Nový rok, nové možnosti, i nové problémy a starosti. Končí chvíle odpočinku, radosti, dostatku spánku. Važme si těch školních let, uteče nám tenhle svět. Pozvedněme tedy sklenky snad už radši nealko, prázdniny jsou daleko.
Zavzpomínejte s námi na ty letošní i na minulý školní rok. Doufáme, že vás Lístek inspiruje a poskytne užitečné rady, jak příštích deset měsíců nejen přežít, ale hlavně si je užít. Šťastný Nový školní rok přeje redakce
Cesta kolem Dunaje za 5 dní Každoroční vyvalování u vody nás v poslední době nějak přestalo lákat. Nikdy se na dovolených tohoto typu nestalo nic nového. Voda je studená, ať jedete podél moře sebe dál, lidí všude plno, natěšených prodavačů suvenýrů neubývá, ba naopak. Řekli jsme si proto, že si letošní dovolenou uděláme zajímavější a místo na pláž pojedeme na kole z Nového Údolí do Vídně. Každý den tak 75km po nekončící rovné cestě, to je přece super dovča ne? Po půl roce důkladného plánování a zamlouvání ubytování po cestě konečně vyrážíme. Zatím natěšení a v podstatě bez žádných kilometrů v nohách se jede skvěle. Hned na začátku nás ale zradilo počasí. Pršelo nepřetržitě celý den a po písčité cestě bez blatníků se jede vážně úžasně. Bahno jsme měli až ve vlasech, ale do prvního cíle naší cesty v Pasově jsme dorazili ještě za světla. Následující dny nás čekalo kromě dalších 70 km i příjemnější počasí. Nakonec bylo takové vedro, že jsme si opět přáli, aby trochu sprchlo. Cestou jsme potkávali různé lidi, cizince i místní, bohužel včetně tzv. Elektrikářů, turistů s elektrokoly, kteří cestu ujedou dvakrát tak rychleji než my a nejsou z toho nijak utahaní. Hned za Pasovem jich bylo jak hub po dešti a než jsme zjistili, v čem spočívá kouzlo jejich rychlé jízdy, dávali jsme si s nimi závody a předháněli je, jelikož nevypadali na to, že by to byla naše věková skupina a přece není možné, aby nás předjížděli „takovýhle trilobiti“. Záhadu nenápadného motůrku jsme rozluštili až druhý den s úlevou, že naše svědomí může zůstat čisté, naše pomalejší jízda nebyla způsobena naším vyčerpáním už po prvním dni.
Cesta se po celý týden v podstatě neměnila. Dlouze, táhle, mírně z kopce trvala pořád. Okolí občas nabídlo krásný výhled na hory, jezera a vinice, což nám jízdu velmi zpříjemňovalo. Do Vídně jsme dorazili v cca. 34°C, chybělo málo, abychom se nerozsypali vedrem, ale jakmile jsme spatřili ceduli ohlašující začátek hlavního města, jakoby to z nás všechno spadlo a my měli síly jako na začátku. „My to dokázali!!“ začali jsme se radovat. Nejkrásnější pocit těchto prázdnin pro mě byl právě tady. Po ujetí 380 km kolem Dunaje… Martina Součková
autorská tvorba
Stmívá se, temná bude noc k bouři chystá se ohněm z nebe a duněním tisíců bubnů ukazuje svou moc nelítostně, vše nač narazí bičuje vodní smrští svým dechem ve své cestě co spatří - poráží šílenost, nespoutanost, čirá zloba tahle bouře jen spoušť všude a nic víc Jako peklo na zemi ona jest....
Prater „Vidíš tu největší věž? Tak to je ten nejvyšší kolotoč na světě, jak si na to chtěla.“ Dobře, měním své přání. Na tohle mě nikdo nedostane. Byl to sice můj nápad, jít na tuhle bláznivinu, ale když to tak vidím, myslím, že zůstanu u klasického řetízáku pár metrů nad zemí. Naštěstí začalo pršet a trochu bouřit, a proto se většina atrakcí uzavřela. Mám tedy ještě chvíli, abych se vzpamatovala. Nechápu, jak jsem se mohla těšit na něco takového?! Obcházím atrakci po šesté a už mi to nepřijde tak hrozné, ale stejně… Sedačky jsou po dvou a naštěstí se moje spolusedící bojí víc než já, takže se můžu považovat za toho odvážnějšího. Pomalu se začínáme vzdalovat od země. Po 50 m už nedokážu odhadnout, v jaké výšce se můžu nacházet. 117m od pevného povrchu pod nohama vypadá zprvu dost děsivě. Po chvíli, když se mi odtemní před očima, zjišťuji, že je to super, takhle se vznášet nad Vídní a mít ji v podstatě celou na dlani. Za pár minut ale začínáme klesat dolů a nezapomenutelná jízda se chýlí ke konci. Moje sousedka se raduje, že to má konečně za sebou a na nějakou dobu na atrakce podobného typu nemusí. Já jsem ale velmi nadšená a uchvácená pohledem na město, že ze sebe vychrlím, co bych před čtvrt hodinou neřekla za nic na světě: „Půjde se mnou někdo ještě jednou?“. Martina Součková
Nepovinné předměty Přibližně před třemi lety tu už podobná myšlenka byla - nepovinné předměty jsou pro studenty zábavou i celkem mírumilovnou vzdělávací metodou. Jestli nás paměť neklame, tak nápadů bylo opravdu hodně a některé se i zrealizovaly. Bohužel nejspíše jedině přípravný kurz KET trval déle než pár měsíců. Nevíme, zda-li byl problém v nedostatečném zájmu studentů nebo šlo o nějaký organizační zádrhel. Přesto doufáme v renesanci této vznešené idey. Při plánování volnočasových aktivit na další rok se ukazuje hned několik výhod takovýchto možností. Neztrácet čas dopravou po městě, dozvědět se něco nového a navíc poznat žáky z ostatních tříd. No nezní to dokonale? Abychom se ujistili, že se nejedná jen o náš úhel pohledu, zeptali jsme se reprezentativního vzorku 10% studentů. Sice nebyly jednotlivé ročníky zastoupeny rovnoměrně, o prázdninách to zní skoro jako nemožný úkol, ale i tak jsme se pokusili získat co nejvíce nejrozličnějších názorů. Většinu tato myšlenka zaujala, značnou část dokonce nadchla. Někteří jen projevili touhu po studiu dalšího jazyka. Jiní se dlouze rozepsali o výhodách výtvarných klubů či dramatického kroužku a zalitovali, že nejsou v nižších ročnících, aby tuto případnou idylku zažili na vlastní kůži. Abychom zůstali objektivní jako vždy, tak je nutno dodat, že necelá čtvrtina dotázaných o další čas strávený ve škole zájem neukázala. Odpovědi by se daly rozdělit do dvou kategorií. Předměty klasické, které by se vyučovaly obvyklým způsobem. Právě nejčastější tip zněl jednoduše: další jazyky! Myslíme, že by se naskytovala unikátní šance pro studenty naší školy, což spolužáci-dezertéři podkládají vlastní zkušeností. Především se jedná o moderní španělštinu, francouzštinu i praktickou latinu. Užitečnými by byly i další znalosti z informatiky, například programování. Chcete-li se ve škole bavit s partou lidí s podobnými zájmy, možná byste právě vy ocenili možnost zájmových kroužků:
„Uvítala bych spíše jakési „kluby“. Nejednalo by se tedy o další hodinu, kterou by šlo využít i jako doučování, ale spíše skupinu lidí nadšených do daného oboru. Pomocí by byl ochotný vševědoucí profesor. A za mě musím přiznat, že nepovinných předmětů bych se účastnila jedině, kdyby byly ještě před klasickou výukou, po škole se nikdy všichni nesejdou.“ (Zuzana Šimečková, sexta)
My doufáme, že se realizace tohoto nápadu někdy podaří a nějaký ten čas se najde. A jaký je váš názor? Neváhejte a dejte nám vědět! Zuzana Drázdová
autorská tvorba Sluneční paprsek mě jemně šimrá na nose. Nic nedělám a čekám, s čím přijde teď. Chvíli nic. Ptáci štěbetají a vůně trávy po dešti a čerstvě opylovaných květů jsou tak omamné, že si přeji zastavit čas a tenhle pocit uchovat napořád. Ta pohoda… jen já, slunce, rosa, voňavé květy... já a příroda. Když nás navštíví pocit osamělosti a smutku, stačí si lehnout na louku do trávy a poslouchat ten život kolem. Na chvíli se vše zastaví. Žádné starosti, nároky a očekávání druhých. Najednou vám začne připadat, že vše je na správném místě. Voňavý palouk poskytne nejměkčí a nejpohodlnější lůžko, ptáci zazpívají, vítr pročeše vlasy a zašeptá do ucha. Ráj, napadá mě. A sluneční paprsek mě pošimrá na nose… Martina Součková
Stát se kačerem… Mnohým z nás se stává, že se v září ohlédne za prázdninami a zjistí, že celé dva měsíce „proflákali“ a neudělali nic z toho, co udělat chtěli. Mnoho z nás plánuje, co všechno konečně podnikne všechno, co těch deset školou nabitých měsíců nezvládli. Jenže, řekněme si to upřímně, kdo skutečně stihne vše, co chtěl? Někdo by to třeba i zkusil, avšak prázdniny letí, na chvíli zasedneme za monitor a už je týden pryč. Všichni to známe, bohužel i já. Já si však řekla dost! Proč se ráno posadit k počítači, milionkrát si říkat, že se jenom na něco kouknu a za 10 minut ho zase vypnu, a zůstat tam až do oběda? Ztráta času! S kolika jinými a určitě více prospěšnějšími věcmi by se dal krátit čas? A tak jsem začala přemýšlet… psát články… chodit na výlety… číst… Nic originálního. Pracovat na našem drahém Lístku je sice zábava, jenomže to opět obsahuje sedět alespoň tu chvíli u počítače. Jezdit po výletech? Skvěle, ale kam? Číst, to taky ujde, ale kdo to vydrží celý den? Postel, křeslo či židle začne být krajně nepohodlná a najít vhodnou polohu se stává nadlidským výkonem! Po další chvíli usilovného pátrání v mé mysli i na internetu jsem narazila na skvělé využití volného času, a to, jak už sám název článku napovídá, geocaching! Ano, všichni ho snad známe, jde o jakési „hledání pokladů“ a já vděčím Lucce (a samozřejmě i ostatním), že mě do hry zasvětili. Myslela jsem si, že to bude hračka. Někam pojedu, najdu si na mapě, kde má daná keška být a zkrátka pro ni dojdu, ale už první pokus o nalezení kešky mi tuto ideální představu vzal. Nacházela se na místě mě známém, věděla jsem, že k ní můžu zvolit dvě cesty. Trochu lenivě jsem zvolila kratší variantu a potkala na ní louže přes celou pěšinu, tunu kopřiv, vosy a včely… K cíli jsem se přes tuto překážku nedostala, což mě ale vůbec neodradilo! Další den jsem využila druhé přístupové trasy. Vyrazila jsem si jen tak v krátkém rukávu a v šortkách. Zastavilo mě nemilé překvapení v podobě asi tak miliónového hejna nějakého hmyzu, který mi udělil cennou lekci v podobě dvaceti štípanců velikosti kovové padesátikoruny. Nejspíš vám všem došlo, že ke kešce jsem se neprobojovala ani tudy. Z toho všeho vyplývá, že tam stále někde leží, za bariérou louží a pod ochranou bodavého hmyzu, který jsem si ani nestihla pořádně
prohlédnout, jak rychle jsem před ním utíkala (biologové snad prominou), mnou nepokořena, ale já tě stejně najdu, mrcho! Tím mé „kešputování“ neskončilo, kešek jsem s pomocí mé rodiny objevila kolem 15-ti a rozhodně budu pokračovat dál. Tímto článkem vás nechci odradit, spíše nalákat na skvělé zpestření volného času v podobě geocachingu. Jen, prosím, nezoufejte, pokud váš první pokus bude vypadat jako ten můj. Magdaléna Koutová
Matfyz tábor Jak strávit konec prázdnin jinak, než nudným povalováním se doma? My se rozhodly pro LMFS. Za touto zkratkou se skrývá letní matematicko-fyzikální soustředění neboli matfyz tábor. Prosíme, nijak se tohoto pojmenování neděste a za trochou té matiky a fyziky se s námi vydejte. Již při pohledu na seznam témat, která budou v průběhu oněch dvou týdnů přednášena, nám zatrnulo. Limity, derivace nebo třeba integrály pro nás byly velkou neznámou. Vidina cesty přes celou republiku se všemi potřebnými věcmi a ne úplně jistou představou, kde hledat cíl, našemu sebevědomí taky moc nepomohla. Přesto jsme se 17. srpna vydaly s relativně dobrou náladou vstříc mentálnímu dobrodružství. Po 300 km dlouhé cestě, 6 přestupech a mírných neshodách s místní MHD jsme konečně tady! Už jen poslední kopec, pár schodů a LMFS může začít. První slova, která nás vítají: „Vy jste ty dvě z Budějc, že jo?“ „Jo“ Vy jste z GONu, že jo? „Ne“....
Denní režim nabízí spoustu různých činností a je od začátku jisté, že nudit se tu opravdu nebudeme. Dopoledne se vždy konají přednášky z obou předmětů, po obědě následuje odborné cvičení a sporty či skupinové hry. Každý večer je pak vyvěšeno několik příkladů do průběžné fyzikální nebo matematické olympiády. Teď přichází na řadu také stolní fotbálek, šipky nebo třeba ping pong. Nutno podotknout, že ve všech třech „disciplínách“ jsme se už za prvních pár dnů výrazně zlepšily. Při výkladech je možnost na cokoliv se zeptat, přednášející se ochotně pokoušejí najít drobné chyby i v našich naprosto nesrozumitelných výpočtech a poznámkách. Za to jim patří náš obdiv. I zdánlivě nudná matematika bývá proložena řadou logických hádanek popř. vtipů. Zatím se zdá, že většinu věcí celkem chápeme. Uplynulo pár dnů a už dochází na obávaný diferenciální a integrální počet. Ukázalo se, že nejsme jediné zmatené a tak fyzici integrály nazývají jedovatými hady a pro takto rizikovou práci zavádíme rovnou pojem hadování. Teď už se v probírané látce neorientujeme. Dnes jsme tu právě týden. Práce a výzev rozhodně neubývá. Zítra bude turnaj v derivování, které bylo vysvětleno teprve před pár hodinami. No nevím, nevím, jak ztracené budeme teď. Už se celkem těšíme! Tak nám držte palce! Zuzana Drázdová & Zuzana Šimečková
Ročenka
aneb co zvyklého i nezvyklého se událo ve školním roce 2011/2012
Začátek září, noční můra většiny školou povinných, byl loni trochu méně děsivý pro studenty septimy E, septimy F a 3. A, protože ti se chystali na cykloturistický kurz do Chorvatska. Také sboristé plánovali a v září ještě uskutečnili zájezd do Moldávie. Všechny, cestovatele i necestovatele, zasáhla zpráva o odchodu pana ředitele. Říjen se nesl, jak už to tak bývá, v duchu recitačních soutěží. Přes třídní a ročníková kola se ti nejlepší probojovali až do finále. Tentokrát se také konalo „na schodech“. Od listopadu se část studentů zapojila do projektu Český Ježíšek a v rámci něj se jim podařilo odepsat na stovky dopisů od dětí z celé republiky. S blížícími se Vánocemi přišla i nová tradice Zpívání u věnce. V rekordním čase necelých 6 minut se studenti i zaměstnanci školy seskupili kolem hlavního schodiště a společně si zazpívali několik nejznámějších koled. Další tradice – vánoční akademie – se kvůli státnímu smutku přesunula až na únor. Po návratu z vánočních prázdnin jsme se mohli seznámit s novým panem ředitelem Antonínem Sekyrkou. V polovině ledna se uskutečnil každoroční Den otevřených dveří ovšem s tím rozdílem, že letos se do jeho příprav a průběhu nezapojili pouze učitelé, ale nově i my studenti. Únor byl měsícem plným kulturních akcí a oslav. Hned prvního se konala odložená „vánoční“ akademie. Česká sobě... Teď už vlastně Galavečer v Horké vaně byl 14. Na prknech, která znamenají svět, se představili například nejlepší recitátoři nebo pěvecký sbor. Závěr toho týdne přinesl dva maturitní plesy – dva dny za sebou. Ospalý maturákový únor se volně přeměnil v ještě ospalejší březen. Všechny probrala až tragická zpráva o smrti předchozího pana ředitele.
Další měsíc začal tak, jak předchozí skončil, tedy smutně. Naposledy jsme se s panem Chalupským rozloučili 4. dubna. O pár týdnů později se konaly rodičovské schůzky, které byly, jak se už stalo zvykem, spojeny se Štrúdlovým dnem. Ani tentokrát nezklamal a my můžeme další rok pilně studovat angličtinu. Posledního dubna se rozloučili letošní maturanti. Díky krásnému počasí mohli všichni nejen rychle uschnout po ranní octové spršce, ale také se odpoledne slunit na školním dvoře při sledování předávání Mazácké buly a dalších tradic. Květen - měsíc, který se nesmazatelně zapsal do paměti letošních maturantů. Rozhodl o tom, zda mohou už překročit pomyslnou čáru mezi „teenagerstvím“ a dospělostí, naposled projít chodbami našeho gymnázia a definitivně tak uzavřít další kapitolu svého života. Většině se to podařilo bez větších problémů, k čemuž jim gratulujeme. Dětský den jsme mohli oslavit na Gymfestu spolu s hlavními hvězdami jako byly Charlie Straight, Sunflower Caravan a samozřejmě Děti Sumce. Následující dny a týdny naplňovalo nejen vytahování známek, ale také školní výlety. Realitu sloučeného gymnázia připomněl Běh olympijského dne, kterého se povinně účastnili studenti od primy do sexty. Poslední týden školy se nesl v příjemné slunečné atmosféře sportovních dnů, na kterých zazářilo především fotbalové družstvo primy. S tímto zlomovým rokem zůstanou navždy spojeny tragické události, které doprovázely první gymčonské krůčky. Snad už se ničeho takového do příštího roku obávat nemusíme. Ostatně to, co si pro nás připravil, právě začíná, tak se nechme překvapit. Zuzana Drázdová a Eliška Radová
Kosmonauti pasoucí krávy Orloj, Karlův most, Vyšehrad, Svatovítská katedrála, sídlo našeho pana prezidenta, Židovské město, Bílkova vila, letohrádek, Valdštejnská jízdárna, Petřín, Václavák přeplněný fotografujícími turisty, kteří mluví Čínsky, Japonsky, Rusky, Německy, Anglicky a občasně Česky, hudební a herecká čísla na každém rohu, několikapatrové obchodní domy nacpané barevnými hadry, které po táhlém mamíí, tatííí z rodičů vytáhnete, české suvenýry dovezené z Ruska či Číny, spousta lidí tahajících z vás dvacku na chleba, narvaná KFC a Mekáče, zmrzlina za stovku a nakonec si dáte nejlepší kávu na světě ve Starbucks. Naše hlavní město tak, jak ho všichni známe.
Náš den začal naprosto stejně, dokonce z nás jedna paní vytáhla dvacet korun, ovšem končili jsme úplně něčím jiným. Mezi těmi památkami a výstavami se v Praze najde i něco mnohem novodobějšího. Moderních exhibicí se tam samozřejmě nachází víc, ovšem myslím, že AMoYA (Artbanka Museum of Young Art) v Karlově ulici č. 2 v Praze 1 je asi nejlepší. Jde o jedno z nejmladších a zároveň i neziskových muzeí umění v České Republice. Poprvé otevřelo v červnu 2011 a předkládá veřejnosti svou vizi odvážným programem v jedinečné atmosféře barokního paláce v samém historickém jádru Prahy.
Návštěvníci patro za patrem, místnost za místností pronikají do světa současného českého i mezinárodního umění. Najdete zde úplně všechno – kříž polepený plyšáky, semafory (nečekejte normálního zeleného a červeného panáčka!), houpacího koně v životní velikosti s opravdovou koňskou hlavou, figuríny oblečené do igelitu, pistole visící si jen tak v prostoru, místnosti polepené slevovými letáčky, sáně z kostí, židle slepené v podivné patvary, zvláštní filmy (např. co se děje s mrtvým, když umře?), nábytek použitý k úplně jiným účelům, cvičícího Krista, sešité postavy, Žraloka od Davida Černého, vycpaná zvířátka, porovnávání současnosti s minulostí pomocí fotografií a obrazů, obrazy dávající smysl, obrazy plné barev, obrazy slušné i sprosté a obrazy, na kterých kosmonauti pasou krávy, a tisíce jiných zvláštností. Pokud vás to tedy aspoň trochu zaujalo, tak až budete příště procházet špinavými uličkami našeho hlavního města, zajděte si tam a na chvíli zapomeňte na realitu a popusťte uzdy své fantazii. Více na: www.amoya.cz Eva Mlčochová
Slovo na zbyt
aneb nechte nás, prosím, domluvit! Přestože venku je počasí na plavky, redakce začala nedávno přibírat! Několik nových členek jsme uvítali již před prázdninami a doufáme, že další ještě přibudou. Už je to tu! Nový název naší školy je k vidění i u vchodu z České ulice. Vyjádřete svůj názor rozumnou cestou. Zpracujte na toto téma článek a popište jeden z listů dalšího Lístku! Příspěvky odešlete na
[email protected] nebo přineste do sexty. Hola, hola! Škola volá! O prázdninách však zarytě mlčela a všechna tajemství pravopisu s ní. Tak nás, prosím, omluvte. Přeci jen my teď ještě máme volno.
inzerce
Hledáme: nové redaktory pro jednorázovou i dlouhodobou spolupráci! Nabízíme: příjemný kolektiv a relativně flexibilní uzávěrky. Více informací: Zuzana Šimečková (sexta);
[email protected]
