2 O jednom malém můstku, přes který šly dějiny!
Nedávno mi poslal kamarád do mail-boxu pozvánku na slavnostní odhalení repliky historického hraničního sloupu spolu s vysvěcením zrestaurované barokní sochy sv. Jana Nepomuckého na den 28. října 2011 u můstku přes Divokou Orlici v Bartošovicích v Orlických horách. Řeka tvořila v tom místě již nejméně od roku 1918 státní hranici. Do roku 1938 to byla oficielní hranice mezi Československou republikou a tehdejším Německem, po roce 1945 potom tvořila řeka v tomto místě hranici s Polskem.
Hraniční můstek se sochou sv. Jana Nepomuckého v Bartošovicích v O.h. (www.orlickehory.net )
Do krásného kraje Orlických hor se rád každoročně vracím již od doby svého mládí. Ač sám křtěn Vltavou pod Karlovým mostem (respektive pod mostem Libeňským ☺), nebránil bych se ani k tomuto účelu použité posvěcené vodě z Divoké Orlice tekoucí na severovýchodě naší republiky!
3
Panorama Orlických hor nad údolím Divoké Orlice (foto: autor textu)
Ten kousek naší země kolem malebného údolí Divoké Orlice v okolí Zemské brány stále miluji, a díky mé babičce, která byla vášnivou turistkou, jsem tu lokalitu měl možnost osobně, jako dítě školou povinné, s ní prošlapat a poznat i já. Tenkrát jsem však ale moc nadšený z těch procházek nebyl, opravdu! Častokrát jsem se na svoji babičku za to tajně zlobil; dnes však na ty výlety s láskou a rád vzpomínám. Dnes, ve svém seniorském věku, se na mnohá ta cílová místa našich tehdejších výletů vracím mnohdy už jen ve vzpomínkách. Pokud se však na ta místa někdy přece jenom vypravím, tak již pouze maximálně jen jako paďourský řidič osobního automobilu. A tak se dnes často divím, kolik kilometrů jsem to tenkrát s babičkou dokázal prochodit a jsem s odstupem doby dokonce za tyto tělesné výkony na sebe tajně i neoprávněně vnitřně hrdý!
Pašerácká lávka (foto: autor textu)
Mezi časté a oblíbené odpolední výlety z naší rekreační chalupy v Klášterci nad Orlicí patřila procházka údolím proti proudu Divoké Orlice, přes Pašeráckou lávku kolem Zemské brány, přes Bartošovice v Orlických horách zase zpátky do Klášterce, ale i mnohé další. Takových krásných a atraktivních tras tam však existuje ve skutečnosti daleko více, pochopitelně. Po těch cestách se od pradávna pohybovalo mnoho podloudníků a pašeráků, aby většinou večer a s menším rizikem přecházeli hranici. Největší pašeráckou invazi prožívala tato místa po první světové válce. Tehdy chodívali na paš vedle drobných chalupníků i školní kluci se satůrky na zádech a nakupovali za ušmudlané milionové a miliardové bankovky drobné zboží, které přinášeli domů. Ze sousedního Pruska se pašoval především vzácný cukerín, levný petrolej, zapalovače a jiné zboží. Při tomto paši používali právě tuto lávku. A
4 protože bylo široko daleko známo, k čemu tato lávka (jak se místně říká „lajc“) slouží, začalo se jí říkat „Pašerácká“, a to ji zůstalo dodnes. Pro kluka mého věku byly však i velmi atraktivní dobrodružné procházky kolem naší „betonové hranice“ v blízkosti tajuplných objektů těžkého opevnění, tehdy ještě oficielně nepřístupných, kterých je v té lokalitě habaděj, takže jsem si často na ty výlety začínal potom do svého batůžku přibalovat i nezbytnou baterku s buzolou, a dnes se snad mohu zařadit díky této své dávné „podzemní úchylce“ za celkem již dost znalého „bunkrologa“, i když jsou v tomto oboru dnes daleko lepší a mladší nadšenci, což je dobře, aby se „paměť národa“ moc z našich hlav nevytrácela. V tom věku jsem často taky stál v Bartošovicích (nebudu již dále užívat správný zeměpisný přídomek „v Orlických horách“), u dlouho nepoužívaného, závorami uzavřeného a travou zarostlého, železobetonového můstku přes řeku se sochou sv. Jana Nepomuckého na české straně. Nezbytné červenobílé tabule s nápisem „POZOR, ŘEKA TVOŘÍ STÁTNÍ HRANICI!“ se nedaly přehlédnout, a tak jsem se často pouze jen díval přes řeku k sousedům (naštěstí, nikoliv však v tomto případě s pocitem nějaké závisti ☺). Živě si taky vzpomínám na jeden „mezinárodní rozhovor“, kdy se na druhé straně můstku objevil jednou i nějaký „strejda“ z protější polské obce Niemojów (a zřejmě v žertu) nám nabízel dokonce i výhodnou směnu, v té době v tom kraji dobře obchodovatelných komodit v tehdejším kurzu „jedna jejich kráva = jedna naše jawa“. Nemaje s sebou však žádný motocykl požadované a žádoucí světoznámé naší dobré značky JAWA, tak se náš mezinárodní obchod tenkrát neuskutečnil. Nakonec, co bych tehdy sám za nějaký ten dopravní prostředek při těch výšlapech s babičkou dal já osobně! O nějaký ten rok později jsem se o místní pamětihodnosti Orlických hor začínal zajímat i sám. Mezi ty nejzajímavější patřily právě ty památky postavené před 2. světovou válkou v neuvěřitelně rekordním čase z kvalitního předválečného betonu, byť v celku stále nedokončené, které, aniž bych si to tenkrát ještě zcela uvědomil, tolik moc a moc úzce souvisely s historií naší republiky a nakonec i s tím, později zarostlým nenápadným můstkem přes hraniční horskou říčku i s oním historickým hraničním sloupem na její jižní straně, o kterých se snažím nyní sepsat tento svůj nedokonalý fejeton.
Pěchotní srub R-S 74 „Na Holém“ byl součástí čs. opevnění z let 1935 – 1938. (foto: autor textu)
5 Spolu s řadou dělostřeleckých podzemních tvrzí, které se vyskytují v hraničním pásmu Orlických hor na trase Králíky – Rokytnice v O.h. (Hůrka, Bouda, Adam, Hanička, v projektu se počítalo také s pevností Bartošovice, jejíž stavba však nebyla nikdy zahájena), tvoří nejvýznamnější technické památky desítky tzv. pěchotních srubů těžkého opevnění doplněných stovkami nejmenších pevnůstek (tzv. „řopíků“, názvu odvozeného od tehdejšího ŘOP - „Ředitelství opevňovacích prací“, které mělo výstavbu československého opevnění v letech 1935 až 1938 kolem hranic sousedících tehdy s Německem a později také s Rakouskem, na starosti).
Vchodový objekt K-S 22a „Krok“ dělostřelecké tvrze Bouda (foto: autor textu).
V Československu se k výstavbě těžkého (i lehkého) opevnění přistoupilo v době akutního ohrožení republiky nacistickým Německem. Základní systém byl přejat z francouzské Maginotovy linie. Pro jednotlivé druhy objektů těžkého opevnění byly použity názvy "srub", "věž", "pozorovatelna", "blok", "velitelské stanoviště" a "dělostřelecká tvrz". Dělostřelecká tvrz je objekt těžkého opevnění, který může stavebně zahrnovat ostatní jmenované. Proto je podle toho, zda se nacházejí v sestavě tvrze nebo ne, nazýváme tvrzovými nebo izolovanými objekty. Takticky ovšem může pod tvrz spadat i objekt izolovaný. Tvrzové objekty jsou vzájemně propojeny podzemím, které by umožňovalo chráněný pohyb materiálu i osob mezi jednotlivými objekty a podzemím tvrze. Sruby těžkého opevnění byly budovány jednopatrové nebo dvoupatrové, což záviselo na hladině spodní vody. Díky menšímu půdorysnému rozměru a menší pravděpodobnosti zásahu byl výhodnější objekt dvoupatrový, proto bylo k výstavbě jednopatrových objektů přistupováno co nejméně. Jako třípatrové byly budovány pouze dělostřelecké věže a plánované izolované dělostřelecké sruby.
6
Hlavní galerie podzemí dělostřelecké tvrze (foto: autor textu).
Jak je vidět, bylo vždy co v údolí Divoké Orlice i na okolních svazích s ostatními místními kluky zkoumat a obdivovat, i když to nebylo často moc bezpečné, to musím přiznat. Ale říkejte to třináctiletému klukovi! Dneska, kdy se o celou řadu pevnostních objektů nezištně starají členové klubů vojenské historie, a mnoho pevností bylo zpřístupněno oficielně veřejnosti, bylo k bezpečnosti návštěvníků uděláno hodně. V prohlídkových zónách je zavedeno často elektrické osvětlení, byla doplněna chybějící zábradlí kolem schodišť vedle mnohapatrových šachet nákladních výtahů, jsou pracně doplňovány Němci za války a Kovošrotem po válce vytržené zvony a mnoho dalšího. Ale vraťme se k onomu bartošovickému hraničnímu můstku, kterým jsem zahájil tento fejeton. Možná, že by si někteří ze čtenářů mohli říci, jak takový můstek souvisí s těžkým opevněním? A vidíte, opravdu souvisí, jak vyplyne z následujícího! První písemná zmínka o obci Bartošovice (Batzdorf) pochází z roku 1548. Po roce 1900 byly Bartošovice významným řemeslným centrem a měly více než 800 obyvatel, převážně německé národnosti. Vyráběly se zde převážně dřevěné obaly na zboží a obec měla i vlastní mlékárnu. Před I. světovou válkou byla obec i významným střediskem lyžařského sportu. Dá se říci, že v této době žila česká menšina v obci s německou většinou v naprostém klidu a míru, jak se dá doložit z historických pramenů. Ke změně v chování mezi českými a německými obyvateli došlo až po nástupu Hitlera k moci v sousedním Německu.
7
Bartošovice a blízké okolí. Pohlednice z období 1938-45 (foto: neznámý autor).
1. října 1933 byla v Československu založena Sudetoněmecká vlastenecká fronta (Sudetendeutsche Heimatsfront - SHF), která vznikla z iniciativy vedoucích činitelů nacionálních politických stran NSDAP a DNP. Jeho vůdce Konrád Henlein vydal provolání “Ke všem sudetským Němcům“, kteří se hlásí k “německému kulturnímu a osudovému společenství“. Od léta 1934 bylo zahájeno financování činnosti SHF z Říše a odtud přicházela i podpora. 30. dubna 1935 se SHF přejmenovalo na SdP (Sudetendeutsche Partei), aby se pak jako politická strana mohla zúčastnit parlamentních voleb. Takže již od roku 1933 Konrad Henlein, jak je známo z dnes již veřejných „tajných“ jednání s NSDAP, připravoval připojení německy mluvících území ČSR k Říši a podřízení se nacionálně socialistickému hnutí - tedy nacismu. Je historicky doloženo, že Abwehr a gestapo mělo mezi německy mluvícími čs. občany již do roku 1933 desítky agentů a informátorů. Například také mezi některými inženýry připravujícími čs. opevnění byly již od začátku některé osoby placené jako agenti Německa. Není se co divit, když Ředitelství opevňovacích prací se proto snažilo v mezích možností podobnou špionáž co nejvíce eliminovat, takže výstavba objektů probíhala za přísných bezpečnostních opatření, což se však nesetkávalo moc s porozuměním u převážné většiny místního obyvatelstva německé národnosti, o čemž svědčí následující úryvek z překladu německy psané kroniky obce Bartošovice (Chronik der Geminde Batzdorf): „…Jaký strach měli Češi z maličkých špionáží, dokazují zejména okolnosti s ohledem návštěvy lesa. Kdo kupoval palivové dřevo nebo chtěl odvézt, musel vlastnit občanskou legitimaci a ještě všelijaké další papíry od vojenské správy, jinak nesměl vstoupit do lesa. Samozřejmě majitelům lesa, sběračům hub, sběračům bobulovin, zkrátka každý vstup do lesa byl zakázán. Ačkoliv byli postaveny okolo velkých staveb opevnění vysoká bednění z prken a žádný náhled nedovolili. Na ulicích a veřejných cestách bylo stání a rozhlížení zakázáno. Příjem fotografií, pěstování živých plotů, stromů a keřů, setí kukuřice nebo dalších vysokých rostlin bylo zakázáno. Každá změna zemského povrchu byla zakázána...“
8 Sudetští Němci od poloviny září 1938 znásobili incidenty, jež na mnoha místech pohraničí přecházely do přímých střetnutí s armádou a policií. Nebylo tomu ani jinak v Bartošovicích. Nenávist německy hovořících obyvatel vůči představitelům čs. státní moci, podporovaná nejen rozhlasovými projevy z Norimberka, ale hlavně štvavou politikou představitelů SdP se stupňovala, až v obci vygradovala v noci z 21. na 22. září 1938, kdy byla místními henleinovci zapálena budova československé celnice v těsném sousedství onoho nenápadného bartošovického můstku.
Dobová fotografie vypálené čs. celnice v Bartošovicích (foto: neznámý autor)
Nebyla to však jediná tragédie, která se v té pohnuté době odehrála u malého můstku se sochou světce! Československá vláda musela přijmout mnichovský diktát, a tak skvěle vyzbrojjené pohraniční pevnosti byly opuštěny a odhodlaná a vycvičená armáda dostala rozkaz svou vlast nebránit a ustoupit. Na obranu našeho státu proti Hitlerovi tak nedošlo. V hustém lijáku se kolony demoralizovaných vojáků vlekly od hranic do nitra země. Sudety, které byly vždy českým územím, byly obsazeny německým vojskem a připojeny k Německu. České obyvatelstvo a představitelé čs. moci museli opustit také Bartošovice a dne 10. října 1938, přesně ve 12:00 hod. po bartošovickému můstku vpochodovala do obce německá vojska, když krátce předtím byl u můstku násilím stržen německými obyvateli i historický čs. hraniční sloup! Tyto tragické události v dějinách obce i republiky jsou zaznamenány na následujících fotografiích:
9
Bourání hraničních sloupů henleinovci (ilustrační foto)
Tragické chvíle Bartošovic – vstup wehrmachtu do obce dne 10. října 1938 (foto: neznámý autor)
10 A tuto smutnou událost popisuje i německá kronika obce, ve které se k těmto chvílím, zaznamenaným však pohledem z druhé strany, váže tento zápis: „10. října 1938: Již od ranních hodin 10. října čekalo německé obyvatelstvo na této straně a na druhé straně Divoké Orlice na vpochodování německých oddílů. Domy v Bartošovicích byly ozdobeny věnci, girlandami, vlajkami, částečně také obrazy vůdce. Obyvatelstvo nosilo své nedělní šaty, protože dnes je den, jaký nezažily ještě Orlické hory. Tak historické velikosti a jedinečnosti. Údolí Orlických hor obydlené od spořivého, pilného, mírného národa bylo ještě před dny dějištěm nesmírní bídy. Nyní ale je hodina osvobození. Na ulici, kterou musí projít německé oddíly, stojí málo doma zůstávajících lidí jako zeď a jsou obrovsky, téměř dětinský šťastní, nyní jejich tak dlouho očekávaný osvoboditel je na cestě. U vyhořelé české celnice stojí velká část bartošovických obyvatel a pozorují každý pohyb shromažďovaných německých oddílů v Marienthalu.1) Přesně ve 12 hodin v poledne se pozvedá závora celnice v Marienthalu. Ve stejné době jako zde, prošli také na dalších místech německé části oddílů hranice. Nezapomenutelný okamžik je to dokonce i pro vojáky, kteří vypukají pro obyvatelstvo bouřlivým jásavým pokřikem a nekončícím křikem Heil! Krátké proslovy rozkazujícího oficíra vedly oddíly významnosti tohoto okamžiku před očima, ve kterých se posunuly říšské hranice a konečně po 20 letech zotročení nás zahrnují. Rovněž se obracejí němečtí důstojníci na sudetoněmecké obyvatelstvo svými úsměvy a s díky je pozdravují. Pěchotní oddíly, četa kulometů a zásobovací oddíly se pohybovaly přes Bartošovice, Údolíčko k Rokytnici, následování od mnoha navrátilých uprchlíků. Zvoníci z kostela a pochodová hudba kapely z Marienthalu se smíchali v nadšené skandování obyvatelstva. Bez zastávky procházely oddíly Bartošovicemi. Obyvatelstvo Bartošovic, tak jako účastnící se hosté z Marienthalu a dalších obcí ze staré říše se shromáždili na křižovatce ulic u hostince Nutzova. Farář Johann Urner držel před pomníkem vojáků uvítací proslov s heslem „Opět doma“. Se zvlhnutýma očima naslouchaly stovky hlav množství ostrým slovům našeho místního faráře, který pohnutkami samými sotva mohl mluvit dále. Obrovský jásot rozezníval a doprovázel skandovaně: „Děkujeme našemu vůdci!“ Poprvé zněla píseň „Německo“ a píseň „Horst Wessel“ přes bartošovické nivy. Už tak mnoho lidí si myslelo, že vůdce Velkoněmecké říše na nás sudetské Němce zapomněl. A znovu dokázal hlasitě svůj zápis v rodinné kronice Rakušana, že „Adolf nespí“. Také následující den byl ještě částečně jako svátek držen. Jak tak jinak vypadaly Bartošovice nyní. Nás oddělující hraniční kůly jsou konečně pryč, radostně známí lidé se zdraví „Heil Hitler“. Vlajky s hákovými kříži zdraví před každým domem. Motorová vozidla a motocykly jely také dnes v ještě větším počtu skrze naši obec. Ne ale jako dříve s řvoucí hordou k práci jezdící dělníci k opevnění. Dnes jsme vítali v těch vozech naši svobodu, německou armádu. Dříve nesměl člověk vidět uniformovaného muže vůbec, dnes hledáme příležitost s každým vojákem moci promluvit….“ 1)
Nyní protější sousední polská obec Niemojów, (pozn. JKn..)
11 Z iniciativy pana Petra Hudouska, starosty Rokytnice v Orlických horách a s finančním přispěním Evropské unie – Fondu pro regionální rozvoj „Překračujeme hranice“ za spolufinancování projektu z prostředků ERDF prostřednictvím Euroregionu Glacensis a za osobní účasti pozvaných hostů, mezi jinými zejména: p. JUDr. Miroslava Antla, předsedy Ústavně – právního výboru Senátu PČR, p. Mgr. Tomasze Korczaka, starosty polského města Miedzylesie, Mons. Josefa Suchára, faráře a duchovního správce farnosti v Neratově, p. Kostase Kotanidise, starosty obce Bartošovice v Orlických horách, P. ThMgr. Teodora Mateusze Pająka, MSF, faráře z Rokytnice v Orlických horách, zástupců Policie České republiky, Celní správy České republiky, komparsistů v historických stejnokrojích ale i dalších hostů a diváků,
(2 x foto: autor textu)
12 byla dne 28. října 2011 ve 14:00 hod. u bartošovického můstku po slavnostních projevech hostů za zvuků české a slovenské hymny a se všemi vojenskými poctami přítomným senátorem Senátu PČR, p. JUDr. Antlem slavnostně odhalena replika historického hraničního sloupu, jehož originál byl nenávratně zničen před 73 lety.
Po odhalení hraničního sloupu byla v rámci slavnosti oběma přítomnými duchovními po přednesu motliteb také posvěcena zrestaurovaná socha sv. Jana Nepomuckého.
(2x foto: autor textu)
13
A co napsat závěrem? Snad jen to, že je dobře, že ten můstek, kolem něhož procházela kolikrát pohnutá historie nejen obce, ale celého našeho státu, už nikoho od sebe nerozděluje, a že je možné, díky našemu přijetí do Schengenského prostoru od r. 2007 po něm zcela volně přecházet nebo přejíždět a zastavit se třeba až na některé slunné pláži Atlantického oceánu! Ať ty blahodárné sluneční paprsky svítí všem poutníkům na jejich cestách už natrvalo!
(foto: autor textu)
*****
Autor: Jiří Knap st., Praha, říjen/2011 Prameny:
Radka Holendová, Překlad: Chronik der Gemeinde Batzdorf, Státní okresní archiv v Rychnově nad Kněžnou, Státní oblastní archiv v Zámrsku, webové stránky obce Bartošovice v Orlických horách, Wikipedia, archiv autora.
