NOVÝ ZÁKON První LIST SV. APOŠTOLA Jana Listy apoštolské - Sedm listů katolických Sýkorův překlad v revisi Hejčlově k tisku upravil, rozčlenil, úvody a poznámkami opatřil Dr. Rudolf Col. NIHIL OBSTAT: Censor ex officio: Dr. Thomas Hudec. IMPRIMATUR: Olomucii, die 8. Novembris 1945. Nr. 8882. Dr Udalricus Karlík Vicariux generalis.
ÚVOD DO PRVNÍHO LISTU SV. APOŠTOLA JANA 1. Spisovatel tohoto listu se sám neuvádí jménem. Přesto lze s jistotou poznati, že autor listu je týž, jako spisovatel čtvrtého evangelia. Spisovatel se označuje jako očitý svědek Kristova života (srv. 1 Jan 1, 1-3; 4, 14; srv. Jan 1, 14; 19, 35) a list jeví velikou příbuznost se čtvrtým evangeliem, a to nejen slohem, mluvnicí, týmž účelem (srv. Jan 20, 31 s 1 Jan 5, 13), nýbrž i týmiž hlavními myšlenkami. Je to především ona základní pravda, vyjádřená už ve čtvrtém evangeliu: Ježíš Kristus, Syn Boží, byl poslán Bohem Otcem na svět, aby svou krví vykoupil hříšné lidstvo (srv. 1 Jan 1, 1-2 s Jan 1, 1. 4; 1 Jan 2, 2 s Jan 11, 51-52; 1 Jan 4, 9 s Jan 3, 16-17; 1 Jan 5, 6 s Jan 19, 34-35; 1 Jan 5, 12 s Jan 3, 36; 1 Jan 5, 20 s Jan 17, 3). První list Janův zdůrazňuje totéž veliké přikázání lásky jako čtvrté evangelium (srv. 1 Jan 2, 8-11; 3, 10-11; 4, 11 s Jan 13, 34-35; 15, 12).Také slovy „napsal jsem“ (5, 13) naráží autor pravděpodobně na své evangelium. 2. Totéž dokazují důkazy vnější, čerpané z ústního podání církevního. To přičítalo 1 Jan vždy sv. Janu, apoštolu a miláčku Páně. Již spisovatelé v křesťanském starověku znají tento list; tak na př. sv. Polykarp a Papiáš. Sv. Justin zřejmě naráží na 1 Jan 3, 1. Sv. Irenej cituje delší výroky z listu a nazývá sv. Jana spisovatelem listu. Zlomek Muratoriho uvádí hned po evangeliu Janově tento list a připisuje jej sv. apoštolu Janu. Totéž činí i Tertullian, Klement Alex. a Origenes. Eusebios řadí list k listům všeobecně uznávaným za posvátné a kanonické. 3. Spisovatel listu neuvádí výslovně čtenáře, jimž svůj list určil. Ale ze slov „toto vám píši“ (2, 1), „to jsem vám napsal“ (5, 13) je zřejmo, že má na mysli určité čtenáře, a to křesťany z pohanství (srv. 5, 21) již delší dobu po jejich obrácení na víru. Sv. Jan projevuje v listě o ně otcovskou péči a také strach o jejich spásu. Bojí se, aby se nedali svésti různými bludaři. Bludy, proti nimž brojí, byly pravděpodobně bludy šířené Kerintem. Ten podle svědectví sv. Ireneje učil, že Ježíš Nazaretský byl pouhý člověk.Teprve při křtu v Jordánu se spojil s ním nebeský duch (aeon); před utrpením tento duch Ježíše zase opustil. Není ovšem také vyloučeno, že sv. Jan měl na mysli také bludy jiných gnostiků, kteří mezi maloasijskými křesťany rozsévali bludné nauky (srv. 2, 22; 4, 2. 3. 14. 15; 5, 6), Možno právem souditi, že spisovatel byl věřícím velmi dobře znám. Oslovuje je něžně jako otec své dítky.Takovým starostlivým otcem a zároveň duchovním pastýřem křesťanů v Malé Asii byl právě sv. Jan, tehdejší biskup v Efesu. 4. Pro vzájemné úzké vztahy mezi 1 Jan a čtvrtým evangeliem můžeme právem míti za to, že 1 Jan je doprovodem Janova evangelia jako jeho praktická část. Z toho lze také usuzovati, že pohnutka k sepsání tohoto listu byla táž jako k sepsání evangelia, totiž naléhavé prosby maloasijských křesťanů a duchovních správců, aby jim sv. Jan dal poučení v nebezpečí -2-
šířených bludů v Malé Asii proti božství Ježíše Krista. Svůj první list napsal apoštol Jan brzy po svém evangeliu. Listem chtěl oživiti u čtenářů víru v božství Ježíšovo a povzbuditi věřící k ctnostnému životu (1 Jan 1, 4; 5, 13). List byl napsán v Efesu v posledním desítiletí prvního století (asi v letech 92-96). 5. Z prvního listu Janova upírají sv. Janu slova 5, 7b-8a: „ . . . na nebi: Otec, Slovo a Duch svatý; a tito tři jsou jedno; a tito tři jsou, kteří vydávají svědectví na zemí . . .“ Tyto verše se obyčejně nazývají „úryvek Janův“ (Comma Joanneum). Úryvek upírají dnes Janovi téměř všichni protestanti a také velká část katolických biblistů nejen z důvodů kritických, nýbrž i z důvodu souvislosti v 1 Jan 5. Ona slova scházejí totiž skoro ve všech řeckých rukopisech (úryvek mají toliko čtyři mladší rukopisy z XI., XV. a XVI. století), jakož i v starých překladech. Postrádají jich i opisy Vulgáty před X. stol., nemají Je ani svatí Otcové řečtí ani latinští. Pravděpodobně se ona slova dostala do textu Vulgáty z postranní okrajové poznámky (glossy), vysvětlující 5, 8 alegoricky. Rozšíření se opírá o předmluvu ke katolickým listům, která byla mylně připisována sv. Jeronymu. Pro vážnost světce se znění onoho úryvku pomalu rozšířilo v západní Církvi. Kritické pochybnosti začaly na Západě od XVI. století. Poněvadž se úryvek vyskytoval původně v rukopisech španělských, domnívají se mnozí, že se onen dodatek dostal do textu ve Španělsku. Tomu ovšem neodporuje rozhodnutí tridentského sněmu, že „celé knihy se všemi jejich částmi“ je nutno přijmouti za posvátné a kanonické, poněvadž ono „se všemi jejich částmi“ se vztahuje na Mar 16, 9-20; Luk 22, 43-44; Jan 7, 53-8, 11, ne však na úryvek Janův, o němž se v jednání sněmu neděje žádná zmínka. Tomu neodporuje ani odpověď posvátné kongregace svatého Officia dne 13. ledna 1897, jak to vysvětlila táž kongregace 2. července 1927, dovolujíc volnost vědeckého bádání o pravosti tohoto úryvku. Třeba uznati, že pravda o Bohu trojjediném, kterou onen úryvek vyjadřuje, je jasně vyjádřena i na jiných místech Nového Zákona (viz na př. Luk 1, 31. 35; Mat 3, 17; 28, 19).
PRVNÍ LIST SV. APOŠTOLA JANA Úvod listu (1, 1-4). 1, 1 Co bylo od počátku, co jsme slyšeli, co jsme na vlastní oči viděli, co jsme prohlédli a čeho se naše ruce dotkly, totiž o Slově života (vám hlásáme). – 2 Ano, Život se zjevil, a my jsme (jej) viděli. Svědčíme a zvěstujeme vám Život věčný, jenž byl u Otce a zjevil se nám. 3 Co jsme viděli a slyšeli, zvěstujeme také vám, abyste i vy měli společenství s námi. A naše -3-
společenství je (společenství) s Otcem a jeho Synem Ježíšem Kristem. A toto [vám] píšeme, [abyste se radovali a] aby vaše radost byla dokonalá.
4
Část první: Bůh je světlo, proto choďte ve světle! (1, 5-2, 28) Nehřešte! 5 A toto je ta zvěst, kterou jsme slyšeli od něho a vám zvěstujeme: Bůh je světlo a není v něm žádné tmy. 6 Řekneme-li, že máme s ním společenství, ale chodíme ve tmě, lžeme a nejednáme podle pravdy. 7 Chodíme-li však ve světle – jako je ve světle On – máme navzájem společenství, a krev Ježíše [Krista], jeho Syna, očišťuje nás od všelikého hříchu. 8 Řekneme-li, že jsme bez hříchu, sami sebe klameme a není v nás pravdy. 9Vyznáváme-li však své hříchy, je (Bůh) věrný a spravedlivý, aby nám odpustil naše hříchy a očistil nás od všeliké nepravosti. 10 Řekneme-li však, že jsme nezhřešili, viníme ho ze lži a není v nás jeho slovo. 2, 1 Moje dítky, toto vám píši, abyste nehřešili. A zhřeší-li někdo, máme přímluvce u Otce, (totiž) Ježíše Krista, spravedlivého. 2 On je smírnou obětí za naše hříchy, a nejen za hříchy naše, nýbrž i (za hříchy) celého světa. 3 A podle toho poznáváme, že jsme ho poznali, jestliže plníme jeho přikázání. 4 Kdo praví, že ho zná, a neplní jeho přikázání, je lhářem a není v něm pravdy. 5 Kdo však zachovává jeho slovo, v tom jest opravdu dokonalá láska k Bohu. A podle toho poznáváme, že jsme v něm. 6 Kdo praví, že v něm zůstává, má též sám žíti, jak žil On. Plňte přikázání bratrské lásky! 7 Miláčkové, píši vám nikoliv o novém přikázání, nýbrž o starém přikázání, které jste měli od počátku. Staré přikázání je tedy to slovo, které jste uslyšeli. 8 (Přece) zase píši vám o novém přikázání, což je pravdivé i vzhledem k němu i k vám, neboť tma pomíjí a pravé světlo již svítí. 9 Kdo praví, že je ve světle, ale nenávidí svého bratra, je ještě dosud ve tmě. 10 Kdo miluje svého bratra, zůstává ve světle a nepůsobí pohoršení. 11 Kdo však svého bratra nenávidí, je ve tmě a žije ve tmě a neví, kam jde, neboť tma mu oslepila oči. Varujte se nezřízené lásky k světu! 12 Píši vám, dítky, že jsou vám odpuštěny hříchy pro jeho jméno. 13 Píši vám, otcové, že jste poznali Toho, jenž jest od počátku. Píši vám, jinoši, že jste přemohli zlého ducha. 14 Psal jsem vám, dítky, že jste poznali Otce. Psal jsem vám, otcové, že jste poznali Toho, jenž jest od počátku. Psal jsem vám, jiinoši, že jste silní a slovo Boží zůstává ve vás, poněvadž jste přemohli zlého ducha. 15 Nemilujte svět ani pozemské věci! Miluje-li kdo svět, není v něm lásky Otcovy, 16 neboť všechno pozemské – tělesná žádostivost, žádost očí a pýcha světa – není z Otce, nýbrž ze světa. 17 A svět pomíjí -4-
i jeho žádost; kdo však plní Boží vůli, zůstává na věky. Pozor před bludaři! 18 Dítky, poslední hodina je tu! Jak jste slyšeli, že přijde antikrist, tak nyní (už) mnoho antikristů povstalo. Z toho poznáváme, že poslední hodina je tu. 19 Z nás vyšli, ale nebyli z nás; neboť kdyby byli bývali z nás, byli by zůstali s námi.Avšak na nich se mělo ukázati, že nejsou všichni z nás. 20 Ale vy máte pomazání od Svatého a znáte všecko. 21 Nepíši vám to proto, že byste neznali pravdu, nýbrž proto, že ji znáte a (víte), že z pravdy není žádná lež. 22 Kdo je lhářem, ne-li ten, kdo popírá, že Ježíš je Mesiáš? To je antikrist, kdo popírá Otce i Syna. 23 Kdo popírá Syna, nemá ani Otce; kdo vyznává Syna, má také Otce. 24 Co jste vy slyšeli od počátku, ať zůstane ve vás! Zůstane-li ve vás, co jste slyšeli od počátku, zůstanete také vy v Synu i v Otci. 25 A toto je to zaslíbení, které On nám zaslíbil: život věčný. 26 Toto jsem vám napsal o vašich svůdcích. 27 Pokud se vás týká, ať ono pomazání, které jste přijali od něho, zůstává ve vás! A nepotřebujete, aby vás někdo učil. Ale jako to jeho pomazání vás poučuje o všem, tak je to také pravda a není to lež. A jak vás poučilo, (tak) zůstávejte v něm! 28 A nyní, dítky, zůstávejte v něm, abychom měli, až se zjeví, důvěru a nebyli jím zahanbeni při jeho příchodu. Část druhá: Bůh je spravedlivý, proto žijte jako dítky Boží! (2, 29-4, 6) 29 Žijte svatě! Víte-li, že (Bůh) je spravedlivý, vězte, že každý, kdo jedná spravedlivě, je z něho zrozen. 3, 1 Vizte, jakou lásku nám Otec prokázal: dítkami Božími se nazýváme a (také) jimi jsme. Proto svět nás nezná, poněvadž nepoznal jeho. 2 Miláčkové, nyní jsme dítkami Božími, a co jednou budeme, není ještě zjevno.Víme, že budeme podobni, až to bude zjevno, jemu, neboť budeme ho viděti tak, jak jest. 3 A každý, kdo má s tuto naději v něho, posvěcuje se, jak i On je svatý. 4 Každý, kdo hřeší, jedná také proti zákonu, a hřích je přece proti zákonu. 5 A víte, že On se zjevil, aby sňal naše hříchy, a že na něm není hříchu. 6 Kdo v něm zůstává, nehřeší, a kdo hřeší, neviděl ho a ani ho nepoznal. 7 Dítky, ať vás nikdo nesvádí! Kdo jedná spravedlivě, je spravedlivý, jak i On je spravedlivý. 8 Kdo však hřeší, je z ďábla, neboť ďábel hřeší od počátku. Proto se zjevil Syn Boží, aby zničil díla ďáblova. 9 Kdo se zrodil z Boha, nehřeší, neboť jeho símě zůstává v něm, a nemůže hřešiti, poněvadž se zrodil z Boha. 10a Podle toho možno poznati dítky Boží a dítky ďáblovy. -5-
Láska k bližnímu je znamení dítek Božích. 10b Kdo nejedná spravedlivě, není z Boha, stejně jako ten, kdo nemiluje svého bratra. 11 Neboť to je ta zvěst, kterou jste už slyšeli od počátku: vzájemná láska. 12 Ne jako Kain, jenž byl ze zlého ducha a zabil svého bratra. A proč ho zabil? Poněvadž jeho skutky byly zlé, kdežto (skutky) jeho bratra byly spravedlivé. 13 Nedivte se, bratří, jestliže svět vás nenávidí! 14 My víme, že jsme přešli ze smrti do života, protože milujeme bratry. Kdo nemiluje, zůstává ve smrti. 15 Každý, kdo nenávidí svého bratra, je vrah. A víte, že žádný vrah nemá v sobě věčně trvající život. 16 Z toho jsme poznali lásku [Boží], že On položil svůj život za nás. Také my máme za bratry život položiti. 17 Kdo však má statek tohoto světa a vidí svého bratra trpěti nouzi a zavře před ním své srdce, jak může býti v něm láska Boží? 18 Dítky, nemilujme slovem, ani jazykem, nýbrž skutkem a v pravdě! 19 A po tom poznáme, že jsme z pravdy, a (tím) upokojíme před ním své srdce, 20 ať nás naše srdce obviňuje z čehokoliv, neboť Bůh je větší než naše srdce a ví všechno. 21 Miláčkové, neobviňuje-li nás naše srdce, máme důvěru k Bohu a obdržíme od něho, 22 o cokoli budeme prositi, poněvadž plníme jeho přikázání a činíme, co je mu milé. 23 A toto je jeho přikázání: věřiti ve jménu jeho Syna Ježíše Krista a milovati se navzájem, jak nám to přikázal. 24 A kdo plní jeho přikázání, zůstává v Bohu a On v něm. Že v nás zůstává, poznáváme z Ducha, kterého nám dal. 4, Varujte se bludařů! 1 Miláčkové, nevěřte každému duchu, nýbrž zkoumejte duchy, jsou-li z Boha, neboť mnoho falešných proroků vyšlo do světa. 2 Po tomto poznávejte ducha Božího: Každý duch, který vyznává, že Ježíš Kristus přišel v těle, je z Boha. 3 Ale každý duch, který nevyznává Ježíše, není z Boha.To je duch antikrista, o němž jste slyšeli, že přijde, a už je nyní na světě. 4 Vy, dítky, jste z Boha a přemohli jste je, neboť větší je Ten, který je ve vás, než ten, který je ve světě. 5 Oni jsou ze světa; proto mluví o světě a svět je poslouchá. 6 My jsme z Boha. Kdo zná Boha, slyší nás; kdo není z Boha, neslyší nás. Z toho poznáváme ducha pravdy a ducha bludu. Část třetí: Bůh je láska, proto milujte Boha a bližního! (4, 7-5, 12) Milujte Boha a bližního! 7 Miláčkové, milujme se navzájem, neboť láska je z Boha, a každý, kdo miluje, zrodil se z Boha a zná Boha. 8 Kdo nemiluje, nepoznal Boha; vždyť Bůh je láska. 9V tom se ukázala na nás láska Boží, že Bůh seslal svého jednorozeného Syna na svět, abychom žili skrze -6-
něho. 10 V tom je láska: ne že jsme my dříve milovali Boha, nýbrž že On (dříve) miloval nás a poslal svého Syna jako smírnou oběť za naše hříchy. 11 Miláčkové, jestliže nás Bůh tak miloval, i my máme milovati jeden druhého. 12 Boha nikdo nikdy neviděl. Milujeme-li jeden druhého, zůstává v nás Bůh a láska k němu je v nás dokonalá. 13 Že v něm zůstáváme a On v nás, poznáváme z toho, že nám dal z (darů) Ducha svého. 14 A my jsme viděli a svědčíme, že Otec poslal svého Syna jako Spasitele světa. 15 V každém, kdo vyznává, že Ježíš je Syn Boží, zůstává Bůh a on v Bohu. 16 A my jsme poznali lásku a uvěřili jsme v lásku, kterou má Bůh k nám. Bůh je láska, a kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu a Bůh v něm. 17V tom vrcholí naše láska [k Bohu], že můžeme míti důvěru v soudný den, poněvadž tak jako jest On, jsme i my na tomto světě. 18 Bázně není v lásce, nýbrž dokonalá láska zahání bázeň, neboť bázeň působí trápení. Kdo se však bojí, není dokonalý v lásce. 19 My tedy milujme [Boha], neboť On dříve miloval nás! 20 Řekne-li někdo: „Miluji Boha“, ale nenávidí svého bratra, je lhář. Neboť kdo nemiluje svého bratra, kterého vidí, jak může milovati Boha, kterého nevidí? 21 Ano, toto přikázání máme od Boha: Kdo miluje Boha, ať miluje také svého bratra! 5, Víra v Ježíše je pramenem, a silou lásky. 1 Každý, kdo věří, že Ježíš je Mesiáš, zrodil se z Boha. A každý, kdo miluje otce, miluje i jeho dítko. 2 Po tom poznáváme, že milujeme dítky Boží, když milujeme Boha a plníme jeho přikázání. 3 Neboť toto je láska k Bohu: plniti jeho přikázání. A jeho přikázání nejsou těžká. 4 Vždyť všecko, co se zrodilo z Boha, přemáhá svět. A to je vítězství, které přemáhá svět: naše víra. 5 Kdo však přemáhá svět, ne-li ten, kdo věří, že Ježíš je Syn Boží? Svědectví pro víru v Ježíše. 6 Ježíš Kristus je ten, který přišel skrze vodu a krev; ne pouze vodou, nýbrž vodou a krví.Také Duch to dosvědčuje a Duch je přece pravda. 7 Jsou tedy tři, kteří vydávají svědectví [na nebi: Otec, Slovo a Duch svatý; 8 a tito tři jsou jedno; a tři jsou, kteří vydávají svědectví na zemi]: Duch, voda a krev; a tito tři jsou zajedno. 9 Přijímáme-li svědectví lidské, svědectví Boží je větší. Proto je to svědectví Boží větší, poněvadž (On) je vydal o svém Synu. 10 Kdo věří v Syna Božího, má svědectví [Boží] v sobě. Kdo nevěří Bohu, učinil ho lhářem, neboť neuvěřil ve svědectví, které Bůh vydal o svém Synu. 11 A toto je to svědectví: Bůh nám dal život věčný, a tento život je v jeho Synu. 12 Kdo má Syna, má život; kdo nemá Syna Božího, nemá život. -7-
Závěr listu (5, 13-21). Proč byl list napsán? 13 To jsem vám, kteří věříte ve jméno Syna Božího, napsal, abyste věděli, že máte život věčný. Účinnost přímluvné modlitby. 14 A v tom záleží naše důvěra, kterou máme k němu, že nás vyslyší, prosíme-li o cokoliv podle jeho vůle. 15 A víme-li, že nás vyslyší, o cokoliv prosíme, víme, že dostaneme to, oč jsme ho žádali. 16 Zpozoruje-li někdo, že jeho bratr hřeší nikoli k smrti, bude prositi za něho a pomůže mu k životu, totiž tomu, kdo nehřeší k smrti. Je však hřích, (který vede) k smrti; o tom nepravím, aby někdo (zaň) prosil. 17 Každá nepravost je hřích, a jest i hřích, který není k smrti. Důstojnost křesťana. 18 Víme, že nikdo, kdo je zrozen z Boha, nehřeší. Naopak, kdo se zrodil z Boha, zachovává se (bez hříchu) a zlý duch se ho nedotýká. 19 Víme, že jsme z Boha, avšak celý svět je v moci zlého ducha. Ježíš je pravý Bůh. 20 A víme, že Syn Boží přišel a dal nám rozum, abychom poznali pravého [Boha] a abychom bylí v pravém (Bohu), v jeho Synu, Ježíši Kristu. On je pravý Bůh a život věčný. 21 Dítky, chraňte se model! [Amen.]
1, 1—4 Svatý Jan byl očitým svědkem všeho, co věřícím ústně i písemně (v evangeliu a listech) hlásá. Obsah jeho kázání tvoří vtělený Syn Boží, „Slovo života”, „Život” (srv. Jan 1, 1. 4; 6, 35; 8, 12; 10, 28; 11, 25; 14, 6). - „od počátku” = „na počátku” (Jan 1, 1) = od věčnosti. - S vtěleným „Slovem” (Logem) apoštolové („my”) žili za jeho veřejného působení, na své uši slyšeli jeho učení, na své oči viděli jeho život i jeho zázraky; žili tak blízko u něho, že se ho mohli rukama dotýkat, když je přímo po svém zmrtvýchvstání k tomu vyzval, aby se smysly přesvědčili, že to jest On (Luk 24, 39; Jan 20, 27-28). - „Život se zjevil” (v. 2) = Slovo se stalo Tělem = Ježíš Kristus se vtělil = stal se pro nás člověkem (Jan 1, 14). 3 Účelem kázání apoštolských jest udržovati věřící ve spojení účinné víry s apoštoly a tím i ve spojeni s Kristem. Všichni věřící jsou údy téhož duchovního těla, jehož hlavou je Kristus. Ten udržuje všechny věřící svou milostí v nadpřirozeném životě. - Místo „a naše společenství je. . .” má Vulgáta „a aby společenství naše bylo . . .” 5—7 „od něho” = od Krista. - „světlo” = pramen pravdy a mravní dokonalosti pro člověka (srv. Jan 8, 12; 9, 5; 12, 35. 36. 46). -„tma” = lež = hřích (srv. níže 2, 8. 9. 11; viz také Jan 8, 12). - „choditi ve tmě” = žíti hříšně; opak je „choditi ve světle” = svatě žíti. - „nejednáme podle pravdy” = nežijeme podle nauky Kristovy. - Dopouštíme se sice z lidské křehkosti hříchů, ale zásluhami Ježíše Krista („krev Ježíše Krista”) nabýváme odpuštění („očišťuje nás . . .”). 9—10 Bůh slibuje kajícím hříšníkům odpuštění; ten slib také plní, poněvadž je nejvýš věrný, a odměňuje kajícího hříšníka odpuštěním, poněvadž je nejvýš spravedlivý. V Písmě svatém několikráte prohlásil, že žádný člověk není bez hříchu (srv. Z 13, 3; Přísl 20, 9; Kaz 7, 21; Mat 6, 12; Řím 3, 10).
2, 3—11 Srv. Jan 14, 15. 21. 23. 24; 15, 20. - „On” = Kristus. - „od počátku” lidstva, poněvadž přikázání blíženské lásky je jako přirozený mravní zákon v podstatě v srdci každého člověka. Později je Bůh slavnostně prohlásil (Lev 19, 18). Když však v izraelském národě byl rozsah tohoto přikázání zúžen jen na soukmenovce (Luk 10, 29), Kristus je znovu obnovil, zřetelně vysvětlil a jasně vymezil jeho rozsah, že se vztahuje na všechny lidi bez rozdílu. V tom smyslu možno zváti ono obnovené přikázání lásky „novým přikázáním” (7-8). - „vzhledem k němu”, t. j. ke Kristu, který je sám nazval „novým” (Jan 13, 34), 1 vzhledem „k vám”, poněvadž dává nový život. - „je ve světle” = zůstává ve světle = v křesťanství, které hlásá účinnou lásku k bližnímu. „je” = „žije” ve tmě = v pohanství s jeho nepřátelstvím a sobectvím. - „bratra” = spolukřesťana. 12—14 „Dítky” = věřící. - „Píši vám” v tomto listě. - „jsou vám odpuštěny hříchy” při sv. krtu. - „od počátku” je Ježíš Kristus (srv. výše 1, 1). - „že jste přemohli . . .”, t. j. osvědčili jste se v boji o víru a mravnost. - „Psal jsem vám” (v. 14; Vulgáta má nesprávně „píši vám”) v knize svého evangelia. 15 Srv. Mat 6, 24; Jak 4, 4. 17 „zůstává na věky” = bude žíti ve věčné blaženosti. 18 „poslední hodina” = doba před příchodem Kristovým k poslednímu soudu (srv. Mat 24, 23-24; 2 Sol 2, 3-4). I když píše sv. Jan „poslední hodina je tu”, nechce tvrditi, že druhý příchod Páně je velmi blízký. Jako vzdálenější znamení příchodu Páně k soudu bude také vystoupení falešných učitelů (Mat 24, 23-24). - „mnoho antikristů” = falešní učitelé a jejich vlivem odpadlí křesťané, kteří popírali, že Ježíš Kristus je Vykupitel a Syn Boží. 20 „pomazáni od Svatého”, t. j. dary Ducha sv., které dostali od Ježíše Krista při sv. křtu a biřmování. Ty dary činí věrné křesťany schopnými, že mohou, znajíce všechny svaté pravdy, rozlišiti pravdu od lži a také pravé učitele od falešných. 22 Mesiáš = Kristus (srv. Mat 16, 16). 23 Srv. výše 1, 2; níže 4, 15; Jan 5, 23; 14, 6; 15, 23. 25 Viz Jan 3, 15; 4, 14; 6, 40. 27 „od něho” = od Krista. Jan doufá, že ony nadpřirozené dary Ducha sv. (v. 20) zůstávají v nich, takže nepotřebují, aby je někdo poučoval, jak si mají počínat k falešným učitelům, poněvadž dovedou rozeznati pravdu od lži. 28 „až se zjeví” = „při jeho příchodu” = při posledním soudu. 29 Srv. Jan 1, 12; níže 3, 7. 10. 3, 1 Svět nepoznal Boha Otce, neuznal Ježíše Krista za Boha, tak i neuznává, že se věřící sv. křtem stali přijatými dítkami Božími. 2 „viděti” = patřiti na něho tváří v tvář v nebi (srv. 2 Petr 1, 4; 1 Kor 13, 12). 6 Kdo je spjat s Kristem živou vírou a láskou, nehřeší; kdo však hřeší, náležitě ho nepoznal a nežil s ním v pravém spojení. Míní se tu především hřích těžký. Sv. Jan tu má na zřeteli ne nemožnost naprostou, nýbrž mravní (je pravdě nepodobno, že by takový křesťan těžce zhřešil, ale není to naprosto vyloučeno); srv. níže pozn. k v. 9. 8 „je z ďábla” = podobá se mu svým smýšlením i jednáním (srv. Jan 8, 44). - „od počátku” světa, neboť se stal původcem prvního hříchu. - „díla ďáblova” = hříchy. 9 Synovství Boží, jehož se dostává na křtu, vylučuje hřích. Z to- ho však neplyne, že by křesťan nemohl hřešiti vůbec a těžkým hříchem pozbýti onoho synovství Božího (srv. výše poznámku k v. 6). - „jeho símě” = posvěcující milost. Kdo se snaží s milostí Boží spolupůsobit, nesnadno zhřeší („nehřeší”, „nemůže hřešiti”); není tu vyjádřena naprostá nemožnost, nýbrž toliko mravní. 12 Viz Žid 11, 4.
-8-
-9-
Poznámky
13 Viz 1 Petr 4, 4; Jan 15, 18. - „svět” = lidé Kristu a Církvi nepřátelští. 14 „ze smrti” hříchu „do života” posvěcující milosti, která je zárukou věčného života v nebi. 15 „bratra” = každého bližního. - „věčně trvající život”, t. j. nemá nadpřirozený život milosti, jehož pokračování ústí po smrti do života věčného. 16 „On” = Kristus. 17 Viz Jak 2. 15-16. 19—20 „z pravdy” = jsme opravdu dítky Boží. - Bůh je vševědoucí („ví všechno”), proto je vyšší soudce než naše srdce (t. j. svědomí), zná všechny naše skutky i všechny jejich pohnutky. 21—22 Viz Mat 7, 7; 18, 19; 21, 22; Jan 14, 13; 15, 7. 23 „ve jménu jeho Syna” (podle řeckého „věřiti jménu . . .”), že totiž je skutečně tím, čím se nazývá: Syn Boží a Vykupitel lidstva (srv. Jan 6, 29; 13, 34-35; 15, 17). 4, 1 „duchu”, jenž mluví z učitele (srv. napomenutí Pavlovo v 1 Sol 5, 21; 1 Kor 12, 10). 4 „přemohli jste je” = to jest falešné učitele a proroky, antikristy, ne sice vlastní silou, ale milostí Boží. 6 Z toho, jak kdo ochotné poslouchá apoštoly a jiné věrozvěsty, lze poznati, čí ducha jest. 9 Srv. Jan 3, 16. 10 Srv. výše 2, 2; Řím 5, 8; 1 Tim 1, 15; Tit 3, 4. 11 Vykoupení bylo dílem lásky Boží, a proto se křesťané mají láskou co nejvíce podobat Bohu. 13 V době apoštolské byly to zvláště mimořádné nadpřirozené dary Ducha sv. (charismata); srv. Řím 5, 5; 1 Kor 12, 4. 14 „my” = apoštolé. 17—18 „On” = Kristus. - „bázeň” otrocká, která nezná lásku jako pohnutku činů. - „Kdo se však bojí” otrocky. - Kdo miluje jen z bázně před tresty (otrocká bázeň), nemiluje dokonale. „trápení” = nepokoj v duši zaviněný výčitkami svědomí. 19 „My” = křesťané. 21 „od Boha” skrze Ježíše Krista (srv. Jan 13, 34; Mat 22, 37-40; Luk 10, 27; Ef 5, 2). 5, 1 Svatý Jan chce zdůrazniti, že víra v Ježíše Krista jako Syna Božího a Vykupitele světa je nutnou podmínkou, aby mohl býti dospělý pokřtěn a tak duchovně zrozen k nadpřirozenému životu. 3 K slovům „jeho přikázání nejsou těžká” srv. Mat 11, 30. 6 Apoštol slovy „který přišel skrze vodu” naráží na svědectví, které vydal o Kristu sám Bůh Otec při křtu v Jordánu (Mat 3, 17). Krví vydal svědectví Kristus sám svou obětí na kříži. Tím dokázal, že je slíbený Vykupitel světa, poněvadž bylo v Starém Zákoně předpověděno o Vykupiteli, že zemře za lidstvo. Kromě toho dosvědčuje o Ježíši také Duch sv.: sestoupil na apoštoly podle přislíbení Ježíšova, udílí mimořádné dary apoštolům a věřícím Církve Kristovy. - Některé latinské rukopisy mají v první větě „ . . . skrze vodu a krev a Ducha”. - Místo „Duch je přece pravda” má Vulgáta „Kristus . . .” 7—8 O tak zv. úryvku Janově viz v úvodě do 1 Jan. 9 Podle řeckého znění zní druhá část verše: „To je svědectví Boží, že . . .” 10 Místo „Kdo nevěří Bohu” má Vulgáta „Kdo nevěří Synu”. -Ve Vulgátě je „činí” místo „učinil”, t. j. viní ho ze lži. 12 „Kdo má Syna” = kdo je posvěcující milostí spojen s Kristem, žije nadpřirozeným životem („má život”); ten je zárukou věčného života. - „Božího” (Syna) nemá Vulgáta. 13 Viz Výše 1, 4; Jan 20, 31. - Vulgáta má: „ . . . věříte ve jménu . . .”. 16—17 „bratr” = spolukřesťan.- „hřeší nikoli k smrti”, t. j. kdo hřeší těžce, pozbývá nadpřirozený život duše, ale zůstává spojen s Církví pravou vírou, pokud od ní ovšem neodpadne. - „hříchem,
který vede k smrti”, hřeší ten, kdo trhá i pouto víry a odpadne od Církve a tím od Krista. Svatý Jan ani nezakazuje ani nedoporučuje modliti se za takové odpadlíky. Má jistě na zřeteli zatvrzelé odpadlíky své doby, kteří tvrdošíjně odpírali milosti Boží, volající je zpět. Milost Boží nikoho nenutí. Podle Vulgáty „ . . . ať prosí a bude mu dán život. . . „Řecké znění má dále množné číslo „totiž těm, kteří. . .”. 17 Podle Vulgáty „a jest i hřích k smrti”. 18 Svatý Jan opakuje, co napsal výše 3, 6-10. Nelze zase tvrditi, že by křesťan („kdo se zrodil z Boha”) nemohl vůbec hřešiti (srv. výše 1, 8-10; 3, 3). - Místo „kdo se zrodil. . .” má Vulgáta „zrození z Boha zachovává ho” (t, j. křesťana). - „se ho nedotýká”, aby člověku uškodil; neboť žije-li křtem spojen s Bohem milostí posvěcující a užívá-li všech nadpřirozených prostředků, je odolnější proti nástrahám zlého ducha. 20 Je tu vyjádřena pravda, že Boha lze rozumem poznat (srv. Řím 1, 19-20). - Místo „abychom byli” má řecké znění „my jsme”. - Vulgáta nemá „Ježíši Kristu”.
- 10 -
- 11 -
Dr. Rudolf Col
První List svatého apoštola Jana Listy apoštolské - Sedm listů katolických Vydalo nakladatelství sv. Izidora se sídlem v Okružní ul. 505/2 v Liberci Vytiskla Tiskárna macek-kusala sídlem v ul. U Rybníka 11 v Jablonci nad Nisou Rok vydání L. P. 2014 Odpovědný redaktor Ing. Nikol Lorencová Obálka, sazba a zlom Česká-grafika.cz Vyšlo v Edici Písmo Svaté 1. vydání Doporučená cena 30 Kč
