkat i právo na informace o dítěti (ledaže soud z důvodů hodných zvláštního zřetele rozhodne jinak) • svěření dítěte do pěstounské péče nemá vliv na trvání vyživovací povinnosti rodičů k dítěti (soud stanová rozsah výživného) • § 961 odst.2 - náleží-li dítěti příspěvek na úhradu jeho potřeb podle jiného zákona (359/1999 o sociálně-právní ochraně dětí), přechází právo dítěte na stát • pokud je výživné vyšší než příspěvek = rozdíl náleží dítěti • soud rozhodne o způsobu platby a o hospodaření s výživným

Pěstoun (§ 962 – 967) • kdo se má stát pěstounem, musí • skýtat záruky řádné péče • mít bydliště na území České republiky • musí souhlasit se svěřením dítěte do pěstounské péče (§ 962) • ujala-li se osobní péče o dítě osoba příbuzná nebo dítěti blízká - dá jí soud přednost před jinou osobou (ledaže to není v souladu se zájmy dítěte) • soud může dítě svěřit zájemcům o pěstounskou péči do předpěstounské péče • délku stanoví se zřetelem k okolnostem případu • nad průběhem a úspěšností předpěstounské péče vykonává dohled • možná společná pěstounská péče – pokud jsou pěstouni manželé 158


Občanské právo hmotné IV, B.42 Pěstounská péče (základní rozdíly oproti osvojení) • pokud probíhá rozvod společných pěstounů, o rozvodu se nerozhodne dříve, dokud nebudou upraveny povinnosti a práva pěstounů pro dobu rozvodu • rozvodem společná pěstounská péče zaniká (§ 964) • pokud 1 ze společných pěstounů zemře, dítě zůstává v péči pozůstalého manžela

• pěstounská péče jen jednoho z manželů

• jen se souhlasem druhého manžela • souhlas není potřeba, pokud druhý z manželů není plně svéprávný nebo je-li opatření jeho souhlasu spojeno s těžko překonatelnou překážkou • na osobní péči o dítě v pěstounské péči se podílí i manžel pěstouna žijící v rodinné domácnosti

• povinen a oprávněn o dítě osobně pečovat • vykonává přiměřeně povinnosti a práva rodičů

• je povinen a oprávněně rozhodovat jen o běžných záležitostech dítěte, v těchto záležitostech dítě zastupovat a spravovat jeho jmění

• má povinnost informovat rodiče dítěte o jeho podstatných záležitostech • další povinnosti a práva pěstouna stanoví soud, vyžadují-li to okolnosti • má povinnost udržovat, rozvíjet a prohlubovat sounáležitost dítěte s jeho rodiči, dalšími příbuznými osobami dítěti blízkými • má povinnost umožnit styk rodičů s dítětem v pěstounské péči, ledaže soud stanoví jinak • zaniká nejpozději, nabude-li dítě plné svéprávnosti, jinak jeho zletilostí (§ 970 OZ)

Pozn. Poručenství a opatrovnictví – ochrana zájmů dítěte pomocí zákonného zastoupení

• Poručenství a jiné formy péče o dítě - § 928 – 942 • Opatrovnictví – § 943 – 947 • § 3022 – práva a povinnosti zákonného zástupce + opatrovnická rada • § 676 – překážky manželství

Dítě (§ 968 – 969)

• svěřené do pěstounské péče pomáhá podle svých možností a schopností v pěstounově domácnosti

• má-li vlastní příjem, přispívá i na úhradu společných potřeb rodiny (§ 968)

• dojde-li k podstatné změně poměrů nebo k neshodě mezi rodiči a pěstounem v podstatné záležitosti týkající se dítěte může dítě, rodič nebo pěstoun navrhnout soudu změnu práv a povinností, zrušení pěstounské péče, nebo jiné rozhodnutí (+ § 475 ZŘS). 159


Občanské právo hmotné IV, B.43 Poručenství a opatrovnictví

Základní rozdíly osvojení vs. pěstounská péče

odkaz na soubor 42b pestounska pece zakladni rozdily oproti osvojeni ac.pdf


OZ 89/2012 ZŘS 292/2013 359/1999 o sociálně-právní ochraně dětí PVP Právní ochrana dítěte 2014 + konzultace

Otázka B 43. Poručenství a opatrovnictví Poručenství Institut náhradní péče, zejména pokud jde o právní ochranu dítěte. Upraveno v § 928 - § 942. Soud jmenuje dítěti, které nenabylo plné svéprávnosti, poručníka vždy, pokud není žádný rodič, který by měl vykonávat a vůči svému dítěti vykonával rodičovskou odpovědnost v plném rozsahu. Poručník se ujímá své funkce dnem jmenování, do 90 dnů poté soudu předloží soupis jmění dítěte (lhůta lze prodloužit až o 60 dnů). Poručník podává (ročně, pokud soud nestanoví kratší dobu) soudu pravidelné zprávy o osobě dítěte a o jeho vývoji, předkládá účty ze správy jeho jmění. Povinnosti předkládat účty může soud poručníka zprostit (§ 934/2). Povinnosti poručníka podle zákona o rodině: (§ 78) vychovávat nezletilého, zastupovat ho a spravovat jeho majetek. To platí dodnes, i když v NOZ analogické ustanovení chybí. § 928: „(2) Poručník má vůči dítěti zásadně všechny povinnosti a práva jako rodič, ale nemá k dítěti vyživovací povinnost. S ohledem na osobu poručníka nebo poměry dítěte, jakož i s ohledem na to, z jakého důvodu rodiče nemají všechny povinnosti a práva, může být výjimečně okruh povinností a práv poručníka vymezen jinak.“ x rodič: Poručník stojí na místě rodiče, má vůči dítěti zásadně všechny povinnosti a práva, jako rodič, kromě vyživovací povinnosti. Jde o práva a povinnosti obsahově víceméně odpovídající rodičovské odpovědnosti, nicméně poručník nemá rodičovskou odpovědnost! x osvojitel: Poručník se nestává rodičem. 160


Občanské právo hmotné IV, B.43 Poručenství a opatrovnictví x pěstoun: Poručník nemá povinnost pečovat o dítě osobně - důležitější je zde právní ochrana. Poručník je zákonným zástupce dítěte. Pečuje-li však poručník o dítě osobně tak, jako by mu bylo svěřeno trvale do péče, náleží mu hmotné zabezpečení jako pěstounovi (§ 939) - aby mohli poručenství vykonávat i ti, pro koho by např. uvolnění z práce znamenalo finanční problémy. x opatrovník: (viz níže) Soud může jmenovat opatrovníka pro správu jmění dítěte, pokud poručník o dítě osobně pečuje a je-li péče o jmění dítěte značně obtížná. (§ 941) Nebyl-li takový opatrovník jmenován, užívá se pro správu jmění dítěte poručníkem podpůrně úprava správy jmění dítěte opatrovníkem. Novinkou je možnost nastavit obsah poručenství pružně, vymezit jej jinak s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu. Sledují se tím hlavně situace, kdy jmenovaný poručník poručnictví odmítne, protože by nezvládal pečovat např. o jmění dítěte. § 928 ale nelze vykládat tak, že by se rozšířil obsah poručenství, např. o vyživovací povinnost.

OSPOD Než soud jmenuje poručníka a než se poručník ujme své funkce, vykonává poručenství orgán sociálně-právní ochrany dětí jako veřejný poručník (zákon o rodině hovořil o „dočasném zákonném poručenství“). OSPOD vykonává poručnictví i tehdy, ztratí-li poručník schopnost nebo způsobilost poručenství vykonávat nebo je své funkce zproštěn/odvolán, a to dokud není jmenován poručník nový. OSPOD je jmenován poručníkem, pokud se soudu nepodaří najít pro tuto funkci vhodného člověka.

Výběr osoby poručníka Mělo by jít o svéprávnou fyzickou osobu (jinak OSPOD), která způsobem života zaručuje, že je schopna svou funkci řádně vykonávat - o někoho z příbuzných dítěte nebo osob blízkých dítěti nebo jeho rodině. Není-li takové osoby, soud jmenuje jiného vhodného člověka. Může jít i o dvě osoby - zpravidla manžele (viz také § 940), v úvahu přicházejí i registrovaní partneři. Při výběru je relevantní názor rodičů (pokud nějací jsou): soud jmenuje (a to primárně!) toho, koho rodiče „naznačili“ (§ 931/1). Rodič také může někoho z poručnictví „výslovně vyloučit“. Před jmenováním se vždy zkoumá, zda by nebylo v rozporu se zájmy dítěte. Již jmenovaná FO může své jmenování do funkce odmítnout (pak soud jmenuje jinou). Pozor na závěrečné ustanovení § 3022: „(2) Ustanovení tohoto zákona o opatrovnické radě se použijí i při jmenování poručníka, vznik rady i volba jejích členů se však stanou účinnými, pokud je schválí soud; přitom se vyžaduje, aby takové opatření bylo v souladu se zájmy dítěte.“!

Zastupování nezletilého § 934 Poručník je zákonným zástupcem dítěte. V nikoli běžných záležitostech podléhají rozhodnutí poručníka schválení soudu. Absence takového schválení by znamenala zdánlivost daného právního jednání („nepřihlíží se“).

Zánik funkce poručníka Zánik poručenství (jako takového): • Nabude-li rodič rodičovskou odpovědnost (resp. schopnost ji vykonávat) • Nabytím svéprávnosti dítěte • Osvojením dítěte Zánik funkce poručníka: • Smrtí poručníka • Rozhodnutím soudu o zproštění funkce poručníka: a) požádá-li o to z vážných důvodů, b) ztrátou způsobilosti být poručníkem • Rozhodnutím soudu o odvolání poručníka(sankce): a) porušuje-li své povinnosti („soud odvolá“), b) zjistí-li soud důvody, pro které není vhodné, aby poručník dál vykonával svou funkci („soud zváží odvolání“)

Opatrovnictví dítěte Podstatou institutu opatrovnictví (obecně) je ochrana zájmů opatrovance a naplňování jeho práv (§ 457). Obecně je upraveno v § 457 a násl., rozlišuje se opatrovnictví člověka (- § 485), opatrovnictví právnické osoby a opatrovnictví dítětestará úprava ovšem znala opatrovníka pouze v právu rodinném. Zvláštní úprava opatrovnictví dítěte je obsažena v § 943 - § 957. Obdobně platí úprava poručnictví (§ 944)! Obecná úprava opatrovnictví viz otázka A 20. OPH II a podrobněji § 457 a násl. Úvodní obecná ustanovení platí shodně pro zákonné zastoupení (viz otázka B 46.). Pro zopakování doporučuji znovu přečíst alespoň úpravu v zákoně a nezapomenout na opatrovnickou radu! Níže uvádím už spíše jen specifika pro opatrovnictví dítěte. Opatrovnictví se zakládá na základě konkrétního právního důvodu rozhodnutím soudu (nejde o zákonné zastoupení), v něm se jmenovanému opatrovníkovi vymezí rozsah práv a povinností vzhledem k záležitostem opatrovance. Dále v rozhodnutí soud zejména uvede, proč je opatrovník jmenován, zda a jak je omezena doba, po niž má funkci vykonávat, práva a povinnosti opatrovníka i vůči dalším osobám, zda k některému právnímu jednání potřebuje souhlas soudu, zda a jak podává soudu zprávy, na náhradu jakých nákladů a na jakou odměnu má právo. 161


Občanské právo hmotné IV, B.44 Opatření státních orgánů zasahujících do výkonu rodičovské zodpovědnosti Nejde o náhradní výchovu nezletilce, nejde o péči o osobu dítěte. Jmenuje se opatrovník jeden, možno jmenovat další zvláštní opatrovníky. Před soudem zastupuje vždy ten „obecný“ opatrovník. Nerozhodne-li soud o rozdělení práv mezi opatrovníky, jednají vždy společně. Lze jmenovat veřejného opatrovníka podle zvláštního zákona. Opatrovník se dítěti jmenuje v situaci, kdy: hrozí střet zájmů dítěte na straně jedné a jiné osoby na straně druhé - hovoří se o tzv. kolizním opatrovníkovi nehájí-li zákonný zástupce dostatečně zájmy dítěte i z jiného důvodu, je-li tomu zapotřebí v zájmu dítěte stanoví-li tak zákon § 3022: „(1) Ustanovení tohoto zákona o právech a povinnostech zákonného zástupce platí obdobně i pro opatrovníka podle části druhé.“ Opatrovník má právo podat návrh na zahájení řízení vždy, je-li z hlediska zájmu dítěte zapotřebí, aby soud nebo jiný orgán veřejné moci v záležitosti dítěte rozhodl. Opatrovník může zastupovat dítě v právním jednání. Než k tomu přistoupí, zjistí stanovisko rodiče, případně poručníka, je-li to možné, i stanovisko dítěte; je-li to vhodné, zjistí stanovisko i dalších osob (§ 946). Správa jmění opatrovníkem viz otázka B 45. a podrobněji § 948 - § 952. —Zdroje: • • • •

• Učebnice OPH 1 (Dvořák, Švestka, Zuklínová a kol.; 2013) • Aktualizováno po přednášce OPH IV 29. 4. 2014

Otázka B 44. Opatření státních orgánů zasahujících do výkonu rodičovské zodpovědnosti 44. Opatření státních orgánů zasahujících do výkonu rodičovské zodpovědnosti Právní úprava: Ústavní předpisy: Listina základních práv a svobod – zejména čl. 32/4 – „Péče o děti a jejich výchova je právem rodičů; děti mají právo na rodičovskou výchovu a péči. Práva rodičů mohou být omezena a nezletilé děti mohou být od rodičů odloučeny proti jejich vůli jen rozhodnutím soudu na základě zákona.” • právo styku dítěte s oběma rodiči s výjimkou případů, kdy je zjevné, že mu to škodí (styk přímý – osobní a něpřímý – mobil …) *participace dítěte (čl.12 Úmluvy) *společná odpovědnost obou rodičů za výchovu dítěte (čl.18 Úmluvy) čl.3 odst.1: „Zájem dítěte musí být předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí, ať už uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, soudy, správními nebo zákonodárnými orgány.„ čl.9 odst.1: „Státy … zajistí, aby dítě nemohlo být odděleno od svých rodičů proti jejich vůli, ledaže příslušné úřady na základě soudního rozhodnutí a v souladu s platným právem a v příslušném řízení určí, že takové oddělení je potřebné v zájmu dítěte …“ čl.9 odst.3: „Státy … uznávají právo dítěte odděleného od jednoho nebo obou rodičů udržovat pravidelné osobní kontakty s oběma rodiči, ledaže by to bylo v rozporu se zájmy dítěte. čl.12 odst.1: „Státy … zabezpečují dítěti, které je schopno formulovat své vlastní názory, právo tyto názory svobodně vyjadřovat ve všech záležitostech, které se jej dotýkají, přičemž se názorům dítěte musí věnovat patřičná pozornost odpovídající jeho věku a úrovni.” odst.2: „Za tímto účelem se dítěti zejména poskytuje možnost, aby bylo vyslyšeno v každém soudním nebo správním řízení, které se jej dotýká, a to buď přímo, nebo prostřednictvím zástupce zákonná úprava: zákon č.89/2012 Sb., občanský zákoník (§§ 865 a násl.) zákon č.292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (zejména §§ 452 a násl.) zákon č.99/1963 Sb., občanský soudní řád zákon č.350/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí zákon č.109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních 1. soudy - orgány sociálně-právní ochrany: ministerstvo práce a sociálních věcí, Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí, krajské úřady, krajské pobočky Úřadu práce, obecní úřady obcí s rozšířenou působností, obecní úřady a újezdní úřady, (sociálně-právní ochranu dále zajišťují obce a kraje v samostatné působnosti, komise pro sociálně-právní ochranu dětí a další „pověřené osoby”) Zásahy do rodičovské odpovědnosti: k rodičovské odpovědnosti (podstata a pojem) viz. otázka B 39 162


Občanské právo hmotné IV, B.44 Opatření státních orgánů zasahujících do výkonu rodičovské zodpovědnosti rodiče a děti mají vůči sobě navzájem povinnosti a práva, rodičovská odpovědnost zahrnuje povinnosti a práva rodičů spočívající v péči o dítě a zahrnující zejména: - péči o jeho zdraví - jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj - ochranu dítěte - udržování osobního styku s dítětem - zajišťování jeho výchovy a vzdělávání - určení místa jeho bydliště - jeho zastupování a spravování jeho jmění rodičovská odpovědnost náleží stejně oběma rodičům Trvání a rozsah rodičovské odpovědnosti může změnit pouze soud. (§ 858 o.z.) Pro rozhodnutí soudu týkající se rozsahu rodičovské odpovědnosti (nebo způsobu a rozsahu, v jakém ji mají rodiče vykonávat) jsou určující zájmy dítěte. Dítěti je před rozhodnutím potřeba poskytnout potřebné informace (soudem), aby si mohlo utvořit vlastní názor a mělo by dostat prostor tento názor vyjádřit. Není-li dítě schopno informace náležitě přijmout, vytvořit si vlastní názor nebo jej sdělit, vyslechne soud toho, kdo je schopen hájit zájmy dítěte. O dítěti, které je starší dvanácti let se má zato, že je schopno informace přijmout, vytvořit si vlastní názor a tento sdělit. Rozhoduje-li soud o omezení svéprávnosti rodiče, rozhodne vždy zároveň o jeho rodičovské odpovědnosti. Pozastavení výkonu rodičovské odpovědnosti: - výkon rodičovské odpovědnosti nezletilého rodiče, který nebyl emancipován (např. uzavřením manželství), je pozastaven do doby, než nabude plné svéprávnosti, to neplatí pro výkon povinnosti a práva péče o dítě (i zde může ovšem dojít rozhodnutím soudu vzhledem k osobě rodiče k pozastavení do doby, kdy rodič nabude plné svéprávnosti) - výkon rodičovské odpovědnosti rodiče, jehož svéprávnost byla v této oblasti omezena je pozastaven, soud může rozhodnout, že se rodiči zachová výkon povinnosti a práva péče o dítě a osobního styku s dítětem - soud může pozastavit výkon rodičovské odpovědnosti, brání-li rodiči v jejím výkonu závažná okolnost a lze se domnívat, že je to v zájmu dítěte Omezení rodičovské odpovědnosti nebo omezení výkonu rodičovské odpovědnosti: - soud může rodičovskou odpovědnost nebo její výkon omezit a stanoví rozsah tohoto omezení, nevykonává-li rodič svou rodičovskou odpovědnost řádně a současně to vyžaduje zájem dítěte Zbavení rodičovské odpovědnosti: - soud zbaví rodiče rodičovské odpovědnosti, zneužívá-li rodič svoji rodičovskou odpovědnost nebo její výkon anebo ji nebo její výkon závažným způsobem zanedbává - soud posoudí, zda nejsou dány důvody pro zbavení rodiče rodičovské odpovědnosti: spáchal-li rodič proti svému dítěti úmyslný trestný čin, použil-li dítě (které není trestně odpovědné) ke spáchání trestného činu, nebo spáchal-li rodič trestný čin jako spolupachatel, návodce, pomocník či organizátor trestného činu spáchaného jeho dítětem - současně se zbavením rodiče rodičovské odpovědnosti může soud rozhodnout, že zbavuje rodiče všech nebo některých povinností a práv dle § 856 o.z. (práv a povinností rodičů vztahujících se k osobnosti dítěte a práv a povinností osobní povahy), jmenovitě zejména dát souhlas s osvojením Při omezení rodičovské odpovědnosti soud vždy posoudí, zda je s ohledem na zájem dítěte nezbytné omezit právo osobního styku rodiče s dítětem, naproti tomu v případě zbavení rodičovské odpovědnosti zůstane právo osobního styku rodiče s dítětem zachováno jen v takovém případě, že o tomto zachování soud rozhodne (s přihlédnutím k zájmu dítěte). Pozastavení rodičovské odpovědnosti nemá vliv na plnění vyživovací povinnosti k dítěti (§ 869 odst.2 o.z.), zbavení rodiče rodičovské odpovědnosti nebo její omezení rovněž nemá vliv na jeho vyživovací povinnost k dítěti (§ 874 o.z.). Řízení ve věcech rodičovské odpovědnosti je upraveno §§ 466 a násl. (řízení ve věcech péče soudu o nezletilé) zákona č.292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních Rozhodnutí soudu ve věci, která je pro dítě významná (§ 877 o.z.): nedohodnou-li se rodiče v záležitosti pro dítě významné zejména se zřetelem k jeho zájmu (volba vzdělání, určení bydliště, nikoli běžné léčebné zákroky apod.), rozhodne na návrh rodiče soud, stejně tak rozhodne v případě, že jeden rodič vyloučí druhého z rozhodování o takové záležitosti dítěte. Předběžná úprava poměrů dítěte: § 924 o.z.: ocitne-li se dítě ve stavu nedostatku řádné péče (bez ohledu, je-li osoby, která má právo o dítě pečovat), anebo je-li narušen nebo vážně ohrožen život dítěte, jeho normální vývoj nebo jiný důležitý zájem -→ soud na nezbytně nutnou dobu předběžně upraví poměry dítěte Řízení se koná podle §§ 452 a násl. zákona č.292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních: - soud nařídí, aby dítě bylo umístěno ve vhodném prostředí, které v usnesení označí - předběžné opatření může soud nařídit jen na návrh orgánu sociálně-právní ochrany dětí, náležitosti návrhu na předběžné opatření upravuje § 454 odst.2 (mimo jiné musí obsahovat jméno nezletilého, jména , povolání a bydliště ostatních účastníků, vylíčení rozhodujících skutečností a jméno osoby, které má být dítě předáno do péče) - neobsahuje-li návrh všechny náležitosti a soud pro tyto vady nemůže rozhodnout, návrh odmítne - soud rozhoduje o návrhu na předběžné opatření bezodkladně, nejpozději však do 24 hodin od jeho podání - rozhodnutí, kterým soud návrhu vyhověl, je vykonatelné vydáním, jeho výrok je závazný pro každého, účastníkům se doručuje rozhodnutí až při jeho výkonu (nepřítomným se doručuje dodatečně společně s vyrozuměním o provedení jeho výkonu) - předběžné opatření trvá po dobu jednoho měsíce od jeho vykonatelnosti (3 měsíce v případě svěření dítěte do pěstounské péče na přechodnou dobu podle § 452 odst.2 věta druhá zákona 292/2013 Sb.), bylo-li ve věci samé zahájeno řízení, je možné předběžné opatření prodloužit vždy maximálně na dobu 1 měsíce s tím, že celková délka trvání předběžného opatření je nejvýše 6 měsíců od jeho vykonatelnosti (lze výjimečně prodloužit, nebylo-li možné z vážných důvodů a objektivních příčin 163


Občanské právo hmotné IV, B.45 Správa jmění nezletilého v dané době skončit důkazní řízení ve věci samé) - rodiče, orgán sociálně-právní ochrany dětí a opatrovník mohou podat kdykoliv návrh na zrušení předběžného opatření, soud je povinen o něm rozhodnout bezodkladně, nejpozději do 7 dnů (opakovaný návrh bez tvrzení nových důvodů může oprávněná osoba opakovat až po 14 dnech od právní moci rozhodnutí) - odvolání - soud prvního stupně může změnit sám usnesení o předběžném opatření, pokud odvolání v plném rozsahu vyhoví, jinak předloží věc odvolacímu soudu nejpozději do 15 dnů od podání odvolání, odvolací soud rozhodne do 7 dnů od předložení věci

Otázka B 45. Správa jmění nezletilého OZ §§ 896 – 905, 928 - 952

Obecně o jmění dítěte Jmění je souhrn majetku (vše, co osobě patří) a dluhů - § 496. Dítě může vykonávat svá majetková práva a povinnosti v míře přiměřené své rozumové a volní vyspělosti. V ostatních záležitostech za ně jednají zákonní zástupci. Do 1. 1. 2014 upravoval tuto problematiku zákon o rodině (§§ 37a – 37b). OZ přebírá, ale zároveň podrobněji konkretizuje starou úpravu.

Správa jmění rodiči (zákonnými zástupci) OZ §§ 896 - 905 Zákonnými zástupci dítěte jsou jeho rodiče - § 892 Rodiče mají povinnost pečovat o jmění dítěte s péčí řádného hospodáře, především bezpečně nakládat s peněžními prostředky, které nebudou bezprostředně zapotřebí k úhradě výdajů souvisejících s majetkem dítěte (např. neinvestovat je příliš rizikově). V případě porušení povinnosti při správě jmění mají rodiče solidární odpovědnost za škodu - § 896. § 897 - „Nedohodnou-li se rodiče o podstatných věcech při péči o jmění dítěte, rozhodne na návrh rodiče soud.” § 898/1 – „K právnímu jednání, které se týká existujícího i budoucího jmění dítěte nebo jednotlivé součásti tohoto jmění, potřebují rodiče souhlas soudu, ledaže se jedná o běžné záležitosti, nebo o záležitosti sice výjimečné, ale týkající se zanedbatelné majetkové hodnoty.” • Zákon dále demonstrativně vyjmenovává, o jaké případy jde (např. nabytí nemovitosti, zatížení majetku, nabytí daru velké hodnoty apod.) • Právní jednání rodiče bez potřebného souhlasu soudu je nicotné. § 899 – „Co rodiče získají použitím majetku dítěte, nabývá dítě.” • Zisk z majetku dítěte se použije primárně k výživě dítěte, teprve poté jej mohou použít rodiče k vlastní výživě, popř. sourozence, pokud žijí s dítětem v rodinné domácnosti - § 900/1 § 901/1 – „Povinnost a právo rodiče pečovat o jmění dítěte zaniká prohlášením úpadku na majetek rodiče. Není-li tu druhý rodič, který by mohl pečovat o jmění dítěte, soud jmenuje i bez návrhu opatrovníka pro správu jmění dítěte.” • Nová úprava, uplynutím 3 let od zrušení konkurzu může soud omezení zrušit. • Jakmile nabyde dítě plné svéprávnosti, odevzdají mu rodiče jmění. Pokud jim vznikly při správě náklady, mohou požadovat jejich náhradu - § 902 • Nově mohou rodiče požadovat při správě jmění přiměřenou odměnu, pokud je správa značně obtížná - § 903 § 904 – „Předání a převzetí jmění nemá vliv na odpovědnost rodičů za správu jmění dítěte.” • Pokud si rodiče při správě nepočínali jako řádní hospodáři, jsou za své jednání odpovědní, i když už jmění předali zletilému dítěti

Správa jmění poručníkem OZ §§ 928 – 942 § 928/1 – „Není-li tu žádný z rodičů, který má a vůči svému dítěti vykonává rodičovskou odpovědnost v plném rozsahu, soud jmenuje dítěti poručníka.” § 928/2 – „Poručník má vůči dítěti zásadně všechny povinnosti a práva jako rodič, ale nemá k dítěti vyživovací povinnost. S ohledem na osobu poručníka nebo poměry dítěte, jakož i s ohledem na to, z jakého důvodu rodiče nemají všechny povinnosti a práva, může být výjimečně okruh povinností a práv poručníka vymezen jinak.” • Do doby než je soudem jmenován poručník, vykonává poručenství veřejný poručník – OSPOD • Poručník je za výkon své funkce odpovědný soudu. § 941/1 – „Je-li poručníkem člověk, který o dítě osobně pečuje, a péče o jmění dítěte je značně obtížná, zejména pro rozsáhlost či rozmanitost majetkového souboru, může poručník navrhnout, aby soud jmenoval pro správu jmění dítěte opatrovníka; součástí návrhu je soupis jmění dítěte ke dni podání návrhu.” 164


Občanské právo hmotné IV, B.46 Zastoupení nezletilého Po skončení výkonu funkce poručníka, postoupí poručník soudu bez zbytečného odkladu (nejpozději do 6 měsíců) všechno, co měl z důvodu funkce u sebe a předloží závěrečnou zprávu a účet. Zemře-li poručník, učiní tak dědic, není-li jej, tak každý, kdo měl k těmto věcem přístup. - § 938 (Totéž platí i pro opatrovníka pro správu jmění)

Správa jmění opatrovníkem OZ §§ 943 – 947 § 943 – „Soud jmenuje dítěti opatrovníka, hrozí-li střet zájmů dítěte na straně jedné a jiné osoby na straně druhé (kolizní opatrovník), nehájí-li zákonný zástupce dostatečně zájmy dítěte, nebo je-li toho v zájmu dítěte zapotřebí z jiného důvodu, anebo stanoví-li tak zákon (např. dle § 941/1). Jmenovaný opatrovník má právo podat návrh na zahájení řízení vždy, je-li z hlediska zájmu dítěte zapotřebí, aby soud nebo jiný orgán veřejné moci v záležitosti dítěte rozhodl.”

Správa jmění opatrovníkem pro správu jmění OZ §§ 948 – 952 Jmenován soudem v případě, že by mohly být ohroženy zájmy dítěte - § 905/1 (Zejména případy střetu zájmů dítěte a rodiče.) § 949 - „Opatrovník pro správu jmění postupuje při výkonu své funkce s péčí řádného hospodáře a nesmí podstupovat nepřiměřená rizika.” § 950/1 – „Opatrovník pro správu jmění odpovídá za řádné plnění své funkce soudu a podléhá jeho stálému dozoru.” • Platí obdobně ustanovení o správě jmění rodiči. Opatrovník pro správu jmění navíc pravidelně předkládá soudu zprávy a účty za dobu, kterou soud stanoví (ne delší než 1 rok). • Opatrovník pro správu jmění má právo na úhradu nutných i potřebných nákladů, popř. na přiměřenou odměnu, pokud je správa jmění značně obtížná - § 951

Příslušnost soudu § 467/1 ZŘS – „Pro řízení je příslušný obecný (okresní) soud nezletilého dítěte.” § 467/2 ZŘS – „Není-li příslušný soud znám nebo nemůže-li včas zakročit, zakročí soud, v jehož obvodu se nezletilý zdržuje. Jakmile však je to možné, postoupí věc soudu příslušnému.”

Zdroje • Zákon č. 89/2012 Sb. občanský zákoník • Zákon 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních • Bělohlávek, A. J. a kol.: Nový občanský zákoník – srovnání dosavadní a nové občanskoprávní úpravy, Aleš Čeněk, 2012

Otázka B 46. Zastoupení nezletilého Svéprávnost nezletilého Dítě jako každá lidská bytost má právní osobnost již od svého narození (způsobilost být nositelem práv a povinností). Schopnost dítěte uvědomovat si svá práva a vykonávat je se však postupně vyvíjí. Z tohoto důvodu mají pouze částečnou svéprávnost (způsobilost pro sebe vlastním jednáním nabývat práva a zavazovat se k povinnostem). Rozsah svéprávnosti se přitom postupně rozvíjí s věkem a rozumovou a volní vyspělostí dítěte. Završena je nabytím plné svéprávnosti (typicky zletilostí). V situacích, kdy dítě (nezletilý) nemůže samostatně jednat pro nedostatek vlastní svéprávnosti, musí být pro realizaci daného právního jednání zastoupeno. Typicky jej zastupují rodiče jakožto zákonní zástupci. Nejde však o jediný možný druh zastoupení.

Zastoupení Obecná úprava § 436 a násl. Zástupcem je ten, kdo právně jedná za jinou osobu. Bez ohledu na účel zastoupení, jedná zástupce vždy: • • • •

za jinou osobu (tj. zastoupeného) jejím jménem na její účet a projevuje při tom svou vlastní vůli!

Pokud není z jednání osoby zřejmé, zda jedná jako zástupce ⇒ nevyvratitelná domněnka, že jedná sám za sebe (pro sebe, ve svém zájmu). 165


Občanské právo hmotné IV, B.47 Určování rodičovství (obecně) Střet zájmů (zástupce x zastoupený) řeší § 437. Zákon zná výjimky z této zásady - např. právě pro zastoupení nezletilého zákonnými zástupci - § 892 (viz níže). Zástupcem nemůže být osoba, která není dostatečně svéprávná (pro dané právní jednání). Zástupce je povinen jednat osobně, výjimečně se může nechat zastoupit substitutem - § 438. Zástupce pak odpovídá za řádný výběr takového substituta. Speciální úprava pro zastoupení nezletilého je § 894 (viz níže).

Zákonné zastoupení Rozlišujeme druhy zastoupení podle kauzy: smluvní (na základě dohody) a zákonné (vyplývá přímo ze zákona). Zák. zast. je upraveno v § 457 a násl. Sleduje ochranu zájmů zastoupeného a naplňování jeho práv. Zpravidla jde o jednání ve věcech majetkových, s výjimkou (§ 458)pořízení pro případ smrti (včetně odvolání takového jednání). Z osobních záležitostí je výslovně vyloučeno jednání zákonného zástupce ohledně vzniku a zániku manželství (resp. reg. partnerství) a výkonu rodičovských povinností a práv. Z povahy většiny osobnostních práv jsou ale zástupci omezeni i nad rámec tohoto ustanovení (např. výkon manželských osobnostních práv, statusová práva). Mohou ale jednat v záležitostech ochrany osobnostních práv. Z. zástupce zastoupenému nesmí odejmout věc zvláštní obliby (např. medvídek, bez kterého dítě nemůže usnout). Při střetu zájmů nebo i jeho hrozbě (!) - mezi zástupcem a zastoupeným, nebo i zastoupenými týmž zástupcem zástupce nemůže jednat a soud ustanoví tzv. kolizního opatrovníka - § 460. Zákonnému zástupci nenáleží odměna za zastoupení. To neplatí, pokud spravuje zastoupenému jmění - § 462.

Zákonné zastoupení nezletilého Ze všech případů zákonného zastoupení jsou pouze zákonní zástupci nezletilého standardně označováni jako „zákonní zástupci“! Konkrétně jde o rodiče, případně poručníka. Rodiče právně zastupují dítě v rámci rodičovské odpovědnosti (viz otázka B 39). Nikdo jiný vůči dítěti rodičovskou odpovědnost nemá! (ani poručník, ani opatrovník, ani pěstoun) Úprava systematicky v rámci pododdílu o rodičovské odpovědnosti (§ 865), konkrétně § 892 a násl. Zastupovat dítě v jednáních, ke kterým dítě není způsobilé, je jejich povinností - § 892. Z této povinnosti jsou vyloučeny „významné záležitosti“ - podle § 877 to jsou (demonstrativně) nikoli běžné zdravotní zákroky, určení místa bydliště a volba vzdělání nebo pracovního umístění dítěte. Rodiče zastupují dítě společně + vyvratitelná domněnka, že když jedná jen jeden z rodičů vůči třetí osobě v dobré víře, jedná se souhlasem druhého. Důvodem k vyloučení zastoupení rodičem (v souladu s § 460 - viz výše) je i střet zájmů mezi jeho dětmi navzájem - § 892. Když se rodiče nedohodnou, který dítě při právním jednání zastoupí, rozhodne o zastoupení soud na návrh rodiče - § 893. Rodiče mohou pro vyřízení záležitosti dítěte určit substituta (smlouvou o zastoupení) - „osobu s odbornými znalostmi/jinou vhodnou osobu“ + pak odpovídají za její řádný výběr (podle § 438 viz výše) - § 894/1. Právní jednání „otce“ (kde jedná jako zákonný zástupce), jehož otcovství bylo popřeno, zůstanou zachována - § 895 Zastoupení poručníkem: viz otázka B 43.

Jiné typy zastoupení nezletilého Dítě může uzavřít smlouvu o zastoupení - taková smlouva by ale neměla vliv na zákonné zastoupení rodiči. Pokud by se takovýto smluvní zástupce nemohl na něčem shodnout s rodiči, rozhodne namísto nich soud v souladu se zájmem dítěte - § 894/1,2. Zástupcem nezletilého je i opatrovník. Nejedná se ale o zákonné zastoupení!!! Právním důvodem zastoupení je v tomto případě také rozhodnutí soudu (kterým je jmenován). Lze to také dovodit z dikce zákona - § 457 a násl. (včetně nadpisu) hovoří o „zákonném zastoupení a opatrovnictví“. Podrobněji viz otázka B 43. Pěstounství: otázka B 42 —Zdroje: • Učebnice OPH 1 (Dvořák, Švestka, Zuklínová a kol.; 2013) • Aktuální problémy rodinněprávní regulace: rodičovství, výchova a výživa nezletilého (Šínová, Šmíd, Juráš a kol.; 2013) • Přednáška OPH IV 8. 4. 2014

Otázka B 47. Určování rodičovství (obecně) • První historicky doložený soud o určení rodičovství byl soud krále Šalamouna. • V římském právu platily dvě domněnky: „Matka je vždy jistá, otec nejistý“ a „Otcem dítěte je ten, kdo uzavřel s matkou sňatek.“ • Code de civil (1804) → k založení právního vztahu se vyžaduje volní akt (a to platí i o mateřství) → projevení vůle „já jsem matka” (pátrání po otci je zakázáno) • ABGB (1811) → přirozenoprávní model (dítě má právo znát rodiče) 166


Občanské právo hmotné IV, B.48 Určování otcovství Rodičovství se dá chápat ve dvou rovinách: 1. jako poměr (vztah) mezi dítětem a jeho rodiči 2. jako stav osoby, který je charakteristický tím, že tato osoba je subjektem rodičovského vztahu k určitému dítěti Rodičovství se pak rozpadá na: • mateřství = vztah mezi dítětem a jeho matkou, respektive stav, kdy žena je subjektem rodičovského vztahu • otcovství = vztah mezi dítětem a jeho otcem, respektive vztah, kdy je muž subjektem rodičovského vztahu → o tomhle by neměla panovat nejistota, proto by k určení mělo dojít rychle a jasně

Pojmy (obecně) příbuzenství = § 771 → je to vztah osob, kdy: 1. jedna pochází od druhé (předkové – ascendenti a potomci – descendenti) → příbuzenství v přímé linii - linie může být sestupná (hledím k potomkům) a vzestupná (hledím k předkům) 2. jedna od druhé sice přímo nepochází, ale osoby mají společného předka = příbuzenství v pobočné linii příbuzenství = vztah osob založený na pokrevním poutu určují se stupně příbuzenství → počítá se dle počtu porodů, který zprostředkovává vztah mezi dotyčnými osobami (bratr a sestra = druhý stupeň pobočné linie) švagrovství v OZ • § 774 → vztah mezi jedním manželem a příbuzným druhého manžela není to ale vztah příbuzných k příbuzným druhého manžela • zanikne-li manželství smrtí jednoho z manželů, švagrovství tím nezaniká a contrario → zanikne-li manželství rozvodem → švagrovství zaniká!!! • vyvratitelná domněnka (§22,1 OZ), že sešvagřené osoby jsou osoby blízké

Tři roviny rodičovství • biologická → otázka, kdo jsou rodiče dítěte podle biologických zákonitostí reprodukce lidského rodu • sociální → určujeme, který muž/která žena hrají vůči dítěti sociální roli rodičů → vychovávají dítě, trvale o ně pečují jako o vlastní (bez ohledu na biologickou rovinu) • právní → kterou ženu/kterého muže určuje jako rodiče právní norma → který konkrétní muž/žena jsou nositeli povinností a práv, které právní řád s právním rodičovstvím spojuje • (případně psychologická → ten, kdo se ve své mysli cítí být rodičem - my ji zařazujeme do roviny sociální (psychologická se objevuje v angloamerické právní kultuře) Biologická a sociální rovina se vždy nemusí překrývat. Právo bere za svou rovinu biologickou, ale existují výjimky, např. osvojení, které vychází ze sociální roviny (mělo by se zde vytvořit sociální pouto)

Metody zjišťování rodičovství z biologické stránky 1. gynekologie → ve které části těhotenství se dítě narodilo 2. sexuologie → zda jsou vyšetřované osoby vůbec plodné 3. hematologie → krevní zkoušky → starší metoda, fungovala dříve, než se dělaly analýzy DNA → závěr byl pouze pravděpodobnostní (ne zcela průkazná metoda) 4. lidská genetika → analýza podobnosti dědičných znaků • antropologická analýza → srovnávání vnějších znaků → srovnávání tvaru ušních boltců, struktura duhovky, … (historická metoda) • rozbor DNA → nová metoda, dnes už běžná (u nás první posudek v r. 1992) • dva výsledky: 1. otcovství je zcela vyloučené → pak není co řešit 2. otcovství vyloučit nelze → pokud tento závěr → nastupuje druhá fáze, kde se zjišťuje, na kolik je otcovství tohoto muže pravděpodobné • Hummelova stupnice: nad 99,75% = otcovství prakticky prokázané, ale → svět je malý a náhoda je blbec → otcem je jednovaječné dvojče (ty mají stejné DNA)

Zdroje NOZ, seminář PVP Právní ochrana dítěte 167


Občanské právo hmotné IV, B.48 Určování otcovství

Otázka B 48. Určování otcovství Úvod viz předchozí otázka.

Určování mateřství § 775 OZ „Matkou dítěte je žena, která jej porodila“ → jedná se o kogentní ustanovení (jedná se o právo osobního stavu dle § 1 odst. 2) • mateřství je založeno objektivní událostí porodu • s mateřstvím není možné disponovat → není možné se ho zříci (problémy typu utajené porody, surogační mateřství, Babyboxy)

Určování otcovství V zákoně o rodině tradičně 3 domněnky, v novém obč.zákoníku vice ( záleží podle počítání) Domněnky se chovají stejně, jako dědické skupiny → nejdřív se pokouším o první a když se to nepovede tak o druhou atd. 1. Narodí-li se dítě v manželství, nebo do 300 dnů po jeho zániku, anebo po té, co byl manžel matky prohlášen za nezvěstného,má se za to, že otcem je manžel matky ⇒ zápis do matriky má pouze deklaratorní charakter • jen do 300 dnů, co byl prohlášen za nezvěstného • pokud se to otci nelíbí → postupuje se podle ustanovení o popření (určení rodičovství do § 784, popření rodičovství § 775 an.) • § 777 → „gruppensex” → prohlášení 3 osob v řízení o rozvod před soudem 2. souhlasné prohlášení → § 779 → činí se před matrikou nebo před soudem • pokud matka trpí duševní poruchou nebo je její prohlášení spojeno s těžko překonatelnou překážkou = určení otcovství podle 2. domněnky NENÍ možné • na souhlasné prohlášení se použijí obecná ustanovení o právním jednání → neplatnosti se lze dovolat pouze ve lhůtě pro popření otcovství • ale → § 551 → o právní jednání nejde, chybí-li vůle = jde o zdánlivost, jenže zde se hovoří o neplatnosti 3. § 778 Umělé oplodnění → otcem je muž, který dal souhlas k oplodnění 4. § 783 → možnost navrhnout, aby otcovství určil soud (tuto možnost má matka, dítě i muž) • • • • •

rozhodná doba je soulož → 300 dní před porodem, 180/160 po souloži a před porodem ledaže jeho závažné okolnosti to vylučují → na obranu muže → zároveň popření a určení otcovství (DNA) důkaz opaku = já jsem souložil → domněnka říká, že jsem otcem, ale vylučuji své otcovství (jsem neplodný) protidůkazu → útočím na hypotézu → vylučuju nástup té hypotézy → zde: nesouložil jsem, protože jsem zde nebyl jakmile se rozsudek stane pravomocným → již nelze žádným způsobem popírat otcovství, protože se jedná o res iudicata

Popírání otcovství §785 a násl. • Manžel může popřít do 6 měsíců ode dne, kdy se dozvěděl o skutečnosti zakládající jeho pochybnost (nejpozději však do 6 let od narození dítěte) • Otcovství popírá vůči dítěti a matce (pokud oba nežijí, manžel toto právo nemá) • § 793: tam, kde je dnes soud, bylo dřív Nejvyšší státní zastupitelství + je zde dnes nová věta „Soud zpravidla současně pozastaví výkon rodičovské odpovědnosti.” (kvůli vyvážení dětí do zahraničí)

Ústavní soud • ÚS 987/07 → jestli je možné udělovat pořádkové pokuty, aby muž došel na vyšetření, snaha o to, že nikdo nemůže podávat důkazy proti sám sobě → ÚS řekl, že je možné pokuty udělovat, aby na vyšetření došel • PL. ÚS 15/09 → týká se popírání otcovství → vychází se z toho, že když někdo popírá otcovství druhou domněnkou (§ 790) tak věděl, co činí → do 6 měsíců ode dne, kdy se dozvěděl, že se jeho manželce narodilo dítě → ÚS řekl, že nelze po muži chtít, aby preventivně během prvních 6 měsíců dítěte se věnoval zjišťování, jestli je, nebo není dítě jeho → ÚS řekl, že počátek běhu lhůty nelze vázat na vědomost o narození, ale na vědomost o skutečnostech, které zakládají pochybnost o mém otcovství 168


Občanské právo hmotné IV, B.49 Výživné (obecné otázky)

Mezinárodní dokumenty čl. 7 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte = právo znát svůj genetický původ • otázka spojená s Babyboxy → nejde právo znát svůj genetický průvod absolutizovat čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základní svobod = ochrana rodinného práva • k tomuto se obrací otcové, kteří po x letech zjistí, že to dítě není jejich • často se pak směřuje k Evropskému soudu pro lidská práva: a) neshledal porušení čl. 8 v případech, kdy otec určený podle práva od narození dítěte věděl, že biologicky od něj nepochází (nebo měl o svém otcovství pochybnosti); Yildrim proti Rakousku, Rasmusssen proti Dánsku, Kňákal proti ČR b) shledal porušení čl. 8 v případech, kdy se otec o skutečnostech nasvědčujících tomu, že otcem není, dozvěděl až po uplynutí popěrné lhůty a neměl k dispozici účinný prostředek nápravy (Shofman proti Rusku, Mizzi proti Itálii, Paulík proti Slovensku)

Zdroje • NOZ • seminář • PVP Právní ochrana dítěte

Otázka B 49. Výživné (obecné otázky) • úprava • nově pouze v NOZ → od 1.1.2014 zrušen zákon č. 94/1963 Sb., o rodině • § 910 – 923 NOZ • převážně převzata úprava dle ZoR

Subjekty 1. povinný = osoba výživou povinná = plátce výživného 2. oprávněný = příjemce výživného

Výživné • = majetkový soubor věcí (a jiných právních penězi ohodnotitelných předmětů), který poskytuje jedna osoba druhé proto, aby ji vyživovala (uspokojovala její životní potřeby) • = plnění, které je povinna poskytovat jedna osoba druhé na základě rozhodnutí soudu / dohody na základě zákona • = pojmenování právního institutu vyživování

Obecně • vyživovací povinnost vs. právo na výživné • právní úprava jedné osobě vyživovací povinnost uloží a druhé právo na výživné dává • • • •

výživné lze přiznat jen jestliže není oprávněný se sám schopen živit právo na výživné se nepromlčuje (§ 613 NOZ) vyživovací povinnost je nepřevoditelná a právo na výživné nepostupitelné spotřebované výživné se nevrací (pozor, § 923 – to platí pouze pro nezl. dítě, kt. nenabylo svéprávnosti)

Druhy vyživovací povinnosti 1. mezi manžely (viz. ot. B 52) 2. mezi rozvedenými manžely (viz. ot. B 52) 3. mezi rodiči a dětmi (viz. ot. B 51) 4. mezi potomky a předky (§ 910, § 915 (2) NOZ) • potomci a předci mají vzájemnou vyživovací povinnost 169


Občanské právo hmotné IV, B.49 Výživné (obecné otázky) • • • • •

vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti předchází vyživovací povinnosti prarodičů a dalších předků vůči dítěti vzdálenější příbuzní mají vyživovací povinnost, jen nemohou-li ji plnit bližší příbuzní vyživovací povinnost potomků předchází vyživovací povinnosti předků dítě je povinno zajistit svým rodičům slušnou výživ dítě má právo podílet se na životní úrovni rodičů, což má přednost před hlediskem odůvodněných potřeb dítěte

5. výživné a úhradu některých nákladů neprovdané těhotné ženě nebo matce (§ 920 NOZ) • není-li matka dítěte provdána za otce dítěte, poskytne jí otec dítěte výživu po dobu 2 let od narození dítěte + jí přispěje v přiměřeném rozsahu na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem

Plnění výživného • úprava: § 921 NOZ • = předmět vyživovací povinnosti a práva na výživné • výživným se rozumí vše, co se poskytuje a přijímá za účelem zajištění potřeb oprávněné osoby • = potřeby hmotné povahy: strava, ošacení, bydlení, aj. • = potřeby duševní povahy: prvky kulturní, vzdělávací, sportovní, rekreační • výživné se plní v pravidelných dávkách • určení splatnosti dávek: 1. dle zákona = měsíc dopředu 2. rozhodnutím soudu (které je odlišné od zákonné úpravy) 3. dohodou osoby výživou povinné s osobou oprávněnou

Určení rozsahu výživného • → rozhodné skutečnosti § 913 NOZ • rozsah výživného není konkrétně stanoven, NOZ však stanoví pravidla, ke kterým má soud při určování rozsahu přihlédnout

Na straně oprávněného 1. odůvodněné potřeby a majetkové poměry oprávněného • → zkoumají se vždy konkrétně z hlediska pravděpodobného vývoje • zkoumání potřeb a míra odůvodněnosti – uvažujeme věk, zdraví, vlohy, schopnosti, majetkové poměry a výdělečné možnosti • odůvodněnost – snaha zachovat limity společenského průměrného standardu a sociální postavení povinného a oprávněného

Na straně povinného • posuzují se (zejména aktuální): 1. schopnost, možnosti a majetkové poměry povinného • soud dále zkoumá: 1. zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání/výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu 2. zda povinný nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika • subjektivní momenty (vzdělání, vlastnosti, stav jmění, věk, zdravotní stav) • objektivní momenty (místo a prostředí kde pracuje a žije) • soud dále přihlédne i k osobním poměrům: 1. zda povinný o oprávněného osobně pečuje a v jaké míře 2. zda povinný pečuje o rodinnou domácnost 170


Občanské právo hmotné IV, B.50 Výživné pro nezletilé dítě

Řízení ve věcech výživného • nově úprava v zákoně č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních → hlava V. řízení ve věcech rodinněprávních • např. pro řízení o výživném pro nezletilého dle §467 ZŘS místně příslušný OS nezletilého dítěte • u dalších druhů výživné řeší v rámci jiných řízení (např. rozvod manželství §371 ZŘS, místně příslušný je dle §373 ZŘS OS, kde měli manželé poslední společné bydliště)

Přiznání výživného • úprava: § 992-3 NOZ • výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení • výjimky: 1. u výživného pro děti i za dobu nejdéle 3 let zpět od dne zahájení soudního řízení 2. u výživného pro neprovdanou matku a úhrady nákladů spojených s těhotenstvím a porodem lze přiznat zpětně až 2 roky ode dne porodu. • změna poměrů = důvod ke změně dohody či rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti

Prameny • NOZ • http://obcanskyzakonik.justice.cz/rodinne-pravo/obecne/ • http://www.dama.cz/sex-a-vztahy/rodina-a-paragrafy-jake-dulezite-zmeny-nas-cekaji-od-roku-2014-23584

Otázka B 50. Výživné pro nezletilé dítě Úvodem (souvisí s otázkami týkajících se výživného) • práva a povinnosti ryze majetkové povahy • Nezletilé dítě - do 18 let (nezletilé je i když byla přiznána plná svéprávnost, nebo vstoupilo do manželství),způsobilé k právnímu jednání přiměřenému rozumové a volní vyspělosti jeho věku.

Vyživovací povinnost • je nejdůležitějším druhem rodičovské povinnosti, povinnost zajištění. Trvá zásadně po celou dobu existence vztahu mezi rodičem a dítětem, vzniká narozením dítěte. • Vyživovací povinnost – základem příbuzenský vztah • Vyživovací povinnost – nepřevoditelná, právo na výživné - nepostupitelné • Předmětem vyživovací povinnosti je plnění výživného • Předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost, přičemž povinnost rodičů vůči dětem má přednost před povinností ostatních předků vůči dítěti. Povinnost mohou plnit i vzdálenější příbužní (neplní-li bližší příbuzní). • Vyživovací povinnost není povinnost, kterou by založilo soudní rozhodnutí . • Životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

Výživné • povinnost opakovaného plnění sloužící ke splnění vyživovací povinnosti . Není-li povinnost plněna dobrovolně může být přikázána jednomu (oboum) z rodičů soudem, přičemž se stanoví minimální výše, v jaké má být tato povinnost plněna. • Výživné je především označením majetkového souboru (věcí a jiných právních předmětů, o nichž platí, že jsou penězi ocenitelné), který poskytuje jedna osoba druhé proto, aby ji vyživovala, tj. aby uspokojovala její životní potřeby. • (užší vymezení)Výživné je také plněním, které je povinna poskytovat jedna osoba osobě druhé, a to buď na základě rozhodnutí a podle rozhodnutí, podle pravidel jím stanovených, anebo na základě dohody, a v souladu s touto dohodou. • Je dlouhodobé, setrvalé a opakující se. Zpravidla se plní v penězích. 171


Občanské právo hmotné IV, B.51 Výživné mezi rodiči a dětmi • Rozhodnutí Cum clausula rebus sic stantibus – mohou být změněna nebo zrušena vždy, změníli se podstatně poměry bez zřetele na na stranu. • Právo na výživné se nepromlčuje, promlčují se pouze opětující plnění • Zákaz započtení povinného na výživné pro nezletilého • Výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen se sám živit. Plní se v pravidelných dávkách na měsíc dopředu (ledaže soud či dohoda stanoví jinak).Výživné pro děti lze přiznat i za dobu nejdéle tří let zpět od záhájení soudního řízení o přiznání výživného. • Nabytí zletilosti (či věku 26let) neznamená automatický zánik vyživovací povinnosti rodičů k němu. Jak již bylo napsáno výše, vyživovací povinnost trvá až do doby, kdy jsou potomci schopni se sami živit.Pokud ale dítě nabude schopnost živit se samo již před dosažením zletilosti, vyživovací povinnost rodičů zaniká (o tom musí na návrh povinného rodiče rozhodnout soud). § 912 Nezletilé dítě, které není plně svéprávné, má právo na výživné, i když má vlastní majetek, ale zisk z majetku spolu s příjmem z výdělečné činnosti nestačí k jeho výživě

Rozsah výživného § 913 (1) Pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvdněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. (2) Při hodnocení schopností a možnoští majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkové prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí, přihlédne popřípadě i k péči o rodinnou dománost.

Vícero povinných osob § 914 – Je-li více osob povinných, které mají vůči oprávněnému stejné postavení, odpovídá rozsah vyživovací povinnosti, každé z nich poměru jejich majetkových poměrů, schopností a možností k majetkovým poměůrům, schopnostem a možnostem ostatních.

Úprava výživného §919 Nežijí-li spolu rodiče nezletilého dítěte, které nenabylo plné svéprávnosti, a nedohodnou-li se o plnění vyživovací povinnosti k dítěti, nebo žijí-li rodiče takového dítěte spolu, ale jeden z nich vyživovací povinnost k dítěti neplní, postupuje soud podle § 915 až 918. To platí i v případě, že soud rozhoduje o péči o nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, pokud se rodiče nedohodnou o plnění vyživovací povinnosti k dítěti. • V případě nezletilých dětí rozhodne soud o výchově a výživě dítěte i bez návrhu – to znamená, že je-li např. rozvedeno manželství, ze kterého vzešly nezletilé děti, soud automaticky projedná i svěření dítěte do péče a stanoví výši výživného, aniž by jeden z rodičů musel podat návrh na určení svěření do péče a určení výše výživného. • Oproti tomu výživné (a jeho výši) zletilých potomků upravuje soud jen na návrh, a to návrh zletilého dítěte nebo jím zvoleného a zplnomocněného právního zástupce § 923 (1) Změní-li se poměry, může soud změnit dohodu a rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti. (2) Dojde-li ke zrušení nebo snížení výživného za minulou dobu pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, potřebované výživné se nevrací. Nevrací se ani dávka výživného, která na takové dítě byla splněna na měsíc dopředu, ale dítě před uplynutím měsíce zemřelo.

Otázka B 51. Výživné mezi rodiči a dětmi Úvodem: velká část obsažena v předchozích otázkách

Vyživovací povinnost Předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost, přičemž povinnost rodičů vůči dětem má přednost před povinností ostatních předků vůči dítěti.

Výživné povinnost opakovaného plnění sloužící ke splnění vyživovací povinnosti . Není-li povinnost plněna dobrovolně může být přikázána soudem, přičemž se stanoví minimální výše, v jaké má být tato povinnost plněna. 172


Občanské právo hmotné IV, B.52 Výživné mezi manžely a rozvedenými manžely Výživné lze přiznat, jestliže oprávnění není schopen se sám živit. Plní se v pravidelných dávkách na měsíc dopředu (ledaže soud či dohoda stanoví jinak).Výživné se přiznává jen ode dne zahájení soudního řízení, pro děti lze přiznat i za dobu nejdéle tří let zpět od záhájení soudního řízení o přiznání výživného.

Plnění vůči dětem • Oba rodiče mají vyživovací povinnost vůči svému dítěti a to bez ohledu na to, zda jim rodičovská zodpovědnost náleží. Povinnost je sice společná, není však shodná ani solidární • Manželský vztah rodičů není rozhodný • Vztah trvá od narození dítěte, příp. od právní moci rozhodnutí o osvojení • U více dětí je potřeba posoudit odůvdněné potřeby všech dětí (majetkové plnění může být rozdílené)

Plnění vůči rodičům • každé dítě zavázáno takovým dílem, jaký odpovídá poměru jeho schopností, možností a majetkových poměru ke schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům ostatních dětí. • Vyživovací povinnost vůči rodičům může být založena až dnem, kdy byla opdána žaloba o výživné. • Nezbytnost zajistit slušnou výživu – průměrný živnotní standard s přihlédnutím k obvyklému způsobu života oprávněných jako i k jejich věku a zdravotnímu stavu. § 915 (1) Životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. (2) Dítě je povinno zajistit svým rodičům slušnou výživu. § 916 Neprokáže-li v řízení o vyživovací povinnosti rodiče k dítěti nebo o vyživovací povinnosti jiného předka k nezletilému dítěti, které nenabylo plné svéprávnosti, osoba výživou povinná soudu řádně své příjmy předložením všech listin a dalších podkladů pro zhodnocení majetkových poměrů a neumožní soudu zjistit ani další skutečnosti potřebné pro rozhodnutí zpřístupněním údajů chráněných podle jiného právního předpisu, platí, že průměrný měsíční příjem této osoby činí pětadvacetinásobek částky životního minima jednotlivce podle jiného právního předpisu. § 917 Rozhoduje-li soud o vyživovací povinnosti rodiče k dítěti nebo o vyživovací povinnosti předka k nezletilému dítěti, které nenabylo plné svéprávnosti, a majetkové poměry osoby výživou povinné to připouštějí, lze za odůvodněné potřeby dítěte považovat i tvorbu úspor, nevylučují-li to okolnosti zvláštního případu; poskytnuté výživné přechází do vlastnictví dítěte. O správě takto poskytnutých částek platí obecná pravidla o jmění dítěte. § 918 V řízení o vyživovací povinnosti rodiče k dítěti může v případech hodných zvláštního zřetele soud uložit osobě výživou povinné, aby složila zálohu na výživné splatné v budoucnu; poskytnuté výživné přechází do vlastnictví dítěte postupně k jednotlivým dnům splatnosti výživného. Na složenou zálohu se hledí jako na majetek povinného. § 919 Nežijí-li spolu rodiče nezletilého dítěte, které nenabylo plné svéprávnosti, a nedohodnou-li se o plnění vyživovací povinnosti k dítěti, nebo žijí-li rodiče takového dítěte spolu, ale jeden z nich vyživovací povinnost k dítěti neplní, postupuje soud podle § 915 až 918. To platí i v případě, že soud rozhoduje o péči o nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti pokud se rodiče nedohodnou o plnění vyživovací povinnosti k dítěti.

Otázka B 52. Výživné mezi manžely a rozvedenými manžely • nová právní úprava přesněji vymezuje hlediska, k nimž má být v rámci dosavadního obecného a pro praxi často obtížně uchopitelného kritéria dobrých mravů přihlédnuto • rozvedenému manželovi by již nemělo hrozit riziko, že vůči němu i po velmi dlouhé době bude jeho bývalý partner žádat výživné • ruší se přednost vyživovací povinnost rozvedeného manžela

Výživné mezi manžely: • manželé mají rovné povinnosti a rovná práva (§687 odst. 1) • každý z manželů přispívá na potřeby života rodiny a rodinnou domácnost podle svých osobních a majetkových poměrů a to tak, aby životní úroveň všech členů rodiny byla srovnatelná (§690) • nemají-li manželé společnou domácnost, nezbavuje je to povinnosti vzájemné podpory a pomoci (§691 odst. 1) §697 Výživné mezi manžely 173


Občanské právo hmotné IV, B.52 Výživné mezi manžely a rozvedenými manžely (1) Manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Vyživovací povinnost mezi manžely předchází vyživovací povinnosti dítěte i rodičů. (2) Pro vyživovací povinnost mezi manžely jinak platí obecná ustanovení o výživném. • manželé mají vůči sobě vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který zajistí oběma stejnou životní úroveň • vyživovací povinnost mezi manžely předchází vyživovací povinnosti dítěte a rodičů (při nemožnosti plnění manžela nastupuje vyživovací povinnost potomků a poté předků) • vyživovací povinnost mezi manžely se řídí podle obecných ustanovení o výživném

Výživné mezi bývalými manžely (§760 - §763): §760 • manžel má právo na vyživovací povinnost druhého manžela ve chvíli, kdy není schopen sám sebe živit • tato jeho neschopnost musí mít původ v manželství nebo v souvislosti s ním • vyživovací povinnost vzniká v přiměřeném rozsahu, lze-li to spravedlivě požadovat, zejména s ohledem k věku a k zdravotnímu stavu povinného manžela v době rozvodu nebo skončení péče o společné dítě rozvedených manželů • soud při určení výživného a jeho výše přihlédne zejména k: délce manželství době uplynulé od rozvodu možnosti manžela najít přiměřené zaměstnání, přestože mu v tom nic nebrání neschopnosti uživit se z důvodu špatného hospodaření s vlastním majetkem podílení se na péči o domácnost za trvání manželství tomu, jestli se bývalý manžel nedopustil činu povahy trestného činu vůči bývalému manželovi nebo osobě mu blízké • obdobně závažnému důvodu

• • • • • •

• pro vyživovací povinnosti bývalých manželů se použijí obecná ustanovení o vyživovací povinnosti §761 • • • •

rozsah a způsob poskytování výživného se řídí dohodou manželů nebo rozvedených manželů nedojde-li k dohodě mezi rozvedenými manžely, může potřebný navrhnout soudu, aby o výživném rozhodl vyživovací povinnost je možno nahradit odbytným poskytnutím odbytného zaniká právo na výživné §762

• pakliže se manželé nebo rozvedení nedohodnou o výživném, může manžel, který rozvrat manželství nezapříčinil nebo s rozvodem nesouhlasil a kterému vznikla rozvodem závažná újma, navrhnout soudu, aby stanovil vyživovací povinnost i v takovém rozsahu, že budou mít bývalí manželé v zásadě stejnou životní úroveň • právo na výživné lze v takovém rozsahu požadovat pouze po dobu nezbytně nutnou, nejdéle však po dobu tří let od rozvodu • dopustil-li se bývalý manžel jednání, které naplňuje znaky domácího násilí, nemá právo na výživné, které zajistí v zásadě stejnou životní úroveň, i když by za normálních okolností splňoval podmínky §763 • uzavřením nového manželství zaniká oprávněnému právo na výživné (stejně při vstupu do registrovaného partnerství) • povinnost přispívat rozvedenému manželovi na výživu je dána nejdříve právní mocí rozhodnutí soudu o rozvodu manželství • v případě, že dojde ke změně okolností, které jsou rozhodující pro stanovení výživného, lze rozsudek na návrh povinného nebo oprávněného manžela změnit • řízení o výživném je možné zahájit pouze na návrh a výživné je možno přiznat jen ode dne podání žaloby • v případě, že povinný rozvedený manžel nemá na výživné, může rozvedený manžel uplatnit svůj nárok na výživné pouze proti svým dětem nebo svým předkům • vyživovací povinnost není nijak časově omezena a může tedy být úspěšně uplatňována i za dosti dlouhou dobu po rozvodu

174


Občanské právo hmotné IV

Recommend Documents