o změnách početnosti a rozšíření živočichů

o změnách početnosti a rozšíření

živočichů

Změn početnosti a rozšíření živočišných druhů si všímají nejen odborníci, ale i ochránci přírody a celá veřejn o st. Červené knihy ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů už mají svoje pevné místo v povědomí ochranářů i v l egislati vě . Už po něko lik let se plánují, financuj í i prováděj í reintrodukce různých druhů nebo se chrání například losi, kteří je ště před pár desítkami let u nás vůbec nebyli známi. Jak mizení, tak naopak objevení nebo zavádění nových druhů k nám vyvolává řadu otázek se zcela praktickým dosahem. Má cenu financo­ vat pokusy reintrodukce druhů , které u nás kdysi byly, ale vymizely a neví se, zda současné prostřed í jim ještě může vyhovovat? A co pak s bobrem, který maj itelům lesa kácí měkký luh, co s rysem, který velmi úspěšně tlumí stavy spárkaté z věře ? (A co s vlkem a medvědem , z nichž prvý by mohl podle ve­ řejného mínění ohrožovat Karkulce babičku a druhý sežrat začínajícímu sou­ kromému zemědělci jeden rok řípu a druhý rok klasy?). Pro ujasnění rů zných problémů, které se změnam i fauny souvisejí a dotýkají se přede vším ochrany přírody, požádala naše redakce někol ik odborníků . Redakce

r

~

Kreslil Jali Stekltk

Mufloll (Ovis Inusimon) je přz1dadem intro ­ du kovaného druhu, který se u nás až přl1iš úspěšně (díky myslivecké péči) naturalizo val ve volné přírodě. Fo fo: {'('Ir H {/c h lÍ,'ck

1

Změny v rozšíření a početnosti živočichů a ochrana přírody Karel Hudec

Malé zamyšlení nad argumenty

V roce 1948 vyšla kniha našeho snad dodnes n ejznámějšího zoologa profeso­ ra Julia Ko márka "Česká zvířena". V doslovu této knihy profesor Komárek napsal : " Musím ještě v závěru upozo rniti na jednu věc. Zvířena určitého kra­ je není n eproměnná, není také stejná co do množství, v jakém určitý druh zví­ řat vystupuje. Bylo již řečeno, že mnohá zvířata se k nám přis těho va la až v době historické buď sama nebo .byla človeKem vysazena. Sám přiše L nap ří­ klad vrabec domácí, človeK dovezl daňka a bažanta. V minulém století se teprve přistěhoval šváb, potkan a mol mo učný, člověk si dovezl muflona, on­ datru, duhového pstruha či javanskou kobylku. Mnohá zvířata opět zmizela z naší zvířeny, neKterá sama, j iná pilným přičiněním lidským. Sám zmizel orel, krkavec a mizí krysa, člověk se přičinilo celou listinu zvířat, která buď vyhubiL zceLa nebo je postupně vypuzuje svou kulturní prací. Tur, zubr, bobl; medvěd, vLk, rys a divoká kocKa byli vyvražděni, Lososu znemožiíují čeští inže­ nýři rodinný život, jasoně schytávají milovníci hmyzích sbírek a množství ptá­ ků je blízko definitivnímu odstěhování, protože nesnesou člo věkovu do těrnost a jeho zpL"tsob zužitkování přírody. V souboru naší zvířeny j eví se kromě toho i kolísání početné. Některé zvíře je v určitém období velmi hojné, jindy počne mizeti až na stav docela nepatrný. Známé je toto kolísání početního stavu na příklad u tetřívků, které zřejmě nesouvisí s podnebím, nýbrž s vegetačn ími proměnami našich lesů, což se děje v obdobích poměrně krátkých. Jinak se věc má s postupným mizením jeřábka a křepelky. Oba tito ptáci, velmi hojní jdtě v předminulém století, postupn ě ustupuj í z našich zemí chronickým, po­ zvolným tempem. U jiných zvířat vidíme zase přibýván í. Toto přibývání j e v mnoha případech v nové době působ eno kulturou lidskou, obzvláště tím, že lesy jsou nahrazovány poli, takže přibývá zvířat stepních nebo milujících ur­ čitou zemědělskou pLodinu. UvedL jsem řadu p říkLadů, sysla, skřivany, h rbáče osenního, zaviječe řepného ajiné. Také proměny ve vzhledu lesů, vyvolané le­ sním hospodařením, vedou k přibývání některých živočichů. Vypěstován ím smrkových lesů v pahorkatině a předhorách, založením stejnověkých a čistých lesů této dřeviny rozhojnila se neobyčejně mniška, podobně jako se .ll čistých jedlinách zhoubně rozmnožil obale č jedlový a v pasečném hospoda ­ ření v borovinách či v smrčinách našli ideální podmínky pro další množení klikorozi. " Asi by šlo opsat i zbytek tohoto doslovu, v němž profesor Komárek uvažuje nad příčinami a důsled ky popisovaných změn. Snad však jen poslední odsta­ vec: " Jisto jest, že živočišné společenstvo oživující naše země není útvar str­ nulý. Je dostatečně patrno, že se dějí neustálé proměny v tomto souboru tvont a to tempem Z hlediska sekulárního poměrně rychlým, jak vidíme na osudu zvíl eny české za poslední dva tisíce let. Jak mnoho živočišných druhit za tu dobu z našich zemí zmizelo a kolik nových, dříve neznámých tvonl tu přibylo! Obraz živočišstva není tedy jen pouhou poznávací pomůcko u pro milovníky přírody, nýbrž dává příležitost k hlubšímu pohledu na celé děn í p řírodní, kte­ ré nás obklopuje a j ehož jsme živou součástí, před kterou se tyto děje zajisté nezastaví. " Předmluva Komárkovy knihy je datován a červnem 1942. Profesor Komárek zemřel roku 1955, a byl proto svědkem jen počátku uplynulého p ů l století. Ta­ to léta při nesl a nejen mnoh o nových poznatků , ale i více mizejících nebo vy­ mizelých druhů na seznamu české i světové fauny, než kdykoliv předtím. Ob­ rovským experimentem v daném čas ovém úseku byly II nás rychlé a rozsáhlé krajinné změny, dovolující - větš in ou ovšem pouze p asivn ě - stanovit roli

2 - - - - - - - - -- -

--

třemi

Je zajímavé, že t e chn ičtí odborníci a nositelé politických f unkcí, zcela nezávisle jeden na druhém, uzavírají debaty s ekology, zelený­ mi, ochranáFi a podo bně pFekcižejícími lidmi pouhými třemi, neustále se opakujícími argu­ menty. PNzvuk se těm to trumfům dává konečný i bo­ horovný, ale jaksi úsměvně shovívavý, což odpovídci duševní převaze autorům vlastní. Pokud p řekcižející člověk absolvuje PÍce jed­ míní v kratším časovém úseku, stává se na ty­ to Iři stále nově vítězně objevované argumen­ ty ale rgick;vm. NeKdy vZllikci pocit, že by bylo jednodušší a úspornější, kdyby byla uzavřena n ějakci dohoda me:) oběma slranami: stačilo by říc i j en číslo nebo název dotyčného argu ­ mentu, asi jako když se hlásí pagdt. Nicmén ě asi stojí zato se nad těmito argumenty zamys­ lel, pokusit se j e vys větlit, zodpovědět a pří­ padn ě zformulovat krátkou odp o věd'. Ta by se pak v zájmu st ručnosti j ednání rovněž mo­ hla označi t číslem nebo zkratkou a vynášet jako kontra. Uvedené tri argumenty by bylo mo:né zkrá­ ceně vyjádřit ndzvy KrČíllllv .\YI/drom, Dar­ winská antitéze a Sněhurčin postulát. Rozvi­ nuty znějí n dsledovll ě: Krčíll ův syndrom. "Kdyby žili ekologové v době Jakuba Krčína, jižní Čechy by dodnes byly neobydlenou bažinou Uznávám, že ještě stcíle existují lidé, kleN by na jihoL"Ú­ kých blatech raději viděli mlhy než obrysy Temelína. Na druhé straně bych doporučova l uvažovat v rozměrech a znalostech konce Xx. a reálných perspektivách XXI. století, kdy ne­ existuje v přírodě pře bytek p Nrodll ích zdroj!i včetn ě vody a volné krajiny. Darwinská antitéze. "Vy pořád chcete, aby­ chom se vrátili na stromy Uznávám, že JSOll ne dosti reální lidé, kteří by se raději ve vý­ voji lidstva pone7wd vrátili. Na druhé straně by se asi meli jiní lidé ekonomicky zamyslet nad tím, co a kolik lze če rpat Z obnovitelných Cl zejména Ileobnovitelných přírodních zdro­ jů, aby se dostalo i na j ejich vno učata. Pokud se výrobou plastické televize a mahagonovým nábytkem vyčerpá vdkerý kyslík z at/llosfffly, měla by byt volba jasná. Obál'dm se však, že nebude: vždyt' p rávě tell můj přístroj Cl náby­ tek přece předs ta vuje zcela zanedbatelnou položku v celkové bilanci zemeKoule ! Sněhurčin p ostulát. .. Vám jde o ,,-'},tičky' brollčky Cl ptáčky, nám jde o lidi". Uznávám, že jsou lidé, kteří takto myslí. Znám ovšem i lidi, kterým jde více o co neHirlí a nejpří­ H .

H .

Dudek chocholatý (Up llpa epops) patří k ptákům, kteří z našeho území téměř vymi­ zely. Dllvody nejsou přesně známy, s1lad úbytek pastvi1l a s nimi spoje1lého hmyzu. Foto: Petr Macháček

lIlější

silnici, o co nejdraž,.fí projekt, o nej více

prostavěnéllO materiálu než o lidi. Čili zpra­

vidla se lze v každém konkrétním případě ptát - o které lidi vám jde ? Snad by ale byl /za místě i jeden zcela ekolo gický argument, a sice to, že lidé žijí ve stejném prostFcdí jako ky tičky, broučci a ptáčci a i když člo ve"k sne­ se víc než to hovado, j ak se kdysi říka lo, ne­ snese všechno. Zdá se, že společným jmenovatelem těc ht o argumentů j e dlouhý nos, na j ehož špičku ne­ ní dostatečně vidět. Vys větlovat však něco ::;novu a znovu lidem, kte ří něco n e chtějí sly­ šet, znamená následovat Sisyfova přík ladu. Takže by asi přece j en bylo vhodné vypsat soutěž na tři výstižné a krátké odpo vědi. Na společn ého jmenovatele by odp ověd' 1I10hla být velice st ručná, mohla by však být žalova­ telná. Karel lIudec

Dunajs~ý

program

12. a 13. září 1993 proběh l ve V íde ňském centru OSN mczinárodní meeting nevládních organizací (v mezinárodním slangu o značo­ vané zkratkou NGO) ze zemí, které se účast­ ní Programu pro životn í pros t řed í v povodí Dun aj e (The Danube River Basin E nviron­ ment Program). Setk ání navazovalo na NGO meeting v červnu 1992 v Brati s l avě . Ve Víd­ ni byly zastoupeny organizace z Rakouska, Bulharska, Chorvatska, Ně m eck a, Maďarska , Rumunska, Slovensk a, č eské organizace za­ stupovala nov ě vzniklá Unie pro řeku Mora­ vu, a mezinárodní organizace ( IUCN, Equi­ pe Cousteau, WWF, Greenway , Ecological Bricks) . . "Danube Program" j e mezi národní program Evropského s p o lečenství, jehož hlavním cí­ lem je zl epšit ži VOlní pro s tředí v povodí řeky ekologických faktorů ve změnách početno sti a rozšíření živočišných druhů. Dunaje a stav samotné řeky. Příprav a tohoto A uvažoval-li profesor Komárek o těchto změnách v dimenzích tisíciletých , programu byla zahájena po dohodě na setká­ ní vládních před stavitelů v Sofii v roce 1991, přes vědčujeme se denně, že tyto změn y dnes maj í dimenze desetileté nebo

první oficiální zasedání vedoucích před stavi­ i kratší. V důsledku toho naby la v téže době na významu i ochrana přírody,

telů programu (taskforces) prob ěh l o v Bruse­ ale musela pozměn i t systém svých východisek a práce.

lu v roce 1992. Prog ram byl odstartován Pro ujasnění celého procesu změn početnosti a rozšíření živočišných druhů 1.8.1992. Celému projektu předsedá taskfor­ bude patrně nejvhodnější vyjít ze základních učebnicových údajů a definic ce, který se schází ně ko li krát do roka. Opera­ a ilustrovat je na příkladech z naší fauny. Jak proces změn početnosti, tak tivně je program koordi nován a Qzen Koor­ změn rozšíření není totiž proces jednoduchý a ve všech případech stejně pod­

dinačním výborem (Program Coordination Unit - PCU), tento výbor vydává n ěkoli k rát míněný.

3

Od padesátých let mizí tetřívek obecný (Lyrurus tetrix) z celých oblastí, jako napří­ klad z Ceskomoravské vrchoviny. Podaří se jeho záchrana pomocí umělého odchovu? Foto: Antonín ROw

do roka kontrolní zprávy (Inception Report, Quarterly Report). V každé zemi, která se projektu účastní, působí národní koordinátor, jehož úkolem je zajišťovat běh programu na národní úrovni, koordinovat č innost jednotli­ vých ministerstev a dalších organizací, mimo jiné i nevládních. Roli tzv. "focal point", volně přeloženo styčné h o důstojníka pro po­ vodí řeky Moravy vykonává ing. Bedřic h z Povodí Moravy v Brně. V neděli odpoledne po souhrnném představe­ ní principů, na nichž "Dunajský program" funguje, proběh la di skuze, která sice na první pohled nepřinesla žádné konkrétní zá věry , pomohla však objasnit dost složité a neprů­ hledné pozadí celého programu. Ukázalo se, že situace jednotlivých NGO je velice rozdíl­ ná, počínaje na jedné s tran ě třeb a Green Ac­ lion ze Záhřebu v okupova né a vál č ící zemi, navíc absolutn ě bez j akýchkoli pro s t ředků, a konče organizacemi ze zemí zá padní Evro­ py s letitými zkušenostmi s prací v demokra­ tickém systému a se zn ač ným org aniz ač ním a rinančním zázemím. Jako nejd ůlež itěj ší se ale ukázalo to, že téměř všude (až na n ěkteré výjimky, jako je třeba Danube foru m v Ru­ munsku financované z REC) naprosto nefun­ guje spolupráce mezi oficiálními strukturami a NGO. Mám-li být kon k rétněj š í , použiji p ří ­ klad z České republiky. V souladu s harmo­ nogramem programu byla v prosinci 1992 zpracována národní zpráva (National Re­ view), která m ě la s ouhrnně zhodnotit stav č e ské č ás ti povodí Dunaje. Tato zpráva se dostala do rukou NGO teprve před n ěko lika týdny po velkém vymáhání. Ke zpracování této studie ani následných materiálů nebyl přizván nikdo z občan ských iniciati v ani dal­ ších odborných institucí mimo Povodí Mora­ vy a V OY. Ze zpra vodaj e vydávaného PCU se navíc v ůbec nedá zjistit, zda toto je defini­ tivní verze zprávy, nebo jen koncept či nepři­ j atý návrh. B ě hem roku 1993 byla zpracová­ Z měny fauny mohou být krátkodobé (denní, např. početný výskyt některé h o druhu hmyzu jen večer, sezonní, n apř. výskyt stěho vavých ptáků jen v létě) vána "pre-investment study" ( předin ve stiční studie) pro řeku Moravu, kterou koordinovali nebo dlouhodobé. Pouze tyto druhé jsou z hlediska ochrany přírody význam­ konzultanti z NS R. Jakoukoli spolupráci né. Projevují se trojí formou: s nevládním sektorem konzultanti odmítli. 1. Změny areálu:

Pondělní dopoledne bylo věnováno oficiál­ Znamen ají posun hranice ro zšíření. Druh buď obsadí nové území, nebo nao­

ním představitelům Dunaj ského programu. pak opustí území dříve osídlené. Rozšiřování areálu, expanze, může být na Setkání se zúčastn ili pan Kees Wijnen za našem území demonstrováno opjevením se a následným roz š ířením h rdličky PCU, pan Wolfgang Hein, rakousk ý národní zahradní, hýla rudého, racka bouřní h o. Opačný proces, zmenšování areálu či­ koordinátor, a pan Ingfried SchUtzmUller li regrese může být ukázána na příkl ad u vymizení mandelíka hajního, ťuh ýka s paní Sussane E. Frueh z UNDP (Uni ted Na­ rudo hlavého, menšího aj. Nutno říci, že jmenované příklady jsou skutečn ě tions Development Program). Pan Wijnen pouhým vzorkem z velkého poč tu případ ů, a to jen těch, které jsou známy. věnoval své vystoupení podrobněj ší mu před­

4

Wd3I1i1 Dll11Ů®~

stavení systému fungování programu , vysvět­ lil nám, jak dobře, jasně a systematicky je program koncipován. Pan Hein n ěkolikrát 2. Změny disperze v areálu:

Znamenají změnu rozsídlení uvnitř hranic areálu. Může k ní dojít například konstatoval, že je velmi rád, že tento pro­ gram existuje. Velmi zajímavé byly ale infor­ pro druh pozitivními nebo naopak negativními změnami prostředí nebo tím,

mace paní Sussane Frueh z UNDP, která že druh se adaptuje na dosud nevyužívaná prostředí. Příkladem u nás je čáp mluvila nejen o podpoře UNDP pro "Danube bílý, který mizí z vysušovaných nížin, a naproti tomu se rozšiřuje ve vyšších Program", ale i o dalších fondech a grantech polohách, kam teprve před nedávnem zač al pronikat.

UNDP, jejichž škála by se měla podstatn ě 3. Změny početnosti na dosud obsazených místech:

rozšířit, především pro malé nevládní organi­ Ty jsou dříve nebo později základem změn v rozšíření. U nás můžeme do této zace pracuj ící na programech komplexního, kaiegorie zahrnout větš inu ubývajících stálých druhů, jako např. sovu pále­ případně mezinárodního charakteru. Násle­ nou nebo sýčka, postupná likvidace jednotlivých hnízdišť postihuje např. po­ dující diskuse mezi zástupci NGO a oficiál­ pulace tetřívků nebo kolihy velké, jejíž hnízdiště přitom vznikla teprve ne­ ními představiteli programu nikterak nevybo­ dávno. Známy jsou i případy opačné, jako například u husy velké, kdy se čila z obvyklého schématu: na jedné stran ě cílené dotazy, a na druhé straně obecné od­ zvyšuje početno st párů na hnízdištích a druh se rozsídluje do okolí.

Podle č asovéh o prů běhu se dělí dlouhodobé změny na periodické, neperio­ po vědi odkazující tazatele j inam , na jedné st raně řad a konkrétních dokladů naprosté ne­ dické a nepravidelné . Pro každou z nich nalezneme v naší fauně opět příkla­ ochoty k jakékoli spolupráci a na druhé přc­ dy.

kvapení; vždyť spolupráce s NGO byla de­ Periodické změny znamenají opakování v různě dlouhých intervalech, kl arována již při samotném zahájení progra­ u menšíc h živočichů zpravidl a kratších. O periodických změnách početn o sti mu . Velmi věc ná byla kritika ze strany Equi­ lze najít úvahy a doklady přede vším v analýzách gradačních cyklů různých pe Cousteau, která zastupuje NGO v plénu živoči šnýc h škůdc ů nebo v kolísání početno s ti úlovků zvěře. Periodické kolí­

taskforces, zástu pci této organizace, v mate­ sání hranic areál ů rozšíření, tzv. oscilace hranic je málo patrná. U nás by snad riá lu, který byl na meetingu k dispozici, kon­ mohla sloužit jako příklad vlha pestrá, určitá období hnízdící a pak zase mi­ statovali několik základních vad celého pro­ gramu. Jako první napadali to, že problemati­ zející z jižní Moravy, která představuj e severozápadní hranici areálu .

ka životního p ro s tředí j e omezována jen na problematiku znečis tě ní vody, dále že celý systém "Danube Programu" je velmi pomalý a nerespektuje po třeby místních obyvatel. Nelze pominout ani to, že pe níze, vložené do programu ze Západu se vracej í p ře s nejrůz­ něj ší konzultanty, dodávky technologii atd. zpět na Západ. Znova konstatovali i fakt, že NGO jsou postaveny naprosto mimo hru. V pondělí odpoledne byly proj ednány a po­ sléze i pře d nesen y ofici álním předsta vitel ů m Dunaj ského programu společné zá věry NGO, které, budou-li ve spolupráci s taskforces a PCU realizovány, mohou pod s tatně přispět k lepší koordinaci a spolupráci s NGO. Do­ posud byly NGO ve skupině taskforces za­ stoupeny tře mi lidmi (po jednom zástupci z ruCN, WWF a Equipe Cousteau), tento po­ če t bude zvýšen na čtyři , a to v tomto slože­ ní: dva zástupci mezinárodních organizací Přitom

v

současné době obecně převládá

proces zmenšování areálu nad jeho

zvětšováním.

Bobr evropský - druh n ěkolikanásobll ě re­ introdukovallý v mnoha zemích Evropy. V posledních letech narůstá jeho populace i nás. Většin o u samo volně, migrací z Ra­ kouska, bez ohledu /la nijak se nelepšící čis­ totu našich toků. Foto Miroslav Sebela

5

Poslední jedinci dropa velkého (Otis tarda) žijí na malém území na Znojemsku. Deseti­ letí se jedná o ochraně této lokality, ale asi již zbytečně. Není totiž jisté, zda by pomohla

6

reintrodukce jedinců z maďarských popula­ cí, aniž by se podstatně zlepšily podmínky stanoviště.

Foto: Ján Chobot

Neperiodické změny vedou zpravidla k trvalému rozšíření, ale nemusí vždy být jasné, nejsou-Ii součástí periodické změny s tak dlouhodobou periodou, že ji nemůžeme zatím registrovat. Příkladem může být zvyšování početno sti druh ů , které se pak u nás usadily (racek bouřní, snad k nim patří i vlha ap.). Nepravidelné změny jsou zpravidla krátkodobé a spíše náhodného charakte­ ru. Typickým příkladem je občasné zahnízděn í skupin rybáků bahenních, omezené vždy na jedinou hnízdní sezónu. Základní význam mají poch opi telně příčiny změn. Ty jsou buď přirozeného rázu nebo jsou podmíněné lidskou činností (antropogenní změny), které v po­ slední době naprosto převažují. Přirozené příčiny jsou málo známy. Nejvíce se uvažuje o příčinách vyvola­ ných změnami klimatu, čas to v návaznosti na kolísání slunečního záření. I krátkodobé změn y teploty či srážek mohou hrát velkou roli, např. u bažanta se uvažuje o rozhodujícím vlivu chladného a deštivého začátku června na úmrtnost vyvedených kuřat. Málo se však v této souvislosti ví o vlivu změn celých biocenóz na jejich jednotlivé členy. Lidská činnost je většin ou patrnější. Někdy působí pří m o - snižuje p očetnost určitého druhu případně až do jeho vymizení z určitých míst nebo do úpl ného vyhubení, nebo naopak zvyšuje početnost druhu a jeho oblast rozšíření zvět­ šuje. Řadu příkladů pro obojí trend jmenoval profesor Komárek . . Příkl adem záměrného zásahu je introdukce něj akého druhu do míst jím do­ sud neobývaných nebo reintrodukce do míst, z nichž vymizel, nezáměrný proces je zavlečení. Velmi významné jsou změny početnosti a rozšíření vyvo­ lané čl ověkem nepřímo - přede vším v dů sledku antropogenních změn pro­ středí. Mechanismy působen í těchto změn jsou však zřejmé jen někdy, napří­ klad zřídí-li se na dropím hnízdišti místo obrovských lánů nízkých kultur jab­ loňový sad. V mnoha případech jsou souvislosti s ložitější. Jako příklad může posloužit tetřev. Příčiny jeho mizení jsou uv áděny paušál­ ně : změněný způsob ho spodaření v lesích, turistický ruch, zvýšený počet pre­ dátorů, nadměrný odstřel k ohoutů, nedostatek potravy (mravenč ích kukel) pro mláďata. Ukazují se však také mnohem konkrétnější vlivy se složitou sy­ nergií: např. koncentrace kyselých emisních zplodin v námraze na stromech a následná likvidace borůvčí (důležité potravní složky tetřevů) pod stromem. O statně i u procesu, který je důležitý v posledních desetiletích zejména v síd­ lištích, tzv. synantropizace, nemusí mít usazování a zvyšování početnosti jed­ notli vých druhů jednoduchý a vždy stejný důvod: mů že to být jak zvýšená ochrana (n apř . ve městě nelze dosti dobře vystřelovat hnízda poštolek) , tak zvýšená nabídka potravy zejména v odpadcích nebo příznivějš í mikroklima síd liště, nepoužívání pe sticidů a podobně. O becně je možné konstatovat, že přesné příčiny změn rozšíření a početno sti u živočich ů mohou být různé a většinou přesně nejsou známy, a to i u druh ů velice prozkoumaných. Například u známého mizení polní zvěře - koroptve, bažanta nebo zajíce - se opět paušálně konstatuje, že příčinou byly změny krajiny, podmíněné změnami v zeměděl ství (rozorání mezí a vytváření vel­ kých monokulturních honů ), mechanizace zemědělství (těžké mechanizmy a rychlý průběh polních prací, zejména sklizně), chemizace v zemědělství (strojená hnojiva, pesticidy). Jistě všechny tyto faktory na snížení početnosti zvěře působí. Jaký je však mechanismus jejich působení? Přes zvýšenou úmrtnost, omezení plodnosti, snížení úspěšnosti rozmnožování, vše přímo ne­ bo přes sníženou nebo nevyužitelnou nabídku potravy? Atd. Je jen velmi ob­ tížné bez znalosti příčin ubývání vytvořit účinn ou strategii ochrany. Zachová­ ním rybníků můžeme samozřejmě zajistit biotopy pro vodní ptáky. Proč však v posledních deseti letech stavy dříve běžn ých druhů tak pronikavě klesly? Opět můžeme mluvit o melioracích, znečišťování a nadměrné eutrofizaci vod, budeme se však opě t pohybovat v obecné rovině. Nicméně tato snad příliš pesimistická slova nemají vést k rezignaci na ochranu přírody způsoby zjev­ nými, osvědčenými nebo majícími naději na úspěch. Spíše by mohly vést k úvaze nad nutností a zaměřením výzkumu, pokoušejícího se přírodu za­ chránit.

,p=

Kreslil Jali SteklO.

(WWF a IUCN , Equipe Cousteau vzhledem ke změně svého sídla nebude v tomto progra­ mu dále p ůsobit) a dva zástu pci národních organizací ze zemí východní Evropy. Záro­ veň bude vytvoře n operativní pracovní výbor bez stálého sídla, který bude mít dva č l en y a který bude zaji šťovat koordinaci s PCU a toky informací oběm a směry. Zástupci NGO se budou scházet něko likrát do roka, příští meeting bude v listopadu tohoto roku a budou na něm jmenováni konkrétní lidé, kteří budou působ it v pracovním výboru a mezi "taskfo rces". Na tento meeting navazoval společný č esko­ slovenský pracovní seminář, kde oficální úč astníci Dunaj ského programu v České i Slovenské republice ( v České republice jde o Povodí Moravy a Výzkumný ústav vodo­ hospodářský v Brně) představili zástupcům NGO a obcí svou práci v rámci tohoto pro­ gramu a kromě toho zde měly NGO z Č R a SR příleži to st domluvit se na koordinaci spolupráce s NGO na mezinárodní úrovni a společné strategii vů či oficiálním představi­ telům program!!. Seminář uspořádal y 12. a 13. listopadu na Mikulčině vrchu v Bílých Karpatech Unie pro řek u Moravu (se sídlem v domě Českého svazu ochráncú přírody v Brně, Panská 9) a Slovenská riečna únia. Ještě před zahájením semináře se konala val­ ná hromada Unie pro řeku Moravu. Její po­ slání a stanovy otiskneme v příštím čísle . J ana Hajduchová

7

Zamyšlení nad reintrodukcÍ Zdeněk

Veselovský

Dvacáté století, zejména jeho druhou polovinu, můžeme charakterizovat ne­ jen vynikajícími vědeckými a technickými výsledky, ale zároveň jako období, ve kterém činnost člověka změnila tvář naší planety výrazněji, než všechny známé případy vulkanické činnosti. Nemělo by smyslu vypočítávat lavinovité zvětšování počtu lidí na naší Zemi, soustavné ničení mnoha biomů, skleníko­ vý efekt a další. To všechno před nás staví mnoho závažných problémů. Vět­ šině lidí bohužel není zcela jasná jejich závažnost a nechápe dosah radikálně podřezávané větve, na které visí další existence lidstva. K pochopení této problematiky podle mého názoru nepomohou ani emocionální přístupy k ochraně zvířat na Západě, koncentrující se na obléhání zoologických zahrad a prosazování tzv. práv zvířat. Tato hnutí se nyní pře sunují do bývalých tota­ litních zemí. Není sporu o tom, že moderní člověk díky své namyšlenosti do­ slova pošlapal nepsaný kontrakt mezi člověkem a živočichy, a i naši současní zákonodárci dokonce považují zvířata za věc. Na druhé straně však dobrému pozorovateli musí být jasné, že člověk má vrozenou potřebu styku s přírodou. To dosvědčuje jednak každodenní úprk obyvatel měst do chatových oblastí, chov psů a koček, ale i akvarijních a terarijních zvířat, ptáků, morčat, ale i pum, lvů a medvědů u bohatých snobů. Podle mého názoru je celá etická, ale i estetická výchova pevně spjata s přírodou; dnešní sídliště rozhodně děti v obou směrech nemohou pozitivně ovlivnit. Je to jev celosvětový a touha mít doma něco živého doma se kuriózně stala v ochraně světového genofon­ du jedním z nejvážnějších nebezpečí. Obchodníci se zvířecími mazlíčky totiž dovážejí ročně milióny malých savců, ptáků, plazů i akvarijních ryb z rozvo­ jových zemí. Dosvědčují to zejména statistiky z USA a západní Evropy, kde si tento problém začali prvně uvědomovat. Toto drancování přírody se však týká i rostlin, zejména kaktus ů a orchidejí. Podle těc hto statistik se zoologické a botanické zahrady podílejí na přímém dovozu z původní vlasti jen 0,2 %. Většina v zoologických zahradách chova­ ných zvířat se tam totiž narodila. Nejsem rozhodně nekritický, abych prohlá­ sil, že s chovem zvířat v zoo je zdaleka všechno v pořádku. Moderní zoolo­ gické zahrady se musí zbavit mnoha zbytků a omylů ze své menažeriové mi­ nulosti. K ní patří například touha ukazovat co největší počet co nej atraktiv­ n ěj š ích zvířat a malá snaha demonstrovat chování a biologii zvířat v přiroze­ ných sociálních skupinách a hlavně v adekvátním prostředí. V rozporu s mí­ něním nepřátel zoo netkví nevhodnost ubikace ve velikosti, ale v jejím zaří­ zení. Dobrý výběh mu sí nejen poskytnout vhodné životní podmínky, teplo, vlhkost, ale i takové obohacení prostoru, které nutí chovaná zvířata ke stálé­ mu zaměstnání a zabraňuje jejich nudě a vzn iku pohybových stereotypů. Z hlediska ochrany fauny sehrávají zoo i další významnou roli, protože před ­ stavují jedinou možnost moderního člověka, kde lze s mnoha zvířaty navázat kon takt. Cílem tohoto příspěvku je však posoudit význam zoologických za­ hrad a chovatelských zařízení pro přímou ochranu genofondu chovem zvířat v lidské péč i. Není sporu o tom, že bez zoologických zahrad a chovu v zajetí by již v přírodě neexistoval zubr, z valné části i bizon americký, jelen milu, ků ň Pře valského , kondor kalifornský. Ti všichni již byli člověkem v přírodě zcela vyhubeni. Zubři a v USA bizoni ze zoo byli s úspěchem vypuštěni zpět do volné přírody. V současné době již běží projekt reintrodukce koně Převal­ ského v Číně a připravuje se podobná akce v Mongolsku . V Číně je vysazen i jelen milu. V Anglii s úspěchem reintrodukovali z USA dovezené jestřáby, mnoho p roj ektů se týká umělé reprodukce a reintrodukce jeřábů a mnoha dal-

8

Dunajský program (dokončení)

V redakci Veroniky, která vznik Unie pro ře­ ku Moravu spoluiniciovala a poskytuje pro její činnost prostory a administrativní kapaci­ tu, j sou pro zájemce k dispozici tyto materiá­ ly: - Global Environmental Facility - Informati­ on Disclosure, Consultation with Affccted Peoplcs and NGO Participation, United Na­ tions Development Programmc, 29.9.1993 - Presentation of NGOs Participation in the Danube Environmental Programme, Equipe Cousteau, 20.10.1993 - Envi ronmentální program pro povodí Du­ naje, Národ přehled Dunaje, 12.1992 - Final Stagcl Report, Morava, Nitra, Yagz­ va and Cris-Koros River Basins, World Bank commissioned, September 1993 - INCEPTION REPORT , Inspekč ní zpráva, vydána PCU v červnu 1993 - QUARTERL Y REPORT N° 2, 3, 4, čtvrt­ letní zpráva, vydána PCU v srpnu 1993 - EQUIPE COUSTEAU' S EXPERTENCE IN THE ENVIRONMENTAL PROGRAM FOR THE DANUBE RIVER BASIN, Zku­ šenosti Equipe Cousteau v Programu pro ži­ votní prostředí v povodí řeky Dunaje, vydáno Eq. Cousteau, Víde ň, 12. - 13. 9.1993 - THE DANUBE.. . FOR WHOM AND FOR WHAT? Dunaj ... pro koho a pro co?, vydá­ no Equipe Cousteau, 1993 - Diagnostic Pre-Invcstment Studies - Bulga­ ria, Rumania and Ukraine Draft Summary Record, Rcview Workshop, Bucharest, 23.6.1993 - Pre-Investment Studies - Slovak Republic, Hungary, Czech Republic, Rumania and Ukraine Revicw Workshop, Vienna, 18.3.1993 - Perspectivcs for thc Danube Programme from an NGO point of view, A summary and discussion paper by Alexander Zinke and Martin Kaspar, ,Vicnna UNDP NGO Consultation, 13.9. 1993 - The NGO Danube Forum. Public Participa­ tion in the Management of thc Danube Ríver Basin, 28.3.1993 - seznam účastníků a program meetingu

E.I.A. ­ půl druhého

ších

ptáků.

Ozdobná americká kachnička karolinská, která byla

zač átkem

20.

stoieU v USA tém ěř vyhubena, se zachovala ve svém původním areálu dovo­

zem 2 579 ptáků z evropských zoologických zahrad. Podobný úspěch zazn a­ menalo i posílení populace labutě trubače na Aljašce a některých dalších ka­ chen a hus na Novém Zél andě a v Americe. V současné době se provádí re­ introdukce kachny pralesní v Asamu a kachnice bělohlavé v Maďarsku , kde se původně i vyskytovala. Jedná se o ptáky vychované specializovanou zoo ve Slimbridge. Tato nejnovější chovná stanice vrubozobých ptáků se prosla­ vila i záchranou bernešky havajské, která byla ve své domovině téměř vyhu­ bena. Soustavným chovem těchto hus se podařilo zvýšit jejich počet na více než 1 500 kusů, takže mohl a být větší část převezena zpět do rezervaci na Ha­ vaji. Byla to však přes veškerou podporu akce dosti nákladná. Výdaje na jed­ nu vysazenou husu přesáhly 25 liber a k tomu je nutno připočítat další částky související s údržbou ci výstavbou nutných zařízení. Přesto ani dnes nelze říci, že je na Havaji existence tohoto druhu plně zaj i štěna. Havajské souostroví se dnes změn i lo ve významnou lodní křižo vatku a z tanků na pitnou vodu zá­ mořských lodí se p odařilo importovat i komáry nakažené ptačími neštovice­ mi a malárií, které způ sobuj í velmi citelné ztráty. Dal ší potíž pl yne z genetic­ kého vybavení vysazených ptáků. Mezi ptáky se totiž vyskytla mutace, která má velm i nedokonale vyvinuto prachové peří , což zejména u housat ve vyš­ ších horských polohách n eumožň uje ú spěšně přečkat nízké tep loty. Tento dnes již klasický případ ozřejmil, že reintrodukce není zdaleka tak snadnou záležitostí, j ak se dlouho lidé domnívali. Ukázalo se totiž, že skutečně jen málo zvířat není ohroženo příbuzenskou plemenitbou - inbrídingem. Výjim­ kou je třeba křeček zlatý. I dnešních více než 1 000 koní Převalského pochází z 9 v přírodě odchycených zvířat. U drtivé většiny savců i ptákú vyžaduje tr­ valé zachování heterozygotnosti populace minimálně 500 kusů. Tento závaž­ ný poznatek genetiky populací si vynutil naprosto rozdílnou strategii chovu vzácných zvířat, který musí počítat se čtyřmi určující mi faktory pro záchranu chovného materiálu: efekt zakladatele, genetický posun, selekce a inbríding.

roku poté

Osmnáct měsíců, což je přibližně doba plat­ nosti zákona č.244/1992 Sb. o hodnocení vl i­ vů na ži votní prost ředí (pl atí od 1.7.1992), už přineslo dost praktických pozn at ků umožňu­ jících odkrýt sl abiny tohoto záko na a ocenit i jeho přednosti. Hned na zač átku lze konsta­ tovat, že tě ch ned o st atků je řad a a díky jim není zákon tím. čí m by být mčl. Naopak nej­ větší předno s tí zákona je z řejmě fakt, že vů­ bec existuje. Jen pro o s věžení pam ě ti připomínám. co vlastně zákon upravuj e. Jak už z jeho názvu vyplývá, zabý vá se hodnocením možných vli vů na kva litu životního pro střed í, a to buď u vybraných staveb, čin nos t í a technologií nebo rozvojo vých koncepcí schvalo vaných na úrovni ústřed níc h orgánů , a také u vybra­ ných výrob ků. Zabý vat se zde budu té m ěř výhradn ě prvn ě j menov anou for mou , tedy posuzováním staveb , či nností a technologií. Dále je nezbytné zopakov at, že se nejedná o správní řízení. Na konci proces u tedy nen í žádné rozhodnutí. Jde o proces, který takové­ mu sprá vní mu říz ení předchází a jeho smys­ le m je usn adnit správnímu orgánu, který bu­ de o pří slušné akci rozh odovat, jeho orientaci právč v otázce možných stře tů se zájmy ochrany životního pro s tředí. Při rozboru celého procesu narazíme hned v úvodním paragrafu zá kona. Te n totiž hovo­ ří o předm ětu posuzovállí a odkazuje přitom na přílohy č.I a 2. Již při prvním č ten í t ěc hto příl oh, které obsahují v ý čet č inn o stí podléha­ jících posuzování, nás napadne: je zde vy­ jmenováno opravdu všechno, co by z hl edis­ ka zdravého lids kého ro zumu m ělo bý t posu­ zováno ? A není-li, má příslušný orgán pře s to šanci hodnocení podle tohoto zákona poža ­ dovat? Odpov ěď na první otázku podle mn e zní "ne", na druhou otázku "nemá". I kdy ž ta druhá odpověď je di skutabil ní a n ěkteří za­ svěcení by možná dokázali, že jisté šance tu jsou. Jakýkoliv ko nečný vý če t pojmů poc hop i tel n ě vždy přin áš í nebe zpečí. že se na n ěco zapo­ mene. V tomto př ípadě to platí dvoj násob. Ze své praxe mohu uvés t hned několi k p říkladú. Obrátili se na nás (tj . na územní odbor MŽP

telva bahenní - v Evropě probl1wjí /la více místech p okusy s umělým odchovem tohoto ohroženého druhu a s jeho reintrodukcí na vhodllé lokality. Foto Miroslav Sebela

9

Vysoký inbríding má na populace vážný dopad v tom, že zvířata se přestanou množit, zvýší se úmrtnost mláďat a dojde i k dalším nežádoucím z měnám . Člověk má bohužel díky svým domácím zvířatům snahu posuzovat vzhled zvířat podle určité normy. V Ev ropě se dlouho považoval za dobrého koně Převalského jen kůň bílým bři chem, bílým nosem, určitým počtem pruhů na nohách. Tmaví koně , nebo naopak světlí se postupně z chovu vyřazovali a to málem způsobilo zkázu celé populace. Právě genetická variabilita zaručuje další existenci určitého druhu alespoň na 100 let. Teprve studium kůží koní ulovených v přírodě ukázalo větši ně odborníků na nesmyslnost jakéhokoliv standardu . Dnešní počítačové programy zajišťují chov nepříbuzných zvířat, a moderní metody elektroforézy bílkovin či studium hybridizace DNK u jed­ , notlivých zvířat jsou zárukou jejich další existence. Bohužel se dosud nepo ­ daři lo použít méně nákladné metody udržování genetické variability, jakou by byly třeba uvažované banky spermií. Ukázalo se totiž, že na rozdíl od sko­ tu je umělá inseminace většiny savců téměř nemožná. Lepší výsledky byly dosaženy s přen osem zmrazených embryí. Z hlediska biologického však obě metody nepředstavují cesty, kterými by se měl vytvářet vhodný genetický zá­ klad pro reintrodukce. Kromě genofondu musíme dbát i na etologii zvířat a chovat je v při rozených skupinách jako v přírodě. Umělé odchovy ptáků a savců vedou v mnoha případech ke vtiš tění člověka jako partnera a taková zvířata nejsou vhodná k reintrodukci. U pták ů se ukázalo, že již mláďata ve hnízdě si vtisknou místo svého narozen í v souřadnic ích svého magnetického kompasu. Úspěch reintrodukce v určité m území proto vyžaduje, aby v něm zvířata vyrostla a již v malém věku se ho naučila znát. Další podminkou re­ introdukce je dostatečný trénink a učení zvířat - zvířata se před vypuštěn ím musí na přírodní podmínky adaptovat. Učení je zejména u šelem a lido opů velkým problémem. Člověk není schopen v zoo vychovaného tygra naučit lo­ vit a zabíjet kořist. Tygří matka to mláďata učí celé tři roky. Ještě dvě skutečnosti jsou pro reintrodukci nesmírně významné. Tou první, <;Iožitěi~í. je otázka. zda hude vůbec na naší Zemi místo, kam zvířata vysazo-

Kreslil Jan Steklík

v Brně) občané brněnského sídliště Kamenný vrch s peticí odmitající záměr výstavby hro­ !!ladných patrových garážÍ pod okny (a zčásti i nad okny) svých domů na ulici Oblé. Poža­ dovali také, aby byl záměr posouzen v proce­ su EJ.A. Ať však studujete s e bepečlivěji obě přílohy, hromadné garáže tam nenajdete. Při­ čemž jejich vliv na životní prostředí, zvlášť v oby tné zó n ě, asi nebude zanedbatelný. Jiný příklad. V poslední době jsme svědky takřka budovatelského nadšení distributorů pohonných hmot. Počet nových a rozestavě­ ných čerpacíc h stanic je povážlivý. A opět se nelze o nic opřit, tře b aže v některých přípa­ dech by by lo posouzení žádoucí, neh l edě na to, že i v eřejnost by urč i tě chtěla do těchto staveb hovořit. Stručně řečeno, vymezení předmětu posuzo­ vání je v současném zákoně provedeno dost nešťastně a ani oficiální výklady to nezachrá­ ní. Někdy to mohou dokonce komplikovat. K tomu ještě poslední příklad, mířící takříka­ jíc do vlastních řad. Jedním z dalších nešvarů charakterizujících dneš ní dobu je snaha mno­ ha investorů stavět spalovny odpadů. Nehle­ dě na celosvětový trend ubírající se poněkud jiným směrem , vynořuje se oprávněná obava o zachování rovnováhy mezi nabídkou a po­ ptávkou, tedy mezi množstvím vzn ikajících odpadů v té které oblasti a kapaci tou stávají­ cích i zamýšlených spaloven. Můžeme hádat třikrát, co udělá majitel spalovny, pokud ne­ bude vytíže n odpady z místních zdrojů. Tady očividně chybí rozumná ko ncepce. edávno jsme se setkali se zámerein jedné nejmenova-

Rys ostrovid (Lynx lynx) se šíří z Karpat na západ přirozenou migrací i reintrodukčním i pokilSY. Dovolí však myslivci svému konku­ rentovi v naší přírodě existovat? Foto: Antonín Řl1la

10

Kolpz'k bt1ý (Platalea lellcorodia), jeden ohrožených ptaUch druhů, II nás za({m stále mamě' hledá dalU domov. Foto Petr Macháček

Z

Střevlička

východní -

zavlečený společně se zá­

drtlh

z východní Asie do Evropy měmě introdukovanými

býložravými rybami (amur, tolstolobik). Foto Miroslav Sebela

vat. Ukázalo se to např. v projektu "tygr" v Indii. Podařil o se sice zvýšit po­ ale i max imální zvětšení rezervací není schopno plně zajistit jeho další existenci. Bojím se, že tyto velké šelmy budou v dalším století znát lidé jen ze zoologických zahrad. Konečně si musíme uvědomit i finanční náklady takových projektů. Pro příklad uvedu, že nákl ady jen na krmení jednoho ty­ gra sibiřského stojí denně 4,5 amerických dolarů, při nutném počtu 500 kusů je to de nně 2 250 USD, ročně 812 250 dolarů a lze si snadno vypočítat kolik bude stát zachování stejného na dalších 100 let. Jak řekl prof. Matthews při jedné z mezinárodnich konferencí o záchraně zvířat pře d vyhubením: "Hrát Stvořitele vyžaduje spousty času, ještě víc peněz a je to činno st nikdy nekon­ čící." Jistě primární záležitostí záchrany genofondu je záchrana vhodného ži­ votn ího prostředí. Bylo by však nesmyslné zahazovat i jiné způ soby záchra­ ny, přes jejich pracnost a samozřej mě i velká omezení, protože i nejmoderněj ­ ší zoo zdaleka nejsou schopny zajistit úspěšnou existenci více než 3 500 dru­ hů. Zničíme- l i však les, musíme být vděčni i za semena, a těmi zvířata chova­ ná v lidské péči do velké míry jsou. čet tygrů,

né firmy postavi t spalovnu komunálních a průmyslových odpadli u Boskovic. Projek­ tovaná kapacita spalovny je 1 440 t/rok. Fi r­ ma ve své studii uvádí , že nebezpečných od­ padů zde bude spalovat jen asi polovinu, tj. zhruba 700 tlrok. Podotýkám, že limit pro pos uzování stavby zařízení pro likvidaci ne­ b ezpečn ých o dp adů je 1000 tlrok. Po konzu l­ taci s okresním úřadem jsme usoudili, že spa­ lovna by v rámci E.I.A. posouzena být měla, jestliže je schopna likvidovat i nebezpečný odpad a jej í kapacita přesah uje zmíněný li ­ mit. V to mto smyslu jsme také zástupce fir­ my informovali. Jaké však bylo naše nemilé přek vapení , když jsme se dověděli, že krátce po náv štěvě u nás firma kontaktovala legisla­ tivní odbor MŽP v Praze a ten jí snad na po­ čk á ní vydal stano visko, že spalovna být po­ suzována nemusí. Zd ův odn ěno to bylo p rávě oním u váděným podlimitním množstvím ne­ bezpečných odpad ů. Dodržení tohoto objemu lze garantovat v podmínkách rozhodnu tí. Každý může sám zvážit, zda byl tento výklad správný a také zda j ím byl či nebyl popřen smysl záko na. Bude zajímavé sledovat, co učiní příslušný stavební úřad, neboť nešl o o závazný oficiální výklad, který mu sí být zveřejněn ve Věstníku MŽP. Bude-li se ně­ kdo dotazovat, zda náh odou nebyl po rušen zákon, mohlo by to být ještě zajímavé. Problém před mě tu posuzování úzce souvisí i s dalšími kroky procesu . Až dosud jsem po­ pisoval příp ady, kdy hodnocení provedeno nebylo a mělo být ( můj su bjektivní názor!), doc hází však i k případům, v nichž doku­ me ntace zpracována byla a přitom být nemu­ sela, neboť záměr nakonec celému procesu E.I.A. podroben nebyl. Je to d ůsledek nešťast n éh o spojení okamžiku J)známení zá měru a předlože ní dokumentace. Zákon totiž požaduje, aby kdokoliv, kdo má v úmys lu realizovat stavbu, činnost nebo

11

Perspektivy losa evropského v naší krajině Miloslav Homolka

V min ulých staletích č l ověk v civilizovaných zemích vy hubil řadu velkých d ruhů savci'1. Šelmy proto, že se jich bál, a navíc ohrožovaly jeho domácí zví­ řata . Kopytníky proto, že mu spásal i úrodu na polích a působil i škody v le­ sním hospodářstv í. Časem se však vztah č lověka k přírodě poněkud změnil. Uvědomi l si, že přírod a tu není jen pro uspokojování jeho potřeb . Tyto z měny v myšlení vedly k oc h ra n ě i "škodliv.ých " druhů . Některým dru hů m tím byl a dána možnost vrátit se do míst, kde byly již před staletími vyhubeny. Na Mo­ ravě se znovu objevil rys, o bčas se sem zatoulá medvěd nebo vlk. V roce 1957 se do Čech (po dlouhé d obě) vrátil dokonce i los! Proč se los objevil na našem území zro vna na konci 50. let? A jaká b udouc­ nost ho zde očekáv á ? To j sou otázky, které si kladou ochránci přírody, ale i lesníci, a v nepos l ed nHadě zaj ímá velikost losí populace také lovce. Los u nás nebyl u měle vysazen, jak se něk teří domnívají. K jeho návratu do­ šlo přirozenou migrací z území Polska. Proč se tak stal o až po 400 letech od jeho vyhubení v Čec h ách? Pod obně j ako jiné druhy zv ěře n eměl ani los v mi­ nulých stoletích místo v civilizované středn í Evropě. Druhou s vě to vou vál ku přežilo v severovýchodním Polsku pouze 18 j ed inc ů. Díky dů s ledn é och raně se stavy losa ve východní Evropě postupně zvyšovaly. Na konci 50. let osídlil los celé severovýchodní Polsko až po Varšavu, v jejíž blízkosti byl také reint­ rodukován. Jednotlivé kusy podnikaly dlouhé cesty na jih a západ. V té d obě se také u nás objevili první migran ti ( 1957). Postupně jich přibýv a l o, tak jak se zvyšovala početnost losa na severu a východě Evropy a jak se hranice are­ álu rozšíření losa posouvala směrem naj ih. V součas né d obě se los vyskytuje v lesnatých oblastech celého Polska. Ročně se zde uloví okolo 1300 ku s ů, celkový stav populace se odhaduje na 6000 je­ d in ců . Lov losa probíhá i ve vojvodstvích, která sousedí s naší republikou (Katowice, Jelenia GÓra) . Můžeme tedy říci , že areál souvislého rozšíření lo­ sa dosáh l našich severn íc h hranic. Tato sku tečn o st se od razila i ve statistic­ kých záznamech mysli veckého svazu, kde se od 1'. 1985 objevují p ravide l n ě

MAPKA ROZSÍŘENÍ LOSA E VROPSKÉHO

1 - území Polska osídlené losem do roku

1957 2 - LÍzemí Polska osídlené losem do roku 1989 3 - n ejčastější výskyt losa v Ceské rep1/blice 4 - oblast perspektivllí z hlediska trvalého I'ýskytu losa na česko -rak ou ském pomezí

Kreslila Hana Mitášová

První m igranti, kteří přišli lIa lÍzemí Cech, museli p řekon at vzdálenost větší Ilež 400 km. Foto autor technologii uvedenou v jedné z příl oh , tuto

skutečn ost ofi ciá l ně oznámil příslušné m u or­

gánu a své oznámení doložil zpracovanou

dokumentací o hodnocení v l ivů na životní

p rostředí. Stává se pak občas, že úsudek in­

vestora o nutnosti posouzení záměru byl

mylný nebo že příslušný orgán se rozhodne

záměr neposuzovat, pokud to ovšem zákon

a patřičné výklady připouštějí.

Nutnost oddělení fáze oznámení od okamži­

ku předložení dokumentace je zřejmá.

V tomto smyslu se také zpracovávají podkla­

dy k novele zákona. Nesouvisí s tím ovšem

jen starost o blaho investora, aby nemusel

Ibytečně utrácet peníze. Celá věc má další

praktické důsledky. Okamžik oznámení by se

měl stát procesem, v nčmž se předejde řadě

Lbytečných pozdějších komplikací.

Například už v této fázi by měla být informo­

vána veřejnost. Působilo by to psychologicky

lépe než současná praxe, kdy je zveřejňována

již hotová dokumentace.

Další dobrý důvod souvi í s osnovou hodno­

12

Kreslil Rostislav Posp(šil

hlášení o trvalém výskytu losa v některých pohran ičních okresech (Liberec, Trutnov, Náchod, Bruntál). Migrace losa s měřoval y přes naše území převážně od severu k jihu. Na ně­ kterých místech se los zdržel i několik měsíc ů , ale potom putoval dál. Zcela jiná situace nastala v jižních Čechách. Migranti, kteří se dostali na Třeboň­ sko, se zastavili a postupně se zde vytvořil základ nové populace. Po mladých losech, kteří přišli jako první, se objevily i losice, některé dokonce s mláďaty. A letos na j aře tomu bylo právě 20 let, co se na Příbrazském rašeliništi naro­ dil, poprvé po několika staletích, český los. Od tohoto data dochází v j ižních Čechách k jeho rozmnožování každý rok. Proč se los usadil právě na jihu Čech? Příčin bude asi několik. Předně je kra­ jina pro losa velmi příh odná. V létě tu nachází dostatek potravy, kterou tvoří především listí a větvičky různýc h druhů listnatých stromů a keřů, vlhkomil­ ná i vodní vegetace. V nepřístupných mokřinách okolo rybník ů i v blízkosti Lužnice a Nové řeky nachází dostatek úk rytů a klidných míst. Na podzim mokřiny opouští a stahuj e se na sušší stanoviště , především do borových lesů, kde přezimuj e . Jeho hlavní potravou se tu stávají letorosty borovice, osiky, krušiny a některých jiných dře vin. Prostředí na Třeboňsku je do značné míry podobné podmínkám, ve kterých los žije v severním Polsku nebo v Pobaltí. Relati vně řídké osídlení jižních Čech j istě přispělo k osídlení tohoto region u losem. Dalším závažným faktorem může být sporadický výskyt jelena na Třeboň sku. V prostředí, které je hustě osídleno jelenem, los v konkurenci s tímto druhem neobstojí a ustupuje. I to může být jednou z příčin, proč se los dosud neusadil v některé z horských nebo podhorských oblastí s vysokými stavy jelení zvěře . Určitou roli při vy tváření jihočeské populace moh ly hrát také drátěné zátarasy na hranicích, které bránily losovi v další migraci na j ih. Jaký efekt bude mít jejich odstran ění na vývoj početnosti losa, to se ukáže ča­ sem. Centrem rozšířen í losa se stala eMKO Třeboňsko . Odtud se však mladí jedin­ ci dostali dál a postu p ně zabydleli východní aj ižní část Jihočeskéh o kraje, od Jindřic ho va I-Iradce až po Lipenskou přehradu. Na tomto území se vyskyto­ valo před stržením hran ičních zátarasů přibližně 30-50 jedinců. Znamená to, že na jednoho losa připadl a plocha asi 50 km 2 • Přesto , že losi nej sou rozmís­ těni rovnoměrně , ale s ou střeďují se na nejvhodněj ší biotopy, nikde nedošlo k větší koncentraci zvěře, která by způsobila výrazné škody na lesních poros­ tech. Z míst, kde se los pravidelně rozmnožuje, odcházejí mladé kusy a hle­ dají si nová pří hodná stan o viště, kde se potom trvale usadí. Jaká je tedy perspektiva losa v naší krajině ? Los je největším pří siušníkem čel edi jelenovitých ( staří samci mohou mít hmotnost přes 500 kg). Ke svému životu potřebuj e rozlehlé plochy porostlé dřevin ami , jejichž letorosty tvoří nejdůležitěj ší součás t jeho potravy. Zároveň je to z víře vázané v letním obdo­ bí na mokři ny. Oblastí, které by los mohl perspektivně osídlit, je u nás více. Usadil se zatím pouze v jižních Čechách , kde nalezl prostředí nejlépe odpoví­ daj ící jeho potřebám. Další osud losa bude záviset na postoj i č lověka . Pokud nedojde k žádným umělým zásahllm do vývoje losí populace, mŮže se los stát trvalou součástí příslu šné krajiny. Tímto územím může být celá j ižní polovina bývalého jiho­ českého kraje. Navíc rakouští zoologové předp oklád ají, že se los může rozší­ řit i do pohraničních oblastí Waldviertlu a Mlihlviertlu, které považuj í za pří­ hodné . Jeho početnost by se tak mohla časem zvýšit až na několik set kusů , které by bylo možné i mys livecky obhospodařo vat. To je však otázka bu­

cení uvedenou v příloze č.3 zákona. Je zřej­ mé, že zdale ka ne vždy je nutné hodnotit na­ prosto všechno stejně důkladně a zpracová­ vat podrobně každý bod osnovy. Větší pozor­ nost by mě la být logicky z aměře na na hodno­ cení těch složek životního prostředí , které budou potenci álně více o vli vněny. Nestane-li se tak, bude dokumentace nepochybně napa­ dena, zvl ášť jde-li o věc vš eobecn ě sledova­ nou. Představme si, že se kriti ka tohoto druhu ob­ jeví ve fázi tzv. zvel~ejněl1í dokumentace . Po zákonem stanovených lhů tách obdrží přís l u š­ ný orgán ř adu při pomínek, že chybí to či ono. Co teď s tím ud ěl á? Ovšemže přip o m í n­ ky před á svému pos udkáři. Ten se j imi mus í zabývat a vyhodnotit ve svém posudku. Tím však není problém sprovozen zc sv ěta . Ča sto jsou žadavky na dop ln ěn í dokumentace op rávn ě né . Pos u dkář ze zákona mů že dopl­ něn í dokumentace požadovat a také tak činí. Ale pozor, zde jsme u jádra věci. Dejme to­ mu , že zpracovatel dokumentaci doplní, po­ s ud kář napíše posudek a přís l u š ný orgán mů ­ že svolat v eřejn é projednán í posud ku . Jenže se tu cosi z měn il o. Ta hodnocená dok umen­ tace mezitím nabyla j iné kvality. Ale tu no­ vou podobu ostatní ú častníci procesu neznají. Na veřej né m projednání se do v ědí, že těm a těm připo m í nk ám bylo vyhově n o, doku­ mentace dopln ěna a výsledkem je to a to. Myslíte, že to bude přítom n ý m stačit? Budou se celkem o práv n ěně cítit ochuzeni o infor­ mace. V některýc h příp adech to projde, v j i­ ných se dožaduj í, aby do pln ěná dokumentace byla znovu z v eřejn ě na, znovu při pomí n ková­ na. A čas běž í ... Do spě li jsme tak ke kvalitě dokumentace. Z dosavadních zkušeností mých i mých kole­ gů vyplývá velká nevyrovn anost. Ač mají všech ny op rá vně n é osoby přísl u šný certifikát získaný zkouškami, zdaleka to nezaruč uje vysokou úrove ň j ejich práce. Zatím je těch vskutku dobrých menšina. Po formální stránce je vě tšino u před epsaná osnova dodržena. A však obsah mnohdy sv ědčí o nepochopení smysl u celého zákona.

13

doucnosti. V současn é době by však měla přev ládnout snaha o zachování a podporu losa v nově osídlených prostorách a jeho přísná ochrana. Vyskytly se však již hlasy žádající redukci stavů losí zvěře kvů li škodám, které působí na lesních porostech. V této souvislosti nejsou obavy o osud losa a oh rožení jeho existence pouze teoretické. Přístupy k této problematice mohou být totiž rozmanité. Např. v býv alé NDR považovali migrující losy za cizí element ve své kraj ině, za škůdce lesního hospodářství a nemilosrdně jej likvidovali. Los májistě určitý vliv na porosty dřevin "plevelných" i hospodářských, pro­ tože mu slouží za potravu. Argumentovat však škodami, které působí několik desítek jedinců při popu lační hustotě I ks/50 km 2 , je přinejmenším směšné. Zv láště v porovnání se škodami, které v lesním hospodářst ví natropí 50 000 kusů jelení zvěře nebo 200 000 kus ů zvěře srnčí - autochtonní příslušníci naší fau ny. Ze šesti introdukovaných druhů kopytníků vzpomeňme jen 20000 ku­ sů muflon í zvěře vysazen ých v posledníc h letech na území převážné čás ti re­ publiky. Přitom dů leži tou součástí potravy všech těchto druh ů jsou letorosty listnatých i j e hličnatých dře vin . Los byl již zařazen mezi lovnou zvě ř. Zatím je celoročně hájený. Ale v sou­ časné , ne příliš přeh ledné době se mohou nalézt cesty, jak odstřel legalizovat, nemlu vě o lovu nelegálním. Proto by ústřední orgány ochrany přírody měly usilovat o vyjmutí losa ze sféry mysliveckého ho sp odaření (podobn ě jako se stalo nedávno v případě vydry) . Regionální ochranáři by se měli snažit dů ­ slednou kontrolou zabránit nelegálnímu lovu, popřípadě důrazně žádat po­ trestání za porušení jeho zákazu . V Červené knize ČSSR byl los oceněn na 50 000 Kčs . V posledních letech jsou v řadě zemí Evropy vynakládány značné částky na reintrodukc i velkých druhů savců i ptáků, které vymizely z kulturní krajiny v důsledku kořistnického přístupu člověka k přírodě. Los se do jižních Čech "reintrodukoval" sám, cestou přirozené migrace. Považujme to za s mířl ivé gesto přírody a za šanci k obnovení druhové rozmanitosti naší devastované kraj iny.

Často se setkáváme spíše s podrobným popi­

sem technologie než s rozborem, jaký bude její vliv na životní p rostředí. Přebohaté býva­ jí úvodní č ásti dokumentace popisující zá­ kl adní údaje o sta vb ě, parametry, použitou tech nologii. Tam se chodí do zb ytečný ch po­ drobností a čas to se proje ví, jakou má zpra­ covatel profes i. Kdy ž přijde na samotné zhodnocení vlivů, elán au tora slábne a v řadě bodů oč ivi d ně tápe. Závisí to samozřejm ě i na tom, zda celou dokumentaci zpracovává sám, či zda se v jednotlivých tématech obrací na pří slu š né odborníky. A ovšem není odbor­ ník j ako odborník. Nezřídka se také zapomí­ ná na tzv. shrnutí netechnického charakteru, což, přeloženo do češ ti n y, znamená st ruč ný výtah z dokum entace nepoužívaj ící pokud možno příli š odbo rných výra zů . Je tím pama­ továno na laickou veřejnost, která ne ní po­ vinna celé dokumentaci ro zumět. Vzhledem k to mu, že zpracovatelé posudků pocházejí z téhož okruhu osob jako auto ři dokumentací, jsou i zde rozdíly, i když ne tak markantní. Přec e jen jde o trochu Odlišný druh práce. Ni c méně logický před poklad, že dobrý zpracovatel dokumentace umí děl at i kvalitní posudky, se potvrzuj e. V úvodu jsem se zmínil, že jedním z d ůlež i­ tých úč a stn íků procesu je veřejno st. Uvedu jen několik zkušeností. Řada staveb obč any vůbec nezaj ímá a veřej ­ ná projednání se stávají sc hů zkou státních or­ gánů a zás tup ců obcí. Nebo se lidé účas tn í pas ivn ě, přijd ou si na proj ednání poslechnout o co jde, položí pár otázek a jsou spokojeni. V některý ch případech se veřejnos t naopak zapojuje velice vehementně. Do statečně zná­ má jsou projednávání spaloven Oslavany a Boršice. Bohužel tady bývá aktivita mnoh­ dy věci na škodu a rac ionální argu menty brzy vys třídají emoce. Na závě r n ěko lik slov o pos uzo ván í koncep­ cí. Tomu je věno vána dal ší část zákona, nes­ rovnatel ně stručněji pojatá. Podle ní je nutno posuzovat z hlediska možných vlivů na ži­ votní prostředí rozvojové ko ncepce schvalo­ vané na úrovni ústředních orgánů, např . kon­ cepce energetické , dopravní, ze mědělské apod. K nim jsou výslovně uvedeny ještě

Jak po 400 letecll přivítají nejmolllltnějš!11O kopytmKa z čeledi jelenovitých (stařf samci dosah ují až půl tuno vé hmot/lOsii) naši mys­ livci a lesníci, je stále otázkou. Foto autor

14

K probl em atice zdra votního výz namu sinic ových vod ních kv ětů vys k ytují­ CÍch se na vod ní nádrži K ní n ič k y

P roč kvete br ně n s k á pře h rad a ?

územní plány velkých územních celků a směrný vodohos podářský plán. Ta z m ín ěn á struč n ost nepochybně pramení z nejistoty t vu rců zákona, jak by ty ko ncepce vlastně měly být posuzovány. Když se nad tím zamyslíme, skutečně je obtížné najít ces­ tu, jak na to. Na druhé straně je zřej mé, že požadavek posouzení takových koncepcí je n amístě . Snad s výj imkou územních p l ánů. Tam by bylo vhodné za měři t se spíše na územně plánovací podklady . Myslím, že to je v s ou čas n é chvíli max imum, co lze z našeho pohledu o posuzování kon­ cepcí říci. V každém případě o něm lze pro­ hlásit totéž co posuzování staveb, č i n n ostí a technologií: je dobré, že zákon existuje. Ale jsme teprve na počátku.

Miroslav Rokos

Výstava "Pro č kvete brněn sk á přeh rad a?" se zapsala do pov ědomí veřejnosti zej ména díky popl achu týkajícího se možné přítomno s ti si­ nicových to xinů v pitné vodě. Magistrát m ě s ­ ta Brna si proto vyžádal posudek od doc. dr. B. Havlíka, DrSc., experta na pitnou vodu ze Státního zdravotního ústavu v Praze, který zde otiskujeme. ( V ážnějším zájemc ů m rádi z redakce zašleme seznam literatury - přev á ž­ ně ze sedmdesátých let, na niž se autor ve svých závěrech odkazuje). Ačkoli v se tedy sinicové toxiny vyskytují ve vodách určených k vodárenské ú p ravě jen v podprahových hod notách analyticky stěží prokazatelných, otázka škodlivých účinků vodních květů na lidský organ ismus je nato­ lik závažná, že si vyžádá do budoucna hlubší studiu m a spoluprác i o dborn í ků více profesí (14.10. 1993 byla ustanovena pracovní skupi­ na "Vodní květy sinic", jejímž koordin áto­ rem je ing. B. Maršálek, CSc. z BÚ AV ČR , Květná II, Brno).

B o ři v oj

Ha vlík

Toxicita vodních květů je známa již z konce minulého století, kdy v roce 1878 bylo po­ psáno uhynutí domácích zvířa t v Austrálii , napájených vodou s výskytem vodníc h řas druhu Nodularia spumigena. V dalších letech byly podobné případy úhy nu zvířat nebo ryb popsány z jižní Afriky, Ameriky, jednotli­ výc h stá tů Evropy či Asie (Japonsko). Mezi toxické organismy byly zahrnu ly jednotli vé druhy rodů Anabaena, Aphanizomenon, Coe­ lospha rium, Gloeotrichia, Lyngbya, Micro­ cystis, Nodularia, Nostoc, Prymnesium aj., převážně sinice. První zprávy z českých zemí jsou datovány z roku 1958. Byly popsány případy úhynu dobytka či ryb z nádrží v jižních Cechách či j ižní Moravě (Lednice). Podrobněji se zabý-

V posledních letech pokrývá hměnskoll na konci léta pravidelně hustý ze­ lený záklop. Srážkový deficit a vysoký red odběr vody dělají Z přettžené nádrže polovy­ • puštěnoll louži. Přitom jsme v roce 1993 přehradil

15

vá problematikou výskytu vodních květů u nás a jejich hygienickým významem Stěpá­ nek a Červenka. Nej více údajů bylo publikováno o toxinu, který byl izolován ze sinice Mycrocystis ae­ ruginosa. Jde o cyklický peptid, obsahující řadu aminokyselin v rů zném pom ě ru a konfi­ gu racL Experimentálně byla stanovena LDso či s tého toxinu pro laboratorní myš a intrap e~ ritoneální aplikaci na O, 466 mg/kg ži vé vá­ hy. Není však známo, jak je tento toxin stálý v přírodních podmínkách. Dlouhodobým sle­ dováním toxicity vodních květů u nás bylo zjištěno, že ne vždy a ne na každé lok alit ě je stejný druh sinice toxický. Ze zdravotního poškození populace šlo většinou o alergická postižení lidí, kteří se koupali v nádržích s výskytem vodního k větu. V ě tšina případů toxického působení produk­ tů vodních k větů na teplokrevné organismy je hlášena z tropi ckých nebo subtropický ch oblastí, nebo z oblastí, kde docház' k pravi­ delnému masovému rozvoji vodního květu (n ě kolikace ntimetro vý hustý povlak na povr­ chu m ělkých nádrží) a poměrně dlouhé obdo­ bí výskytu vodních kvě tů v roce. U popsa­ ných pří p adů šlo o požití neupravované vo­ dy, obsahující metabolické či rozkladné pro­ dukty uvedených druhů sinic či řas. V našich podmínkách je výskyt vodních k větů omezen na malé vodní plochy, výskyt je zaznamenán pouze po několi k dní v roce, a pokud jsou ty ­ to nád rže využívány jako zdroj pitné vody, je tato voda vždy upravovaná vodárenskou technologií. R ovněž hustota výskytu sinic je nesro vn a telně menší než u popsaných přípa­ dů z Afriky , Japonska, USA nebo bývalého S o v ět ské ho svazu. Účinností vodárenské úpravy na odstranění toxických produktů sinic a řas se zabývali např. Kiisvirta a Kirsti. Slo o výskyt vodních květů rodu M icrocystis v nádržích ve Finsku. Velmi efektivní byl účinek ozoni zace a po­ malá písková filtrace. Experti Svě to vé zdra­ votnické organizace doporučují jako jediný osvědčený ú č inn ý prostředek na odstran ěn í toxi nů z vodních k vě tů filtraci akti vním uhlím nebo ox idaci ozónem. Problémem pro pod robn ější hodnocení ú či nnosti od straň ov á ­ ní tox i n ů vodárenskými technologiemi j e vhodná a ci tlivá analytická metoda. Ta dosud ješ t ě neexistuje.

V roce 1993 má být publikováno nové vydá­

ní "Dop oručení Světové zdravotnické organi­

zace k jakosti pitné vody." V tomto D oporu­

16

čení

bude též kapitola věnovaná hodnocení ze sinic a řas. Z literárních údajů vy­ plývá, že existují tři typy zdraví škodlivých látek, produkovaných sinicemi a řasami. Jde o: 1) hepatotoxiny, které jsou produkovány si­ nicemi rodu Microcystis, Oscilatoria, Anaba­ ena a Nodularia 2) neurotoxiny, které produkují sinice rodu Anabaena, Oscilatoria, Nostoc, Cylindros­ permum a Aphanizomenon 3) li popolysacharidy. Pro hodnocení jakosti pitných vod však ne­ bude stanovena limitní koncentrace těchto to­ xických látek ani nebudou zahrnuty mezi ukazatele jakosti. Důvodem je sk utečno s t, že jednak neexistuje vhodná analytická metoda, jednak zdravotní význam těchto toxických látek je zatím malý, a tam, kde je pitná voda upravována vodárenskou technologií, přede­ vším aktivním uhlím nebo ozonizací, nej sou hlášeny případy zdravotního poškození ani v těchto případech, kdy dochází k pravidel­ nému dlouhodobému rozvoji toxických sinic ve zdrojích pitných vod. V pří pad ech, kdy došlo k hospitalizaci osob konzumujících pit­ nou vodu s metabolickými produkty druhu Microcystis aeruginosa šlo o metabolické po­ tíže a ne poškození jater. V žádném případě neby ly popsány kancerogenní ú č inky pro­ dukt ů vodních k větů. V našich podmínkách je proto hygienickými orgány doporu čováno: 1) nepoužívat j ako zdroj surové vody k úpra­ vě na vodu pitnou ty nádrže, kde pravidel ně dochází k maso vému výskytu vodních k větů či vegetač nímu zbarvení, 2) kde je to možné, používat u nádrží, kde je nebezpečí vzniku vodních k větů, preventivní způ s oby ochrany (použití fyzi kálních či che­ mických p rostředků, zabránění eutrofizace), 3) v do bě výskytu vodního květu vysadit vy­ užití nádrže k vodárenským účelům, 4) v případě nezbytnosti použít při výskytu vodních kv ětů vhodný algicidní prostředek . Ve větši n ě případů indikátory jakosti pitné vody uvedené v ČSN 75 7111 plně dos tačují hygienickému posouzení nezávadnosti pitné vody veřejného zásobování, i kdy ž jde o uka­ zatele nespecifi cké (např. pach, barva, oxido­ vatelnost, organický uhlík, mikrobiologické ukazatele aj .). V p řípadec h vodárenských ná­ drží nebo povrchových zd rojů pitných vod se dop oru čuje pro v ádění tes tů mutagenity (Am es ův test). toxinů

Kreslil Jan Steklík

Na základ ě našich i za hraničníc h zkušeností je možno učinit pro jakost pitné vody vyrábě­ né z Kníničs ké vodní nádrže následující zá­ vě ry:

1) z českých zemí nejsou dosud registrovány případy

otrav nebo vážného zdravotního po­ škození osob, zásobovaných pitnou vodou s možným výskytem to x inů z vodních k větů, 2) v pitných vodách v eřejn é ho zásobování vyráběných z povrchových zdrojů nebyl do­ sud zji š těn výskyt sinicovýc či řasových toxi­ nů, zj iště ny podmínky a příčiny vzniku sinicových vodních květů, 4) není dosud obj asněn mechanismus pro­ dukce tox in ů ze sinic a řas, 5) v době vznik u vodníc h květů je voda ob­ vykle neupravitel ná běž nými vodárenskými z p ůso by na vodu pitnou a proto bývá tento zdroj surové vody bu ď doča sně vyřazen nebo nasazeny doplňující způsoby vodárenské technologie jako je aktivní uhlí, pře dch l ora­ ce, oxidace aj., 6) pitná voda v eřejn é h o zásobování je u nás desinfikována silnými oxid ač ními činidly, které způsobují úplnou či čás teč nou destrukci těchto toxinů. Rovn ěž v těchto příp adech má být používáno aktivní uhlí. Toto stanovisko však nevylu č uj e tu sk uteč­ nost, že nádrž Kníničky je naprosto nevhod­ ná jako zdroj pro úpravu pitné vody a to z mnoha dalších důvodů než je pouze ob č as­ ný výskyt vodních kvě tů . Tato nádrž m ě l a být využita pouze jako zdroj uži tkové či p rů ­ myslové vody pro b rněn skou aglomeraci . S ou ča sné vodárenské využilí j e pouze doč as ­ ným, provizorním řeš ením , přinášející m z nač n á zdravotní i vod ohos p od ář sk á rizika. Plně vyhovující kvalitu pitné vody má zdroj B řezov sk ého vodovodu nebo pro pří mé pitné účely je na trhu balená pitná voda.

3) dosud nejsou

W1~J1~ DUm®2-!)

LITOVELSKÉ POMORAVÍ .

PŘíLOHA ČASOPISU VERONICA PRO SPRÁVU CHKO LITOVELSKÉ POMORAVí

PŘ1LOHA PRO CHKO LITOVELSKÉ POM ORAVl

17

Litovelské Pomoraví se představuje'



Ivo Machar

CHKO očima

strážce přírody

Radovan Bajga

Chráněná krajinná oblast Litovelské Pomoraví byla zřízena vyhláškou MŽP ČR č,464/1990 Sb. Území CHKO se rozkládá na ploše 96 km2 v úzkém pruhu

nivy řeky Moravy mezi městy Mohelnicí (na severu) a Olomoucí (na jihu). Osou CHKO je inundační oblast přirozeně meandrující Moravy, která zde vy­ tváří tzv. "vnitrozemskou deltu" (systém hlavního toku s řadou bočních perio­ dických i stálých ramen, přítoků, tůní a slepých ramen s navazujícími spole­ čenstvy luhů a luk). Leln{ Morava u Bureš

Slěpánova.

Foto Stanislav

V uplynulých letech se upíraly zraky věd­ i turistů především k horám, případně krasovým oblastem. Těch pár jedinců, kteří poukazovali na je­ dinečnost mokřad ů a nížinných oblastí, bylo většinou umlčeno či byli soustavně ig­ norováni. Asi také proto, že tato území pl­ ná kopřiv a komárů neměla ten správný stupeň estetických hodnot, rovnající se před evším reliéfnímu členění, kdy se je­ dinci putujícímu krajinou otevírají stále nové obzory. Navíc v těchto oblastech ne­ působily zdaleka tak silné civilizační tlaky, jak tomu bylo a je v nížinných společen­ stvech, která se nacházejí v bezprostřední blízkosti lidských sídel. Tato společenstva jsou až příliš vhodná pro expanzi civiliza­ ce a tedy zcela nevhodná pro jakoukoliv formu ochrany přírody. To v plné míře platí i o území Chráněné krajinné oblasti Litovelské Pomoraví (CHKO LP). Je velmi pravděpodobné, že kdyby nedošlo ke změnám v naší společ­ nosti, do dnešního dne by CHKO LP ne­ byla vyhlášena. Území CHKO je zcela je­ dinečné jednak svou rozlohou, jednak množstvím biotopů, které se zde nacházejí. Tím je dána mimořádná druhová pestrost oblasti. Na prvním místě svým významem stojí mokřady s hlavními biotopy: - hlavní tok řeky Moravy, který se nachází v poměrně zachovalém přírodním stavu ­ asi 40 km toku - boční aktivní ramena řeky a jejich pro­ pojení, asi 200 km, 200 ha - přítoky řeky Moravy - p.eriodicky protékaná ramena a síť měl­ kých příkopových depresí, jejich délka je nejméně 100 km - zaplavovaný lužní les - cca 2 000 ha - tůně, stálé i periodické, vzniklé činností nejen záplavovou, ale i krasovou - prameny jako vývěry podzemní vody, a to ze štěrkového aluvia i krasové vyvě­ ců , ochránců přírody.

račky

- velké vodní plochy vytvořené především lidskou činností, zejména po těžbě štěrko­

písků.

Stálé i periodické vodní plochy tvoří cel­

kem 4.125 ha mokřadů, to je asi 43 % plo-

Foto na titllln{ Bureš

18

straně přL10hy

Stanislav

PŘILOHA PRO CHKO UTOVELSKÉ POMORA vl



Údolní nivaje vyplněna neogenními a kvartérními štěrky a písky, které vob­

lasti Třesínského prahu překrývají devonské vápence (tzv. "po~řbený kras").

Nad rovinatý terén údolní nivy s víceméně souvislými komplexy lužních lesů

se zvedají zalesněné hřbety vápencového Třesína a Doubravy, budované pře­

vážně spodnokarbonskýrni břidlicemi a drobami.

Lesy tvoří asi 60 % rozlohy CHKO a představují jednu z nejvýznamnějších

krajinotvorných složek. Velmi cenné jsou zejména zachované části lužních

porostů v záplavové oblasti (převážně jilmové doubravy) s pestrou dřevinnou

skladbou.

CHKO leží na rozhraní hercynské a karpatské květenné oblasti, z jihu zde vy­

znívají panonské prvky. Převažuje typická vegetace aluviálních lužních lesů

(velmi hojná bledule jarní, sněženka podsněžník) a vegetace mokřadů (např .• zevar nejmenší, pryskyřník veliký, kosatec sibiřský a dal.).Mezi nejvýznam­

nější lokality mokřadních společenstev patří především PR Plané loučky a PR

Kačení louka. Luční společenstva byla do značné míry negativně ovlivněna

necitlivými způsoby hospodaření.

Pro Litovelské Pomoraví je typický bohatý rozvoj společenstev živočichů jar­

ních periodických tůní (žábronožka sněžní, listonoh jarní). Tak rozsáhlé úze­

mí výskytu těchto společenstev, jaké se zachovalo v Litovelském Pomoraví,

již nemá v České republice obdobu. Vodní toky jsou dobře zarybněny (pře­

vážně druhy parmového pásma). Velkým problémem jsou sezonní otravy ryb

v období cukrovarnické kampaně. V CHKO se hojně vyskytuje řada druhů

obojživelníků (skokan štíhlý, skokan ostronosý, rosnička zelená, čolek obec­

ný a velký, vzácně blatnice skvrnitá). CHKO je významným tahovým korido­

rem ptáků. Jako důležité tahové zastávky jsou využívána rozsáhlá jezera

vzniklá těžbou štěrkopísku (kormorán velký, potáplice severní, orlovec říční

a dal.). Přírodní řeka a navazující luhy představují hnízdní biotopy pro led­

ňáčka říčního, kulíka říčního, pisíka obecného, čápa černého. Díky často dis­

kutovanému reintrodukčnímu programu se v oblasti pravděpodobně již vy­

tvořila prosperující populace bobra říčního. Ojediněle se objevuje vydra říčnÍ.

V posledním období se zvyšuje tlak na rekreační využívání oblasti. Ve snaze

regulovat tuto činnost žádoucím směrem přlpravila Správa CHKO systém

cyklistických stezek. Pro vodní turistiku je využíván tok řeky Moravy (i zde

se začínají projevovat některé negativní dopady na citlivé prostředí říčního

ekosystému).

Nejzávažnějším problémem Litovelského Pomoraví je v současnosti nutnost

obnovy vodního režimu a mokřadních ekosystémů. Značně nepříznivě ovliv­

ňuje ekosystémy údolní nivy také čerpání podzemní vody pro pitné účely. Ta­

to problematika by měla být komplexně řešena v připravovaném Plánu péče

o CHKO, zpracovávaném Správou oblasti na základě zákona o ochraně příro­

dy a krajiny. Dílčí problémy již nyní řeší Program revitalizace říčních systé­

mů (potýkající se s nedostatkem financí) a řízený aktivní management vybra­

ných maloplošných zvláště chráněných území a I. zóny CHKO.

Potenciální hrozbou pro CHKO i pro celou širší oblast moravní nivy dosud

představuje zcela nesmyslný projekt budování kanálu Dunaj - Odra - Labe.

Doufejme, že v tomto případě převáží zdravý rozum nad krátkozrakými argu­

menty kanálových technokratů.

PŘiLOHA PRO CHKO LITOVELSKÉ POMORAVI

chy CHKO. Ze všech velkoplošně Chráně­ ných území v CR je to největší procento. V CHKO LP se nacházejí tato vyhlášená nebo k vyhlášení připravená zvláště chrá­ něná maloplošná území: NPR Ramena řeky Moravy - ukázka při­ rozeného nížinného toku řeky. V současné

době nejvýznamnější MCHú v CHKO. Bi­

otop vzácných druhů rostlin a živočichů.

Řeka zde vytváří vnitrozemskou deltu.

NPR Vrapač - tzv. tvrdý luh s dubem let­

ním, jasanem, klenem, olší a habrem. Ge­

nová základna lesních dřevin, významné

hnízdiště ptactva.

NPP Třesín - krasový hřbet budovaný de­

vonskými vápenci, významné krasové jevy

- škrapy, vyvěračky, tůně. Přirozené buko­

vé porosty. V kopci se nachází Mladečské

jeskyně, významné paleontologické nale­

ziště. Jeskyně jsou přístupné. PR Plané loučky - společenstva vlhkých luk s tůněmi. Vzácné druhy mokřadních rostlin, areál rozmnožování obojživelníků, hnízdiště ptactva. PR Sargoun - Lužní les habrojilmových jasenin s rozsáhlým plošným výskytem jarníCh efemerů. Genofondová plocha ble­ dule jarní. PR Velký ostrov - lužní les v záplavové ob­ lasti, unikátní přechod měkkého a tvrdého luhu. Navazuje na Ramena řeky Moravy a společně se Sargounem a Panenským le­ sem tvoří unikátní fenomén ekosystémů nivy přírodní řeky. PR Dolní les - Přirozený lužní les, genová základna.

PR Panenský les - jedinečný doklad vývoje

vnitrozemské říční delty se všemi projevy

její současné činnosti a na řeku navazují­

cího ekosystému lužního lesa.

PR Tůně u Střeně - soustava stálých i peri­

odických tůní, jedna z nejvýznamnějších

lokalit výskytu společenstev korýšů jar­

ních tůní.

PR Hejtmanka - aktivní i periodická ra­

mena řeky a soustavy tůní v lužním lese ­ biotopy vzácných druhů hmyzu a korýšů.

PR Templ - chlumní doubravy s teplomil­

nými rostlinami a živočichy.

PR Kačení louka - zvodněná terénní pro­

hlubeň s okolními lesními porosty. Je zde

vyvinuta téměř kompletní hydrosérie od

volné hladiny až po olšiny.

PP Hvězda - mokřadní a luční společen­

stva s ostrůvky vrbových olšin. Významné

refugium v země?ělské krajině.

19

Řimická

smuha a revitalizace říčních systémů v CHKO Jarmila

pp U Zámecké Moravy - výskyt kapradi­

ny pérovníku pštrosího.

pp Castava - pozůstatek původního rame­

na řeky Moravy s přirozeným břehovým

porostem, botanická lokalita, výskyt vzác­

ných druhů korýšů a obojživelníků,

pp Daliboř - jeden z posledních zbytků

slatinných luk v nivě Moravy s hojným za­

stoupením typických rostlin.

pp V Bou kalovém - sekundárně vzniklý

mokřadní biotop ovlivněný vysokou hladi­

nou podzemní vody s ojedinělými přecho­

dy mezi vodními a suchozemskými spole­

čenstvy.

PR Malá voda - meandrovitý tok v hlini­

tých a štěrkových vrstvách s bohatým do­

provodným břehovým porostem.

PR Doubrava - lesní společenstva na ex­

trémních stanO"'ištích, subxerofllní teplo­

milné doubravy s řadou význačných rost­

lin, z nichž řada zde dosahuje severní hra­

nici rozšíření.

PR Bradlec - bukové porosty, jediné spole­

čenstvo tohoto typu v CHKO.

PR Chomoutovské jezero - vzniklo těžbou

štčrkopísků - s několika ostrovy tvoří vý­

znamné hnízdiště vodního ptactva.

pp Bázlerova pískovna - refugium blatnice

skvrnité.

pp U přejezdu - dubohabřina s výskytem

orchidejí.

Oblastí LP vedou tyto značenéné turistic­

ké cesty:

1) Litovel-PR Malá voda-PR Vrapač-Mla­

dečské jeskyně- Třesín

2) l\Uadeč-Třesín-Řimice-Nové Mlýny-No­

vé Zámky-Mladeč



3) 1\10ravičany-Úsov

V oblasti mezi Olomoucí a Litovlí je vy­

značena cykloturistická cesta z Horky nad

Moravou do Litovle a dále do Úsova. Po

jejím dokončení bude sloužit zároveň jako

naučná stezka. K orientaci v terénu slouží

mapa Olomoucko, v měřítku 1:100.000,

bohužel ne dostatečně podrobná. Díky do­

brým asfaltovým komunikacím se běžně

projíždí lesy motorovými vozidly bez po­

volení. Lesní stráž si své povinnosti vyplý­

vající ze zákona neplní. Noví vlastníci jsou

zřejmě přesvědčeni, že jejich úkoly na se­

be převezme stráž ochrany přírody

CHKO LP.

Návštěvníky této oblasti upozorňuji na vy­

soký výskyt klíšťat, z nichž některá mohou

20

přenášet lymskou boreliózu. Nemoc se

projevuje za dva až čtyři týdny, kdy se

v místě přisáti klístěte začnou tvořit červe­

né až červenofialové skvrny, které se po­

stupně šíří od místa vpichu. Na léčení v té­

to počáteční fázi choroby postačí penicilin

nebo jiné antibiotikum, pracovní neschop­

nost není nutná. Bezpodmínečně nutná je

však návštěva lékaře. Nezapomínejte pro­

to na vhodné oblečení.

V případě nepříznivého počasí je možné

navštívit kulturněhistorické památky, kte­

ré se nacházejí převážně v okrajových

územích CHKO:

Příkazy - skanzen lidové architektury Ha­

né

Lhota nad Moravou - zvonice z 1. pol.

19. stol. Unčovice - středověká tvrz v renesanční úpravě

Litovel - vynikající muzeum S expozicemi Htahujícími se k regionu, hrnčíř Josef Lanu, který tvoří především podle původ­ ních místních tvarů a vzorů. Mladeč - jeskyně Řimice-Nové Zámky - vodní elektrárna z r. 1912 Úsov - zámek, lesnické muzeum Bílá Lhota - arboretum Olomouc - významná městská památková rezervace, sídlo správy CHKO. Území Litovelského Pomoraví je význam­ ným krajinným prvkem vysoké přírodní hodnoty pro svou původnost a zachova­ lost. Má stěžejní význam pro ekologickou rovnováhu celého širšího okolí. Pro svou neopakovatelnou jedinečnost je naší po­ vinností zachovat toto území pro příští ge­ nerace alespoň ve stávajícím stavu.

Kreslil Jali Rajlich

Měkotová

Říční systém řeky Moravy tvoří páteř celé Vyznačuje se specifik. jejichž existence a v nepo­ slední řadě i řádné fungování představují vý­ znamné obecně ekologické a ekosystémové vazby. K nejvýraznějším specifikům patří periodicky zvodnělá koryta. Vytvářejí hustou síť vodotečí, protékajících lužními lesy v jar­ ních měsících, kdy jsou plněny povodňovou vodou. Po jejím opadnutí se roztrhají do mo­ zaiky stovek izolovaných tůní nejrůznějších tvarů a velikostí a do nástupu letních měsíců definitivně zanikají (vyschnou a vsáknou). Fenomén je závislý na chodu jarních povod­ ní, které se po vyčerpání kapacity moravního řečiště přelévají do těchto koryt, nazývaných smuhy. Vedle existence vysokých jarních průtoků je však důležitá i průchodnost celého systému periodického toku. A to je problém, ktcry se v posledních letech ozývá stále nalč­ havčji. Překážkou se mimo jiné stává i vlast­ ní nátokové hrdlo smuhy. které je jen nená­ padným průlehem v břehu aktivního toku. Sem je stúle intenzivněji ukládán jemný ma­ teriál, který je, ze známých důvodů, ve zvý­ šené míře transportován fekou. Spolu s orga­ nickým materiálem (spad větví, opad listí, rostlinná biomasa aj.), který je rovně? uklá­ dán ve smuze, a to samozřejmč v celé její délce, vytváří "špunt", zabraňující nebo při­ nejmenším omezující vniknutí vody do smu­ hy. Při průtocích v aktivním korytě okolo úrovně jednoleté vody pak není šance na za­ vodnční celých systémů, často několik kilo­ metrů dlouhých, kde je jen minimální podél­ ný spád. A právě tyto "malé" povodně jsou pro existenci zdejších Ic~ů podstatné. Program revitalizace říčních systémů (PRŘS) ve své původní podobě, jak jej přijala vláda ČR ve svém usnesení z května 1992, zahrno­ val jmenovitě ře~ení problematiky území CHKO Litovelské PomoravL Díky urychleně zpracované Metodice PRŘS (v návaznosti na zmíněné vládní usnesení, Povodí Moravy Br­ no), se unes mohou "oprávněné subjekty" celkcm úspěšně ucházet o finanční prostl'cd­ ky z tohoto Programu a započít s řešením díl­ čích problémů. Jedním z prvních zájmových okruhu sc stala právě revitalizace smuh. V těchto dnech (konec září 1993 - pozn. au­ tora) je kolaudován objekt nazvaný "Zavod­ nční smuhy pod řimickým jezem", předsta­ vující první. byť nc právě typIcký příklad ná­ pravných opalření. Postupně hy měly přistu­ povat dag!, V tomto konkrétním případě, kromě outčžení sedimcntů , hyl vybudován

CHKO Litovelské PomoravL řadou

PŘÍLOHA PRO CHKO LITOVELSKÉ POMORA VÍ

i stavební objekt, který umožní regulaci množství natékající vody. Rimická smuha leží na pravém břehu hlavní­ ho toku Moravy, v říčním km 267. Nátoky Jo smuhy jsou dva, cca 18 m od sebe. Celý systém smuhy měří 2,3 km a ústí jedním vý­ ústním objektem do pravobřežního ramene Moravy - Malé vody, tekoucí souběžně s hlavním tokem. Z koryta smuhy odbočují větve nižšího řádu, umožňující další plošné zavodnění lesa. Smuha postupně překonává výškový rozdíl 4 m, průměrný podélný sklon koryta je tedy značný, činí 1,7 %. Průběh smuhy je velmi klikatý, šířka proměnlivá od cca 2 do 5 m a rovněž ve vlastním dně jsou značné nerovnosti. Místní prohlubně a vyvý­ šeniny umožňují existenci relativně hlubo­

W13n:~ Dllun®~ kých tůní v pozdějším období, kdy je již systém bez spojení s aktivním tokem. Kromě odtěžení jemných hlinitých a písči­ tých sedimentů v délce cca 15 m do hloubky smuhy byl zde zpevněn přejezd (brod) lesní účelové komunikace, která překračuje smuhu napříč v bezprostřední blízkosti nátoků. Pře-

Zaplavená slIIuha v jarllílll lese, Foto Sta­ I/islav RI/rd

PŘILOHA PRO CHKO LITOVELSKÉ POMORA vl

devším však byla vybudována již zmíněná stavítka, řešená jednoduchým způsobem: vkládáním jednotlivých dřevěných fošen o šířce 5 cm do drážek, zabudovaných do zděných sloupků ve stěnách obou nátoků. Sloupky jsou ještě zapřeny o zídky z kame­ nů, opřených do břehů nátoků. Uvedené revitalizační opatření umožňuje vo­ dě vniknout do smuhy při průtoku 30 m 3 v hlavním korytě Moravy . Vybudováním sta­ vidla je však dále možno zamezit nebo jinak ovlivňovat tento proces až do výše průtoku cca 48 m3 , pak se řeka přirozeně plosnč roz­ lévá do lesa. Tato možnost manipulace umožňuje do určité míry sledovat a modelo­ vat vzniklou situaci ve smuze a přilehlém územÍ. Z těchto důvodů si Správa CHKO hodlá podržet uživatelské právo k objektu stavítek (majitelem se stávají Lesy Ceské re­ publiky). Budou tím vytvořeny předpoklady k rozvinutí další etapy, kterou je spolupráce s Přírodovědeckou fakultou Univerzity Pa­ lackého v Olomouci (ta byla Již u vzniku eta­ py právě ukončené) při dlouhodobém sledo­ vání vlivu zavodňování na ekosystém lužní­ ho lesa. Neméně důležité bude sledovat, zda se napl­ ňuje vyslovený předpoklad, že není třeba provést soustavný zásah, t.j. prohloubení ko­ ryta smuhy po celé délce její trasy. Shodou okolností probíhá obdobná akce v NPR Ran­ špurk (okres Břeclav), kde po hranici rezcr­ vace prochází srovnatelný vodní systém . Zde je možno sledovat zemní práce, které jsou prováděny nesrovnatelně razantněji. Naše ře­ šení předpokládá, že pokud provedeme tako­ vá opatření. která by dovolila vodě bez pro­ blémů a s plnou silou vniknout do celého systému, pak již povodeň bude sama "propla­ chovat" koryto. Samozřejmě je žádoucí, aby to bylo co nejčastěji, nejméně jednou ročně. Další objekty budou řimickou smuhu míslc­ dovat. Revitalizační práce se omezí pravdě­ podobně jen na odtěžení nežádoucích sedi­ mentů z nátoků, případně výustí smuh, ale řešení budou pochopitelně přizpůsobována konkrétní situaci a možnostem, v neposlední řadě také fina n č n ím. S netrpěl i vostí proto očekáváme konečné dořešení některých ne­ jasností v procesu získává ní finančních pro­ středků, vyčleněných pro Program revitaliza­ ce říč n ích systémů - tak, aby v následujících letech mohl y bý t revitalizační představy a zá­ měry Správy CHKO Litovelské Pomoraví úspěšně realizovány.

21

Litovelské Pomoraví a ornitologie Stanislav Bureš

Přestože

CHKO Litovelské Pomoraví nemá mezi ornitology takový věhlas jako řada ji­ ných oblastí u nás, je toto území ornitologic­ ky velmi cenné. Má přitom všechny předpo­ klady' pro to, aby se časem, po odstranění ně­ kterých nepříznivých vlivů vzniklých v ne­ dávné minulosti, stalo ještě cennějším. Před­ pokladem pro to je umístění území na tahové cestě ptáků Hornomoravským úvalem podél řeky Moravy k Jeseníkům, zachovalost kra­ jinného rázu, především lesních společenstev a vnitrozemské říční delty řeky Moravy s čet­ nými přítoky a slepými rameny, možnost ne­ náročného navrácení' některých pozměně­ ných hiotOPll do původního stavu, obtížná přístupnost některých částí území, jeho men­ ší rekrcační využívání a samozřejmě existen­ ce dnes platných zákonných předpisů a insti­ tuce dohlížející na jejich plnění. CHKO Lito­ velské Pomoraví sice nebyla zatím zahrnuta mezi význam na ptačí území České republiky, protože nesplňuje požadavky kladené pro vý­ skyt určitého počtu vzácných druhů, ale o její cennosti z širšího ekologického pohledu svědčí zařazení části území mezi mezinárod­ nč významné mokřady v rámci Ramsarské konvence. Avifauna oblasti je v současné době studovi1­ na hlavně pracovníky a studenty kateder zoo­ logie a ekologie přírodovědecké fakulty UP v Olomouci, pracovníky Správy CHKO Lito­ velské Pomoraví, muzea v Olomouci a ama­ térskými . ornitology. Výsledky ukazují, že nejzachovalejší jsou společenstva ptáků v lužních lesích a listnatých lesích vyvýšenin Třesína a Doubravy a také říčních toků K výrazným a většinou nepříznivým změnám došlo u ptáků hnízdících v mokřadních bioto­ pcch, včetně vlhkých luk, s Výjimkou rozleh­ lých pískovcn, jejichž význam z ornitologic­ kého hlediska s probíhající rostlinnou sukcesí a regulací rekreačního využívání vzrůstá. O lesní ptactvo nemusíme mít žádné obavy, přestože celistvost lesů byla v posledních de­ setiletích silné narušena jak nadměrnou těž­ bou, tak klučením za účelem získání plochy políček pro zvěř a rozvoje bažantnice i daňčí obory. Naštěstí díky velké rozloze lesů do­ dnes zůstalo v oblasti poměrně hodně starých porostů, z nichž nejhodnotnější jsou dnes vy­ hlášeny za přírodní rezervace. Na Doubravě a Třesíně hnízdí z vzácnějších druhů lejsek malý, holub doupňák, výr velký, strakapoud prostřední, datel černý, včelojed lesní a od roku 199 J také šíříCÍ se krkavec velký. V luž­

22

ních lesích, kde byla zjištěna ve starých po­ rostech průměrná densita 16,1 hnízdících pá­ rů ptáků na hektar, hnízdí z vzácnějších dru­ hů 2-3 páry čápa černého, místy jestřáb lesní a datel černý, běžně strakapoud prostřední. Hnízdění volavky popelavé, luňáka hnědého a dudka chocholatého nebylo zatím prokázá­ no. Značné možnosti pro zvýšení početnosti běžných druhů, jako pěnice černohlavé, bud­ níčka menšího, drozda zpěvného a dalších jsou v rukou lesních hospodářů. V jednoetá­ žových hospodářských lesích bylo totiž zjiš­ těno jen 8 hnízdících párů ptáků na hektar, kdežto v porostech s bohatší porostní výstav­ bou, přirozenou skladbou dřevin včetně keřů až 20. Doufejme také, že po zrušení bažant­ nice vyroste les opět na místech, kde po sta­ letí rostl, a že orgány ochrany přírody budou mít dostatek prostředků k zajištění klidného hnízdění čápa černého, který je citlivý na vy­ ru~ování.

V národní přírodní rezervaci Ramena řeky Moravy o délce asi 12 km je každoročně sle­ dována početnost vybraných ptačích druhů: kulíka říčního, pisíka obecného, břehule říč­ 111, ledňáčka říčního, konipa~ů hílého a hor­ ského a nyní i cvrčilky říční. Hodnocen je ta­ ké vliv vodní turistiky a rybářů na populace těchto druhů. Hlavně vodáci však často nere­ spektují pokyny na tabuli nad řekou na začát­ ku NPR a vystupují na písčiny, kde rozdělá­ vají i ohně. Tato jejich činnost ohrožuje pře­ devším kulíka říčního, který na písčinách hnízdi Kontrola rekreantů je cv~em témčf nemožná, protože řeka meandruje uprostřed hlubokých lesů. Správa CilKO však bude muset přijmout odpovídající řešení. Od po­ čátku osmdesátých let, kdy byly při regulaci zničeny tři největší kolonie břehule říční a čtvrtá zanikla přirozeným způsobem po protržení meandru, hnízdí břehule říční v NPR jen ojediněle. Řídce hnízdí také koni­ pas horský (v počtu 2-4 párů), ledňáček říční (stavy kolísají vlivem krutých zim a povodní v letním období mezi 1-5 páry) a kulík říční (1-8 párů), jehož stavy ovlivňuje hlavnč po­ čet písčin a negativní vlivy rekreace. U pisí­ ka obecného, jehož hnízda bývají většinou skrytá v pobřežní vegetaci, je početnost hníz­ dících párů trvale vysoká (průměrně 18), po­ dobně i u konipasa bílého (20) a cvrčilky říč­ ní (asi 12). Krátkodobé zmčny početnosti uvedených druhů ptáků lze předpokládat i nadále vlivem změn charakteru koryta, na­ př. jeho zarůstáním v suchých obdobích, roz­

kolísaností hladiny řeky, častého zakalení vody apod. Z dlouhodobého hlediska může­ me však početnost těchto druhů považovat za relativně stálou, bez negativního vývoje po­ četnosti. Přirozený posun koryta řeky, třeba i o několik desítek metrů např. v místech pro­ tržených meandrů a s tím související úbytek lužního lesa, stejně jako dočasné zvýšení plo­ chy bezlesí na místech náplavových kuželů, by mělo být v NPR chápáno jako přirozený normální jev. Z vědeckého hlediska poskytu­ je NPR ojedinělou možnost studia vývoje říčního koryta a rostlinné i živočišné sukcese. Očekávat lze i výskyt některých vzácnčjších druhů ptáků v nových tvořících se hiotopech. Ornitologicky stále atraktivnějšími lokalitami v CHKO Litovelské Pomoraví se stávají dvě velká jezera pískoven - přírodní rezervace Chomoutovské jezero a pískovna Mohell1lce, kde těžba stále pokračuje. Jsou nejen důleži­ tou zastávkou pro táhnoucí ptáky, ale s pro­ bíhajíCÍ rostlinnou sukceSI a vytvářením no­ vých biotopů poskytují stále nové hnízdní možnosti pro další druhy ptáků. Zvláště Cho­ moutovské jezero je pravidelně kontrolováno ornitology a každý rok je registrováno hníz­ dění nějakého nového druhu. Z vzácnějších druhů zde hnízdí především 2-3 páry bukáč­ ka malého, dále chřástal vodní, rákosník vel­ ký, několik páru pochopa rákosního, slípky zelenonohé, hěžnč moudivl<íček lužní a cha­ rakter "ptačího bazaru" dodává pískovně asi 9000 párů na ostrově hnízdících racků chech­ tavých. K nejvíce postiženým biotopům CH KO Lito­ velské Pomoraví patří ostatní druhy mokřa­ dů. Během posledních let byla řada slepých i tekOUCÍch ramen, tůní, zvodnčlých terén­ ních depresí a menších pískoven zasypána, rozsáhlé plochy vlhkých a podmáčených luk. stejně i mokřadů v lesích byly odvodněny. Bohužel dnes již jen staré fotografie, obrazy a záznamy v kronikách dokumentují, jak zvodnělým mokřadem bylo dříve Litovelské Pomoraví. Naštěstí se dochovalo několik ploch mokřadů, které mohou sloužit jako zá­ kladní kameny při revitalizaci tčchto biotopů. Pro ne zrovna kladný vztah veřejnosti k těm­ to biotopům a tinanční náročnost nepůjde jis­ tě o snadný proces. Doufejme však, že se. ča­ sem k ještě hnízdícímu chřástalu vodnímu přidá i dnes již pravděpodobně nehnízdící chřástal kropenatý a polní, bekasína otavní i vodouš rudonohý, jejichž hnízdění bylo do­ loženo naposledy před několika lety.

PŘÍLOHA PRO CHKO LITOVELSKÉ POMORAVÍ

Majestátní kapradina Vlastimil Rybka

Pérovník pštrosí (Matteucia struthiopteris) patří díky svému vzrůstu a celkovému vzhle­ du bezesporu k nejkrásnějším kapradinám tlóry CR. Dorůstá velikosti až 1,5 m a kromě běžných asimilačních listů (trofofylů) vytváří

Mláďata

kul(ka říČ1II11O mají dobré krycí zbarvení. Foto Stanislav Bureš

Okroužkovaný Popracll

ledňáček říČIlí.

PŘÍLOHA PRO CHKO LITOVELSKÉ POMORAVÍ

Foto Karel

uvnitř listové růžice výtrusné listy (sporofy­ ly), které svým tvarem připomínají pštrosí pero ajimž vděčí rosllina za své české i latin. skéjméno. Kolem původnosti výskytu pérovníku na řa­ dě českých a moravských lokalit panuje do­ dnes řada nejasností. U mnoha lokalit je předpoklad, že zde byl tento druh v minulosti vysazen a posléze se rozšířil. Tuto teorii pod­ poruje častý výskyt druhu v blízkosti růz­ ných sídel, letovisek a parků. Rovněž v CHKO Litovelské Pomoraví má tento druh svoji lokalitu v blízkosti bývalého lichten­ štejnského sídla Nové Zámky, což hovoří spíše ve prospěch dřívějšího vysazení. To však nic nemění na hodnotě tohoto výskytu a potřebě jeho ochrany. Proto byla v listopa­ du 1992 vyhlášena k ochraně bohatého vý­ skytu pérovníku pštrosího přírodní památka U Zámecké Moravy na rozloze 1,36 ha. Pé­ rovník zde roste v lužním lese v nadmořské výšce 237 m. Stromové patro Je tvořeno pře­ devším olší lepkavou a jasanem ztepilým, z keřů jasně převažuje střemcha obecná. V bylinném patře je hlavní dominantou pr
překvapi I. tak vysoký počet nikdo z nás ne­

předpokládal. Odumřelých rostlin bylo napo­

čítáno pouze 345.

Lískané výsledky ukazují, že pérovníku pšt­

rosímu v CHKO Litovclské Pomoraví zatím

reálné nebezpečí nehrozí: zjištěná fakta dob­

ře poslouží jako výchozí materiál pro další

Ikoumání tohoto druhu.

23

Lesy Litovelského Pomoraví Ivo Machar

Lesy zaujímají 60 % plochy Litovelského Pomoraví. S ohledem na stanovištní a hospo­ dářské podmínky se iesní porosty CHKO rozdčlují do dvou částí: tzv. "Luh" (dva uce­ lené komplexy lužních lesů v I. vegetačním stupni o celkové výměře 2 300 ha) a tzv. "Doubrava" (porosty ve 2. a částečnč ve 3. vegetačním stupni mimo dosah záplavo vý­ mčře 2 700 ha). Převážná část plochy lesů Litovelského Po­ moraví patřila v minulosti do vlastnictví rodu Lichtenštejnů (dnes majetek státu), menší plochy městům (Olomouci a Litovli). Lesy byly vzhledem ke své poloze uprostřed ze­ mčdělské krajiny odedávna hospodářsky vy­ užívány. Původní porosty byly postupnč pfc­

měňovány na lesy charakteru' pařezin, lesa sdruženého i kmenoviny (v závislosti na dru­ hu a velikosti jednotlivých hospodářství). S tím také docházelo i k částečným změnám dřevinné skladby (preference ekonomicky výhodnčjších jehličnanů na Doubravě ap.). Celkově však lze hodnotit úroveň lesního hospodářství v oblasti až do doby nástupu so­ cialismu jako velmi dobrou jak s ohledem na výborné tradice lesních hospodářů na Lich­ tenštejnských majetcích, tak i s ohledem na převládající svěřeneckou držbu lesů. Vobdo­ bí šedesátých let došlo vzhledem k rozvoji intenzivního provozu myslivosti (bažantnice a daňčí obora) k celé řadě negativních zásahů do lesních ekosystémů (zavádění smrku do

lužních poloh, vytváření účelových bezlesí ap.). Rozsah tvrdých zásahů do lesních porostů s cílem jejich přeměn na prostředí k vypou­ štění a odstřelu uměle odchovaných bažantů a pro chov nepůvodní daňčí zvčře dosáhl v posledních letech gigantických rozměrů (160 ha umělých bezlesí). Obnova ekologic­ ké stability lesů bude vyžadovat o to větší úsilí. Díky silnému tlaku správy CHKO do­ šlo pOČátkem roku 1993 ke zrušení bažantni­ ce o rozloze 2000 ha a k zavedení útlumové­ ho programu v daňčí oboře s cílem jejího zrušenÍ. Tím byl učinčn první krok na této dlouhé cestě. Řada dříve zdánlivě nemož­ ných opatření již začíná hýt realizována i dí-

Jamí záplava. Foto Stanislav Bureš

24

PŘÍLOHA PRO CHKO LITOVELSKÉ POMORAVÍ

Horka nad Moravou ­ brána do CHKO Litovelské Pomoraví Petr Cehovský I

Kreslil Jali Rajlich

ky nynčjší dobré spolupráci Správy CHKO s Lesy CR i Lesy mčsta Olomouce. Okamži­ tě proveditelná opatření ke zlepšení stavu le­ sů navrhl již Oborový dokument CHKO. Zá­ sadní směry nového lesního hospodaření v CHKO. které již bude zohledňovat opráv­ nčné zájmy ochrany přírody (ale i zájmy řád­ ného lesnického hospodaření. které jsou ve většině se zájmy "ochranářskými" totožné). budou stanoveny ve zpracovávaném Plánu péče o CHKO. Tento dokument bude i vý­ chozím podkladem pro revizi . a následnou zmčnu lesního hospodářského plánu. Z lesnicko-typologického hlediska patří ob­ last lužních lesů CHKO do skupin lesních ty­ pů ovlivněných vodou. Plošně převažuje les­ ní typ jilmový· luh bršlicový. Přirozeným pří­ rodním faktorem, ovlivňujícím životní ryt­ mus lužních lesů. jsou periodické záplavy. V posledních několika letech je však možno pozorovat určité snižování "síly" a četnosti jarních záplav, snad v souvislosti s narušová­ ním vodního režimu v širším povodí a s cel­ kovou aridizací krajiny. Dominantními dřevi­ nami zde jsou jasan ztepilý (Fraxinus excel­ sior) - 30,4 % a dub letní (Quercus robur) ­ 30.1 %. Vysoké zastoupení jasanu je problé­ mová skutečnost, způsobená pravděpodobnč Jeho silnou vitalitou na stanovišti lužního le­ sa a rychlým růstem v mládí (odrůstá snadno buřeni). Zcela nevhodné je zastoupení smrku, vysazovaného v minulosti jako krylina pro bažanty. Velmi nízké zastoupení má jilm. V současnosti byl zjištěn především jilm vaz (Ulmus laevis), v břehových porostech vod­ ních toků se poměrně hojně vyskytuje jilm horský (Ulmus scabra) a velmi vzácně i jilm habrolistý (Ulmus carpinifolia). V současné době provád; Správa CHKO mapování vý­ skytu jilmů a u vzrostlých jedinců je zajišťo­ vána zvláštní ochrana. Již řídce se na stano­ vištích topolovéhu luhu v CHKO vyskytují jedinci topolu černého (Populus nigra). V rámci připravovaného projektu "Záchrana

genofondu topolu černého v CHKO Litovel­ ské Pomoraví" probíhá ve spolupráci s VÚOZ Průhonice vyhledávání těchto stromů a jsou připraveny plochy k výsadbě sazenic. Proble­ matika rozšíření vrb v CHKO nebyla podrob­ ně studována a zasluhuje si větší pozornost. V částI "Doubrava" je typologicky převazují­ cí l.ivná řada lesních typů, s nejrozšířenějším typem buková doubrava s ostřicí chlupatou. Rovinaté polohy zaujímá řada oglejená. Mís­ ty byla zjištěna na pseudoglejích svěží březo­ vá doubrava. V oblasti devonského bradla Třesína byly mapovány bukové a javorobu­ kové douhravy na vápencích. Typologicky velmi zajímavý je přechod mezi lužním le­ sem a suššími chlumními doubravami v okoll prameniště "Cerli nka" západně od Litovle. V Doubravě je dosud převažující dřevinou dub (Quercus petraea). Značně vysoké za­ stoupení zde však má i smrk (Picea excelsa) ­ 20 %. Třetí nejvíce zastoupenou dřevinou je lípa (Tilia sp.), místy trpící (dosud ne zcela vyjasněnou) tzv. "malolistosu". Celkově je možno lesní porosty Litovelského Pomoraví co do pestrosti dřevinné skladby považovat za relativně značně zachovalé, což dává dobré předpoklady do budoucna. Pokud se týká věkové struktury lesa. v lužní části je z pohledu normality patrný deficit starších porostů (z tohoto důvodu se jeví oprávněnou snaha o prodloužení obmýtí). Poměrně vyso­ ká je i věková diferenciace dřevin uvnitř po­ rostních skupin, v lužní části CHKO je taxo­ váno 21 % porostů jako etážových (!). V CHKO jsou tři genové základny lesních dřevin: Vrapač (256 ha) a Horní les (176 ha) - obě pro dub letní, jasan, olši a lípu. a geno­ vá základna Úsov (485 ha) - pro dub zimní. buk, lípu a tzv. úsovský modřín. Genové zá­ kladny znamenají při rozumném obhospoda­ řování záruku zachování a reprodukce regio­ nálních subpopulací dřevin a prodloužené obmýtí vyhovuje zájmům ochrany přírody. Přírodovědecky nejcennější lesní porosty jsou chráněny v přírodních rezervacích, např. Vrapač, Hejtmanka, Šargoun, Dolní les atd. V současnosti je již vytvořena kostra repre­ zentativní sÍtč lesních ekosystémů v CHKO. V lužních lesích je přísně chráněno 7 území o celkové výměře 280 ha, další dvě území jsou v návrhu (36 ha), v oblasti Doubravy je vyhlášeno 5 území (182 ha) a další tři území se připravují (cca 45 ha).

PŘILOHA PRO CHKO LITOVELSKÉ POMORA vl

Horka nad Moravou je jednou z ncjstarších osad na okrese Olomouc. Svůj název získala od slova horka - malá hora, neboť nejstarší část zástavby se nachází na mírném návrší, na kterém stála původně tvrz. V barokním slohu zde byl později postaven kostel sv. Mi­ kuláše, dncšnÍ dominanta obce. Utvářcní ná­ vsi spadá jil. do pozdějších dob a je charakte­ ristické původní lidovou architekturou. typic­ kou na Hané. vyznačující se sýpkou nad obytným přízemím. K obci dnes patří osada Sedlisko. ktcrá se vyvíjela samostatně kolem návsi, jejíž střed tvoří památkově chráněná kaple. CharakterIstické pro Ilorku je přírodní bohatství krajiny v podobě lužních lesů. mokřady a vodotcče protékající ohci. vazba krajiny a zástavby Je proto velmi úzká. Vzhledcm k tomu. IC v minulosti docházelo k necitlivým zásahúm do přírody I zástavby, je nutno krajinu komplexně regenerovat. Z tčchto důvodů vzala obce 1.<1 své ..Program obnovy vesnice" a postupn)'mi kroky hodlá provést nápravu. Započalo se s budováním vodovodu. připraven je projckt kanalizace a COV a také plynofikace obce To vše pove­ de ve svých důsledcích ke zlepšení čistoty vod i ovzduší. Připravuje se obnovcnÍ zasy­ paného toku koryta Castavy v Sedlisku. vy­ tváření biokoridorll výsadbou keřů a stromů podél polních cest. V Horce se upla ekolo­ gická výchova na škole a dokonce se rozpra­ covává projekt ekologické farmy "Sluňá­ kov". Obnovou vesnice se myslí nejen kom­ plexlll regenerace l.ivotního prostředí. ale i obroda kulturního a společenského života na venkově. Obnovit a umocnit jeuincčnost a zvláštnost života na vesnici je jedním z dll! regenerace, neboť způsob života a životní s'tyl obyvatel na venkově není totožný s životem obyvatel ve městech. Vzhledem k blízkosti Olomouce je Horka cílem při pohybu ná­ vštěvníků CHKO Litovelské Pomoraví smě­ rem od Olomouce. Ekologicky výchovné ak­ tivity spojené s postupnou regenerací obce vytváří důstojný rámec nástupu návštčvníků do CHKO.

Redakce vyzývá autory článků, fotografií, kreseb i literárních forem ke spolupráci. Fotografie prosíme na lesklém papíru. Ne­ záleží na formátu, ale na kvalitě a sdělnos­ ti. Uvítáme příspěvky na disketě, ale není podmínkou. Sdělujte, prosíme, adresu a rodné číslo pro vybavení honoráře. V případě, že sami nepíšete, potěší nás i náměty z Vašeho okolí.

25

Proměny

národní přírodní rezervace Ramena řeky Moravy

Stanislav Bureš

Asi před 15 lety natočil profesor Otakar Štěr­ ba z olomoucké univerzity film o přirozeném úseku meandrující řeky Moravy severně od Olomouce a nazval jej "Zapomenutá řeka". Přál j sem si tehdy, aby ten úsek zůstal zapo­ menutým i nadále. V té době se totiž hovoři­ lo nejen o dnes již snad zažehnaném nebez­

pečí

výstavby kanálu Dunaj-Labe, ale byla i necitlivá regulace řeky nad Li­ tovlí a částečně i regulace dolní části meand­ rující Moravy v lesích nad Chomoutovem. Střední část, nynější národní přírodní rezer­ vace Ramena řeky Moravy, zůstala naštěstí téměř bez zásahu. Uchoval se tak ve středo­ prováděna

evropském měřítku ojedinělý úsek řeky střední velikosti, která přirozeně meandruje lužními lesy. Můžeme se proto setkat s tím, že koryto řeky má nejen během roku od jara do zimy, ale i v každém dalším roce stále no­ vou tvář. Jako vodák jsem tento úsek sjížděl během posledních 20 let více než stokrát. Vím, kde se nachází vodácky nejatraktivnější úseky, kde leží staré padlé stromy a kořeny v řece, kde pravidelně hnízdí ledňáček, na které písčině lze nalézt nejvíce střepů středo­ věkých nádob, přenesených sem snad z nč­ kterého bývalého Iitovelského smetiště bě­ hem jarních záplav. Pokaždé mč však řeka překvapí něčím novým, protože vývoj koryta má svoji dynamiku a já jsem vždy plný oče­ kávání, co nového zase objevím. Na mnoha místech lze pozorovat postupný vznik nového a zarůstání starého meandru, přesknpování obrovských mas štěrku v řece po povodni, funkci padlých kmenů v toku, promčny charakteru koryta od jarních záplav po žloutnutí již zarůstajícího koryta na pod­ zim. Velmi zajímavá byla změna charakteru koryta, způsobená nedostatečnými průtoky vody bez jarních záplav a následujícím su­ chem v letech 1989-1991. Bčhem těchto let koryto řeky zarostlo a změnilo se k nepozná­ ní. Jen středem řeky se vinula třpytíCí se stříbrná nit proudící vody. Náplavy a odsta­ vené meandry wrdstly chrasticí rákosovitou , svízely, dvojzubci, kopřivami, topinambury a další vegetací, podobně jako písčiny v ko­ rytě řeky, na nichž se uchytily také topoly a vrby a během roku vyrostly do více než půl metrové výšky. Dnesjiž místy dosahují až čtyř metrů a díky své ohebnosti přečkaly i normální velké jarní průtoky v letech 1992 a 1993. S úbytkem písčin také ubývalo hníz­ dících párů kulíka říčního, který zde hnízdí výhradně na holých písčinách . S obnovením části z nich v roce 1992 se sem však ihned vrátil. Přirozeně meandrující Morava mi přichystala i neuvčřitelné překvapení. Na levém břehu řeky dnes rostc asi 8 metrů vysoká vrba bílá, která rostla původně na břehu pravém. Přcd pěti lety bych nevěřil, že meandr změní tak

Mea1ldr řeky Moravy s vrhali hl10u v 1988. Foto Sta1lislav Bureš TýŽ meandr v Bureš

26

červllu

říj1lu

1991. Foto Stanislav

PŘfLOHA PRO CHKO LITOVELSKÉ POMORAvf

rychle svou podobu, a již vůbec ne, že vrba z pravého břehu přes střed řeky na břeh levý, kde dnes již v klidu roste na ná­ plavu asi 10 metrů od břehu řeky. Malé jarní průtoky sice stačily pozměnit tvář meandru, ale již ne vyvrátit a odplavit houževnatou vr­ bu. Možná, že její osud stihne i některé ze současných topolů a vrb na písčinách, ale spíše je po ztrátě ohebnosti zlomí Jarní příval s plovoucími kmeny a na místech dnešních zelených hájků vznikne opět velká písčina, vhodná pro hnízdění kulíků říčních. Viděl jsem a plul jsem po mnoha řekách, ale s ta­ kovou dynamičností změn a rozmanitostí v čase a prostoru jsem se zatím na žádnč jiné nesetkal. Kdyby proto můj článek zlflkal ně­ koho z vás k návštěvě těch míst, chovejte se v nich prosím tak, aby se i nadále dalo hovo­ řit o tomto úseku jako o zapomenuté řece. přečká pouť

Šance pro ohrožené ' rostliny Vlastimil Rybka Druhým rokem se správa CHKO věnuje aktivní druhové ochraně ohrožených dru­ hů rostlin. Děje se tak v rámci projektu "Teoretické a praktické principy druhové ochrany", který dotuje Ministerstvo ŽP a řídí CÚOP Praha. V rámci tohoto pro­ gramu správa CHKO spolupracuje přede­ vším s katedrou botaniky přírodovědecké fakulty UP Olomouc a také s Výzkumným a šlechtitelským ústavem zelinářským. Vzhledem k převažujícímu mokřadnímu charakteru CHKO, a potažmo globálnímu ohrožení mokřadních druhů rostlin, je vě­ nována přednostní pozornost právě mok­ řadním druhům.

Prvotní snahou je pochopitelně zachování druhů na jejich stávajících lokalitách. V tomto směru také probíhá výzkum va­ zeb ohrožených druhů na společenstva, abiotických faktorů a ontogeneze jedinců druhu včetně reprodukčních charakteris­ tik. V případě poznání limitujícího fakto­ ru (obvykle vodní režim) realizujeme zása­ hy do biotopu, optimalizující jej ve pro­ spěch ohrožených druhů: vyhrnování tůní, zavodiíování lokality, změnu způsobu ko­ sení apod. Ohrožené druhy jsou rovněž za­

vedeny do kultury, kde slouží jako geno­ fondová rezerva pro případy možných komplikací na původních stanovištích. Slabší populace jsou z takto namnoženého materiálu posilovány. Zvládnutí jejich kultivace přispívá výrazně k poznání bio­ logie těchto druhů a je tak jedním z pod­ statných zdrojll informací pro druhovou ochranu. Tato kultivace probíhá v hota­ nické zahradě Uníverzity Palackého, kde postupně vzniká systém nádrží pro tyto účely a již příštím rokem budou existovat podmínky, umožňující kultivovat, studo­ vat a množit druhové spektrum i nad rá­ mec naší CHKO. Postupně by se zde mělo zformovat centrum pro výzkum a ochranu mokřadních druhů Moravy ve spolupráci s dalšími pracovišti ochrany přírody. V současné době jsou v centru pozornosti následující druhy: pryskyřník velký, viol­ ka slatinná, zevar nejmenší, cídivka (pře­ slička) peřestá, kosatec sibiřský, hvozdík pyšný, upolín nejvyšší a jarva žilnatá. Ně­ které další druhy budou zkoumány v pří­ padě rozšíření pracovního týmu, případně nahradí v projektu druhy, kde již bude k dispozici dostatek údajů a budou mimo nebezpečí.

Další

částí

programu jsou reintrodukce v Litovelském Pomoraví vyhynu­ lých. V Litovelském Pomoraví je evidová­ no 19 vyhynulých taxonů, přičemž přinej­ menším pro polovinu z nich zde dosud exi­ stují relativně vhodné biotopy. Ve většině případů se jedná právě o druhy mokřadní až vodní, které obvykle u Olomouce dosa­ hovaly severního okraje svého rozšíření podél řeky Moravy a v těchto suboptimál­ ních podmínkách byly pravděpodobně cit­ livější k rušivým vlivům. Otázka reintro­ dukcí je vždy velmi citlivá záležitost, ke které je třeba přistupovat s maximální zodpovědností a po důkladném vyhodno­ cení. Musí být zřejmé, že na staronové lo­ kalitě jsou pro druh dosud vhodné pod­ mínky jak abiotické, tak biotické. Dále musí být zvolena vhodná výchozí popula­ ce, aby nedošlo k jejímu ohrožení odběrem semen či celých rostlin a zároveň musí být pamatováno, aby přenesený materiál v ce­ lé šíři reprezentoval genofond druhu pří­ slušné oblasti. To je asi nejobtížnější: do budoucna bychom rádi prověřovali genom přenesených rostlin pomocí studia izoen­ zymů. Pochopitelnou nutností je rovněž druhů

PŘÍLOHA PRO CHKO LITOVELSKÉ POMORAVJ

důkladná evidence každého přenosu. Ob­ vyklý postup je sběr semen na vhodné lo­ kalitě, namnožení rostlin v botanické za­ hradě a výsadba takto namnožených rost­ lin na vybrané lokality s následnou kon­ trolou a případnou počáteční péčí o ně. Nyní začínáme i s metodou přímých výse­ vů na vybrané lokality do plastových kon­ tejnerů zapuštěných do země, odkud hu­ dou mladé rostliny vysazovány do okolí bez větších šoků ze změny stanoviště a transportu. Slihné výsledky jsou v sou­ časné době u rozpuku jizlivého a česneku hranatého, na konečné vyhodnocení úspčš­ nosti však bude zapotřebí ještě minimálně tří až pěti let. Nyní začíná repatriace dvou vodních druhů - voďanky žabí a leknínu bílého. U leknínu je při jeho atraktimosti a tudíž velmi často antropicky podmíně­ ném vzniku lokalit důležitá otázka výbčru vhodné výchozí populace, kde hy hyly sku­ tečně moravské lekníny. Výskyt v LitoYCI­ ském Pomoraví je právě příkladem "ano­ nymního" vysazení z neznámého zdroje. Pro příští rok jsou připraveny k zahájení projekty pro hrachor bahenní, starček po­ říční a plavín štítnatý, ve fázi teoretických příprav pak pro ožanku čpavou, sítinu tmavou, všivec bahenní a žluťuchu žlutou. Z uvedeného je jasné, že se jedná o dlou­ hodobý projekt, který bude dávat výsled­ ky postupně a pomalu: ty nemusí být vždy jen kladné. Ale pokud půjde toto úsilí sou­ běžnč s péčí o biotopy a aktivním vytv:íře­ ním vhodných biotopů nových, jsem v pří­ padě Litovelského Pomoraví a jeho mok­ řadních rostlin mírným optimistou.

Kreslil Jali Rajlicll

27

Ztracené louky Vlastimil Rybka CHKO Litovelské Pomoraví chrání mj. i jeden z posledních zbytkll přirozeného volně meandrujícOIO koryta Moravy. Foto Milena Valllšková Při

prohlížení katastrálních map Litovelské­ ho Pomoraví upoutá pozornost častý výskyt slova louka: Prostřední louky, Louky u Mo­ ravy, Přední louky, Panská louka a podobně. Tyto názvy jsou dnes už jenom připomínkou zcela jiné struktury krajiny, s jinými hospo­ dářskými potřebami, a ovšem daleko zdra­ vější s fungujícími ekologickými vazbami. Stejně tak prohližení leteckých snímků z pa­ desátých Jet je neveselou, leč poučnou čin­ ností pro toho, kdo zná tvář dnešní krajiny. Uplynulá desetiletí intenzivního velkoplošné­ ho hospodaření v nivě Moravy téměř loukám odzvonila. Dnes se opravdu kvalitní vlhké louky nacházejí ve větším celku pouze v pří­ rodní rezervaci Plané loučky v blizkosti Olo­ mouce. K tomu je ještě možnO připočítat ně­ kolik lepších fragmentů luk roztroušených po

28

celé CHKO. Další existující louky byly v mi­ nulosti alespoň jednou rozorány, takže dru­ hový výčet obvykle nepřesahuje číslo dvacet a jsou to spíš pole na trávu než louky. Přece je to v ak něco víc než obyčejné polc pro edafon, ale i další složky ekosystému. Je pochopitelné, že tento stav je pro správné a zdravé fungování krajiny neúnosný, snižuje potenciální biologickou diverzitu území, s celou řadou průvodních negativních jevů. Správa CHKO se pochopitelně snaží všemi možnými prostředky tuto situaci řešit. Cest ke konečnému efektu, který je poměrně jasně definován formou seznamu pozemků urče­ ných k zalučnění, existuje poměrně hodně, jejich praktická průchodnost ovšem dosti ko­ lísá. Jednou z možností je zonace CHKO. Je ovšem absurdní a s ohledem na Ministerstvo

zemědělství

i. nereálné dávat ornou půdu do první zóny. První zóna však byla při změně zonace přiřazena některým lučním pozem­ kům s vhodným vodním režimem, ale s ne­ vyhovující druhovou skladbou, protože tím se otvírá cesta ke změně druhové skladby, navíc při současném vyloučení hnojení. Po­ zemky, které má správa na seznamu pozem­ ků, kde je nutno realizovat zatravnění, byly vesměs zařazeny do druhé zóny CHKO. Další, a to nejjednodušší cesta je přes kontro­ lu kultury, která je zapsána na katastrálním úřadě. V případě, že je zapsán pozemek jako louka - to znamená, že bývalé zemědělské družstvo nebylo v minulosti důsledné a pro­ vedlo změnu kultury pouze v terénu, ale ni­ koliv v evidenci - je možno trvat na jeho za­ lučnění, neboť se jedná z právnického hledis-

PŘÍLOHA PRO CHKO LITOVELSKÉ POMORAVÍ

v'(1~I1~DllufiCB~

ka vlastně o nepovolenou změnu kultury. Problémem je zde pouze velmi špatný servis ze strany katastrálních úřadů a možno říci a/. chaos v pozemkové evidencI v současné mč­ nící se době. Z výše uvedeným úzce souvisí možnost změ­ ny kultury z ekologických důvodů, ktcrou dáv:1 nový zákon na ochranu zeměučlského půdního fondu. Přes ochotu orgánů ochrany ZPF na okresních úřadech vyjít nám zde vstříc věc zatím vázne na neexistenci prová­ dčcí vyhlášky. Ta má řešit otázku, kdo bude platit náklady vzniklé zmčnou kultury vlast­ níkovi. V poslední verzi jsem zach'ytil infor­ maci, že by to měla být záležitost obecních úřadů, cOl. by tento paragraf při finančních potíŽ.ích většiny obecních úřadů odeslalo do skupiny nefunkčních. Ze strany Ministerstva zemědčlství byl vy­ pracován program ekologizace zemědčlství, který pamatuje i na obnovu trvalých travních porostů - bohužel pouze v podhorských ob­ lastech. vysoce produkční nivy řek v tomto programu neJsou. To je možno pochopit z pohledu ekonomického, jako ekolog si však myslím, že alespoň na dvě existující nivní CHKO - Pomoraví a Poodří - mohl program pamatovat. Naštěstí existuje jiný program, tentokrát z Ministerstva ŽP, a sice Revitalizace říěních systémů. Do něj patří i obnova trvalých trav­ ních porostů v nivách řek, takže poskytuje poměrnč bohaté možnosti. I zde je pochopi­ telně řada obtíží, dílčí nejasnosti, (kdo může být navrhovatelem) a především nutnost pro­ jednání se všemi vlastníky pozemků. Tuto možnost se správa teprve chystá využít pro příští sezónu. Další možností. která je zatím spíše nadějí do budoucnosti, jsou územní systémy ekologic­ ké stability. V nich by mčlo být na přítom­ nost luk pamatováno. Zatím to však není pra­ VIdlem, prolOže projektanti se obvykle ome­ LUJí na biocentra typu remízků, zatímco lou­ ky. rybníky a podobné biotopy jsou poněkud mimo pozornost. Dosud - a palrně i pro budoucnost - je však nejlepší možností osobní kontakt s agrono­ my, předsedy družstev a vlastníky pozemků. Naštěstí je mezi nimi řada lidí, kteří potře­ bám krajiny a ochrany přírody rozumí, a je-li to alespoň trochu ekonomicky přijatelné, dá se zalučnční domluvit. Tímto způsobem se správč podařilo dosáhnout zatím nejvýraz­ nějších úspěchů. Ne vždy je ovšem řešení

hned ideální, jinou představu má o louce ze­ mčdělec a jinou biolog, takže momentální způsob zalučňování nčkolikadruhovou smčsí

na části po­ To už se však dostáv<'tm k dalšímu velkému klubku problémů, kde největší otazníky jsou jak a z jakých druhů založil dobrou vlhkou louku, kde vzít osivo více než několika základních druhů a podob­ ně. A to už je téma pro další článek. bude do budoucna,

přinejmenším

zemků, nepřijatelný.

Jak dál s horskými koly Petr Vala Rozvoj cyklistiky, v posledních letech spo­ jený především s "vynálezem" horského kola, s sebou nese především v chráněných územích i jisté problémy. V chráněném území Zákon 114/92 Sb. O ochraně přírody a krajiny vymezuje používání kol a rozvoj cyklistiky negativisticky: určuje, kdy je vyloučena. V národních parcích a národ­ ních přírodních rezervacích je zakázáno jezdit, tedy i mi kole, mimo silnice, místní komunikace a místa vyhrazená se souhla­ sem orgánů ochrany přírody (§ 16 písm. f). V chráněných krajinných oblastech je situace obdobná, zákaz se ovšem týká jen soutěží na jízdních kolech. Pokud by však zmíněnou činností docházelo k poškozová­ ní dochovaného stavu přírody nebo pokud by cyklistika byla v rozporu s bližšími ochrannými podmínkami chráněných úze­ mí (§ 34 písm. f, § 29 písm, k), je taktéž vy­ loučena.

Lesní cesty socialistických feudáh'.

V obří bažantnici Březové-Střelí, rozklá­

dající se v lužních lesích mezi Horkou

n.M. a Litovlí, byla v minulosti zbudována síť úzkých silnic s poměrně kvalitním po­ vrchem pro vozidla prominentních střelců a vládních hostů. Po 10Jlské likvidaci ba­ žantnice a zrušení zákazu vstupu do lesa je možno silnice úspěšně využívat, především k cykloturistice. Ne všichni místní a málokterý z přespol­ ních ví, že z Olomouce přes Litovel a Doubravu na Úsov vedou lesní cesty

PŘ1LOHA PRO CHKO LITOVELSKÉ POMORAVf

vhodné pro cyklisty. Komplexem lužních

a chlumní doubravy je tedy možno

projet na kole po trase dlouhé 32 km

(z Olomouce do Hynkova 9 km, do Litovle

18 km, do Úsova 32 km). Připravovaný in­

formační systém Litovelského Pomoraví

zahrnuje i tuto stezku, její značení a infor­

mační tabule. Budeme tak mít možnost se­

známit se v terénu s přírodními výtvory

a úkazy, geologickou a historickou minu­

lostí, a to všechno bez motoru a bez výfu­

kových plym'•.

Tato trasa byla i letos cílem vyprav cyklis­

tů ze široka daleka. Kombinaci kol s do­

pravou po železnici nebo automobilem vy­

užilo mnoho lidí z celé republiky, na les­

ních cestách kolem Litovle jsme v létě pot­

kávali pestrobarevná kola a jezdce z tu­

zemska i z ciziny. Restaurace ve \esnicích

na trase Olomouc - Litovel hostily spor­

tovce a výletníky po celou sezónu. Horší

byla pro návšthníky situace s ubytová­

nlm. Snad jen v Litovli a 'Olomouci fungu­

jí větší hotely vhodné pro turisty, privátní

ubytování v rodinných domech je na kon­

zervativní Hané spíše jen nereálnou před­

stavou.

lesů

Servis cyklistům

Cyklistika nese s sebou jisté možnosti pro

podnikatele, obchodníky a řemeslníky,

opraváře a údržbáře. Prodejny s velkým

výběrem kol, dostatkem náhradních dílC.

a odbornou obsluhou nalezneme v Olo­

mouci. Litovli a l\lohelnici.

Jak dál s koly v chráněném území Vymezením určitých silnic, cest a stezek jejich označením v terénu můžeme tento druh činnosti vyhradit do určitých dimen­ zí. Cyklista totiž většinou dá přednost dob­ ře značené a udržované trase před jízdou terénem. Tím nejcennější části zvláště chráněné přírody, jako jsou přírodní re­ zervace, přírodní památky a 1. zóna CHKO, uchráníme před specifickým civi­ lizačním tlakem - rozvojem cyklistiky. V letošním roce byl označen červenou tu­ ristickou značkou úsek Horka n.M.-Lito­ vel a olomoučtí tak získali vhodnou trasu k výletům, zvláště cyklistick}·m. Síť cyklistických stezek \e městě Olomou­ ci, stejně jako její napojení přes rekreační areál Poděbrady na cesty v lužním lese, je však dosud jen ve stádiu úvab a studií.

29

Chomoutovské jezero Karel Poprach

Na území CHKO Litovelské Pomoraví se k současnému datu nachází 23 maloplošných zvláště chráněných území (2 NPR, 1 NPP, 12 PR a 8 PP). Rozlohou největší (106,16 ha) je PR Chomoutovské jezero. Byla vyhlášena vyhláškou správy CHKO Litovelské Pomo­ raví č.5 ze dne 9.7. 1993. Největší část její rozlohy tvoří vodní hladina pískovny se tře­ mi ostrovy, zbývající část vodní plocha men­ ší, přilehlé pískovny, břehové porosty ráko­ su, orobince a travin s náletem břízy a vrby. V jižní a jihozápadní části PR se nachází dva menší větrolamy. Geneze biotopu je v přímé korelaci s činností člověka - těžbou štěrkopísku. První těžební práce probíhaly již konceťn třicátých let to­ hoto století, jejich plošný rozsah byl však ví­ ce méně nepatrný. Jezero získalo současnou podobu až těžbou štěrkopísku, jež byla zapo­ čata v půli roku 1964 a ukončena koncem ro­ ku 1978. V současnosti je PR Chmoutovské jezero nejcennější ornitologickou lokalitou na úze­ mí CHKO. zejména pro svůj charakter vod­ ního a mokřadního biotopu. Pozitivním vli­ vem, zejména ornitocenologickým, bylo ukončen! odběru pitné vody z pískovny v prosinci roku 1987 (pitná voda zde byla čerpána od prosince 1974). Tím došio k na­

výšení stavu vodní hladiny a následnému za­ topení některých částí břehového porostu bří­ zy, vrby, orobince a rákosu (prostor trdliště ryb na východním břehu pískovny, dva men­ ší ostrůvky na západním břehu a menší část malé pískovny). Vzhledem k přirozené suk­ cesi rostlinných společenstev lze do budouc­ na očekávat ústup části zatopených porostů břízy s nástupem rákosu a orobince. Z hlediska ochrany přírody bylo důležité vy­ něti vodní plochy velkého jezera z privatiza­ ce, takže vlastníkem zůstává i nadále Česká republika a je reálná naděje na převod práva hospodaření ve prospěch Českého ústavu ochrany přírody . Snahou správy CHKO je oživení části břehových úseků bez porostu výsadbou mladých vrb. Finální filosofií je vznik vhodných míst pro hnízdění některých druhů vodního ptactva. V PR Chomoutovské jezero bylo doposud zaznamenáno 155 taxonů ptáků zastoupe­ ných v 17 řádech. Tyto údaje nejsou koneč­ né, neboť podrobné zpracování lokality neby­ lo dosud uzavřeno. Z těch nejvzácnějších lze uvést výskyt volavky stříbřité, husy malé, bernešky bělolící, rybáka malého, rybáka ba­ henního, rybáka bělokřídlého, jespáka reza­ vého. Pravidelně protahuje slavík modráček středoevropský, nepravidelně sýkořice vou­

Předjaří

v litovelském luhu. Foto Milena Valušková

satá, slavík tmavý . Pravidelně na jarním i podzimním tahu protahuje orlovec říční. V posledních několika letech je více či méně pravidelně pozorován orel mořský . Na zákla­ dě inventarizace v letech 1990, 1992 a 1993 bylo zjištěno 66 hnízdících druhů ptáků (50 druhů pravidelně a 16 druhů nepravidelně hnízdících). Raritou je hnízdění bukáčka ma­ lého, jehož první hnízdění prokázal v roce 1989 K. Maton. V následujícich letech hníz­ dil pravidelně - v roce 1992 dokonce dva pá­ ry (Bureš, in. verb.). Z "rákosinových" ptáků hnízdí početně rákosník zpěvný, strnad rá­ kosní, rákosník proužkovaný. Hojná je také pěnice hnědokřfdlá . V polovině června 1993 byli v rezervaci zaznamenáni 4 zpívající samci hýla rudého. Hnízdění však prokázáno nebylo - jednalo se patrně ještě o ptáky na ta­ hu. PR Chomoutovské jezero je jedním z míst v Litovelském Pomoraví, kde byla na jaře ro­ ku 1992 provedena reintrodukce bobra ev­ ropského. Bylo vypuštěno 5 zvířat na dvou místech. Na velkém ostrově třiletá samice březf(?), o hmotnosti 16 kg a mládě o hmot­ nosti 6 kg, na malém ostrově dospělá samice, březí, o hmotnosti 25 kg, dospělý samec o hmotnosti 18 kg a mládě ve stáří I roku (asi samice) o hmotnosti 6 kg. Toto mládě bylo asi po týdnu nalezeno uhynulé. O pozi­ tivní aklimatizaci bobrů svědčily následné okusy. Ze zástupců hcrpetofauny lze uvést pravidel­ ný výskyt ropuchy obecné, ropuchy zelené a výskyt "zelených" skokanů (Rana sp.). Fy­ tocenologicky je lokalita vzhledem ke svému mládí a intenzivnímu zemědělskému hospo­ daření v nejbližším okolí bez zvláštních zají­ mavostí.

Kurfiirstovo rameno Petr Loyka Již v minulém století zasáhly střední a dol­

ní toky řeky Moravy rozsáhlé regulace.

Tyto regulace měly za následek napřímení

a zahloubení toku, odříznutí a likvidaci

meandrů a bočních ramen.

Vytvoření morfologicky jednotvárného,

silně znečištěného koryta regulované řeky

30

PŘiLOHA PRO CHKO UTOVELSKÉ POMORA vl

I

> ~

:t\0

pO~' vedlo k celkové devastaci ichtyofauny. Vy­ hlášením CHKO Litovelské Pomoraví se podařilo zachránít několik bočních ramen, dokumentujících původní krásu a bohat­ ství řeky. Mezi nejznámější patří Kurfiirstovo rame­ no jižně od obce Stěpánov. Rameno je si­ tuováno na levém břehu Moravy, v místě bývalého meandru. Po regulaci původního koryta se v rameni vytvořilo několik tůní. Největší z nich byla v roce 1987 uměle propojena s hlavním tokem. Právě díky tr­ valému propojení s vodním tokem a vý-' skytu velll}Í bohaté submersní vegetace je rameno ideálním místem pro výtěr fytom­ ních druhů ryb jako jsou lín obecný, štika obecná, perlín ostrobřichý, jejichž přítom­ nost byla při pokusných odlovech adult­ ních i juvenilních (O+)ryb prokázána. Srovnám-li výsledky pokusných odlovů v rameni s výsledky odlovů v hlavním toku ve sledované oblasti, mohu toto rameno označit jako refugium štiky obecné pro hlavní tok a potvrdit jeho význam. Pevně věřím, že celková obnova této loka­ lity v rámci revitalizačního programu při­ spěje k velkému rozvoji ichtyofauny a po­ může navrátit hlavnímu toku jeho bohat­ ství.

"Hanácké Benátky',' to Litovel

měs­

vřena

prstencem zel eně a již zmíněnými vo­ a vodními plochami , Jedno rameno Moravy protéká dokonce pod radniční věží a náměstím. Vý cho d ně od historického jádra vznikly dva rybníky s parky a secesní budo­ vou gymnázia s funkcionalistickými objekty tělovýchovného areálu. Objekty dvacátých a třicátých let svým mě­ řítkem a technologií úspěšně na hodnoty centrální zóny navázaly. To již nelze konsta­ tovat o poválečné zástavbě, zejména panelo­ vé. Tato doba se vyznačuje i devastací histo­ rického jádra, zanedbáním údržby domovní­ ho fondu a ničením architektonických článků na fasádách. Rekonstrukce a opravy se pro­ váděly ojediněle. Teprve v posledních letech dochází k obratu. S privatizací se narovnávají vlastnícká práva a s tím spojený vztah maji­ telů k objektům, Městský úřad pak zabezpe­ čuje rehabilitaci uličních prostorů včetně in­ frastruktury. Šance se městu nabízejí zapoje­ ním do "Programu regenerace městských pa­ mátkových zón". Rozsah, časová i ekono­ mická náročnost však dává tušit, že se jedná o složitý a dlouhodobý proces, dotečemi

Nenechte si ujít Petr Vala

Petr Cehovský V Chráněné krajinné oblasti Litovelské Po­ moraví se nachází řada sídel, která si zacho­ vala původní charakter a strukturu osídlení. Nejvýznamnější je město Litovel, které je UT­ banisticko - architektonickým celkem mimo­ řádné hodnoty. Krásné přírodní okolí tvoří rámec zastavěnému území. Název "Hanácké Benátky" vystihuje unikátní založení města na šesti ramenech řeky Moravy. Původní obranný charakter vodotečí se po zboření větší části hradeb stal přírodním a estetickým prvkem struktury sídla. Nejcennější část města tvoří historické jádro s pravidelným náměstím, svědčícím o kolonizačním založe­ ní, zástavba měšťanskými domy je pak uza­

O Litovelském Pomoraví vznikl v nedávné i videofilm. Snímek je natočen jako pestrá mozaika. Záběry s přÍrodovědnou tematikou jsou proloženy výpovědmi lidí, kteří žijí v Chráněné krajinné oblasti Lito­ velské Pomoraví nebo jsou s ní nějak spo­ jeni. Kromě víceméně odborných výkladů biologů, lesáků a architekta k problemati­

ce mokřadů a lužních lesů v krajině je ve

mmu zachycena i výpověď rnístrn'ho rybá­

ře v hanáckém nářečí. Atmosféru zpestřu­

je anketa "Co víte o Litovelském Pomora­

ví?" z olomouckých ulic.

Dokumentární záběry z prvního vypouště­

ní bobrů evropských v Ceské republice

doplňuje výklad o způsobu reintrodukce

době

PŘiLOHA PRO CHKO LITOVELSKÉ POMORAVl

tohoto největšího evropského hlodavce a ukázky z budování umělých doupat. Letecké záběry a snímky z lodi při velké vodě, včetně náhodných vodáckých "udá­ lostí" vytvářejí atmosféru velké, tajemné řeky v nepřístupném kraji. Umělecky pojatá kamera mistrně zachy­ cuje krásy lužního lesa, detaily jarních pestrobarevných květin, mokřadních rost­ lin, obojživelníků a ptáků. Názornost je umocněna českými názvy, což jistě přivíta­ jí učitelé a žáci škol. Cást filmu je věnována události výjimečné - jarní záplavě lužního lesa. Kdo tento pří­ rodní jev nezažil, jistě přivítá možnost po­ dívat se okem kamery na proudy kalné vo­ dy, živel, který ničí i tvoří. Problémům CHKO je věnována závěrečná část filmu: znečištěná voda z cukrovaru, bezlesí s kukuřicí a smrkové mlaziny pro bažanty, vysychání krajiny a problémy s obnovou druhově bohatých mokrých luk. Autor snímku, režisér, kameraman a scé­ nárista Ivan Stříteský z Prostějova je znám ekologické veřejnosti i jako autor dalších filmů s. přírodovědnou tematikou. Účastník Ekofilmu a Academia filmu, ví­ těz filmové soutěže TSTT v Uherském Hradišti má svérázný filmový rukopis. Umělecká kamera je kombinována s re­ portážní pohotovostí, aktuální náměty zpracovává s předními odborníky i na­ dšenci zapálenými pro dobrou věc. V 80. letech začínal se snímky Orchidej pro Brontosaura (82,), Proměny pod horou Venušinou (84), Jak se do lesa volá (85), Chvála bláznovství (86). Další tvorba je provázena zájmem o aktuální ekologické problémy, především moravské, o zajíma­ vé projekty a objevování neznámého ko­ lem nás: Interpelace (87), Horenka chabo­ vá (87), Potopa (89), Gazda (89), Akce Spunt (91), Morava-Osypané břehy (91), Alternativní zemědělství (91), Krajinné plánování (91), Obojživelníci Hané (91), Příroda Slovácka (92), Ohrožené dědictví (92)! Na dně hanáckých moří (92), Litovel­ ské Pomoraví. Filmy jsou vhodné pro en­ vironmentální výuku nebo k oživení semi­ nářti, sympozií a setkání.

W~3rNDIl11fi®~

31

Provolání z Kushira (Japonské Kushiro bylo v červnu 1993 hostitelem 5. konference (Ičastnických států Ramsarské kon­

vence).

Ramsarská konvence o mokřadech byla první mo­

derní celosvětovou smlouvou o ochraně a moud­

rém užití přírodních zdrojů a území. Od svého

podpisu roku 1971 v Ramsaru (Irán) se stala zá­

kladnou pro mezivládní spolupráci v oblasti mok­

řadů. Mokřady

jsou významná území z hlediska biolo­ gické diverzity - tj.,jsou to bohaté a různorodé lo­ kality s charakteristickou flórou a faunou. Ram­ sarská definice zahrnuje pod pojem mokřad tyto typy území: "bažiny, močály, rašeliniště, vodní plochy - přirozené nebo uměle vytvořené, - stálé nebo dočasné, - s vodou stojatou nebo tekoucí, ­ sladkou, brakickou nebo slanou. včetnč šelfových moří. jejichž hloubka nepřesahuje 6 metrů" . Na 21. zasedání Konference OSN o životním prostře­ dí a rozvoji (kapitola 18.39) bylo navrženo. aby se k Ramsarské konvenci připojily všechny členské státy OSN. Ramsarská konvence spolupracuje úz­ ce s Konvencí o biologické diverzitě, přitom si však i nadále zachovává prvořadé postavení v ochraně biodiverzity mokřadů. Od prvních dnů fungování Ramsarské konvence bylo jasné. ~c mokřadům musí být pro jejich mi­

mořádný

význam, hodnotu a druhovou rozmani" tost poskytována speciální ochrana. Pro lidstvo je dlouhodobá udržitelnost mokřadů zásadní otázkou. Ramsarský "Návod k praktické realizaci konceptu moudrého užití mokřadů" uvádí tyto hodnoty a užitky mokřadů: "ochrana před erozí a nadměr­ ným usazováním sedimentů, ochrana před povod­ němi, udržení čistoty vod a zmírňování následků znečištění, udržení zásob podzemních i povrcho­ vých vod, podpora chovu ryb, pastvy a zeměděl­ ství. rekreace a vzdělávání a příspěvek ke klima­ tické stabilitě". I přes úspěchy, kterých bylo od podpisu Ramsar­ ské konvence dosaženo - patří k nim především vzrůstající povědomí o důležitosti mokřadů -, do­ chází stále v mnoha oblastech světa ke ztrátám, ni­ čení. degradaci a nesprávnému užívání mokřadů. Dublinské prohlášení mezinárodní konference o vodě a životním prostředí z roku 1992 (která v sekci 4.15 vyzývá signatářské země Ramsarské konvence k podpoře jejích doporučení) konstatuje, že cíle Ramsarské konvence "moho!! být dosaženy jen za pomoci politických závazků a při aktivizaci všech struktur společnosti. od nejvyšších vládních kruhů po nejmenší komunity. Závazky je třeba podpořit zásadními a okamžitými investicemi, osvětovými kampaněmi, legislativními a instituci­ onálními změnami a rozvojem technologií". Ve snaze o nalezení globálních řešení zamčří Ram­ sarská konvence v následujících třech letech svoji

pozornost a síly na výše zmíněné zásady . Je to re­ akce na závěry 21. zasedání (Konference OSN o životním prostředí a rozvoji) a na výzvu ke zvý­

šení ochrany biologické diverzity a moudrého užití

mokřadů aje to také příspěvek k praktické realiza­

ci úkolů Konvence o biologické diverzitě.

Signatářské státy Ramsarské konvence musí plnit

své závazky vyplývající z členství v Konvenci,

a proto se musí v následujících třech letech zamě­

řit na tyto činnosti:

I . Ochrana a management mokřadů mezinárodního

významu

- vybudovat ucelenou síť mokřadů zapsaných

v Ramsarském seznamu,

- provádět monitorovací činnost a přijímat opatření

k udržení ekologického charakteru těchto mokřa­

dll,

- vypracovat metodologie řídící činnosti a apliko­

vat je v praxi, v úvahu brát problematiku přírod­

ních celků, tj. povodí. - revitalizovat znehodnoce­

né mokřady a hledat náhrady za mokřady zmizelé.

2. Formulace a praktická realizace plánu na ochra­

nu a moudré užití mokřadů

- vypracovat národní a regionální strategie péče

o mokřady podle "Návodu k praktické realizaci

konceptu moudrého užití mokfadů" přijatého kon­

ferencí v Montreux,

- spravovat mokřady v souhlasu s principy moud­

rého užití,

- při vypracovávání a realizaci jiných národních

strategií brát do úvahy všechny funkce a význam

mokřadů.

3. Rozvoj mezinárodní spolupráce prostřednictvím

rozvojové pomoci a společného řízení sdílených

mokřadních ekosystémů. vodních zdrojú a rostlin­

ných a živočišných druhů

- rozvíjet spolupraci s dalšími konvencemi a orga­

nizacemi působícími v celosvětovém i regionál­

ním měřítku. mimo jiné i aktivním podílem na pl­

nční úkolů Konvence o biodiverzitě,

- přezkoumat dosah současných programů rozvojo­

vé pomoci a zhodnotit jejich skutečný příspěvek

k ochraně a moudrému užití mokřadu.

získávat podporu od bilaterálních a multilaterál­ ních grantových agentur. - posílit regionální spolupráci (společné zájmy). - zřídit mezinárodní síť mokřadů s výrazným eko­ logickým nebo hydrologickým propojením a zaji­ stit jejich vzájemně skloubené řízení. vypracovat společné plány managementu pro mokřady ležící na území více států. Vzrůstající společenské povědomí o Ramsarské

konvenci a podpora a rozvoj jejích cílů

- podporovat a rozvíjet znalosti o funkcích a hod­

notách mokřadů.

- rozšiřovat mol.nosti vzdčlávání vhodných pra­

covníků v oborech důležitých pro ochranu mokřa­

4.

dů,

- připravit vzdělávací a informační materiály pro­ pagující Konvenci na regionální, národní a místní úrovni. Jiří

Janda

Taková bobří daa přestávají být na Moravě senzací. Jen málokolllu se podaří spatřit je­ jich Pllvodce; neklam1lé stopy pilných bob­ řích zllbtt na pobřeŽ1lích porostech v celém povodí .Moravy od Litovle až po soutok .~ DUllajem však svědčí o /0111, že bobr evrop­ ský se k lIám vrací. Foto Lubomír Zeli/lka

32

PŘiLOHA PRO CHKO LITOVELSKÉ POMORA vi

Návrat krkavců



Karel Hudec

Přestože u nás není mnoho lidí, kteří kdy viděli a zejména poznali v přírodě krkavce, patří tento pták k n ejznámějším. Vzhledem je to velká černá vrána s mohutným zobákem, v letu s klínovitým ocasem. Na jeho výskyt v přírodě nás upozorní hlasité a časté hluboké volání, zněj ící jako opakované kruk kruk. Dnes je však znám spíše jménem než vzhledem - například v brn ěn­ ském telefonním seznamu najdeme jedenáct Krkavcú, a jen dva Vrabce, přestože vrabec je j istě pták známý člověku mnohem dúvěrněji než krkavec. Jméno krkavcú mělo vždy pochmurný nádech a dodnes tvoří krkavec ponu­ rou stafáž zlým pohádkovým postavám, zejména ježibabám, čarodějnicím a čarodějú m. Zlověstná pověst provází krkavce zřejmě již od středověku, ne­ boť vždy zdú razňovaný m typickým článkem potravního řetězce krkavců byli viselci na šibenicích nebo mrtvoly na bojištích . Po pravdě je však nutno říci, že pochmurná po věs t není zcela oprávn ěná - uvedenou potravní nabídku za­ jišťovali krkavcúm hlavn ě sami lidé. Nicméně přece jen funeráln í zbarvení a nekrofilní sklony jsou pro mnoho lidí dostatečným argumentem k nelásce. Krkavec sám naproti tomu je jedním z nejintel igentněj ších živočišných druhú - a chováním velmi milý, jak tvrdí všichni etologové, kteří se s jeho životem blíže seznámili, ať to byli manželé Heinrothovi, Grzimek nebo Konrad Lo­ renz. Nicméně ani inteligence nestačila krkavcúm k přežití ve střední Evropě XIX. a začátku XX. století. Do roku 1940 zde existovaly už jen zbytky dřívějšího souvislého osídlení - v Alpách, Šlesvicku-Holštýnsku a na východě Polska. Toto mizení je dobře známo i z našeho území. Až do poloviny XIX. století hnízdili krkavci ještě na Šumavě, na skalách nad Vltavou u Prahy a v sever­ ních Čechách, poslední zprávy o hnízdění jsou z doby kolem roku 1870. Na Moravě hnízdili do stejné doby zejména kolem horní Moravy a Odry, posled­ ní nález hnízda je z roku 1852. Od této doby byly v zemích koru ny če ské na­ dále zaznamenávány jen ojediněl é výskyty. Podobný ústup krkavcú byl ve stejné době zaznamenán i na Slovensku, i když tam byli krkavci vždy počet­ nější. Po prvé světové válce se jejich počty dokonce zvýšily, po roce 1930 však pokračov alo mizení a z let 1941-43 nejsou zprávy o hnízdění na Slo­ vensku žádné ! Obrat na Slovensku nastal rokem 1944, kdy jeden pár zahnízdil u Trebišova. V roce 1945 bylo zjištěno hnízdiště i v okrese Humenné, a tím začal a expan­ ze krkavcú, kteří postupně osídlovali území Slovenska od východu na západ. Na Moravě hnízdil jeden pár poprvé v roce 1968 na zřícenině Hukvaldského hradu v Podbeskydí. Ve stejném roce byli krkavci pozorováni i v Jeseníkách, v roce 1972 již na Svitavsku, a dokonce pár v Krušných horách, 1974 poprvé v Krkonoších. Od púvod ního směru šíření z východu na západ pokračovalo šíření i na jih, ale pomaleji. Střední Morava, středn í a západní Čechy byly osídleny především zač átkem osmdesátých let, jejich koncem se objevují prv­ ní páry i na jižní Moravě, např. od roku 1989 pravideln ě hnízdí v okolí Brna a objevili se i na Pálavě. Ojedinělé páry mohou zahnízdit v dosud neobsaze­ ném území i dlouhou dobu před souvislým osídlením - např. u Moravského Krumlova zahnízdil výjimečně pár již v roce 1975. Zvláštní kapitolu tvoří osídlení Šumavy, neboť tam byli vypouštěni krkavci od roku 1972 v národ­ ním parku Bavorský les a v roce 1974 i jeden pár u nás na Křemelné . Početnost krkavcú na území České republiky k roku 1989 byla 250 - 350 pá­ rů, zatímco v letech 1973-77 zde hnízdilo pouze 5 - 10 párú. V roce 1991 činil odhad pro celou ČSFR 11 00 - 1700 párú. V tom už se projevil pokles počet­

o(é)

Kreslil R ostislav Pospíšil

Vycházka . do Cernovického hájku Cílem vycházky dne 20.5.1993, konané v rámci tzv. poučných vycházek organizova­ ných Regionálním sdružením Č SOP v Brně, byl Černovický hájek. Je to jeden z posled­ ních zbytků lužních l esů v nížinné oblasti Br­ na. Vyšli jsme od místa, kde se Černo vický hájek dotý ká dálnice a po vozové ces tě po­ stupovali sm ěrem k se vernímu okraji. Cestou jsme slyšeli ·i vidě li různ é ptáky. Z běžných to byli např. pěnka va obecná a pěnice černo ­ hlavá, dále j sme slyšeli rákosníka z pěv ního, sedmihláska hajního, žluvu hajní a žlunu ze­ lenou. Po krátkém nahléd nutí do nitra háj ku, kde byly nápadné rozsáhlé porosty čes neku medv ědí ho, jsme přešli strouhu, která je jed­ nou ze zdroj nic Černovického potoka, a po­ dél ní jsme po úpatí drážního tě lesa Brno­ Přerov postupovali jižn ím s m ěre m. Ve strou­ ze bylo vid ě t nč ko lik k usů koljušky tříostné, drobné rybky , kterou do povodí Če rnov ické­ ho potoka vysadili akvaristé. Na vycházky (i zde byly trsy česnek u m edvě d ího) jsme do­ šli k pramenné obl asti této strouhy. Tok je zde široký a m ě l ký. Bylo zde vidět pulce ro­ puchy obecné, dá le z vodních pl žů plovatku bahenní a svinutce zplo ště l éh o. Dominující rostlinou podrostu této č ásti je přes li čka ba­ henní. Je to nezapomenutelný pohled: až me­ tr vy soký porost před stav uj e jakousi miniatu­ ru přesličkovýc h l esů doby druhohorní. Evžen Wohlgemuth

33

nosti na Slovensku, který na vý chodě začal již v letech 1960-62. Přesto bylo v roce 1969 mysliveckými sdruženími hlášeno na Slovensku maximum ­ 3084 krkavců ! Rychlost šíření byla zej ména v prvních fázíc h zn ačná - na Slo­ vensku mezi lety 1945 až 1970 asi 15 km za rok, v č eských zemích probíhá šíření k jihu rychlostí 4 - 9 km za rok. Směr šíření není přitom v rámci střední Evropy jednotn ý - z jednotlivých refugií se ptáci šíří do okolí různými směry a například ze Šlesvicka-Holštýnska postupuje nové osídlování jak na jih, tak na sever. Šíření se děje tak, že nejdříve jednotlivé páry proniknou před linii souvislého osídlení do vzdálenosti až 30 km, do 3-4 let pak je nové území za­ plněno a šíření pokračuje dále. Šíření je doprovázeno i ekologickými adaptacemi. Důležitá je s amozřejmě především potrava. Ukazuje se, že krkavec nen í výhradním konzumentem mršin, ale celkem všežravec, živící se hmyzem, drobnými obratlo vci včetně oboj živel níků, ptačími vejci a zej ména v zimě se shromažďuj í někdy stokuso­ vá hejna na skládkách odpadků. Rovn ěž v hnízdění je patrná schopnost adap­ tace na kulturní krajinu, rozšiřující škálu míst pro hnízdo od skal přes stromo­ vá hnízda až po sloupy vysokého napětí. Mladí ptáci dávají zpravidla před­ nost způsobu odpovídajícímu umístěn í rodného hnízda. Tím lze vysvětlit na­ příklad rozdílnou rychlost šíření alpských krkavců, hnízdících téměř výhrad­ ně na skalách, a krkavců v Pobaltí, hnízdících na stromech, které jsou přece jen k dispozici ve větší míře . Široká ekologická amplituda a adaptabil ita není u vrcholně inteligentního ptáka nic divného a spíše by se dala očekávat. Vždyť krkavec v celém obrov­ ském dru hovém areálu, zahrnujícím téměř celou severní polokouli, obývá mořská pobřeží severního Grónska i horké pouštní skály Sahary, hnízdí v ní­ žinných luzích i na horských hřbetech Tibetu, a to jak v původní přírodě , tak blízko člověka. Proč tedy vl astně v Evropě téměř vymizel a nyní se znovu šíří?

Přesná odpověď

na tuto otázku není známa. Dnes je nejpravděpodobnější vy­ ve vlivu přímého pronásledování krkavců člo věkem . S nástupem ra­ cionální myslivosti byl krkavec jako škůdce zvěře bezohl edně pronásledován a likvidován všemi prostředky, včetně odstřelu hnízdících párů a n ičení hnízd . Napřík l ad ve velkovévodství Schwerin v everním Německ u bylo v ie­ tech 1834-75 střeleno 10440 krkavců. K těmto způsobům přistoupi lo i tráve­ ní, a například vlna vymizení krkavců ze Slovenska v letech 1920-40 stejně jako výrazné snížení početnosti na východním Slovensku po roce 1960 je dá­ váno do souvislosti s vykládáním otrávených návnad na škodnou zvěř, včetně návnad na vlky. A tak se krkavec znovu usazuje v místech dří vějšíh o domova teprve tehdy, až mu zákony na ochranu přírody dovolily existenci. A pouze tyto zákony patrně krkavce v přírodě udrží, neboť i dnes vidí zejména mysliv­ ci v "přemnožených" krkavcích nepřítele, před kterým musí přikrývat střele ­ ného jelena. světl ení

1988 ",-,,J -J '

rJ'L'"

. \...."\. ") 1977

•

\ '---­ '"'\. \

'­ 1955

(' ......

-.....·.I ....... ~.'V.

.-"'.~"". ......

.

(

'~ '\

34

Postupný návrat krkavců na IÍzemí Česko­ slovellSka od padesátých do konce osmdesá­ tých let.

Corvu!I corax

._ ./"

' ~._ .>

/

-'-

/

'- '

Rak říčn í se se p ři náhlém vypuštění nádrže nestačípřemístit a uhyne v ba/mě. Foto Lu­ bomír Zelinka

Račí

smrt

aneb Přežijí raci hospodaření Lesních ak­ ciových spol ečností? V lese nedaleko Rozdrojovic směrem ke Kníničské přehradě je rybníček. Na mapách ani nemá j méno, říká se mu .. černý", protože jeho hladinu stíní vysoké stromy. Je to krás­ ný kout donedávna nedotčené a poměrně má­ lo n avštěvo v ané přírody. Letos v druhé polo­ vin ě srpna přišel pan Zelinka, vynikající fo­ tograf př í rody a spolupracovník časopisu Ve­ ronica na Zelený dům ČSOP se zprá vou , že rybníček, který zná už přes 40 let a ve kterém žijí raci, někdo vypustil. Jeli jsme se s ing. Romanem Zajíčkem z Českého ústavu ochra­ ny přírody na místo podívat a skutečně. Na dně rybníčku kaluž o průměru asi 15 metrů a okolní bahno poseté mrtvolkami raků již ve znač n é m stupni rozkladu. Podle stavu bláta i raků jsme usoudili, že rybníček je vypuštěn 10-14 dnů a že vypuštění muselo být velmi rychlé, takže raci byli úbytkem vody překva­ peni a nedokázeli se zachránit ve zbytku vo­ dy u hráze. Množství uhynulých raků jsme odhadli na nčkolik set. Kromě vypuštění ryb­ níka byl vysekán břehový porost na pravé straně rybníka, což nás vedlo k domně nce , že vypuš tění nebylo náhodné vandalství, ale že je provedl záměrně správce rybníčk u. Jelikož všechny druh y raka na území ČR jsou chrá­ něny, odebrali jsme vzorek uhynulých raků k determinac i (určení druhu) a ing. Zajíček případ oznámil České inspekci ŽP. Ta pro· vedla kontrol u na místě a po zjištěn í stavu

Kreslil Jan Stekllk

zahájila podle § 18, odst. 1, zák. č .7111967 Sb. , správní řízen í ve věci nepovoleného zá­ sahu do význam ného kraj inného prvku a škodli vého zásahu do přirozen ého vý voj e zv l áště c hráněnýc h ž ivoči c hů.

Z vý sl edků determin ace vypl ývá, že došlo k úhynu znač né čás ti populace raka říčního (Astaclts J7.uviatilis), který je v seznamu z vláště c hráněných druh ů ve smyslu LISt. vy ­ hlášky MŽP Č . 39511 992 Sb. uveden v kate­ gorii kriticky ohrožených druhů, tedy v kate­ gorii nejpřísněj š íh o s tupně ochrany. Viníkem je Lesní s polečn ost Jm. lesy a.s., di­ vize Kuřim. Opravu stavidla a vypuštění ryb­

níka, tedy podle zák. CNR Č . 11 4/1992 Sb. zásah do významného krajinného prvku, neo­ hlásili předem orgánu ochrany pří rody , jímž je v tomto případě OÚ Brno-venkov, odbor životního prostředí. Vy pu štěn í m rybníka a následným úhynem kriticky ohroženého druhu byla napln ě na skutková podstata proti­ práv ního jednání ve smyslu ust. § 88 , odst: 2, písm. e) zák. ČNR Č. 11411 992 Sb. Za toto protiprávní jednáni může uložit orgán ochra­ ny p řírody právnické osobě nebo fyz ické osobě při výkonu podnikatelské či nnosti po­ kutu až do výše I milionu Kč.

Zástupci zmín ěn é Lesní společ no s ti 1m. lesy a.s. se hájili tím , že všichni raci nachá Lcj ící se nad úrovní hladiny byli pře mís těni po vy­ puště ní rybníka do zbytku vody na dně . Stav zjištěný ochránci přírody i následnou kontro­ lou Ceské inspekce ŽP toto tv rzení však vy­ lučuje. Uhynulí raci byli roztroušeni v bahně téměř po celém dně rybníka a kdokoli by je chtě l něka m přenáš et, zapadl by až po pás. Sami jsme si to při sbírání vzorků vyzkoušeli. I když vyp u š tění rybníka mělo pro populaci raka ří č níh o v této lokal i tě tragické následky, určitý po čet ra ků se přece jen zachránil ve vývařišti stavidla pod hrází. Proto byla Lesní spo l eč n osti Jm. lesy, a.s., K u ři m u děle n a Ceskou inspekcí životního prostředí pokuta pouze ve výši 30 000 Kč. Jana Drápalová

Ve vypuštěném "Leknínovém rybníčku u Rozdrojovic" žilo také něko lik desítek užovek obojkových. Foto Lubomír Zeli1lka

Leknlny na rybn íčku mezi přehradou. a Ro­ zdrojovicemi pamatuje fotog raf Lubomír Zelinka od roku 1948. Není divu, že právě on bezohledné počínání akciové společnosti objevil a na vypuštěný rybnlk s uhynlllými raky upozomil.

35

Příroda

bez hranic na Moravsko-slovenském pomezí Pavla Hobstová

" Láska ke krajině už j e pryč, zbylo jí jen malounko, « tvrdí ochránci v Bílých Karpatech

přírody

Chráněná krajinná oblast (CHKO) Bílé Karpaty zaujímá od roku 1980 plochu 750 kilometrů čtverečních plochy na Moravsko-slovenském po­ mezí. Nej známějším krajinným prvkem j sou bělokarpatské orchidejové louky, historicky podmíně né zemědělskou či nností člověka. Cenné jsou i smíšené lesní porosty s převahou bučin a mohutnými duby. Kraj se pro­ slavil svým folklórem z Horňácka , Kopanic a jižního Valašska. Do dneš­ ního char akteru Bílých Karpat se začíná podepisovat rozdělení státu a současná zemědělská politika spolu s nedokonalým da ňovým a dotač­ ním systémem. D ůsled kem j e vylid ňování oblasti a opouštění tisíců hek­ tarů luk, jež za růstají plevelem a náletovými dřevinami. Roční částka 600 000 korun, určená ministerstvem životního prostředí, na udržení luk nestačí. Sekáči jdou a tváře maj spálený Plná horké erotiky je stará p íseň Evy Pilarové, ale tihle bělokarpatští sekáč i jsou už "dědáčci " . Jeden za druhým jdou pod hvě zdami s kosou na rameni, zaklepou na okno posledního domku v Brumově . Pan Křek se zařadí za ostat­ ní a za svitu měsíce stoupají do svah u Lazy nad Vlárský p růsmyk . Stojí roz-

36

Vitální přiroze né bučiny Vlárského przismy­ k ll JSOll chlouboll našeho lesnictví a vý­ znamnou genofondovoll bankou pro obno­ vu listnatých lesů v Ceské republice.

Foto Antonín Kostka

K f oto na vedlejší stran ě:

V oblasti Vláry si tur;sta ještě dnes milže po­ povídat s tradičním gazdou na samotě. Cel­ kový úpadek zemědělství však hosp odáře

z okrajových poloh vyhání a jejich děti lza

lazech a kopanicích těžko zllslallOu.

Foto Miroslav KIII/drala

Přírodovědně

zajímavé lokality severovýchodu Znojemska

kročení

vedle sebe a trávu pokládají s matematickou přes ností. Jeden z nich louky a vyžíná do kruhu kolem sebe. Jen tak, z frajeři n y. Spěchají, dokud leží rosa a tráva je křehká. Až vyjde slunce a k jejich uším dolehnou brumovské zvony, zvouCÍ na ranní, budou pomalu končit. Než se­ jdou d olů, j eště si každý při hne slivovice, odvedli kus dobré práce, zasloužili si ji. Jen oni si mohou dovolit proslavené orchideje spolu s ostatním senem zkrmovat dobytku . Už zbylo málo těch, co dokáží dohladka pokosit podhor­ ské louky. Orchideje na ústupu Kosenky jsou genofondovo Ll bankou chráněných bylin. Na rozkvetlé vstava­ če - orchideje se na j aře jezdí dívat botanikové zdaleka. Jejich osud závisí na vývoji zemědělství. Kdysi se tu tradičně hospodařilo a zdejší sedlák postu­ pem let vytvoři l mezi smíšenými lesy systém luk. "Stačí jediný pohled; když nevidím pestré střídání barev květí't, vím, že se příliš hnojilo, " říká Miroslav Janík ze Správy CHKO Bílé Karpaty. Příliš mnoho dusíku totiž podporuje růst plevelných trav na úkor vzácných bylin. Ty vyžadují také pravidelné ko ­ sení jarní trávy a podzimní otavy, při hrabání sena se roztrušují vyzrálá seme­ na. "Neposečená stařina zadusí nejkvalitnější porost za tři roky. Dnes, s ústu­ pem zemědělství klesá zájem o kvalitní seno. " Ochránci přírody organizují brigády a sečou louky, opuštěné družstvem i soukromníkem. Ten je ochoten tuto práci dělat pro vlastní potřeb u , ale ne v zájmu přírody. " Je to pochopitel­ né. Posledních 40 lel j ezdil zemědělec traktorem a neslyšel skřivánka . Večer přišel unavený a naštvaný. Jeho láska ke kraji už je pryč a ztlstala louka, za­ plevelená pcháči, šťovíkem a nálety dřevin . Na odlehlých místech j e hospoda­ ření neekonomické. Proto by sedlák měl být motivován úlevou na daních, bu ­ de -li dodržovat och ranářské podmínky. Zákon však neobnoví ztracenou lásku ke kraji. Měli bychorn v)jít z místní kultury, znovu najít zdej ší člověčenství. Lidé musí nejprve rozumět sobě, pochopit své hodnoty, pak porozumí i kraji­ ně. Ta potřebuje člověka, který v něm hospodaří, ne chalupáře, j enž zde neza­ kotvil a zemi nic nevrací. " Někteří rodáci se znovu vracejí k tradici . Pan Di­ vstoupí

dopro střed

Severovýchodní čás t znojcmského okresu nepatří mezi příliš atraktivní oblasti. Toto bezlesé území, tvořící přechod mezi zalesně­ ným hřbe t em Krumlovského lesa a údolní ni­ vou řeky Jihlavy, je citelně poznamenáno čtyřiceti le ty zemčdělské velkovýroby, takže dnes bychom jen stěží hledali alespoň zbytky přirozených nebo přírodě blízkých biocenóz. Přes to ješ t ě v současné době tady můžeme nalézt n ěkolik míst, kde se dochovaly nepatr­ né fragmenty původních teplomilných spole­ čenstev . Tato, byť nepříliš rozsáhlá území mají nejen význam ekologický, ale i estetic­ ký, neboť oživují pro oko poměrně jednotvár­ nou kulturní krajinu. První lokalitou je pásmo skal, které se táhne kolem severovýchodního okraje Vedrovic. Jde o řadu výchozů biotitických granodioritů, které jsou stavebním materiálem hr'betu Krumlovského lesa, Leskouna a Bohutického lesa. U Vedrovic pak tyto vyvřeliny vycháze­ jí na povrch. Celá skalní stěna je orientována jihozápadně, aje tedy dobře prosluněna . Nej ­ cennějš í partií je pravděpodobně skupina skal pří mo nad místním hřištěm, zvaná Certova díra. I přes hustý porost trávníku a růží tady lze ještě pořád nalézt vzácné a ohrožené dru­ hy flóry Ceské republik y; například koniklec l uční, křivatec český, lnici kručinkolistou, kozinec vičencovitý, bělozářku větvitou, úložník klasnatý nebo rozrazil rozprostřený. V se ve rn ěj ší části skalního srázu zabíhající do lesa rozt roušen č roste borovice lesní, v jc­

37

viš vyklučil zarůstající okraje luk na Lazech a nyní upravuje potok, na kterém jíchž korunách je časté jmelí. Horní hrana skal vytváří úzký pruh s pěknč zachovalou prý kdysi klapalo patnáct mlýnků. Už se objevil i další sekáč. "Ale víme, jest­ prosvěUenou doubravou, která je plotem od­ li na svém zkultivovaném pozemku nechce postavit chatu?" pokračuje Miro­

dělená od zvěří devastované obory Moravský slav Janík.

Krumlov - Leskoun. V bylinném patru roste Sidonie

místy hojně vřes obecný. I tady můžeme najít Dřív o ní nikdo neslyšel. Až teď. Obec o sedmdesáti domcích leží na samém

kř i vatec český a mimo něj také křivatec ma­ konci Vlárského prů smyku. Odtud už cesta nevede, toutéž silnicí se musí ličký. Jde zřejmě o nejrozsáhlejší výchoz vy­ zpět. Pokaždé, když přejdeme jeden z mnoha mostů nad potokem, ocitneme vřelé horniny v celé oblasti Krumlovského se střídavě na Moravě a pak zase na Slovensku. Potok je totiž hraniční. Jen lesa, působící v bezprostředním sousedství pozemku Anny Bolčové se pravidlo netýká . Hraniční čára vede zahradou. Ří­ obce velice neobvy kle a zajímavě. Dojem by ká se, že její dům stojí na Slovensku a dřevěný záchod na Moravě. Sloven­

ských je ještě asi 10 domků za potokem, jejich obyvatelé by však rádi byli

Moravany. Poukazují na starou hranici bývalého Slovenského štátu, dodnes Svatá Sidonie - tajemná dědina v jednom ozn ačenou pod lesem. Podle rozhodnutí rozhraničov ací komise by se měli

Z nejkrásnějších údolí Bz1ých Karpat byla dohodnout do konce roku 1995 starostové Brumova a slovenského Horného vždy vyhledávaným cz1em znaldl kraje. Její Smie. Pod lesem vede, dodnes označená patníky se zachovalým S směrem obyvatelé jsou z rozdělení Československa k východu a pečlivě otesaným znakem Protektorátu na strariě k Moravě, stará neštastní. hranice Slovenského štátu.

Foto A ntonín Kostka

38

jistě

umocnilo odstranění náletových dřevin, akátu a šípku i tradiční "ozdoby" podobných míst - černých skládek. Druhou zajímavou lokalitou v blízkosti Ve­ drovic je skalka na kótě 298 m - Stará hora, ležící severně od obce poblíž hospodářského stavení Chrástí. Toto místo bez bližší znalosti terénu jen těžk o objevíme. Pouze když za­ slechneme zvuk tekoucí vody, vyvěrající ze zdroje a vydáme-Ii se pře s hradbu trní, může­ me spa třit nejcen n ěj ší část lokality. Obnaže­ ná vy vře lá hornina zde nabízí příhodné pod­ mí nky pro výskyt zajímavých druhů teplo­ milných rostlin. I zde objevíme křivatec čes­ ký, křivatec maličký, lni ci kručinkolistou, bě l ozářk u v ětvitou, rozrazil rozprostřený a další skvosty naší květeny. Zhruba 3 km na severovýchod, 500 m seve­ Kreslil Jali Steklík rozápadně od obce Jezcřany - Maršovice je místo zvané místními Iidrní Sobotka. Tato lo­ "Slovenský starosta má na hranici chatu, nechce jezdit na Moravu," řík á kal ita na terciérních píscích je dobře viditel­ ná ze silnice, která vede od Moravského osmdesátiletá "Slovenka" Hni1ová. Její veliký dům stojí za potokem. S lás­

Krumlova dolů do obce. Tvoř í nápadný ko­ kou vzpomíná na komunisty, dnes by si jej nepostavila.

peček zeleně uprostřed po Jí a vinic na sva­ Starosta Milan Vidoman nechce pustit chlup: "Protektorátní hranici neuzná­ zích severně od silnice. V tom to zbytku tep­ vám. Moje chalupa s tím ale nemá nic společného, když parlament rozhodne, lo- a suchomilných společenstev se vyskytuje klidně tu daň zaplatím. " Podle něj by Slovensko nemělo přij ít o 18 hektarů

vysoký p očet zajímavých rostlinných druhů. území, situaci může vyřešit jen malý pohraniční styk. .

Nejatrakti vnější je bezesporu růže galská, "Tú hranicu dejte pod Trenčín a jděte do p... s Mečiarem ! Já nemám prácu rostoucí pouze v několika exemplářích na a oni sa tu serú kvůli hranici!" nadává starý Tonda Švácha v "moravské" hos­ hraně písč i tého srázu. V tomtéž místě roste podě. Její majitelka bydlí na Slovensku, za potokem. Tam bere také důchod. také růže trnitá v počtu jen o málo větším. Usmívá se na všechny. Její štamgasti j sou obrázkem osíd lení Sídonie. Chalu­ Barevně atrakt ivní rostlinou je i černýš rolní, dosud hojný ve střed ní části lokality. Z dal­ páři. ších nápadných druhů jmenujme hvězdnici Dálnice by byla bez provozu chlumní, modravec chocholatý, vítod větší, Silnice, vedoucí Vlárským prů smykem by se měla podle návrhu Silničního o hn íček letní, chrpu polní, čilimník ře zen ský, investorského útvaru Brno dvoj násobným rozšířením přizpůsobit zvýšené ka­ úložní k klas natý, kavyl vláskovitý, běloz,lřku mionové dopravě, počítá se s 500 vozy denně. Ve sk utečno sti se však provoz větvitou , zvonek klubkatý, zběhoveček troj­ mezi Slovenskem a Moravou prakticky zastavil. Ochranář i trvají na úplném klanný nebo piplu osmahlou . Na západním vyloučení kamionové dopravy z bělokarpatských p růsm yků. " Inverzní údolí okraji se nalézá asi 4 až 5 m vysoký písčitý Vláry je úzké a dojde k hromadění plynů, bez možnosti rozptylu. Přeruší mi­ sráz, příležitostně a v malém množství těže­ grační tahy zvěře, zn ičí botanicky zajímavé lokality. " ný, který poskytuje vhodné hnízdiště malé Bez konkrétních mezivládních dohod a tedy bez územního plánu nemůže být kolonii břehule říční. Celá jižní část lokality je provrtána norami králíků divokých a Jako řešena celnice, která měla být hotova do konce června. Buňky špeditérských firem stojí podél silnice, na území CHKO načerno, bez sociálních zařízení. zbytek po bývalé vinici tady ještě stále rostou plodné hlavy révy. Na této lokalitě můžeme " Vyjádřili jsme se také k pěti variantám projektované mezinárodní dálnice, jedna Z nich dokonce počítá s tunelem, prostříleným v kopci. Asi to ani nebylo vidět klasický příklad toho, že ne vše, co je dobře myšleno, musí být nakonec ku prospě­ myšleno vážně, " říká Antonín Kostka, pracovník CHKO. "Dálnici zde nebu­ chu věci. Členové místního mysliveckého deme potřebovat, stavěli bychom ji zbytečně, " tvrdí územní plánovač kraje, sdružení totiž vysázel i v nejcennějších parti­ doc. ing. arch. Jiří Low. "Moravou nikdy nevedly silniční tahy východozápad­ ích větší množství stromků, zejména osik ním směrem. Tranzity přes rovinaté Polsko a Maďarsko jsou pro řidiče vý­ a b ří z, které tak zaujaly místo teplomilné ve­ hodnější. " getace. Navíc hlav n ě na osikách je patrné, Na celnici je nuda jak se jim v této písčité a suché půdě "daří" . Provizorní celnice stojí v Sidonii načerno. Bez ko nečného stanovení hranice Bylo by určitě nejlepší, aby se akce podobné­ ho druhu na Sobotce už neopakovala. Díky nelze vydat stavební povolení. Její definitivní poloha zatím není známa. Vysoko nad Sidon ií krouží dravec. "Orel křikl avý. Máme štěstí, letos jsem ho výskytu množství druhů teplomilných a su­ chomilných dru h ů k vě teny na velice omeze­ viděl jen jednou, " říká tiše Antonín Kostka; muži Sidonie jej zatím považují né ploše je Sobotka místem v blízkém okolí za káně. V celých Bílých Karpatech je jedno jediné hnízdo orlů, kde, to Kost­ ojedi n ělým, které by zasl uhovalo větší po­ ka nepoví. Když tito dravci vyvádějí mladé, ochranáři je hlídaj í před vykrá­ zornost a vhodněj ší péči. dači ve dne i v noci. Petr Slavík předevší m

Pohraniční

provoz je těžce ospalý . První a asi také poslední kamion odbavil svým domem; prý ho stavěl deset let. Počítá s tím, že na jeho místě m ůže jednou být odbavovací plocha pro auta. Zapršelo a svíti lo slunce. Duhou odešel znuděný celník domů . celník

před

39

IEkologická poradna Jaký bude zákon o pracích prostředcích? V če r v nu roku 1992 byl na Ministerstvu ži­ votního postředí ČR ustano ve n poradní sbor pro prací pros třed ky . Je ho úkolem bylo řád né prodiskutování návrhu zákona o pracích pro­ s tředcí c h. Do poradního sboru byli kromě ex­ pe rtů z oblasti technologie, vodního hospo­ d ářs tví , hydrobiologie a zdravotnictví a kro­ m ě zás tu p ců velkých i malých výrobců při­ zvány i nev ládní ekologi cké organizace ­ konkrétně Greenpeace a Ekologická poradna ZO ČSOP VERON IC A. Příp ravy náv rhu zá­ kona se pak ú č ast nila již j en VERONICA , p ři čem ž jí byla oporou Evropská asociace ekologických poraden, zej ména rakouská UMWELTBERATUNG. V období , kdy se zákon za ča l při p ravo vat, panoval reklamou vy provokovaný zvýšený zájem, zejména vš ak značná neji stota lidí, co vlastně tyto t akřka každod enně používané výrobky obsahují. Vedle s kute čnos t i, že zá­ kon o pracích prostředcích je samozřejmou a peč li vě sledovanou součástí legislativy řa­ dy evropských i zá m ořskýc h zemí, dostateč­ ný důvod, aby se chyběj ící zákon v y t v ořil! Návrh zákona sleduj e prací prostředky z hle­ diska jejich rozložitelnosti; zabývá se otáz­ kou, co po jejich použití v pracím procesu pře c h áz í do odp ad ních vod , a poté po biolo­ gickém č i ště ní na městs k ý ch čistírnách od­ pad ních vod (pokud exis tuj i!) do vod povr­ chov ých. Použití některý c h látek je omezeno co do pří pu stného množst ví, příp adně zak á­ záno, u jiných je pře de ps á n a biologická roz­ ložitelnos t, to znamená míra, s jakou se v před e psa n é době tyto látky musejí rozložit na látky v přírodě běžné (voda, oxid uhliči tý, apod ,). Vzhledem k tomu, že u nás dosud nebylo slo­ žení pracích p rostředků l eg i s lati v ně o meze­ no, navrhuje se řeš it pro blém ve dvou eta­ pách - první by m ěla platit od roku 1994, druhá od roku 1996. Nutno poznamenat, že v d o bě, kdy se návrh záko na za čal připravo­ vat, se věřil o v j eho pl atnost už v letošním roce (1993), ale i zde se projevil a po třeba ' "řeš ení jiných naléhavých úk o lů" ... Z návrhu zákona vyj ímám několik pro v eřej­ nost nej zajímavěj š ích položek. Pře de vším by měl o být v první etap ě omezeno a v druhé zakázáno používání fos fát ů ( po l y fo sfo rečn a­ nů ) v pracích prostředcíc h. Již ono omezení v první etap ě je vole no tak, že pro výrobce předs t a vuje prakticky hranici "vyrobitelnos­ ti" fosfá to vé ho pracího p rostředku , a mě lo by přinés t značné omeze ní jejich výsky tu na tr-

40

hu a postihnout dovoz podivných laciných pracích prostředků. Konkrétně by měl být . obsah fosfá tů omezen na dvacet váhových procent, což je méně, než dnes připouští na­ přík lad rakouský či n ě mec ký zákon. Zákaz fos fá tů je v Evrop ě j e št ě výjimečn ější než je­ jich omezení, nicméně porad ní sbor k něm u od počátku směřoval se z řetel em na žalos tný stav našich povrchových vod způsobený pře­ mírou fosforu, který se do nich významnou měrou dostává i z pracích prostřed k ů . Zákon rovn ěž omezí i používá ní ně kterých ekologicky nevhodných náhrad fos fátů . Z~c­ la progresivním prvkem je omezení jisté ne­ zbytné přísady používané v bezfo sfátov ých pracích prostředcích - poly karboxylátů . Tyto látky nemají podl e dosavadního zkoumání

přímý negativní účinek v prostřed í, nicméně

jsou v pří rod ě jen těžko rozložitelné. Jej ich

li mitaci profe sor Pitter, předs eda poradního

sboru, komentoval takto: "Přij atý limit neo­

mezuje výrobce ve formulaci bezfosfá tových

pracích prostředků, nicméně na druhé stra ně

j ed noznačn ě upozorňuje, že z ekologického

hlediska se jedná o látky ne zcela nezávadné,

protože jsou před p oklady pro jejich hrom a­

dění v pro s tře d í."

Další sledovanou položkou jsou aktivní prací

látky - ten zidy. Kromě zákazu některých ne­

vhodných starších typů se pozornost soustře­

ďuje na jejich biologickou rozložitelnost. To

je pojem, který mnozí výrobci poměrně libo­

voln ě pou ží vají j ako arg ume nt pro ekologic­

kou vhodnost na obalech svých výro bků. Na­

vrh ovaný zákon přináší do této oblasti ze­

j ména moderní hodnocení odbouratelnosti ,

ne dosud běž n é v zemích evropských spole­

čens tví. Zákon požaduje poměrně vysoký

stupeň takzvané úplné odbouratenolsti, která

z aruč í, že po látce zůstanou jen v p ří rodě

b ě žné látky, a nikoli, jak to je doposud , že se

p ůvod ní tenzid rozš těpí na dal ší organické

sl oučeniny, které sice "n eu m ějí prát", ale je­

jich neškodnost garantována zdal eka není.

Potěš itel né je, že do druhé etapy byly zahr­

nuty i tenzidy používané v takzva ných avivá­

žích, což, pokud je mi známo, za h ranič n í zá­

kony o pracích prostřed c ích zatím nemaj í.

Co lze říci z ávě rem? Návrh zákona v dnešní

podobě před s ta vuj e evropskou š p ičku, i když

je j asné, že ani jinde nespí na vavřín ech ; že

mají další zákony o chemikáliích, že na tr­

zích jsou výrobky, k teré nebalancuj í na hra­

nicích zákon ných norem, že úsilí eko logů je

zaměřeno na vytv áře ní kritérií pro znače ní

20. století Pluji parm'kem do San Marina, v moři tu p lavala leklá ryba. Tamhle je i ropná skvrna, naštěstí pocházím až z Brna, Parník čo udí do vzduchu, už mám z toho záduchu. Rakovinu plic a k{lže, freo ny JSOll v zemské ků ře, Vir HIV jsem také chyt, už to není žádný hit.

Hana Králová, 8, tříd a

z S Malé Svatoňovjce

ekologicky šetrných výrobkú. Zač ít se však musí , a pokud by záko n v navrhované (nebo přísn ější) podobě rychle prošel legislativním procesem, nebyl by to zač á tek špatný. Možná poněkud

překvapiv á

přítomno s t

výrob ců

v poradním sboru by pak k ro mě technické provedite lnosti navrhovaných omezení měla umožnit dodržení termí nů jed notli vých etap. Nezbývá tedy než po přát zák on odárcům dob­ rou 'vod u pro jejich zdravý život a veselé par­ lamentní prázdn iny u tuzemské vodní nádrže m é ně zelené o fo sfo r z pracích prášků. K zamyšlení ob ča nu- s potřebiteli přetisk uje ­ me tabulku publikovan ou v posledním č ísle ča sop i s u Phosphorus & Potassium. Ukazuje , jaký podíl na trhu měly v jednotlivých ze­ mích bezfosfáto vé prací p ros tředk y v polovi­ ně roku 1993 . P rocenta

Zem ě

100

Rakousko, Ně mecko , Itálie, Hol andsko, Norsko, Svýcarsko Belgie Finsko, Svédsko Dánsko Velká Británie Francie

85 55

45 43 33 21

S pan ěJsk o

14 13

Polsko

7

Československo

Ma ďarsk o

Yvon na G ai lIyová

----

Ekologická poradna chválí RAVOS Kdyby se nej ednalo o knoflíkové monočlán­ ky (rozuměj baterie), chtě lo by se říci: hnuly se ledy. Tři roky sbírali brněnští ochránci pří­ rody ve vybraných prodejnách hodinek a kle­ notů knoflíkové baterie a odváželi je do jedi­ né k tomu povolané sběrny v Praze. Obč ané tomu byli rádi a nosili své vybité baterie do k ontejnerků . Všem ale byló jasné, že poměr knoflíkových baterií končících ve spalovně a v kontejneru je značně velké číslo. Proto zač a la Ekologická poradna VERONICA jed­ _ nat s odborem životního prostředí brněnské­ ho Magistrátu o rozšíření sběru knoflíkových monočl án ků na více míst. Aby bylo jasno, samozřejmě bychom byli rádi , kdyby se od domovního odpadu oddělovaly i ostatní (mnohem běžn ější) typy mo noč l ánků, jakož i další položky ze seznamu n eb ez peč ný c h odpadů, ale to je zase jiná (delší) pohádka. Její zač átek znají všic hni, kdo se problemati­ kou domovního odpadu zabývají. Dnes ale píšeme o tom, že jedna kapitolka této pohád­ ky už má pokračování. Lépe řečeno našla se firma RAVOS specializovaná na technické a obchodní sl užby v ekologii a společně s Magistrátem a za o světové podpory Ekolo­ gické poradny zahajuje v těchto dnech sběr knofl íkových monoč l á nků na osmdesáti mís­ tech v Brně. Další kapitolky příběhu o nebez­ pečný ch odpadech psaného firmou RAVOS jsou na spadnutí - sb ěr starých z ářivek , výbo­ jek, zpracování odpadních plastů. Nejen, že jsme na ně zv ědavi, my se na ně těšíme. (Y)

e

KNOFLfKOVE MDNDČLÁNKY

Ekologická poradna

Projekt hliník

Ekologická poradna ZO CSOP Veronica ini­ ciovala v roce 1993 separovaný sběr hliníko­ vých fólií na vybraných školách v Brně . Umožni! to mimo jiné vstřícný postoj vedou ­ cího oddělení neželezných kovů firmy Cent­ rokov. Ta zajistila sběrné nádoby a svoz na­ sbíraného materiálu, poradn a pak propagaci a především školy ochotné se na tomto zku­ šebním projektu podílet. V první fázi to byly školy Křídlovická, lBabáka, Hroznová, Ler­ chova, c v C Lužánky a Dům ekologické vý­ chovy Lipka. Jedna nádoba samo zřejmě zů­ stala v Zeleném domě CSOP na Panské. Od začátk u sběru v lednu 1993 do konce školní­ ho roku 1993 se podařilo nasbírat celkem 196 kg tohoto odpadu. I když se jedná o po­ m ěrně nenápadná množství suroviny, svůj význam to jistě neztrácí. Výroba hliníku je energeticky velmi náročná a navíc při ni vzniká značné množství toxického odpadu. Ve společné akci však vidíme především konkrétní možnost, jak se děti mohou učit uvědoměl ejšímu chování ve vztahu k odpad­ kům, které kolem nich vznikají. Zatím se ne­ objevily vážnější problémy při chodu celého projektu, takže sběr bude i nadále pokračovat a snad se postupně rozšíří i na další školy. O tom, že děti mají o věc zájem svědčí i ná­ sledující příspěvek žáka 6. třídy.

Martin Navrath

Centrokov poskytl 10 popelnic na třídě1l í hlim1w, které byly rozmístěny lIa brn ěll ­ ských školách. Děti i u čitelé se do projektu zap~;ili s lIad!iellím. Foto Viktor Sedlák

Víčko

od jogurtu

Ahoj, nejprve bych se Vám mělo pFedstavit: Já jsem hliníkové víčko od j ogurtu. Ch ci Vám vyprávět příb evh o své minulosti. Co jsem nej­ prve uvidělo, byl strop lovárny na hliník, kde mě vyrobili. Leželo jsem p ěkně na b ěžícím pásu a pFede /JIIlOU a za milou byla ještě spollsta jiných víček. Vypadala jsme stejně, protože jsme byla všechna stNbmá. Až na ­ jednali jsem se blížilo k velkému sl roji, kte ­ rým procházel pás, na kterém jsem leželo. Když jsem vjíždělo do olvom ve slroji, mělo jsem strach. Ale potOIl1, až jsem vyjelo ze stroje, m ělo jsem na pFedllí straně barevné obrázky malin, jahod. bOl"ltvek a ostružin. Mezi těmi obrázky byl velký Ilápis Javo. Abych dále nemluvilo j en o t ovárn ě, bl/du povídat co bylo dál .... Z továrny m ě poslali do n ějakého skladu, kde mě nalepili na kelí­ mek s jogurtem. Na ke límku bylo také napsá­ no velkým písmem J0\10 a byly lIG něm stejné obrázky jako na mně. Ze skladu mě potom poslali do obchodu. V obchodě se mi //lOC lí­ bilo. Kolem chodili lidé a dívali se na mě, ale také na ostatní věci. Až j ednou ke mn ě p řišla rodina se dvěma dětmi. Ta paní se zeptala dětí: "Jeníčku. R ůžen ko. ch těli byste jogur­ tek?" Rúženka n espokojen ě l ekla: " Eéééé ! "

41

Kreslil Jan StekUk

Jesenická odpadová dílna

Jeníček řekl:

" To víš že ano!" Vložili m ě te­ dy do košíku a nesli k pokladn ě. Potom m ě odvezli k nim dom ů a st rčili //l ě pe/mě do led­ ničky. Další den mě vytáhli a dali do malé krabice, kde to také mrazilo. Bylo j sem tam ještě s nějak:vm jiným jídlem až do té chvíle, než mne vytáhli. Dívalo j sem se okolo sebe, všude byla zeleií, keře. stromy a p řede //lnou rybník. A le naj ednou mě chlapec odtrhl od kelímku, zmačkal a hodil někam p ryč. Ch vil­ ku jsem mělo zavřené oči, jak mi do nich vle­ těl písek. Když jsemje však otevřelo, mys{elo jsem si, že jsem ve zlém snu. Kolem mě prach a špína. A ted" za mnou něco vrčí, blíží se to a najednou to přes e m ě přejíždí a odhazuje m ě to o kus dál do trávy. Ted" jsem už nej e­ /lom šp inavě, ale také úplně slisovan ě. Řeklo jsem si však: "Musím to vydržet, j sem pl'ece víčko od jogurtu! " Jenže když užjsem tak sli­ sované leže lo v té trávě dva dny, bylo jst;m nešťastné. Zača lo j sem plakat a plakat. Nic mi to ovšem nepomohlo, protože tam nikdo nebyl a ani by m ě neslyšel. Když už jsem tam leželo týden, myslelo j sem, že vše je j iž ztra ­ ceno a že v té trávě už taky dokončím svůj ži­ vot. Když tu náhle slyším: "Není tu ještě n ěja­ ký ?" Po řádn ě jsem se zaposlouchalo a znovu Jzěco slyším: " Podívej te se, tam je jeden!" V tom mě zvedla čísi ruka a hodila mě do pytle. Čekalo jsem, co bude dál. A dočkalo jsem se toho nej lepšího. Dostalo jsem se zno­ Vll do továrny, kde mě vyrobili. Hodili mě opět na ten pás, co jsem na něm již jednou j e­ lo. Zase mne vylisovali, na tiskli na m ě j iné barvy a přilep ili mě na úplně j iný kelímek. Tak to byl můj pfíběh. Že jsem ale dopadlo dobře, to j en díky těm dětem, které sbíraly hliník. A proto Vás snažně prosím - sbírejte hliník. t řeba také p láče někde na silnici a chce se zachránit a vy ho zachráníte!!! TomášZimek VI.A, zS J.Babáka 1

42

Na stejnoj mené akci se ve dnech 12. a 13. říj­ na v Jeseníku setkali zástupci mě st , re ferátů ŽP okresních úřadů . zástupci podniků TS , podn i ka telů a ostatní zájemci o současný stav odpadového hospodářství v ČR . K romě před­ nášek a diskusí se účastníc i mohli seznámit i s fungujícím odpadovým sys témem mě sta Jeseníku. Ten je zajímavým přík ladem .. p rů­ kopnické cesty" přes chyby a omyl y. Přípra­ va z ač ala z iniciativy lidí ko lem ing. Krátké­ ho (bývalého řed itele Technických služeb, nyní Sever Jeseník s.r.o.) již v roce 1986. Re­ alizace musel a ček at do roku 1990 a postup­ ně dosáhla současného stavu, kdy jsou po m ěs tě a blízkém okolí rozmí stěny kontej nery na papír, plasty , textil, sklo a kovy . Systém je dop lněn dotřiď ovací lin kou, která umo žň uje produkovat prodejné druhotné suroviny (loni jich bylo 182 tun). Pro obča ny byla asi nej­ dů l ežitější možnost snížit separací odpadu ročn í náklady na svoz až o 200 Kč. Sam.o­ zřejmě i tento systém má j eš tě své mezery, ale i přesto nebo právě proto bylo u ži teč n é pro všechny zúčastněné ho vidět a ko nkrétně si probrat jednotli vé čás ti celého projektu : technickou. legislativní, fi nanční i osvětovou. Pří to mno st řady po dnik atelů v dané oblasti urči tě napomohla věcnosti diskusí. Také kon­ krétní ukázky výsledků činnosti inspirují: vý­ robky z recyklovaných plastů firmy Eko­ Chem-Z Bruntál , kompostéry LNH Vrbno pod Pradědem , či cihly vyrábě né z recyklo­ vané su tě firm y Eco-build Svésedlice. Mezi re ferujícími zaujal ředitel podniku Severo­ moravské sbě rné suroviny Olomouc, ing. Zde něk Mank, který mimo jiné narazil i na problém sběrového papíru. Je až překvapují­ cí, j ak málo se na veřejnosti o kritickém sta­ vu s běru této suroviny h ovoří. Přitom se sbě­ rový papír leckde kupí po stovkách až tisí­ cích tu n s pramalou nadějí, že bude ještě vy­ užit. Důvodů je několik . Že poklesla celková výroba, tedy i výroba papírových výmb ků, by nás mrzet nemu selo. Horší už je to se skutečností, že se k nám do­ váží papír ze zahraničí, přestože kvalitou je náš srovnatelný ( nehledě k nelegálnosti do­ vozu odpadového papíru ze západu) . Nej ­ m éně po těšuj í cí je fakt, že s úpravou zákona ztratily výrobky z recyklovaného papíru vý­ hodu 5% daně z přidané hodnoty a tím i svoji prodejní atraktivnost. Zainteresovaní lidé se s am ozřejmě snaží situaci zm ěnit, ale zaráže­ jící na tom je, že v situaci, kdy krizový stav se s běrovým papírem je celoevropskou zále­

žitostí, vláda a parlament k takové daňo vé politice v ůbec přistou pila. Za u pozornění stojí také přís pěvek MUDr. Raclavského, šéfredak tora čas opisu Zelení a doba, který zanícen ě hov ořilo možnostech a návodech ke kompostování. Věřím, že jeho praktický přístup podnítil pří to mné a že se začnou kompo s ti ště v našich mě stech obje­ vovat. Řada dot azů z pléna se v diskusích týkala od­ padů ne be zpečných. Ty s amozřejmě v zá­ kladních systémech separovaného s běru od­ padu nej sou obsaženy. a tak se na ně postup­ ně z ačín á s ou s třeďovat pozornost. Jak vyply­ nulo z diskusí, takové typy odpa dů, jako aku­ baterie, elektronický odpad, staré pneumati­ ky, ředidla, staré oleje, a podob ně , u nás, ale ča sto i ve světě, na nezávadný způsob zneš­ kodnění, či lépe zpraco vání, zatím čekají ne­ bo jsou příslušné projekty z nej různ ěj ší c h dů ­ vodů ve fázi př í p ravné . Příči ny z pož d ěn í jsou sice přede v š ím fi n ančního a technického rá­ zu, ale v této souvislosti mi scházel pří s pě­ vek k p ř ístupu měst v oblasti p ředcházení vzniku o dpadů . Jak vyplývá ze z ávěrečn é vý­ zvy, nechávaj í m ěs ta tuto starost spíše na stá­ tu. Zá věrečnou "Jesenickou výzvu" sepsali zú­ čas tně ní na zá vě r celého setkání, které bylo při praveno s.r.o. Sever Jeseník pod záš titou Nadace MITE z Olomouce. Ve výzvě se mi­ mo jiné píše: Účastníci se shodli, že podmín­ ky a možnosti pro řádné /la kláddní s odpady jsou velmi špatné a ne vytvářejí vhodný pro­ stor městům a obcím k výstavbě ucelených sys tém ů pro nakládání s odpady vče tn ě vyu­ žití separovan:vclz druh ů k následné recykla­ ci. Pro splněn í těch to podmínek vyzýváme poslance České národní rady, členy vlády ČR a pracovníky j ednotlivých ministe rstev, aby v co nejkratší době řešili především tylO pro­ blémy: - vypracování koncepce odpadové po­ litiky státu, zejména v souvislosti s vypraco­ váním Programu odpadového hospodářství ČR, - přijetí takových opatření, která by umožiíovala zejména omezení dovozu druhot­ ných surovin ze zahraničí a vytvo ření vhod­ ného prostoru pro uplatn ěn í našich domá­ cích zdrojů v recyklaci, - urychlené vydání zákona o obalech, - zna čení plastových vý­ robkti dle druhu plastu a ostatních výrob ků dle j iž platnéh o zákona, - dopracování záko­ /lÚ zakotvujicích povinnosti výrobců sp otřeb­ ního zboží, elektroniky ap. odpovídat za od­ běr starých a vyřazených výrobků, - zahrnutí

~'(f~II~ DIlnfi®~

nákladů

na další nakládání s odpady do ceny výrobku a aplikování podstaty dua I-systému pro naše podmínky, - f ormou opatření v da­ Ilovém systému, p ůjček, fondů, dotací, pří­ padně i využitím čás tí popla tků za skládková­ ní, pokut ap. podpo řit budování sítí na sběr, separaci, úpravu a následllé využití takto zís­ kaJlých materiálů, - řešení nedosta te čné pra ­ vomoci obcí a měs t - "p tivodců " ve smyslu Zákona o odpadech ovlivňovat chování obča ­ nů při nakládání s odpady. Dále vyzýváme všechJlY, kterým není lhostejné naše životní prostředí, aby naši výzvu podpořili. V Jeseníku 13. 10.1993

Martin Navrath

Chyběl V dějepise i v zeměpise,

dal se na podnikání Napsali nám přátel é, ekolog ičtí poradci ze Strasburku, a přiložili výstřižek z nejčtenější­ ho alsaského deníku "Dernieres Nouvelles d 'Alsace ", ve kterém se 29. 5. 1993 psalo o tom, jak by francouzští podnikatelé chtěli znovu pozvednout slávu našeho téměř už za­ pomenutého Slavkova. Clánek je "nadzvedl" a domnívají se, že by Veronica měl a reago­ vat, protože co je moc, to je příli š . Posuďte sami - přetiskujeme celý článek v překladu : Návrat do Slavkova-Austerlitz Na pr.vní pohled je to překvapující , že se pan Jean-Claude Varin zcela věnuje tomuto no­ vému projektu. Tady ve Strasburku pracuje tento podnikatel na tom, aby vrátil lesk jed­ nomu místu v Ceskoslovensku, které upadlo v zapomenutí. Jedná se o Austerlitz, dnešní Slavkov. Toto místo překřtěné bývalým ko­ munistickým režimem (tady si autor článku trochu zjednodušil naši historii, pozn. přek l.) stále ještě nenajdete na m apě s původní m ná­ zvem. lean-Claude Varin j e přesvědčen, že z tohoto neček an éh o objevu bude mít užitek, jestliže obnoví starou slávu á bude pod porovat tento kout Moravy, který byl svědke m Napoleono­ va vítězstv í v roce 1805 . A k tomu byla už v Alsasku vytvořena zvláštní asociace. Konci pují se plány na vybudování golfového hřiště, pivovaru, hotelu a bu tiků , aby byl dnešnímu Slavkovu, bývalému Austerlitz, dodán lesk odpovídající jeho minulosti. Brzy

mají

přijet čeští představitel é

do Alsaska, aby

sponzorování a financování navr­

hované J.-C. Varinem.

Pan Varin, který hodně cestoval po zemích

východní Evropy, je přesvědčen o ekonomic­

ké sc hů d nosti svého originálního úmyslu.

Komentuje to takto: "Místo se nachází v blíz­

kosti dálnice Praha - Vídeň, kudy k aždoročně

projede 30 milionů t uri s tů " . A pokud jde

o kulturní děd ictví: "ani nejmenší stopy po

betonu, na místě je všechno j ako v devate­

náctém století".

Na podrobnosti odkazuje čte n áře autor čl án­

ku Didier Rose ke zmín ěné asociaci.

(UNG) podpořili

I

Oznámení

Nadace spojení

přežití

lužní krajiny

změnil a

bankovní

Nadace s d ěluje svým příznivc ům zrněnu bankovní­ ho domu. Vzhledem k tornu. že Cs. obchodní ban­ ka zvedla závratné poplatky za vedení účtu na ně­ kolik set Kč ročně. uchýlili jsme se pod mnohem levnější křídl a COOP BANKY a náš ú čet má č íslo 04110 1-181476810 1/3700. Složenky se starým bankovním spojením, prosíme, recyklujte. MiF DESATERO DOMÁcl EKOLOGIE Autoři pl akátu Desatera se odhodlali rozšířit své nápady do literární formy. Na přelomu roku s patří tedy s větl o světa brožura Desatero do mácí ekolo­ gie. d oplněná několika přílohami. O vydání se za­ sloužilo brněnské EkoCentrum. Klub ekolycea (la­ kubské nám. 7. 602 00 Brno) a Lipka s Rezekvít­ kem (Lipová 20. 602 00 Brno), u nichž si Desatero můžete objednat. Předpokl ádaná cena je 10 Kč . Zamlče n ý mi autory jsou M. Vlašin s A. Mácha­ lem, ilustrací se ujala Z. Stroufová. M iF

Zelená stezka - Zlatý list Propozice sou těže Ve školn ím roce 1993/1994 se uskutečn í 22. roč­ ník soutěže kolektivů dětí a mládeže z Ceské re­ publiky v přírodovědně - ekologických discipli ­ nách s názvem Zelená stezka - Zlatý I ist. Z pověře­ ní MSMT CR je koordinátorem so utěže a pořada­ telem národního kola Ús tře dní výkonná rada Čes­ kého svazu ochrán ců přírody prostřednictví m své­ ho Centra pro dě ti a mládež CSOP (dále CDM).

Soutě ž je otevřen a všem kolekt i v ů m bez ohledu na

j ejich zřizovatele (o bčanská sdružení. školská zaří­

zení, ... ), možná j e účast i právně neorganizovaných

kolektivů. Předpokládá se však hlubší zájem o pří­

rodu, e kologii a ži volní pro střed í.

Nadcházej ící ročn í k Zelené stezky-Zlatého li st u se

ve dvou kolech:

- regionální (v termínu kvě ten až červen 1994)

- národn i (v termínu 15.8. - 2 1.8.1 994)

V případ ě větš ího zájmu kol ek t ivů lze před vlast­

ním regionálním kolem u s pořádat předkol a (místní

kola).

K zaji štění objektivních měřitek budou kola so utě­

že probíhat ve 3 věk ový ch kategori ích. Základním

kritériem je p očet let ukon če né povinné školn í do­

cházky v době konání národn ího kola:

- mladší (M): u k on čeno 5 let školní docházky

- starši (S) : ukončen o 8 let škol ní docházky

- nej starší (N) : ostatn í ú častn íci, k teří však nejsou

starší než 18 let.

Kolektiv se zájmem o ú čast v sout ěž i se b u ď sám

přihl ásí regionální mu koordinátorovi č i CDM

CSOP. které kontakt zprostřed kuj e .

S o utě ž v obou kolech probě hne formou stezky. kde

se na jednotl ivých stanovi štích budou prověřovat

znalo sti v těchto předpokl ád aných oblastech:

ochrana přírody a životního prost ředí , ekologie,

geologie, zoologie. botani ka a neži vé složky eko­

systému.

usku teč n í

Ke konání regi o nálního kola je nutné splnit násle­ dující předpokl ady: - přihlášen é minimá lně 3 kolektivy v kategori i M aS, - existence regionálního koordinátora, - zaji ště ní informovanosti potencionálních účastn í­ ků v daném regionu, - nahlášení termínu konání regionálního kola do CDM alespoň I mě sí c před jeho konáním. - konání nejpozděj i do 5.6.1 994. Předpokládané oblasti pro pořádání regionálních kol jsou: Praha, střední Cechy (západ), stře dní Ce­ chy (východ). západní Cechy. jižní Cechy, severní Cechy, východní Cechy, jižní Morava, Bmo a se­ verní Morava. V případě m imořádného zájmu (as poň JO kolektiv ů v kategorii M či S) a spln ě ní výše uvedených podmínek, nutných k pořádání re­ gionálních kol, je možno na základě dohody s CDM vytvořit region nový. V sou těž i je kolektiv reprezentován d vě ma troj ice­ mi svých č l enů. Vítězný kolektiv regionálního kola v každé věko vé kategorii má právo na národní kolo navíc vysl at jednu trojici v kategorii N. Vyvrcholením celoroční so utěže Zelená stezka­ Zlatý list bude národní kolo, které se u sk uteč ní for­ mou s ous tředění v přírodně atraktivní obl asti CR . Kromě vlastní sou těže budou na programu i odbor­ né ex kurze. poznávací vycházky po okolí. konkrét­ ní akce ku prospěchu přírody a tak podobn ě. Po­ kud máte chu ť, záj em a odvahu se z ú č astnit či po­ moci. napi šte o bližší informaci na adresu:

Centrum pro děti a mládež ČS OP pošt. při hrád ka 447. 111 21 Praha I

43

PHklad typického uspořádání kořenové čis­

tímy:

1-pHtok odpadní vody, 2- rozvodná kamen­ ná drenáž, 3-průměmá hloubka 0,6 m, 4­ sklon dna 1-2 %, S-mokřadní vegetace, 6­ podzemní části rostlin, 7- nepropustná vrst­ va (fólie), S-štěrk nebo štěrkopísek, 9-po­ vrch filtračm1zo lože, 10-nastavitelná výška

hladiny v kořenové čistímě (odtok)

Kořenové čistírny Kořenové či st írny (z původního anglického názvu "root-zone method", dnes se používají spíše výrazy "reed-bed system" v Ev ropě a "subsurface-flow constructed wetland" ve Spojených státech) patří dnes v mnoha ze­ mích k běžn ému způsobu čištění odpadních vod. Největší p oč et těchto systémů je v pro­ vozu v Dánsku , Německu , Velké Británii a Spojených státech. V součas né době jsou kořenové či st írny pro­ vozovány ve většině evropských zemí. V České republice se tento z působ čištění od­ padních vod nemohl dlouho prosadit - první kořenová čistírna byla dána do provozu až v roce 1989 (Petrov u Jílového). Určité změ­ ny v posuzování vhodnosti způsobu čištění odpadních vod ze strany vo dohospo d ářských orgá nů však přinesl velký rozvoj výstavby kořenových či stíren. Je jen velmi těžké určit pře sný počet ko řenových čistíren v České re­ publice, ale podle posledního prů z kumu, kte­ rý jsem provedl, je v provozu minim álně 18 kořen o vý ch čistíren , dalších n ejmé ně 8 je ve výstavbě a přibližně 50 k ořeno výc h č is t íren je ve stadiu proj ektu či studie. Praxe ukázala, že od vyhotoveného a schváleného projektu může být k realizaci j eš tě velmi daleko. Hlavní příč inou jsou nedostateč né finan č ní pro středk y investora (výstavba kořenových č i stí ren není v e směs pod porována dotacemi z Fondu životního prostřed í ) . Dalším důvo ­ dem je v souč asné době zm ěna majitele ob­ jektu, pro který byla čistírna navržena, spoje­ ná se z m ě nou využití objektu.

K ořenová čistírna

je v podst a tě umělý mok­ a proto je nutné si tento pojem "defino­ vat". Velmi zjednodušeně lze mokřad defi no­ vat jako oblast, která produkuje rostliny schopné rust v zam okře né, a tedy anaerobní (bezkyslíkaté pů dě) . Mezi tyto rostliny (tzv. vodní makrofyta) patří řada velmi běžných druhů jako např. rákos obecný, orobince, ost­ řice, zblochan vodní nebo sítiny. M okřady tvoří přechod mezi čistě vodním a či stě su­ chozemským pro středím a kombinuj í se v nich chemické, fyzikál ní a biologické pro­ cesy z obou pro s tředí. Výsledkem toho je ne­ smírn ě dynamický systém, který p atří k nej­ produ ktiv nějším ek osys témům na zeměkouli. Mokřady jsou pro svou schopnost čistit od­ padní vody používány již mnoho desítek let. Zpočátku se uplatňov aly mo křady přiro zené, ale zvýšené nároky na kontrolu kvality vyčiš­ tě né vody a zabezpečení zdrojů pitné vody řad,

před kontaminací vedly k rozvoji tzv. umě­ lých mokřadů. V těch probíhají stejné proce­ sy jako v mokřadech přirozených, navíc však lze některé procesy stimulovat použitím vhodného zemn ího substrátu a vegetace či optimálními hydraulickými parametry . led­ ním z typů umělých mokřadů je i kořenová čistírna .

Kořenová č i s tírna

je v podst atě ště rkové či lože, kterým hori z ontálně pro­ téká mechanicky předči štěná odpadní voda. Při průch odu vody substrátem dochází k od­ straňování zneči ště ní , na čem ž se podílí kom­ plex fyzikálních, chemických a biologických proce s ů. Hl adina vody je hydraulickými prv­ ky udržována pod úro vní povrchu (15 - 30 cm), takže vlastní povrch koře n o vé čistírny je suchý a nehrozí zamrzán í v zimním obdo­ bí. K ořeno v á č i stírn a je osázena vhodnou ve­ getací (u nás a také v ostatních evropských zemíc h je to n ej č astěji rákos obecný, v Se­ verní Americe se nej více u platňují rů zné dru­ hy orobi nce) . Hlavní význam p řítom no sti ve­ getace netkví v odč erp á v á ní živin, ale přede­ vším v transportu kyslíku z nadzemních částí rostl in do koře n ů a odde n k ů (odkud kyslík difunduje do okolního prostře d í) , což je jed­ na ze základních adaptací mo křadních rostlin na anaerobní pros třed í, ve kterém j sou jejich podzemní č ás ti. Další význam rostlin je v za­ teplování povrchu k oře n o vé čis t í rny, v pre­ venci proti šíře n í plevelných terestrických rostlin, v poskytování organického substrátu pro denitrifikaci a v poskytování specificštěrkopí skové

Plocha kořeno vé čistírny v On dřejov ě u Prahy, kteráje dimenzo vána pro 366 ekvi­ valentních obyvatei, má plochu 858 ml. V popředí snímkuje lapač písku a štěrb in o­ vá nádrž, které zajišťujípředčištění. Foto: Jan Vymazal

44

-

I

Recenze

kých podkladů pro růst různých druhů bakte­ rií ve filtrační m loži. Kořenová čistírna je od­ dělen a od podloží nepropustnou bariérou, nejčastěji kombinací PVC-fólie a geotextilie. Kořenové č istírny jsou využívány především pro čiš tě ní splaškových odpadních vod ze sí­ del do 500 oby vatel. V poslední době jsou kořenové čistírny využívány úspě šně i pro čištění odpadních vod ze zemědělství, z celu­ lózek a výroby papíru, prů saků ze skládek pevných odpadů a popelovin a dešťových s pl ac hů. Obdobná je i situace v České repub­ lice. Také zde je v ětš ina kořenových čistíren postavena či navržena při čištění: odpadních vod z pekárny, mlékárny, c hladicích vod, technologických vod z cukrovaru, dešťový ch vod a průsaků ze skládky pevných od pa d ů. Kořeno vé čistírny, které jsou v České repub­ lice již v provozu, byly navrženy pro 4 až I 400 ekvivalentních oby vatel, j ejich ploc hy se pohybují od 20 do 5 430 m 2 Z dosavad­ ních úd ajů vyplý vá, že lze j en obtí žn ě stano­ vit investi ční nák lady na stavbu koře nové čistírny podle počtu obyvatel či plochy. Cena za I m 2 se pohy buje v rozmezí 340 - 2 000 Kč, cena na I ekvivalentního obyvatele se pohybuje v rozmezí I 000 - 7 500 Kč. Tyto rozdíly jsou kromě cenových relací jednotli­ vých firem dány p řede v ší m množství m zem­ ních prací (n ěkde je možno využít terénu), vzdáleností, na kterou se dováží š těrk či štěr­ kopísek, možností využít vlastní techniku apod. Bohužel ne všechny kořenové čistí rny, které byly uvedeny do provozu, jsou pravidelně sledovány. První kořenová č istírna v Petrově, kde bylo dosahováno velmi dobrých čisticích efek tů (BSK5 94 %, CHS K c, 82,4 % , neroz­ pu š tě né látky 97,7 %, celkový fosfor 93,2 % , amoni ak 96,9 %, cel kový dusík 68 %), není v současné dob ě využí vána. D ruhá ko řenov á čistírna, která byla postavena pro dočišťov á ní odpadních vod z ml ékárny v Kačici u Kl ad na byla z důvodů přetížení a následného zacpání filtračního lože prakticky vyřazena z provozu (proti plánovaným průmě rným hod notám BSKs na přítoku 350 mg. 1. 1 byla prů měrná hodnota B SK s na přítoku 600 mg . 1. 1 s maxi­ my přes I 000 mg . I-I, místy i přes 2 000 mg . 1-' ). Nej více výsl edků je prozatím k dispozici z kořenové čistírny v Ondřejově u Prahy. Ta­ to čistírn a je sledována od července 1991

a průměrné hodnoty čistícího efektu za obdo­ bí od května 1993 jsou následující: BSK s : 80,6 % - zimní období (XI - III) 78,2 %, letní období (IV - X) 81,0 %, prů­ měrná koncentrace na odtoku 29,8 mg . 1-1), CHSK c,: 80,4 % (zimní období 76,4 %, letní období 82,3 %, průměr na odtoku 73 mg . 1-1), Nerozpuštěné látky: 86,4 % (zimní období 73,5 %, letní období 93,9 %, průměr na odto­ ku 8,9 mg . 1. 1), Celkový dusík: 27,5 %, celkový fosfor: 15 %. Další koře nové čistírny, které jsou pravidel­ ně sledovány (Chmelná, Spálené Poříč í, Ko ­ berovy) vykazují také velmi dobrou účinn ost. Prozatí m je ješ tě brzy na koneč né hodnoce ní zkušebních provozů těch to čis tíren, ale zdá se, že dosavadní výsledky prokazují dobré funk ce kořenovýc h č istíren.

Ing. Jan Vymazal, CSc.

Návrat bobrů Ekocentrum v Brně vydalo pro Český ústav ochrany přírody tenkou zelenou brožurku o návratu vyhubeného živočich a, bo bra evrop­ ského (Castor fibe r), do naší krajiny. Je to jedna z m ála přílež itostí, kdy se zasmušilá tvář ochránce přírody mů že rozzářit jasným úsměvem - konečně nejde o niče ní přírody , ale o uspěšný pokus o znovu obnove ní jejího bohatství. Na dvaceti třech stranách dává brožura nahlédnout do hi storie výskytu bob­ ra, dozvíme se zde o jeho současn é m ro zšíře­ ní, jeho ochraně i o originální možnosti , jak podle ohryzů zjistit přibližně jeho po č etnost v dané lok a li tě. Pro ty, kdo se již se známka­ mi výskytu bobra setkali, je zde možnost, jak se zapojit do celostátní akce sledování migra­ ce bobra. Jedinečná příležitost pro Hochy od Bobří řeky! Brožura je k mání jak na Českém ústavu ochrany přírody na Panské 7, tak i na Lidické 25-27, na Ekocentru, Jakubské nám 7, či v Zeleném domě ČSOP na Panské ulici č.9 .

Mojmír Vlašín

R. Obrtel: Obrázky z říše hmyzu. Nakladatel­ ství Arca JiMfa, Třeb íč, 1993, 114 stran textu + 155 černobílých fotografií, cena 229,- Kč

Dostává se nám do rukou pozoruhodná sbírka foto­ grafií hmyzu s populárn ě odborným textem. kterou autor věnuje spíše mladým milovní k ům přírod y. Je však výbornou pomů ck ou i prllvodcem pro Všcch­ ny, kdo chodí přírodou s otevřený ma očima a vší­ mají si i těch nejmenších tvorů, kterým naše život­ ní prostředí ješ tě dovoluj e žít. Jak říkali latinki : ..Natura in minimis max ima." příroda právě ve svých nejmenších tvorech je nejvelkolepější, což platí v plné míře o hmyzu. Autor úvodem charakterizuje vel mi srozumitelným způsobem stavbu, tvar i zbarvení hmyzí ho tě l a, způsoby hmyzího rozmnožování. jeho pozoruhod­ ný vývoj od vajíčka po dospělý hmyz a posléze i druhy jeho potravy. Ty jsou ča s to středem záj mu č lověka , jemuž hmyz působí značné škody. V další kapitole upozoníuje autor na různá prostředí , kde a jaké formy hmyzu mů žeme v přírodě nalézt. Všechny odstavce j sou psány vyn ikaj ící češti nou, na základě hlubokých vědeck ých znalostí a s p řís ­ ně ekologickými hledisky. Následující kapitoly po­ jednávajíc í o početno sti hmyzu, jak se hmyz brání n e přátelů m, jak nejen škodí. ale je nám i pros pěš ný a posléze jak mů že m e pomáhat ohroženým dru­ hům. Výstižn é barevné fotografie dop lň ují text. Závěr úvodních část í tvoří pře hled hl avních řádů našeho hmyzu s vel ice srozu mitelným a pře s n ý m klí čem k jejich určován í. Obrazový oddíl má dvě č ást i . Text k obrázkům ne­ chtě l autor omezit jen na pouhé jméno hmyzu a n ě­ kolik málo říkající c h slov. ProlO netradi čním Zpll­ sobem rozší řil texty k obrázkllll1 vždy na celý od­ stavec s bohatými informacemi. které podstat n ě zvyšuj í poznatky č tenáře o zobraze ném druhu. Texty jsou shrnuty do samostatn é kapitoly. protože by se pod obrázky nevešly. Čes k á j ména jsou do­ provázena v závorce latinskými názvy. Je nutno zv l ášť zdůraznit, že informace k obrázkům i v celé knize jsou věc n ě i vědecky naprosto přes n é . Autor zasvětil studiu hmyzu celý život, má široké věd o­ mosti a patří mezi naše nej v ýz namnějš í entomolo­ gy. Druhý, stěžejní odd íl kn ihy obsah uje 155 čer­ nobílých fotografií d o spě l ého hmyzu i jeho vývo­ jových stadií. Na obrázcích je unikátní to, že jsou fotografovány sk utečně v živé př írodě. Zobrazují hmyz v jeho přiro zeném prostředí. v přirozených pozi cích nebo v pohybu. tedy žádné aranžování v ateliéru. Před st avují fotografickou že ň z au toro­ vých mnohaletých toulek pří rodou a s vědčí o jeho fotografické dovednosti i uměle ckém nadání. Ne­ chodil do přírody se síťkou a s mlti čk ou na hmyz. ale s kamerou a dokumentoval vše. co nalezl. Ob­ rázky poskytují zcela nové a nezvyklé pohledy do života hmyzu. Kniha je zdrojem pou če ní i pokladnicí vzpomínek na pozoruhodná setkání s drobnými tvory v příro­ dě; je ukázkou bohatství i rozmanitosti našcho hmyzu a připomínkou, že je naší povinností toto dědictví střež it. Knihu by měl mít každý studen t, u č itel, ochran ář i milovník přírody. Její jediná vada - vysoká cena. .Jaroslav Pelikán

45

Staré stezky vyprávějí o krajině Stezky měly svůj přesně vymezený průběh dávno před tí m, než se v neolitu člověk začal usazovat. Jakákoliv stezka dálková či regio­ nální i místní (vyjma úzce lokálních) totiž probíhá po li niích pfedurčen ý ch pří ro dními podmínkami v kraji ně . Lze je snadno charak­ terizovat. Tvary reliéfu jsou totiž předzname­ nány sítí poruch (poruchovými systémy) zemské kůry. Ty se v krajině projev uj í nej­ zřeteln ěji - i pro laika - v říční síti. Hydrogra­ fická síť také byla od p rvopoč átku osídlování krajiny hlavním řídící m a orientačním prv­ kem pro putujícího člo věk a . Usazo vání lidí pak začínalo vždy podél větších toků v nížin­ ných polohách s dalšími příhodnými charak­ teristikami, jako je příjemn é klima a úrodná půda .

Samotný ráz krajiny nebyl však rozhodující pro cestuj ící ho č lo věka a ť hledajícího nový domov, a ť jdoucího za výměnou, obchodem nebo šlo-li o p růnik na cizí osídlené území. P řede v ší m mu šlo o to, aby procházel s chůd­ ným terénem. Nej prve to byla okolí řek s ši­ rokým i ni vami rovinného charakteru. Teprve při p řec h odu z jedné oblasti (z jednoho povo­ dí) do dru hé v č leni té m reliéfu se musel cho ­ dec dostávat do s ev ře něj š íc h údolí stoupaj í­ cích příkřej i v z h ůru . Po prů chodu sedlem, prů sm ykem navazoval v nej bližším okolí na podobnou situ aci a pok rač o val úzkým údo­ lím do ni vy . Takto je možno od vodit síť pre­ historických stezek při dodržení dalšíc h indi­ kací, j ak jsme se o to poku sili spolu se S. Ře­ háke m (v Atl asu životního pros tředí a zdrav í obyvatelstva). Potvrzení o takto odvozeném prů bě h u dál kových stezek u nás poskytuj í nál ezy ne sč ísl n ýc h archeologických lokalit (od mezolitu po Velkou Moravu ); v ě tší osa­ dy, po zději i o pe vně n á centra vznikala na křížení stezek, resp. u brodů na větších ře­ kách. Tam se koncentro val obchod, služby, obrana či ochrana p říst up u do vlastního úze­ mí. Jako p ří kl a d lze uvés t řeku Moravu. Omezíme-li se jen na období začátku slovan­ ského osídlení, zjistíme, že nej v ětší zj ištěn á velkomoravská sídla leží ve Starém M ěs tě ­ Ve l eh radě na n ejv ě tší křižo va tce stezek v dolnomoravském úvalu a je š tě k tomu při brodu pře s Moravu. Je evidentní, že p řírodní podmínky j i pře durčily za hl avn í centrum Velké Moravy. Druhým centrem byl opět brod přes Mora vu a méně vý razná kři žovatka stezek u Hodonína, tj. v M ikulčicích. Zde mohla hrát svou roli i soustava říč n íc h mean­ d rů chránící bl atné hr adiš tě I v ni v ě Moravy (tehdy s j inak probíhajícím korytem Moravy než v sou ča snos t i) . V dyjském úvalu je tře­ tím centrem Pohansko u B řecl avi vzniklé ro v nčž u brodu (přes Dyji). K oneč n ě čtvrtý m o p ě rn ý m velkomoravs kým bodem už na "vý­

46

spě" na úpatí Českomoravské vrchoviny je opět při

brodu na Dyji Znojmo. Zcela jedno­ duché p ře dpoklady vedou k závěrů m, které dokládá archeologický výzkum trvající dese­ tiletí. Podobně to vypadá v ú.valu Svratky. Zde lze ukázat, jak vznikalo po staletích vývoje měs­ to Brno. Přirozeným základním uzlem stezek daným geotekticky i hydrografi cky bylo úze­ mí při soutoku ře k a říček na Dyji u Mušova. V době říms k é na začátku našeho leto p očtu vzniklo na nepatrné vyvýšenině u Mušova antické hradiště, které ovládalo celou širokou kotlinu pod Pálavou též díky vynikajícímu . výhledu a se snadnou dostupností celého okolí. To, že Mušov v době slovanské nikdy nevzrostl nad dědinu a nyní po ně m zů st a l na ostrůvku jen kostelík sv. Li nharta s rom án ­ ským jádrem, je důsl edek sk ut eč nosti, že soutok několi k a říček se stal zvl áš tě v d obě postupující kolonizace vyšších po loh v ll. a 12. století s následnou erozí a záplavami natolik za mo křeným, že jeho průchod byl ne­ možný nebo alespoň obtížný, a hlavn ě zde nezů stalo místo pro budování sídel. Ta vzni­ kala po obvodu tohoto uzlu a byla rozptýl ena do řady obcí : Pohořelice, Velké Něm čice, Hu s topeč e, Zaječ í, Perná, Brod nad Dyjí, z nichž jen d v ě dala vzni knout později m ě s­ tečk ům: Pohoře lice, H ustopeč e . Niva Svrat­ ky s lužním lesem od Mušova po Brno byl a snad v této do bě proti stavu z doby římsk é ta­ ké bahni těj š í. Místo toho, aby se nivou ubíra­ la stezka, zbyla jen možnost jej ího překro če ­ ní napříč v exponovaných místech - na bro­ dech u Židlochovic a u Rajhradu. V Ž idl ochovicích stávala před existencí ny­ n ěj š ího zámku tvrz a v době velkomoravské se z nač no u p ravdě podob n os tí n ěj ak é hradiš­ tě . Dá se očekávat, že za velkomoravské do­ by mohlo být právě zde n ej vý znam n ěj š í cent­ ru m na Svratce. Kopec Výhon nad Židloc ho­ vicemi ro zh odn ě dal j iž dávno předtím n ěko­ likrát p říležitost k osídlení různým kulturám. O n ěco výše proti toku leží Raj hrad. Jeho po­ loha je velice typická. Od Brna se ni va, místy širok á až 2 km, zu žuje na nčko l ik desítek m e trů. V této " s outěsce" vzniklo velkomo­ ravské hradiš tě a v ll. století nej starší bene­ diktýnský klášter na Moravě . Bylo to místo, které na rozdíl od Židlochovic a také Brn a nemčlo v "zádech" žádný vrch, žádnou opo­ ru. Zůstal tedy Rajhrad jen místem ochrany a sl užeb poutní kům a pozd ěji nevzrostl nad malé měs to. Před vstupem na území historického 8rna se v niv ě od Rajhradu rozrůstal lužní les. J e š tě v 17.století si na něj a na nezdravé bahnité p ros tředí stěžovali mniši rajhradského kl ášte­ ra. Dnes z luhu zůstaly jen trosky. Nejvě t ší zbytek tvoří Popovický les poblíž Rajhradu, o něco výše Dlouhé líchy a jinak j en v dn eš­ ním Brně zlomek dřívější rozlohy Černovic­ kého háječk u.

Pod historickým Brnem leží kři žo vatka sta­ rých stezek v Horních Heršpicích nedaleko dnešní křižovatky dálnic. Ta byla osídlena už v halštatu. Vlastní slovanské osídlení začal o v 8 mě na Starých Zámcích nad Říčkou v Líš­ ni. Zde "hlídalo" křižovatku stezek kousek pod ním ve směru na Vyškovskou bránu, k ji­ hu na Měnín a k SZ na Král ovo Pole Ca dále k severu), resp. na západ na Staré 8rno.. Zani­ kalo během 10. století. V té době začal naopak narůstat význam Starého 8 rna při brodu pře s Svratku. Lužní les tehdy musel ješ tě pokrývat značnou plochu nivy. V dnešním Kom á ro vě vznikl kl ášter s ko stelem sv.Ji ljí na Luhu n ě­ kdy kolem L1180. A když bě h em ll. a 12. století bylo přího d né a jistě i nějak odvo dňo­ vané území dnešního Starého 8 rna prakticky okupováno, nezbývalo novým os adníků m než popojít po hlavních stezkách dále. Tehdy byly osídleny polohy podél dál kové trasy obcháze­ jící po zděj ší m ěsto v hradbách a ovšem i trasy stezek jdoucí p ře s kopec, tj. dneš ní u lice Pe­ k ařs ká a Masarykova. Ty byly mimo nivu v suchu. Tato okolnost také při spěla k rychlej­ šímu růst u m ě s ta, jehož dochovaná origi nální privilegia slaVÍ své 750. jubileum. Ing. Radan Květ

I\reslil Jak li b Ul'Ursk ;

Z dopisů čtenářů

Vzpomínka na "Markýze"

Př ipojuji se k četný m ochráncům příro dy a životní­ ho prostředí i k snahám občanů, kteří us ilují o za­ chování kousk u pří rody , zeleně a klidu v brněn­ ských parcích , kteří se snuží zabrán il jejich devas­ tací a nesouhlasí s výstavbou rů zn ý ch pohostin­ sk)'ch zařízení v tě chto parcích. Zastu pitelstvu Králova Pole zřejmě ne ní dostateč­ ným varováním součas ný neúnosný stav vyvolan ý hospodou v parku na Selepovč ulici, který je p řed­ mětem permanentních stížností občanů . Naopak, toto Zastupitelstvo k dovršení svého postoje k tčm ­ to probl émům připravuje v centrální čás ti Králova Polc, v parku na S lovanském n ámě stí výstavbu dalšího pohos tinského zařízen í, Icteré vznešeně na­ zyva (nepochybně pro ukl idnění veřejn osti a schvalovacích orgánů) "zahradní pavilon se zim­ ní zahradou", nebo také "čaj o vna, kavárna, cukrár­ na". Je však nepochybn é, že k zaj iště ní lukrativ­ nosti by zde bylo prodáváno p řevážně j iné "ob čer­ stvení", než je uváděno. Hospoda v parku na Sele­ pově ulici .byla také původně "Kulturně vzděl áv ací středisko", pak "Studio Bolka Polívky"! Výstavba pohostinského zařízení v parku na Slo­ vanském n áměstí by byl a naprosto nesmys lná ne­ jen z hled iska devastace parku , ale také z hledi ska potřeb veřej no sti , protože v těsné blízkosti , ve vzdálenosti do 100 m (!) od parku , je až nadbytek stávajících pohosti ns kých zařízení rů znýc h typů, které pl ně uspokojují poptávku: bu fet "U lva", snack bar " Dring" , vinárna "U Václava", restaura­ ce "U Hej malu", snack bar "Barbara" a "Pitkin ­ d ubU. Navržená stavba tak rozsáhlého pohostinského za­ říze ní (pro 100 n ávštěv n íků), um ístěného u prostřed parku, nemá vzhledem k š ířce parku přijatel n é pro­ porce, tvoří zde velmi nápadný cizorodý prvek a nen í "téměř viditelná", jak se domn ívá pan sta­ rosta (Rovnost z 10.7 .1 993). Vnější m vzhlede m vů bec n epřipomíná "zahradní pavilon " a návrh j e p říli š vzdálen p ožadavk ům na zahradní pavil on

a parkovou architekturu. Při pomíná spíše průmy­ slový objekt se střešní m i s vě tlíky . Obj ekt zabírá vel kou plochu zelen ě a další negativní důsl e dk y by vyvolal o budování příjezd n é komunikace pro záso­ bovací vozidla, kanalizace, vodo vodu, el ek třiny , telefon u, apod. Celý projekt tzv. "O bč an s kýc h za­ hrad", jak jej nazývá Zast upi telstvo, má řadu dal­ ších negati vních, nebo v lepší m p říp adě diskutabil­ ních ře šení , např . d ě ts ká dráha - tobogan, pódium pro pořádán í různých " akcí" a k tomu ú čel u stup­ ň ov ité sni žování stávající zatravněné plochy (amfi­ teátr) ve středn í části parku, nadbytečné zahuš ťová­ ní výsadby budováním dalšího s tromořadí podél stávajících stro mořadí s použitím málo vhodných dřevi n (akát, jeřáb, os ika) apod. Nutno konstatovat, že park na Slovanském náměstí nevyžaduje v současné d o bč žádnou nákladnou re­ konstrukci. Ta byla provedena v nedávné d obě, avšak v posledním období byla zanedbána jeho údržba. Bylo by potřeba obnovit kvě ti n o vé záhony, které byly vždy ozdobo u tohoto okras ného parku a není po třeba sem vnášet "další aktivitu" v pod o­ bě pohostinského objektu, j ak to hodlá reali zovat Zastupitel stvo, která bude schvalována snad jen tou skupinou obyvatel stva, která má kladn ý vztah k "pohostinský m zařízením". Na "rekonstrukci" parku se údaj n ě má podílet vý­ znamnou fi nanč ní částkou firma Boby-sport, která si však klade za podmínku, že bude provozovat po­ hostinské zařízen í v parku. Je nutno s uspokojením ocenit fi n anční podporu, kterou hodlá tato firma poskytnout pro potřeb y Králova Pole, avšak Zastu­ pitelstvo by mě l o její podni katel skou akti vitu umožnit v místech, která skuteč ně vyžadují zlepše­ ní (a není j ich v K rálově Poli máj o) a nejsou na úkor přírody a životního p rostře dí. Věřím , že vahou autority Vaší organizace pomůže ­ te občanům Králova Pole zabránit v ýstav bě pohos­ tinského zařízení v parku na Slovanském n áměstí a že dosud klidný park, sloužící k o d počink u a k pobytu všech věkový ch vrstev obyvatelstva bu­ de zac hráněn před zničení m .

Ing. Vladimír Hladík

Kreslil Václav HOllf

Odpověď

redakce:

Český svaz ochránců přírody se spolu s dal šími

'OI,Jp

iniciati vami (zejména s Ekolyceem Brno) snaží za­ bráni t množícím se p řípadům poskytování staveb­ ních parcel v městský ch parcích pro rllzné kvazi­ ušlechti lé ú čel y . V yjádřil se neso uhl asně také k plánované mu pohostinskému zaříze ní v park u na S lovanském náměstí a věříme, že Královo Pole od této čás ti projektu ustoupí. V záj mu objektivity je však nu tno říci, že s výjimkou n ešťastné terasy je celé pojetí navrhované rekonstrukce parku kulti vo­ vané a je sympatické mj . také ve své snaze o zkl id­ n ění dopravy nebo např . v hos podaře ní 3 vodou. T aké jedn ání královépolské radnice, která se snaží sv ůj zámč r občanllm v ysvětlit ještě před zahájením úze mního říze n í , je přístupn á diskusi a zdá se, že je vedena poctivou snahou zlepš it prostře dí v jádru městské čás t i , stoj í za oceně ní. Je nám líto, že totéž n e můžeme říct o B rn u-střed ani o Radě města Brna.

Bylo to n ěkdy v lé tě 1985, když j sem se v hos pod ě U pnlmyslo l'ky naproti Bo tan ické zahradě poprvé setkal s panem Bártou. Chtě­ li jsme založ it brn ě n ský ochranářský čas o pis s kulturn í dimenzí, mě li jsme program, mčli js me titul, ale ne vě dě li jsme, j ak na to. Sc hů zk u nám tehdy domluvila Jitka Bártová, Oldři chova snacha. Od ní jsem také slyšel a lespoň s t řípky z j eho ce loživotn í redaktor­ ské praxe v časo pisech Véda a život, Host do domu , č i Index. Věděl j sem také, že se po­ slední dobou užírá nečinnos tí. Když vešel do dveří, pochopi l jsem, proč má přezdí vku Ma rkýz. Vysoký, elegantní. roz­ hodný. Nesmímě ožil, když jsem mu před­ stavil náš zámě r a okamžitě přij al Veroniku za svou. Ohromně nás povzbudil, když na první schůzce j eště s pány Lacinou a Buč­ kem pochváli l náš program a už črtal kon­ krétní rysy časopis u. Od té doby jsme se vídali často. Obešli j sme spolu snad všechny brně n ské tiskárny a sna­ žili j sme se Veroniku někde .,upíchnout". Marně. Kdo znal tehdejší poměry. asi se ne­ diví. Možná se t iskaři děsili známého "inde­ xově/w" jména. Možná to byla jenom doba. Začali jsme hledat v soused ních okresech. Ztratili j sme 2 měsíce času ve Vyškově. Na­ konec přece jen pomohl y ochranářské kruhy - otec Iva na Stříteského nám domluvil tis­ kárnu v Prostějově. Dali j sme dohromady první č í slo a odevzdali ho do sazby - to už byl červenec 1986. Dočkali jsme se až na podzim - nem ě li jsme na tiskárnu žádný bič a museli j sme být rádi. že nás vůbec vzali. Co js me se poto m do P ro s tějova s panem Bártou najezdili ; a myslím, že to by la nako­ ne c jeho osobnost a profesional ita. která nám získala v této t i skárně přízeň. Vzpomí­ nám. j ak si pan Bárta dobře rozuměl se saze­ čem ze "staré školy", panem Havlíkem. Chtěli jsme s Ivanem Stříteský m natoči t o starých pánech film . dokonce jsme už za­ čali, ale nedotáh li jsme to. Celá redakce si uvědomovala , že předeším zásl uho u pa na Bárty se ze zpravodaje a o chranářské ho plátku kl ube Casopis. Mar­ kýz nikdy nem luvi l dlouze. Jeho úsudky byl y bř it ké, kategorické. Obd ivoval jsem j eho schopnost zbavovat člá nk y balastu , krátit a prospívat tak sroz umitelnosti. Přestože vů­ bec n erozu měl ekologii. zacházel s tex ty ve­ lice k v al ifi kovan ě. Často j sme v re dakci pro­ bírali nedůtkli vé reakce a u torů na vypu štění upovídané věty . "Redakce dé/d časop is pro aendře - ten musí textu rozumět " , odpovídal pan Bárta na ty to výtky. Neznám v Brn ě ni­ koho z této branže, kdo by v j edné osobě in­ tegroval výsostného grafi ka a vyni kajícího redaktora. Ob čas jsem mu př i nes l nový titul časopisu a byl j sem zvědavý na jeho po­ známky. Hl edal v nich ukázněnost, jednotící linku, vzd uch - vě tš ino u marn ě . Chodil j sem s poci tem lítosti, že Markýz nemá žáky. Ten pocit síli l, jak j se m v i děl pana Bártu stár­ nout. Sedávali j sme nad čís l e m dlo uhé hodi­ ny - v Geografic kém ústavu , u n ěj doma, ob­ č as v hospodě. Poslední dobou se už brzy unavil- vž.dyť m u letos bylo osmdesát! Před ­ cházej ící 2 čís la j sme z velké čás ti u dělali sami a sn ím jsme probrali hlav ně sporné vě­ ci. Vždycky netrpělivě telefonoval: .. Mirku, rak co je s Veron ikou!?" Tentokrát nezavolal. Umřel 15. listopadu.

v dcn, kdy jsme z tiskárn y dostali slo upce

k zale pe ní zrcadla tohoto předvánočního čís­

la Veron iky. Nezbývá nám, než se jeho zr­

cadla držet.

Očkuj em e Vám za ně , pane Bárto!

Miroslav Kundrata

47

Informace

předplatitelům

Vážení noví zájemci o časopis Veronica,

Vážení předplatitelé časopisu Veronica, ji s tě

jste si všimli, že v adresce nalepené na obálce

jsou v prvním řá dku (nad Vaším jménem) uvede­

ny informace, které se týkají Vašeho předplatného.

Na prvním mís tě je Váš variabilní symbol (pěti.

místné čísl o), podle nějž evidujeme Vaše platby.

Platba bez správného vari abilního symbolu je pro

nás často neidentifikovatel ná.

Následuje informace, koli k peněz Vám po obdrže­

ní časopi s u ještě z předplatného zbývá (záporné

číslo znamená, že při tisku adrcsek jsme ještě

o Vaší p l atbě nevěděli, a že tedy dané číslo Vero· niky dostáváte " na dl uh"). Před platné činí 15 Kč za každý výtisk, před vytištěn ím adresky tedy z Vašeho zů statku odečítáme 15 Kč krát počet Vá­ mi obj ednan ých výt i sk ů (tedy obvykle právě je n 15 Kč) . Pokud máte Veronik u obj ednánu v počtu více než jednoho výtisku, následuje buď z načk a 2x (v tom případě dostáváte současně druhý kus s adreskou, kde j e v prvním řádku za variabilním symbolem napsáno "druhý kus"), nebo značka 3x, 5x apod . ­ pak jde o balík s tímto počtem kusů. V pří p adě , že zbývá j iž jen na jediné další číslo Vero ni ky , je v čas opi se vložena poštovní poukázka (no vě též faktura) nebo upomínková poštovní pou­ kázka (č i upo mínka faktury), a v adrescc následuje infonnace o tom i o výši su my, kterou Vám účtuj e ­ me (j de o pře dplatné dalších čtyř č í sel). Složenku č i fakturu budete tedy nadále dostávat v předpo­ sledním č ísl e , které máte předp l ace no . Pokud před tiskem adresky na posledn í Va e předpl acené číslo nebudeme mít zaznamenánu Vaši p latbu, v tomto posledním pře dp lacen ém čís l e dostanete poštovní po ukázku upomínkovo u nebo upom ínku faktury. (Na rozdíl od první poštovní poukázky, která má v rubrice . ,zúčtovac í data p látce" uvedeno např . přcdplat.VERONICA ' 94, j e na druhé složence uvedeno u pom ínka VERO NICA ' 94) ') Pro ú h radu předplatnéh o mů žete použít i jinou poštovn í poukázku typu A, než tu, ktero u j sme Vám poslali. nebo platbu provést příkazem k úhra­ dě ze sporožira nebo běžné ho účtu - avšak musíte uvést svůj variabilní symbol (své předpl at i te l s ké číslo ze záhlaví adresy na obálce Veroni ky, jinak obvykle nepoznáme, že je to Vaše platba) a čís l o našeho účtu u Ceské spoři te l ny, a.s ., 658 47 Brno (2636556-628/0800). Platbu je možné provést i osobnc y redakci Vero· niky v Bmě na Panské 9. 2. patro. Při platbě byste do záznamu mě li též uvést své předpl atitel ské čís l o - ji nak není zaručeno správné zaznamenání platby do databáze předplatitelů . a mohli byste dokonce být považováni za předplatitele nové (a čas op is pak dostat dvakrát). Platby ze Slovenské republiky lze provést i tak, že zašlete příslušnou sumu (oproti sumě v Kč zvět­ šenou o 10, tedy např . 70 Sk místo 60 Kč) na adre­ su Agcntúra Poniklcc, p.o.box B·35, 921 91 Picš· lany poštovní poukázkou typu C. Na poukázce ve zpravě pro příjemce uveďte VERONICA a své předplatitelské číslo, aby bylo možno Vaši platbu plně identifikovat.

48

Pokud dostáváte místo poštovní poukázky fakturu (tento způsob jsme nyní zvolili téměř u všech práv­ nických osob), je Vaším variabilním symbolem číslo faktury - ale pokud místo něj uvedete pěti­ místné číslo z adresky, je to též v pořádku. Novou objednávku nám již neposílejte - písemné sdělení bychom od Vás potřebovali jen v případě, že byste předplatné hodlali naopak ukončit. Pokud jste platbu již provedli dříve než šest týdnů před obdržením časopisu. ale zbývající suma uve­ dená v adresce tomu neodpovídá, dejte nám, pro­ sím, stručnou zprávu, že jste již zaplatili (a též ko­ lik, naj aké číslo účtu, s jakým konstantním a var i· abilním symbolem a zhruba kdy). Nemusíte posí­ lat kopie dokumentu o platbě . Že j sme Vaši platbu sami nezaznamenali, může být způsobeno právě c hybějícím variabilním symbolem nebo chybou v tomto symbolu, vzniklou po cestě do naší evi­ dence. Každá platba předplatného může být větš í, než po­ žadujeme - uvedete-li správně svůj variabilní sym­ bol a č í sl o našeho účtu, připíše me Vám jakou koliv zaplacenou sumu a na příš t í adresce se objeví její z ů statek . Výhodné to m ůže být, platíte-Ii na poš t ě ­ přirážka pošty k placené sumě je pak rel ativně menší.

' ) Na rozdíl od roku 1993. kdy js me vše m posílali i další čí sl o, již nepře dpl acené, se tomu nadále chceme vyhnout - abycho m nikoho takovou for­ mou nenutili před pl atn é obnovit. Proto jsme poš­ tovní poukázku č i fakturu začali posílat UŽ v před­ posledním a ne až v posledn ím před pl aceném čísl e. Je j asné, že i tak se najdou takoví, kteří v před pl at­ ném chtějí pokrač o vat , ale platbu ani po upomenutí nepošlou včas - to se mů že stát skoro každému. Případn o u absenci záznamu o Vaší pl atbě (která též ne musela vzniknout Vaší vinou) proto nebude­ me považovat za zprávu, že nadále Vero niku ode­ bírat nebudete - a d od atečnou informaci o Vaší platbě vyřídíme tak, že s dalším čís le m pošleme i pozastavené(á) před chozí. Pokud byste chtě li odebírání Veroniky sk uteč ně ukon či t, prosí me , pošlete o tom písemnou zprávu, a neomezujte se na pouhé nezaplacení.

Redakce vyzývá autory článků , foto­ grafií, kreseb i literárních fo rem ke spolupráci. Fotografie prosíme na lesklém papíru. Nezáleží na formátu, ale na kvalitě a sdělnos ti. Uvítáme příspěvky na disketě, ale není to pod­ mínkou. Sdělujte, pr osíme, adresu a rodné číslo pro vybavení honoráře. V případě, že sami nepíšete, potěší nás i náměty z Vašeho okolí.

kteří

jej dosud neodebíráte, a chcete si jej

před pla­

tit, I) mÍlžete poslat svou platbu na adresu redakce poštovní poukázkou typu C. uvést na složence ad­ resu, na kterou chcete časopis dostávat, a na rubu příslušného dílu poštovní poukázky napsat, že předplácíte Veroniku (ev. i která již vydaná čí sla máme poslat - jinak to bude až dal ší čís lo). Platba n echť činí 15 Kč za každý kus časopi s u - za pří­ padná stará čísla a před platné na čtyři čísla dopře­ du (alespoň - možno ale zaplatit pře de m i za více čísel, tj. pře dplatit si na více než jeden rok) . Před­ platné Veroniky (odebírané v počtu j ednoho výtis­ ku) na rok 1994 stojí tedy 60 Kč . Platbu ze Slovenské republiky lze provést ob­ dobně (pouze zvětšen ou oproti s u mě v Kč o !O, te­ dy např. 70 Sk místo 60 Kč) na adres u Agentú ra P oniklec, p .o.box B·35, 921 91 Pieštany pošto vní poukázkou typu C. Na poukázce ve zp ráv ě pro př í­ jemce uveďte .. VE RONICA - nové p řed pl atné " . 2) můžete napsat redakc i, či objednat Veroni ku fa­ xem (či telefonicky u Dr. Mail ové) . Pokud chcete i nějaká již vydan á čís la časo pi s u , dostanete obra­ tem jejich zás ilku spolu s poštovní poukázkou či fakturou za n ě a za předp latné na další čtyři č ísl a (na jeden rok dopředu). Pokud nechcete žádná dří­ ve vydaná č í sla, dQstanete až příš tí č ís l o spolu s poštovní poukázkou či faktu ro u na toto a další tři čís la. Pak budete pl ati t s tejně jako ostatní p ře dpla­ titelé - s uvedením vari ab ilního sy mbol u. který Vám bude př idělen Ue to pě timí stné čí slo) . kon­ stantního symbolu 379 a účt u Veron iky 2 192094­ 628/0800.

o Nadaci Veronica V minu lém čísle Veroniky jste možná našli j eš tě ji­ no u poštovní poukázku, s variabilním symbole m I II a .. zúčtovacími daty plátce" Nadace VERO· NI CA. Ta na rozdíl od poštovní poukázky na před­ pl atné neměla vy pl n ěnou sumu a adresu plátce. Souvise la se č l ánkem Antonína Bučka o Nadaci Veronica v čís l e 3/93, a byla určena tě m. k teří jsou

ochotni Nadaci přispět.

Jsou signály o tOl11, že občas došlo k nedorozumění

a předplatné bylo uhrazeno touto poštovní poukáz­

kou. Pokud šlo o jedno zn ačnou čás tk u 60 K č pře­

vedeme ji do předpl atné ho. Pokud jste si vědomi

takového omylu, pros íme, abyste nám takovou

svou případnou platbu s my lný m variabilním sy m­

bolem oznámil i.

Jsme rád i, když pl atby Nadaci n ezůstá vaj í ano­

nymní. Proto jsme vo lili platbu na náš účel u Ces­

ké spořitel ny , který dává alespoň nějako u naděj i na

identifikaci plátce . J ed n ozn ač n é rozpoznání, že jde

o platbu od Vás, mů žete zajistit tím, že před varia­ bi lní symbol Nadace (III) uvedete variabilní sym­ bo l svůj (pě t i m ís tn é čí slo z adresky) - celkově bu­ de pak vari abilní sy mbol oSlmmístný. (S takovým osmimístným variabi lním symbolem lze poskyto­ vat neanonymní příspěvky i rovnou na konto Na­ dace u banky COOP). Jan H ollan