NOVÝ ZÁKON druhý LIST SV. APOŠTOLA PETRA Listy apoštolské - Sedm listů katolických Sýkorův překlad v revisi Hejčlově k tisku upravil, rozčlenil, úvody a poznámkami opatřil Dr. Rudolf Col. NIHIL OBSTAT: Censor ex officio: Dr. Thomas Hudec. IMPRIMATUR: Olomucii, die 8. Novembris 1945. Nr. 8882. Dr Udalricus Karlík Vicariux generalis.
DVA LISTY SV. APOŠTOLA PETRA Život svatého apoštola Petra. 1. Svatý Petr jest autorem dvou kanonických listů (1 a 2 Petr). Nazýval se původně Šimon. Pocházel z galilejskného městečka Bethsaidy, ležícího nad severním břehem Genesaretského jezera (srv. Jan 1, 42-44). Jeho otec se nazýval Jan (Jan 1, 42; 21, 15-17; srv. Mat 16, 17). Do rabínských škol nechodil, jak můžeme souditi z toho, že židovská velerada viděla v něm neučeného člověka (Skut 4, 13).Vzdělání nabyl v otcovském domě a v synagoze. Petr byl ženat a bydlil v Kafarnau u jezera Genesaretského; tam žil i se svou tchyní (Mar 1, 29) a spolu se svým bratrem Ondřejem se věnoval rybářství. 2. Když u Jordánu vystoupil předchůdce Páně Jan Křtitel, odebral se Šimon s Ondřejem k němu. Ondřej se stal učedníkem Janovým; zdali také Šimon, nevíme. Když však Ondřej poznal ze svědectví Janova a z vlastní rozmluvy s Kristem, že Ježíš Nazaretský jest očekávaný Mesiáš světa (Jan 1, 35-39), přivedl k němu i svého bratra Šimona. Kristus na Šimona pohleděl a slíbil mu, že se bude nazývati Kéfas (aramejské slovo = řeckému Petros, t. j. skála; srv. Jan 1, 40-42; Mat 10, 2; Mar 3, 16; Luk 6, 14). Od prvního setkání s Kristem následoval Petr Pána a zůstal u něho delší dobu. Ubíral se s ním do Galileje, a v Káni Galilejské byl svědkem prvního zázraku Kristova (Jan 2, 2-11). Odtud ho provázel do Kafarnaa a na slavnost velikonoční do Jerusalema a pak s ním chodil po Judsku (Jan 1, 29-3, 22). Když Pán Ježíš opustil Judsko a přešel Samařském do Galileje, vrátil se Petr se souhlasem Páně k svému bývalému zaměstnání, k rybářství (Mar 1, 16). Tak učinil i jeho bratr Ondřej a ostatní učedníci, kteří tehdy byli s Kristem. Brzy potom po zázračném rybolovu na Genesaretském jezeře (Luk 5, 1-11) byl Petr znovu povolán, aby se stal rybářem lidí (Mat 4, 18-22; Mar 1, 16-20). Od té doby opustil i se svým bratrem Ondřejem všechno a zůstal u Pána trvale. Mezi apoštoly měl Petr čestné místo a při volbě apoštolů byl postaven na první místo. Také v seznamech apoštolů je v Novém Zákoně uváděn vždy přede všemi ostatními (Mat 10, 2; Mar 3, 16; Luk 6, 14; Skut 1, 13). 3. Apoštol Petr přilnul k svému Mistru s takovou láskou, že byl hotov za něho i zemřít (Jan 13, 37). S Jakubem Starším a Janem byl Petr v trojici zvlášť milovaných – apoštolů Páně; s nimi byl svědek vzkříšení dcery Jairovy (Mar 5, 37; Luk 8, 51), proměnění Páně na hoře Tábor (Mat 17, 1-8; Mar 9, 2-8) a smrtelné úzkosti Ježíšovy v Getsemanské zahradě před prvním Velkým pátkem (Mat 26, 37; Mar 14, 33). Jen Petrovi změnil Pán jméno (Luk 6, 14), jen za něho zaplatil chrámovou daň (Mat 17, 27), za něho se zvlášť modlil (Luk 22, 32), jemu jedinému z apoštolů předpověděl i způsob jeho smrti (Jan 21, 18-19) a po svém zmrtvýchvstání se jemu zvlášť zjevil (Luk 24, 34; 1 Kor 15, 5). Pro něho jediného platila slova Kristova
-2-
u Caesareje Filipovy: „Ty jsi Petr, (to je skála,) a na té skále založím svou Církev . . .“ (Mat 16, 18-19). Z lidské křehkosti zapřel sice svého Pána třikrát, ale svůj pád hned hořce oplakal (Mat 26, 69-75; Mar 14, 66-72; Luk 22, 54-62; Jan 18, 15-18. 25-27) a dosáhl také odpuštění. Po zmrtvýchvstání Páně dostal sv. Petr po zázračném rybolovu na Genesaretském jezeře nejvyšší duchovní moc a důstojnost v Církvi Kristově (primát = prvenství) slovy: „Pas beránky mé, pas ovce mé!“ (Jan 21, 15-17). 4. Po nanebevstoupení Páně ujal se Petr jako nejvyšší duchovní správce řízení Církve v Judsku a v ostatní Palestině, Řídil volbu nového apoštola, Matěje (Skut 1, 15-26), a po seslání Ducha svatého první mluvil o Ježíši Nazaretském k přítomnému zástupu (Skut 2, 14-36). První z apoštolů učinil zázrak: uzdravil chromého od narození (Skut 3, 1-11). První byl s Janem vězněn pro Ježíše a mužně se hájil před veleradou, že jen v Ježíši je nutno hledati spásu (Skut 4, 8-12). Také později, když byli předvedeni před veleradu i ostatní apoštolé, neohroženě mluvil jménem všech (Skut 5, 29). Vykonal trestní moc nad Ananiášem a jeho manželkou Safírou (Skut 5, 1-9) a později i nad kouzelníkem Šimonem (Skut 8, 18-24). V Samařsku biřmoval křesťany pokřtěné jáhnem Filipem (Skut 8, 14-17), v Lyddě uzdravil Eneáše (Skut 9, 32-35), v Joppe vzkřísil z mrtvých šlechetnou Tabithu (Skut 9, 36-43). Byl prvním apoštolem, který přijal do Církve pohana, a to setníka Kornelia a jeho domácí (Skut 10, 1-48). Do Církve přijímal pohany bez předchozí obřízky, a toto své jednání také v Jerusalemě náležitě odůvodnil (Skut 11, 1-18). Jako nejvyšší duchovní pastýř visitoval křesťanské obce v Palestině (Skut 9, 31-43). Na své visitační cestě přišel až do Antiochie Syrské a podle svědectví dějepisce Eusebia založil tam biskupství. Do Jerusalema přišel k sv. Petru i Pavel před svou misijní cestou, aby se mu jako hlavě Církve představil. 5. Když Herodes Agrippa I. dal r. 42 popraviti v Jerusalemě Jakuba Staršího a viděl, že se tím zavděčil židům, dal uvěznit i Petra, chtěje ho po velikonočních svátcích rovněž popraviti.Ale v noci před popravou byl Petr andělem zázračně vysvobozen (Skut 12, 3-15), a poněvadž si nebyl v Jerusalemě jist životem, odešel „na jiné místo“ (Skut 12, 17), t. j. do Říma, a tam založil r. 42 křesťanskou obec a zřídil i biskupské sídlo. Odtud spravoval, pokud nebyl na misijní cestě mimo Řím,celou Církev téměř 25 let až do své smrti.Po vydání výnosu římského císaře Klaudia proti židům, za jejichž sektu byli pokládáni křesťané, opustil sv. Petr Řím a odebral se do Palestiny. Kolem r. 50 dlí opět v Jerusalemě a tam předsedá apoštolskému sněmu (Skut 15, 7-11; Gal 2, 9). Rozhodl s konečnou platností, že pohani mohou býti přímo přijati do Církve bez předchozí obřízky nebo zachovávání obřadních předpisů mojžíšského zákona. Brzy potom je s Pavlem a Barnabášem v Antiochii Syrské. Podle Gal 2, 11-21 vytkl mu tam sv. Pavel jakousi nedůslednost v jednání. Podle 1 Kor 1, 12; 3, 22 možno se domnívati, že Petr byl i v Korintě, poněvadž Pavel v 1 Kor výslovně připomíná, že vedle strany
-3-
Pavlovy a Appolovy je tam také strana Petrova. Pozdější korintský biskup Dionysios v svém listě Římanům r. 170 se zmiňuje, že sv. Petr v Korintě kázal. 6. Kam se odebral z Antiochie Syrské, není nám známo, ale koncem r. 63 byl opět v Římě a tam napsal svůj první list. V Římě byl uvězněn a ukřižován podle dosti zaručeného ústního podání r. 67 v týž den, jako sv. Pavel byl sťat. Podle svědectví Origenova byl ukřižován hlavou dolů, jak si sám vyžádal, pokládaje se za nehodná, aby zemřel týmž způsobem jako jeho Mistr. Církev slaví jeho památku spolu s památkou svatého Pavla 29. června, ač nemáme zaručených zpráv, že právě 29. červen byl dnem jejich mučednické smrti. Jiní (tak i slavný biblista P. Lagrange) určují rok smrti Petrovy na r. 64, a poukazují, že r. 64, kdy vypukl v Římě obrovský požár, vzniklo z podnětu krvelačného císaře Nerona hrozné pronásledování křesťanů, jemuž podlehl i sv. Petr. 7. Že sv. Petr v Římě byl a tam také zemřel, uznávají dnes nejen všichni katoličtí dějepisci, nýbrž i veliká část vážných protestantských badatelů. Z nejstarších svědectví kromě svědectví samého Petra v 1 Petr 5, 13, kde vyřizuje maloasijským křesťanům pozdrav od křesťanské obce, „která je v Babyloně“ (t. j. v Římě), máme svědectví sv. Klementa Římského, žáka sv. Petra, dále sv. Ignáce Antiochijského, žáka sv. apoštola Jana. Pro Řím mluví i sv. Dionysios, korintský biskup, sv. Irenej, římský kněz Kajus, Tertullian a Klement Alexandrijský. Na základě těchto nejstarších hodnověrných svědectví napsal protestant Lietzmann (Petrus und Paulus in Rom, 2. vydání, Berlín 1927): „Všechny výpovědi nejstarších pramenů z doby koncem r. 100 se stávají jasnými, snadno srozumitelnými, uznáme-li, že Petr v Římě dlel a tam zemřel mučednickou smrtí. Každá jiná domněnka o konci Petrově kupí obtíž na obtíž a nemůže se opříti ani o jediný pramen.“ A jiný protestantský učenec Richard Lipsius (r. 1892) správně usuzuje: „Vstoupila-li však jednou noha knížete apoštolského do věčného města, přišel tam Petr jistě ne jako pouhý poutník, nýbrž jménem své apoštolské plné moci.“
ÚVOD DO druhého LISTU SV. APOŠTOLA PETRA
1. Druhý list Petrův, jak vysvítá z 2 Petr 3, 1, jest určen týmž křesťanům jako první list (srv. 1 Petr 1, 1 s 2 Petr 1, 1; 3, 2). Pohnutkou k sepsání druhého listu byly zprávy donesené do Říma o nebezpečích, jimž jsou stále vydáváni křesťané v Malé Asii. Tam totiž vystoupili bludaři, kteří popírali Boží prozřetelnost, poslední soud a věčnou odplatu. Svým pohoršlivým životem sváděli jiné a zneužívali Pavlova učení o křesťanské svobodě, totiž, že křesťané nejsou povinni zachovávati obřadní předpisy starozákonní. Učení o druhém příchodu Páně (parusii) na svět prohlašovali za podvod a klam (srv. 2 Petr 3, 3-4). Proto sv. Petr napsal věřícím v Malé Asii druhý list, aby je povzbudil k vytrvalosti ve
-4-
víře (1, 3-21) a upozornil na boj proti bludařům, ohrožujícím čistotu svaté víry (2, 1-3, 13). Poukázal také na skutečnost druhého příchodu Kristova. 2.Tytéž pohnutky k sepsání listu vedly také sv. apoštola Judu. Mezi oběma listy jest úzký vztah, takže se oba listy velmi podobají obsahem i formou. V obou listech se líčí titíž bludaři, potírají tytéž bludy, oba spisovatelé používají týchž obrazů i příkladů ze Starého Zákona. Ba i postup myšlenek v obou listech je týž, ano vyskytují se i tatáž slova, z nichž mnohá se jinde v Novém Zákoně nevyskytuji (tak na př. srv. 2 Petr 2, 1-3 s Juda 4; 2, 4 s Juda 6; 2, 6 s Juda 7; 2, 10-12 s Juda 8-10; 2, 15 s Juda 11; 2, 13 s Juda 12; 2, 17 s Juda 13; 2, 18 s Juda 16; 3, 1-2 s Juda 17; 3, 3 s Juda 18). O podobnosti obou listů tedy nelze vážně pochybovat, většina biblistů pokládá právem, že sv. Petr psal svůj druhý list až po listě Judově. Tento list znal a také ho při psaní po svém způsobu použil. Důvody pro toto mínění jsou vážnější než proti. Svatý Petr nahrazuje méně srozumitelné slovo v listě Judově srozumitelnějším (srv. 2 Petr 2, 1 s Juda 4; 2, 10-11 s Juda 9; 2, 13 s Juda 12; 2, 15 s Juda 11), myšlenky Judovy zevšeobecňuje (srv. 2 Petr 2, 6 s Juda 7; 2, 17 s Juda 12- 13; 2, 11 s Juda 9), zkracuje výroky Judovy (srv. 2 Petr 2, 15 s Juda 11) a k příkladům ze Starého Zákona v listě Judově (5-7) přidává sv. Petr ještě příklad Noema a Lota (2, 5-8), ale vynechává zmínku o vysvobození izraelského národa. Starozákonní příklady uvádí sv. Petr v časové posloupnosti. Lze snáze vysvětliti, že sv. Petr dal do svého delšího listu (dnes rozděleného na tři kapitoly) mnoho z krátkého listu Judova, který pro svou krátkost byl rozdělen jen na 25 veršů.Třeba upozorniti, že se první a třetí kapitola 2 Petr liší slohově od druhé kapitoly.To lze vysvětliti tím, že sv. Petr při psaní druhé kapitoly svého listu použil právě listu Judova. 3. Dobu a místo sepsání 2 Petr lze určiti podle udání v listě samém (1, 13-15). Svatý Petr byl si jist své blízké smrti (srv. 1, 13-14), a byl-li umučen r. 67, je psán 2 Petr poslední měsíce jeho žalařování v Římě, tedy koncem r. 66 nebo počátkem r. 67. Ti, kdož kladou mučednickou smrt sv. Petra již do r. 64 (viz výše život sv. apoštola Petra), kladou vznik tohoto listu na počátek r. 64. 4. Pravost tohoto listu nemá sice z prvých tří křesťanských století tolik svědectví, kolik jich má první list, než přesto nescházejí taková svědectví, která stačí k důkazům pravosti listu. Od IV. stol. byl list za všeobecného souhlasu celé Církve pokládán za list Petrův a jako list Petrův jej přijal do kánonu Nového Zákona i církevní sněm v Tridentu. V křesťanském starověku činí na tento list narážky: svatý Klement Římský, Pastýř Hermův, Učení dvanácti apoštolů (Didaché), list Barnabášův, sv. Justin, sv. Irenej, Theofil Antiochijský, Klement Alexandrijský. První svědek pravosti listu jest Origenes. Ten napsal, že Petr „hlaholí dvěma polnicemi svých listů“. Uvádí též některá místa z 2 Petr (1, 2; 1, 4) výslovně jako slova Petrova, jindy zase označuje výrok z 2 Petr jako „Písmo“. Přítel a žák Origenův Firmilian Caesarejský napsal svatému Cyprianovi, že Petr a Pavel v svých listech zavrhují bludaře a napomínají věřící, aby se jim vyhýbali.Ta slova možno u sv. Petra vztahovati jen
-5-
na obsah jeho druhého listu, poněvadž v svém prvním listě nemluví o bludařích. Téměř všichni pozdější spisovatelé uznávají Petra za autora tohoto listu. Adamantius v svém spise „Rozprava“ z r. 300 uvádí 2 Petr 3, 15. Eusebios klade sice tento druhý Petrův list mezi takové knihy biblické, o nichž se pochybuje (antilegomena), které však přesto mnozí uznali za pravé, ale sám uznával pravost tohoto listu. Pravost listu uznávají svatý Athanáš, Cyril Jerusalemský a jiní. Seznamy biblických knih na Západě kromě autora zlomku Muratoriho vypočítávají mezi kanonické listy i 2 Petr. List nezná Tertullian a do kánonu jej nepřijala církev syrská. Svatý Jeronym počítá sedm listů katolických a uvádí i 2 Petr, ovšem poznamenává, že někde pravost tohoto listu popírají, protože se liší slohově od prvního listu Petrova. 5. Pro pravost listu mluví také vnitřní důvody. Spisovatel se sám nazývá „Šimon (vlastně semitským tvarem Symeon) Petr, služebník a apoštol Ježíše Krista“ (1, 1). Oba listy Petrovy užívají téhož pozdravu. Spisovatel prohlašuje, že byl očitým svědkem proměnění Páně na hoře (1, 16-18), a víme přece, že tohoto proměnění byli svědky jen tři apoštolé: Petr, Jakub Starší a Jan (Mat 17, 1-9; Mar 9, 2-9; Luk 9, 28-36). Sv. Pavla nazývá 3, 15 „bratrem“, to je spolupracovníkem, a píše o své blízké smrti, kterou mu Pán předpověděl (1, 14). Kromě toho se výslovně také odvolává na svůj první list, když mluví o „druhém listě“ (3, 1), který věřícím právě posílá. 6. Pokud se týká slohové různosti, zvláště v druhé kapitole, mezi prvním a druhým listem Petrovým, třeba míti na zřeteli vliv listu Judova na 2 Petr, který se projevil i ve slohu. Svatý Jeronym míní, že sv. Petr použil při sepisování listu pomocníka. Byl-li to při prvním listě Silvan (1 Petr 5, 12) a pomáhalli při druhém listě jiný pomocník, jsou slohové různosti mezi oběma listy dostatečně objasněny. Přesto však i zevní forma obou listů prozrazuje na některých místech jejich příbuznost (srv. 1 Petr 1, 15; 2, 9 s 2 Petr 1, 3; 1 Petr 2, 2 s 2 Petr 3, 18; 1 Petr 1, 23; 2, 1-2 s 2 Petr 1, 4; 1 Petr 1, 10-12 s 2 Petr 1, 19-21). Kromě toho možno uvésti i značný počet slov společných oběma listům (srv. 1 Petr 1, 2 s 2 Petr 1, 2; 1 Petr 1, 19 s 2 Petr 3, 14; 1 Petr 2, 12; 3, 2 s 2 Petr 1, 16). 7. List obsahuje věroučné pravdy o inspiraci Písma svatého (1, 19-21) a o účastí věřících na božské přirozenosti (1, 4).V 3, 15-16 poukazuje Petr na nutnost správných zásad pro výklad Písma svatého.
druhý LIST SV. APOŠTOLA PETRA
Část první: Povzbuzení k věrnosti ve víře (1, 3-21). Ukazujte víru skutky! 3 Vždyť všechno (potřebné) k zbožnému životu darovala nám jeho božská moc poznáním Toho, jenž nás povolal vlastní slávou a mocí. 4Těmi nám dal převeliké a drahocenné zaslíbené dary, abyste se stali jimi účastni božské přirozenosti a unikli té zhoubě, která vládne ve světě zlou žádostivostí. 5 A právě proto vynaložte veškerou píli a ukažte v své víře (šlechetné) jednání, v jednání poznání, 6 v poznání sebeovládání, v sebeovládání trpělivost, v trpělivosti zbožnost, 7 ve zbožnosti bratrskou lásku a v bratrské lásce lásku (k Bohu).8 Neboť jsou-li tyto (ctnosti) ve vás a stupňují-li se, neudělají vás nečinnými ani neplodnými pro poznání Pána našeho Ježíše Krista. 9 V kom však nejsou, je slepý, krátkozraký, protože zapomněl na očištění ze svých dřívějších hříchů. 10 Proto se vynasnažte, bratří, tím více, abyste své povolání a vyvolení zajistili [dobrými skutky], neboť činíte-li je, nikdy nepadnete. 11 Takto zajisté se vám poskytne štědře přístup do věčného království Pána našeho a Spasitele, Ježíše Krista. Apoštol předpovídá svou brzkou smrt. 12 Proto chci vám stále připomímati ty věci, ačkoliv je znáte a jste utvrzeni v té pravdě, kterou jste přijali. 13 Pokládám však za svou povinnost, pokud žiji v tomto stanu, abych vás povzbuzoval připomínáním toho. 14 Vím, že můj stan bude brzy svinut, jak mi Pán náš, Ježíš Kristus, zjevil. 15 I vynasnažím se, abyste to také po mé smrti měli stále na paměti. Ježíš přijde jako soudce. 16 Nepoužili jsme vychytrale vymyšlených pověstí, když jsme vám oznámili příchod našeho mocného Pána, Ježíše Krista. Vždyť jsme přece byli očitými svědky jeho velebnosti. 17 Dostal zajisté od Boha Otce čest i slávu, když nad ním zazněl hlas vznešené slávy: „Tento je můj milý Syn, v němž jsem si zalíbil, [toho poslouchejte]!“ 18 A tento hlas s nebe jsme my uslyšeli, když jsme s ním byli na hoře svaté. 19 Tím je pro nás spolehlivější slovo proroků a vy dobře činíte, dbáte-li ho jako svíce, jež svítí na temném místě, než nastane den a ve vašich srdcích vyjde denice. 20 A toho si buďte především vědomi, že žádné proroctví Písma nespočívá na vlastním výkladě. 21 Neboť nikdy nebylo dáno proroctví z vůle člověka, nýbrž Duchem svatým nadchnuti mluvili svatí lidé Boží.
Úvod listu (1, 1-2). 1, 1 Šimon Petr, služebník a apoštol Ježíše Krista, těm, kdož spravedlností našeho Boha a Spasitele Ježíše Krista dosáhli stejné drahocenné víry jako my: 2 Kéž se vám dostane milosti a pokoje v bohaté míře poznáním Boha a Ježíše [Krista], Pána našeho!
Část druhá:Výstraha před bludaři (2, 1-3, 13). 2, Budou mezi vámi řáditi bludaři. 1 Jako byli v lidu (izraelském) i nepraví proroci, tak budou i mezi vámi nepraví učitelé. Ti uvedou záhubné sekty, a popírajíce i toho Pána, jenž je vykoupil, uvalí na sebe rychlou záhubu.
-6-
-7-
A mnozí budou napodobovati jejich prostopášný život; a kvůli nim bude tupeno učení pravdy. 3V (své) lakotě pak budou těžiti z vás svými podvodnými řečmi. Již dlouho je pro ně připraven soud a jejich záhuba nedřímá. Tři výstražné příklady Boží spravedlnosti. 4 Vždyť Bůh neušetřil padlých andělů, nýbrž svrhl je do pekla a vydal [k mučení] temným propastem, aby byli drženi k soudu. 5 Také světa na počátku neušetřil, nýbrž (jen) Noema, hlasatele spravedlnosti, zachoval se sedmi, když uvedl potopu na svět bezbožníků. 6 Též města Sodomu a Gomoru obrátil v popel a odsoudil ke zkáze a postavil je jako (výstražný) příklad bezbožníkům v budoucnu. 7 Spravedlivého Lota, který těžce snášel bezuzdný život nešlechetníků, vysvobodil. 8 On totiž při tom, co viděl a slyšel, byl spravedlivý, třebas bydlil mezi těmi, kdož den co den trápili jeho spravedlivou duši (svými) nešlechetnými skutky. 9 Avšak Pán umí zbožné zachraňovati z pokušení a nespravedlivé uchovávati ke dni soudu k potrestání, 10a zvláště však ty, kdož hoví nečistým tělesným žádostem a pohrdají Pánem. Podvratná činnost bludařů. 10b Ti samolibí opovážlivci se nebojí tupiti mocnosti, 11 a přece andělé, ač jsou silou i mocí větší, nepronášejí proti nim u Pána potupný soud. 12 Tito však jako nerozumná zvířata – určená svou přirozeností k tomu, aby byla chytána a zabíjena –tupí to, co neznají; 13 také zahynou jako ona a (tak) dostanou odplatu nepravosti. Hýření, jež den skýtá, pokládají za rozkoš; jsou poskvrnění a ohavní. Hýří ze svých podvodů, jestliže hodují s vámi. 14 Oči mají plné cizoložných žádostí a nenasytné hříchu. Lákají k sobě neutvrzené duše. Srdce mají vycvičené v lakotě; jsou propadlí kletbě. 15 Opustili správnou cestu a zbloudili; dali se na cestu Balaama, syna Bosorova. Ten si zamiloval nespravedlivou mzdu, 16 avšak dostalo se mu pokárání pro jeho přečin; němý soumar promluvil lidským hlasem a zabránil pošetilosti prorokově. 17 Jsou to studnice bez vody, mraky hnané vichřicí; na ně čeká mrákota temnoty. 18 Neboť vedou naduté a jalové řeči, lákají svými tělesnými žádostmi a rozmařilostí ty, kdož teprve unikli (lidem) žijícím v bludu. 19 Slibují jim svobodu, a sami jsou otroky zkázy. Neboť kým je kdo přemožen, toho jest i otrokem. 20 Jestliže se totiž ti, kdož unikli poskvrnění tohoto světa tím, že poznali Pána našeho a Spasitele, Ježíše Krista, dávají tímto poskvrněním zase zaplésti a přemoci, pak jsou jejich poslední věci horší než byly první. 21 Lépe zajisté bylo by pro ně, kdyby nebyli poznali cestu spravedlnosti, než aby ji poznali, a přece se odvrátili od svatého příkazu, který jim byl sdělen. 2
-8-
22 Na ně se hodí toto pravdivé přísloví: „Pes se vrátil k tomu, co zvrátil“ a „Vykoupané prase se (zase) válí v blátě“. 3, Petr vyvrací pochybnosti o druhém příchodu Páně. 1 Toto je již druhý list, miláčkové, který vám píši. Povzbuzuji (vás) v nich a upozorňuji na vaši čistou mysl, 2 abyste byli pamětlivi slov, která předpověděli svatí proroci, i příkazu svých apoštolů, (daného) od Pána a Spasitele. 3 To předem vězte, že v posledních dnech přijdou s posměchem posměvači.Ti budou žíti podle vlastních hříšných žádostí 4 a říkati: „Kdepak je ten jeho zaslíbený příchod?Vždyť od té doby, co otcové zemřeli, všecko zůstává, jak bylo od počátku stvoření.“ 5 Zapomínají zajisté úmyslně na to, že nebesa byla již odedávna, že země z vody a skrze vodu povstala slovem Božím, 6 že takto také tehdejší svět potopou zahynul 7 a že nynější nebesa i země týmž slovem Božím jsou uloženy a uchovávány pro oheň ke dni soudu a záhuby bezbožných lidí. 8 Na toto jedno však, miláčkové, nezapomínejte, že jeden den u Pána je jako tisíc let a tisíc let jako jeden den. 9 Pán nezdržuje (splnění) zaslíbení, jak to někteří pokládají za zdržování, nýbrž je k vám shovívavý, a proto nechce, aby někteří zahynuli, nýbrž aby se všichni dali na pokání. 10 Den Páně však přijde jako zloděj a tehdy nebesa s velikým hukotem pominou, základy se žárem rozpustí a země i se vším, co je na ní, shoří. 11 Poněvadž tedy to všecko se má rozpustiti, jací musíte býti v svatém obcování a v zbožnosti, 12 a jak máte očekávati a urychlovati příchod dne Páně, pro který se nebesa ohněm rozpustí a základy žárem roztaví! 13 Očekáváme však podle jeho zaslíbení nová nebesa a novou zemi, kde bude přebývati spravedlnost.
Závěr listu (3, 14-18). 14 Proto se, miláčkové, když takové věci očekáváte, vynasnažte, abyste se bez poskvrny a bez úhony ukázali před ním v pokoji, 15 a použijte k své spáse shovívavosti Pána našeho, jak vám to i náš milovaný bratr Pavel napsal podle své moudrosti, 16 jak to také (napsal) ve všech svých listech, když v nich o těch věcech mluvil. Některé věci jsou v nich těžko srozumitelné; ty lidé nevzdělaní a neutvrzení (ve víře) překrucují, tak jako i ostatní Písma, k své vlastní záhubě. 17 Vy tedy, miláčkové, víte to napřed. Chraňte se, abyste se nedali strhnouti bludem bezbožníků a nevypadli ze svého pevného postavení! 18 Rosťte však v milosti a v poznání Pána našeho a Spasitele, Ježíše Krista! Jemu (budiž) sláva i nyní i na věky! Amen. -9-
Poznámky 1, 1 „spravedlnost”, t. j. milost vykupitelského díla Ježíše Krista, jímž Kristus, nejvýš svatý, zadost učinil Boží spravedlnosti za hříchy celého světa a tím nás učinil schopnými k vnitřnímu ospravedlnění, t. j. k vnitřnímu posvěcení. 2 Čím dokonalejší má křesťan poznání Boha, tím více se mu dostává milosti a vnitřního pokoje (srv. Juda 2). 3 „Toho” = Boha. K tomuto verši srv. 1 Petr 2, 9. 4 „Těmi” = slávou a mocí. Posvěcující milostí se stáváme už zde na zemi účastni božské přirozenosti. Podle Vulgáty „jímž”, t. j. Ježíšem Kristem. 5 „ukažte”, aby to všichni viděli. 8—9 K v. 8 srv. 1 Kor 1, 10. - „zapomněl” na to, jak veliké mi losti se mu dostalo při sv. křtu přijetím do Církve. 10 „nepadnete” do hříchu. 12 Proto”, že vchod do nebeského království (11) jest otevřen jen těm, kdo si toho zaslouží dobrými skutky. 13—15 „Stan” jest obrazem lidského života (srv. 2 Kor 5, 1); až přijde smrt, „svine” ten stan.Ve v. 14 Petr asi naráží na nedávné zjevení o blízké smrti. - „vynasnažím se” (v. 15) v tomto listě. Učení Petrovo je částečně zachyceno v jeho listech a v evangeliu sv. Marka (viz úvod do Mar). Po smrti Petrově mají tedy věřící možnost si to vše četbou zopakovat. 16—19 „Nepoužili Jsme . . .” my apoštolé. Proměnění Páně na hoře, jehož byl i sv. Petr očitým svědkem (Mat 17, 1-5), bylo mu pevnou zárukou a nadějí, že při druhém příchodu přijde Pán také s takovou slávou. Další zárukou jsou mu i starozákonní proroctví, jež mluví o slávě a moci budoucího Vykupitele (srv. k tomu 1 Petr 1, 10). - „denice” (Ježíš Kristus) vyjde v soudný den. Tehdy se rozžehne pro spravedlivé světlo života věčného. 20—21 Proroci mluvili o budoucnosti ne ze svých vědomostí nebo zkušeností, nýbrž z osvícení a vnuknutí Ducha sv. - „nadchnuti”, podle řeckého znění doslovně „unášeni” - „puzeni”. Důležité biblické svědectví pro božský původ Písma sv. (pro biblickou inspiraci); srv. také 2 Tim 3, 16-17. 2, 1 Srv. Jud 4. 2 „učení pravdy” = nauka křesťanská = křesťanství. - Židé i pohani vidouce, že křesťané žijí nečestně, budou tupiti křesťanství samo, jako by ono takový život dovolovalo. Svatý Petr tu má na mysli především pohlavní neřesti (srv. níže ve vv. 10. 14. 18; 1 Tim 6, 1; Tit 2, 5; Jak 2, 7). 3 „pro ně” = pro falešné učitele a pro ty, kdož se dají jimi zlákat k prostopášnému životu. Falešní učitelé lákají křesťany svými nabubřelými řečmi, že prý nejsou vázáni žádným zákonem, a za to si ještě dávají řádně platit, a tak z křesťanů těží. 4 Srv. Juda 6. 5 Juda neuvádí tento příklad, ale připomíná zase jiný (Juda 5). 6 Srv. Juda 7. 8 Podle řeckého znění (volně přeloženo): „Nešlechetné skutky jejich trápily totiž den co den zrakem i sluchem spravedlivou duši toho spravedlivého, který přebýval mezi nimi.” 9 Petr má tu na mysli Lota (srv. výše vv. 7-8 a Juda 7). 10—11 „Pánem” (doslovně „panstvem”), t. j. Ježíšem Kristem (srv. Juda 8). - „mocnosti” (srv. Juda 8) = moci pekelné. Pravděpodobně oni bludaři popírali vykupitelské dílo Kristovo a jsoucnost zlých duchů. Posmívali se asi učení, že Kristus vykoupil svět z poroby ďáblovy a že těžkým hříchem se zase do té poroby upadá. - „andělé” jsou „silou i mocí větší” než mocnosti pekelné. - Vulgáta místo „se nebojí tupiti mocnosti” má
- 10 -
„nebojí se uváděti sekty, tupíce . . .”. - „proti nim”, podle Vulgáty „proti sobě”. - K v. 11 srv. Juda 9. 13—14 Viz Juda 12. - Některým falešným učitelům se podařilo vlouditi se podvodně mezi křesťany, a když byli jimi pozváni do domu, využitkovali pozvání k hýření, nestarajíce se o zítřek. 15—16 Viz Num 22, 7-8; srv. Zjev 2, 14; Juda 11. - Jako Balaam byl hotov z lakoty opustiti poznanou pravdu, tak bludaři z lakoty opouštějí poznanou pravdu křesťanskou a dávají se na cestu hříšného zisku. - „nespravedlivá mzda” jest odměna, kterou slíbil vyplatiti Balaamovi král Balak, bude-li Izraelitům zlořečiti. 17 Srv. Juda 12-13. - „mrákota temnoty” = temnota pekla. 18 Lákají křesťany, kteří se teprve nedávno obrátili z pohanství ke křesťanství (srv. Juda 16). 19 Bludaři hlásají, že křesťané mohou žíti, jak kdo chce, a sami svým hříšným životem se stávají otroky svých hříšných žádostí. Takové otroctví je vede ke zkáze. 20 Kdyby se křesťané z pohanství dali svésti bludaři opět k pohanskému životu, bylo by pro ně lépe, kdyby byli zůstali pohany. 22 Viz Přísl 26, 11. 3, 1 „čistou mysl”, t. j. mysl dosud neposkvrněnou bludy falešných učitelů. 3—4 Falešní učitelé užívají posměchu, aby zviklali u věřících víru v druhý příchod Páně (srv. 1 Tim 4, 1; Juda 18). - „v posledních dnech” = v době mesiášské (srv. Žid 1, 2). 5—7 Svatý Petr tu dokazuje proti bludařům, že se země potopou změnila, a proto že není pravdivé jejich tvrzení: „Všecko zůstává . . .” (v. 4). - „nebesa” = obloha, ovzduší (tak i níže vv. 7. 10). - Země povstala „z vody”, která přikrývala zemi (Gen 1, 9-10), a „vodou”, která se shromáždila na jedno místo (do moře) a tak umožnila, že se ukázala suchá země. - „slovem Božím”, t. j. tvůrčím slovem Božím. - „takto”, t. j. vodou na rozkaz Boží. - „tehdejší svět” před biblickou potopou. - Ani svět potopou změněný nezůstane bez dalších změn. V poslední den bude svět zničen ohněm, jako za doby Noemovy byl zničen vodou (potopou). 8—10 Svatý Petr odpovídá na otázku bludařů ve v. 4. - K v. 8 srv. Z 89, 4. - Bůh poskytuje hříšníkům čas na pokání. V té Boží shovívavosti, lidsky mnohdy nepochopitelné, nelze proto vidět Boží otálení s druhým příchodem Páně. - „jako zloděj”, t. j. náhle a neočekávaně (srv. Mat 24, 43; Luk 12, 39; 1 Sol 5, 2). - „nebesa” = obloha, ovzduší (viz výše poznám, k vv. 5-7). 12 Pán otálí s druhým příchodem na svět, neboť chce poskytnouti hříšníkům čas k pokání (v. 9), ale budou-li skutečně činiti pokání, nebude příčiny, proč by Pán svůj příchod odkládal, a budou jej tak „urychlovati”. 13 Viz Iz 65, 17; 66, 22; 1 Kor 7, 31; Řím 8, 19-2, 1; Zjev 21, 1. 14 „v pokoji” s ním = v jeho milosti; srv. Juda 24. 15—16 O křesťanském životě a o přípravě na poslední soud psal také sv. Pavel. Petr tu má na mysli pravděpodobně list Pavlův Efe-sanům (srv. na př. 4, 14-30; 5, 5-6). Tento list byl původně listem okružním a kromě do Efesu byl poslán i jiným křesťanským obcím maloasijským (viz úvod do Ef). - Ze slov Petrových, která napsal o listech Pavlových („Některé věci jsou v nich těžko srozumitelné . . .”), vyplývá, že Písmo svaté není na všech místech jasné a každému srozumitelné. Proto není možno ponechati je jednotlivcům k volnému výkladu. Je tu potřeba správných pravidel, která nám může dáti Církev katolická Jako jediná Kristem samým ustanovená neomylná vy-kladatelka Písma svatého. Pravidla k správnému výkladu podle učení Církve nám podává biblická hermeneutika. - „ve všech svých listech”, které Petr mohl znáti, když psal tento list. Byly to nejspíše tyto listy: Řím (srv. Řím 12, 1 s 1 Petr 2, 5; Řím 12, 10 s 1 Petr 2, 17; Řím 12, 14-17 s 1 Petr 3, 8-12; Řím 13, 1-7 s 1 Petr 2, 13-14), Fil, Kol, Filem, 1 a 2 Kor, Gal, 1 a 2 Sol.
- 11 -
Dr. Rudolf Col
druhý List svatého apoštola Petra Listy apoštolské - Sedm listů katolických Vydalo nakladatelství sv. Izidora se sídlem v Okružní ul. 505/2 v Liberci Vytiskla Tiskárna macek-kusala sídlem v ul. U Rybníka 11 v Jablonci nad Nisou Rok vydání 2014 Odpovědný redaktor Ing. Nikol Lorencová Obálka, sazba a zlom Česká-grafika.cz Vyšlo v Edici Písmo Svaté 1. vydání Doporučená cena 30 Kč
